Kolovrat čtvrtletník o.s. Č.P.S. Beltain 2012 č. 1. stránka 1 z 48

Kolovrat | čtvrtletník o.s. Č.P.S. | Beltain 2012| č. 1

stránka 1 z 48


Úvodník

R

ok se s rokem sešel a zase tu máme Beltain. Krásný to čas plný radovánek. Kraj se po dlouhé zimě opět zazelenal, ptáci zpívají, je krásné teplo a lidé chodí po ulicích s jiskřičkami v očích odhalujíce slunci na odiv vnady svých zimou prokřehlých těl. Beltain je vrcholem jara a také vrcholem světlé poloviny roku. Proto mají lidé po celé Evropě v takové oblibě jej slavit, ať už formou májových slavností nebo zvykem „pálení čarodějnic“. Kéž by tak lidé viděli tu ohromně hlubokou a smyslnou symboliku, která se za těmito jarními slavnostmi skrývá. Je samozřejmě skvělé, že se stále ve velkém pije, tančí a souloží ve křoví, nicméně svátek Beltainu není jen o tom, protože tam, kde ční vrchol života, tam se probouzí jako hrozivá propast také hluboká studnice smrti. Smích lidí probouzí duchy zemřelých a ti si zvolna v temných sklepeních jinosvěta začínají brousit tesáky a připravují se na svou vládu v temné polovině roku. Každý vrcholek značí neodvratný pád.

a Beltain je jeho svatbou, která neznamená jen radost a veselí, ale také přijetí závazků a odpovědnosti, jež bude záhy naplněna. Je samozřejmě správné si říci, že je to ještě o jeden důvod víc k radosti, protože pokud může být zítra hůř, měli bychom se radovat dnes. Věnujme však alespoň letmý pokorný pohled hvězdám, protože náš smrtelný osud se nedá zvrátit. Jen naplnit tím nejlepším, co dokážeme. A být dobrým člověkem, to je jeden z nejtěžších úkolů života. Jak jste si jistě všimli, se vznikem České pohanské společnosti zanikl věstník PFIcz a na chlup stejný redakční tým začal vydávat pohanský časopis Kolovrat, který právě máte tu čest číst. Najdete v něm staré dobré rubriky, na které jste zvyklí, a možná i leccos nového. Nechme se časem překvapit. Každopádně popřejme Kolovratu hodně zdaru a dlouhý i kvalitní život. Nechť vzkvétá! Za tým Č.P.S přeje dobré čtení Jožka (tpm)

V mýtu Kola roku mladý Bůh již dospěl

1|Stránka ze 47


Obsah Úvodník ................................................................................................................................................ 1 Obsah ................................................................................................................................................... 2 Vážení čtenáři, členové Č.P.S. a předplatitelé Kolovratu ...................................................................... 3 Projekty a akce České pohanské společnosti ....................................................................................... 4 Rozhovor: Pohanské pohřebnictví, smrt a Země předků ..................................................................... 8 Překlad: Lynne Forrest: Zážitek uvnitř těla......................................................................................... 14 Rituály: Letní Slunovrat ...................................................................................................................... 16 Základy pohanství: Venkovní oltáře ................................................................................................... 18 Bohové a bohyně: Cernunnos ............................................................................................................ 20 Slavíkův koutek: Maypole Song.......................................................................................................... 23 Pohanská tvorba................................................................................................................................. 25 Jan Fibiger .......................................................................................................................................... 28 Cesty, hory, planiny, pouště: Rumunsko............................................................................................. 31 Pohanské stopy: Zámecký park v obci Moravec................................................................................. 35 Paměti starého kotlíku ....................................................................................................................... 37 Ekorubrika: Kompost .......................................................................................................................... 40 Proběhlé akce Č.P.S. ........................................................................................................................... 43 Pohanské akce v ČR: Jaro 2012 .......................................................................................................... 46 Kolovrat .............................................................................................................................................. 47

2|Stránka ze 47


Vážení čtenáři, členové Č.P.S. a předplatitelé Kolovratu

Ú

vodem bych vám rád poděkoval za vaši přízeň. To, že čtete tyto řádky, totiž znamená, že jste se rozhodli nás, případně alespoň projekt Kolovratu podpořit členstvím či ročním předplatným. Vězte, že taková podpora je pro nás velice důležitá. Je totiž nesmírně cennou zpětnou vazbou. V první řadě je to projev důvěry ve schopnosti našeho týmu, a snad jen máločeho si můžeme vážit víc. V druhé řadě to alespoň symbolicky dává našemu snažení smysl, ukazuje to, že to, co společně vytváříme, je natolik kvalitní a zajímavé, aby to stálo za více, než jen kliknutí na tlačítko „stáhnout“. Aby tomu česká pohanská komunita vyšla alespoň malým krůčkem vstříc. I o tom je totiž občanské sdružení Česká pohanská společnost, o otevřenosti české pohanské komunitě. Jsme tu, abychom vytvářeli prostor pro nejrůznější pohanské dění ve střední Evropě. A to platí nejen pro akce, které nás samotné napadne uspořádat, články, které sami napíšeme, pub mooty a bardské večery, které zorganizujeme, ale i pro vaše nápady, akce a projekty. Máte zajímavý nápad a chcete pomoci s jeho realizací, nebo propagací? Napsali jste článek, kterého vám přijde škoda jen pro soukromý blog? Neváhejte

a kontaktujte nás. Tato výzva ostatně platí všeobecně. I proto na našich stránkách figurujeme jmenovitě a s vypsaným seznamem funkcí a odpovědností. Neschováváme se za generickou adresou typu info@... Když nám píšete, tak vždy víte, komu píšete, můžete to udělat jmenovitě a konkrétně. Pokud náhodou váháte, komu napsat, nebojte se dát do kopie více lidí, případně se obrátit na předsedu (kterým jsem momentálně já – kontakt je [email protected]) nebo členského zástupce (tím byl zvolen Airis, [email protected]), my vám rádi odpovíme, nebo váš dotaz předáme tomu členovi týmu, do jehož oblasti spadá. Přeji vám příjemné počtení a doufám, že vás zaujmeme ať už některým z aktuálních článků nebo úvodními díly rubrik, které se v Kolovratu budou objevovat pravidelně. Na viděnou na některé z našich akcí, kam jste všichni srdečně zváni! S požehnáním a přáním mnoha krásných jarních dní, Petr „Eurik“ Gilar předseda Č.P.S

3|Stránka ze 47


Projekty a akce České pohanské společnosti V dobré společnosti

V

dobré společnosti jsou pravidelná setkání pohanů všeho zrna, zpravidla bez daného programu a zcela otevřená i úplným nováčkům a zvědavcům. Jejich hlavním účelem je družba v rámci komunity – jsou prostorem, kde se lidé mohou seznámit s jednotlivci i skupinami, dozvědět se o aktuálním dění v pohanské komunitě a mnoho dalšího. To vše v uvolněné, přátelské atmosféře restaurace či hospůdky a typicky nad sklenkou něčeho dobrého k pití. Pozvánky na tuto akci jsou z principu zcela veřejné, nebojte se je šířit a vzít s sebou i své přátele, kteří s pohanstvím sympatizují nebo se třeba jen chtějí na něco zeptat. Účast v dobré společnosti skutečně není podmíněna (ani vyloučena) členstvím v žádné konkrétní skupině. Všichni jsou vítáni! Přijďte pobejt V DOBRÉ SPOLEČNOSTI! Eurik ([email protected])

Přednášky Č.P.S. pořádá přednášky a workshopy na pohanská, magická a esoterická témata, nejčastěji v Praze, ale i na jiných místech v České republice. Výběr témat zahrnuje zkušenosti našich členů s různými pohanskými náboženstvími a praxemi jejich víry. Stejně tak se zaměřujeme na pojednání akademických specialistů o mytologii, magii a jejich historii. Přednášející vybíráme z řad akademiků a praktikujících pohanů se zajímavými zkušenostmi. Rádi také přivítáme a uvedeme zahraniční hosty z různých kulturních prostředí a s rozličnou pohanskou praxí. Většina našich přednášek se odehrává v knihkupectví Shakespeare and Sons v centru Prahy, což je navzdory lokaci neuvěřitelně tiché prostředí ideální k přemýšlení a reflexi.

Přednášky by také měly být platformou pro sdílení poznatků a zkušeností praktikujících pohanů. Pokud jste ochotni podělit se o své zkušenosti a znalosti, rádi vám přednášku nebo workshop uspořádáme. Kontaktujte nás na [email protected]. Oblasti zájmu pro budoucí přednášky jsou široké a mohou zahrnovat: • Světové mytologie • Historii magie • Metody a zkušenosti z osobní praxe • Zkušenosti s pohanstvím 21. století (nejen) sociálního a kulturního charakteru V březnu proběhly první dvě přednášky pořádané Č.P.S., tematicky velmi odlišné, ale obě s hojnou účastí. V knihkupectví Shakespeare and Sons nám 20. března přednášeli Denisa Palečková a Richard Vojtík o sexu a magii. V obecenstvu se sešli pohani i ti, jež praktikují tantru. S hlavním sdělením, že sexuální energie je jedna z našich nejzákladnějších magických sil – ostatně je i původcem naší schopnosti stvořit nový život – nám Denisa a Richard popsali svou sexuálně energetickou praxi. Mluvili například o svých novoročních rituálech, při kterých přání pro následující rok zachycená formou obrázků nabíjí skupinovou energetickou praxí. Následovala zajímavá diskuze o používání magie k materializaci a o smyslu vesmíru pro humor při naplňování lidských přání cestami poněkud odlišnými od původních představ. Pro pohany v publiku bylo asi nejzajímavější srovnat, jak se tantrický přístup k rituálům liší od pohanského. Denisa a Richard popsali koncept, který nám všem byl důvěrně znám, a přesto se v mnohém odlišoval. Jedním ze zajímavých bodů Richardova popisu 4|Stránka ze 47


bylo chápání rituálu jako času, kdy vystoupíme ze svého osobního příběhu a staneme se součástí něčeho širšího a většího. V pátek 23.3.2012 k nám dorazil americký akademik a editor knihy Moderní pohanství ve světových kulturách, Michael Strmiska, a pověděl nám o svém výzkumu posmrtného života v pohanství a také o svém pohledu na politický vývoj v pohanství. I přes značnou odlišnost těchto témat je Michael spojil použitím svého historického výzkumu, kterým podložil a osvětlil své postoje k politice a tématu rasy v moderním pohanství. Vznesl například zajímavou otázku, týkající se etnicky vyhraněných skupin, jejichž představa posmrtného světa je etnicky ohraničená. Když půjdeme dostatečně daleko v historii, vaši předkové budou bezpochyby pocházet z nejrůznějších koutů světa – znamená to tedy, že nemohou existovat bok po boku v jediném „nebi“? Jeho srovnání védské a severské tradice bylo fascinující, stejně jako jeho odlišné zážitky s praxí ásatrú na Islandu a v Americe. Z hlediska současné praxe bylo osvěžující slyšet důrazné prohlášení, že vzhledem k roztříštěnosti zdrojů si neopohané musí vypůjčovat od vícero kultur a to dává smysl jen v praxi, kde je to otevřeně přiznáváno. Ačkoliv žádná vysloveně politická prohlášení nezazněla, bylo jasné, že Michael je člověk se zápalem pro svobodu, rovnost a všeobecný respekt. Obecně vzato bylo velmi přínosné poslechnout si tak fascinujícího člověka. Díky všem našim březnovým přednášejícím! V květnu Č.P.S. plánuje přednášku o tarotu. Přednášet bude Karen Mahony, majitelka Magic Realist Press. Karen a její partner Alexandr Ukolov jsou tvůrci mnoha balíčků tarotu, které získaly všemožná ocenění, včetně balíčků Tarot of Prague, Fairy Tale Tarot a Bohemian Gothic Tarot. Datum bude upřesněno. V červnu proběhne přednáška Kamily Velkoborské na téma pohanství a krajina. Kamila je etnoložkou na Západočeské univerzitě a českou koordinátorkou Visegrádské jazykové mapy, projektu, jehož

cílem je zmapovat středoevropskou oblast z hlediska kulturního dědictví a místní historie. Obě přednášky budou jistě velice zajímavé, a i my se už moc těšíme na další setkání s vámi! Joanna ([email protected])

Oslavy kola roku Česká pohanská společnost by se ráda do budoucna zaměřila i na pořádání rituálů a oslav kola roku. První veřejný rituál, který povede Vermarka, proběhne na Lughnasadh nedaleko Prahy. Bližší informace se dozvíte časem na našich webových stránkách, facebooku nebo POF.

Mužská mystéria Být mužem v dnešním světě není žádná legrace. Tuhle jsme moc měkcí, tuhle zase tvrdí a podstata jaksi uniká. Ačkoli můžeme čerpat hodně mužské energie z tradic a příběhů, které nám tu zanechali naši předkové, čím hlouběji se noříme, tím se vynořuje více otázek, které si žádají odpovědi, a nebo alespoň společné zamyšlení. Co to znamená být mužem? A co to znamená být mužem v pohanské komunitě? Jaké jsou naše životní cíle, plány a vize? Co pro nás znamená mužské přátelství? A co si počít se zraněním, smrtí nebo láskou? Projekt mužských mystérií vznikl právě proto, aby nám poskytl prostor se do podobných hlubin ponořit ve skupině mužů, kteří nemají strach obrátit své pohledy dovnitř a podívat se do očí svého divého dvojníka. Za pomoci workshopů, výletů, rituálů nebo přednášek má dopomoci k posílení mužské spirituality v nás a jejímu zušlechtění v rámci našich životů, stejně jako přijetí svého těla, všech jeho částí a potřeb. Pojďte s námi strávit čas u ohně, posílit svaly celodenním putováním, nebo prostě jen v kruhu naslouchat názorům a příběhům dalších mužů. Airis a Jožka ([email protected], [email protected])

5|Stránka ze 47


Ženská mystéria • Ženská mystéria jsou pro všechny (ženy, dívky, slečny, matky i babičky), kdož jsou ženského pohlaví, chtějí se naučit přijmout samu sebe, rozvíjet své ženské stránky a zamyslet se nad svými rolemi v dnešním světě. Chtěly bychom vytvořit důvěrné prostředí, v němž by se žádná z nás nemusela bát otevřít před ostatními. Mimo jiné se budeme učit, jak vyjadřovat a přijímat své emoce, v rámci rituálů a meditací poznáme jednotlivé bohyně z různých panteonů, které mohou být našimi dobrými průvodkyněmi a učitelkami, pokusíme se také napojit na naše vlastní předky. A to všechno formou přednášek, diskuzí, workshopů, rituálů, tance a zpěvu. První workshop ženských mystérií proběhne už • brzy a to v rámci BMWC. Vermarka, Terka, Zuzka ([email protected], [email protected])

Bardská gilda Bardská gilda je volné společenství amatérských tvůrců z pohanského prostředí sdružujících se v rámci projektu České pohanské společnosti. Činnost Bardské gildy spočívá především ve vzájemném sdílení umělecké tvorby s pohanskou, přírodní i jinou tematikou, ale také v pořádání bardských večerů a víkendů, rozvíjení tvůrčího potenciálu svých členů a plánované publikační činnosti.

Cíle a aktivity: • Vzájemné sdílení umělecké tvorby s pohanskou, přírodní i jinou tematikou v diskusním prostoru na Pohanském otevřeném fóru – P)O(F. • Srdce bardské gildy. Každý autor má své diskusní vlákno, do kterého může vkládat své výtvory a dostávat od ostatních bardů zpětnou vazbu.

Pořádání veřejných akcí. • Bardské večery – jednorázové akce otevřené veřejnosti, kde členové gildy i ostatní příchozí předvádí svá díla. Dobrou tradicí je přítomnost zajímavého hosta. Bardského večeru už se tak zúčastnili např. K. Komorádová nebo J. H. Krchovský. • Bardské víkendy – celovíkendové výjezdní akce, na kterých kromě bardských večerů probíhají také workshopy, rituály či výlety. • Další kulturní akce – koncerty, výstavy… (připravujeme) Rozvíjení tvůrčího potenciálu členů. • Malý kurz bardění – tematická cvičení v rámci diskusního prostoru na P)O(F • Organizované návštěvy kulturních akcí (koncertů, výstav, autorských čtení…)

• Publikační činnost. • Slavíkův koutek – seriál pohanských chantů a písní využitelných pro rituální účely • Tematické sbírky – Z šepotu padajícího listí V nejbližší době se můžete těšit na další bardský večer, který se odehraje v rámci BMWC. Srdečně Vás také zveme na bardský víkend při světle svíček na romantických Mariánskohorských boudách v Jizerských horách, který proběhne 2. – 4. listopadu. V rámci tohoto víkendu se mimo jiné budete moci zúčastnit dalšího divadelního workshopu vedeného Dušanem a samhainového rituálu na oslavu našich předků, který uspořádá Vermarka. Vermarka a Jožka ([email protected], [email protected])

6|Stránka ze 47


Pohanské stopy Projekt Pohanské stopy je věnován české přírodě. Jeho cílem je vyvíjející se a živá databáze míst, na která se stojí za to vydat, ať už jsou vhodná pro meditaci, putování, odpočinek nebo rituální účely. Web Pohanských stop by měl být také platformou pro všechny milovníky přírody, kteří rádi píší nebo fotografují. Jeho cílem je zároveň sbírka básní, esejí, fotografií, obrazů a jiných uměleckých vyjádření inspirovaných přírodou. Více na http://www.pohanskestopy.cz. V rámci projektu jsou pravidelně pořádány jednodenní či vícedenní výlety a výpravy do přírody a na zajímavá místa, obvykle s tematickým programem. Zapište si za uši a do diářů: 24. – 26.8.2012 proběhne náročnější víkendový výlet do západních Čech. Jožka ([email protected])

Geovíkendy

turista často nedostane. Hlavní osou těchto víkendů je geocaching, hra využívaná často jako team-buildingová aktivita, díky které se lze dozvědět spoustu zajímavých věcí o neméně zajímavých místech. Zaměřujeme se zejména na místa, ke kterým se váží nějaké pověsti nebo která jsou pro pohany nějak významná. V červnu nás čeká prodloužený víkend (7. až 10. 6.), jehož náplní budou dvě tematické vlastivědné pěší výpravy (20–30 km). Naše první cesta nás zavede k Pohanským kamenům, které byly známy též jako Slunovratové kameny. Naše druhé putování nás zavede na několik míst spojených s šumavskými pověstmi. S některými těmito pověstmi se seznámíme podrobněji. Navštívíme také památné místo posledního šumavského vlka. Pojďte s námi poznávat místní příběhy, zkoumat duchy krajiny a hledat poklady. Bludičky, obři, víly a skřítkové čekají. Účast je zdarma, platí se pouze ubytování (190 Kč/noc). Nepotřebujete žádné zvláštní vybavení ani znalost geocachingu. Omezená kapacita 13 osob. Zahrada ([email protected])

Geovíkendy jsou poznávací vycházky na zvláštní místa v naší krajině, kam se běžný

7|Stránka ze 47


Rozhovor: Pohanské pohřebnictví, smrt a Země předků Země předků

P

rvní číslo kolovratu vycházející u příležitosti svátku Beltane se na první pohled nezdá být zrovna nejvhodnějším pro tuto tématiku. Smrt, pohřby, předkové, to všechno v mnoha pohanských směrech patří k období podzimu. Beltane a Samhain v keltské, druidské a wiccanské tradici na sebe hledí přes celé kolo roku. Stojí přesně naproti sobě. Skutečnost, že tématika smrti, je rozebírána v jarním, beltainovém a v prvním čísle Kolovratu, budiž upomínkou toho, že život a smrt jsou dvě strany téže mince, že když něco končí, něco jiného začíná a že čas smrti nevybíráme my, ale ona sama, bez ohledu na roční období. Téma smrti začalo být v pohanské komunitě intenzivně diskutované na přelomu roku 2011 a 2012. Diskuze vyústila v sérii setkání pohanů z různých tradic, byť zatím zdaleka ne ze všech, které jsou na našem území viditelně přítomné. Zezačátku se těmto setkáním říkalo poněkud krkolomně Sněm u příležitosti založení pohanského „Pohřebního společenství“. První takový sněm proběhl na Imbolc, 1. února 2012 v Praze. Sněm svolalo Brothrjus Wulfe společně s Dervanem (Giuseppe Maielo). Česká pohanská společnost se Sněmu zúčastnila prostřednictvím svého zástupce a autora tohoto článku. Cílem setkání byla diskuze o možnostech pohanů v oblasti poskytování smutečních služeb zesnulým i pozůstalým ve svých řadách. Je to myšlenka velmi ušlechtilá a vizionářská, přesahující svým způsobem časový rámec, v němž běžně uvažujeme a přesahující také to, jak si představujeme současné pohanské společenství. Diskuze během prvního sněmu postupně

oddělila od tématu problematiku samotného uložení ostatků, která je nezbytně spojena s otázkou vzniku pohanského hřbitova, respektive registrace pohanské náboženské společnosti ve smyslu zákona o církvích. Tento aspekt již během Sněmu nebyl diskutován a setkání rychle opustilo jakékoliv ambice, které jsou v současné době spíše nerealistické. Téma se samovolně zúžilo na smuteční obřady a služby jako takové, tedy vše co je součástí doprovodu nebožtíka do země předků, mimo samotné uložení ostatků. Uvažována byla zejména možnost vytvoření subjektu, který by hledal partnera mezi existujícími a zavedenými pohřebními ústavy. Pokud by se našel takový ústav, který vedou slušní a otevření lidé, pohřební společenství by ve spolupráci s ním vydefinovalo celou řadu služeb, které by mohly být poskytovány jak ústavem samotným, tak zejména samotnými pohany. Tímto způsobem by bylo potenciálně (a legálně) možné řešit širokou škálu pohanských modifikací obvyklých smutečních služeb, včetně obřadu, rituální kremace, apod., a to jak „na klíč“, tak i individuálně, samozřejmě v rámci reálných a zákonem vymezených možností. Takový subjekt by musel disponovat širokou škálou informací o rituálech, zvyklostech a symbolice pohanských náboženství. Nezbytně by měl také kontakty na schopné obřadníky z různých pohanských tradic, kteří by v případě potřeby a přání zesnulého (nebo rodiny) provedli některé sakrální úkony (které nejsou v rozporu se zákony ČR). Celou iniciativu provází shoda, že by neměla být diskriminována žádná pohanská tradice. Závěrem prvního Sněmu se přítomní dohodli na tom, že budou společně usilovat o vznik této iniciativy, aktivně hledat možnosti a propagovat tuto myšlenku prostřednictvím 8|Stránka ze 47


internetových stránek a sociálních sítí. Iniciativa dostala název Země předků. 8. února a 7. března se konaly další schůzky. V době, kdy vzniká tento článek je naplánováno další setkání, a sice na datum 28. března. Opakující se setkání dále rozvíjejí již načrtnuté myšlenky. Součástí jedné z nich byla přednáška Dervana o pohřbívání od paleolitu až po současnost. Jejím hlavním přínosem bylo pochopení, že volba mezi pohřby do země či pohřby žárovými nezávisela často na kultuře, ale na ryze praktických okolnostech a zejména sociálním postavení dotyčného. Paradoxem vývoje v pohřebnictví je, že zatímco dříve se za luxusní považoval pohřeb žárový a pohřeb do země byl určen chudým, dnes je situace spíše opačná, neboť kremační technologie je velice levná. Přednáška obsáhla také různé důvody pohřbívání a s ním spojených rituálů, zejména zabránění chaosu a msty ze strany zesnulého, jako projev úcty a lásky.

Pár slov s Dervanem o smrti a Zemi předků Následuje rozhovor s jedním z iniciátorů projektu Země předků. V pohanské komunitě je už mnoho roků znám jako Dervan. Jmenuje se Giuseppe Maielo. V roce 1998 zakládal slovanskou skupinu Radhošť, z níž potom v roce 2001 vzniklo sdružení rodnověrců s názvem Rodná víra. Ve druhé polovině devadesátých let byl také členem Pohanské federace. Má za sebou již dlouhou akademickou kariéru v oboru, vyučoval slavistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V současné době vyučuje východoevropská studia a antropologii smrti na Západočeské univerzitě v Plzni. Je autorem knihy Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy (nakladatelství Lidové noviny, 2004).

Jak se zrodila celá myšlenka a čí nápad to vlastně byl?

Byly probírány také různé aspekty pohřbívání od konkrétních technik až po ekologická hlediska. Postupně se během sněmů přechází k praktickým otázkám, ke sbírání zkušeností a informací z oblasti moderního pohřebnictví a ke hledání způsobů řešení. Se spolehlivou pravidelností se vrací téma registrace náboženské společnosti, která může v horizontu deseti let přinést širší možnosti, pokud jde o pohřbívání jako takové.

Já myslím, že to bylo v listopadu 2011, kdy jsem na tohle téma po telefonu hovořil s Adrianem (Brothrjus Wulfe). Řešili jsme spolu smrt Standy Hulína (Rodná víra), který se zabil. Spáchal sebevraždu. Současně mi Adrian říkal ještě o jednom úmrtí, to byla žena pohanka, která se zabila v autě. A my jsme tyhle informace dostali ze druhé, ze třetí ruky. U Standy Hulína jsme se to třeba dozvěděli až od jeho syna přes Facebook. Nevěděli jsme o jejich pohřbech a neměli jsme kontakty Iniciativa bude mít také internetové stránky, s rodinou. Došlo nám, že to je téma které vzniknou během letošního roku. Setkáme k zamyšlení o budoucnosti, zvlášť u nás se s nimi na adrese www.zemepredku.cz. s Adrianem, kdo patříme k nejstarším lidem Prezentace iniciativy zřejmě proběhne z téhle scény. Přechodové rituály už často na festivalu Mystica a diskutovány jsou i jiné mívají děti, co přichází na svět (např. postřižiny, formy veřejné prezentace, jako např. přednášky. ale záleží podle tradice), bývají pohanské svatby a oslavy sezónních svátků. A když Česká pohanská společnost hodlá vývoj odcházíme do země předků, taky by tam měl nadále sledovat a iniciativu v rámci svých být nějaký rituál a to zatím moc nefunguje. možností podporovat. Mimo jiné i za tímto I když, vlastně název té iniciativy - Země účelem zde publikujeme tento článek. předků - jsi vymyslel ty, kdo se mnou dělá rozhovor (smích). My jsme to na začátku nazvali Sněm. A chtěli jsme začít debatovat o tom, jak dál, protože takové situace a smrt 9|Stránka ze 47


mohou nastat kdykoliv, ale zatím neexistuje svým pojetím mohli být nejblíže pohanským moc způsobů, jak pro ty lidi organizovat rituály. pohřbům. Sice se hlásí hlavně ke křesťanství, Ten člověk, co zemřel nám s tím asi nepomůže. ale ještě v sobě mají hodně prvků pohanského Takže je to na těch, co jsou ještě živí. U svatby chování. Byť je třeba říci, že za posledních je to jiné, protože v takových případech je dvacet let tohle hodně zaniklo. Každopádně iniciativní dotyčný člověk, který za někým instituce českého pohřebnictví jsou připraveny přijde a řekne, že chce pohanskou svatbu. Ale na pohřby křesťanské, ateistické (tam to mrtvý člověk sotva. Proto je potřeba, aby tu funguje dokonale), ale funguje právě i pro byl někdo, kdo se o takové věci bude starat. vietnamce a pro romy. My se do toho systému Hned zezačátku jsme si také vyjasnili, musíme nějakým způsobem začlenit že chceme jít napříč tradicemi a zkusit najít a dosáhnout toho, aby ty rituály vypadaly tak, nějaký mechanismus, který zajistí, jak chceme my že přechodový rituál provázející zesnulého z tohoto světa do země předků vždy proběhne. Kde vidíš tuhle iniciativu za deset let? (smích) To je velmi zajímavá otázka. Já nevím, jestli za deset let budu ještě v téhle zemi nebo už třeba v zemi předků. Já doufám, že za deset let už bude celá struktura normálně fungovat. Já jsem jenom jeden mezi ostatními. A doufám… teda, nechci říci, že bude mít Ve svém věku už nemám tolik energie. Myšlenka se ale zalíbila hlavně mladým lidem. za sebou hodně pohřbů (smích), to by bylo asi Hodně iniciativně se k tomu postavila například moc morbidní. Já hlavně doufám, že to povede Rowlana z Brothruj Wulfe. Já spíš patřím k těm, k lepšímu propojení s těmi našimi předky a jejich zemí a že budou existovat ty co bude jeden z prvních, kdo si jednou užije přechodové rituály, které jsou naprosto takový přechodový rituál. Moje role v tom je zásadní. Velké nebezpečí nevhodného nebo prakticky žádná. Jsme ve fází diskuzí žádného rituálu je že, dotyčný pohan začne být o organizacích pohřbů, jak zprostředkovat po smrti nebezpečný. Každopádně doufám, kontakt s pozůstalými, jak udělat veřejnou že celá iniciativa se bude rozvíjet bez problémů. prezentaci. Já osobně mám s pohřebnictvím určité zkušenosti, dělal jsem průzkumy Co si myslíš, že čeká po smrti? v krematoriích, vyučuji antropologii smrti a mám určitou vizi a své zkušenosti dávám No, to jsme řešili také. Já jako pohan k dispozici. Znám také systém pohřebnictví samozřejmě vím, že nějaká země předků v Čechách, který jsem profesionálně studoval. existuje. Zatím se odtamtud ale nikdo nevrátil, aby nám vyprávěl, co tam je. Z mytologií A jak jsi spokojený s dosavadním a představ našich pohanských předků si vývojem Země předků? můžeme dovodit několik scénářů. České země jsou ve vnitrozemí, takže cesta za velké moře Je to sice složité, ale vidím to dobře. Vůbec jako v Pánovi prstenů nás zřejmě nečeká. jsem nečekal takový zájem, hlavně u mladých Nejsme muslimové z pouště, takže si to lidí, kteří se k věci staví velmi seriózně. nepředstavujeme ani jako hojnost ovoce, vody V Čechách je složité dělat cokoliv, co je nové. a žen. Máme tu určité vlivy ze severského Máme samozřejmě snahu dělat všechno v rámci zákonů. Samozřejmě ty zákony jsou šity kulturního prostředí. U slovanů nejsou na míru hlavně ateistům a klasické náboženské představy o posmrtném životě moc jasné. Částečně na tu otázku pomohou najít odpověď organizace, zejména křesťanské. Ale jsou tady šamanské zkušenosti, které mnozí z nás mají. třeba také početně zastoupeni buddhisté díky Já jsem několikrát extatickou cestu na onen velké vietnamské komunitě. Velmi zajímavé svět podnikl. Nevím, jestli jsi viděl Twin Peaks, jsou třeba pohřby romů. Připadá mi, že oni by

Jaká je vlastně tvoje role v projektu Země předků?

10 | S t r á n k a z e 4 7


ale tam jsou třeba vidět představy severoamerických indiánů. Bytosti na onom světě jsou tam velmi usměvavé. Musím se nicméně přiznat, že to osobně vidím spíš jako podzemí s možností dívat se na svět živých a v krajních případech se i objevit na světě živých. Myslím si, že existuje i možnost se zjevovat ve snech a pomáhat svým potomkům a poskytovat jim určitou ochranu.

Jaké představy o posmrtném světě jsou rozšířeny mezi současnými slovany, tedy rodnověrci? To je hodně o tom, odkud vlastně pocházejí ti současní slované. V celé bývalé východní Evropě, řekněme tedy od Aše do Ruska včetně, máme hodně nejen bývalých krajních nacionalistů, které mají představy trochu odvozené od germánů. Jsou to představy hrdinské, spíše tedy spojené s nějakým světem, který je nad námi. Představy starých slovanů můžeme odvodit například ze Zbručského idolu. Ten zobrazuje tři úrovně stvoření, úroveň božskou, úroveň naší a úroveň pod námi, která patří předkům. To znamená, že klasická slovanská představa je, že země předků je spíše pod námi. Obecně existuje hodně kultur, které si představují zemi předků jako podzemí čí podsvětí. Mezi současnými slovany však existuje také již zmíněná představa o světě hrdinů, který je nad námi. To už by ten zesnulý slovan asi musel být nějaký polobůh. Abych se přiznal, tenkrát jsme o tom mezi sebou vlastně moc nemluvili.

Čím to, že jste nemluvili o smrti? To je snadná otázka. Smrt je v naší společnosti tabuizována. O sexu už se mluvit může. Ale o smrti moderní člověk mluvit

nechce. Přenechává jí lékařům a pořebákům. Moderní člověk si myslí, že mlčením o smrti se jí může vyhnout. Ale to je nesmysl. Smrt je jistota a je to jediná jistota, kterou máme. Vyhýbání se tématu smrti je postoj současné společnosti. O smrti se jen šeptá. Se smrtí máme spojené důstojné chování. Při tom společnosti do 18. až 19. století byla smrt spojována s veselicemi. Rituály, které bychom chtěli budovat, nespočívají v koukání do blba. Představujeme si spíše bujaré slavnosti. Bohužel současná společnost to vidí jinak. Je to hlavně vliv křesťanství, které potlačovalo bujarý postoj ke smrti. Česká společnost si třeba myslí, že je ateistická, ale ve skutečnosti v oblasti smrti přejala křesťanský diktát mnohem víc než jiné země. Pohřeb je v Čechách až extrémně důstojný, hlavně od začátku 20. století.

A co si o smrti myslíte vy? Napište nám, jak vidíte smrt. Co si myslíte, že čeká na druhé straně? Napište nám esej, báseň nebo povídku. Zajímavé příspěvky budou zveřejněny na internetové stránce Země předků a v Samhainovém čísle Kolovratu. Může to vypadat podobně jako poslední část tohoto článku nebo úplně jinak. Forma a volba tématu je na vás. Své příspěvky prosím posílejte na adresu [email protected]

Jakou barvu má smrt? Smrt je. Je odvrácenou tváří života. Neexistuje žádný svět, v němž by nebyla v nějaké podobě přítomna. Na světě je máloco tak jisté jako to, že zemřeme stejně jako všechno ostatní. Připustíme-li relativitu času, už jsme vlastně mrtví.

11 | S t r á n k a z e 4 7


v lidské historii, který za smrtí vidí prázdnotu. Člověk v minulosti nikdy nežil bez jasného přesvědčení a vědomí smrti a jejího duchovního rozměru. Možná kdysi ano, ale to ještě nebyl člověkem. Co nám to vlastně říká o duši moderního člověka a jeho vztahu k životu?

Ilustrace 1: Zbručský idol, zdroj: Wikipedia

Smrt nicméně není odvrácenou tváří života proto, že by se dívala jinam. Ve skutečnosti je smrt tou částí života, od které odvracíme tvář my. Není to ironické? Smrt se před námi neskrývá. Nikdy. Vždycky je tomu naopak. To je důležité pochopit.

Černá barva, spíš než smrt, představuje náš obraz konce. Představuje bránu, kterou jsme přišli na svět a kterou zase odejdeme. Strážci a strážkyně té brány jsou oděni v černé. Všechno, co je neznámé a tajuplné jako les za hluboké noci, nosí černou. Je však důležité si položit otázku, zda je černá opravdu barvou smrti jako takové? Černá barva představuje tu část smrti, která má přímý vztah k našemu vědomí a k dnešnímu světu. Neříká nám však nic o tom, co je na druhé straně toho lesa a té brány. Poselství černé barvy je v tom, že nevíme, co nám Bohové přichystali na okamžik, kdy vydechneme naposledy.

Možná je na té druhé straně světlo a smrt je ve skutečnosti zlatá. Možná tam na nás čekají naši předkové, kteří nám na uvítanou nabídnou Téma smrti se v moderním světě spojuje pohár červeného vína a smrt je ve skutečnosti s černou barvou. Někteří pohané ji spojují červená. Možná, že tam je země věčného s temnotou. Proč? Je smrt opravdu černá? mládí se spoustou krásných lesů, luk a květin Smrt se nepotřebuje halit do stínů. Umírá a smrt je ve skutečnosti zelená. Možná, že smrt se ve dne stejně jako v noci, ve tmě i na světle. má všechny barvy dohromady. Možná, že je Možná je to černé, když naposledy zavřeme oči. ve skutečnosti bílá. Opravdu? Kdo z nás to ví jistě? Jistě víme, že černé to je, když zavíráme oči za života. A to Jakou má tedy barvu doopravdy? Máme celý i před smrtí. Černá je absence barvy. Barva život na to, abychom na to přišli a abychom všeho, co nechceme vidět. Jak příznačná barva se od smrti naučili neodklánět zrak. Smrt je pro dnešní pojetí smrti. Černá jakoby naší součástí. Nezajímá jí, zda jí považujeme představovala to, co chybí. Člověk který odešel za odvrácenou tvář života. Je stále s námi, stojí do neznáma a už se nevrátí. k nám vždy čelem a zná odpověď. Jakou barvu má smrt? Bohové vědí, že na to jednou Černá barva představuje to velké nic, které přijdeme. se smrtí spojuje dnešní ateistická společnost. Svět, ve kterém žijeme, je první svého druhu Jakub Achrer

12 | S t r á n k a z e 4 7


Ilustrace 2: Dervan během rozhovoru, Foto: Jakub Achrer, Č.P.S.

13 | S t r á n k a z e 4 7


Překlad: Lynne Forrest: Zážitek uvnitř těla

M

noho let jsem se snažila najít způsoby, jak si navodit zážitky „mimo tělo“. Držela jsem se představy, že osvícení dosáhnu tím, že se nějak zbavím tolika ze své fyzické stránky, kolik to jen půjde. Vyrostla jsem v generaci, která se zážitky mimo tělo kšeftovala jako s jízdenkami do vyšší úrovně bytí. Nejrůznější způsoby meditace, dlouhodobé posty, spánková deprivace, halucinogenní drogy, či extatický tanec a zpěv se tenkrát protlačovaly jako techniky k dosažení „vyššího stavu vědomí“. Ovlivněná četbou východní filozofie jsem došla k závěru, že spojení s materiálním světem je překážkou v duchovním pokroku. Přišlo mi logické prohlásit fyzické tělo extenzí materiálního světa, a tedy něčím, co je potřeba překonat, uniknout tomu, nebo to alespoň ignorovat. Nechtěla jsem být příliš připoutaná. A ještě tu byla druhá domněnka, která myslím vznikla přes náboženské asociace, a sice že je nutné vzdát se ega, „smrt ega“, chcete-li. Jak je ale snadné špatně si vyložit smysl tak často omílaných klišé! Celá léta jsem si ego podvědomě spojovala se svým fyzickým já. Tím pádem se z něj stalo něco, co jsem chtěla překonat nalezením způsobu, jak obejít fyzické potřeby. Mým ideálem se stalo naučit se žít jako asketa, dokonce za hranicí strádání. Naneštěstí, jak se mi to jevilo, překonat tužby a zájmy svého těla, byl pro mě nemožný úkol. Čím víc jsem se postila, tím víc jsem byla posedlá jídlem. Čím víc jsem používala techniky na rozšíření vědomí, tím víc se mi do toho můj život motal. Bez ohledu na to, jak vysoko jsem se dostala, vždycky přišel okamžik, kdy jsem se musela vrátit do bolavé, kocovinové reality, které jsem se chtěla vyhnout. Z mého těla se stalo nepohodlné místo plné lidských slabostí, ke kterým jsem se nechtěla hlásit a které mi připomínaly, jak daleko jsem od té duchovní „nirvány“, po které tak toužím. Kdyby tak šlo nechat tělo prostě za sebou, mohla bych této egu podléhající

materialistické úrovni uniknout a dosáhnout osvíceného stavu, který jsem si přála...nebo tak jsem si to alespoň myslela. „Jsme duchovní bytosti, které prochází zkušeností lidství.“ Tento citát Rama Dasse naznačuje, že sem přicházíme proto, abychom na sebe vzali lidskou podobu. Je možné, že tělo má sloužit jako nástroj naší evoluce? Že to není jen nějaký Bohem seslaný trest, uvěznění ve formě bytí, kterému se pak celý život snažíme uniknout? Co když jsme na sebe fyzickou formu vzali proto, abychom dokonaleji poznali svůj Zdroj? Co když je tělesno dokonce potřeba, abychom poznali Boha? Není naše tělo nástrojem, který nám byl dán, abychom mohli zažít, vyjádřit a oslavovat přítomnost Stvořitele v našich životech? O kolik víc bychom toto vybavení mohli ctít a respektovat, kdybychom mu přiznali zasloužené místo v duchovním procesu! Skutečně, pro mě to bylo mé osobní zjevení. Po letech, kdy jsem se z těla snažila bez úspěchu uniknout, jsem ho najednou uviděla jako to, které nese otisk mé esence. Ukládá v sobě každou událost, každou situaci, každý ze zážitků v mém životě. Tyto věci se neukládají v mozku, protože, jak tvrdí naši fyzikové, mysl nepřebývá tam, ale v celém těle, v jeho orgánech a tkáních. Říkáme-li tedy, že nám někdo pohnul žaludkem, je to doslova pravda. A když říkáme, že nás bolí srdce, říkáme to proto, že nás bolí. Orgán, kterému konkrétní emocionální prožitek připisujeme, je jeho fyziologickým umístěním. Naším náročným úkolem pak je tyto hmatatelné zprávy rozpoznat a naučit se jim dát výraz, zkrátka vést se svým tělem dialog. K tomuto závěru jsem dospěla skrze roky vlastní praxe a skrze bádání jiných v oblasti osobního růstu. Ve skutečnosti je potřeba lépe se ukotvit v těle, a ne se z něj snažit dostat. Další aforismus Rama Dasse: „Získat kontakt s vlastním tělem vyžaduje schopnost být tady a teď.“ Co to znamená tady a teď? Napadají nás věci jako být zcela přítomní... v tomto 14 | S t r á n k a z e 4 7


okamžiku, bdělí vůči všemu, co se děje okolo nás a v nás. Nemožné, co říkáte? Každopádně jsme se obklopili dostatečným množstvím rušivých a znecitlivujících věcí, které nás udržují nevědomé, mimo tělo a spící. Přičiněním všechno od nekvalitního jídla, které jíme, až po nabité rozvrhy, které se snažíme stíhat, nemáme kontakt se sebou samými a se svým světem.

schopní svou zkušenost plně prožít. Jsou samozřejmě i výjimečně traumatické okamžiky, které si zapamatujeme, chvíle, kdy se čas zastaví a my si náraz za nárazem, jako by to byl zpomalený film, vybavujeme řadu bolestných událostí. Váleční veteráni často popisují ztrátu stavu, kdy se cítili dokonale živí, který zažívali pod tlakem hrozícího nebezpečí. V čase ohrožení se jim povedlo zažít nespoutanou životnost, která v jejich každodenních životech Každý máme chvilky, které si vybavujeme nebyla. Deprese, se kterými veteráni někdy jako magické, jako momenty, kdy se čas zastavil. po návratu domů bojují, mohou být způsobené Odpoledne strávené s láskou vašeho života, ztrátou tohoto stavu stejným dílem jako byli jste tam jen vy a on (nebo ona), modrá vzpomínkami na nesnesitelné neštěstí, které obloha, praskající oheň, zpívající ptáci. zažili. Být plně přítomný neznamená pociťovat Výjimečné chvíle, kdy se zdá, že se čas nehýbe, neustávající radost, ale být ve stavu živé smysly máte zbystřené, jediný závan vůně ani bdělosti. jediný vzdech nepřehlédnete a nepřipadá vám samozřejmý, všechno funguje. Takto to vypadá, ...pokračování příště... když jste v pozitivním smyslu plně přítomní. Překlad: Anežka A abychom takové okamžiky zažívali, je spojení s tělem nevyhnutelné, protože jedině tak jsme •

Zdroj: http://www.lynneforrest.com/articles/2011/06/an-in-body-experience/ 30.3.2012

15 | S t r á n k a z e 4 7


Rituály: Letní Slunovrat Kolovratu České pohanské společnosti vám budeme postupně přinášet náměty na rituály, ať už se bude jednat o oslavy kola roku nebo o rituály, jejichž cílem bude dosažení určitého záměru. Snad Vám přijdou vhod.

V

Prvním z nich je blót na počest Freyji a Freye, který jsme použili při oslavách letního slunovratu v roce 2010. Kněz: Žehnám tomuto místu a vysvěcuji jej. Zapuzuji všechny nečisté a nepřátelské vlivy. Ať jsou naše mysli, na tomto požehnaném místě, také požehnány, z naší vůle, ve službě Freye a Freyji. Jako bůh Heimdall stráží most Bifrost, ať jsme i my očištěni a chráněni. Kněz: obejde kruh s kadidlem kněžka: ho kropí vodou, kterou může požehnat špetkou soli Kněz: všemi čtyřmi směry: Silou Elhaz světím toto místo a zapuzuji vše zlé! kněžka: nalije medovinu do poháru, ten podá zvolenému účastníku rituálu Zvolený účastník rituálu: Připíjím na Předky a jejich moc. (Napije se a symbolicky ulije.) Další účastník: Připíjím na Duchy krajiny a jejich čarovnou krásu. (Napije se a symbolicky ulije.) Další účastník: Připíjím na Bohy a jejich dobrou vůli. (Napije se a symbolicky ulije.) Kněz: Vládce Álfheimu! Všichni: Voláme tě! Kněžka: Synu Njordův! Všichni: Voláme tě! Kněz: Bratře Freyi! Všichni: Voláme tě! Kněžka: Pane z rodu Vanů! Všichni: Voláme tě! Kněz: Milenče Gerdry!

Všichni: Voláme tě! Kněžka: Pane Skídbladniru! Všichni: Voláme tě! Kněz: Pane zlatého divočáka! Všichni: Voláme tě! Kněžka: Králi králů! Všichni: Voláme tě! Kněz: Pane mužské síly! Všichni: Voláme tě! Kněz: Přijď mezi nás, vzít si oběti, jež ti přinášíme. Ať sluneční paprsky, kterým vládneš, nesou léčivou sílu našich obětin tam, kde bude nejvíce třeba. Mocný a udatný bože, vzýváme tě. Kněz: obětuje medovinu. Pak ji dolije. Kněz: Bohyně lásky a rozkoše! Všichni: Voláme tě! Kněžka: Dcero Njorda! Všichni: Voláme tě! Kněz: Sestro Freyra! Všichni: Voláme tě! Kněžka: Královno Vanů! Všichni: Voláme tě! Kněz: Ženo Odurova! Všichni: Voláme tě! Kněžka: Náčelnice valkýr! Všichni: Voláme tě! Kněz: Paní zlatého divočáka! Všichni: Voláme tě! 16 | S t r á n k a z e 4 7


Kněžka: Paní, čarodějko, jež vládneš mocí Seideru! Všichni: Voláme tě!

Kněžka: Jezte a pijte! Jsme na hostině krále králů, pána slunce a jeho překrásné sestry! · pošle kolem koláče/chleba.

Kněz: Bohyně proroctví! Všichni: Voláme tě!

Kněžka: Obětovali jsme a vzdali jsme úctu bohům slunce. Oslavili jsme nejdelší den roku. Kněžka: Přijď mezi nás, vzít si oběti, jež ti Vraťme se domů posíleni a provázeni přinášíme. Ať sluneční paprsky, kterým vládneš, požehnáním bohů. nesou léčivou sílu našich obětin tam, kde bude Kněz: (čelem k západu, v pozici Elhaz): Freyi, nejvíce třeba. Mocná a udatná bohyně, mocný pane slunce. Děkujeme ti za tvou vzýváme tě. přítomnost a tvé požehnání. Na cestě · Kněžka obětuje medovinu. Pak ji dolije. do Ásgardu nes prosím modlitby a přání nás, co dlíme v Midgardu. Sláva ti, Freyi, DRAMA – sehrání slunečně-korunovačního a na shledanou. mýtu (ten je možné si buď vymyslet a nebo najít nějaký již existující mýtus) Kněžka: (čelem k západu, v pozici Elhaz): Freyo, mocná paní. Děkujeme ti za tvou Kněžka: Obětovali jsme vám, bohové slunce. přítomnost a tvé požehnání. Na cestě A jelikož dobro se oplácí dobrem a štědrost do Ásgardu nes prosím modlitby a přání nás, štědrostí, žádáme vás nyní, abyste požehnali co dlíme v Midgardu. Sláva ti, Freyo, tomuto poháru a naplnili nás silou a zdravím a na shledanou. slunce a léta. Hle, vody života! Všichni: Sláva! A na shledanou! Tříkolový Sumbel, při prvním kole se připíjí Kněz: Rituál je u konce. na bohy, při druhém na hrdiny a při třetím na duchy krajiny. Z božstev pijte výhradně Všichni: A tak se staň! na Freye a Freyu. Hrdiny je možné nahradit Vermarka a Eurik předky. Kněz a kněžka (nakonec): Hail Frey! Hail Freya! (Obětují zbytek nápoje)

17 | S t r á n k a z e 4 7


Základy pohanství: Venkovní oltáře Tichým lesem zazněl šepot větru. Vyprávěl dávné příběhy a jeden po druhém něžně sbíral stromům barevné listy. Ten nejkrásnější se přímo před mýma očima snášel k zemi a já se zatajeným dechem čekala, až ukončí svůj let… Dopadl s nepatrným vzdychnutím na prastarou tvář skalní plochy. Jako kdyby se rozzářila. Přistoupila jsem blíž a dotkla se toho kamene. Pohladila jsem opatrně jeho plochu prsty. Vábila mne svou tajemností.

S

po skalní ploše, abyste si byli naprosto jisti, že vás při obřadu nebude nikdo sledovat. Ne, že by rituál na takovém místě nemohl být krásný a silný, ale při plánování venkovních rituálů bychom neměli zapomínat, že v „porituálních“ stavech je bezpečná cesta zpátky velmi důležitá. Oltář je pevným bodem. S trochou nadsázky by se dalo říct že na něm „stojí“ každý venkovní ceremoniální rituál. Je to místo, kde začínáme i končíme a kam se po celou dobu rituálu vracíme. Je to místo, kde jsou uloženy naše rituální pomůcky a ve většině případů právě toto místo zdobí květiny, sošky, svíce a další dekorace. Není to tedy pouze místo praktické, ale i symbolické.

trochou představivosti tvořil kámen kvádr vsazený do klína žulové skály. Zhluboka jsem se nadechla a zatočila se mi hlava. Vůně mokrého listí a hlíny… jako kdybych zaslechla tajemné volání. Otevřela jsem oči. Kámen přede mnou zdobily další a další padající Oltář je symbolem stálosti a pevnosti země, barevné poklady podzimu a já jsem si byla jistá, že jsem na místě. Našla jsem svůj oltář… ze které byl stvořen, a proto by mu měla také náležet severní strana. Před oltářem se stvrzují Oltář. Slovo, které dýchá obřadností. Je v něm sliby a přísahy. Jakmile máme oltář, stávají pevně vyryté znamení ceremonie. se věci oficiálnějšími a tak nějak platnějšími. Protože velkou roli při rituálech hraje Rituály mohou být samozřejmě i bez oltáře. vizualizace, výzdoba oltáře je skvělým Vzpomínám si na krásné chvíle, kdy se mým prostředkem, jak ji podpořit. Samozřejmě „oltářem“ stala země pode mnou a já tančila v rámci možností a vkusu. Příprava a výzdoba za zvuků bubnů bosýma nohama v trávě a můj oltáře i celého rituálního prostoru je důležitou tanec i zpěv byl současně tělem, oběťmi i dary součástí rituálu. Člověk se dostává do správné mého rituálu. Nebyly to o nic slabší nebo méně slavnostní nálady. Vzpomeňte si na chvíli, kdy platné rituály než ty, při kterých jsem stanula připravujete štědrovečerní stůl nebo zdobíte před svým oltářem a pronášela slova, která stromeček. Člověk má hned lepší pocit, když je rezonovala a spojovala se nejen se mnou, ale s atmosférou spjatý, vidí, že všechno hezky s celým prostorem. Ale byly zcela odlišné. vypadá a ví, kde co najde. Pokud se člověk rozhodne praktikovat ceremoniální rituály, jsou oltář a rituální místo Pořádáme-li rituál pro víc lidí, určitě je dobré velmi důležité. Samozřejmě v prostředí předem si zjistit, kde se nacházejí všechny domova je situace zcela jiná než venku pod potřebné věci, obzvlášť pokud jsme oltář širým nebem. Musíme zvážit spoustu faktorů. nepřipravovali sami. Takový rituál za tmy, kdy Místo by mělo být co nejvíce chráněné před čeká deset dalších lidí, až zapálíte svíčku, která zrakem jiných lidí. Být vyrušen při posvátném „je někde na oltáři“ (společně s otevřenou obřadu je velmi nepříjemné a také má člověk lahví vína a nádobkou plnou svěcené vody, na práci spoustu dalších věcí než odhánět nožem…) se může stát sice úsměvnou, ale pro myšlenky na náhodné kolemjdoucí. Na druhou vás nepříjemnou historkou a určitě to stranu není nutné bezpečnost přehánět nepodpoří záměr rituálu. Spoléhat na svit do krajních mezí, kdy na rituální místo vylezete svíček se ne vždy vyplatí.

18 | S t r á n k a z e 4 7


Pokud mluvíme o venkovních oltářích, vyvstává otázka, které jsou ty správné. Musí být jen kamenné? Pokud ano, mají být jen z jednoho kusu kamene? Nebo je nutné se vydat na keltská hradiště? Pátrat v okolí podle kronik a dostupných zdrojů? Samozřejmě ne. Na všechny poučky a pravidla zapomeňte. Otevřete dlaně a nechte jemný vánek, aby vás provedl lesem až na vaše místo. Nechte si cestu ukázat paprsky slunce nebo prostě jen jděte po značkách svého srdce. Jsou tu zvláštní kamínky mimo cesty, podivně zkroucené stromy a spousta maličkostí, které pozná váš vnitřní hlas. Možná vás kroky zavedou do skal jako mne na začátku příběhu. Třeba spatříte velký pařez a nebo přijdete na mýtinu, kde nestojí nic. Spousta pohanů používá jako oltář jen ubrus prostřený na zem.

které najdeme v okolí. Poznáme tak lépe prostředí, ve kterém se nacházíme, a budeme pracovat přímo s tím, co zde bylo stvořeno. Oltář lze zasvětit duchům místní krajiny, jak se to občas děje na českých výletech v rámci Pohanských stop. Určitě stojí za to si nejdříve projít okolí, ve kterém se oltář nachází, nebo kde jej chcete postavit. Můžete si i udělat krátkou meditaci na svém rituálním místě, abyste zjistili, jste-li vítaní, nebo se dozvěděli něco zajímavého. Ať již použijete velký balvan na břehu jezera, skalní plošinu v náruči vzdušných říší nebo pokryjete měkkou trávu hedvábným šátkem, přeji hodně štěstí a krásné zážitky. Nenechte se svázat sami sebou a volně kráčejte vstříc novým místům. Čekají na vás. Walerien

Také je možné postavit oltář z materiálů,

Ilustrace 3: Lesní oltář, Foto: Walerien, Č.P.S.

19 | S t r á n k a z e 4 7


Bohové a bohyně: Cernunnos Hail Cernunnos, Stag of the Woods come to us, we pray you! Inspire us with an earthen faith and an adventurous love of life! Lead us and we will follow you through the wildwood and to the heath where the haunted ones of the Sídhe worship in the dark night of Mystery’s embrace! Nema!1 Sláva Cernunnovi, Paroháči z lesů přijď k nám, pane, voláme tě! Rozdmýchej v nás zemskou víru, a lásku k dobrodružství života! Veď nás, budeme tě následovat, divokým lesem i širou plání, kde nejtemnější z Sídhe, vzývají v temnotě noci, v objetí Mystérií! Nema!

Ilustrace 5: Cernunnos, zdroj: Wikipedia

1

http://www.isisbooks.com/cernunnos.asp 20 | S t r á n k a z e 4 7


ernunnos (Cernwn, Cernenus, Karnonos, Karnajna) je galský bůh známý z nápisů dochovaných na území dnešní Francie a Německa a z mnoha vyobrazení napříč celým keltským světem. Tento dávný keltský bůh s jeleními parohy byl v pozdější welšské mytologii znám jako Cernwn. Klasické vyobrazení známé z tzv. Gundestrupského kotle (desetikilového stříbrného kotle z doby železné), na němž je sedící Cernunnos s parožím obklopen zvířaty a v rukou drží torkéz a hada jste určitě už viděli, patří mezi jeden z archetypálních symbolů keltského světa vůbec. Od jeho parohů je odvozeno i jeho jméno – často je nazýván rohatý, „horned one“ – cernv jeho jméně pochází z brythonského kořene corn- 'roh'. V tomto smyslu je Cernunnos i bohem, nebo přinejmenším přímým předobrazem rohatého boha tradice wicca a eklektického čarodějnictví, čímž se řadí mezi nejvzývanější a nejznámější pohanská božstva v moderní době.

C

na jeho volání kolem shromáždilo víc zvířat, než kolik je hvězd na nebi. On jim přikázal, ať se pasou, a ona před ním všechna sklonila hlavy a pásla se. V tomto příběhu je Cernwn zmíněn jako obr, který, ač není nepřátelský k lidem, je spíše spojen se světem zvířat, s jelenem jakožto svým hlavním totemem. Tento mýtus „pána divé zvěře“ se zjevně keltskou kulturou prolíná jako nit – přesně mu odpovídá i výše zmíněné Cernunnovo vyobrazení. Možná i pro tento aspekt ochránce a „vládce“ divočiny byl Římany někdy ztotožňován s Jupiterem. V Irsku je mu nejbližším ekvivalentem Uindos, divoký lovec, válečník a básník, syn slunečního boha Lugha.

Cernunnos jako ochránce lovu – a zároveň i lovené zvěře je božstvem jednoho z nejstarších lidských konání. Lov jako posvátný akt odkazuje už na předkeltské časy, do dob neolitických šamanů, a je proto pravděpodobné, že Cernunnův kult patřil v keltském náboženství mezi ty nejstarší, V příběhu Iarlles y Ffynon (Jezerní paní) přejaté a pozměněné z ještě mnohem v Mabinogi Cynon ap Clydno vypráví Artušovi dávnějších dob. Je poměrně rozšířenou o dobrodružství, které prožil. Jeden z jeho domněnkou, že vyobrazení tzv. Zeleného muže hostitelů mu sdělil, že na mýtině spatří (Green Man) ve středověké architektuře jsou černého muže, který bude vyšší, než kterýkoliv odkazem právě na kult Cernunna, zejména smrtelník. Bude mít jen jedno chodidlo a jedno jeho aspekt ochránce lesa a zvěře. Například oko na čele. V ruce bude třímat železnou palici ve zmiňované tradici wicca Green Man těžší, než jakou by dokázal uzvednout v současnosti patří k poměrně častým kterýkoliv člověk. Přestože je děsivého vzhledu, vyobrazením Rohatého boha. Další postava není zlé povahy, je ochráncem lesní říše a vůkol z pozdějšího folkloru a mytologie, která bývá něj se pase na tisíc zvířat. Cynon se vydal s Cernunnem spojovaná, je Herne the Hunter, na mýtinu, kde potkal černého muže ještě jezdec s parožím, údajně duch z Windsoru většího a monstróznějšího, než jak mu byl v Anglickém kraji Berkshire. Tato postava popsán, který se s ním odmítal zdvořile, lidového folkloru byla zmíněná původně po lidsku bavit. Podrážděný Cynon se ho zeptal, ve Veselých paničkách Windsorských Williama jakou že to vlastně má sílu nad zvířaty. Obr mu Shakespeara a následně se objevila v mnoha odpověděl „to ti ukážu, človíčku,“ a svým kyjem dalších knihách, seriálech a dalších médiích. mocně udeřil opodál stojícího jelena. Ten zatroubil, a během chvíle se v odpovědi

21 | S t r á n k a z e 4 7


pozdější, mírnější božstva, jejichž kulty se rozvinuly za dob rozvinutého zemědělství), ale oné síly v každém pupenu, semínku a klíčku, který prolomí svou slupku a skořápku a začne růst. V odhodlanosti a nezdolnosti stromů v dávném hvozdu, pnoucích se po celá staletí k nebesům. I proto je právě období jara ideálním časem poznat tento radostný, vstřícný, živoucí aspekt Cernunna, pokud ho náhodou ještě někdo neznáte! Nenechte se však zmást zdánlivě velmi kamarádskými a snadno přístupnými vyobrazeními Cernunna často se objevujícími v eklektickém pohanství. Ač silný a díky početným řadám stoupenců velmi „bdělý“, Cernunnos obvykle není příliš výřečným bohem a jeho rady či pomoc nezřídka mají Ilustrace 4: Green Man, zdroj: Wikipedia podobu výzvy až jakéhosi duchovního Tyto zlidovělé „ozvěny“ jeho kultu napovídají, „nakopnutí“. Je proto mimořádné nedobré že škála jeho aspektů a oblastí, kterých byl se na něj obracet s malichernostmi (na druhou patronem, je ve skutečnosti mnohem širší – stranu, jsou vůbec bohové, u kterých toto i v současné době je Cernunnos vnímán mimo neplatí?) a rozhodně nečekejte, že vám v reakci jiné jako chtonické božstvo (spojené na vaše modlitby naservíruje instantní řešení s podsvětím), pán života a smrti a strážce bran na stříbrném podnose. mezi světy. Podobně jako další božstva života Eurik a smrti je přirozeně i patronem plodnosti, síly a vegetace. Ne snad ani úrody (o tu se starala

22 | S t r á n k a z e 4 7


Slavíkův koutek: Maypole Song

P

ro další díl Slavíkova koutku jsem vybral píseň, kterou mnozí z pohanů jistě znají, a ti, kteří ji neznají, by ji znát měli. Je z legendárního snímku Wickerman, ke kterému složil hudbu americký hudebník Paul Giovanni. „Maypole Song“ je jeho autorské dílo, ačkoli se k němu vydatně inspiroval v irské lidové písni „The Rattlin Bog“ (K poslechu například zde.) , která funguje na stejném principu a vypovídá zábavnou formou o koloběhu života. Do češtiny bychom „Maypole Song“ mohli těžko přeložit jinak než jako „Píseň májky“, a nebojte se, nejde tady o paštiku. Jedná se samozřejmě o starý lidový zvyk vztyčovat

a zdobit na začátku máje kmeny stromů, které symbolizují příchod jara a zázrak života, který se v této době v přírodě naplno probouzí. Zatímco samotný kmen stromu je symbolem falickým, okruží, které se kolem něj často věší, naopak symbolizuje ženskou plodnost. Společně dohromady pak přinášejí za zpěvu a tance lidí jaro do kraje a zajišťují požehnání vesnice. Tento zvyk se vyskytuje téměř po celé Evropě a i v Česku se na mnohých místech udržel až dodnes, ačkoli mnozí z vesničanů by nevěřili vlastním uším, kdyby slyšeli následující píseň:

Maypole song2 In the woods there grew a tree And a fine fine tree was he And on that tree there was a limb And on that limb there was a branch nd on that branch there was a nest And in that nest there was an egg And in that egg there was a bird And from that bird a feather came And of that feather was A bed And on that bed there was a girl And on that girl there was a man And from that man there was a seed And from that seed there was a boy And from that boy there was a man And for that man there was a grave From that grave there grew A tree

V lesích rostl strom A byl to opravdu statný strom A na tom stromě byla větev A na té větvi byla větvička A na té větvičce bylo hnízdo A v tom hnízdě bylo vejce A v tom vejci byl ptáček A z toho ptáčka bylo pírko A z toho pírka byla Posteeel A na té posteli byla dívka A na té dívce byl muž A z toho muže vyšlo semeno A z toho semene vyrostl chlapec A z toho chlapce se stal muž A pro toho muže byl hrob A z toho hrobu vyrostl Strooom

2

http://www.youtube.com/watch?v=eSvJgRSiJSM 30.3.2012

23 | S t r á n k a z e 4 7


Jak vidno, píseň pojednává o koloběhu života, proto také tvoří logický celek a končí tam, kde začíná. Uzavírá tak stále se opakující cyklus, kruh, který je symbolem mnoha pohanských i nepohanských náboženských i magických tradic. Kruh znamená svět, dokončení tvůrčího procesu, setkání života a smrti. Tak se spojuje muž se ženou a Uroboros se kouše do svého ocasu. Zajímavé je sledovat symboliku kruhu v jazyce. Například čeština zná výrazy jako: „Kruh se uzavřel“, což značí dokonání určitého díla, kdy dá konec smysl začátku a osud se naplní.

odpovědnost za svůj život i životy jiných a stává se králem, který se nakonec obětuje pro svůj kraj a čeká ho tiché melancholické stáří podzimu i pohled tváří v tvář děsivé propasti smrti. Nakonec se na obloze cosi zaleskne a první sníh přikryje starý příběh, aby mohl vprostřed tuhé zimy začít příběh nový, ještě nenarozený, ale již dávno započatý při divokých májových nocích.

„Maypole song“ se hodí nejen k májovému křepčení, ale rozhodně i jako power-raising při Beltainových rituálech. Je trochu těžké se píseň naučit i zazpívat, zvlášť ve větším množství lidí. Ale když tomu člověk trochu toho času věnuje, Stejně tak to chodí v přírodě a lidském životě, výsledek pak stojí za to. který je její nedílnou součástí. Z jara lidské Jožka (TPM) mládě rozkvete a nastoupí svou cestu k dospělosti. V létě svého života přijímá

24 | S t r á n k a z e 4 7


Pohanská tvorba

V

tomto vydání Kolovratu vám přinášíme z dílny pohanské tvorby mnoho pestrobarevných a roztančených obrázků, jak už se takdá od Beltainového čísla očekávat. Ráda bych vám blíže představila autorku děl „Sen“ a „Svatojánská noc“. Jmenuje se Lucie Holíková a pochází ze Zlína. Její obrazy jsou plné barev a detailů. Líbí se mi, proč a jak maluje a co o své tvorbě píše na svých stránkách (http://www.lucieholikova.estranky.cz/ 30.3.2012). Nechám vás do nich trochu nahlédnout, protože inspirace není nikdy dost. Tak tedy poslouchejte, jak se čaromaluje mladým slečnám:

„Stačí se jen dívat očima kolem sebe a být otevřený všemu novému a divoce lákavému. Když máte sen, tak se ho držte…podstatné je nebát se a jít za tím, co skutečně chceme a po čem toužíme. Mám pocit, jako bych vytvářela skutečný svět ve svých obrazech, a převáděla tak své sny do reality. Nedávno jsem četla moc hezké slovní spojení „čaroděj svého osudu“, dá se říci, že malováním vyprávím svůj životní příběh… Stejně jako indiáni věřím, že příroda je živá a každý strom, kámen, potok má svou duši. Moc ráda tvořím obrazy, které vypráví příběhy přírody…snažím se zachytit kouzlo okamžiku…proto čaromalování.“

Kresba 1: Lucie Holíková (Svatojánská noc)

25 | S t r á n k a z e 4 7


Maličkosti Maličkosti, co nám úsměv rozsvěcí Jako třeba mraky táhnoucí Po obloze jako stádo mladých losů Ve válce napodobujíce Barbarossu Srdeční údery a miliony světel Ve vesmíru hojné jako v louce jetel S kapkami rosy mezi svými květy Co sbírá přítel slunce dlouholetý Tanec dvou, co se spojí jenom jednou Slunce když prozáří kapku neposednou To když vítr s listím loutnou hraje A dáma schovává se, deštník rozvíraje Lithin (použito z bardské gildy)

Kresba 2: Martina Kamenárová

26 | S t r á n k a z e 4 7


Kresba 3: Lucie Holíková (Sen)

Připravila Walerien

27 | S t r á n k a z e 4 7


Jan Fibiger slovanské a baltské. Většina jeho děl je an Fibiger, známý v pohanské komunitě jako vyváženou směsí ornamentální a figurální Fíba, je dlouholetým praktikujícím pohanem kresby zachycující mýtické výjevy, Bohy nebo jen a umělcem, kterého v české kotlině není možné vize dávného pohanského světa. Fíbovy kresby a přehlédnout. Je členem jednoho z germánských dřevěné ornamentální skulptury mají klanů, jehož působištěm jsou jižní Čechy. Už nezaměnitelný styl a postupem let se staly patnáct let se věnuje výtvarnému umění v pohanské komunitě velmi známé. V poslední s pohanskou tematikou. Začínal zejména době se Fíba nejvíce věnuje tvorbě replik výrobou kovových šperků a tvorbou rytin do kovových šperků (zejména voskových vzorů pro kamenů v přírodě (okolo roku 2000). Jeho práce odlitky), často podle doložených z tohoto období najdeme zejména v okolí archeologických nálezů. Většinu jeho tvorby je Českého Krumlova, ukryté v lesích na březích možné shlédnout v internetové galerii. Vltavy. Obsahují především severskou symboliku. Následující období Fíbovy tvorby (zejména 2007 převzato z : http://fibacz.deviantart.com - 2011) je charakteristické rytím do dřeva a (15.3.2012) kresbami nezaměnitelného stylu. Velmi často se jedná o kombinace prvků z germánské a keltské kultury, v některých případech i kultury

J

„Slunéčko, boží dcero,3 kde dlelo jsi tak dlouho? Kde bylo jsi tak dlouho, vzdáleno od nás v dáli?“ „Za moři, za horami jsem hlídalo sirotky, pastýřky ohřívalo. Jest mnoho dárků mojich.“ „Slunéčko, boží dcero, kdo ráno, kdo pak večer ti rozdělal ohníček? Kdo postýlku ti ustlal?“ „Jitřenka, večernice: ohníček to jitřenka, postýlku večernice. Jest mnoho dítek mojich.“

•

3

převzato z: Litevské písničky a pohádky. Přeložil Václav Vážný, vydáno 1916.

28 | S t r á n k a z e 4 7


Kresba 4: Jan Fibiger (Jitřenka)

29 | S t r á n k a z e 4 7


Kresba 5: Jan Fibiger (Algizjedna)

30 | S t r á n k a z e 4 7


Cesty, hory, planiny, pouště: Rumunsko Buna ziua un bilete spre Petrosani. Mulcumesc!

J

e 16. července 2010, přípravy vrcholí a s nimi i nervozita. V 11:35 nám jede autobus do Brna, odkud se máme přesunout s CK Jenda na území Rumunska. Hned za Brnem na nás z časopisu vypadává obrázek medvěda, a tak se všichni modlíme, aby to byl poslední medvěd, kterého potkáme. Autobus nás vyhazuje v Oradee, což je starobylé městečko na severu hned u hranic s Maďarskem. Nasedáme do vlaku, který nás přemisťuje pod hory.

hřebeny jsou porostlé nízkými klečemi, na strmých úbočích jsou vidět zbytky sněhu, dole v údolích tečou dravé říčky a potůčky, ze kterých se dá pít. Rozprostírá se tu i pár jezer, odrážejících vrcholky hor. Avšak voda v nich bodá jako jehličky. Ráno nás budí štěkot psů a cinkání zvonečků. Kolem našeho ležení procházejí dva usměvaví bačové se stádem ovcí. Po krátkém rozhovoru pokračují dál.

Z okénka máme celé Rumunsko jako na dlani. Projíždíme kolem zlatavých obilných polí a okrajových částí měst, kde se nacházejí chatrče, které mají místo dveří závěs. Pobíhají tu kozy, ovce a hrající si děti oděné v kusech hadru. Kolem cest je vidět potrhané elektrické Ilustrace 6: První stádo, Foto: vedení, které nefunguje už mnoho let. Většina Veronika Štěpánová, Č.P.S. lidí neví, jaké je to žít v domě s vodou, Cesta horami je strastiplná. Vede záchodem ba dokonce elektřinou a internetem. Projíždíme kolem trosek elektráren, řek plných kamennými poli, kde člověk lehce sejde z cesty. odpadků, vytrhaných kolejí a prašných cest bez Některé dny není vidět na krok kvůli husté mlze, jiné naši kůži pálí prudké slunce. Největší asfaltu. překážkou jsou však každodenní bouře. Náhle se před námi začínají zdvihat první Několikrát jsme nuceni prchnout do údolí, když hřebeny hor. Už se skoro stmívá, když špatně odhadujeme čas a nestíháme postavit přijíždíme do horského městečka, ze kterého tábor již před třetí budeme pokračovat dál, vysoko do hor. hodinou odpolední. Z místních lidí máme strach, a tak se snažíme Zatímco na Paringu dojít co nejdále, abychom spali až za městem. potkáváme pár To se nám nedaří, a tak se ráno budíme skupinek turistů, v orosené trávě za plotem něčí zahrady. Capatiny zejí Sbíráme saky paky a vydáváme se dál. Cesta prázdnotou – jen my, vede kolem říčky, u které jsou rozvaleni příroda a pár na kempových židličkách i přesto, že je všední zvědavých přátelských den, Rumuni. Ve vodě se chladí pivo a z tranzistorů řve hudba jak na lesy. U každého bačů. plácku stojí Dacie a na ohni se ve velkém kotli Postupně ubývají vaří oběd. Moc lidí si tu s pracovní dobou hlavu Ilustrace 7: Duchové hor, síly, a tak radostně Foto: Veronika Štěpánová, neláme. Č.P.S. přijímáme možnost koupě sýra v místních salaších, kterých tu je Během pár hodin se už nacházíme mimo na rozdíl od Paringu požehnaně. Lidé tu žijí civilizaci. První pohoří je skalnaté. Jeho 31 | S t r á n k a z e 4 7


v chatrčích, jejichž podlahu tvoří udusaná hlína. Uprostřed místnosti je ohniště, kouř se odvádí dírou ve střeše. Jediným nábytkem je velká postel a dřevěný stůl, na kterém se připravují sýry. Aveti brynza? U jedné takové salaše se usídlujeme, když zase začíná pršet a oblohu křižují blesky. Po hodince strávené v přístřešcích vylézáme ven a nestačíme se divit. Pase se tu stádo překrásných divokých koní. Po chvilce přibíhá několik ovčáckých psů a po stráni se flegmaticky prochází medvěd. Přeci jen jsme se ho dočkali, tak se zdá, že dnes asi jen tak neusneme. Hory však zkoušejí člověka v mnoha disciplínách. Jednou z nejtěžších je noc, kdy ležíme ve svahu, nohy podložené batohy, abychom neujížděli dolů. Našimi stany trhá vichřice spolu s prudkým deštěm měnícím se i v kroupy. Na obloze je boží dopuštění. Blesky střílí kolem a my se klepeme strachy, aby nějaký nepotkal i nás. V takové chvíli si člověk uvědomí, že neznamená vůbec nic, že jsou síly, které jsou Ilustrace 8: Pohled do údolí, Foto: Veronika Štěpánová, daleko mocnější Č.P.S. než on. Pak nezbývá nic jiného, než se modlit ke všem bohům, které člověk zná, a prosit o pomoc a bezpečí. V rumunských horách vládne Taranis opravdu velkou mocí. A není radno ho podceňovat. Cesty v Capatinách se klikatí z travnatého kopečka na kopeček. Náhle vidíme v dáli domeček. Že by hospoda? Radujeme se. Najednou si však vzpomínám na příběh kamaráda, kterého v nějakém podobném zařízení zavřeli na pár dní do chládku, protože se dostal do vojenského prostoru. Celou dobu mu však tvrdili, že se nachází ve výrobně

ledniček. Rozhodujeme se raději optat jednoho z bačů stojícího opodál, než se vydáme tím směrem. A děláme dobře. Potvrzuje nám kamarádův příběh. A tak se radši vracíme na cestu a obcházíme prostor velikým obloukem. Čas je však neúprosný, a tak se brzy přibližujeme ke konci. Dolů z hor nás provází velmi upovídaný Peter (též bača), který se rozhodl, že nám musí chca nechca ukázat cestu, abychom náhodou nezabloudili. Marně

Ilustrace 9: Pomocník na cestě, Foto: Veronika Štěpánová, Č.P.S.

se mu snažíme vysvětlit, že chceme strávit ještě dnešní noc v horách a sejít dolů do údolí až druhý den. Neposlouchá nás, a tak za pár hodin stojíme uprostřed vesnice. Návrat do civilizace je náročný. Lidé tady dole nejsou tak srdeční a otevření jako osamocení bačové nahoře, takže si zase musíme dávat pozor na věci a peníze. Avšak jednu výhodu civilizace má – hospodu. Je zvláštní, co člověk dokáže sníst, jen aby nabyl jiné chuti, než jsou instantní omáčky, starý chléb, kuskus, rýže a snídaňové müsli. Po dvou týdnech v horách je schopen pozřít veku posypanou pepřem, značně osolenou a zalitou olejem. Samozřejmě že nepohrdáme ani místním slaďoučkým ovocem, čerstvou zeleninou a obrovským řízkem přes celý talíř. K vlakové stanici nás přiváží koňský povoz, který si stopujeme na místní asfaltce. A tady naše putování končí. La revedera Rumunsko, tak zase někdy! Vermarka

32 | S t r á n k a z e 4 7


Ilustrace 10: Odpočinek, Foto: Veronika Štěpánová, Č.P.S.

33 | S t r á n k a z e 4 7


Ilustrace 11: Capatiny, Foto: Veronika Štěpánová, Č.P.S.

Ilustrace 12: Cesta Paringem, Foto: Veronika Štěpánová, Č.P.S.

•

Více fotografií naleznete na http://vermarka.rajce.idnes.cz

34 | S t r á n k a z e 4 7


Pohanské stopy: Zámecký park v obci Moravec

U

ž dlouho jsem chtěl napsat krátký článek o velmi krásném zámeckém parku v obci Moravec, která leží nedaleko Velkého Meziříčí. Obec samotná mi příliš neimponuje, ale jakmile se dostanete do tiché náruče místního parku, jako byste prošli branou do jiného světa. Rád bych toto místo ukázal jako příklad, že zajímavý a inspirativní kousek země nemusí být nutně kilometry od posledního lidského obydlí, ale že s ním naopak může žít Ilustrace 13: Moravec 1, Foto: v symbióze. Josef Petr, Č.P.S. MAPA. Park leží v samotném středu obce a jednou svojí stranou je otevřený do polí. Vzniká tak dojem, jako by park nebyl pouze zahradou zámku a zámecké kaple, ale zároveň zahradou celé vesnice. Je v něm mnoho různých dřevin, z nichž spousta původně do Čech nepatří (viz. vyčerpávající seznam na webu Moravce). Ovšem díky této rozmanitosti je park také zajímavou paletou různosti, kterou může příroda ukázat. Co mě však na celém místě zaujalo nejvíc, je jeho zvláštní tichá energie, díky které se člověk cítí zkrátka „trochu jinak“. Při několika procházkách, které jsem měl tu čest parkem

podniknout, se mi pokaždé poštěstilo zapříst zajímavý rozhovor se svým doprovodem. Jakoby zdejší stromy a keře podněcovaly kontemplativní náladu a dávaly poutníkovi bezpečný azyl před vnějším světem. Tím ho pak podporují, aby se nebál pustit hlouběji do světa vnitřního. Kamenné doplňky a zámek samotný jsou podle mě pěkně a vkusně včleněny Ilustrace 14: Moravec 2, do přírodního Foto: Josef Petr, Č.P.S. prostředí. Nutno dodat, že vlivem času tu příroda získává trochu navrch a o kamenné zídky a lavičky už se nikdo moc nestará. To mu ovšem jen dodává na zvláštní tiché smutné poetice. Majestát přírody pomalu zakrývající dávnou lidskou slávu… Pokud člověk projde parkem až k okraji, kde se jeho konec rozlévá do polí, narazí na zvláštní děsivou budovu s malými okny. Dozvěděli jsme se, že to dříve bývala sýpka, ale něco mi říká, že se tu dřív muselo dít i něco jiného. Možná za války… těžko říct. Každopádně dovnitř bych raději nelezl, a zůstal v tichém bezpečí parku. :) Inu, pokud někdy zavítáte do Moravce nebo jeho okolí, vezměte si zápisník na nápady nebo vhodný doprovod a běžte se projít tímto kouskem přírody. Třeba i vám na mysli vytanou zajímavé a nové věci, které časem obohatí váš život. Jožka (TPM)

35 | S t r á n k a z e 4 7


Ilustrace 15: Moravec 3, Foto: Josef Petr, Č.P.S.

•

Další reportáže naleznete na www.pohanskestopy.cz

36 | S t r á n k a z e 4 7


Paměti starého kotlíku Moudro ode dna: „Přísně vzato je jen jeden druh Vše budeme doplňovat vlastními fotografiemi knih, který zvětšuje štěstí na zemi postupů a výsledků. Věříme, že naší prací kuchařky.“ (Joseph Conrad) přeneseme do Vašich kuchyní ducha starých způsobů i špetku inspirace. Přejeme Vám Úvodem: mnoho úspěchů při přípravě, radost z dobře dokončeného díla a samozřejmě dobrou chuť. tomto pravidelném sloupku Vám Protože sloupek vychází v časopisu, který budeme postupně představovat respektuje právě model polozapomenuté a možná neprávem „agrotechnických“ keltských svátků, v příštích opomíjené recepty na staročeské, pohanské čtyřech číslech postupně představíme předpisy a rituální pokrmy. Chceme zde oživit na jídla vhodná pro období vymezená těmito a nabídnout Vám k vyzkoušení sváteční svátky. a obřadní jídla, která se připravovala v určité dny a období roku nebo při významných Jako první uvádíme pokrmy vhodné pro meznících v životě člověka. Dále chceme oslavu svátku Beltaine, Valboržiny, uveřejňovat předpisy na pokrmy použitelné pro přípravu rituálů a oslav pohanských svátků. Filipojakubské a kdovíjak ještě nazývané noci, prostě třicátého dubna, předvečeru prvního Jsme si vědomi toho, že různá pohanská máje. Svátku, jehož symbolikou je ve většině uskupení nevyznávají pouze keltský, potažmo pohanských tradic oslava přírody a plození, wiccanský koncept osmi svátků kola roku, posvátná svatba ženského a mužského božstva. nicméně na astronomickém konceptu Původně se patrně slavil o úplňku nejbližšímu slunovratů a rovnodenností se nejspíše ke dni, který se nacházel přesně mezi jarní shodneme všichni. rovnodenností a letním slunovratem. Pro jeho oslavu se pekly převážně různé koláče a vdolky. Je nám také jasné, že kolik pohanských Jednu ze snad tisíce možností vám nabízíme skupin, tolik různých výkladů jednotlivých k vyzkoušení. svátků, proto se nebudeme zabývat ani duchovní náplní, ani etymologií jejich názvů. Prostě se jen budeme snažit o průřez všemi Májový věnec a sladké vdolky tradicemi, i když samozřejmě přiznáváme, 500 g hladké mouky že nejbližší je nám ta domácí, tedy slovanská 500 g polohrubé mouky s germánskými a keltskými přísadami. 100 g cukru Co zde nenajdete, jsou recepty typu „kouzlo, 2 balíčky prášku aneb kterak připraviti nápoj lásky či odlákati do pečiva všetečného souseda“. Na takové recepty 250 g másla (případně budete muset do čarodějnických grimoárů. tuku na pečení) 3 vejce Všechny předpisy, které zde budeme uvádět, 3 dl mléka zároveň doma poctivě zkoušíme, včetně špetka soli množství surovin a času na přípravu. Místo starobylých a dnes nedostupných surovin na potření: 1 hledáme novodobé ekvivalenty tak, aby rozšlehané vejce, podstata receptu zůstala zachována. Před cukr uveřejněním také testujeme použitelnost V míse smíchejte a stravitelnost pomocí svých chuťových buněk.

V

37 | S t r á n k a z e 4 7


mouku, sůl, cukr a prášek do pečiva. Přidejte tuk nakrájený na kostičky a v mléce rozšlehaná vejce. Zlehka zpracovávejte, dokud nejde z těsta vytvarovat kulička. Pro vytvoření věnce oddělte jednu třetinu těsta a vytvořte bochánek. Potom prsty udělejte uprostřed otvor a vytvarujte z těsta kruh. Získáte tím věnec, který bude krásně kulatý, bez znatelného spoje. Horní stranu věnce potřete rozšlehaným vajíčkem a posypte cukrem. Zbylé těsto rozválejte na plát silný asi 2 až 2,5 cm. Vykrájejte kolečka, horní strany stejně jako u věnce potřete rozšlehaným vajíčkem a obalte v cukru. Pečete na 220° C asi 15 minut, nebo dokud nejsou vdolečky upečené dozlatova. Věnec se peče o něco déle než vdolečky. Z uvedeného množství těsta vytvoříte jeden věneček tak 20 cm v průměru a asi 25 vdolečků. Co se týče zdobení, doma používáme věnec místo „máje“, jak je vidět na ilustrační fotografii. Lze jej dozdobit stuhami nebo snítkami zelených větviček. Vdolky chutnají výborně s marmeládou a zakysanou smetanou. Dalším významným letním svátkem jsou Letnice neboli Rozálie či rusalčí svátky, spojené se studánkami, růžemi a vílami. Mnozí mohou namítnout, že Letnice jsou křesťanský svátek. To ano, ale svátek s velmi starou historií a nadto s pohanskými základy. Už kronikář Kosmas se zmiňoval o Češích, že „obyčeje pověrečné, které vesničané, posud polou pohané, o Letnicích v outerý nebo ve středu zachovávali, přinášejíce dárky ke studánkám, oběti zabíjeli a duchům obětovali“. A pak je tu letní slunovrat. Oslava slunce, které ten den dosáhlo vrcholu své vlády a pomalu začíná slábnout. To, že v ten den mají byliny největší moc, že se na oslavu pečou koláče a připravují jídla právě s bylinami, je všeobecně známo. My jsme ale objevili předpis na pokrm, který se jedl údajně o letních svátcích a který je – prostě jiný. Navíc jej lze jednoduše připravit

i v přírodě na ohni a vhodně tak doplnit oslavu letních svátků výborným jídlem. Naši předkové až do poměrně nedávného novověku chytali a také pojídali zpěvné ptáky (celoroční zákaz lovu zpěvného ptactva začal platit až v roce 1870). Dnes je něco takového považované spíš za barbarství, ale staré recepty hovoří jasnou řečí. Takže jak jsme našli, tak předáváme.

Vrabci s perníkem Vezmi něco pěkných vrabců bez hlaviček, oškub je čistě a vykuchej, osol, vlož je na rendlík se sádlem a opeč. Pak na ně vlij pohár dobrého červeného vína, postrouhej tvrdým perníkem, posyp hrubě tlučeným cukrem a přidej něco jemně posekaného listí šťovíku. Podus asi půl hodiny a pojídej s chlebem. Protože chápeme, že dnes jsou jak etické, tak stravovací zvyky jiné, předpis jsme poněkud upravili, aby vyhovoval dnešním podmínkám: 0,75 kg vepřového masa 1 lžíce sádla 2 dl červeného vína 40g perníku na strouhání 1 lžíce cukru krupice šťáva a kůra z 1/2 citrónu špetka koření na divočinu Maso nakrájíme na kostičky (asi jako pro moravské vrabce... ejhle!), na hlubší pánev nebo do kotlíku dáme rozpálit sádlo, maso na něm opečeme, osolíme, zalijeme vínem a posypeme strouhaným perníkem, cukrem a citrónovou kůrou. Dusíme doměkka. Podle potřeby podléváme vodou a ke konci dochutíme citrónovou šťávou a kořením 38 | S t r á n k a z e 4 7


na divočinu. Podáváme s chlebem nebo bramborovými knedlíky. Po naší počáteční nedůvěře v použitelnost receptu jsme záhy zjistili, že na to, jak jednoduchá je příprava, je toto jídlo překvapivě chutné.

Příště se můžete těšit na předpis na dožínkový chléb, pokusíme se upražit pražmo, a protože nechceme prozradit vše, něco si necháme jako překvapení. Jiří „Seóras“ & Blanka „Žofinka“ Posledníkovi

39 | S t r á n k a z e 4 7


Ekorubrika: Kompost se někomu, pravda, trochu provokativně, svěřím, jak řeším doma bioodpady. A víte co? Nechcípneme. Ono to totiž opravdu nesmrdí. Je ale až zvláštní, jak vám kdokoli, kdo nic podobného doma nemá, s živou barvitostí popíše, jaký druh smradu vás bude mučit – tomu já říkám víra :). To to ale beru příliš z rychlíku, pojďme se radši podívat, co to v té kuchyni vlastně mám.

„Byl jeden ekolog v České republice, co úkol měl náročný převelice: Vysvětlit tam úplně sám, že se nikde nepraštil do palice.“

S

prvním číslem čtvrtletníku Kolovrat otevíráme novou rubriku o aplikované ekologii. Pokud jste sledovali dění okolo vzniku Č.P.S., jejímž projektem Kolovrat je, určitě jste si všimli, že ochrana životního prostředí je jedním z témat, které nám leží na srdci. V mých očích pohanství s ekologickým smýšlením úzce souvisí, i proto zavádím tuto rubriku právě v pohanském časopise.

Hned zkraje je potřeba uvést věci na pravou míru. To, co jsem si pořídila, není kompost v pravém slova smyslu, tedy hromada bioodpadu. To by opravdu smrdělo a to by opravdu nešlo. Asi před dvěma lety jsem začala zkoumat vermikompostování5 (hromada bioodpadu plus hromada žížalek), které Jelikož internet je plný nejrůznějších rad se používá vevnitř včetně paneláků, což je můj a poučení (pro zájemce doporučuji například případ. Nějak jsem si na to ale netroufla – výborně zpracované stránky brněnského nebyla jsem si jistá, jak připravit bedničku, aby ekologického institutu Veronica4). Ráda bych z toho nebyl průšvih, a hotový vermikompostér zde namísto opisování internetu vytvořila je poněkud dražší záležitost, minimálně to tak prostor pro zprostředkování konkrétních člověku může připadat, když netuší, do čeho projektů, které mají nápad a snad i budoucnost. jde. Tak jsem se po konzultaci s jedním pánem V okurkové sezóně malou reportáží z centra Veronica odhodlala k modifikaci. V OBI se spoustou odkazů představím některý jsem pořídila třicetilitrový plastový kontejner z ekologických institutů, které u nás operují s víkem (které jsem rovnou šupla dospod jako (není jich zase tak málo), ale pokud to bude jen misku na přebytečnou vodu), za mocného trochu možné, budeme zveřejňovat konkrétní toxického smradu mu nažhavenou jehlicí projekty někoho z nás nebo vás. První projekt propálila do dna spoustu drenážních dírek je můj, druhý by mohl být ten váš. Jsem si jistá, a nandala do něj něco přes 20 litrů nijak zvlášť že je mezi českými pohany mnoho těch, kteří kvalitní hlíny od babičky ze zahrádky. A pak místo nadávání na špatnost světa něco sami tradá pro žížaly! vyzkoušeli a ono to fungovalo! Jestli děláte něco jinak než dav a je to publikovatelné, Jak to vlastně funguje? nestyďte se a nasdílejte to u nás. Moji emailovou adresu najdete na konci článku. V půdě žijí mikroorganismy schopné pomáhat při rozkladu biologického materiálu. Kompost v kuchyni!? Tak to je Teoreticky by tedy stačilo zahrabávat bioodpad do hlíny, a on by se po nějaké době rozložil. teda HUMUS! „Po nějaké době“ je ale v tomto případě problém – než by k tomu došlo, kompost by „Takže ty sis jako dala kompost do skříňky se poněkud přehltil a těžce by nestíhal. Tady v kuchyni, jo? A to tam nechcípnete smrady (hahaha)?“ slýchám teď pravidelně, když 5 4

http://www.veronica.cz

Více například: http://www.kompostuj.cz/vimejak/vermikompostovani

40 | S t r á n k a z e 4 7


přichází ke slovu právě inspirace z vermikompostování: žížalky. Některé druhy žížal snědí denně tolik, kolik samy váží, a rozkládající se biologický materiál mají rády. Osobně mi přijdou lepší domácí druhy, které v případě rušení kompostu můžete s čistým svědomím vyklopit k lesu. Zkoušeli jsme rousnice (veliké až 30 cm) a žížaly hnojní (malé, ale zato žravé). Ty hnojní se nám zdají o něco lepší a dobře se nám množí. Obojí se dají koupit buď na internetu, nebo v rybářských potřebách, kde se prodávají jako živá návnada – takže dobrý skutek navíc :). Hlína nesmí být příliš suchá, aby se proces rozkladu nebrzdil a žížalky nebyly nešťastné. Ale většinou s tím nebývá problém. Když se mi hlína zdála moc suchá, vylila jsem na ni nedopitý čaj, nebo zalila z konvičky a bylo. Naše bedýnka ve skříňce nepotřebuje ani poklop. Pokud není schovaná ve skříňce, hodí se zakrýt ji propíchaným kartonem (zamezí velkému úniku vlhkosti, ale zároveň to dýchá). Do kompostu se dají dávat všechny zbytky zeleniny, odkrojky, slupky, ohryzky z jablek, kávová sedlina, vylouhované čaje, vlastně cokoli. Aby se urychlil proces rozkládání a aby na to žížalky líp mohly, je dobré větší kusy překrojit na menší a pytlíky s čajem roztrhnout napůl (papír z čajových sáčků nevadí, rozkládá se bez problému). Ze začátku, když jsem se ještě bála, co to udělá, jsem tam vyhazovala jen čaje (těch spotřebuju kvanta), až postupně jsem se odhodlávala na další věci. Dneska tam naházím kdeco a funguje to. Mám v kompostu dislokovanou lžíci, udělám si s ní důlek, do něj dám odpad, zahrabu a hotovo. Používáme stejnou hlínu už přes půl roku a pořád se do ní dá přidávat. Teď na jaře budeme měnit, protože tu kvalitní hlínu, co jsme si vyrobili, chceme použít na sázení zeleniny. Pokud sami nic sázet nechcete, určitě máte známé, kteří takovou zeminu využijí na zahrádce – můžete směňovat starou za novou.

Je s tím nějaká pruda? Jo, trochu jo. Naházet odpadky do koše je určitě jednodušší. Na začátku je potřeba koupit

nádobu (investice okolo tří stovek), a sehnat hlínu (zdarma, ale s nějakou tou logistikou). Sehnat žížaly je levné a snadné, s tím by problém nebyl. Když se člověk mile usmívá a dělá jakoby nic, nemusíte udělat rozruch ani v těch rybářských potřebách. V Brně navíc jedno rybářství zavedlo automat na červy, kde mají i rousnice – čerstvé 24 hodin denně! :). Musí se to trochu hlídat, aby to nevysychalo, ale to člověk dělá jaksi mimoděk během „krmení žížalek“, jak u nás říkáme. Hlavní všeobecná pruda spočívá v tom, že se místo otevření koše a zahození odpadku musí jít k tomu kompostu, vyhrabat jamka, kam se dá odpad (v případě velkých kusů naporcovaný na menší), a zase to zahrabat. Celkový proces trvá tak půl minuty. Nezní to jako nic strašného, ale sama se občas musím trochu přemlouvat. Kope to do zadku moji pohodlnost, abych tak řekla.

Zachráním svým kompostem svět? Tak tady se asi shodneme, že tento nadpisek pochází z rubriky debilních dotazů a je tu pro všeobecné obveselení :). Pokud by takový kompost měli všichni, světu by to moc pomohlo. To ale v nejbližším století nehrozí, že ano. Dokonce to ani nijak znatelně nesnižuje moji osobní ekologickou stopu, obzvlášť, když vezmu do úvahy své každoroční cestování letadlem. Takže na co si to tady vlastně hraju, zrovna já, která v porovnání s průměrem všeobecně vyprodukuju minimum odpadu ? Důvodů mám několik a jsou to především tyto: I když je náš panelák u lesa, je to přece jen panelák a každodenního kontaktu s přírodou mám daleko méně, než bych si představovala. Jsem ráda i za tu bedničku hlíny se žížalkami – je to kousek přírody rovnou v bytě. Taky jsme po nějaké době zahrabáváním bioodpadu z obyčejné vyčerpané hlíny udělali nádhernou, voňavou, úrodnou zeminu a naše budoucí rajčátka se na ni už těší. Z této stránky věci mám velkou radost, protože vidím, jak se dá odpad perfektně využít, místo aby za nevhodných podmínek plesnivěl na skládce a produkoval toxiny, které se splachují 41 | S t r á n k a z e 4 7


do vodních zdrojů. V Brně se sice převážně spaluje, což není v případě bioodpadu tak zlé, ale žádný užitek z toho taky není. A na závěr důvod, který je pro mě osobně nejdůležitější. Když člověk s vlastním odpadem jakkoli dál pracuje, uvědomí si, kolik ho vlastně produkuje, a začnou mu docházet souvislosti. Vyhazování odpadků do koše děláme na autopilota, hezky jak nás to maminka kdysi dávno naučila. Číst si články o ekologických tématech je pro mě zajímavé a často to dělám, ale byl to můj pidikompost, který mě přiměl zamyslet se nad tím, že z ovoce a zeleniny se dá často sníst větší

část, než jsem byla zvyklá, že ne všechno se musí loupat a podobně. Řekla bych, že od té doby, co o tom víc přemýšlím, vyrábím bioodpadu možná i o třetinu méně. Tak tolik za mě. A co vy? Máte zkušenost, komentář nebo dotaz? Vítám jakýkoli příspěvek na adrese [email protected]. Na dotazy ráda odpovím! Agneska

42 | S t r á n k a z e 4 7


Proběhlé akce Č.P.S. Bardský víkend – Sloup v Čechách

N

ie je to tak dávno, čo sa 17.2. - 19.2. konal Bardský víkend. Tentokrát bol miestom konania malebná dedina Sloup v Čechách, na severe krajiny, ako to už býva zvykom. Ústredná téma tohto víkendu, alebo večera, bola mimoriadne lákavá: Milování na všechny způsoby. Oproti minulému Bardskému víkendu, kedy bola na programe smrť a umieranie, sa téma otočila o 180 stupňov. Cesta ubiehala vcelku pokojne, a vďaka mojej mape aj bez väčších komplikácií. Rýchlo sme dorazili na miesto a ubytovali sme sa. Potom sme sa presunuli do kuchyne, ktorá slúžila aj ako jedáleň a bolo v nej organizované ťažisko všetkej zábavy a spoločenského života. Nepamätám si presne kto všetko tam bol, viem len že som videl tváre známe, tváre menej známe a Majkiho pri sporáku, ako nám chystá večeru. A samozrejme nie hocakú, ale sviečkovú s knedľou. Keď sme boli dosýta najedený, začala volná zábava. Struny na gitare sa chveli, lyžičky búchali, medovina tiekla potokom a mi sme spievali z plného hrdla, ako už dávno nie. Snáď sme len, poučený z minula, nebubnovali do stola až tak intenzívne ako naposledy. Ráno bolo tvrdé. Medzi poslednými som sa dovliekol na raňajky a tam som sa dozvedel, že po nich nasleduje Jožkova prednáška na tému: Láska, po ktorej bude nasledovať praktický workshop. Priznám sa, chvíľu mi trvalo, kým som túto informáciu spracoval. Skutočnosť však predčila moje očakávania. Jadrom prednášky bol Sternbergov trojuholník, ku ktorému Jožka priradil živlové korešpondencie. Bol som nadšený ako tento systém dokázal vniesť trochu poriadku, ktorý som dlho hľadal, do tak obsiahlej a zložitej oblasti akou sú medziľudské vzťahy.

do štyroch skupín, podľa štyroch druhov lásky. Storgé, Fília, Agapé a Éros. Moju dilemu, ktorý druh si vybrať, a s ktorými ľuďmi, ukončila Terka s Vermarkou keď prehlásili, že budem v ich tíme Agapé, a mne nezostávalo iné než súhlasiť :) Každá skupina mala za úlohu pripraviť si sprítomnenie daného druhu lásky, a tak sa náš tím Agapé odobral na poschodie, kde sme neboli nikým rušený. Po štvrťhodine sme mali vymyslený jeden verš. Keďže sme nevedeli ako ďalej, navrhol som že by ten verš mohol byť recitovaný ako chant a niekto by do toho hovoril niečo zmysluplné a podľa možnosti k téme. Skôr ako som ten návrh dopovedal, uvedomil som si, že som si pod sebou podpílil konár. Pád na seba nenechal dlho čakať a ja som dostal za úlohu vymyslieť nejaký text, kým ostatný budú recitovať chant. A aby toho nebolo málo, text sa mal končiť slovom „čučoriedka“, ktoré si Terka mimoriadne obľúbila. Skôr, ako som stihol niečo vymyslieť, vybrali sme sa do neďalekého lesného divadla na ďalší workshop pod vedením Dušana. Počasie sa tentokrát nevydarilo a keďže sa všade naokolo topil sneh, cesta nám dala poriadne zabrať. Workshop zožal obrovský úspech. Najskôr sme si precvičili jazykolamy:“Kapka kapla, klapka klapla“. Päťkrát a rýchlo za sebou. Potom sme sa hodnú chvíľu naťahovali o fiktívny balón v podaní:“Mám balónek.“ „Už ho nemáš!“ Dušan nezabudol ani na pohyb a matematiku. Najskôr sme mali tlieskať a namiesto tlesknutia, ktorého poradové číslo bolo násobkom trojky, alebo sedmičky (podľa dohody) sme mali dané číslo vysloviť. Ďalej sme sa rozdelili do dvojíc a objavovali sme si ruky a tváre. Napokon sa každá dvojica postavila na javisko, diváci každému z dvojice vymysleli tému (napríklad: slimák na púšti) a vybraní nešťastníci mali toho druhého presvedčiť o svojej pravde :)

Pred workshopom sme sa najskôr rozdelili 43 | S t r á n k a z e 4 7


gitarové vystúpenia Jožky a Zahrady, za ktorými dala krásnu bodku Lithin svojim sólom na harfe. Nasledoval Dušan so svojim rozsiahlym, a mimoriadne úspešným, básnickým dielom o hrobárovi a jeho vnučke, ktoré zožalo ohromné ovácie. Potom prišla na rad Johankina rozprávka. V skutočnosti to bol čarovný a fotkami sprevádzaný opis deja

Ilustrace 16: Lucie s Majkým, Foto: Veronika Štěpánová

Zlatým klincom bola riekanka, ktorá nám ešte dlhé dni znela v hlave:“Drn má bába. Drn má bába. Bába má v drdole drn.“ Toto sme skandovali dlho, a na nespočetne veľa spôsobov. Na záver sme ešte zarecitovali básničku a pobrali sme sa naspäť k ubytovni.

Ilustrace 17: Kan Neled Ranke, Foto: Viktorie Duková

Pravdepodobne preto, že som bol tak umelecky nabudený, som počas cesty naspäť vymyslel kompletnú básničku, ktorá sa rýmovala a ktorú som použil v rámci nášho tímu. Zbytok dňa sme využili práve na dokončenie nácviku našich vystúpení a spánok.

jedného larpu, ktorého sa zúčastnila. Keď skončila, museli sme vyhlásiť prestávku, aby sme spracovali a predýchali tento zážitok.

Zúčastnených ľudí bolo veľa a príspevkov ešte viacej, takže tento bod programu sa natiahol na viac ako hodinu. Napriek tomu to nebolo únavné, ani nudné. Magické prostredie rituálneho kruhu a pohodlné kreslá sa postarali o naše pohodlie, a kultúrny program o našu zábavu. Z nespočetného množstva príspevkov vyberiem aspoň niektoré. Prvým z nich bola Majkiho poviedka, po ktorej nasledovali

Po skončení rituálu sme sa presunuli naspäť do kuchyne. Tam vypukla zábava podobná prvému večeru s tým rozdielom, že sme ju aj vďaka mojej maličkosti, potiahli až do rána. V posledný deň sme dali do kopy ubytovňu, seba a postupne sme sa rozchádzali do svojich domovov.

Po skončení prestávky prišla na rad Viktorie, ktorá sa okrem iného venuje opernému spevu. Mal som tú česť vypočuť si jej spev z nahrávky, už v prvú noc. Pri počúvaní som si myslel, Po výdatnej večeri nasledoval briefing že Nightwish nahrali ďalší album s novou k rituálu, príprava miesta a mohlo sa začať. speváčkou :) Na Bardskom večeri nám spievala Jeho veľmi podareným spestrením boli svoju pieseň o medúze, a my sme ohromení predstavenia štyroch druhov lásky. Každá počúvali. Tá hudba bola všade. Prenikala nami, skupina predviedla svoje vystúpenie zaplnila celú miestnosť a rozvibrovala ostatné a nasledovala časť najhlavnejšia - Bardský večer. hudobné nástroje. Teším sa, že táto pieseň Najskôr mu však predchádzalo masívne ladenie vyjde s hudobným doprovodom a vo forme gitár, hárf a iných nástrojov. duetu.

Melči

44 | S t r á n k a z e 4 7


Ilustrace 18: Hra Jakuba a Aničky, Foto: Viktorie Duková

Ilustrace 19: Na výletě, Foto: Veronika Štěpánová

45 | S t r á n k a z e 4 7


Pohanské akce v ČR: Jaro 2012

P

řišlo jaro, všechno pučí, množí se a roste jako z vody. Proto je většina akcí pro toto období zaměřená na vztahy a nový život.

POVSTÁNÍ TYGRA (víkend v mužském kruhu):

Mezi často probíraná témata patří poslední dobou pohanské pohřebnictví. Co ale ten opačný konec života, tedy jmenovitě porod? Jakýmsi trendem poslední doby, který se šíří nejen mezi ženami, je podpora přirozených porodů či porodů doma. Pokud se o téma příchodu na svět zajímáte i vy, možná vás zaujme jeden z těchto seminářů:

http://www.maitrea.cz/akce/povstani-tygra 30.3.2012

Vědomý porod:

Pokud v sobě nechcete nalézt tygra a raději byste zůstali domáckým tvorem, můžete se zaměřit na vztah se svou drahou domáckou polovičkou.

KRUH MUŽŮ - Svatba jako „Hieros gamos“:

http://www.maitrea.cz/akce/vecerni-kruhhttp://www.maitrea.cz/akce/vedomy-porodmuzu-v-maitrei-svatba-jako-hieros-gamos 0 30.3.2012 30.3.2012

Aby porod nebolel: http://www.maitrea.cz/akce/aby-porodnebolel-3 30.3.2012 Muži už nejspíš přestali číst, takže přihodím ještě seminář, zaměřený na ženskou sexualitu. Tentokrát se Kruh sester nechal inspirovat Beltainem (nebo ho jen zařadil do názvu semináře, aby jej tak učinil atraktivnějším?) http://www.maitrea.cz/akce/kruh-sesterlunarni-beltane 30.3.2012 V rámci aspoň zdánlivé systematičnosti zůstanu ještě chvíli u Domu MAITREA. Tam se toho totiž chystá dost a dost! Teď tedy pro změnu něco pro muže:

Teď trochu z jiného soudku. Za zimu se nám v těle nastřádal kdejaký „bordel“, tak šup s ním pryč. Vypláchneme ho bylinkami! http://www.mlp.cz/cz/akce/e7072-bylinkya-napoje-nejlepsi-prostredky-pro-jarni-ocistu 30.3.2012 A jako poslední, největší a nejdražší akci bych zmínila jednodenní workshop pro ženy SHAMAN WEAVER. Přečtěte si o něm víc: http://www.eastwick.cz/pripravujeme.htm 30.3.2012 Na závěr bych vás ráda vyzvala, pokud máte nějaké podněty a nápady, kde získat další informace o pohanských akcích, abyste mi dali vědět a skrze Kolovrat rozšířili své vědění i mezi ostatní nadšence o pohanskou zábavu. Krásné jaro! Bexxy

46 | S t r á n k a z e 4 7


Kolovrat Kolovrat vydává Česká pohanská společnost, o.s. •

Web: http://www.pohanskaspolecnost.cz/

•

E-mail: [email protected]

•

Facebook: https://www.facebook.com/pohanskaspolecnost 30.3.2012

Redakční tým Kolovratu Šéfredaktor: Veronika Štěpánová – Vermarka Korektoři: Tereza Hriníková – Terka, Anežka Sobotková – Agneska, Jiří Posledník – Seóras, Obálka a grafické podklady: Martina Frošová – Mab Kompletace a výsledná grafická podoba: Filip Kubín – Airis, Tanya Ratajová - Taliesi Překladatelé: Tereza Hriníková – Terka, Anežka Sobotková – Agneska Kmenoví autoři: Josef Petr – Jožka, Petr Gilar – Eurik, Jiří Posledník – Seóras, Walerien, Veronika Kůsová – Bexxy, Filip Kubín – Airis, Jakub Achrer – Zahrada, Anežka Sobotková – Agneska Další autoři: Juraj Melo – Melči, Veronika Štěpánová – Vermarka, Joanna Coleman

Děkujeme všem, kteří se ve svém volném čase podílejí na tvorbě a zpracování Kolovratu, a kteří přispěli svým dílem k jeho vytvoření! © Česká pohanská společnost, o.s. 2012

47 | S t r á n k a z e 4 7

Kolovrat čtvrtletník o.s. Č.P.S. Beltain 2012 č. 1. stránka 1 z 48

Recommend Documents