Školské hry prováděné v broumovském klášteře v období cca

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda

Kamil Remeš

Školské hry prováděné v broumovském klášteře v období cca 1650 – 1780 (Gratulační sborník Applausus Genethliacus) Magisterská diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. Jana Perutková, Ph.D. Brno 2013

   

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ………………………… Brno, 11. května 2013    

Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucí své diplomové práce doc. PhDr. Janě Perutkové, Ph.D. za pozitivní neústupnost a obrovskou trpělivost, Ondřeji Podavkovi, Marii Böhmeové, Lucii Rohalčinové a Anežce Mišoňové za pomoc s překlady, dále Stanislavu Bohadlovi a Michaelu Pospíšilovi za inspiraci a cenné rady, rovněž Přemyslu Sochorovi, správci broumovského kláštera, Karlu Franzemu z Muzea Broumovska, pracovníkům archivu Náchod a též všem svým blízkým.    

Obsah ÚVOD: ....................................................................................................................................... 5 1. VZDĚLÁVÁNÍ V BROUMOVSKÉ ŠKOLE A GYMNÁZIU ............................................ 6 1.1. ŘÁDOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ V ČECHÁCH ....................................................................................... 6 1.2. VZDĚLÁVÁNÍ V BROUMOVĚ .................................................................................................. 8 2. ŠKOLSKÉ HRY V HISTORICKÉM KONTEXTU BROUMOVSKA ............................. 32 2.1. VYMEZENÍ POJMU DUCHOVNÍ HRY, ŠKOLSKÉ HRY/SCHULESPIEL JAKO

LITERÁRNĚ -

HUDEBNÍ DRAMATIZACE ........................................................................................................... 32

2.2. HISTORICKÝ PŮVOD (DUCHOVNÍCH) HER......................................................................... 33 2.3. DUCHOVNÍ (ŠKOLSKÉ) HRY V ČECHÁCH A NA MORAVĚ ................................................... 34 2.4. ŠKOLSKÉ HRY V BROUMOVĚ .......................................................................................... 41 HUDEBNÍ PROVOZ V DOBĚ TOMÁŠE SARTORIA (1663-1700) ................................................. 51 HUDEBNÍ PROVOZ V DOBĚ OTHMARA ZINKEHO (1700-1738) ................................................ 57 HUDEBNÍ PROVOZ V DOBĚ BENNA LÖBELA (1738-1751) ....................................................... 63 HUDEBNÍ PROVOZ V DOBĚ FRIEDRICHA GRUNDMANNA (1752-1772).................................... 68 3. SPARTACE A ANALÝZA HRY APPLAUSUS GENETHLIACUS ................................ 80 4. SEZNAM DOCHOVANÝCH A V PRAMENECH UVEDENÝCH ŠKOLSKÝCH HER BROUMOVSKÉHO KLÁŠTERA ......................................................................................... 120 5. ZÁVĚR ............................................................................................................................ 127 6. RESUMÉ ......................................................................................................................... 129 7.

SUMMARY......................................................................................................................131

8. POMÍSTNÍ SLOVNÍK OBCÍ - ČESKY / POLSKY / NĚMECKY ......................................... 133 9. SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ....................................................................... 134 10. SEZNAM PŘÍLOH ......................................................................................................... 140  

4   

Úvod: Mapování regionální historie je dnes důležitým úkolem badatelů, kteří z těchto oblastí pocházejí nebo zde žijí. Jejich pohled je obyčejně spjat s místním prostředím, ve kterém se pohybují, mají své předky a znají, řečeno slovy Václava Cílka „místní horizont krajiny.“ Běžně poté dochází k syntéze získaných poznatků s vědci, pohybujícími se ve středu dění. Výzkumné záměry jsou v současnosti na úroveň regionů přenášeny z více důvodů. Jistě to není pouze vyčerpaností bohatších fondů v centrech, spíše se zde otevírají nové úhly pohledu na často známé skutečnosti. Zmizela řada bariér, mezi něž patří kupříkladu častá absence mezinárodní spolupráce, nezpracované fondy v okrajových oblastech Čech apod. Tímto způsobem poté dochází k přesnějšímu pochopení historických a společenských souvislostí. Podobným uvažováním jsme se řídili i my při výběru tématu diplomové práce. Již naše bakalářská práce se zabývala hudební historií broumovského výběžku, jmenovitě osobností skladatele Františka Xavera Černého, který zde působil v polovině 18. století. Diplomová práce, částečně navazující na bakalářskou, mapuje problematiku školských duchovních her provozovaných v broumovském klášterním gymnáziu. Školské divadlo v českých zemích a též i v broumovském klášteře prožívalo svůj vrchol v období baroka a počínající josefínské éře. Jedním z motivů našeho vědeckého angažmá bylo samozřejmě i to, že přestože je řádové divadlo u nás podrobováno zkoumání již delší dobu, největší zájem badatelů dlouhodobě přitahují jezuité. Hudbě a divadelním školským hrám a produkcím na školách benediktinských či konkrétně na broumovském gymnáziu bylo doposud věnováno minimum pozornosti. V práci se tedy budeme zabývat jejich vznikem, historickou genezí, základní typologií her, stranou ovšem nezůstane ani rámcový popis struktury vzdělávání v Broumově. V praktické části se budeme zabývat spartací a hudební analýzou jedné z dochovaných her.

 

5   

1. VZDĚLÁVÁNÍ V BROUMOVSKÉ ŠKOLE A GYMNÁZIU 1.1.

Řádové vzdělávání v Čechách

Vzdělanost byla od středověku spojena s působením duchovních kongregací, čemuž nebylo jinak ani v českých zemích. Přibližně kolem roku 1000, kdy můžeme hovořit o proniknutí náboženských řádů do českých zemí, zde postupně počalo působit řeholí vícero. Nejstarším řádem na našem území byl benediktinský, jehož klášter v Břevnově, zasvěcený svaté Markétě, byl vybudován již v roce 995. Jistým historickým vyvrcholením komunitního náboženského života a též řádového školství se posléze stalo Tovaryšstvo Ježíšovo, založené mystikem Ignácem z Loyoly v roce 1534, které se na vzdělávání v období humanismu ve středoevropském prostoru podílelo zcela zásadním způsobem. V roce 1773 došlo k rozpuštění řádu, a to spíše z politických než z teologických důvodů. Nepříliš odlišným způsobem bylo nakládáno i s jinými řády. Ačkoliv nebyly přímo zrušeny, jejich budoucnost byla minimálně do první čtvrtiny 19. století nejistá. Po roce 1814 byl jezuitský řád papežem Piem VII. znovu vzkříšen a všeobecně došlo k jakési umírněné náboženské rehabilitaci a opětovnému oživování řeholního života - mimo jiné ve spojitosti s rozvíjejícím se národním obrozením. Přestože se v naší práci nezabýváme jezuitskou problematikou, letmo se s ní, alespoň občas, konfrontovat budeme. Bohaté množství informací zájemce získá v objemném množství existující historiografické, teatrologické nebo i pedagogické literatury.1 Většina škol napříč zeměmi Koruny české byla v námi sledovaném období zřízena jezuity, piaristy a částečně benediktiny.2 Tovaryšstvo Ježíšovo bylo pro tyto méně významné řády bohatou inspirací jednak ve způsobu a struktuře vzdělávání, ale rovněž v oblasti tvorby školských divadelních představení. Patří se připomenout, že jezuitské divadlo se stalo během let charakteristickým „literárně – dramaticko - hudebním žánrem“ a fakt, že se školské hry rozvinuly i v rámci dalších náboženských řádů, svědčí především o všeobecné úspěšnosti a efektivitě vzdělávacího systému jezuitů. Badatelé zabývající se benediktinským i jiným řádovým vzděláváním v Čechách neustále bojují s výrazným nedostatkem pramenů a informací, kterých je v porovnání s jezuitskými zdroji nesrovnatelně méně. Tato disproporce má hned několik příčin. Jednou z nich je snadná                                                              1

Mezi jinými například: Čornejová, Ivana: Tovaryšstvo Ježíšovo – jezuité v Čechách. Praha 1995, Bobková – Valentová, Kateřina: Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia. Praha 2006, Jacková, Magdaléna: Divadlo jako škola ctnosti a zbožnosti. Praha 2011.  2  Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 53 

6   

fyzická dostupnost centra jezuitů v Čechách (Clementinum) a velké množství dochovaných primárních a dnes již i sekundárních zdrojů.3 Výmluvně působí i fakt, že v areálu bývalé jezuitské koleje se již po léta nachází Národní knihovna ČR. Důležitější okolnosti ovšem hledejme již v samotném vzniku a rozšíření této řehole během raného novověku. Bezpochyby je třeba vzít v úvahu, že Tovaryšstvo Ježíšovo bylo nadnárodní náboženskou organizací s velice přísnými pravidly, centrálně závaznými pro všechny provincie.4 Tato jednota se kromě zastřešujících Constitutiones et declaraciones generalis Societatis Iesu

týkala i plánů

vzdělávání (Ratio studiorum). Patřila sem dále přesně vymezená hierarchie a kompetence osob (od novitii až po prepositus generalis, nazývaného generál, disponujícím doživotním mandátem), dále též kupříkladu odlišení tzv. domů (collegium, domus professa, apod).5 Benediktinské Sancti Benedicti Regula Monasteriorum se svými 73 články jsou též nadnárodně platnými regulemi, možná ještě charakterističtějšími a vyhraněnějšími než měli jezuité, ale pokud jde o vzdělávání, jednotná benediktinská norma vyžadována nebyla. To vedlo přirozeně k tomu, že si jednotliví činitelé benediktinských konventů tvořili vlastní vyučovací programy „šité na míru“, díky čemuž je dnes méně snadné hledat společné znaky v rámci celého řádu.6 Následná situace tedy odpovídá vyšší míře pravděpodobnosti, že konkrétní prameny vztahující se k lokální úrovni jsou již poškozeny nebo ztraceny. Jezuitský systém byl natolik propracovaný a účinný, že se stal zásadním inspiračním zdrojem pro všechny katolické řády v Čechách, které vzdělávání zprostředkovávaly. Význam měly ovšem i zcela prozaické důvody, související s prostým konkurenčním chováním v daných lokalitách. Nezapomeňme kupříkladu, že 30 km od Broumova se nacházelo jezuitské gymnázium v Kladsku a další gymnázium zřízené jezuity bylo v Hradci Králové. Systém, který byl efektivní a vyzkoušený, byl tedy běžně adaptován a použit bez rozdílu kongregace. Tento zavedený vzdělávací model, Martinem Svatošem nazývaný tzv. jezuitskou formou gymnaziálního vzdělávání,7 se skládal tradičně ze tříd gramatikálních a vyšších tříd poetiky a rétoriky.                                                              3

V případě benediktinské vers. jezuitské problematiky půjde v rámci naší práce často o větší či menší míru pravděpodobnosti a hypotetických úvah, přestože existují zřetelné doklady o vzájemných interakcích. Prameny zabývající se benediktiny jsou ve srovnání s jezuitskou biografií natolik fragmentární, že se zcela jasných stanovisek budeme muset pozdržet. To, že se občas s ohledem na možnou podobnost v diplomové práci odvoláváme na literaturu o jezuitech, vychází z prozaických příčin, neboť pro nás jiná, relevantní literatura často vůbec neexistuje. 4 Jisté místní odlišnosti existovaly - např. klimatické podmínky, které ovlivňovaly denní řád a typ oděvu. 5 Bobková – Valentová, Kateřina: Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia. Praha 2006, str. 11. 6 Tamtéž, str. 54-55.  Problematika nejasné terminologie v oblasti vzdělávání se objevuje i u jezuitů, např. pokud jde o variabilní a nejednotné označování stupňů či tříd jako „… rhetorica – classic orathoria, scholae humaniorum – studia humaniora, apod…“   7 Terminus technicus citován dle Martina Svatoše.

7   

1.2.

Vzdělávání v Broumově

V původní latinské broumovské škole, založené v roce 1296 dle principů středověké školy, se již od počátku vyučovaly oba stupně Septem artes Liberales - Trivium i Quadrivium. Učenec (Ludus litterarius) byl tím, kdo dokonale ovládal latinu, kterou upotřebil nejen v teologické oblasti, ale též při dalším studiu na evropských univerzitách. Arnošt z Pardubic je jedním ze zářných příkladů těchto osobností,8 kdy v Broumově navázal na předešlá studia ve farní škole v nedalekém Kladsku.9 Broumovská škola se řadí vedle škol v Chebu a Žatci10 k nejstarším vzdělávacím ústavům u nás a byla zde vytvořena silná vzdělávací tradice, čímž gymnázium sehrálo důležitou úlohu formujícího se centra česko/německé a latinské kultury východních Čech. Opat Wolfgang Salender (Zelender) z Prošovic, jenž zde působil v letech 1602-1619, nechal v roce 1602 zřídit školu novou, která v době stavovských nepokojů v čase reformace zanikla, aby došlo v roce 1624 k jejímu znovuotevření opatem Johannem Bennem z Falkenberku.11  

Obnovení školy - čtyřtřídní klášterní škola 1624-167012 Po vydání Rudolfova majestátu v roce 1609 došlo k liberalizaci náboženské příslušnosti a stejně jako jinde v pohraničí, i v Broumově se velmi rozšířilo luteránské vyznání. Luteráni v Broumově založili školu, hřbitov a záhy započali se stavbou svého kostela. Když opat Salender13 nechal tento kostel uzavřít, luteránští věřící podali stížnost k císařskému soudu do Prahy, který prohlásil stavbu za nelegálně provedenou. Broumovští měšťané ovšem vznesli oficiální stížnost, která byla osobně broumovskými zástupci na stavovském sněmu přednesena.

První kolo jednání proběhlo, nicméně k vydání verdiktu nakonec nedošlo,

protože mezitím císař Matyáš další sněm zakázal. Do dalších událostí již zasáhla Pražská                                                              8

Později v novověké historii v Broumově působili: Bohuslav Balbín, P. Josef Regner Havlovický, Alois Jirásek i Alois Rašín.  9 Hledíková, Zdeňka: Arnošt z Pardubic. Praha 2008, s. 20-21. 10 Beda Franz, Menzel: Das Braunauer Land. Sitz Forchheim/Ofr 1971, s. 575 – 576. 11 Košťál, Zdeněk: Dějiny Broumova a Broumovska. Broumov 1990, s. 33. 12  Kapitola, zabývající se vzděláváním a dějinami broumovského gymnázia, pokud není uvedeno jinak, vychází z valné části z publikace Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912. Podstatná část informací pochází též z vědecké konference: Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011, zvláště z příspěvku Dr. Martina Svatoše: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia.   13 Vácslav Vladivoj Tomek: Děje království českého. Vzbouření stavů protestantských roku 1618. In: [online] 2009. [cit. 26. listopadu 2012]. Dostupné z http://texty.citanka.cz/tomek/dc7‐79.html.

8   

defenestrace a vše spělo k rozpoutání třicetileté války.14 V tomto období plném chaosu nejenže nebylo možné v klidu uskutečňovat výuku, ale docházelo i k dalším excesům, kdy kupříkladu v roce 1619 byly všechny důležité kancelářské věci a zvláště pak katastrální mapy a adresáře poslány do Prahy. Během opakujících se nepřátelských útoků bylo z klášterní kanceláře v Broumově odvezeno množství vzácných akt, ale též určitá část inventáře klášterní knihovny. Vojáci odvezli dokonce i knihy broumovských dětí, z nichž byly některé za pomocí silných intervencí rodičů později navráceny. Valná část úředního majetku byla klášteru přesto zadržena a provždy ztracena. Po zvolení opata Benna v r. 1621 se v Broumově mezi reprezentanty školy začala rodit myšlenka o znovuobnovení klášterního vzdělávacího ústavu. Dlouhou dobu žel nebylo možno najít v tehdejším intelektuálním okruhu odpovídající osobnosti, které by mohly na škole vyučovat. V Broumově tak bylo zpočátku pouze pět profesorů – kněžích a jen jediný profesor – klerik, který v té době ještě studoval v Praze. V roce 1624 klášter formálně nabízel dva stupně studia, běžné i na jiných typech řádových škol: nižší (gymnázium) – studia inferiora (Parva schola – Rudimentorum, Principiorum, Grammatica, Syntaxis) vyšší (filozofie, teologie) – studia humaniora (Poesis, Rhetorica) Vzdělávání nabylo tehdy tradiční kanonizované podoby, blízké jezuitské formě gymnaziálního vzdělávání, přičemž se jednalo o veřejný typ školy, kdy žáci nemuseli být primárně vedeni ke kněžství, ačkoliv k němu sami mohli postupně dospět. Těžko dohledat národnostní rozvrstvení studentů, neboť dnes tato lokalita leží přímo na hranici Polska, Čech a „Sudet“, nicméně zde vzdělání nacházely v hojné míře děti místní i vzdálenější intelektuální a společenské elity, často šlechty.15 Bylo obvyklé, že se tito synové později přiklonili k světským zaměstnáním (lékaři, úředníci, správní zaměstnanci).16 Vyučování v latinské škole v Broumově probíhalo na základě vlastních statut gymnázia a poměrně přísného disciplinárního řádu.17 Dvě třídy gramatiky byly následované třídami                                                              14

Naše Broumovsko - regionální zpravodajský sever, Kostel svatého Václava v Broumově. In: [online] 2012. [cit. 25. listopadu 2012]. Dostupné z http://oldnase.broumovsko.cz/info/kostel‐svateho‐vaclava‐v‐ broumove.html. 15 Z období působení opata Grundmanna máme též doklady o náborech hudebně nadaných chlapců z chudých rodin z okolí Broumova. 16 Studoval zde kupříkladu i syn krajského hejtmana. 17 Znění disciplinárního řádu viz přlohu č. 4 a 5.

9   

poetiky a rétoriky. V nejvyšších třídách byla vyučována též matematika, fyzika a jiné přírodní vědy (geographia). V noviciátu v r. 1624 byli pouze dva duchovní a šest kleriků. Prvním rektorem a prvním učitelem rétoriky znovuotevřené školy (gymnázia) se stal David Gregorius Cornerus (Körner) z Jelení Hory.18 Tento zakladatel novověké broumovské vzdělanosti byl vychován v klementinském konviktu a tím byl nejspíše dán jakýsi předpoklad k vytvoření modelu vzdělávání, které bylo vlastní jezuitům. Cornerus získal od opata Benna k ruce několik dalších spolupracovníků, kteří ho měli v jeho konání podporovat. Tímto tedy mohlo dojít v roce 1624 ke skutečnému otevření klášterní školy, a to dvěma třídami gramatiky, k nimž v roce 1625 přibyla třída třetí, rétorická, a v roce 1626 třída poetiky. Následovník Cornera byl Johann Maurus Placentius19 z obce Hlivice ve Slezsku, jenž studoval v Praze, byl významným polyhistorem a skutečným humanistou, který vládl latinou, řečtinou i hebrejštinou. V roce 1627 vstoupil do benediktinského řádu, kdy obdržel jméno David a v roce 1629 v Broumově složil profesuru. V roce 1630 byl učitelem Principiis, ale ještě týž rok odešel do Prahy, kde pokračoval ve svých vlastních studiích. V roce 1631, v době saského vpádu, uprchl tajně z Prahy do Broumova (in saeculari habitu), v roce 1634 byl vysvěcen a ještě téhož roku dosáhl titulu doktora filozofie. Tehdejší kronikář a jeden z Placentiových žáků P. Aemilian David Bittner líčí, jak v letech 1633 a 1634 v Broumově řádil mor a že 3. listopadu 1634 do Broumova přitáhli Švédové a celé město vyplenili. Další osobností spjatou s Broumovem byl Martin Hübner (pozdější opat Alexius). Hübner byl absolventem Karlovy univerzity a v letech 1644-1645 v Broumově přednášel filozofii.20 Pravděpodobně se jednalo o poměrně respektovanou osobnost, tím spíše, že se v klášterní knihovně dle Vincence Maiwalda nachází několik jeho děl z oblasti morální teologie a mimoto univerzitní přednášky P. Ignatia (Sign. XXVI D30). Balthasar Axman se narodil v roce 1614 v Janově Hoře ve Slezsku a v době opata Benna navštěvoval studium humaniora. Roku 1640 byl přijat do benediktinského řádu, kde se později stal profesorem filozofie a stejně tak zastával blíže nezjištěné správní úřady v Břevnově. Balthasar Axman zemřel 28. března 1699. Ferdinand Sobek se narodil v roce 1618 v Rajhradě, byl synem šlechtice Václava Sobka a již v útlém věku u něho opat Benno rozpoznal výrazné intelektuální schopnosti. V roce 1628 dal mladého Sobka zapsat na broumovské gymnázium, kde Sobek setrval až do roku 1634 jako konviktista a student filozofie. V roce 1637 nastoupil do noviciátu a obdržel řádové                                                              18

D. G. Cornerus je autorem díla „Geistliche Nachtigall der katholischen deutschen Gesänge“, německého katolického zpěvníku, vydaného 1638 ve Vídni (Broumov - klášter, sign. X G β 4). 19 Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 13. 20 Tamtéž, s. 16 -17. 

10   

jméno Mattheus (Matouš). Sobek přijal v Broumově místo profesora humaniora, mimoto zastával v roce 1646 funkci faráře v obci Šonov a rok na to i převora v Broumově. V roce 1648 byly dle kronikáře Martina Bittnera po blíže neurčené době v broumovské škole obnoveny opět 4 třídy. Za působení opata Augustina Seiferta (1653-1662) bylo v Broumově zavedeno studium teologie a filozofie a nejen díky tomu se gymnázium těšilo značné pověsti a nemělo nouzi o studenty, kteří přicházeli i z poměrně vzdálených míst Slezska. Augustin Hieronymus Seifert, narozen v Libenthalu ve Slezsku21, studoval v Broumově a 3. září 1642 zde vstoupil do řádu. V roce 1655 bylo zavedeno filozofické a v roce 1660 teologické studium pro otce představené řádu, avšak časem se výuky začali účastnit i laici. Prvními učiteli teologie byli Karl von Goldpurk a jeho následovník Kaspar Eimer. Prameny hovoří o dvou tehdejších absolventech, kteří byli pozváni v roce 1641 do akademie kardinála Arnošta Vojtěcha Harracha do Prahy.22

Klášterní šestitřídní škola (1670-1775) Oba vzdělávací stupně byly prakticky zavedeny až po roce 1671, kdy gymnázium obsahovalo 6 tříd. Do té doby byla výuka často realizována pouze na úrovni gramatikálních tříd, mimo jiné i z důvodu nedostatku učitelů. Proto byly tou dobou vyučovány pouze předměty určené primárně spíše pro církevní, ba přímo kněžskou praxi, což považovali představitelé kláštera logicky za důležitější. Humanitní vzdělání bylo tedy určeno přednostně klerikům z kláštera a ostatní studenti si toto vzdělání byli nuceni zajišťovat v okolních jezuitských školách. Studia humaniora mohl zájemce absolvovat na jezuitském gymnáziu v Kladsku23 (36km), nebo jiné latinské škole (Hradec Králové). Od zmíněného roku 1671 se výuce dvou tříd humaniora věnoval P. Rupert Hausdorff (pozdější apoštolský protonotář).24 V roce 1682 navštěvovalo filozofický kurz 10 laických posluchačů: Karl Weiss z Broumova (Br), Augustin Brauner (Br), Daniel Geldner (Br), Jakob                                                              21

Libňatov u Trutnova nebo Lubomierz na polské straně Krkonoš. Viz též místo narození Prokopa Ferdinanda Beyera a Romana Hüttera. 22 Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 23. 23 Hledíková, Zdeňka: Knihovna a další vybavení augustiniánské kanonie před jejím zánikem v roce 1594. In: Náboženský život a církevní poměry v zemích Koruny české ve 14. – 17. století. Bobková, Lenka – Konvičná, Jana (eds.), Praha 2009, s. 386 – 387. Jezuitské gymnázium v Kladsku zahájilo plnou výuku v roce 1605. Dle rozhodnotí Rudolfa II. tu byla jezuitskou kolejí nahrazena augustiniánská kanonie.  24 Vilímková, Milada – Preiss, Pavel: Ve znamení Břevna a růží. Praha 1989, str. 73. 

11   

Heintzel (Br), Franz Hanucha z Opočna, Georg Adalbert Frank, Wenzel Draisler z Police nad Metují, Johann Kamper ze Slezska, Josef Sak z Rumburku a Kaspar Wentzel z Broumova. Za působení učitelů Floriana Czapka a Benna Branczanského v roce 1688 navštěvovalo filozofický kurz 12 studentů. Udržet výuku filozofie v takovémto objemu se podařilo až do poloviny 18. století, do období počínající školské reformy.25 Názvy těchto nových tříd tedy byly: Parva, Principia, Grammatica, Syntax, Poesia a Retorica. Organizace výuky na broumovském gymnáziu byla rozdělena mezi 2-3 profesory, kteří výuku uskutečňovali, či se navzájem dle potřeby zastupovali (při cestách, nemocech apod…) Buď měl jeden učitel první čtyři třídy a druhý dvě zbývající, anebo měl každý třídy tři. Dohled nad celým gymnáziem prováděl převor konventu, během let rovněž vznikl úřad prefekta gymnázia „praefektus studiorum nebo též praefektus scholarum“, jenž odpovídal za kvalitu výuky samotnému opatovi a byl vybaven odpovídajícími pravomocemi. Jeho obvyklou činností bylo přijímat nové žáky, rozhodovat o kázeňských deliktech, řešit spory mezi profesory, vést předsednictví různých komisí při zkoušení, určovat dny volna apod. Úřad prefekta vykonával v broumovské škole až do školské reformy Marie Terezie současný převor kláštera. Jenom ve výjimečných případech byl ustaven prefekt vlastní. Z profesorů tento úřad vykonával P. Rupert Hausdorf, Lukas Schneider, Augustin Forster a Jakob Chmel. Převorové v Broumově byli v tomto období Karlmann Fritz, Maximilian Poschinger, Kolumban Hainisch, Tomas Reuschl, Michael Klimaske, Roman Teuber, Adam Thumbser, Jakob Lehmann, Friedrich Grundmann, Kaspar Krachwitz, Roman Mahrle a Odilo Aulich. Jednou z nejvýraznějších osobností tohoto období byl ovšem Rupert David Edmund Hausdorf,26 v letech 1706 – 1709 též prefekt, narozen 13. dubna 1645 v Broumově. Studoval humaniora až k syntaxu v Broumově a protože po odchodu M. Raymanna z Broumova se zde neučila poezie a rétorika, tyto kurzy absolvoval v jezuitské škole v Kladsku. Z Kladska odešel Hausdorf do Vratislavi, kde dále pokračoval ve studiích filozofie a teologie. V roce 1665 v Broumově vstoupil do řádu a dvě léta na to složil slavnostní řádový slib. V roce 1667 se stal učitelem gramatiky a v následujícím roce syntaxu. 1. listopadu 1669 byl Hausdorf vysvěcen na kněze a od roku 1670 opět vyučoval syntax, ale současně vedl poetickou třídu a v následujícím roce 1671 rétoriku. Od té doby bylo tedy gymnázium úplné a obsahovalo šest tříd. V letech 1672-1674 dokončil Hausdorf teologický kurz v arcibiskupském semináři v Praze pod vedením P. Antona Ferratiho (zemř. 1680), Bernardina Clanchy a Patricia Vardea                                                              25

Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 50. Jméno David bylo jméno dané při křtu, Edmund bylo pravděpodobně jeho křestní jméno. Sám se uváděl jako Rupert Edmund Hausdorf. 26

12   

(zemř. 1678). Jeho disputace z let 1672-1674 byla věnována pražskému arcibiskupovi Ferdinandu Sobkovi. Z této doby také pochází jeho ručně psaná přednáška „Tractatus de sacramentis“, která vznikla pod hybernským patronátem. V roce 1675 učil v Broumově opět poezii a rétoriku, aby se v roce 1676 obrátil opět ke studiu filozofie, přičemž během dalších dvou let (1677-1678) přednášel v arcibiskupském semináři v Praze. Následující rok opětovně učil v Broumově, tentokrát morální a spekulativní teologii. V roce 1678 a 1688 působil Hausdorf jako farář ve Vernéřovicích, poté byl zvolen opatem a v roce 1690 a 1705 městským farářem v Broumově. Po smrti opata Tomase vedl jako senior školu. Když se zřekl farářství v Broumově, zvolil ho nový opat Otmar svým osobním poradcem a v roce 1706 byl opatem jmenován do funkce prefekta gymnázia. R. Hausdorf je autorem množství dramat, která, jak uvidíme dále, byla ve studentském divadle uvedena. Mimoto za sebou zanechal velmi zajímavé a důležité poznámky o dějinách broumovského gymnázia. P. Rupert Hausdorf zemřel v Broumově dne 8. května 1716.27 Lukas Schneider, prefekt v letech 1722-1726, narozen 25. ledna 1679 v Nyse, magister poezie a syntaxu, v roce 1708 vyučoval gramatikální třídu a v letech 1715-1721 třídy humaniora. August Forster působil v roce 1749 jako prefekt a též představený latinského bratrstva v Broumově. Narozen 10. ledna 1697, v roce 1721 vyučoval jako magister gramatiku a parvu, v letech 1730-1744 a 1748 třídu humaniora. V letech 1749-1752 byl farářem v Martínkovicích a 1753-1762 farářem ve Vernéřovicích. Zemřel 1. června 1766. V letech 1755-1756 byl uváděn jak prefekt školy P. Roman Mahrle, a dále pro rok 1760 P. Odilo Aulich. Jakob Taddheus Chmel (narozen 26. října 1727 v Hradci Králové) byl prefektem v letech 1768-1769. První vzdělání získal v Trutnově, poté působil v Broumově, kde roku 1748 vstoupil do řádu a dále působil v Břevnově jako profesor teologie a sekretář, převor v Polici a v Břevnově, a též jako zástupce ředitele na pražské univerzitě. Kromě úřadu prefekta broumovského gymnázia zastával též funkci převora v Polici nad Metují. Vrchol kariéry prožil jako opatský nástupce Stephana Rautenstraucha po jeho smrti v roce 1785. Jakob Chmel zemřel 21. října 1805. Vlastní výuka v Broumově probíhala dle statut a disciplinárního řádu gymnázia.28 Nejdůležitější předměty byly vyučovány po plných šest let studia. Mezi ně patřila latinská gramatika a verifikace (elementární rétorika, vycházející z antické prozodie), využívající                                                              27 28

 Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 72.  Dochovaný školní řád broumovského gymnázia pochází z roku 1680.

13   

syntetickou metodu. Vyučovacím jazykem všech předmětů byla samozřejmě latina, přičemž žáci ve škole i mimo školu jak s učiteli, řeholníky i mezi sebou museli latinsky hovořit.29 K samotné organizaci výuky z pohledu konkrétní doby a délky vyučování nemáme prozatím dostatek zpráv. Pravděpodobně šlo přibližně o 2-3 hodiny dopoledne a 2 hodiny po obědě. K tomu přináleželo domácí studium a v sobotu deklamace a cvičení, kde studenti opakovali. V neděli se řada studentů účastnila setkání bratrstev s nezbytným vštěpováním principů katechismu apod.30 Podstatou výuky bylo tehdy zcela běžné memorování na principu odříkávání textu a nápodoby (imitatio) klasických literárních vzorů (Vergilius, Cicero, Seneca apod.). Dle dokladů Ruperta Hausdorfa se překlad a vysvětlení smyslu latinských klasických děl neprovádělo. Postupně přibývaly další vyučovací předměty, jako například vybrané části dějin a geografie (v rámci poetiky a rétoriky), jež byly uváděny jako vedlejší a i ve výuce jim bylo věnováno znatelně méně prostoru. Již zde, u elementárních učebních postupů při výuce latiny, můžeme spatřovat jistý kořen a původ budoucích duchovních školských produkcí. Šlo o takzvané exercitationes a declamationes, řečnické a básnické didaktické hříčky, kdy studenti často uváděli i vlastní slovesnou tvorbu, dále zmiňme sobotní deklamační soutěže septimanaliae, tj. týdenní cvičení, či občasné academiae a podobně. Řečnická cvičení byla vytvářena podle zásad antické rétoriky, a to na různá témata: biblická, historická, ale i mravně nabádavá, tzv. exultaciones, adhortationes.31 Hlavní zkoušky probíhaly na konci školního roku za přítomnosti prefekta školy a představených konventu. Tato cvičení měla více účelů. Ať šlo o všeobecně známou podporu náboženské horlivosti nebo pouhý výcvik paměti, studentům cvičení vždy velmi prospívala. Smysl těchto cvičení úročili studenti zvláště v období závěrečných zkoušek, kdy bylo kupříkladu kladně hodnoceno zapamatování dlouhých kapitol či dokonce celých náboženských knih (memoria tenere).“32 Ti nejlepší studenti byli odměňováni pochvalami a dárky. Jakýsi obraz o průběhu výuky lze učinit na základě dochovaných slohových či řečnických cvičení, nebo z příležitostné poezie psané na počest představených kláštera a školy. V klášterní knihovně je dodnes uloženo velké množství učebnic a literárně-naučných spisů, ovšem bohatým zdrojem výzkumu jsou i dochované autografy a literární pomůcky velkého českého osvícenského učence, profesora a pozdějšího opata S. Rautenstraucha. Můžeme se                                                              29

Viz disciplinární řád (příloha 4 a 5). Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011. 31 Tamtéž. 32 Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 43. 30

14   

zde setkat s populárními literárními formami období vrcholného baroka, jako jsou například elegie.33 Arcibiskupu Sobkovi byl darován kupříkladu soubor, opatřen tzv. emblémy, tj. jednalo se o jakýsi výrok či filozofickou sentenci, znázorněnou graficky a doprovozenou epigramem.34 Jednou z archiválií obsahující oslavnou poezii, určenou pro změnu opatu Sartoriovi, je sbírka Reverendissime ac Amplissime (v muzeu nazváno: Spis věnovaný konventem opatu Sartoriovi) z roku 1664.35 Sbírka obsahuje velké množství vizuálních poetických hříček, jazykových rébusů, akrostichů36 a podobně, doplněných množstvím barevnými ilustrací. Kromě básnických druhů pocházejících z klasické antiky se v Broumově můžeme setkat s formami mladšími, kam řadíme například permutační poezii, anagramy, paramoion a již zmíněné křížové akrostichy. V Broumově se též těšila značné oblibě tzv. obrazová poezie Carmina figurata - zaznamenaná kupříkladu v gratulačních sbornících, věnovaných opatům, kde obsah básně nějakým způsobem konvenoval s provedenou ilustrací. Oblíbené byly i básně ve tvaru srdce nebo tzv. „lineární poezie“, kdy text obkresluje berlu a opatskou mitru. Se všemi těmito formami je možno se setkat i u jiných řádů (cisterciáci, premonstráti).37 Othmar Zinke byl zvolen opatem 18. listopadu 1700, krátce po smrti opata Tomáše Sartoria, a svůj zájem směřoval obzvláště k pozvednutí úrovně klášterního gymnázia. Jeho velkým přáním bylo z gymnázia vybudovat lyceum, k čemuž z dlouhodobého pohledu nikdy nedošlo z důvodu nedostatečného počtu žáků. V době opata Zinkeho byla v roce 1711 vystavěna nová, na svoji dobu moderní budova gymnázia.38 Stavba byla slavnostně otevřena 16. listopadu 1711 a při této příležitosti byla studenty uvedena divadelní inscenace, v pramenech označená jako „Drama“, o které nemáme bližších informací. Během dalších let byla budova gymnázia dále rozšiřována a sloužila studentům až do období německé okupace. Nástupce opata Zinkeho (Zinke zemřel 8. září 1738) byl Benno Löbel, narozen 15. srpna 1688. V roce 1705 vstoupil do řádu, studoval teologii a filozofii v Břevnově. Na vídeňské univerzitě studoval práva a později se stal profesorem kanonického práva v Břevnově a poté kontrolním inspektorem a sekretářem benediktinského řádu ve Vídni. Opatem byl zvolen 18. listopadu 1738 a do úřadu byl potvrzen císařem Karlem VI. 21. ledna 1739. V době chaosu a zmatků během slezských válek žel již nedošlo k uskutečnění mnoha z jeho velkolepých plánů,                                                              33

Ottova encyklopedie obecných vědomostí CD-ROM, AION CS, s r. o. 1997-2003, heslo Distichon, Elegie. Více k problematice: Macura, Vladimír: Znamení Zrodu. Jinočany 1995. 35 Přestože jsme tuto sbírku zařadili do katalogu broumovských her, o hru v našem slova smyslu nejedná.   36  Akrostichy – způsob zašifrování textu do počátečních písmen, (z řec. akros - vrchní, stichos – verš). 37 Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011.  38 Do této doby byl k výuce využíván protější dům číslo 133. 34

15   

z nichž nejznámějším bylo zřízení akademie v Praze. Opat Benno zemřel 2. prosince 1751 v Břevnově. Následníkem opata Benna se stal Friedrich Anton Joh. Grundmann, narozen 25. listopadu 1696 v Broumově, který byl vybrán za broumovského opata 8. února 1752. Jak uvádí Hieronymus Růžička ve svém „Chronicon breve“, byla v období opata Grundmanna pěstována výuka jazyků, a to jmenovitě francouzštiny. V éře profesorů Benna Peitersberga, Jakoba Chmela a Stephana Rautenstraucha v Broumově vzkvétala filozofická studia i přírodní vědy. V matematice a astronomii byl velice obratný a schopný Paul Reinelt (1701-1770). „Muž příkladného života, slavného učení/umění/učenosti”“39, který v roce 1754 zastával funkci veřejného zkoušejícího (Examinator publicus) na pražské univerzitě. Působil jako mistr noviciátu a jako převor v Břevnově. Řada z jeho děl zasahujících do oblastí astronomie, matematiky i topografie byla vydána tiskem. Od Paula Reinelta pochází též velký globus, dnes umístěný v broumovské knihovně (zemský a nebeský globus).40 Ačkoliv broumovská škola v období slezských válek značně trpěla, měl opat na zřeteli neustálý důraz na silnou podporu vzdělávání mladé generace i učitelů. 16. října 1747 vydala Marie Terezie výnos o povinné výuce v německém jazyce. Nařízení odpovídalo tomuto znění: „…tak, že nejen latinsky, ale i německy a česky by se mělo vyučovat.“41 Následovník opata Grundmanna, učenec Stephan Franz Rautenstrauch, byl ředitelem teologické fakulty, přísedícím české a rakouské dvorní kanceláře, říšský dvorní rada a vrchní studijní ředitel. Narodil se 26. července 1734 a v době mládí byl zpěváčkem v emauzském klášteře. V roce 1748 vstoupil v Broumově do řádu a v roce 1758 přednášel filozofii a církevní právo. Svým pokrokovým spisem „Prolegomena in ius ecclesiasticum“ vyvolal bouřlivé reakce mnoha učenců a získal velkou přízeň císařovny Marie Terezie. V roce 1773 byl zvolen opatem a stal se v okruhu císařovny i Josefa II. osobou s pomyslným titulem „persona grata“. Opat Rautenstrauch zemřel během inspekční cesty v Erlau v Maďarsku 30. září 1785. Velké zásluhy neměl pouze ve spojitosti s gymnáziem, ale též jako jeden z autorů reformy teologických studií. Jeho heslo znělo „Docti doceant“. Po jeho úmrtí píše vídeňský tisk: „Jako dobrý služebník státu, ctihodný a pečlivý vědec si získal vysoké uznání svých

                                                             39

 Virt vitae exemplaris, matheta celebrerium.  Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 48. 41 Tamtéž, s. 43. 40

16   

současníků i čest císařovny. Jeho smrt je velkou ztrátou pro stát, církev a vědu. Jeho pokračovatelé na něho budou vzpomínat s velkým vděkem za všechno dobré, co vytvořil.“42

Význační broumovští učitelé O učitelský sbor v Broumově nadřízení vždy velmi bedlivě pečovali. Učitelům bylo běžně umožněno, ba dokonce doporučováno navštěvovat vlastní studia a rozšiřovat si vzdělání. Jak píše Vincenc Maiwald, byla v čase opata Fridricha Grundmanna škola a klášter opětovně nabádán nechat profesory a lektory teologie navštěvovat univerzitu a též vlastním profesorům bylo doporučováno, aby studenty teologie v řádových domech zkoušeli za pomoci „ec sacra skriptura“. Rovněž aby čas od času zasílali ve spolupráci se studijní komisí zprávu na nejvyšší úřad do Prahy, takže v této souvislosti byl v roce 1755 z Prahy vydán následující edikt: „Zvláště milý pane a příteli…“ „Mají vaše císařsko-královský majestát za určení 11. tohoto měsíce, vydaného nejvyšší milostivého „Rescripti“ dává rozpoznávati, že klášter jakož i preláti, klášterníci a někteří studující církevní hodnostáři na zdejší univerzitu odeslali, vlastním dílem u jiných škol nebo i mimo zem v uvedených studijích vzdělávati nechali, což by tím ale nejen lesk a vzezření zdejších známých univerzit zcela zanikati mohlo, nýbrž ale tyto soukromé odnedávna školy účel stejné doktríny nejenom doufám býti mohl, ale naopak vícero škodlivých následků z toho vzejíti mohlo.“43

                                                             42

Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 51. „Als guter Staatsdinner würdiger Priester und grüdlicher Gelehrter genoß er die Hochschätzung seiner Zeitgenossen und den Beyfall des Monarchen. Sein Tod ist ein Verlust für Staat, Kirche und Wissenchaften. Die Nachkommen Arden sich Seiner dankbar erinnern, des Guten wegen, das er gestiftet hat.“ (archiv gymnázia Broumov).  43 Tamtéž, s. 68 - 69. „Besonders Liebes Her rund Freund! Es haben Ihro Kays. Königl. Mayestät vermittelst eines unter dem 11. currentis anhero erlassenen allergnädigsten Rescripti zu erkenen gegeben, daß dem Vernehmen nach hierlands die wenigsten Stifter und Prälaten, Clöster, einige Ihrer Studirenden Geistlichen zur allhiesigen Universität abschicken, sondren selbe thiels in Ihreneigenen theils bey andern Stiftern oder wohl gar außer Landes in besagten Studiis unterweisen ließen, hiedurch aber nicht allein der Glanz und Ansehen der allhiesig alt berühmten Universität merklich verdunkelt würde, sondern auch bei derley Privat - und Seithen – Schulen der Zweck einer durchaus gleichen Doctrin nicht wohl angehoffet werden könne und in Gegentheil mehr ander schädliche Folgen daraus zu befahren stünden.“

17   

Z důvodu omezeného rozsahu vybereme pouze několik nejdůležitějších jmen učitelů, která uvádí Vincenc Maiwald: Heinrich Vadas, Viktorin Badurius, Matthias Nave, Martin Opitius, Johann Kaspar Wier, broumovský profesor humaniora a farář v obci Šonov, Maurus Mattheus Rayman, profesor poetiky a rétoriky v Broumově, autor řady knih širokého rozsahu (od astronomie až po poezii) a též školských her (viz dále), Karl Liebhold, mimořádně obratný a schopný básník, autor divadelních her, z nichž značné množství podlehlo požáru. Coelestin Arlet, jenž v Broumově učil několik let rétoriku. Působil rovněž jako farář i prelát, zemřel v Brně 7. září 1683. Alexius Michael, kněz v Polici nad Metují, Michael Stanislaus Horn, Otmar Elsner a Bernard Osten. Jedním z řady významných hudebníků byl Prokop Ferdinand Beyer z Liebenthalu ve Slezsku, jehož prameny uvádějí jako velmi aktivního hudebníka na poli chorální hudby a též jako autora duchovních skladeb. “Sbormistr figurní hudby vznešený, velmi považovaný. Osobitý umělec, komponista i hudebník, známý i v cizině.“44 Roman Hütter narozen 1646 v Liebenthalu, studoval v Broumově a Kladsku, rétoriku u P. Joa a poté pokračoval v dalších studiích ve Vratislavi. Později se stal farářem v Broumově. Jeho mimořádný dramatický a literární talent ve spojení s řečnickými schopnostmi nás přivádí k jedné z nejvýraznějších osobností Broumova této doby. Roman Hütter je autorem hry „De Guifrapeli comitis…“ (viz níže). Mezi dalšími osobnostmi broumovského gymnázia jmenujme: Karlmann Hentschel, profesor teologie a humaniora v Broumově, zemřel 18. prosince 1675. Viktorin Ildefons Reinoldt, narozen 1640, vyučoval humaniora v Broumově. Zastával funkci faráře v Martínkovích a Vernéřovicích. Zemřel 5. března 1690. Fulgenz Fiedler, dále Karlmann Fritz, narozen 7. října 1651 v Trutnově, učitel teologie a filozofie. Jakob Höppner, Augustin Georg Koblitz, narozen 18. listopadu 1643 v Broumově, kromě studia v Broumově máme doklady i o jeho studiích ve slezském městě Svídnice, později byl profesorem filozofie v Broumově. Karl Bonifaz von Goldburg byl prvním profesorem teologie v Broumově. Ludwig Meissner, Kaspar Michael Eimer, narozen 4. září 1654 v Broumově, zastával funkci profesora teologie, zemřel 29. března 1695. Anselm Ferdinand Dresler, Laurenz Parth, profesor filozofie.45 Jména dalších, méně významných učitelů gymnázia, jsme zařadili do přílohy č. 2.46

                                                             44

Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 36. „Regenschori figuralis, magnophere laudatus. Musicam componendi et tractandi artifex specialit et apud exteros notus.“   45 Tamtéž, s. 38 - 39. 46 Tamtéž, s. 74 – 86. 

18   

Studenti V Broumově studovalo během 17. a 18. století mnoho žáků, kteří se později stali profesory, často v Broumově či Břevnově. Mezi studenty byla též poměrně početná část laiků, kteří po absolvování broumovské školy nejednou dosáhli vysokého postavení ve státní správě. Dle záznamů prefekta Scholze budeme hovořit pouze o několika z nich. Mezi nejvýznamnější žáky, kromě zmiňovaného Arnošta z Pardubic, patřil významný raně novověký český polyhistor Bohuslav Balbín z Hradce Králové. Dále zde studovalo množství budoucích regenschori benediktinských klášterů (Sv. Jan. P. Skalou, cist. klášter Kamenice ve Slezsku) a i jinak aktivních hudebníků.47 Ovšem pozornost si zaslouží i ti studenti, u nichž hudební preference již doloženy nejsou.48 Počet studentů byl většinou okolo 80-90, v nejlepších letech okolo 90, v polovině 18. století z důvodu slezských válek počet klesal (tab. č.1).

Tabulka č.1.

rok Počet

studentů

v jednotlivých 1755

rok

rok

1756

1760

třídách Parva

12

11

14

Principiis

9

12

7

Grammatica

11

8

7

Syntax

12

11

8

Poesia

10

9

8

Rhetorica

14

10

7

Celkem

68

61

51

                                                             47

Ignatius Friedrich, Romanus Meherle a Matheus Zeeh, Franz Brüder, Joseph Gezek, Ignaz Nitsch, Bonifatius Schleichert, P. Aegidus Schleichert, Laurentius Wessely a další. 48 Johann Christian Benedikt, Mayer Johann Wenzel, Mattheus Leonard Fabricius, Johann Georg Adalbert Hesselius von Hessenberg und Strausfeld, Heinrich Pfeiffer, Balthassar Hessel, Johann Coelestin Grabner de Grabenfeld aus Braunau, Johann Georg Höpfling von Höpflinger und Bergendorf, Andreas Walter, Johannes Ferdinand Wiesner von Wiesengrund, Benedikt Hessel, Georg Augustin Hentschel, Christian Ratsch, Martin Konstantin Beinlich, Melchior Tschauder, Johann Heinrich Ossig. 

19   

Již od počátku existence broumovského gymnázia byla od studentů vyžadována poměrně přísná pravidla. Nejstarší dochované předpisy určující chování studentů pocházejí z roku 1680 a jsou uvedeny v tzv. disciplinárním řádu. Tento řád z období Tomase Sartoria, jehož jednotlivé paragrafy byly žákům každý měsíc pravidelně znovu předčítány, zahrnuje soupis předpisů a nařízení určený k provozu uvnitř gymnázia i vně. (Originální latinský přepis viz příloha č. 4 a výběr důležitých nařízení, přeložených do češtiny viz příloha č. 5)49 V polovině 18. století byly těžší prohřešky trestány též ranami metlou, lehčí provinění domácím a školním vězením „Haus - Schularrest“ anebo postem. Když někdo nebyl pilný, byl potrestán opakováním práce, a to buď jednorázovým, dvoj, nebo trojitým. Pilnost v práci byla odměňována zasedacím pořádkem dle přání, prémiemi, malými dárky, pochvalou a úctou. Vlastní kázeňské nařízení nebylo v této době stanoveno, takže udržování disciplíny žáků záleželo na osobním zvážení profesorů, ale i prefekta, kteří dbali na to, aby vedení žáků nebylo příliš přísné nebo naopak vlažné.50 Žáci přicházeli jednak z českého vnitrozemí, ale v hojné míře též ze sousedního Slezska (Kladsko, Nová Ruda, Radkov, Svídnice, Jelení Hora, Libava). V gymnaziálním archivu se nachází propouštěcí listina z roku 1727 studenta Ignáce Bekerta ze Svídnice. Ignác Beckert nastoupil do Broumova 14. prosince 1727 do latinské kongregace. Existuje též propouštěcí list studenta Ignáce Ulrize z jezuitského gymnázia v Hradci Králové z 28. října 1736. V pramenech se též hovoří o formuláři z 29. října 1754 určeném studentovi Benediktovi Dorazilovi z Kamenné Hory, který navštěvoval ve výše uvedeném roce třídu P. Bernarda Briscena,51 která dle pramenů patřila tehdy k nejproblematičtějším. Další žáci pocházeli například ze sousedních měst Police nad Metují, Náchod, Trutnov, Hostinné a Vrchlabí, ale také z Hradce Králové a z Prahy. Prameny vypovídají, že na gymnázium posílali své děti též hospodáři z přilehlých broumovských obcí. Ve vlastní zprávě adresované císařskému krajskému úřadu do Hradce Králové (z 8. ledna 1757) píše opat Friedrich: „Myšlená studia nejsou jenom pro broumovské, ale zvláště také mimobroumovské. Pro ty děti, které se narodily v „české řeči“, je studium k užitku a přináší to užitek tím, že mají možnost naučit se německou řeč. Protože pro zdejší klášter pro úctu k Bohu a pro církevní hudbu a mnoho svatých mší je potřeba velké množství chlapců, mají tito příležitost cvičit se v „literis humanioribus“ a nahlas svou „vocation“ ve službě „publici“. Které na straně                                                              49

Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 33 – 34. 50 Tamtéž, s. 62. 51 Tehdejší profesor gramatiky v Kamenné Hoře.

20   

kláštera bez vlastního užitku, pouze z lásky k Bohu a nejbližším „cum magnis expensis et molestiis“ zvláště příležitost v naději, že se zúčastní dobrého díla a budou na něm pracovat do budoucna.52

Učebnice53 K výuce latinské gramatiky sloužilo broumovským studentům, tak jako na jiných školách v katolické víře, první vydání třídílné učebnice jezuity Manuela Alvareze De institutione grammatica z roku 1572. Studenti piaristických škol používali vlastní vydání s německočeským textem.54 První kniha - „Principia seu Rudimenta Grammatices…,“ byla přípravou pro studia Parvy a Principii. Druhá kniha – „ Quae in Parva schola seu Elementari…“ Třetí kniha – „Quae in Principiis sei infima Grammatices…“ První díl se zabýval deklinací nomina a konjugací verba. Poté následuje kapitola o 14 pravidlech konstrukce, příklady překladů z biblických dějin, Starého zákona „Primitiva seu Radices Latinae Fertiliores“ s abecedním rejstříkem slov (Syllabus omnium fertiliorum Primitivorum.) Druhý díl obsahuje osm kapitol - (učení o rodu nomina, které se probíraly v druhém semestru parvy). „Suplementum Rudimentorum, sententiae e Radicibus, Sententiae Stobaei, Fabulae, Aesopicae.“

                                                             52

Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 64. „Gedachte Studia seynd nicht allen denen in Böhmischer Sprach gebornen und erzogenen Kindern nutzlich und vortäglich umb hierdurch die Teutsche Sprach elernen zu können. Undt dieweilen bey dasigem Closter zur Ehre Gottes die Kirchen Music und die Viele heilige Messen eine Anzahl der Knaben erfordern, als haben selbte Gelegenheit dabey sich in literis humanioribus zu üben und lauth ihrer vocation zum Dienst des Publici sich fähig zu machen. Welches man Clösters Seite ohne allen Eigennutz auß Liebe gegen Gott und den Nächsten cum magnis expensis et molestiis zu unterhalten sich besonders angelegen seyn lasset, in der Hoffnung, daß man auch in diesem gutten Werk führohin werde fortfahren können.“   53  Tamtéž, s. 65 – 67.  54 Například Kosmonposy nad Labem, Slaný. 

21   

Třetí díl zahrnuje velmi obsáhlá pravidla o deklinaci (deklinationen) a (verba) od Cornelia Nepose55 - z Cicerových dopisů „Pontani de urbanitate morum Progymnasmata. Radices Latinae Linguae“ (tato část obsahuje mimo jiné rejstřík slov). Ve dvou následujících třídách se probíral syntax, a to z druhé Alvarezovy knihy „ De constructione octo partium orationis.“ Gramatisté měli k ruce navíc i knihu „De generibus ac declinacionibus…“. Ke čtení sloužily syntaxistům dopisy Cicera ad Familiares a výběr ze Senecy a Antonia Murety56, z dopisů Gellertových studovali počáteční pravidla metriky. V humanitních třídách byla používána třetí kniha Alvareze, vydaná v Praze 1665, a později dílo „Institutiones Oratoriae et Poeticae classe rhetorices“- úvod k německému básnířskému umění ve vydání Leopolda Johanna Kaliwody z Vídně. K další četbě posloužily vybrané příklady z Cicera, Sallusta, Liviuse, Tacita, Virgilia Mara Grammatica, Catulla, Tibulla, Propertia, Horatia, Ovidia a Martia. Kniha „Oratoriae ac Poeticae Institutiones“ – v předmluvě praví: „Vnitřní bytost básnířského umění ve všech řečech je stejná.“ Studenti byli vedeni k tomu, aby byli schopni předvedená pravidla analogicky aplikovat: „…všechno co bylo v latině řečeno, se použije na němčinu, aby byl stvořen německý básník.., to se týká hlavně veršů, které jsou čisté a jemné…“ „...nerýmovaný pětistopý verš se nejlépe hodí jen pro smutnou hru, zvláště když se odstavec přeskočí a když se neváže na mužský nebo ženský rod. Jak se ukazuje dle překladu Schlegela…“ „Pak se mluví o trocheji (pasáže z Kleista, Hagedorna, Schönaicha) o daktylu (Gottsched) o hexametru (Wieland, Klopstock, Bodmer) o pentametru (z tohoto se rýmuje, ale nedají se s gustem čísti). Ze směsi hexametru s pentametrem se vytvoří u Němců druh veršování, kde jsou oba typy skoro stejné, ale stejně je rozdílný, protože hexametr začíná „Amphibrachys“. Pentametr místo první poloviny verše potřebuje také „Amphibrachys“ a čtyřverš dohromady se rovná jednomu odstavci (příklad dle Gellerta). Konečně se mluví o antibrachických a chorjambických verších.“ Na příkladech z „Hagedorna a Klopstocka“ bylo rozebíráno, které verše a jakého rodu určité básně potřebují. Hrdinský verš vyžaduje hexametr, osmistopý trochej, pěti nebo šestistopý jambický verš (Klopstock – Mesiáš, Schönaich – Hermann, Kleist – Cissides…). Zábavný, hrdinský verš, óda na smuteční hru (L. Schlegel, Weise, Wieland, Lessing…), pro veselohru (Lessing, Gellert, Schlegel…), pro verše chvály (Pietch, Opitz, Neukirch…), didaktické verše (Opitz, Haller, Gellert…), satirické verše (Rabener, Kanitz, Neukirch…),                                                              55 56

 Ottova encyklopedie obecných vědomostí CD-ROM, AION CS, s r. o. 1997-2003, heslo Nepos Cornelius.   Tamtéž, heslo Muret. 

22   

bajky a povídky (Gellert a Hagedorn) „…oni budou stále a na věky vzorem svou obranou světla a jejich pokračovatelem je Lessing.“ Konečně pro pastýřské básně byl vzorem Gesner a pro elegie Opitz, Flemming a Günther. V závěrečném, třetím dílu „Principia“ podle „Institutiones“ E. Alvareze se nachází pokračující tištěné vysvětlování gramatiky (Rudimenta Linguae Grecae ex libro…), obsahuje otázky k výtahu z velkého a malého katechismu P. Petriho Canisii. Tento díl obsahuje řeckou gramatiku od německého jezuity Jacoba Gretsera (1562 – 1625)57, která byla vydána v němčině, zatímco katechismus latinsky a německy.58 Zda se v broumovském gymnáziu v polovině 18. století učilo též řecky, je otázkou, ačkoliv řečtina již na začátku 17. století Placentiem vyučována byla, „…kterýžto byl mocen řecké a hebrejské řeči…“59

Hudební vzdělávání v Broumově S klášterním životem a výukou je úzce spojeno hudební vzdělávání. Nejprve bezpochyby dominovala musica choralis, která byla postupně nahrazována hudbou figuralis ve „zlatém“ období kláštera, tj. v letech působení opatů Zinkea, Löbela a Grundmanna.60 V 80. letech 18. století však opět došlo k odklonu od figurální hudby ve prospěch hudby chorální. Důvodem byla kromě obecných změn světonázorových též změna hudebního myšlení, ale i osobní preference nastupujících představených klášterního dominia. Zřetelné hudební doklady lze vystopovat již v období otevření školy v r. 1624, kdy nalezneme první záznamy o hudebním vzdělávání v Broumově. Všem žákům bylo umožněno, s ohledem na jejich vlohy, věnovat se instrumentální hudbě, zvláštěpak hře na housle a flétnu.61 Hudebně nadaní žáci byli jako zpěváci či instrumentalisté poté zváni k hudebnímu provádění bohoslužeb, přičemž ti méně talentovaní se účastnili alespoň jako nižší pomocníci. Opat Tomas Sartorius byl natolik nakloněn uměleckým činnostem a představením, že významnou měrou sám podporoval hudební i dramatickou produkci gymnazistů. Některé výrazné a talentované protagonisty rolí dokonce odměňoval různými dary. Z množství žáků,                                                              57

The Original Catholic Enyclopedia, Jacob Gretser. In: [online] 2012. [cit. 11. října 2012]. Dostupné z http://oce.catholic.com/oce/browse-page-scans.php?id=6730648d063eec776614cbb0ffd34b66.   58 Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 65 – 68. 59 Tamtéž, s. 68. 60 O provozování vícehlasé hudby v broumovském klášteře před rokem cca 1700 nemáme prozatím dokladů. 61 Tamtéž, s. 24.

23   

kteří zde v tomto období studovali zpěv a instrumentální hru, uveďme mimo jiné Benedikta Mayera, do kláštera vstoupivšího v roce 1643, zemřel 20. března 1671. Působil jako kantor či sbormistr gregoriánského zpěvu „Vir spectatissimae gravitatis“. Z dalších hudebníků dále vynikali: Bernard Klemt, Albert Hessel „In musica organica probe versatus“, jenž zemřel 1680 na mor, Johann Adam Lawetz, zvaný „musicus et componista praeclarus“, v Broumově studoval v roce 1670. Johann Coelestin Burckhard, „In omni fidium differentia versatus“, skladatel, varhaník a učitel hudby. Tobias Augustin Keller, zemřel 28. února 1675, „In Tenore et Violino ad suavitatem musicus“. Johannes Klembt, „Bassista et in tuba ductili quarta waldhorn62 versatus“. Lambert Hassel, skladatel, jenž zemřel 8. června 1667.63 Z tohoto raného období se vlivem častých požárů nedochovaly téměř žádné hudebniny. Nejstarší záznam o velkém požáru v Broumově datujeme k 18. červnu 1664, kdy vyhořel klášter, přičemž pouze interiér kostela zůstal ušetřen. Nově vystavěný objekt kláštera žel již 13. července 1684 opět podlehl ohni. Opat Thomas Sartorius píše: „Meliorem fortunam faveo succesori.“ Všichni z hvězdné čtveřice broumovsko-břevnovských opatů v barokním období byli velkými podporovateli vzdělanosti, úrovně gymnázia i výuky hudby. Tím skutečně nejvýraznějším byl Friedrich Grundmann (1752-1772). Žáci, kteří se tou dobou věnovali zpěvu, dostávali ve škole zadarmo potřebné vybavení. Dále jim byla nabízena možnost vzdělávat se v instrumentální hudbě, zvláště houslích a flétně, což bylo dle dochovaných svědectví velmi vhodné pro ty, kteří mutovali „voce sonora“.64 Nejslavnějším obdobím gymnázia bylo z hudebního pohledu období 17. a především 18. století, kdy z gymnázia postupně vznikl též hudebně vzdělávací „institut“. Grundmannův podnět k vytvoření oficiální hudební školy vzešel od něho samého. Významnou roli hrálo sociální hledisko, kdy opat chtěl podporovat talentované a nemajetné. Z podobných sociálních poměrů vzešel on sám, takže nebylo náhodou, že jeho ideou bylo otevřít vzdělání všem, kteří mají hudební předpoklady, bez ohledu na původ. Grundmann se s oblibou sám velice často účastnil gymnaziálních produkcí a (jak uvidíme dále) v místě se stalo tradicí prostřednictvím her blahopřát k různým jubileím - zvláště opatu Grundmannovi. Broumovské gymnázium dokázalo své žáky hudbě vyučit natolik, že studenti, kteří přešli na studia do Prahy či jinam, si díky svým dovednostem mohli přivydělávat zpěvem či hrou na housle, varhany apod. Bohatý je rovněž zástup absolventů hudebního vzdělání, které můžeme                                                              62

Francouzský, neboli lesní roh. Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 41 – 42. 64 Tamtéž, s. 63. 63

24   

dohledat v záznamech řady kůrů v Čechách i v cizině na pozicích instrumentalistů, skladatelů i ředitelů kůru. Pro výuku hudby opat Grundmann získal laického hudebníka a učitele F. X. Černého, který zde působil od roku 1755 až do své smrti v roce 1777 a každoročně nechal zapsat 20 studentů ke kurzu figurální hudby. O této výuce bohužel nemáme podrobnějších zpráv, ale dle fragmentárních zdrojů prozatím víme tolik, že Černý řídil sbor a dva žáky týdně vyučoval hudbě.65 To, že měl Černý kromě kapelnické funkce též pedagogické povinnosti, je v pramenech posuzováno velice příznivě.66 Zdali sám ovládal hru na nějaké hudební nástroje, prozatím nejsme schopni říci, stejně tak jako není podložená domněnka o jeho výuce harmonie a generálbasu. Nadaní studenti gymnázia se tedy vedle studia běžných gymnaziálních předmětů vzdělávali i ve zpěvu či hře na instrumenty a dle potřeb se podíleli na nácviku a provozovaní mešní nebo jiné duchovní hudby. To v praxi přinášelo řadu organizačních problémů, neboť byli studenti tradičně rozděleni do jednotlivých tříd a hudbě se věnovala až čtvrtina z nich. Protože je takto profesoři nemohli vyučovat odpovídajícím způsobem, docházelo k častému přerušování výuky, zvláště když v kostele probíhaly mše, nešpory, litanie nebo nějaký výroční či sváteční den, doprovázený figurální hudbou.67 Pak se občas stávalo, že na výuku poetiky a rétoriky zbývalo již tak málo času, že žáci byli unaveni až tak, že „zívali“ (ad oscitandum).68 V éře kapelnictví F. X. Černého byla rovněž určitá skupina studentů nápomocná s vytvářením notových kopií, kdy jim tato činnost kromě dobrého pocitu z vykonané práce pro druhé pomáhala procvičovat fantazii, hudební teorii i kompozici.69 I přes těžkosti způsobené sedmiletou válkou opat Grundmann velmi intenzivně podporoval výstavbu konventu pro studenty. Ten byl hotov v roce 1767. Před dokončením byli studenti umístěni v provizorních podmínkách (například u vybraných broumovských rodin).

                                                             65

Remeš, Kamil: Hudební historie města Broumova. Diplomová bakalářská práce, Filozofická fakulta MUNI, Brno 2008, s. 30 – 38. 66

Klinkhammer, Rudolf: Der Schullehrer im Dienste der Kirchenmusik im 18. und 19. Jahrundert - Ein Beispiel aus Braunau/Ostböhmen. Köln-Rheinkassel 2004, s. 450.  67

Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 64.   Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011.  69 Klinkhammer, Rudolf: Die kirchenmusikalische Sammlung des Benediktinerklosters Braunau / Ostbohmen zur Zeit des Kapellmeisters Franz Xaver Czerny (1755 – 1777 ). Deutsche Musik im Osten, band 10, Sankt Augustin1995, s. 451. Mezi Černého spolupracovníky a kopisty můžeme zařadit: Franz Barth, Gregor Dobiasovsky, Emanuel Foerster, Ignatius Hoffman, Joseph Holfeld, Wenzel Matischek, Wenzel Mikesch, Johann Oepel, Anton Peter, Ignatius Seydel, Ignatius Stentzel, Franciscus Tauchmann, Joseph Wentzel, Wenzel Zikan, Wenzel Zivanek. 68

25   

Pro výuku byl Černý nucen zajistit si dostatek žáků, což se ne vždy dařilo splnit. Žáci většinou pocházeli z nedalekého okolí Broumovska a Kladska, kde byly běžně organizovány nábory mladíků. Původním domovem studentů byly ovšem i vzdálenější kouty Slezska. P.Celestin Scholz v roce 1783 zpětně popisuje, jak on sám v letech 1763-1764 na gymnáziu studoval.70 Lamentuje nad velkým úbytkem a všeobecným nedostatkem studentů hudby, nejspíše ve spojitosti se slezskými válkami. Soudobí klášterní historikové přesto hovoří o tom, že i přes jisté obtíže si v době opata Grundmanna gymnázium postupně získávalo vysoký kredit: „Také broumovské gymnázium…dosáhlo díky jeho přišedším vzdělaným, snaživým a přičinlivým profesorům takové proslulosti, že silný příliv studentů a nedostatek pohodlného ubytování ve městě přiměly opata zřídit v roce 1767 v klášteře konvent, do kterého byli přijati klášterní zpěváci (choralisté). Do čela konventu postavil jako prefekta (představeného) svého tajemníka Jakoba Chmela. Chovanci zde získali svědomitou mravní výchovou důkladné vzdělání nejen v gymnaziálních předmětech, ale také ve zpěvu a hudbě, v čemž dělali takové pokroky, že za své výkony při výročních vystoupeních v náboženských operách a hudebních dramatech dosáhli všeobecného uznání.“71

Broumovská studentská náboženská bratrstva - kongregace, sodalita Život pobělohorského města si nelze představit bez existence náboženského bratrstva.72 Tyto organizace, jež byly velmi rozšířeny, přinášely svým členům možnost silnějšího náboženského prožitku, a to formou specifických pobožností, excercií, účastí na poutích, procesích atd. Nešlo ovšem pouze o náboženské aktivity v podobě zajištění odpustků, zádušních mší a modliteb, jednalo se též o praktické náležitosti, jako pohřby členů sdružení apod. U těchto aktivit bylo dbáno o vysokou míru reprezentativnosti a v neposlední řadě samotnou prezentaci sodalit.73 Nebylo žádnou výjimkou, že se v rámci jedné lokality vyskytovalo sodalit více. Tato sdružení představovala specifickou sociální strukturu, jež spojovala farnosti, konventy, řemeslnické cechy, vojenské jednotky apod.74 V Klementinu                                                              70

Klinkhammer, Rudolf: Der Schullehrer im Dienste der Kirchenmusik im 18. und 19. Jahrundert - Ein Beispiel aus Braunau/Ostböhmen. Köln-Rheinkassel 2004, s. 102. 71 Remeš, Kamil: Hudební historie města Broumova. Diplomová bakalářská práce, Filozofická fakulta MUNI, Brno 2008, s. 34. 72 Více o náboženských bratrstvech viz Mikulec, Jiří: Barokní náboženská bratrstva v Čechách. Praha 2000. 73 Malý, Tomáš – Maňas, Vladimír – Orlita, Zdeněk: Vnitřní krajina zmizelého města, Náboženská bratrstva barokního Brna. Brno 2010, s. 12. 74 Tamtéž s. 12.

26   

působila kupříkladu vedle sebe tři měšťanská bratrstva (české, německé a italské).75 Podobně tomu bylo v Broumově, kde pro podnícení zbožnosti byly při gymnáziu zřízeny postupně sodality dvě. Družinu neposkvrněného početí Panny Marie (Congregatio concemptionis Beatae Mariae Virginis) založil mezi gymnazisty opat Tomáš Sartorius. Tuto kongregaci potvrdil Papež Clemens IX. 4. února 1668 a následně získal Matyaš Ferdinand, biskup královehradecký, povolení k založení bratrstva.76 V potvrzující bule se mimo jiné praví: „Při přestupu člena na jiné gymnázium byl přestupujícímu předsedou latinské kongregace vystaven takzvaný přestupní list s následujícím předtištěným textem.77 Původní kniha uvádějící pohyby příslušníků kongregace ze 17. století se ztratila, přičemž byla v roce 1739 opatem Bennem nahrazena knihou novou. Zájemci o vstup se zapisovali do matriky (alba), která měla kromě fyzické hodnoty zejména symbolickou hodnotu, neboť zde byli zapsáni všichni členové družiny. Tato kniha se s oblibou vystavovala při významných událostech sdružení.78 Příslušníci sodality se pravidelně každý měsíc v opatem určené dny modlili předepsanou loretánskou litanii.79 Otázka dobrovolnosti a povinnosti členství v kongregacích se nedá s jistotou určit. Členové sdružení se scházeli hlavně odpoledne, kdy se věnovali modlitbě, poslouchali exortace a také poučování mladších žáků. Poučování se vztahovalo na vysvětlování pravidel bratrstva a prvních částí katechismu. Ve svátky, zvláště na svátky mariánské, museli členové k veřejnému příjmání a dále několikrát ročně bylo povinností členů konat duchovní cvičení (recolectionen) pod vedením představeného náboženského bratrstva, jímž býval profesor rétoriky či probošt kongregace. 8. prosince, při svátku neposkvrněného početí Panny Marie, byla v kostele zvláštní slavnost, které se zúčastňoval i opat, pokud byl v Broumově přítomen. Obyčejně při tom byla mladými církevními členy, rétory či filozofem přednášena latinská modlitba.80 Mnoho studentů patřilo současně též ke druhému bratrstvu „Congregatio sub invocatione Beatae Mariae Virginis sub Cruce“ - Bratrstvo Panny Marie bolestné pod křížem, které se též

                                                             75

Bobková – Valentová, Kateřina: Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia. Praha 2006, s. 132. Malý, Tomáš – Maňas, Vladimír – Orlita, Zdeněk: Vnitřní krajina zmizelého města, Náboženská bratrstva barokního Brna. Brno 2010, s. 30. Potridentská římskokatolická bratrstva byla zřizována na základě konstituce Quaecemque a Sede apostolica, vydané papežem Innocencem VIII v roce 1604. 77 Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 25. „Lecturis salutem a Domino Deique….“ 78 V této knize byli evidováni všichni členové broumovského mariánského bratrstva od roku 1668. 79 Manuskript se nachází v archivu Náchod (karton Langer, inv. č. 334). 80 Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 62. 76

27   

nazývalo německé bratrstvo. Bratrstvo bylo potvrzeno Papežem Innocencem X. 11. srpna 1649. Poslední zápisy v knize latinského bratrstva pocházejí z roku 1842, zatímco v knize německého bratrstva najdeme poslední zápis z roku 1783, a navíc se tu můžeme běžně setkat se zápisy samotných členů. S existencí sodalit úzce souvisí pořádání procesí a poutí, kde docházelo k setkávání jednotlivých městských konfraternit.81 V katolické náboženské tradici jde o slavnostní průvod věřících společně s knězem. Šlo o jakousi formu liturgií pod širým nebem, kde byla přinášena náboženská témata, a to scénickou formou s použitím divadelních kulis, živých obrazů a hudby. Právě důraz na otevřený prostor ve spojení s intenzivním emotivním zážitkem účastníků je charakteristickým rysem těchto setkání.82 Tyto akce doprovázela i určitá míra rivality i okázalého exibicionismu se snahou zaujmout přihlížející publikum.83 Důraz na vizuální efekt, charakteristický pro barokní dobu, vyžadoval v místě procesí množství rekvizit, mezi které patřily prapory bratrstev, sochy, odznaky apod. Jejich užití je možno chápat jak z pohledu čistě pietního, tak též z hlediska společenské prestiže.84 Během veřejných setkání bratrstva často využívala i tzv. pegmata, jakási dřevěná lešení, jejichž počet určoval prestiž společenství. Tyto konstrukce, které dobrovolníci ručně nesli, doprovázeli tzv. flagelanti85 (sebemrskači) a bajulanti (ti, kteří byli obtěžkáni masivními kříži).86 Do dnešních dnů se díky Vincenci Maiwaldowi zachovalo unikátní svědectví o působení latinské kongregace z pašijového týdne. Na Velký pátek roku 1733 sodalita vytvořila živé obrazy, umístěné právě na pegmatech, na nichž byl starozákonní David alegoricky přirovnáván k novozákonnímu Ježíši.87 Náboženské popisy byly psány v latině a v jejich blízkosti naopak v němčině postava Genia zpěvem připomínala tajemství utrpení Krista. Tyto náboženské výjevy poté obcházeli bičující-se kajícníci.88

                                                             81

O průběhu náboženských slavností a provozu školských her v Broumově nám podává nejpodrobnější svědectví Vincenc Maiwald. 82 Malý, Tomáš – Maňas, Vladimír – Orlita, Zdeněk: Vnitřní krajina zmizelého města, Náboženská bratrstva barokního Brna. Brno 2010, s. 289. 83  Tamtéž, s. 17.  84 Tamtéž, s. 270. 85 Tamtéž, s. 318-319. Flagelantství bylo osvícenskými elitami, ale i řadovými představiteli měst kritizováno a stalo se jedním z důvodů zániku barokních procesí. 86 Tamtéž, s. 305.  87 Jedná se o hru David Allegoricus, uvedenou na Velký pátek 3. dubna roku 1733. 88 Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011. 

28   

Při příležitosti obnovení německého bratrstva v době každoročních procesí vypadal pořádek latinského bratrstva před farním kostelem následovně:89 1) Byla přednášena sekvence Veni Sancti spiritus, která byla doplněna sborem. Poté následovala recitace veršů. 2) Allocutio ad sodales a plen. tit. Domino Domino Rectore perpetuo vel a P. Praeside. 3) Jmenování nového oficianta jako Vice – Rectoris… atd. 4) Na závěr ceremoniálu prokurátor představoval nové kandidáty. Po ceremoniích následovalo Tridentium, Te Deum Laudamus a procesí z farního (sv. Petr a Pavel) do klášterního kostela (sv. Vojtěch), které probíhalo za doprovodu hudebních nástrojů: „...inter Tubus et Tympana.“ Poté následovaly nešpory a celé procesí bylo uzavřeno Bolestnou hodinkou Panny Marie. Uspořádání procesí dle V. Maiwalda:90 1) Prapor kongregace, nesený žáky trivia.91 2) Studenti s korouhví latinské sodality.92 3) Socha výše jmenované sodality.93 4) Korouhev sodality Matky bolestné, kterou následuje několik podobných bratrstev.94 5) Hudebníci.95 6) Sedm vesele oblečených studentů nesoucích štíty, označené sedmi mysterii Matky Bolestné.96 7) Socha téhož sdružení.97 8) Duchovenstvo.98 9) Mužské sdružení.99                                                              89

Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 26. Tamtéž, s. 27. 91 Vexillium Congregationis cum Scholaribus Trivialibus. 92 Umbella Sodalitatis Latinae cum Studiosis. 93 Statua Praedictae Congregationis. 94 Malý, Tomáš – Maňas, Vladimír – Orlita, Zdeněk: Vnitřní krajina zmizelého města, Náboženská bratrstva barokního Brna. Brno 2010, s. 270. Umbella Sodalitatis Matris Dolorosae, quam sequuntur aliquot paria Sodalium. „…umbela jest okrouhlý pláštíček, který se připíná pod krucifixem, jenžto se nosí na procesích [a] vejročních slavnostech, obzvláště Božího Těla….“ 95 Musici. 96 Septem studiosuli comise induti portantes scuta insignita septem Mysteriis Dolorosae. 97 Statua Ejusdem Congregationis. 98 Religiosi. 90

29   

10) Další korouhev sdružení před Pannami.100 11) Další socha Matky Bolestné.101 Vincenc Maiwald ve svých dějinách gymnázia uvádí dva ze studentů, kteří k této kongregaci v oné době přináleželi: Johann Georg Adalbert Hesselius (artium liberalium et philosophiae studiosus) v roce 1650 a Balthasar Hesselius, v roce 1663 student rétoriky.102

Broumovské gymnázium v období školské reformy V období vlády Marie Terezie došlo k postupnému zpochybňování řeholního života, jak oficiální státní garniturou, tak i veřejností. Tato situace se projevovala postupným útlumem počtu příjmaných noviců do řad jezuitů i jinde.103 Výuka všech 6 tříd broumovského gymnázia probíhala kontinuálně od roku 1671 až do roku 1776, kdy již nabývala účinnosti několikafázová komplexní školská reforma. 70. léta byla pro reformu velice příznivá, mimo jiné z důvodu zrušení jezuitského řádu v roce 1773. Majetek řádu byl totiž převeden do studijního fondu, který měl reformu finančně zajistit. Výsledkem reformy měl být, kromě zavedení obecně známé povinné školní docházky, jakýsi nový svěží étos, odrážející aktuální společenské změny procházející napříč celou Evropou, jenž měl být vnesen i do vzdělávání. Tato idea byla vnímána v duchu určitého kompromisu mezi dosud uplatňovaným školstvím církevního charakteru a moderním pojetím, vycházejícím z potřeb osvícenského státu. Václav Černý tuto proměnu vnímá jako zásadní výchovný odklon od spirituality na úkor racionality. Gymnaziálních ústavů v rámci mocnářství, jako druhého stupně škol, se reforma dotkla patentem piaristy Gretiana Marxe z roku 1775.104 Velice zajímavé informace nám v této souvislosti přináší korespondence mezi broumovským gymnáziem a krajským úřadem v Hradci Králové z poloviny 18. století a později ze 70. let 18. století, kdy docházelo v rámci Čech k rušení velkého množství řádových                                                                                                                                                                                            99

Sodalitas Virorum. Umbella altera Congregationis ante Virgines. 101 Altera Statua Matris Dolorosae ante Mulieres. 102 Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 26. 103 Royt, Jan: Obraz a Kult v Čechách 17 – 18. století. Praha 2011, s. 353. 104 Bukovská, Radka: Vývoj školské správy na našem území. Diplomová práce, Právnická fakukta MUNI, Brno 2010, s. 12. 100

30   

škol. Krajský výnos o pravidelném zasílání statistických údajů o počtu studentů gymnázia byl vydán 16. listopadu 1755 a můžeme ho chápat jako určitou „předzvěst změn“. Jedná se o korespondenci ve smyslu úředních, často i statistických dat, zahrnující stav výuky, úroveň, počty studentů a podobně.105 V roce 1773, kdy došlo ke zrušení jezuitského řádu, byly rozesílány úřední listy ohledně obsazení volných vyučovacích míst ve školách a klášterech v celých Čechách. Do Broumova došel tento list z císařského krajského úřadu v Hradci Králové 14. března 1774 a byl podepsán Philippem Johannem Sadlem von Wrazny.106 V navazující dobové korespondenci (viz přílohu č.3), možno již tušit jakousi formu poníženého prosebného tónu ze strany kláštera.107 Následně bylo totiž na vysoké státní úrovni rozhodováno, která škola skončí a která bude zachována. Jitě tedy nepřekvapí, že se lze v listech adresovaných krajskému úřadu v Hradci Králové dočíst o nepostradatelnosti a garanci té nejvyšší kvality gymnázia Broumov. Broumovské gymnázium tedy zrušeno nebylo, na čemž má dle Martina Svatoše svůj podstatný díl zásluh nejspíše opat Rautenstrauch, který byl u habsburského dvora dobře zapsán. Gymnázium se ovšem muselo proměnit, možno říci sladit s ostatními - unifikovat. Výuka měla být směřována více k praktickému využití absolventů na úřadech, státní správě apod. Změny se dotkly i provozování hudby, která se s ohledem na preference opata Rautenstraucha odklonila od figurální zpět k chorální hudbě. V této éře tedy došlo k postupnému útlumu podpory vzdělávání instrumentalistů a možno říci celého provozu kláštera.

                                                             105

Maiwald, Vincenc: Geüichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 52. V důsledku krajského předpisu ve věci studia ze dne 30. dubna 1755 podává škola poslušně zprávu, že v uvedené škole v Broumově s platným pověřením před časy zřízeným gymnáziem je tradováno nejen 6 tříd, ale i současný způsob nahlížení dle císařského, královského milostivě dodaného rezolucia „Ultima Aprilis“.  106 Tamtéž, s. 54 – 55. 107 Viz příloha č.3.

31   

2. ŠKOLSKÉ HRY V HISTORICKÉM KONTEXTU BROUMOVSKA

2.1.

Vymezení pojmu duchovní hry, školské hry/schulespiel jako literárně - hudební dramatizace

Dialogické (antifonální) přednášení „textů“ – spirituálních formulí, které je opatřeno snad též jakousi hudbou ve smyslu melismat, známe již z nejstarších dějin. Od doby, kdy se během deklamace (zpěvu) „náboženských“ textů setkáváme s dialogickou formou, ať šlo o dialog mezi lidmi či mezi člověkem a „Božstvem“, můžeme připustit existenci primitivních forem divadelní akce. Samotný průnik hudební složky do „dramatických“ produkcí lze tedy s určitou mírou nadsázky přirovnat k momentu, kdy náboženský (duchovní) text – modlitba v rámci „emocionálního vytržení“ již v raných dobách zcela přirozeně směřoval k melismatickému způsobu přednesu či byl jinak dále zdoben.108 Hledat kořeny školských her je možno ve více rozdílných pohledech. Pojem osciluje mezi významy duchovní hra, liturgické drama – školská hra (drama) též (spiele). Tím má být řečeno, že význam pojmu „divadelní hra“ bude v našem případě sledován kromě pohledu hudebního též ze stránky její funkce, spojené s pedagogickou, výchovnou, mravně nabádavou úlohou apod., v úzké souvislosti s řeholním životem. Již ve středověku duchovní náměty ale rozhodně nebyly jedinou náplní divadelních akcí, a to ani v klášterním prostředí. V období humanismu, kdy se na školách objevily reminiscence antického platonismu, „světské tendence“ ještě sílily, aby v nastupujícím baroku došlo i na poli divadelním k proměně, která zvláště po nástupu protireformace dala vzniknout charakteristické literárně - dramatické formě 17. a 18 století – školským hrám. Jejich zrod plně souvisel s raně novověkým příchodem jezuitů a jejich rychlou a významnou etablací na evropském kontinentě. Spontánní projevy dramatizace duchovních, ale též neduchovních témat jako žánru bylo možné v barokním období spatřovat naopak spíše v lidovém prostředí venkova.109 Během historického vývoje se objevila řada hudebních a literárních forem či žánrů, které jednak fakticky (např. v rámci liturgie) sloužily ke „komunikaci s Bohem“, nebo historicky i teologicky oživovaly a připomínaly život a dobu spjatou s biblickými, mytologickými,110                                                              108

Během vývoje západního křesťanství docházelo do určité míry k záměrnému omezování užívání melismat, což je zajisté spojeno i s rozvojem polyfonie. 109 Remeš, Kamil: Hudební historie města Broumova. Diplomová bakalářská práce, Filozofická fakulta MUNI, Brno 2008, s. 14. Jako typický příklad lze uvést lidovou pastýřskou hru Marie a Josef Hirtenspiel, lokalizovanou v oblasti Broumovska, která se zde předávala a šířila orální formou, 110 Mytologická témata ožívají zejména v podobě alegorií ve zlatém věku školských her, v období baroka.

32   

nebo historickými reáliemi. Vymezení této problematiky je velice obtížné právě pro množství těžko zařaditelných a někdy velmi podobných nebo překrývajících se forem, na jejichž bližší specifikaci s ohledem na formát práce nezbývá příliš prostoru. V této souvislosti nelze opomenout ani fenomén náboženského poutnictví111 a mariánského kultu, kulminujícího v českých zemích v období protireformace, kde podstatnou úlohu hrála též hudebně dramatická složka. Přestože se diplomová práce primárně zabývá řádovou produkcí tzv. školských her přibližně od roku 1650 až do josefínských reforem, konkrétně u benediktinů v Broumově, nevyhneme se úvodnímu popisu historického kontextu her alespoň z domácího pohledu. Tento pohled již bude sledovat především jejich didaktickou a výchovnou linii.

2.2.

Historický původ (duchovních) her

V kulturním okruhu západní větve křesťanství, jehož duchovní vývoj se podstatným způsobem začal odlišovat od byzantské oblasti, je kodifikace liturgických forem spojována s papežem Řehořem I, ale i dalšími církevními otci. Již v raném středověku vzniká v tomto prostoru řada textově – hudebních schémat, která mají na vývoji duchovních her svůj podíl. Bylo již zmíněno, že prvotní predialogickou formou byla psalmodie (antifony, responsoria), čili zpěv žalmů. Ve vědecké obci existují dvě základní hypotézy vysvětlující vznik liturgických her. Starší klade vznik her do souvislosti s tropací a následným rozvojem dialogických tropů od 9. století. Nejjednodušší dialogická forma související s tropací vzešla pravděpodobně z kláštera St. Gallen, přičemž začíná jako tropus velikonočního introitu a odkazuje k dialogu Quemquaeritis. Tato hypotéza byla oslabena O. B. Hardisonem ml., jenž komparativní technikou při studiu více „rukopisných anomálií“ úroveň a způsob zachování hry a tropu v dialogu Quemquaeritis zjišťoval. Dle Hardisona musela hra vzniknout dříve a nejspíše byla vytvořena jako dodatek k obřadům velikonoční vigilie. Timothy Mc Gee výzkumy Hardisona později ještě korigoval a doplnil tvrzením, že dialog předcházel samotné mši a byl tudíž

                                                             111

V době, kdy v broumovském klášteře ještě neexistoval divadelní sál (před rokem 1668), probíhala představení na náměstí. Těmto představením, zejména v období velikonoc a jiných náboženských svátku, obvykle předcházelo procesí.

33   

samostatný. Sám předpokládá, že tento dialog, tj. kořen liturgického dramatu, nesl prvky autonomního představení již od samého začátku. Zásadní rozšíření liturgických her z primitivních dialogů na relativně výpravné scény s kostýmy apod. spojujeme se vznikem nových textů a hudby, pochopitelně hudby beze zbytku jednohlasé, vycházející z gregoriánské melodiky. Po celou svoji středověkou éru liturgické hry nabyly jak mluvené, tak zpívané formy. Někteří badatelé hovoří dokonce o „středověké opeře“. Primitivní nástrojový doprovod obstarávaly varhany a zvony. Lidové verze liturgických dramat, tzv. mirákula a mystéria, měla doprovod pravděpodobně bohatší. Stejně jako ve středověku, uvidíme i v období baroka žánrovou polarizaci témat, charakteristickou od samého počátku prostupností látky náboženské se světskou. Důležitou součástí bylo výhradní využívání latinského jazyka s výjimkou lidových liturgických představení.112 Z nejznámějších cyklů her s liturgickými texty můžeme zmínit například Fleurskou knihu her, sbírku ze 13. století z kláštera St. Benoit-sur-Loire. Do skupiny poetických textů též patří asi nejoblíbenější středověká hra vůbec, Hra o Danielovi.113

2.3.

Duchovní (školské) hry v Čechách a na Moravě

Středověk Pro naši diplomovou práci je příznačné, že nejstarší stopy liturgických dramat na našem území můžeme najít již od konce prvního tisíciletí právě v benediktinských klášterech. Liturgické drama bylo ve středověku provozováno v podobě typických forem mansionas114 a plateas, kdy již v těchto dobách byly v Čechách běžně využívány sofistikované scénické náležitosti (technická zařízení, kostýmy a závěsy). Nejčastěji zpracovávanými tématy byly hry o navštívení tří Marií u Kristova hrobu, příběh ukřižování, vraždění neviňátek, Lazar, seslání Ducha svatého apod.115 Středověké velikonoční laudy, opatřené melodramatickými a dialogickými formami, provozované kněžími, již velice často nesly didaktický a výchovný charakter. Během těchto produkcí spolu s kněžími spoluúčinkovali, zpívali ve sborech či celebrovali žáci škol (Bonifantes).116                                                              112

Mirákula a mystéria. Hoppin, Richard H.: Hudba středověku. Bratislava 2007, s. 171-175. 114 Malé scénické stavby. 115 Plešek, Martin: Jezuitské divadlo v Čechách. In: Tvořivá gramatika XIV. Praha 3/2003, s. 2. 116 Macek, Petr a kol.: Slovník české hudební kultury. Praha 1997, s. 77-78, heslo bonifanti. 113

34   

Reformace – Humanismus S příchodem reformačních myšlenek do Čech duchovní drama zcela mizí a postupně je nahrazováno látkou klasického charakteru.117 Odmítání divadla Janem Husem a jeho stoupenci neslo stopy ještě v dobách nastupujícího humanismu. Reformační hnutí do Čech přináší aktuální divadelní tendence humanistické, ovlivněné obzvláště vlivy protestantské ciziny, ale též italského jihu. Situace jistě nemohla být zcela jednoduchá, neboť se pohybujeme v období krize náboženství, době roztříštěnosti duchovního života. Jak tvrdí Robert Graves: „Lidové pověsti se považovaly za dost dobré pro lidové masy, ale kněží a příslušníci vzdělanějších vrstev se odkazovali mnohem častěji na mýty z Ovidia, Vergilia a dalších. Církev ovšem přirozeně snižovala jejich význam, aby zdůraznila větší důležitost Písma Svatého.“118 Inspirací nejen ve vzdělávání, ale i v dramatice, byly pražské univerzitě univerzity boloňská, padovská a ferrarská, kde byly již kolem roku 1490 ve velké oblibě latinské hry klasických autorů z dob antického Říma.119 Dramatická představení se objevila zpočátku kromě pražské univerzity, na školách německých, později utrakvistických. Postupně se nám v mlhách vynořují první skutečná jména autorů her i záznamy o provádění inscenací, jež navazovaly na vzor Tita Maccia Plautua,120 Terentia121 i Senecy. Pokud bychom zmínili scénu školského humanistického divadla, vzorem jí byl Julius Pomponius Laetus.122 Jeviště tvořilo jednoduché pódium, na zadní straně bylo pět dveří, kterým se říkalo scenae a jimiž účinkující osoby přicházely a odcházely ze scény. Představení probíhalo před domy na veřejném místě.123 Ať se jednalo o hru Miles gloriuosus Matouše Collina, nebo truchlohru Susanna od dramatika Sixta Bircka, provedenou na nádvoří Karolína v roce 1538 a poté ještě jednou roku 1543 králi Ferdinandu I., často se jednalo o významné celoměstské divadelní podniky, hodné zaznamenání tehdejšími kronikáři. V této době, kdy již bezpečně sledujeme poměrně značný nárůst četnosti dramatických produkcí, se setkáváme s Pavolom Kyrmezerem (nar. v Bánské Štiavnici, zemřel 1589                                                              117

Myšleno v souvislosti se starověkem. Graves, Robert: Řecké Mýty. Praha 2006, s. 7. 119 Sabina, Karel: Počátky českého divadla. Praha 1940, s. 19. 120 Macek, Petr a kol.: Slovník české hudební kultury. Praha 1997, s. 906 – 907, heslo školské divadelní hry. 121 Tito římští dramatikové jsou pokládáni za nejvýznamnější autory komedií. Z Plautových her čerpali náměty např.Moliѐre nebo Shakespeare. 122 Britannica academic edition, Julius Pomponius Laetus. In: [online] 2012. [cit. 12. března 2012]. Dostupné z http://www.britannica.com/EBchecked/topic/327682/Julius-Pomponius-Laetus. 123 Máchal, Jan: Dějiny českého dramata. Praha 1917, s. 80. 118

35   

v Uherském Brodu), autorem česky psaných her, jehož je možno směle zařadit k vrcholům české humanistické dramatiky.124 Hudební složka her, která byla obstarávána sbory, mezihrami, tanečními vložkami nebo i motety, se objevuje velmi záhy.125 Zpočátku není hudební doprovod nikterak významný, ovšem později se stává dominantní součástí celých spektáklů.126 Centry školského divadla se postupně stávají zejména lokality, ve kterých se nacházely kláštery a jejich školy. Kromě Prahy a Brna uveďme města Kutná Hora, Trutnov, Cheb, Jáchymov a řadu dalších. Humanistická divadelní koncepce přebírá od klasického aristotelovského schématu některá formální specifika. Jednak rozdělení děje na akty a scény, snahu o epičnost a jednoduchý chronologický průběh děje.127 Dle humanistického pojetí sloužila představení k procvičování paměti, latiny, správného chování a mravnosti a navázala na ideu humanistické poetiky. Představitelem humanistického školského divadla v polovině 17. století byl i Jan Amos Komenský. V roce 1635 bylo na synodu Jednoty bratrské též jeho zásluhou doporučeno zavedení školských her do výuky na lešenském gymnáziu, kde Komenský pracoval jako správce.128 Jeho Schola Ludus129 obsahuje osm částí, které zobrazují nejdůležitější vědění o lidské činnosti (příroda, člověk, řemesla, život v nižší škole, život na univerzitě, morálka, rodina, stát a církev).130 Z dnešního pohledu se tedy jedná o jakýsi metodický postup, kterak školská představení sestavit a využít v pedagogické činnosti. Kromě toho se svými žáky v Lešně provedl i další hry, mezi kterými vynikají Diogenes Cynicus redivivus z roku 1640 a Abrahamus patriarcha z roku 1641. Přestože Komenského hry nejsou ve skutečnosti dramatickými hrami v dnešním slova smyslu, ale spíše filozofickými disputacemi bez výraznějších dramatických zvratů, nelze Komenskému upřít významný přínos i na divadelním poli.131 Z Komenského principů záhy čerpali i jezuité, kteří byli zásadními tvůrci a nositeli barokního školského divadla v celém středoevropském prostoru.                                                              124

Máchal, Jan: Dějiny českého dramata. Praha 1917, s. 52. Macek, Petr a kol.: Slovník české hudební kultury. Praha 1997, s. 906 – 907, heslo školské divadelní hry. 126 Například Sub olea Pacis et Palma Virtutis - Melodrama de Sancto Wenceslao s hudbou Jana Dismase Zelenky z roku 1723. Smolka, Jaroslav: Jan Dismas Zelenka. Praha 2006, s. 110 – 125. 127 Máchal, Jan: Dějiny českého dramata. Praha 1917, s. 35. 128 Machková, Eva: Školní hry a výchova. Praha 1970, s. 5. 129 Tamtéž, s. 5. „…a tak mládež tímto způsobem krátce a příjemně, příklady a napodobováním jest vedena k tomu, aby navykala pozorovati různosti věcí, odpovídati na různé věci bez přípravy, slušně se pohybovati, ovládati přirozeně tvář, ruce a celé tělo, střídati a měniti hlas, slovem čestně hráti jakoukoli úlohu a při tom všem odložiti venkovský ostych a vésti si volně.“ 130 Tamtéž, s.5. „Pravý účel školy (Schola Ludus) není v podstatě nic jiného, než aby byla dílnou lidskosti a předehrou života a aby se zde probíralo všechno, co člověka činí člověkem.“   131 Bobková –Valentová, Kateřina: Každodenní život učitele jezuitského gymnázia. Praha 2006, s. 86. 125

36   

„Toto je století vojáka“132 (1641 Fulvio Testi, (italský básník a vojenský velitel). Baroko, teze a antiteze barokního člověka Barokní člověk svým pohledem na svět charakterizuje rozpolcenost, která odrážela dobu, ve které zuřila třicetiletá válka. Válečný konflikt takového rozsahu Evropa do té doby nepoznala. Jeho objemné důsledky se staly velmi charakteristickým průvodcem a snad i symbolem 17. století.133 Uvědomme si, že během první poloviny 17. století klesl jen počet obyvatel Čech na pouhou třetinu.134 To byl též jeden z důvodů, proč tehdejší člověk tak vehementně počal sám sebe obklopovat spiritualitou. Na jedné straně člověka pudí silná touha po stabilitě a řádu, ovšem na druhé pocit rezignace. Takto se život barokního člověka jako celek dělil ve dva zásadní protiklady. Prostřednictvím této rozpolcenosti si dalších bezmála 150 let utvářel vidění světa, myšlení i religiozitu. Člověk sám sebe viděl jednak jako nicotného a slabého, ale současně plného mravní síly, nadnesené důstojnosti, ctnosti (la virtud) a dokonce i pýchy. Veškeré baroko žilo, jak tvrdí Václav Černý, ve stavu nepřetržitého napětí, tenze a exaltace vůle. Tento konflikt rodí barokního hrdinu, jenž vyrůstá ovšem paradoxně právě z oné touhy po víře, stabilitě, bezpečí a řádu.135 Hledání a nalézání štěstí a radosti v této době marnosti ovšem nelze spojovat se štěstím pozemským, ale věčným. Máme tu čest tak stát tváří v tvář poslednímu skutečnému vzmachu kolektivního duchovna Evropanů.

Barokní divadlo, ohlasy poetiky a rétoriky Prostupnost barokního divadla s reálným životem je velmi příznačná. Čest (honos) a s ní související sláva a úcta, tyto nejvýznamnější barokní atributy, se objevují snad ve všech divadelních kusech. Právě zde je nejčistší mravnosti učiněno za dost alegorií a metaforou. Na druhé straně je to ovšem nadnesený výraz, obrovská výpravnost, snaha o velkolepost a                                                              132

Villari, Rosario ed.: Barokní člověk a jeho svět. Vyšehrad, Praha 2004, s. 39. Ottova encyklopedie obecných vědomostí CD-ROM, AION CS, s r. o. 1997-2003, heslo Grimmelshausen. Ilustrativní ukázku dobového společenského uvažování nám může přinést fiktivní válečný román Simplicius Simplicissimus, napsán na sklonku 17. Století. 134 Černý, Václav: Barokní divadlo v Evropě. Praha 2010, s. 16. 135 Plešek, Martin: Jezuitské divadlo v Čechách. In: Tvořivá gramatika XIV. Praha 3/2003, s. 12. 133

37   

parádu, která má diváka zejména šokovat, a to ať šlo o látku náboženskou či světskou. Vnitřní pohnutka, vtělená do gesta a afektu, se přenáší do formy metafory, jež se stala snad nejpříznačnějším pendantem barokní kultury.136 Dobové uvažování symbolicky uvádělo vše strnulé do pohybu, kde cílem nebyla rovnováha, ale konflikt sil, rytmus pohybu a průběh v čase.137 Baroko popřelo zemskou tíži a je ztělesněno antigravitatis. Nejvýrazněji toto uvažování můžeme sledovat ve výtvarném umění, jehož ideje ztělesňuje hmota, prostor a barva. V divadle či v hudbě tento „zápas“ probíhá více v rovině abstraktní. Je charakteristické, že v období baroka dochází ke vzniku specifických hudebních forem, založených na barevných a dynamických kontrastech i větné asymetrii (koncert, concerto grosso, barokní sonáta atd…). Princip afektové teorie z pohledu rétorického a hudebního organicky zastřešuje všeobecně platné humanistické teze, vycházející z platónských a aristotelských koncepcí. K propojení rétoriky s hudbou došlo ve středověku v rámci studia svobodných umění. Ovšem již od období antického řečnického umění lze o figurách v určitém smyslu hovořit. Jednalo se o modely rétorických technik Cicerona a Quintiliana, přičemž jejichž smysl se podobal pozdějším figurám v hudbě, tak jak je využívali od 16. století zejména protestanští skladatelé. V obou případech se jedná o cílené odchylky od tradičního a běžného sdělení. Názvy i výklad hudebně rétorických figur byly přejímány z obecné rétoriky, ale vytvářeny byly též figury nové (např. ornamenty apod.). Vývoj probíhal od polyfonní vokální hudby 16. století k instrumentální hudbě baroka (viz Johann Mattheson).138 Tvůrce artefaktu - musicus poeticus - jako autor jakéhosi uceleného díla a odkazu Aristotelova operoval zásadním způsobem s textem, jeho rytmem, metrikou apod. Od těchto tendencí již nebylo daleko k novověkému propojení hudby a slova a k hudební symbolice139, tak jak ji známe ve vrcholném baroku. První prakticky pojatou „učebnici“ poetiky vydal Jacobus Pontanus (1542 – 1626) pod názvem Poeticarum institutionum libri tres.140 Zabývá se vzorovou tvorbou řeckých klasiků jako Cicero, Vergilius, Quintilianus apod., ale taktéž mu byl autoritou Aelius Danatus a ze současníků Joseph Justus Scaliger.141 Výklad textu ještě odpovídá humanistické tradici a je

                                                             136

Aristoteles: Poetika. Praha 1993, s. 32. Černý, Václav: Barokní divadlo v Evropě. Praha 2010, str. 20 - 21. 138 Macek, Petr a kol.: Slovník české hudební kultury. Praha 1997, s. 294 – 296, heslo hudebně rétorické figury. 139 Myšleno symbolice barokní. V každém historickém období bylo v umění využíváno určitého typu symboliky. 140 Ottova encyklopedie obecných vědomostí CD-ROM, AION CS, s r. o. 1997-2003, heslo Pontanus Jakub. 141 Britannica academic edition, Joseph Justus Scaliger. In: [online] 2012. [cit. 11. března 2012]. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/526395/Joseph-Justus-Scaliger. 137

38   

reflektován především v německém kulturním okruhu, na rozdíl od italských barokních autorů, které ovlivnil Alexander Donato (1584 – 1640) v Římě vydaným dílem Ars Poetica. Donatův spis byl ve své době velice populárním zdrojem, jenž předznamenal pojetí divadla jako jakéhosi „Gesamtkunstwerku“, sestaveného v jedné linii ze slova, hudby, tance a výtvarného umění jako vyvážených složek díla.142 Současník Martina Luthera Philip Melanchton ve svém kurikulu Latein schulen navrhl tradiční pedagogické metody (praeceptum), (exemplum) a (imitatio),143 kterých se záhy zmocnilo školství napříč celým kontinentem. Hudební náležitosti školských divadelní produkcí představme krátkým popisem Andrease Werckmeistera: „Afekt radosti budiž představen durovými tóninami, rychlým tempem, převážně konsonantními a velkými intervaly, kterými se životní duchové dostanou do pohybu, právě tak, jako vyšší a lesklou polohou. Afekt smutku naopak mollovými tóninami, častým užíváním disonance, pauz a úzkých intervalů, jimiž se životní duchové stáhnou dohromady, právě tak, jako pomalým tempem a temnými polohami.“144 Afektová teorie, tak jak byla uvedena a „katalogizována“ v 17. století René Descartesem, přináší výklad principů vlivu hudby na emoce člověka. Spojení hudby, slova a dramatu v posluchači vyvolává procesy, které lze řídit pomocí kodifikovaného systému daných pravidel – v hudbě například rétorickými figurami. Tento systém, založený na objektivní racionální kontrole, shrnul a završil v díle Der vollkommene Capellmeister (Hamburg 1739) německý skladatel a teoretik Johann Mattheson. Pro pontenciální skladatele byl tedy vytvořen katalog melodických, rytmických, harmonických i instrumentačních rétorických figur vzorců - floskulí, které správný komponista pro vyvolání těchto stavů měl využívat. Těmto figurám byly přiřazovány sémanticky relativně stabilní významy, které působily jako zvláštní znakový subsystém, a tím odkazovaly ke konvencí přijatému významu.145 V období baroka byl tento princip i přes svoji určitou těžkopádnost146 všeobecně přijat, respektován a skladateli využíván. Následný ústup od principů afektové teorie souvisí s příchodem osvícenství, které ve filozofické i umělecké oblasti zastupují kupříkladu osobnosti Francoise Marie Voltaira, později Jeana Jacquese Roussoua se svými koncepty přirozenosti, návratu k přírodě, citu a                                                              142

Bobková – Valentová, Kateřina: Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia. Praha 2006, s. 88. Schüllerová, Silvie: Afektová teorie a hudebně rétorické figury. Dizertační práce, Pedagogická fakulta MUNI, Brno 2010, s. 19. 144 Kazda, Jaromír: „Návraty k emotivitě – baroko“. Svět a divadlo 1-2, 1992, s. 116. 145  Macek, Petr a kol.: Slovník české hudební kultury. Praha 1997, s. 294 – 296, heslo hudebně rétorické figury.  146 Problematický je zejména již tehdejší nejednotný výklad afektů a jejich účinků. Kritikem afektové teorie byl například skladatel a teoretik Johann Kuhnau, který tvrdil, že ve vokální hudbě je možno prostřednictvím textu sdělit něco konkrétního, což u instrumentální hudby nelze (Musikalische Vorstellung einiger biblischer Historien in 6 Sonaten, Leipzig, 1700) 143

39   

intimity. Zde je tedy již možno spatřovat zárodky epochy romantismu a uměleckého subjektivismu.147 Stejně jako komponista, měl i herec na divadle možnost volit z palety jakýchsi emocionálních stavů, které během představení uváděl. Základním cílem vystupujících herců v barokním divadle bylo neustálé zjevování morálních, filozofických a teologických hledisek, která jim ovšem byla beze zbytku určována shůry. V oblasti dramatiky se tedy postupně vyvinuly též originální, univerzálně přijaté a na podobném principu vytvořené konvence hereckých gest.148 Během let však tyto šablony vývojově vedly k nenávratnému opotřebování a nebezpečí „vyprázdněných sdělení“ a tak vývoj přirozeně směřoval k postupnému psychologizování divadelních postav. Při vyslovení termínu barokní školské divadlo nám ihned vytane na mysl představa jezuitského divadelního představení. Jezuité ve své době tvořili páteř výchovy a vzdělávání v celé Evropě a jejich výukové metody byly velmi oblíbeným zdrojem tvorby „studijních plánů“ - ať to byli premonstráti, piaristé či benediktini. Přestože se v další části práce budeme zabývat vzděláváním v nejstarší řeholi u nás podrobněji, je vhodné drobně osvětlit danou problematiku dobových humanitních věd, neboť právě tyto koncepce byly podstatou divadelního uvažování, respektive novověké vzdělanosti vůbec. Dle francouzského medievalisty J. Le Goffa byl humanista člověk, který s největším nasazením boří principy scholastiky. Platón, který musel na dlouhou dobu ustoupit Tomáši Aquinskému, byl v době renesance navrácen na nejčestnější místo a osnovou novověkého vzdělávání se stala studia (humanitas či humaniora), jež sdružovala několik subdisciplín.149 Hlavní důraz byl položen na interpretaci příslušné antické a latinské tvorby, v menší míře tvorby řecké. Dokonalost se zrcadlila v kánonu „platonského dialogu“, ale stranou nezůstává ani Aristoteles se svojí Poetikou, první skutečnou příručkou určenou „umělcům“ a všem, které ovlažují múzy. Humanitní koncept, využit barokním školstvím, tuto představu všeobecně rozvinutého intelektuála sice nechal neporušenou, aplikoval ho ovšem se striktním teologickým rozměrem – zejména u jezuitů. Tento poněkud unikátní středoevropský model tedy navázal na latinský humanismus, opíraje se přitom o antické a klasické autory a jejich                                                              147

Macek, Petr a kol.: Slovník české hudební kultury. Praha 1997, s. 20, heslo heslo afektová teorie. Tradiční koncepce afektové teorie barokem zaniká, nicméně její ohlasy lze sledovat i v následujících obdobích. Například v manheimské škole byla afektová schémata důsledně přenesena do instrumentální hudby a též v hudebním názvosloví se lze do dnešních dnů setkat s interpretačními pojmy jako affettuoso, affetto, affettatamente. 148 Specifickou formu „sžití s hranou postavou“ přináší například divadelní svět commedie dell'arte, kdy hercům po určitou dobu splývala divadelní role s reálným životem.  149 Gramatika, rétorika, poezie, historie a morální filozofie.

40   

díla, přičemž byl celý tento systém završen silným protireformačním geopoliticko teologickým přesahem. Jazykem učenců byla vždy latina a řečtina. V určité přechodné době v období reformačních hnutí sice docházelo k návratu k národním jazykům, leč po tridentském koncilu a po nástupu Tovaryšstva Ježíšova latina opět dostala obsah nejdůležitějšího jazyka teologů a filozofů. Kolem roku 1700 se latinsky vyučovalo v řádových školách obvykle dle učebnice Emmanuela Alvareze, jehož klasický styl byl ovlivněný zejména Ciceronem.150 Gramatika, která se zabývala formálními náležitostmi používání jazyka, byla základním předpokladem dalšího studia. Ve středověku studium gramatiky a poetiky ještě splývalo, načež k oddělení došlo v Itálii ve 14. století. Student poetiky se podroboval výcviku latiny při četbě známých historických děl a to ho stimulovalo (nebo mělo stimulovat) k vlastní tvorbě. S touto problematikou úzce souvisí též předmět rétoriky jako jedné ze součástí nižšího stupně vzdělávání. Podobným způsobem i zde studenti pracovali s latinským textem, který poté v rámci různých školních cvičení (excerciones) veřejně prezentovali. Problematika typologie i vymezení studentských řečnických cvičení je velice spletitá, proto odkazujeme na práci Magdalény Jackové, zabývající se jezuitským divadlem.151

2.4. Školské hry v Broumově První broumovské hry byly provozovány poměrně nepravidelně. Teprve od roku 1671 se stalo zvykem nastudovat se studenty divadlo každoročně. Od této doby máme též doklady, že profesoři měli v rámci výuky v humanitních třídách povinnost psát vlastní latinské divadelní hry a na konci roku tyto inscenace se studenty provést.152 Cíle a aspirace uvádění školských her jsou všeobecně známy a byly v zásadě spojovány se zřetelně utilitárními motivy, stejně jako u jezuitů. Byly vnímány jako doplňkový prostředek výuky, se kterým souviselo procvičováním latiny, paměti a zvyšování sebevědomí žáků. Dále šlo o budování představy serióznosti kláštera a důraz na garanci k duchovním hodnotám, jenž byl pro řádové produkce velmi důležitý a typický. Tato strategie sebeprezentace měla v                                                              150

Vlnas, Vít ed.: Sláva barokní Čechie. Praha 2001, s. 254. Jacková, Magdaléna: Divadlo jako škola ctnosti a zbožnosti. Praha 2011, s. 31 – 58. 152   Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011.  151

41   

období baroka v očích veřejnosti velice pozitivní ohlas.153 V rámci přípravy na budoucí pastorské povolání jednotlivých studentů bylo též záměrem cvičit určité psychologické techniky ve smyslu efektivní práce, nadneseně řečeno manipulace s věřícími, čí spíše těmi vlažnými, kde určitá teatralita a zkušenost s herectvím a gestikou jistě v pozdější praxi našla svoji odezvu. Snahou tvůrců her, bez ohledu na konkrétní řádový dům, bylo zapůsobit na morální a náboženské cítění návštěvníků představení. Odborníci (například Martin Svatoš) hovoří o tzv. náboženském a etickém zvroucnění diváků i herců, které kromě čistě pedagogických účelů bylo ve hrách benediktinů rovněž přítomno. Zvláště dramata psaná v němčině a určená pro širokou veřejnost někdy přinášela názorný příklad exempel a ilustrací výkladu katolické věrouky v duchu předpisů tridentského koncilu. Často šlo o alegorické zpodobení křesťanských pouček, ale někdy hra naopak předváděla konfesionální či církevní spory prostřednictvím konkrétního příběhu. Častého zpracování se dočkaly například životní úděly anglického teologa Thomase Mora.154 Každé téma bylo vždy zaměřeno na rozvíjení morálních kvalit studentů a obvykle byla preferována témata, ve kterých vystupovaly významné, například historické osobnosti, avšak ve fiktivních situacích. Velice populární byly biblické, historické či legendární postavy (Alexandr Makedonský apod.), ale svého dramatického naplnění došla i řada antických klasických děl.155 Bohuslav Balbín156 píše: „Nenávidím totiž, abych pravdu přiznal, ty, kdož mají ve zvyku zaplnit jeviště vymyšlenými osobami, naproti tomu historické drama má mou pochvalu.“157 Bohužel nemáme podrobnějších zpráv o novověkém vývoji myšlení v oblasti dramatiky a forem ve školských představeních u benediktinů,158 takže vodítkem nám může být v nejlepším případě jezuitský model, který byl velice často přijímán a adaptován pro svoji efektivitu a dostupnost (učebnice apod.). Vývoj řádové dramatiky dle Bobkové -Valentové jde ve stopách tezí Alexandra Donata a dalších jezuitských učenců, kteří tento systém poetiky přizpůsobili a zdokonalili. Jedním z nich byl Jacob Jesenius, jezuita z rakouské provincie. O další vývoj se zasloužil zejména                                                              153

Bobková – Valentová, Kateřina: Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia. Praha 2006, s. 86. Tato postava je velice oblíbeným zdrojem námětů pro jezuity. 155 Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011. 156 O Balbínovi více: Čornejová, Ivana (ed.): Jezuité a Klementinum. Praha 2006. 157 Bobková – Valentová, Kateřina: Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia. Praha 2006, s. 86. 158 Ve výjimečných případech je možno se setkat s vpisy a komentáři v konkrétních dochovaných broumovských hrách.  154

42   

Joseph de Jouvancy (1643 -1719) svým dílem De ratione discendiet docendi, kterým přispěl k nabourání kulturní a zvláště literární nadvlády Itálie francouzským dramatem. Dochází zde ke snižování role hudby na úkor racionality a formální i výrazová přepjatost se zjednodušuje. Franciscus Neumayr (1697 – 1765) hranice poetiky posunul ještě dál a divadlo proměnil z nabubřelé moralizující podívané v zrcadlový odraz reálného života, podobně jak to můžeme vidět v postavách dramatika Molièra. Sám Neumayr byl dovršitelem řádové, ovšem nejenom jezuitské poetiky a „objevitelem“ velkého množství jevištních druhů, se kterými se v řádových spektáklech máme tu čest setkat.159 Českému prostředí ovšem takováto přísná vyhraněnost forem příliš vlastní nebyla. Jednalo se zde spíše o syntetická díla, ve kterých docházelo k míchání rozpustilých a vážných scén, vystupování urozených a neurozených postav apod. V broumovské sbírce her se lze dle synopsí a textů setkat s těmito dramatickými formami:160 Tragoedia, tragódie, komódie (zcela převládají v období opata Tomáše Sartoria v letech 1663-1700), tragico-comedia, drama, Lust–Spiel, drama tragico-musicum, drama comicomusicum, actus comicus, pastýřská dramata (dramatium pastoritium, musico-pastoritium, pastorel spiel), drama jambicum, drama breue, melodramate adumbratum.161 Struktura dochovaných broumovských her se příliš nevymyká běžným schématům, objevujícím se i u jezuitů. Podle posledních výzkumů Martina Svatoše, který se dále odvolává na rakouského badatele Heinera Boberského162 s jeho tvrzením, „…že v barokní době bylo slavnostní divadelní představení u benediktinů bez hudby zhola nemyslitelné“, můžeme sledovat, že nápadné propojení deklamace s hudbou v benediktinských dramatech není v rámci střední Evropy nijak výjimečné, ba naopak, je charakteristickou regionální zvláštností.163 Jak napovídá označení dramat i synopsí, rozčlenění her na text a hudbu je více než zřejmé, přestože se hudba často nedochovala. Textová složka vycházela z obsahu hry,

                                                             159

Bobková – Valentová, Kateřina: Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia. Praha 2006, s. 89. Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011. 161 Více o vymezení forem u jezuitů: Bobková – Valentová, Kateřina: Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia. Praha 2006, s. 94. 162 Wikipedia, heslo Heiner Boberski. In: [online] 2012. [cit. 22. března 2012]. Dostupné z http://de.wikipedia.org/wiki/Heiner_Boberski.  163 Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011. 160

43   

jindy však pouze z převyprávěné předlohy (argumentum, synopsis oratoria).164 S tímto námětem autor volně a často s vlastní uměleckou invencí pracoval jako s východiskem vlastního textu. Dramata byla psána spíše než podle klasických aristotelských principů na základě nápadu a konceptu. Velice oblíbené, obzvláště ve vyšších humanitních třídách, byly formy pracující s alegorií, které byly odhaleny až na konci hry, obvykle v závěrečném sólovém nebo sborovém zpěvu.165 Námět každé hry pravděpodobně procházel schvalovacím řízením, stejně jako u jezuitů. Jednalo se především o samotná témata, přiměřenost látky s ohledem na věk studentů, dále náklady na produkci, organizační záležitosti apod. Nelze s jistotou říci, zda docházelo k nařízeným úpravám textů, ale je to dosti pravděpodobné.166 V 17. století byly texty her skládány v různých, tehdy vyučovaných populárních metrických schématech. Deklamované pasáže byly obvykle tvořeny v jambickém metru.167 Později, v 18. století, začaly být deklamované pasáže psány prózou, které během století dále přibývalo. Verše zpívaných textů si ovšem zachovávaly metrickou pestrost i nadále. To, že se do dnešních dnů dochovaly ve valné většině pouze synopse her, nikoli hudba, souvisí s jejich tisky, tzn. vyšší pravděpodobností zachování v archivech pro množství tištěných kusů.168 Tyto synopse bývaly často dvojjazyčné (latinsko - německé), což souvisí pravděpodobně s operní či oratorní tradicí na našem území, kdy synopse bývaly psány italsko - německy. Pro tvrzení Dr. Svatoše o reprízování představení v německém jazyce po latinsko jazyčné premiéře pro církevní kruhy nemáme doklady. Hudební party naopak velmi často do dnešních dnů zachovány nejsou. Jedním z důvodů může být i to, že text měl, s ohledem na „antické literární vzory“, pro tvůrce her i archiváře mnohem vyšší hodnotu než hudba, která naopak velice rychle zastarávala a byla nahrazována novou. Posedlost po módních hudebních novinkách nebyla snad nikdy tak silná jako v období doznívajícího baroka a raného klasicismu. Autory hudby byli většinou broumovští hudebníci, ovšem pro divadelní představení k slavnostním příležitostem, jakými byla významná životní jubilea opatů, skládali hudbu i skladatelé z Břevnova nebo autoři mimo klášterní komunitu. Jako provozovatelé hudby se na divadelních představeních podíleli místní regenschori, sboristé klášterního kostela sv.                                                              164

Stručný obsah hry nebo citát, na jehož základě byl obsah hry vystavěn. Mohlo jít o příběh, nebo připomenutí historické události. 165   Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011.  166 Bobková – Valentová, Kateřina: Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia. Praha 2006, s. 98. 167 Aristoteles: Poetika. Praha 1993. s. 30 – 31. 168 Některé hry, uložené v archivu Náchod obsahují 2 - 3 totožná argumenta (někdy i ručně opsaná), v některém případě i kompletní kopii hry, psanou jiným rukopisem.  

44   

Vojtěcha, ale nebylo výjimkou, že velká slavnostní představení byla posilována i břevnovskými zpěváky. Divadelní hra byla obvykle zahájena hudební předehrou (prolusio, prologo, musica prolusio). Po tomto uvedení již následovala jednotlivá acta. Z hudebního pohledu se v hrách objevovaly sólové pěvecké části (arie, arietty, ariosa), dále (duetti, terceti, chori, ritorneli apod.). K oddělení dějství mohly sloužit mezihry (interscenium, interludium, musica intercalaris, intermedium). Tyto mezihry netvořily nějaký paralelní příběh nesouvisející s hlavním dějem, jak bylo tehdy časté, zvláště ve světských operách, ale spíše dodávaly a doplňovaly děj alegorickým rámcem. V hudebních mezihrách vystupovali bohové, bohyně či géniové, případně personifikované ctnosti i nectnosti, které děj doprovázely komentáři, rozprávěly s hrdiny, někdy i jednaly namísto lidí a tím děj posunovali dále. Závěrečné sólové árie či dueta a sbory vykládaly obvykle smysl dramatického kusu a v případě, že hra byla hrána na počest konkrétní osoby (nejčastěji opata), v závěru protagonisté vyslovovali blahopřání dotyčnému.169 Celou hru uzavírala dohra – (musica finalis-epilogus), jež přinášela závěrečné napomenutí či morální ponaučení. Délku samotných her nelze jednoznačně určit, avšak možným vodítkem pro nás může být počet veršů, aktů, doprovod hudby apod. S jistou mírou pravděpodobnosti lze vycházet z délky představení jezuitských. Provoz divadelních her byl vždy velice nákladnou záležitostí, kterou obstarávali jednak mecenáši z řad místní šlechty, ale často samotní opaté řádu. Velikou štědrostí byl vyhlášený zejména opat Tomáš Sartorius (1663-1700), který na výlohách skutečně nešetřil a honoroval i herce, jak bývalo často zvykem u jezuitů. Dalším významným donátorem byl též opat Grundmann (1752-1772), kterému studenti velice často hráli k různým jubileím.170 Přestože nemáme k dispozici žádný ikonografický materiál, který by přinesl svědectví o vybavení divadelního sálu v Broumově, od Vincence Maiwalda víme, že představení byla uváděna s velikou pompou, kdy se dávaly šít nákladné kostýmy, a mnoho výdajů též vyžadovala divadelní scéna.171 Herci byli vybíráni z řad všech členů gymnázia a dle schopností byli rozdělováni do různých rolí. Stejně jako u jezuitů, byla i zde vyzdvihována hojná účast studentů ze šlechtických a patricijských rodin, kteří byli vždy jmenováni na prvním místě. Byly inscenace, jejichž nastudování se účastnili téměř všichni posluchači gymnázia. Hereckých, ale i tanečních výstupů se často zhostili i samotní učitelé, což jim nejednou vysloužilo obdiv studentů a nepochybně jim dopřálo všeobecné cti. Po produkci                                                              169

Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011. 170 Gratulační představení jsou jedním ze specifik broumovské lokality. 171 Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 45.

45   

pak opaté odměňovali penězi či knihami ty studenty, kteří se na dramatické, či dramaticko hudební produkci podíleli. Nejčastěji byli jako autoři her uváděni kolektivně: „Mládež benediktínského či broumovského gymnázia v Broumově“, jindy byli nazýváni: „benediktínské broumovské múzy“.172 Na tvorbě témat a scénářů dramat měli ovšem zásadní podíl místní učitelé latinské školy, jejichž úkolem bylo napsat hru, která by odpovídala intelektuální úrovni žáků. Mladší gramatikální žáci nastudovávali realističtější typy příběhů a naopak studenti vyšších tříd (poetiky a rétoriky) bohatší a složitější alegorické děje. Řízení her bylo svěřováno obvykle profesorům rétoriky. Školské hry byly v Broumově provozovány často na Svátek Božího těla, během Velikonočního týdne a jiných náboženských slavností, nebo procesí.173 Samostatnou kapitolou jsou slavnostní gratulační produkce k oslavě významných jubileí opatů zejména v 18. století. Též z těchto důvodů opaté dramatická představení významně podporovali a hradili nákladné performance, které byly mnohdy bohatě vybaveny kostýmy a kulisami a dalšími potřebnými náležitostmi. Platili i hudebníky, popř. učitele, kteří učili herce tanci a jiným cvičením urozených. Neexistují bohužel žádné kulisy ani skicy scény, osvětlující badatelům výtvarné pojetí divadelních představení. Dodnes nebyly v archivu ani v klášterní knihovně objeveny žádné písemné zprávy o způsobu nácviku a provádění dramat. Jediné, co nám může poněkud poodkrýt inscenační podobu broumovských her, jsou scénické poznámky autorů uvedené na okraji (nota bene) tří her, provedených v 60. a 70. letech 18. století, tedy v posledním desetiletí působení opata Grundmanna a vlastně na samém sklonku éry školských her na gymnáziu. Zvláště poznámky vepsané v rukopisu dvou her z let 1771 a 1772 - například O králi Abdalominovi – (Virtus splendoris suo restituta…), jsou poněkud rozsáhlejší a poměrně bohaté na instrukce. Scénické a režijní poznámky se týkají nejen činností, pohybu a řeči postav a hudební stránky hry, ale též podoby jeviště. Vpisky upřesňují jednání postav, zejména tam, kde ze samotného textu dramatu konkrétní akce, pohyb a gesta postav nejsou příliš jasná. Například: „zaklepejte na bránu, a rozhlížejte se.“174 Jako postavili poddaní králi Abdalominovi na důkaz své úcty a lásky sloup Collosus, tak dle scénických poznámek v jedné verzi rukopisu po náhlé změně scény Genius broumovského gymnázia na znamení oddanosti studentů k opatovi symbolicky rozněcuje svým srdcem všechna ostatní srdce.                                                              172

Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011. 173 Viz kongregace. 174 „Accedit ad casant, pulsate portam.“

46   

„Roznítí všechna srdce srdcem svým.“175 Dle Martina Svatoše šlo nejspíše o rekvizity v podobě srdcí, pravděpodobně rozmístěné kolem objevivšího se opatova znaku, neboť Genius říká: „Tyto známky statečnosti ať se plamínky lásky stanou více vpálené, hlouběji vštípené.“176 Jinde pro změnu glosy určují, na kterou osobu se mluvící osoba má obrátit či jakým způsobem má hovořit, např.: „se zápalem, popř. vášnivostí nebo důrazem (v projevu).“177 Jiný typ poznámek se týká hudební produkce a jednání postav během hudebního doprovodu. Od prostého „při hudbě“, „ustává hudba“178 až k důkladnějším pokynům pro jednání herců během hudby, např.: „Pod touto stěnou pastýři postaví kolos“.179 Někdy je v textu poznamenáno, že postavy do hudby mluví. Další druh poznámek se týká scény a jejích proměn např.: „Staniž se náhlá proměna“180 nebo „Pastýři již musejí mít kolos, který musí včas vztyčit.“181 Osvětlení jeviště se například týká scénická poznámka pro okamžik, kdy končí hudební prolog a začíná děj. Poznámka upřesňuje, že děj se odehrává za svítání. „Světlem v divadle napodobit (jitřenku) svítání.“182

Typologie her Přestože nám muzikologické zaměření práce nedává příliš prostoru zabývat se teatrologickou typologií témat školských her v Broumově, bylo by vhodné uvést alespoň jejich základní rozčlenění. Typologií školských her existuje více, přičemž nejvhodněji se jeví rozdělení dle námětů, které vychází z typologie Ingrid Seidenfaden a její studie o řádovém divadle v Kostnici.183 Poměrně zajímavou typologii použila ve své diplomové práci o jezuitském divadle Zuzana Stolarská.184 Autorka práce rozdělila hry na 6 kategorií dle jednotlivých jezuitských tříd, jež je sehrály. Kromě samotného dělení je tedy možné se z textu dovědět, jak postupně narůstala intelektuální úroveň a zkušenosti studentů během průchodu jednotlivými stupni studia. My se nicméně přidržíme tradičního rozdělení Martina                                                              175

„Accendit corda omnia suo corde.“ “Virtut is hec insignia a charitatis flamulis fiat inustriora.“ 177 „Cum vehementia.“ 178 „Sub musica“, „cessat musica.“ 179 „Sub hac pariete pastores edifficant colosum.“ 180 “Fit mutatio repentina.“ 181 „Pastrores preparatum iam habere debent colosum quem erigere in tempore debent.“  182 „Lumine teatri ad imitatione aurore“, In: Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011. 183 Bobková – Valentová, Kateřina: Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia. Praha 2006, s. 104. 184 Stolarská, Zuzana, Dvě tváře jezuitského divadla. Diplomová práce, Filozofická fakulta MUNI, Brno 2009, s. 62 – 72. 176

47   

Svatoše dle námětů předloh, přestože jsou hranice mezi jednotlivými skupinami někdy obtížně jednoznačně vymezitelné. 1. Biblická témata 2. Antická témata 3. Dějiny křesťanství, resp. církevní dějiny evropské 4. Církevní dějiny české 5. Frašky 6. Morality 7. Satiry 8. Témata ze školského prostředí Z dochovaných185 her jednak kompletních, jednak v podobě obsahu - synopsí, nebo vůbec nedochovaných, pouze v pramenech zmíněných (Maiwald), lze vytvořit určitý přehled četnosti jednotlivých námětů. V našem katalogu máme zaznamenáno celkem 83 položek, přičemž mezi uvedenými díly jsou i taková, o který nelze zcela říci, že se jedná o hry v pravém slova smyslu.186 Martin Svatoš ve svém soukromém, doposud nepublikovaném soupise eviduje 75 her a Romana Rošková ve své diplomové práci z roku 1993, která nám též posloužila ke komparaci evidence her, uvádí 77 her.187 Děl s dochovanými texty známe 32 a s hudbou 6 (v jednom případě jde pouze o jeden závěrečný výstup a v jednom pouze o desetislokou píseň). Převážná část broumovských her byla napsána na biblická témata. Častým hrdinou byl starozákonní David. Dále se několikrát objevuje příběh Josefa v egyptském otroctví a z dalších starozákonních postav možno jmenovat Kaina a Abela, Jakoba, Saula či Šalamouna. Z novozákonních námětů byla uváděna nejčastěji: Narození Páně, Utrpení Páně, Poslední

                                                             185

Celý konvolut broumovských her provázejí nešťastné události, ke kterým došlo po skončení 2. světové války. Sbírku počal sestavovat německý politik, právník, zemský poslanec okrsku Trutnov - Broumov a kulturní mecenáš JUDr. Eduard Langer (1852 – 1914) již koncem 19 st. Po jeho smrti se sbírky ujali jeho rodinní následovníci, kteří ovšem tak jako mnozí další příslušníci německé národnosti po 2. sv. válce čelili tvrdé perzekuci. Pamětníci, ústy pracovníků archivu Náchod hovoří: „… o broumovských hudebninách a hrách, které během odsunu létaly z oken domu majitele Langera a zůstávaly ležet v hlubokém bahně pod okny… “ Sbírka, jež obsahovala v roce 1914 okolo 40000 tisíc kusů knih a množství manuskriptů, byla v poválečných letech z velké části zdevastována. Do dnešních dnů bylo v archivech uchováno pouhé torzo původního fondu. 186  Jedná se například o jednoduchou, desetislokou píseň v tónině Ddur z roku 1798, věnovanou opatu Chmelovi, k výročí jeho slibů, atd… (71. (Br), klášter, Inv. č. 714).  187 Rošková, Romana: Školské hry v broumovském klášteře ze 17. s 18. Století. Diplomová práce, Pedagogická fakulta, Hradec Králové 1993, s. 42 – 43.

48   

večeře Páně apod. Převažovala pochopitelně témata, která broumovští autoři zpracovávali ve spojení s vlastní básnickou licencí.188 Z antického období Martin Svatoš eviduje 9 her, z nich 7 s historickými a 2 s mytologickými náměty. Z dějin řeckých helénských národů a národů s nimi souvisejících, jde mj. o „příběhy o perském králi Kýrovi“, „o athénském politiku Temistokleovi“ nebo „o sidonském králi Abdalominovi“. Přestože se na broumovském latinském gymnáziu vyučování latiny opíralo o latinské autory, a to včetně básníků mýtotvůrců (Ovidius a Vergilius), je uváděných her na mytologická témata poměrně málo. Dnes již nejsme schopni zjistit, zda důvodem byla ztráta těchto her během let, či fakt, že vůbec nevznikly. Her zabývajících se dějinami křesťanství, respektive evropskými církevními dějinami, Martin Svatoš eviduje 17. Jde o scény ze života svatých římsko-katolické církve, příběhy o utrpení mučedníků pro křesťanskou víru, či o lidech, žijících ve světecké pověsti (od antiky až po novověk). Velice oblíbeným tématem napříč všemi řády byly náměty inspirované neochvějnou obhajobou církevní doktríny, reprezentované osobou Thomase Mora (1478 1535).189 Další skupina her se tematicky opírá o život světců a příkladných členů benediktinské řehole. Nelze pochybovat o tom, že byl v Broumově scénicky ztvárněn zakladatel řádu, Svatý Benedikt. České církevní dějiny jsou na broumovské školské scéně nejčastěji zastoupeny českými zemskými patrony, jež reprezentuje svatý Václav, který se stal i patronem opatství v Broumově.190 Dalším tématem byl zápas svatého Víta za křesťanskou víru, či témata vztahující se k Břevnovu a jeho filiálním klášterům. Morality, tj. hry, napomínající zlé lidské vlastnosti či ukazující následně trest boží a ponaučení, byly s ohledem na výchovnou úlohu studentů velmi oblíbenou látkou. V rámci navzájem prostupujících se námětů tedy často shledáváme moralistní hry ve spojení s hrami ze školského, gymnaziálního prostředí atd. Bývají to vtipné, drobné kusy, jejímiž protagonisty jsou chlapci, obvykle sami studenti broumovského gymnázia. Hry mohou sloužit částečně též jako relevantní dokument, vypovídající o každodennosti broumovského studentského života.

                                                             188

Kupříkladu využití biblického příběhu, zasazeného do místního prostředí apod. Tato postava byla velice často námětem her u jezuitů. 190 Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011. 189

49   

Někdy ve hrách se školskou, studentskou tématikou vystupují i mytologické postavy a personifikované vlastnosti či činnosti (obvykle v hrách pro starší studenty).191

Hry dedikované představitelům benediktinského kláštera K tomuto velmi zajímavému a pro broumovskou lokalitu osobitému fenoménu začalo docházet ke konci 17. století a můžeme se s ním setkávat až do ukončení provozu školských her. Vrcholem bylo období opata Grundmanna, kdy hry určené k uctění jmenin, narozenin, infulace192 či výročí jmenování193 byly provozovány téměř každoročně.194 Hry určené k těmto slavnostem v odborné literatuře shrnuje pojem serenata. Gratulační představení byla autory tedy pojmenována různým způsobem195 a svůj původ mají pravděpodobně v Itálii v tamních intermezzech druhé poloviny 16. století.196 Ač se v broumovském kontextu dle názvu her s touto formou gratulačního díla vysloveně nesetkáváme, neboť má blíže ke světské operní formě, je možné je do této kategorie svým způsobem zařadit. Martin Svatoš eviduje za období necelých 21 let řízení broumovského kláštera opatem Grundmannem celkem 12 her nacvičených broumovskými studenty k jeho jmeninám. Produkce her v závěru roku, tak jak můžeme často vidět například u jezuitů, byla v Brumově naopak nepoměrně méně významnou příležitostí k provozování školských představení. Antičtí, středověcí, křesťanští i pohanští hrdinové se tak stali pro zdejší benediktinské dramatiky pouhou zástupnou kulisou pro předvedení a oslavu křesťanských ctností. To hlavní, s čím autoři her předstupovali před publikum, vyjevuje nejenom duchovní (řeholní stav), ale ty nejlepší osobní kvality představených kláštera. Hry napsané na počest opata a dalších byly předváděny jako důkaz nejvyšší přízně a oddanosti. Zvlášť závěr her se sborovým zpěvem se nesl v duchu slavnostního vzdání holdu a díků opatovi.197

                                                             191

  Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011.  192 Infule - biskupská čapka, mitra. 193 Též představení k 50 ti letému jubileu jeho slavnostních slibů. 194 S výjimkou válečných let, zejména v období slezských válek.   195 Musica di Camera, trattenimento musicale, trattenimento per musica, servuzio di camera, festa musicale atd… 196 Perutková, Jana: František Antonín Míča – ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích. Praha 2011, s. 173. 197   Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011. 

50   

Hudební provoz v době Tomáše Sartoria (1663-1700) Následující text je veden snahou představit fenomen školských her, tak jak probíhal od poloviny 17. století až do josefínských reforem. Přehled her, tak jak je chronologicky uveden v následujícím textu, přináší kromě základních informací o názvu her, datu provedení, případně dedikaci, též přehled skladatelských osobností spjatých s Broumovem.198 Text se nevyhýbá ani určitému popisu dobového společenského života v rámci kláštera. Další faktografické informace, například o samotné fyzické existenci, současné lokalizaci i o tom, zda hra obsahuje hudbu a text, či existuje pouze ve formě synopse, jsou uvedeny v tabulce přehledu her v kapitole 4. Břevnovský klášter nebyl od husitských válek scelen a rekonstruován. Teprve opat Tomáš, když se 28. září 1674 stal po 254 letech opatem Břevnovsko – broumovským, opět získal příležitost spravovat celé břevnovsko – broumovské dominium a navrátit mu ztracený věhlas. Za postupným hospodářským a kulturním vzmachem kláštera stojí řada důvodů, které jsou spojeny s úspěšnou rekatolizací českého území obecně a s promyšlenou ekonomickou politikou řádu v broumovském výběžku. Důležitou se může s nadsázkou jevit i taková marginálie, jako je zvýšená poptávka po vojenských uniformách v období válečného neklidu, obzvláště v oblasti, která je významným producentem textilií. Přestože se hudba z doby působení opata Sartoria nedochovala,199 pravý opak dokládá existence školských představení, o jejichž provozování máme řadu informací. Díky kronikářům a jmenovitě Vincenci Maiwaldovi máme o uvádění her, byť se téměř nedochovaly, doklady již od poloviny 17. století, kdy Tomáš Sartorius sám ještě opatem nebyl. Nejstarší doložený záznam o dramatickém představení v broumovském klášteře pochází z roku 1647. Podle fragmentárních pramenů a pozdější literatury, psané historiky broumovského gymnázia, je patrné, že v 17. století dominovala tzv. „kalendářová dramata“, která byla hrána o významných svátcích katolické církve. Duchovní příležitosti, při nichž se sváteční představení konala nejčastěji, byla procesí ve svátek či na oktávu Božího těla a během velikonočního týdne, zvláště na Velký pátek. I dvě nejstarší doložené broumovské hry z let 1647 a 1648 byly hrány na Svátek Božího těla.

                                                             198

V této kapitole bylo použito pramenů, vycházející z odkazu Vincence Maiwalda a Rudolfa Klinkhammera. Část informací bylo též použito z bakalařské práce o skladatelské osobnosti F. X. Černého. 199 Jednou z podstatných příčin byly časté požáry.

51   

Velikonoční představení byla v rámci bratrstev velice oblíbeným již od středověku. Během pašijového týdne bylo záměrem sodalit vtáhnout do náboženského dění kromě vlastních členů co nejširší množství veřejnosti, což odpovídá častějšímu užívání tzv. obecné řeči, kdy diváci dostávali i tištěné programy.200 Historik broumovského kláštera Vincenc Maiwald zaznamenal v období mezi lety 1665 až 1679 celkem 21 her, uvedených při procesích o Božím těle, případně v neděli na oktávu po Božím těle. Daleko méně jsou doložená pašijová představení na Velký pátek, jako byla hra Vom Leiden Christi (O utrpení Páně) z roku 1668. Dochovány jsou i dvě synopse her, provozovaných o masopustu. Nejednalo se však o žádné masopustní frašky a komedie, ba naopak, byla to inscenovaná (exempla) příkladných křesťanských ctností, které byly představovány jako protiklad nevázaným a hýřivým způsobům chování během masopustů.201 Někdy byly divadelní hry místního gymnázia součástí oslav svátků významných patronů země či samotného broumovského kláštera, přičemž téma hry nemuselo nutně souviset se světcovým životem. Protože tato raná představení byla hrána při procesích a navštěvována všemi vrstvami městské populace, byly hry provozovány většinou v němčině.202 Na svátek Božího těla 23. června roku 1647 bylo v Broumově na náměstí, v samé blízkosti klášterní budovy, sehráno představení „Sumunt boni, sumunt mali, sorte tamen inaequali” (Spravedliví a hříšníci přijímají Pána, ale oba s různými životními úděly).203 Německy Gerechte und Sündner epfangen den Herrn, doch beide mit verschiedenem Lose, aus Hymnus des hl. Thomas von Aquin „lauda Sion Salvatore“ - (Hymnus sv. Tomáše Akvinského na svátek Božího těla při poslední večeři). Představení bylo uvedeno v němčině a vystupující postavy byly: Animarum chorus [Anima prima, secunda,tertia, quarta], Ecclesia, Salvator, Timor, Reverentia, Spes, Humilitas, Amor, Contritiound Vindicta. V pořadí druhé představení bylo provedeno 14. června 1648 pod názvem „ (die Dominica infra Octavam Corporis Christi) behandelt das Thema - Quem Dominus defendit, ab omni periculo tutus est, per Dauidem ostenditur” – (Koho ochraňuje Pán, je si jistý před každým nebezpečím, tak jak je David příkladem). Podle rukopisu V. Maiwald usoudil, že autorem této hry byl P. Maurus Mattheus Rayman.204 Zvláštností tohoto druhého představení byla postava starozákonního

                                                             200

Malý, Tomáš – Maňas, Vladimír – Orlita, Zdeněk: Vnitřní krajina zmizelého města, Náboženská bratrstva barokního Brna. Brno 2010, s. 304. 201   Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011.  202 Tamtéž. 203 Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 19. 204 Maiwald, Vincenc: Die dramatischen Aufführungen der Braunauer Gymnasialschüler. Salzburg 1915, s. 5.

52   

Davida, který jako jediný promlouvá latinsky, zatímco ostatní postavy Tempus, Mors, Genius, Diabolus, Miles, Venus mají dialogy německé.205 O dalších školských divadelních spektáklech na náměstí z tohoto období nalézáme v kronice následující svědectví: „4. května 1665 na svátek Božího těla probíhalo obvyklé procesí z městského kostela do kostela klášterního (sv. Vojtěcha) a během zastavení byly uvedeny dvě studentské komedie. První byla: Das webe Urtheil Solomnis über das erdrückte Kind - (O Moudrém rozsudku Salomona nad umačkaným dítětem) a druhá: Was die Himmel gezeigten Kometen bedeuten – nemblich drei Rutten oder Strafen als Krieg, Hungerund Pest, so die wegen der Laster erzünte. Gerechtigkeit Gottes über die Welt und das Römische Reich ergehen. - (Co představují tři objevivší se komety) – Trest boží, či metly, jako rána, padající na všechna pokolení v podobě války, moru a hladu, které vede spravedlnost Boží. Kronika dále hovoří o dvou blíže nespecifikovaných hrách: 11. května roku 1665, bez uvedení autora, proběhla během třetího procesí dvě představení: Wie David den Goliath erlegte – (Kterak David zvítězil nad Goliášem) a

Wie Kaiser

Konstantin vom Aussatze rein zu Arden im Blut unschuldiger Kinder zu baden von dem Götzenpfafen persuadiert – jedoch durch eine himmlische Stimme davon ab- und vielmehr durch das Blut Jesu Christi gesund zu werden ermahnt worden. (Příběh o tom, jak císaři Konstantinovi z důvodu sázky zachtělo koupati se v krvi čistých, nevinných děcek, aby se očistil, a bylo mu v tom zabráněno hlasem nebeským a též dáno najevo, že by udělal lépe, očistil – li by se skrze krev Kristovu). Takovéto svědectví přináší benediktinský historik Vincenc Maiwald : „V roce 1666 na svátek Božího těla bylo provedeno několik komedií - komödien.206 Tato představení proběhla týden po Božím těle (v neděli na oktávu).207 Informace o názvech her, způsobu provedení, jazyku ani hudbě nejsou k dispozici.

                                                             205

Vincenc Maiwald letmo zmiňuje v v letech 1647 a 1648 ještě dvě další díla: Theodoricus Armatus (Theodor voják) a Julianus, pětiaktovou tragédii s prologem. Obě od autora Reymana. Viz dále. 206 Vincenc Maiwald nazývá, jak tehdy bylo zvykem komedií i hru, která mohla být tragédií či moralitou. 207 Catholic encyclopedia, octave In: [online] 2012. [cit. 10. února 2012]. Dostupné z http://www.newadvent.org/cathen/11204a.htm.

53   

V roce 1668 na Velký pátek byla v klášterním kostele (kostel sv. Vojtěcha) provedena hra Vom Leiden Christi – (O utrpení Krista). Poté se broumovští věřící vydali na procesí kolem náměstí a v každém rohu náměstí byly zpívány německé „Carmina.“208

Kronika dále hovoří: „Na Boží tělo 1668 studenti inscenovali představení: Von den zwei Jüngern – sogen Emaus gingen, wie ihnen Christus die Schrift ausgelegt und sie in hernach am Brodbrechenerkannten - (O dvou mladících, kteří putovali do Emauz za Ježíšem, který jim vykládal Písmo, a jak ho poznali, když lámal chléb). 7. června 1668, během třetího procesí, proběhla komedie: Wie Jonathas wieder Verbot seines Vaters aus Mattigkeit etwas Honig genossen, sich zü starken und deswegen sterben soll, appliziert auf die hl. Hostie, welche lauter Süßigkeit des Lebens brachte - (O neposlušném synovi Jonathasovi, který přes zákaz svého otce mlsal med, aby získal sílu a díky tomu zemřel. Jednalo se zde o poučení o zdrženlivosti v lidském konání, neboť nejen med, ale i svatá hostie přináší sladkosti života).“ Další záznamy jsou poněkud stručné, ne – li kusé: „Na Svátek Těla Kristova v roce 1669 proběhlo též běžné procesí a také v neděli byly na oktávu dávány hry: Die Opferung Jephta – (Jeftovo obětování), dále hru: Zachaeus a třetí: Das Große Abendmahl – (O Večeři Páně).“209 K uvedenému datu se vztahují ještě dva rukopisy z broumovského archivu. Jedním z nich je manuskript, dedikovaný benediktiny arcibiskupovi M. F. Sobkovi Portus gloriae – (Přístav slávy), a Decora ordinis – (Ozdoby řádu)210, což byla řádová příručka ve veršované formě. V těchto případech se ovšem nejedná o hry v našem slova smyslu, ale jakési literární drobnůstky, které pouze doplňují chronologii. I v letech 1670, 1672, 1674, 1675, 1678 byly uvedeny hry, ovšem v kronice o tom není podrobnějších zpráv. V roce 1671 byla provedena hra Vom Könnig Saul – (O králi Saulovi). V roce 1673 hra Vom Könnig Hosias und Elias - (O Králi Hosiasovi a Eliášovi). V roce 1676 byla uvedena hra Vom Lazarus - (O Lazarovi) a Wie Kain und Abel – (Kain a Abel) a Von hl. Wenzeslaus – (O sv. Václavovi). V roce 1677 proběhla hra Wie Könnig David, wie ihn der Saul verfolget gehalten und aufs hochlöbliche Haus von Osterreich… - (O Králi Davidovi,                                                              208

Hoppin,Richard H: Hudba středověku. Hudobné centrum, Bratislava 2007, s. 244 – 247. Vzhledem k tomu, že se pohybujeme v benediktinském prostředí, je možné, že se skutečně jedná o písně ze sbírky Carmina Burana. 209 Maiwald, Vincenc: Die dramatischen Aufführungen der Braunauer Gymnasialschüler. Salzburg 1915, s. 9. 210 Toto dílo je v současnosti nezvěstné (dle osobního vyjádření Přemysla Sochora - správce kláštera Broumov).

54   

kterého pronásleduje Saul až do svého domu v Rakousku) - V tomto případě se jednalo dle V. Maiwalda o jakousi reminiscenci na válečné časy z doby třicetileté války. Tematická náplň dalších her je založena na duchovní lásce, zasvěcené sv. Benediktovi, zakladateli řehole. V roce 1679 byly uvedeny pouze dvě hry: Von der heiligen Maria Magdalena - (O Marii Magdalské) a Von Josef in Aegypten - (O Josefovi v Egyptě). Zda představení probíhala mezi lety 1679 až 1706, s jistotou nevíme, neboť o tom Vincenc Maiwald nepodává svědectví, je to ale velmi pravděpodobné.

Představení v divadelním sále Až v době opata T. Sartoria byly divadelní inscenace přesunuty do jednoho ze sálů klášterní budovy, v němž byl zřízen speciálně upravený prostor pro divadelní produkce. V tomto klášterním divadle byly pak provozovány již latinské hry pro místní řeholníky a pro intelektuální a společenskou elitu. Představení kláštera často zvali na inscenace místní šlechtu a světské i řádové duchovenstvo z blízkého okolí (Kladsko). Během velkého požáru Broumova 13. července 1684 divadlo lehlo popelem a následující 4 roky se zde dle V. Maiwalda žádná představení nekonala. Opat Friedrich Grundmann téměř po sto letech nechal v roce 1764 sál opravit, přičemž nové výzdoby divadla se ujal vyhlášený pražský malíř Josef Hager.211 Bohužel 7. dubna 1779 sál opět vyhořel a již nebyl nikdy obnoven. Důvodem bylo vydání královského dekretu z 19. října 1768, který zakazoval provádění komedií a podobných kousků ve všech latinských školách.212 Nejstarší existující záznam o provedení představení v divadelním sále pochází z roku 1668. Jednalo se o tragico - comedii, jejíž námět pochází z benediktinského kláštera Montserrat213 „De Guifrapeli comitis filia et de Guarino eremita” – (Hra o dceři knížete Guifrapela a poustevníkovi Guarinovi).214 Drama se skládá z pěti aktů, obsahujících více než tisíc jambických veršů, a muselo se hrát dva dny. Autorem textu hry byl broumovský učitel                                                              211

Ottova encyklopedie obecných vědomostí CD-ROM, AION CS, s r. o. 1997-2003, heslo Hager Josef. Hager Josef, český malíř a architekt (*1726 ve Vražicích – †1780 v Praze), žil a umělecky činným byl hlavně v Praze. Z jeho děl uvádí Dlabač: fresku na fasádě pražského dómu z r. 1771; Sv. Cecilie (nad hud. Chórem u sv. Mikuláše na Malé Straně); fresku ve velkém sále zámku hr. Nostice v Líbeznici (1771); fresku ve farním kostele sv. Vojtěcha ve Vejprnicích (s Radelmayerem) aj. četné práce na zámcích šlechtických. Vzorem Hagerovi byl jesuita And. Pozzo. Viz Tschischka, Kunst und Alterthumimösterr. Kaiserstaate (Vídeň, 1836), 212 Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 46. 213 Katalánsko, klášter 50 km severně od Barcelony. 214 Postava poustevníka Guarina je ztvárněna sochařem Braunem v tzv. Braunově betlémě, nedaleko Kuksu.

55   

gymnázia Roman Hütter. Dochovaný text obsahuje latinský a německý obsah hry, který popisuje děj jako: „Hru o pokušení, připravovaném ďáblem, který skrze slabosti poustevníka Guarina jeho samého přiměje k následnému zločinu, spáchaném na dceři knížete.“ Dílo obsahuje i hudební složku, leč velmi krátkou ve srovnání s objemným textem. Jedná se o nepříliš dlouhý vokální part, opatřený basem continuem, hraným na cembalo, dle Marka Fraňka poněkud archaického charakteru.215 Hra nemá obvyklou stavbu a jde spíše o klasickou tragédii nežli o školskou hru v pravém slova smyslu.216 Vystupující postavy: Exorcista, Aulae prefectus, Satelles, Venatur, Cupido, Guarinus, Virtus, Amor parentalis, Nemesis, Castitas, Amor divinus, Memoria, Consciencia, Tempus, Fragilitas, Paentitentia, Nobilis, Aulicus, Infans, Filia, Innocentia, Diabolus, Catalaunia, Chorus. Roman Hütter, narozen 1646 v Liebenthalu, působil jako profesor na gymnáziu a na sklonku života byl farářem ve Vernéřovicích u Broumova. Zemřel 16. dubna 1689. Hütter byl literárně velice schopný dramatik, zdatný rétorik a s obtížemi bychom našli na Broumovsku dalšího takto kvalitního autora. Dobové prameny o něm praví: „ Byl to muž málomluvný a zkoumavý, a to z nejhlubších zásad moudrosti, aby se nemluvilo víc než co je řeči přiměřené.“217 Hra, dle synopse provedena 9. listopadu 1686, Dorothea seu Donatrix Divina – (Dorota, odměněna palmou mučednickou), je uložena v archivu v Náchodě a byla sehrána na svátek Sv. Theodora na počest čtyřiadvacetiletého výročí volby opata Sartoria. Ve hře vystupovalo 61 studentů, od rétorů po rudimentisty. V. Maiwald dále uvádí: „21. Prosince 1693 studenti uvedli hru: Sacer Zelus a laudatissimo misericordiae viro Daniele Anachoreta et postea Abbate O. S. B. praestita in egenos ope promotus signanter in Eulogio Latomo, arduo manuum labore victualia inter abstrusas petrarum latomias sibi

                                                             215

Tento hudební záznam je vůbec nejstarším dochovaným v Broumově (pokud nepočítáme chorální knihy). Franěk, Marek: Neznámí broumovští skladatelé 17. a 18. století. In: Opus Musicum, 1978, roč. X, č. 4, s. 106.  217 Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 37. „Vir erat paucorum verborum nisi requisitus et hoc ex intimis prudentiae placitis, quantumque poterat succiso loquendi filo ne supra causae meritum loqueretur.” 216

56   

promerente.“218 - (Posvátná horlivost i milosrdenství, jež Daniel poustevník, budoucí opat benediktinské řehole věnoval a odevzdal kameníkovi Eulogiovi). Další z významných osobností a tvůrců her byl vedle Romana Hüttera Maurus Matthaeus Raymann, narozen roku 1621 ve Slezské Nyse, byl povoláním broumovským profesorem poetiky a rétoriky. Později zastával funkci děkana v Trutnově a následně byl jmenován představeným broumovského kláštera. Zemřel 2. listopadu 1667. Mezi díla tohoto věhlasného učence patří „Indefesso in legendis libris studio, copia et gravitate styli prudentia et return usu celeberrimus.” Ještě z dob vlastních studií v Broumově známe jeho rukopis prosebné modlitby k nejsvětější svátosti Statio „Litania Eucharistica“. Tento spis v rozsahu 39 stran obsahuje na 768 latinských a 120 německých veršů. Mezi dalšími jeho díly figuruje tragédie Theodoricus armatus (Theodor voják), dle Maiwalda provedena v roce 1641 v divadle Univerzity benediktinského řádu v Salcburku, a pětiaktová hra s prologem Julianus. Zda byla tato dramata inscenována v Broumově, nelze s jistotou určit.219 Další z autorů a učitelů, Karel Liebhold, byl velice talentovaným dramatickým básníkem, jenž napsal množství nápaditých her, které bohužel v roce 1664 během požáru podlehly zkáze. Karel Liebhold zemřel v Matínkovicích 4. října 1680. Viktorin Ildefons Reinoldt, narozen 1640 v obci Kladská Bystřice, vyučoval v broumovské škole studia humaniora, později se stal farářem v obci Martínkovice a Vernéřovice. Zemřel jako probošt v Rajhradě 5. března 1690. Rupert David Hausdorf, narozen 13. dubna 1645 v Broumově, vyučoval řadu let na broumovském gymnáziu a v letech 1706 - 1709 zde působil též jako prefekt. Zemřel 8. května 1716. Byl autorem řady dramat, kterých se účastnili studenti i jejich učitelé. Všechna jeho díla bohužel podlehla požáru 7. dubna 1779, nestihl je zaznamenat ani V. Maiwald, a tudíž neznáme ani jejich názvy.

Hudební provoz v době Othmara Zinkeho (1700-1738) Othmar, vlastním jménem Daniel Zinke, byl do noviciátu v Broumově přijat v roce 1684 a stejně jako další dva jeho nástupci i on velice dbal o pozvednutí úrovně a zvelebení gymnázia. Vladivoj Tomek přibližuje nástup Ohtmara Zinkeho do opatského úřadu následujícím textem: „Nástupce opata Tomáše Sartoria, Otmar Zink, rowněž jako on rodilý z Braumowa, muž we                                                              218 219

Maiwald, Vincenc: Die dramatischen Aufführungen der Braunauer Gymnasialschüler. Salzburg 1915, s. 10. Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 35.

57   

wšem, co ku powolání jeho náleželo, wýtečný, předewším pak hospodář wzorný. Swého předchůdce nenásledowal w hrdém utiskowání poddaných, ale zawedením dobrého pořádku we spráwě hospodářstwí a užíwáním rozličných nowých prostředků ke zwelebení jeho dowedl rozmnožiti důchody kláštera, tak že stačilo mu na welkolepé stawby, zwláště kostelů, a na jiné chwalitebné účely, a ještě ušetřil peněz tak že rozmnožil také jmění kláštera znaměnitě přikaupením wíce statků zemských….“220 Hudební prameny z tohoto období jsou prozatím velmi kusé a až na zápisy z matrik a farních kronik podávají pouze nejasný obraz. Dle jejich informací lze ale konstatovat, že figurální hudbě a školským hrám byla věnována zvýšená pozornost. Již Zinkeho předchůdce Sartorius hovoří o tom, že je třeba chrámovou hudbu udržovat systematickou hudební výchovou. Výukou přibližně 50 žáků bylo připravováno k hudební praxi dostatečné množství zpěváků i instrumentalistů, takže hudební produkce v Zinkeho období byly většinou zajišťovány hudebníky a zpěváky z vlastních zdrojů.221 Úroveň figurální hudby byla již na počátku 18. století pravděpodobně velmi nadprůměrná, o čemž vypovídají regule opata Zinkea z roku 1706. V regulích je mimo jiné též uvedeno, kterých typů skladeb i nástrojů bylo uživáno v rámci určitých liturgických potřeb, slavností apod. Tyto regule z roku 1706 se staly předmětem hypotézy, o které je pojednáno na následujících řádcích.222 Patrně k nejstarším skladbám tohoto období patří díla uvedená jménem Voita. Prameny hovoří o tom, že v Břevnově působil jako rodinný lékař jistý Dr. Vojta.223 Tento skladatel je pravděpodobně oním lékařem, jenž okolo roku 1700 u benediktinů působil. Jan Ignác František Vojta224 se narodil před rokem 1660, zemřel před rokem 1716, vzdělání nabyl v jezuitském semináři sv. Václava na Starém Městě v Praze a později dále doplnil na univerzitě, kde studoval filozofii a medicínu. V regulích opata Zinkeho z roku 1706 v textu figuruje dílo: „Mottetas à D[omi]no Voita“. V archivu broumovského ani břevnovského kláštera se uvedené moteto ani jiná Vojty skladba žel nevyskytuje. Dle Květonovy bakalářské                                                              220

Tomek, Vladivoj: Příběhy kláštera a města Police nad Metují. Praha 1881, s. 152. Broumovské klášterní gymnázium v době opata Zinkea navštěvovali: 1704, Benedikt Wenzel Hlawa - kantor, 1709-1715, Johann Heinrich Hlawa – skladatel a regenschori (Broumov, Břevnov), 1716, Johann Hein regenschori v Břevnově, Benedikt Rotter – regenschori v Polici/Met., 1722-1725, Johann Hlawa – skladatel, 1724, Josef Pitter – skladatel, František Zach – regenschori (Břevnov a Lehnické Pole), 1731, Benjamin Mahrle – regenschori (Břevnov, Broumov), 1732, Josef Scholtz – regenschori v Polici/Met., 1737, Ignác Zach – regenschori v Broumově a další. 222 Remeš, Kamil: Hudební historie města Broumova. Diplomová bakalářská práce, Filozofická fakulta MUNI, Brno 2008, s. 22. 223 Klinkhammer, Rudolf: Die Figuralmusik in Břevnov und Braunau zur Zeit des Priorsund Abtes Friedrich Grundmann (1730 – 1772). Erzabtei St. Ottilien 1993, s. 418. 224 V textu je použit český jazykový tvar jména.  221

58   

práce existují záznamy o celkem 27 Vojtových skladbách, z nichž se dochovalo 8. (V bookletu CD z roku 2006, mapující Vojtovu tvorbu, je Květonem vyčíslen počet dochovaných skladeb na 7).225 Příčinou neshody je dle vyjádření Květone spornost autorství u Missa Vogtae a 4 vocibus, 2 violins, 2 clarinis, 3 tromb., organo.226 Motteto de Spirito Sancto (Advenit ignis divinus),227 vedené v inventáři kláštera v Oseku (cisterciáci),228 je jediná známá skladba Vojty, která by mohla být motetem zmiňovaným v Zinkeho regulích. Jeho existence není doložena. Z nemnoha skladatelů, které z tohoto období známe, jmenujme i P. Gunthera Jacoba (1685-1734), komponistu a regenschoriho v kostele sv. Mikuláše na Starém Městě. Tohoto varhaníka a skladatele můžeme směle zařadit k nejpozoruhodnějším komponistům Břevnovsko – broumovského okruhu a k nejlepším skladatelům, kteří v té době v českých zemích působili. Pocházel ze západních Čech a již v mládí, nejprve jako žák, začal působit v benediktinském klášteře sv. Mikuláše na Starém Městě pražském. V roce 1710 vstoupil do benediktinského řádu a přijal řeholní jméno Guntherus (původní občanské jméno znělo Václav Jan Antonín Jacob). Jacob je tvůrcem řady duchovních skladeb, které byly objeveny v kostelech a klášterních archivech v Oseku, Rajhradě, Břevnově, Broumově, Brně i Klatovech. O jeho díla projevovala zájem i šlechta a bohatí měšťané. Vyskytují se ve dvorních knihovnách v Mnichově, Vratislavi i Bologni. Je autorem okolo 30 mší, 30 ofertorií, 40 graduale, ale i řady requiem, litanií a pastorel. Ceněna jsou zejména jeho oratoria a sepolkra. Např. jeho sepolkro Dialogus valedictorius inter Jesum et Mariam je neobyčejně expresivním obrazem loučení na smrt odcházejícího Ježíše se svou matkou. Forma tohoto malého oratoria nemá obdoby v české ani světové hudební literatuře a dokazuje autorovu originalitu a kompoziční invenci. V oratoriu Tenebrae triplex zase hudbou vyjadřuje zemětřesení. Jacob zemřel 21. března 1734. 229 Jeho úmrtí je zapsáno v broumovském nekrologu slovy: „21./III. 1734 Guntherus Jacob, R. P. Guntherus Iacob, Prof. ad S. Nicolaum Vetero Pragae aet. 49. Prof. 24. Socer. 20. Notarius Apostolicus, insignis Componista.“

                                                             225

Vojta, Jan Ignác František. Musicus salutaris. Gambetta, booklet k CD, Květon, Jiří. Praha: ARTA, 2006. „Vogtae“ nemusí znamenat Vojta, ale Vogt. 227 (Ms., 21. f. CZ Pnm č. př. 65/52 (č.1)) 228 Květon, Jiří: Jan Ignác František Vojta, lékař a skladatel. Bakalářská práce, Filozofická fakulta MUNI, Brno 2004, s. 44. 229 Poštolka Milan: Jacob, Gunter. In: NG, vol. 9. Hong Kong 1993, s. 442 – 443. 226

59   

Dílem Gunthera Jacoba i dalšími barokními skladateli břevnovského kláštera se systematicky zabývá muzikolog a varhaník Robert Hugo, který se stal iniciátorem řady rekonstrukcí a obnovených premiér děl těchto komponistů.230

Tab. 2: Dochované dílo Jacobovo v rámci broumovského fondu (ABroK):

číslo Název

signatury

Miserere

(B86)

datum vzniku uložení opis z. r. 1713

ABroK

opis z. r. 1729

ABroK

sign. XXXVIII Stabat Mater

(B98) sign. XXXVIII

Obě skladby opsal Fr. Georg Haubner, pozdější regenschori z Břevnova.231 Dalším broumovským autorem tohoto období je Anton Coelestin Menzel (zemřel 1740, narozen ve Vižňově). Z pramenů je do dnešních dnů známo, že byl v roce 1699 studentem klášterního gymnázia. V dalších letech působil jako klášterní varhaník a od roku 1707232 sám ve funkci učitele, později rektora v městské škole v Broumově (Stadtschule). Jeho dílo se vyznačuje bohatou melodikou a složitější harmonií. Dle Martina Fraňka Anton Coelestin Menzel nebyl pouze regionálním skladatelem, neboť s jeho skladbami se lze setkat i v jiných archivech, například v Kosmonosích.233 Tab. 3: Dochované skladby Antona Coelestina Menzela v rámci broumovského fondu                                                              230

Kohout, Pavel: Břevnovský klášter, nahrávky varhan. In: [online] 2012. [cit. 22. listopadu 2012]. Dostupné z http://www.brevnov.cz/CS/cd. 231 Klinkhammer, Rudolf: Die Figuralmusik in Břevnov und Braunauzur Zeit des Priorsund Abtes Friedrich Grundmann (1730 – 1772). Erzabtei St. Ottilien. 1993, s. 417. 232 Klinkhammer, Rudolf: Der Schullehrerim Dienste der Kirchenmusik im 18. und 19.beginnenden Jahrundert – Ein Beispiel aus Braunau/Ostböhmen. Köln-Rheinkassel 2004, s. 104. 233 Franěk, Marek: Neznámí broumovští skladatelé 17. a 18. století. In: Opus Musicum, 1978, roč. X, č. 4, s. 107.

60   

číslo

dzatum vzniku Obsazení

Název

signatury

Miserere

( B97)

Autograf

sign.

1717

uložení

z r. C, A, T, B, Vno I,II, ABroK Org

XXXVIII Litanie Laureten

Rorate VII

(B57)

Opis

F.X. C, A, T, B, Vno I,II, ABroK

sign.

Černého

z. r. Clno I,II, Tymp, Org

XXXVIII

1759

(B125)

nezn. opis z. 2. C, A, T, B, Vno I,II, ABroK

sign.

pol. 18. St

Cor+Tuba I, II, Org

XXXVIII Tenebrae III

(B167)

nezn. opis z. r. 2

sign.

1737

C,

A,

Vno+Bracha

XXXVIII

T, 2

B, ABroK bus,

Humil. I, II, Vl rumore, Humil., Cor I, II, Org

Skladatel Jonas Coelestin Burkhardt působil jako ředitel broumovské městské školy a též jako varhaník. Studentská léta prožil na gymnáziu v Broumově a do povědomí se zapsal jedinou dochovanou skladbou, jež patří k broumovské sbírce.234

Tab.č. 4

číslo

datum

Název

signatury

vzniku

Tenebrae factaesunt

(B154)

opis z. r. C, A, T, B, Vno ABro

sign.

1733

XXXVIII

Obsazení

ulože ní

I,II, Cor I, II, Org (3

K

trombony

v hlasech Cor I, II)

                                                             234

Klinkhammer, Rudolf: Der Schullehrerim Dienste der Kirchenmusik im 18. und 19. Jahrundert - Ein Beispiel aus Braunau/Ostböhmen. Köln-Rheinkassel 2004, s. 104.

61   

Díky bouřlivému ekonomickému rozvoji břevnovsko - broumovského opatství si na začátku 18. století kláštery mohly dovolit provozovat hudbu aktuální a moderní, takže se starší skladby rychle stahovaly z repertoáru a byly obměňovány novými. Toto byl také jeden z důvodů malého počtu dochovaných hudebnin z tohoto období. Hudební sbírka byla systematicky vedena až od 50. let 18. století obzvláště zásluhou Františka Xavera Černého. Produkce školských divadelních her v broumovském gymnáziu pokračovala i během první poloviny 18. století. Informace dějepisáře řádu Maiwalda jsou ovšem v této době poněkud skromné.

Divadlo V roce 1706 ve svátek přenesení ostatků sv. Vojtěcha dne 20. srpna byla uvedena hra Jupiter peregre Profectus – (Jupiter na cestách). Námět z antické mytologie posloužil ve formě jednoaktové hry, kdy Jupiter symbolicky znázorňoval břevnovsko – broumovského opata Zinkeho. Dle pramenů chronologicky následuje hra Eutrapeliae - (Duchaplnost, Žertovnost), jak uvádí V. Maiwald, byla uvedena 16. listopadu 1709 rovněž k poctě opata Zinkeho. Vincenc Maiwald dále jmenuje hru, jež byla sehrána studenty v Broumově na Velký pátek 26. března 1717, Admirabile Divini Amoris Compendium – (Podivuhodný prospěch Boží lásky). Šest postav ze Starého zákona si vyměňovalo dialogy s postavami z Nového zákona. Účinkující osoby deklamovali v němčině, což znamená v obecné řeči.235 Stranou evidence V. Maiwalda stojí unikátní, v muzeu Broumovska do dnešních dnů dochovaný komplet díla, v původním inventáři vedený pod názvem Gratulační sborník (sign. XXXII. A 27, dnes inv. č. 700).236 Sborník charakterizuje Martin Franěk možná trochu odvážně jako oratorium, případně několik meditací, proložených hudbou, doplněné úhledně vyvedenými kresbami. Dílo nese název Applausus Genethliacus – (Potlesk opatovi k narozeninám).237 Jde o osmidílný cyklus, opatřený devíti hudebními vložkami, jež jsou členěny na recitativy, ansámbly, dueta a sbory. Hudební složka obsahuje časté využití

                                                             235

Maiwald, Vincenc: Die dramatischen Aufführungen der Braunauer Gymnasialschüler. Salzburg 1915, s. 10 – 11. 236 Manuskript obsahuje jméno pseudopoety Grundimanna, jenž je autorem textů. 237 Tento rukopis je předmětem praktické části diplomové práce a též spartace a analýzy.

62   

techniky koncertantního stylu, kdy se sóla střídají s houslemi v přednesu melodie. Přestože se jedná o žákovské dílo, výsledek je dle Martina Fraňka velmi obstojný. Dalším dílem, jmenovaným V. Maiwaldem, je hra z roku 1733 David allegoricus id est Christum Patiens olim in Davide adumbratus – (Alegorický David, Kristus, dříve trpící Davidem nastíněný). Hra je dochovaná bez hudby, rukopis se pouze se v rámci restitučních nároků přesunul z fondu broumovského muzea do sbírek klášterního archivu. Písně hry jsou opatřeny německými texty, zatímco manuskript je v latině.

Hudební provoz v době Benna Löbela (1738-1751) Opatovi Benno Löbelovi patří zásadní zásluha v oblasti rozvoje gymnázia a místní klášterní vzdělanosti kolem poloviny 18 století. Během modernizace klášterního komplexu dal mimo jiné vystavět novou budovu gymnázia. Jedním z jeho nesplněných snů se stal projekt na zřízení „benediktinské akademie“,238 jež měla být střediskem pro vzdělávání šlechtické mládeže v rámci celého Českého království. Kromě latiny, němčiny, teologie, hudby a přírodních věd se zde studenti měli učit typickým šlechtickým dovednostem, jako společenskému chování, tanci, šermu apod. Tato idea nakonec žel nedošla svého cíle. Z pohledu organizace hudebního provozu opat Löbel navázal na svého předchůdce Zinkea, ovšem přechodným odklonem od provozování figurální hudby ve prospěch chorální. Tuto okolnost, jež nebyla zcela výjimečná, lze spojovat nejen s osobním vkusem opatů, ale i s ekonomickou situací v období Slezských válek. Po skončení těchto válek, kdy se Kladsko a Slezsko definitivně odtrhly od Koruny české, byly výrazně narušeny vazby směrem do dnešního Polska a filiálního kláštera v Lehnickém Poli (89 km). Po období stagnace v polovině 18. století, došlo k obnovení figurální hudby na Broumovsku v plném lesku, který vytrval až do 70. let 18. století. Dle pramenů byl ve 40. letech 18. století hudební život na Broumovsku velmi čilý. V letech 1742-1743 se stal ředitelem kůru P. Erasmus Mentzel239 a v dalších letech ho nahradil pravděpodobně P. Romanu. Nejvýznamnějším skladatelem a regenschorim tohoto                                                              238

Vilímková, Milada - Preiss, Pavel: Ve znamení břevna a růží. Praha 1989, s. 159. Dlabač, Jan, B.: Allgemeiner historisches Künstler – Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schleisen. Band III, Praha 1815, s. 309 – 310. Menzel, Erasmus, „Benediktin z kláštera Břevnov u Prahy, byl roku 1758 hudebním ředitelem při kostele svého kláštera ve Wahlstadt (dnes Legnickie Pole) ve Slezsku. Zdá se, že zemřel asi roku 1761, protože v řádovém katalogu z roku 1763 už není a v seznamu bratří zemřelých v roce 1762 je zamlčen. Viz Nomina vivo.[rum] et defunctor.[um] profesor, řád Sv. Benedikta pro rok 1758 v 8 pravděpodobně srpen - datum jmenování).“   239

63   

období byl Valentin Fechner (1725? – 1801), jenž byl profesí regenschori v kostele sv. Petra a Pavla. Minimum jeho dochovaných skladeb nám nedovolí komplexně zhodnotit jeho dílo. Důvodem byl požár, který v roce 1757 zachvátil celý Broumov, při němž vzala za své převážná část Fechnerova díla. . Tab. 5: Dochované skladby Valentina Fechnera v archivu broumovského kláštera

Název

číslo

dzatum

signatury

vzniku

Litanie de Sanctis Patronis Regni (B49) in specie de S. Joane Nepom.

Obsazení

ní

opis z. v 2. C, A, T, B,Vno ABro

sign.

pol. 18. st.

XXXVIII Rorate ex G

Rorate ex F

ulože

I, II, Cor 1, II, K Org

(B121)

autograf

C, A, T, B, Vno ABro

sign.

z. roku

I, II, Cor I, II, K

XXXVIII

1751

Org

(B122)

autograf

C, A, T, B, Vno ABro

sign.

z. roku

I, II, Org

XXXVIII

1751

K

(+1 DS)

Tab.6: Stručný přehled Fechnerových skladeb, uložených v archivu kostela sv. Petra a Pavla v Broumově (AKPaP):240

Název

číslo

datum vzniku uložení

Asperges in d

(č. 199)

?

AKPaP

Rorate

(č. 263)

?

AKPaP

Litanie

(č. 388)

?

AKPaP

Ecce Quomodo

(č. 478)

?

AKPaP

                                                             240

Skladby uložené v archivu kostela sv. Petra a Pavla v (AKPaP) v Broumově neobsahují signatury.

64   

Je překvapivé, že přes množství skladatelů, kteří během barokního období na Broumovsku působili, není nikde ani zmínka o tom, že by některý z nich složil hudbu ke školské hře, přestože nám produkce školských her Vincenc Maiwald v četném počtu dokládá.

Divadlo Ve 40. letech 18. století začínají nabývat na popularitě obvyklá slavnostní blahopřání opatovi prostřednictvím hudebního, respektive dramatického představení. Ať šlo o jmeniny nebo kupříkladu výročí uvedení opata do úřadu, vždy se jednalo o pompézní akci, hodnou zaznamenání kronikáři. Na oslavu jmenin opata Benna v r. 1740 takto byla uvedena hra: Bivium Vanitatis et Virtutis ve viasalutisseu Divus Benno v Adolescentia – (Rozcestí marnosti na cestě spásy). Vincenc Maiwald uvádí v poznámkách pro obsazení následovně: „cantus, alto, tenore, vln. primo, secundo, cembalo, organo, clarino primo, secundo.“241 Velice zajímavá a kompletně dochovaná hra, zejména pokud se jedná o instrumentální obsazení, se nachází v Okresním archivu Náchod. Byla provedena 7. února 1743 a nese název Schola Christi et Schola Mundi Seu Rhetorica Calestis, et Politica – (Škola Krista a škola světa).242 Námětem hry z roku 1743 je spor dvou rozdílných způsobů života a morálky, podaný formou soutěže ve vyhotovení školních cvičení z rétoriky. Autor představil na divadelní scéně metody výuky rétoriky a zároveň napsal moralistní kus o tom, jak ze života schází ten, jenž žije ve lži a ve hříchu. A naopak, jak je prospěšné žít jako dobrý křesťan. Profesor Kristus, který nabádá žáky k následování ctností, a profesor Svět (Mundus), který naopak klade svým žákům na srdce možnost konat prospěchářky a pragmaticky, zadávají svým žákům řečnické úkoly. Autor hry popisuje jednotlivé žáky obou profesorů a jejich vyhotovené úkoly. V závěru díla samozřejmě dojde k napravení a poučení hříšníků, kteří původně podlehli pokušení světských klamů. Dalším příkladem z této hry je donchuanovský motiv pozvání ducha na hostinu a potrestání zlotřilého hříšníka peklem. Jednomu žáku profesora světa, který z legrace pozval na hostinu psa, se zjeví duch mrtvého zvířete a odnáší ho do pekla. Jeho přátelé, spatřující zlý konec, jsou ponaučeni a díky tomu dojdou k rozumu a rétoriku světa odmítnou. Ve chvíli                                                              241

Maiwald, Vincenc: Die dramatischen Aufführungen der Braunauer Gymnasialschüler. Salzburg 1915, s. 11. Děj hry citován dle Martina Svatoše. In: Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011. 242

65   

pracovitost a poctivost doporučují Kristovi jeho žáky, mezi něž patří svatý Bernard, svatý Silvestr a svatý Benedikt. Ti pak profesorovi předvedou vypracované úkoly, za což je Kristus odmění ctí. Odpadlé žáky světa naopak odsoudí k věčným trestům. Rétorika tu vykonává úlohu mravně – výchovnou a to nikoli formou a způsobem vyjadřování, ale samotným tématem hry.243 O tom, že se nejedná o látku zpracovanou výlučně a jen broumovskými divadelníky, nás přesvědčuje podobná hra, dokonce se stejným názvem, uložená v Bavorské národní knihovně v Mnichově, jejímž autorem je Franz Lang.244 Druhá hra, datovaná rokem 1743, je uložená rovněž v náchodském archivu a nese název Periodus Trimembris seu Vinculum Perfectionis – (Období trojčlenné, pouto dokonalosti). V následném období opata Benna vznikla zajímavá hra, holdující věčné slávě břevnovského kláštera, který tak jako Fénix, mytologický pták vzkříšený z popela, symbolizuje věčný návrat. Od husitských válek nebyl břevnovský klášter rekonstruován a tímto vznešeným aktem byl symbolicky a slavnostně „navrácen řádu“. Hra byla provedena 9. února 1747 a nese název Phoenix recidivus - (Oživlý Fénix, z popela vstávajíci, tak jako mateřský klášter, jenž byl husity zničen…).“245 Hra křísí legendu o založení kláštera sv. Markéty v roce 993 Boleslavem II. a biskupem Vojtěchem. Příběh hovoří o snu, který se oběma mužům zdál. Dle této legendy měli oba jít západně od Prahy (Břevnov - dnes městská část Praha 8), kde u starého dubu se třemi větvemi pil jelen vodu. Tam přítomní světci založili klášter, stojící dodnes. Zde také nalézáme původ znaku břevnovského kláštera. Byly to jednak tři růže (znak rodu Slavníkovců – sv. Vojtěch pocházel z jejich rodu) a již zmíněné tři větve. Tato hra má literární vazbu na pozdější spis „Thesaurus Absconditus In Agro seu Monasterio Brzewnoviens“, který napsal v roce 1762 Bonaventura Piter. 246 Hra se skládala z jedenácti scén s tancem, zpěvem a hudbou a byla provedena v latinském jazyce. Vystupující osoby byly: Boleslaus II (vévoda český), Adalbertus, (Vojtěch – biskup                                                              243

Děj hry citován dle Martina Svatoše. In: Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011. 244 Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011. 245 Maiwald, Vincenc: Die dramatischen Aufführungen der Braunauer Gymnasialschüler. Salzburg 1915, s. 11. „Phoenix“ recidivus seu ex Hussaeis olim cinneribus resurgens et Marte furente cum Filiabus suis novissime devastati Archisterii Fundatio Brzevnoviensis scenice Honori … Domino Bennoni … praesentata ab obstrictissimo Gymnasio Benedictino Braunensi. Anno 1747. 246 Piter, Bonaventura: Thesaurus Absconditus In Agro seu Monasterio Brzevvnoviensi prope Pragam Ord ... In: [online] 2012. [cit. 11. září 2012]. Dostupné z http://books.google.cz/books?id=B_FSAAAAcAAJ&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false .

66   

pražský), Anastasius, (první břevnovský opat), Consiliarius I., II., III., IV (4 radní), Princeps Tartari, Princeps Averni (vůdcové z podsvětí), Assessores sex (šest soudců), Boleslai coniux. Consultores (manželka Boleslava), Genius Boemiae (Duch Čech), Religio (Víra), Pieatas (Zbožnost), Spes (Naděje), Fides (Věrnost), Charitas (Láska), Providentia (Starostlivost), Idololatria (Bohoslužba), Pluto (Pluto), Haeresis (Hereze), Crudelitas (Ukrutnost), Bellona (Sestra Martova – bohyně války), Vitia (Chybnost), Satrapa (Satrapa), Architectus (Architekt), Pedisequa (Sluhové), Operarii (Služebníci – dělníci). Chronologicky můžeme dále zařadit hru uvedenou 8. února roku 1748 ke jmeninám opata Benna. Sám Vincenc Maiwald ji v pramenech nezmiňuje, nicméně hra je uložena v archivu Náchod a nese název Briederlicher liebes Sieg - (Bratrské vítězství s láskou). Z téhož roku pochází další, v tomto případě nenotovaná, latinsko – německá hra Divius Alexius - (Svatý Alex). Rok 1749 v archivu Náchod zastupuje hra Famosus mala fama atesignanus Dives Epullo – (Apollo, jehož nepředchází dobrá pověst – Božský) a hra ze stejného roku: Innocentia Astudelusa Fraterni livoris victima s. Wenceslaus Boemia princeps – (O smrti sv. Václava, zavražděného svým bratrem), která měla

latinsko – německé

argumentum tištěno ve Svídnici. Autorem textu byl P. Joscio Zaip, toho roku profesor gramatiky a poezie, odkazujíce se v díle na Hájkovu kroniku a Diadochus Bartoloměje Paprockého.247 V archivu Náchod je též uložena hra z června roku 1750 s názvem Vitis Fructifera im Domo Dei s. Vitus – (Vinná réva v domě Božím). Hra obsahuje hudební vstupy a je orámovaná prologem a epilogem. Informace Vincence Maiwalda hovoří dále až o roku 1751, kdy byla provedena hra, jež je dnes uložena rovněž v archivu Náchod. Jedná se o nenotovanou hru hru s latinsko – německým argumentem Destinatus a Deo Salvator Mundi olim Ex Fratrum invidia venditus, tandem septenmalis famis Prognostes in Aegypti proto – regem evectus Joseph hodie tamquam innocentiae speculum propositious…(Bohem seslaný Spasitel světa aneb před časem z nenávisti bratrem prodaný, nyní ale prorok sedmiletého hladomoru a na vicekrále povýšený Josef dodnes jako zrcadlo nevinnosti a nejušlechtilejší učením a mravem vybroušeným studujícího mládí klášterního benediktinského gymnázia v Broumově z místního jeviště představeného roku 1751.)248

                                                             247

Ottova encyklopedie obecných vědomostí CD-ROM, AION CS, s r. o. 1997-2003, heslo Paprocký Bartoloměj z Hlohol.  248 Maiwald, Vincenc: Die dramatischen Aufführungen der Braunauer Gymnasialschüler. Salzburg 1915, s. 13.

67   

Hudební provoz v době Friedricha Grundmanna (1752-1772) Friedrich Grundmann byl 6. února 1752 zvolen za jubilejního 50. opata BřevnovskoBroumovského opatství. V osobnostech jako Romanus Meherle,249 Ignatius

Friedrich a

Matheus Zeeh měl opat studnici hudebníků, kteří se s mimořádným osobním vkladem starali o existenci figurální hudby. Existuje přehled hudebníků, kteří v této době studovali broumovské gymnázium. V seznamu jsou uvedení mezi jinými Franz Brüder (varhaník a altista), Joseph Gezek (trumpetista), kteří v letech 1753 či 1754 gymnázium zakončili. Studentem gymnázia Broumov byl v letech 1754-1759 rovněž Ignaz Nitsch, pozdější chrámový skladatel a varhaník v emauzském klášteře a v kostele sv. Štěpána na Malé Straně. Profesor teologie Bonifatius Schleichert, od roku 1769 regenschori v Břevnově, jenž v letech 1754-1756 na broumovském gymnáziu studoval hru na housle. Nabyté dovednosti uvedl v roce 1759 jako nabídku pro přijetí do řádu (nazýval se „lingua Germanus Musicus Fidicen“). Jeho bratr Josef, pozdější P. Aegidus Schleichert,250 žádal opata Grundmanna o přijetí do řádu coby hobojista a zpěvák. Mezi další osobnosti, které v Broumově okolo roku 1750 studovaly, náležejí P. Wenzel Gezek a Augustin Schenkirsch (rodák z Dobrušky, v Broumově studoval v r. 1754), působící v emauzském klášteře. O tomto hudebníkovi Dlabačův slovník hovoří jako o umělci ovládajícím umění hry na varhany, na housle i na violu da gamba. Velký podíl na zlepšení úrovně chrámové hudby v Broumově měl od r. 1740 i P. Ignatius Friedrich von Friedenburg (nar. 15. 6. 1719). Pocházel ze zámožné pražské rodiny a dle slov Dlabače byl „vznešeným houslistou a violoncellistou.“ V letech 1734-1735 studoval u Jana Stamice a na to konto Dlabač dále píše…„Friedrich byl benediktin u sv. Markéty a když se seznámil se známým Stamicem, dostal od něj počátky ve hře na violoncello, které bylo jeho nejoblíbenějším nástrojem v takové šíři, že mohl i nejtěžší koncerty od Stamice hrát s velikou šikovností.“251 P. Friedrich svoji službu započal v klášteře v Lehnickém Poli. Císař Friedrich II. tohoto hudebníka záhy pozval do svých služeb jako učitele zpěvu a hry na housle, přičemž tou dobou měl P. Friedrich na svém kontě jako komponista již několik sólových skladeb a partit,                                                              249

Romanus Meherle v říjnu 1753 v Broumově vystřídal převora P. Pavla Reinelta.  Dlabač, Jan, B.: Allgemeiner historisches Künstler – Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schleisen. Band III, Praha 1815, s. 47. Dlabač ho uvádí jako houslistu a regenschoriho – od roku 1763 v Polici nad Metují.   251 Dlabač, Jan, B.: Allgemeiner historisches Künstler – Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schleisen. Band I, Praha 1815, s. 429. „Er ward Benediktiner bei St. Margaretha, und da er mit dem berühmeten Stamitz bekannt wurde, brachte er es durch dessen Anleitung auf dem Violonzello, welches sein Lieblingsinstrument war, so weit, daß er die schwersten Konzerte auf demselben sehr geschickt spielte.“ 250

68   

určených violoncellu. V roce 1754 jej povolal opat Grundmann zpět do Broumova vykonávat funkci regenschoriho, kterou zastával až do roku 1758. P. Fridrich byl jako církevní skladatel pravděpodobně ceněn, neboť se jeho díla hrála nejen v Broumově, ale též v Břevnově, Lehnickém Poli i jiných slezských klášterech. P. Friedrich zemřel 7. 2. 1788 v Rajhradě. Mezi dalšími duchovními zabývajícími se hudbou, kteří kolem roku 1750 v Broumově působili, byl kromě Stephana Rautenstraucha252 i vynikající houslista a skladatel Laurentius Wessely (od roku 1754 pokračoval ve studiích v břevnovském klášteře). Z mladší generace broumovských autorů tohoto období jmenujme například Emanuela Aloyse Förstera (1748 – 1823) ze Slezska, jenž byl tvůrce řady instrumentálních koncertů, sonát a duchovních skladeb.253 Tento skladatel byl jedním z progresivních autorů ovliněných stylem Empfindsamkeit.254 Na počátku funkčního období Grundmanna se v archivu broumovského kláštera nacházela vokálně - instrumentální díla těchto autorů: Ignatius Beer, Gaetano Carpani, Johan Sebastian Dietz, Ignatius Fiorillo, Ignatius Fridrich, Graun, Johann Adolf Hasse, Ignoto, Italo, P. Isfrid Kayser Opraem, P. Benedikt Klima, P. Marianus Königsperger, Johann Zach.255 Jednalo se výhradně o díla duchovní (Mše, Miserere, Regina Coeli, Salve Regina, Nešpory apod.). Lze tedy sledovat zásadní nárůst hudební tvorby oproti období opata Benno Löbela, kdy byla v broumovské sbírce zastoupena ve větší míře pouze díla již uvedených Beera, Carpaniho, Dietze, Fiorilla a Zacha. Opisy těchto děl putovaly mezi Broumovem a Břevnovem zcela běžně již od nejstarších dob. Od roku 1755 došlo zásluhou F. X. Černého k postupnému zvyšování počtu hudebnin.256 Existence pramenů, dokládajících provozování školských her v druhé polovině 17. století, je na rozdíl od zdrojů, které by dosvědčovaly hudební činnost, velmi četná. V polovině 18. století se tento stav minimálně vyrovnal a hudební život, obohacen výraznými osobnostmi jako skladatelem Černým, získal mnohem lepší provozní zázemí a leckdy zcela převážil okolnost, že se tu školské hry prováděly též.

                                                             252

Břevnovsko - broumovský opat v letech 1773 – 1785. Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stifts gymnasiums in Braunau, Wienund Leipzig 1912, s. 45. Ottova encyklopedie obecných vědomostí CD-ROM, AION CS, s r. o. 1997-2003, heslo Förster Emanuel Aloys [cit. 15. března 2011]. 254 Longyear, R. M. : Förster, Emanuel Aloys. In: NG, vol. 6. Hong Kong 1993, s. 717 – 718. 255 Klinkhammer, Rudolf: Die Figuralmusik in Břevnov und Baunau zur Zeit des Priors und Abtes Friedrich Grundmann (1730 – 1772). Erzabtei St. Ottilien 1993, s. 431. 256 Remeš, Kamil: Hudební historie města Broumova. Diplomová bakalářská práce, Filozofická fakulta MUNI, Brno 2008, s. 29. 253

69   

Divadlo 18. července 1753 byla provedena ke jmeninám opata Grundmanna Cyrus divina Providenti – (Z Boží prozřetelnosti), bez dochované notace s latinsko – německou synopsí. Další hra z období opata Grundmanna, která není zaznamenaná V. Maiwaldem a je uložená v náchodském archivu, nese název Solyma ante religiorum insigne Sacrarium…., byla též provedena ke jmeninám opata, ovšem až 18. června 1755. Libreto je opět dvojjazyčné (německo - latinské) a na jeho první straně se lze dočíst: „…Jerusalem, dříve velkolepé sídlo pravého náboženství, následně kvůli porušení smlouvy žalostný předmět Boží spravedlnosti na Sedekijášovi svém králi.“257 Chronologicky je možno uvést další hru uloženou v náchodském archivu, a to z 18. července 1756. Meffis Zelli Apostolici à Joanne in Elpidio – (Apoštolská horlivost Jana z Elpidia). Marek Franěk ve své krátké studii o „Neznámých skladatelích Broumovska“ z roku 1978 jen velmi letmo zmiňuje též fenomén broumovských školských her. Připomíná zde hru z roku 1762 autora Josefa Mentzla Genius debitae observantiae – (Duch patřičné poslušnosti).258 Tato hra je uložena v archivu břevnovského kláštera a údajně patří k významným kompozicím skladatele, kterého Marek Franěk i varhaník Robert Hugo pokládají za velice talentovaného a nedoceněného.259 V Broumovsko – břevnovském okruhu figurují celkem tři nositelé jména Menzel (Mentzel). Jedním z nich byl Anton Coelestin Menzel, druhým výše uvedený Josef Mentzel a třetím regenschori P. Erasmus Menzel. Příbuzenský vztah mezi nimi nebyl doložen. Tab. č. 7: Skladby Josefa Mentzela, umístěné v broumovském fondu

číslo

datum vzniku

obsazení

uložení

Název

signatury

Rorate Coeli à 4 Vocibus

(B126)

autograf z 21. C, A, T, B, 2V, 2 ABroK

sign.

12. 1758

Clnis et Org.

                                                             257

„Jerusalem bevor ein herrlicher Wohnsitz der wahren Religion nachgehends wegen verübter Treulotzigkeit,ein trauervoller Segensatz der Göttlichen Gerechtigkeit an Sadecia seinen König entwortten – Jerusalem.“   258 Franěk, Marek: Neznámí broumovští skladatelé 17. a 18. století. In: Opus Musicum, 1978, roč. X, č. 4, s. 108. 259 Tamtéž s. 108.

70   

XXXVIII Alma Redemptoris à Vocibus

(A525)

opis z 29. 12. C, A, T, B, 2V, 2 ABroK

sign.

1758

Va obl.et Org.

XXXVIII Alma Redemptoris à Vocibus

(A526)

opis z 29. 12. C,

sign.

1758

A,

T,

B, ABroK

2V c.Org.

XXXVIII Sacrum Solemne à C, A, T, B, (A58) sign.

Autograf z 15. C, A, T, B, 2V, 2 ABroK 8. 1759

Clnis c. Orgl.

XXXVIII Alma Redemptoris II.I

(A524)

opis

16.

1. C,A, 2V c.Org., II ABroK

sign.

1762

a CC, 2 v et Org.

(B259)

opis

Emanuel C, A, T, B, 2 Clnis ABroK

sign.

Foerster 15. 1. in I, 2 Cor in II, c.

XXXVIII

1763

XXXVIII Veni Sancte Spiritus II

Org.

Kromě tohoto broumovského soupisu je uloženo ještě několik skladeb, včetně námi uvedené hry Genius debitae observantiae (F467), v archivu kláštera Břevnov.260 Hra z roku 1764,

uložená

v archivu

Náchod,

s názvem

Jakob

Patriarcha

post

aetatis

plurimae….(Patriarcha Jakub, který po mnohých strastech je zahrnut útěchou), evidentně obsahovala hudbu (dnes již ztracenou). Její jednotlivé části se dělí na: Prolusio musica261, actus primus, musica intercalaris262, actus secundus, musica finalis263, chorus.                                                              260

Klinkhammer, Rudolf: Die Figuralmusik in Břevnov und Baunau zur Zeit des Priors und Abtes Friedrich Grundmann (1730 – 1772). Erzabtei St. Ottilien 1993, s. 479 - 481. 261 předehra 262 mezihra

71   

Luxus Planetarum in Horizonte Silesio – (Světlo planet na slezském horizontě) je další hra „grundmannovského období“, která měla premiéru tentokrát 15. ledna 1764. Byla opatřena hudbou s recitativem a ariemi, které zpíval diskant, tenor a bas. Hudba se nedochovala a autor textu ani hudby není známý. V archivu Náchod je dále umístěna hra nazvaná tragedie Ulpius crinitus Traianus Dacius – (Vlasatý Ulpius, trajánský dák). Premiéra proběhla 18. července 1765, kdy opat Grundmann slavil jmeniny. Notace chybí, dílo ale obsahuje prolog, 24 vstupů, epilog a scénické poznámky. Hra Ulpius crinitus Traianus Dacius představuje Trajána jako ideálního vládce (optimus princeps) a díky vlastnostem, kterými oplývá i opat Grundann

(Clementia –

milostivost, dobrotivost), dojde hra v epilogu danému poslání. Autor se v argumentu odvolává na pisatele římských dějin Eutrophia,264 Cassiodora265 i Plinia.266 K roku 1766 můžeme s ohledem na chronologii zařadit též hru Pietas Majori cum Jubilo secundo coronata in Regio Principe Cymmeriorum in Thrakia – (Zbožnost s velkým jásotem podruhé korunovaná v královském princi Kymeriů v Thrákii), která se zachovala v archivu Náchod a z níž známe pouze latinsko – německou tištěnou synopsi. Přesně o dva roky později, opět na oslavu jmenin 18. července 1767, byla provedena hra Invictus Filiorum amor Sergio Galbae - (Nezdolaná láska Sergia Galbia)267, drama comico – musicum, což je hra upomínající k římským dějinám.268 Historická tříaktová anekdota o hispánském praetorovi Sergiu Galbovi, složená z 20 scén, zobrazuje příklad velké synovské lásky. Hra s námětem od Valeria Maxima269 dnes již neobsahuje notaci, přestože byla původně doprovázena áriemi, duety a čtyřhlasým sborem.270 V prvním aktu se objevuje Prolusio Musica, mezi prvním a druhým aktem následuje Musica intercalaris a ve třetím aktu Musica finalis. Hra je uložená v archivu Náchod. Pro rok 1767 Romana Rošková zmiňuje též provedení oslavné kantáty, jejíž premiéra proběhla v Břevnově v roce 1766. Broumovské představení bylo tehdy reprízou a souviselo s jubileem opata Grundmanna. Jedná se o dílo F. X. Brixiho Corona Dignitatis senectus – (Koruna hodnosti stáří), opatřené textem neznámého autora. Text je rozdělen na čtyři části, interpretované čtyřmi postavami, a dle V. Nováka se jedná o formu kantáty. Jednotlivé role:                                                                                                                                                                                            263

dohra  Ottova encyklopedie obecných vědomostí CD-ROM, AION CS, s r. o. 1997-2003, heslo Eutropiuscit. 265 Tamtéž, heslo Cassiodorus. 266 Tamtéž, heslo Plinius mladší. 267 Tamtéž, heslo Galba Servius Sulpicius. 268 Maiwald, Vincenc: Die dramatischenAufführungen der Braunauer Gymnasialschüler. Salzburg 1915, s. 14. 269 Ottova encyklopedie obecných vědomostí CD-ROM, AION CS, s r. o. 1997-2003, heslo Valerius Maximus. 270 Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011.  264

72   

Genius kláštera Břevnov (soprán), Vděčnost (alt), Astraea (tenor) a Čas (bas). Skladba je sestavena ze sólových výstupů a z různých kombinací hlasů, je propojena ariosy a recitativy. Textu předchází trojdílná orchestrální předehra.271 Z doby opata Friedricha Grundmanna existuje pouze nemnoho zpráv ilustrujících dobové reálie divadelního života gymnázia. Jako by se pozornost v tomto období přesunula k tvůrcům hudebního dědictví Broumovska, jimž na čas vévodil schopný hudební organizátor, kapelník a skladatel František Xaver Černý. Mezi několika Maiwaldovými zprávami se tak objevuje alespoň informace o rukopisu melodramatické hry z roku 1768, dedikovaném opatu Grundmannovi, který je dnes uložený v náchodském archivu pod názvem:

Sol oriens

nunquam occidens sub annua Nati Salvatoris Solemnia Harmonica Votorum Concordia adumbratus - (Slunce vycházejíci, nikdy nezapadající…).

Jednotlivé postavy: 272 Menalcas – canto Corydon – alto Amyntas – tenor Syrantus - basso Broumovský autor využil námětu, který vychází ze sbírky Historiarum Alexandri Magni Macedonis.273 Příběh pojednává o Abdalominovi, jenž přestože nebyl královského rodu a nepřízní osudu se živil jako zahradník, byl po obsazení Sidonu Alexandrem Makedonským a po vyhnání místního vládce proti své vůli dosazen řeckým dobyvatelem na sidonský trůn. Tento příběh byl v závěru samozřejmě vztažen k opatu Grundamnnovi, oslavujícímu tehdy jmeniny. Přání zdravého a dlouhého života, jež bylo opatovi vysloveno v závěrečné árii i ve sborovém zpěvu, však nenašlo naplnění, neboť opat o půl roku později zemřel.274

                                                             271

Rošková, Romana: Školské hry v broumovském klášteře ze 17. s 18. Století. Diplomová práce, Pedagogická fakulta, Hradec Králové 1993, s. 37. 272 Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 46. 273 Historiarum Alexandri Magni Macedonis, Liber IV, Caput I. In: [online] 2013. [cit. 23. února 2013]. Dostupné z http://penelope.uchicago.edu/Thayer/L/Roman/Texts/Curtius/4*.html. 274 Děj hry citován dle Martina Svatoše. In: Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011. 

73   

Ze stejného roku, tedy 1768, pochází další hra, rovněž uložena v náchodském archivu: Constans in Suaos Amor - Tragoedia - (Stálá láska ke svým, jakou Themistokles vracel Řecku, které neprávem pronásledovalo jeho výjimečný příklad oddanosti vlasti). Hra obsahuje 4 hudební vložky a byla věnována k svátku opata Grundmanna. Kýros měl být coby mladík na příkaz svého otce, métského krále Astiaga, zabit, protože byl u panovníka pomluven, že usiluje o trůn. Díky neposlušnosti dvořanů byl však ušetřen tak, že předstíral smrt. Po králově smrti dvořané hledali vladařova nástupce. Chtěli se rozhodnout pro nepravého dědice, ovšem dvořan, který Kýra kdysi zachránil, prozradil, že legitimní král žije. Ten byl povolán ke štěstí všeho lidu na perský trůn a v den svých narozenin korunován. Tato analogie dala hercům a zpěvákům možnost poblahopřát nejenom Kýrovi, ale též opatovi Grundmannovi k jeho jmeninám. Pozoruhodná je i hudební mezihra, v níž jsou srovnávány tři Kýrovy královské koruny – perská, métská a asyrská - se třemi opatskými infulemi Fridericha Grundmanna. Hlavním inspiračním zdrojem tohoto příběhu byl tvůrci textu Hesiodos. Na příběhu athénského státníka a vojevůdce Temistoklea ukázal broumovský dramatik sílu lásky k vlasti jako symbolu lásky ke svým blízkým, což bylo v závěru vztaženo na opata Grundmanna a jeho svěřence v Broumově.275 Předlohou dramatikovi byl odstavec o Temistokleovi ze sbírky anekdotických vyprávění příkladů Factorum et dictorum memorabilum libri novem římského autora Valeria Maxima.276 Další hra uložená v broumovském muzeu byla opět věnovaná opatu Grundmannovi k jeho jmeninám, pochází z 18. července 1769 a jmenuje se Gemina Pietatis et Amoris – (Dětská vděčnost a láska). Hra je proložena recitativy, áriemi, sborem a instrumentálním doprovodem a je složena z osmi scén.277 Autorem hry na mytologické téma o Aeneovi, nastudované a předvedené k uctění jmenin opata Grundmanna v červenci 1769, byl pravděpodobně Páter Romaldus Valenta.278 Hra je sice uvedena jako anonymní, ovšem autorství je možno předpokládat, neboť v tomto roce byl jediným profesorem rétoriky a poetiky v Broumově právě P. Romaldus. Přestože text vychází z příběhu o dobytí Tróje, popsaném ve Vergiliových Aeneas, benediktinský dramatik v synopsi odkazuje především na obsáhlou encyklopedii ze 17. století Magnum Theatrum vitae humana vlámského autora Laurentia

                                                             275

Děj hry citován dle Martina Svatoše. In: Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011. 276 Tamtéž. 277 Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau: Wien und Leipzig 1912, s. 46. 278 Tamtéž s. 91.

74   

Beierlincka.279 Pod heslem Amor uvádí Beierlinck jako příklad historku o Aeneaovi, prchajícím ze zpustošené Tróje a zachraňujícím domácí bůžky (Penáty – bůžky místa), a následně i svého otce Anchisia. Dramatik se sice tímto příběhem nechal inspirovat, ale nakládal s ním značně volně. Vynechal téma zbožnosti (Pietas in deo), záchranu bůžků280 a zaměřil se pouze na úctu a respekt vůči rodičům, přičemž v tomto duchu sestavil i zápletku. Zásadní úlohu v intrice ztvárnili dva zlotřilí trojští vůdci Timetes a Arbaces, kteří udržují spojení s řeckým nepřítelem. Ti úskočně namluví králi Priamovi, že Achájové zanechali obléhání Tróje a navrhují tedy králi uspořádat oslavy na počest osvobození. Aenaeovi se to nelíbí, nařknou jej proto ze zrady a jako svědka údajné Aenaeovi zrady použijí řeckého zajatce Sinóna. Aenaeův přítel Achátés chce Aenaea uchránit vězení a nabádá jej, aby si s ním vyměnil oděv (divadelní motiv výměny oblečení). Do vězení je tedy odveden Achátés místo Aenaea. Po obsazení Tróje Řeky se dostanou do zajetí nejen Achátés jako údajný Aenaeas, ale i pravý Aenaeas s otcem i synem. Agamemnon se záhy dozvídá o důvodech převleku obou přátel, kterým byla Aenaeova úcta k otci a láska k synovi. Vyplynulá snaha o jejich záchranu a obětavý vztah Achata k příteli Aenaeovi řecký vojevůdce ocení a oba trojské druhy pro jejich šlechetné jednání propouští na svobodu. Anenaeovi vrací otce, syna i majetek, a navíc dává darem ony dva zrádné krajany jako otroky. Aeneas je však propouští na svobodu.281 V hudebním Epilogu (Pietas) jsme svědky oslavy Aenaeovi lásky. Genius a Pietas pak zpívají duet, v němž oslovují opata Friedricha a vysvětlují, že právě on – Friedrich představuje Aenea, jenž je ještě více hodný cti a jako opat je pro ně vzorem otcovské lásky, kterou mu navracejí synovskou úctou. Aenaeův příběh, v němž riskuje vlastní život pro záchranu otce, měl dokázat, že láska a úcta k rodičům je základní povinnost, kterou člověk nesmí nikdy porušit. Jedná se o dramaticky ztvárněné exemplum křesťanské lásky a úcty (pietas christiana) a zvláště lásky a úcty k rodičům. Drama je další variantou tradováni křesťanské verze Vergilia (Vergilius Christianus), v čemž lze spatřovat pokračování středověké tradice. Zároveň jde o další raně - novověkou dramatickou variaci na téma humanitas christiana, které vycházelo z adaptace Vergiliovy Aenaei.

                                                             279

Wikisource, Catholic Encyclopedia (1913)/Lawrence Beyerlinck. In: [online] 2012. [cit. 19. září 2012]. Dostupné z http://en.wikisource.org/wiki/Catholic_Encyclopedia_%281913%29/Lawrence_Beyerlinck.  280 Genius, později Genius loci, či bůžek patřil v římské mytologii k důležité „součásti“ lidského příbytku. Jednalo se o ducha, často v podobě hada, který dané místo ochraňoval. 281   Děj hry citován dle Martina Svatoše. In: Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011.  

75   

Hlavním pramenem dramatu je dle Martina Svatoše druhá kniha Aenaeidy, která líčí dobytí Tróje Řeky a útěk Aenaeidy. Někdy je tu blízkost tématu zřetelnější, jindy se více vzdaluje a dramatik s tématem pracuje volněji. Záměr broumovského učitele byl však nepochybně mravně výchovný, když ukázal studentům čítankový svět, ve kterém vládnou ctnosti, jako je úcta k rodičům, přátelství až za hrob či oddanost přátel, kteří oceňují mravní jednání k zajatcům, a podobně.282 V archivu Náchod jsou uloženy k roku 1770 dvě hry Certamen Academicum magnos inter Act Parvos - (Akademický boj mezi velkými a „parvány“) a Dies Numini et Principi – (Den zasvěcený božstvu), duchovní drama s hudbou Augustýna Šenkýře283, uvedené 18. července téhož roku, v němž vystupují „broumovské múzy“. Z doby Opata Friedricha Grundmanna byla sehrána 15. července opět na jmeniny v roce 1771 hra Triuphus Amoris et Religionis, Julius Martyr284 – (Triumf lásky a zbožnosti svatého Julia) - drama tragico – musicum. Vincenc Maiwald uvádí postavy, které v této hře vystupovaly: Polykarp, Phraales, Plinius, Julius. Druhá hra je popsána V. Maiwaldem též velmi stručně: Jacob cum filiis sui – (Jakub se svými syny). Dílo je složeno ze 2 aktů a 11 scén a jeho datace je nejasná, pravděpodobně 1771.285 Komediální oddechový žánr zastupuje hra, odehrávající se na broumovském venkově: Minutius Quadrans adolescens ingenius – (Ztracené hodinky nadaného jinocha), uložená v archivu Náchod a datovaná k roku 1771. Jedná se o vtipnou drobnou hru, na kterou můžeme najít paralely v současném mobilním světě, kdy chlapec, který si s kamarády jednoho dne v lese nedaleko Broumova hraje s míčem, ztratí hodinky. Díky tomu propadne zoufalství, jakoby se mu zhroutil celý svět, neboť celý jeho život je těmito hodinkami řízen a poznamenán. Začne s kamarády hodinky hledat a po delším hledání je jeden z jeho přátel najde. Celou vtipnou scénu doplní z lesa přicházející tesař, který ač je hra psaná v humanistické latině, hovoří německým obhroublým dialektem. Komické situace vznikají, když tesař, chtěje ukázat, že není nevzdělanec, míchá latinu s němčinou a tím vytváří vtipné repliky. Lze vytušit, že tvůrce hry užil konkrétních                                                              282

Děj hry citován dle Martina Svatoše. In: Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011. 283 Dle nejnovějších výzkumů je Augustýn Šenkýř autorem hudby ke školské hře Dies Numini et Principi – Drama musicum Pastoritium z roku 1770, jíž text je uložen v archivu Náchod a hudební autograf v Českém muzeu hudby) /CZ Broumov (in: CZ-Pnm)/, signatura XXXVIII D 363. Autoři nálezu Jiří Mikuláš a Kamil Remeš komparací textu hry a notového autografu potvrdili jednoznačnou spojitost obou archiválií. Jedná se tedy o unikátně doložený fakt, že i broumovští si nechávali psát hudbu svými odchovanými skladateli, leč dále působícími již mimo benediktinskou „societas“. 284 Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 47. 285 Maiwald, Vincenc: Die dramatischen Aufführungen der Braunauer Gymnasialschüler. Salzburg 1915, s. 14.

76   

jazykových zkomolenin, se kterými se ve své učitelské profesi u studentů setkal. V dedikaci této jednoaktovky opatu Grundmannovi se dočteme, že hru předvedli žáci prostřední a nejvyšší gramatické třídy, aby se divadlem pocvičili.286 V roce 1772, opět v období opatových jmenin byla provedena hra, kterou V. Maiwald označuje jako singspiel Virtus Splendori suo Restituta Abdalominus

287

– (Ctnost své kráse

navrácena). Je uložena v archivu Náchod a podle posledních zjištění jeden exemplář hry též v Památníku národního písemnictví v Praze. Hudební složka se nedochovala, přesto byla hra dle synopse opatřena recitativy, áriemi, duety, trii i sborem. Pro rok 1772 je možné zařadit ještě komickou hru, k provedení pro malé třídy gymnázia, s názvem Avaritia Delusa seu Antiquarius – (O Zklamané lakotě). Jedná se opět o jednu z mnoha her věnovnou představenému kláštera jako mecenáši, v níž autor jménem žáků vysvětluje důvody nastudování a provedení hry před samotným opatem Grundmannem. Hře předchází dedikace, jež měla ukázat „otci“ opatovi jako patronu a podporovateli humanitního vzdělání, co se žáci menších tříd za uplynulého půlroku naučili a že jsou schopni v latině nacvičit i takovouto komedii.288 Po úmrtí opata Grundmanna zastával nejvyšší klášterní úřad benediktinský odchovanec Stephan Rautestrauch. Tím gymnaziální produkce školských představení oficiálně končí. Poslední dochovaný text hudebního dramatu je ze září 1773, kdy broumovští studenti uvítali nově zvoleného broumovského opata Rautenstraucha a po jeho inauguraci při první návštěvě v Broumově mu uspořádali představení Solemnis Gratulatio – (Slavnostní blahopřání). Hudební partitura tohoto divadelního kusu, který je označen jako drama musicum, se nedochovala, text dramatu vesměs neobsahuje žádné dramatické prvky, spíše připomíná oratorium či oslavnou kantátu. V dramatu se činohra střídá s pěveckými a instrumentálními částmi a vystupují zde géniové břevnovského a dceřiných klášterů, kteří truchlí nad smrtí opata Grundmanna a lkají nad krutým osudem. V žalu je utěšuje Genius božské prozřetelnosti, jenž je nabádá, aby se radovali a blahopřáli nově zvolenému opatovi. Oni pak vskutku přijdou a přejí mu dlouhá léta, zdar a blaho.289

                                                             286

Děj hry citován dle Martina Svatoše. In: Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011. 287 Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stifts gymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912, s. 46. 288 Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011.  289 Tamtéž.

77   

Vystupující postavy: Genius Braunae - Canto Genius Brzevnovii - Canto Genius Wahlstadii - Canto Genius Policii - Alto Genius Providentiae - Basso Chorus Pastorum Ukončení divadelní produkce je symbolicky završeno požárem divadla, ke kterému došlo 7. dubna 1779. Divadlo, dokončené v roce 1774, tedy bylo využito pouhých 5 let. Královský dekret tehdy plošně zakázal provoz komediálních divadelních spektáklů ve všech latinských školách a tím tedy končí jedna velmi zajímavá kapitola českých kulturních dějin.

Nedatované hry290 Kromě výše vyjmenovaných her z období 1647-1773 uvádíme ještě nedatované hry, jež v pramenech (Maiwald) nejsou zmíněny a nacházejí se v archivu Náchod, v broumovském muzeu a klášteře Broumov. Jednoaktovou textově kompletní hru Lemures – (Drama breue) bez dochováné hudby je možno vnímat jako originální satirický žert, který nejspíše vychází ze života studentů v broumovském klášteře nebo konviktu, i když může působit universálně. Ve hře se objevují různé nadpřirozené síly a jevy, které mohou pronásledovat mladé jinochy. Ze strany otce a pána domu pak přichází uklidnění chlapců v podobě racionálního vysvětlení těchto nepochopitelných situací.291 Mezi další nedatované hry patří: Gloriosum Maryrium sv. Viti – pouze synopse, Drama jambicum – textový rukopis, Tonsiastrus Campo ent Rhetor – obsahující synopsi i rukopis, Patris Coelestis in homines amor - Dramation Pastoricium, jíž rukopis je velmi nečitelný.

                                                             290

Podrobnější informace k těmto hrám jsou uvedeny v tabulce kapitole 4. Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. Října 2011.

291

78   

Následuje hra Hercules prodicius Venerationi Admodum Reverendi Religiosissimi – uložena v klášteře Broumov ve formě synopse a kompletního textu (rukopis). Titulní list je psaný stejnou rukou jako u sbírky Applausus Genethliacus (Monasteri Braunesis, O. S. B), Drama Jambicum, Quo patris Coelestis adumbratur amor, qui sic dilexit Mundum, ut Filium suum unigenitum daret, obsahující rukopisný text bez hudby a Musicalische neue Jahre Ode – rukopis hudební novoroční ódy v německém jazyce. Romana Rošková ve své práci uvádí též několik mladších her, pouhých výjevů či zpěvů, gratulací apod., uložených v broumovském muzeu, klášteře a v archivu Náchod.292 V případě Das Professions Jubileum – se jedná o soubor písní k výročí slibu opata Jacoba Chmela z roku 1798, uložený v klášteře a obsahující rukopisný text i hudbu. Z roku 1818 můžeme upozornit na pastýřskou hru lidového charakteru s hudbou, lokalizovanou tamtéž, komponovanou převážně místním autorem Aloisem Wernerem, s názvem Betlehem ein gröβes original religioses pastorel Spiel. Podobného rázu je lidová vánoční hra Das alte Braunauer Hirtenspiel, jež byla provedena s jistotou 18. prosince 1898, ovšem pravděpodobně nešlo o první představení. Hra je uložena v archivu Náchod a obsahuje rukopisný text a synopsi z roku 1898.293 V archivu Náchod se k roku 1818 nachází dále nenotované dílo Emmauela Rückera a Hyeronyma Růžičky Weihe inniger Verehrung zu der zehnjähringen Lehrerfeyer. Rok 1843 zastupuje ještě oslavná kantáta Fest cantate zu ehren Placidus Benesch.

                                                             292

Rošková, Romana: Školské hry v broumovském klášteře ze 17. s 18. Století. Diplomová práce, Pedagogická fakulta, Hradec Králové 1993, s. 42 – 43. 293 Problematikou broumovských pastýřských lidových her se zabývala ve své práci Markéta Hofmannová. Hofmannová, Markéta. Stará broumovská pastýřská hra. In: Broumovsko, Broumov 2003, č.1 - 2, s. 13 – 14. 

79   

3. SPARTACE A ANALÝZA HRY APPLAUSUS GENETHLIACUS Cílem naší spartace je zpřístupnit tento materiál dalším badatelům a možným zájemcům o provedení tohoto drobného studentského díla z roku 1731. Jedná se o první kompletní kritickou edici sbírky. Každá část kolekce se skládá z oratorní synopse (synopsis oratoria)294, v našem případě ve formě rukopisu, kde se tehdejší čtenář seznámil se samotným dějem díla a jeho smyslem. Tato synopse byla jakýmsi stručným výtahem, který obecně sloužil též návštěvníkům produkce z řad veřejnosti.295 Autograf obsahuje dále hudební složku, opatřenou jednotlivými vokálními a instrumentálními party, vždy po jedné ke každé části, přičemž jedno „cvičení“ je orámováno hudebními čísly dvěma. A konečně u každého cvičení je tzv. Oratio – podrobný průběh, promluva děje s odkazy a poznámkami, odkud tvůrce textu čerpal a podobně.296 Diplomant si je vědom komplexnosti sborníku (jednotlivých částí), kde by neměla žádná její součást, tím je myšleno hudební ani literární, být upozaděna. Současně si uvědomuje, že s ohledem na zaměření diplomové práce i samotný obor studia, kterým je hudební věda, se primárně zabýval rozborem hudební součásti díla. Tomuto faktu tudíž odpovídá forma analýzy, která neobsahuje rozbor textu, a textem se tudíž zabývá pouze v souvislosti s hudební symbolikou, například s ohledem na rétorické figury. Latinský přepis textu včetně překladu je umístěn v textu ve formě „in natura“, bez komentářů, pouze s možnými alternativami překladu. Podobným, ovšem opačným způsobem by nejpravděpodobněji uvažoval specialista - autor teatrologické či lingvistické práce, v níž by byl důraz položen naopak na literární součást díla. Sborník obsahuje velké množství rukou psaného textu (latinského), který ač je důležitý, ne toliko pro potřeby oboru hudební vědy.297 Spartace obsahuje: 1. Přepis historické notace do moderní 2. Přepis textů písní, árií a sborů + překlad 3. Přepis synopse + překlad                                                              294

Přepis a překlad oratorní synopse je obsahem přílohy. U takovéhoto drobného díla mohla být synopse před uvedením hry pouze přečtena návštěvníkům produkce. 296 Obvykle jde o klasické řecké autory: Cicero, Vergilius, ale text obsahuje i odkazy na citáty z bible. 297 Jedná se o Oratio.  295

80   

4. Hudební anylýzu Spartace neobsahuje přepis ani překlad jednotlivých obsáhlých statí Oratoria, jejichž stručný výtah Synopsis oratoria obsahuje.

Ediční zpráva, popis Rukopis Applausus Genethliacus z roku 1731, umístěný v broumovském muzeu, není ve skutečnosti školskou hrou v pravém slova smyslu. Jedná se o osmidílný gratulační sborník, částečně zhudebněný konvolut řečnických cvičení (oratorio – promluva), věnovaný opatu Zinkemu.298 Rukopis obsahuje 75 stran a rozměry folií jsou 315 x 210mm. Sborník je svázán, desky jsou vyrobeny z tzv. tureckého papíru a mají žlutohnědou barvu. Vodoznak je nezřetelný, avšak broumovský klášter byl v této době často zásoben papírem z nedaleké slezské obce Dušníky, vzdálené 42km. Úvodni folio (v1) obsahuje název Applausus Genethliacus299, umístěný v horní části uprostřed. Pod názvem v horní třetině je nápis Monasterii Braunensis O.S.B300 a v dolní levé části originální evidenční označení XXXII. A. 27. 7 cm vpravo je dodatečně připsáno př. č. 700. Na dalších dvou stranách (fol. r1,v2) je úvodní text obsahující věnování opatovi, z čehož druhá strana obsahuje akrostichy.

Struktura rukopisu: Každé z 9 cvičení je opatřeno úvodní kreslenou, kolorovanou ilustrací (vždy na lícové straně folií), na které se objevují postavy a biblické výjevy v kombinaci s broumovskými reáliemi 18. století. Tyto ilustrace obsahují různé alegorické symboly301 a metafory, komentující význam jednotlivých „duchovních příběhů“. Poté následuje vždy prázdná stránka a poté synopsis oratoria. Dále samostatný text arií, na který navazuje hudební složka. Vždy nejprve part varhan (organo), poté vokální hlasy (canto, alto, tenore, basso) - v různých kombinacích a jako poslední následují housle (violino).                                                              298

O skutečném provedení díla nemáme důkazů. Rukopis písaře, odpovídá ještě dalším dvěma objeveným archiváliím. (č. 80. (Br), klášter, Inv. č. 706, a č. 6. (Br), muzeum, Inv. č. 701). Toto dokládá, že archiválie č. 6, datována 1664, byla svázana nejdříve v roce 1731.  300 S tímto označením psaným stejným písařem se můžeme setkat u třech her, uvedených v katalogu. 301 Například carmina figurata, anagramy či akrostich.  299

81   

Autorem hudby celé sbírky je pravděpodobně student gymnázia Godesuidus Josephus Michler302, který je v rukopise jmenován jako „Composuit303 et obtulit“.304 Autor textu není uveden, v úvodu se hovoří o Grundimannovi – básníkovi (část. 1 – 5). Autorem textu části č 6 je dle pramenů pravděpodobně student rétoriky Benjamin Mahrle. U částí 7 a 8 autora textu neznáme. Celý soubor osmi „cvičení“ je opatřen devíti hudebními kusy. Přestože se jedná o osm samostatných řečnických výstupů, zkomponovaná hudba se jeví kompaktně, jako sjednocovací element, a celou sbírku v určitém smyslu kompletuje.

Části rukopisu:

1. In degeneres Christianos - Proti odrodilým křesťanům

2. Goliath immanis gigas a juniore Davide prostratus (složený ze dvou hudebních vstupů) Goliáš, obrovský gigant, poražen mladičkým Davidem 3. Modestia inter caeteras virtutes Adolescente est dignissima - Skromnost je mezi ostatními ctnostmi nejvíce hodná mladého člověka 4. Vera divitia non sunt in divitiis posita, ergo in paupertate, locus a privantius Opravdové bohatství nespočívá v bohatství, ale v chudobě 5. Commendatio Eloquentia a effectis - Doporučení elokvence podle / z účinků 6. Adhortatio ad Mortales - Povzbuzení smrtelníků 7. Judas ad Fratres - Juda k bratřím

                                                             302

Michlerovo autorství uvádí Franěk, In: Franěk, Marek: Neznámí broumovští skladatelé 17. a 18. století. In: Opus Musicum, 1978, roč. X, č. 4, s. 107. 303 Význam slova Composuit nemusí znamenat skladatel, ale pouhý sestavovatel. Přesto je G. J. Michler považovan Fraňkem za skladatele hudby. 304 Zápis je proveden odlišným rukopisem ve formě poznámky ve sbírce na fol. v31 vpravo dole. 

82   

8. Paterfamilias morti proximus ad filios de tuenda inter fratres Concordia - Otec rodiny na smrtelné posteli ke svým synům o bránění svornosti mezi bratry

Ediční zpráva - text Přepis latinského textu nevykazoval větších těžkostí, přestože se jedná o rukopis. Z pohledu paleografie se v textech lze setkat s odpovídajícím dobovým územ poloviny 18. století, typickým pro humanitní latinu. Určité nesnáze se vyskytly pouze v souvislosti s některými zaměnitelnými hláskami (v, u, r, n, m). Málo používaná písmena byla při přepisu rovněž problémem (písmeno z vypadá jako q a x jako p) a velká písmena se jevila jako několik malých. Pomůckou byl konkrétní překlad slova a jeho význam v kontextu věty a porovnání nejistých hlásek v různých vokálních hlasech, pokud probíhaly homofonně. Interpunkční znaménka byla v edici dodržena dle rukopisu, stejně jako užití velkých a malých písmen.

83   

Tab. č. 8: Přepis a překlad textu gratulačního sborníku Applausus Genethliacus Admodum Reverende Religiose ac Doctissime Domine Pater, Ctihodný, zbožný a nanejvýš učený otče, otče profesore nanejvýš Pater Professor plurimum Venerande ctihodný Accurrimus tametsi lento passu te tuumque gloriosum Natalem condecoraturi, quem nobis Calum rutilante Phoebi administratione submisit. Accurrimus, inquam, praeviâ conatûs nostri anacephaleosi, quae quantumvis parva, maximum tamen exinde pensare licet affectum, quô in te meritò aestuamus. Exiguum equidem tibi dicamus munus exercitationes nostras oratorias, quas nè aliunde dependere putes, tuas proprias esse non dubitabis; quidquid enim tibi sacrare in votis nobis est, hoc ex te velut Scientiarum fonte derivâsse et hausisse solùm oportet: Ergo tibi proprium dabimus quod Tu ipse dedisti Non etenim Semper sunt aliena bona. Tuum igitur erit munera haec despicere minimè, quorum cùm sint octo, utinam ad octenas beatitudines non tantùm servirent, sed etiam illuc pertingendi quàm maximè congruam subministrarent semitam. Quod ut effectus probet benevolis auribus, promptaque mente favebis

Přibíháme, i když pomalým krokem, abychom oslavili Vás a Vaše slavné narozeniny, které nám seslalo nebe s červenající Apolónovou pomocí.308 Přibíháme, pravím, poté, co jsme zrekapitulovali své úsilí. Je to sice rekapitulace malá, nicméně z ní lze vytušit velikou náklonnost, kterou k Vám po zásluze pociťujeme. Máme pro Vás malý dárek, naše řečnická cvičení, která si nemyslete, že odvisí odjinud, nepochybujte, že jsou jen a jen Vaše vlastní; cokoli totiž je v našich přáních Vám zasvětit, to pouze z Vás jako z pramene vědění / věd je třeba odvozovat a čerpat: Takže dáme jako Vám vlastní, co jste sám dal nám. Dary totiž nejsou vždy od někoho jiného. Vám tudíž bude pramálo vlastní shlížet, opovrhovat a hledět s despektem na dary, jichž protože je osm, kéž slouží nejen k osmeru blažeností, ale také ať dodají co nejvíce příhodnou cestu k jejich dosažení tam i onde. Aby to prokázalo účinky, dopřejte laskavé uši a ochotnou / nakloněnou mysl

Devinctissimis Eloquentiae Candidatis

Nejoddanějším Kandidátům Elokvence309

                                                             308 309

 s úsvitem  výmluvnosti 

84   

Applausus Genethliacus Serpentino extructus

Potlesk k narozeninám vystavěný veršem serpentino

GaVDIa BraVna ferat Laetos tIbI DVCat honores NataLIzantI gaVDIa BraVna ferat. Huc pole sparge jubar Natalem plausibus orna, ut sit fausta dies huc pole sparge jubar. Fistulet omnis avis laudet modulamine Patrem, ut felix vivat fistulet omnis avis. Turba novena suos pangat tibi carmine plausus, Et risus praestet turba novena suos. Magnus Apollo canat carmen, qui carminis Author, Plausus Sacratos magnus Apollo canat. Dent violaeque rosae dulces tibi in ore Sapores, Risus mellitos dent violaeque rosae. Gaudia multa canant Musae citharisque choreis, Carmine nectareo gaudia multa canant. Omnia prata tibi, dent mellea pira sapore, Dent floresque rosas omnia prata tibi. Suscipe corde Pater mea carmina facta Patrone, Parva licèt maneant, suscipe corde Pater. PLaVDe Patrone VIre fLore sIs prosper In annIs AtqVe DIes Longos pLaVDe Patrone VIre. Natalizanti dicamus gaudia multa, 821, 337, 222, 351 ____________________

Ať Vám Broumov „nese“ (doslova, takže přivodí, udělá) radost, ať Vám přivodí radostné pocty / čestné dary Vám slavícímu / který slavíte narozeniny, ať Broumov udělá radosti. Sem, obloho, rozptyl světelnou záři, zahrň narozeniny potleskem, aby byl den šťastný, sem, obloho, rozptyl světelnou záři. Ať pěje každý pták a chválí melodií Otce, aby šťastně žil, ať pěje každý pták. Devatero zástupů ať Vám svůj tleská básní a ať dopřejesmích devatero zástupů. Velký Apollón ať pěje píseň, jenž je autor (ve smyslu původce, vynálezce) poesie, ať velký Apolón pěje. Ať Vám dají fial(k)y a růže sladkou chuť v ústech, medový smích ať Vám dají fialky a růže. Ať pějí / opěvují / slaví mnoho radostí Músy a kytarami, tancem, nektarovou básní / písní ať opěvují mnoho radostí. Ať Vám dají všechny louky hrušky s medovou chutí, květy a růže ať Vám dají všechny louky. Přijměte je srdcem, Otče, mé básně, Patrone, ačkoli zůstanou malými, přijměte je srdcem. Tleskejte, Patrone, buďte v rozkvětu, pane, buďte šťastný a dlouhé dny (doslova, asi bych to chápal jako dlouho, mnoho dní) tleskejte, Patrone. ___________________ Tomu, který slaví narozeniny, řekněme mnoho radostí. A mnoho potlesku a všechny radosti hřímám. Tyto skromné verše složil básník Grundiman.

ACpLaVsVs MVLtos, gaVDIa qvaqVe tono. Hos eXIgVos VersVs ConfeCerat GrVnDiMan Poëta305                                                              305

 Autor textu, pseudopeta Grundiman. 

85   

1. Proti odrodilým křesťanům

1. In degeneres Christianos Synopsis Oratoria ex lib. 2do

Řečnický náčrt z 2. knihy

Degeneres Christianos urgebit hoc dilemmate: vel estis Christiani, vel non estis: si estis Christiani, cur Christi legibus non paretis? si non estis, cur gloriosum illud nomen usurpatis? Exord[ium]: Dicet Orator defecisse Christianos à Majorum suorum virtute, et plerosque nihil retinere praeter inanem Religionis umbram. Dein proponet laudatum jam dilemma, idque urgebit varijs interrogatiunculis, et quasì punctis. Tertiò Priorem partem dilemmatis per subjectionem exponet, si Christiani estis, cur igitur Christi legibus morem non geritis? Quartò secundam partem tractabit, petétque cur Christiani nomen usurpent, qui nihil hominis Christiani habeant, praeter inane nomen? Jubebit illos gloriosam istam appellationem deponere, qua temere superbiunt. Denique concludet per Ironiam, hortando illos, ut aliam religionem amplectantur, nisì malint ad meliorem frugem se recipere v. g. ite ite ad Machumetanos, turpissimos illos Mundi cultores, religionem eorum aplectimini, quorum mores imitari vos non piget. Hic licebit omni vitiorum genere inquinare vos etc. non erit quisquam qui depravatam morum vestrorum turpitudinem arguat etc. Sed quid ego haec? ah potiùs si qua vos salutis vestrae remordet cura, si quis Christianae religionis amor tangit, recipite vos ad meliorem frugem, et Christiani nomen quod usurpare placet, omnibus Christianae virtutis officiis decorata etc:

Odrodilé křesťany bude trápit / „dusit“ tímto dilematem: Jste křesťané, nebo ne: jestli jste, proč neposloucháte Kristovy zákony? Jestli ne, proč si usurpujete to slavné pojmenování? Úvod: Řečník řekne, že křesťané odpadli od ctností předků a většina nezachovává nic víc než prázdný stín náboženství. Dále vyloží již (s)chválené dilema a to podrobí různým otázečkám a jakoby bodům. Za třetí. První část dilematu vyloží, jestli jste křesťané, proč se nechováte podle Kristových zákonů. Za čtvrté pojedná čtvrtou část a ptá se, proč si osobují pojmenování křesťan, když nemají nic z křesťanského člověka, kromě prázdného jména. Nařídí jim to slavné pojmenování odložit, kterým se slepě holedbají. Dále ironicky uzavírá povzbuzením je, aby se dali na jiné náboženství, leda by se chtěli vrátit k lepšímu plodu / ovoci, např. (verbi gratia, v. g.) jděte, jděte k mohamedánům, nejhanebnějším obyvatelům tohoto světa, a dejte se na jejich víru, když se nestydíte napodobovat jejich mravy. Tak bude možné poskvrnit / pošpinit se vším druhem hříchů, atd., a nebude nikdo, kdo by vyvracel zkaženou hanebnost vašich mravů. Ale a co já? Spíše jestli Vás bude hlodat nějaká péče o Vaši spásu, jestli se Vás dotkne nějaká láska ke křesťanské víře, obraťte se k lepšímu ovoci a označení křesťanem, které se rádo usurpuje / které se líbí si přisvojovat, všemi povinnosti křesťanské ctnosti ozdobené [!], atd.

Cantus

Cantus

Salve hospitum caterva

Buď zdráv zástupe hostů, 86 

 

Quam huc convocat Minerva cum Juventae flosculis. Te te sinas basiari Non detrectes amplexari Charitatis osculis. In quos audies tonare Quid sit nomen usurpare aure grata percipe. Et qui Christi geris nomen, Quod non compar feras omen, prona mente excipe. Date aures date mentes studioso genio. Huc fideles praestò gentes vestro bono venio. Ut, quos dudum fecit Saulos humana amentia, In electos vertat Paulos divina clementia.

který sem sezvala Minerva s kvítky mládí. Nech se líbat nebraň se / nevyhýbej se objetím polibky lásky. Proti těm uslyšíš hřmět, co to je přisvojovat si jméno vděčně naslouchej. A kdo máš Kristovo jméno, že neseš označení, kterého nejsi hoden, ochotně pojmi. Nastavte uši, nastavte mysli zvídavým / dychtivým, vědění chtivým duchem. Sem, věrné národy k Vašemu blahu přicházím. Aby ty, z nichž lidské blouznění / šílenství / pomatenosti, dosud učinilo Sauly, obrátila ve vyvolené Pavly Boží milost.

2. Goliath immanis Gigas à juniore Davide prostratus. Locus ab adjunctis concomitantibus

2. Goliáš, obrovský gigant, poražen mladičkým Davidem. Místo od připojených / spojených průvodců

Synopsis Oratoria

Řečnický náčrt

Quis. An ille (nempe Goliath) tam timendus hostis populo Israëlitico? Quid. Describetur informe cadaver, immanis truncus avulso capite, spirantes adhuc minas oculi etc: Ubi. Invitabit Orator Philisthaeos, ut propioribus oculis aspiciant

Kdo. Zda onen (tedy Goliáš) by měl být tak obávaný nepřítel izraelským lidem. Co. Popsána neforemná / ohyzdná mrtvola, obrovské tělo bez hlavy, oči dosud „dýchající“prostě dosud hrozící, výhružné oči). 87 

 

Imperatorem suum, tingentem suô Sanguine terram illam, in qua laureorum segetem metere cogitabat. Quibus auxilis: Tractabit locum illum per sustentationem. An exercitus totus in hominem irruit? an bellator aliquis egregius illum oppressit? An Saul ipse? Hoc perfecit adolescentulus. Cur. Sic mortalium fastus reprimit DEUS, sic amat hostes suos levibus instrumentis profligare, nè quis suo confessus robore, et solertia ferox insolescat etc. Quomodo. Non percutit semper DEUS nocentes fulmine, non ferrum adhibet, non faces, etc. erit posteris documentum prostratus bellator fundâ et lapide. Quando. Hortabitur Israëlitas, ut agant gratias DEO, cujus in extremo rerum suarum discirimine amicam manum senserint. Figurae cum suis pertinentibus ponantur ad marginem.

Kde. Pozve řečník Filištíny, aby na vlastní oči pohlédli na svého vládce, brodícího zemi svou krví, na níž pomýšlel sžínat „setbu“ vavřínů. Jakými prostředky. Pojednává toto místo pomocí sustentatio.310 To se na něj vrhlo celé vojsko? Nebo nějaký vynikající válečník ho přemohl? Nebo samotný Saul? To udělal ten mladík.311 Proč. Tak lidskou pýchu potlačil Bůh, takto rád své nepřátele poráží, aby nikdo nespoléhal na svoji sílu a kdo je udatný svým důvtipem, sílil, atd. Jak. Neporáží hříšné vždy bleskem, nepoužívá meč, plamen, atd. budoucím (lidem) bude důkazem válečník zabitý prakem a kamenem. Kdy. Povzbudí Israelity, aby děkovali Bohu, jehož přátelskou ruku poznají v rozhodném okamžiku / krajním nebezpečí. Postavy se svým příslušenstvím ať jsou položeny ke kraji / na okraj.

Certamen Davidis cum Goliath

Boj Davida s Goliášem

Goliath. Si qui adest gloriosus, et in armis generosus heros inter Israël. Huc huc adsit mecum pugnet Philistaeos detriumphet Erunt servi Israël. Hic citò se sistat volo Expectare diu nolo cur me sic proteritis? Si vos ego supplantabo Et Mavorte superabo

Goliáš. Jestli je tu někdo slavný / vychloubavý a ve zbrani proslulý hrdina mezi Israelity / v Israeli. Ať je tady a bojuje se mnou a porazí Filištíny. Budou otroky Israele. Chci, ať se sem postaví Nechci dlouho čekat proč mě tak potíráte / porážíte / ničíte? Jestliže Vám podrazím nohy a porazím v boji (Mavors = Mars)

                                                             310 311

Rétorické schéma, kdy řečník přijde s nečekanou otázkou typu: to si jako myslíte, že jsem měl udělat / mělo přijít tohle?   Sustentatio - odpověděl jim otázkou: „No kdo asi?“ 

88   

Servi nostri eritis. David. Quid immanis gigas facis Belli fautor, osor pacis frustra hoc conaberis. Quid superbis terra cinis Mortis tuus adest finis, brevi superaberis. Tecum lubens concertabo DEO duce te domabo, palmam feram gloria. Goliath. Quid pigmaee tu praesumis, Certamen mecum assumis? mille frangam hodie. David. Tu huc accedis amatus, Et Martis ferro gravatus, Te devincet Israël. Goliath. Tu cum bacello accedis, Sumne canis vestrae caedis? O infauste Israël. Tete ego triumphabo Meas vires demonstrabo meo sit laus Nomini. David. Te lapillo superabo, vires tuas conquassabo in nomine Domini

budete našimi otroky. David. Co děláš, ohromný gigante / obře, příznivci války, nepříteli míru, o to se snažíš zbytečně. Co jsi pyšný, země, popel / hrob Tvé smrti už je konec v brzku budeš poražen. Rád s Tebou změřím síly Bohem veden Tě porazím ponesu palmu vítězství. Goliáš. Co Ty, Pygmeji, na co si myslíš osobuješ si se mnou bojovat? tisíc porazím dneska. David. Ty jsi sem přišel milovaný a Martovým mečem obtížený, Tebe porazí Israel. Goliáš. Ty přicházíš s hůlkou copak jsem vaší feny? O nešťastný Israeli. Tebe já porazím, ukážu své síly ať je moje jméno slavné / ať se jménu dostane slávy. David. Tebe porazím kamínkem Tvojí silou otřesu ve jménu Páně.

NB: hic jacit lapidem, et Gigantem prosternit En jacet Gigas prostratus, Et lapillo superatus, jam dat palmam gloriae. NB: abscindit caput dein Ergo Israël gaudeto

NB: On vrhnul kámen a porazil obra hle, leží obr poražený hle, kamínkem přemožený už dává palmu vítězství. NB: Potom oddělil hlavu Takže raduj se Israeli 89 

 

Pugna, certa corde laeto Signum hoc victoriae. Dixi

z jistého boje radostným srdcem, toť znak vítězství. Domluvil jsem

Cantus Finalis

Konečný zpěv

In triuphum canite, Davidem exaltate, Victoriam extollite, Victorem dilaudate 2. Ille triumphum retulit, Gigantem dum prostravit, Hostem ex campo pepulit, audacter Superavit. 3. Sic rigor Summi Numinis superbos mente tangit, Cristas superbi Nominis, justo furore frangit. 4. Hìc hìc superbi discite, mentes humiliate, Cristas vestras abjicite, non vos plus exaltate. 5. Ne vos furoris fulmine

Zpívejte na triumf, Davida velebte Vyzdvihujte vítězství Vítěze vychvalujte 2. On přinesl triumf když porazil obra, nepřítele vyhnal z planiny statečně zvítězil. 3. Tak tvrdost312 nejvyššího božstva zpupné v mysli dotkla se / zasáhla / zachvátila Chocholy313 pyšného jména spravedlivým hněvem zlomil. 4. Zde, zde se pyšní učte svou mysl snižte314 odhoďte své chocholy a víc se nevyvyšujte. 5. Ať vás bleskem hněvu

                                                             312

 neoblomnost, přísnost  chochol na helmě  314 ponižte, upokojrněte  313

90   

nejvyšší soudce nezasáhne. A z provedeného zločinu ať se stane přísný mstitel, trestatel.

supremus tangat judex. Et de patrato crimine fiat severus vindex.

3. Skromnost je mezi ostatními ctnostmi nejvíce hodná mladého člověka

3. Modestia inter caeteras virtutes Adolescente est dignissim Haec ipsa Propositio dilatata, Exordio, et Propositioni deserviet, materiam subministrabit caput 6tum quomodo Hypothesis ad thesim sit revocanda, excurrendo nempe in laudem virtutis, dein ad speciem modestiam scilicet descendendo. Confirmatio petetur à definitione Modestiae per effecta dicendo v. g. agite enim inter caeteras corporis, animique dotes quaenam Modestia potior? Quaenam adolescente dignior? Est enim illa virtus quo linguam frenat, nè elatiùs, quàm par sit, aut petulantiùs quid audeat, quae vultum componit, et serenat oculos, nè quid superbum, aut lubricum praeseferant etc. Dein descendet orator ad enumerationem singularum partium, quibus componendis Modestia praeest, putà linguae, vultûs, oculorum, totiúsque hominis v. g. haec occludit aures, nè improborum consilijs sermonibusque pateant illa manus continet, nè sit gestus fractior, aut inconcinnior etc. Atque ut unô verbo omnia complectar Modestia virtus est, quae hominem ad urbanitatem, decorem, humanitatemque totum fingit ac

Toto téma rozšířené poslouží jako exordium (úvod) a propositio a látku poskytne 6. hlava (=kapitola), jak se má hypothese odvolat k thesi, a sice při exkursu k chvále ctnosti, dále k (jednomu) druhu, a sice ke skromnosti se přejde.315 Potvrzení se vyžaduje od definice skromnosti pomocí jejích účinků, když řeknou mezi jinými dary těla a duše, co je bližší a která hodnější než skromnost mladíka.316 Ona totiž tou ctností, která drží jazyk na uzdě, aby se něčeho více, než je správné, nebo nevázaněji, svévolněji něčeho odvažoval; která obličej uklidňuje a vyjasňuje oči, aby nic zpupného nebo choulostivého nedávaly najevo, atd.317 Poté sestupuje řečník k vypočítání jednotlivých částí, jejichž uklidnění (velké uvozovky, prosím, myšleno jako usměrnění) skromnost velí, např. jazyku, obličeji, očí, celého člověka, např. uzavírá uši, aby nebyly přístupné k názorům a řečem nečestných, drží ruce, aby gesto nebylo slabší nebo neohrabanější, atd.318 A abych vše shrnul jedním slovem, skromnost je ctnost, která člověka celého tvoří k zdvořilosti, kráse a lidství. Dále říká, že skromnost se

                                                             315

Na začátku pěje chválu ctnosti jako takové a pak řekne, že jestliže si chválu zaslouží ctnost obecná, neméně si ji zaslouží konkrétně Modestia. Takže postup od obecného ke konkrétnímu.  316 Píše: Jestliže nic není na mladém člověku chvályhodnějšího, než když má dobře „uspořádané“ tělo (= zdravé tělo a má to v hlavě srovnané), je z toho snadno pochopitelné, že nejhodnější mladého člověka je modestia, která člověka prostě usměrní.  317 Citace z oratio.  318 Citace z oratio. Je ona totiž ctností, která drží jazyk na uzdě. 

91   

componit. Deinde dicet Modestiam non se tenere intra limites corporis fingendi, sed etiam informare animum, quod tractabit pariter per definitionem Modestia ab effectis, quae parit in animo, et versabitur in iisdem enumerandis: Scilicet medetur iracundiae, superbia, et pravis motibus aliis etc. Conclusio quantô igitur studiô sectari Modestiam debent Adolescentes? Hanc ut sectentur ex praecedentibus motivis jam adductis eos adhortabitur, ac debitè concludet exponendo ubique tropos ac figuras ad marginem.

neomezuje na tvoření těla, ale že formuje i ducha, o čemž pojedná rovněž pomocí definice skromnosti z / dle účinků, které působí v duchu, a bude se zabývat při vyjmenování téhož: Totiž léčí hněvivost, zpupnost a jiné špatné duševní pochody Závěr, s jakou pílí mají mladí následovat skromnost. Pobídne je, aby ji následovali z předešlých důvodů již uvedených, a uzavře vyložením figur a tropů na okraji.319

Cantus

Cantus

1. Quae dicta sunt laconicè sufficiant Modestis Concludo modo Rhytmicè canendo laeta moestis. 2. Si quos libido occupat illicita agendi Vel si cupido stimulat Impura prosumendi. 3. Modeste cuncta agite Recedet omne malum Non assentiri facite non fiet unquam malum. 4. Cùm Adolescens maximè ad vitia inclinet,

1. Co je řečeno lakonicky ať stačí skromným Uzavírám rytmicky zpěvem veselým věcí smutných. 2. Jestliže někoho ovládá touha konat nedovolené nebo jestli vášeň / žádostivost podněcuje konat nečisté. 3. Konejte vše skromně Vše zlé ustoupí zpět, Nesouhlaste a nestane se zlo. 4. Když mladý člověk nejvíce inklinuje k nectnostem / neřestem,

                                                             319

Poznámky na okraj: (srovnání, hyperbola, gradace, zvolání, zpochybnění, potvrzení, atd.) 

92   

Modestia sit proximè. studere huic festinet. 5. Sic extirpabit omnia virtutibus florebit, Cunta putabit Somnia dum superis placebit.

skromnost ať je nejblíže ať pospíchá mu na pomoc. 5. Tak vše vytrhne z kořenů, ctnostmi pokvete Vše bude považovat za sny, dokud nebesům se bude líbit / budou schvalovat.

4. Verae divitiae non sunt in divitijs posita, ergo in paupertate. locus à privantibus.

4. Opravdové bohatství nespočívá v bohatství, ale v chudobě.

Synopsis Oratoria

Řečnický náčrt

Exord. Dicet Orator nihil esse in quo fallantur homines graviùs, quàm in ea, quam habent, de divitijs opinione. Rationem dabit, quae propositionem continebit, quia non in pecuniis, non in preciosa supellectili etc. quae tantopere illi aestimant divitiae reponendae sunt. Confirmationem ex ea ratione petet, quia isthaec omnia non habent, unde animum expleant: quam rationem tractabit per interrogationem, et per viam negationis dicendo: soline igitur divites, qui magnam vim auri, vel argenti, qui aurea tecta, qui villas et possident? Quid si nec divites quidem, quid si etiam pauperes meritò nuncupandi videantur? Quem enim intelligimus divitem, aut hoc verbum in quo homine ponimus? Opinor in eo, cui tanta possessio est, ut ad beatè libereliterque vivendum contentus sit: qui nihil quaerat, appetat nihil, nullâ re egeat, nihil sentiat sibi deesse etc. dein per viam affirmationis dicet: animus hominis oportet se judicet divitem, non vulgi opinio. Divitiarum namque fructus omnis, atque utilitas in copia est: copiam

Úvod. Řečník řekne, že není nic, v čem by se lidé vážněji mýlili, než názor na bohatství, který mají. Uvede názor, který bude obsahovat představu, že nikoli v penězích, nikoli v drahocenném nábytku, atd., které oni hodnotí tak vysoko, se má klást / vidět / vnímat bohatství. Potvrzení vyžaduje (doslova) / odvozuje z názoru, že ty věci nemají vše, co naplňuje duši: tento názor rozebírá pomocí dotazování a cestou říkání opaku: Jediní jsou tedy bohatí ti, kteří mají velké množství zlata nebo stříbra, kdo má zlaté střechy a kdo vlastní domy? Co když ani bohatí a co když také chudí se zdají, že tak mají být nazýváni? Koho chápeme jako bohatého nebo jakého člověka tak nazýváme? Domnívám se, že toho, kdo vlastní tolik, aby byl uspokojen k blaženému a svobodnému životu: Kdo nic nevyhledává, nic nežádá, tomu nic nechybí, o ničem nemyslí, že mu schází, atd. Dále pomocí potvrzení řekne: Je potřeba, aby mysl člověka ho považovala za bohatého, ne názor lidu. Veškerý užitek bohatství a 93 

 

declarat sacietas rerum, atque abundantia, quam, qui non assequentur nunquam divites futuri sunt etc. Hoc ipsum illustrabit ditissimorum hominum exemplô putà Croesi, Midae, Crassi, qui, quò haberent plura, eò plura appeterent dicetque eos nunquam fuisse divites. Denique dicet illum verè fuisse divitem, qui in summa rerum indigentia contentus suã sorte oblatos ab Alexandro Thesauros rejecerat. Conclusio. Pauperes consolabitur, quibus, si velint, contentos esse liceat, dicendo v. g. vos ergo, quotquot tenues, et exiles fortunas etc. nacti estis, quantum vel in vestra egestate atque inopia ad veras solidasque divitias praesidium habetis, quibus tam facilè liceat, quod est divitiarum proprium, vestris rebus esse contentos etc. Dixi

užitečnost je totiž v množství: množství vyjadřuje dostatek a nadbytek, který ti, kdo jej sledují, nikdy nedosáhnou. To ilustruje na příkladu nanejvýš bohatých lidí, např. Kroisos, Midas, Crassus, kteří čím měli víc, tím více chtěli a řekne, že nikdy nebyli bohatí. Konečně řekne, že opravdu bohatý byl ten, který v naprostém / vrcholném nedostatku / nouzi spokojen se svým údělem / osudem odmítl Alexandrem nabídnuté poklady. Závěr. Utěší chudé, kteří, pokud chtějí, mohou být spokojení, když řekne např. vy, jakkoli mrzký, malý majetek, atd. jste dosáhli, nebo kolik ve své nouzi a bídě máte jistotu k pravému a solidnímu / jistému bohatství, kteří tak snadno mohou, což je vlastní bohatství, být spokojeni se svou situací, atd. Domluvil jsem.

Cantus

Cantus

Pallas: Quid thesauros homo quaeris? An per illos dives eris? ab his mentem abstrahe. Non quod Splendet semper aurum Non quae placent ferunt laurum egestatem collige. Nam quae bona dat Mammonas. Quas cupido fert annonas vanae sunt deliciae. Sed quae Codrus reddit dona Haec sunt sana menti bona et verae divitiae.

Pallas Athéna: Proč hledáš poklady, člověče? Copak díky nim320 budeš bohatý? Odvrať od nich mysl. Není všechno zlato, co se třpytí To, co se líbí, nenese vavříny, shromažďuj nouzi. Protože jmění, které dá mamon, žeň, kterou nese touha prázdné jsou slasti / potěšení. Ale dary, které dává Kodros, to jsou „zdravé“ majetky pro mysl / ducha a to pravé bohatství.

                                                             320

doslova skrze ně 

94   

5.Comendantio Eloquentiae ab effectis

5.Doporučení elokvence podle / z účinků

Synopsis oratoria

Řečnický náčrt

Exord: Dicet Orator duabus potissmimùm rebus moveri, hominum, gloriâ Scilicet et utilitate. Hoc tractabit periodicè. Propositio: Dicet suam hinc Eloquentiae comendationem, ac pretium contingere, quòd gloriam, et utilitatem pariat. Confirmationis prima pars probabitur ab effectis, demonstrabitque per congeriem, quàm gloriosum sit Eloquentiae inclinare posse voluntates hominum, quocunque velit, regere animos, ferre opem laborantibus, liberare periculis etc. id ipsum ostendet exemplo Ciceronis ac Demosthenis, qui dicendo consecuti sunt, ut alter Romae, alter Athenis dominaretur. Secunda pars ab effectis probabitur Eloquentiae Scilicet utilitas, dicetque plus illam ad incolumitatem, salutetemque tum privatam, tum publicam contulisse armatâ manu, quod probabit exemplô Ciceronis, Catilino impetum coërcuit, tum Demosthenis, qui prosperas Philippi res infregit. Hic tractabit per interrogationem, complexionem et repetitionem. Denique ostendet, quantam eadem Eloquentia gloriam et utilitatem attulerit iis, qui ea laude praestiterunt, quod conficiet ab effectis recensendo honores breviter, quos homines novi306 adepti sunt Eloquentiae beneficiô. Concludet hortando Candidatos, ut assequi contendant Eloquentiae laudem et utilitatem, quae et ipsis, et Patriae tantum gloriae et utilitatis afferre possit.

Úvod: Řečník řekne, že především dvě věci pohnou lidskou myslí / duchem, a sice sláva a užitečnost. O tom pojedná v periodách. Propositio: Řekne proto své doporučení elokvence, a že se dotýká ceny,321 protože vytváří slávu a užitečnost / prospěch. První část potvrzení bude potvrzena podle účinků a ukáže pomocí snášení / vršení jak je slavné, že elokvence může obrátit lidské touhy, kamkoli chce, řídit ducha, pomoci trpícím, osvobodit od nebezpečí, atd. a právě to ukazuje na příkladu Cicerona a Démosthena, kteří řečnictvím dosáhli toho, že jeden v Římě a druhý v Athénách vládl. Druhá část bude potvrzena účinky, a sice užitečnost elokvence, a řekne, že spíše k dobrému stavu / neporušenosti a blahu / záchraně přivedla než ozbrojená hrstka [vojáků, lidí…] jak soukromé, tak veřejné poměry, což dokáže na příkladu Cicerona, který potlačil Catilinovo spiknutí, tak Démosthena, který podlomil Filipovu zdárnou situaci. O tom pojedná pomocí dotazování, complexio322 a opakování. Konečně poukáže na to, jakou tatáž elokvence přinesla slávu a prospěch těm, kteří tou slávou vynikali, což učiní pomocí účinků krátkým přehledem poct, kterých noví lidé dosáhli díky elokvenci. Uzavře povzbuzením kandidátů, aby usilovali o to dosáhnout slávy a užitku elokvence, která může tolik slávy a prospěchu přinést jim i vlasti.

                                                             306

 Homo novus se říkalo lidem, kteří se jako první v rodině stali konsulem.  Hodnoty.  322 Opakování téhož slova na začátku a na konci věty.  321

95   

Cantus

Cantus

1. Huc huc, Clientes gloriae Huc aucupes honoris Vestros pedes huc promite et hujus este odoris 2. Huc advolate protinus vestam replebo mentem Morásque rumpite ocyus Omnémque ferte gentem. 3. Sum Pallas illa nobilis quae Sceptra do regenti Regina cunctis utilis Succurro mox petenti. 4. Gloria: Vos ad Supremos vertices honoris elevabo Utilitas: Vobisque veros tramites virtuos idicabo. 5. Sic Splendidè, sic floridè florere postulate Sic inclyte Sic commodè vivere postulate.

1. Sem, sem, klienti slávy sem držitelé cti / poct namiřte sem své kroky a buďte této vůně 2. Přímo sem přileťte, naplním Vaši mysl Rychle urazte tu dobu, ten čas, no prostě na nic nečekejte přineste celý národ. 3. Já jsem ona vznešená / slavná Pallas, která dávám žezlo panovníkovi Královna užitečná všem brzo přibíhám na pomoc tomu, kdo si o ni žádá. 4. Sláva: Vás já povznesu k nejvyšším vrcholům cti. Prospěch: Já Vám pravé stezky ctnosti ukážu. 5. Tak zářně tak v rozkvětu vzkvétat chtějte Tak slavně, tak pohodlně žít chtějte.

96   

6. Povzbuzení smrtelníků 6. Adhortatio ad Mortales ut abjectô rerum terrenarum amore, ad Sectanda coelestis patriae bona Povzbuzení smrtelníků, aby odmítli lásku k věcem pozemským a usilovali o následování dobra nebeské vlasti. contendant. locus à causis Synopsis oratoria

Řečnický náčrt

Exord: Deplorabit orator sortem hominum, qui nati perfruendis aeternis bonis, rebus perituris adhaerescunt, tractabit hoc per periodum quadrimembrem, aut volubilem. Propositio: Hortabitur ipsos, ut positô fucatae beatitudinis amore ad felicitatem veram aspirent. Confirm: Ostendet à Causis coelestis patriae pretium et 1.imo à causa efficiente hoc est à DEO ipso, qui coelestem Patriam suis ipse manibus condidit, comparabitque illam cum coeteris rebus, quae admirationem hominum Stimulant, putà palatiorum magnificientiam, hortorum amoenitatem, argenti, aurique Splendorem, lucem gemmarum, dicetque DEUM lusisse quodamodò reliquis in rebus, at suam in aedificanda coelesti Patria industriam exhausisse. 2do. à causa materiali. Quaeret à Mortabilus, quae tandem maximo in pretis habeant? an aurum? an argentum? an lapides pretiosos? dicetque coelum aurô stratum esse, muros ex margaritis conflatos, portas totidem esse pretiosissimos lapides etc. qualis describitur in Acocalypsi B. Joannis Sancta civitas. 3tio. à causa formali. Dicet loci ilius pulchritudinem exurgere ex ipsa DEI Majestate, quae coelestem regionem ornabit; ex Christi praesentia, qui Solis instar coelum collustrabit etc. Hinc fore, ut his rebus nunquam satientur, sed novô semper easdem videndi, et possidenti desideriô accendantur. 4to. à cansa finali. Condita est coelesis patria, ut esset merces rerum piè, sancteque gestarum. Jubebit ergo homines pensare labores Sanctorum, vigilias, crutiatus etc. Christi ipsius meritorum

Ex.: Recitátor bude oplakávat osud lidí, kteří ač zrozeni k tomu, aby užívali nebeského dobra, lnou k věcem pomíjivým, a pojedná o tom formou čtyřčlenné nebo volné? (doslova otáčivé) periody. Pr.: Povzbudí je (orator), aby, aby po odmítnutí lásky k (toliko) líčené / nepravé blaženosti dychtili po opravdovém štěstí. Con.: Orator ukáže pomocí / z / dle příčin hodnotu nebeské vlasti. 1) z příčna účinná: , to jest z Boha samého, který nebeskou vlast (doslova) založil sám vlastníma rukama. A porovná ji s ostatními věcmi, které podněcují u lidí obdiv, např. nádheru paláců, půvabnost / malebnost zahrad, lesk stříbra a zlata, krásu perel a řekne, že v ostatních věcech si Bůh jakoby hrál, zatímco svou píli vyčerpal při stavbě nebeské vlasti. 2) z příčiny hmotné: Řečník se ptá smrtelníků, co má pro smrtelníky největší hodnotu, zda zlato, stříbro, drahokamy? A řekne, že nebe je poseté zlatem, stěny z perel „slité,“ brány že jsou ze zrovna tolik nejdražších kamenů, atd. jaká bude popsána svatá obec v apokalypse sv. Jana. 3) z příčiny formální: Řekne, že krása toho místa povstává ze samotného Božího majestátu, která zkrášlí nebeskou krajinu; z Kristovy přítomnosti, který jako slunce osvítí nebe, atd. Proto že se stane, že těmito věcmi nebudou nikdy nasyceni, ale znovu budou přistupovat z touhy je vidět a mít. 4) z příčiny finální: Nebeská vlast je stvořena, aby se stala odměnou za zbožně a „svatě“ učiněné věci (= zbožné skutky). Nařídí proto lidem vyrovnat / vyvážit strasti svatých, bdění a muka svatých. Zdá 97 

 

magnitudinem, quae DEUS, ut compensaret, videtur exhausisse suas opes ut coelum ornaret. Concludet figuris accommodis (ut etiam in praecedentibus) et erit aliquis tam fastidiosus coelestis patriae contemptor, qui etc. Erigite igitur animos Mortales, non jam miseri, sed fortunati, quos tanta beatiudinis aeternae magnitudo respicit etc. NB, figurae et tropi Specificentur in margine.

se, že Bůh, aby velikost zásluh samého Krista vyvážil, vyčerpal své síly, aby zkrášlil nebesa. Uzavře vhodnými figurami (jakož i u předešlého) a bude někdo tak pohrdající / odporný opovrhovatel nebeské vlasti, který atd. Proto smrtelní zvedněte323 ducha, nejste již ubozí, jste obdařeni štěstím, na které čeká taková velikost věčné blaženosti, atd. věčná. NB (Nota bene): Figury a tropy jsou uvedeny (specifikovány) na okraji.

Cantus:

Cantus

1. Huc vanitatis filii huc gloriae clientes Huc huc superbi Singuli vanae venite gentes 2. Quid vestra pulchra somnia vanaeque vanitates? Nihil nihil sunt omnia breves inanitates. 3. Vos jam docebo candidè huc huc avari cunti Monstrabo vobis Splendidè huc huc libidinosi 4. Felicitatis tramitem

1. Sem synové marnosti, prázdnoty, nicoty sem chovanci slávy Sem sem jednotliví nadutí / pyšní jalové národy přijďte. 2. Co Vaše krásné sny a prázdné prázdnoty? Nic, všechno je nic krátké324 prázdnoty. 3. Vás já poučím upřímně / poctivě sem sem všichni lakomci Ukážu Vám skvostně sem sem zhýralí / chlípní / vilní 4. Cestu štěstí

                                                             323 324

Povzneste, vzmužte. pomíjivé 

98   

non verò vanitates Lucem poli mirabilem non has inanitates.

ne prázdnoty / marnosti Podivuhodné světlo nebes ne tyto prázdnoty.

7. Judas ad Fratres nè perire Josephum in cisterna patiantur.

7. Juda k bratřím aby nenechali Josefa zahynout v cisterně

Synopsis Oratoria

Řečnický náčrt

Per 4 praecipuè figuras Deprecationem, Optationem, Execrationem, Exlamationem. Exordium ex abrupto, petet ab ipsis; an satìs hucusque odijs indulserint, nisì ulteriùs iras promoveant v. g. Actum est igitur Fratres peribit puer Josephus, neque ulla vos miseri commiseratio Fratris duros atque, intractabiles inflectet? tamen non dumne satìs veteribus odijs datum? etc: Dein ipsos deprecabitur, nè perire Josephus in cisterna patiantur. Haec autem erunt deprecationis momenta v. g. 1ò. Gravitas Sceleris, quod nihilo inferiùs videri debeat, quàm si manus fratris sanguine cruentâssent. 2.dò. Tenera pueri aetas, cui indulgere aliquid possit. 3.tiò. Parentis dolor, cùm peremptum fratrum Scelere Josephum audiet. Hic erit locus exclamationis, v. g. ô Pater! o infelix Pater! quô sensu ferale nuncium accipies? quo vultu cruentam Filij tui tunicam intuebere? etc: 4tò. Judas ipse qui se Josephi Patronum profitetur v. g. Et me fratres precantem rejicietis? Nihil poterit apud vos infelix Judas? (ah sinite potiùs vestrum in me furorem exarmet).307 Si mille vos

Pomocí čtyř (řečnických) figur: Prosba, Přání, Zapřísahání, Zvolání. Náhlý začátek, ptá se jich, zda už se dosud dost neoddávali nenávisti, jestli nevzbuzují více hněv, např. Praví se zde: Bratři, zemře malý Josef, neobměkčí vaše srdce žádný soucit s bratrem? Nebylo již příliš vašich starých záští? atd. Dále je prosí, aby Josefa nenechali zahynout v cisterně. Prosby jsou: 1) Závažnost zločinu, že nic se nemá mít za horší, než když je ruka potřísněna bratrovou krví, 2) Útlý chlapcův věk, ke kterému mohli být poněkud schovívaví. 3) Otcova bolest, když se doslechne o bratrově smrti zločinem bratrů. Na tomto místě bude zvolání: „Otče! Nešťastný Otče! S jakou přijmeš tu hroznou zprávu? S jakým výrazem pohlédneš na zakrvavenou tuniku Tvého syna?“ atd. 4) Sám Juda, který se prohlásí za Josefova patrona, např. Mne bratři s moji prosbou odvrhnete? Nic pro vás nešťastný Juda neznamená / nic nezmůže? Nechte raději svou zlost odzbrojí. Jestliže Vámi pohne tisíc

                                                             307

Věta nedává smysl, něco tam chybí. 

99   

gemitus movent etc. vestrum in me furorem acuite, condite me horrendo in specu, et aerumnosam finire vitam cum Fratre charissmo permittite. 5tò. Per Ephifonema quasì ipsos minimè commoveri Sentiret, dicet, tanti est assuevisse odijis, et invidiae! 6tò. Per execrationem funesta quaeque ipsis comminabitur, nisì placidos sensus induant, v. g. est aliquis coelo DEUS, admitti Scelus prohibet, et admissum graviter plectet, erit nè dubitate dies illa, cùm me precantem Sprevisse vos poeniteat etc: cùm imminis capitibus vestris periculum declinare nequicquam conabimini. Denique per optationem Orabit, ut DEUS fratrum animos inflectat et quod optat benigniùs aspirans Numen, efficiat.

nářků, atd., naostřete svůj hněv proti mně, zavřete mě samého do hrozné jeskyně a tam mě nechte skončit svůj trudný život s nejmilejším bratrem. 5) Jakoby cítil, že zvoláními se nedají pohnout, řekne, takové je přivyknout záštím a nenávisti. 6) Zapřísaháním, kletbou jim pohrozí, že špatně skončí, asi strašnou smrtí, jestli se nedají obměkčit, např: Na nebi je Bůh, který nedovolí, aby došlo ke zločinu a když se stane, tvrdě ho potrestá. Nepochybujte, že přijde den, kdy budete litovat, že jste mé prosby odmítli, atd., jestliže se s pyšnými hlavami nebudete snažit odvrátit se, ustoupit od nebezpečí. Na závěr bude modlitbou prosit za vyslyšení své prosby Boha, aby bratry pohnul, obrátil a učinil, co si přeje.

Cantus

Cantus

1. Quid hoc fratres, quid video, Josephum in cisterna? Heu admirans stupeo hac die hodierna. 2. Quod scelus Josepho fuit quod delictum quod patravit, Cur innocens frater luit, Qui omnes vos amavit. 3. Ergo in furorem amor convertitur fraternus, Nec movet nominis honor Maeror, dolor Paternus? 4. Tantum potest invidia

1. Co to, bratři, co to vidím, Josefa v cisterně? Pln údivu zírám tento dnešní den. 2. Jaký byl Josefův zločin, jakého zločinu se dopustil, Proč nevinný bratr trpí / pyká, který Vás všechny miloval. 3. Takže v hněv láska obrací se bratrská A nepohne čest jména otcův nářek a bolest? 4. Moc má pouze závist, 100 

 

zahořklost, nenávist, hněv. Pohrdá, obrací vše provádí pekelné skutky. 5. Nechte, ušetřte odložte hněv Do dáli zažeňte závist oděte se / obklopte se láskou 6. Bratr, je to Váš bratr neposkvrňte krví ruce, což dosud zbývá poskvrnit krví.

Rancor, odium, ira, Sternit, subvertit omnia Inferni patrat mira? 5. Ah sinite, ah parcite deponite furorem Livorem procul pellite, Induite amorem. 6. Frater, ac frater vester est nolite cruentare, Manus, quod adhuc superest Sanguine maculare.

8.Otec rodiny na smrtelné posteli ke svým synům o bránění svornosti mezi bratry

8.Paterfamilias morti proximus ad filios de tuenda inter fratres concordia. Locus à dissimilitude. Synopsis oratoria

Řečnický náčrt

Exord: Dicet nihil habere se, quod commendet filijs impensiùs, quàm ut tueri inter fratres concordiam conentur. Rationem dabit, quia nihil est, quod tam ad omnium, et singulorum gloriam, ac felicitatem juvare possit. Confirmationem: petet 1.mò à parabola: narrabitque, quod fecit Pater, qui virgarum fasciculum filijs porrigens jussit, ut facillos singulos alios post alios frangerent, quod fecerunt illi labore nullo, cùm

Úvod: Řekne, že nemá nic cennějšího, co by mohl poradit svým synům, než aby se snažili zachovávat bratrskou jednotu. Uvede důvod, že není nic, co by mohlo tak pomoct ke slávě a štěstí jednomu i všem (dohromady). Potvrzení bude očekávat: 1) pomocí paraboly: A bude vyprávět, co učinil otec, který podal synům a svazek proutků a nařídil jim, aby zlomili jeden po druhém, což udělali bez problému, zatímco svazek

101   

fasciculum ipsum disrumpere non potuissent. 2.dò per inductionem petitam ab artefactis et naturalibus. Ruunt fornices, si avulsus à tota mole lapis vel unus fuerit, ipsa Mundi fabrica labefactabitur, si desierit esse partes inter Singulas concordia per quam subsist[u]unt. Bona habitudo corporis pendet ex nexu, atque unione partium, quae si dissolvitur ruinam affert toti corpori, 3tiò ab exemplorum collectione, successores Alexandri M. res ab ipso partes tueri non potuerunt, quia servare concordiam non voluerunt. Eteocles, et Polynices dissidentes inter se regnum Thebanum perdiderunt, Romani dum bellis civilibus indulgent, extremam toti Imperio perniciem attulerunt. Conclusio Videte ergo, quam concordes vivere vos oporteat, poterit autem sic incipere conclusionem. Ex his, atque alijs quae proferre possim Simultatum in commodis documentum capite filij charissimi, quod ex usu vobis sit. Fugite ab illa peste, quae tot importat mala, favete diligenter paribus omnes studijis tot bonorum procreatricem concordiam etc.

samotný zlomit nedokázali. 2) pomocí inductio z přírody a lidských výtvorů. Zřítí se klenby, pokud vyjmeme z celé stavby jediný kámen, a samotná stavba světa se zřítí, když přestane existovat mezi jednotlivými částmi, z nichž sestává, jediná. Dobrý tělesný stav závisí na spojení a jednotě částí, která když se rozvolní, přinese zkázu celému tělu. 3) z kolekce příkladů: Následovníci Alexandra M. nemohli udržet stát jím rozdělený na části, protože nedodrželi jednotu – svornost. Eteoklés a Polyneikos, protože byli navzájem znepřátelení, zničili Království thébské. Římané, když dovolili / umožnili / strpěli občanské války, přivedli do smrtelného nebezpečí celou říši. Závěr „Hleďte, jak je nutné, abyste žili ve svornosti,“ by mohl uvozovat závěr. Z tohoto a podobného, co bych mohl uvést, si vezměte, nejmilejší synové, důkaz o rozbrojích v době prosperity. Utečte před tímto „morem“ zhoubou, jež přináší tolik zla. Snažte se všichni stejnými silami o svornost, tvůrkyni tolika dobrého, atd.

Cantus

Cantus

Quibus te dignam laudibus Concordia extollam? Sacrata virtus plausibus ad astra te attollam? Meretur tua dignitas, digna ut astra scandat A te fugit iniquitas, quae tela frangi mandat. Tu sola cuncta stabilis constanter facis stare tu sola es amabilis sola potes beare.

Jakými chválami Tě, jich hodnou, vynesu, svornosti? Posvátná ctnosti, potleskem ke hvězdám Tě vynesu? Tvá důstojnost si zaslouží, aby si stoupala ke hvězdám Od Tebe prchá nespravedlnost / bezpráví, které nechává zbraně, aby se zlomily Ty jediná celá stálá stále stojíš Ty jediná jsi láskyhodná Ty jediná dokážeš oblažovat /obdařovat. 102 

 

Tu civium munimina custodis, arma lassas. Tu vigilas ad limina hostiles ausus cassas. Dissolve hunc fasciculum sagittam quamvis franges Sed colligatum pendulum frange, frustrà te anges. Hanc facit vim concordia qua mediante durat Dissolvit hanc discordia nec tela fracta curat. Ergo studijs paribus Concordiam fovete Dicenti bonis avibus et auribus favete.

Ty o ochranu / záštitu občanů se staráš, zbraně oslabuješ. Ty bdíš u prahů domů, maříš nepřátelské snahy Rozvaž tento svazek ačkoli zlomíš šíp325 ale svázaný ho zlom marně se budeš trápit. Tuto sílu vytváří svornost s jejíž pomocí trvá. Tu rozvolňuje nesvornost a nestará se o zlomené zbraně. Takže stejnými silami pěstujte svornost Tomu, kdo to říká (dicenti), dopřejte sluch.

                                                             325

Alt. zlomíš jako šíp. 

103   

104   

Ediční zpráva - hudba Způsob hudební spartace se snažil vyhovět originální předloze, ač je provedena v souladu s moderní notací.326 Klíče jsou užity houslové a basové. Generálbasový zápis obsahuje číslice dle předlohy. Melodické ozdoby (trylky, přírazy), značky solo – tutti a dynamická označení (p – f) zůstaly zachovány dle původního pramene. Zřejmé chyby a omyly v zápise byly opraveny – zvláště nepřesné hodnoty not, které nesouhlasí s taktem, posuvky, zásadní nesrovnalosti v zápise melodie (např. housle v terciích a další analogické hudební postupy). Pokud se v rámci chybného zápisu objevily výraznější hudební nejasnosti (nejisté disonance, atd.), konkrétní podrobnosti uvádíme v „přehledu problematických míst.“ Chybějící legatové obloučky mezi notami byly doplněny dle analogií. Vzhledem k pozdně baroknímu období vzniku díla a v podstatě homofonní struktuře nepůsobila rekonstrukce hudby přílišné potíže. Určité komplikace přinesla pouze edice textu ve spojení s notami, a to konkrétně v oblasti přesných frází, které často nevycházely. V tomto případě byly vodítkem ostatní hlasy. Nejisté nástrojové party se naopak rekonstruovat dařilo, neboť se velmi často navzájem doplňují v různých analogiích a paralelismech (tercie, sekvence atd.). Každý hlas má určen jasné vokální či nástrojové obsazení. Možnou alteraci327 umožnuje pouzen part varhan, který je vypsán v číslovaném basu. Dle dobových zvykolostí a lokálních podmínek mohla continuový hlas doplnit viola da gamba, violon, teorba328, či dokonce harfa. Edice, která je zde zhotovena, by měla sloužit k dalšímu analytickému výzkumu a k možné přípravě k provedení.

Tabulka č. 9 zobrazuje základní hudební strukturu jednotlivých částí:

ČÍSLO, NÁZEV

TÓNINA

1. In degeneres Christianos

D dur

TAKTOVÉ OZNAČENÍ Alla breve

2. Goliath immanis gigas a juniore Davide prostratus

C dur

Alla breve, 2/4

OBSAZENÍ Vln 1, 2 C 1,2, A, B Bc Vln 1, 2 C, B Bc

POČET TAKTŮ 54

157

                                                             326

Například odstranění historických notových klíčů. Ve smyslu obměny, zastoupení. 328 O existenci provozování hry na teorbu či loutnu nemáme v broumovském klášteře nejmenších dokladů. 327

105   

3. Goliath immanis gigas a juniore Davide prostratus - cantus finalis

C dur

Alla breve

4. Modestia inter caeteras virtutes Adolescente est dignissima

D dur

¾

5. Vera divitia non sunt in divitiis posita, ergo in paupertate, locus a privantius 6. Commendatio Eloquentia a effectis

Ddur

Alla breve

C dur

2/4

7. Adhortatio ad Mortales

D dur

Alla breve

8. Judas ad Fratres

d moll

Alla breve

9. Paterfamilias morti proximus ad filios de tuenda inter fratres Concordia

C dur

2/4

Vln 1, 2 C 1, 2, A, T, B Bc Vln 1, 2 A 1, 2 Bc Vln 1, 2 C, A, T, B Bc Vln 1, 2 C 1, 2, A Bc. Vln 1, 2 C Bc Vln 1,2 A Bc Vln 1,2 C Bc

24 47 18 63 50 45 79

Vln – housle, C – cantus, A – altus, T – tenore, B – basus, Bc – baso continuo

Tab. č. 10: Přehled problematických míst: Název části/hlas

Takt/číslo znaku

znění v originale

znění v edici

repetice

repetice odstraněny pomlka doplněna

poznámka

1.IN DEGENERES

Všechny

102-105,122-123

Varh.

12/4

chybí osminová pomlka

Varh.

53/3

nesrozumitelný zápis

tón c

part psán v Cdur

Ddur e

opraveno dle harmonie

2a. GOLIATH Varh.

celé

Varh.

12/6

Vln I.

31/8

VlnI,II.

32-38

d čtvrťová pomlka navíc zapsaná pomlka pouze na 5 taktů

Alt.

41/6

d1

e1

Alt.

41/7

h

cis1

106   

opraveno dle ostatních hlasů

odstraněno pomocí editoru doplněno opraveno dle harmonie opraveno dle

Alt

42/1,2,3,4,5,6

d1,d1,fis1,d1,e1,g1,e1

cis1,cis1,e1,e1,a1,f is1

F

Fis

f1-nečitelné

g1

harmonie, v3 opraveno dle harmonie

2b. GOLIATH doplněn křížek opraveno dle harmonie opraveno dle harmonie opraveno dle harmonie

Can.II

4/8

Alt.

6/3

Alt.

7/8

fis1

g1

Ten.

24/6,7

e1,f1

f1,g1

18

melodie fis2,cis2,a1

fis2,a1,fis1

Celé

chybí repetice part psán v Cdur

repetice doplněny Ddur

osmina s pomlkou

změněno čtvrťovou

3. MODESTIA Vln.II 4.VERA DIVITIA

Varh.

celé

Varh.

17/8

Vln.I.

7/12

g2

gis2

Can.

8/5

c2

h1

Can.

9/4,5

h1,c2

a1,h1

Alt. Alt.

3/3 8/5

g1 a1

a1 gis1

Alt.

14/1,2,3

h1,c2,c2

c2,d2,c2

Alt.

17/3

fis1

g1

Bas.

6/2

G

Gis

Bas.

8/9

G

Gis

Vln.I 6. ADHORATIO

34/2-4

chybí označení trioly

triola doplněna

osmina s pomlkou Vln.I.

20/9

změněno na čtvrťovou

Vln.I. Vln.I.

30/7 32/10,11

e2, šestnáctina a1, h1, osminy

e2,osmina a1, h1 - šesnáctiny

Vln.I.

41/2,4,5,6

cis2

c2

Can. Can.

11/6 41/2,4,5,6

g1 cis2

gis1 c2

na

opraveno dle ostatních hlasů opraveno dle ostatních hlasů opraveno dle harmonie opraveno dle harmonie opraveno dle harmonie

15. takt totožné změny 18. takt totožná změna

5.COMMENDATI O

107   

opraveno dle ostatních hlasů

opraveno dle harmonie (hypotéza) opraveno dle

harmonie (hypotéza) 7. JUDAS

v pořádku

8.PATERFAMILI AS Vln.II.

4/1

nejasné (a nebo h)

a

opraveno dle harmonie

Hudební analýza sborníku Applausus Genethliacus Analýza skladeb či hudebně dramatických děl období baroka obecně vyžaduje poněkud odlišný metodologický přístup ve srovnání s díly mladšími (klasicismus, romantismus), kde obvykle využíváme zejména tradiční harmonickou analýzu. V barokní hudbě a hudbě starší je nutno reflektovat ohlasy různých hudebně teoretických koncepcí, tak jak postupně vznikaly a též zanikaly. Využití těchto dobových paradigmat se jeví relevantní právě pro hudbu před rokem 1750, nikoli v hudbě klasicismu, romantismu, potažmo 20. století. Jedním ze zásadních konceptů v souvislosti s hudební analýzou školské hry v naší diplomové práci je princip afektové teorie a systém rétorických figur.329 Přestože předmětem naší analýzy je pouhé studentské dílo, pokusíme se v námi zkoumané sbírce školských her stopy hudební symboliky a afektové teorie nalézt též.330 Právě organické spojení smyslu textu s hudbou mělo v posluchačích vyvolávat zásadní emocionální hnutí, vedoucí k dokonalému prožitku během produkce. René Descartes ve svém díle Traité de passions de l´ȃme (Paris 1645) afekty nazývá vášněmi a vytváří první koncept afektové teorie, kdy se zabývá emocemi z racionálního filozofického pohledu. Celou problematiku později završuje Johannes Mattheson v díle Der vollkommene Capellmeister (Hamburg 1739), dle kterého právě v oblasti vokálně – instrumentální hudby měla hudba co nejpřesněji vystihovat smysl textu a afekt, a tím tedy účinek díla umocnit.331                                                              329

Macek, Petr a kol.: Slovník české hudební kultury. Praha 1997, s. 20, heslo afektová teorie. Janovka, Tomas, Balthazar, Klíč k pokladu velikého umění hudebního. Praha 2006, s. 29. „Afektů, jež hudba probouzí v duších a srdcích lidí, je nejspíše osm. První je lásky, druhý smutku nebo žalu, Třetí radosti nebo veselí. Čtvrtý hněvu a nevole. Páty soucitu a slz. Šestý bázně a sklíčenosti. Sedmý zatvrzelosti a smělosti. Osmý obdivu. K nim mohou být vztahovány skoro všechny další, jsou-li nějaké kromě nich. Tyto afekty duševních hnutí se nejspíše přičítají stylu, hudebním figurám neboli tropům a také rozmanitosti tónin (tonus) a počátečních klíčů (claves initiantes).“ 331 Perutková, Jana: František Antonín Míča – ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích. Praha 2011, s. 283. 330

108   

Prvním krokem u hudební analýzy může být již otázka volby tónin jednotlivých částí souboru her. Právě charakteristika tónin je prvotním znakem, kterého si v konvolutu her všímáme. Úvahy nad charaktery tónin můžeme sledovat již ve starořecké hudební teorii v souvislosti s mody. Stejně tak jako celá problematika afektové teorie, provází i problematiku charakteru tónin určitá nejednotnost v teoretické interpretaci. V naší práci pro srovnání využijeme výklad charakteru tónin dle Marca A. Charpentiera, autora traktátu Régles de composition (Paris 1690), Johanna Matthesona, autora díla Das Neue-Eröffnete Orchestre (Hamburg 1713) a Jeana Phillipa Rameaa: Traité de l’Harmonie – chap. 24, livre second, (Paris 1722).332 Celý soubor analyzovaných her (skladeb) využívá pouhých tří tónin (Cdur, Ddur a d moll).333 V následující tabulce č. 11 uvádíme přehled charakterů jednotlivých tónin dle výše uvedených autorů koncepcí.334

Tab. č. 11

Tónina Cdur

Marc A. Charpentier (1690) Gai et guerrier/Veselý a bojovný

Ddur

Joyeux et très/Radostný a velmi bojovný guerrier.

Dmoll

Grave et dévot/Vážný a

Johann Mattheson (1713) . Hat eine ziemliche Rude…335/ Drzý a troufalý. Radovánky. Dává volný průběh své radosti. Ist von Natur etwas scharff und eigensinnig…336/Ostrý, jiskrný, živý, neústupný, zarputilý, hlučný, rozmarný, bojovný, povzbudivý event. Jemný. Trubky a bubny Wenn man nun [...]…

Jean Phillip Rameau (1722) Chant d’allégresse et de reconnaissance (comme Ré ou La majeur)/ Zpěv radosti / jásotu / veselí a vděčnosti (jako D nebo A dur) cf. Do majeur/jako Cdur

Convient à la douceur et

                                                             332

Muse Baroque, le magazine de la musique baroque, Tonalités et Affects d'après Charpentier, Mattheson, Rameau. In:[online] 2012. [cit. 23. září 2012]. Dostupné z http://www.musebaroque.fr/Documents/tonalites.htm. 333 Viz tabulka č. 1 334 Schüllerová, Silvie: Afektová teorie a hudebně rétorické figury. Disertační práce, Pedagogická fakulta MUNI, Brno 2010, s. 63. 335 Tonartencharakteristik. In:[online] 2012. [cit. 23. září 2012]. Dostupné z http://www.koelnklavier.de/quellen/tonarten/dur.html#cdur.…[rohe] und freche Eigenschafft / wird aber zu REJOUISSANCEN [gemeint ist die Tanzart Rejouissance], und wo man sonst der Freude ihren Lauff läst / nicht ungeschickt seyn; dem ungeachtet kan ihn [d.h. die Tonart] ein HABILer [fähiger] COMPONIST [...] zu gar was CHARMANTES umtauffen / und füglich auch in TENDREN [zarten, zärtlichen] Fällen anbringen. 336 …zum Lermen / lustigen / kriegerischen / und auffmunternden Sachen wol am allerbequemsten; doch wird zugleich niemand in Abrede seyn / daß nicht auch dieser harte Tohn [...] / gar artige und frembde Anleitung zu DELICATEN Sachen geben könne.

109   

zbožný

[...] wol untersuchet… 337 / Pobožný, klidný, slavnostní, příjemný, spokojený, event. Zábavný, ne skákavý ale plynulý.

à la tendresse (comme les tons de Sol, SI et Mi mineur)/ Hodí se k jemnosti / sladkosti a něžnosti / citlivosti (jako gmoll, hmoll a emoll)

Několik poznámek k hudebnímu stylu Období hudebního baroka je charakteristické nástupem velkého množství nových a inovovaných hudebních forem a žánrů, které navíc procházely neustálou proměnou. Během sto padesáti let došlo k jejich vyhranění a dalo by se říci též ke krizi a zániku či transformaci některých tradičních barokních hudebních paradigmat (concerto grosso, baso continuo, afektová teorie) a v souvislosi s příchodem hudebního klasicismu sledujeme přirozený vznik koncepcí nových. Námi anylyzované dílo bylo vytvořeno v období stylové proměny, kdy vedle sebe působili autoři bytostně barokní (Bach, Händel), ovšem současně se v hudebním světě etablují „noví“ skladatelé progresivní a moderní hudby (Cimarosa, Rameau, později Míča, Stamic). Vzájemné soužití různých generací skladatelů přispívalo k formování přechodových vývojových stádií, která dala vzniknout určitým regionálním specifikům (Francie, Berlín, Manheim, Vídeň). V souvislosti s naší analýzou bychom mohli zmínit zejména galantní sloh, vzešlý z francouzského prostředí, ovšem výrazně reflektovaný též v německé hudbě počátku 18. století. Je charakteristický zpěvnou kantábilní melodikou, zjednodušenou harmonií obsahující vesměs pouze základní funkce, užitím synkop, drobných rytmických hodnot a často využívanou ornamentikou.338

                                                             337

Tonartencharakteristik. In:[online] 2012. [cit. 23. září 2012]. Dostupné z http://www.koelnklavier.de/quellen/tonarten/dur.html#cdur. [...] so wird man befinden / daß er etwas DEVOTES [Demütiges], ruhiges / dabey auch etwas grosses / angenehmes und zufriedenes enthalte; dannenhero derselbe in Kirchen=Sachen die Andacht / in COMMUNI VITA [im weltlichen Leben] aber die Gemüths=Ruhe zu befördern CAPABLE [in der Lage] sey; wiewohl solches alles nichts hindert / daß man nicht auch was ergetzliches / doch nicht sonderlich hüpfendes / sondern fliessendes / mit SUCCES [Erfolg] aus diesem Tohne setzen könne [...] zum Heroischen oder Helden=Gedichte ist er am bequemesten. Denn er hat nebst der Hurtigkeit [S. 237] eine wunderbare GRAVItät [Würde] &c. [...] ARISTOTELES nennet ihn: ernsthafft und beständig.  338  Macek, Petr a kol.: Slovník české hudební kultury. Praha 1997, s. 238, heslo galantní sloh. 

110   

1. In degeneres Christianos Stručný přehled děje: Děj posluchači připomíná, proč být dobrým křesťanem. Proč se chovat podle křesťanských zákonů, a radí nepoužívat toto označení, pokud jím nejste. Kdo takto nechce žít, má přestoupit k jiné víře („…jděte k mohamedánům, nejhanebnějším obyvatelům tohoto světa“). V závěru autor textu obligátně nabádá posluchače k návratu ke křesťanské víře („obraťte se k lepšímu ovoci a označení křesťanem“). Možná je překvapivé, že sbírku nezahajuje žádná instrumentální předehra na způsob prolusia, ale přímo třítaktový vstupní altový zpěv v D dur s počáteční vzestupnou figurou anabasis339 „Zdravíme hosty…“340

Vokální úvod je vystřídán houslovou odpovědí, jež

vykazuje známky koncertantního principu.341 Houslové odpovědi jsou členěny symetricky, obvykle po dvou taktech s echy. Skladba dále pokračuje v základních tóninách D dur – A dur. V taktu 17 – 18 v altu při opakováni textu: „ve kterém uslyšíte…“342 V tomto případě se jedná o figuru anaphora či repetitio.343 Se stejnou fugurou se setkáváme v taktu 20 – 21 v textu „...co to je…“344 V taktu 22 – 23 je rovněž figura anaphora se zopakováním textu „…vděčně naslouchej. “345 V obou těchto případech se rovněž jedná o altový hlas. Housle vyplňují pauzu vokálního partu se shora rozloženým akordem D dur. Dále skladba moduluje do G dur a opět střídá vokální part se vstupy houslí. V 38. taktu se připojuje celý pětihlasý sbor (na text Date aures…) s průvodem houslí, aby se po dvou taktech odmlčel a zněly pouze Cantus 1 a Altus. V taktu 40 následuje figura anabasis na dvojhlasou (C1, A) vzestupnou melodií na text „Zvídavým vědění“.346 Hlasy ovšem nepostupují od počátku zcela paralelně. Cantus 1 postupuje d-e-f-g-a a alt d-c-d-e-f, tj. melodie začína unisono. Ve 44. taktu se na dva takty připojí celý sbor a po odmlčení dva soprány v paralelní terciové melodii. Vyvrcholení přichází od 50. taktu, kdy se opět připojí celý sbor. Závěrečná basová vokální figura pravidelně kráčí v poměrně obtížném intervalu undecimy a udržuje stabilitu harmonie D dur                                                              339

Sémantická figura, (stoupající hudební pasáž, která vyjadřuje stoupající nebo zvedající myšlenky nebo afekty). 340 „Salve hospitum.“ 341 Tento skladatelský záměr se objevuje ve všech částech opakovaně a je charakteristickým barokním kompozičním prostředkem. 342 „In quos audies…“ 343 Sémantická figura, (zopakování slova, nebo skupiny slov na začátku následující věty nebo souvětí, zopakování úvodní fráze nebo motivu). 344 „Quid sit.“ 345 „Aure grata percipe.“ 346 „Date aures.“

111   

A dur až do konce (takt 54). V taktu 53 – 54 dochází k zopakování textu – figura anaphora: „Boží milost,“347 a to ve všech hlasech, v plném znění.

2a. Goliath immanis gigas a juniore Davide prostratus (složený ze dvou hudebních vstupů) Stručný přehled děje: V příběhu se jedná o biblický motiv, založený na fyzicky nerovném boji mezi útlým, neduživým Davidem a obrem Goliášem, jenž je v závěru poražen. („On vrhnul kámen a porazil obra“). Tato část je zkomponována v tónině C dur a je zahájena drobnou houslovou sekvencí, která je ihned v druhém taktu transponována o tercii a imitována druhými houslemi. Ve třetím taktu stejnou melodii imitují i varhany a tento vstup – „ritornel“ je zakončen opět na tónice. Basová, dvojsloková árie Goliáše začíná od 6. taktu rozloženým kvintakordem C dur a vzestupnou figurou anabasis „Jestli je tu někdo slavný“348 a je dále střídána houslovými sóly, která obsahují echa (f –p). V 15. a 16. taktu se objevuje „opakovací“ figura anaphora „Budou otroky Israele“.349 Skladba dále osciluje mezi základní tóninou C dur a tóninou dominantní. V rámci skladby se uvedené motivy několikrát prostřídají již zmíněným koncertantním způsobem. Od 20. taktu nastupuje zpěvní část, která se symetricky střídá s houslovými vstupy vždy po šesti taktech. Celá sekce je uzavřena basovým vstupem Goliáše „Quid pigmae…“ Od 44. taktu dále pokračuje soprán a i v dalších oddílech se tyto dva hlasy (C-B) pravidelně střídají společně s houslovými vstupy ve formě vzájemného dialogu. Od taktu 46 až do závěrečné kadence je sopránový part doprovázen dominantní prodlevou, která je přes průtah rozvedena do C dur. V taktu 66 - 67 a 68 - 69 je figura anaphora na text „Tebe porazí Israel“,350 při opakování melodie klesá, což odpovídá klesající figuře katabasis351 od c2 po c1 a stejná figura v taktech 82 - 83 a 84 – 85 „o nešťastný Izraeli“.352 V taktu 138 – 139 a 140 – 141 se lze setkat opět s figurou anaphora „Takže raduj se Izraeli.“353                                                              347

„Divina clementia.“ „Si qui adest gloriosus.“ 349 „Erunt servi Israël.“, 2. Strofa: „budete našimi otroky“ – „Servi nostri eritis.“ 350 „Te devincet Israël.“ 351 Sémanticku klesající figuru katabásis možno vnímat jako opak „pozitivní“vzestupné figury anabasis. Obvyklá slova: např. sestoupit, ponížit. 352 „O infauste Israël.“ 353 „Ergo Israël gaudeto.“  348

112   

2b. Goliath immanis gigas – cantus finalis Stručný přehled děje: V této části je opěvováno konečné vítězství Davida. „...nepřítele vyhnal z planiny, statečně zvítězil“ Závěrečný zpěv této části oslavuje vítězství Davida nad Goliášem (Io triumphum canite…) a tato radostná atmosféra se odráží ve velmi pozitivním duchu celé skladby. Pravidelně se zde střídá dvojhlasý zpěv sopránů s celým sborem, čímž skladba graduje. Efekt a výraz celé skladby je umocňován též opakováním jednotlivých částí. Modulace probíhají jednoduše z C dur přes D dur do tóniny G dur, dále se zde objevuje využití paralelismu C dur - a moll. Rétorické figury v této části nacházíme pouze minimálně, ve formě opakovací figury anaphora v závěru (závěr taktu 20 – 22 a opakování konec taktu 22 – 24) „z provedeného zločinu ať se stane přísný mstitel, trestatel.“354

3. Modestia inter caeteras virtutes Adolescente est dignissima Stručný přehled děje: Tato část vysvětluje a chválí ctnosti, a to zejména skromnost člověka. „…skromnost je ctnost, která člověka celého tvoří k zdvořilosti, kráse a lidství. Dále říká, že skromnost se neomezuje na tvoření těla, ale že formuje i ducha.“ Setkáváme se zde s duetem altů opatřeným průvodem houslí, v třídobém taktu, menuetového charakteru. Skladba se v celém svém průběhu opírá pouze o základní harmonické funkce. Začátek skladby je opatřen třinácti taktovou houslovou předehrou, jež je vedena v obvyklých terciích. Zajímavostí je opakovaná melodie v triolách, v kadenčním bodě vyvrcholí trylkem a sestupným tónickým kvintakordem. Duet obsahuje pět slok, takže se dá předpokládat, že interpret při návratech melodii zdobil a kupříkladu diminuoval. Smysl pro gradaci autor projevil i v této části, konkrétně od 40. taktu, kdy bas continua sestupuje g – fis – e - d, přičemž jde o sextakordy. V prvním altu můžeme shledat jistý náznak koloraturního

                                                             354

„Et de patrato crimine fiat severus vindex.“

113   

zpěvu ve formě figury tirata355 „zpěvem veselým věcí smutných“356 a poté analogicky v dalších čtyřech strofách ve dvaatřicetinových notových hodnotách.

4. Vera divitia non sunt in divitiis posita, ergo in paupertate, locus a privantius Stručný přehled děje: „Řečník řekne, že není nic, v čem by se lidé vážněji mýlili, než názor na bohatství, které mají.“ Toto cvičení se zabývá relativní hodnotou materiálního bohatství, které nelze vyvážit bohatstvím na duchu. „…opravdu bohatý byl ten, který v naprostém nedostatku / nouzi je spokojen se svým údělem.“ Tato část začíná vstupem sopránu a altu, přičemž po třech taktech se připojí ostatní hlasy T, B včetně vln1, vln 2. Ve 4. - 9. taktu se v kompletním obsazení sboru (C, A, T, B) můžeme setkat s několikerou opakovací figurou anaphora na text „...Odvrať od nich mysl...“357 A analogicky v druhé strofě na text „…prázdné…“358 Ve 4. taktu je pouze naznačena, ovšem v dalších je opakována ještě dvakrát. Od pátého taktu skladba směruje z D dur do A dur. V sedmém taktu se můžeme setkat s figurou anabasis v basu na stejný text „Odvrať od nich mysl“,359 (unisono bas s varhanami) kde úsek graduje a po kadenci je uklidněn. Od 10. taktu se vrací dvojhlasý zpěv a po něm následuje motivicky nová část, zpívaná opět sborem. Přiřazování tematicky nových motivů a vět na způsob evoluční práce je charakteristickým rysem všech hudebních částí sborníku. V taktu 12 a 13 se objevuje opět figura anaphora na text „shromažďuj nouzi“360 a analogicky „a to pravé bohatství“.361

V taktu 16 – 18 se

objevuje závěrečná homofoní gradace ve všech hlasech s figurou anaphora a s několikerým opakováním: „a to pravé bohatství“.362

                                                             355

Schüllerová, Silvie: Afektová teorie a hudebně rétorické figury. Disertační práce, Pedagogická fakulta MUNI, Brno 2010, s. 183. Sémantická figura tirata - rychlá škálovita pasáž v rozsahu od kvarty po oktávu či více, Mattheson ji přirovnává ke střele (Schluss) nebo hodu oštěpem/šípem (Pfeilwurf). 356 „Canendo laeta moestis.“ 357 „Ab his mentem abstrahe.“ 358  „Vanae.“  359 „Ab his mentem abstrahe.“ 360 „Egestatem collige“  361  „Et verae divitiae.“  362 „Et verae divitiae.“ 

114   

5. Commendatio Eloquentia a effectis Stručný přehled děje: Část pojednává o dvou podstatných vlastnostech, které souvisejí s lidským duchem - sláva a užitečnost. „Elokvence je schopná obrátit lidské touhy kamkoli chce, řídit ducha, pomoci trpícím…“ a tím přispět světu nejlepším možným způsobem. Jde o drobnou a jednoduchou, leč melodicky nejzajímavější část sborníku. Harmonické schéma odpovídá základním funkcím s přehodnocením na dominantě. Již od 1. – 4. taktu se lze setkat s opakovací fugurou anaphora na text

„Sem, sem, klienti slávy“.363 Po

osmitaktovém altovém sóle se připojí housle 1, 2, které spolu zopakují melodii altu, a to tímto způsobem: předvětí unisono, závětí v tercích. Skladba je opatřena častými dynamickými kontrasty echa (f – p). Na konci 16. taktu (opakovací figura anaphora takt 16 – 20 na text „namiřte sem své kroky“364) skladba vstupuje do dominanty, aby se ve 23. taktu opět vrátila do Cdur. V taktech 21 – 24 se objevuje opakovací fugura anaphora na text „této vůně“.365 V taktu 31 lze sledovat drobnou formu imitační práce, kdy hrají paralelně ve dvojicích (housle 1 a cantus 1). O dobu později nastupují druhé housle s basem continuem. V 36. taktu se analogicky vrací melodie housle 1. a cantus 2, uvádějící totožnou melodii jako housle 1 a cantus 1 v taktu 31. Ve 33. taktu nastupuje arie Slávy, která se ve 35. taktu odmlčí a je nahrazena arií Prospěchu. Ve 35. taktu se tedy hlasy vymění, takže dojde k zajímavému efektu, a navíc se v taktu 35 - 36 můžeme setkat se vzestupnou figurou anabasis „Vás já povznesu“.366 Od 40. taktu až k závěru skladby se faktura zahustí všemi výše uvedenými hlasy včetně houslí a tím skladba vygraduje k závěru.

6. Adhortatio ad Mortales Stručný přehled děje: „Povzbuzení smrtelníků, aby odmítli lásku k věcem pozemským a usilovali o následování dobra nebeské vlasti.“ Jedná se o jeden ze základních křesťanských archetypů, ukazujících smysl materiálního pozemského života na úkor života věčného. „…Sem synové marnosti, prázdnoty, nicoty, sem chovanci slávy…“                                                              363

„Huc, huc, clientes gloriae.“ „Vestros pedes huc promite.“ 365 „Este odoris.” 366 „Vobisque veros.“ 364

115   

Struktura této části je poněkud odlišná, protože se gradace nenachází v závěru skladby, nýbrž v několika středních úsecích následujících po sobě, přičemž v závěru přichází uklidnění. Jedná se o nejpropracovanější část, která harmonicky obsahuje 4 taktovou chromatickou součást. Skladba začíná dvojhlasou houslovou předehrou, která od 4. taktu graduje vzestupnou sekvencí v šestnáctinových hodnotách. V 6. taktu přichází kadence ve formě rozloženého sextakordu A dur. Následuje vstup sopránu, jenž se v krátkých úsecích střídá s houslemi, přičemž ve 12. taktu přichází návrat do počátečního instrumentálního tématu, včetně sekvence. V 19. taktu zpívá opět soprán původní melodii. Charakteristické jsou dynamické změny (f-p), ke kterým dochází na velmi malé ploše. V taktu 21 – 22 je opakovací figura anaphora na text „národy přijďte“.367 Od konce taktu 22 přichází mezivěta, která vytváří napětí a předznamenává již novou hudební epochu - klasicismus, a to zejména šestnáctinovou basovou figurou. V taktu 23 se můžeme setkat se sémantickou figurou accentus368 „Co Vaše krásné sny“369, která se v modifikované podobě objeví ještě v taktu 25 a 27. Následující pasáž připravuje kontrast, který obstará nejpestřejší část díla. Mezi takty 36 a 39 nejsou předepsány dokonce ani varhany a melodie je postavena pouze na prvních houslích a sopránu, s přiznávkami druhých houslí. V taktu 41 - 43 skladatel vytvořil harmonicky velice zajímavý úsek, kdy skladba bez přípravy moduluje z A dur do C dur, poté přes VII. stupeň do Ddur s opakováním motivu v pianu pouze v houslích (takt 43 a 44). Akordy v této části mají v průchodech přidané malé i velké sekundy či nony, takže znějí velice moderně. Závěr na dominantě k základní tónině celou skladbu uzavře. Text je zde zpracován formou strofické písně, kdy autor pro každou další sloku zkomponoval novou hudbu (abcd).

7. Judas ad Fratres Stručný přehled děje: V příběhu se jedná o biblický výjev ze života židovských bratří, kteří řeší osobní rodinný svár. Bratr Josef, uzamčen v cisterně, má být odkázán na smrt. V díle jsou ukazovány morální a etické důvody, proč bratra nezabíjet. Současně je zde připomínána úcta a respekt, jenž je třeba chovat k Bohu. „Na nebi je Bůh, který nedovolí, aby došlo ke zločinu, a když se stane, tvrdě ho potrestá.“                                                              367

„Venite gentes.“ Sémantická figura accentus (superjectio), předcházející nebo následující vyšší nebo nižší sousedící tón obvykle vyjadřovala pohrdavé, lítostivé či ponížené afekty. 369 „Quid vestra pulchra somnia.“ 368

116   

Jedná se a typický doprovázený monodický recitativ altu v rozsahu 13 taktů, v tónině d moll, jejž doprovází pouze varhany hrané dle vypsaného basa continua. Vokální part nese znaky expresivity a je bohatě zdoben koloraturou, zejména v závěrečné figuře tirata na kadenci prvního oddílu „který Vás všechny miloval“.370 V závěru této části dojde ve 12. – 13. taktu k zopakování slova „miloval“ při využití figury anaphora. Poté následuje 16ti taktové rytmicky pregnantní arioso, kdy po prvních třech taktech nastoupí housle 1, 2, jež hrají v terciích. Housle se zde v přednesu melodie střídají se zpěvem. Harmonie se pohybuje v tónině d moll - F dur, pouze v 17. taktu s vybočením zmenšeným septakordem. A dále chromatickým postupem do Adur ve 22. taktu. Následuje melodicko - rytmická sekvence z g moll do d moll, kterou zopakují ještě jednou housle v osminových hodnotách. V taktu 24 – 25 je opakovací figura anaphora na text „Pohrdá, obrací vše“371 a též ve 39 – 42 taktu „ruce, což dosud zbývá“.372 Závěrečná kadence je durová (Ddur).

8. Paterfamilias morti proximus ad filios de tuenda inter fratres Concordia Stručný přehled děje: Závěrečná část symbolicky připomíná, že bratři (benediktini) mají ctít sounáležitost: „Hleďte, jak je nutné, abyste žili ve svornosti.“ Že každý jediný neznamená tolik, jako když jsou bratři spojeni. „…podal synům svazek proutků a nařídil jim, aby zlomili jeden po druhém, což udělali bez problému, zatímco svazek samotný zlomit nedokázali.“ Nebo: „Zřítí se klenby, pokud vyjmeme z celé stavby jediný kámen, a samotná stavba světa se zřítí, když přestane existovat mezi jednotlivými částmi, z nichž sestává, jediná.“ Jde o završení celé sbírky a tudíž „hra“ nabádá k uchování řádových benediktinských hodnot. Konečná část přináší optimistické vyvrcholení, které má vzdáti hold opatovi i ostatním představitelům benediktinského kláštera v Broumově. Jedná se o harmonicky jednoduchou skladbu v tónině C dur s kadencemi. Úvodní 12ti taktový instrumentální ritornel, určený houslím 1, 2, je vystřídán sopránovým sólem, které částečně z melodie houslí vychází. Ve 20. taktu skladba na krátko moduluje do tóniny G dur. Následující houslová mezihra využívá efekt echa. Ve 27. taktu je další kadence přes D dur a G dur, zpět do C dur. Ve 28. taktu zpěv vystřídá housle novým motivem, který na ploše 12ti taktů opakováním graduje. V taktech 41                                                              370

„Qui omnes vos amavit.“ „Sternit, subvertit omnia.“ 372 „Manus, quod adhuc superest.“ 371

117   

– 45 je užita opakovací figura anaphora na text „Takže stejnými silami“.373 Ve 42. taktu přichází další nový motiv, založený na imitační struktuře, kdy nejprve nastupuje soprán a o jednu dobu později varhaní basový hlas. Podobným způsobem je ve 47. taktu užito houslí, s rozdílem, že housle nastupují společně. V taktech 51 – 54 je opakovací figura anaphora na text „Tomu, kdo to říká (dicenti)“.374 Na konci 51. taktu nastupuje v sopránu ještě jeden nový motiv, aby ho v 57. taktu opět převzaly housle. Tento oddíl, hraný v unisonu (housle a varhany) ukončuje kadence v raně klasickém duchu. Na konci 67. taktu přichází opakování 12ti taktové části, totožné s částí v taktu 1 – 12. To znamená, že skladba je orámována dvěma stejnými hudebními úseky.

Shrnutí Přestože se jedná o nekomplikované hudebně - dramatické žákovské dílo, je u něho možno ocenit melodickou invenci, kvalitní kompozici basu, vedení hlasů i smysl pro formu, výstavbu, kontrasty, gradaci a práci s hudebně - textovou symbolikou. Příznačné je minimální užití imitační techniky375, zřetelná homofonie sborů, střídání sól (duetů) se sborem či sól s houslemi – na způsob koncertantního principu. Dílo bylo vytvořeno v roce 1731 a nese mnohé znaky galantního či raně klasického stylu. K baroknímu hudebnímu světu nás vede zejména časté uplatnění koncertantního principu a varhanní part opatřený generálbasem. Naopak symetrie a optimistická melodika již značí racionalizovanou hudbu klasicismu. Zajímavostí je časté používání stále nového „evolučního“ motivického materiálu, odpovídající volné formě (abcd). Jindy se naopak objevují repetice a návraty, příslušející formě písňové. Oběma těmito přístupy autor využívá možnost vzbuzovat v posluchači zvědavost a dosahuje silného efektu gradace. Efektu gradace a zdůraznění smyslu textu je též docilováno častým užíváním opakovací figury anaphora např. (Sem, sem, klienti slávy, nebo národy přijďte). Nelze říci, že dílo je po stránce invenční kompozičně výjimečné, současně ale musíme připustit, že určitých estetických kvalit dosahuje. Pokud k tomu připočteme fakt, že se jedná o dílo studenta, výsledek je velice obstojný. Téměř nikde jsme se nesetkali s kompozičními

                                                             373

„Ergo studijs paribus.“  „Dicenti bonis avibus.“ 375 Imitace se objevuje ve třech krátkých motivech.  374

118   

chybami a podobnými nedostatky, dílo je naopak psáno účelně a efektivně dle dobových potřeb školských představení.

119   

4. SEZNAM DOCHOVANÝCH A V PRAMENECH UVEDENÝCH ŠKOLSKÝCH HER BROUMOVSKÉHO KLÁŠTERA

Číslo(Zdroj, lokalizace) inventární číslo 1. (M) 2. (M)

3. (M) 4. (M) 5. (M) HRY Z DOBY OPATA TOMASE SARTORIA (1662 – 1700) 6. (Br), muzeum, Inv. č. 701.

7. (M) 8. (M) 9. (M)

datum vzniku, provedení

název

autor

1647, 23. červen, Boží tělo 1648, 14. červen, neděle po Božím těle 1647 nebo 1648, přesně neuvedeno 1647 nebo 1648, přesně neuvedeno asi 1650, přesně neuvedeno

Sumunt Boni, sumunt mali, sorti tamen, ina queli

Maurus Matheus Reyman Maurus Matheus Reyman

1664

Reverendissime ac Amplissime – spis věnovaný konventem opatu Sartoriovi

neuveden

1665, 4. květen, Boží tělo 1665, 4. května, Boží tělo 1665, 11. květen, provedeno při

Das weise Urteil Salamonis über des erdrückte Kind komódie Was die Himmel gezeigten Kometen bedeuten komódie Wie David den Goliath erlegte - komódie

neuveden

Text (rukopis), Spíše než o hru se jedná o lingvistickou hříčku, plnou různých jazykových rébusů, achrostik, anagramů a permutačních básní P

neuveden

P

neuveden

P

Quem Dominus defendit, ab omni periculo tutus est, per Dauiedem ostenditur Theodoricus armatus Julianus, tragódie Litania Eucharistica

120   

Maurus Matheus Reyman Maurus Matheus Reyman Maurus Matheus Reyman

pouze Poznámka v pramenech (p) synopse text hudba P P

P P P

Titulní list psaný stejnou rukou jako titulní strana u Aplausus Genethliacus (Monasteri Braunensis, O. S. B)

10. (M)

11. (M) 12. (M)

třetím procesí 1665, 11. květen, provedeno při třetím procesí 1668, na Velký pátek 1668, na Boží tělo

13. (M)

1668, neděle po božím těle

14. (M)

1668, 7. červen, provedeno při třetím procesí 1668, přesně neuvedeno

15. (Br, M), muzeum, Inv. č. 710 16. (Br), klášter, Inv. č. 712

17. (Br), klášter376 17. (M)

19. (M) 20. (M) 21. (M) 22. (M) 23. (M)

1669, přesně neuvedeno

1669, přesně neuvedeno 1669, na Boží tělo během procesí a také v neděli a v oktávu. 1669, na Boží tělo během procesí 1669, na Boží tělo během procesí 1671, přesně neuvedeno 1671, přesně neuvedeno 1673, přesně neuvedeno

Wie Kaiser Konstantin vom Aussatze rein zu werden im Blut unschuldigen Kinder zu baden - komódie Vom Leiden Christi komódie Von Brüdern Josefs, wie sie aus Hungernot in Egypten gezogen, getreid zu kaufen und endlich mit Freuden sind ersättiget worden - komódie Von den zwei Jüngern, so gen Emaus gingen, wie ihnen Christus die Schrift ausgelegt und sie ihn hernach am Brodbrechen erkannten - komódie Wie Jonathas wieder Verbot seines Vatres aus Mattigkeit etwas Honig genossen…komódie De Guifrapel comitis filia et de Guariano eremita – Tragico - Comedia Portus Gloriae, quem reverendissimus ac celsissimus princeps ac dominus.

neuveden

P

neuveden

P

neuveden

P

neuveden

P

neuveden

P

Roman Hütter

Rukopis, text, hudba

Decora ordinis

neuveden

nejstarší dochovaný záznam hudby Rukopis, text věnováno břevnovsko – broumovskými benediktiny arcibiskupovi M. F. Sobkovi, tisk univerzitní knihovny v Klementinu Rukopis, text

Die Opferung Jephtae komódie

neuveden

P

Zacheus - komódie

neuveden

P

Das große Abendmahl komódie

neuveden

P

Vom König Saul komódie Wie Josef verkauft worden - komódie König Hosias ind Elias komódie

neuveden

P

neuveden

P

neuveden

P

neuveden

                                                            

376

Toto dílo je v současnosti nezvěstné, data v tabulce vycházejí z katalogu Romany Roškové z roku 1993, In: Rošková, Romana: Školské hry v broumovském klášteře ze 17. s 18. Století. Diplomová práce, Pedagogická fakulta, Hradec Králové 1993, s. 42 – 43.

121   

24. (M) 25. (M)

1676, přesně neuvedeno 1676, přesně neuvedeno

Von Lazaro - komódie

neuveden

P

Wie Kain und Abel opferten, jener diesen todtgeschlangen - komódie Von hl. Wenzeslaus komódie Vom König David, wie ihn der Saul verfolget gehalten - komódie Von der geistlichen Liebe komódie Vom heiligen Benedikt komódie Von der heilige Maria Magdalena - komódie Von Josef in Aegypten komódie Dorotea sen Donatrix Divina

neuveden

P

neuveden

P

neuveden

P

neuveden

P

neuveden

P

neuveden

P

neuveden

P

neuveden

Rukopis, text Tomas Sartorius zvolen opatem

Sacer Zelus

neuveden

Synopse (lat/něm), tisk Kladsko - Andreas Franciscus Pega

1706, přesně neuvedeno

Jupiter peregre profectus drama

neuveden

Synopse, text věnováno opatu (rukopis) Othmaru Zinkemu

1709, 16. Listopad 1717, 26. březen, na Velký pátek 1731, přesně neuvedeno

Eutrapeliae

neuveden

Admirabile Divini amoris Compendium

neuveden

Rukopis, text Věnováno opatu bez hudby Othmaru Zinkemu P

Applausus Genethliacus Adhortatio ad Mortales Judas ad Fratres Paterfamilias morti proximus ad filios de teunda inter fratres concordia

1733, 3. duben na Velký pátek

David allegoricus id est Christus Patiens olim in Davide adumbratus

autor hudby G. J. Michler, autor textu neuveden, v synopsi uveden Grundiman n - básník neuveden

26. (M)

1676, 27. září

27. (M)

1677, přesně neuvedeno

28. (M)

1677, přesně neuvedeno 1677, přesně neuvedeno 1679, přesně neuvedeno 1679, přesně neuvedeno 1686, (9) listopad, provedeno na svátek sv. Theodora 1693, 21. pProsinec

29. (M) 30. (M) 31. (M) 32. (Na), inv. č. 360.

33. (Na*), č. 32

HRY Z DOBY OPATA OTMARA ZINKEHO (1700 – 1738) 34. (Br, M), klášter, Inv. č. 705 35. (Na, M), inv. č. 336. 36. (M) 37. (Br), muzeum, Inv. č. 700. (originální evidenční označení XXXII. A. 27). 38. (Br, M) klášter, Inv. č. 704 HRY Z DOBY OPATA

122   

věnováno opatu Tomasi Sartoriovi k jmeninám

Rukopis, hra je předmětem text, synopsis naší spartace oratoria, hudba

Rukopis, text, hudba (pouze jednohlas)

Latinský rukopis, texty německé

BENNO II. LÖBLA (1738 – 1751) 39. (M) 1740, přesně neuvedeno 40. (Na), inv. č. 338.

1743, 7. únor

41. (Na), inv. č. 358

1743, přesně neuvedeno

42. (M)

1747, neuveden

43. (Na*), č. 45

1748, 8. únor

44. (Na*), č. 46

Bivium Vanitatis in via salutis

neuveden

Schola Christi et Schola Mundi seu Rhetorica Calestis et Politica Periodus Triembris seu Vinculum Perfectionis

neuveden

Rukopis, text, hudba

Neuveden

Rukopis, text, hudba

Phoenix recidivus seu ex Hussais olim eineribus resurgenes et marte furte cum Filiabus suis norissime devastati Biederlicher liebes Sieg

neuveden

P

neuveden

1748, přesně neuvedeno

Divius Alexius

neuveden

45. (Na*), č. 47

1749, únor

Famosus mala fama antesignanus Divies Epulo

neuveden

46. (Na*), č. 48

1749, září

Inocentia Astudelusa Fraterni livoris victima S. Wenceslaus Boemia principes

neuveden

47. (Na*), č. 49

1750, červen

Vitis Fructifera im Domo Dei s. Vitus

neuveden

48. (Na*), č. 50.

1751, přesně neuvedeno

Destinatus a deo Salvator Mundi olim Ex Fratrum invidia venditus…

neuveden

Synopse věnováno opatu (lat/něm), Bennovi Löblovi tisk, Kladsko k jmeninám – Mattheus Schwab Synopse (lat/něm), tisk, Kladsko – Mattheus Schwab Synopse (lat/něm), tisk, Kladsko – Mattheus Schwab Synopse (lat/něm), tisk, Swidnica – Johann Christian Müllern Synopse (lat/něm), tisk, Swidnica – Johann Christian Müllern Synopse (lat/něm), tisk, Swidnica – Johann Christian Müllern

HRY Z DOBY OPATA FRIEDRICH

123   

věnováno opatu Bennovi Löblovi k jmeninám věnováno k „úctě“ opatu Bennovi Löblovi Věnováno k narozeninám člena řádu a prefekta p. Longina věnováno k „poctě“ opatu Bennovi Löblovi

GRUNDMAN NA. (1752 – 1772) 49. (Na*), č. 1753, 18. 51. červenec

Cyrus Divina Providentia a tripicem Tiaram regiam…

neuveden

Pravděpodobně k jmeninám opata Friedricha Grundmanna

(C,A,T,B, vln1,2, vla, 2 fondamento)

50. (Na*), č. 52

1755, 18. červenec

Solyma ante Religionum insigne Sacrarium…

neuveden

51. (Na*), č. 53

1756, 18. červenec

Meffis Zeli apostolici á Joanne in Elpidio

neuveden

52. (Br), klášter, Inv. č. 707 53. (ABřK), XXXVII, F 467 54. (Na*), č. 55

1758

Honori et Venerationi

neuveden

1762, 18. červen

Josef Mentzl

Autograf

1764, přesně neuvedeno

Genius debitae observantiae reverendissimi Jacob Patriarcha post aetatis plurimae aerumnas in senectute bona solatiis a deo cumulatus

neuveden

55. (Na), inv. č. 350

1764, 15.leden

Synopse, tisk, Kladsko – Josephi Ignac Teichmann Rukopis, text Obrazová poezie, akrostichy, anagramy

56. (Na), inv. č. 332

1765, 18. červenec

57. (Na), inv. č. 335

1766

58. (Na), inv. č. 345

1767, 18. červenec

59. (Novák)

60. (Na), inv. č. 344.

Chorus in Luctum Versus et iterum post Nubila Phoebus sive Applausus Lusus Planetarum in Horizonte silesio – Cisterciensi Melodramatische propositus Ulpius crinitus Traianus Dacicus - Tragoedia

neuveden

Pietas Majori cum Jubilo secundo coronata in Regio Principe Cymmeriorum in Thrakia Invictus Filiorum amor Sergio Galbae

neuveden

1767, 29. červenec

Corona Dignitatis

Hudba F. X. Brixi

1768, červenec

Constans in Suos Amor graciae se injuste persoquenti - Tragoedia

neuveden

124   

Synopse, tisk, Swidnica – Johann Christian Müllern Synopse (lat/něm), tisk

neuveden

neuveden

věnování neuvedeno (datum odpovídá jmeninám opata G.) Synopse, tisk věnování neuvedeno (datum odpovídá jmeninám opata G.) Synopse, tisk

Synopse (lat), tisk, Kladsko – Joseph Ignac Teichmann, rukopis text. Synopse (lat/něm), tisk Rukopis, text věnováno k jmeninám opata Friedricha Grundmanna Věnováno na počet opata Friedricha Grundmanna 2x synopse tisk, (lat/něm) text

61. (Na), inv. č. 354 62. (Na), inv. č. 343

1768, přesně neuvedeno 1769, 18. červenec

Sol oriens nunquam occidens Gemina Pietatis et amoris virtus in Aenea prameitata - Tragoedia

neuveden

63. (Br), klášter, Inv. č. 703

1769, 18. červenec

Friederico, Saecri Benedictinorum Ordinis Monasteri

neuveden

64. (Na), inv. č. 356.

1770

neuveden

65. (Na), inv. č. 340A, B, 341. Tři exempláře stejné hry s drobnými odchylkami 66. (Na), inv. č. 339.

1770, 18. červenec

Certamen Academicum magnos inter ac Parvos Super illud Martialis Dies Numini et Principi – Drama musicum Pastoritium.

67. (Na, M), inv. č. 362.

1771, 15. červenec

68. (M) HRY Z DOBY STEPHANA RAUTENSTR AUCHA (1773 – 1785) 69. (Na), inv. č. 357A, 357B, (Pnp), Fond Maiwald Vincenz, 2. krabice 5/B/2, 379/58 – 8923 70. (Na), inv. č. 337 71. (Na), inv. č. 347 72. (Br), klášter, Inv. č. 714

neuveden

rukopis Rukopis, text Synopse tisk, věnováno (lat/něm) text k jmeninám opata rukopis Friedricha Grundmanna Synopse gratulace, (tisk), text věnovaná ke (rukopis) jmeninám opata Friedrich Grundmanna Rukopis, text

Augustin Šenkýř377

Synopse, věnováno na tisk, Rukopis, počest opata text Friedricha Grundmanna

Minutius Quadrans adolescens ingenuus – (Lust spiel) Triumphus et Religionis Julius M. – Drama tragico – musicum

neuveden

Rukopis, text

neuveden

1771?, přesně neuvedeno

Jacob cum filiis suis

neuveden

3xsynopse (lat/něm), tisk, rukopis text. P

věnováno k jmeninám opata Friedricha Grundmanna datace odvozena od V. Maiwalda

1772, 18. červenec

Virtus Splendori suo Restituta Abdelomius Sidoniorum Rex ex Horto ad Solium elevatus – Drama comico - musicum

neuveden

Rukopis 357B doplněn poznámkami na okraj (nota bene)

1772, přesně neuvedeno

Avaritia Delusa seu Antiquarus – Actus comicus Sollemnis Gratulatio

neuveden

Synopse (něm/lat), tisk, 2x rukopis text, další exemplář uložen v Pnp – synopse (lat), tisk, rukopis text. Rukopis, text

Das Professions Jubileum Píseň k výročí slibu opata Jacoba Chmela

neuveden

1771, přesně neuvedeno

1773, 18. červenec 1798, přesně neuvedeno

neuveden

Synopse, tisk k poctě Friedricha Grundmanna Text, hudba (píseň v tońině

                                                            

377

Šenkýřova autografní partitura je uložena: Prolusio / In / Drama Pastoritium / P: A: Schenkiřz. Broumov, klášter (in: Národní muzeum - České muzeum hudby) /CZ Broumov (in: CZ-Pnm), signatura XXXVIII D 363. 

125   

1818, přesně neuvedeno

75. (Na), inv. č. 355. NEDATOVA NÉ HRY 76. (Na*) č. 76

1843, 21. září

Prolog a Fest cantate zu ehren Placidus Benesch

Neuvedeno

Gloriosum Maryrium s. Viti – melodramate adumbratum Lemures – Drama breue

neuveden

Synopse, tisk

neuveden

Rukopis, text

1828, přesně neuvedeno

Betlehem ein größes original religioses…pastorel spiel Weihe inniger Verehrung – Rundgesang

Rukopis, text

Synopse (něm), tisk

k poctě opata Placida Beneše

77. (Na), inv. č. 359 78. (Na), inv. č. 346

Neuvedeno Neuvedeno

Patris Coelestis in homines amor - (Dramation Pastoricium)

neuveden

Rukopis, text – velmi nečitelny

79. (Na), inv. č. 353.

Neuvedeno

Drama Jambicum, Quo patris Coelestis adumbratur amor, qui sic dilexit Mundum, ut Filium suum unigenitum daret.

neuveden

Rukopis, text

80. (Na*) č. 79

Neuvedeno (Calenda mají) Neuvedeno

Tonsiastrus campo et Rhetor Declamacio

neuveden

Rukopis, synopse

Musikalische neu Jahres Óde Das alte Braunauer Hirtenspiel

neuveden

Rukopis (něm) Synopse (něm), tisk, rukopis text.

Hercules prodicius, Honori – Venerationi Admodum Reverendi Religiosissimi

neuveden

Synopse, text Titulní list psaný (rukopis) stejnou rukou jako u Aplausus Genethliacus (Monasteri Braunesis, O. S. B)

81. (Na), inv. č. 333 82. (Na), inv. č. 363

83. (Br), klášter, Inv. č. 706

Dle synopse provedeno 18. prosince 1898, ale pravděpodobn ě se nejedná o první provedení. neuvedeno

126   

Johann Alois Werner Emmanuel Rücker, Hieronymu s Ruziczka neuveden

Ddur) Synopse, text, rukopis

73. (Br), klášter, Inv. č. 708 74. (Na), inv. č. 352.

ABroK – Archiv broumovského kláštera378 ABřK – Archiv břevnovského kláštera AKPaP – Archiv kostela Petra a Pavla Broumov Br – Muzeum Broumov Klášter – Klášter Broumov379 M – V. Maiwald Na – Okresní archiv Náchod Na* – Okresní archiv Náchod, bez signatur (označení: Langer Broumov karton č. 64) Novák – Brixiniana Pnp - Památník národního písemnictví Praha

                                                             378

V rámci restituce byla hudební sbírka broumovského kláštera vrácená benediktinům. Na základě smlouvy je však trvale deponovaná v Národním muzeu - Českém muzeu hudby. 379 S ohledem na restituční vyrovnání došlo v roce 1993 k navrácení několika kusů školských her do fondu broumovského kláštera, což v praxi znamenalo „pouhý“ přesun těchto archiválií do jiné části objeku kláštera.

126   

5. ZÁVĚR Školská divadelní představení v broumovském klášteře představují, stejně jako představení v domech jiných řádů, charakteristickou, hudebně dramatickou barokní uměleckou formou. Novověkými tvůrci tohoto výchovně – vzdělávacího doplňku výuky jsou příslušníci jezuitského řádu, které považujeme za přední nositele humanitního evropského vzdělání v institucionalizované podobě. Řád prokázal obrovskou schopnost ideologického i politického vlivu, přizpůsobivosti a variability, a tím vytvořil model i pro ostatní kongregace, v našem případě benediktiny. Benediktinská problematika v broumovském výběžku čelí na rozdíl od jezuitské zásadnímu nedostatku pramenů, který jednak souvisí s absencí zastřešujících formulářů typu „Ratio studiorum“ apod., ale dále též častými místními živelními katastrofami i válečnými okolnostmi. Díky tomu jsme dnes při výzkumu odkázáni pouze na nemnoho zlomkovitých informací dobových kronikářů a historiků řádu. V práci jsme tedy občas byli nuceni nahlédnout do literatury zabývající se jezuitským školstvím či divadlem, které existuje v podobě primárních i sekundárních zdrojů podstatně více. Styčné plochy, vzhledem k určité podobnosti výchovné strategie, učebních plánů, učebnic apod., lze zřetelně vystopovat, prozatím se ovšem jedná často o pouhé hypotézy, jež bude nutno dále zkoumat. V broumovském fondu je možné se do dnešních dnů setkat přibližně s 80 díly, která bychom mohli označit jako hry či díla určitého dramatického typu. Tato díla do dnešních dnů nebyla hlubšímu zájmu badatelů podrobena, i když se v posledních letech situace mění k lepšímu. Prozatím je tedy třeba vzdát se jasnějších kategorických soudů, zejména s ohledem na literární i hudební kvalitu her. Přehnané a zejména předčasné je tedy tvrzení například Martina Svatoše, který, ač správně poukazuje na bohatost i výjmečnost broumovské lokality, nadneseně srovnává broumovské školské hry dokonce s rakouským singspielem 18. století.380 Hudební složku obsahuje pouhé minimum z těchto her, řada archiválií se dochovala pouze ve formě synopsí či jsou zmíněny v pramenech, a jejich fyzická existence prozatím nebyla doložena. Jedním z uvedených děl uložených v broumovském archivním fondu je i sborník Applausus Genethliacus (Potlesk opatovi), jenž byl předmětem naší spartace a analýzy. Přestože se jedná o dílo studentské, nelze mu upřít hudební i literární hodnotu. Okolnost, že byl tento sborník určen ke gratulaci opatovi, nás přivádí k charakteristickému a poměrně unikátnímu specifiku broumovské lokality, alespoň co se týče srovnání s jezuity.                                                              380

  Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011. 

127   

Tím je častá dedikace školských her jednotlivým představitelům kláštera, zejména během 18. století, kdy nabyl tento místní fenomén na velkém významu. Představování a ztvárńování zosobněného světa mytologických a historických postav není v souvislosti s barokní dramatikou nijak výjimečné. Tím podstatným je, koho tyto role zpodobňovaly v dobovém, barokním uvažování. Prostřednictvím nich žactvo vzdávalo díky a holdovalo konkrétním představeným benediktinského řádu. Výzkum kultury broumovských benediktinů bude rozhodně pokračovat dále, neboť se jedná o neobyčejně bohatou a atraktivní oblast, a tím nemyslíme pouze oblast divadla a hudby. Příznačné je, že pouhých pár týdnů před odevzdáním diplomové práce se diplomant stal spoluautorem objevu doposud nezvěstné hudby ke školské hře Dies Numini et Principi z roku 1770. Naše práce se částečně pokusila jít linií interdisciplinarity, jež v našem případě zahrnuje jmenovitě oblast muzikologickou, pedagogickou a teatrologickou. Byli bychom tedy velice rádi, aby vzájemné kooperace mezi těmito obory byly ku prospěchu vědeckého díla a aby tato diplomová práce ke vznikající mezioborové spolupráci svým malým dílem přispěla, či se stala inspirací pro další badatele.

128   

6. RESUMÉ Broumovsko se během historického vývoje proměnilo v centrum

česko – německé

vzdělanosti celých severovýchodních Čech. Již od nejstarších dob zde existovala škola a později gymnázium, které se podílelo na výchově a vzdělávání místní elity, ale rovněž nadané mládeže z nižších vrstev. V barokním období zde byl položen též silný důraz na hudební vzdělávání, díky čemuž tu bylo vytvořeno významné hudební centrum regionu. Jezuitský řád jako přední novověký nositel evropské vzdělanosti vytvořil propracovaný systém výchovy a vzdělávání. Tento řád využíval k docílení svých pedagogických záměrů též školských her, jež byly psány profesory a poté jednotlivými třídami předváděny pro sebe i pro veřejnost. V rámci efektivního doplňku výuky latinského jazyka se od poloviny 17. století v broumovském benediktinském klášteře můžeme s významnou produkcí školských her setkat též. Postava Vincence Maiwalda, broumovského historika z přelomu 19. a 20. století, nám zanechala pravděpodobně nejbohatší množství informací vážících se k životu a provozu broumovského gymnázia. Dle jeho zápisů jsme v diplomové práci vytvořili jakýsi nástin vzdělávání, který byl v Broumově uplatňován. Nezanedbatelné množství zpráv o provozu gymnázia, způsobu výuky a produkci konkrétních broumovských her i s jejich názvy a přesnými daty provedení známe též pouze jeho zásluhou, neboť se tato díla do dnešních dnů nedochovala. Útržkovitý obsah pramenů k dané problematice nám prozatím nedovoluje vyslovovat definitivní stanoviska, ovšem díky zřejmé inspiraci jezuity si určitý obraz vytvořit můžeme, i když jde často o pouhé hypotézy, které je třeba dále korigovat a doplňovat fakty. Charakteristickým prvkem broumovské sbírky školských her je jejich velice častý gratulační charakter, se kterým se můžeme setkat zejména během 18. století. Hry byly obvykle uváděny při příležitosti jubileí opatů apod., čímž se liší od jezuitských představení, která byla provozována nejčastěji v závěru školního roku. Ve fondu archivu Náchod, Muzea Broumovska a kláštera Broumov je uloženo množství her, zčásti opatřených hudbou, zčásti pouze ve formě synopsí, přičemž jedna z nich – dílo studenta gymnázia G. J. Michlera (Gratulační sborník Applausus Genethliacus z roku 1731) byla podrobena spartaci a analýze. Hudba nese znaky galantního stylu, ovšem někdy již raně klasické kompozice s textem na náboženské motivy, který je psán formou barokní

129   

humanistické latiny. Kvalitou nevybočuje z dobového průměru, leč může se stát východiskem pro hudební nastudování a další výzkum v lokalitě.

130   

7. SUMMARY Though the years the region of Broumov became a centre of Czech - German education of northeastern Bohemia. There was a school since mediaeval times and later a grammar school which educated and cultivate not only local elites, but also gifted young people from lower ranks. In the Baroque period, education in music was accentuated, thus there set in an important musical centre of the region. The Jesuit friary as a most distinguished representive of early modern European culture created an elaborate system of education. The friary used to achieve their educational aims also dramatisations for school theatre, which were written by professors. Particular classes performed these dramatisations for themselves and also for the public. In Broumov Benedictine monastery there were significant production of educational dramatisations within the frame of the Latin language education from the mid-17th century. Probably the richest amount of information about the life and operation of Broumov grammar school was collected by Vincent Maiwald, Broumov historian of the 19th and 20 century. The thesis reconstructs an outline of education, which was implemented in Broumov, with aid of these records. A considerable number of reports of the grammar school, teaching method and the production of specific „Broumovské hry“ with their names and exact dates of execution are known only thanks to him, because these materials has not preserved. Because of sketchy character of sources the thesis can not qualify a definite opinion. But due to obvious inspiration by Jesuits educational method of dramatisations this thesis designs hypotheses which are in need to be further corrected and and supplied. A characteristic feature of Broumov collection of educational dramatisations is their gratulatory patern , which is very frequent especially during the 18th century. The dramatisations were usually given on the occasion of anniversaries abbots, etc. In this point they differ from the Jesuit performances, which were often enacted at the end of the school year. There is stored a plenty of dramatisations in the fund of archive in Nachod and Museum Broumovska and monastery Broumov. Partly they are preserved with sheets of music, partly only in a form of a synopsis. One of them - the work of grammar school student G. J. Michler (Congratulation Proceedings, Applausus Genethliacus in 1731) were subjected to spartace and analysis. Music of this piece bears signs of gallant style, and sometimes also early classical compositions with texts of religious themes, which is written by Baroque humanist Latin.

131   

Quality of the piece does not deviate from period average, and may become a basis for musical direction and further research in the area.

132   

8. POMÍSTNÍ SLOVNÍK OBCÍ - Česky / Polsky / Německy Dušníky - Duszniki-Zdrój - Bad Reinerz Hlivice - Gliwice - Gliewitz Hostinné – Arnau Janova Hora - (pravděpodobně Janowa Góra) - Johannisberg Jelení Hora - Jelenia Góra – Hirschberg Kamenná Hora - Krzeszów (Kamienna Góra) - Grüssau Kladská Bystřice - Bystrzyca Kłodzka – Habelschwert Kladsko – Kłodzsko - Glatz Lehnické Pole - Łegnicke Połe – Wahlstadt Libava - Lubawka - Liebau Martínkovice – Märzdorf Nová Ruda – Nowa Ruda – Neurode Radkov - Radków – Wünschelburg Rajhrad – Raigern Svídnice – Świdnica - Schweidnitz Šonov - Schönau Vernéřovice - Wernersdorf Vižňov (Meziměstí) – Halbstadt Vratislav - Wroclaw – Breslau

133   

9.

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY

Prameny:381 Archiv broumovského kláštera (ABroK) – Muzeum hudby Národního muzea v Praze, sign. XXXVIII, (digitalizovaná podoba). Archiv břevnovského kláštera (ABřevK) – Muzeum hudby Národního muzea v Praze, sign. XXXVII, (digitalizovaná podoba). Klášter Broumov - fond, evidující 8 položek, obsahuje pouze inventární čísla (katalog nedostupný) Muzeum Broumovska - archiválie obsahují pouze inventární čísla, bez kartonu (katalog nedostupný) Okresní archiv Náchod (karton Langer) – nejpočetnější a nejlépe evidovaná sbírka archiválií, sbírka obsahuje synopse, rukopisy her, hudbu. Památník národního písemnictví - fond Maiwald Vincenz, 2. krabice 5/B/2, 379/58 - 8923

Literatura: Aristoteles: Poetika. Praha 1993. Beda Franz, Menzel: Das Braunauer Land. Sitz Forchheim/Ofr 1971. Bobková – Valentová, Kateřina: Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia. Praha 2006.

                                                             381

Přesná inventární čísla uvádíme v katalogu her.

134   

Bukovská, Radka: Vývoj školské správy na našem území. Diplomová práce, Právnická fakukta MUNI, Brno 2009/2010. Černý, Václav: Barokní divadlo v Evropě. Praha 2010. Čornejová, Ivana (ed).: Jezuité a Klementinum. Praha 2006. Dlabač, Jan, B.: Allgemeiner historisches Künstler – Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schleisen. Band III, Praha 1815. Franěk, Marek: Neznámí broumovští skladatelé 17. a 18. století. In: Opus Musicum, 1978. Graves, Robert: Řecké Mýty. Praha 2006 Hledíková, Zdeňka: Arnošt z Pardubic. Praha 2008. Hledíková, Zdeňka: Knihovna a další vybavení augustiniánské kanonie před jejím zánikem v roce 1594. In: Náboženský život a církevní poměry v zemích Koruny české ve 14. – 17. století. Bobková, Lenka – Konvičná, Jana (eds.), Praha 2009. Hofmannová, Markéta. Stará broumovská pastýřská hra. In: Broumovsko, Broumov 2003. Hoppin, Richard H.: Hudba středověku. Bratislava 2007. Jacková, Magdaléna: Divadlo jako škola ctnosti a zbožnosti. Praha 2011. Janovka, Tomas, Balthazar: Klíč k pokladu velikého umění hudebního. Praha 2006 Kazda, Jaromír: „Návraty k emotivitě – baroko“. Svět a divadlo 1-2, 1992. Klinkhammer, Rudolf: Der Schullehrer im Dienste der Kirchenmusik im 18. und 19. Jahrundert - Ein Beispiel aus Braunau/Ostböhmen. Köln-Rheinkassel 2004.

135   

Klinkhammer, Rudolf: Die Figuralmusik in Břevnov und Braunau zur Zeit des Priorsund Abtes Friedrich Grundmann (1730 – 1772). Erzabtei St. Ottilien 1993. Klinkhammer, Rudolf: Die kirchenmusikalische Sammlung des Benediktinerklosters Braunau / Ostbohmen zur Zeit des Kapellmeisters Franz Xaver Czerny (1755 – 1777 ). Deutsche Musik im Osten, band 10, Sankt Augustin 1995. Košťál, Zdeněk: Dějiny Broumova a Broumovska. Broumov 1990. Květon, Jiří: Jan Ignác František Vojta, lékař a skladatel. Bakalářská práce, Filozofická fakulta MUNI, Brno 2004. Macek, Petr a kol.: Slovník české hudební kultury. Praha 1997. (hesla: afektová teorie, bonifanti, galantní sloh, hudebně rétorické figury, školské divadelní hry) Macura, Vladimír: Znamení Zrodu. Jinočany 1995. Máchal, Jan: Dějiny českého dramata. Praha 1917. Machková, Eva: Školní hry a výchova. Praha 1970. Maiwald, Vincenc: Die dramatischen Aufführungen der Braunauer Gymnasialschüler. Salzburg 1915 Maiwald, Vincenc: Geschichte des öffentlichen Stiftsgymnasiums in Braunau. Wien und Leipzig 1912. Malý, Tomáš – Maňas, Vladimír – Orlita, Zdeněk: Vnitřní krajina zmizelého města, Náboženská bratrstva barokního Brna. Brno 2010 Mikulec, Jiří: Barokní náboženská bratrstva v Čechách. Praha 2000.

136   

Perutková, Jana: František Antonín Míča – ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích. Praha 2011. Petráčková V. – Kraus V. a kol.: Akademický slovník cizích slov, Praha 1995. Plešek, Martin: Jezuitské divadlo v Čechách. In: Tvořivá gramatika XIV. Praha 3/2003 Remeš, Kamil: Hudební historie města Broumova. Diplomová bakalářská práce, Filozofická fakulta MUNI, Brno 2008. Rošková, Romana: Školské hry v broumovském klášteře ze 17. s 18. Století. Diplomová práce, Pedagogická fakulta, Hradec Králové 1993. Royt, Jan: Obraz a Kult v Čechách 17 – 18. století. Praha 2011. Sabina, Karel: Počátky českého divadla. Praha 1940. Stanley Sadie, (edd.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Hong Kong 1993. Schüllerová, Silvie: Afektová teorie a hudebně rétorické figury. Dizertační práce, Pedagogická fakulta MUNI, Brno 2010. Smolka, Jaroslav: Jan Dismas Zelenka. Praha 2006. Stolarská, Zuzana, Dvě tváře jezuitského divadla. Diplomová práce, Filozofická fakulta MUNI, Brno 2009. Tomek, Vladivoj: Příběhy kláštera a města Police nad Metují. Praha 1881. Villari, Rosario ed.: Barokní člověk a jeho svět. Vyšehrad, Praha 2004. Vilímková, Milada – Preiss, Pavel: Ve znamení Břevna a růží. Praha 1989.

137   

Vlnas, Vít ed.: Sláva barokní Čechie. Praha 2001.

Internetové zdroje: Britannica academic edition, Joseph Justus Scaliger. In: [online] 2012. [cit. 11. března 2012]. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/526395/Joseph-Justus-Scaliger. Britannica academic edition, Julius Pomponius Laetus. In: [online] 2012. [cit. 12. března 2012]. Dostupné z http://www.britannica.com/EBchecked/topic/327682/Julius-PomponiusLaetus. Historiarum Alexandri Magni Macedonis, Liber IV, Caput I. In: [online] 2013. [cit. 23. února 2013]. Dostupné z http://penelope.uchicago.edu/Thayer/L/Roman/Texts/Curtius/4*.html. Kohout, Pavel: Břevnovský klášter, nahrávky varhan. In: [online] 2012. [cit. 22. listopadu 2012]. Dostupné z http://www.brevnov.cz/CS/cd. Muse Baroque, le magazine de la musique baroque, Tonalités et Affects d'après Charpentier, Mattheson,

Rameau.

In:

[online]

2012.

[cit.

23.

září

2012].

Dostupné

z

http://www.musebaroque.fr/Documents/tonalites.htm. Naše broumovsko - regionální zpravodajský sever, Kostel svatého Václava v Broumově. In: [online] 2012. [cit. 25. listopadu 2012]. Dostupné z http://oldnase.broumovsko.cz/info/kostelsvateho-vaclava-v-broumove.html. Piter, Bonaventura: Thesaurus Absconditus In Agro seu Monasterio Brzevvnoviensi prope Pragam Ord ... In: [online] 2012. [cit. 11. září 2012]. Dostupné z http://books.google.cz/books?id=B_FSAAAAcAAJ&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage &q&f=false .

138   

The Original Catholic Enyclopedia, Jacob Gretser. In: [online] 2012. [cit. 11. října 2012]. Dostupné z http://oce.catholic.com/oce/browse-pagescans.php?id=6730648d063eec776614cbb0ffd34b66. Tonartencharakteristik.

In:

[online]

2012.

[cit.

23.

září

2012].

Dostupné

z

http://www.koelnklavier.de/quellen/tonarten/dur.html#cdur. Vácslav Vladivoj Tomek: Děje království českého,Vzbouření stavů protestantských roku 1618.

In:

[online]

2009.

[cit.

26.

listopadu

2012].

Dostupné

z

http://texty.citanka.cz/tomek/dc7-79.html. Wikipedia, heslo Heiner Boberski. In: [online] 2012. [cit. 22. března 2012]. Dostupné z http://de.wikipedia.org/wiki/Heiner_Boberski. Wikisource, Catholic Encyclopedia (1913)/Lawrence Beyerlinck. In: [online] 2012. [cit. 19. září 2012]. Dostupné z http://en.wikisource.org/wiki/Catholic_Encyclopedia_%281913%29/Lawrence_Beyerlinck.

Jiné zdroje: Svatoš, Martin: Výchovná a vzdělávací funkce her broumovského gymnázia. Dosud nepublikovaný referát přednesený na konferenci Náboženské divadlo v raném novověku, Hradec Králové, 4. října 2011.

139   

10. SEZNAM PŘÍLOH 1. Notová edice Gratulačního sborníku Applausus Genethliacus. 2. Seznam dalších, méně významných učitelů broumovského gymnázia mezi lety cca 16201775. 3. Korespondence mezi Klášterem Broumov a krajských úřadem v Hradci Králové v letech 1774 - 1775 4. Originální znění disciplinárního řádu broumovského gymnázia z roku 1680 5. Překlad vybraných statí disciplinárního řádu broumovského gymnázia z roku 1680 6. Biografie Vincence Maiwalda 7. Titulní list školské hry Applausus Genethliacus, úryvek textu, notového zápisu a ilustrace

   

140