ŠKOLSKÉ VZDĚLÁVACÍ STŘEDISKO VALDICE. (založeno )

ŠKOLSKÉ VZDĚLÁVACÍ STŘEDISKO VALDICE (založeno 1. 4. 1983)

Úvodem …

Smyslem této publikace je přiblížit vývoj Školského vzdělávacího střediska Valdice od jeho oficiálního vzniku 1. dubna 1983 do současnosti. Obsahuje jak stručnou historii ŠVS, tak i jeho postavení v rámci Středního odborného učiliště Praha 4 i Věznice Valdice. Krátce se zmiňuje i o historii vzdělávání ve valdické trestnici. Nebylo cílem podat vyčerpávající detailní informace o vzdělávání ve valdické věznici, ale snahou bylo zachytit podstatné momenty vývoje a shromáždit základní statistické údaje. Velkou vypovídací hodnotu představuje soubor fotografií, který čtenáři umožní získat představu o podmínkách, ve kterých ŠVS Valdice realizuje vzdělávání dospělých odsouzených zařazených k výkonu trestu odnětí svobody do nejpřísnějšího typu vězení.

Valdice, 31. srpna 2012

Autor děkuje všem spolupracovníkům, kteří se podíleli na publikaci. Poděkování patří také vedení Věznice Valdice za vytvoření podmínek pro vznik této publikace.

OBSAH: Úvodem ………………………………….……………..……....…….…………………….

3

Obsah ………………………………….……………………………..…………….……….

4

SOU Praha ……………………………………………………………………..…………...

5

Vzdělávání odsouzených ………………..………………....……………….……….……...

6

Historie valdické trestnice ………….…..…………………………...………….…………. Z historie Věznice Valdice …………………………………………...………….…………. Z historie vzdělávání ve valdické trestnici …………………………...………….………….

8 8 9

ŠVS Valdice - Historie ……..………………………………………...………….………….

20

Období rozvoje ……………………….……………………………...………….………….

25

Současnost ……………………………………….………………......….……….………….

28

Přehled pracovníků ………………………………………..….......…………….…………. Minulí vyučující, vychovatelé, školníci-instruktoři OV-pedagogičtí asistenti …......……..… Současní vyučující ……………………………..………………………..………………...…

30 30 31

Vzdělávací aktivity ……..…………………………………...…………..……….…………. Nabídka vzdělávacích aktivit …………..………………………………..………….…..…… Kursy ……………………..……………..………………………………..……………..…… Učební obory …………………………………….………………………..…………………. Maturitní studium …………………………………………..………………………..………. Bývalé vzdělávací aktivity ………………………………….……………..……………..…...

33 33 34 38 39 40

Perličky z výuky ………………………………………………………..…….……..……….

45

Začlenění ve věznici …….……………………………………..………………….………….

47

Spolupráce s podniky …….……………………………………..…………….…….…… ….

50

Výpočetní technika …….……………………………………..…….……………..………….

51

Zahraniční spolupráce …….………..………………………..…………….……..………….

52

Statistiky …….…………………..…..………………………..………….….……..………….

53

Doslov …….…………………..…..………………………….………..…….……..….……….

61

Závěrem …….…………………..…..………………………….………..…….……..…………

62

Seznam příloh …….…………..…..………………………….………..……….……..….…….

63

STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ Praha 4, Na Veselí 51, PSČ 140 67 odloučené pracoviště ŠVS Valdice _____________________________________________ Adresa ŠVS Valdice: Školské vzdělávací středisko Vězeňská služba ČR Náměstí Míru 55 507 11 VALDICE

Tel.: +420 493 507 317 (315, 316, 300) Fax: +420 493 507 316 E-mail: [email protected]

Odloučená pracoviště SOU: ŠVS Heřmanice ŠVS Pardubice ŠVS Plzeň ŠVS Rýnovice ŠVS Světlá nad Sázavou ŠVS Valdice ŠVS Všehrdy

PaedDr. Martin Váňa ředitel SOU

Ředitelé SOU Praha 4:

Moureček Jiří, PhDr. Vlasák Pavel, Mgr. Váňa Martin, PaedDr.

1983-1990 1990-1992 1992-dosud

VZDĚLÁVÁNÍ ODSOUZENÝCH Vzdělávání v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody s sebou přináší celou řadu specifik, se kterými musí jednotliví učitelé a učitelé odborného výcviku počítat. Těmto okolnostem musí každý pedagogický pracovník přizpůsobovat i styl své práce a volbu vyučovacích metod. K závažným zvláštnostem patří nesourodost povolání a nestejnost předběžného vzdělání studujících s různě dlouhým odstupem od ukončení školní docházky. Kromě mladých se ke zvýšení svého vzdělání hlásí též určité procento starších uchazečů, a tak dochází i k velkým věkovým rozdílům ve třídě. Jeví se velice prospěšné před zahájením nového školního roku zařadit uchazeče o studium do přípravných kursů, kde se provede prověrka vědomostí, znalostí a dovedností jednotlivých uchazečů o studium. Jako dostačující nám vychází přibližně čtyřtýdenní kurs. Před každým školním rokem pak musí vyučující provést rozvržení učebních témat podle úrovně a vyspělosti jednotlivých tříd. Je zapotřebí, aby učitel pravidelně prověřoval po celý rok soustavnost studia a vědomosti studujících orientačními a prospěchovými zkouškami. Při ukládání „domácích“ úkolů musí učitel přihlížet k velice omezeným časovým možnostem studujících. Je zapotřebí předem si prověřit čas potřebný k jejich vypracování i jejich obtížnost a promyslet i potřebu a rozsah návodných a vysvětlujících poznámek. Jinak musí být snahou, aby se co nejvíce práce vykonalo přímo při vyučování. Ke zvýšení aktivity a zájmu studujících o učební látku přispívá využívání životních a hlavně pracovních zkušeností žáků s poukazy na aplikaci teoretických znalostí v praxi. Proto je vhodné volit příklady a otázky k procvičování učiva z pracovních oborů studujících. Tento postup vede studující k tomu, aby si více všímali svého okolí a přemýšleli o své práci, a také rozvíjí samostatnou práci. I při omezených časových možnostech a značném rozsahu látky je nutno, aby byla plně uplatňována zásada názornosti ve vyučování. To podporuje představivost a zapamatování zvláště u starších studujících, pro které je rozhodující konkrétnost. Je nezbytné, aby učitel uplatňoval zásadu individuálního přístupu k žákům a poskytoval těm studujícím, kteří bez své viny zaostávají, individuální pomoc. Snahou učitelů musí být získávat studující pro to, aby se jim další sebevzdělávání stalo potřebou. Vzhledem k významné funkci mateřského jazyka je nutno, aby sami vyučující dbali na dobrou jazykovou úroveň výuky a aby sami přesným, výstižným a jazykově správným vyjadřováním byli vzorem. Je třeba, aby studující viděli, že správnost a hlavně přesnost vyjadřování, jakož i uvědomělé užívání odborné terminologie má svůj význam. Je pravda, že výuka dospělých v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody je náročná a vyžaduje od učitele pedagogický takt. Učitel musí být schopen vžít se do psychiky studujících různého stáří. Z výše uvedeného vyplývá i nezbytnost seznámení se s osobními charakteristikami studujících. Odsouzení zařazení ke studiu získávají po úspěšném vykonání závěrečných zkoušek doklad, ze kterého není patrno, že byl získán ve výkonu trestu odnětí svobody. Absolventi učebních oborů získávají roční vysvědčení a výuční list, absolventi odborných kursů získávají vysvědčení z kursu a absolventi základní školy získávají vysvědčení o ukončení kursu základního vzdělání. Studenti maturitních studijních oborů získávají roční vysvědčení a maturitní vysvědčení. Získání dokladu o získání nebo zvýšení vzdělání dává odsouzeným mnohem větší možnosti získat zaměstnání nejen ve výkonu trestu odnětí svobody, ale především ze zvyšuje šance snadněji se zapojit po propuštění z výkonu trestu do občanského života. Tím se významně přispívá k naplnění účelu výkonu trestu odnětí svobody.

V procesu zacházení s odsouzeným představuje vzdělávání ve ŠVS komplexní, systematický a vysoce smysluplný program. Jde o časově stálé a intenzivní působení na odsouzené v rozsahu více než 20 hodin týdně po dobu deseti měsíců v roce, trvající podle délky vzdělávací aktivity až tři roky. Takto cílený a rozsáhlý výchovně vzdělávací program je v podmínkách českého vězeňství zcela jedinečný.

Závěrečné učňovské zkoušky ve ŠVS Valdice v roce 2007 (zleva František Sucharda, Jiří Polák-učitelé odborného výcviku, Ing. Alena Žalská-ředitelka VOŠ a SPŠ Jičín-předsedkyně zkušební komise, Ing. Zdeněk Bartoň-místopředseda zkušební komise a učitel odborných předmětů, Ing. Milan Janda-třídní učitel)

HISTORIE VALDICKÉ TRESTNICE Z HISTORIE VĚZNICE VALDICE Věznice vznikla již v 19. století v areálu bývalého kartuziánského kláštera, který založil 8. prosince 1627 Albert Václav Eusebius z Valdštejna. Klášterní budovy byly postaveny roku 1632 a stavba překrásného barokního chrámu byla dokončena v roce 1664. V roce 1782 byl řád kartuziánů patentem císaře Josefa II. zrušen a objekty byly využívány jako sklady a sýpky. V roce 1856 objekt zakoupil rakouský stát a 17. července 1857 po jednoduchých úpravách bylo do něho umístěno prvních sedmnáct trestanců. Koncem roku se zde již nacházelo více než 600 vězňů. Objekt pak sloužil převážně pro výkon nejtěžších trestů odnětí svobody. Výjimku tvořilo pouze období let 1938 až 1947, kdy zde byli umístěni mladiství a nemocní odsouzení. V letech okupace byla v budově III. oddělení zřízena vyšetřovna jičínského gestapa. Ve zbývajících částech areálu vykonávali trest kriminální delikventi. Od roku 1948 až do současnosti jsou do Valdic zařazováni převážně odsouzení s dlouhodobými tresty.

Z HISTORIE VZDĚLÁVÁNÍ VE VALDICKÉ TRESTNICI Myšlenky vzdělávat odsouzené, přimět je využívat účelně volný čas v době výkonu trestu odnětí svobody, nejsou nové. Sahají až do dob rakouského mocnářství. Pracovníci vězeňských zařízení si vždy byli vědomi, že značná část delikventní populace právě v důsledku své minulosti zanedbala školní docházku a sama se s následnými negativními důsledky těžko v dalším životě vyrovnává. Proto se ve vězeňské praxi výrazněji prosazovaly snahy organizovat pro odsouzené vhodné formy vzdělávání. Za průkopníky vzdělávání osob ve výkonu trestu v Evropě lze považovat Anglii a Irsko, které zavedly v průběhu 19. století progresivní vězeňské systémy, jejichž součástí bylo vzdělávání provinilců. V rakouském mocnářství se o podobné pokoušel v polovině 19. století vězeňský kaplan František Josef Řezáč (1819-1879). Je možno tvrdit, že vzdělávání mělo své místo při působení na odsouzené od počátku existence nejstarší nepřetržitě působící věznice na našem území - valdické trestnice, jejíž vznik se datuje do roku 1857. Nejstarší dochované zmínky o vzdělávání sahají právě již do 60. let 19. století. Dokument z té doby nám odkrývá - nově příchozí trestanec byl po vykoupání a prohlídce odveden do přijímací cely, kde jej měli navštívit během 24 hodin duchovní, učitel a správce věznice. Ti měli navrhnou, zda bude umístěn do společné cely či do samovazby, jakou práci bude vykonávat, popřípadě zda bude povinen navštěvovat ústavní školu. Roku 1875 došlo v prostoru za vězeňskou nemocnicí k vybudování komplexu, v němž se nacházely dílny a také ústavní škola s knihovnou. Podívejme se ve zkratce na denní rozvrh trestanců tak, jak ho stanovil domácí řád z roku 1884. Volného času neměli tito hříšníci věru nazbyt. Práce byli zproštěni pouze o nedělích a svátcích, kdy navštěvovali ranní bohoslužby a vzdělávací přednášky. Část odsouzenců navštěvovala ústavní školu. Domácí řád z roku 1884 k tomu říká:

Domácí řád pro C.K. trestní ústav pro muže - Kartouzy Valdice u Jičína (výňatek) § 12: Je-li trestanec neznalý toho zaměstnání, které mu bylo přiděleno, bude mu uděleno k tomu nutné vyučování. § 31: Každý trestanec, který nemá vůbec žádné, nebo jen nedostatečné znalosti z učebních předmětů obecné školy a není ještě starší jak 35 let je povinen navštěvovati školu v ústavu. Avšak mohou býti k návštěvě školy připuštěni i starší trestanci této kategorie, jestliže se ukáží, že jsou schopni výuky. Pozornost a píle jsou povinností každého žáka. § 38: Vyučování začíná pro jednu třídu v 8 hodin, pro druhou v 10 hodin dopoledne. Vyučování hudbě a jiným užitečným znalostem je odpoledne podle vhodně stanoveného hodinového rozvrhu. Vídeň, 20. března 1884

Výuku náboženství s důrazem na mravní výchovu delikventů obstarávali vězeňští duchovní. O disciplínu a vlastní provádění výkonu trestu se starali vězeňští úředníci, což byl správce, kontrolor, adjunkt, učitel, inspektor stráže a kaplani. Podobné to bylo i v prvorepublikové době. Základním předpisem, určujícím práva a povinnosti, klasifikaci, zaměstnávání, vzdělávání či denní režim trestanců, byl Domácí řád pro mužské trestnice z roku 1921. Roku 1937 ho nahradila obdobná norma. Výchovnou a vzdělávací činnost obstarával vrchní ústavní učitel spolu se dvěma duchovními. Na místě vězeňského učitele se v meziválečném období vystřídalo několik mužů. Na přelomu dvacátých a třicátých let zaujal tento post Jindřich Janeček (pozdější ředitel věznice).

Archivní fotografie výuky ve třídě a v knihařské dílně ve Valdicích ze 30. let 20. století

Škola pro trestance v Kartouzích měla tři oddělení a to elementární, průmyslové a hospodářské. Účast na elementárním vyučování se týkala pouze těch, kteří neměli potřebné vědomosti z obecné školy. Podle údaje z roku 1920 navštěvovalo školu 54 žáků, na konci 20. let byl průměrný počet vzdělávaných trestanců 36. Vyučovalo se česky a německy, což vzhledem k podílu odsouzených s německou národností není nic překvapujícího. Např. v roce 1921 uvedlo 262 osob jako svou mateřskou řeč němčinu. Ústavní knihovna také disponovala bohatým fondem německé literatury, zčásti dochovaným i v poválečném období. Aby trestanci nemuseli o nedělích a svátcích dlít na celách, byly v tento čas konány vzdělávací přednášky pro ty, kteří nenavštěvovali pravidelné školní vyučování. V této době vyvíjel činnost vězeňský pěvecký kroužek a hudební orchestr (z vězňů i personálu). Obě tělesa pořádala o svátcích tzv. zpěvné akademie.

V roce 1938 se až do roku 1947 změnila valdická věznice na Ústav pro mladistvé provinilce a choré vězně. Vzdělávání dospělých trestanců se provádělo pouze do počátku roku 1940. Na rozdíl od dospělých trestanců byli všichni mladiství provinilci povinni zúčastňovat se školního vyučování a sebevzdělávání po dobu dvou hodin denně. Sloužila k tomu vězeňská knihovna nebo vzdělávací a zájmové kroužky pod vedením ústavního učitele. Ústavní škola byla rozdělena na školu učňovskou, pro výuku řemeslných oborů zámečník, truhlář, obuvník, krejčí, pekař, knihař aj. a školu hospodářskou, kterou navštěvovali ostatní nezařazení chovanci. Za hlavní výchovný prostředek byla považována práce, která vyplňovala většinu času pobytu v ústavu. Mladiství provinilci podobně jako dospělí trestanci byli povinni pracovat 8 hodin denně, avšak do této doby se mohla započítávat doba školní výuky. Učňové pracovali v ústavních řemeslných dílnách a chovanci hospodářské školy byli zaměstnáni různými příležitostnými pracemi, úklidem, draním peří, lepením krabiček, zahradními pracemi a polními pracemi mimo ústav. Práce, školní výchova a výchova ke kázni byly hlavními prostředky výchovy mladistvých provinilců. Kromě toho negramotní nebo nedostatečně vzdělaní trestanci byli povinni zúčastňovat se školního vyučování. K četbě ve volném čase sloužila vězeňská ústavní knihovna. Vyučování v učňovské škole se řídilo osnovami platnými pro obdobná veřejná vzdělávací zařízení. Protože v jarních a letních měsících pracovala většina chovanců mimo ústav, školní docházka byla v sezónní době velmi slabá. Od 1. listopadu 1943 byly obnoveny řemeslné práce v dílně zámečnické, obuvnické, v truhlárně a knihárně. Úspěchem bylo, že v nich mohli již pracovat chovanci jako učni k příslušnému oboru, pro které byla zavedena povinná docházka v učňovské pokračovací škole s výukou odborných předmětů a němčiny. Pro dokreslení situace v oblasti vzdělávání v roce 1942 uveďme části tehdejší Výroční zprávy:

Rozvrh hodin z r. 1942

E./ Vyučování a výchova: Vyučování a přednášky pro choré trestance z technických důvodů nebyly prováděny. V provozu bylo pouze vyučování, přednášky a promítání poučných filmů pro mladistvé. Zdejší ústav je ústavem systému kolektivního a řídí se domácím řádem předepsaným pro polepšovny. V polepšovně jsou chovanci, kteří odpykávají trest zavření, ve výchovně jsou chovanci, s ochrannou výchovou ústavní. Převýchova těchto mravně vadných chlapců, kteří jsou ve věku od 14 až do 21 let, znamená odstraňovati mravní kazy, povznášeti mravně, zvykati čistotě a pořádku, práci a ukázněnosti. Vésti je dále k sebekritice, sebepozorování, posilovati dobrou vůli a zbavovati egoistických sklonů, buditi smysl pro zodpovědnost a smysl pro čest. Výchovnou dobu, kterou mravně vadní hoši stráví v ústavu a která se zbytečně neprodlužuje, protože příliš dlouhým pobytem v ústavu stává se hoch nespokojeným, přestává věřiti v sebe a všem slibům a zlhostejní, možno rozděliti na 3 období. V prvém období poznává chovanec ústavní zařízení, zvyká domácímu řádu, novému prostředí a při tom je pozorován. Druhé období je vyplněno vlastní výchovou a v třetím období má chovanec prokázati, že již mu možno důvěřovati, že je spolehlivý. To může chovanec prokázati při přidělování k polním pracím mimo ústav, kdy nemá nad sebou stálého a bezprostředního dozoru. Počátkem roku 1942 bylo v ústavu 97 chovanců. Během roku přibylo 67 chovanců, propuštěno jich bylo 43. z celkového počtu 164 chovanců odpykávali trest zavření 53 chov., 111 jich bylo v ochranné výchově ústavní. Koncem roku bylo v ústavu 121 chovanců, z nich odpykávalo trest zavření 28 chovanců, 93 chov. byli v ochranné výchově ústavní. Prostředky výchovné: Hlavním prostředkem výchovným v našem ústavě je práce, ku které každý chovanec je stále přidržován. Ta vyplňuje většinu času chovancova pobytu v ústavu; musí každý přivyknouti. Stálým zaměstnáváním též práci přivykne a stane se mu přímo potřebnou. Tím se mravně přerodí a stává se zralým k propuštění, a opět schopným k zařazení mezi volné pracovníky je-li dána záruka jeho dobrého umístění, bývá navržen k propuštění. Návštěva ústavní školy je pro všechny povinná. Při vyučování hledí se nejen ke stránce rozumové, ale i ke stránce výchovné. Veškerá školní práce má stále na zřeteli vzdělávání mravní, správné myšlení a posilování dobré vůle. Chovanci římskokatolického vyznání chodí každou neděli a svátek do ústavního kostela, kde modlitbou, zpěvem a chrámovou hudbou je v nich probuzena mravní síla.

O svátcích velikonočních a vánočních dobří zpěváci, chovanci za spolupůsobení ústavních zaměstnanců a ochotných zpěváků a hudebníků místních, uskutečnili provedení pěkných sborů na chóru ústavního kostela. Tím tyto svátky, které hoši odloučeni od rodin a příbuzných velmi těžce nesli, jim zpříjemnili a je mravně povznesli. Chovanci českomoravského a českobratrského-evangelického vyznání mají bohoslužby vždy v ústavní škole a vyslechnou přednášku ústavního učitele mravně výchovného rázu, jako byl na příklad celý cyklus přednášek o charakteru, o výchově ku práci, síle vůle, životní energii a themata podobného rázu. Cvičení dechové hudby s velikými nadějemi počaté, muselo býti zastaveno pro vážné onemocnění vedoucího a též z té příčiny, že valná část chovanců byla přidělena k zemědělským pracím. Rovněž tělocviku věnuje se denně péče, a to jak prostému, tak pořadovému při ranní půlhodince. Při večerních opakovacích hodinách píší chovanci úkoly, pracují na svém sebevzdělání a čtou též pilně knihy z ústavní knihovny. Mimo to ve volném čase hrají společenské hry, jako šach, dáma a jiné. Činnost samosprávného vzdělávacího kroužku, jež byla stejně v minulých letech nepatrná a ne vždy správně pochopena, byla rozhodnutím ministerstva spravedlnosti prozatím zastavena. Domácí řád byl zachován a disciplinárních trestů bylo poměrně málo, což je patrno i z toho, že na I. disciplinární třídě bylo stále až 60% chovanců, na II. třídě 30% a na III. třídě pouze 10%. Zásluhu o to mají všichni činitelé, jimž je výchova mladistvých svěřena, že byli přísní a hlavně důslední. Organisace vyučování: Ústavní škola dělí se na školu učňovskou a školu hospodářskou. Učňovskou školu navštěvují učňové řemesel v ústavu zavedených, a to: zámečnického, truhlářského, obuvnického, krejčovského, knihařského a pekařského. Ostatní, do těchto dílen nezařazení chovanci, navštěvují školu hospodářskou. Učňovská škola pečuje o svěřené učně tak, aby z nich byli nejen dobří řemeslníci, ale i řádní lidé. Při vyučování je sledován tento cíl: účelnou duševní prací vychovati nejen způsobilé, schopné a zdatné řemeslníky, ale i řádné a poctivé členy lidské společnosti. Praktický výcvik řemeslný je prováděn v ústavních dílnách, kde chovanci pod vedením zkušených dozorců, mistrů, získávají potřebné znalosti svého oboru. Vedoucí dílen plní úkol jemu po této stránce svěřený dobře. Správa školy je ve stálém styku s vedoucími dílen a spoluprací s nimi snaží se docíliti výsledku jak teoreticky, tak prakticky co nejlepšího.

Učňovská škola ústavní je organisována jako všeobecná škola učňovská a skládá se ze dvou postupných tříd. Vyučování se řídí a je rozvrženo učební osnovou, platnou pro veřejné všeobecné školy učňovské. Všech žáků zapsaných ve školním roce 1942-1943 do učňovské školy bylo 63, z toho v prvém ročníku 19 žáků, ve druhém 44 žáci. Dle řemesel je do jednotlivých dílen zařazeno: zámečníků 14, truhlářů 12, obuvníků 11, krejčích 10, knihařů 7 a pekařů 9. Prospěch vykazovali žáci učňovské školy průměrně dobrý, chování bylo rovněž dobré, docházka v zimních měsících pravidelná, v jarních a letních měsících však velmi slabá, protože většina chovanců – učňů, byla zaměstnána polními pracemi mimo ústav. Během roku složilo 5 chovanců tovaryšskou zkoušku s prospěchem velmi dobrý a dobrým, což potvrzuje, že ústavní dílny je v jejich oboru dobře vyučili. Ostatní, do dílen nezařazení chovanci, navštěvovali hospodářskou školu tato je rozdělena na 2 oddělení. V nižším oddělení jsou úplní analfabeti a hoši s velmi slabými vědomostmi ze čtení, psaní a počítání, ostatní jsou v oddělení vyšším. Vyučování řídí se stanovou pro lidové hospodářské školy, přizpůsobenou poměrům ústavním. Chovanci hospodářské školy jsou zaměstnáni různými příležitostnými pracemi, úklidem, draním peří, lepením krabiček, zahradními pracemi a v jarních a letních měsících polními pracemi mimo ústav. Vyučováno bylo dle schváleného rozvrhu hodin a to 16 hodin v učňovské škole a 12 hodin ve škole hospodářské týdně. Veškeré předměty jak v učňovské tak v hospodářské škole vyučoval vrchní ústavní učitel Karel Linhart. Všichni chovanci byli při příhodu do ústavu psychotechnicky vyšetřeni a při přidělování do práce dbá se pokud možno tělesných, duševních a charakterových vlastností, dále vloh a hospodářských a osobních poměrů. Dle výsledku psychotechnické zkoušky má inteligenci: lepší než průměrnou 10 chovanců … 6 % průměrnou 52 -„… 32 % slabší a podprůměrnou 96 -„… 58.4 % analfabetů 6 -„… 3.6 %

Zdejší ústav, jenž dříve sloužil za trestnici pro nepolepšitelné, nemá přirozeně vše, co by si mladý muž pro využití své volné chvíle žádal a potřeboval, jeho zařízení jsou až příliš jednoduchá a skromná, ale doba prožitá v jeho zdech bude mladému muži pádnou výstrahou, není-li ovšem jeho mravní vada těžšího rázu, aby kráčel příště životem jen po cestách povolených a mravně správných. Všichni, jimž je výchova našich mravně vadných hochů svěřena, plnili a snažili se plniti svůj úkol dobře. Byli vlídně přísní, klidní a důslední. Měli přátelský vztah k chovancům, nikoho naprosto neodrazovali, ale u každého vyhledávali a oceňovali i vlastnosti dobré. Názory na otázku mladistvých provinilců byly dříve u mnohých zaměstnanců zcela odlišné, ale již skoro čtyřletým soužitím s nimi většina svůj názor opravila a nepohlíží již na ně tak stroze a šmahem je neodsuzuje, protože jsou to nešťastníci většinou, jež nepořádná a rozvrácená rodina, špatná společnost a špatné prostředí přivedlo na scestí.

Počty žáků z r. 1942

Vzdělávat se však musel i personál. Od listopadu 1941 museli členové stráže navštěvovat kursy němčiny. V červnu 1942 skládalo zkoušku z uvedeného předmětu 64 zaměstnanců, uspělo však pouze 19. Nejednalo se přitom o žádnou formalitu, o čemž svědčí fakt, že řediteli Prüherovi bylo sníženo služné o 10 procent na 6 měsíců, neboť ani on v jazykové zkoušce neobstál. Pedagogické působení ústavního učitele bylo jednak individuální, jednak hromadné při nedělních přednáškách. Jako vrchní ústavní učitel působil ve Valdicích po celé období protektorátu Karel Linhart. Pokud lze z dostupných pramenů zjistit, zůstal na svém místě až do zrušení funkce vězeňského učitele v roce 1949.

Výchovná činnost v pojetí vrchního ústavního učitele Karla Linharta byla založena na pedagogické úvaze, která zahrnovala cíle a způsob výkonu trestu a vycházela z penitenciárních zásad, používaných v moderním vězeňství. Podle těchto zásad mělo dojít k nápravě trestance a výkon trestu měl být začátkem nového, lepšího života. Proto měla být vězeňská výchova účelná a individualizovaná, vedoucí ke kázni. Za hlavní prostředek výkonu trestu byla považována práce. V této souvislosti lze citovat výrok Johna Howarda: „učiníte člověka pracovitým a on se stane čistým“. Mezi personálem trestnice a trestanci neměla být propast, nýbrž stav součinnosti a vzájemné důvěry. Logickým vyústěním této penitenciární filosofie je jasný cíl: „Účelem výkonu trestu je nalézt dobré stránky trestance a tyto rozvíjet. Z trestnice se mají do života vracet lidé, kteří dovedou nalézt správnou cestu životem a to třeba i po těžkých oklikách. Z tohoto důvodu je třeba vyzbrojit vězně do budoucího života znalostmi. Proto také měly být v trestnici vytvářeny podmínky podobné podmínkám na svobodě. Vězeň tak nabývá postupně sebedůvěru, přemáhá v sobě hořkost a zádumčivost a nepovažuje svůj život za bezúčelný.“ Výchovné působení mělo směřovat k tomu, aby se všichni trestanci jednou stali svoji pílí prospěšnými nejen sobě, ale i lidské společnosti, aby se jednou dokázali postavit na vlastní nohy do jedné řady s užitečnými a dobrými. Cestou k tomuto cíli bylo dodržování domácího řádu, které bylo předpokladem k žádoucí mravní i volní kultivaci. Výchovné působení se uskutečňovalo prostřednictvím nedělních a svátečních přednášek, vzděláváním, četbou a pěstováním hudby, zpěvu a povolených společenských her. Prosazování tvořivé práce mělo vést trestance ke společenskému uplatnění a začlenění. Pozitivní účinek byl spatřován též v udržování korespondence trestanců s jejich rodinami a příbuznými. Události r. 1948 ovlivnily i činnost Karla Lihharta. Na prvním místě v hodnocení tzv. osvěty se objevuje přednášková, či spíše propagandistická práce. Již dne 13. června předstoupil před shromážděné trestance na ústavním dvoře, aby je seznámil s přehledem významných politických událostí v období května a června 1948 včetně amnestie prezidenta republiky ze dne 19. června. Dne 11. listopadu byla uspořádána oslava 31. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, při níž Karel Linhart objasňoval trestancům její význam. V protikladu s tímto vystoupením byla jeho řeč, kterou pronesl na Štědrý den v ústavním kostele, na téma: “Pokoj lidem dobré vůle“. Krátce po tomto vystoupení byla funkce vrchního učitele zrušena a Karel Linhart odešel. Už v roce 1948 bylo přikročeno k revizi ústavní knihovny spojenou s vyřazením tzv. závadné literatury. V roce 1949 převzali výchovu osvětoví instruktoři. Výchovné působení na odsouzené bylo po nástupu komunistického režimu spatřováno pouze v kulturně osvětové činnosti, která spočívala v konání politicko-výchovné agitace. Jako součást ideového působení na odsouzené byl počátkem 50. let ve Valdicích jako v prvním trestním ústavu povolen odběr denního tisku, nikoli však pro politické vězně. Podobný záměr sledoval i vězeňský časopis „Okénko“. Ze zájmových kroužků můžeme jmenovat výuku ruštiny. Protože odsouzení nesměli v této době u sebe mít ani sešit a tužku, používaly se tabulky s pisátkem.

Vedle toho mohli valdičtí vězni navštěvovat od roku 1955 jednou týdně filmová představení. V nabídce ústavního kina převažovala „pokroková“ díla naší a sovětské kinematografie. Vliv „sovětizace“ na výkon trestu odnětí svobody je možno charakterizovat zneužíváním výchovně vzdělávacích prostředků k ideologickému a politickému ovlivňování tzv. odsouzených z řad pracujících a odpíráním osobních vzdělávacích, kulturních a náboženských aktivit, zejména odsouzeným z řad tzv. třídních nepřátel. V rámci tzv. převýchovy byl vězňům poskytován komunistický stranický tisk, válečná a budovatelská literatura sovětských i domácích autorů a promítány filmy obdobného žánru. Součástí převýchovy bylo i umožňování všeobecného a odborného vzdělávání vybraným vězňům. V roce 1959 bylo zařazeno 53 vězňů ke studiu na osmileté střední škole, z nichž 39 vězňů složilo závěrečné zkoušky. Odborné vzdělávání formou zaučení souviselo s kvalifikačními potřebami podle pracovního zařazení vězňů. Kulturní a sportovní zájmová činnost vězňů byla povolována v rámci tzv. kulturně osvětové práce, přejmenované v roce 1961 na „kulturně masovou práci“, která byla součástí tzv. politickovýchovné činnosti. Odsouzení z řad tzv. třídních nepřátel byli prakticky vyloučeni z účasti na zájmových vzdělávacích a kulturních aktivitách. Proto se vedle školení a přednášek organizovaných vězeňskou správou rozvinul v našich věznicích a pracovních táborech jakýsi tajný „muklovský“ vzdělávací systém. Mezi politickými vězni se nacházelo mnoho vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří přemýšleli, jak smysluplněji vyplnit čas trávený v prostředí komunistického žaláře. Valdičtí vězni se v 50. letech navzájem učili anglicky, konaly se přednášky z filozofie, historie, matematiky apod. Samostatnou kapitolou v oblasti vzdělávání v této době je činnost odsouzených duchovních. Těm byla odpírána jakákoliv možnost k uspokojování svých náboženských potřeb. Tito vězni žili svým vlastním vnitřním životem, ilegálně se vzdělávali ve vědě i víře, duchovní tajně sloužili mše a ti nejlepší, v protikladu s oficiální ideologickou propagandou, posilovali mravní vědomí spoluvězňů a nabádali je, aby nespolupracovali, zejména za účelem agenturně operativní činnosti. Byli většinou drženi v izolaci od ostatních vězňů na tzv. kněžském oddělení, aby nemohli ideově působit na kriminální delikventy. Za kontakt s jinou osobou následoval kázeňský trest. Vězeňský režim vystupoval vůči kněžím přísněji než vůči nebezpečným násilníkům. Stalo se určitým zvykem, že o svátcích byli význačnější církevní představitelé umísťováni do korekce. I za nepříznivých podmínek probíhaly za zdmi věznice zakázané mše,

kursy, přednášky. Pozdější biskup královehradecký Karel Otčenášek tajně vysvětil na kněze jezuitu Jana Rybáře. V roce 1960 byla do Valdic soustředěna skutečná intelektuální elita z řad katolického duchovenstva. Díky organizačním schopnostem teologa dr. Mádra mohli jeho spoluvězňové poslouchat na brusírně přednášky vysokoškolských profesorů Pluhaře a Zvěřiny, pověstného už svými proslovy v Leopoldově. Mádr též monitoroval novinové články a pokud narazil na něco zajímavého, referoval o tom ostatním. Na velké kněžské cimře probíhaly kurzy a přednášky v rámci „katolické univerzity“, které podle vzpomínek Pátera Ondoka konal obvykle Felix Davídek. Téma literatura za mřížemi by vydalo na samostatnou knihu. Některá díla se mohla dochovat pouze díky tomu, že vězňové se je učili nazpaměť a po svém propuštění vynesli ven ve své hlavě. To byl i případ Renčovy básnické skladby Popelka Nazaretská, jejíž písemný originál se v Leopoldově nedochoval. Ve Valdicích měl katolický básník a překladatel Václav Renč na počátku 60. let příznivější podmínky pro svou literární tvorbu, neboť byl jedním z mála vězňů, kterým velitel útvaru povolil vlastnit sešit. Ekonom a publicista Jiří Hejda po svém přemístění do Valdic v roce 1960 konečně zkomponoval všechny sonety, které dosud nosil jen v hlavě. Bývalý ministr spravedlnosti Prokop Drtina začal přibližně ve stejné době pracovat na svých proslulých pamětech. Teolog a historik Josef Zvěřina pro změnu sepsal na cigaretové papírky knihu z dějin umění a matka jednoho z jeho spoluvězňů ji o návštěvách vynesla ven. Notnou dávku vynalézavosti musel vynaložit o čtvrtstoletí později v 80. letech Jiří Gruntorád, když chtěl z Valdic propašovat básně Ivana Martina Jirouse alias Magora. Ten zde vytvořil své nejvýznamnější lyrické dílo Magorovy labutí písně a ocenění se později dočkaly i Magorovy dopisy odesílané z vězení. Od počátku 60. let se v oficiálních dokumentech vztahujících se k oblasti vězeňství stále více zdůrazňuje výchovný účel trestu odnětí svobody. Dle Řádu výkonu trestu odnětí svobody (dále ŘVTOS) z roku 1961 se k doplnění základních školních znalostí odsouzených zřizovaly v jednotlivých nápravně pracovních táborech (NPT) zvláštní školy s rozsahem látky pro všeobecně vzdělávací školy. V NPT Valdice vznikla osmiletá škola, první svého druhu v tehdejším Československu, ve které po práci vyučovali i odsouzení s vysokoškolským vzděláním. Vedoucím této ústavní školy byl odsouzený právník Josef Kliment, v době války poradce a tiskový tajemník prezidenta Emila Háchy. V polovině šedesátých let 20. století byl vydán zákon č. 59/1965 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody, který obsahuje tuto myšlenku: „Odsouzeným, u nichž jsou pro to zejména vzhledem k jejich schopnostem, věku a délce trestu předpoklady, se umožňuje, aby získali základní popřípadě střední nebo úplné střední vzdělání ...“. K prohloubení výchovného vlivu trestu odnětí svobody umožňoval nový zákon, aby s odsouzenými pracovali středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaní odborníci ve funkcích vychovatelů, sociálních pracovníků, učitelů, pedagogů a psychologů jako příslušníci SNV nebo externisté. Tato právní norma zmiňuje vzdělávání odsouzených jako nedílnou složku programů zacházení. Tím došlo k vytvoření legislativního rámce, jež v našem vězeňství umožnil rozvinout nejen základní, ale i střední odborné vzdělávání. Zákon umožnil, aby odsouzený s ohledem na své schopnosti, věk a délku trestu získal základní nebo i vyšší vzdělání nebo se zúčastnil dalších forem vzdělávání. Naplňování této části zákona v praxi se ukázalo jako obtížné, zejména ve vztahu k budoucímu uznání získaného vzdělání. Na základě tohoto zákona se i ve valdické věznici začalo se vzděláváním odsouzených. Pro ty, co neuměli číst, psát a počítat, se zřizovaly různé typy doučovacích kroužků, v nichž zpravidla vyučovali vybraní odsouzení.

Od počátku sedmdesátých let se začalo ve valdické věznici s organizací vzdělávacích kursů, z počátku pouze pro negramotné a pologramotné odsouzené. Kursy zajišťoval pedagog oddělení nápravně výchovné činnosti a výuku v těchto kursech prováděli učitelé II. a IV. ZDŠ v Jičíně. Kursy probíhaly dvakrát týdně. Postupně byla výuka rozšířena o kurs 9. třídy ZDŠ. Zde již výuka probíhala čtyřikrát týdně a absolventům kursu bylo patronátní ZDŠ vydáváno vysvědčení. Koncem sedmdesátých let se začalo také s odborným vzděláváním odsouzených. Velké podniky, které měly v areálu věznice umístěny část svých provozů, začaly organizovat různé formy vzdělávání zaměstnaných odsouzených. Nejjednodušší byla různá proškolení, technická minima až po poměrně rozsáhlé záuční obory v závodních školách práce. Začala se vydávat osvědčení o absolvování kursu a brusiči skla mohli dokonce získat průkaz odborné kvalifikace, který měl platnost i po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a svému držiteli zajišťoval zařazení do vyšší platové třídy. V roce 1980 bylo v tehdejší ČSR ve výkonu trestu odnětí svobody více než 56% osob, které neměly žádnou pracovní kvalifikaci. Pro představu o složení vzdělanostní struktury odsouzených uvádíme údaje z roku 1986, kdy bylo ve věznici umístěno 2.330 odsouzených. Pokud jde o vzdělání, největší skupinu tvořili lidé se základním vzděláním – 1.270, dále se středním - 979 a úplným středním vzděláním - 56. Značnou menšinu představovali vysokoškoláci - 10 a na druhém pólu lidé bez základního vzdělání - 15.

Vzdělanostní složení vězňů v r. 1986 BEZ VZDĚLÁNÍ ZÁKLADNÍ STŘEDNÍ ÚPLNÉ STŘEDNÍ VYSOKOŠKOLSKÉ

ŠVS VALDICE - HISTORIE Koncem 70. a začátkem 80. let 20. století pociťovaly podniky zaměstnávající nejvíce odsouzených, a zabývající se kovoobráběním, stále častěji nedostatek kvalifikovaných odsouzených, a tak nastávala doba pro radikálnější řešení. Navíc stále neexistovala řádná školská instituce, která by v souladu s obecně platnými normami poskytla odsouzeným vzdělání podložené vydáním vysvědčení. Posun v oblasti vzdělávání odsouzených přinesl zákon č. 14/1978 Sb., kterým došlo k závažné přestavbě systému základních a středních škol a k prodloužení povinné školní docházky do 16 let věku. To byl impuls k zahájení jednání mezi tehdejší Správou Sboru nápravné výchovy ČSR a ministerstvem školství ČSR. Ve smyslu nových školských předpisů měla být vytvořena vzdělávací instituce pro občany nacházející se ve výkonu trestu odnětí svobody, která měla být řádně zaregistrována v síti školských zařízení státní správy a měla mít i potřebné pravomoci. Řešení vyžadovalo jednat s ministerstvem školství ČSR tím spíše, že zákon České národní rady č. 77/1978 o státní správě ve školství uvádí: „Ministerstvo školství ČSR stanoví v dohodě s ministerstvem spravedlnosti ČSR postup při zabezpečování vzdělávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody.“ V 1. čtvrtletí roku 1981 byl proveden rozbor situace na úseku vzdělávání odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody. Jako reakce na osobní dopis ministra spravedlnosti ČSR bylo podle pokynů ministra školství ČSR v měsíci dubnu 1981 rozhodnuto vytvořit v resortu školství pracovní komisi k zavedení nového způsobu vzdělávání v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody. Z jednání komise vyplynul návrh na zřízení středního odborného učiliště a zvláštního odborného učiliště v rámci Sboru nápravné výchovy ČSR, které by umožnilo odsouzeným získání odborné kvalifikace. Výsledkem práce komise bylo navržení zásad postupu pro vytvoření výchovně vzdělávacího systému v podmínkách vězeňství. Návrh zásad členil řešený úkol na dílčí problémové okruhy. Tím umožnil současně hledat optimální řešení ve všech oblastech, zapojit do řešení maximálně možný počet personálu a průběžně sledovat plnění úkolů. Šlo například o tyto okruhy: - začlenění středního odborného učiliště do struktury škol, - zajištění učitelů a mistrů odborné výchovy, popř. externích pracovníků, - vybavení a údržba učeben, zajišťování učebnic a školních potřeb, - vypracování organizačního řádu podle zásad vydaných ministerstvem školství, - obsah a organizace vyučování v souladu s obecnými předpisy ve školství, - poskytování vzdělání mladistvým odsouzeným v učebních oborech a zvláštních učebních oborech, - studium při zaměstnání odsouzených osob starších 18 let v učebních oborech, - organizace kursů pro doplnění učiva jednotlivých ročníků základní devítileté školy, základní školy a zvláštní školy, - krátkodobé kursy vybraných všeobecně vzdělávacích předmětů. Roky 1982 a 1983 se staly významnými mezníky v rozvoji vzdělání v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody. V tomto období byly vybírány NVÚ, které měly předpoklady k brzkému zahájení odborného vzdělávání v souladu s novým výchovně vzdělávacím systémem. Jako reálné se ukázalo začít se zaváděním učebních oborů v NVÚ Rýnovice a NVÚ Plzeň. Zde bylo možné zajistit materiální vybavení, navázat kontakty s učilištěm závodu a zajistit pomoc externích učitelů. Vzhledem k tomu, že NVÚ Valdice úzce spolupracoval s n.p. Liaz, předpokládalo se uskutečnit výuku i ve Valdicích. V období po 31. srpnu 1982 proběhly v NVÚ Libkovice, Opava, Pardubice, Plzeň, Příbram, Rýnovice, Valdice a Vinařice kontroly vytvoření podmínek pro zavedení výuky. Postupně byly vytvářeny materiálně technické a personální

podmínky pro zřizování jednotlivých školských vzdělávacích středisek. Školská vzdělávací střediska musela odpovídat obecně platným pedagogicko-hygienickým požadavkům státní správy ve školství. Jednalo se převážně o náročné úkoly dlouhodobého charakteru. Současně byly uplatňovány požadavky na zabezpečení finančních prostředků pro školská vzdělávací střediska. Zároveň byly vybrány učební obory, které budou v jednotlivých střediscích vyučovány: stavební výroba, elektrotechnická výroba, strojírenská výroba a důlní provoz.

Dne 1. dubna 1983 bylo zřízeno Školské vzdělávací středisko Valdice. Začalo se s budováním učeben, metodických kabinetů a dílen pro praktické vyučování, řešilo se jejich vybavení. Ve Valdicích byly pro Školské vzdělávací středisko vyčleněny prostory v 1. poschodí tehdejšího IV. oddělení (dnešní odd. B). Byla zde vybudována učebna s promítací kabinou pro teoretickou výuku, sborovna pro vyučující, metodický kabinet studijního referenta, který byl vybrán z řad odsouzených, sklad a sociální zařízení. Podařilo se ubytovat kolektiv žáků bezprostředně u učebny, čímž byly vytvořeny podmínky pro příznivé přípravu žáků. Složitější bylo najít vhodné prostory pro praktickou výuku. Nakonec byl vyhlédnut poměrně malý prostor v přízemí n.p. JBS. Následovalo složité období hledání kvalitního personálního obsazení střediska. Z pracovníků věznice byl vybrán vedoucí střediska a vyčleněn vychovatel ke školskému kolektivu odsouzených. Další pracovníky střediska, učitele a především mistra odborného výcviku se nedařilo zajistit. Proto proběhlo jednání s ředitelem Středního odborného učiliště strojírenského v Jičíně o spolupráci při vytvoření a provozování ŠVS Valdice. Mezitím v roce 1983 provedl útvar státního dozoru ministerstva školství ČSR prověrku jednotlivých středisek a doporučil jako způsobilá pro výuku ŠVS Libkovice, Pardubice, Plzeň a Rýnovice. Na základě zjištěných skutečností vydalo dne 1.7.1983 ministerstvo školství ČSR rozhodnutí č.j. 206 37/83 220 o zařazení Středního odborného učiliště do sítě školských zařízení. S platností od 1.12.1983 byl vydán vnitřní předpis Sboru nápravné výchovy o zřízení SOU pro odsouzené, jehož přílohou byl prozatímní organizační řád SOU. Těmito legislativními akty bylo oficiálně zřízeno Střední odborné učiliště pro odsouzené a zakončena první etapa budování školského zařízení. Organizačně se SOU členilo na ředitelství SOU (při Správě SNV ČSR) a na místně odloučená pracoviště ve vybraných NVÚ. V roce 1984 bylo schváleno ŠVS Opava a ŠVS Vinařice a o rok později ŠVS Příbram. ŠVS Valdice bylo z důvodu personálního obsazení organizačně zařazeno pod SOU strojírenské k.p. Agrozet Jičín. Toto učiliště pomohlo s vybavením učebnicemi, učebními pomůckami a především spolu s některými hospodářskými organizacemi vybavením dílny odborného výcviku. Od školního roku 1983-1984 bylo ve Valdicích z vhodných uchazečů o studium vybráno prvních 26 žáků a byla poprvé zahájena výuka v učebním oboru 03-85-2 Strojírenská výroba.

Výuku zajišťoval vedoucí ŠVS a především externí pracovníci ze SOU Jičín. Zároveň se započalo s vyučováním v kursech základního vzdělání v rozsahu 1. třídy, 2.-4. třídy základní školy a v kursu základního vzdělání v rozsahu 5.-8. třídy základní školy. Realizovali ho učitelé IV. ZDŠ v Jičíně. Dále středisko spoluorganizovalo na jednotlivých pracovištích odborné kursy, kterými ročně prošlo několik set odsouzených. Ve spolupráci se svářečskou školou při k.p. Agrozet v Jičíně se začaly realizovat svářečské kursy. Absolventi těchto kursů získávali svářečské průkazy. Postupně se podařilo naplňovat stav vyučujících o kmenové pracovníky tak, že v roce 1986 byli ve školském vzdělávacím středisku tři učitelé a jeden mistr odborného výcviku. Školské vzdělávací středisko Valdice bylo zařazeno pod SOU Praha 4. V tomto roce se podařilo získat v přízemí tehdejšího IV. oddělení (odd. B) další prostory, kde byla zřízena dílna odborného výcviku pro ruční zpracování kovů.

Pracovníci Školského vzdělávacího střediska Valdice v r. 1987 (zleva F.Sucharda-mistr OV, Z.Bartoň-učitel odb. předmětů, J.Tázler-vychovatel ŠVS, M.Janda-učitel všeob. předmětů, J.Němec-ved. ŠVS)

První závěrečné učňovské zkoušky ve ŠVS Valdice v r. 1985 (zleva Čestmír Jung-ext.učitel, Stanislav Altman-řed.patronátního SOU, Josef Rejtárek-předseda zk.komise, Zdeněk Hrnčál-ved.ŠVS a František Sucharda-mistr odb.výcviku)

V období let 1986-1989 se stabilizoval personální stav ve ŠVS tak, že postupně přestala být výuka zajišťována externími učiteli. V roce 1987 byl kolektivu pracovníků ŠVS náčelníkem Útvaru SNV ČSR Valdice propůjčen titul Vzorný kolektiv 3. stupně.

Výuka v učebních oborech probíhala formou studia při zaměstnání a zařazení odsouzení pracovali hlavně v podnicích s převažující kovovýrobou a v údržbě. To výrazně usnadňovalo výuku v odborném výcviku SOU. Jednotlivá pracoviště pracovala ve směnných provozech, což umožňovalo výuku ve ŠVS převážně v dopoledních hodinách. Příznivý dopad na zvyšování kvality výuky mělo i postupné dovybavování dílen odborného výcviku, a to jak pomocí ředitelství učiliště, tak i pomocí jednotlivých podniků, s nimiž byla spolupráce na velmi dobré úrovni. Je nutno zdůraznit, že prostory přidělené ŠVS byly velmi stísněné. Disponovali jsme jednou učebnou a dvěma malými dílnami o celkové ploše asi 70 m2. Pracovníci ŠVS se snažili také o další využití volného času studentů. Proto každou sobotu organizovali pro své svěřence klubové pořady se zaměřením na kulturní a sportovní vyžití. Pro prospěchově slabší žáky bylo organizováno doučování formou opakovacích hodin. Práci ŠVS usnadňoval velký zájem odsouzených o studium SOU. Důvod spočíval především v tom, že studium ve škole bylo jednou z mála mimopracovních aktivit, které byly ve věznici organizovány. Jednotlivé podniky také zařazovaly vyučené absolventy SOU s výučním listem do vyšších platových tříd a přidělovaly jim náročnější práce. Naopak postupně se snižoval zájem o studium kursů základní školy, což vedlo v roce 1989 k jejich zrušení. Další období vývoje ŠVS Valdice lze datovat lety 1990-1994, kdy činnost ovlivnily změny společenských poměrů z konce roku 1989. Došlo k odchodu téměř všech pracovišť z areálu věznice a také k obrovskému snížení stavu odsouzených, což mělo nepříznivý dopad i na činnost ŠVS. Celková uvolněná atmosféra ve věznici vedla k poklesu zájmu o studium. Ve školním roce 1990-1991 bylo do vzdělávání zařazeno 11 odsouzených, z nichž

pouze 5 školní rok dokončilo. Tento trend se nepodařilo obrátit ani změnou nabídky učebních oborů o nový učební obor Klempíř se zaměřením pro stavební výrobu. V tomto období se pro nezájem neorganizovaly žádné kursy. Z důvodu přechodu pracovišť na jednosměnný provoz se výuka přesunula do odpoledních hodin, což také na atraktivitě pro zájemce nepřidalo. Byla zrušena funkce studijního referenta z řad odsouzených. Pro vzdělávání odsouzených nebylo toto období příliš příznivé. Přesto se pracovníci ŠVS stále snažili pokračovat v rozvoji střediska. Rozhodli se využít uvolněné prostory pro zřízení nových učeben a dílny odborného výcviku. Státní školský dozor totiž vždy poukazoval na nedostatečné prostorové podmínky ve ŠVS Valdice. Úsilím tehdejšího vedoucího ŠVS Mgr. Jaroslava Němce se podařilo vypracovat projekt na vybudování nových tříd i dílen, který se ihned začal realizovat. Postupně byla vybudována zcela nová dílna v právě dokončené výrobní hale s.p. LIAZ o ploše přes 1.740 m2 i s malou učebnou. Výuka v této nové dílně byla zahájena 1. září 1991. Dále následovala výstavba nových prostor pro teoretickou výuku ve 3. NP odd. B, kde byly zřízeny tři učebny, kabinet, sborovna a kancelář vedoucího. Došlo také k přestěhování odsouzených zařazených do ŠVS tak, aby byli ubytováni bezprostředně u areálu pro teoretickou výuku. Tím byly dány předpoklady pro další rozvoj střediska. Zásadní změny ve společnosti přivedly sice do českého vězeňství humanizaci podmínek výkonu trestu odnětí svobody, ale určitá nekoncepčnost, dočasné podcenění a nerespektování zavedeného systému vzdělávání přineslo mnoho problémů, které bylo v následném období nutno řešit. Pro pracovníky, kteří se podíleli na vzniku a postupném rozvoji ŠVS byl dočasný nezájem o vzdělávání ve výkonu trestu odnětí svobody zklamáním. Celé toto období bylo završeno odchodem vedoucího ŠVS, čímž došlo ke snížení počtu pracovníků střediska na dva učitele, z nichž jeden byl ve funkci vedoucího a jednoho mistra odborné výchovy. ŠVS Valdice se tak stalo nejmenším odloučeným pracovištěm SOU Praha 4 jak z hlediska personálního, tak z hlediska nabízených vzdělávacích aktivit pro odsouzené.

ŠVS - OBDOBÍ ROZVOJE

ŠVS Valdice – prostory pro teoretickou výuku

Postupná stabilizace spolu s novou koncepcí vězeňského systému v České republice měla za následek, že se situace ve vzdělávání odsouzených začala zlepšovat. Byly zpracovány koncepční záměry pro oblast vzdělávání odsouzených, které vycházely z Evropských vězeňských pravidel. V roce 1995 dochází ve ŠVS Valdice ke změně v nabídce vzdělávacích programů pro odsouzené. Nejprve došlo ke zrušení učebního oboru Klempíř a k návratu k těm učebním oborům, pro které mělo středisko vytvořeny lepší podmínky po stránce personální i materiálové, tedy ke kovoobráběcím učebním oborům. Zároveň byly vytvářeny podmínky k tomu, aby každý učitel i mistr odborného výcviku mimo výuky ve SOU organizoval a vedl odborný, počítačový nebo všeobecně vzdělávací kurs. Od školního roku 1995-1996 zahajuje jako první kurs Malířnatěrač a díky novému vybavení střediska výpočetní technikou kurs Základy výpočetní techniky. K výraznému rozšíření činnosti střediska bylo však nutno posílit personální obsazení. Chyběl totiž učitel všeobecně vzdělávacích předmětů a jazyků a také bylo nutno zvýšit počet hodin odborného výcviku, k čemuž bylo třeba zvýšit počet mistrů odborného výcviku. Byla obnovena funkce instruktor odborného výcviku, která se obsadila vhodným odsouzeným. Tím byla usnadněna práce mistra odborného výcviku. V roce 1996, po dohodě se společností provozující brusírnu skla ve věznici, dochází ke zřízení odborného kursu Brusič skla. V krátké době byla zbudována pro tento kurs dílna s potřebným vybavením a především se podařilo zajistit nového mistra odborného výcviku pro tento kurs. Také praktickou výuku ve SOU posiluje další mistr odborného výcviku. Od školního roku 1996-1997 se mimo kursů Malíř-natěrač, Základy výpočetní techniky a Brusič skla rozšiřuje nabídka o další kursy - opětovně se po letech vrací kurs základní školy - Kurs pro doplnění vzdělání poskytovaného základní školou a otevírá se odborný kurs Knihař. Všechny kursy zabezpečují stálí pracovníci střediska, pouze kurs základní školy je zajišťován externími učiteli ze III. ZŠ v Jičíně, protože se nepodařilo získat chybějícího učitele. V roce 1998 byl vyřešen i tento problém a Školské vzdělávací středisko Valdice má možnost rozšířit nabídku vzdělávacích aktivit o jazykový kurs - kurs Německého jazyka a zkušebně zavádí odborný kurs Kuchař, který je zajištěn externími vyučujícími z řad pracovníků věznice. V tomto roce se daří získat další prostory pro výuku. Všechny odborné kursy mají k výuce vlastní prostory.

V roce 1999 se rozhodlo o vyřazení kursu Kuchař ze stálé nabídky vzdělávacích aktivit ŠVS. Do výkonu trestu odnětí svobody v ČR se dostává stále více cizích státních příslušníků. To vede k těžkostem ve verbální komunikaci jak mezi vězeňským personálem a cizojazyčně hovořícími odsouzenými, tak mezi odsouzenými navzájem. Proto v roce 2000 zařazuje ŠVS Valdice do nabídky vzdělávacích aktivit všeobecně vzdělávací jazykový kurs Český jazyk pro cizince. V tomto roce také došlo ke zcivilnění těch pracovníků ŠVS, kteří byli do té doby ve služebním poměru. V roce 2002 dochází k ukončení kursu Brusič skla. Tento kurs byl organizován ve spolupráci s podnikem, který se ve věznici broušením skla zabýval. V důsledku sníženého zájmu o absolventy kursu je rozhodnuto o jeho zrušení. Zároveň tím dochází ke snížení počtu pracovníků Školského vzdělávacího střediska Valdice o jednoho mistra odborného výcviku.

Chodba u učeben ŠVS

Kanceláře pracovníků ŠVS

Ve Školském vzdělávacím středisku Valdice došlo v průběhu let k vytvoření poměrně bohatého a vyváženého souboru vzdělávacích programů, ve kterém si většina zájemců o vzdělávání jistě pro sebe našla ten nejvhodnější. Přesto si pracovníci Školského vzdělávacího střediska uvědomovali, že s měnícím se složením osob přicházejícím do výkonu trestu odnětí svobody se mění i jejich požadavky na poskytované programy vzdělávání. Stále častěji pociťovali u části odsouzených zájem o dosažení úplného středoškolského vzdělání zakončeného maturitní zkouškou. Protože sama Vězeňská služba ČR tato studia nenabízela, bylo třeba obrátit se na civilní školská zařízení. Po poradě s vedením věznice byla počátkem roku 2003 zahájena jednání. Oslovili jsme řadu škol mezi nimi i Soukromou střední podnikatelskou školu – ALTMAN s.r.o. v Jičíně. Díky veliké vstřícnosti ředitele této školy, který měl zkušenosti se spoluprací s našim ŠVS z dob úplných začátků v letech 1983-1986, bylo dosaženo dohody o zahájení výuky maturitního studia oboru Ekonomika a podnikání. Bylo připraveno tříleté dálkové studium při zaměstnání, které bylo určeno pro absolventy tříletých učebních oborů. Tím byla zajištěna návaznost na vzdělávací aktivity ve ŠVS již organizované. Maturitní studium bylo zahájeno ve školním roce 2003-2004. Byla stanovena finanční spoluúčast studentů ve výši 11 tis. Kč za školní rok. Výši této spoluúčasti se od školního roku 2007-2008 podařilo snížit na symbolickou částku 100,- Kč měsíčně. Zároveň jsme za přispění kaplana věznice Mgr. Kordíka zahájili jednání s Biskupským gymnáziem Bohuslava Balbína v Hradci Králové. S vedením této školy došlo k dohodě o výuce dálkového studia při zaměstnání. Od září 2003 byla zahájena zkušební výuka v přípravném ročníku a od školního roku 2004-2005 začala výuka v 1. ročníku gymnázia. Budovy obou škol

Poprvé v historii valdické věznice se 13. června 2006 uskutečnila ústní část maturitních zkoušek ve studijním oboru Ekonomika a podnikání. Za přítomnosti dvou televizních štábů a několika novinářů pět studentů ukončilo studium. Zkušební komise při vyhodnocení vyjádřila uspokojení nad úrovní znalostí našich prvních maturantů. Zkouška z dospělosti uzavřela první etapu novodobé spolupráce Školského vzdělávacího střediska Valdice s civilními školami. Za zmínku stojí skutečnost, že u nás i přes značné organizační těžkosti s výukou složil v roce 2007 maturitní zkoušku i v té době nejmladší doživotně odsouzený vězeň v České republice. Maturitní zkouška doživotně odsouzeného na odd. se zvýšeným stavebně technickým zabezpečením

Ukázalo se zcela nepochybné, že vzdělávací projekty tohoto typu mají v moderním vězeňském systému své místo. Proto se s nimi ve ŠVS Valdice budeme setkávat i v budoucnu.

ŠVS - SOUČASNOST V polovině první dekády 21. století procházel systém vzdělávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody zásadními změnami. Ke dni 1. září 2006 nebylo Střední odborné učiliště, Učiliště a Odborné učiliště Praha 4, Táborská 988 zařazeno MŠMT v rejstříku škol a školských zařízení ČR a ztratilo tak oprávnění vykonávat činnost školy. Zaměstnancům zařazených v SOU-ŠVS byl odebrán statut pedagogických pracovníků dle zákona č. 563/2004 Sb. Výuka ve školním roce 2006-2007 přesto pokračovala ve stejném rozsahu jako v letech předešlých s tím rozdílem, že nemohly být vydávány platné dokumenty o absolvování akreditovaných vzdělávacích aktivit. Dne 30. ledna 2007 byla nařízením ministra spravedlnosti č. 1/2007 zřízena škola pro osoby ve výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody s názvem Střední odborné učiliště, Praha 4, Na Veselí 51, PSČ 140 67, jako organizační jednotka VS ČR. SOU je výchovně vzdělávací zařízení, poskytující osobám ve výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody: a) přípravu pro výkon povolání a odborných činností v učebních a studijních oborech, b) doplnění základního vzdělání v kursech pro získání základního vzdělání, c) doplnění nebo rozšíření kvalifikace ve vzdělávacích kursech. Ředitelství SOU je dislokováno v Praze. Odloučená pracoviště SOU – školská vzdělávací střediska, jejichž prostřednictvím se zajišťuje vzdělávání jsou zřízena ve věznicích Heřmanice, Pardubice, Plzeň, Rýnovice, Světlá nad Sázavou, Valdice a Všehrdy. Výchovně vzdělávací činnost SOU zajišťují pedagogičtí pracovníci s odpovídající kvalifikací dle zákona č. 563/2004 Sb. Zároveň bylo tímto nařízením zrušeno Střední odborné učiliště, Učiliště a Odborné učiliště Praha 4, Táborská 988. Na MŠMT byla podána žádost o zapsání SOU do rejstříku škol a školských zařízení. K tomu došlo rozhodnutím č.j. 37771/07-21 s účinností od 1. března 2007. Tím, že nařízení ministra spravedlnosti zřídilo SOU jako samostatnou organizační jednotku VS ČR, bylo nutno upravit organizační a kompetenční vztahy mezi ředitelstvím SOU, ŠVS a vedením věznic novým Organizačním řádem SOU, který vydal generální ředitel VS ČR. Na tento pak navázal Organizační řád ŠVS a byly podepsány dohody mezi SOU-ŠVS a jednotlivými věznicemi. Převedením části činností, které do té doby zajišťovala domovská věznice na pracovníky ŠVS, bylo nutno přistoupit k řadě změn v organizaci práce ŠVS. Snahou bylo, nesnížit úroveň vzdělávání ani nabídky vzdělávacích aktivit. Naopak, tak jako vždy jsme se snažili situaci využít k dalšímu rozvoji střediska. Díky vstřícnosti vedení věznice byly vybudovány dva sklady, které nám pomohly vyřešit některé nové úkoly na úseku hospodaření se svěřeným majetkem. V areálu teoretické výuky, kde je i ubytovací komplex pro žáky školy, jsme vybudovali další tři cely, čímž se zvýšila kapacita naší ubytovny o dalších osmnáct žáků. Plánovala se celková úprava kulturní místnosti, která měla sloužit jako studovna a příležitostná učebna. K této realizaci nedošlo. Ubytovací komplex ŠVS

V té době byl ze strany vedení věznice kladen velký požadavek na zvýšení počtu vyučovacích hodin u odsouzených, zařazených do vzdělávacích aktivit. Díky tomu se odsouzení mohli evidovat v kategorii zaměstnaných. V návaznosti změny v odborném školství ve struktuře učebních oborů bylo třeba řešit náhradu za zrušený dvouletý učební obor. Podle rámcových vzdělávacích programů jsme v roce 2009 zpracovali školní vzdělávací program na tříletý učení obor obráběč kovů. Bylo třeba především daleko výrazněji rozšířit oblast informačních technologií jak v teoretické, tak i v praktické výuce. S ohledem na zmíněné skutečnosti bylo třeba posílit pedagogický sbor o dalšího učitele. Díky vstřícnosti ředitelství učiliště i valdické věznice od školního roku 2009-2010 další učitel odborných předmětů do ŠVS Valdice nastoupil. Pedagogický sbor je od tohoto roku složen ze šesti stálých pracovníků. Jsou to čtyři učitelé a dva učitelé odborného výcviku. Dále z řad odsouzených pracují ve ŠVS dva instruktoři odborného výcviku a jeden odsouzený ve funkci pedagogického asistenta. V roce 2010 byla vybudována truhlářská dílna, díky které bylo možno rozšířit kurs knihař o rámování obrazů. Od školního roku 2010-2011 byla zahájena výuka v prvním ročníku učebního oboru podle nového školského vzdělávacího programu. Velkým úsilím pracovníků ŠVS se v roce 2011 podařilo bez nutnosti vynaložení investičních prostředků získat pro výuku CNC frézku. V prostorách pro teoretickou výuku byla vybudována učebna CNC obrábění, která je propojena s učebnou pro výuku odborných předmětů. V tomto školním roce proběhly poslední závěrečné učňovské zkoušky ve dvouletém učebním oboru Obrábění kovů. Tento učební obor jsme organizovali 22 let. V návaznosti na rámcové školní vzdělávací programy byl nahrazen tříletým učebním oborem. Od školního roku 2011-2012 byla výrazně přepracována nabídka vzdělávacích aktivit. Jedním z důvodů bylo výrazné omezení přidělených finančních prostředků určených na provoz ŠVS. Meziročně totiž došlo ke snížení o 80%! Pro některé vzdělávací aktivity to byl likvidační krok. Šlo především o svářečský kurs, který jsme organizovali 17 let. Během nich proběhlo 23 kursů a bylo vydáno 195 svářečských průkazů. Dále byly vyřazeny ty vzdělávací aktivity, o které byl mezi odsouzenými menší zájem. Z nabídky byl vyřazen akreditovaný Kurs pro doplnění vzdělání poskytovaného základní školou. Sloučením ostatních všeobecných kursů (jazykových a počítačových) byl na jeho základech vytvořen osmipředmětový Kurs celoživotního vzdělávání, který v daleko větší míře může reagovat na případné změny obsahu. Tímto opatřením sice klesl počet vydaných dokladů o ukončení kursu, ale celkový počet odučených žákohodin naopak vzrostl. V roce 2012 bylo ŠVS Valdice vyhlášeno jako nejlepší v rámci SOU Praha.

ŠVS - PŘEHLED PRACOVNÍKŮ MINULÍ VYUČUJÍCÍ ŠVS Od roku 1983 nám pomáhalo celkem 16 kolegů - 3 byli kmenovými a 13 externími pracovníky Školského vzdělávacího střediska. Dále se na výuce podílela i civilní školská zařízení, zajišťující maturitní studia a do roku 2006 svářečské kursy - Soukromá střední podnikatelská škola – ALTMAN s.r.o. Jičín, Biskupské gymnázium Bohuslava Balbína Hradec Králové a Svářečská škola AGS (Agrostroj) Jičín. Dobrou spolupráci máme i s VOŠ a SPŠ Jičín a v minulosti i s jičínskými základními školami. Jméno

školní rok

funkce

Černý Miroslav Hlava Petr Hrnčál Zdeněk, Ing. Chaloupský Karel Jíra Jaroslav Jung Čestmír, PhDr. Kazda Karel Kopecký Josef Kopecký Stanislav

1983-1988 1998-1999 1983-1986 1983-1986 2006-2010 1983-1988 1986-1988 1983-1986 1983-1988 1994-1995 1996-1997 1996-1997 1985-1994 1986-1994 2006-2010 1998-1999 1986-1987 1996-2002

externí učitel ZŠ externí mistr odborného kursu vedoucí ŠVS a učitel odborných předmětů externí učitel ZŠ externí učitel odborného kursu externí učitel ZŠ a SOU externí učitel ZŠ externí učitel ZŠ externí učitel ZŠ a SOU externí učitel ZŠ a SOU externí učitel ZŠ a SOU externí učitel ZŠ a SOU učitel všeobecně vzdělávacích předmětů vedoucí ŠVS externí učitel odborného kursu externí učitel odborného kursu externí učitel SOU mistr odborné výchovy

Krupka Milan Kypr Jan Němec Jaroslav, Mgr. Palička Jan Srb Miroslav Šebík Miloslav, Ing. Vávra Zdeněk

VYCHOVATELÉ ŠVS Tázler Jaroslav Šritr Zdeněk Tauchman Josef Klimeš Jaroslav Věchet Jaroslav Pitthard Miloš, Bc. Vodička Martin, Ing. Kopřiva Pavel, Ing. Hikl Pavel Portyš Pavel, Ing. Machačka Jiří

PEDAGOGIČTÍ ASISTENTI, ŠKOLNÍCI, INSTRUKTOŘI OV 1983-1991 1992-1993 1993-1995 1998-2008 1993-1994 1994-2005 1995-1998 2005-2009 2009-dosud 2009-2010 2010-2012 2012-dosud

Šafránek Václav Bezecný Václav Pokorný Václav Varga Ladislav Peřina Ondřej Janík Denis Koukolík Karel Merta Miroslav, RNDr. Kocián Stanislav Rippl Jaroslav Jůzek Petr Lepič Václav Peroutka Jiří Todorovič Viktor

Š Š Š Š IOV IOV IOV PA IOV IOV IOV IOV PA IOV

1983-1986 1986-1990 1990-1991 1991-1992 1995-2000 2000-2004 2005-2006 2005-2010 2006-2010 2006-2010 2010-dosud 2010-2011 2010-dosud 2011-dosud

SOUČASNÍ VYUČUJÍCÍ ŠVS V současné době působí ve Školském vzdělávacím středisku Valdice celkem šest pedagogických pracovníků - 4 učitelé a 2 učitelé odborného výcviku:

BARTOŇ Zdeněk, Ing. - ve ŠVS od roku 1986 - v r. 2003 oceněn generální ředitelkou VS ČR Plaketou VS ČR II. stupně - v r. 2006 oceněn generálním ředitelem VS ČR Plaketou VS ČR I. stupně - od r. 1995 vedoucí ŠVS Valdice - učitel odborných předmětů SOU - třídní učitel SOU

JANDA Milan, Ing. - ve ŠVS od roku 1983 - v letech 1987 a 1988 oceněn věcnými dary při příležitosti vyhodnocení nejlepších pracovníků SOU - v r. 2003 oceněn generální ředitelkou VS ČR Plaketou VS ČR II. stupně - v r. 2008 oceněn generálním ředitelem VS ČR Medailí Za věrnou službu II. stupně - učitel odborných předmětů SOU - třídní učitel SOU - učitel Kursu celoživotního vzdělávání

JOHN Roman, Mgr. - ve ŠVS od roku 1998 - v r. 2008 oceněn generálním ředitelem VS ČR Medailí Za věrnou službu III. stupně - od r. 2005 zástupce vedoucího ŠVS - učitel všeobecně vzdělávacích předmětů SOU - třídní učitel KCV - učitel Kursu celoživotního vzdělávání

VODIČKA Martin, Ing. - ve ŠVS od roku 2009 - učitel odborných předmětů SOU - třídní učitel SOU - učitel Kursu celoživotního vzdělávání

POLÁK Jiří - ve ŠVS od roku 1996 - v r. 2007 oceněn generálním ředitelem VS ČR Medailí Za věrnou službu III. stupně - učitel odborného výcviku SOU - třídní učitel KMN - učitel kursu Malíř - natěrač

SUCHARDA František - ve ŠVS od roku 1985 (externě od roku 1983) - v r. 1988 oceněn věcným darem při příležitosti vyhodnocení nejlepších pracovníků SOU - v r. 2003 oceněn generální ředitelkou VS ČR Plaketou VS ČR II. stupně - v r. 2008 oceněn generálním ředitelem VS ČR Medailí Za věrnou službu II. stupně - učitel odborného výcviku SOU - třídní učitel KKn - učitel kursu Knihař

ŠVS - VZDĚLÁVACÍ AKTIVITY

Poutač s nabídkou vzdělávacích programů

NABÍDKA VZDĚLÁVACÍCH AKTIVIT 1. Kursy 1.1. Všeobecně vzdělávací kursy - Kurs celoživotního vzdělávání

1.2. Odborné kursy - Knihař - Malíř – natěrač - Svářeč - plyn (ZG-1) - CO2 (ZM-1) - el. oblouk (ZE-1)

2. Učební obory Obráběč kovů

3. Maturitní studium Ekonomika a podnikání – Cestovní ruch Všechny vzdělávací aktivity jsou určeny pro odsouzené s ostrahou a se zvýšenou ostrahou. Absolventi obdrží doklady, ze kterých není patrno, že byly získány ve výkonu trestu odnětí svobody.

1. Kursy 1.1. VŠEOBECNĚ VZDĚLÁVACÍ KURSY 1.1.1. KURS CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ NEAKREDITOVANÝ KURS vyučující :

SOU

zahájení : délka :

září 10 měsíců – 37 týdnů

vyučovací předměty :

- Mgr. Roman John - Ing. Milan Janda - Ing. Martin Vodička

Literatura Cizí jazyk (Aj či NJ) Právní minimum Zeměpis Historie Přírodopis Věda a technika Práce s počítačem

74 hod. 74 hod. 37 hod. 37 hod. 74 hod. 37 hod. 74 hod. 56 hod.

Kurs je určený především pro nezaměstnané odsouzené, kteří mají zájem rozšířit své všeobecné znalosti. Žáci tohoto kursu jsou ubytováni v prostorách ŠVS/B.

1.2. ODBORNÉ KURSY 1.2.1. KNIHAŘ NEAKREDITOVANÝ KURS vyučující :

SOU - František Sucharda


září, únor 5 měsíců


BOZP Knihař pro ruční výrobu Odborný výcvik

5 hod. 6 hod. 89 hod.

Kurs je vhodný pro nezaměstnané nebo pro pracující ve směnných provozech. Požadováno lékařské osvědčení o odpovídajícím zdravotním stavu.

1.2.2. MALÍŘ - NATĚRAČ NEAKREDITOVANÝ KURS vyučující :

SOU - Jiří Polák


září, únor 5 měsíců


BOZP Malířské a natěračské práce Odborný výcvik

5 hod. 6 hod. 89 hod.

Kurs je vhodný pro nezaměstnané nebo pro pracující ve směnných provozech. Požadováno lékařské osvědčení o odpovídajícím zdravotním stavu.

1.2.3. SVÁŘEČ 1.4.3.1. ZG-1 (PLYN) 1.4.3.2. ZM-1 (CO2) 1.4.3.3. ZE-1 (EL. OBLOUK) AKREDITOVANÝ KURS vyučující :

SOU


dle potřeby dle druhu 5 až 8 týdnů


dle druhu kursu

Kursy jsou vhodné pro pracující v údržbářských provozech. Tyto kursy jsou za finanční úhradu (po dohodě je možno proplatit pracovištěm). Jeho absolventi získají státní svářečský průkaz (není patrno, že byl získán ve výkonu trestu). Držitelé svářečských průkazů si mohou během probíhajícího kursu provést prodloužení platnosti průkazu. Požadováno lékařské osvědčení o odpovídajícím zdravotním stavu. Kurs bude otevřen dle finančního rozpočtu ŠVS na rok 2012.

2. Učební obory UČEBNÍ OBOR OBRÁBĚČ KOVŮ 23-56-H/01 Studium při zaměstnání - večerní studium vyučující :

SOU


září-říjen 34 měsíců


Český jazyk a literatura Anglický jazyk Občanská nauka Ekologie Fyzika Matematika Informatika Ekonomika Technická dokumentace Strojírenská technologie Strojnictví Technologie Programování CNC Odborný výcvik

37 37 37 74 74 37 37 37 74 333

37 37 37 37 37 37 37 37 37 74 37 333

33 33 33 33 33 33 33 33 33 66 33 297

Tříletý učební obor. Probíhá pouze v odpoledních hodinách. Je vhodný především pro nezaměstnané odsouzené. Požadováno lékařské osvědčení o odpovídajícím zdravotním stavu. Žáci tohoto učebního oboru jsou ubytováni v prostorách ŠVS/B.

3. Maturitní studium 3.1. EKONOMIKA A PODNIKÁNÍ MATURITNÍ STUDIJNÍ OBOR CESTOVNÍ RUCH 63-41-L/505, 63-99-6/0 Studium při zaměstnání - dálkové studium vyučující :

Soukromá střední škola podnikatelská – ALTMAN s.r.o. Jičín




Český jazyk a literatura Německý jazyk Občanská nauka Dějepis Zeměpis Přírodní vědy Matematika Ekonomika Management Marketing Účetnictví Výpočetní technika Právo Administrativa Matematická cvičení

Tříleté maturitní studium určené pro absolventy tříletých učebních oborů. Probíhá pouze v odpoledních hodinách. Je vhodné jak pro nezaměstnané tak i pro pracující. Toto studium je vhodné také pro odsouzené s vysokoškolským nebo úplným středoškolským vzděláním, kteří mohou studovat pouze odborné předměty, ze kterých mohou složit maturitní zkoušku (všeobecně vzdělávací předměty budou uznány). Finanční spoluúčast studentů 100,- Kč měsíčně.

4. Bývalé vzdělávací aktivity 4.1. KURSY 4.1.1. PŘÍPRAVNÉ KURSY 4.1.1.1. PŘÍPRAVNÝ KURS ZÁKLADNÍ ŠKOLY 4.1.1.2. PŘÍPRAVNÝ KURS UČEBNÍHO OBORU 4.1.1.3. PŘÍPRAVNÝ KURS MATURITNÍCH STUDIÍ

4.1.2. Základní škola 4.1.2.1. KURS ZÁKLADNÍ ŠKOLY 4.1.2.2. KURS ZÁKLADNÍ ŠKOLY V ROZSAHU 1. TŘÍDY 4.1.2.3. KURS ZÁKLADNÍ ŠKOLY V ROZSAHU 1. - 4. TŘÍDY 4.1.2.4. KURS ZÁKLADNÍ ŠKOLY V ROZSAHU 2. - 4. TŘÍDY 4.1.2.5. KURS ZÁKLADNÍ ŠKOLY V ROZSAHU 5. - 8. TŘÍDY 4.1.2.6. KURS PRO DOPLNĚNÍ VZDĚLÁNÍ POSKYTOVANÉHO ZŠ

4.1.3. JAZYKOVÉ KURSY 4.1.3.1. ANGLICKÝ JAZYK 4.1.3.2. NĚMECKÝ JAZYK 4.1.3.3. ČESKÝ JAZYK PRO CIZINCE

4.1.4. KURSY VÝPOČETNÍ TECHNIKY 4.1.4.1. KURS ZÁKLADY VÝPOČETNÍ TECHNIKY vyučující : délka :

SOU 10 týdnů


BOZP Základy výpočetní techniky

2 hod. 78 hod.

4.1.4.2. KURS MS-OFFICE EXCEL vyučující : délka :

SOU 10 týdnů


Tabulkový editor - Excel

40 hod.

4.1.4.3. KURS ZONER CALLISTO vyučující : délka :

SOU 10 týdnů


Zoner Callisto

40 hod.

4.1.5. ODBORNÉ KURSY 4.1.5.1. BRUSIČ SKLA vyučující :

SOU

vyučovací předměty:

BOZP Základy tvaroznalectví Technologie broušení skla Technologie sklářské výroby Odborný výcvik

15 hod. 35 hod. 70 hod. 70 hod. 912 hod.

4.1.5.2. KUCHAŘ vyučující :

SOU


BOZP Zásady hygieny Výživa a stravování Nauka o surovinách Technologie přípravy jídel Odborný výcvik

6 hod. 6 hod. 12 hod. 12 hod. 18 hod. 912 hod.

4.2. UČEBNÍ OBORY 4.2.1. Učební obor: Strojírenská výroba 03-85-2 DVOULETÝ UČEBNÍ OBOR vyučující :

SOU Český jazyk Ruský jazyk Občanská nauka Matematika Fyzika Ekonomika Technické kreslení Strojírenská technologie Strojnictví Technologie Odborný výcvik


4.2.2. Učební obor: Klempíř 24-35-2 02 TŘÍLETÝ UČEBNÍ OBOR vyučující :

SOU


Český jazyk a literatura Občanská nauka Matematika Fyzika Základy automatizace Ekonomika a organizace Odborné kreslení Strojírenská technologie Strojnictví Klempířská technologie Stavební materiály Stavební konstrukce Odborný výcvik

4.2.3. UČEBNÍ OBOR OBRÁBĚNÍ KOVŮ 23-56-H/507 DVOULETÝ UČEBNÍ OBOR Studium při zaměstnání - večerní studium vyučující :

SOU




Český jazyk Německý jazyk Občanská nauka Matematika Fyzika Ekonomika a organizace Technická dokumentace Strojírenská technologie Strojnictví Technologie Odborný výcvik

4.2.4. Učební obor Obráběč kovů 23-56-H/001 Studium při zaměstnání - večerní studium vyučující :

SOU


září-říjen 34 měsíců *


Český jazyk Anglický jazyk Matematika Ekonomika Technická dokumentace Strojnictví Technologie Odborný výcvik

10 10 20 20 20 20 40 297

* pro absolventy dvouletého učebního oboru Obrábění kovů 10 měsíců

4.3. MATURITNÍ STUDIUM 4.3.1. GYMNÁZIUM Studium při zaměstnání - dálkové studium vyučující :

Biskupské gymnázium Bohuslava Balbína Hradec Králové




Český jazyk a literatura Anglický jazyk Základy společenských věd Dějepis Zeměpis Matematika Fyzika Chemie Biologie Informatika

ŠVS - PERLIČKY Z VÝUKY Že je ze strany odsouzených o studium zájem, potvrzuje i jedna z jejich aktivit. Je to příprava „taháků“ na písemné práce. Pravda, nejedná se o nejžádanější formu přípravy na výuku, ale i ta přispívá k opakování a osvojování znalostí. Jednotliví učitelé se právě při opravách písemných prací dozvědí mnoho zajímavého. Z těch desítek výroků připomeňme jen některé: •

V době temna se česká literatura šířila z úst do úst ...

•

Neurčitý způsob od slovesa pracuji zní: možná, že budu pracovat ...

•

Obyvatelé Domažlicka se jmenují psohlavci ...

•

Za vydání „Panenství“ dostala spisovatelka stipendium do Paříže ...

•

Na ZDŠ jsem se špatně učil a také ve škole mi to moc nešlo ...

•

Zvuk vzniká šířením hluku ...

•

Volní vlastnosti jsou, když si člověk může volit zaměstnání a svoje poslance ...

•

S pilkou můžeme přeřezávat, vyřezávat, zařezávat, přiřezávat, uřezávat, odřezávat, dořezávat a řezat ...

•

Spisovatel se živil tím, co napsal ...

•

„Ve stínu pípy“ napsal Svatopluk Čechoslovák ...

•

V roce 1947 prodal můj dědeček továrnu a vstoupil do KSČ ...

•

Pracuji na brusírně skla se sklem, takže jsem sklerotik ...

•

Základní společenské třídy za kapitalismu jsou ZDŠ a gymnasium ...

•

Po ukončení gymnasia byl bratr těžce nemocný a od té doby je ženatý ...

•

Kovová trubka je v podstatě díra obalená plechem a na koncích zakončená ...

•

Zákon odrazu: Paprsek, který dopadá na odrazovou plochu se odráží někam jinam ...

•

Přeložte větu: „Wir wollen arbeiten, aber wir haben keine Arbeit. (Chceme pracovat, ale nemáme žádnou práci.)“ – „Já nechci práci, já pracovat nebudu.“

•

Pane učiteli omluvte mě, že neznám odpověď na první otázku - do školy jsem přišel až po Komenském.

•

Vaše odpověď byla téměř správná. Pouze básník Wolker se jmenoval Jiří a ne Johny.

•

Otázka: „Jak dlouho bude vykládat vagón šest pracovníků, když čtyři pracovníci ho vykládají šest hodin? Produktivita práce pracovníků zůstává stejná.“ Odpověď: „Tři hodiny! V prvním případě dva vykládají a dva hlídají, v druhém případě opět dva hlídají jestli někdo nejde a vykládají čtyři.“

ŠVS - ZAČLENĚNÍ VE VĚZNICI Školské vzdělávací středisko je dislokováno ve Věznici Valdice. Jeho postavení se v průběhu let měnilo. Z počátku bylo začleněno jako samostatný referát oddělení nápravně výchovné činnosti. Po změnách po roce 1989 získalo statut samostatného oddělení věznice a bylo přímo řízeno 1. zástupcem ředitele věznice. Po stránce pedagogické byli pracovníci ŠVS vždy řízeni ředitelstvím SOU (SOU, U a OU) Praha 4. Po zřízení SOU NMS č. 1/2007 jako organizační jednotky Vězeňské služby ČR přestali být pracovníci ŠVS pod personální pravomocí ředitele Věznice Valdice a přešli pod SOU Praha 4. Novým organizačním řádem byly upraveny vztahy mezi věznicí a Školským vzdělávacím střediskem. Ať již bylo postavení ŠVS v rámci věznice jakékoli, vždy působilo jako jedna složka programů zacházení s vězněnými osobami. Mimo hlavního úkolu, vzdělávání dospělých odsouzených v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody, se podílí i na další činnosti věznice. Z mnoha aktivit se zmíníme o podílu na prezentaci věznice z poslední doby. Při příležitosti 370. výročí úmrtí zakladatele valdické kartuzie v roce 2004 se ŠVS podílelo na přípravě akce Návraty Valdštejna. Jednalo se o pietní setkání k uctění památky obětí třicetileté války. Součástí byla i výstava souboru obrazů Michaila Ščigola nazvaná A.V.E. Valdštejn aneb barokní sny Albrechta Václava Eusebia, která pak byla instalována v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky.

„vévoda Frýdlantský“

Michail Ščigol

Mons. Dominik Duka (biskup královéhradecký)

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR – zahájení výstavy Dr. Susa Ing. Bíma, Michail Ščigol, Ing. Bartoň, Mgr. Kuřátko (historik) (ZŘV, malíř a grafik, V ŠVS, 1.ZŘV)

Školské vzdělávací středisko vydalo při této příležitost publikaci Cartusia Waldicensis s audiovizuální přílohou. Tato kniha obsahuje soubor dokumentů týkajících se historie valdického kláštera, kartuziánů, Albrechta z Valdštejna a valdické věznice.

Z mnoha dalších akcí připomeňme činnost vězeňské hudební skupiny Náhodná setkání, která vznikla ze žáků školy. Pracovníci ŠVS byli nápomocni vzniku tohoto hudebního tělesa a poté při vydání dvou CD této skupiny i při organizování jejich koncertů (www.nahodnasetkani.cz).

Na vydávání vězeňského občasníku Kartuzián, který připravují odsouzení ve valdické věznici lze také najít spolupráci místního ŠVS.

VĚZEŇSKÉ NOVINY

Při připomenutí výročí 150 let od vzniku věznice a 380 let založení valdické kartouzy v roce 2007 nezůstali pracovníci ŠVS mimo dění a zpracovali publikaci o historii a současnosti valdické věznice s audiovizuální prezentací s názvem Věznice Valdice v proměnách času 1857-2007. Za branami věznice se v tomto období ŠVS podílelo na organizaci celostátně známé akce Jičín – město pohádky. Důkazem uznání mimoškolské činnosti ŠVS ve valdické věznici jsou slova jejího ředitele, která pronesl na mezinárodní konferenci nazvané Valdická kartouza 1627-1857-2007, která byla konána pod záštitou předsedy Senátu Parlamentu České republiky, hejtmana Královéhradeckého kraje, biskupa Královéhradecké diecéze a generálního ředitele Vězeňské služby České republiky: „… Nedokázali bychom nic, nebýt maximálního nasazení a nadšení zaměstnanců Věznice Valdice. Své dominantní postavení mají pedagogičtí pracovníci Školského vzdělávacího střediska, kterým se v mnoha případech podařilo strhnout své okolí k dalšímu a vyššímu nasazení. …“ Na této mezinárodní vědecké konferenci byla naše mimoškolská činnost prezentována zpracováním a přednesením referátu, který byl zaměřen na jednu z historických etap valdické trestnice. Drobný podíl na rekonstrukcích prostor bývalého kartuziánského kláštera připomeňme naší spoluúčastí na renovaci historicky cenné kované mříže umístěné ve chrámové lodi valdického kostela a účastí na vzniku výstavní galerie v prostorách této gotické památky v roce 2008.

ŠVS - SPOLUPRÁCE S PODNIKY Již v počátcích existence Školského vzdělávacího střediska Valdice bylo třeba velmi aktivně spolupracovat s hospodářskými organizacemi, které měly ve zdejší věznici umístěny část svých provozů. Podniky, které se zabývaly kovovýrobou, již při vzniku učebních oborů ve ŠVS pochopily jejich význam pro zvyšování teoretických znalostí a praktických dovedností odsouzených, kteří pracovali v jejich provozovnách. Proto v začátcích činnosti ŠVS významně pomáhaly především s vybavením dílen odborného výcviku. Některé stroje nám zapůjčily, jiné jsme dokonce bezplatným převodem od podniků získali. Také pomoc při vybavování nástroji a nářadím byla veliká. Musíme přiznat, že bez této pomoci bychom v počátcích těžko zabezpečili řádnou výuku. Význam pro počáteční činnost ŠVS - SOU měla i spolupráce se SOU strojírenským v Jičíně. Jeho pomoc byla mimo materiálového a strojního zabezpečení i v oblasti personální. První učitelé i mistr odborného výcviku byli právě pracovníci tohoto učiliště. Ostatně v prvních třech letech existence jsme pod toto učiliště patřili i organizačně. Postupem času se naše závislost zmenšovala a v posledních letech jsme již zcela soběstační. To ale neznamená, že s hospodářskými organizacemi již nespolupracujeme. Dnes však již jsme pro podniky rovnocenní partneři. Z naší strany se snažíme podnikům vyjít vstříc především při výrobě různých náhradních dílů, které zhotovujeme tehdy, jsou-li v souladu s osnovami odborného výcviku a pokud podnik dodá potřebný materiál a výkresovou dokumentaci. Nejvýraznější spolupráce s hospodářskými organizacemi v oblasti odborného vzdělávání probíhala hned na počátku činnosti Školského vzdělávacího střediska v letech 1983-1989. Pro potřeby podniků se organizovaly různé formy vzdělávání zaměstnaných odsouzených. Nejjednodušší byla různá proškolení, technická minima až po poměrně rozsáhlé záuční obory v závodních školách práce. Začala se vydávat osvědčení o absolvování kursu a brusiči skla mohli dokonce získat průkaz odborné kvalifikace, který měl platnost i po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a svému držiteli zajišťoval zařazení do vyšší platové třídy. V těchto letech se zúčastnilo vzdělávání 2 163 zaměstnaných odsouzených. Po roce 1989 však došlo v podnicích, které měly ve valdické věznici své provozovny, k zásadním změnám. Jednou z nich však je i nezájem o vzdělávání odsouzených pracovníků. Nejvýraznější spolupráce s hospodářskou organizací po roce 1989 probíhala při organizování kursu Brusič skla. Příslušný podnik nám dodával veškeré strojní vybavení i potřebný materiál a my na oplátku pro něho zaučili ročně několik odsouzených. Nespolupracujeme však pouze s hospodářskými organizacemi, ale ve velké míře i s řadou oddělení a referátů věznice. Ty využívají především praktické kursy Malíř-natěrač a Knihař, ale i naše možnosti při výrobě různých náhradních dílů a drobných výrobků. O rozsahu naší pomoci svědčí celá řada objednávek oddělení a referátů věznice v knize zakázek ŠVS. Zvlášť rádi se v rámci našich možností podílíme na některých činnostech souvisejících s historií valdického komplexu. Naopak my jsme vděčni za velkou pomoc ve zdravotní oblasti a v oblasti bezpečnosti práce a požární ochrany, kde nás kompetentní pracovníci věznice upozorňují na změny příslušných předpisů a nařízení. Díky jejich častým kontrolám jsou naše prostory pro praktickou výuku v souladu s veškerými předpisy. Nejužší je spolupráce s oddělením výkonu trestu, především s vychovateli, kteří vedou kolektiv studujících ve ŠVS. Těm také patří naše největší díky.

ŠVS - VÝPOČETNÍ TECHNIKA Je pravdou, že ve vybavení novou technikou bylo ŠVS v rámci věznice vždy v popředí. Byly doby, kdy se odsouzení hlásili na školu také proto, aby mohli sledovat jedinou barevnou televizi ve věznici. V polovině osmdesátých let začaly i u nás počítače stále více zasahovat do všech oblastí lidské činnosti. Tento trend bude samozřejmě pokračovat a lidé se budou, ať chtějí nebo ne, s touto technikou stále více setkávat. Tuto skutečnost si velice brzy uvědomilo i ředitelství SOU a rozhodlo postupně vybavit všechna svá odloučená pracoviště výpočetní technikou. V roce 1991 jsme obdrželi náš první počítač PP06. Z dnešního pohledu to byl jednoduchý osmibitový počítač, který sloužil pedagogickým pracovníkům k seznámení s touto pro ně novou technikou. Postupně bylo ŠVS vybaveno dalšími počítači PC16NB. V roce 1995 byla vybudována počítačová učebna s šesti počítači. Z počátku byla využívána při výuce předmětu Základy automatizace a k prvnímu seznámení zájemců z řad odsouzených s výpočetní technikou. Od těchto prvních nesmělých krůčků představujících osmibitové počítače se nám podařilo učebnu postupně vybavit osmi počítači řady 486 a pro potřeby vyučujících počítačem s procesorem Pentium. Tyto počítače již umožňovaly poměrně slušnou práci s širokým spektrem programů. V roce 1995 byl zaveden kurs Základy výpočetní techniky, který seznamuje žáky s výpočetní technikou. V dalších letech pak byl otevřen kurs MS Office, který seznamuje s nejrozšířenějšími kancelářskými programy, ať se jedná o textový nebo tabulkový editor. Od r. 2007 je možno se seznámit s programem Zoner Callisto. O tyto kursy je mezi odsouzenými značný zájem, neboť i oni si uvědomují stále více rostoucí vliv výpočetní techniky na člověka, na jeho práci, vzdělávání i oddech. Důležitým krokem vpřed při využívání výpočetní techniky ve ŠVS Valdice bylo připojení pedagogických pracovníků na internet v roce 2000 a zavedení vnitřní počítačové sítě ŠVS o dva roky později. V letech 2002-2003 se přebudovala učebna a zároveň došlo k modernizaci žákovské výpočetní techniky, ve které se průběžně pokračuje. Počítače nám slouží nejen pro vzdělávání odsouzených, ale pomáhají nám při vedení školské dokumentace i při běžné kancelářské práci. Jsou používány i při vlastním vyučovacím procesu. Rozšiřuje se nabídka multimediálních výukových programů, které zásadním způsobem ovlivňují vzdělávací proces. Pomocí těchto programů žák snadněji a rychleji pochopí probíranou látku. V současné době se chceme díky vstřícnosti vedení valdické věznice jako první pokusit realizovat pilotní projekt SOU Praha – internet ve výuce.

ŠVS - ZAHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE Pracovníci Školského vzdělávacího střediska Valdice využívají dle možností dohod o vzájemné mezinárodní spolupráci mezi Věznicí Valdice a slovenskými a polskými partnery k získávání a výměně zkušeností na úseku vzdělávání osob ve výkonu trestu. Účastníme se výměnných pracovních stáží ve věznicích Leopoldov a Wroclav. Přátelské kontakty s kolegy z Leopoldova trvají více než 20 let a dlouholetou tradici má i spolupráce s polskou stranou.

Vzdělávací středisko Leopoldov (SR)

Příležitost ke srovnání našeho vězeňského školství s obdobným systémem v Dolním Sasku měl v roce 2003 během zahraniční stáže ve SRN učitel ŠVS Valdice Mgr. Roman John, který se pak v rámci projektu Phare podporovaným EU stal lektorem vzdělávání odborných pracovníků Vězeňské služby ČR.

Vzdělávací oddělení Vechta (SRN)

ŠVS - STATISTIKY

(k 31. 8. 2012)

VÝVOJ POČTU ZAŘAZENÝCH 350

300

250

200

150

100

50

0 1983

1988

1993 CELKEM

Kursy

1998 Učební obory

2003

2008

Maturitní studia

Pozn.: u čtyř vzdělávacích aktivit, do kterých bylo zařazeno 417 žáků, se doklady nevydávaly

VÝVOJ POČTU VYDANÝCH DOKLADŮ (výroční vysvědčení, osvědčení a potvrzení z kursů) 250

200

150

100

50

0 1983

1988 CELKEM

1993 Kursy

1998 Učební obory

2003 Maturitní studia

2008

Doslov …

Získání dokladu o nabytí nebo zvýšení vzdělání dává odsouzeným mnohem větší možnosti uplatnění nejen ve výkonu trestu odnětí svobody. Poznatky odborníků z oblasti penitenciární a postpenitenciární péče ukazují, že při reintegraci odsouzených do společnosti je limitující nízká míra motivace a iniciativy při získávání zaměstnání, absence dovedností orientovat se a dlouhodobě se udržet na trhu práce, negativní postoj k práci a absence pracovních návyků a specifických profesních vědomostí a dovedností. Vzdělávání odsouzených bezpochyby zlepšuje podmínky pro plynulý přechod do občanského života a poskytuje potřebnou pomoc v přípravě na samostatný a společensky žádoucí způsob života. Připravuje odsouzené na stále složitější situaci na trhu práce a další možná rizika snižující šance na úspěšnou reintegraci do společnosti. Tím vzdělávání odsouzených významně přispívá k naplnění účelu výkonu trestu odnětí svobody.

ZÁVĚREM 1, 5, 5 – tyto číslice nejsou ukázkou známkování ve valdickém ŠVS. Číslo 155 udává počet roků, které uplynuly od vzniku nejstarší nepřetržitě fungující věznice na našem území. Vzhledem ke skutečnosti, že vzdělávání bylo od úplného počátku součástí působení na zdejší trestance, je to i počet roků, po které je možno sledovat vývoj vzdělávání odsouzených a to nejen ve Valdicích. Proto, když před 29 lety bylo vzdělávání soustředěno především pod působnost Školského vzdělávacího střediska, bylo na co navazovat. Kolektiv ŠVS Valdice nikdy nebyl početně velký. V průběhu let se pohyboval mezi třemi až šesti pracovníky. V současné době je šestičlenný a je třeba konstatovat, že se jedná o kolektiv velice zkušený. Průměrně každý působí ve ŠVS 19,3 roku. Ing. Milan Janda a František Sucharda dokonce působí ve ŠVS již od roku jeho založení. Také proto se v SOU sousloví František Sucharda stalo synonymem pro pojem odborný výcvik. Výsledky práce ŠVS Valdice jsou oceňovány i v rámci celé Vězeňské služby ČR o čemž svědčí skutečnost, že v posledních letech bylo pracovníkům ŠVS Valdice uděleno generálními řediteli VS ČR celkem 8 vyznamenání za pracovní výsledky. Mimo pracoviště se členové kolektivu ŠVS setkávají na svých „pedagogických radách“. Konaly se na mnoha místech, jak v okolí Jičína (Český ráj, Železnobrodsko, Novopacko, Podzvičinsko, Krkonoše, Jizerské hory, …), tak i v zahraničí (Alpy, Tatry, Fatra). Právě na těchto neformálních setkáních vznikají nejčastěji podněty pro další činnost, návrhy na změny a zlepšení. Proto jsme považovali za správné zařadit i tuto informaci na stránky této publikace.

PR 1989 - Český ráj

PR 2002 - Jizerské hory

PR 2006 – Krkonoše

PR 2007 - Krkonoše ŠVS při stavbě České poštovny na Sněžce

Přílohy:

SOU Praha - ŠVS Valdice - prezentace 2003 ČRo Hradec Králové - Kulatý stůl - 2006 TV Prima - Extra, Maturanti - 2006 ŠVS Valdice - Pedagogická rada 2007 ŠVS Valdice - Vzdělávání - prezentace 2008

Zpracoval: Zdeněk Bartoň Jazyková úprava: Roman John Spolupráce: Milan Janda, Roman John, Jiří Polák, František Sucharda, Martin Vodička Fotografie: archiv ŠVS Valdice – složky ŠVS Valdice, Věznice Valdice, Cartusia Waldicensis Tisk a vazba: ŠVS Valdice, 2012 Výtisk č.: 20/20

ŠKOLSKÉ VZDĚLÁVACÍ STŘEDISKO VALDICE. (založeno )

Recommend Documents