Čj: ZS 304/2010 JID 338/2010
ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ TVOŘIVÁ ŠKOLA
Základní škola Havlíčkův Brod, Konečná 1884 1. Identifikační údaje 1.1 Název vzdělávacího programu:
ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ, TVOŘIVÁ ŠKOLA 1.2 Údaje o škole: Základní škola:
Základní škola Havlíčkův Brod, Konečná 1884
Ulice, č.p., č.o.:
Konečná 1884
PSČ, město:
580 01 Havlíčkův Brod
Jméno ředitele:
Mgr. Jana Beránková
Kontakty:
č.tel.: 569 427 850 e-mail:
[email protected] www: www.zs-konecna.cz
1.3 Zřizovatel školy: Název:
Město Havlíčkův Brod
Adresa:
Havlíčkovo náměstí 57, 580 01 Havlíčkův Brod
Kontakty:
č.tel.: 569 497 111 e-mail:
[email protected]
1.4 Platnost dokumentu: od 31.8. 2007 Aktualizovaná verze od 1.9.2015
2
2. Charakteristika školy 2.1 Úplnost a velikost školy Objekt školy je umístěn v lokalitě sídliště Ţiţkov. Škola má od 1.7. 2001 právní subjektivitu a sdruţuje: základní školu, školní druţinu, školní klub a školní jídelnu. Je součástí výchovně vzdělávací soustavy a od 1.září 1996 je zařazena do sítě škol. Základní škola poskytuje základní vzdělání, zabezpečuje rozumovou výchovu ve smyslu vědeckého poznání a poskytuje mravní, estetickou, pracovní, zdravotní, tělesnou a ekologickou výchovu ţáků. Škola připravuje ţáky pro další studium a praxi. ZŠ má devět ročníků rozčleněných na první a druhý stupeň. První stupeň má 1. – 5. ročník a druhý stupeň 6. – 9. ročník. Vyučování na škole probíhá podle Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání Tvořivá škola. V souladu s učebními plány se třídy dělí na skupiny: počet skupin a ţáků ve skupině se určuje podle podmínek školy a charakteru vyučovacího předmětu v souladu s poţadavky na bezpečnost a ochranu ţáků. Ve spolupráci se školskými poradenskými zařízeními jsou na škole zřízeny speciální třídy pro ţáky se zdravotním postiţením - mentálním, tělesným, zrakovým, sluchovým, vadami řeči, souběţným postiţením více vadami, autismem a vývojovými poruchami učení nebo chování (od 1. do 9. ročníku), do nichţ jsou ţáci zařazováni na základě skupinové integrace. Pokud je zdravotní postiţení ţáků méně závaţné, jsou zařazeni do běţných tříd na základě individuální integrace. Základní školu navštěvuje kolem 230 ţáků. V současnosti má škola 15 kmenových tříd, 2 učebny výpočetní techniky, 1 učebnu fyziky a chemie a učebnu cizích jazyků.
2.2 Vybavení školy Škola je pavilonového typu, sloţená ze dvou budov a tělocvičny – vše je propojeno chodbami. Ke škole přiléhající pozemky jsou vyuţívány v rámci vyučování, pro odpočinek dětí o přestávkách a pro zájmovou mimoškolní činnost. Tělocvična má rozměry hřiště pro košíkovou a její součástí je nářaďovna, šatny, kabinet tělesné výchovy a sociální zařízení se sprchami. V sousedství školy je hřiště, které je v dopoledních hodinách vyuţíváno ţáky a v odpoledních veřejností. Ve škole pracují 2 oddělení školní druţiny a 1 oddělení školního klubu. Součástí školy je školní jídelna - výdejna jídla, jídlo je dováţeno ze školní jídelny ZŠ Wolkerova. Do většiny tříd byly zakoupeny keramické školní tabule, odborná učebna fyziky byla vybavena novým nábytkem a zařízením pro výuku. Postupně se vybavují jednotlivé třídy a učebny novým nábytkem, televizemi, interaktivními tabulemi, DVD přehrávači apod.
3
2.3 Charakteristika pedagogického sboru
velikost sboru - pedagogický sbor tvoří přibliţně 25 pedagogických pracovníků (učitelé, vychovatelky školní druţiny a školního klubu, dle potřeby asistenti pedagoga) ve škole pracuje výchovný poradce, metodik prevence, správce ICT, koordinátor školního vzdělávacího programu, koordinátor environmentální výchovy, koordinátor ochrany člověka za mimořádných událostí odborná kvalifikovanost - téměř všichni pedagogičtí pracovníci jsou odborně kvalifikovaní
2.4 Dlouhodobé projekty Ţáci i pedagogové jsou zapojeni do těchto projektů: Dětská práva Zdravé zuby Školní mléko Výchova k volbě povolání sběr plastových víček sběr hliníku sběr starého papíru sběr léčivých bylin
2.5 Spolupráce s rodiči a jinými subjekty Spolupráce s rodiči je zajišťována prostřednictvím SRPDŠ. Při škole je zřízena školská rada. Škola spolupracuje s poradenskými zařízeními v Havlíčkově Brodě a Jihlavě. Úspěšně se rozvíjí vztahy s Mateřskou školou Ţiţkov, pro kterou naši ţáci a učitelé organizují řadu akcí ( Den otevřených dveří, Školní akademii). Předškoláci vyuţívají naši tělocvičnu a navštěvují krouţek informatiky.
. 4
3. Charakteristika školního vzdělávacího programu 3.1 Zaměření školy
Základní filozofie programu Školní vzdělávací program Tvořivá škola naplňuje výchovné a vzdělávací cíle RVP ZV. Program je zaloţen na principech činnostního učení. Školní vzdělávací program Tvořivá škola vychází v souladu s RVP ZV z poznatků, ţe: • v základním vzdělávání jde o to, aby si ţáci osvojili základní poznatky o ţivotě kolem sebe, (nelze naučit vše, k čemu lidstvo v poznání došlo) • k učení je třeba ţáky motivovat a činit je zajímavým a přiměřeným jejich věku • nejlepších a trvalých výsledků lze dosáhnout na základě porozumění určitému jevu, k tomu lze dospět tehdy, kdyţ ţák zapojí do učení co nejvíc smyslů, kdyţ bude provádět činnosti, pozorovat, hovořit o nich, vyslovovat závěry – objevovat • chceme-li dosáhnout dobrých výsledků u všech ţáků, musíme jim dát prostor pro učení, protoţe stejných výsledků nelze dosáhnout u všech ţáků za stejnou dobu • kvalitu vzdělávání neurčuje mnoţství poznatků, ale jejich propojenost, smysluplnost a pouţitelnost pro ţivot • efektivitu vzdělávání nelze zaloţit jen na posuzování chyb ţáků a na přípravě (připravenosti) pro přijímací zkoušky, ale je nutné vyuţít nové mechanismy k hodnocení výsledků vzdělávání postavené na průběţném hodnocení činností ţáků, na ověřování schopnosti řešit problémy komplexně a na celkovém posunu ţáka nejen v kvalitě vědomostí a rozvoji dovedností, ale zejména v komplexním rozvoji osobnosti ţáka • pozitivně laděné hodnotící soudy, uţívané průběţně, mají vyšší motivační hodnotu a vedou k celkově dobrému zvládání učiva Činnostní učení vede ţáky ke spolupráci, podnikavosti a vynalézavosti. Učí je, ţe trvalých vědomostí lze nabývat hlavně na základě vlastní činnosti. Tvořivá škola nepředkládá ţákům zpravidla hotové výsledky a poznatky k osvojení, ale vede je k tomu, aby vše nové, pokud to lze, získávali na základě činností, pozorování, pokusů – na základě objevování. Nezaměstnává jednostranně rozum a paměť ţáků, ale působí také na jejich city a vůli. Nehromadí jen mnoţství vědomostí místo jejich kvality, ale snaţí se rozvíjet schopnosti ţáků a seznamovat je s pracovními metodami a postupy. Tyto metody a postupy si ţáci osvojují tak, aby je uměli uplatnit v ţivotě a mohli se sami dál vzdělávat. Činnostní učení je zaloţené na metodě objevování. Ţáci objevují principy a zákonitosti jevů a problémů sami, na základě kroků určených učitelem. Manipulací s pomůckami a vlastní činností si ţáci poměrně rychle a především trvale osvojují praktické zkušenosti, poznávají k čemu nový poznatek a dovednost slouţí. Učivo se procvičuje na konkrétních příkladech a situacích, které přináší kaţdodenní ţivot kolem nás, a tak má pro ţáky osobní smysl, a zároveň se zaměřuje na zvládnutí podstatných jevů. Činnosti s konkrétními věcmi a pokusy učí ţáky vnímat učení jako činnost důleţitou pro vlastní ţivot i existenci okolního světa. V průběhu vzdělávacího procesu je ţák veden k sebekontrole, sebehodnocení a samostatnému rozhodování. Učí se pracovat sám i spolupracovat v týmu. 5
Základní metoda činnostního učení – metoda objevování – staví do popředí význam otázek ţáků ve vyučování. Je-li dítě schopno k určitému jevu poloţit otázku, je to znamení, ţe o pozorovaném jevu přemýšlí, hledá vysvětlení, je schopno mu porozumět a na otázku najít správnou odpověď. V pokládání otázek pomáhá ţákům hlavně pozorování určité prováděné činnosti. Úloha učitele spočívá v tom, aby ţákům několik „ţákovských otázek“ formuloval sám, aby je povzbuzoval, aby jim dával dostatek příleţitostí k vzájemnému kladení otázek, aby pozitivně podpořil i otázky neobratně formulované. Učitel brzy pozná, ţe se ţáci ve formulaci otázek lepší, ţe jsou stále obratnější a pohotovější. Schopnost ptát se je jedním z klíčů k úspěšnému učení a získává se hlavně cvikem. Otázky kladené ţáky ke kterýmkoli partiím učiva provokují myšlení ţáků, vedou je k hledání vysvětlení, výrazně napomáhají k učení. Pro ţáky je vţdy při probírání nové látky nejdůleţitější vytvořit si prostřednictvím činností představu o jevech, kterým chceme učit, a naučit se tyto jevy vnímat. Průběţně musíme ţáky nechat o pozorovaných jevech hovořit, a tím se u nich postupně vytváří jejich věku přiměřený odborný slovník. Aţ po dokonalém zvládnutí prvních dvou kroků všemi ţáky přichází na řadu automatizace – procvičování učiva činnostními i klasickými formami. Další důleţitou metodou činnostního učení je individualizace, tzn. dát kaţdému ţákovi moţnost, aby daný úkol nebo problém řešil vlastním způsobem, na základě svých zkušeností a dovedností. Tato metoda napomůţe učiteli dobře poznat, do jaké míry ţáci zvládli učivo, zvláště kdyţ učitel dovede vyuţívat individualizaci pro zpětnou vazbu. Tato metoda vede také k tomu, ţe si ţáci uvědomí, co se vlastně učí a co z toho uţ umí. Významnou roli při této práci má zdůvodňování zvoleného řešení, tedy odpovědi na otázku, proč jsem řešení provedl právě tak. Ţáka tím vedeme k přemýšlení o své práci, k jejímu srovnávání s prací spoluţáků, k uvědomění si dalších moţností řešení. Tato činnost přispívá značnou mírou k rozumovému vývoji ţáka. Velkým kladem, který činnostní metody přinášejí do výuky, je chuť a radost, s jakou děti pracují. K základním pracovním metodám činnostního učení patří metody aktivizující, zejména metoda situační, problémová a projektová, metody názorně demonstrační, metody slovní, zejména dialogické, metody samostatné práce, metody výzkumné, tvořivá práce s učebnicemi, pracovními sešity a didaktickými pomůckami a hrami. Vyučovací metody při činnostním učení jsou volné v mezích, které jsou dány přirozeným vývojem ţáků. Učitel volí v těchto mezích a při dokonalé znalosti učební látky takové metody, aby v kaţdém předmětu soustavně rozvíjel zájem ţáků, a dosahoval tak co nejlepších výsledků bez přetěţování ţáků a přepínání vlastních sil. Menší nadání nebo částečná neznalost v některé oblasti by neměly být překáţkou rozvoje ţáka v jiných oblastech. Aby toho mohlo být dosaţeno, zaměřuje se Tvořivá škola na vyuţívání mezipředmětových vztahů. To znamená, ţe učí ţáky uţívat všech vědomostí a dovedností, kterým se naučili při kaţdé vhodné příleţitosti, ve všech učebních předmětech i v praktickém ţivotě. Psychologické zdůvodnění činnostního učení spočívá v uvědomění si toho, ţe nejpevnější spoje se vytvářejí ţivotními situacemi. Psychologové totiţ poznali, ţe v paměti vydrţí dlouho, často i trvale to, co ţák sám pozoroval, promyslel či vykonal. Je nutné vědět a dodrţovat, ţe ţákova paměť nemá být přetěţována zbytečnými podrobnostmi. Při osvojování nového učiva dbáme v Tvořivé škole vţdy na to, aby nové učivo vycházelo z učiva předešlého, aby byly nové představy zařazovány do okruhu představ starších. Rozvoj inteligence ţáka je v Tvořivé škole podporován tím, ţe je mu umoţněno samostatně se rozhodovat, uvaţovat, provádět svoje činnosti, učit se řešit problémy. Ţák své činnosti provádí samostatně. Vedeme ho přitom k samostatnému pozorování, srovnávání, rozboru pozorovaného jevu, k vlastnímu uvaţování, kladení otázek, ke komunikaci. Činnosti organizujeme tak, aby ţáci byli často v situacích, které vyţadují, aby o práci přemýšleli.
6
Tvořivá škola se uplatněním činnostního učení stává školou zaloţenou na radostné práci ţáků. Učitel sám je při činnostních formách výuky organizátorem a usměrňovatelem práce ţáků. Zájem ţáků, který je při tomto způsobu výuky zřejmý, jejich vnitřní zaujetí pro řešení předkládaných problémů, jejich radost i z dílčích úspěchů, to vše přináší pocit vnitřního uspokojení také pro učitele. Proţívání kaţdodenních drobných překvapení z někdy i nečekaných úspěchů ţáků, které běţná výuka řadí mezi méně schopné, přináší učiteli radost, dává mu pocit naplnění a uvědomění si krásy učitelského povolání. Při realizaci ŠVP – Tvořivá škola je třeba co nejvíce dbát na zachování přirozené skladby ţákovských kolektivů. Je proto vhodné minimalizovat vyčleňování ţáků talentovaných i ţáků se sociálními, učebními nebo zdravotními problémy. Tyto problémy jsou zde řešeny vnitřní diferenciací, individualizací a samoučením. Pracovní postup k dosaţení určitého učebního cíle se řídí nejen povahou probíraného učiva, ale téţ charakterem vývojového období ţáků. Nedoporučuje se hodnotit ţáky podle unifikovaného modelu. Kaţdý má mít nárok na individuální tempo, moţnost chybování a znovuobjevování, hodnocení podle individuálního pokroku v učení. Kaţdý má mít prostor na individuální projev a názor, prostor pro vzájemnou komunikaci a spolupráci. Je třeba připravit na školách pro ţáky podmínky, ve kterých by cítili jistotu, bezpečí, sebedůvěru, sounáleţitost, ve kterých by se mohli seberealizovat. V průběhu vyučování dbáme na pozitivní ladění hodnotících soudů. Uvědomujeme si, ţe všechny neúspěchy ţáků, obzvláště počáteční, nepříznivě dopadají na vztah ţáků ke škole i k dalšímu učení. Školní vzdělávací program Tvořivá škola pro základní vzdělávání navazuje svým pojetím na tradice české činné školy, kterou lze charakterizovat: • má činnostní ráz • je pozitivní vůči ţákům • podněcuje ţáky k tvořivé práci • navrací do školy „zdravý selský rozum“ • při výuce vyuţívá zkušeností ţáků • klade důraz na motivaci ţáků k učení • při výuce se dbá na vysvětlení, proč se čemu učí • zpětná vazba je důleţitou formou zařazovanou do kaţdé vyučovací hodiny • je snahou všech vyučujících, aby bylo probírané učivo ţáky dobře zvládnuto • umoţňuje účelně spojovat učiva několika předmětů do projektů • zdůrazňuje mezipředmětové vztahy V popředí záměrů a cílů Školního vzdělávacího programu Tvořivá škola je rozvoj tvořivosti ţáků. Důleţitým předpokladem pro rozvoj tvořivosti je motivovat ţáky tak, aby měli radost z pochopení probíraného učiva. Přitom je třeba respektovat jejich individuální vlohy. Aby ţáci byli schopni tvořivě riskovat při řešení úkolů a problémů, je třeba podporovat jejich samostatnost, sebejistotu, zodpovědnost, pozitivní sebehodnocení. Učitelé se pro ţáky stanou partnery a poradci, pomocníky na cestě za samoobjevováním, stanou se jejich oporou. Veškerá činnost učitelů a především ţáků musí být doprovázena pocity uspokojení a radosti z dobrých výsledků. Dalším principem tvořivé školy je ta skutečnost, ţe ţák je stále podněcován k produkování myšlenek, nápadů, kladení otázek, odpovídání. Často se tak děje při činnostním učení, ať uţ s pomůckami, nebo na základě úloh ze ţivota.
7
Důraz je kladen na vyuţívání poznatků v rámci smysluplných celků, na individuální porozumění a nepřetěţování ţáků. Kaţdá činnost, která ţáka zapojuje do vyučovacího procesu, která mobilizuje jeho síly, je tou nejlepší metodou získávání nových zkušeností. Ve srovnání s tradičními metodami je činnostní metoda mnohosmyslová, motivující a je velmi často zdrojem pozitivních proţitků, bez pasivního osvojování si hotových poznatků. Ţákům v různých vyučovacích předmětech při činnostech proto vytváříme situace, které budou schopni řešit. Vícesmyslovým zapojením ţáků do vyučování je podněcovaná jejich aktivita, posiluje se v nich sebedůvěra, která je vede k soustředěné práci. Tvořivá škola zdůrazňuje individualizované a kolektivní učení. Individualizovaným učením rozumíme kteroukoliv formu vyučování, při níţ rychlost, kterou ţák postupuje při osvojování vědomostí, závisí jen na jeho schopnostech a na jeho práci (činnostech). Uváděný vzdělávací program uplatňuje téţ výuku kolektivní, činnostní učení do tohoto způsobu práce však často vnáší individualizaci. Učitel má moţnost individuálně sledovat ţáky, neboť při manipulaci s věcmi se zobrazuje mysl ţáků přímo před kaţdým z nich. Můţe tak přizpůsobit postup výuky pozorované individuální práci ţáků. Vede ţáky k hovoru o pozorovaném jevu (problému), tím se mnohé objasní i ostatním spoluţákům. Velký význam má také to, ţe nikdo není izolován. Vzájemná nápodoba činností a vyjadřování mezi ţáky zefektivňuje vyučování. Vlastní činnosti zařazujeme do výuky krátce a často v různých formách, aby upoutaly pozornost všech ţáků, vedly dříve či později k znovuobjevení poznatku, k pochopení učiva a jeho dobrému zvládnutí. Předchází se tak bezduchému memorování látky naučené zpaměti bez porozumění. Kolektivní individualizovaná výuka s vyuţitím činností ţáků a zpětné vazby přináší do vyučovacích hodin přirozenou potřebu diferenciace a skupinové práce. Při hovoru o pozorovaném jevu jsou kladeny otázky nejen učitelem, ale i ţáky navzájem. V rámci vzdělávacího programu Tvořivá škola se realizuje harmonický rozvoj tělesných i duševních schopností kaţdého dítěte. Činnostní učení v tvořivé škole umoţní postupně kaţdému ţákovi, aby pocítil uspokojení nad svými dosaţenými výsledky. Vědomí úspěchu je pak kaţdému vzpruhou k překonávání překáţek. Škola musí umoţnit kaţdému ţákovi takový tělesný a duševní vývoj, jakého je schopen. Způsob a míra ţákova rozvoje se neposuzuje jen podle míry vědomostí, ale zejména, podle toho, s jakou jasností a jistotou dovede ţák myslet, své myšlenky vyjadřovat a řešit úkoly z praktického ţivota, jak se vyvíjí jeho osobnost ve své mnohostrannosti.
8
3.2 Výchovné a vzdělávací strategie Školního vzdělávacího programu Tvořivá škola Vzdělávací program Tvořivá škola se v plném rozsahu ztotoţňuje s výchovně vzdělávacími cíli a kompetencemi uváděnými v RVP ZV: 1. Osvojit si strategii učení a být motivován pro celoţivotní učení. 2. Tvořivě myslet, logicky uvaţovat a řešit problémy. 3. Všestranně a účinně komunikovat. 4. Spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých. 5. Projevovat se jako svobodná a zodpovědná osobnost. 6. Projevovat pozitivní city v chování a v proţívání ţivotních situací; vnímavost a citové vztahy k lidem, svému prostředí i k přírodě. 7. Aktivně rozvíjet a chránit své fyzické, duševní a sociální zdraví. 8. Ţít společně s ostatními, být tolerantní a ohleduplný k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám. 9. Poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými moţnosti a uplatňovat je při rozhodování o vlastní ţivotní a profesní orientaci.
K naplnění výše uvedených výchovně vzdělávacích cílů a získání kompetencí lze dospět v rámci vzdělávacího programu Tvořivá škola prostřednictvím činnostního učení. Z této filozofie vyplývá nejenom nutnost plnit dílčí výchovně vzdělávací cíle, ale i dodrţovat pedagogické přístupy a postupy specifické pro činnostní učení.
Cíle činnostního učení směřované k ţákům a k učitelům 1) Cílem školního programu je, aby ţáci: • poznali a osvojili si strategii učení a byli motivování pro celoţivotní vzdělávání • zvládli základy všestranné komunikace • naučili se spolupracovat a respektovat práci a úspěchy druhých • byli utvářeni a projevovali se jako zdravé individuality a svobodné osobnosti • projevovali pozitivní city v chování, jednání a v proţívání ţivotních situací • vnímali citové vztahy k lidem, k prostředí, kde ţijí, k přírodě • získali pozitivní vztah ke svému fyzickému a duševnímu zdraví, aktivně je chránili • byli schopni ţít společně s ostatními lidmi, byli tolerantní a ohleduplní k druhým lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám • poznali své reálné moţnosti a dovedli je uplatňovat při rozhodování o vlastní ţivotní a profesní orientaci • dokázali v ţivotě pouţívat všech ve škole nabytých zkušeností
9
2) Cílem školního programu je, aby učitelé: a) porozuměli smyslu a principům činnostního vyučování a vzdělávání, tj.: • vyučovat prostřednictvím vlastní činnosti ţáků, vyuţívat smyslové poznání a zkušenosti ţáků • vytvářet prostředí, ve kterém se ţáci cítí dobře a chtějí se učit, které dává prostor pro ţákovu seberealizaci a sebedůvěru • poznávat (diagnostikovat) ţáky, jejich potřeby a schopnosti • dát ţákům přiměřený čas k učení a vést je k trvalému osvojení vědomostí • rozvíjet klima dobrých vztahů mezi ţáky, mezi ţákem a učitelem • volit učivo ve shodě s individuálními moţnostmi a zájmy ţáků, klást důraz na smysluplné učení (dialog, kooperaci), respektovat schopnosti ţáků • vytvářet u ţáků logické a kritické myšlení • učit ţáky pracovat s informacemi, vyhledávat souvislosti, propojovat poznatky různého druhu, rozumět grafům, diagramům a tabulkám • rozvíjet schopnost ţáků spolupracovat a pracovat v týmu • utvářet u ţáků schopnost poslouchat a brát v úvahu názory jiných lidí • vést ţáky k vlastní organizaci učení b) osvojili si dovednosti činnostního učení, např.: • vyuţívat vhodných učebnic a učebních pomůcek k nim náleţejícím • vyuţívat vhodné pomůcky pro individuální činnosti ţáků • organizovat vnitřní diferenciaci ve třídě • hodnotit znalosti ţáků, nikoli jejich slabiny • organizovat práci ţáků ve skupinách • vytvářet projekty s vyuţitím mezipředmětových vztahů c) osvojili si vyučovací metody a formy činnostního učení, které: • podporují u ţáků poznávání a aplikaci poznatků v praxi • vyuţívají objevování na základě tvořivosti ţáků (výběr vhodných problémů) • vyuţívají sebekontrolu a sebehodnocení ţáků d) chápali souvislosti činnostního učení a jiných modelů současného vyučování a učení
10
Přednosti školního programu zaloţeného na principech činnostního učení: Tempo výuky se přizpůsobuje schopnostem ţáků ve třídě. Činnostní charakter výuky podporuje soustředění ţáků na výuku. Kaţdý den přináší dítěti pokrok. Činnostní učení neustále podněcuje zájem ţáků o učení. Důsledkem radosti z práce a zájmu ţáků o učení je dobrá kázeň ve třídě. Ţáci jsou činnostmi, svými otázkami a odpověďmi vedeni k sebedůvěře, nezávislosti a lepším pracovním návykům. 7. Zpětná vazba mezi učitelem a ţákem umoţňuje okamţitě odhalovat chyby ţáků, pracovat s nimi, průběţně a snadno je odstraňovat. 8. Ţáci nejsou přetěţováni, jejich psychický vývoj probíhá přirozeně. Činnostní učení napomáhá rozvoji schopností všech ţáků. 9. Učiteli činnostní učení umoţňuje důkladnější poznání kaţdého ţáka, vede ho k úvahám o tom, co dál který ţák potřebuje ke svému individuálnímu rozvoji. 10. Prostor pro naučení je dán i ţákům, kteří by jinak mohli být pokládáni za průměrné nebo i podprůměrné. 11. Činnostní charakter výuky dává dostatek prostoru k dobrému individuálnímu rozvoji nadaných ţáků. 12. Výsledky jsou trvalejší – pokračuje se aţ po zvládnutí předchozí látky většinou ţáků. Stálé podněcování ţáků k samokontrole a sebehodnocení, které činnostní výuku vţdy provází, přivádí mnohé ţáky k dovednosti pracovat bezchybně. 13. Činnostní učení vyhovuje dětem typů zrakového, sluchového i motorického, protoţe se do výuky zapojuje více smyslů. 14. Hodnocení ţáků je snadnější, neboť učitel můţe průběţně sledovat pokroky v pochopení a aplikaci učiva. 15. Při činnostním učení se vytváří velmi dobrý lidský kontakt mezi učitelem a ţákem i mezi ţáky navzájem. Tento kontakt se postupně přetváří ve společně uznávaná pravidla naplněná aktivitou, spoluprací, prostorem pro kaţdého. 16. Díky aktivnímu zapojení všech ţáků do výuky vede činnostní učení k přirozené integraci dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění kaţdého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému ţivotu a k posilování funkcí občanské společnosti. K jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah i aktivity a činnosti, které ve škole probíhají.
Ve vzdělávacím obsahu RVP ZV je učivo chápáno jako prostředek k osvojení činnostně zaměřených očekávaných výstupů, které se postupně propojují a vytvářejí předpoklady k účinnému a komplexnímu vyuţívání získaných schopností a dovedností na úrovni klíčových kompetencí. Získané klíčové kompetence tvoří důleţitý základ pro celoţivotní učení ţáka, jeho vstup do ţivota a do pracovního procesu. V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové povaţovány: kompetence k učení; kompetence k řešení problémů; kompetence komunikativní; kompetence sociální a personální; kompetence občanské; kompetence pracovní.
11
Rozvíjení klíčových kompetencí Kompetence k učení Pro rozvíjení této kompetence u ţáků: - dáváme ţákům k učivu, pokud je to moţné, vţdy konkrétní názor, aby ţáci vyuţívali co nejvíce smyslů, zejména zrak, hmat a sluch - necháváme ţáky individuálně pracovat s názornými pomůckami manipulovat, pozorovat, třídit a rozlišovat - dbáme, aby kaţdý nový činnostní postup měl určitý didaktický cíl, vedeme ţáky k úvahám o problému, k vyjádření svých závěrů, k znovuobjevování poznatků - klademe důraz na porozumění učivu a návaznost mezi jednotlivými poznatky - snaţíme se podporovat čtení s porozuměním - necháváme ţáky vyjadřovat se k přečtenému textu a stručně vyprávět jeho obsah - dáváme příleţitost k vyuţívání ţákovských zkušeností ve výuce - podporujeme tvořivou činnost ţáků - klademe na ţáky v učivu přiměřené nároky, vedeme je k dobrému zvládnutí základního učiva a dáme jim k tomu takový časový prostor, který zohledňuje individuální schopnosti jednotlivých ţáků - pomáháme podpořit sebedůvěru ţáků ve vlastní schopnosti - upozorňujeme na konkrétní vyuţití vědomostí a dovedností v ţivotě - vedeme je k sebehodnocení a pochopení, proč se danému učivu učí - vytváříme návyky k pozdějšímu samostatnému učení - domácí úkoly směřujeme k procvičování učiva, které ţáci ve škole zvládli - individuálně vedeme ţáky k získávání poznatků i z jiných zdrojů, neţ jsou školní materiály
Kompetence k řešení problémů Činnostní učení je zaloţeno na předkládání problémů a úkolů ke konkrétnímu řešení kaţdým ţákem, dbáme na to, aby se ţáci v úkolu orientovali, přitom: - vedeme ţáky k třídění, rozlišování, seskupování, přidávání i vyřazování určitých pojmů, pomůcek nebo kartiček s údaji vzhledem k tomu, co mají sledovat - snaţíme, aby ţáci podle svého uváţení na základě uvedených činností nacházeli shodné, podobné nebo naopak odlišné znaky - postupujeme od jednoduchých problémů ke sloţitějším - necháváme ţáky na základě pochopení navrhovat a provádět obměny činností - pomáháme objevené poznatky aplikovat v obdobných situacích, které ţáci sami vymýšlejí, mají moţnost vyuţívat své dosavadní individuální poznatky, dovednosti a zkušenosti - předkládáme téţ neobvykle zadané úlohy, např. pomocí schémat nebo obrázků, později i grafů - podporujeme účast ţáků, podle jejich schopností, v různých soutěţích, zvláště tvořivých, tj. takových, kde je třeba uvaţovat a hledat nové způsoby řešení úloh nebo zpracovávání údajů - ţáky vedeme k tomu, aby se nedali odradit případným nezdarem, docházeli ve své činnosti k závěrům, pokoušeli se najít vhodné řešení - různé závěry, řešení a rozhodnutí necháváme ţáky obhajovat - umoţňujeme ţákům vyhledávání nových informací, jejich třídění i propojování s učivem - vedeme ţáky k jednoduchému zaznamenávání svých pozorování a objevů
12
Kompetence komunikativní K rozvíjení této kompetence poskytuje činnostní učení ve všech vyučovacích předmětech mnoho vhodných příleţitostí, jelikoţ s kaţdou činností je spojena komunikace mezi ţáky navzájem i mezi ţáky a učitelem. K utváření této kompetence: - necháváme ţáky při kaţdé jejich činnosti hovořit o pozorovaném jevu nebo o vlastním způsobu řešení daného úkolu - přijímáme často neodborně vyjádřené ţákovské názory, upřesňujeme je, vyjadřujeme uspokojení nad správnými závěry ţáků a povyšujeme je na objev - umoţňujeme ţákům hovořit o poznaných souvislostech a zkušenostech z jejich ţivota - dáváme ţákům prostor k vyjádření vlastního názoru - učíme ţáky naslouchat názorům spoluţáků, vyuţívat moţností o názorech diskutovat, respektovat se navzájem - vedeme ţáky k vyprávění o pozorováních v přírodě, o zajímavých poznatcích z četby nebo ze sledování naučných pořadů - do výuky zařazujeme mluvní cvičení na zvolené téma - necháváme ţáky vymýšlet úlohy, otázky, vyvolávat se mezi sebou navzájem, hovořit o postupu ve sloţitější úloze, zkusit druhým poradit s řešením, ptát se navzájem na problémy v učivu - snaţíme se, aby se ţáci pokoušeli vyjadřovat dojmy z uměleckého díla
Kompetence sociální a personální Individuální činnosti zařazované do výuky jsou střídány s činnostmi ţáků ve dvojicích a ve skupinách, coţ vyţaduje spolupráci, vzájemnou domluvu a respektování se navzájem. Proto: - dbáme, aby se ţáci podíleli na stanovení pravidel pro práci v různě velkých skupinách a tato pravidla respektovali - vedeme ţáky k vzájemné toleranci a zodpovědnosti za plnění dílčích částí společného úkolu - učíme ţáky, aby v případě potřeby dokázali poţádat o pomoc a sami byli ochotni pomoc podle svých moţností poskytnout - vzájemnou komunikaci vedeme v příjemné atmosféře, které mimo jiné napomáhá i vhodné oslovování ţáků mezi sebou
Kompetence občanské Činnostní učení prolíná výukou všech předmětů, ţáci cítí sounáleţitost s třídním kolektivem, neboť vzájemně komunikují, dotazují se navzájem, diskutují o řešení problémů, vyprávějí si různé zkušenosti aj. Vedeme ţáky: - k vzájemnému slušnému chování bez hrubostí a násilí - ke snaze si mezi sebou pomáhat, uznávat se a oceňovat nápady druhých - ke snaze o co nejlepší plnění svých povinností i uvědomování si svých práv Ţáci pak také snáze respektují témata vztahující se k péči o zdraví a k jeho ochraně.
13
Kompetence pracovní Tato kompetence se při činnostním charakteru výuky rozvíjí ve všech vyučovacích předmětech spolu s pracovními činnostmi, které podporují tuto výuku. Při rozvíjení této kompetence: - snaţíme se dosáhnout zručnosti ţáků při práci s různými materiály, provádění činností a pokusů, udrţování pořádku na pracovním místě, systém v ukládání pomůcek a nářadí - vedeme ţáky k samostatné přípravě jednoduchých pomůcek pro výuku - klademe důraz na dodrţování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při pracovních činnostech - pomáháme ţákům poznávat různé obory lidské činnosti, jejich výsledky a význam pro ostatní lid
V naší Tvořivé škole chceme dosáhnout toho, aby ţáci: -
samostatně prováděli pokusy a pozorování podle ústního pokynu, nákresu nebo návodu postupně získali základy tvořivého myšlení se snaţili k pokusům a pozorováním vyjadřovat, co pozorují a vyslovovat vlastní závěry se učili logicky uvaţovat a řešit problémy zvládali základy vzájemné komunikace vyuţívali svých získaných vědomostí a zkušeností z různých oborů lidské činnosti uplatňovali poznatky mezipředmětově se učili spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých projevovali pozitivní city v chování, jednání a proţívání ţivotních situací byli k sobě navzájem tolerantní a ohleduplní získávali pozitivní vztah ke svému fyzickému i duševnímu zdraví a pečovali o něj neohroţovali spoluţáky a další spoluobčany neuváţenými činy si začali uvědomovat své reálné moţnosti a snaţili se rozvíjet své nadání se rozvíjeli jako svobodné osobnosti a učili se přijímat odpovědnost za své jednání
Pro přirozený rozvoj klíčových kompetencí stále respektujeme individuální vlohy ţáků a motivujeme ţáky tak, aby proţívali pozitivní pocity z pochopení probíraného učiva. Aby byli ţáci ochotni tvořivě riskovat při řešení úkolů a problémů, podporujeme jejich samostatnost, sebejistotu, zodpovědnost a pozitivní sebehodnocení. Učitel se pro ţáky stává partnerem a poradcem, pomocníkem i oporou a to jak při řešení úloh, tak při pochopení nebo nepochopení probíraného učiva. Výuka ve škole můţe být rušnější, můţe se v ní uplatňovat i humor a smích. Vše je provázeno pocity uspokojení a radosti, dobrými výsledky. Ţák je podněcován k produkování myšlenek, nápadů, kladení otázek. Často se tak děje při činnostních postupech s pomůckami, na základě hovoru o pozorovaných jevech nebo na základě řešení úloh ze ţivota. Ve výuce klademe důraz na předávání vědomostí v rámci smysluplných celků. „Ţáci by měli být motivováni touhou uspět, ne strachem z neúspěchu.“
14
(J. A. K.)
3. 3. Vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami Za ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami povaţujeme ţáky se zdravotním postiţením (tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním, autismem, vadami řeči, souběţným postiţením více vadami a vývojovými poruchami učení nebo chování), ţáky se zdravotním znevýhodněním (zdravotním oslabením, dlouhodobým onemocněním a lehčími zdravotními poruchami vedoucími k poruchám učení a chování) a ţáky se sociálním znevýhodněním (z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohroţení sociálně patologickými jevy, s nařízenou ústavní výchovou nebo uloţenou ochrannou výchovou a ţáci v postavení azylantů a účastníků řízení o udělení azylu).
Vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním Vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním uskutečňujeme v samostatných třídách a formou individuální integrace do běţných tříd. Ve všech organizačních formách vzdělávání vytváříme ţákům podmínky pro jejich úspěšné vzdělávání a uspokojování jejich speciálních vzdělávacích potřeb. Z důvodu zdravotního postiţení nebo zdravotního znevýhodnění ţáků uplatňujeme při jejich vzdělávání těchto kombinaci speciálně pedagogických postupů a alternativních metod s modifikovanými metodami pouţívanými ve vzdělávání běţné populace. Tyto metody nacházejí uplatnění zejména při rozvíjení rozumových schopností, orientačních dovedností, zlepšování sociální komunikace a dalších specifických dovedností ţáků. Odborná připravenost pedagogických pracovníků, podnětné a vstřícné školní prostředí a různá podpůrná opatření umoţňují ţákům se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním rozvíjení jejich vnitřního potenciálu, směrují je k celoţivotnímu učení, k odpovídajícímu pracovnímu uplatnění, a tím podporují jejich sociální integraci.
Ve vzdělávání vyuţíváme potřebné a dostupné kompenzační pomůcky, soubory, vhodné učebnice a učební pomůcky přizpůsobené individuálním potřebám ţáka. Učíme ţáky pracovat s pracovními listy, didaktickým tabulkami, přehledy učiva, bzučáky, čtecími okénky, měkkými a tvrdými kostkami. Při výuce vyuţíváme počítačové programy určené ţákům s SVP. Při diagnostikování speciálních vzdělávacích potřeb a posuzování moţností ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním a při jejich vzdělávání poskytujeme se souhlasem rodičů nebo zákonných zástupců ţáka pomoc střediska výchovné péče, školská poradenská zařízení zařazená do rejstříku škol a školských zařízení, (pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra aj.) a odborní pracovníci školního poradenského pracoviště (zejména speciální pedagog nebo psycholog). Při plánování a realizaci vzdělávacího procesu vycházíme z konkrétního zjištění a popisu speciálních vzdělávacích potřeb a moţností ţáků. Proto i výuka předmětů speciálně pedagogické péče probíhá v souladu s principy individualizace a diferenciace vzdělávání. Pro úspěšné vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním zabezpečujeme tyto podmínky: - uplatňujeme zdravotní hlediska a respektujeme individualitu a potřeby ţáka
-
umoţňujeme vyuţívat všech podpůrných opatření při vzdělávání ţáků uplatňujeme princip diferenciace a individualizace vzdělávacího procesu při organizaci činností, při stanovování obsahu, forem i metod výuky zohledňujeme druh, stupeň a míru postiţení nebo znevýhodnění při hodnocení výsledků vzdělávání spolupracujeme s rodiči nebo zákonnými zástupci ţáka, školskými poradenskými zařízeními a odbornými pracovníky školního poradenského pracoviště, v případě potřeby spolupracujeme s odborníky z jiných resortů (zejména při tvorbě individuálních vzdělávacích plánů) podporujeme nadání a talent ţáků vytvářením vhodné vzdělávací nabídky
-
umoţňujeme v případě potřeby, v souladu s právními předpisy, působení asistenta pedagoga ve třídě
-
15
Vzdělávání ţáků se sociálním znevýhodněním Pro úspěšné vzdělávání ţáků z kulturně odlišného, a s tím i mnohdy spojeného sociálně znevýhodňujícího prostředí, je nejdůleţitějším činitelem především učitel, který své ţáky i jejich rodinné prostředí dobře zná, dovede volit vhodné přístupy a vytvářet ve třídě i ve škole příznivé společenské klima. Vyuţíváme výukové postupy vhodné pro rozmanité učební styly ţáků a různé způsoby organizace výuky, plánujeme výuku tak, aby vycházela ze zájmů, zkušeností a potřeb ţáků různých kultur, etnik a sociálního prostředí. -
Pro úspěšné vzdělávání ţáků se sociálním znevýhodněním zabezpečujeme tyto podmínky: individuální péči odpovídající metody a formy práce specifické učebnice a materiály pravidelnou komunikaci a zpětnou vazbu spolupráci s psychologem, speciálním pedagogem, sociálním pracovníkem, případně s dalšími odborníky
3. 3. Vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami Za ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami povaţujeme ţáky se zdravotním postiţením (tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním, autismem, vadami řeči, souběţným postiţením více vadami a vývojovými poruchami učení nebo chování), ţáky se zdravotním znevýhodněním (zdravotním oslabením, dlouhodobým onemocněním a lehčími zdravotními poruchami vedoucími k poruchám učení a chování) a ţáky se sociálním znevýhodněním (z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohroţení sociálně patologickými jevy, s nařízenou ústavní výchovou nebo uloţenou ochrannou výchovou a ţáci v postavení azylantů a účastníků řízení o udělení azylu).
Vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním Vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním uskutečňujeme v samostatných třídách a formou individuální integrace do běţných tříd. Ve všech organizačních formách vzdělávání vytváříme ţákům podmínky pro jejich úspěšné vzdělávání a uspokojování jejich speciálních vzdělávacích potřeb. Z důvodu zdravotního postiţení nebo zdravotního znevýhodnění ţáků uplatňujeme při jejich vzdělávání těchto kombinaci speciálně pedagogických postupů a alternativních metod s modifikovanými metodami pouţívanými ve vzdělávání běţné populace. Tyto metody nacházejí uplatnění zejména při rozvíjení rozumových schopností, orientačních dovedností, zlepšování sociální komunikace a dalších specifických dovedností ţáků. Odborná připravenost pedagogických pracovníků, podnětné a vstřícné školní prostředí a různá podpůrná opatření umoţňují ţákům se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním rozvíjení jejich vnitřního potenciálu, směrují je k celoţivotnímu učení, k odpovídajícímu pracovnímu uplatnění, a tím podporují jejich sociální integraci.
Ve vzdělávání vyuţíváme potřebné a dostupné kompenzační pomůcky, soubory, vhodné učebnice a učební pomůcky přizpůsobené individuálním potřebám ţáka. Učíme ţáky pracovat s pracovními listy, didaktickým tabulkami, přehledy učiva, bzučáky, čtecími okénky, měkkými a tvrdými kostkami. Při výuce vyuţíváme počítačové programy určené ţákům s SVP. Při diagnostikování speciálních vzdělávacích potřeb a posuzování moţností ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním a při jejich vzdělávání poskytujeme se souhlasem rodičů nebo zákonných zástupců ţáka pomoc střediska výchovné péče, školská poradenská zařízení zařazená do rejstříku škol a školských zařízení, (pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra aj.) a odborní pracovníci školního poradenského pracoviště (zejména speciální pedagog nebo psycholog).
16
Při plánování a realizaci vzdělávacího procesu vycházíme z konkrétního zjištění a popisu speciálních vzdělávacích potřeb a moţností ţáků. Proto i výuka předmětů speciálně pedagogické péče probíhá v souladu s principy individualizace a diferenciace vzdělávání. Pro úspěšné vzdělávání ţáků se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním zabezpečujeme tyto podmínky: - uplatňujeme zdravotní hlediska a respektujeme individualitu a potřeby ţáka
-
umoţňujeme vyuţívat všech podpůrných opatření při vzdělávání ţáků uplatňujeme princip diferenciace a individualizace vzdělávacího procesu při organizaci činností, při stanovování obsahu, forem i metod výuky zohledňujeme druh, stupeň a míru postiţení nebo znevýhodnění při hodnocení výsledků vzdělávání spolupracujeme s rodiči nebo zákonnými zástupci ţáka, školskými poradenskými zařízeními a odbornými pracovníky školního poradenského pracoviště, v případě potřeby spolupracujeme s odborníky z jiných resortů (zejména při tvorbě individuálních vzdělávacích plánů) podporujeme nadání a talent ţáků vytvářením vhodné vzdělávací nabídky
-
umoţňujeme v případě potřeby, v souladu s právními předpisy, působení asistenta pedagoga ve třídě
-
Vzdělávání ţáků se sociálním znevýhodněním Pro úspěšné vzdělávání ţáků z kulturně odlišného, a s tím i mnohdy spojeného sociálně znevýhodňujícího prostředí, je nejdůleţitějším činitelem především učitel, který své ţáky i jejich rodinné prostředí dobře zná, dovede volit vhodné přístupy a vytvářet ve třídě i ve škole příznivé společenské klima. Vyuţíváme výukové postupy vhodné pro rozmanité učební styly ţáků a různé způsoby organizace výuky, plánujeme výuku tak, aby vycházela ze zájmů, zkušeností a potřeb ţáků různých kultur, etnik a sociálního prostředí. -
Pro úspěšné vzdělávání ţáků se sociálním znevýhodněním zabezpečujeme tyto podmínky: individuální péči odpovídající metody a formy práce specifické učebnice a materiály pravidelnou komunikaci a zpětnou vazbu spolupráci s psychologem, speciálním pedagogem, sociálním pracovníkem, případně s dalšími odborníky
3.4 Vzdělávání ţáků mimořádně nadaných - ţáky mimořádně nadané v případě potřeby posíláme se souhlasem zákonných zástupců do pedagogicko-psychologické poradny a popř. sestavujeme individuální vzdělávací plán - ţáky zvýšeně motivujeme k rozšiřování základního učiva do hloubky především v těch vyučovacích předmětech, které reprezentují nadání dítěte - volíme jiné formy obtíţnosti - zadáváme náročnější samostatné úlohy - v případě potřeby umoţňujeme navštívit vyučovací hodinu s vyšším ročníkem - ţáky podporujeme v mimoškolních aktivitách - usměrňujeme ţáky v osobnostní výchově, vedeme je k rovnému přístupu k méně nadaným spoluţákům, k toleranci, ochotě pomáhat slabším 17
3.5 Začlenění průřezových témat Průřezová témata reprezentují ve vzdělávacím programu okruhy aktuálních problémů současného světa a jsou významnou a nedílnou součástí základního vzdělávání. Tematické okruhy průřezových témat procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a umoţňují propojení vzdělávacích obsahů oborů. Průřezová témata integrujeme do různých vyučovacích předmětů a realizujeme je také formou projektů, ve kterých ţáci pouţívají znalosti a dovednosti z různých vzdělávacích oborů.
18
Osobnostní a sociální výchova (OSV) 1. stupeň
2. stupeň
Název tematického 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. okruhu OSV ročník ročník ročník ročník ročník ročník ročník ročník ročník Rozvoj schopností poznávání
Int / ČJ
Int/Př/F Vv/Z/D Pro2 Int/Vo
Int/Prv
Sebepoznání a sebepojetí
Int/Prv
Seberegulace a sebeorganizace
Int/Ch
Int/Vo Int/D
Int/Př
Pro3
Int/Vo Int/Př
Int/Tv
Psychohygiena Int/Vv
Int/Vv
Int/Vv
Kreativita Int/Prv
Pro1
Poznávání lidí Int/Prv
Pro 6
Int/Vo Čj
Int/D
Int/Vo
Int/Čj
Mezilidské vztahy Int/Prv
Int/ČJ
Pro4
Komunikace Kooperace a kompetice Řešení problémů a rozhodovací dovednosti Hodnoty, postoje, praktická etika
Pro5 Int/ČJ
Int/On
Int/M
Pro/M Int/Vo Int/Vl
Int- integrace do vzdělávacího oboru, Pro - projekt Pro 1 Pro 2 Pro 3 Pro 4 Pro 5 Pro 6
Int/Aj/D
Národnosti Fyzikální veličiny Fyzikální veličiny Pohádka Hledání pokladu Já a lidé 19
Int/Ov
Int/Ov
Výchova demokratického člověka (VDO) 1. stupeň Název tematického 1. okruhu VDO ročník
2. ročník
2. stupeň
3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. ročník ročník ročník ročník ročník ročník ročník Int/Vl
Int/Vo
Int/Pč Čj
Int/Vo Pro1 Naše město
Int/D / Int/D/ Vo Vo
Občanská společnost a škola Int/Prv Občan, občanská společnost a stát Int/Vl
Int/Vo
Formy participace občanů v politickém životě Principy demokracie Int/Prv Int/Prv jako formy vlády způsobu rozhodování
Int/ D
Int - integrace do vzdělávacího oboru, Pro - projekt Pro 1
Naše město
20
Int/D/ Int/D/ Vo Vo/Čj
Výchova k myšlení v Evropských a globálních souvislostech (VMEGS) 1. stupeň Název tematického okruhu VMEGS
1. ročník
2. ročník
2. stupeň
3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. ročník ročník ročník ročník ročník ročník ročník
Int/Prv
Int/Aj
Evropa a svět nás zajímá Int/Prv
Int/Vl/ Int/Aj/ Int/Z Aj Nj
Int/Vl
Int/Aj/ Nj
Int/Z
Pro1
Int/Z
Int/D/ Vo
Objevujeme Evropu a svět Int/Prv
Int/Vl
Jsme Evropané
Int - integrace do vzdělávacího oboru, Pro - projekt
Pro 1
Dovolená
21
Multikulturní výchova (MuV) 1. stupeň Název tematického okruhu MuV
1. ročník
2. ročník
2. stupeň
3. 4. 5. 6. ročník ročník ročník ročník
Int/Prv
7. ročník
8. 9. ročník ročník
Int/Aj/ Vo
Kulturní diference Int/Prv
Int/Aj/ Nj /D
Int/Vo
Lidské vztahy Int/Čj/ Z
Int/Vl Etnický původ
Multikulturalita
Princip sociálního smíru a solidarity
Int/ Prv
Int/Vo
Int/Čj
Int - integrace do vzdělávacího oboru, Pro - projekt
22
Int/ Vo
Int/Př
Int/Aj/ Nj/Čj
Int/Vo
Environmentální výchova (EV) 1. stupeň Název tematického okruhu EV
1. ročník
2. ročník
Ekosystémy
Základní podmínky života
2. stupeň
3. 4. 5. 6. 7. ročník ročník ročník ročník ročník Int/Př/ Int/Př Int/Př Vl
Int/Prv Int/Př Int/Př Int/Př/ Int/F Z
Int/Z/ F
9. ročník Int/Př/ Z/F
Int/Ch/F Int/Ch/ Pro2 Př/F Pro3
Int/Z/ Int/D/ Int/Z/Čj / Int/Ch/Vo Př F F F/Z/Čj/D Pro1/Den Země
Lidské aktivity a Int/Prv problémy Pro1Den Země životního prostředí Int/Prv Vztah člověka k prostředí
Int/Př/ Int/Z / Int/Ch/Z/ Vo/Čj F Př/Vv /F
Int - integrace do vzdělávacího oboru, Pro - projekt Pro 1 Pro 2 Pro 3
Int/F
8. ročník
Den Země Voda Ropa
23
Int/Př/ Z/Ch/F /Čj
Mediální výchova (MeV) 1. stupeň
2. stupeň
Název tematického 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. okruhu MeV ročník ročník ročník ročník ročník ročník ročník ročník In/Čj
Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení
Int/Čj
Fungování a vliv médií ve společnosti
Int/Čj/ Hv/Vv
Práce v realizačním týmu
Int/Čj
Int/Čj
Int/Čj Int/Čj
Int/Čj
Int/Čj
Int/Prv
Int/Čj
Tvorba mediálního sdělení
Int/Inf Int/Inf / ČJ
Int/Čj
Pro1
Int- integrace do vzdělávacího oboru, Pro- projekt Pro 1 Pro 2 Pro 3
Int/Čj
Int/Čj
Stavba mediálních sdělení Vnímání autora mediálních sdělení
Int/D / Int/D/ Int/Čj / Int/Čj/ Vo Vo D/Vo Aj /D/Vo
Int/Čj
Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality
9. ročník
Třídní časopis Školní časopis Březen – měsíc knihy
24
Int/ČJ
Int/ČJ Int/Čj Pro2 Pro3
4. Učební plán 4.1 Tabulace učebního plánu
Učební plán pro 1. – 5. r. základního vzdělávání Vzdělávací oblast
Vyučovací předmět
Mini mální časová dotace
ročník
disponi bilní hodiny
1.
2.
3.
4.
5.
český jazyk
8+1
8+2
7+1
6+2
6+1
35
anglický jazyk
-
-
3
3
3
9
matematika a její aplikace
matematika
4
4+1
4+1
4+1
4+1
20
Informační a komunikační technologie
informatika
-
-
-
-
1
1
člověk a jeho svět
prvouka
2
2
2+1
-
-
6
+1
přírodověda
-
-
-
1+1
1+1
2
+2
vlastivěda
-
-
-
2
2
4
hudební výchova
1
1
1
1
1
5
výtvarná výchova
1
1
1
2
2
7
člověk a zdraví
tělesná výchova
2
2
2
2
2
10
člověk a svět práce
praktické činnosti
1
1
1
1
1
5
týdenní hodinová dotace a disponibilní hodiny
19+1
19+3
21+3
22+4
23+3
104
celkový týdenní počet hod. - maximum týdně
20
22
24
26
26
118
jazyk a jazyková komunikace
umění a kultura
25
+7
+4
+ 14
Učební plán pro 6. – 9. ročník Vzdělávací oblast
6. 7. 8. 9. ročník ročník ročník ročník
Vyučovací předmět
Součet vyuč. hodin
český jazyk
Čj
3+1
4
4
4+1
anglický jazyk další cizí jazyk německý/ ruský jazyk nebo konverzace v anglickém jazyce pro ţáky s SVP
Aj
3
3
3
3
-
0+2
0+2
0+2
0+6
Matematika a její aplikace
matematika
M
4
4
3+1
4+1
15 + 2
Informační a komunikační technologie
informatika
Inf.
1
0+1
-
-
1+1
1+1
2
2
2
7+1
Jazyk a jazyková komunikace
Člověk a společnost
Člověk a příroda
Umění a kultura Člověk a zdraví Člověk a svět práce
Jazyk a jazyková komunikace Matematika její aplikace Informační a komunikační technologie Člověk a příroda Doplňující vzdělávací obor
12
Nj/ Rj/ K AJ
dějepis
D
výchova k občanství
Vo
1
1
1
1
4
1+1
1+1
1+1
2
5+3
Ch
-
-
2
2
4
přírodopis
Př
2
1+1
2
1
6+1
zeměpis
Z
2
2
1
1+1
6+1
hudební výchova
Hv
1
1
1
1
4
výtvarná výchova
Vv
2
1
1
2
6
tělesná výchova
Tv
2
3
2+1
2
9+1
výchova ke zdraví
Vz
1
0+1
-
-
1+1
praktické činnosti
Pč
1+ 1
1
1
0+1
3+2
fyzika
F
chemie
Součet základních hodin
Vzdělávací oblast
15 + 2
Volitelný předmět cvičení z českého jazyka cvičení z matematiky
25 + 4 24 +6
24 +5 25 +6
98 + 21
6. 7. 8. 9. ročník ročník ročník ročník 1 1 -
výpočetní technika
-
-
-
1
přírodovědný seminář etická výchova
-
-
1
1 -
0
0
2
1
0+3
29
30
31
32
122
Povinný počet hodin volitelných předmětů Celkový součet hodin Celková povinná časová dotace
26
122 hodin
Volitelné předměty Volitelné předměty se otevírají na základě zájmu, moţností školy a optimální naplněnosti skupin pro ţáky 8. – 9. ročníků.
Nepovinné předměty Finanční hospodaření Předmět je určen pro ţáky od 5. do 9. ročníku.
Logopedie Předmět je určen pro ţáky 1. ročníku.
4.2 Poznámky k učebnímu plánu V rámci učebního plánu můţe v 1. – 3. ročníku probíhat výuka jednotlivých předmětů bez pevné časové dotace v menších časových celcích neţ jedna vyučovací hodina; jednotlivé řízené činnosti mohou být kombinovány a propojovány při zachování celkové stanovené denní a týdenní dotace pro vyučovací předměty a dodrţení poţadavků na odpočinek.
Jazyk a jazyková komunikace Cizí jazyk - anglický jazyk je zařazen povinně od 3. do 9. ročníku s časovou dotací 3 hodiny týdně. Další cizí jazyk - předmět je zařazen povinně od 7. do 9. ročníku - ţáci v běţných třídách mají moţnost vybrat si německý nebo ruský jazyk - ţáci ve speciálních třídách si učivo upevní v konverzaci v anglickém jazyce Informační a komunikační technologie - učivo v 1. – 4. ročníku je realizováno jako součást jiných vyučovacích předmětů - v 5. ročníku je zařazován jako samostatný vyučovací předmět, je téţ spojován s obsahem jiných vyučovacích předmětů. Člověk a zdraví - výchova ke zdraví je realizována 1. stupni zejména v tělesné výchově, prvouce a přírodovědě. Výchova ke zdraví se vyučuje v 6. ročníku a 7. ročníku jako samostatný předmět.
27
5. Učební osnovy VZDĚLÁVACÍ OBLAST: JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace zaujímá stěţejní postavení ve výchovně vzdělávacím procesu. Jazyková výuka, jejímţ cílem je zejména podpora rozvoje komunikačních kompetencí, vybavuje ţáka takovými znalostmi a dovednostmi, které mu umoţňují správně vnímat různá jazyková sdělení, rozumět jim, vhodně se vyjadřovat a účinně uplatňovat i prosazovat výsledky svého poznání. Kultivace jazykových dovedností a jejich vyuţívání je nedílnou součástí všech vzdělávacích oblastí. Vzdělávací oblast je realizována prostřednictvím předmětu - Český jazyk a literatura - Anglický jazyk - Další cizí jazyk - Německý jazyk - Ruský cizí jazyk - Konverzace v anglickém jazyce pro ţáky s SVP
Český jazyk a literatura Vzdělávací předmět Český jazyk a literatura je realizován ve všech ročnících. Na 1.stupni je 35 hodin minimální časové dotace posíleno o 7 disponibilních hodin. 1.ročník – 9 hodin týdně 2. ročník – 10 hodin týdně 3. ročník – 8 hodin týdně 4. ročník - 8 hodin týdně 5. ročník – 7 hodin týdně Na 2. stupni je 15 hodin posíleno v 6.a 9. ročníku o 2 disponibilní hodiny. 6. ročník – 4 hodiny týdně 7. ročník – 4 hodiny týdně 8. ročník – 4 hodiny týdně 9. ročník – 5 hodin týdně Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačových učebnách, školní knihovně.
28
Výchovné a vzdělávací strategie k rozvíjení klíčových kompetencí Kompetence k učení - vedeme ţáky k vyhledávání a třídění informací - učíme ţáky uţívat správnou terminologii, jazykové pojmy - zohledňujeme rozdíly ze znalostech i v pracovním tempu - sledujeme v hodině pokrok všech ţáků, oceňujeme zájem, snahu a aktivitu - učíme ţáky kontrolovat jejich práci a hodnotit výsledky učení Kompetence k řešení problémů - učíme ţáky vyhledávat informace k řešení problémů. - oceňujeme samostatnost - poskytujeme ţákům moţnost volby při své práci - hodnotíme práci ţáků způsobem, který jim umoţňuje vnímat vlastní pokrok Kompetence komunikativní - seznamujeme ţáky s kultivovaným mluveným i psaným projevem - vedeme ţáky k výstiţné argumentaci - zapojujeme ţáky do diskusí,obhajování svých názorů - vytváříme prostor pro vyuţívání informačních a komunikačních prostředků Kompetence sociální a personální - dbáme na dodrţování vzájemné tolerance a respektu - organizujeme práci ve skupinách aby ţáci spolupracovali při řešení problémů - zdůrazňujeme pravidla spolupráce a nutnost vzájemné pomoci - vedeme ţáky k dodrţování pravidel slušného chování Kompetence občanská - motivujeme ţáky k zájmu o kulturní dědictví a naše národní tradice - zapojujeme ţáky do kulturního dění - vyuţíváme literatury k vytváření postoje k ţivotnímu prostředí a přírodě Kompetence pracovní - vedeme ţáky k organizování a plánování učení - vyţadujeme dodrţování vymezených pravidel a plnění povinností
1.období A) Výchovně vzdělávací cíle – rozumět spisovné řeči mluvené, čtené i psané – vyjadřovat srozumitelně, zejména mluvenou řečí, myšlenky, psanou formou se vyjadřovat jen v jednoduchých větách – číst správně a s porozuměním texty přiměřené délkou i obsahem – znát příklady literárních děl vhodných pro daný věk včetně ilustrací – číst s porozuměním jednoduché naučné texty, pokusit se vyjádřit jejich myšlenky – vnímat krásu a bohatost mateřského jazyka – při výuce českému jazyku je třeba stále pamatovat na to, ţe se v tomto období vytváří vztah ţáků k literatuře a jejich zájem o četbu, tedy ţe začíná výchova budoucích čtenářů – svou schopnost vyjadřovat se umět uplatnit i v prvouce, matematice i dalších vyučovacích předmětech 29
B) Charakteristika výuky Cíle výuky českého jazyka jsou naplňovány: – komunikační a slohovou výchovou; – čtením a literární výchovou; – psaním; – jazykovou výchovou. Komunikace v českém jazyce se můţe vhodně rozvíjet i prostřednictvím dramatické výchovy. V komunikační výchově se ţáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení (mluvená i psaná), mluvit a rozhodovat se na základě vnímaných pokynů a přečteného textu. Ţáci se učí výstiţně formulovat a sdělovat své myšlenky, proţitky a pocity, učí se rozumět různým typům textů, jeţ se vztahují k nejrůznějším situacím ve škole i mimo ni. Komunikační dovednosti ţáků jsou vytvářeny nejen ve všech sloţkách českého jazyka, ale ve všech vyučovacích předmětech. Jednotlivé vyučovací předměty musí poskytovat dostatek prostoru k vyjadřování myšlenek a postřehů ţáků k tomu, co se učí a co pozorují. Slovní zásoba je rozšiřována zejména vyuţitím učiva prvouky, četby a vlastních záţitků. V tomto období je kladen důraz zejména na ústní vyjadřování ţáků. Samostatná písemná forma vyjadřování je uplatňována od 3. ročníku. Při prvním písemném vyjadřování se poţaduje pouţívat krátké jednoduché věty o tom, co ţáci proţili, nebo co dobře znají. Pro rozvoj vyjadřovacích schopností v prvním vzdělávacím období vyuţíváme: – vyprávění (o obrázku, vlastních záţitcích, přečteném textu, podle obrázkové osnovy) – rozhovory ţáků k určitému tématu – formulace otázek a odpovědí k danému tématu – moţnosti svobodného výběru způsobu vyjádření myšlenek (v čítankách 2. a 3. r. jsou připraveny náměty, které ţáky vţdy zaujmou), vyuţívá se mezipředmětových vztahů – jednoduchých popisů z písanek, hlavně z prvoučného učiva, k psaní podobných textů – moţnost zpracovávat „první knihy“ např.: o květinách, o ptácích aj. v co nejjednodušší podobě, volně doplněné ilustracemi, výstřiţky apod., vyuţíváme i dětských knih a encyklopedií Komunikační výchova tedy obsahuje činnosti: a) receptivní, tj. čtení a naslouchání; b) produktivní (tvořivé činnosti), tj. mluvený a písemný projev ţáka. Při výuce čtení v tomto období se snaţíme naučit všechny ţáky, i průměrně nadané, číst přiměřeně náročné, umělecké i naučné texty jasně, zřetelně a s porozuměním. Při čtení textů se obohacuje slovní zásoba ţáků a rozvíjí se i jejich ústní vyjadřování. Při práci s texty se spojuje výcvik čtení s rozvojem vyjadřování, se vzděláváním v různých oborech i s výchovou ţáků. Čtení se vyuţívá v prvouce při poznávání přírody i ţivota lidí a světa. Při proţívání literárních ukázek a čtení prvních kníţek poznávají ţáci ţivot dětí i dospělých, učí se chápat a hodnotit jejich ţivotní příběhy, činy, charaktery a lidské vztahy. Tím rozšiřují svoji ţivotní zkušenost, obohacují svůj citový ţivot. Dobrá četba zušlechťuje city, ovlivňuje duševní ţivot dětí a povzbuzuje jejich vůli. Ţáci se při vyučování čtení učí esteticky proţívat a chápat přiměřené texty, později je výrazně číst, předčítat, přednášet, vyprávět, někdy i ilustrovat, něco podle popisu vyrobit, jindy text dramatizovat. Při čtení, poslechu a recitaci se zjemňuje smyslové vnímání ţáků, např. sluch pro zvukovou stránku jazyka, bystří se pozorování, rozvíjí se představivost a fantazie, cvičí se paměť ţáků, rozvíjí se pojmové i obrazné myšlení, ústní vyjadřování. V literární výchově seznamujeme ţáky s literární tvorbou vhodnou pro mladší školní věk včetně ilustrací. Při výuce psaní v tomto období získají ţáci správné psací dovednosti, základy čitelného, přiměřeně hbitého a úhledného rukopisu. Píší slova a texty vhodného a ţákům přiměřeného obsahu, který 30
vyjadřuje zkušenosti ţáků nebo poznatky získané v jiných vyučovacích předmětech. Písanky připravené pro toto období se zaměřují na psaní s porozuměním. V jazykové výchově v 1. období základního vzdělávání se ţáci učí prostě a jasně vyjadřovat spisovným jazykem, s vyuţitím slovní zásoby odpovídající jejich věku a zároveň poznávají elementární základy mluvnické stavby jazyka a osvojují si základní pravopisné jevy. Dbá se na rozvoj jejich slovní zásoby a postupně se vytváří návyky správné spisovné výslovnosti. Jazykové vyučování má velký význam pro rozvoj myšlení ţáků, neboť se při něm učí jazykové a pravopisné jevy pozorovat, srovnávat, třídit i zobecňovat. Nejprve se seznamují s konkrétními jazykovými jevy, pozorují je, hovoří o nich. Tak dochází k mnoha elementárním zobecněním a procvičování poznaných jazykových a pravopisných jevů. Pozornost je věnována výcviku v pravopise lexikálním. Ústní i písemné vyjadřování se při činnostní výuce rozvíjí pokud moţno v souvislosti s poznáváním skutečností, které děti obklopují. Ţáci zpočátku při samostatném vyjadřování reagují na otázky a pokyny učitele, později vytvářejí krátké souvislé projevy na témata blízká jejich zájmům a zkušenostem. V hodinách českého jazyka tohoto období nejsou ostré hranice mezi učivem mluvnice, slohového výcviku, literární výchovy a psaní. Je potřeba si uvědomovat vzájemnou prostupnost a propojenost těchto sloţek českého jazyka.
Průřezová témata Mediální výchova Vnímání autora mediálních sdělení – 1. ročník Práce v realizačním týmu – 2. ročník Tvorba mediálního sdělení – 3. ročník
Osobnostní a sociální výchova Rozvoj schopnosti poznání – 1. ročník
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 1. ročník 9 hodin týdně Předslabikářové období: – – – – – – – –
rozvíjení řeči s vyuţitím ţákovských zkušeností přípravná zraková a sluchová cvičení poslech čtených a vyprávěných pohádek dramatizace jednoduchých pohádek, zvláště takových, ve kterých se některý motiv opakuje memorování říkanek a básniček zpaměti, vyuţití znalostí ţáků z předškolního věku krátká vypravování ţáků podle jejich záţitků a pozorování odpovědi na otázky náprava vadné výslovnosti nápodobou 31
–
sluchová analýza a syntéza slabik ve slova, např. hádanky typu: „Je to hodně stromů a je to l-e-s. Co je to?“ – poznávání prvních souhlásek a samohlásek na začátku nebo na konci slova – poznávání a čtení malých a velkých písmen: M, L, S, P, A, O, U, E, I – začátky psaní v tomto období úzce souvisí s výukou čtení: • uvolňovací cviky • základní návyky při psaní • příprava k psaní písmen – psaní jednotlivých prvků písmen a číslic (čáry, oblouky, zátrhy, ovály, kličky, vlnovky) Slabikářové období: – – – – – – – –
–
–
pokračujeme v rozvíjení vyjadřování ţáků seznamujeme ţáky s lidovými pohádkami, rozpočitadly, říkankami, hádankami, vybrané se učí zpaměti, vyprávějí i dramatizují předčítáme příběhy ze ţivota dětí, z přírody, o zvířatech, propojujeme je s výukou prvouky a výtvarné i hudební výchovy cvičíme schopnost naslouchat a něco si z příběhu zapamatovat, zapamatované vyjádřit mluveným, výtvarným nebo i pohybovým projevem necháme téţ ţáky vyjadřovat své individuální pocity z četby pozornost věnujeme srozumitelnosti řeči ţáků, nenásilně podporujeme správnou výslovnost učíme ţáky základní pravidla, která by měli respektovat při rozhovoru výuka čtení – poţadavek jasného zřetelného čtení s porozuměním uplatňujeme od čtení prvních slov: • čtení otevřených slabik a slov sloţených z písmen poznaných v předslabikářovém období; • činnosti s písmeny skládací abecedy • čtení dvojslovných, nejvýše trojslovných vět z poznaných slov • postupné poznávání dalších hlásek a písmen • čtení slabik, slov a krátkých vět • čtení psacího písma • čtení krátkých celků, obsahem dětem přiměřených • čtení s porozuměním v průběhu roku podporujeme tvořením vět s danými slovy, kresbou k některým slovům a větám, odpověďmi na otázky k obsahu jednoduché věty, plněním krátkých a jasných napsaných pokynů • řazení ilustrací podle dějové posloupnosti nácvik psaní malých a velkých písmen ve spojení se čtením • psaní slabik a krátkých slov s jednoduchými spoji • opis a přepis písmen, slabik, slov a krátkých vět, náročnost vět je nutné volit podle individuálních moţností ţáků • psaní snadných a foneticky jasných slov podle diktátu po předcházející sluchové analýze a syntéze z hlediska potřeb čtení a psaní rozlišujeme věty, slova, slabiky, hlásky (písmena)
32
2. ročník 10 hodin týdně Dokončení prvopočátečního čtení: – – – – –
postupný přechod od vázaného slabikování k správnému plynulému čtení slov, jednoduchých vět a krátkých textů důraz na porozumění čtenému, odpovědi na otázky dodrţování pomlky po tečce, přirozená intonace správné čtení předloţek se slovem vyhledávání slov, určitých myšlenek apod. v přečteném textu
Rozvoj čtenářských schopností: – – – – – – – – – – – – – –
správné a plynulé čtení krátkých i delších vět, nácvik správného dýchání při čtení čtení textů délkou i obsahem přístupným věku ţáků při opakovaném čtení dbát na intonaci objasňování významu slov, čtení s porozuměním vyhledávání slov vyjadřujících určitý vztah nebo myšlenku vyprávění obsahu krátkého přečteného textu přiměřené obtíţnosti vyjadřování obsahu textu obrázky a jejich řazení za sebou (obrázková osnova) přednes krátkých básní s jasným obsahem, které se ţáci učí nazpaměť plnění úkolů z čítanky, motivace ţáků, práce podle rozhodnutí ţáka – individualizace, rozvíjení ústního, písemného i výtvarného vyjadřování ţáků vyprávění podle obrázků vyprávění o osobním pozorování a příhodách ze ţivota spojení čtení se psaním a prvoukou, rozvoj komunikačních dovedností vytváření svých vlastních zápisů z pozorování přírody, např. listy o květinách doplněné kresbou nebo vystřiţeným obrázkem - moje první kniha, zápisy o stromech aj. čtení přístupných dětských knih, vyprávění jejich obsahu, ilustrace ke kníţce
Psaní: – – – – – –
procvičování tvarů písmen psaní slabik, slov a jednoduchých vět důraz na psaní s porozuměním první krátké písemné vyjadřování ţákovských pozorování a zkušeností spojování výrazů podle významu, zápis a samokontrola vyuţívání dovednosti psát při různých jednoduchých zápisech
Jazyková výchova a základní pravopisné jevy: – – – – – – – – – –
vyjádření myšlenky seznámení s abecedou (práce s ní s oporou o napsanou abecedu) odpověď celou větou na otázky, druhy vět tvoření vět s danými slovy a k dané situaci pravopis věty (velké začáteční písmeno, interpunkční znaménka na konci věty) slovo, slabika, hláska, písmeno, slovní význam samohlásky, souhlásky, dvojhlásky výslovnost a psaní krátkých a dlouhých samohlásek psaní a výslovnost slabik tvrdých psaní a výslovnost měkkých slabik 33
– – – – –
psaní souhlásek uprostřed a na konci slov (znělé a neznělé) psaní skupin dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě příprava na poznávání podstatných jmen a dějových sloves, zjišťování, která slova v souvislém textu označují osoby, zvířata nebo věci a která slova vyjadřují, co osoby, zvířata a věci dělají; čtení a psaní předloţek vlastní jména osob
Témata pro rozvoj ústního a písemného vyjadřování ţáků vybíráme hlavně z jejich ţivota, z přírody, můţeme volit i témata o práci a hrách. Ţáci mohou vypravovat své příběhy podle obrázků, podle společně sestavené osnovy i podle své fantazie. Rozvoj vyjadřovacích schopností prolíná celou výukou českého jazyka. V 2. ročníku klademe důraz hlavně na ústní vyjadřování ţáků. Dáváme jim dostatek prostoru, aby mohli své názory prezentovat před spoluţáky, aby mohli navzájem o určitých jevech diskutovat a zdůvodňovat je. Důleţitá jsou mluvní cvičení, která se dají do výuky českého jazyka zařazovat často. Ţáci při nich projevují, jak rozumí mluvnickým jevům i jak rozumí čtenému textu
3. ročník 8 hodin týdně Rozvoj čtenářských dovedností: – – – – – – – – – – – – – – – – –
správné, plynulé a uvědomělé čtení krátkých vypravování, ukázek z knih vhodně rozdělených na části; básní, bajek, pohádek přístupných chápání ţáků výrazné čtení (po přípravě s učitelem) krátkých vypravování a básní s vyuţitím intonace podle smyslu čteného textu, čtení s porozuměním tiché čtení (bez pohybu rtů) krátkých textů s jednoduchým dějem se samostatným způsobem zpracování otázek a úkolů, jimiţ učitel kontroluje, jak ţáci pochopili obsah přečteného článku (podle individuálních schopností ţáků) rozlišování prózy a veršů objasňování významu slov a slovních spojení vyhledávání slov, výrazů, vlastních jmen v přečteném textu sestavování obrázkových osnov krátkého vypravování nebo přečteného článku a vyprávění jednoduchého příběhu podle nich vymýšlení názvů pro části povídek reprodukce vypravování a naučných textů nebo jejich částí vyprávění pohádek i vymýšlení pohádek ţáky, odlišení pohádky od ostatních vyprávění vyjadřování obsahu ilustrací k přečtenému textu krátké vyprávění vlastního záţitku pokus o vyprávění přečtené události ze stanoviska některé z jednajících osob výrazný přednes krátkých básní nebo krátkých příběhů, které se ţáci učí zpaměti čtení dětských knih přiměřených věku – zapsaní a pamatování si jména autora, názvu knihy, vyjádření obrázkem nebo několika větami toho, co ţáka z knihy zaujalo osvojování si dovednosti odpovídat na otázky k obsahu přečtené knihy pokračování v zápisech listů o přírodě - moje první kniha (mezipředmětové vztahy), tvořivá práce s obsahově přiměřeným textem
Psaní: Procvičování psaní tvarů písmen a jejich spojení na předepsaných slovech navzájem spojených nějakým významem. Např.: nářadí, které má tatínek; stromy, o kterých se učíme, apod. (psaní s porozuměním). 34
Dbáme na dodrţování správných tvarů písmen, rovnoměrných vzdáleností mezi písmeny ve slovech i mezer mezi slovy na řádku i zachovávání stejného sklonu písma. Pozvolna se snaţíme při dodrţení úhlednosti písma psaní zrychlovat. Dbáme na dodrţování základních hygienických návyků při psaní. Jazyková výchova: Opakujeme to, co se ţáci v předešlém ročníku naučili: – věta, slovo, slabika, písmeno – činnosti s abecedou – pravopis věty (velké písmeno na začátku, interpunkční znaménko na konci) – výslovnost a psaní krátkých a dlouhých samohlásek a slabik – psaní slov s tvrdými a měkkými slabikami – psaní skupin dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě samostatně, ve slovech i slovních spojeních – psaní souhlásek uprostřed a na konci slov (znělé a neznělé) Učební látka, se kterou se ţáci 3. ročníku nově seznamují nebo ji rozšiřují: – význam slov – obojetné slabiky – pravopis i, í / y, ý po obojetných souhláskách uvnitř slova – vyjmenovaná slova – procvičování pravopisu základních vyjmenovaných slov a jasně z toho vyplývajících slov příbuzných, uţívaných v ţivotě – porozumění významu slov a slovních spojení – pravopis vlastních jmen – jednoduché typy – seznámení se slovními druhy a jejich rozlišování v základním tvaru – uţívání správných gramatických tvarů podstatných jmen a sloves v mluveném projevu – výslovnost a psaní znělých a neznělých souhlásek na konci a uprostřed slov – poznávání podstatných jmen, jako pojmenování osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů (rod a číslo podstatných jmen), pádové otázky – poznávání sloves (osoba, číslo, čas) – psaní i, í ve slovesech (kreslí, kreslil, prosí, prosil, zlobí, zlobil …) Pravopis vyjmenovaných slov prolíná výukou 3. ročníku aţ do konce roku. Toto učivo je třeba procvičovat krátce, často, s porozuměním a vysvětlováním. Důraz je třeba dát na tvořivou práci ţáků s vyjmenovanými slovy a jejich aplikaci téţ v jiných vyučovacích předmětech. Vhodným způsobem je třeba s výukou vyjmenovaných slov propojovat poznávání slovních druhů a pravopis vlastních jmen. Jednotlivé okruhy učiva se neprobírají jako izolované celky, ale navzájem se prolínají. Velký význam má předučování některého učiva uţ v 1. a 2. ročníku.
D) Očekávané výstupy na konci 1. období Komunikační a slohová výchova Ţák: – plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti – porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené sloţitosti – respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru – pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost – v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči – volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běţných školních i mimoškolních situacích 35
– – – – –
na základě vlastních záţitků tvoří krátký mluvený projev zvládá základní hygienické návyky spojené se psaním píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní písemný projev píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh
Jazyková výchova Ţák: – rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky – porovnává významy slov, zvláště slova opačného významu a slova významem souřadná, nadřazená a podřazená, vyhledá v textu slova příbuzná – porovnává a třídí slova podle zobecněného významu - děj, věc, okolnost, vlastnost – rozlišuje slovní druhy v základním tvaru – uţívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen a sloves – spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy – rozlišuje v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové i zvukové prostředky – odůvodňuje a píše správně: i/y po tvrdých a měkkých souhláskách i po obojetných souhláskách ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, ú/ů, bě, pě, vě, mě - mimo morfologický šev; velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat a místních pojmenování Literární výchova Ţák: – čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku – vyjadřuje své pocity z přečteného textu – rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění – pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností
2.období A) Výchovně vzdělávací cíle naučit se správně, plynule, hbitě a výrazně číst rozumět přiměřeně dlouhému a srozumitelnému textu čtenému nahlas i potichu postupně rozšiřovat slovní zásobu správně se vyjadřovat spisovným jazykem v řeči i v psaném projevu osvojit si základy pravopisu určeného pro toto období ve výuce podporovat samostatnost ţáků, vést je k uvaţování, nechávat probírané jevy pozorovat, třídit, srovnávat, zdůvodňovat a uţívat v různých obměnách - dát ţákům časový prostor pro uplatnění jejich zájmů, dosavadních vědomostí a zkušeností, podporovat tvořivou práci ţáků - vést ţáky k pouţívání různých přehledů, grafických znázornění, náčrtových schémat, které jim -
36
pomůţe abstraktní učivo zkonkretizovat, zjednodušit, usnadnit jeho pochopení - postupně vytvářet návyk vlastní kontroly ukončené práce, uvaţovat nad chybami - průběţně klást důraz na komunikaci mezi ţáky, vyuţívání probíraných jevů v jednoduchých mluvních cvičeních - soustavnými i příleţitostnými cviky vypěstovat jazykový cit ţáka, tak aby se dovedl vyjádřit prostě, stručně a jasně slovem i písmem - dbát, aby se ve školních projevech ţáků nevyskytovala hrubá a hanlivá slova, ani slova z dětské hantýrky, nahrazovat je tvary správnými - vést je k zájmu o četbu naučnou i o četbu, která by byla blízká jejich citovým proţitkům, dále jim ukázat, jak zaznamenávat, co přečetli i dojmy z četby - dbát na mezipředmětové vztahy - u naučných textů, které by měly být vţdy přiměřené věku ţáků, učit ţáky vyjádřit hlavní myšlenku nebo poznatek
B) Charakteristika výuky Cíle výuky českého jazyka jsou naplňovány: - komunikační a slohovou výchovou - jazykovou výchovou - literární výchovou Komunikačním a slohovým dovednostem je v tomto vzdělávacím období vyučováno tak, aby byl podporován a podněcován duševní rozvoj ţáků a zároveň byla rozvíjena jejich individualita. V předmětu český jazyk se komunikační a slohové dovednosti realizují při čtení, naslouchání, mluveném a písemném projevu ţáků. Na plnění tohoto úkolu se ve 4. a 5. ročníku podílí i výuka v rámci ostatních předmětů. Díky činnostnímu způsobu vzdělávání mají totiţ ţáci dostatek příleţitostí k tomu, aby hovořili, diskutovali, vyjadřovali se o tom, co pozorují, dělají, co právě zjišťují, co proţívají ve všech předmětech. Tím, ţe v průběhu 2. vzdělávacího období soustavně dbáme na to, aby ţáci četli správně a s porozuměním, jim otevíráme cestu k jejich budoucímu vzdělávání. Realizovat tento způsob výuky nám velmi pomáhají materiály vytvořené zvlášť pro činnostní učení, se kterými ve Tvořivé škole pracujeme. V 2. období základního vzdělávání je naším úkolem zautomatizovat základní pravopisné jevy určené pro 1. vzdělávací období, proto zde věnujeme Jazykové výchově značnou pozornost. Chceme-li při výuce českého jazyka dosáhnout dobrých výsledků, je třeba stále dbát o to, aby všichni ţáci porozuměli významu slov. K tomu vyuţíváme vjemy sluchové, zrakové i motorické. Činnostní výuka českého jazyka, při které dostávají ţáci stále příleţitost k aktivní činnosti, má neocenitelný význam jak pro jazykové vyučování tak pro výuku naukových předmětů. K uspokojivým výsledkům vede jedině vyučování, které je pro ţáky srozumitelné a pochopitelné. Máme-li rozvíjet slovní zásobu ţáků, chceme-li je dobře naučit pravopis a ostatní učivo jazykové výchovy, zařazujeme do výuky pravidelná pravopisná a mluvní cvičení. Soustavně prováděné a promyšlené sestavy těchto cvičení vedou k zautomatizování mluvnických a pravopisných jevů. Dbáme na to, aby cvičení měla praktický ráz a ţáci byli při cvičeních aktivní. Ţákům stále umoţňujeme, aby o učivu přemýšleli a předloţené jevy pouţívali v řeči i písmu. Při vyučování pravopisu pravopisné jevy vţdy odůvodňujeme. Ţáky vedeme k praktickému pouţívání mluvnických jevů. Podněcujeme je, aby svá pozorování, zkušenosti a poznatky při výuce sami vyjadřovali a věty s mluvnickými jevy obměňovali. Tato mluvní cvičení zařazujeme do výuky krátce ale často. Při uţívání jednotlivých pravopisných a mluvnických jevů ve spojeních si ţáci tyto jevy osvojí lépe neţ z teoretických výkladů a pouček. Gramatika i pravopisná pravidla vyplývají z praktického vyuţití přirozeně a nenásilně a ţáci si je osvojují snadněji a trvaleji.
37
Jazykové dovednosti ţáků se ve vyučování českého jazyka realizují v těchto sloţkách: zvuková stránka jazyka, slovní zásoba a tvoření slov, tvarosloví, skladba a pravopis. Literární výchově se věnuje pozornost při čtení uměleckých textů, při čtení článků přírodovědného, zeměpisného i dějepisného obsahu, a to jak z čítanek tak i z jiných učebnic nebo vhodných vybraných knih. Při literární výchově se soustavně rozvíjí ústní a písemné vyjadřování ţáků, vytváří se a upevňují návyky ţáků vyjadřovat myšlenky logicky, souvisle a mluvnicky správně. Ve 4. a 5. ročníku se ve výuce českého jazyka začíná více vyuţívat tichého čtení a ţáci jsou vedeni k samostatné práci s textem. Učitel dbá na to, aby i tiché čtení ţáků bylo uvědomělé, a proto při něm dává ţákům takové úkoly, které mu umoţní zjistit, zda ţáci potichu přečtený text pochopili. Text určený k tichému čtení nemá být zpočátku dlouhý. Otázky k obsahu si mohou zadávat sami ţáci, můţe se ptát i učitel. Je moţné vyuţít otázek připravených v čítankách. Ţáci mohou také vyprávět o tom, co četli, nebo si nakreslit k textu obrázek. Součástí literární výchovy v tomto období je téţ pokračování nácviku hlasitého čtení. Ţáci se přitom učí správně členit čtené věty nejen podle interpunkce, ale i logickými pauzami a také klást správný větný přízvuk. Práce v hodinách čtení přispívá k rozvoji poznávacích schopností ţáků, rozvíjí jejich smyslové vnímání, myšlení, řeč, fantazii a paměť. Novým úkolem, který literární výchova, společně s naukovými předměty, v tomto období plní, je určení hlavních myšlenek textu, jejich sestavení do krátké osnovy a souvislé vyprávění základního obsahu článku podle této osnovy– ţáci se učí učit z učebnic. Dobře nám k tomu slouţí krátké naučné texty s přírodovědným a vlastivědným obsahem.
Průřezová témata Mediální výchova Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality – 4. ročník Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení – 5. ročník Stavba mediálních sdělení – 5. ročník Vnímání autora mediálních sdělení – 5. ročník Multikulturní výchova Princip sociálního smíru a solidarity Osobnostní a sociální výchova Komunikace – 4. ročník Kooperace a kompetice – 5. ročník
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 4. ročník 8 hodin týdně Komunikační a slohová výchova a) Čtení a práce s textem, komunikační dovednosti: - výcvik ve čtení - správné a plynulé čtení uměleckých a krátkých naučných textů 38
- správný přízvuk slovní a větný, výslovnost, přirozená intonace - tvorba otázek k přečtenému textu - tiché čtení - postupné zařazování krátkých textů k samostatnému tichému čtení - tvorba otázek ţáků k přečtenému textu, kontrola porozumění obsahu čteného - vystiţení hlavní myšlenky textu a sestavení krátké osnovy - vyprávění obsahu krátkého textu podle připravené osnovy - příprava krátkých sdělení, reprodukce obsahu sdělení, procvičování se zřetelem k zapamatování si podstatných informací - pozorné a soustředěné naslouchání přiměřeně dlouhému čtenému textu nebo mluvenému projevu, ţáci se učí ptát na to, čemu nerozuměli nebo co nepostřehli, odpovídají si navzájem, vytváří se prostor pro vzájemnou komunikaci - dodrţování pravidel slušnosti při vzájemné komunikaci (učit se naslouchat, neskákat druhému do řeči, zdvořile se oslovovat) b) Slohová výchova - ústní a písemný projev: - dbát na naučenou techniku psaní a dodrţování hygienických zásad při psaní - sledování úhlednosti a čitelnosti písemných projevů ţáků - opis a přepis textů s uvědoměním obsahu psaného (vytvářená portfolia do přírodopisu, vlastivědy, čtení, čtenářský deník, zápisy do kronik aj.) Připravené náměty pro praktická slohová cvičení: - krátký vzkaz, telegram, jednoduché sdělení, dopis - adresa - popis postupu práce, popis domu (pokoje), popis osoby - členění textu na odstavce - osnova - vyprávění - naše Vánoce - vyprávění - dokončení příběhu, individuální zápisy a jejich porovnání navzájem - telefonické a písemné vzkazy - psaní dopisu podle připravené osnovy - vyplňování dotazníku - přihláška čtenáře do knihovny
Jazyková výchova - nauka o slově - navazuje na poznatky z 1. období, které se prohlubují a rozšiřují - rozlišování slov spisovných od nespisovných - slova pozitivně citově zabarvená a slova vulgární - stavba slova, kořen, předpona a přípona - rozlišování předpon od předloţek - vyjmenovaná slova - procvičování základních vyjmenovaných slov - příbuzná slova se slovy vyjmenovanými - je to pro 4. r. nová látka, neboť toto učivo nepatří mezi výstupy z 1. období, zautomatizování tohoto učiva je třeba se věnovat ve 4. r. průběţně. - slovní druhy - ţáci rozlišují slovní druhy v základním tvaru, v určování slovních druhů je třeba pokračovat i nadále - podstatná jména - rod, číslo, pád (seznámení ve 3. r. - důraz na uţití správných tvarů podstatných jmen v řeči) - podstatná jména - skloňování podstatných jmen všech rodů - vzory pro skloňování - nové učivo, učivo je zaměřeno na psaní i/ y v koncovkách podstatných jmen, naučit a zautomatizovat je třeba pravopis koncovek podstatných jmen rodu středního a ţenského, v automatizaci podstatných jmen rodu muţského se pokračuje na začátku 5. ročníku - slovesa - ţáci spolehlivě poznají sloveso jako slovní druh, další učivo se ve 4. r. probírá jen na úrovni seznámení ţáků s novými pojmy a hledání jejich reprezentace v připravených textech: tvar určitý a neurčitý, jednoduché a sloţené tvary sloves, zvratná slovesa, časování sloves 39
- stavba věty - věta jednoduchá a souvětí - s učivem se ţáci setkali jiţ v 1. období, prakticky skládali z vět jednoduchých, pomocí spojek, souvětí, ve 4.ročníku se učí rozlišovat souvětí od jednoduchých vět a určovat jejich počet v souvětí - základní skladební dvojice - holý podmět a holý přísudek, je to nové učivo, které je třeba ve 4. r. dobře zvládnout, protoţe je základem k dalšímu důleţitému učivu - shoda přísudku s podmětem první seznámení, pravopis i/y v koncovkách příčestí minulého se bude učit a procvičovat v 5. ročníku - seznámení se s přímou a nepřímou řečí v textech, vyhledávání a rozlišování Literární výchova - odlišení veršů a prózy, rozlišování uměleckého a naučného textu ţáky - recitace básní, přednes krátkého textu - povídání o knihách a spisovatelích - ilustrace, které nás zaujaly a proč - oblíbení hrdinové dětských seriálů - knihy, které mohu doporučit k přečtení a proč - vyprávění o divadelním představení nebo filmu - vyhledávání informací v dětských časopisech a encyklopediích - seznamování se s literárními pojmy: pověst, povídka, autor, hlavní postavy, film, televizní inscenace, próza, poezie, báseň, bajka Ve 4. ročníku začínáme do výuky čtení pravidelně zařazovat krátké úseky k tichému čtení. Ty je třeba následně kontrolovat např. otázkami, úkoly, reprodukcí. Uvědomujeme si, ţe někteří ţáci ve 4. ročníku teprve dokončují svůj čtenářský vývoj. Proto musí být ve vyučovacích hodinách čtení stále dostatek příleţitostí k vlastnímu čtení a to i ke čtení hlasitému. . V jazykové výchově je třeba ve 4. ročníku dbát na procvičování slov odvozených od slov vyjmenovaných. K uvědomění si pravopisu vyjmenovaných slov napomáhá vyhledávání a vypisování z Pravidel nebo vyhledávání vhodných článků a slov (např. z čítanky), ve kterých se v základu slova vyskytuje y/ý a také i/í po obojetných souhláskách, a jejich třídění do dvou skupin. Slovy příbuznými nezatěţujeme paměť ţáků, ale učíme je tato slova logickým způsobem odvozovat od slov základních. Dbáme na smysluplné, krátké, časté, písemné procvičování vyjmenovaných slov. Čtvrtý ročník je důleţitým rozhraním mezi obdobím, kdy se vyučování pravopisu a mluvnici věnovalo jevům spíše rázu pamětného a obdobím, kdy se dostává do popředí mluvnický systém. Vyučování v tomto období klade větší nároky na myšlení ţáků. Učivo mluvnické a pravopisné se jednak rozšiřuje a doplňuje, jednak se začíná s probíráním nových mluvnických jevů. Novou látkou mluvnice ve 4. r. je skloňování podstatných jmen všech rodů podle vzorů a pádů. Cvičení v určování pádů je třeba věnovat dostatečnou pozornost, provádět je soustavně v různých obměnách a vyuţívat při tom činnostních forem výuky. Skloňování podstatných jmen je uţitečné procvičovat ve větách. Ţáky vedeme k tomu, aby tvořili věty o přírodě, třídě, o své činnosti, o vycházce aj. Cvičíme nejen tvoření správných tvarů podstatných jmen, ale rozvíjíme i vyjadřování a myšlení. Pozornost věnujeme procvičování pravopisu i/y v koncovkách podstatných jmen. Učební látka o podstatných jménech je důleţitým učivem 4. ročníku, kterému je třeba věnovat dostatečnou pozornost při probírání i procvičování. Ţáci při něm musí být neustále podněcováni k přemýšlení. Správné pochopení tohoto učiva ţáky je předpokladem pro úspěšné zvládnutí českého jazyka v následujících ročnících.
40
5. ročník 7 hodin týdně Komunikační a slohová výchova a) Čtení a práce s textem, komunikační dovednosti: - pokračování výcviku ve čtení - hbité, uvědomělé a výrazné čtení uměleckých a naučných textů - tiché čtení se stručným sdělením nebo výtvarným vyjádřením obsahu - tvorba otázek k přečtenému textu, odpovědi - ţáci mezi sebou - hlavní myšlenka literární ukázky nebo postavy, klíčová slova - rozlišování podstatného od méně podstatného v textu - postavy a jejich postoje - hodnocení - sledování ilustrací přečtených ukázek z čítanky i knih - příprava různých sdělení pro spoluţáky z jiných tříd - zpráva, oznámení - pozorné, soustředěné a aktivní naslouchání - vyhledávání informací ve slovnících a různých publikacích - příběhy ze ţivota dětí - vypravování, přirovnání - dodrţování pravidel slušnosti při vzájemné komunikaci - čtení naučných textů - mezipředmětové vztahy b) Slohová výchova - ústní a písemný projev - sledování dodrţování hygienických návyků při psaní - věnování pozornosti písmu - čitelnost a přehlednost písemného projevu - opis a přepis textů - portfolia, čtenářský deník - mimojazykové projevy při vyprávění - mimika, gesta - skupinové i samostatné sestavování osnovy pro vyprávění a vytváření krátkého mluveného nebo písemného projevu podle této osnovy Připravené náměty pro praktická slohová cvičení: - vypravování, reprodukce textu (osnova, reprodukce), vypravování podle obrázků - popis různých předmětů z ţákova okolí - popis známé osoby nebo pohádkové postavy a prostředí, ve kterém ţije - popis určitého, ţákům známého pracovního postupu nebo děje - dopis (osobní, úřední), adresa - tiskopisy (poštovní poukázka, podací lístek, dotazník) - inzerát (stručné vyjadřování) - telefonický rozhovor, vzkaz na záznamníku na zvolené i dané téma Jazyková výchova - opakování a prohlubování učiva ze 4. ročníku - slovo a jeho stavba (kořen, část předponová a příponová, koncovka), slova příbuzná - souhláskové skupiny na styku předpony nebo přípony a kořene, zdvojené souhlásky - předpony s-, z-, vz-, předloţky s, z - skupiny bě / bje, vě / vje - dělení slov - pravopis i, í / y, ý po obojetných souhláskách - automatizace učiva - slovní druhy - rozlišování - podstatná jména - opakování a automatizace skloňování podstatných jmen s důrazem na procvičování pravopisu koncovek podstatných jmen rodu muţského - přídavná jména - koncovky přídavných jmen tvrdých a měkkých, poznávání přídavných jmen přivlastňovacích - slovesa - čas přítomný, minulý a budoucí - shoda přísudku s podmětem (opakování základních větných členů) 41
- uţití rozkazovacího a podmiňovacího způsobu ve větách - zájmena - určování, seznámení ţáků se skloňováním osobních zájmen, procvičování jejich správného uţívání v mluveném projevu, rozlišování zájmen podle druhů - číslovky určité a neurčité, vyhledávání číslovek v textu, rozlišování čtení číslovek základních a řadových (3 děti, 3. dítě), rozlišování číslovek podle druhů - skladba - podmět vyjádřený a nevyjádřený, rozvitý a několikanásobný - spojování jednoduchých vět spojkami do souvětí Literární výchova - ţáci rozlišují prózu a poezii, text umělecký a naučný, pojmy - spisovatel, básník - postupné seznamování ţáků s dalšími literárními pojmy - pohádka, bajka, povídka - při čtení článků z čítanky - ţáci poznávají jméno spisovatele, název knihy, ze které je ukázka, ilustrátora, rozhovor o dalších knihách určitého spisovatele, pokud jeho knihy ţáci znají nebo je mají doma - příleţitostné výstavy knih zvolených spisovatelů, tematické výstavy knih např. příroda, historie aj. - výrazný přednes vybraných básní i úryvků prózy zpaměti, pojmy - verš, rým - stručná reprodukce přečteného textu, vyprávění na dané nebo zvolené téma - příběhy z divadelních her a vhodných televizních inscenací, pojmy - herec, reţisér - pokusy ţáků o vytvoření vlastního literárního textu (báseň, povídka) - stručně o některých spisovatelích (podle čítanky) Rozšiřující učivo: - pravopis mě / mně - skloňování osobních zájmen - shoda přísudku s několikanásobným podmětem - podrobnější učivo o zájmenech a číslovkách jen ve formě seznámení V 5. ročníku dáváme prostor k individuálnímu procvičování čtení podle úrovně jednotlivých ţáků. U dobrých čtenářů výuku čtení směřujeme k tomu, aby této dovednosti začali postupně vyuţívat ke čtení naučných textů s porozuměním a připravovali se tím na samostatné učení. Mimočítankovou četbu si určuje učitel podle úrovně třídy a zájmu ţáků, se zřetelem k textům v čítance pro 5. ročník i v čítankách pro ročníky předcházející. V připravených čítankách se ţáci opakovaně setkávali s ukázkami prací některých autorů, blíţe tak poznávali jejich dílo a byli tak motivováni k přečtení některé z dalších knih těchto autorů. Vzhledem k tomu, ţe 5. ročníkem končí 2. období základního vzdělávání ţáků, je třeba mít na zřeteli, ţe ţáci v tomto věku potřebují umět jak dobře číst tak mít zautomatizované některé pravopisné jevy. Bezesporu sem patří nejen mluvnické učivo prvního období, ale také pravopis vyjmenovaných slov, pravopis i, í / y, ý v koncovkách podstatných jmen a shody přísudku s holým podmětem.
D) Očekávané výstupy na konci 2. období Komunikační a slohová výchova Ţák: - čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas - rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu vhodném pro daný věk, podstatné informace zaznamenává - posuzuje úplnost či neúplnost jednoduchého sdělení - reprodukuje obsah přiměřeně sloţitého sdělení a zapamatuje si z něj podstatná fakta - vede správně dialog, telefonický rozhovor, zanechá vzkaz na záznamníku 42
- rozpoznává manipulativní komunikaci v reklamě - volí náleţitou intonaci, přízvuk, pauzy a tempo podle svého komunikačního záměru - rozlišuje spisovnou a nespisovnou výslovnost a vhodně jí uţívá podle komunikační situace - píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační ţánry - sestaví osnovu vyprávění a na jejím základě vytváří krátký mluvený nebo písemný projev s dodrţením časové posloupnosti Jazyková výchova Ţák: - porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova vícevýznamová - rozlišuje ve slově kořen, část příponovou, předponovou a koncovku - určuje slovní druhy plnovýznamových slov a vyuţívá je v gramaticky správných tvarech ve svém mluveném projevu - rozlišuje slova spisovná a jejich nespisovné tvary - vyhledává základní skladební dvojici a v neúplné skladební dvojici označuje základ věty - odlišuje větu jednoduchou a souvětí, vhodně změní větu jednoduchou v souvětí - uţívá vhodných spojovacích výrazů, podle potřeby projevu je obměňuje - píše správně i / y ve slovech po obojetných souhláskách - zvládá základní příklady syntaktického pravopisu Literární výchova Ţák: - vyjadřuje své dojmy z četby a zaznamenává je - volně reprodukuje text podle svých schopností, tvoří vlastní literární text na dané téma - rozlišuje různé typy uměleckých a neuměleckých textů - při jednoduchém rozboru literárních textů pouţívá elementární literární pojmy
3. období A) Výchovně vzdělávací cíle -
-
-
rozvíjet pozitivní vztah k mateřskému jazyku, jazyk chápat jako potencionální zdroj pro rozvoj osobního a kulturního bohatství jako zdroj důleţitého nástroje celoţivotního vzděláván náš národní jazyk je svébytný historický jev odráţející historický a kulturní vývoj národa jazyk chápat systémově, zdůrazňovat bohatost jeho slovní zásoby, naučit se dokládat na příkladech zejména v literárních textech rozvíjet kultivovaný písemný a ústní projev, zvládnout běţná pravidla mezilidské komunikace daného kulturního prostředí vyuţívání různých zdrojů informací ( slovníky, encyklopedie, katalogy, kniţní fond, internet, literární texty) tak, aby ţáci uměli pracovat s jazykovými i literárními prameny i s texty různého zaměření literatura má být zdrojem poznání a proţitků, vede k rozvoji pozitivního vztahu k literatuře, k rozvoji estetického vnímání ţáky vedeme k vlastnímu kultivovanému projevu, k sebevědomému vystupování při prezentace jejich názorů
43
B) Charakteristika výuky Cíle výuky českého jazyka a literatury jsou naplňovány jazykovou výchovou komunikační a slohovou literární výchovou Všechny sloţky daného oboru se ve výuce navzájem prolínají. Jejich úspěšné zvládnutí je předpokladem pro poznávání ,získávání vědomostí a osvojování dovedností v dalších oborech vzdělávacího procesu. V jazykové výchově si ţáci osvojí spisovnou podobu českého jazyka, zvládnou v daném rozsahu český pravopis. Učí se vyuţívat jazykové příručky a slovníky. Uvědomují si propojenost jazyka, stylistických prvků a literárních pojmů. Rozvíjejí si slovní zásobu a vyuţívají všech dostupných zdrojů k získaní potřebných informací. Získávají pravidla pro jazykově správnou komunikaci ,ústní i písemné projevy. Ţáci by měli získat kladný vztah k literatuře, zájem o četbu a další kulturní proţitky( divadlo, hodnotnou filmovou a televizní produkci).Naučí se hodnotit, srovnávat, vyjadřovat a obhajovat své názory. Uvědomují si souvislosti mezi historickými událostmi a literaturou. Seznámí se s regionální literaturou.
Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova Sebepoznání a sebepojetí – 8. a 9. ročník Mezilidské vztahy 7.a 8. ročník Komunikace – 6.,7. ročník Výchova demokratického občana
Občanská společnost a škola – 9. ročník Principy demokracie jako formy vlády způsobu rozhodování – 9. ročník Environmentální výchova Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí - 8.,9. ročník Vztah člověka k prostředí – 6., 9. ročník Mediální výchova Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení - 8., 9. ročník Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality – 9. ročník Stavba mediálních sdělení - 8., 9. ročník Fungování a vliv médií ve společnosti - 9. ročník Vnímání autora mediálních sdělení - 7.,8.,9. ročník Tvorba mediálních sdělení - 9. ročník Práce v realizačním týmu - 6.,8.,9. ročník Projekt: Březen – Měsíc knihy-9.ročník Svět pohádek Školní časopis- 9. ročník Multikulturní výchova Etnický původ – 8. ročník Multikulturalita - 9. ročník
44
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. ročník 4 hodiny týdně Jazyková výchova 1. Tvarosloví - slovní druhy - ohebné slovní druhy - práce se Slovníkem spisovné češtiny, s pravidly českého pravopisu 2. Skladba - souvětí ,počet vět v souvětí - základní a rozvíjející větné členy - věty hlavní a vedlejší - grafické znázornění - interpunkce 3 .Zvuková stránka jazyka - hlásky znělé, neznělé - spisovná a nespisovná výslovnost - zvuková stránka slova a věty - rozvrstvení národního jazyka 4. Jazykověda a její sloţky - jazykověda - jazykové příručky Jednotlivé tematické okruhy se doplňují pravidelnými pravopisnými cvičeními, jazykovými rozbor, kontrolními diktáty a prověrkami. Pracuje se s Pravidly českého pravopisu i s ostatními jazykovými příručkami, k procvičení se vyuţívají výukové programy na počítači. Komunikační a slohová výchova 1. Úvod k výuce slohu - zásady dorozumívání, kultivovaného mluveného projevu - komunikační ţánry 2. Vyplňování jednoduchých tiskopisů - poštovní poukázka, telegram, podací lístek 3. Jednoduché komunikační ţánry - zpráva, oznámení, SMS 4. Korespondence – dopis osobní a úřední, mail 5. Popis a jeho funkce - popis budovy, místnosti - postavy - krajiny - popis pracovního postupu 6. Výtah a výpisky 7. Vypravování - dějová posloupnost, osnova - jazykové prostředky Literární výchova 1 Funkce literatury, základní literární druhy 2 .Lidová slovesnost 3 .Báje, pověsti, biblické příběhy 4. Dělení poezie 45
5. Pohádky, povídky 6 .Základní literární pojmy
7. ročník 4 hodiny týdně Jazyková výchova 1 .Nauka o významu slov - opakování ze 6.ročníku - slova jednoznačná, mnohoznačná - slovo a sousloví - synonyma, homonyma, antonyma - slova citově zabarvená - odborné názvy 2. Slovní zásoba, tvoření slov - termín slovní zásoba, - obohacování slovní zásoby-odvozování, skládání, zkracování 3. Tvarosloví - opakování slovních druhů - mluvnické a slovesné kategorie - slovesný rod 5. Skladba - stavba věty - věta jednočlenná a dvojčlenná - věty podle postoje mluvčího - větný ekvivalent - základní a rozvíjející větné členy - grafický rozbor a druhy vedlejších vět 6. Pravopis - shoda ,i/y v koncovkách - psaní vlastních jmen Větné celky jsou doplňovány pravidelnými pravopisnými cvičeními, jazykovými rozbory, kontrolními diktáty a prověrkami. Učebnice je doplňována dalšími mluvnickými příručkami a slovníky. Komunikační a slohová výchova 1. Popis - výrobků, uměleckých děl, pracovních postupů - subjektivní popis ( líčení) 2. Charakteristika přímá a nepřímá 3. Výtah a výpisky- základní rozdíly - výtah z odborného textu 4. Ţádost - administrativní styl - typy ţádostí 5. Ţivotopis - vlastní rodinných příslušníků - profesní ţivotopis 6. Vypravování - osnova 46
- scéna z filmu ,z divadelní hry - tvořivá práce s textem - vlastní tvořivé psaní
Literární výchova 1. Nejstarší starověká literatura 2. Lidová slovesnost, nejstarší psaná literatura u nás 3. Literatura středověku 4. Předhusitské období, doba husitská 5. Humanismus český a světový - znaky, představitelé, divadlo 2. Próza –povídky, romány, balady, romance, cestopisy 3. 17. -18.st. v literatuře - znaky, vliv lidové slovesnosti - J.A. Komenský - úloha osvícenství
8. ročník 4 hodiny týdně Jazyková výchova 1. Poučení o jazyce - slovanské jazyky - útvary českého jazyka, jazyková kultura 2. Slovní zásoba -tvoření slov -slova přejatá, jejich pravopis 3. Tvarosloví - skloňování cizích a přejatých slov - nepravidelnosti ve skloňování - slovesné kategorie ( třída, vzor ,vid) 4.Skladba - větná stavba - zápor - stavba věty jednoduché - tvoření vět - souvětí podřadné, souvětí souřadné Komunikační a slohová výchova 1. Charakteristika literární postavy 2. Subjektivní popis/ líčení/ 3. Výtah 4. Jednoduchý výklad 5. Úvaha
47
Literární výchova 1. Shrnutí literárních poznatků 2 Rozbor literárního díla 3. České národní obrození - historický význam - vývoj jazyka - představitelé 3. Významní čeští autoři –Tyl Erben, Havlíček, Němcová 4. Od romantismu do 2.pol.19.st. - literární směry - druhy románů, povídky, bajky, novely - úloha divadla - historická literatura - významní světoví a čeští autoři 5. Česká a světová moderna - prokletí básníci - surrealismus ,impresionismus, symbolismus, dekadence - český poetismus
9. ročník 5 hodin týdně Jazyková výchova 1. Zvuková stránka jazyka - hláskosloví - spisovná výslovnost - jazyková kultura 2. Tvoření slov - stavba slova - pravopis - práce se slovníkem 3. Význam slova ,slovní zásoba - slova jednoznačná, mnohoznačná - synonyma, antonyma, homonyma - odborné názvy 4. Tvarosloví - slovní druhy - mluvnické významy - sloţitější slovesné tvary-vid, třída, vzor, přechodníky - pravopis slovesných koncovek - pravopis vlastních jmen 5. Skladba - věty podle postoje mluvčího - věta jednoduchá, souvětí - vztahy mezi větnými členy - grafické znázornění - interpunkce - zvláštnosti větné stavby - sloţité souvětí - přímá řeč slov v české větě 48
Komunikační a slohová výchova 1. Jazyková kultura, slohové postupy a útvary 2. Vypravování - stavba vypravování, úprava textu, uţití přímé řeči - ukázky vypravování z románů a povídek - autorská řeč a řeč postav 3. Charakteristika - rozdíl mezi popisem a charakteristikou - charakteristika přímá a nepřímá 4. Strukturovaný ţivotopis 5. Výklad - zpracování osnovy 6. Úvaha - uplatnění zkušenosti, postojů, názorů 7. Publicistické útvary - fejeton ,sloupek, reportáţe - článek do školních novin 8. Proslov a diskuse - výběr jazykových prostředků - diskuse na aktuální téma - vyuţití ve školních novinách Literární výchova 1. Práce s literárním textem - kompozice, téma ,charakteristika postav, jazyk 2. Hlavní vývojová období literatury - počátek 20.st.- literární směry, téma 1.sv.války - poezie meziválečná - vývoj divadla – důraz na Osvobozené divadlo a hry K. Čapka - obraz 2.sv.války v české a světové literatuře 3. 2.pol.20.st. v literatuře - poválečná česká a světová literatura - literatura oficiální, exilová, samizdatová - filmové adaptace 6. Současná tvorba - nejznámější autoři - film, divadlo, televize, video - nakladatelství, literární časopisy - literatura konzumní a hodnotná 7. Regionální literatura
D) Očekávané výstupy na konci 3.období Jazyková výchova Ţák : -
ovládá pravopis lexikální, morfologický, slovotvorný a syntaktický 49
ve větě jednoduché i v souvětí - umí aplikovat zásady pravopisu a spisovné výslovnosti - spisovně vyslovuje česká a běţně uţívaná cizí slova - rozliší a v textu doloţí způsoby obohacování slovní zásoby - pracuje samostatně s pravidly českého pravopisu, s různými typy slovníků a s ostatními jazykovými příručkami - správně třídí slovní druhy, vhodně je uţívá při komunikaci - rozlišuje významové vztahy ve větě a v souvětí - rozlišuje spisovný jazyk, nářečí a obecnou češtinu, odůvodňuje jejich uţití Komunikační a slohová výchova Ţák : - uţívá vhodné jazykové prostředky vzhledem ke svému komunikačnímu záměru - dorozumívá se kultivovaně, výstiţně, rozlišuje spisovný a nespisovný jazyk - umí pracovat s odborným textem, ovládá základy studijního čtení, umí vytvořit výpisky, výtahy i referáty, referát umí s pomocí poznámek přednést - v připraveném i improvizovaném mluveném projevu vyuţívá různé formy vyjadřování ( verbální, neverbální…), rozlišuje objektivní a subjektivní sdělení i záměr partnera v komunikaci - vyuţívá informačních zdrojů, odlišuje fakta, názory, hodnotí, ověřuje dostupné informační zdroje - zapojuje se do diskuse, ovládá zásady komunikace i pravidla dialogu, vnímá názory a argumentace jiných, rozvíjí kritický dialog - získané poznatky vyuţívá k tvořivé práci s textem i k vlastnímu tvořivému psaní - rozpoznává komunikativní manipulaci v masmédiích, zaujímá k ní kritický postoj - rozlišuje subjektivní a objektivní sdělení Literární výchova Ţák : - umí tvořivě pracovat s literárním textem, reprodukuje ho, orientuje se ve struktuře díla, je schopen interpretace vlastními slovy, rozpoznává základní rysy autorského stylu - ovládá literární terminologii, rozlišuje a charakterizuje literární druhy a ţánry, porovnává jejich znaky - má přehled o literárních směrech, o významných autorech české i světové tvorby - samostatně formuluje své dojmy z četby, z návštěvy filmového nebo divadelního představení, názory na umělecké dílo - rozlišuje literaturu hodnotovou a konzumní, své názory doloţí příklady a argumenty - porovnává různá ztvárnění stejného námětu, pomáhá si informacemi z různých zdrojů – katalogy, knihovna aj. - prohlubuje zájem o četbu, výrazně čte s porozuměním - na základě osvojených zkušeností se pokouší o vlastní tvorbu
50
Anglický jazyk Vzdělávací předmět Anglický jazyk je realizován od 3. do 9. ročníku s časovou dotací 3 hodiny týdně v kaţdém ročníku. Předmět je realizován v kmenových třídách, jazykové učebně, v počítačových učebnách.
Výchovné a vzdělávací strategie k rozvíjení klíčových kompetencí Kompetence k učení -
ţáci poznávají nejenom cizí jazyk, ale i cizí kultury
-
zapojujeme ţáky do konverzace, při niţ vycházíme z kaţdodenních situací
-
vedeme ţáky, aby samostatně vyhledávali informace ve slovníku, v textu, v časopise atd.
-
motivujeme ţáky, aby si uvědomili potřebu znát svět. jazyk
-
procvičujeme poslech, četbu a dovednosti správně reagovat na otázky
Kompetence k řešení problémů -
ve výuce podněcujeme ţáky, aby řešili různé situace ve dvojicích či ve skupinách
-
učíme ţáky reagovat v různých ţivotních situacích, ve kterých uplatňují získané znalosti
-
snaţíme se co nejvíce rozšířit jejich slovní zásobu v daných konverzačních tématech
Kompetence komunikativní -
učíme ţáky, aby adekvátně reagovali na pokyny učitele
-
vedeme ţáky k příleţitosti vyjádřit své myšlenky, zkušenosti, záţitky
-
dáváme ţákům velký prostor pro rozhovory o kaţdodenních situacích
-
učíme ţáky jednoduchou korespondenci (pohled, dopis)
-
poţadujeme od ţáků stručné shrnutí přečteného či slyšeného textu
-
ve výuce jsou také vyuţíváme hry a zábavnější formy výuky
Kompetence sociálně personální -
motivujeme ţáky k lepším výsledkům
-
kladně hodnotíme jednotlivé úspěšné kroky
-
vedeme ţáky k toleranci názorů svých spoluţáků a slušnému chování
-
snaţíme se vytvářet příjemné klima pro výuku + zařazujeme relaxační chvilky 51
Kompetence občanská -
seznamujeme ţáky s ţivotem svých vrstevníků v jiné zemi
-
srovnávání a přemýšlení od otázkách týkajících se kulturních diferencí, práv, ţivotního prostředí …
-
vedeme ţáky k diskusi a prezentaci jejich myšlenek
Kompetence pracovní -
ţáky vedeme k uvědomění si důleţitosti znalosti cizího jazyka pro budoucí pracovní uplatnění
-
motivujeme ţáky k objektivnímu sebehodnocení
-
učíme ţáky správné organizaci jejich práce
-
snaţíme se je motivovat k zájmu vyhledávat nové znalosti
1. období A) Výchovně vzdělávací cíle – motivovat ţáky k zájmu o anglický jazyk, učit se vnímat a napodobovat melodii a rytmus anglického jazyka – poznávat a prakticky pouţívat základní pravidla výslovnosti – činnostní formou naučit ţáky základní slovní zásobu z jim blízkých oblastí (činnosti s obrázky nebo předměty) – činnostní formou výuky naučit ţáky jednoduchá základní pravidla gramatiky a základní zdvořilostní fráze – základní fráze a obraty procvičovat s pomocí CD a manuálních činností zahrnutých v pracovním sešitě – s pomocí obrázků nebo předmětů vytvářet a obměňovat první krátké rozhovory – rozumět jednoduchým pokynům v anglickém jazyce a reagovat na ně – vést ţáky k získání schopnosti číst s porozuměním přiměřené jednoduché texty v anglickém jazyce – získávat první poznatky o zemích, kde se mluví anglicky – postupně začít chápat význam znalosti angličtiny pro ţivot – aktivní účastí ţáka na výuce anglického jazyka ho vést ke schopnosti jednoduše komunikovat s vyuţitím prvních poznaných slov a frází Při činnostním vyučování anglickému jazyku ve 3. ročníku vyučujeme: a) komunikační dovednosti (schopnost domluvit se v angličtině) b) slovní zásobu, čtení a porozumění řeči psané; porozumění řeči mluvené, c) mluvnici a pravopis; d) dramatickou výchovu e) základní poznatky o anglicky mluvících zemích
52
B) Charakteristika výuky Výuka anglického jazyka v 1. období tvoří úvod do cizojazyčného vzdělávání ţáků. Proto je v tomto období nejdůleţitější probuzení zájmu o výuku angličtiny a vytváření pozitivního vztahu k učení cizímu jazyku. Abychom toho dosáhli, musí být vyučovací hodiny angličtiny v průběhu celého roku prostoupeny zajímavostmi a pro ţáky poutavými činnostmi, hrami a písničkami. Při výuce je třeba pracovat s vhodnými učebnicemi a pomůckami zpracovanými přiměřeně k věku dítěte. V tomto období se snaţíme, aby ţák porozuměl vyslechnutému sdělení, uměl ho opakovat, aby uměl pouţít naučená slova v jednoduchém spojení, aby dovedl základní slova a jednoduché věty přečíst a slova i zapsat, popřípadě k nim nakreslit obrázek. Výuka jazyka vychází z jeho praktického pouţití. Výklad pravidel gramatiky je omezen na nezbytně nutné minimum potřebné k tvorbě jednoduchých vět. Slovní zásoba je volena především z okruhu zájmů dětí tohoto věku. Slova jsou vázána do vzájemných souvislostí. Upevňování, procvičování a vyuţití slovní zásoby v jednoduchých větách spojujeme vţdy s činnostmi s konkrétním předmětem, obrázkem – s tzv. názorem, a to v kaţdé hodině. To je základem k tomu, aby se anglickému jazyku učil kaţdý ţák s chutí a věřil, ţe bude mít úspěch. Vyuţíváme zvukových nahrávek, anglických říkanek a písniček, z nichţ některé se ţáci učí zpaměti .
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 3.ročník 3 hodiny týdně – odlišné hlásky – jejich fonetický přepis pro čtení výslovnosti v učebnici (ve slovníku), například ve slovech: black, white, a dog, the dog, three – odlišná výslovnost hlásek, které známe z češtiny, například ve slovech: red, a pig, a kitten, a teddy, I have, is – odlišný pravopis – náhled do problematiky, která bude uceleně vyučována v dalších ročnících, ve 3. ročníku pouze: • němé e: have • odlišné psaní hlásek: grey, fish, a chicken • dvojí čtení: zavřená (otevřená) slabika: a cat / a cake atd. • ustálený pravopis: green, leaf, yellow, a kitten, a teddy • slova souzvučná (homonyma): two / too ... – člen jako součást podstatného jména: • počitatelná a nepočitatelná podstatná jména • nácvik pouţití členu na skutečnosti proţívané ţákem spolu s učitelem ve třídě – podstatná jména – mnoţné číslo pravidelných podst. jmen: the toys, the cats – osobní zájmena: • kvůli obtíţnosti vyučujeme pořadí: 1. osoba: I, we 2. osoba: you 3. osoba: it, they, he(Mr.Black),she (Ms Black); – některá zájmena přivlastňovací: my, your, his, her its, our, their – spojení přídavného + podstatného jména: a little dog, a big house – spojení zájmena přivlastňovacího + podstatného jména: my teddy, my doll – spojení číslovky základní + podstatného jména: one cat, two cats – základní slovesa – přítomný čas prostý 53
• časování nepravidelného slovesa „to be“ (kladné i záporné věty, tvoření otázky: Iam, You are not. Is he?) • časování nepravidelného slovesa „to have“ ( kladné věty a záporné věty, tvorba otázky: I´ve got, I haven´t got, Have you got…?) – základní předloţky: in, on, under, next to – věty oznamovací – větné vzory: I have got a cat. This is a cat. It is on the table. There is a book. – věty rozkazovací – pokyny: Write! Draw! Open your book! Sit down! Stand up! Listen! Look! Count! Spell! Sing! Get a pencil! Close your book! Come here! Colour! Match! Touch! Read! Say! Put down your bag! Pick your pen! – věty tázací – obrácený slovosled: She is. – Is she?
V 1. pololetí poskytneme dětem nezbytný úvod do jazyka: – seznamujeme je s anglickými hláskami na základě názvů barev a čísel – nacvičujeme správnou výslovnost, čtení slov a celých vět – učíme děti mluvit ve vzorových větách, jejichţ smysl je dán dramatizací, činností s předměty nebo s obrázky – naučíme děti rozumět jednoduchým větám, otázkám a pokynům učitele, které jsou sdělovány pomalu s pečlivou výslovností – radost z uměleckého proţitku s pouţitím anglického jazyka poskytneme nácvikem velmi jednoduchých básniček a říkadel (ţáci je mohou obměňovat s vyuţitím osvojené slovní zásoby) V 2. pololetí se výuka zaměří na „technické“ vědomosti nutné pro správné pouţití základů jazyka: – postupně nacvičujeme čtení fonetického přepisu angličtiny – postupně probíráme a opakujeme tvary jednotného a mnoţného čísla podstatných jmen, zájmena osobní – podměty, shodu podmětu s přísudkem, závazný slovosled anglické věty Výuka gramatiky probíhá současně s vytvářením jednoduchých vět, kde se potřebné výrazy a spoje procvičují. Ţáci se naučí větám rozumět, číst je a opakovat. Protoţe jim rozumějí a znají některá slovíčka, mohou je obměňovat. Ptají se jeden druhého, odpovídají na spoluţákovy otázky. Tímto způsobem probíhá výuka gramatiky s pomocí činností v průběhu celého roku, jak je uvedeno uţ v bodě B.
Praktické dovednosti: – ţák pozdraví při setkání a loučení – poţádá o něco a poděkuje, umí specifikovat určitý počet – naváţe konverzaci s novým kamarádem – cizincem, představí se a zeptá se na jméno, zeptá se na věk a řekne svůj, zeptá se na bydliště, umí popsat sebe, svou rodinu a své kamarády – čte s porozuměním jednoduchý text – rozumí jednoduchému pokynu a dovede ho splnit – získá jazykovou zběhlost pro schopnost obměny jednoduché informace – slovní zásoba se pohybuje v rozsahu 70 slov, z nichţ 20% tvoří základní kameny anglické gramatiky – přiřadí mluvenou a psanou podobu téhoţ slova či slovního spojení – zpaměti reprodukuje několik básniček, říkanek a písniček v angličtině Děti získají skutečný základ pro další studium anglického jazyka v těchto oblastech: a) Oblast fonetiky: rozlišují anglické hlásky od českých a umí je vyslovit. 54
b) Oblast slovní zásoby: barvy, čísla, hračky a zvířata, osoby, příbuzenské vztahy, přátelé, škola, dům, tělo, Vánoce, abeceda, přídavná jména, pojmy: ten, nějaký, ano, ne, Mr., Ms. c) Oblast mluvnice: člen určitý a neurčitý, jednotné a mnoţné číslo podstatných jmen, uţívání sloves být, mít v přítomném čase prostém, zájmena osobní - podměty a jejich pouţití ve větě, zájmena přivlastňovací, předloţkové vazby s „on, in, under, next to“, seznámení s vazbou There is/There are.
D) Očekávané výstupy na konci 1. období RECEPTIVNÍ, PRODUKTIVNÍ A INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Ţák: – rozumí jednoduchým větám, pokynům a otázkám učitele, které jsou sdělovány pomalu a s pečlivou výslovností, adekvátně na ně reaguje, pouţije slova a slovní spojení, se kterými se v průběhu výuky setkal – rozlišuje grafickou a mluvenou podobu slova – píše slova a krátké věty na základě textové a vizuální předlohy – rozumí obsahu jednoduchého krátkého mluveného textu, který je pronášen pomalu, zřetelně a s pečlivou výslovností, pokud má k dispozici vizuální podporu –
rozumí obsahu jednoduchého krátkého psaného textu, pokud má k dispozici vizuální oporu
2. období A) Výchovně vzdělávací cíle –
upevnit vědomosti získané ve 3. ročníku, coţ jsou základy anglického jazyka.
–
rozvinout tyto vědomosti a vyuţít je pro poţadavky Společného evropského referenčního rámce, jazyková úroveň A1.
–
činnostní výukou naučit ţáky potřebnou slovní zásobu i mluvnické dovednosti pro dosaţení jazykové úrovně A1 dle evropského standardu.
–
motivovat ţáky k zájmu o anglický jazyk poslechem audio CD, na kterém mluví děti stejného věku, stejně jako poslechem písní připraveným speciálně na tomto audio CD pro 4. ročník.
–
základní idiomy a konverzační dovednosti procvičovat s pomocí audio CD, které je součástí pracovního sešitu, a manuálních činností, pro které má učitel k dispozici didaktické hry.
–
nacvičovat porozumění jednoduchým otázkám v anglickém jazyce a reakci na ně.
–
vést ţáka ke schopnosti představit se ústně i písemně v anglickém jazyce a jednoduše vysvětlit kdo je, kde ţije, co má rád, v jaké ţije rodině.
–
aktivní účastí v nácviku mluvení, porozumění, čtení a psaní vytvořit u ţáků sebevědomí, ţe se dokáţí uplatnit i v cizině.
Ţák získá základní schopnost domluvit se v anglickém jazyce dle poţadavků společných pro všechny země Evropské Unie na jazykové úrovni A1. Dále: 55
-
čte s pomocí slovníku jednoduchý text, umí vyhledat informace v jednoduchém textu, napíše jednoduchý dopis nebo pozdrav, vyplní formulář v angličtině.
Ţák je připraven pro pokračování ve výuce anglického jazyka pro úroveň A2 a případně pro studium dalšího cizího jazyka. Při činnostním vyučování anglickému jazyku ve 2. období: Vyučujeme komunikační dovednosti na základním stupni evropského standardu pro úroveň A1. Pro tuto úroveň se zaměřujeme především na nácvik rozhovorů. Dbáme na čtení jednoduchých textů s porozuměním. Ţáky vedeme k tomu, aby postupně dokázali o textu hovořit, tvořit jednoduché otázky podle textu, odpovídat si navzájem, jednoduše text reprodukovat. Pokud je to moţné, věty z textu obměňovat, vyuţívat osvojenou slovní zásobu. Do kaţdé vyučovací hodiny zařazujeme činnosti s připravenými pomůckami. Pomocí didaktických her procvičujeme se ţáky nejen slovní zásobu, ale i mluvnici, která začíná být od 4. třídy pro většinu ţáků náročná (tvorba otázky a záporu v angličtině, sloţené časy sloves, zájmena). V oblasti psaní se soustředíme na dovednosti poţadované evropským standardem.
B) Charakteristika výuky Výuka anglického jazyka ve 2. období má činnostní charakter. Dovede ţáky ke schopnosti komunikovat v angličtině na úrovni A1, která je základní, dle Společného evropského referenčního rámce. Tento Společný evropský referenční rámec byl vytvořen pro všechny členy Evropské unie s cílem zaručit, aby nastupující generace měla společný jazyk a mohla se tak lépe uplatnit na trhu práce, kde budou stále více a více převládat nadnárodní zaměstnavatelé. Chceme-li dosáhnout toho, aby ţáci v průběhu 2. vzdělávacího období získali dobrý základ pro další výuku anglického jazyka, je třeba pro výuku pouţívat vhodné učební materiály, které z těchto poţadavků vycházejí a řídí se schopnostmi ţáků této věkové kategorie. Učebnice, pracovní sešity a pomůcky připravené v nakladatelství FRAUS umoţňují ţákům tyto poţadavky snadno zvládnout pomocí přiměřeného mnoţství učiva, prostřednictvím písniček, zajímavých didaktických her, příběhů vhodných k dramatizaci. Zařazeny jsou také odkazy na webové stránky, které vtáhnou dítě do cizojazyčné reality a motivují ho k práci s cizím jazykem. Zpracování učebních materiálů a jejich názornost vede učitele i ţáka k činnostnímu učení. Pracovní sešit je připraven pro opakované procvičování učiva a jeho porozumění. Vede také k přípravě projektů, které mohou ţáci příleţitostně vystavit ve třídě i uchovat pro budoucí odkazy na své znalosti, pro Evropské jazykové portfolio. Např. téma: jídlo (ochutnávky jídel, restaurace, tvorba menu, obchod), oblečení (obchodování, módní přehlídka), zdraví (u lékaře), Londýn (orientace v prostoru, nakupování, památky). V hodinách anglického jazyka vyuţíváme interaktivní tabuli především s vlastními materiály. V učivu postupujeme od znalostí získaných v 1. období k dospělejším tématům. Opakované procvičování látky mohou vést ţáci, kteří probíranou látku rychle zvládnou např. ţáci jazykově nadaní. Jazykovým nadáním rozumíme schopnost zapamatovat si nové cizí slovo ve všech jeho podobách: zvukové, písemné, ve spojení s jinými slovy ve větách, a schopnost okamţitě rozlišit jeho mluvenou podobu. Toto „nadání“ je přímo úměrné procvičování pomocí audio CD a činností.
56
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 4. ročník 3 hodiny týdně – – – – – – – – – – – – – – – –
opakování základních dovedností ze 3. ročníku: princip kombinace – barvy, člen, podstatná jména a jejich mnoţné číslo, číslovky 0 – 100, tvar slovesa ve vazbě There is … There are …, předloţky in, on, under, next to, slovní zásoba, příkazy – Sit down!,… seznámení s principem sebehodnocení pro poţadavky Společného evropského referenčního rámce, seznámení s obsahem jeho programu výuky pro 4. třídu. nácvik mluvení a psaní se zkrácenými a spisovnými tvary slovesa být v idiomech typu: What’s your name? soustavný nácvik nahrazování podmětu zájmeny: he, she, it, they. spojení těchto zájmen podmětů se zájmeny his, her, its, their v idiomech typu: I have a brother, his name is Bill. procvičení zájmen 1. a 2. osoby: I – my, we – our, you – your. podměty a tvary slovesa v čase prostém: koncovka –s. I live with my mum. Dad lives in a village. We have got a flat. He has got a house. otázka a zápor v prostém čase sloves: Do you …? Does Michael …? Does he … ? I don’t …. Michael doesn’t … He doesn’t … vyuţití číslovek pro vyjádření stáří, adresy, telefonního čísla otázka u slovesa být a mít: Are you at school? Have you got …? zápor slovesa být a mít: I am not at home. I haven´t got …? přivlastňování: This is Ann’s desk. ustálená spojení s modálním slovesem can (kladné a záporné věty, tvorba otázky) ustálená spojení se slovesem like (kladné a záporné věty, tvorba otázky) podstatná jména látková, nepočitatelná, pro jídlo a nápoje: cheese, ice cream, tea přítomný čas průběhový: I am reading
Z hlediska slovní zásoby je potřeba zopakovat znalosti ze 3.ročníku a zajímavými činnostmi uvést děti do anglických názvů v oblastech: – – – – – – – – – – – – –
škola (my school subjects, my timetable, my day – go to school, have lunch, do homework, go to bed, watch TV,…) hodiny, určování času základní časové pojmy (seasons, Christmas, Easter, days of the week, today,…) oblékání (clothes, I´m wearing + otázka a zápor) lidé a jejich činnosti (jobs, friends, hobbies, sport, the musical instrument, leisure time activities) počasí (cold, warm, sunny, hot, rainy,..) prostředí okolo nás( the Czech Republic, Prague, a city, a town, a village, the country, a house, a flat, a block of flats, a garden, a park, a school, a classroom ) nejběţnějších přídavných jmen ( colours, big – large, small – little, hungry, thirsty, cold,… ) nejběţnější jídlo a pití (food, vegetables, fruit, drink + dle zájmu ţáků) slovesa označujících činnosti probírané v tomto ročníku: be, have, like, live, eat, drink, play, swim, go to school, dance, drive, feed, teach,… základní orientace v prostoru: in the middle, at the top, at the bottom, between jednoduché obraty na dopisy a přání, pozdravy a poděkování: Merry Christmas and a Happy New Year. Happy birthday. Dear … ! Greetings!,… otázky rozvíjející základy ze 3. ročníku: What …? What colour …? Where ….?
57
5. ročník 3 hodiny týdně – –
opakování základních dovedností ze 3. a 4.ročníku. seznámení s poţadavky Společného evropského referenčního rámce pro kompletní dosaţení jazykové úrovně A1 a jeho program výuky pro 5. třídu.
Z hlediska mluvnického opakujeme a upevňujeme zejména tyto dovednosti ze 3. a 4. třídy: – – – – – – – – –
podstatná jména, jednotné a mnoţné číslo ( i nepravidelná ) pouţití členu určitého a neurčitého, číslovek základních 0 - 100 a zájmen osobních, tázacích, přivlastňovacích a ukazovacích (this, there, that) a přídavných jmen ve spojení s podstatnými jmény vazba There is/There are základní předloţky času a místa procvičování abecedy formou her slovesa to be, to have, can, like a pomocné sloveso do slovesa v přítomném čase prostém: kladné věty, otázky, odpovědi včetně záporu. slovesa v rozkazovacím způsobu: Come here!,… přítomný čas průběhový - slovesa pro činnosti spojené s kaţdodenním ţivotem, procvičení kladných vět, otázek a odpovědí, včetně záporu.
Tématické okruhy: a family, a school, toys, animals and pets, friends, a body, colours, my country, a house, furniture, my day, days of the week, weather, seasons, clothes, food and drink, vegetables and fruit, jobs, hobbies, What´s the time?, sport, the musical instrument, leisure time activities, Christmas, Easter Nová látka v 5. ročníku: Sloveso have v idiomech: have got, have lunch Základní modální slovesa: Can you …? I must …(needn´t) Pouţití slovesa want to, want to be Další předloţky pro určení místa a času Číslovky řadové Upevnění znalostí otázek s pouţitím: What, Who, Where, Why, When, How + How often? Pořádek slov ve větě Práce se slovníkem Z hlediska slovní zásoby učíme děti podnětnými činnostmi: – –
měsíce v roce činnosti doma a venku
58
– – – – – – – –
jídlo a pití – rozšíření slovní zásoby, vyjádření mnoţství základní nemoci, návštěva u lékaře město, venkov, příroda obchody, nakupování, britská měna obraty spojené s nákupy ( How many? How much? What is the price? – dle zájmu ţáků ) orientace v prostoru a pojmy spojené s cestováním, dopravní prostředky – dle zájmu ţáků tradice a zvyky, svátky (Easter, Halloween, St.Nicholas, Christmas) Londýn a jeho památky (orientačně)
Praktické dovednosti: Pro rozhovor v angličtině: 1/1 Pozdravit dospělého i kamaráda v různou denní dobu a rozloučit se. 1/2 Zeptat se, jak se někomu daří, a na tuto otázku odpovědět. 1/3 Poţádat o něco a poděkovat za to. 1/4 Představit sebe, členy své rodiny a svého kamaráda nebo kamarádku. 1/5 Zeptat se, jak se nový kamarád jmenuje a kde bydlí. Na podobné otázky odpovědět. 1/6 Domluvit se v obchodě s tím, ţe si pomáháme ukazováním. 1/7 Jednoduše si povídat o své rodině a o tom, co máme rádi. 1/8 Připravit si s kamarádem krátký rozhovor nebo scénku. 1/9 Pouţívat čísla a říct, kolik je hodin. 1/10 Poţádat o zboţí v obchodě. 1/11 Ptát se na to, kde lidé ţijí, koho znají a co mají. 1/12 Mluvit jednoduchými větami o svém domově, rodině, kamarádech. Při poslechu angličtiny: 2/1 Rozumět jednoduchým pokynům při vyučování. 2/2 Rozumět číslům. 2/3 Rozumět nahrávkám na CD k učebnici, na kterém mluví děti stejného věku. 2/4 Rozumět názvům nejdůleţitějších věcí kolem nás. 2/5 Rozumět jednoduchým otázkám. 2/6 Rozumět jednoduchým větám o sobě a své rodině. Čtení: 3/1 V jednoduchém vyprávění poznat známá slova a věty. 3/2 Pochopit, o čem je jednoduchý příběh s obrázky. 3/3 Pochopit, o čem jsou krátké články. 3/4 Najít základní informace, například kde a v kolik hodin. 3/5 Rozumět krátkým zprávám na pohlednicích, SMS. Psaní: 4/1 Vyplnit ve formuláři jméno, bydliště a věk. 4/2 Napsat jednoduché blahopřání k narozeninám, k Vánocům, pozdrav. 4/3 Napsat jednoduchými větami, kde bydlím a kdo jsem.
D) Očekávané výstupy na konci 2. období Poslech s porozuměním Ţák: - rozumí slovům a jednoduchým větám, pokud jsou pronášeny pomalu a zřetelně a týkají se 59
osvojovaných témat, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu - rozumí jednoduchým pokynům a otázkám učitele, které jsou sdělovány pomalu a s pečlivou výslovností - rozumí jednoduchému poslechovému textu, pokud je pronášen pomalu a zřetelně a má k dispozici vizuální oporu Mluvení Ţák: - zapojí se do jednoduchých rozhovorů - sdělí jednoduchým způsobem základní informace týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času a dalších osvojovaných témat - odpovídá na jednoduché otázky týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času a dalších osvojovaných témat a podobné otázky pokládá - produktivní řečové dovednosti – rozumí jednoduchým krátkým textům z běţného ţivota, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu
Čtení s porozuměním Ţák: - vyhledá potřebnou informaci v jednoduchém textu, který se vztahuje k osvojovaným tématům - rozumí jednoduchým krátkým textům z běţného ţivota, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu Psaní Ţák: - napíše krátký text s pouţitím jednoduchých vět a slovních spojení o sobě, rodině, činnostech a událostech z oblasti svých zájmů a kaţdodenního ţivota - vyplní osobní údaje do formuláře
3. období A) Výchovně vzdělávací cíle Aktivní vyuţití poznatků z předcházejících období, jejich upevňování a prohlubování. Ţák se naučí porozumět pokynům učitele v anglickém jazyce. Motivovat ţáky k zájmu o anglický jazyk, vyuţití jak vnější (propracovaný systém odměn a trestů), tak vnitřní motivace (podpora jistoty ţáků v tom, ţe se dokáţí uplatnit v cizích zemích, vyuţití všech typů vyučovacích metod, poskytnutí základních informací o geografii a ţivotním stylu anglicky mluvících zemí, poslech pro ţáky atraktivních témat, písní...) Rozvíjet slovní zásobu a gramatiku v tematických blocích. Rozvíjet schopnost ţáka jednat písemně i ústně v anglickém jazyce. Nácvik mluvení – podpora a rozvíjení dostatečně srozumitelné výslovnosti, její průběţná korekce; zvládnutí základní frazeologie a konverzačních dovedností; popis situací a jevů běţného ţivota – přirozené a jazykově správné vyjadřování; pohotové reagování na otázky různých typů; umět 60
vyjádřit svůj vlastní názor nejen na jevy běţného ţivota, ale i na závaţné celosvětové problémy, umět popsat svá přání, vyprávět své záţitky. Nácvik psaní – ţák prohloubí své znalosti pravidel v oblasti spellingu a naučí se orientovat v základních stylech a bude je umět adekvátně vyuţívat. Výše uvedené dovednosti v oblasti mluvení uplatní stejnou měrou i v oblasti psaní. Nácvik poslechu a porozumění – ţák porozumí mluvenému slovu nejen od učitele, ale formou audio nahrávek si zvykne i na angličtinu rodilých mluvčí, rozvíjí schopnost rozlišovat sluchem prvky fonologického systému jazyka, slovní a větný přízvuk, intonace, ovládání pravopisu slov osvojené slovní zásoby. Nácvik čtení – ţák porozumí textům přiměřeným jeho stupni pokročilosti, rozpozná a vyhledá v textu základní informace, naučí se pracovat se slovníky a dalšími jazykovými příručkami. Ţák je připraven na výuku anglického jazyka na střední škole.
B) Charakteristika výuky Výuka anglického jazyka v 6. – 9. ročníku shrnuje a prohlubuje znalosti ţáka v mnoha oblastech vzdělání na základní škole a navazuje na znalosti 1. stupně.
Vyuţíváme takové metody práce, abychom ţáky vedli k aktivnímu vyuţívání získaných vědomostí a znalostí – např. výukové programy na PC, časopisy, knihy, Internet …
Průřezová témata Výchova k myšlení v Evropských a globálních souvislostech Tématický okruh – Evropa a svět nás zajímá – 6. a 8. ročník
Mediální výchova Tématický okruh – Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení – 9. ročník
Multikulturní výchova Tématický okruh – Kulturní diference – 6. a 9. ročník .
Osobností a sociální výchova Tématický okruh – Komunikace – 8. ročník, projekt 6. - 9. ročník
61
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. ročník 3 hodiny týdně
Opakování osobních zájmen, frází, pozdravů, abecedy, číslovek, členů. Časová určení týkající se minulého času. Minulý čas prostý slovesa TO BE, TO HAVE a plnovýznamových sloves, včetně nepravidelných. Jeho uţití v otázce a záporu. Minulý čas průběhový. Jeho uţití v otázce a záporu. Vyjádření času – hodiny, opakování dnů v týdnu, částí týdne, měsíců, ročních období. Budoucí čas vyjádřený pomocí BE GOING TO. Jeho uţití v otázce a záporu. Opakování přítomného času prostého. HOW MANY? HOW MUCH? Kvantifikátory SOME / ANY. Komparativy a superlativy adjektiv. Probíraná témata – Británie, Amerika a další země světa, rodina, narozeniny, dinosauři, Halloween, film a kino, u lékaře, jídlo, škola, zaměstnání, nakupování, sport.
7. ročník 3 hodiny týdně Opakování vazby There is, There are, určení místa. Tázací dovětky k větám.. Procvičení přivlastňovacích zájmen. Opakování přítomného času prostého + vyjádření času (příslovce seldom, often,..). Tvoření příslovcí z přídavných jmen. Opakování minulého času – v otázce i v záporu. Vazba There will be, popis obrázku. Some/Any + sloţeniny. Počitatelná a nepočitatelná podstatná jména . Časové věty. Infinitiv s to. Both/Neither/Either. Stupňování přídavných jmen. One/Ones – nahrazení podmětu ve větě. Řadové číslovky. 62
So/Neither, Too/Either. Opakování Can, Could. Articles – členy. Opposites – protiklady. Probíraná témata: Můj dům/byt, televizní program, můj letní příběh, party,Veselé Vánoce, č budoucnost, můj oblíbený herec/herečka, oblečení, The Tower of London, známá osobnost, můj první e-mail, moje země, komunikace, cestování – výlet do New Yorku, můj nejlepší výlet
8. ročník 3 hodiny týdně .
výslovnost – schwa, dvojhlásky, souhlásky, přízvuk Opakování členů. Opakování přítomného času prostého. Opakování přítomného času průběhového. Opakování minulého času prostého. Pouţití sloves have, do, make ve větách podle smyslu. Předpřítomný čas prostý. První a druhá podmínková věta. Opakování a procvičování budoucího času – will / be going to Opakování modálních sloves – can, could, shall, should, may, might …. Zvratná a zdůrazňovací zájmena. Trpný rod.
Probíraná témata: sport – místa a vybavení, popis osob, kaţdodenní problémy, rady a varování, Hudba, Vzdělání v USA a UK, sjednání a změna schůzky, geografie Velké Británie, Příroda
9. ročník 3. hodiny týdně Výslovnost – silná a slabá forma, spojování slov, větný přízvuk. Minulý čas způsobových sloves. Frázová slovesa. Předloţky. Trpný rod s modálními slovesy Gerundium a Infinitiv. 63
Opakování členů. Vyjádření mnoţství some/any/much/many/a few/little. Nepřímá řeč. Slovosled v anglické větě se zaměřením na otázky. Časové věty. Podmínkové věty. Pouţití say x tell Probíraná témata: Povolání, Technologie a média, základní fakta o ţivotním stylu ve Spojených státech amerických, Cestování a doprava, kulturní vyţití – výstava, divadlo, kino
D) Očekávané výstupy na konci 3. období POSLECH S POROZUMĚNÍM ţák
- rozumí informacím v jednoduchých poslechových textech, jsou-li pronášeny pomalu a zřetelně - rozumí obsahu jednoduché a zřetelně vyslovované promluvy či konverzace, který se týká osvojovaných témat
MLUVENÍ ţák:
- se zeptá na základní informace a adekvátně reaguje v běţných formálních i neformálních situací - mluví o své rodině, kamarádech, škole, volném čase a dalších osvojovaných tématech - vypráví jednoduchý příběh či událost; popíše osoby, místa a věci ze svého kaţdodenního ţivota
ČTENÍ S POROZUMĚNÍM ţák: - vyhledá poţadované informace v jednoduchých kaţdodenních autentických materiálech - rozumí krátkým a jednoduchým textům, vyhledá v nich poţadované informace
PSANÍ ţák: - vyplní základní údaje o sobě ve formuláři - napíše jednoduché texty týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času a dalších osvojovaných témat - reaguje na jednoduché písemné sdělení
64
Další cizí jazyk - Německý jazyk Německý jazyk je vyučován v 7. – 9. ročníku s dotací 2 hodiny týdně z disponibilní časové dotace. Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně, mimo budovu školy.
Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí ţáků Kompetence k učení - ţáci poznávají a chápou cizí jazyk, seznamují se s cizí kulturou a s rozdíly mezi jednotlivými kulturami - ţáci si osvojují slovní zásobu a gramatická pravidla jazyka - vedeme ţáky k ověřování výsledků své práce - zadáváme úkoly, při kterých ţáci vyhledávají a kombinují informace - vedeme ţáky k samostatnému vyhledávání informací ve slovníku, v textech, na internetu Kompetence komunikativní - učíme ţáky adekvátně reagovat na pokyny učitele
- vedeme ţáky k výstiţnému a souvislému ústnímu i písemnému projevu - vytváříme příleţitosti pro komunikaci mezi ţáky o kaţdodenních událostech - vedeme ţáky ke komunikaci, která můţe být vykonávána individuálně, ve dvojicích - učíme ţáky jednoduché korespondenci - učíme ţáky porozumět slyšenému sdělení a reprodukovat jej Kompetence pracovní - napomáháme při cestě ke správnému řešení úkolů - zohledňujeme rozdíly ve znalostech a pracovním tempu ţáků - vedeme ţáky k zodpovědnému přístupu k výuce cizího jazyka a k samostatnosti - vedeme ţáky ke správné organizaci přípravy na výuku Kompetence sociální a personální - hodnotíme ţáky způsobem, který jim umoţňuje vnímat vlastní pokrok - vedeme ţáky k tomu, aby na základě jasných kritérií hodnotili své činnosti a činnost týmů - vedeme ţáky k toleranci názorů ostatních Kompetence občanské - vedeme ţáky k prezentaci svých myšlenek a názorů - vedeme ţáky k diskusi - vedeme ţáky ke vzájemnému naslouchání si, spolupráci
65
A) Výchovně vzdělávací cíle -
-
seznámit ţáky s druhým cizím jazykem, uvědomění si jeho důleţitosti motivovat ţáky k zájmu o německý jazyk poznávat a prakticky pouţívat základní pravidla výslovnosti dbát na správnou výslovnost vést k rozvoji základních řečových dovedností – poslechu, čtení, mluvení a psaní důraz je kladen na komunikační schopnosti ţáků, předmět směřuje k tomu, aby ţáci byli schopni dorozumět se v cizím jazyce v běţných situacích a hovořit o jednoduchých tématech porozumění čtenému textu, který obsahuje slova na jejich jazykové úrovni seznámení ţáků s reáliemi německy mluvících zemí poskytnutí jazykového základu pro komunikaci ţáků v rámci Evropy, sniţování jazykových bariér, pochopení cizojazyčných kultur a tradic, prohloubení mezinárodního porozumění osvojení základní slovní zásoby, důleţitých gramatických jevů a základních konverzačních obratů rozumět pokynům v německém jazyce a schopnost na ně reagovat nácvik jednoduchých monologů a dialogů v běţných komunikačních situacích dbát na ústní i písemný projev ţáků při výuce motivovat ţáky, nepouţívat pouze základní literaturu, ale i jiné výukové prostředky jako práce se slovníkem, časopisy, knihy, internet aktivně zapojit ţáka do výuky a vést ho ke schopnosti jednoduše komunikovat, praktikovat osvojené znalosti a sám vyhledávat nové informace vést ţáky k individuální i skupinové práci, plnění samostatných úkolů
B) Charakteristika výuky Výuka německého jazyka jako dalšího cizího jazyka tvoří úvod do druhého cizojazyčného vzdělávání ţáků, na které mohou navázat při středoškolském studiu. Velký důraz je kladen na probuzení zájmu o výuku německého jazyka a vytvoření pozitivního vztahu k učení se tomuto jazyku. Znalost německého jazyka přispívá k chápání a objevování skutečností, které přesahují oblast zkušeností zprostředkovaných mateřským jazykem. Umoţňuje poznávat odlišnosti ve způsobu ţivota lidí německy mluvících zemí a jejich odlišné kulturní tradice. Ve výuce je kladen důraz na rozvíjení schopnosti ţáka chápat a správně interpretovat slyšené i čtené cizojazyčné texty a přiměřeně na ně reagovat. Ţák je schopný vést rozhovor i souvisle hovořit v rámci běţných situací kaţdodenního ţivota. Je motivován k postupnému osvojení učebních znalostí a rozšiřování poznatků z německého jazyka. K motivaci ţáků přispějí poutavé vyučovací hodiny, plné různorodých činností, modelových situací, zajímavostí a her a pouţívání nejenom učebnic, pracovních sešitů a slovníků, ale také vyuţívání audiovizuální techniky, časopisů, internetu. Ulehčením v práci by měly být pro ţáky jiţ metody a způsoby učení jejich prvního cizího jazyka – anglického jazyka.
Průřezová témata Prostřednictvím německého jazyka budou realizována tato průřezová témata: Výchova k myšlení v evropských souvislostech Evropa a svět nás zajímá – 8. ročník Multikulturní výchova Kulturní diference – 9. ročník Multikulturalita – 9. ročník 66
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 7. ročník 2 hodiny týdně německy mluvící země zvuková a grafická podoba jazyka - německá abeceda, fonetické znaky, správná výslovnost představování - já – informace o sobě pozdravy, poděkování, adresa omluva, barvy tázací W příslovce wo, wann, wie, warum, wieviel, was, wer, woher osobní zájmena pomocná slovesa – sein, haben člen určitý a neurčitý v 1. a 4. pádě podstatných jmen časování pravidelných sloves v přítomném čase přivlastňovací zájmena (můj, tvůj) číslovky 1 – 1000, určování času, datum, dny v týdnu základní předloţky pořádek slov ve větě oznamovací, tázací zápor ve větě (nein, nicht, kein) způsobová slovesa mögen, können mnoţné číslo některých podstatných jmen některá slovesa s odlučitelnou předponou Tematické okruhy: seznámení se, moje třída, zvířata, můj školní den, můj volný čas, svátky, reálie německy mluvících zemí
8. ročník 2 hodiny týdně řízené dialogy, krátká sdělení vyjádření přání synonyma, antonyma, význam slov v kontextu roční období, měsíce, svátky věta jednoduchá, tvorba otázky a záporu podmiňovací způsob slovesa mögen některá nepravidelná slovesa některá slovesa s odlučitelnou předponou rozkazovací způsob mnoţné číslo podstatných jmen člen určitý a neurčitý ve 3. pádě podstatných jmen předloţky se 3. a 4. pádem způsobové sloveso müssen Tematické okruhy: záliby, sport, moje rodina, povolání, nakupování, prázdniny, bydlení-můj domov, svátky, reálie německy mluvících zemí
67
9. ročník 2 hodiny týdně osobní zájmena ve 4. pádě blahopřání podstatná jména bez členu řadové číslovky neurčitý podmět „man“ vazba „es gibt“ záporná otázka – kladná odpověď (ja – nein – doch) způsobové sloveso wollen, další nepravidelná slovesa préteritum pomocných sloves sein, haben časové údaje v minulosti préteritum způsobových sloves perfektum pravidelných i nepravidelných sloves souvětí, některé spojky souřadící a podřadící předloţky se 3. pádem, se 4. pádem, se 3. i 4. pádem Tematické okruhy: jídlo a pití, můj volný čas, oblečení, lidské tělo, party, moje město, prázdniny/cestování, svátky, reálie německy mluvících zemí
D) Očekávané výstupy Poslech s porozuměním Ţák - rozumí jednoduchým pokynům a otázkám učitele, které jsou pronášeny pomalu a s pečlivou výslovností a reaguje na ně - rozumí slovům a jednoduchým větám, které jsou pronášeny pomalu a zřetelně a týkají se osvojovaných témat, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu - rozumí základním informacím v krátkých poslechových textech týkajících se kaţdodenních témat Mluvení Ţák - se zapojí do jednoduchých rozhovorů - sdělí jednoduchým způsobem základní informace týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času a dalších osvojovaných témat - odpovídá na jednoduché otázky týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času a podobné otázky pokládá Čtení s porozuměním Ţák - rozumí jednoduchým informačním nápisům a orientačním pokynům - rozumí slovům a jednoduchým větám, které se vztahují k běţným tématům - rozumí krátkému jednoduchému textu zejména, pokud má k dispozici vizuální oporu, a vyhledá v něm poţadovanou informaci Psaní Ţák - vyplní základní údaje o sobě ve formuláři - napíše jednoduché texty týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času a dalších osvojovaných témat - stručně reaguje na jednoduché písemné sdělení 68
Další cizí jazyk – Ruský jazyk V 7. – 9. ročníku vyučován s dotací 2 hodiny týdně.
A) Výchovně vzdělávací cíle -
seznámit ţáky s dalším cizím jazykem, uvědomit si důleţitost jazykového vzdělání motivovat ţáky k zájmu o ruský jazyk umoţnit poznávat odlišnosti ve způsobu ţivota lidí v rusky mluvících zemích, seznámit se s jejich kulturou a zvyky vést k rozvoji základních řečových dovedností – poslechu, čtení, mluvení a psaní upevnit si základní slovní zásobu, fráze a gramatická pravidla naučit ţáky rozumět pokynům v ruském jazyce a umět na ně reagovat nácvik jednoduchých monologů a dialogů v běţných komunikačních situacích poslech: naučit ţáky porozumět mluvenému slovu učitele i rodilých mluvčích čtení: naučit ţáky porozumět textům přiměřené náročnosti, převyprávět je, pouţívat slovníky a ostatní jazykové příručky mluvení: podpora správné výslovnosti, přirozené a jazykově správné vyjadřování, zvládnutí základních konverzačních témat psaní: zvládnutí azbuky, naučit ţáky získané dovednosti v mluvení uplatnit i ve psaní vést ţáky k individuální i skupinové práci, plnění samostatných úkolů při výuce vyuţívat různé výukové prostředky (práce s časopisy, knihami, vyuţití internetu…) aktivně zapojit ţáky do výuky a vést je ke schopnosti bez zábran komunikovat, praktikovat osvojené znalosti v ţivotě, vyhledávat si nové informace
B) Charakteristika výuky Výuka dalšího cizího jazyka – ruského v 7. - 9. ročníku umoţní ţákům navázat na ni při středoškolském studiu. Proto je v tomto období kladen důraz na probuzení zájmu o výuku ruštiny a vytváření pozitivního vztahu k učení se tomuto jazyku. Znalost ruštiny přispívá k chápání a objevování skutečností, které přesahují oblast zkušeností zprostředkovných mateřským jazykem. Umoţňuje poznávat odlišnosti ve způsobu ţivota lidí v rusky mluvících zemích a jejich odlišné kulturní tradice a zvyky. Prohlubuje vědomí závaţnosti vzájemného mezinárodního porozumění a tolerance. Abychom ţáky motivovali, musí být vyučovací hodiny ruského jazyka poutavé, zajímavé, plné činností, her, modelových situací atd. Při výuce je třeba pracovat s nejrůznějšími pomůckami – nejenom učebnicemi, ale i pracovními sešity, audiovizuální technikou, uměleckými texty, časopisy, internetem apod. Ţáci by jiţ měli umět vyuţívat osvojené metody a způsoby učení jejich prvního cizího jazyka – anglického. Kompetence k učení -
ţáci poznávají a chápou cizí jazyk, seznamují se i s cizí kulturou
-
vedeme ţáky k osvojení slovní zásoby a gramatických pravidel
-
vedeme ţáky ke schopnosti konverzovat v běţných ţivotních situacích
-
vedeme ţáky, aby samostatně vyhledávali informace ve slovníku, v textu, v časopise, na internetu atd. 69
-
vedeme ţáky k vlastní prezentaci své práce
-
umoţňujeme ţákům i kooperativní formu výuky
Kompetence k řešení problémů -
vedeme ţáky k tvořivému myšlení na základě vyuţití jazykových pravidel
-
podněcujeme ţáky, aby řešili různé situace individuálně, ve dvojicích či ve skupinách
-
vedeme ţáky k hledání souvislostí v dané konkrétní situaci
-
učíme ţáky reagovat v různých ţivotních situacích a uplatňovat získané znalosti
-
učíme ţáky formulovat moţná řešení
Kompetence komunikativní -
vedeme ţáky k přesnému a gramaticky správnému vyjadřování potřeb, proţitků i názorů
-
učíme ţáky, aby adekvátně reagovali na pokyny učitele
-
učíme ţáky ústně i písemně formulovat odpovědi
-
umoţňujeme ţákům vést rozhovory o kaţdodenních situacích
-
učíme ţáky k jednoduché korespondenci
-
vedeme ţáky ke schopnosti porozumět vyslechnutému dělení a reprodukovat jej
Kompetence sociálně personální -
vedeme ţáky k získání sebedůvěry při vystupování před kolektivem
-
vedeme ţáky ke spolupráci, ke schopnosti zapojit se do diskuse
-
vedeme ţáky k toleranci názorů jiných
-
umoţňujeme ţákům pracovat v týmech a učíme je objektivně hodnotit svou i týmovou práci
Kompetence občanská -
seznamujeme ţáky s historií, kulturou, tradicemi a zeměpisnými reáliemi rusky mluvících zemí a vedeme je k uvědomění si rozdílů
-
vedeme ţáky k chápání ruského jazyka jako zdroje pro vyuţití osvojených komunikativních dovedností v běţných ţivotních situacích
Kompetence pracovní -
ţáky vedeme k uvědomění si důleţitosti znalosti cizího jazyka pro budoucí profesní cestu
-
vedeme ţáky k zodpovědnému přístupu k výuce jazyka a k samostatnosti
-
podporujeme ţáky v kreativitě
-
učíme ţáky správné si zorganizovat přípravu
70
Průřezová témata
Osobností a sociální výchova Tematický okruh – Rozvoj schopností a poznávání – 7. ročník Tematický okruh – Sebepoznání a sebepojetí – 8. – 9. ročník Tematický okruh – Kreativita – 7. – 8. ročník Tematický okruh – Řešení problémů a rozhodovací dovednosti – 9. ročník
Výchova k myšlení v Evropských a globálních souvislostech Tematický okruh – Evropa a svět nás zajímá – 7. ročník Tematický okruh – Objevujeme Evropu a svět – 8. – 9. ročník Multikulturní výchova Tematický okruh – Kulturní diference – 7. – 8. ročník Tematický okruh – Multikulturalita – 9. ročník
Mediální výchova Tematický okruh – Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení – 9. ročník Tematický okruh – Práce v realizačním týmu – 8. ročník
C) Obsah učiva 7. ročník 2 hodiny týdně -
předazbukové období hlásky odlišné od češtiny slovní zásoba k tématu rodina, domácí zvířata, škola, jídlo seznámení s azbukou – píseň Азбука psaní písmen, slov, jednoduchých vět Кто тут? – přízvuk Кто это? – slovní zásoba, nepřízvučné a, o Как тебя зовут? – přízvučné e na začátku slov, rozhovory Откуда они? – pozdravy, oslovení Моя семья – e před přízvukem, výslovnost ы a и, měkký znak Я хочу жить в деревне – pohyblivý přízvuk, číslovky 1 - 20 Перемены я люблю – měkké slabiky, rozhovory У Филипа денъ рождения – výslovnost po ъ a ь průběţně: jazykolamy, pohádky
71
8. ročník 2 hodiny týdně -
opakování azbuky a slovní zásoby Российская Федерация Подарки shrnutí pravidel čtení, minulý čas sloves pravopis ги, ки, хи ruská jména, pozdravy a přání názvy dnů a měsíců, číslovky 1 – 100 Сколько тебе лет? Кто родился? Какое сегодня число? Я люблю я не люблю – zápor u sloves, časování sloves Что ты читаешь? Что ты любишь? Когда? Который час? – rozvrh hodin, časování sloves, vykání v ruštině čtení komiksů, hry Портрет – přídavná jména Кто это был? Наш город – časování sloves, slovní zásoba Где они работают? – 7. pád podstatných jmen, tázací zájmena pohádky – četba, interpretace
9. ročník 2 hodiny týdně -
Мы все живѐм в Европе – slovní zásoba, profese, časování sloves skloňování podstatných jmen muţského a ţenského rodu, budoucí čas, zájmeno čí Praha, Moskva – památky doprava Кто идѐт? - skloňování podstatných jmen středního rodu, skloňování přídavných jmen tvrdých С новым годом, с новым счастьем! - názvy ruských obchodů, ruské peníze, dárky, svátky v Rusku vyjádření potřeby – výrazy надо, нужно Жду ответа, как соловей лета! – psaní dopisů, skloňování podstatných jmen v mnoţném čísle, osobní zájmena číslovky 1 - 1000 С утра до вечера – vyjádření nutnosti a povinnosti opakování – co uţ ovládáme z ruského jazyka
72
D) Očekávané výstupy Ţák by měl umět: Poslech s porozuměním: - rozumět jednoduchým pomalu a pečlivě vyslovovaným pokynům a otázkám učitele a reagovat na ně - rozumět pomalu a zřetelně pronášeným slovům a jednoduchým větám, které se týkají osvojovaných témat, zejména s vizuální podporou - rozumět základním informacím v krátkých poslechových textech týkajících se kaţdodenních témat Mluvení: - zapojit se do jednoduchých rozhovorů - sdělit jednoduše základní informace o sobě, rodině, škole, volném čase a dalších tématech - odpovídat na jednoduché otázky týkající se výše uvedených témat a podobné otázky klást Čtení s porozuměním: - rozumět jednoduchým informačním nápisům a orientačním pokynům - rozumět slovům a jednoduchým větám vztahujícím se k běţným tématům - rozumět krátkému jednoduchému textu – zejména s vizuální podporou a vyhledat v něm poţadovanou informaci Psaní: - vyplnit základní údaje o sobě ve formuláři - napsat jednoduché texty týkající se osvojovaných témat stručně reagovat na jednoduché písemné sdělení
Druhý cizí jazyk - Konverzace v anglickém jazyce Vyučovaná v 7. – 9. ročníku 2 vyučovací hodiny týdně. Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně, mimo budovu školy.
Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí ţáků Kompetence k učení - ţák zpracovává různé pracovní materiály a jednoduché texty týkající se běţných situací a jednoduchých témat - ţák aktivně pracuje se slovníkem - ţák si osvojí běţné konverzační obraty a vyuţívá je ve výuce
73
Kompetence komunikativní - ţák se vyjadřuje v ústním i písemném projevu na přiměřené úrovni, účastní se diskuse a obhájí svůj názor v cizím jazyce - ţák formuluje své myšlenky srozumitelně a souvisle, v písemné podobě jazykově správně - ţák se účastní aktivně diskusí
Kompetence pracovní - ţáky vedeme k uvědomění si důleţitosti znalosti cizího jazyka pro budoucí profesní cestu i pro uplatnění v osobním ţivotě - motivujeme ţáky k aktivnímu vyuţívání cizího jazyka v běţných ţivotních situacích Kompetence k řešení problémů - ţák je schopen vyhledávat informace z otevřených zdrojů, zejména z internetové sítě a zpracovávat je na základě zadané úlohy - učíme ţáky reagovat v různých ţivotních situacích a uplatňovat získané znalosti - učíme ţáky formulovat moţná řešení
Kompetence sociální a personální - ţáci účinně pracují ve skupinách formou různých aktivit - ţáci efektivně spolupracují v malé i větší skupině při řešení daného úkolu - ţáci tolerují názory ostatních Kompetence občanské - seznamujeme ţáky s historií, kulturou, tradicemi a zeměpisnými reáliemi anglicky mluvících zemí - ţáci si uvědomují vlastní kulturní, národní a osobnostní identitu a přistupují s aktivní tolerancí k identitě druhých lidí, ke kulturním rozdílům anglicky mluvících zemí
A) Výchovně vzdělávací cíle -
motivovat ţáky a cíleně je vést k mluvené podobě anglického jazyka – odstranění zábran v mluvení v cizím jazyce stimulovat situace z běţného ţivota a procvičovat základní fráze rozšiřovat slovní zásobu ţáků více se zaměřit na seznámení s kulturou a zvyklostmi anglicky mluvících zemí seznámit ţáky i se zeměpisnými údaji o anglicky mluvících zemí dbát na správnou výslovnost
74
-
ţáci jsou vedeni k tomu, aby byli schopni dorozumět se s cizincem v běţných situacích, hovořit s ním porozumění čtenému textu
B) Charakteristika výuky Výuka předmětu Konverzace v anglickém jazyce úzce souvisí s předmětem Anglický jazyk. Během těchto hodin je kladen důraz na mluvenou podobu jazyka a simulace situací z běţného ţivota. Při výuce jsou pouţívány různé anglické časopisy – např. Ufin, Bridge, Hello, R + R, Crown a učebnice anglické konverzace. Ţáci jsou vedeni k porozumění známých výrazů a základních frází z kaţdodenního ţivota, jsou schopni představit sebe a ostatní, klást otázky týkající se běţného ţivota a odpovídat na ně, dorozumět se v běţném rozhovoru. Vedle spisovného jazyka jsou pouţívány také hovorové výrazy mluvené angličtiny – formy jazyka, se kterou se lidé při návštěvě anglicky mluvících zemí často setkávají.
C) Obsah učiva Jsou probírána tato témata: Talking about holidays (povídání o prázdninách) My house (můj dům) My family (moje rodina) My best friend – his/her charakteristics, hobbies (můj nejlepší kamarád – jeho/její vlastnosti a koníčky) Human body (lidské tělo) A the doctor (u doktora) Illnesses and diseases (nemoci) Christmas (Vánoce) The Czech Republic (Česká Republika) Clothes (oblečení) Travelling (cestování) Leiser time activities (volný čas) Music and musical instruments (hudba a hudební nástroje) Fashion (móda) The symbols of the United Kingdom (symboly Spojeného království) Animals, My pets (zvířata, moje domácí zvířátka) 75
Flowers and trees (fauna) Weather (počasí)
D) Očekávané výstupy Ţák by měl umět: -
komunikovat v anglickém jazyce s jistou mírou sebedůvěry uplatňovat prostředky verbální a neverbální komunikace v cizím jazyce prakticky pouţívat získané znalosti gramatiky aktivně pouţívat získanou slovní zásobu, umět vyhledat nové informace v dostupných materiálech (slovník, anglický časopis, kvízy atd.) měl by umět pozdravit a oslovit, představit se, rozloučit, poděkovat, omluvit se, vyjádřit souhlas/nesouhlas a jiné reakce zvládat efektivně práci s cizojazyčným textem pokusit se plynule hovořit o vzniklé situaci (popsat ji) či vyprávět příběh sdělit a zdůvodni své názory vyjádřit své představy, pocity poskytnout poţadované informace chápat a respektovat tradice, zvyky a odlišné sociální a kulturní hodnoty jiných národů a jazykových oblastí
76
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE Matematika Vzdělávací předmět Matematika je realizován ve všech ročnících. Na 1. stupni je 20 hodin minimální časové dotace posíleno o 4 disponibilní hodiny. 1.ročník – 4 hodiny týdně 2.ročník – 5 hodin týdně 3.ročník – 5 hodin týdně 4.ročník – 5 hodin týdně 5.ročník – 5 hodin týdně Na 2. stupni je 15 hodin minimální časové dotace posíleno o 2 disponibilní hodiny týdně . 6.ročník – 4 hodiny týdně 7.ročník – 4 hodiny týdně 8.ročník – 4 hodiny týdně 9.ročník – 5 hodin týdně Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačových učebnách.
Výchovné a vzdělávací strategie k rozvíjení klíčových kompetencí Kompetence k učení - umoţnit ţákům pracovat individuálně nebo ve skupinách a při všech činnostech rozvíjet logické myšlení a rozumně postupovat při řešení problémů (dosahujeme toho především řešením úsudkových úloh, a to průběţně od nejniţších ročníků) - nechat ţáky hovořit o problému, samostatně i ve spolupráci s ostatními ţáky vyhledávat a třídit informace, rozlišovat podstatné od nepodstatného, nalézat souvislosti, navrhovat různé způsoby řešení, vyvozovat hypotézy a konečné závěry - vést ţáky k osvojování si nezbytných matematických vzorců a algoritmů - pouţívat pomůcky, modely, reálné materiály (tiskoviny, propagační materiály, plakáty), aby ţáci dokázali postupným získáváním matematických znalostí tyto analyzovat, třídit, porovnávat své výsledky a závěry dál pouţívat pro své učení - postupně vést ţáky k přesnému a stručnému vyjadřování, uţívání matematického jazyka i symboliky, k provádění rozborů a stručných zápisů při řešení úloh a ke zdokonalování grafického projevu - získávat číselné údaje měřením reálnými měřidly, prováděním odhadů, zaokrouhlováním, studiem a vyhodnocováním tabulek, grafů a diagramů 77
-
-
při řešení úloh hledat podobnosti a odlišnosti a vést ţáky k efektivnímu učení nechat ţáky vysvětlovat objevené závislosti a pravidla, klást si navzájem otázky, odpovídat, přemýšlet o praktickém vyuţití učiva prakticky poznat a ve vztahu s fyzikou porozumět hlavním jednotkám fyzikálních veličin, se kterými se v matematice setkávají upozorňovat ţáky na postupy a učivo, které znají z niţších ročníků, z výuky jiných předmětů, z vlastních pozorování, z praktického ţivota, vytvářet návaznosti v učivu (na základě uţívaných metod výuky organizovat a řídit proces vlastního učení) vést ţáky k sebehodnocení, aby si kaţdý uvědomoval, které učivo ovládá, co sám dokáţe vyřešit, co si dokáţe samostatně ověřit, aby to, co chápe a umí, dovedl předávat druhým a sám věděl, co si z předávaných poznatků potřebuje doplnit (práce s chybou)
Kompetence k řešení problémů o kaţdém předloţeném problému s ţáky hovořit, kde je to moţné, nechat ţáky provést nákres, situaci vymodelovat – umoţnit jim postupně si osvojovat vhodné metody zobrazování řešených situací problémy důkladně rozebrat – hledat podobnosti v reálném světě, formulovat podstatu problému, popřípadě identifikovat informace chybějící pro řešení problému nebo vyloučit informace nadbytečné a teprve poté navrhnout způsoby a moţnosti řešení vyslovovat domněnky o pozorovaných jevech, ověřovat si správnost svých domněnek a závěrů, uvědomovat si, ţe znovuobjevujeme a dále rozvíjíme poznatky matematiky učit ţáky nevzdávat se při prvním nezdaru, učit je hledat pomoc v učebnicích nebo dalších materiálech, a to ve vzájemné spolupráci se spoluţáky, s učitelem, ale i doma v rodině naučit ţáky identifikovat chybu a hledat variantní cesty k jejímu odstranění řádně si osvojit matematické pojmy, algoritmy, matematickou terminologii a uţívat je nechat ţáky samostatně vyhledávat, zkoumat a vyhodnocovat různé grafické prezentace problémů a závislostí umoţnit ţákům vyuţívat vhodných pomůcek, nástrojů a technických zařízení k vyhledávání informací a řešení problémů (internet, výpočetní technika) ověřovat správnost řešení prakticky a osvědčené postupy aplikovat při řešení podobných nebo nových situací nastolovat problémové situace tak, aby bylo moţné poznané metody řešení uplatnit i v jiných (nematematických) oblastech jejich vzdělání pro vedení ţáka ke kritickému usuzování a srozumitelné a věcné argumentaci je třeba rozvíjet kombinatorické a logické myšlení, nechat ţáky obhajovat vlastní závěry a rozhodnutí Kompetence komunikativní v klidu, pozorně a s porozuměním číst zadání řešených problémů vyjadřovat svoje názory (např. formou domněnek), navrhovat různé moţnosti řešení, hledat argumenty pro jejich zdůvodnění modelovat, popisovat a matematizovat reálné situace při práci s pomůckami, dotazovat se na vzniklé nejasnosti, komunikovat se spoluţáky a sledovat jejich závěry porovnávat svoje výsledky řešení se závěry spoluţáků, argumentovat, obhajovat své způsoby řešení, poučit se od druhých, naslouchat upřesnění učitele postupně poznávat odborný matematický jazyk a provádět správné matematické zápisy osvojovat si dovednost převádět matematické znaky a symboly do slov běţného jazyka a postupně se učit logickému a přesnému vyjadřování rozvíjet komplexní pohled na daný problém, vidět souvislost mezi reálnou situací a jejím formalizovaným popisem rozumět různým typům záznamů v pracovních materiálech a učebnicích, vybrané způsoby záznamů pouţívat při zpracování svých závěrů. 78
Kompetence pracovní měřením veličin, zaokrouhlováním hodnot, porovnáváním, získáváním a tříděním dat, kdy se ţáci přibliţují k běţně uţívaným postupům tím, jak ţáci získávají zručnost při výrobě didaktických pomůcek z různých materiálů a při práci s modely, kdy se rozvíjí jejich prostorová představivost a tvůrčí fantazie čtením a rýsováním výkresů a schémat, které vedou k osvojování a rozvíjení technické gramotnosti tvorbou náčrtů a přesným rýsováním, zdokonalujícím ţáky v preciznosti práce na základě řešení aplikačních a praktických úloh vyuţívají získané zkušenosti a znalosti v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy pro budoucnost umoţněním ţákům racionálně poznávat své schopnosti a činit podloţená rozhodnutí o dalším vzdělávání a profesním zaměření Kompetence sociální a personální podílet se společně s učitelem na vytvoření pravidel pro práci ve skupině při práci ve dvojicích nebo skupinách převzít určitou roli, za kterou kaţdý sám zodpovídá přispívat k diskusi při řešení úkolu v malé skupině i v kolektivu třídy podílet se na vytváření příjemné atmosféry v týmu, ţáky přitom vedeme k ohleduplnosti a k uznávání druhých, k poskytnutí rady nebo pomoci druhému při společné práci čerpat poučení z toho, co je pro ně nachystáno, co jim učitel předkládá, co mají připraveno v učebních materiálech, co si sami ověří při práci s pomůckami spolupracovat při řešení problémových a aplikovaných úloh, kdy ţáci vyjadřují situace z běţného ţivota a následně vyuţívají nabytých dovedností v praxi (ţáci tak docházejí k poznávání moţností a významu matematiky pro praktický ţivot a skutečnosti, ţe ke správnému výsledku lze dospět různými způsoby) vytvářet si pozitivní představu o sobě samém, docházet ke správným závěrům a ústně i písemně vyjadřovat své názory, obhajovat svůj způsob řešení postupně poznávat význam studia matematiky pro porozumění globálním souvislostem a multikulturním pohledům na naši civilizaci Kompetence občanská rozvíjením důvěry ve vlastní schopnosti a poznáváním svých moţností (např. při řešení úloh) vedením ţáka k soustavné sebekontrole, a to při kaţdém kroku v celém postupu řešení postupným rozvojem systematičnosti, vytrvalosti, přesnosti ţáků získáním dovednosti vyslovovat hypotézy na základě vlastní zkušenosti, dříve získaných znalostí, prováděním pokusů, měřením a ověřováním nebo vyvracením získaných poznatků a výsledků za pomoci protipříkladů kdyţ je ţáku dávána moţnost, aby sám rozhodoval, které dovednosti jiţ dobře ovládá, co ještě potřebuje udělat a zjistit, aby svoje úkoly zvládl kdyţ podporujeme tvořivé nápady ţáků a pozitivně je hodnotíme
1. období A) Výchovně vzdělávací cíle – – – –
osvojování základních matematických pojmů na základě aktivních činností kaţdého ţáka; důraz na porozumění základním pojmům matematiky a jejich vzájemným vztahům; rozvíjení zkušeností s matematickým modelováním pomocí činností, kterými se ţáci učí poznávat a nalézat situace, které dokáţou matematicky popsat; vyuţívání zkušeností ţáků z domova i ze ţivota kolem nich; 79
– – –
prostor pro aktivní projev ţáka – vymýšlení úloh ţáky, vyuţití jejich zájmů, komunikace mezi ţáky, efektivní vyuţívání osvojených poznatků; grafické projevy ţáka – od kresleného obrázkového názoru k náčrtům; postupné osvojování prvních matematických pojmů, početních výkonů, postupů, základů jazyka matematiky a způsobů jejich uţití.
B) Charakteristika výuky Matematické vzdělávání v tomto období pomáhá ţákům vnímat význam matematiky v ţivotě. Ţáci se učí vyjadřovat pomocí čísel. Matematika rozvíjí pozornost, vytrvalost, schopnost rozlišovat, objevovat, vytvářet různé situace. Ţáci se učí svoji práci kontrolovat, srovnávat, učí se sebedůvěře, slovně i písemně vyjadřují výsledky svého pozorování. S vyjadřovacími schopnostmi se rozvíjí jejich schopnost uvaţovat. Vzdělávací oblast matematika je tvořena čtyřmi tematickými okruhy: a) Číslo a proměnná: V tomto tematickém okruhu si ţáci postupně osvojují aritmetické operace (porovnávání, zaokrouhlování, sčítání, odčítání, násobení, dělení). Přitom se dbá na tři sloţky: – dovednost (provádění početních operací); – algoritmické porozumění (proč je práce prováděna předloţeným postupem, důraz na činnostní provedení a pozorování ţáků, hovor o pozorovaném); – významové porozumění (umět operaci propojit na reálné situace – nejlépe za pomoci individuálních činností, matematizace reálných situací). b) Závislosti a vztahy: Ţáci si v tomto tematickém okruhu na základě pozorování uvědomují změny a závislosti známých jevů. Porovnávají velikosti věcí a čísel. Pomocí svých činností postupně pochopí, ţe změnou můţe být zvětšení, zmenšení, růst, pokles. Na poznání a pochopení závislostí navazuje v dalších obdobích práce s tabulkami, diagramy a grafy. c) Geometrie v rovině a v prostoru: Ţáci se v tomto tematickém okruhu učí objevovat, rozlišovat a určovat základní geometrické rovinné a prostorové útvary. Geometricky modelují reálné situace, hledají geometrické útvary ve svém okolí a pojmenovávají je. Učí se měřit délku, poznávají základní jednotku délky. Učí se základy grafického projevu v geometrii. d) Slovní úlohy: Jejich řešení je do značné míry nezávislé na znalostech a dovednostech školské matematiky. Při nich je třeba uplatňovat uvaţování ţáků, které později přechází v logické myšlení. Učí se řešit jednodušší úlohy z reálného světa, analyzovat reálné situace, pochopit problém, utřídit údaje, pomocí konkrétního názoru situaci modelovat, následně řešit a formulovat odpověď. Matematika svým charakterem vyţaduje činnostní pojetí. Do první třídy přicházejí děti s nestálou a rozptýlenou pozorností, mnozí neumějí naslouchat. Hodiny matematiky dávají prostor k tomu, aby se ţáci učili pozorně naslouchat slovům učitele. Pojmy čísel první desítky a početní výkony s nimi prováděné se vyvozují zásadně pomocí ţákovských pomůcek a to hlavně konkrétních věcí a dále pomocí zástupného názoru a obrázků. Vţdy ve spojení s manipulací kaţdého ţáka s uvedenými pomůckami. Tyto činnosti pomáhají lehce podchytit pozornost ţáků. To také napomáhá tomu, ţe lze brzy individuálně pracovat s celým ţákovským kolektivem, docílit pozornosti všech ţáků. Pomůcky v rukou ţáků a činnosti s nimi umoţňují učiteli okamţitou zpětnou vazbu a moţnost reagovat na úroveň zvládnutí učiva ţáky. Velmi dobrým prostředkem k rozvoji pozornosti i k projevu míry pochopení probíraného matematického učiva jsou hovory ţáků k činnostem, při kterých početně vyjadřují své zkušenosti. Rozvíjí se přitom schopnost ţáka vyjadřovat své myšlenky, posiluje se sebedůvěra ţáka v jeho schopnosti. 80
Výchova pozornosti a sebedůvěry je úzce spjata s výchovou smyslu pro zodpovědnost, nyní za vlastní práci ve škole a za její výsledky, později pak za práci prováděnou v zaměstnání. Smysl pro odpovědnost za vlastní práci je úspěšně vytvářen, je-li ţák brzy veden k samokontrole. Tomu je v materiálech připravených pro činnostní výuku věnováno hodně prostoru. Velký význam v matematice má aktivita ţáků. Činnostní formy učení dávají dostatek moţností k jejímu neustálému podněcování. V systému vyučovacích hodin činnostního učení matematice vyplývá nové učivo z předcházejícího a zároveň je základem a oporou pro učivo následující. Za tohoto předpokladu se často stává, ţe ţáci nové učivo objeví sami a často jim ani nepřipadá nové. K tomu učitel ţákům dopomáhá určitým upozorněním, otázkou nebo doporučením, co pozorovat. Ţákům je třeba dát dostatečný prostor na objev poznávaného jevu i na jeho zvládnutí a procvičení. K osvojení si nového učiva a ke zkonkrétnění vytvářených pojmů vedeme ţáky především prostřednictvím individuálních činností se zvolenými konkrétními pomůckami. Velkou mírou přitom napomáháme rozvoji správného uvaţování ţáků. Podmínky pro dosažení dovednosti žáka správně řešit slovní úlohy jsou: – provádění různých praktických činností, které znázorňují určitou úlohu – pokus o samostatné vyhledávání cesty řešení ţákem a o vyjádření odpovědí náleţející k dané úloze – samostatné vymýšlení a formulování úloh podobných úlohám právě řešeným – vymýšlení úloh příbuzných (s blízkým praktickým obsahem) ţáky a předkládání obdobných úloh k řešení učitelem – řešení obtíţnějších úloh aţ po dokonalém zvládnutí úloh Dosažení dobrých výsledků v hodinách matematiky vyžaduje:
–
– naučit ţáky pozorně vnímat, co říká a dělá učitel a co odpovídají spoluţáci – učit ţáky soustředit se na své činnosti, hovořit o nich, reagovat na upozornění učitele, vnímat práci a vyjadřování spoluţáků – pravidelným zařazováním činností do výuky dosáhnout při nich zručnosti ţáků – pouţívat činnostních metod k dosaţení aktivity ţáků a jejich spoluúčasti při učení – individuální účast kaţdého na řešení a pozorování předloţeného problému – poskytnout kaţdému ţákovi dostatečný prostor k tomu, aby měl moţnost vniknout do podstaty problému, o kterém se hovoří ve vyučování – porozumět učební látce – pestré změny forem práce v průběhu roku, rozmanitost pouţívaných pomůcek a tím dosaţení zajímavosti výuky – kaţdodenní činnosti ţáků a kaţdodenní zpětnou vazbu mezi učitelem a ţáky, to pak pomáhá učiteli vnímat a rozvíjet osobnost kaţdého z nich – aby vyučování matematice mělo nejen vzdělávací, ale i výchovný charakter, neboť tam kde tomu tak není, nebývá ani dobrý prospěch – do vyučování často zařazovat úlohy, v nichţ se odráţí ţivot obklopující dítě, to co dítě vidí, v čem má přímou účast, to potom snadno zařazuje do svých početních úvah a myšlenek – časté sestavování úloh ze ţivota samotnými ţáky, neboť tvorba úloh, otázek a odpovědí napomáhá dobrému zvládnutí učiva, obměny slovních úloh propojování výuky matematiky s ostatními předměty, zvláště s prvoukou
Při vyučování matematice v prvním období základního vzdělávání při probírání určitého učiva: – seznámíme ţáky s prvním pojetím daného problému a motivujeme je – uţitím názorných pomůcek a konkretizací vedeme ţáky postupně k pochopení problému, který je dán novou učební látkou – provádíme třídění a srovnávání naučených vědomostí s vědomostmi jiţ osvojenými – provádíme cvičení s praktickým uţitím získaných vědomostí 81
– – – –
necháváme ţáky samostatně vymýšlet slovní úlohy, které vycházejí z jejich zkušeností provádíme cvičení k zautomatizování určité početní operace necháváme ţáky při praktických činnostech objevovat potřebu nového početního výkonu látku pro počítání zpaměti volíme tak, aby přispívala k dosaţení dobrého zvládnutí probíraného učiva
V prvním období základního vzdělávání necháváme ţáky pod vedením učitele matematické poznatky objevovat a formulovat je svými slovy. Učitel pak matematický pojem upřesní a správně ho formuluje. Zdůrazňujeme potřebu častého zařazování počítání zpaměti, a to po celé první období základního vzdělávání. Při počítání s malými čísly by nikdy nemělo být počítání zpaměti nahrazováno písemných počítáním. Po celé první období se v matematice kladou základy počítání zpaměti. Ţáci se učí způsoby pamětného sčítání, odčítání, násobení a dělení v oboru do 100 i do 1000. Řešení slovních úloh zpaměti je třeba vţdy spojovat s ţákovým vysvětlením, jak k výsledku dospěl. V průběhu 1. – 3. ročníku je třeba, aby kaţdý ţák vyřešil mnoho jednoduchých slovních úloh. To není moţné realizovat tehdy, pokud bychom měli zároveň vyţadovat klasické zápisy kaţdé úlohy. Při řešení slovních úloh zpaměti můţe ţák pouţívat konkrétní názor, nákres, náčrt a jiné svoje zobrazení a z něho formulovat výsledek a vysvětlit, jak k němu dospěl. U celé řady slovních úloh řešených činnostně zpaměti mohou ţáci objevit několik způsobů řešení úlohy. Zájem ţáků o počítání zpaměti se dobře probouzí vhodnou motivací, spojováním řešení slovních úloh s individuálními činnostmi.
Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova Řešení problémů a rozhodovací dovednosti – 3. ročník
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 1. ročník 4 hodiny týdně
– vytváření představ o jednotlivých číslech na základě názoru – přirozená čísla 1 aţ 5 – numerace, vidění počtu věcí do 5 – rozklady čísel – tvoření slovních úloh ţáky bez uţití početních výkonů (ze začátku i bez znalosti číslic) – porovnávání počtu věcí – sčítání a odčítání přirozených čísel spojené s manipulačními činnostmi (do 5) – slovní úlohy doplněné příkladem (do 5) – přirozená čísla 1 aţ 10 – numerace, vidění počtu věcí do 10 – rozklady přirozených čísel do 10 – sčítání a odčítání přirozených čísel v oboru do 10, názorné zavedení pomocí činností – jednoduché slovní úlohy ze ţivota řešené na základě manipulace í s věcmi i s penězi – orientace v prostoru (před, za, vedle, vpravo, vlevo, dole, nahoře) – automatizace spojů sčítání a odčítání do 10 – porovnávání počtu věcí, porovnávání čísel bez zápisu znamének nerovnosti – přirozená čísla do 20 – numerace – sčítání a odčítání v 2. desítce s vyuţitím analogie s 1. desítkou (bez přechodu přes desítku), analogie musí vyplynout z individuálních činností ţáků 82
– vztahy o několik více, o několik méně – slovní úlohy ze ţivota (obor do 20) – poznávání geometrických tvarů, rovinných obrazců a těles – vyuţití vhodných stavebnic, stavby podle předlohy i podle fantazie Výuka matematiky má v 1. ročníku činnostní charakter. Vysvětlování početních výkonů se v 1. a 2. ročníku provádí na základě činností se skupinami předmětů. Názornému počítání slouţí téţ jednoduché obrázky a značky kreslené dětmi. Při vytváření pojmu čísel a početních výkonů se přechází od činností s trojrozměrnými předměty k připraveným pomůckám (kolečka, peníze, vystřiţené obrázky) aţ ke kreslenému názoru v pracovních sešitech a názoru demonstračnímu. Také vytváření slovních úloh a jejich obměny vychází z věcného názoru, především je však třeba vyuţívat individuálních ţákovských zkušeností. Velmi vhodným tématem slovních úloh je obchodování spojené s manipulací s pomůckou „papírové mince a bankovky“. Matematika celého 1. ročníku je vyučována hlavně v souvislosti s učivem prvouky, ale také v souvislosti s učivem českého jazyka (vymýšlení slovních úloh, vytváření otázek, vyjadřování se k činnostem).
2. ročník 5 hodin týdně
–
– opakování učiva z 1. ročníku: • rozklady čísel do 10 • numerace do 20 • porovnávání čísel • automatizace spojů sčítání a odčítání do 20 • jednoduché slovní úlohy spojené s názorem – sčítání a odčítání s přechodem přes desítku vyvozené na základě manipulačních činností ţáků – přirozená čísla do 100 – numerace - vytváření představ čísel na základě názoru: • posloupnost přirozených čísel • počítání po desítkách, počítání po jednotkách v různých desítkách • čtení a zápis čísel, číselná osa • porovnávání čísel pojmenovaných i nepojmenovaných • zaokrouhlování čísel na desítky na základě práce s číselnou osou – sčítání a odčítání v oboru do 100 • sčítání a odčítání násobků 10 • přičítání jednociferných čísel k celým desítkám i jejich odčítání od celých desítek (typy: 30 + 7; 90 – 8) • sčítání a odčítání v jednotlivých desítkách s vyuţitím analogie s počítáním v 1. desítce vyplývající z individuálních činností ţáků s pomůckami (typy: 32 + 6; 57 – 4) • sčítání a odčítání s přechodem desítek (typy: 49 + 5; 25 + 30; 71 – 4; 93 – 20; 80 – 15) • sčítání a odčítání dvojciferných čísel (typy: 23 + 41; 68 – 34), počítání s „penězi“ • vytváření jednoduchých slovních úloh k jednotlivým typům příkladů na sčítání a odčítání (vyuţití při obchodování); – názorné zavedení násobilky 1, 2, 5, 10, 3, 4, které je odvozeno z opakovaného přičítání stejných čísel činnosti vedoucí k pochopení násobilky a jejímu procvičování 83
– slovní úlohy, které vedou k pochopení úsudku několikrát více (s vyuţitím peněz) – geometrické tvary rovinné a prostorové, hry s tvary, modelování, rozlišování modelů těles i geometrických tvarů ve svém okolí – rozvíjení prostorové představivosti – stavebnice, soubory krychlí, apod. – rovné a křivé čáry – praktické měření délek, jednotky délky: metr, centimetr – jednotky času (hodina, minuta), poznávat, kolik je hodin na hodinách ručičkových i digitálních, orientace v čase Výuka matematiky ve 2. ročníku má i nadále činnostní charakter. Všechny činnostní a počtářské dovednosti získané v 1. ročníku se vyuţívají a dále rozvíjejí. Pokračuje téţ rozvoj řečových dovedností ţáků. Postupně se u ţáků vytváří dovednost matematického vyjadřování. Číselný obor se rozšiřuje do 100 činnostně, hlavně na základě manipulací s „penězi“ a za vyuţití obrázkového názoru. Zdůrazňuje se řešení slovních úloh, neboť při jejich řešení se rozvíjí logické myšlení ţáků a současně se upevňují a automatizují početní výkony. Automatizace početních výkonů vzniká na základě dokonalého pochopení probíraných algoritmů. Matematické dovednosti se ve 2. ročníku rozšiřují o početní operaci – násobení, která je vyvozována na základě činností s konkrétním názorem. Násobení má přitom ţák moţnost objevit z opakovaného sčítání. Činnosti vedoucí k tomuto objevu a jeho ověřování je třeba provádět s různými pomůckami, vhodnou pomůckou jsou peníze. Spoje násobilek 2, 5, 10 se v podstatě připravují jiţ od 1. ročníku při opakovaném přičítání určitého čísla. Ve 2. ročníku tuto zkušenost ţáků vyuţijeme. Na základě činností ţáci pochopí princip násobení a později i to, jak lze násobilky vyuţít v praktickém ţivotě. Obojí je základním předpokladem ke tvorbě slovních úloh na násobení ţáky a k pozdější postupné automatizaci násobilkových spojů. Geometrie ve 2. ročníku má motivační charakter. Je především zaměřena na hry s prostorovými a rovinnými tvary. Průpravou pro pozdější provádění náčrtů v geometrii je ve 2. r. kreslení různých rovných a křivých čar apod. Měření délek se provádí na konkrétních předmětech.
3. ročník 5 hodin týdně
– opakování učiva z 2. ročníku: • počítání do 20 s přechodem přes 10 • numerace do 100 • sčítání a odčítání v oboru do 100 • slovní úlohy vedoucí k sčítání a odčítání i k porovnávání o několik více, o několik méně • sčítání a odčítání do 100, příklady typu: 36 + 17; 65 – 28 – příprava písemného sčítání a odčítání do 100 na základě činností s pomůckami „desítky koleček“, „papírové mince a bankovky“ – slovní úlohy vedoucí k porovnávání rozdílem – násobení a dělení v oboru násobilek do 100, automatizace spojů – slovní úlohy vedoucí k násobení a dělení a rozlišování úsudků několikrát více, několikrát méně a jejich obměny – na základě manipulačních činností rozlišovat úsudky: o několik více, o několik méně, několikrát více, několikrát méně – násobení dvojciferných čísel jednociferným číslem (velká násobilka vyvozená činnostními postupy s oporou o zapsaný příklad) – uţití závorek v příkladech se dvěma početními výkony 84
– přirozená čísla v oboru do 1 000 – numerace: • vytvoření představy čísel na základě názoru: činnosti ţáků s pomůckami „papírové mince a bankovky“, „čtvercová síť“ • posloupnost přirozených čísel, počítání po stovkách, desítkách, jednotkách • čtení a zápis čísel • práce s číselnou osou (vyuţití čtverečků s napsanými čísly k manipulaci) • porovnávání čísel • zaokrouhlování čísel na stovky, na desítky – sčítání a odčítání v oboru do 1 000: • sčítání a odčítání zpaměti příklady typu: 241 + 7; 325 – 3; 530 + 40; 490 + 60; 380 – 20; 240 – 50; 300 – 8; 600 – 40 (při sčítání a odčítání zpaměti má nejvýše jedno číslo všechny tři číslice různé od nuly) – seznámení s písemným sčítáním dvou trojciferných čísel, odhady výsledků – seznámení s písemným odčítáním dvou trojciferných čísel, kontrola výpočtu sčítáním – slovní úlohy s jedním početním výkonem a jejich obměny, nácvik jejich zápisů, – seznámení s prováděním odhadu předběţného výsledku řešení slovních úloh – slovní úlohy se dvěma početními výkony, vyuţití námětů z obchodování – rýsování přímek, vzájemná poloha (rovnoběţky, různoběţky), průsečík přímek – bod leţící na přímce a mimo přímku, úsečka a její označování, odhadování a měření délky – jednotky délky (metr, centimetr, milimetr, kilometr), jejich rozlišování, vytvoření správné představy o velikosti jednotek na základě činností, jednoduché převody (m, cm, km) – čtverec a obdélník – jejich náčrty kreslené do čtvercové sítě i volně na papír – rozvoj prostorové představivosti (stavby z krychlí na vrstvy), stavby podle předlohy – tělesa kolem nás – poznávání geometrických tvarů – jednotky času (hodina, minuta, vteřina), jednoduché převody, orientace v čase Vyučování matematice ve 3. ročníku je stejně jako v předcházejících ročnících názorné, často spojené s aktivní činností všech ţáků. Ţákovských činností vyuţíváme při výkladu i procvičování učiva. Velmi vhodné jsou činnosti s pomůckami „desítky koleček“ a „papírové mince a bankovky“, např. při obchodování, činnostní práce na číselných osách (vyuţití čtverečků z tvrdšího papíru, nejlépe o straně 2 cm), činnosti s „dvoubarevnými kolečky“ (názorné rozlišování úsudků). S numerací a počítáním v číselném oboru do 1000 je třeba začít aţ po dokonalém zvládnutí numerace a počítání v oboru do 100 pokud moţno všemi ţáky. Rozšíření číselného oboru do 1000 je zařazováno aţ do 2. pololetí 3. ročníku. Proto se dobré zvládnutí všeho učiva náleţejícího do číselného oboru do 1 000 nemůţe předpokládat u všech ţáků na konci 3. ročníku. Pojetí početních výkonů, jak byly vysvětleny v 1. a 2. ročníku, se ve 3. ročníku nemění. Ve 3. ročníku se algoritmy početních postupů pamětného počítání rozšiřují o seznámení ţáků s algoritmy písemného sčítání a odčítání. Zvládnutí algoritmů písemného sčítání a odčítání nepatří do závěrečné klasifikace ve 3.ročníku. Slovní úlohy tvoří nedílnou součást učení početních výkonů. Velký význam mají slovní úlohy, které vyuţívají číselné údaje z prostředí, které ţáci znají. Zařazování počítačových programů k procvičování učiva matematiky můţe být ve 3. ročníku pro ţáky velmi oblíbenou činností. V geometrii je třeba vést ţáky tak, aby rozuměli krátkým textům úloh s geometrickým obsahem a aby dokázali popsat jednoduchý geometrický obrázek.
85
D) Očekávané výstupy na konci 1. období ČÍSLO A POČETNÍ OPERACE Ţák: – pouţívá přirozená čísla k modelování reálných situací, počítá předměty v daném souboru, vytváří soubory s daným počtem prvků – čte, zapisuje a porovnává přirozená čísla do 1 000, uţívá a zapisuje vztah rovnosti a nerovnosti – uţívá lineární uspořádání; zobrazí číslo na číselné ose – provádí zpaměti jednoduché početní operace s přirozenými čísly – řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje a modeluje osvojené početní operace ZÁVISLOSTI, VZTAHY A PRÁCE S DATY Ţák: – orientuje se v čase, provádí jednoduché převody jednotek času – popisuje jednoduché závislosti z praktického ţivota – doplňuje tabulky, schémata, posloupnosti čísel GEOMETRIE V ROVINĚ A V PROSTORU Ţák: – rozezná, pojmenuje, vymodeluje a popíše základní rovinné útvary a jednoduchá tělesa; nachází v realitě jejich reprezentaci – porovnává velikost útvarů, měří a odhaduje délku úsečky – rozezná a modeluje jednoduché souměrné útvary v rovině Matematika v tomto období rozvíjí paměť ţáků, jejich představivost, tvořivost, klade základy logického úsudku. Matematické vzdělání přispívá k formování osobnosti ţáků, rozvíjí důslednost, tvořivost sebedůvěru, sebekontrolu aj.
2. období A) Výchovně vzdělávací cíle - osvojování nových matematických pojmů na základě aktivních činností kaţdého ţáka - činnostní rozšíření číselného oboru, utvrzení představy o desítkové soustavě - předkládání nových poznatků ve spojení s předcházejícím učivem, uplatnění analogie pro zavedení početních výkonů v rozšířeném číselném oboru ţáky - vyuţívání schopnosti ţáků objevovat za vedení učitele další nové matematické poznatky na základě pozorování a rozlišování, vyslovovat závěry, pokoušet se o zobecňování - postupné zdokonalování přesnosti matematického vyjadřování - zařazování praktických činností (např.: měření, odhady, porovnávání velikostí a vzdáleností) s cílem získání správných představ a zručnosti - spojování nových poznatků v matematice s vědomostmi ţáků získanými v běţném ţivotě 86
- vyuţívání matematických poznatků a dovedností ţáky v praktickém ţivotě - pouţívání peněz při činnostním řešení úloh s náměty z obchodování - peníze v praktickém ţivotě - věnování času nápadům ţáků, jejich dotazům, ukázkám různých způsobů řešení úloh - vyslovování úsudků k úlohám, vytváření předpokladů pro rozvíjení logického myšlení - vytváření obměn slovních úloh a matematických problémů pro různé obory činnosti lidí - podporovat schopnost ţáků rozumět grafickým schématům tabulkám i jiným schematickým znázorněním, vytvářet jednoduchá schémata, vést ţáky ke grafické gramotnosti - praktické osvojování základních poznatků z geometrie
B) Charakteristika výuky Při výuce matematiky nelze stanovit přesnou hranici mezi etapou vytváření konkrétních představ a mezi etapou vytváření pojmů. Je to hlavně proto, ţe přechod k abstrakci trvá téměř u všech ţáků dlouho a neprobíhá u všech stejně. Činnostní výuka matematice i v tomto období umoţňuje, aby si ţáci matematické pojmy osvojovali správně a s co nejmenší námahou. Proces abstrakce usnadňují ţákům pomůcky, kterými si znázorňují, stejně jako v minulých letech, nové a dosud neosvojené početní situace. Proces abstrakce urychlují téţ nákresy, náčrty a geometrická zobrazení, ukazující vztahy mezi údaji v úloze. Mnoho pojmů se i v tomto období utváří ve vědomí ţáků postupně, na základě soustavně prováděných činností, neustálým obohacováním dosavadních představ. Ve vzájemné souvislosti se přitom rozvíjí celá řada pojmů současně: pojem čísla, pojem desítkové soustavy, pojem početních výkonů. Přitom se více dbá e na praktické pouţití pojmů neţ na vyslovování definicí (v tomto období není nutné po ţácích definice poţadovat). Jde hlavně o to, aby se představy ţáků o číslech obohacovaly, aby chápali význam desítkové soustavy, aby dovednost početních výkonů s přirozenými čísly vyuţívali při řešení slovních úloh a početních situací z běţného ţivota a dovedli dobře úsudkově rozlišovat, kdy který početní výkon pouţít. Tyto dovednosti pak můţeme rozvíjet předkládáním různých výhod v počtech a zjednodušováním výpočtů. V celém 2. období jsou ţáci ve výuce matematiky podněcováni k sebedůvěře, učí se různými způsoby kontrolovat výpočty, uvaţovat o moţnostech výsledků, odhadovat. Jsou tak soustavně vedeni k sebekontrole a sebehodnocení, a to jak v aritmetice tak v geometrii. Vzdělávací oblast matematika a její aplikace je tvořena čtyřmi tematickými okruhy: a) Číslo a početní operace: V tomto tematickém okruhu si ţáci 4. a 5. ročníku prohlubují dovednosti základních početních operací s přirozenými čísly. Na základě činností zvládli ţáci v 1. období dobře numeraci do sta i do tisíce, mají správně vytvořený základ k chápání desítkové soustavy. Zpaměti sčítají a odčítají do sta a na základě analogie v první stovce počítají i jednoduché příklady v oboru do tisíce. Mají činnostně vytvořené konkrétní představy o násobení a dělení. Zvládli všechny spoje malé násobilky a dělení beze zbytku v oboru násobilek. Malá násobilka i dělení beze zbytku jsou procvičeny, ale jejich zautomatizování je třeba se nadále věnovat. Ţáci se dále seznámili s tím, jak zpaměti násobit dvojciferné číslo jednociferným, poznali i dělení v oboru násobilek se zbytkem. Z písemných algoritmů se setkali s písemným sčítáním a odčítáním a násobením čísla jednociferným činitelem. Tuto dovednost je třeba přenést do rozšířeného číselného oboru přes tisíc. Při písemném počítání se opíráme o znalosti písemných algoritmů oboru do tisíce a znalost desítkové soustavy. K tomuto učivu nepřistupujeme jako k nové látce, ale necháme ţáky do písemných algoritmů: sčítání, odčítání a násobení jednociferným činitelem vstupovat samostatně a individuálně (ţáci se tak učí jeden od 87
druhého pod dohledem učitele). Zpaměti se v oboru přes tisíc počítá jen výjimečně a to jen s takovými čísly, která obsahují jen jednu nebo nejvýše dvě číslice různé od nuly. Novou látkou, kterou mají ţáci v tomto období v okruhu početních operací dobře zvládnout, je písemné násobení dvojciferným činitelem, dělení se zbytkem zpaměti a písemné dělení jednociferným dělitelem. Ţáky je třeba seznámit i s písemným násobením trojciferným činitelem a písemným dělením dvojciferným dělitelem. Do výuky můţeme v tomto tematickém okruhu vhodně zařazovat i kalkulačku. Můţe slouţit např. ke kontrole výsledků příkladů na písemné algoritmy, k výpočtům úloh z běţného ţivota. Je třeba uváţit i to, ţe u písemného počítání jde jen o zvládnutí jednoduchých algoritmů, které se dají v hodině procvičit na jednom či dvou příkladech, provázených komentářem ţáků. Je mnoho důleţitějšího učiva, které je třeba do vyučovacích hodin v tomto období zařazovat. Např.: zaokrouhlování, odhady, rozlišování úsudků, tak jak je uvedeno v dalších okruzích matematiky tohoto období. b) Závislosti, vztahy a práce s daty Úkolem stanoveným v tomto okruhu je vyhledávat, sbírat a třídit různé údaje, se kterými se v ţivotě ţáci setkávají. Orientovat se v jednoduchých tabulkách, číst z nich údaje, vyuţívat je k porovnávání i výpočtům a naučit se téţ vyhledané údaje sestavovat do tabulek. Ţák dále poznává i různé diagramy, seznamuje se s prvními grafy a učí se v nich orientovat. Učivo tohoto okruhu nebudou v ţádném případě zvládat všichni ţáci stejným tempem. Je proto třeba u těchto úloh k ţákům přistupovat diferencovaně, nechat je o problematice úloh a závislostech mezi veličinami často hovořit, dát všem čas k pochopení těchto záznamů. Se záznamy údajů vyjádřenými diagramy a grafy se budou ţáci v ţivotě velmi často setkávat. Takovým úlohám je třeba ve výuce věnovat pozornost a neopomíjet je. Dají se přitom dobře vyuţít mezipředmětové vztahy, např.: výsledky některých pokusů z přírodovědy, přehledy některých měření z pracovních činností, tabulky sportovních výkonů z tělesné výchovy aj. Tabulkově jsou uspořádány také jízdní řády, v nichţ se ţáci učí hledat. Mnohé informace v encyklopediích jsou rovněţ uspořádány do diagramů a tabulek c) Geometrie v rovině a prostoru Geometrie se ve 4. a 5. ročníku vyučuje jiţ pravidelně, obvykle v samostatné vyučovací hodině, zařazované do rozvrhu kaţdý týden. Vyţaduje-li to téma učiva, zařazujeme geometrické učivo do části hodiny aritmetiky. Některé partie učiva spolu velmi úzce souvisí. Činnostní učení geometrie vytváří jasné představy ţáků o útvarech v rovině a jejich vzájemné poloze, podporuje rovněţ rozvoj správné prostorové představivosti ţáků. Od ţáků v tomto období neţádáme, aby se učili definice nebo aby vlastnosti útvarů odříkávali zpaměti. Vedeme je k tomu, aby obrázek nebo model dovedli popsat svými slovy. Také rýsování základních útvarů v rovině spojujeme vţdy s hovorem ţáků o narýsovaném, k tomu přidáváme i rýsování poznaných útvarů podle jednoduchého popisu. Při výuce obvodu a obsahu obrazců vycházíme z konkrétních situací kolem nás. Ţáci snadno pochopí, ţe obvod obrazců se určuje jako součet délek jeho stran (součet úseček). Cílem výuky geometrii v tomto období je tedy: a) rozeznávat navzájem základní geometrické obrazce a rozpoznávat je na předmětech b) správně načrtnout, vystřihnout i narýsovat čtverec, obdélník a libovolný trojúhelník c) stanovit velikost obvodu čtverce, obdélníka a jiných čtyřúhelníků a narýsovaných trojúhelníků měřením a výpočtem, uvědomovat si, ţe obrazce zaujímají určitou plochu, kterou lze srovnávat se zvolenou jednotkou obsahu d) Slovní úlohy V 1. vzdělávacím období ţáci řešili většinu slovních úloh zpaměti. Důraz byl kladen na porozumění početním výkonům, jejich uţití v úlohách ze ţivota. Ţáci byli od 1. ročníku vedeni k sestavování 88
slovních úloh. Vymýšleli slovní úlohy s různou tématikou z kaţdodenního ţivota, tvořili k úlohám otázky, vyvolávali se navzájem, odpovídali. Postupně se učili rozlišovat úsudky o několik více, o několik méně, několikrát více, několikrát méně. K výsledku pak docházeli nejkratší cestou vlastní úvahou, často na základě názoru a výpočtem zpaměti. Ke slovní úloze vymyšlené některým ţákem dokázali ostatní, pomocí jednoduchých pomůcek, úlohu zobrazit, jindy si zase provést náčrt nebo i záznam základních údajů a ihned odpovídat s výsledkem. Při častém uţívání úsudků k řešení úloh z praktického ţivota si ţáci uvědomují smysl početních výkonů, správně je k úlohám přiřazují a dovedou téţ své úvahy zdůvodnit.
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 4. ročník 5 hodin týdně
Opakování a procvičování učiva v oboru do 1 000: - numerace - přirozené číslo v desítkové soustavě, činnosti ve skupinách s pomůckami, posloupnost čísel, jejich čtení a psaní, práce s číselnou osou, porovnávání a zaokrouhlování čísel - početní výkony - pamětné sčítání a odčítání s vyuţitím analogie s počítáním do sta, vlastnosti sčítání a odčítání přirozených čísel, - upevňování a automatizace násobilkových spojů spojené s činnostmi a jednoduchými slovními úlohami z různých oborů lidské činnosti, zadávané úlohy ţáci obměňují a sami vymýšlejí další podobné úlohy, - vlastnosti násobení (záměna činitelů), - pamětné násobení dvojciferného čísla číslem jednociferným - činnostní vyvození dělení se zbytkem v oboru násobilek, jeho procvičování; toto učivo je vhodné spojovat s řešením praktických úloh - písemné sčítání, odčítání a násobení jednociferným činitelem v oboru do 1 000 - úsudkové počítání, rozlišování úsudků - řešení slovních úloh z praktického ţivota, mezipředmětové vztahy - práce s tabulkami a diagramy - čtení údajů z tabulek v učebnici a pracovních sešitech ( NŠ Brno) - sestavování podobných tabulek ţáky - zlomky, modelování, určování částí celku, pouţívání zápisu ve formě zlomku - pozorování diagramů zařazených do učebnice, hovor o nich, vyvození vztahů mezi čísly - rozlišování a třídění výsledků úloh připravených počítačovým programem 4P, výsledky jsou sestaveny do tabulek, ţák se rozhoduje o správnosti řešení na základě odhadu, zaokrouhlování i znalosti vlastností početních výkonů, úlohy slouţí téţ pro sebekontrolu - vyvození písemného dělení jednociferným dělitelem v oboru do 1000, zkouška násobením - rozšíření číselného oboru nad 1 000, desítková soustava, čtení a psaní čísel, jejich porovnávání, zaokrouhlování, v numeraci můţeme rozšiřovat číselný obor aţ do milionu - práce s číselnou osou, ve 4. ročníku je vhodné zůstat u znázorňování v oboru do 10 000 - řešení slovních úloh prolíná celým obdobím, kdy se rozšiřuje číselný obor 89
většinou se počítá s čísly kolem tisíce, jde o dovednost řešení slovních úloh, které je třeba věnovat soustavnou pozornost - přičítání a odčítání desítek, stovek a tisíců zpaměti v oboru rozšířeném nad tisíc - písemné sčítání a odčítání v rozšířeném oboru (vyvozují ţáci sami), odhady výsledků - násobení a dělení přirozených čísel 10, 100 a 1 000 zpaměti - vyvození násobení a dělení čísel zakončených nulami - algoritmus písemného násobení dvojciferným činitelem, odhady výsledků - vlastnosti násobení - dělení jednociferným dělitelem Geometrie v rovině a prostoru - základní útvary v rovině a prostoru, jejich rozlišování - měření délek, délka úsečky, rozměry obrazců, délky hran těles - jednotky délky, jednoduché převody jednotek - přímka, polopřímka, úsečka, bod, rýsování a popis - kruţnice, kruh, rozlišení, rýsování a popis - kolmice a rovnoběţky, rýsování a náčrty - jednoduché konstrukce čtverce, obdélníku a pravoúhlého trojúhelníku, náčrty - grafické sčítání úseček, určení obvodu trojúhelníků a čtyřúhelníků sečtením délek stran, vyuţití v úlohách z praktického ţivota Nestandardní aplikační úlohy a problémy - slovní úlohy, které jsou zadané netradičním způsobem a vyţadují třídění a rozlišování údajů řešení, úlohy, které se neobejdou bez nákresů - úlohy vyţadující činnost rozdělování na stejné části, skládání částí do celku - magické čtverce a úlohy k procvičování prostorové představivosti
5. ročník 5 hodin týdně Učivo - dokončení oboru přirozených čísel: - procvičování všech početních výkonů při počítání zpaměti, automatizace násobilkových spojů a dělení v oboru násobilek beze zbytku i se zbytkem - početní výkony s čísly a jejich vlastnosti (komutativnost, asociativnost, distributivnost) - písemné algoritmy početních operací: sčítání, odčítání, násobení, (algoritmus písemného násobení procvičujeme hlavně při násobení čísel jednociferným nebo dvojciferným činitelem, u násobení čísel víceciferným činitelem volíme příklady typu: 25048 . 3060, 5137. 32000, tj. takové příklady, při jejichţ řešení ţák prokáţe, ţe algoritmu rozumí) - písemné dělení jednociferným a dvojciferným dělitelem - rozšíření číselného oboru přes milion - numerace - zaokrouhlování přirozených čísel 90
- provádění odhadů a kontrola výsledků početních operací - počítání na kalkulátorech - vyuţívání při kontrole výpočtů i při řešení některých slovních úloh - slovní úlohy na jeden nebo dva početní výkony - slovní úlohy z praktického ţivota a jejich obměny - čtení údajů z tabulek a diagramů - vyuţívání nákresů a tabulek při řešení slovních úloh - vyhledávání a třídění číselných informací z praktického ţivota - čtení vhodně sestavených údajů z tabulky a vytváření grafu - orientace v jízdním řádu - procvičování rýsování základních geometrických útvarů v rovině (rýsování podle popisu slovního i písemného, slovní ústní popis narýsovaného - procvičování zručnosti i vyjadřování v geometrii) - jednotky délky a jejich převody, měření délky - obvod různých rovinných obrazců - trojúhelníků, čtyřúhelníků i libovolně zvolených mnohoúhelníků - obsah čtverce a obdélníku pomocí čtvercové sítě, základní jednotka obsahu - osově souměrné útvary - jejich rozlišování, určení osy souměrnosti přeloţením rovinného obrazce - základní útvary v prostoru, prostorová představivost - přirozená čísla, celá čísla, desetinná čísla - zápis čísla v desítkové soustavě a jeho znázornění ( číselná osa, teploměr, model)
D) Očekávané výstupy na konci 2. období Číslo a početní operace Ţák: - vyuţívá při pamětném i písemném počítání komutativnost a asociativnost sčítání a násobení - provádí písemné početní operace v oboru přirozených čísel - zaokrouhluje přirozená čísla, provádí odhady a kontroluje výsledky početních operací v oboru přirozených čísel - řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje osvojené početní operace v celém oboru přirozených čísel - modeluje a určí část celku, pouţívá zápis ve formě zlomku - porovná, sčítá a odčítá zlomky se stejným základem v oboru kladných čísel - přečte zápis desetinného čísla a vyznačí na číselné ose desetinné číslo dané hodnoty - porozumí významu znaku „ –„ pro zápis záporného čísla a toto číslo vyznačí na číselné ose Závislosti, vztahy a práce s daty Ţák: - vyhledává, sbírá a třídí data - čte a sestavuje jednoduché tabulky a diagramy Geometrie v rovině a prostoru Ţák: - narýsuje a znázorní základní rovinné útvary ( čtverec, obdélník, trojúhelník, kruţnice ), uţívá jednoduché konstrukce 91
- sčítá a odčítá graficky úsečky, určí délku lomené čáry, obvod mnohoúhelníku sečtením délek jeho stran - sestrojí rovnoběţky a kolmice - určí obsah obrazce pomocí čtvercové sítě a uţívá základní jednotky obsahu - rozpozná a znázorní ve čtvercové síti jednoduché osově souměrné útvary a určí osu souměrnosti útvaru překládáním papíru Nestandardní aplikační úlohy a problémy Ţák: - řeší jednoduché praktické slovní úlohy a problémy, jejichţ řešení je do značné míry nezávislé na obvyklých postupech a algoritmech školské matematiky
3.období A) Výchovně vzdělávací cíle
osvojování nových matematických pojmů a poznatků na základě aktivních činností v návaznosti na předcházející matematické poznání prohlubování poznatků, pozorování a rozlišování, rozvíjení úsudku a zobecňování směřující k logickému myšlení a věcné argumentaci a k přesnému – nejen odbornému – vyjadřování utváření souboru matematických nástrojů a aparátu (početní operace, algoritmy, metody řešení úloh, matematické modely řešení, grafická schémata, tabulky, znázornění, grafy aj.) a jeho efektivního vyuţívání při řešení problémových i aplikovaných úloh vyjadřujících situace z běţného ţivota získávání obecnějších dovedností a návyků (rozbor problému a plán řešení, odhad, volba správného postupu a prostředků řešení, vlastní řešení, kontrola správnosti), a to prostřednictvím osvojování si matematických poznatků, metod řešení úloh a problémů, poznáváním logické stavby a systému v matematice utváření dovedností vedoucích k přesnému, pečlivému, přehlednému grafickému projevu, a to nejen v oblasti geometrické vytváření dostatku příleţitostí aktivně se podílet na vlastním vzdělávání, samostatně se projevovat, řešit úlohy, získávat nové vědomosti vlastní činností, a to prostřednictvím činnostního pojetí vyučování, tj. uplatňováním postupů a forem práce, které umoţňují maximálně vyuţívat vlastních zkušeností a dovedností
B) Charakteristika výuky Matematika je v 6. – 9. ročníku vyučována po 4 hodinách týdně. Oblast klade důraz na porozumění základním myšlenkám, pojmům matematiky a jejich vzájemným vztahům. Ţáci si osvojují matematické pojmy, algoritmy, symboliku. Učí se vyuţívat získané vědomosti a dovednosti v praktickém ţivotě. Vyuţívají při práci výpočetní techniku, především kalkulátory a výukové programy. Matematické vzdělání vede ţáky k přesnému vyjadřování, rozvíjí logické uvaţování, důslednost, pečlivost, schopnost sebekontroly, sebedůvěru. Matematika vytváří předpoklady pro další studiu a úspěšné uplatnění ve většině profesí. Pamatujeme na to, ţe dobré zvládnutí učiva jednoho ročníku, je předpokladem pro zvládnutí učiva v ročníku následujícím.
92
Ve výuce matematiky se kaţdý pojem buduje postupně, vyvíjí se a dotváří. Proto na sebe jednotlivé tematické celky musí navazovat, a to včetně symboliky a dikce. Pokud dojde k narušení tohoto procesu a systému, k nepochopení pojmu, k nezvládnutí poznatku nebo činnosti, nelze úspěšně zvládnout následné učivo a dosáhnout očekávané výstupy. Vzniká tak i obecný pocit náročnosti, těţkosti a výjimečnosti matematiky. Vzdělávací oblast je rozdělena do tématických celků:
Číslo a proměnná
Závislosti, vztahy a práce s daty
Geometrie v rovině a v prostoru
Aplikační úlohy a problémy
Obsah tematických celků je minimem základního vzdělávání v matematice na 2. stupni ZŠ. Tematické celky lze charakterizovat: – Číslo a proměnná -ţáci si osvojují početní operace v číselných oborech, učí se a výpočtem, seznamují se získávat údaje měřením, odhadováním, porovnáváním, se s pojmem proměnná, učí se matematizovat reálné situace – Závislosti, vztahy a práce s daty ţáci poznávají a uvědomují si změny a závislosti známých jevů z běţného ţivota, učí se vytvářet tabulky, analyzovat změny z tabulek, grafů, sestavují matematický předpis,graf Vzdělávací oblast tohoto celku otevírá ideální cestu k uplatňování mezipředmětových vztahů se vzdělávací oblastí Informační a komunikační technologie, s přírodovědnými předměty a k tvořivé činnosti a experimentování ţáka. – Geometrie v rovině a prostoru Základní představy ţáka o geometrických obrazcích a tělesech jsou rozšiřovány a prohlubovány. Ţák určuje a znázorňuje geometrické útvary, popisuje je slovně a geometricky modeluje reálné situace. Řeší geometrické úlohy, počítá obsahy a obvody rovinných obrazců, povrchy a objemy těles. Poznává a uţívá základní vztahy mezi rovinnými obrazci (shodnost, podobnost). Obsahem učiva je i osvojení si vztahů mezi rovinnými útvary, poznání a vyuţívání metrických vlastností v rovině. Osvojené poznatky a vztahy jsou vyuţívány pro řešení jednoduchých konstrukčních úloh a úloh z běţné ţivotní praxe. Významné místo v realizaci tohoto tematického celku má utváření správných dovedností a návyků při rýsování, uţívání správných a vhodných pomůcek pro rýsování a formování celkového grafického projevu ţáka. Důraz je kladen i na správné, přesné a odborné vyjadřování, uţívání matematické symboliky a dodrţování algoritmů řešení (např. konstrukční úlohy). Uvedené poţadavky nemají samoúčelný význam jen pro geometrii, ale pomáhají vytvářet obecnější pracovní
93
návyky, dovednost, ovlivňují komunikační dovednosti ţáka, spoluformují některé osobní vlastnosti ţáka apod. – Aplikační úlohy a problémy ţáci se učí řešit úlohy z běţného ţivota, problémové úlohy, které je nutí uplatňovat logické myšlení, třídit údaje, provádět náčrtky
Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova Řešení problémů a rozhodovací dovednosti 9.ročník – Projekt Dovolená
plánování po finanční stránce výběr typu dovolené vynakládání finančních prostředků – kalkulace (doprava, ubytování,strava, výměna peněz apod.
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. ročník 4 hodiny týdně
Aritmetika Opakování a upevnění učiva z 1. stupně ZŠ přirozená čísla a jejich zápis zobrazení, porovnávání, zaokrouhlování přirozených čísel operace s přirozenými čísly (sčítání, odčítání, násobení, dělení), písemné algoritmy slovní úlohy Dílčí výstupy: ţák v oboru přirozených čísel dovede čísla porovnat, zaokrouhlovat, sčítat, odčítat, násobit a dělit (a to především písemně), uvaţuje a rozlišuje, správně volí početní výkony při řešení slovních úloh Desetinná čísla (Vyvozování pojmu desetinného čísla a všech činností i operací s desetinnými čísly vychází z peněţního modelu. S činnostmi s desetinným číslem v peněţním modelu se ţáci setkávají jiţ od 5. ročníku.) zlomek – desetinné číslo (opakování), rozvinutý zápis čísla porovnávání, zaokrouhlování desetinných čísel činnosti s penězi operace s desetinnými čísly (sčítání, odčítání, násobení, dělení), písemné algoritmy uţití kalkulátorů při výpočtech s desetinnými čísly úlohy z praxe: převody jednotek, aritmetický průměr slovní úlohy Dílčí výstupy: 94
ţák dovede desetinná čísla porovnávat, sčítat, odčítat, násobit a dělit (písemné algoritmy) ţák umí pro výpočty vyuţít kalkulátor, v úlohách z praxe dovede uvaţovat, vyuţívat matematické úsudky, převádět jednotky, vypočítat aritmetický průměr
Dělitelnost přirozených čísel násobek, dělitel znaky dělitelnosti prvočísla, číslo sloţené, čísla soudělná a nesoudělná rozklad čísla na prvočinitele největší společný dělitel, nejmenší společný násobek Dílčí výstupy: ţák umí určit největší společný dělitel a nejmenší společný násobek a uţívat znaky dělitelnosti jako propedeutika počítání se zlomky a algebraickými výrazy
Geometrie Opakování a upevňování učiva z 1. stupně ZŠ bod, přímka, polopřímka, úsečka jednoduché konstrukce: rovnoběţky, kolmice délka úsečky, měření, jednotky délky rovinné obrazce: znázornění, rozlišování, jednoduché konstrukce a náčrty (čtverec, obdélník) obvod a obsah čtverce a obdélníku, základní jednotky obsahu, slovní úlohy Dílčí výstupy: ţák pozná, narýsuje a popíše základní geometrické útvary a obrazce, provádí jednoduché konstrukce (kolmice, rovnoběţky, čtverec, obdélník) určuje délku úsečky měřením, rýsuje úsečky dané velikosti, uţívá základní jednotky délky určuje obvod čtverce a obdélníku, 2 2 2 dovede vyznačit 1 cm ,1 dm ve čtvercové síti, umí znázornit 1 m pomocí čtvercové sítě určuje obsah čtverce a obdélníku, rozlišuje a uţívá základní jednotky obsahu vyuţívá praktických poznatků z F Úhel a jeho velikost úhel, velikost úhlu, určení velikosti úhlu měřením a výpočtem typy a druhy úhlů jednoduché konstrukce: osa úhlu, přenášení úhlu, vzdálenost bodu od přímky Dílčí výstupy: ţák pozná, narýsuje a popíše úhel, určí velikost úhlu měřením, rýsuje úhel dané velikosti provádí jednoduché konstrukce: přenesení úhlu, osa úhlu, vzdálenost bodu od přímky Osová souměrnost shodnost geometrických útvarů osová souměrnost, osa souměrnosti osově souměrné obrazce jednoduché konstrukce: osa úsečky, osa úhlu Dílčí výstupy: ţák umí určit obrazce osově souměrné 95
provádí jednoduché konstrukce: osa úsečky a úhlu
Trojúhelník trojúhelník, zobrazení, popis, modely třídění trojúhelníků podle velikosti stran a podle velikosti úhlů trojúhelníková nerovnost příčky v trojúhelníku: výšky, těţnice, střední příčky a jejich konstrukce Dílčí výstupy: ţák umí trojúhelníky zobrazit, popsat, modelovat, rýsovat a třídit je podle daných kritérií v trojúhelníku umí vyznačit výšky, těţnice, střední příčky zná trojúhelníkovou nerovnost Objem a povrch krychle, kvádr: rozlišování těles, jejich popis, modelování, tělesa kolem nás
vyuţití učiva z F objem a povrch kvádru a krychle (modely krychlí a kvádrů) jednotky objemu slovní úlohy - objem a povrch krychle a kvádru
Dílčí výstupy: ţák pozná daná tělesa, umí je popsat, modelovat vypočítá objem a povrch krychle a kvádru a uţívá základní jednotky pro obsah a objem
7. ročník 4 hodiny týdně
Aritmetika Opakování a upevnění učiva ze 6. ročníku desetinná čísla, početní operace s desetinnými čísly dělitelnost slovní úlohy, úsudky Zlomky činnostní vyvození pojmu zlomek, zápis zlomku krácení a rozšiřování zlomků, porovnávání zlomků sčítání a odčítání zlomků převrácené číslo, násobení a dělení zlomků zlomek – sloţený zlomek – smíšené číslo – desetinné číslo vyuţití učiva ve slovních úlohách Dílčí výstupy: ţák dovede zlomky porovnávat, rozšiřovat, krátit ţák dovede zlomky sčítat, odčítat, násobit a dělit ţák řeší jednoduché slovní úlohy se zlomky Celá čísla čísla kladná, záporná, navzájem opačná 96
uspořádání celých čísel, znázornění na číselné ose, porovnávání početní operace s celými čísly (sčítání, odčítání, násobení, dělení) číslo racionální slovní úlohy – celá čísla kolem nás
Dílčí výstupy: ţák dovede v oboru celých čísel čísla porovnávat, znázornit na číselné ose, uspořádat ţák provádí početní operace: sčítání, odčítání, násobení a dělení, vyuţívá přednosti početních výkonů, dovede slovně vyjádřit, jak se jednotlivé operace s celými čísly provádějí Poměr poměr zvětšování, zmenšování v daném poměru měřítko plánu a mapy slovní úlohy vedoucí k uţití poměru Dílčí výstupy: ţák dovede zvětšovat a zmenšovat úsečky v daném poměru a uţívat měřítko plánu a mapy v úlohách z praktického ţivota Přímá a nepřímá úměrnost přímá úměrnost, nepřímá úměrnost úměra, tabulky trojčlenka slovní úlohy řešené trojčlenkou přímá, nepřímá úměrnost - tabulky, grafy Dílčí výstupy: ţák umí určit, zda daná závislost je přímá nebo nepřímá úměrnost, sestavit tabulku a narýsovat graf přímé, nepřímé úměrnosti řešit slovní úlohy pomocí trojčlenky Procenta procento, procentová část, základ výpočet přes 1 %: • výpočet procentové části • výpočet počtu procent • výpočet základu slovní úlohy na procenta úrok Dílčí výstupy: ţák umí vypočítat procentovou část, základ a určit počet procent výpočtem přes 1 % řeší slovní úlohy, které vyuţívají náměty z praktického ţivota
Geometrie Shodnost trojúhelníků opakování učiva o trojúhelníku ze 6. ročníku ZŠ 97
shodnost trojúhelníků: věta sss, sus, usu konstrukce trojúhelníků podle vět sss, sus, usu
Dílčí výstupy: ţák umí sestrojit trojúhelníky na základě vět sss, sus, usu ţák provádí náčrty, zvládá konstrukce trojúhelníků podle vět o shodnosti, dovede popsat a provést konstrukci, zná podmínky, za kterých se dají konstrukce trojúhelníků provést (podle vět sss, sus, usu) Osová a středová souměrnost osová souměrnost, útvary osově souměrné středová souměrnost, útvary středově souměrné Dílčí výstupy: ţák umí určit obrazce osově a středově souměrné a tyto souměrnosti rozlišit ţák umí narýsovat obrazy jednoduchých geometrických útvarů v osové a středové souměrnosti Čtyřúhelníky, hranoly čtyřúhelník, zobrazení, popis, modely rovnoběţník, zobrazení, popis, modely činnostní třídění rovnoběţníků podle vlastností stran a úhlů konstrukce a obsahy rovnoběţníků – činnostně obsah trojúhelníku – činnostně lichoběţník, konstrukce lichoběţníku, rozlišování lichoběţníků obsah lichoběţníku čtyřúhelník, mnohoúhelník – hranol – popis modelů hranolů, činnostní rozlišování hranolů povrch a objem hranolů, sítě těles, odvozování vzorců, výpočty úlohy z praxe a na výpočet povrchů a objemů hranolu Dílčí výstupy: ţák umí čtyřúhelníky zobrazit, popsat, modelovat a rýsovat, třídit podle daných kritérií ţák dokáţe sestrojit rovnoběţník v jednoduchých případech umí vypočítat obvod a obsah hranolu s trojúhelníkovou a rovnoběţníkovou podstavou ţák je schopen popsat modely těles umí odvozovat základní vzorce
8. ročník 4 hodiny týdně
Aritmetika a algebra Mocniny a odmocniny druhá mocnina a odmocnina určování druhé mocniny a odmocniny pomocí kalkulátorů (tabulek) slovní úlohy z praxe mocniny s přirozeným mocnitelem, rozvinutý zápis čísla číselné výrazy s mocninami početní operace s mocninami: sčítání, odčítání, násobení, dělení, (umocňování) 98
Dílčí výstupy: ţák umí určit druhou mocninu a odmocninu pomocí kalkulátoru (u čísel do 15 zpaměti) ţák umí sčítat, odčítat, násobit a dělit mocniny s přirozeným mocnitelem, umí určit mocninu součinu, zlomku a mocniny, dovede říci, jak se s mocninami provádí početní výkony Učivo a jeho osvojení je nezbytné pro ţáky jako propedeutika pro práci s výrazy s proměnnou a pro algebru jako takovou v obecné rovině. Výrazy s proměnnou číselné výrazy a výrazy s proměnnou hodnota výrazu, dosazování do výrazu zápis slovního textu pomocí výrazu mnohočleny sčítání a odčítání mnohočlenů násobení mnohočlenu jednočlenem a mnohočlenem vytýkání před závorku – rozklady mnohočlenu na součin 2 2 2 vzorce a - b , (a ± b) a jejich uţití Dílčí výstupy: ţák umí určit hodnotu výrazu a dosazovat do výrazu zapsat slovní text pomocí výrazu s proměnnou v jednoduchých případech ţák dovede sčítat, odčítat mnohočleny a násobit jednočlenem upravit výraz vytýkáním před závorku a uţívat vzorce ke zjednodušení výrazu Lineární rovnice o jedné neznámé rovnost, rovnice ekvivalentní úpravy rovnic, zkouška řešení přiměřeně náročných lineárních rovnic pomocí ekvivalentních úprav vedoucích hlavně k vyjádření neznámé v oboru přirozených čísel výpočet neznámé ze vzorce slovní úlohy řešené pomocí lineárních rovnic Dílčí výstupy: ţák řeší přiměřeně náročné lineární rovnice pomocí ekvivalentních úprav a provádí zkoušku správnosti (rovnice s výsledky v oboru přirozených čísel nebo celých čísel) ţák umí vypočítat hodnotu neznámé z jednoduchých vzorců
Geometrie Pythagorova věta pravoúhlý trojúhelník Pythagorova věta uţití Pythagorovy věty v praxi a v ţivotě kolem nás Dílčí výstupy: 2 2 2 ţák zná Pythagorovu větu v základním tvaru (c = a + b ) a v úlohách z praxe ji při výpočtech uţívá vţdy aţ po provedení nákresu a vyznačení pravoúhlého trojúhelníku Kruh, kruţnice kruţnice, kruh, zobrazení, popis, modely délka kruţnice, obsah kruhu vzájemná poloha kruţnice a přímky 99
vzájemná poloha dvou kruţnic tečna a tětiva kruţnice kruţnice opsaná a vepsaná trojúhelníku a rovnoběţníkům slovní úlohy - výpočet délky kruţnice, obsah kruhu
Dílčí výstupy: ţák umí kruţnici a kruh zobrazit, popsat, narýsovat určit délku kruţnice a obsahu kruhu určit vzájemnou polohu: kruţnice a přímky, dvou kruţnic sestrojit tečnu kruţnice Válec válec – zobrazení sítě, popis tělesa, modely povrch a objem válce, odvození vzorců slovní úlohy – válec kolem nás Dílčí výstupy: ţák umí zobrazit, popsat, narýsovat, modelovat válec umí vypočítat povrch a objem válce Konstrukční úlohy jednoduché konstrukce postup řešení konstrukční úlohy, zápis, symbolika mnoţina bodů dané vlastnosti Thaletova věta konstrukce trojúhelníků, čtyřúhelníků Dílčí výstupy: ţák pouţívá základní pravidla přesného rýsování dodrţuje algoritmus konstrukční úlohy: náčrt a rozbor, provedení konstrukce (zápis popisu konstrukce je rozšiřující učivo) provádí jednoduché konstrukce (např. osy, rovnoběţky, kolmice, tečny, konstrukce trojúhelníků podle vět sss, sus, usu apod.) provádí konstrukce trojúhelníků a čtyřúhelníků zadané různými prvky v jednoduchých případech a v návaznosti na praxi (rozšiřující učivo)
Uţitá matematika a) Aplikační úlohy a problémy jednoduché technické výpočty Dílčí výstupy: ţák řeší ve všech tematických celcích slovní a aplikační úlohy v těsné návaznosti na praktické vyuţití matematiky kolem nás b) Základy statistiky základní pojmy
aritmetický průměr statistická šetření diagramy, grafy úlohy z praxe, uţití výpočetní techniky 100
Dílčí výstupy: ţák se orientuje ve statistických údajích a informacích z denního ţivota, tisku a médií, umí číst a zhodnocovat informace z diagramů, grafů a dalších statistických ukazatelů umí sám provést jednoduché statistické šetření a zaznamenat ho, uţívá výpočetní techniku
9. ročník 5 hodin týdně
Algebra Algebraické výrazy 2 2 2 opakování a upevnění učiva z 8. ročníku: výrazy s proměnnou, vzorce a - b , (a ± b) , rozklady mnohočlenů na součin vytýkáním před závorku jednoduché úpravy algebraických výrazů 2 2 2 2 rozklady na součin výrazů typu vzorců a - b , a ± 2ab + b Výrazy s proměnnými proměnná ve jmenovateli zlomku hodnota a smysl lomeného výrazu krácení a rozšiřování výrazů sčítání, odčítání, násobení a dělení výrazů lomené výrazy ve fyzice, technických výpočtech, vzorcích Dílčí výstupy: ţák umí určit hodnotu lomeného výrazu, provést určené úpravy provádí krácení a rozšiřování výrazů se zlomkem umí jednoduché výrazy se zlomky sčítat, odčítat, násobit a dělit Lineární rovnice řešení rovnice – opakování lineární rovnice se zlomkem a závorkami (přiměřeně náročné) – vzorce, výpočet neznámé ze vzorce uţití rovnic pro řešení slovních úloh jednoduchá zadání zvláštní typy slovních úloh: úlohy o pohybu, společné práci, počítání směsí, rozšiřující učivo soustava rovnic o dvou neznámých a jejich řešení, slovní úlohy Dílčí výstupy: ţák umí řešit lineární rovnice se závorkami i se zlomky umí provést výpočet neznámé ze vzorce na základě rovnic a vzorců řeší slovní úlohy z praxe (úlohy o pohybu, fyzikální úlohy, technické výpočty ap.) Funkce funkce jako závislost dvou veličin; definiční obor funkce způsob vyjádření funkce: tabulka, graf (rovnice) přímá a nepřímá úměrnost lineární funkce goniometrické funkce ostrého úhlu pravoúhlého trojúhelníka: sin, cos, tg tabulky a grafy goniometrických funkcí: sin, cos, tg (pro znázornění uţití výpočetní techniky) uţití goniometrie v praxi, řešení jednoduchých reálných situací 101
Dílčí výstupy: ţák umí poznat funkční vztah umí určit definiční obor funkce rozlišuje přímou a nepřímou úměrnost, lineární funkci, goniometrické funkce sin, cos, tg umí vyjádřit funkci tabulkou, grafem a určit hodnoty goniometrických funkcí pomocí tabulek nebo kalkulátoru při řešení úloh z praxe vyuţívá při výpočtech poznatky o funkcích, zvlášť v geometrii
Geometrie Podobnost podobnost rovinných útvarů, poměr podobnosti podobnost trojúhelníků, věty o podobnosti trojúhelníků podobnost kolem nás: plány, mapy Dílčí výstupy: ţák umí určit podobné útvary v rovině, umí určit a pouţít poměr podobnosti uţívá poměr podobnosti při práci s plány a mapami Tělesa opakování: zobrazení, popis těles, modely, povrchy těles – krychle, kvádr, hranoly, válec tělesa: jehlan, kuţel, koule - zobrazení, popis těles, modely povrchy a objemy těles - jehlan, kuţel, koule aplikační úlohy, úlohy řešící reálné situace Dílčí výstupy: ţák umí základní tělesa zobrazit, popsat, modelovat, rýsovat, sestrojit jejich sítě umí vypočítat povrch a objem těles Uţitá matematika – aplikační úlohy a problémy a) Základy finanční matematiky úrokový počet, základní pojmy jednoduché úrokování: výpočet úroku, určení jistiny úvěr, půjčka b) Základy rýsování technika rýsování, druhy čar, technické písmo, rýsovací pomůcky pravoúhlé promítaní, (sdruţené průměty, půdorys, nárys)
D) Očekávané výstupy na konci 3. období Číslo a proměnná Ţák: provádí početní operace v oboru celých čísel a racionálních čísel; uţívá ve výpočtech druhou mocninu a odmocninu, tzn.: na základě znalosti oboru přirozených čísel v dalších číselných oborech umí číslo zapsat, porovnat, zaokrouhlit, provádí početní operace sčítání, odčítání, násobení, dělení (a to především písemně), pro výpočty vyuţívá i kalkulátor ţák umí porovnat, krátit, rozšířit zlomky a provádět s nimi početní výkony jako propedeutika pro potřeby algebry ze stejného důvodu umí pracovat s mocninou s přirozeným mocnitelem 102
zaokrouhluje a provádí odhady s danou přesností, účelně vyuţívá kalkulátor modeluje a řeší situace s vyuţitím dělitelnosti v oboru přirozených čísel, tzn.: ţák vedle uvedených situací s vyuţitím dělitelnosti se zabývá dělitelností jako propedeutikou pro práci se zlomky a algebraickými výrazy: naučí se určit nejmenší společný násobek a největší společný dělitel a uţívat znaky dělitelnosti uţívá různé způsoby kvantitativního vyjádření vztahu celek–část (přirozeným číslem, poměrem, zlomkem, desetinným číslem, procentem) řeší modelováním a výpočtem situace vyjádřené poměrem; pracuje s měřítky map a plánů, tzn.: ţák umí zvětšovat a zmenšovat v daném poměru a prakticky uţívá měřítko map a plánů řeší aplikační úlohy na procenta (i pro případ, ţe procentová část je větší neţ celek), tzn.: umí vypočítat procentovou část a základ a určit počet procent výpočtem přes 1 % ţák umí vypočíst v jednoduchých případech úrok a určit jistinu v návaznosti na praxi řeší úlohy o úvěru, půjčce, umí převést jednotlivé měny matematizuje jednoduché reálné situace s vyuţitím proměnných, určí hodnotu výrazu, sčítá, odčítá a násobí mnohočleny, provádí rozklad mnohočlenu na součin pomocí vzorců a vytýkání, tzn.: ţák pro potřeby dalšího studia a praxe zvládá i základní poznatky o lomených výrazech: určuje smysl výrazu, provádí krácení a rozšiřování výrazů; umí výrazy sčítat, odčítat, násobit a dělit; poznatky vyuţívá v praxi – práce se vzorci formuluje a řeší reálné situace pomocí rovnic a jejich soustav, tzn.: ţák umí řešit lineární rovnice pomocí ekvivalentních úprav a provádí zkoušku správnosti umí provést výpočet neznámé ze vzorce analyzuje a řeší jednoduché problémy, modeluje konkrétní situace, v nichţ vyuţívá matematický aparát v oboru celých a racionálních čísel
Závislosti, vztahy a práce s daty Ţák: vyhledává, vyhodnocuje a zpracovává data porovnává soubory dat, tzn.: ţák se orientuje ve statistických údajích a informacích z praxe, umí číst a vyhodnocovat i vytvářet schémata, grafy, tabulky umí sám provést jednoduché statistické šetření a zaznamenat ho, pro tyto účely vyuţívá výpočetní techniku určuje vztah přímé anebo nepřímé úměrnosti vyjádří funkční vztah tabulkou, grafem, rovnicí, tzn.: ţák umí poznat funkční vztah a určit definiční obor rozlišuje přímou a nepřímou úměrnost, lineární funkci a orientačně i geometrické funkce sin, cos, tg umí vyjádřit funkci tabulkou, grafem a vyjádřit hodnoty goniometrických funkcí pomocí kalkulátoru matematizuje jednoduché reálné situace s vyuţitím funkčních vztahů, tzn.: ţák řeší jednoduché slovní úlohy vedoucí k uţití přímé a nepřímé úměrnosti, slovní úlohy řeší úměrou a trojčlenkou ţák řeší jednoduché úlohy z praxe geometrického charakteru s uţitím goniometrických funkcí Geometrie v rovině a v prostoru Ţák: charakterizuje a třídí základní rovinné útvary načrtne a sestrojí rovinné útvary zdůvodňuje a vyuţívá polohové a metrické vlastnosti základních rovinných útvarů při řešení úloh a jednoduchých praktických problémů; vyuţívá potřebnou matematickou symboliku, tzn.: 103
ţák umí základní rovinné útvary zobrazit, popsat, narýsovat, modelovat; třídí útvary podle daných kritérií dovede popsat vzájemný vztah přímek, kruţnic, přímky a kruţnice; určit a vyuţít shodnost a podobnost geometrických útvarů dovede vyuţít metrické vlastnosti v rovině: vzdálenost bodu od přímky, trojúhelníková nerovnost, Pythagorova věta určuje velikost úhlu měřením a výpočtem odhaduje a vypočítá obsah a obvod základních rovinných útvarů vyuţívá pojem mnoţina všech bodů dané vlastnosti k charakteristice útvarů a k řešení polohových a nepolohových konstrukčních úloh, tzn.: ţák ovládá základní jednoduché konstrukce, např. osa úsečky, úhlu, kolmice a rovnoběţky, tečna kruţnice umí sestrojit trojúhelník podle vět sss, sus, usu dodrţuje algoritmus konstrukční úlohy: náčrt a rozbor úlohy, provedení konstrukce provádí konstrukce zadané různými prvky v návaznosti na potřeby praxe
načrtne a sestrojí obraz rovinného útvaru ve středové a osové souměrnosti, určí středově a osově souměrný útvar uţívá k argumentaci a při výpočtech věty o shodnosti a podobnosti určuje a charakterizuje základní prostorové útvary (tělesa), analyzuje jejich vlastnosti načrtne a sestrojí obraz jednoduchých těles v rovině, tzn.: ţák umí základní tělesa poznat, zobrazit, popsat, narýsovat, modelovat načrtne a sestrojí sítě základních těles odhaduje a vypočítá objem a povrch těles analyzuje a řeší aplikační geometrické úlohy s vyuţitím osvojeného matematického aparátu
Ve vztahu ke geometrii, konstrukčním úlohám a rýsování ţák: zná a pouţívá základy přesného rýsování zná základy technického kreslení, kótování dovede v praktických cvičeních pracovat s jednoduchým technickým výkresem a plánem Nestandardní aplikační úlohy a problémy Ţák: uţívá logickou úvahu a kombinační úsudek při řešení úloh a problémů a nalézá různá řešení předkládaných nebo zkoumaných situací řeší úlohy na prostorovou představivost, aplikuje a kombinuje poznatky a dovednosti z různých tematických a vzdělávacích oblastí
104
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE .
Informatika Vzdělávací předmět Informatika je realizován od 5. do 7. ročníku. Na 1. stupni se vyučuje v 5. ročníku v časové dotaci 1 hodina týdně. Na 2. stupni je minimální časová dotace posílena o 1 disponibilní hodinu. Na 2. stupni se v 6. a 7. ročníku předmět vyučuje 1 hodinu týdně. Předmět je realizován v počítačových učebnách.
Výchovné a vzdělávací strategie k rozvíjení klíčových kompetencí Kompetence k učení Pro postupné rozvíjení této kompetence je při výuce informatiky třeba: vést ţáka k smysluplnému porozumění toku informací, počínaje jejich vznikem, uloţením na médium, přenosem, zpracováním, vyhledáváním a praktickým vyuţitím vytvořit od raného věku ţáků pozitivní vztah k informačním technologiím, jakoţto prostředků k získávání, třídění, zpracování a prezentace informací, které ţáka kaţdodenně zasahují při zpracovávání získaných informací třídit a rozlišovat podstatné od nepodstatného, navrhovat různé způsoby řešení, vyvozovat konečné závěry a o vzniklých problémech hovořit pouţívat počítače a periferie od samého prvopočátku smysluplně, osvojovat si standardní postupy při zpracovávání informací, zavrhnout dosud přetrvávající způsob práce pokus – omyl při vyhodnocování informace porovnávat poznatky z většího mnoţství alternativních informačních zdrojů, a tím dosahovat větší věrohodnosti vyhledávaných informací postupně vést ţáky k přesnému vyjadřování, ovládnutí a uţívání jazyka informatiky vést ţáky k vyuţívání výpočetní techniky, aplikačního i výukového softwaru ke zvýšení efektivnosti učení a racionálnější organizaci práce nechat ţáky vysvětlovat získané informace, klást si navzájem otázky, odpovídat na ně a přemýšlet o praktickém vyuţití upozorňovat ţáky na vyuţití informací v různých oblastech lidské činnosti, vytvářet návaznosti v probíraném učivu vést ţáky k sebehodnocení, aby si kaţdý uvědomoval, které učivo ovládá, co sám dokáţe vyřešit, co si dokáţe samostatně ověřit, aby to, co chápe a umí, dovedl předávat druhým a sám věděl, které činnosti a postupy si potřebuje doplnit tvořivě vyuţívat softwarové a hardwarové prostředky při prezentaci výsledků své práce pochopit funkce výpočetní techniky jako prostředku simulace a modelování přírodních i sociálních jevů a procesů Kompetence k řešení problémů Pro postupné rozvíjení této klíčové kompetence u ţáků je potřebné ve výuce informatiky dbát na to, aby výuka byla srozumitelná a přiměřená věku, praktická, zaloţená na porozumění učivu a dokonalém zvládnutí standardních postupů a činností. Proto je třeba: 105
o kaţdém řešeném problému s ţáky hovořit, problémy důkladně rozebrat, navrhnout a vyzkoušet různé moţnosti řešení dát ţákům prostor pro vhodné pojmenování problému nechat ţáky vysvětlovat získané informace, klást si navzájem otázky, odpovídat na ně a přemýšlet o praktickém vyuţití naučit ţáky nevzdávat se při prvním nezdaru, hledat pomoc v různých učebnicích a uţivatelských příručkách a manuálech, ve spolupráci se spoluţáky, s učitelem ale i doma v rodině pro vedení ţáka ke kritickému usuzování a srozumitelné a věcné argumentaci, je třeba rozvíjet algoritmické myšlení, logické myšlení, nechat ţáky obhajovat své řešení a prezentace výsledků své práce nastolovat problémové situace, aby ţáci dokázali poznané metody řešení uplatnit i v jiných oblastech celoţivotního vzdělávání Kompetence komunikativní Informatika je v samé podstatě na komunikaci zaloţená. Nejedná se pouze o komunikaci mezi ţákem a strojem ale hlavně o komunikaci mezi lidmi navzájem. Ţákům proto umoţňujeme: vyjadřovat svoje názory třeba zpočátku na základě intuice a tyto posléze zpřesňovat při práci s hardwarem a softwarovým vybavením popisovat prováděné činnosti, dotazovat se na vzniklé nejasnosti, komunikovat se spoluţáky, sledovat jejich závěry porovnávat výsledky své práce s výsledky práce spoluţáků, argumentovat, obhajovat výsledky své práce, poučit se od druhých, naslouchat upřesnění učitele poznávat správný jazyk informatiky, uţívat správné termíny při zpracovávání výsledků své práce dbáme u ţáků na to, aby pouţívali ustálené postupy Kompetence sociální a personální Pro správné ovládnutí informačních technologií je třeba, aby ţáci pro získání kompetencí k učení a řešení problémů pracovali s výpočetní technikou povětšinou individuálně. V tomto případě jsou zcela neupotřebitelné metody skupinové práce ale i práce ve dvojicích. Tento způsob práce pouţíváme většinou na začátku řešení problémů. Individuální práci upřednostňujeme proto, ţe jinak jeden ţák pracuje a ostatní koukají. Proto je třeba: pokud uţ musíme přistoupit k práci ve dvojicích nebo i větších skupinách jednoznačně přiřadit role ve skupině a vytvořit přesná pravidla pro práci, samozřejmě ve spolupráci všech zúčastněných ţákům dát moţnost diskutovat při řešení úkolů vést ţáky k ohleduplnosti u uznání práce druhých, k poskytnutí rady a pomoci druhým, zvláště spoluţákům, kteří nemají počítače doma a nemají dostatečné znalosti a dovednosti pěstovat v ţákovi pozitivní představu o sobě samém, vţdy mít moţnost vyslovit své názory a obhájit svůj způsob řešení Kompetence občanské V informatice se rozvíjení této kompetence uplatňuje zvláště: respektováním práv k duševnímu vlastnictví při uţívání softwaru zaujetím odpovědného, etického přístupu k nevhodným obsahům vyskytujícím se na internetu či jiných médiích rozvíjením důvěry ve vlastní schopnosti a moţnosti při ovládnutí informačních technologií vedením ţáka k sebekontrole, soustavnosti, systematičnosti a přesnosti podporou tvořivé činnosti ţáků
106
Kompetence pracovní Na konci základního vzdělání dosáhne ţák této kompetence tím, ţe během výuky informatiky: pro řešení problémů, které jsou před něho staveny, prezentaci výsledků své práce, získávání informací pouţívá bezpečně a účinně výpočetní techniku doplněnou přídavnými periferiemi při pouţití vhodného softwaru dodrţuje vymezená pravidla a zásady pro jeho pouţívání ( softwarové právo) pouţíváním různých verzí programů, prací na různých počítačích se postupně bez problémů adaptuje na změněné nebo nové pracovní podmínky dodrţuje stanovená přesná pravidla pro práci s výpočetní technikou, návody pro práci s přídavnými zařízeními a instalační postupy pro instalaci softwaru dodanou výrobci dodrţuje hygienické a zdravotní normy při práci s výpočetní a prezentační technikou odpovědně přistupuje z hlediska ochrany ţivotního prostředí k likvidaci obalů, papíru, tonerových kazet ... je mu jasný pojem a postup nakládání s nebezpečnými odpady a jejich bezpečná likvidace – poškozené monitory Na základě získané ICT gramotnosti v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, učiní podloţené rozhodnutí o dalším vzdělávání a profesní orientaci.
2. období A) Výchovně vzdělávací cíle
seznamovat ţáky se základními funkcemi počítače uvědomovat si úlohu rychlých informací v dnešním moderním světě umět správně komunikovat telefonem (pevná linka, mobil) ukázat, jak se dají v současnosti vyuţívat informační a komunikační technologie naučit se svoje soubory informací vytvářet, ukládat a opět vyhledávat seznámit se s tím, jak přijímat a odesílat zprávy e-mailem učit ţáky pracovat s textem a obrázkem v textovém editoru poznat moţnost získávání a předávání informací pomocí internetu
B) Charakteristika výuky Vyučovací předmět Informatika je vyučován v 5. ročníku po jedné vyučovací hodině týdně. Časová dotace byla posílena z disponibilní časové dotace, neboť jsme si vědomi důleţitosti získání ICT gramotnosti našimi ţáky. Charakter výuky informatiky je činnostní. Výuku orientujeme tak, aby ţáci dovednosti a znalosti získávali výhradně na základě individuální nebo maximálně dvoučlenné skupinové práce s počítači, periferiemi a pouţívaným softwarem. Ţáci provádějí takové činnosti, které vedou k získání základních znalostí a dovedností z oblasti práce s ICT technologiemi výhradně uţivatelského charakteru, ale tak, aby je mohli dále rozvíjet na druhém stupni základního vzdělávání. Cílem naší práce je vybavit ţáka takovými kompetencemi, které mu umoţní ICT technologie v budoucnosti cílevědomě vyuţívat při učení a později téţ při organizaci svého ţivota. Dovednosti získané ve vzdělávacím oboru Informační a komunikační technologie umoţňují ţákům aplikovat výpočetní techniku s bohatou škálou vzdělávacího softwaru a informačních zdrojů ve všech vzdělávacích oblastech celého základního vzdělávání. Získané dovednosti jsou v informační společnosti nezbytným předpokladem pro uplatnění na trhu práce i podmínkou k efektivnímu rozvíjení profesní a zájmové činnosti.
107
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 5. ročník 1 hodina týdně Základy práce s počítačem – – – – – –
základní pojmy informační činnosti – informace, informační zdroje, informační instituce a technologie historie počítačů struktura, funkce a popis osobního počítače a přídavných zařízení základní počítačová sestava (sloţení a ovládání) jednoduchá údrţba počítače, postupy při běţných problémech s hardwarem a softwarem zásady bezpečnosti práce a prevence zdravotních rizik spojených s dlouhodobým vyuţíváním výpočetní techniky
OS Windows – popis, ovládání a nastavení pracovního prostředí – programy OS Windows a jejich ovládání – seznámení s formáty souborů (doc, gif) – sloţky a třídění souborů Vyhledávání informací a komunikace – – – –
internet, jeho charakteristika a historie metody a nástroje vyhledávání (stahování - kopírování) informací základní způsoby elektronické komunikace (e-mail, chat, telefonování) e-mail (zaloţení schránky, zásady jeho psaní a přílohy)
Zpracování a vyuţití informací –
základní funkce textového a grafického editoru
Microsoft Office Word: – okno programu (panely nabídek a nástrojů) – zásady zpracování dokumentu – nastavení vzhledu stránky – základy psaní textu – práce s textem (označování, kopírování, vyjmutí, vkládání a mazání) – automatická kontrola pravopisu – odráţky a číslování – vkládání speciálních znaků a symbolů – vkládání a úprava grafických objektů a tvarů – tabulky – ukládání dokumentu
108
D) Očekávané výstupy na konci 2. období Základy práce s počítačem Ţák – vyuţívá základní standardní funkce počítače a jeho nejběţnější periferie – respektuje pravidla bezpečné práce s hardware i software a postupuje poučeně v případě jejich závady – chrání data před poškozením, ztrátou a zneuţitím Vyhledávání informací a komunikace Ţák – při vyhledávání informací na internetu pouţívá jednoduché a vhodné cesty – vyhledává informace na portálech, v knihovnách a databázích – komunikuje pomocí internetu či jiných běţných komunikačních zařízení Zpracování a vyuţití informací Ţák – pracuje s textem a obrázkem v textovém a jednoduchém grafickém editoru
3. období A) Výchovně vzdělávací cíle Ţák: chápe společenský tok informací – vznik – přenos – transformace – zpracování – distribuce informací vyuţívá základní standardní funkce počítače a jeho nejběţnější periferie respektuje pravidla bezpečné práce s HW i SW a postupuje poučeně i v případě jejich závad chrání data před poškozením, ztrátou a zneuţitím při vyhledávání informací na internetu pouţívá jednoduché a vhodné cesty vyhledává informace na portálech v knihovnách a databázích komunikuje pomocí internetu či jiných běţných komunikačních zařízení ovládá práci s textovými, grafickými i tabulkovými editory a vyuţívá vhodných aplikací uplatňuje základní estetická a typografická pravidla pro práci s textem a obrazem ověřuje věrohodnost informací a informačních zdrojů, posuzuje jejich závaţnost a vzájemnou návaznost pracuje s informacemi v souladu se zákony o duševním vlastnictví pouţívá informace z různých informačních zdrojů a vyhodnocuje jednoduché vztahy mezi údaji zpracuje a prezentuje na uţivatelské úrovni informace v textové, grafické a multimediální formě
B) Charakteristika výuky Vyučovací předmět Informatika bude vyučován od 6. do 9. ročníku po jedné vyučovací hodině týdně. Časová dotace byla posílena z disponibilní časové dotace, neboť jsme si vědomi důleţitosti 109
získání ICT gramotnosti našimi ţáky. Charakter výuky informatiky je činnostní. Výuku orientujeme tak, aby ţák dovednosti a znalosti získával výhradně na základě individuální nebo maximálně dvoučlenné skupinové práce s počítači, periferiemi a pouţívaným softwarem. Ţák provádí takové činnosti, které vedou k získání základních znalostí a dovedností práce s ICT technologiemi výhradně uţivatelského charakteru, ale tak, aby je mohl dále rozvíjet na středním stupni vzdělání. Cílem naší práce je vybavit ţáka takovými kompetencemi, aby byl schopen ICT technologie v budoucnosti cílevědomě vyuţívat k organizaci a řízení svého ţivota. Dovednosti získané ve vzdělávacím oboru Informatika umoţňují ţákovi aplikovat výpočetní techniku s bohatou škálou vzdělávacího softwaru a informačních zdrojů ve všech vzdělávacích oblastech celého základního vzdělávání. Získané dovednosti jsou v informační společnosti nezbytným předpokladem uplatnění na trhu práce i podmínkou k efektivnímu rozvíjení profesní a zájmové činnosti
Průřezová témata Mediální výchova Tvorba mediálního sdělení – 6. a 7. ročník
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. – 7. ročník 1 hodina týdně v kaţdém ročníku Operační systém Windows – pokračování ovládací panely kontrola disku, defragmentace, ... instalování (odinstalování) nových programů Vyhledávání informací a komunikace – pokračování – – – –
internetové prohlíţeče (Internet Explorer, Firefox, Opera,…) ochrana na internetu (anonymita, spamy,…) programy pro elektronickou komunikaci – ICQ, Skype … antivirová ochrana
Zpracování a vyuţití informací Microsoft Office Word – pokračování – – – – – – –
vkládání objektů vytváření šablon dokumentu pouţívání stylů hypertextové odkazy číslování stránek záhlaví, zápatí úprava tabulek
Multimediální prezentace – Microsoft Office PowerPoint – základní okno programu (panel nabídek a nástrojů) 110
– – – – – – – –
vytvoření snímku ze šablony vytvoření vlastního snímku psaní a úprava textu – velikost písma, barva písma, zarovnání textu vkládání grafických objektů – obrázek, klipart, WordArt, automatické tvary efekty objektů – zvuk, časování, přechod mezi snímky pozadí snímků nastavení a spouštění prezentace zpracování vlastní prezentace
Tabulkový editor Microsoft Office Excel – – – – – – – – – – –
základní okno programu (panel nabídek a nástrojů) buňka – typ buňky, velikost buňky, označení více buněk psaní a úpravy textu – font, zarovnání, barva písma, výplň buněk práce s tabulkou – přesun, označování, vkládání a odstraňování řádků a sloupců základní matematické funkce a jejich pouţití graf – tvorba grafu, prostorové natáčení grafů, velikost a formát textů, barvy a textury kopírování buněk číselné řady, řazení dat formát buňky – číslo, zarovnání, ohraničení jednoduché vzorce tisk – náhled, nastavení záhlaví a zápatí
Vektorová grafika – program ZonerCallisto – – – – – – – – –
základní okno programu (panel nabídek a nástrojů) tvary – obdélník, čtverec, kruţnice, elipsa, mnohoúhelníky, hvězdy, úsečky, křivky nástroj výběr a editace objektů změna velikosti, přesun, rotace a zkosení objektu, nástroje tvarování objektů text – umělecký text, barva textu a jeho editace tabulka v ZonerCallistu moţnosti galerie – výplň, pero, stín, průhlednost a barvy vkládání klipartů a obrázků tvorba vlastního obrázku v ZonerCallistu
Multimédia – Windows Media Player – programy pro přehrávání hudebních souborů a filmů – formáty mediálních souborů – internetová rádia a televize Počítačová kriminalita druhy programů, jejich licence a ochrana autorských práv
111
D) Očekávané výstupy na konci 3. období Zpracování a vyuţití informací Ţák: ovládá práci s textovými, multimediálními, tabulkovými a grafickými editory uplatňuje základní estetická a typografická pravidla pro práci s textem a obrazem pracuje s informacemi v souladu se zákonem o duševním vlastnictví vyuţívá běţný výukový a kancelářský software pouţívá informace z různých informačních zdrojů zpracuje a prezentuje na uţivatelské úrovni informace v textové, grafické a multimediální formě Vyhledávání informací a komunikace Ţák: ověřuje věrohodnost informací a informačních zdrojů, posuzuje jejich závaţnost a vzájemnou návaznost
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A JEHO SVĚT Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět vymezuje vzdělávací obsah týkající se člověka, rodiny, vlasti, společnosti, přírody, kultury, techniky, zdraví, bezpečí a dalších témat. Vzdělávací oblast je realizována prostřednictvím předmětu - Prvouka v 1. – 3. ročníku - Přírodověda ve 4. – 5. ročníku - Vlastivěda ve 4. – 5. ročníku
1. období
Prvouka Vzdělávací předmět Prvouka je realizován od 1. do 3. ročníku. Minimální časová dotace 6 hodin je posílena o 1 disponibilní hodinu. 1. ročník – 2 hodiny týdně 2. ročník – 2 hodiny týdně 112
3. ročník – 3 hodiny týdně Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně i mimo budovu školy( vycházky, exkurze).
Výchovné a vzdělávací strategie k rozvíjení klíčových kompetencí Kompetence k učení - vytváříme podmínky pro získávání dalších informací potřebných k práci - motivujeme ţáky k objevování, poznávání a zkoumání - stanovujeme kritéria pro orientaci a třídění informací - vedeme ţáky k uvědomění důleţitosti propojení minulosti pro budoucnost jedince lidstva Kompetence k řešení problémů - vedeme ţáky k tomu,aby navrhovali různá řešení problémů, k účelnému rozhodování v krizových situacích a zdůvodňovali své závěry - vyuţíváme všech moţných materiálů (encyklopedie, internet …) Kompetence komunikativní - vedeme ţáky k výstiţnému a kultivovanému projevu - rozšiřujeme slovní zásobu ţáků v probíraných tématech - učíme ţáky samostatně vystupovat a vyjadřovat se v konfliktních situacích
Kompetence sociální a personální - organizujeme práci ve skupinách, aby ţáci spolupracovali při řešení problémů - vedeme ţáky k prezentaci svých myšlenek a názorů a k vzájemnému respektu - vytváříme příleţitosti pro relevantní komunikaci mezi ţáky - dbáme na slušné obhajování svých názorů Kompetence občanské - vyuţíváme literaturu k vytváření postoje k přírodě, k ţivotnímu prostředí Kompetence pracovní - učíme ţáky utvářet si pracovní i bezpečnostní návyky v samostatné i skupinové činnosti - vedeme ţáky k organizování a plánování učení - poţadujeme dodrţování dohodnuté kvality, postupů, termínů
A) Výchovně vzdělávací cíle – – – – –
učit ţáky pozorovat přírodní jevy a orientovat se v prostoru a čase na základě činností a pozorování vytvářet nové představy o jednoduchých, chápání ţáků dostupných ale podstatných věcech a jevech, které je obklopují doma, ve škole, v obci vést ţáky k tomu, aby předměty a jevy pojmenovávali a vyjadřovali o nich své myšlenky, soudy, názory učit ţáky, aby na základě svých vlastních zkušeností docházeli k jednoduchým pojmům a objevování souvislostí vytvářet u ţáků pozitivní vztah k rodině, spoluţákům, škole, domovu i k přírodě a rozvíjet pozitivní vlastnosti ţáků 113
– –
dát ţákům základní poučení o lidském těle a ochraně zdraví naučit ţáky cílevědomému osvojování základních hygienických návyků a návyků kulturních
B) Charakteristika výuky Cíle jsou naplňovány prostřednictvím vyuţívání vlastních zkušeností ţáků. Učitel řídí vyučování tak, aby ţáci docházeli k novým poznatkům zejména na základě vlastních činností a přímého pozorování. Ţáci mohou různé věci a jevy pozorovat např. při řízených činnostech, na vycházkách, při pokusování, při zacházení s různými nástroji a předměty. Činnostní vyučování prvouce podněcuje aktivitu všech ţáků. Průběţně a v souvislosti s různými vyučovacími předměty vedeme ţáky k tomu, aby výsledky svých pozorování, zjištění a objevování zaznamenávali různými způsoby, tj. výtvarně i písemně. V tomto období vyuţíváme co nejvíce regionálních přírodních i společenských jevů. Charakteristické pro výuku prvouky v 1. období základního vzdělávání je její prolínání s učivem ostatních předmětů. Právě toto prolínání témat dává moţnost vytváření mnoha malých projektů, které výuku obohatí a učivo spojí se ţivotem kolem dětí. Výuku prvouky vhodně doplňují obrazy, videozáznamy, filmy, besedy, vycházky, exkurze atp. V prvouce se věnujeme: – poznávání věcí – jejich vlastností a zařazujeme je do přírodního a společenského dění – výchově smyslového vnímání a způsobům pozorování určitých předmětů a jevů – základům jazykového vyjadřování – vyuţíváme českého jazyka (výslovnost, vyprávění, říkadla, básně, písně, pohádky,…) – procvičování pozornosti, paměti, představivosti, obrazotvornosti,… – ochraně přírody, kulturních památek a výsledků lidské práce – technické výchově (spojení s výtvarnou výchovou a praktickými činnostmi) – pohybové výchově (ve spojení s tělesnou výchovou a hudební výchovou) – zdravotní výchově a znalosti lidského těla, reţimu dne – mravní výchově (vytváření správných návyků a vztahů k lidem)
Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova Poznávání lidí – 1. ročník Sebepoznání a sebepojetí – 2 ročník Mezilidské vztahy – 2. ročník Seberegulace a sebeorganizace – 3. ročník Komunikace – 3. ročník Výchova demokratického občana Principy demokracie jako vlády způsobu rozhodování – 1., 2. ročník Občan, občanská společnost a stát – 3. ročník Výchova k myšlení v Evropských a globálních souvislostech Jsme Evropané – 1. ročník Evropa a svět nás zajímá – 2. ročník Objevujeme Evropu a svět – 3. ročník 114
Multikulturní výchova Lidské vztahy – 1. ročník Kulturní diference – 2. ročník Multikulturalita – 3. ročník Environmentální výchova Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí – 1. ročník Projekt: Den Země – 1. – 5. ročník Vztah člověka k prostředí – 2. ročník Základní podmínky ţivota – 3. ročník Mediální výchova Fungování a vliv médií ve společnosti – 2. ročník
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 1. ročník 2 hodiny týdně – – – – – – – – – – – – – – – – –
škola a její blízké okolí, cesta do školy, bezpečnost pracovní návyky a vhodné chování ve škole i mimo školu příroda na podzim v lese, v sadu, na zahradě a na poli rodina a ţivot v rodině projevy tolerance k odlišnostem spoluţáků i jiných lidí, jejich přednostem i nedostatkům zima a zimní svátky, bezpečnost, ţivočichové a rostliny v zimě člověk a péče o zdraví, základní hygienické návyky čísla tísňového volání zdravá výţiva, reţim dne příroda, rostliny a ţivočichové na jaře nejznámější ptáci a domácí zvířata dny v týdnu, roční období, orientace v čase nejznámější povolání a výrobky řemeslníků dopravní výchova – bezpečnost vhodná a nevhodná místa pro hru příroda v létě mimořádné události ( varovný signál, zkouška sirén)
V 1. ročníku se ţáci učí pozorovat rostliny, zvířata a věci, které je obklopují ve škole, doma, venku. Učí se všímat si změn v přírodě, které mohou během roku pozorovat a všímají si, jak tyto změny zasahují do ţivota lidí i zvířat. Učivo je vyuţíváno v průběhu celého roku v matematice, často je propojováno i s ostatními vyučovacími předměty.
2. ročník 2 hodiny týdně
– –
škola a organizace školního ţivota cesta do školy – bezpečnost, dopravní výchova, riziková místa a situace 115
– – – – – – – – – – – – – – –
správné volání na tísňovou linku změny v přírodě na podzim, ţivočichové ve volné přírodě (vyuţití učiva 1. r. a jeho rozšíření), mezipředmětové vztahy (zejména s českým jazykem) zelenina a její druhy ovocné stromy a jejich plody rodina, náš domov, obec, vlast rozlišování blízkých příbuzenských vztahů v rodině proměny přírody v zimě, zimní sporty člověk, poučení o lidském těle, nemoc a úraz, první pomoc potraviny a správná výţiva čas, orientace podle hodin, kalendářní rok práce a volný čas proměny přírody na jaře (rostliny, ţivočichové, květiny) lesy jehličnaté, listnaté a smíšené – stromy ochrana přírody proměny přírody v létě, u vody a ve vodě, vodní ţivočichové rizika spojená s mimořádnými událostmi ( evakuace )
Ve všech okruzích učiva prvouky 2. ročníku vyuţíváme zkušenosti ţáků a učivo probrané v 1. r., které dále rozšiřujeme. Ve výuce se ţáci seznamují s věcmi a jevy blízkého okolí, získávají přehled o změnách v přírodě v průběhu ročních období a jejich vlivu na ţivot rostlin, zvířat i lidí. I v tomto ročníku je vhodné spojovat učivo prvouky s učivem ostatních předmětů. Realizaci krátkodobých projektů můţeme koncem 2. ročníku spojovat s jednoduchými záznamy. Formu záznamu (kreslená, psaná, kombinovaná, výrobek) necháváme na rozhodnutí ţákům, které vhodně usměrňujeme.
3. ročník 3 hodiny týdně – – – – – – – – – – – – – –
místo, kde ţijeme (domov, rodina, škola, obec) rodina – role rodinných příslušníků a vztahy mezi nimi cesta do školy, dopravní výchova bezpečné chování v rizikovém prostředí orientace v místě bydliště, světové strany, práce s jednoduchým plánem (začlenění obce do příslušného kraje), seznámení s mapou země, v níţ ţijeme, krajina v místě bydliště, naše vlast lidé a čas – orientace v čase a časový řád, určování času, dějiny jako časový sled událostí,kalendáře pověsti, minulost kraje a předků, domov , vlast, rodný kraj věci a činnosti kolem nás, lidská činnost, práce a volný čas, lidé a výrobky, technika neţivá příroda – látky a jejich vlastnosti, vzduch, voda, slunce a země ţivá příroda, rostliny ( druhy rostlin, části rostlin, plody), ţivočichové, zkoumání přírody rozmanitost přírody a její ochrana, základní ekologická výchova poţáry ( příčiny a prevence vzniku poţárů ) člověk, lidské tělo ( růst a vývoj, stavba těla – kostra, svaly) péče o zdraví (zdraví a výţiva, sport a hry, první pomoc)
116
Ve vyučování prvouce ve 3. ročníku navazujeme na poznatky o přírodě a ţivotě lidí, které ţáci získali v 1. a 2. r. a prohlubujeme je. Zaměřujeme se především na poznávání místní krajiny, ţivota lidí v obci, povolání lidí, zajímáme se o vyráběné věci, kulturu v obci, pověsti, které se váţí ke kraji, upozorňujeme na významné stavby, události a osobnosti. Charakter učiva 3. ročníku umoţňuje snadné vyuţívání mezipředmětových vztahů. Propojováním učiva jednotlivých předmětů vznikají tematické krátkodobé projekty. Ţáci si své přírodovědné záznamy zakládají a vytváří si tak svá první portfolia. Tím se při výuce učí ţáci spolupracovat, vzájemně si pomáhat a obvykle vznikne přirozená potřeba skupinové práce.
D) Očekávané výstupy na konci 1. období MÍSTO, KDE ŢIJEME Ţák: – vyznačí v jednoduchém plánu místo svého bydliště a školy, cestu na určené místo a rozliší moţná nebezpečí v nejbliţším okolí – začlení svou obec (město) do příslušného kraje a obsluţného centra ČR, pozoruje a popíše změny v nejbliţším okolí, obci (městě) – rozliší přírodní a umělé prvky v okolní krajině a vyjádří různými způsoby její estetické hodnoty a rozmanitost LIDÉ KOLEM NÁS Ţák: – rozlišuje blízké příbuzenské vztahy v rodině, role rodinných příslušníků a vztahy mezi nimi, projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spoluţáků i jiných lidí, jejich přednostem i nedostatkům – odvodí význam a potřebu různých povolání a pracovních činností – projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spoluţáků, jejich přednostem i nedostatkům LIDÉ A ČAS Ţák: – vyuţívá časové údaje při řešení různých situací v denním ţivotě, rozlišuje děj v minulosti, přítomnosti a budoucnosti – pojmenuje některé rodáky, kulturní či historické památky, významné události regionu, interpretuje některé pověsti nebo báje spjaté s místem, v němţ ţije – uplatňuje elementární poznatky o sobě, o rodině a činnostech člověka, o lidské společnosti, souţití, zvycích a o práci lidí; na příkladech porovnává minulost a současnost ROZMANITOST PŘÍRODY Ţák: – pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích – roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvede příklady výskytu organismů ve známé lokalitě – provádí jednoduché pokusy u skupiny známých látek, určuje jejich společné a rozdílné vlastnosti a změří základní veličiny pomocí jednoduchých nástrojů a přístrojů
117
ČLOVĚK A JEHO ZDRAVÍ Ţák: – uplatňuje základní hygienické, reţimové a jiné zdravotně preventivní návyky s vyuţitím elementárních znalostí o lidském těle; projevuje vhodným chováním a činnostmi vztah ke zdraví – rozezná nebezpečí různého charakteru, vyuţívá bezpečná místa pro hru a trávení volného času, uplatňuje základní pravidla bezpečného chování účastníka silničního provozu tak, aby neohroţoval zdraví své a zdraví jiných - chová se obezřetně při setkání s neznámými jedinci, odmítne komunikaci, která je mu nepříjemná; v případě potřeby poţádá o pomoc pro sebe i pro jiné , ovládá způsoby komunikace a operátory tísňových linek –
reaguje adekvátně na pokyny dospělých při mimořádných událostech
Výuka prvouky v 1. období ve spojení s ostatními předměty uplatňuje v rozsahu přiměřeném chápání ţáků tohoto věku prvky enviromentální výchovy. Ţáky učíme citlivému přístupu k přírodě, lásce k okolní krajině, k obci, její minulosti a přítomnosti. Ţákům dáváme příleţitost k tomu, aby si uvědomili propojenost vztahů mezi člověkem a přírodou a moţnost člověka přírodu ovlivňovat. Učíme je rozlišovat pozitivní způsoby působení člověka v přírodě od způsobů negativních. Ţáci poznávají význam a úkol jednotlivých profesí ve vztahu k ţivotnímu prostředí. Necháme je objevovat moţnosti ke zlepšování okolního prostředí a péči o něj. Dáváme jim prostor pro nápady co dělat teď, aby i v budoucnosti bylo na Zemi zdravé ţivotní prostředí. Vytváříme první předpoklady k tomu, aby ţáci získávali dobrou hodnotovou orientaci v zájmu udrţitelnosti rozvoje lidské společnosti.
2. období
Přírodověda Vzdělávací předmět Přírodověda je realizován ve 4. 5. ročníku. 2 hodiny minimální časové dotace byly posíleny o 2 disponibilní hodiny. 4. ročník – 2 hodiny týdně 5. ročník – 2 hodiny týdně Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové knihovně, mimo budovu školy ( vycházky, exkurze)
Výchovné a vzdělávací strategie k rozvíjení klíčových kompetencí Kompetence k učení - vedeme ţáky k vyhledávání, třídění a propojování informací - učíme ţáky samostatně pozorovat a porovnávat získané informace - podněcujeme ţáky k nalézání souvislostí Kompetence k řešení problému - zadáváme úkoly způsobem, který umoţňuje více postupů 118
- zařazujeme metody, při kterých ţáci sami navrhují řešení, docházejí k závěrům a vyhodnocují získaná fakta Kompetence komunikativní - vedeme ţáky k formulování svých myšlenek v písemné i mluvené formě - umoţňujeme prezentaci práce ţáků, ţáci mají moţnost sami zhodnotit výsledky své práce a reagovat na hodnocení ostatních, argumentovat, přijmout kritiku Kompetence sociální a personální - zadáváme úkoly pro společnou práci - vyuţíváme skupinové vyučování vede ţáky ke spolupráci při řešení problémů - navozujeme situace vedoucí k posílení sebedůvěry ţáků, pocitu zodpovědnosti Kompetence občanské - vyţadujeme dodrţování pravidel slušného chování - vedeme ţáky k pochopení práv a povinností v souvislosti s ochranou ţivotního prostředí, ochranou vlastního zdraví i zdraví svých blízkých Kompetence pracovní - vedeme ţáky ke správnému uţití pomůcek, vybavení, techniky - dbáme na dodrţování pravidel bezpečnosti v samostatné i týmové činnosti - zadáváme úkoly tak, aby měli ţáci moţnost si práci sami organizovat, navrhnout postup a časový rozvrh
A) Výchovně vzdělávací cíle - poznávat přírodní zákonitosti při aktivních a tvůrčích činnostech, jednak samostatně, jednak při práci ve skupinách - získávat jasné a konkrétní představy o přírodninách ţivých i neţivých a přírodních jevech na základě pozorování, je to dobrý předpoklad pro vytváření přesných pojmů - konkrétní představy o přírodninách a přírodních jevech doplňovat nejen četbou textů naučných, ale i uměleckých - učit ţáky zjišťovat základní vlastnosti zkoumaných přírodnin, nacházet souvislosti mezi jevy a ději v přírodě - nechat ţáky provádět pokusy, čímţ jim umoţníme poznat a pochopit přírodní děje, které nelze snadno pozorovat v přírodních podmínkách - na vycházkách zaměřovat pozornost ţáků na sledování určitých jevů - zaznamenávat výsledky pozorování a pokusů, diskutovat o nich se spoluţáky, vyvozovat závěry a za učitelova vedení je upřesňovat, popřípadě zobecňovat - uvědomovat si sebe jako člověka - ţivou bytost, která má své fyziologické a biologické funkce a potřeby, poznávat, co je pro člověka uţitečné a naopak škodlivé z hlediska hygieny, výţivy aj. - ţákům předávat základní poučení o bezpečném chování v různých ţivotních situacích i při mimořádných událostech, které ohroţují nejen zdraví jednotlivců, ale i celých skupin obyvatel - vést ţáky k tomu, aby si na základě svých zkušeností a sledování konkrétních situací postupně uvědomovali odpovědnost kaţdého (i nedospělého) člověka, za své zdraví a bezpečnost - upozorňovat ţáky na situace, při kterých by nevhodným chováním mohli ohrozit zdraví spoluţáků nebo zavinit úraz jiných lidí
119
- postupně si osvojovat a upevňovat zásady slušného chování mezi lidmi, učit se vzájemné toleranci, snášenlivosti a úctě k lidem, se kterými se setkávají - sledovat střídání ročních období, vést si záznamy ze svých pozorování, umět pozorované změny v přírodě zdůvodnit - dovést ţáky k uvědomění, ţe Země je jednou z planet, oběţnic Slunce, které jsou součástí vesmíru
B) Charakteristika výuky Výuka přírodovědy ve 2. vzdělávacím období navazuje na učivo prvouky, v mnohém ho prohlubuje a rozšiřuje. Charakter výuky je činnostní, to předpokládá provádění ţákovských pokusů, hovor o pozorovaných pokusech i jiných sledovaných přírodních úkazech. Ţáci mají moţnost v přírodovědném vyučování vyuţívat vědomosti z prvouky i své zkušenosti z vlastních pozorování přírody. Tím, ţe ţákům umoţňujeme, aby své vlastní zkušenosti a poznatky spojovali s novým učivem, snadno dosahujeme toho, ţe se učí se zájmem a mají dobré znalosti z přírodovědy. Při činnostech se ţáci učí spolupracovat, organizovat práci ve skupině i přijímat individuální odpovědnost za splnění určitého úkolu. Při přírodovědném vyučování se ve velké míře uplatňují mezipředmětové vztahy s výukou českého jazyka, matematiky, výtvarné i hudební výchovy, praktických činností. Těchto moţností velmi snadno vyuţíváme při realizaci krátkodobých projektů. Navrhujeme-li v tomto období ţákům vhodná témata pro projekty, jsou ţáci schopni samostatně úkoly do projektů vymýšlet a zpracovávat. Je to jedna z příleţitostí, při které mají ţáci moţnost dobře uplatnit své individuální schopnosti a nápady. Při poznávání přírody a jejich zákonitostí dochází ţáci k poznání, ţe Země a ţivot na ní tvoří celek, ve kterém jsou všechny hlavní děje v rovnováze. Je třeba, aby si ţáci uvědomili, ţe tuto rovnováhu můţe člověk svou činností snadno narušit, ale obvykle jen velmi obtíţně obnovit. Učí se vyuţívat svých poznatků, hodnotit svá pozorování a záznamy, hledat moţnosti, jak i oni mohou přispět k zlepšení ţivotního prostředí a k ochraně přírody. Významnou roli při činnostní výuce přírodovědy mají ţákovské pokusy. S přírodninami, jejich vlastnostmi, se zákonitostmi přírody se ţáci neseznamují jen při vyprávění nebo čtení, ale mají moţnost je zkoumat více smysly a mnohé poznatky sami objevovat. Provádění ţákovských pokusů z přírodovědy a příprava pomůcek na tyto pokusy se uskutečňuje ve 4. ročníku a hlavně v 5. ročníku ve spojení s praktickými činnostmi. Přírodovědu ve 4. a 5. ročníku vyučujeme ve dvou tematických okruzích: Rozmanitost přírody, Člověk a jeho zdraví Ve 4. ročníku se obě témata prolínají, hlavně ve spojení se zdravou výţivou a ochranou ţivotního prostředí. Pozornost je věnována rovněţ vybraným základním fyzikálním veličinám. V 5. ročníku je stěţejní téma „člověk“ zařazeno do kapitol: Člověk a neţivá příroda, Člověk a vesmír, Člověk a ţivá příroda a samostatné kapitoly Člověk. Prací a lidskými výtvory se zabývá kapitola s názvem Člověk a lidské výtvory
Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova Psychohygiena – 5. ročník Mezilidské vztahy – Projekt: Já a lidé – 5. ročník
120
Environmentální výchova Ekosystémy – 4., 5. ročník Základní podmínky ţivota – 4., 5. ročník Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí – Projekt: Den Země – 1. – 5. ročník
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 4. ročník 2 hodiny týdně Základní společenstva živých organismů: - ţivotní podmínky ţivých organismů, rozmanitost podmínek ţivota na Zemi - společenstva okolí lidských obydlí, společenstva polí, vod a lesů - poznávání nejznámějších druhů rostlin, hub a ţivočichů, jejich význam v přírodě a pro člověka - přizpůsobení organismů prostředí - rostlinstvo a ţivočišstvo na Zemi v různých ročních obdobích - rovnováha v přírodě, vzájemné vztahy mezi organismy Nerosty a horniny: - nejznámější nerosty a horniny, jejich vyuţití Měření: - měření délky, teploty, hmotnosti a času - poznávání a praktické uţívání různých měřidel poznaných fyzikálních veličin - uţívání základních jednotek délky, teploty, hmotnosti a času a běţně uţívaných odvozených jednotek
Člověk a příroda: - ohleduplné chování k přírodě a ochrana přírody – odpovědnost lidí, - ochrana a tvorba ţivotního prostředí, ochrana rostlin a ţivočichů - likvidace odpadů, ţivelné pohromy a ekologické katastrofy - mimořádné situace – ochrana a evakuace při poţáru Dopravní výchova - bezpečné chování v silničním provozu - dopravní značky - předcházení rizikovým situacím v dopravě a v dopravních prostředcích ( bezpečnostní prvky)
121
5. ročník 2 hodiny týdně Člověk a neživá příroda: - podmínky ţivota na Zemi - pozorování neţivé přírody Nerosty, horniny a půda: - nejběţnější a hospodářsky nejčastěji vyuţívané horniny a nerosty - vyuţití sestavených souborů nerostů a hornin k pozorování, poznávání, třídění - energetické suroviny, člověk a energie - sestavování jednoduchých elektrických obvodů - obnovitelné a neobnovitelné přírodní zdroje - vznik, sloţení a význam půdy, praktické pozorování půdy v okolí školy Člověk a vesmír: - od neţivé přírody do vesmíru - vesmír a Země, sluneční soustava - střídání dne a noci, střídání ročních období Člověk a živá příroda: - rozmanité podmínky ţivota na Zemi, podnebné pásy - ţivot v různých podnebných pásech - přizpůsobení organismů ţivotnímu prostředí - ţivot v oceánech a mořích - ochrana ţivočichů a rostlin, význam botanických a zoologických zahrad - společenstva ţivých organismů na území naší vlasti - třídění ţivých organismů do známých skupin - poznávání běţných druhů rostlin, hub a ţivočichů podle skutečnosti i obrázků - rovnováha v přírodě – význam, vzájemné vztahy mezi organismy - rizika v přírodě, rizika spojená s ročními obdobími a sezónními činnostmi, mimořádné události způsobené přírodními vlivy a ochrana před nimi
Člověk: - lidské tělo, základní stavba a funkce, ţivotní projevy člověka, pohlavní rozdíly mezi muţem a ţenou, základy lidské reprodukce, vývoj jedince - člověk se rozmnoţuje, roste a vyvíjí se - seznámení s vývojem dítěte před i po narození - péče o zdraví – zdravý ţivotní styl, denní reţim - správná výţiva, výběr a způsoby uchovávání potravin, vhodná skladba stravy, pitný reţim - nemoci přenosné a nepřenosné 122
- ochrana před infekcemi přenosnými krví( hepatitida, HIV/AIDS) - drobné úrazy a poranění, první pomoc při drobných poraněních, přivolání lékařské pomoci - nutnost zdrţenlivosti a opatrnosti při setkání s neznámými lidmi - partnerství, manţelství, rodičovství - základy sexuální výchovy- rodina, vztahy v rodině, partnerské vztahy, osobní vztahy, etická stránka vztahů, etická stránka sexuality - návykové látky a zdraví, hrací automaty a počítače, závislost, odmítání návykových látek - nebezpečí komunikace prostřednictvím elektronických médií - osobní bezpečí, označování nebezpečných látek - šikana, týrání, sexuální a jiné zneuţívání, brutalita a jiné formy násilí v médiích - přivolání pomoci v případě ohroţení fyzického a duševního zdraví – sluţby odborné pomoci - integrovaný záchranný systém Člověk a lidské výtvory: - zpracovávání výrobků, jejich vyuţívání, likvidace odpadů - informační technika a její rozumné uţívání - jednoduché stroje a zařízení, seznámení se s nimi při jednoduchých pokusech - ochrana přírody - vztah k ţivotnímu prostředí
D) Očekávané výstupy na konci 2. období Rozmanitost přírody Ţák: - objevuje a zjišťuje propojenost prvků ţivé a neţivé přírody, princip rovnováhy přírody a nachází souvislosti mezi konečným vzhledem přírody a činností člověka - vysvětlí na základě elementárních poznatků o Zemi jako součásti vesmíru souvislost s rozdělením času a střídáním ročních období - zkoumá základní společenstva ve vybraných lokalitách regionů, zdůvodní podstatné vzájemné vztahy mezi organismy a nachází shody a rozdíly v přizpůsobení organismů v prostředí - porovnává na základě pozorování základní projevy ţivota na konkrétních organismech, prakticky třídí organismy do známých skupin, vyuţívá k tomu i jednoduché klíče a atlasy - zhodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišuje aktivity, které mohou prostředí i zdraví člověka podporovat nebo poškozovat - stručně charakterizuje specifické přírodní jevy a z nich vyplývající rizika vzniku mimořádných událostí, v modelové situaci prokáţe schopnost se účinně chránit - zaloţí jednoduchý pokus, naplánuje a zdůvodní postup, vyhodnotí a vysvětlí výsledky pokusu Člověk a jeho zdraví Ţák: - vyuţívá poznatků o lidském těle k vysvětlení základních funkcí jednotlivých orgánových soustav a k podpoře vlastního zdravého způsobu ţivota - rozlišuje jednotlivé etapy lidského ţivota a orientuje se ve vývoji dítěte před a po jeho narození - účelně plánuje svůj čas pro učení, práci, zábavu a odpočinek podle vlastních potřeb a s ohledem na oprávněné nároky okolí 123
- uplatňuje účelné způsoby chování v situacích ohroţujících zdraví a v modelových situacích simulujících mimořádné události, vnímá dopravní situaci, správně ji vyhodnotí a vyvodí odpovídající závěry pro své chování jako chodec a cyklista - předvede v modelových situacích osvojené jednoduché způsoby odmítání návykových látek - uplatňuje základní dovednosti a návyky související s podporou zdraví a jeho preventivní ochranou - rozpozná ţivot ohroţující zranění, ošetří drobná poranění a zajistí lékařskou pomoc - uplatňuje ohleduplné chování k druhému pohlaví a orientuje se v bezpečných způsobech sexuálního chování mezi chlapci a děvčaty v daném věku
Vlastivěda Vzdělávací předmět Vlastivěda je realizován ve 4. a 5.. ročníku s časovou dotací 2 hodiny týdně v kaţdém ročníku. Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně, mimo budovu školy ( vycházky, exkurze)
Výchovné a vzdělávací strategie k rozvíjení klíčových kompetencí Kompetence k učení - ţákům předkládáme učivo s vyuţitím co nejvíce smyslů - klademe důraz na porozumění učivu v návaznosti s propojením poznatků z jiných vzdělávacích oblastí - motivujeme ţáky k úvahám o problému, k vyjádření vlastních závěrů, k - vedeme ţáky k vytřídění podstatných informací, postupně k samostatné tvorbě zápisků, které ţák zvládne vyuţívat při učení - zapojujeme ţáky do vyuţívání informačních a komunikačních technologií, ale i literatury, encyklopedií, časopisů apod. informační zdroje - vyuţíváme sebehodnocení ţáků - upozorňujeme na konkrétní vyuţití vědomostí a dovedností v praktickém ţivotě Kompetence k řešení problémů - motivujeme ţáky k samostatnému a tvořivému řešení daného úkolu - pomáháme ţákovi objevovat i jiná řešení - vedeme ţáky k práci s chybou,aby se nenechal se chybou odradit a svou činnost dovedl do konce - umoţňujeme ţákům své poznatky uplatnit v praktických situacích Kompetence komunikativní - vedeme ţáky k uţívání přesných pojmů ve stručném, jasném a logicky strukturovaném vyjádření - předkládáme skupinové aktivity s přiřazením rolí a pravidel pro komunikaci - zapojujeme ţáky do týmové spolupráce - vytváříme prostor pro obhajobu jejich vlastního řešení úkolů
124
Kompetence sociální - tvoříme společně s ţáky pravidla pro práci v různě velkých skupinách a trváme na respektování stanovených pravidel - vyţadujeme vzájemnou toleranci a pomoc - dbáme na vstřícnou atmosféru při vzájemné komunikaci Kompetence občanské - vedeme ţáky k uvědomění si svých povinností i práv - motivujeme ţáky k zodpovědnosti za plnění nejen dílčích částí společného úkolu, ale i za jiné kaţdodenní aktivity ţáků - učíme ţáky kriticky posuzovat jednotlivá řešení problémů ve společnosti, na modelových příkladech demonstruje pozitivní a negativní projevy chování Kompetence pracovní - vyţadujeme, aby ţáci dodrţovali zásady bezpečnosti při všech aktivitách - vedeme ţáky k organizování a samostatnému plánování práce a pracovních postupů - učíme ţáky vědomě uţívat a ovládat digitální techniku - dbáme na naplnění dohodnuté kvality, postupů a termínů zadaných úkolů
A) Výchovně vzdělávací cíle -
dát ţákům přehled o jejich regionu - kraji získávat postupně základní zeměpisný přehled o České republice a Evropě učit ţáky číst a vyhledávat základní údaje v mapě České republiky a Evropy osvojovat si nové pojmy v souvislosti s orientací na mapě seznamovat ţáky s významnými etapami našich národních dějin vyvolat u ţáků zájem o minulost a o kulturní bohatství regionu i celé země učit ţáky zařazovat hlavní události časově do staletí poznávat, jak se ţivot lidí vyvíjí a mění, jakým změnám podléhají věci kolem nás sledovat změnu staveb a způsobu ţivota v průběhu staletí osvojovat si základní dějepisné pojmy související s uspořádáním společnosti probouzet u ţáků pěkný vztah k místu bydliště postupně rozvíjet vědomí sounáleţitostí se svou zemí, světadílem upevňovat základy správného chování mezi lidmi bez ohledu na barvu pleti učit ţáky vzájemné úctě, pomoci a snášenlivosti mezi sebou utvářet pracovní návyky při individuálních činnostech i práci ve skupinách vést ţáky k propojování místních historických, zeměpisných a kulturních informací poznávat historii místa a kraje z dostupných zdrojů (členové rodiny, muzea, památky, knihovny) k poznávání charakteristiky určitého regionu i událostí vyuţívat informační technik
B) Charakteristika výuky Vyučovací předmět vlastivěda zahrnuje ve 4. a 5. ročníku učivo zeměpisné a historické. Je účelné věnovat zeměpisnému i dějepisnému učivu v obou ročnících po 1 hodině týdně (ne však zeměpis 125
jedno pololetí a dějepis druhé pololetí). Kaţdý historický jev probíhá v určitém zeměpisném prostředí, proto je vhodné dávat obě tyto sloţky vlastivědy do vzájemné souvislosti. Ţáci v tomto věku se dívají na dějiny očima současnosti. Je třeba proto stále dbát na rozvíjení jejich jasných představ o minulosti. Aby počáteční dějepisné vyučování tento základní úkol plnilo a minulost se zobrazovala v myslích ţáků ţivě, je vhodné historická schémata a popisované děje provázet různým znázorněním minulosti. K tomu velmi pomohou další mezipředmětové vazby spojené s vlastivědnou výukou. Jsou to např. vazby se čtením, výtvarnou výchovou, matematikou, praktickými činnostmi i hudební výchovou. Dějinné události se ţákům velmi dobře přiblíţí a stanou se pro ně zajímavějšími, pokud mají příleţitost své představy individuálně výtvarně i literárně ztvárňovat. Pouţívané učebnice a pracovní sešity vlastivědy (Nová škola) dávají k takové výuce dostatek námětů. Charakter výuky se tak v celém rozsahu stává činnostním. Významným pomocníkem při výuce vlastivědy jsou čítanky pro 4. a 5. ročník, které svými uměleckými historickými články učivo obohacují. Umělecké texty ţákům barvitě a obrazně popisují události dějin i jednání historických postav. Výuku vlastivědy výborně doplňuje čtení z historických čítanek. K přiblíţení učiva pomáhají jejich ilustrace, plánky, časové osy, stručné vyprávění určitých důleţitých událostí z historie našeho národa. K pochopení časových souvislostí napomohou časové přímky rozdělené na stoleté úseky. Délku století je třeba dětem objasnit např. pomocí věku rodičů a prarodičů. Zeměpisné učivo navazuje na poznatky z prvouky. Od pozorování nejbliţšího okolí bydliště a školy ţáci přecházejí k zeměpisnému pozorování svého kraje a republiky aţ po její začlenění do Evropy. Přímé a názorné vyučování se doplňuje čtením zeměpisných článků, ţáci se učí pozorovat a číst z plánů a map. Zařazovány jsou praktická cvičení jako např.: rozlišování zeměpisných značek, práce s kompasem, měřítkem mapy apod. Tyto činnosti připravují ţáka na vyučování zeměpisu na 2. stupni i na vyuţití zeměpisných poznatků v praktickém ţivotě. Výuku vlastivědy vhodně doplňují návštěvy muzeí, výstav, významných historických míst a památek. Také vhodné zeměpisné nebo historické filmy a videoukázky výuku vlastivědy doplní a zpestří. Rodné město a rodný kraj jsou součástí vlasti. Jejich dějiny tvoří součást dějin celé země. Události, které jsou zachyceny v dějinách místa, kde ţáci ţijí, jsou jim blízké a srozumitelné. Proto k hlubšímu rozvíjení jasných představ o minulosti vyuţíváme i všech místních historických archeologických památek jako jsou např.: nálezy nádob, nástrojů, mohyly, hradiště aj. a také památek stavitelských jako např.: hrady, zámky, kostely, radnice, morové sloupy, sochy aj. K vlastivědnému učivu patří vycházky. Hlavní pomůckou při vyučování zeměpisného učiva však zůstává mapa. Učivo týkající se podnebí propojujeme s výukou přírodovědy. Je přitom třeba provádět měření teploty a zapisovat výsledky. Ţáci zapisují rovněţ dobu slunečního svitu, druh vodních sráţek, sílu větru (vánek, vítr, vichřice), charakter počasí (polojasno, jasno, oblačno, zataţeno). Tím se pro ně stane učivo jasným a srozumitelným. Také další vlastivědná témata, např.: Půda a zemědělství, Nerostné bohatství, Ochrana přírody, je nutné stále propojovat s učivem přírodovědy.
Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova Hodnoty, postoje, praktická etika – 5. ročník Výchova demokratického člověka Formy participace občanů v politickém ţivotě – 4. ročník Občanská společnost a škola – 5. ročník 126
Výchova k myšlení v Evropských a globálních souvislostech Jsme Evropané – 4. ročník Evropa a svět nás zajímá – 5. ročník Objevujeme Evropu a svět – 5. ročník Multikulturní výchova Etnický původ – 5. ročník Environmentální výchova Ekosystémy – 4. ročník
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 4. ročník 2 hodiny týdně
Dějepisná část Lidé a čas - orientace v čase a časový řád – určování času, čas jako fyzikální veličina, dějiny jako časový sled událostí, kalendáře, letopočet, generace, denní reţim , roční období - lidé a obory zkoumající minulost
Učivo: - časová osa, období před naším letopočtem, období našeho letopočtu - české země v pravěku, doba kamenná, bronzová, ţelezná - příchod Slovanů, konec pravěku v našich zemích - Sámův kmenový svaz, 7. století v našich dějinách - naše nejstarší minulost v pověstech, bájích a mýtech, minulost kraje a předků - Velkomoravská říše, příchod Cyrila a Metoděje - vznik českého státu, vláda přemyslovských kníţat - ţivot prostých lidí za vlády prvních Přemyslovců, Kosmas, románský stavební sloh - vznik Českého království, vláda přemyslovských králů - český stát za vlády Lucemburků, Jan Lucemburský - období vlády krále Karla IV., rozkvět země, rozvoj vzdělanosti - ţivot ve středověku, šlechta, církev, ţivot ve vesnici, ve městě, gotický stavební sloh - období vlády krále Václava IV. - mistr Jan Hus a jeho učení - husitské války, Jan Ţiţka, Prokop Holý - české země po husitských válkách, král Jiří z Poděbrad - první Habsburkové na českém trůně, císař Rudolf II., období renesance 127
Zeměpisná část Učivo: - naše vlast Česká republika, poloha, obyvatelé, členění území ČR na kraje - kraje a krajská města - regionální památky, péče o památky - Česká republika - demokratický stát, státní symboly, státní svátky - mapy a plány, mapy obecně zeměpisné a tematické- obsah, grafika, vysvětlivky - orientace v krajině, světové strany a jejich určování - povrch České republiky - vodstvo České republiky - počasí a podnebí - půda a zemědělství - nerostné bohatství, těţba a zpracování nerostných surovin - průmysl, výroba, průmyslový závod - ochrana přírody, chráněná území - cestujeme po naší vlasti, přírodní zajímavosti a národní kulturní památky - cestujeme naším krajem
5. ročník 2 hodiny týdně
Dějepisná část Učivo: - bitva na Bílé hoře, poráţka české šlechty - doba pobělohorská, ţivot na zámku, ve městě, ţivot poddaných - ţivot v době barokní, stavitelství, hudba - ve školních lavicích, Jan Amos Komenský - světlo rozumu, doba osvícenská, vláda Marie Terezie a Josefa II. - ţivot na vesnici, bydlení, oblékání, venkovské zvyky - manufaktury a první stroje, parní stroj, čeští vynálezci - obrození měšťanské společnosti, nástup kapitalismu, nadvláda němčiny - počátky národního obrození, F. Palacký, J. K. Tyl - z poddaného člověka občan, rok 1848, K. H. Borovský - stroje ovládly ţivot, růst tovární výrovy, nástup elektřiny - vznik Rakousko-Uherska, profesor T. G. Masaryk na české univerzitě - Národ sobě, rozvoj kultury a umění - Češi a Němci, historie vztahů obou národů - směřujeme k samostatnosti, 1. světová válka, odpor proti Rakousko-Uhersku - vznik Československé republiky, T. G. Masaryk, ţivot v ČSR - 2. světová válka, válečná a poválečná léta - od totalitní moci k demokracii 128
Zeměpisná část Místo, kde žijeme Česká republika: - kde jsme byli o prázdninách - kraj, v němţ ţijeme - opakování ze 4. ročníku - kraje České republiky - základní poznatky o krajích ze 4. ročníku Kraj, ve kterém žijeme: Do tohoto tématu je zahrnuto všech 14 krajů (v učebnici jsou stejným způsobem zpracovány údaje o jednotlivých krajích, jsou stejně obsáhlým souborem fotografií nejvýznamnějších míst). Se ţáky se však v 5. ročníku probírá podrobně Kraj Vysočina. Toto učivo se doplňuje o další informace, které ţáci vyhledávají na základě doplňujících otázek v učebnici. Vyuţívá se dostupných informačních materiálů z krajských informačních center. Vhodné jsou informace z různých míst kraje, které mohou ţáci získat při hodinách informatiky, na výletech, exkurzích apod. V případě zájmu ţáků si můţete vybrat další kraj, ke kterému mají ţáci nějakou vazbu, s krajem se pak seznamujete informativně, podrobnosti z dalších krajů se nehodnotí známkou. K seznamování ţáků s dalšími kraji můţete vhodně vyuţít skupinovou práci. Skupina si vybere některý kraj, společně o něm shromáţdí informace a potom ho představí zvolenou formou spoluţákům. Při výuce je třeba pravidelně pracovat s mapou. Je součástí učebnice pro 5. ročník. Česká republika - demokratický stát - poloha České republiky, vznik, obyvatelstvo, národ - Praha hlavní město ČR, prezident, vláda, parlament - státní svátky a významné dny, státní symboly - historie města, Praţský hrad a Hradčany, plán města - základy státního zřízení a politického systému ČR, státní správa a samospráva - armáda ČR Česká republika - součást společenství hospodářsky vyspělých států - Evropská unie - mezinárodní organizace, jejich zkratky a význam Evropa - sjednocující se světadíl - sousední státy České republiky, Slovensko, Polsko, Německo, Rakousko - seznámení ţáků se základními údaji o sousedních státech Evropa a svět - kontinenty, evropské státy, cestování - poloha a povrch Evropy, vodstvo a podnebí Evropy - rostliny a ţivočichové - hospodářství a obyvatelstvo Evropy
129
Lidé kolem nás - rodina – ţivot a funkce rodiny, práce fyzická a duševní, zaměstnání - souţití lidí– mezilidské vztahy, komunikace, principy demokracie obchod, firmy, zájmové spolky, politické strany, církve, pomoc nemocným, sociálně slabým, společný „evropský dům“ - chování lidí – pravidla slušného chování, principy – ohleduplnost, etické zásady, zvládání emocionality, rizikové situace, rizikové chován, předcházení konfliktům - právo a spravedlnost – základní lidská práva a práva dítěte, práva a povinnosti ţáků školy, protiprávní jednán a korupce, právní ochrana občanů a majetku včetně nároku na reklamaci, soukromého vlastnictví, duševních hodnot - vlastnictví – soukromé, veřejné, osobní, společné; hmotný a nehmotný majetek; rozpočet, příjmy a výdaje domácnosti, hotovostní a bezhotovostní forma peněz, způsoby placení, banka jako správce peněz, úspory , půjčky - kultura – podoby a projevy kultury, kulturní instituce, masová kultura a subkultura - základní globální problémy – významné sociální problémy, problémy konzumní společnosti, nesnášenlivost mezi lidmi, globální problémy přírodního prostředí
D) Očekávané výstupy na konci 2. období Místo, kde žijeme Ţák: - určí a vysvětlí polohu svého bydliště nebo pobytu vzhledem ke krajině a státu - určí světové strany v přírodě i podle mapy, orientuje se podle nich, respektuje zásady bezpečného pohybu a pobytu v přírodě - rozlišuje mezi náčrty, plány a základními typy map, vyhledává jednoduché údaje o přírodních podmínkách a sídlištích lidí na mapách naší republiky, Evropy a polokoulí - vyhledá typické regionální zvláštnosti přírody, osídlení, hospodářství a kultury, jednoduchým způsobem posoudí jejich význam z hlediska přírodního, historického, politického, správního a vlastnického - zprostředkuje ostatním zkušenosti, záţitky a zajímavosti z vlastních cest a porovná způsob ţivota a přírodu v naší vlasti i v jiných zemích - rozlišuje hlavní orgány státní moci a některé jejich zástupce, symboly našeho státu a jejich význam Lidé kolem nás Ţák: - vyjádří na základě vlastních zkušeností základní vztahy mezi lidmi, vyvodí a dodrţuje pravidla pro souţití ve škole, mezi chlapci a dívkami, v rodině, v obci (městě) - rozlišuje základní rozdíly mezi lidmi, obhájí a odůvodní své názory, připustí svůj omyl, dohodne se na společném postupu - rozpozná ve svém okolí jednání a chování, která se uţ tolerovat nemohou a která porušují základní lidská práva nebo demokratické principy - orientuje se v základních formách vlastnictví, pouţívá peníze v běţných situacích, odhadne a zkontroluje cenu nákupu a vrácené peníze, na příkladu ukáţe nemoţnost realizace všech ctěných výdajů, vysvětlí, proč spořit, kdy si půjčovat a jak vracet dluhy - poukáţe v nejbliţším společenském a přírodním prostředí na dobré změny a některé problémy a navrhne moţnosti zlepšení ţivotního prostředí obce (města) 130
Lidé a čas Ţák: - pracuje s časovými údaji a vyuţívá zjištěných údajů k pochopení vztahů mezi ději a mezi jevy - vyuţívá archivů, knihoven, sbírek muzeí a galerií jako informačních zdrojů pro pochopení minulosti zdůvodní základní význam chráněných částí přírody,nemovitých i movitých kulturních památek - rozeznává současné a minulé a orientuje se v hlavních reáliích minulosti i současnosti naší vlasti s vyuţitím regionálních specifik - srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob ţivota a práce předků na našem území v minulosti a současnosti s vyuţitím regionálních specifik - objasní historické důvody pro zařazení státních svátků a významných dnů
VZDĚLÁVACÍ OBLAST:
ČLOVĚK A SPOLEČNOST
Vzdělávací oblast je v 6. – 9. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacích předmětů: - Dějepis - Výchova k občanství Tato vzdělávací oblast vybavuje ţáka znalostmi a dovednostmi potřebnými pro jeho aktivní zapojení do ţivota demokratické společnosti. Seznamuje ţáky s vývojem společnosti a zaměřuje se na formování pozitivních občanských postojů. Posiluje vědomí sounáleţitosti s ostatními evropskými zeměmi, včetně kolektivní obrany, a její nedílnou součástí je i prevence rasistických a xenofobních postojů, výchova k toleranci a respektování lidských práv a výchova k úctě přírodního a kulturního bohatství. Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost se u ţáků formují postoje a dovednosti důleţité pro aktivní vyuţití v občanském ţivotě. Ţáci se učí rozpoznávat společenské problémy, vyvozovat z nich závěry a uplatňovat je v reálném ţivotě. Oblast přispívá také k rozvoji finanční gramotnosti a k osvojení pravidel chování při běţných rizikových situacích i při mimořádných událostech. Vzdělávací oblast Člověk a společnost navazuje přímo na vzdělávací oblast Člověk a jeho svět. Mezipředmětové vazby jsou realizovány zvláště se vzdělávací oblastí Člověk a příroda.
131
Rozvíjení klíčových kompetencí Kompetence k učení Pro postupné rozvíjení této kompetence u ţáků: necháváme ţáky individuálně nebo ve skupinách pracovat s učebnicí, odborným textem a historickými mapami vedeme ţáky k samostatnému vyhledávání a třídění informací, k jejich zhodnocení a vyuţití v hodinách i praktickém ţivotě klademe důraz na porozumění učivu zaměřujeme se na to, aby ţáci dokázali uvádět jednotlivé události do souvislostí, pochopili jejich příčiny a vytvářeli si komplexní pohled na společenské a kulturní jevy snaţíme se zajímavými metodami práce motivovat ţáky, aby získali pozitivní vztah k učení Kompetence k řešení problémů Pro postupné rozvíjení této kompetence u ţáků: vedeme ţáky k tomu, aby dokázali získané poznatky vyuţít při samostatné práci, například při přípravě referátů umoţňujeme ţákům vyhledávání některých informací, jejich třídění, vedeme je a usměrňujeme, s citem opravujeme chyby vedeme ţáky k tomu, aby nacházeli paralely mezi minulostí a současností necháváme ţáky obhajovat svá stanoviska k problémům, vyvozovat své vlastní závěry vedeme ţáky k tomu, aby se dokázali orientovat v základních otázkách společenského ţivota Kompetence komunikativní Pro postupné rozvíjení této kompetence ţákům umoţňujeme: vyjadřovat svoje myšlenky a názory na jednotlivé události a společenské jevy diskutovat se spoluţáky i s učitelem, obhajovat svoje názory a argumentovat porovnávat svoje názory s názory spoluţáků, naslouchat druhým vyprávět o poznatcích získaných z četby, historických filmů, naučných pořadů či masmédií rozumět různým typům textů a obrazových materiálů, vyuţívat jich při komunikaci s ostatními Kompetence sociální a personální Pro postupné rozvíjení této kompetence u ţáků: umoţňujeme ţákům i práci ve skupinách tvoříme heterogenní skupiny, aby i ţáci slabší zaţili úspěch vedeme ţáky k vzájemné toleranci a vytvoření pohodového klimatu ve třídě správnými metodickými postupy podporujeme ţákovu sebedůvěru uplatňování aktivního přístupu k ochraně zdraví, ţivota, majetku i poznávání otázek obrany státu orientace v problematice peněz a cen, spravování osobního rozpočtu s ohledem na měnící se ţivotní situaci Kompetence občanská Pro postupné rozvíjení této kompetence u ţáků: vedeme ţáky k pochopení jejich základních povinností i práv dbáme na to, aby se ţáci k sobě chovali slušně, aby odmítali hrubost a násilí vedeme ţáky k pochopení základních principů společenských norem usilujeme o to, aby ţáci chránili naše kulturní dědictví, správnými metodickými postupy u nich pěstujeme zájem o umění, historii dbáme na to, aby ţáci nebyli lhostejní k ekologickým problémům současnosti
132
Kompetence pracovní Pro postupné rozvíjení této kompetence u ţáků: vedeme ţáky k získávání orientace v nejrůznějších oborech lidské činnosti, zhodnocení jejich významu pro společnost usilujeme o to, aby ţáci vyuţívali své dosavadní poznatky a zkušenosti a reálně dokázali zhodnotit své moţnosti a schopnosti při výběru profesního zaměření podporujeme kreativitu a podnikatelské myšlení ţáků
Dějepis Vzdělávací předmět Dějepis je v 6. – 9. ročníku vyučován po 2 vyučovacích hodinách týdně. 7 vyučovacích hodin je z minimálně závazné časové dotace pro vzdělávací oblast Člověk a společnost je posíleno o 1 disponibilní hodinu.
A) Výchovně vzdělávací cíle
poznání hlavních dějinných epoch ve vývoji lidstva i vlastního národa pochopení proměn ve způsobu ţivota lidí poznání společenských jevů a procesů promítajících se do kaţdodenního ţivota objektivní posuzování společenských jevů minulosti i současnosti utváření pozitivního hodnotového systému pochopení souvislostí celospolečenského dění s dějinami regionu umění vysvětlit příčiny a důsledky historických událostí osvojování poznatků o minulosti, pokud je to moţné, za aktivní účasti ţáků schopnost zaujímat vlastní stanovisko k dějinným událostem a vyuţívat při tom vhodné prostředky komunikace úcta ke kulturnímu dědictví lidstva i vlastního národa respektování náboţenských, rasových a jiných odlišností lidí osvojování práce s odbornými texty, multimediální technikou přijímání poznatků z nového vyučovacího předmětu dějepis s porozuměním podněcování ţáků k samostatnosti a tvořivosti při zadání konkrétních úkolů vyuţívání vlastních ţivotních zkušeností a osvojených poznatků z jiných předmětů při řešení konkrétních úkolů vedení ţáků k tomu, aby vyuţívali osvojené poznatky k tvorbě rozsáhlejších prací (samostatně nebo ve skupinové spolupráci) podněcování zájmu ţáků o minulost i současnost vlastního národa i jiných kulturních společenství, uvědomění si sounáleţitosti s evropskou kulturou
B) Charakteristika výuky Dějepis přináší základní poznatky o minulosti, o významných historických událostech a osobnostech, které nám umoţňují orientovat se v současnosti. Hlavním posláním je kultivace historického vědomí jedince. Důleţité je zejména poznání dějů, skutků a jevů, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj společnosti a promítly se do současnosti. Důraz je kladen hlavně na dějiny 19. a 20. století a na hlubší poznání dějin vlastního národa v kontextu s evropským a světovým vývojem. Nedílnou součástí výuky je i poznání dějin vědy, techniky, umění a náboţenství. Podstatné je rozvíjení časových a prostorových představ ţáků vedoucích k pochopení historických jevů. Zřetel je kladen na zařazování regionálních dějin, poznání významných památek 133
a osobností regionu. Ţáci jsou vedeni k tomu, ţe historie není jen uzavřenou minulostí, ale je kladením otázek, jimiţ se současnost ptá po svém charakteru. Ţáci jsou vedeni k trvalému osvojení základního učiva, nejsou zatěţováni kvantem encyklopedických údajů, snaţí se získávat informace o historických jevech z dostupných zdrojů. Jsou schopni vést dialog s učitelem a spoluţáky a hájit své názory. Výuka je doplňována vycházkami a exkurzemi, při nichţ ţáci poznají práci v archivech, knihovnách, expozice muzeí či významné kulturní památky města a celé ČR.
Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova je realizována v 6. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Rozvoj schopností poznávání (ţákům se do rukou dostávají napodobeniny nástrojů a šperků doby pravěku, při práci s obrazovým materiálem či internetem mají moţnost poznat úroveň vyspělých starověkých civilizací), v 7. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Seberegulace a sebeorganizace (při přípravě referátů či jiných samostatných prací se ţáci učí organizovat si svůj čas, dosáhnout co nejlepších výsledků a nezabývat se nadměrným mnoţstvím faktů, oddělovat podstatné od nepodstatného), v 8. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Poznávání lidí (zejména při skupinové práci se spoluţáci poznávají navzájem, učí se respektovat jeden druhého, přizpůsobovat se) a v 9. ročníku prostřednictvím tematického kruhu Komunikace (dialogy s učitelem i spoluţáky a obhajoba vlastního názoru dosahují u ţáků tohoto ročníku kvalitativně nejvyššího stupně). Výchova demokratického občana je realizována v 8. a 9. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Občan, občanská společnost a stát (ţáci se seznamují s textem Listiny občanských práv a svobod, porovnávají úlohu občana v různých politických zřízeních, snaţí se pochopit principy parlamentarismu, pracují s textem Ústavy a pokouší se všechny ukázky interpretovat a pochopit) a v 6., 8. a 9. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Principy demokracie jako formy vlády a způsobu rozhodování (s pojmem demokracie se setkávají v učivu o starověkých Aténách a vývoji jednotlivých států v 19. a 20. století, pracují zejména s texty odborné i krásné literatury, uplatňují i mezipředmětové vztahy, dokáţou uvádět konkrétní příklady demokratických států). Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech je realizována v 9. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Jsme Evropané. Ţáci na základě všech svých poznatků dokáţou charakterizovat postavení naší země v Evropě, porovnat hospodářský, politický a kulturní vývoj ČR s ostatními evropskými zeměmi. Multikulturní výchova je realizována v 9. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Kulturní diference. V učivu o odlišnosti nejrůznějších kultur u ţáků formujeme postoje, které uznávají jedinečnost a svébytnost kaţdého člověka, jeho právo na existenci bez rozdílu barvy pleti, náboţenství či tradic a zvyků. Environmentální výchova je realizována v 7. a 9. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí. V regionálních dějinách o našem městě a při vycházce mohou hodnotit úroveň ţivotního prostředí ve městě, vyprávět o tom, jak oni sami přispívají k ochraně prostředí, poznávají krásu uměleckých památek našeho města, dokáţou zhodnotit význam všech světových kulturních památek a nutnost pečovat o ně. Mediální výchova je realizována v 6. - 9. ročníku zejména prostřednictvím tematických okruhů Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení a Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality. Ţáci při výuce vyuţívají všechna média jako zdroj informací, učí se interpretovat sdělení, odhadnout pravdivost sdělení a formovat své stanovisko k problémům.
134
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. ročník 2 hodiny týdně Úvod do dějepisu poznání minulosti, úkol historické vědy, práce historika historické prameny a jejich uchovávání – muzea, archivy, galerie, knihovny orientace v čase – časová přímka, historická mapa hlavní historické epochy Život v pravěku členění pravěku archeologie starší a střední doba kamenná (paleolit a mezolit) – způsob ţivota, nástroje významná archeologická naleziště u nás a v Evropě vznik a vývoj lidského rodu – člověk zručný, vzpřímený, rozumný a dnešního typu mladší a pozdní doba kamenná (neolit a eneolit) – zemědělství a chov dobytka, rozvoj výroby rodová společnost umění a náboţenství doba bronzová a ţelezná – nástroje, způsob obţivy, společenská organizace keltská civilizace Starověk podmínky pro vznik prvních starověkých států starověký Egypt – počátky a vývoj kultura Egypta – písmo, vědy, náboţenství, umění Mezopotámie – sumerské městské státy Asýrie a Babylonie kultura starověké Mezopotámie – písmo, vědy, náboţenství, umění Fénicie, Chetitská říše, Persie Palestina – Ţidé a judaismus starověká Indie a její kultura starověká Čína a její kultura přínos starověkých států pro světovou kulturu Starověké Řecko přírodní podmínky minojská kultura na Krétě Mykény a doba homérská – Ilias a Odysea archaické období – kolonizace a obchod řecké městské státy – Sparta a Atény (Solon) řecko-perské války Atény za Perikla boj o nadvládu v Řecku – peloponéská válka řecká kultura – písmo, vědy, umění (malířství, sochařství, literatura, architektura, divadlo), sport a hry vzestup Makedonie a Alexandr Makedonský helénistická kultura přínos řecké kultury pro evropskou civilizaci Starověký Řím přírodní podmínky Etruskové 135
doba královská raná římská republika – státní zřízení, společnost boj o ovládnutí Apeninského poloostrova a Středomoří – punské války krize a zánik římské republiky – občanské války, Spartakovo povstání, Caesar období principátu a císařství – vrchol a úpadek říše vznik křesťanství krize římské říše – rozdělení říše a zánik říše západořímské římská kultura – věda, umění, náboţenství a její přínos evropské cicilizaci
7. ročník 2 hodiny týdně Středověk od 5. do 12. století formování středověké Evropy křesťanství franská a byzantská říše arabská říše a islám církev a vzdělanost románský sloh Slované – Sámova říše, Velká Morava – rozsah, význam cyrilometodějské mise, kultura počátky českého státu – první Přemyslovci vznik Kyjevské Rusi, státy jiţních Slovanů, počátky polského a uherského státu svatá říše římská Čechy v době kníţecí významné památky románské kultury na našem území počátky středověké Anglie a Francie, Vikingové kříţové výpravy Středověk od 13. do 15. století rozvoj řemesel a obchodu vznik a úloha měst gotika Čechy za vlády posledních Přemyslovců Lucemburkové na českém trůně hospodářský a kulturní rozvoj za Karla IV. významné památky gotické kultury na našem území stoletá válka mezi Anglií a Francií husitství – průběh, výsledky, osobnosti vláda Jiřího z Poděbrad český stát za vlády Jagellonců pozdní gotika, počátky humanismu a renesance v našich zemích Novověk počátek novověku, objevné plavby – průběh, výsledky, význam pro Evropu vzestup Španělska, nizozemský odboj renesance a humanismus náboţenská reformace nástup Habsburků na český trůn doba předbělohorská – česká stavovská společnost a počátky protihabsburského odboje třicetiletá válka – průběh a důsledky pro naše země a Evropu
136
8. ročník 2 hodiny týdně Novověk české země v pobělohorském období baroko anglická revoluce absolutistické monarchie – Francie za Ludvíka XIV., carské Rusko za Petra I., vznik Pruska osvícenství – rozvoj vzdělanosti, vědy, techniky a umění osvícenský absolutismus, reformy Marie Terezie a Josefa II. Rusko za Kateřiny Veliké, dělení Polska počátek průmyslové revoluce změny ve společnosti, kultuře a umění vznik USA Velká francouzská revoluce – příčiny, průběh a výsledky napoleonské války a uspořádání Evropy po vídeňském kongresu vznik rakouského císařství, Metternichův absolutismus šíření průmyslové revoluce národní obrození – etapy a hlavní představitelé liberalismus, nacionalismus, utopický socialismus revoluční rok 1848 v Evropě a v našich zemích Bachův absolutismus vznik Rakousko – Uherska Evropa v 2. polovině 19. století – Anglie, Francie, Rusko sjednocení Itálie a Německa válka Severu proti Jihu technický pokrok a jeho šíření česká politika na konci 19. století – politické strany a jejich představitelé vztah Čechů a Němců industrializace českých zemí česká kultura mezinárodní vztahy před I. světovou válkou – vznik Trojspolku a Dohody Dějiny 20. století I. světová válka – sarajevský atentát, fronty, průběh, ruské revoluce, domácí a zahraniční odboj, výsledky vznik Československa
9. ročník 2 hodiny týdně Dějiny 20. století poválečné uspořádání světa hospodářské, politické a kulturní poměry v meziválečném Československu Evropa a svět ve 20. a 30. letech – vývoj v Anglii, Francii, USA, Německu a Itálii vznik SSSR, projevy a důsledky stalinismu světová hospodářská krize a její důsledky nástup nacismu v Německu, fašistická hnutí boj demokratických sil v Československu a v Evropě proti totalitním reţimům krize versailleského systému Mnichovská konference, její důsledky
137
II. světová válka příčiny průběh: přepadení Polska, západní Evropy, pád Francie, bitva o Anglii, napadení SSSR, vstup USA do války, obrat na východní frontě, válka v Tichomoří, severní Africe, otevření druhé fronty, osvobozování okupovaných území, SNP, květnové povstání, pád Berlína, kapitulace Japonska od Mnichova k okupaci – tzv. druhá republika Protektorát Čechy a Morava holocaust domácí a zahraniční odboj, exilová vláda heydrichiáda účast československých vojáků na frontách II. světové války výsledky II. světové války Československo a svět v 2. polovině 20. století poválečná proměna světa – Postupimská konference poválečné Československo – hospodářské, národnostní a kulturní problémy (odsun Němců a Maďarů, odmítnutí Marshallova plánu) boj o podobu Československa nastolení totality v Československu – únor 1948 poválečný vývoj v SSSR a zemích jeho sféry vlivu poválečný vývoj v západní Evropě, USA, Japonsku země „třetího světa“ vznik studené války, rozdělení světa do vojenských bloků – NATO, Varšavská smlouva vývoj v 50. a 60. letech ve světě Československo v době totality (politické procesy, změny v zemědělství a průmyslu) uvolnění politického nátlaku v 60. letech pokus o reformu v roce 1968 - „praţské jaro“ okupace a následná normalizace vývoj v 70. a 80. letech ve světě rozpad SSSR a pád komunistických reţimů pád komunistického reţimu v Československu – obnova demokracie a trţní ekonomiky globální problémy lidstva a jejich řešení pluralita kultur
D) Očekávané výstupy na konci 3. období Úvod do dějepisu Ţák: - vysvětlí význam zkoumání dějin - uvede příklady zdrojů informací o minulosti, vysvětlí význam muzeí, archivů, galerií a knihoven - orientuje se na časové ose a v historických mapách, řadí hlavní historické epochy chronologicky Pravěk Ţák: - charakterizuje ţivot pravěkých sběračů a lovců, jejich materiální a duchovní kulturu - objasní ţivot v paleolitu, neolitu a období kovů a význam zemědělství, dobytkářství a zpracování kovů pro společnost - uvede příklady archeologických vykopávek na našem území 138
Starověk Ţák: objasní vliv přírodních poměrů na vznik prvních velkých zemědělských civilizací uvede příklady památek, které se staly součástí světového kulturního dědictví objasní význam antiky pro rozvoj světové civilizace uvede příklady osobností antiky důleţité pro evropskou civilizaci uvede rozdíly ve formách vlády v jednotlivých státech a vysvětlí podstatu antické demokracie charakterizuje dobu královskou, období republiky a císařství v Římě objasní zrod křesťanství a jeho souvislost s judaismem Středověk Ţák: popíše změny v Evropě, které nastaly v souvislosti s příchodem nových etnik, christianizace a vzniku států dokáţe porovnat základní rysy západoevropské, byzantsko-slovanské a islámské kulturní oblasti popíše situaci ve Velkomoravské říši a českém státě a jejich postavení v Evropě vymezí významná období českého státu – Přemyslovci, Lucemburkové, doba husitská, Jiří z Poděbrad, Jagellonci objasní úlohu křesťanství a víry v ţivotě středověkého člověka, konflikty mezi mocí světskou a církevní popíše postavení jednotlivých vrstev středověké společnosti uvede příklady románské a gotické kultury Novověk Ţák: vysvětlí znovuobjevení antického ideálu člověka, nové myšlenky ţádající reformu církve vymezí význam husitské tradice pro český politický a kulturní ţivot popíše příčiny, průběh a důsledky objevných plaveb charakterizuje postavení českých zemí v habsburské monarchii vysvětlí náboţenské rozdělení Evropy a popíše příčiny, průběh a důsledky třicetileté války objasní pojmy absolutismus, konstituční monarchie a parlamentarismus a uvede příklady evropských zemí rozpozná hlavní znaky jednotlivých kulturních stylů a uvede jejich představitele a příklady významných kulturních památek vysvětlí vliv osvícenství na rozvoj našich zemí dokáţe popsat podstatné změny vedoucí k modernizaci společnosti objasní souvislost mezi Velkou francouzskou revolucí a napoleonskými válkami na jedné straně a rozbitím starých společenských struktur v Evropě na straně druhé vysvětlí podstatu národního obrození a vyjmenuje hlavní představitele uvede hlavní cíle revolucí v letech 1848/49 vysvětlí rozdílné tempo modernizace a prohloubení nerovnoměrnosti vývoje v Evropě a ve světě charakterizuje soupeření velmocí a vymezí význam kolonií objasní mezinárodní vztahy před I. světovou válkou
Dějiny 20. století Ţák: popíše příčiny, průběh a výsledky obou světových válek a úlohu českého národa v nich demonstruje zneuţití techniky v obou světových válkách charakterizuje jednotlivé totalitní systémy, příčiny jejich nastolení a důsledky jejich existence na příkladech vyloţí antisemitismus, rasismus a jejich nepřijatelnost z hlediska lidských práv 139
zhodnotí postavení Československa v Evropě vysvětlí příčiny a výsledky bipolárního světa, uvede příklady střetávání bloků na příkladech doloţí mocenské a politické důvody euroatlantické hospodářské a vojenské spolupráce posoudí postavení rozvojových zemí dokáţe se orientovat v současných globálních problémech lidstva
Výchova k občanství Vzdělávací předmět Výchova k občanství je od 6. do 9. ročníku vyučován po 1 vyučovací hodině týdně z minimální časové dotace.
A) Výchovně vzdělávací cíle
rozvíjení orientace ve všech okolnostech společenského ţivota rozvíjení orientace v právních otázkách, schopnost projevovat se jako aktivní občan demokratické společnosti posuzování kaţdodenních situací ve vzájemných souvislostech včetně mezinárodních a globálních seznámení s postavením jedince ve společenských vztazích vedení ţáků k úctě k vlastnímu národu i jiným národům a etnikům, k rozvíjení respektu k odlišnostem lidí, skupin či společenství rozvoj zájmu o veřejné dění vedení ţáků ke schopnostem propojovat poznatky z výuky, jiných zdrojů a vlastního ţivota rozvíjení sebepoznání a sebehodnocení, kritického zhodnocení vlastních schopností a moţností, akceptování osobnosti druhých lidí formování postojů k důleţitým společenským otázkám rozvíjení způsobilosti k mravně odpovědnému chování, rozvoj vědomí odpovědnosti za svůj ţivot rozpoznávání názorů a postojů odporujícím základním principům demokratického souţití nebo ohroţujících lidskou důstojnost, schopnost aktivně proti nim vystupovat rozvíjení schopnosti vyuţívat vhodné prostředky komunikace k vyjadřování vlastních myšlenek a názorů
B) Charakteristika výuky Výchova k občanství se zaměřuje na vytváření a prohlubování kvalit, které souvisejí s orientací ţáků v sociální realitě a s jejich začleňováním do různých společenských vztahů a vazeb. Pomáhá ţákům v sebepoznání a poznávání druhých lidí a vede ţáky k pochopení jednání sebe i ostatních lidí v nejrůznějších ţivotních situacích. Seznamuje ţáky se vztahy v rodině a širších společenstvích, s hospodářským ţivotem, činností politických institucí a orgánů a s moţnými způsoby zapojení jednotlivců do občanského ţivota. Vede ţáky k respektování a uplatňování mravních principů a pravidel společenského souţití a přebírání zodpovědnosti za vlastní názory, chování a jejich důsledky. Rozvíjí občanské a právní vědomí ţáků a motivuje ţáky k aktivní účasti na ţivotě demokratické společnosti. Výuka jednotlivých tematických celků probíhá za aktivní účasti ţáků. K vytváření a rozvoji všech klíčových kompetencí slouţí nejrůznější aktivizující metody a formy práce – dialog, skupinové úkoly, simulační hry, modelové situace atd. Ţáci jsou vedeni ke schopnosti vyhledávat potřebné informace, mají moţnost vyuţívat počítačovou učebnu a půjčovat si odbornou literaturu ze 140
ţákovské knihovny. Aktuálně je výuka doplňována besedami např. s právníky, policisty, pracovnicemi odboru sociální péče, kaţdoročně ţáci 8. a 9. ročníků navštěvují úřad práce.
Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova je realizována v 6. ročníku prostřednictvím tematických okruhů Sebepoznání a sebepojetí, Kooperace a kompetice a Hodnoty, postoje a praktická etika, v 7. ročníku prostřednictvím tematických okruhů Poznávání lidí, Mezilidské vztahy a Hodnoty, postoje a praktická etika, v 8. ročníku prostřednictvím tematických okruhů Sebepoznání a sebepojetí, Seberegulace a sebeorganizace a Psychohygiena a v 9. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Řešení problému a rozhodovací schopnosti. Při výběru jednotlivých tematických okruhů vycházíme z aktuálních potřeb ţáků a vyuţíváme různých praktických metod práce – dialogy, simulační hry, diskuse, modelové situace aj. Výchova demokratického občana je realizována v 6. ročníku prostřednictvím tematických okruhů Občanská společnost a škola a Občan, občanská společnost a stát (do tohoto okruhu je také začleněn projekt Naše město), v 8. ročníku prostřednictvím okruhu Občan, občanská společnost a stát a v 9. ročníku prostřednictvím okruhů Občan, občanská společnost a stát, Formy participace občanů v politickém ţivotě a Principy demokracie jako formy vlády a způsobu rozhodování. Při výběru jednotlivých okruhů vycházíme vţdy ze ţivotní zkušenosti ţáků a reálných ţivotních situací, ţákům dáváme velký prostor pro prezentaci svých názorů a postojů, vyuţíváme všech aktivizujících forem výuky. Projekt Naše město: motivuje ţáky k hlubšímu poznání minulosti a současnosti našeho města, ţáci budou vyhledávat z různých zdrojů (odborná literatura, obrazové publikace, pověsti, internet) zajímavosti o rodném městě, při vycházce si prohlédnou významné památky, budou tvořit výtvarné a slohové práce na toto téma a nejlepší práce budou zveřejněny v areálu školy, případně ve školním časopise. Projekt umoţňuje různé obměny, zaměření např. pouze na historii města, počátky a rozvoj průmyslu, kulturní památky, demografický vývoj apod. Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech je realizována zejména v 9. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Jsme Evropané. U ţáků posilujeme vědomí evropské identity při respektování identity národní, podporujeme globální myšlení, motivujeme je k zájmu o dění v Evropě, vychováváme z nich budoucí evropské občany jako zodpovědné osobnosti, vţdy respektujeme jejich názory, častou metodou výuky tohoto tématu je diskuse. Multikulturní výchova je realizována v 6. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Kulturní diference, v 7. ročníku prostřednictvím tematických celků Lidské vztahy, Multikulturalita a Princip sociálního smíru a solidarity a v 8. ročníku prostřednictvím tematického celku Princip sociálního smíru a solidarity. Při skupinové práci záměrně tvoříme skupiny dětí z různých sociokulturních prostředí, aby se ţáci učili respektovat jeden druhého, nevnímali své odlišnosti, pomáhali si a spolupracovali, s ţáky diskutujeme o předsudcích a diskriminaci druhých, připravujeme je na nekonfliktní ţivot v multikulturní společnosti. Environmentální výchova je realizována v 6. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Vztah člověka k prostředí a v 7. a 9. ročníku prostřednictvím tematického okruhu Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí. Vhodnou metodou výuky je vycházka, při níţ ţáci poznávají přírodu v okolí města, způsoby řešení odpadů a krásu památek. V hodinách vedeme diskuse o tom, jak oni sami přispívají k ochraně ţivotního prostředí, jak doma třídí odpad a jaký ţivotní styl vyznávají. Učíme ţáky samostatně přemýšlet, vyhledávat informace, zastávat jasná stanoviska, vyuţíváme i mezipředmětových vztahů – ţáci píší úvahy k problematice ţivotního prostředí aj. Mediální výchova je realizována v 6. - 9. ročníku zejména prostřednictvím tematických okruhů Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení, Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality a Fungování a vliv médií ve společnosti. V předmětu Výchova k občanství ţáci často vyuţívají 141
všechna média jako zdroj informací. Pomáháme jim třídit informace, učíme je rozlišovat kvalitu jednotlivých sdělení, vedeme ţáky ke schopnosti interpretovat je. Ţáci hodnotí vliv médiií na společnost, politický ţivot i kulturu a dokáţou zhodnotit, jaký vliv mají média na ně. Vhodnými metodami výuky jsou diskuse, dramatizace, situační hry.
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. ročník 1 hodina týdně Život v čase čas měření času kalendář čas svátků Život v rodině - rodina má mnoho členů - rodina má mnoho podob - rodina má své zvyklosti - konflikty v rodině Život mezi lidmi pravidla pomáhají ţít spolu pravidla pomáhají chránit kdyţ se pravidla nerespektují Místo, kde žiji domov ţiji v obci ţiji v kraji ţiji ve státě ţili a ţijí tu se mnou ţiji v Evropě a ve světě ţiji na zemi
7. ročník 2 hodiny týdně (1 hodina viz vzdělávací oblast Člověk a zdraví) Kam patřím já a dospívání ţijeme ve společnosti lidí ve školních lavicích komunikace pravidla chování Já a společenský systém Česká republika – stát, ve kterém ţiji ţijí s námi vlastenectví o lidských právech 142
Já a okolní svět historická tradice kultura a umění kultura v našem ţivotě - kulturní bohatství - problémy „modré“ planety Já a hospodaření vlastnictví a majetek peníze rozpočet
Volba povolání - práce s pracovními listy Výchova ke zdraví Klíče ke zdraví Člověk ve zdraví a nemoci infekční choroby postiţení mezi námi
-
Zdravá výživa Látky tvořící naše tělo Alternativní výţiva a poruchy výţivy Abeceda zdravé výţivy
-
Zneužívání návykových látek Nejčastěji uţívané drogy Drogy a jejich účinky Doping Vznik závislosti Drogy a legislativa Co drogy berou
8. ročník 1 hodina týdně Člověk jako osobnost já jsem já já, moje pocity a emoce já, moje smysly a paměť já a ţivotní styl osobnosti naší země Člověk mezi lidmi lidská setkání vztahy mezi lidmi chování v konfliktních situacích Člověk, láska a manželství láska metody antikoncepce 143
nebezpečí sexuálního ţivota manţelství – základ rodiny vznik lidského ţivota
Člověk ve státě stát – jeho funkce a typy o demokracii já – občan Ústava České republiky právní řád České republiky
Volba povolání - práce s pracovními listy
9. ročník 1 hodina týdně Člověk a náboženství náboţenská tolerance judaismus křesťanství islám hinduismus buddhismus extremismus a fanatismus Moje budoucnost neţ se rozhodnu volba střední školy a povolání nástup do zaměstnání Finanční gramotnosti peníze hospodaření domácnosti trh výrobků a sluţeb úspory, úvěry a úroky Národní hospodářství struktura a ukazatelé národního hospodářství hospodářská politika stát státní rozpočet daně
Mezinárodní spolupráce světové organizace evropská integrace Evropská unie globalizace
144
C) Očekávané výstupy na konci 3. období Naše škola, naše obec Ţák: - vysvětlí význam ţákovské samosprávy, zná svá práva a respektuje pravidla ţivota ve škole - posoudí význam vzdělání pro budoucí ţivot - vysvětlí, jak funguje obecní samospráva - vysvětlí smysl voleb do zastupitelstev a uvede příklady, jak mohou výsledky voleb ovlivnit kaţdodenní ţivot občanů - zná historii našeho města, významné osobnosti a památky - posoudí a na příkladech doloţí přínos spolupráce lidí při řešení konkrétních úkolů a dosahování některých cílů v rodině, škole i obci - uplatňuje vhodné způsoby chování a komunikace v různých ţivotních situacích, neshody řeší nenásilným způsobem Náš region, naše vlast Ţák: - charakterizuje, co je region a jaké místo v něm zaujímá naše město - rozlišuje projevy vlastenectví od projevů nacionalismu - objasní účel důleţitých symbolů našeho státu a způsoby jejich pouţívání - zná významné dny a státní svátky v naší zemi - na základě vlastních poznatků jmenuje nejdůleţitější kulturní památky naší země Kulturní dědictví Ţák: objasní význam kultury pro společnost zdůvodní nepřijatelnost vandalského chování a aktivně proti němu vystupuje dokáţe vyjmenovat některé kulturní instituce a popsat jejich činnost zhodnotí nabídku kulturních institucí a vybírá z ní akce, které ho zajímají kriticky přistupuje k mediálním informacím, dokáţe zhodnotit dopad reklamy a propagandy na mínění lidí Majetek, vlastnictví a hospodaření Ţák: rozlišuje různé formy vlastnictví, včetně duševního, a způsoby jejich ochrany sestaví jednoduchý rozpočet domácnosti, určí typy rozpočtů, rozliší příjmy a výdaje dle nezbytnosti a pravidelnosti vysvětlí moţnosti hotovostního a bezhotovostního placení, pouţití platební karty objasní funkci peněz, dodrţuje zásady hospodárnosti, dokáţe popsat vlastní způsoby zacházení s penězi i se svěřeným majetkem Život ve společnosti Ţák: zhodnotí své postavení ve společnosti zná společenské hodnoty a normy a zásady kulturního chování objasní potřebu tolerance ve společnosti, respektuje kulturní zvláštnosti i odlišné názory, zájmy, způsoby chování a myšlení lidí, zaujímá tolerantní postoje k menšinám rozpozná rasistické, xenofobní a extremistické projevy v chování lidí a zaujímá aktivní postoj proti všem projevům lidské nesnášenlivosti uvede příklady spolupráce lidí při řešení konkrétních úkolů zhodnotí význam solidarity ve společnosti, vyjádří své moţnosti, jak pomoci v situacích ohroţení a obrany státu 145
Člověk a morálka Ţák: objasní význam mravních hodnot ve společnosti a způsoby jejich uplatňování dokáţe vysvětlit podstatu sebezdokonalování a sebevýchovy, uvede konkrétní příklady, jak pracuje na sobě vysvětlí rozdíl mezi mravními a právními normami Člověk a lidská práva Ţák: uvádí konkrétní příklady spravedlnosti a bezpráví ve společnosti, rozpozná přirozené a sociální rozdíly mezi lidmi dokáţe zhodnotit a na příkladech doloţit význam solidarity mezi lidmi, vyjádří své moţnosti, jak můţe v případě potřeby pomáhat lidem v nouzi přiměřeně uplatňuje svá práva a respektuje práva a oprávněné zájmy druhých lidí, posoudí význam ochrany lidských práv a svobod zná důleţité dokumenty upravující lidská práva a práva dětí Globální problémy lidstva Ţák: uvede příklady globálních problémů současnosti, popíše jejich příčiny i moţné následky dokáţe vyjádřit svůj vlastní názor na globální problémy uvede příklady projevů a způsobů řešení globálních problémů na lokální úrovni – v obci, regionu dokáţe charakterizovat odpovědné chování člověka ve vztahu k naší planetě Člověk a dospívání Ţák: objasní hlavní proměny člověka v dospívání zhodnotí, jak můţe poznání a hodnocení vlastní osobnosti pozitivně ovlivnit jeho rozhodování, vztahy s druhými lidmi i kvalitu ţivota posoudí vliv osobních vlastností na dosahování individuálních i společných cílů objasní význam vůle při dosahování cílů a překonávání překáţek dokáţe rozpoznat kladné i záporné vlastnosti u sebe i druhých lidí, vhodně koriguje své chování a jednání popíše, jak lze rozvíjet osobní přednosti, překonávat nedostatky a pěstovat zdravou sebedůvěru dokáţe rozpoznat vhodné a nevhodné vyuţívání volného času, volí zdravý ţivotní styl Člověk a citový život Ţák: dokáţe vnímat odlišnosti v chování, jednání a proţívání lidí rozpozná základní znaky a druhy citů, dokáţe soucítit s ostatními lidmi dokáţe si volit vhodná přátelství zvládá se vypořádat s náročnými ţivotními situacemi Člověk a rodinný život Ţák: objasní základní předpoklady pro uzavření manţelství, význam jeho právní úpravy popíše základní práva dětí v rodině, na konkrétních příkladech uvádí, jak doma plní své povinnosti vysvětlí příčiny problémů v nezralém rodičovství, pokouší se objasnit příčiny rozvodů popíše činnost manţelských a předmanţelských poraden zná moţnosti náhradní rodičovské péče
146
Člověk a pracovní život Ţák: dokáţe kriticky zhodnotit své osobní předpoklady, schopnosti, dovednosti a zájmy při výběru povolání objasní význam právní úpravy pracovního poměru, vysvětlí podstatu pracovní smlouvy vyjmenuje základní práva a povinnosti zaměstnanců i zaměstnavatelů Člověk a občanský život Ţák: zná práva a povinnosti občanů, akceptuje pravidla občanského souţití objasní podmínky udělování státního občanství chápe potřebu pečovat o ochranu občanských práv orientuje se v některých druzích sociálních příspěvků
Člověk, víra a přesvědčení Ţák: orientuje se ve světových náboţenstvích respektuje náboţenské odlišnosti, zaujímá aktivní postoj proti náboţenské nesnášenlivosti dokáţe posoudit nebezpečí vlivu některých sekt na mínění lidí Člověk, společnost a právo Ţák: objasní význam práva pro společnost provádí jednoduché právní úkony a chápe jejich důsledky, uvede příklady některých smluv upravujících občanskoprávní vztahy – osobní přeprava, koupě, oprava či pronájem věci, uplatňuje právo spotřebitele, diskutuje o příčinách a důsledcích korupčního jednání dodrţuje právní ustanovení, která se na něj vztahují, a uvědomuje si rizika jejich porušování, diskutuje o příčinách a důsledcích korupčního jednání
Stát a právo Ţák: rozlišuje nejčastější typy a formy států a na příkladech porovná jejich znaky rozlišuje a porovnává úkoly jednotlivých sloţek státní moci ČR i jejich orgánů a institucí, uvede příklady institucí a orgánů, které se podílejí na správě obcí, krajů a státu objasní podstatu demokracie a její výhody pro kaţdodenní ţivot občanů objasní podstatu volební soustavy ČR, vyjmenuje některé politické strany rozlišuje a porovnává úkoly orgánů právní ochrany občanů, uvede příklady jejich činnosti a spolupráce při postihování trestných činů rozpozná protiprávní jednání, rozliší přestupek a trestný čin, uvede jejich příklady Stát a hospodářství Ţák: objasní podstatu dělby práce v národním hospodářství, rozlišuje a porovnává úlohu výroby, obchodu a sluţeb, uvede příklad jejich návaznosti vysvětlí, jakou funkci mají banky, význam úroku, druhy pojištění vysvětlí principy trţního hospodářství, principy nabídky a poptávky a jejich vliv na tvorbu cen, dále vysvětlí pojmy DPH a inflace rozlišuje, ze kterých zdrojů pocházejí příjmy státu a do kterých oblastí stát směřuje své výdaje Nadnárodní společenství Ţák: popíše vliv začlenění ČR do EU na kaţdodenní ţivot občanů, uvede příklady práv občanů ČR v 147
rámci EU i moţných způsobů jejich uplatňování uvede některé významné mezinárodní organizace a společenství, k nimţ má vztah ČR, popíše výhody spolupráce mezi státy, včetně zajišťování obrany státu a účasti v zahraničních misích uvede příklady některých projevů globalizace, porovná jejich klady a zápory zaujímá vlastní stanovisko ke globálním problémům současnosti vysvětlí nebezpečí mezinárodního terorismu, uvede jeho příklady a vyjádří se k moţnostem jeho potírání, objasní roli ozbrojených sil ČR při zajišťování obrany státu a při řešení krizí nevojenského charakteru
Životní perspektivy Ţák: dokáţe na základě všech svých poznatků a zkušeností, kritického sebehodnocení a vypěstované zdravé sebedůvěry najít smysl lidského ţivota a zvolit správný směr do budoucna odhalí moţná úskalí a nebezpečí a dokáţe zvládnout obtíţné ţivotní situace
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A PŘÍRODA Vzdělávací oblast je v 6. – 9. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacích předmětů: - Fyzika - Chemie - Přírodopis - Zeměpis
3. období Tato vzdělávací oblast zahrnuje okruh problémů spojených se zkoumáním přírody. Ţák zde dostává příleţitost poznávat přírodu jako systém, jehoţ součásti jsou vzájemně propojeny, působí na sebe a ovlivňují se. Činnostní a badatelský charakter výuky umoţňuje ţákům hlouběji porozumět zákonitostem přírodních procesů a tím si uvědomovat i uţitečnost přírodovědných poznatků a moţnosti jejich aplikací v praktickém ţivotě. Na takovém poznání je zaloţeno i pochopení důleţitosti udrţování přírodní rovnováhy pro existenci ţivých soustav i člověka, včetně moţných ohroţení plynoucích z přírodních procesů, z lidské činnosti a zásahů člověka do přírody. Při studiu přírody, s vyuţitím činnostních metod, je zvláště důleţité, ţe si ţák osvojuje a ověřuje přírodovědné poznatky a zároveň utváří další dovednosti. Jedná se především o rozvíjení schopnosti soustavně, objektivně a spolehlivě pozorovat, experimentovat a měřit, vytvářet a ověřovat hypotézy o podstatě pozorovaných přírodních jevů. Dále se rozvíjí dovednost ţáka analyzovat výsledky experimentování a dovednost vyvozovat z nich závěry, hovořit o nich, ptát se, odpovídat.
Ţák se při činnostní výuce v této vzdělávací oblasti učí zkoumat příčiny přírodních procesů, souvislosti a vztahy mezi nimi, učí se klást otázky typu: Jak? Proč? Co se stane, jestliţe...? Učí se hledat odpovědi na otázky, vysvětlovat pozorované jevy a řešit praktické problémy. Klade si otázky o průběhu a příčinách různých přírodních procesů, které mají vliv i na ochranu zdraví, ţivotů,
148
ţivotního prostředí a majetku, správně tyto otázky formulovat a hledat na ně adekvátní odpovědi způsobu myšlení, které vyţaduje ověřování
Rozvíjení klíčových kompetencí vzdělávací oblasti Člověk a příroda na 2. stupni ZŠ Kompetence k učení Pro postupné rozvíjení této kompetence u ţáků je při výuce třeba: individuálně nebo ve skupinách opakovaně pozorovat tělesa a přírodní jevy hovořit o pozorovaném, třídit a rozlišovat, vyvozovat závěry nebo domněnky o podstatě pozorovaných jevů nebo o jejich průběhu měřit fyzikální vlastnosti těles, zapisovat naměřené hodnoty do tabulek, uvaţovat o správnosti a moţnostech měření, porovnávat své výsledky se spoluţáky, hodnotit své výsledky a závěry a dál je pouţívat pro učení nechat ţáky vysvětlovat pozorované jevy vlastním způsobem, klást si navzájem otázky, hledat na ně odpovědi, hledat a řešit praktické problémy umoţnit ţákům prakticky poznávat a porozumět hlavním fyzikálním veličinám, naučit je určovat jejich základní jednotky vyuţívat dřívějších vědomostí ţáků a nechávat je, aby si uvědomovali, ţe mnohé poznatky, kterým se v oblasti Člověk a příroda učí, znají jiţ z niţších ročníků, ze ţivota kolem sebe, z četby, z vlastních pozorování atp. aby si kaţdý ţák uvědomoval, kterému učivu rozumí, co si dovedl ověřit samostatně, a aby to, co chápe a umí, dovedl také předávat druhým Kompetence k řešení problémů Pro postupné rozvíjení této kompetence u ţáků je při výuce potřebné: dbát na to, aby výuka byla u kaţdé látky, která to umoţňuje, praktická a aby ţáci měli moţnost individuálně experimentovat nechat ţáky samostatně měřit hodnoty fyzikálních veličin, připravovat si různé materiály a jednoduché pomůcky k přírodovědným pokusům umoţnit ţákům promýšlet a plánovat způsob provedení pokusu nebo zkusit navrhovat způsob řešení daného problému, jindy zase dovést experimentovat podle zadaného návodu vyuţívat matematických prostředků k záznamům výsledků a průběhu pozorování vyslovovat domněnky o pozorovaných jevech, ověřovat si správnost svých domněnek a závěrů s poznávanými zákonitostmi, uvědomovat si, ţe vlastně znovuobjevujeme poznatky osvědčené postupy aplikovat při obdobných situacích dát ţákům prostor pro vhodné pojmenování problému, na který při učení narazí umoţnit ţákům vyhledávat informace vhodné k řešení problému ověřovat správnost řešení problémů prakticky, osvědčené postupy aplikovat při řešení obdobných nebo nových situací nechat ţáky obhajovat své závěry a svá rozhodnutí ukazovat nebo připravovat situace tak, aby bylo moţné uplatňovat poznané metody řešení přírodovědných problémů i v jiných oblastech jejich vzdělávání Kompetence komunikativní Pro rozvíjení této klíčové kompetence jsou ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda ideální moţnosti, neboť činnostní učení umoţňuje neustálou komunikaci, a to jak mezi ţáky navzájem, tak mezi ţáky a učitelem. Ţákům proto umoţňujeme: vyjadřovat svoje názory, třeba ve formě domněnek k probíraným přírodním jevům popisovat situace při experimentování, dotazovat se na vzniklé nejasnosti, diskutovat se spoluţáky, sledovat jejich závěry porovnávat svoje výsledky pozorování se závěry spoluţáků, argumentovat, obhajovat, poučit se od druhých, naslouchat upřesněním učitele poznávat nové odborné názvy veličin, jejich jednotek a začít se o přírodovědných jevech 149
postupně vyjadřovat odborně správně rozumět různým typům záznamů v pracovních materiálech a učebnicích, vybrané způsoby záznamů pouţívat při zpracovávání svých závěrů z experimentování začít vyuţívat informační a komunikační prostředky a technologie pro komunikaci se spoluţáky, rodinou a okolním světem Kompetence pracovní Tato kompetence se rozvíjí při pokusování zvláště v součinnosti s praktickými činnostmi, kdy ţáci: získávají zručnost při sestavování pokusů a získávají schopnost uváţit výběr vhodných pomůcek plní povinnosti a dodrţují vymezená pravidla, učí se reagovat bez obav ze změny nebo neúspěchu některé pomůcky připravují v praktických činnostech nebo sami doma přemýšlejí nad svou prací, rozhodují se, vyuţívají svých dosavadních znalostí a zkušeností navrhují provedení dalších pokusů nebo měření. Kompetence sociální a personální Individuální experimentování je v této vzdělávací oblasti často střídáno s experimentováním ve dvojicích nebo i ve větších skupinách, často podle materiálních podmínek školy. Některé pokusy vyţadují spolupráci několika ţáků nebo skupin. Pro dobrý rozvoj této kompetence dáváme ţákům moţnost: podílet se společně s učitelem na vytvoření pravidel pro práci ve skupině při práci ve skupině převzít určitou roli, za kterou kaţdý ţák sám zodpovídá (jeden připraví materiál, druhý sestavuje pokus, třetí vede záznam o měření nebo pozorování apod.) přispívat k diskusi o prováděném úkolu nebo o pozorovaném jevu ve své skupině i v kolektivu třídy podílet se na utváření příjemné atmosféry v týmu, ţáky přitom vedeme k ohleduplnosti a k uznávání druhých a k poskytování rady nebo pomoci druhému při společné práci čerpat poučení z toho, co je pro ně připraveno, co se jim vypráví, co mají připraveno v učebních materiálech, a všímat si ve svém okolí toho, co s probíraným učivem souvisí nebo na co jsou ve škole upozorněni vytvářet si pozitivní představu o sobě samém, docházet ke správným závěrům, k úspěšnému provádění pokusů a vyslovování názorů Kompetence občanská Rozvíjení této kompetence se uplatňuje zvláště: kdyţ je ţákům dávána moţnost, aby se sami rozhodovali, aby si uvědomovali, které dovednosti jiţ dobře ovládají, co ještě potřebují učinit a zjistit kdyţ ţákům dodáváme důvěru, ţe pokud budou k pokusování přistupovat zodpovědně, své úkoly dobře zvládnou kdyţ ţáky necháváme uváţit a říct, na co je třeba pamatovat, aby byla při pokusování zachována bezpečnost
150
Fyzika Vzdělávací předmět Fyzika je v 6. – 9. ročníku vyučován po 2 vyučovacích hodinách týdně ve všech ročnících. 5 hodin minimální časové dotace je posíleno o 3 disponibilní hodiny. Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně, odborné učebně, mimo budovu školy (exkurze).
Výchovné a vzdělávací strategie k rozvíjení klíčových kompetencí Kompetence k učení – ţák umí. Pozorovat a popisovat jevy kolem sebe nebo pokusy Pouţívat správně fyzikální pojmy, značky a jednotky Provádět jednoduché pokusy a vyvozovat z nich závěry Měřit a získaná data zaznamenávat tabulkou, grafem,nalézat vztahy mezi nimi Hledat příčiny přírodních jevů, nalézat jejich souvislosti Předvídat průběh jevu, hledat moţnosti jeho ovlivňování a vyuţití Vyhodnocování svých představ a výsledek pozorování, pokusu Kompetence k řešení problému – ţák umí: Rozpoznávat problémové situace při pozorování nebo při praktických činnistech,vyjádřit fyzikální problém Vyhledat potřebné informace k řešení problému v učebnici nebo další literatuře nebo na internetu Řešit problémy logickou úvahou s vyuţitím poznatků, matematických výpočtů, grafických metod,navrhováním a prováděním pokusů Překonávat nezdary, vytrvat při hledání různých variant řešení Ověřit správnost navrhovaného řešení a umět ho obhájit vhodnými argumenty Kompetence komunikativní – ţák umí: Stručně, přehledně, ústně i písemně sdělovat výsledky svých pozorování, postup a výsledky měření nebo jiných experimentů S porozuměním přečíst přiměřený fyzikální text S pouţitím poznatků kriticky posoudit informace v tisku a masmédiích Vyhledat potřebný údaj v učebnici, pracovním sešitě, v Tabulkách pro ZŠ, v encyklopediích Při řešení fyzikálních problémů ve skupině vyslechnout názor spoluţáka, kriticky ho umět posoudit, výstiţně vyjádřit svůj názor a věcně ho obhájit Kompetence sociální a personální – ţák umí: Spolupracovat se spoluţáky při provádění pokusů nebo jiné společné práci Uvědomovat si svůj podíl a zodpovědnost za výsledky skupinové práce Realisticky ohodnotit svůj výkon a podíl na řešení úkolu skupiny Kompetence občanské – ţák umí: S vyuţitím fyzikálních poznatků dodrţovat pravidla bezpečnosti práce, chování v dopravě 151
Posoudit důsledky určitého jevu nebo lidské činnosti z ekologického, ekonomického nebo zdravotního hlediska Ukázat na konkrétních příkladech historicky významné přírodovědné objevy a jejich přínos pro rozvoj lidstva
Kompetence pracovní – ţák umí: Dodrţovat základní pravidla bezpečné práce při provádění experimentů Šetrně zacházet s pomůckami a zachovávat pořádek při provádění pokusů či jiné činnosti
A) Výchovně vzdělávací cíle osvojování nových fyzikálních pojmů a poznatků v návaznosti na přírodovědná poznávání ţáků, vyuţívání matematiky osvojování fyzikálních poznatků, pokud je to moţné, vţdy aktivní činností ţáků vyhodnocování a smysluplná interpretace výsledků experimentů přijímání poznatků z nového vyučovacího předmětu fyzika s porozuměním podněcování ţáků k samostatnosti a tvořivosti při řešení konkrétních problémů vedení ţáků k poznávání významu fyziky v ţivotě kolem nich a k objevování a chápání zákonitostí přírody i k postupnému pochopení přínosu fyziky pro rozvoj techniky a moderních technologií současnosti upozorňování na historii technických vynálezů a ţivot vynálezců průběţné zařazování základních metod práce, kterých fyzika pouţívá při poznávání fyzikálních jevů, tj. pozorování, měření, sestavování pokusů, zpracovávání získaných údajů, vyvozování závěrů a hodnocení na základě komunikace mezi ţáky i mezi ţáky a učitelem vedení ţáků k tomu, aby vyuţívali osvojené poznatky a dovednosti k řešení fyzikálních problémů a úloh samostatně i ve skupinové spolupráci dávání ţákům co nejvíce příleţitostí k rozvoji jejich logického uvaţování, vést je k vyjadřování s jasně vymezenými pojmy kritické hodnocení a ověřování získaných a předkládaných informací z hlediska správnosti a přesnosti, upozorňování na pozitivní i negativní důsledky civilizačního vývoje, na moţnosti vyuţití i zneuţití techniky vedení k osvojování a dodrţování základních pravidel bezpečnosti při provádění fyzikálních pozorování, měření a experimentů.
B) Charakteristika výuky Činnostní charakter výuky tohoto předmětu vyplývá ze samé podstaty výuky fyziky jako vědeckého oboru zabývajícího se obecnými fyzikálními vlastnostmi a zákonitostmi reálného světa. Výuku fyziky orientujeme tak, aby si ţák poznatky a dovednosti osvojoval na základě individuálních nebo skupinových pokusů. Neobejdeme se přitom bez vyuţívání matematiky, přesných měření a experimentování. Ţáka vedeme k pozorování předkládaných jevů, k hovoru o pozorovaném, k vyslovování vlastních závěrů a ke znovuobjevování poznatků. Vyjadřování ţáka průběţně citlivě upřesňujeme a napomáháme mu vytvářet si odborný slovník, který je potřebný k plnému pochopení dané látky. Vyjadřujeme fyzikální zákonitosti a vztahy mezi fyzikálními veličinami. Fyzikální poznávání je především poznáváním teoreticko-experimentálním. Ţák pozoruje určité jevy, které vyplývají z činností, které sám provádí. Volíme takové experimenty, které co nejjasněji 152
potvrzují pravdivost fyzikálních poznatků a teorií. Dbáme přitom na rovnováhu mezi experimentálním a teoretickým poznáváním. Pozorování pokusů na videu, sledování počítačových animací a pouţití tzv. „myšlenkového experimentu“ volíme jako doplňkový a rozšiřující způsob předávání vědomostí. Jsme si vědomi, ţe uvedené metody nemohou kvalitativně zastoupit ţákovský experiment, při kterém ţák získává osobní zkušenost s prováděním fyzikálních experimentů, učí se dovednostem poţadovaným vzdělávacím obsahem oboru a zároveň je veden k zájmu o fyziku a techniku. Ţáka průběţně seznamujeme s vyuţitelností poznatků v ţivotě a umoţňujeme mu vyuţívat jeho vlastních zkušeností, čímţ mu přibliţujeme smysl učení se fyzice. Tak vytváříme vazby mezi probíranou učební látkou a světem ţáka. Ţáka vedeme k poznání, ţe rozvoj poznatků fyziky je jedním ze základních předpokladů rozvoje techniky, a souvisí proto i s rozvojem vědy a společnosti. Upozorňujeme na nutnost harmonického souţití člověka s okolní přírodou. Výuka fyziky probíhá v těsné souvislosti s praktickými činnostmi. Ţákovi proto v praktických činnostech co nejvíce umoţňujeme: měřit fyzikální veličiny (je-li to moţné, i s větší přesností neţ ve F) připravovat si vhodný materiál a pomůcky k experimentování znovu provádět vybrané pokusy a podporovat tak rozvoj jeho technické zručnosti a nápaditosti objevovat různá technická řešení daných problémů Výuka fyziky je rozdělena na 2 období: a) 6. a 7. ročník (v kaţdém ročníku 2 vyučovací hodiny týdně) V tomto období klademe důraz na motivaci ţáků pro výuku fyziky, na dobré porozumění a zvládnutí základního učiva určeného RVP a na chápání vyuţití základních fyzikálních poznatků v ţivotě. Charakter výuky fyziky v 6. a 7. ročníku je činnostní, což se projevuje větším důrazem na: ţákovské pokusování, pozorování a hovory o pozorovaném vyuţívání ţákovských zkušeností na pomoc a podporu při řešení problémů na konkrétní dílčí úkoly odpovídající moţnostem ţáků, na komunikaci a vzájemnou spolupráci mezi ţáky na vytváření systémů práce se ţákovskými pomůckami, zdokonalování zručnosti ţáků a seznamování ţáků s matematicko-fyzikálními tabulkami vytváření mezipředmětové vázanosti fyziky s praktickými činnostmi, matematikou, informatikou i výtvarnou výchovou na blízký kontakt mezi učitelem a ţákem, naplněný vzájemným pochopením a důvěrou na utváření schopnosti ţáka se hodnotit a kontrolovat Ve výuce fyziky v 6. a 7. ročníku dbáme na variabilitu vyučovacích metod, a to jak při zvládání nového učiva, tak při jeho procvičování a prověřování znalostí ţáků. Volíme často pokusování, ústní vyjadřování, praktické zkoušení. Zařazování testů a písemného zkoušení vyuţíváme v daleko menší míře, neţ tomu bylo při práci v rámci předcházejícího vzdělávacího programu. b) 8. a 9. ročník (v kaţdém ročníku 2 vyučovací hodiny týdně) Výuka fyziky v 8. a 9. ročníku navazuje na učivo 6. a 7. ročníku. Zachovává si činnostní ráz a klade důraz na: motivaci ţáka ke studiu fyziky a osvojování základních strategií učení zařazování experimentování do výuky rozvíjení praktických dovedností, podporu tvořivosti ţáka a poskytování prostoru pro tvořivé řešení problémů 153
vyuţití matematických poznatků k řešení fyzikálních úloh s pouţíváním matematickofyzikálních tabulek pokračování v důsledném rozvoji komunikace ţáků, a to jak při pokusování, tak při procvičování učiva, řešení fyzikálních úloh a zkoušení rozvoj schopnosti sebehodnocení ţáka a reálný odhad vlastních moţností spolupráci a vzájemné respektování druhých předávání praktických a základních teoretických znalostí ze vzdělávacího oboru fyzika pochopení a zvládnutí základního učiva kaţdým ţákem a uspokojení potřeb nadaných a talentovaných ţáků s vyuţitím vnitřní diferenciace moţnost samostatného studia a vyuţívání ţákovských poznatků a zkušeností zařazování zájmových individuálních nebo i skupinových projektů k učivu a vyuţití osvojovaných poznatků v praxi Hodnocení ţáka v tomto období vychází z jasně zadaných úkolů a z předem stanovených pravidel. Hodnocení zaměřujeme na odhalování toho, co ţák zná, ne na chybu a neznalost. Opět by mělo převaţovat ústní zkoušení nad písemným. Ţák by měl mít vţdy moţnost uplatnit při zkoušení své širší znalosti z různých oborů fyziky.
Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova Rozvoj schopností a poznávání: - projekt –Fyzikální veličiny a jednotky 6. a 9. ročník - integrace – laboratorní práce, práce ve skupinách, rozvíjení spolupráce, dovednost pro řešení konfliktů, řešení problému různým způsobem Environmentální výchova- integrace Ekosystémy Základní podmínky ţivota Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí Vztah člověka k prostředí 7. 8. 9. ročník Problematika je hlavně v tématech: - gravitační a magnetické pole, fyzikální zákony - energie a její přeměny, zdroje, šetření, principy hospodaření, obnovitelné zdroje - vlastnosti ovzduší a význam vody –základy meteorologie, ţivotní prostředí –skleníkový efekt - hodnocení ekologických problémů, komunikace o problémech ţivotního prostředí
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. ročník 2 hodiny týdně Látky a tělesa tělesa kolem nás a látky, ze kterých se skládají tvar a objem pevných, kapalných a plynných těles vlastnosti pevných, kapalných a plynných látek částicová stavba látek 154
Fyzikální veličiny – jednotky a měření délka, obsah, objem hmotnost čas Silová působení mezi tělesy druhy silových působení účinky silových působení Gravitační působení Země směr svislý a vodorovný síla a její účinky na těleso zemská přitaţlivost – gravitační síla tíha tělesa – vztah mezi hmotností a tíhou těles velikost síly a její měření, jednotka 1N Částicová stavba látek pevných, kapalných a plynných stavba látek, pohyb molekul, atomy rozeznávání skupenství látek při normální teplotě Měření teploty těles roztahování pevných látek při zahřívání změna objemu kapalných a plynných látek při zahřívání měření teploty látek, jednotka Hustota hustota látek výpočet hustoty látky výpočet hmotnosti tělesa Elektrický obvod sestavování jednoduchého elektrického obvodu elektrický proud a elektrické napětí, jednotky, měření vodiče elektrického proudu a izolanty zahřívání elektrického vodiče při průchodu elektrického proudu tepelné elektrické spotřebiče kolem nás tepelné pojistky, význam Magnetické vlastnosti látek přírodní a umělé magnety, silové působení magnetů magnetizace látek, magnetické pole Elektromagnet magnetické pole cívky při průchodu elektrického proudu elektromagnet a jeho uţití
7. ročník 2 hodiny týdně Opakování základní fyzikální veličiny síla a její měření 155
Mechanický pohyb těles určování, jaký druh pohybu těleso koná vzhledem k jinému tělesu rychlost rovnoměrného přímočarého pohybu, jednotky rychlosti vztah mezi rychlostí, dráhou a časem Tlaková síla tlaková síla, jednotka účinek síly na plochu, tlak, jednotka tlaku výpočet tlaku, tlak v denním ţivotě Mechanické vlastnosti kapalin a plynů tlak přenášený kapalinou, Pascalův zákon hydraulický lis a hydraulická zařízení tlak způsobený tíhou kapaliny souvislost mezi hydrostatickým tlakem a hloubkou a hustotou kapaliny vyuţívání poznatků o zákonitostech tlaku v klidných tekutinách vztlaková síla, Archimédův zákon znázorňování sil působících na těleso, rozhodování o chování tělesa ponořeného do kapaliny tlak vzduchu, měření atmosférického tlaku souvislost atmosférického tlaku s některými procesy v atmosféře tlak plynů v uzavřeném prostoru a jeho měření přístroje zaloţené na atmosférickém tlaku Archimédův zákon pro plyny Účinky síly na těleso účinky síly na těleso, znázornění síly klid a pohyb těles, relativnost klidu a pohybu Newtonovy zákony vyuţití Newtonových zákonů pro objasnění a předvídání pohybu těles při působení stálé síly tření, měření třecí síly, význam tření v praxi skládání sil, které působí na těleso v jedné přímce těţiště těles, rovnováţná poloha těles Světlo a jeho šíření zdroje světla, přímočaré šíření světla rychlost šíření světla ve vakuu a v různých prostředích denní a umělé osvětlení, světlo a stín měsíční fáze, zatmění Slunce a Měsíce odraz světla v zrcadlech, zobrazení v rovinném, dutém a vypouklém zrcadle zobrazení lomem, tenkou spojkou a rozptylkou, lupa rozklad bílého světla hranolem Optické přístroje - rozšiřující učivo oko lupa mikroskop a dalekohled
8. ročník 2 hodiny týdně Opakování účinky síly na těleso klid a pohyb těles – relativnost 156
Mechanická práce a mechanická energie mechanická práce – praktické určení velikosti mechanické práce, jednotka, výpočet určování energie tělesa z práce vykonané silou (jednoduché případy) výkon, porozumění vztahu mezi výkonem, vykonanou prací a časem jednoduché stroje – páka, kladka vyuţití jednoduchých strojů Druhy energie opakování a úvod k dalšímu učivu - mechanická energie, druhy a její přeměny vyuţívání různých energetických zdrojů z hlediska vlivů na ţivotní prostředí různé druhy energie a jejich přeměny, motory vyuţívání různých energetických zdrojů motory – stroje, ve kterých se přeměňuje nějaká energie, např. polohová energie vody, na energii pohybovou zhodnocení výhod a nevýhod vyuţívání energetických zdrojů, vliv na ţivotní prostředí Zdroje tepla tepelná výměna, zdroje tepla sdílení tepla vedením a prouděním proudění vzduchu v přírodě sdílení tepla zářením Tepelná energie neuspořádaný pohyb molekul, předávání tepelné energie výpočet mnoţství tepla přijatého či odevzdaného tělesem zákon zachování energie
Tepelné motory – přeměna tepelné energie na mechanickou spalovací motory, záţehový a vznětový tryskové motory Změny skupenství látek tání a tuhnutí, skupenské teplo tání změny objemu při tání a tuhnutí vypařování a var kapalin závislost teploty tlaku nad kapalinou vlhkost vzduchu, vlhkoměry sráţení par v ovzduší, vodní sráţky a jejich měření Proudění vody a vzduchu – učivo rozšiřující rychlost a tlak proudící vody a vzduchu odpor prostředí, obtékání těles vztlaková síla na nosnou plochu letadla rychlost letadel
Elektrostatika model atomu - opakování elektrování těles třením a dotykem elektrické pole chování zelektrovaných a nezelektrovaných těles vyuţití elektrických nábojů těles 157
Elektrický proud měření velikosti elektrického proudu a napětí zdroje elektrického napětí bezpečné chování při práci s elektrickými přístroji Ohmův zákon, elektrický odpor závislost velikosti elektrického odporu na vlastnostech vodiče, reostaty spojování rezistorů v elektrických obvodech sériově a paralelně Elektrická energie elektrický příkon a elektrická práce přeměna energie na tepelnou uţití přeměny elektrické energie na tepelnou
9. ročník 2 hodiny týdně Opakování elektrický proud, napětí, odpor, Ohmův zákon spojování rezistorů v elektrickém obvodu elektrický příkon, elektrická práce přeměna elektrické energie na tepelnou bezpečné chování při práci s elektrickými přístroji magnety a elektromagnety Magnetické pole a elektromagnetická indukce působení magnetického pole na vodič s proudem elektrické měřící přístroje – elektromagnetické a s otáčivou cívkou vznik indukovaného napětí změnou magnetického pole v okolí cívky vznik indukovaného napětí změnou primárního elektrického proudu rozlišení střídavého proudu od stejnosměrného – alternátor, dynamo elektromotory Elektromagnetická indukce praktické ověření vzniku indukovaného napětí změnou magnetického pole v okolí cívky vodní elektrárny Výroba a přenos elektrické energie - výroba a přenos elektrické energie, transformátory, rozvodná síť vyuţití elektřiny v domácnosti – bezpečné chování při práci s elektrickými spotřebiči Jaderná energie štěpná reakce, jaderný reaktor jaderná elektrárna, vyuţití jaderné energie ochrana lidí před radioaktivním zářením Elektrický proud v kapalinách a plynech – rozšiřující učivo vedení elektrického proudu v kapalinách – elektrolýza a její uţití vedení elektrického proudu v plynech – elektrický oblouk výboj ve zředěných plynech – zářivka, výbojka Vedení elektrického proudu v polovodičích změna odporu polovodičů při zahřátí a osvětlení 158
polovodičová dioda – její zapojení do obvodu, funkce rozlišování vodičů, polovodičů a izolantů na základě jejich vlastností
Zvukové děje zdroje zvuku – rozlišování ve svém okolí, ultrazvuk, infrazvuk látkové prostředí – podmínka pro šíření zvuku rychlost šíření zvuku v různých prostředích pohlcování zvuku, ţivotní prostředí a hluk odraz zvuku na překáţce, slyšitelnost zvuku Země, Slunce, vesmír sluneční soustava odlišování hvězd od planet na základě jejich vlastností pohyb planet kolem Slunce – vyuţití poznatků o gravitačních silách
D) Očekávané výstupy na konci 3. období Látky a tělesa Ţák: - změří vhodně zvolenými měřidly některé důleţité fyzikální veličiny charakterizující látky a tělesa - uvede konkrétní příklady jevů dokazujících částicové sloţení látek - předpoví, jak se změní délka či objem tělesa při dané změně jeho teploty - vyuţívá s porozuměním vztah mezi hustotou, hmotností a objemem při řešení praktických problémů Pohyb těles Síly Ţák: - rozhodne, zda dané těleso je v klidu či pohybu vůči jinému tělesu, a vyuţívá s porozuměním při řešení problémů a úloh vztah mezi rychlostí, dráhou a časem u rovnoměrného pohybu těles - změří velikost působící síly a určí její směr - určí v konkrétní situaci síly působící na těleso a jejich výslednici - vyuţívá Newtonovy zákony pro objasňování či předvídání změn pohybu těles při působení stálé výsledné síly v jednoduchých situacích - aplikuje poznatky o rovnováze na páce a pevné kladce při řešení praktických problémů Mechanické vlastnosti tekutin Ţák: vyuţívá poznatky o zákonitostech tlaku v klidných tekutinách pro řešení konkrétních praktických problémů předpoví z analýzy sil působících na těleso v klidné tekutině chování tělesa v ní Energie Ţák: určí v jednoduchých případech práci vykonanou silou a z ní určí změnu energie tělesa vyuţívá s porozuměním vztah mezi výkonem, vykonanou prací a časem vyuţívá poznatky o vzájemných přeměnách různých forem energie a jejich přenosu při řešení konkrétních problémů a úloh určí v jednoduchých případech teplo přijaté či odevzdané tělesem zhodnotí výhody a nevýhody vyuţívání různých energetických zdrojů z hlediska vlivu na ţivotní prostředí 159
Zvukové děje Ţák: rozpozná ve svém okolí zdroje zvuku a kvalitativně analyzuje příhodnost daného prostředí pro šíření zvuku posoudí moţnosti zmenšování vlivu nadměrného hluku na ţivotní prostředí Elektromagnetické a světelné děje Ţák: sestaví správně podle schématu elektrický obvod a analyzuje správně schéma reálného obvodu rozliší stejnosměrný proud od střídavého a změří elektrický proud a napětí rozliší vodič, izolant a polovodič na základě analýzy jejich vlastností vyuţívá Ohmův zákon pro část obvodu při řešení praktických problémů vyuţívá prakticky poznatky o působení magnetického pole na magnet a cívku s proudem a o vlivu změny magnetického pole v okolí cívky na vznik indukovaného napětí v ní zapojí správně polovodičovou diodu vyuţívá zákona o přímočarém šíření světla a zákona o jeho odrazu při řešení problémů a úloh rozhodne ze znalosti rychlostí světla ve dvou prostředích, zda se světlo bude lámat ke kolmici či od kolmice, a vyuţívá této skutečnosti při analýze průchodu světla čočkami Vesmír Ţák: objasní (kvalitativně) pomocí poznatků o gravitačních silách pohyb planet kolem Slunce a měsíců kolem planet odliší hvězdu od planety na základě jejich vlastností
160
Chemie Vzdělávací předmět Chemie je realizován v 8 a 9. ročníku ve 4 hodinách povinné časové dotace. 8. ročník – 2 hodiny týdně 9. ročník – 2 hodiny týdně Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně, odborné učebně.
Výchovné a vzdělávací strategie k rozvíjení klíčových kompetencí Kompetence k učení Na konci období ţák - vybírá a vyuţívá pro efektní učení vhodné způsoby, metody a strategie, plánuje a organizuje a řídí vlastní učení, projevuje ochotu věnovat se dalšímu studiu a celoţivotnímu učení - vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně vyuţívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém ţivotě - operuje s obecně uţívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí, propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytváří komplexnější pohled na matematické, přírodní, společenské a kulturní jevy - samostatně pozoruje, experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro vyuţití v budoucnosti - poznává smysl a cíl učení, má pozitivní vztah k učení, posoudí vlastní pokrok a určí překáţky či problémy bránící učení, naplánuje si jak zdokonalit, kriticky zhodnotí výsledky svého učení a diskutuje o nich Kompetence k řešení problémů Na konci období ţák - promyslí a naplánuje způsob řešení problémů a vyuţívá k tomu vlastního úsudku a zkušeností - vyhledává informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a odlišné znaky, vyuţívá získané vědomosti k objevování různých variant řešení, nenechává se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému - samostatně řeší problémy, volí vhodné způsoby řešení, uţívá při řešení problémů logické, matematické a empirické postupy - ověřuje prakticky správnost řešení problémů a osvědčené postupy aplikuje při řešení obdobných nebo nových problémových situací, sledije vlastní pokrok při zdolávání problémů - kriticky myslí, činí uváţlivá rozhodnutí, je schopen je obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí a výsledky svých činů zhodnotí Kompetence komunikativní Na konci období ţák - formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstiţně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu - naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuze, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje 161
-
-
rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běţně uţívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich a reaguje na ně, tvořivě je vyuţívá ke svému rozvoji a aktivnímu zapojení se do společenského dění vyuţívá informační a komunikační prostředky a technologie pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem vyuţívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému souţití a kvalitní spolupráce s ostatními lidmi
Kompetence sociální a personální Na konci období ţák - účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnsati pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce - podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, v případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni poţádá - připívá k diskusi v malé skupině i debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají, dělají Kompetence občanské Na konci období ţák - rozhoduje se zodpovědně podle dané situace, poskytne podle svých moţností účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích i v situacích ohroţujících ţivot a zdraví člověka - chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, respektuje poţadavky na kvalitní ţivotní prostředí, rozhoduje se v zájmu podpory a ochrany zdraví a trvale udrţitelného rozvoje společnosti Kompetence pracovní Na konci období ţák - pouţívá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodrţuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky - přistupuje k výsledkům pracovní činnosti nejen z hlediska kvality, funkčnosti, hospodárnosti, a společenského významu, ale i z hlediska ochrany svého zdraví i zdraví druhých, ochrany ţivotního prostředí i ochrany kulturních a společenských hodnot - vyuţívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, činí podloţená rozhodnutí o dalším vzděláváním a profesním zaměření
A) Výchovně vzdělávací cíle vést ţáky k poznání vybraných chemických látek a reakcí, které jsou součástí běţného ţivota a přírody - vyuţitelnost získaných poznatků v praxi - poukázat na význam chemie pro ţivot moderního člověka - seznámit ţáky s nebezpečnými látkami, jejich označováním a bezpečným zacházením - získat informace o účelném a ekonomickém zacházení s chemickými látkami - postupné zmírňování a odstraňování chemofobie - posílit přímé pozorování a různé způsoby vizualizace a modelování 162
-
samostatná tvůrčí práce ţáků (např. při řešení projektů, vypracování referátů, samostatné vyhledávání informací) vyuţívat moderních informačních technologií (internet) pojetí chemie jako faktoru utvářejícího ţivotní prostředí uvědomění si mezipředmětových vztahů zejména s fyzikou, přírodopisem a zeměpisem
B) Charakteristika výuky Chemie je součástí vzdělávací oblasti Člověk a příroda. Je zařazena do 8. a 9. ročníku jakou dvouhodinový předmět. Výuka vychází z tradice chemie jako izolovaného předmětu, ale zároveň se snaţí v maximální moţné míře o zakomponování mezipředmětových vztahů nejen k přírodovědným předmětům. Výuka probíhá v odborné učebně fyziky a chemie podle moţnosti školy. Součástí výuky jsou i exkurze, práce na projektech a vypracování referátu na dané téma.
Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova Rozvoj schopností poznávání – 8. ročník Environmentální výchova Základní podmínky ţivota – 8., 9. ročník Projekt:Voda – 8. ročník Ropa – 8. ročník Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí – 9. ročník Vztah člověka k prostředí – 9. ročník
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 8. ročník 2 hodiny týdně - pozorování, pokus a bezpečnost práce - směsi - částicové sloţení látek - vzduch, kyslík, vodík - voda – formou projektu - halogeny - kyseliny a zásady - chemické reakce - uhlík a uhlovodíky - ropa – formou projektu 163
-
polokovy, kovy anorganické sloučeniny – halogenidy, oxidy, sulfidy deriváty uhlovodíků soli
9. ročník 2 hodiny týdně - Tuky a sycharidy - Fotosyntéza,respirace, kvašení; - Bílkoviny; DNA, RNA; - Vitaminy,hormony, alkaloidy; - Drogy a návykové látky, doping; - Plasty – formou projektu; - Exotermické a endotermické děje; - Katalyzátory, enzymy; - Faktory ovlivňující rychlost chemických reakcí; - Redoxní děje, hoření, koroze; - Elektrolýza; - Řada napětí kovů; - Chemické reakce; - Základní chemické výpočty; - Výroba energií a paliv; - Alternativní zdroje energie – formou projektu; - Hnojiva, stavební hmoty, léčiva; - Chemický průmysl v ČR; - Mimořádné události - Chemie a trvale udrţitelný rozvoj
D) Očekávané výstupy na konci 3. období Pozorování a bezpečnost práce Ţák : určí společné a rozdílné vlastnosti látek pracuje bezpečně s vybranými dostupnými a běţně uţívanými látkami a hodnotí jejich rizikovost; posoudí nebezpečnost vybraných dostupných látek, se kterými zatím pracovat nesmí Směsi Ţák: rozlišuje směsi a chemické látky navrhne postupy a prakticky provede oddělování směsí o známém sloţení; uvede příklady oddělování sloţek v praxi rozliší různé druhy vody a uvede příklady jejich výskytu a pouţití zná sloţení vzduchu uvede příklady znečisťování vody a vzduchu v pracovním prostředí a domácnosti, navrhne nejvhodnější preventivní opatření a způsoby likvidace znečištění 164
Částicové sloţení látek a chemické prvky Ţák: pouţívá pojmy atom, molekula, iont ve správných souvislostech rozlišuje chemické prvky a chemické sloučeniny a pojmy pouţívá ve správných souvislostech orientuje se v periodické soustavě prvků, rozpozná vybrané kovy, polokovy a nekovy a usuzuje na jejich moţné vlastnosti, uvede způsoby jejich pouţití zhodnotí výhody slitin Chemické reakce: Ţák: rozliší výchozí látky a produkty chemických reakcí uvede příklady prakticky důleţitých chemických reakcí rozezná základní typy chemických reakcí a zhodnotí jejich vyuţívání přečte chemickou reakci, zná zákon o zachování hmotnosti upraví jednoduché chemické rovnice umí uvést příklady praktického vyuţití elektrolýzy aplikuje poznatky o faktorech ovlivňující průběh chemické reakce v praxi a při předcházení jejich nebezpečnému průběhu vypočítá hmotnost výchozích látek nebo produktů v jednoduchých chemických reakcích Anorganické sloučeniny: Ţák: porovná vlastnosti a pouţití prakticky významných oxidů, kyselin, hydroxidů a solí a posoudí vliv některých zástupců na ţivotní prostředí vysvětlí vznik kyselých dešťů, uvede jejich vliv na ŢP a uvede opatření, kterými jim lze předcházet popíše čím je způsoben a co způsobuje skleníkový efekt orientuje se na stupnici pH, změří reakci roztoku univerzálním indikátorovým papírkem a uvede příklady uplatnění neutralizace v praxi zapíše z názvů vzorce a naopak ze vzorců názvy vybraných sloučenin, dbá pravidel práce s roztoky kyselin a hydroxidů, ovládá zásady první pomocipři polití těmito látkami nebo při zasaţení očí Organické sloučeniny: Ţák: rozliší nejjednodušší uhlovodíky, uvede jejich zdroje, vlastnosti, pouţití a vzorce zhodnotí vyuţívání fosilních paliv jako zdrojů ebergie a uvede příklady produktů průmyslového zpracování ropy, zhodnotí z ekologického jejich vyuţívání rozliší vybrané deriváty uhlovodíků, uvede jejich vzorce, vlastnosti a pouţití popíše zdroje a vlastnosti tuků a jejich vhodný obsah ve stravě člověka uvede výchozí látky a produkty fotosyntézy a podmínky průběhu popíše zdroje , vlastnosti a pouţití vybraných sacharidů uvede příklady zdrojů bílkovin a tuků a koncové produkty jejich biochemického zpracování 165
Chemie a společnost Ţák: zhodnotí vyuţívání prvotních a druhotných surovin z hlediska trvale udrţitelného rozvoje na Zemi uvede suroviny, které vyuţívá chemický průmysl aplikuje znalosti p principech hašení poţáru na řešení modelových situací z praxe zná zásady chování při havárii s únikem nebezpečných látek
Přírodopis Vzdělávací předmět Přírodopis je realizován od 6.do 9. ročníku. 6 hodin minimální časové dotace je posíleno o 1 disponibilní hodinu. 6. ročník – 2 hodiny týdně 7. ročník – 2 hodiny týdně 8. ročník – 2 hodiny týdně 9. ročník – 1 hodina týdně Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně, mimo budovu školy.
Výchovné a vzdělávací strategie k rozvíjení klíčových kompetencí Kompetence k učení Učitel vede ţáky: - k vyhledávání, třídění a propojování informací - ke správnému pouţívání odborné terminologie - k samostatnému pozorování a porovnávání získaných informací - k nalézání souvislostí Kompetence k řešení problémů Učitel - zadává úkoly způsobem, který umoţňuje více postupů - zařazuje metody, při kterých ţáci sami navrhují řešení, docházejí k závěrům a vyhodnocují získaná fakta Kompetence komunikativní Učitel zadává - práci ve skupinách, která je zaloţena na komunikaci mezi ţáky, respektování názorů druhých, na diskusi - vede ţáky k formulování svých myšlenek v písemné i mluvené formě - umoţňuje prezentaci práce ţáků, ţáci mají moţnost sami zhodnotit výsledky své práce a reagovat na hodnocení ostatních, argumentovat, přijmout kritiku
166
Kompetence sociální a personální Učitel - vyuţívá skupinového vyučování, které vede ţáky ke spolupráci při řešení problémů - navozuje situace vedoucí k posílení sebedůvěry ţáků, pocitu zodpovědnosti Kompetence občanské Učitel - vyţaduje dodrţování pravidel slušného chování - učitel vede ţáky k pochopení práv a povinností v souvislosti s ochranou ţivotního prostředí, ochranou vlastního zdraví i zdraví svých blízkých Kompetence pracovní Učitel - vede ţáky k dodrţování bezpečnostních a hygienických pravidel při práci s mikroskopickými preparáty a s ţivými přírodninami - učitel zadává úkoly tak, aby měli ţáci moţnost si práci sami organizovat, navrhnout postup a časový rozvrh
A) Výchovně vzdělávací cíle -
-
navázat a dále rozvíjet zájem ţáků o zkoumání přírodních jevů a zákonitostí ţáci by měli získat přehled o vzniku a vývoji Země a ţivota naučit ţáky vyuţívat pro zkoumání různé metody: pozorování, pokus získat základní poznatky o stavbě těl a ţivotě vybraných organismů včetně člověka, nerostech, horninách, vesmíru a Zemi uvědomit si důleţitost citlivého vztahu k okolnímu prostředí, odpovědnost člověka za zachování ţivota na Zemi i svého zdraví a v souvislosti s tím i význam biologických věd pracovat aktivně s přírodninami, všímat si podmínek jejich existence a respektovat je osvojit si takové poznatky, dovednosti a metody pozorování ţivé a neţivé přírody, jichţ by mohli vyuţívat ve svém dalším vzdělávání, tak ve svém praktickém denním ţivotě
B) Charakteristika výuky Předmět přírodopis se vyučuje v 6. -9. ročníku. V 6. , 7. ročníku 2 vyučovací hodiny týdně. V 8. ročníku se vyučuje 3 hodiny týdně, v 9. ročníku 1 hodina týdně. Z toho 5 vyučovacích hodin je z minimálně závazné časové dotace pro vzdělávací oblast člověk a příroda, 3 vyučovací hodiny jsou z disponibilní časové dotace a navazují na příslušnou oblast. Vzdělávání v předmětu přírodopis zahrnuje okruhy problémů spojených se zkoumáním přírody, přírodních zákonitostí a získaných faktů. Zásady názornosti a činnostní charakter výuky tohoto předmětu vyplývá ze samé podstaty výuky přírodopisu. Tam kde je to moţné, vychází obsah učiva jednoznačně z vlastního pozorování a 167
zkušeností ţáků, případně z vyhledávání z literatury. Uplatňují se však také ekologické hry, dramatické scénky, samostatně zaloţené pokusy, sledování vývinu rostlin a práce s nimi, exkurze, vycházky nebo výstavy, osvojování učiva je tedy zaloţeno především na různých činnostech podporující tvořivé poznávání.
Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova Rozvoj schopností poznávání - 6. ročník Ţák se seznamuje se základními biologickými metodami – pozorování, pokus. Uplatňuje je při zkoumání přírody, při laboratorních pracích. Téma osobnostní a sociální výchovy se uplatňuje při skupinové práci a při laboratorních pracích, kdy se musí ţák přizpůsobit pracovnímu tempu ostatních, respektovat jejich názory, případně je produktivně doplňovat, nebo vyvracet špatné názory a závěry ostatních ve skupině. Učí se spolupracovat se spoluţáky. Psychohygiena – 8. ročník Environmentální výchova Ekosystémy – 6., 9. ročník Základní podmínky ţivota – 6., 9. ročník Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí – 6. ročník Projekt: Den Země – 6.- 9. ročník Vztah člověka k prostředí – 6., 8., 9. ročník Vede ţáky k pochopení vztahů člověka a přírody. Přírodopis má k tomuto tématu nejblíţe, neboť ţáci se přímo seznamují se základními pojmy z ekologie. Enviromentální výchova se prolíná celým obdobím přírodopisu, kde je náplní projektových dnů (Den Země), ve kterých se ţáci seznamují postupně po ročnících s problematikou třídění a recyklace odpadů, městem a okolím ve kterém ţijí, zdravým ţivotním stylem a čistěním odpadních vod. Třídění odpadů je navíc tématem celoročním a probíhá prakticky separací plastů, papíru do kontejnerů. Multikulturní výchova Etnický původ – 9. ročník Teoretický základ k pochopení rasových a etnických problémů by měli ţáci v hodinách přírodopisu získat seznámením se s vývojem člověka, jeho příbuznost s ostatními savci, kdy člověk je ze systematického hlediska jenom jedním z druhů primátů.
168
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. ročník 2 hodiny týdně Obecná biologie - různé názory lidí na vznik ţivota - vývoj, rozmanitost, projevy ţivota a jeho význam (výţiva, dýchání, růst, rozmnoţování) - základní struktura ţivota (organické a anorganické látky, buňka rostlinná a ţivočišná, pletiva, tkáně, orgány, orgánové soustavy) - fotosyntéza - vztahy mezi organismy (potravní řetězce, symbióza, parazitismus) Biologie hub - houby bez plodnic (pozitivní a negativní vliv na člověka a ţivé organismy) - houby s plodnicemi (stavba, výskyt, význam, zásady sběru) Lišejníky Jednobuněčné organismy - bakterie, jejich vývoj a význam Řasy- jednobuněčné, mnohobuněčné Mnohobuněční ţivočichové - ţahavce - ploštěnci - hlísti - měkkýši - krouţkovci - členovci
7. ročník 2 hodiny týdně Biologie ţivočichů - stavba těla, stavba a funkce jednotlivých částí (ţivočišná buňka, tkáně, orgány, orgánové soustavy, organismy mnohobuněčné, rozmnoţování) - vývoj, vývin a systém ţivočichů (významní zástupci jednotlivých skupin ţivočichů – strunatci- paryby, ryby, obojţivelníci, plazi, ptáci) - rozšíření, význam a ochrana ţivočichů Biologie rostlin - anatomie a morfologie rostlin (stavba a funkce kořene, stonku, listu, květu, semene a plodu) - fyziologie rostlin( zákl. principy fotosyntézy, dýchání, růstu a rozmnoţování) - systém rostlin (poznávání a zařazování daných zástupců běţných druhů řas, mechorostů, kapraďorostů, nahosemenných a krytosemenných rostlin, jednoděloţných a dvouděloţných, jejich vývoj a vyuţití hospodářsky významných zástupců) 169
8. ročník 2 hodiny týdně Savci - důleţité znaky savců - přehled hlavních řádů savců - rozšíření a péče o vybrané domácí ţivočichy - chov domestikovaných ţivočichů Biologie člověka - anatomie a fyziologie lidského těla - stavba a funkce jednotlivých částí lidského těla, orgány, orgánové soustavy (opěrná, pohybová, oběhová, dýchací, trávící, vylučovací a rozmnoţovací, nervová soustava, hygiena duševní činnosti) - fylogeneze a ontogeneze člověka (rozmnoţování, vývin jedince- nitroděloţní a po narození) - nemoci, úrazy, prevence (příčiny, příznaky, praktické zásady a postupy při léčení běţných nemocí, závaţná poranění a ţivot ohroţující stavy, zásady první pomoci), epidemie - ţivotní styl (pozitivní a negativní dopad prostředí a ţivotního stylu na člověka)
9. ročník 1 hodina týdně Neţivá příroda - Země (vznik a stavba Země) - vnitřní a vnější geologické procesy (příčiny a důsledky – změny, vznik pevnin, vznik minerálů a hornin) - nerosty a horniny (vznik, vlastnosti, třídění, praktický význam a vyuţití zástupců, určování základních vzorků) - vývoj zemské kůry a organismů na Zemi – paleontologie (geologické změny, vznik ţivota, geologické éry a typické organismy) - geologický vývoj a stavba území ČR (Český Masiv, Západní Karpaty) - půdy (sloţení, vlastnosti a význam půdy pro výţivu rostlin, moţnosti rekultivace) - podnebí a počasí ve vztahu k ţivotu – význam vody a teploty prostředí pro ţivot, ochrana a vyuţití přírodních zdrojů, význam jednotlivých vrstev ovzduší pro ţivot, vlivy znečištěného ovzduší a klimatických změn na ţivé organismy a na člověka - mimořádné události způsobené přírodními vlivy – příčiny vzniku mimořádných událostí, přírodní světové katastrofy, nejčastější mimořádné přírodní události v ČR (povodně, větrné bouře, sněhové kalamity, laviny, náledí) a ochrana před nimi Základy ekologie - organismy a prostředí (vzájemné vztahy mezi organismy prostředím, populace, společenstva, přirozené a umělé ekosystémy, rovnováha v ekosystému) - ochrana přírody a ţivotního prostředí (globální problémy a jejich řešení, chráněná území)
170
D) Očekávané výstupy na konci 3. období Obecná biologie, biologie hub, biologie rostlin Ţák - pracuje samostatně podle popisu práce, připraví si materiál pro mikroskopování - umí mikroskopovat - popíše základní rozdíly mezi buňkou rostlinnou, ţivočišnou a bakteriální, objasní funkci základních buněčných organel - rozpozná a objasní funkci základních orgánů a orgánových soustav rostlin, uvede na příkladech z běţného ţivota význam virů a bakterií v přírodě i pro člověka - rozpozná naše nejznámější jedlé a jedovaté houby - dokáţe objasnit pojem symbióza na souţití řasy s houbou ve stélce lišejníků - dokáţe porovnat rostlinné orgány podle jejich vnější stavby, orientuje se ve vnitřní struktuře kořene, stonku, plodu a semene - rozlišuje základní systematické skupiny rostlin a ovládá základní vyhledávaní v atlase rostlin, seznámí se s prací s klíčem k určování rostlin - vysvětlí význam lesa pro přírodu i pro lidi - dokáţe připravit herbář
Biologie ţivočichů Ţák - porovná základní vnější a vnitřní stavbu vybraných ţivočichů a vysvětlí funkci jednotlivých orgánů, rozliší základní rozdíly mezi bezobratlými a strunatci - rozlišuje a porovná jednotlivé skupiny ţivočichů, určuje vybrané ţivočichy, zařazuje je do hlavních taxonomických skupin (kmen, třída) - na příkladech objasní způsob ţivota ţivočichů a přizpůsobení danému prostředí - nakreslí jednoduchý náčrt těla vybraných ţivočichů a popíše stavbu a funkci vnitřních orgánů - objasní pojmy predátor, reducent, zoologie, paleontologie - rozlišuje základní řády savců, určuje vybrané druhy - zná význam ţivočichů v přírodě a pro člověka - umí pozorovat lupou i mikroskopem části těl savců (včetně t trvalých preparátů), připraví sbírky, vyhledá samostatně literaturu, vypracuje z ní výpisky a krátké zprávy - umí uvést některé z kriticky ohroţených druhů ţivočichů u nás i ve světě Biologie člověka Ţák - popíše stručně stavbu a funkci těla člověka (včetně vnitřních orgánů) - dokáţe vysvětlit vztahy orgánových soustav v těle člověka - orientuje se v základních stupních fylogeneze člověka - objasní vznik a vývin jedince od početí aţ po stáří - rozlišuje příčiny, případně příznaky běţných nemocí, uplatňuje zásady jejich prevence a léčby, objasní význam zdravého způsobu ţivota - orientuje se v první pomoci
171
Neţivá příroda Ţák - orientuje se v názorech na vznik Země i ţivota - dokáţe popsat jednotlivé sféry Země - rozpozná podle charakteristických vlastností vybrané horniny a nerosty, vyuţívá základní určovací pomůcky - rozlišuje důsledky vnitřních a vnějších geologických dějů, včetně geologického oběhu hornin a vody - rozlišuje některé typy půd a objasní jejich vznik - vysvětlí původ sopečné činnosti a zemětřesení - orientuje se v geologickém sloţení České republiky - rozlišuje jednotlivá geologická období - rozlišuje a uvede příklady systému organismů, populace, společenstva, ekosystémy - popíše změny v přírodě vyvolané člověkem, objasní jejich důsledky pro kvalitu ţivotního prostředí - vysvětlí, jakým způsobem se můţe kaţdý člověk aktivně podílet na zhoršování či zlepšování ţivotního prostředí - aplikuje praktické metody poznávání přírody - uvede význam vlivu podnebí a počasí na rozvoj různých ekosystémů a charakterizuje mimořádné události způsobené výkyvy počasí a dalšími přírodními jevy, jejich doprovodné jevy a moţné dopady i ochranu před nimi
Zeměpis Vzdělávací předmět Zeměpis je realizován v 6. aţ 9. ročníku, kdy je minimální časová dotace 6 hodin posíleno o 1 hodinu týdně. 6. ročník – 2 hodiny 7. ročník – 2 hodiny 8. ročník – 1 hodina 9. ročník – 2 hodiny Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně, mimo budovu školy.
Výchovné a vzdělávací strategie k rozvíjení klíčových kompetencí Kompetence k učení Ţák: - na základě práce s mapou zpracovává informace v ní obsaţené, třídí je a vyvozuje obecně platné závěry - propojuje získané poznatky do širších celků, nalézá souvislosti - aktivně a samostatně vyhledává aktuální informace a zapojuje je do výuky v hodinách zeměpisu 172
-
pouţívá odborné terminologie vyuţívá více moţností řešení pro zpracování zeměpisných projektů a dochází různými cestami ke správným výsledkům aktivně ohodnocuje svou práci a poučuje se z vlastních chyb
Kompetence k řešení problému Ţák: - je schopen pochopit problém a vyhledat k němu vhodné informace - na základě získaných informací (internet, encyklopedie) hledá nová řešení zadaných úkolů a vyuţívá jich v praxi - ověřuje si správnost svých výsledků - učí se kriticky myslet, je schopen hájit svá rozhodnutí Kompetence komunikativní Ţák: - formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu - je schopen oponovat a přijmout kritiku své práce - uţívá správně odborné názvosloví Kompetence sociální a personální Ţák: - je odpovědný za práci celé skupiny a je shopen ve skupině prosazovat svůj názor - pomáhá slabším členům skupiny při pochopení a zpracování zadaného úkolu - chová se podle pravidel slušného chování - respektuje názory druhých, dokáţe se od nich poučit, aktivně argumentovat Kompetence občanské Ţák: - chápe základní environmentální problémy, respektuje poţadavky na kvalitní ţivotní prostředí, jedná v zájmu trvale udrţitelného rozvoje - rozhoduje se zodpovědně podle dané situace, - chrání své zdraví a zdraví svých spoluţáků, v případě úrazu pomůţe nebo zavolá na pomoc dospělého Kompetence pracovní Ţák: - seznamuje se s pravidly bezpečného chování v terénu - je veden k efektivní práci - svědomitě vykonává zadanou práci a hodnotí výsledky své práce
173
A)Výchovně vzdělávací cíle -osvojování nových zeměpisných pojmů a poznatků v návaznosti na přírodovědná poznávání ţáků -přijímaní poznatků ze zeměpisu s porozuměním -vyvozovat příčinné souvislosti -vedení ţáků k chápání globálních problémů lidstva a jejich řešení -upozorňovat na historii poznávání vesmíru,objevy -budoucnost lidstva -vedení ţáků k tomu,aby vyuţívali osvojené poznatky k vysvětlování jevů současnosti -vytváří správný pohled na multikulturní společnost -vytváří správný pohled na enviromentální problémy lidstva -vytváří správný pohled na spolupráci mezi národy -vytváří správný pohled na ochranu ţivotního prostředí
B) Charakteristika výuky Charakter výuky tohoto předmětu vyplývá z podstaty poznávání Země,vesmíru,oceánů a světadílů,jednotlivých nejdůleţitějších zemí světa.V 6.ročníku se jedná o matematický a fyzický zeměpis,dále o regionální.Důraz klademe na pochopení příčinných souvislostí,aktualizaci učiva o současné problémy a praktickou orientaci na různých mapách Nutná je zásada názornosti opřená o různé videonahrávky,CD,programy na počítačích apod. Důleţitou roli hraje samostatné získávání informací z internetu a jejich zařazení do výuky různou formou.Vzbuzujeme u ţáků zájem o zeměpis, o dění kolem nás.o problémy ţivotního prostředí a lidstva.
Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova Rozvoj schopností a vzdělávání – 6. ročník Environmentální výchova Ekosystémy – 8., 9. ročník Základní podmínky ţivota - 6. ročník Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí – 6., 8., 9. ročník Vztah člověka a prostředí – 7. – 9. ročník. Výchova k myšlení v Evropských globálních souvislostech Evropa a svět nás zajímá – 7. ročník Objevujeme Evropu a svět – 7.ročník Jsme Evropané – 7. ročník Multikulturní výchova Etnický původ - 8.ročník
174
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6.ročník 2 hodiny týdně Vesmír -vesmír a jeho vývoj -hvězdy a souhvězdí -Sluneční soustava -Měsíc – kosmický soused, působení na Zemi Planeta Země -glóbus - orientace -Země v pohybu/ -oběh Země kolem Slunce -určování času na Zemi Mapy -mapování zemského povrchu -druhy map -orientace na mapách Krajinné sféry Země -litosféra -atmosféra - hydrosféra -pedosféra -biosféra
7.ročník 2 hodiny týdně Zeměpis Ameriky,Afriky,Asie, Austrálie a Oceánie, Antarktidy -člověk na Zemi -obyvatelstvo a sídla - hospodářská činnost člověka Amerika - Severní Amerika -Střední Amerika -Jiţní Amerika Afrika -přírodní podmínky, obyvatelstvo, hospodářství, regiony
175
Asie -přírodní podmínky, obyvatelstvo, hospodářství, oblasti Austrálie a Oceánie - přírodní podmínky, obyvatelstvo, hospodářství Polární oblasti Světový oceán
8.ročník 1 hodina týdně Evropa -přírodní podmínky -obyvatelstvo -hospodářství -Evropské organizace Oblasti a státy Evropy -východní Evropa -severní Evropa -jiţní Evropa -jihovýchodní Evropa -západní Evropa -střední Evropa
9.ročník 2 hodiny týdně
Česká republika -poloha a přírodní podmínky -obyvatelstvo a sídla -hospodářství -kraje České republiky
Hospodářský zeměpis Lidé a hospodářství - obyvatelstvo a sídla - politický zeměpis - světové hospodářství - propojenost světového hospodářství - krajina a ţivotní prostředí - zeměpis v praxi 176
D) Očekávané výstupy na konci 3 .období GEOGRAFICKÉ INFORMACE, ZDROJE DAT, KARTOGRAFIE A TOPOGRAFIE ţák
-
-
-
organizuje a přiměřeně hodnotí geografické informace a zdroje dat z dostupných kartografických produktů a elaborátů, z grafů, diagramů, statistických a dalších informačních zdrojů pouţívá s porozuměním základní geografickou, topografickou a kartografickou terminologii přiměřeně hodnotí geografické objekty, jevy a procesy v krajinné sféře, jejich určité pravidelnosti, zákonitosti a odlišnosti, jejich vzájemnou souvislost a podmíněnost, rozeznává hranice (bariéry) mezi podstatnými prostorovými sloţkami v krajině vytváří a vyuţívá osobní myšlenková (mentální) schémata a myšlenkové (mentální) mapy pro orientaci v konkrétních regionech, pro prostorové vnímání a hodnocení míst, objektů, jevů a procesů v nich, pro vytváření postojů k okolnímu světu
PŘÍRODNÍ OBRAZ ZEMĚ ţák
-
zhodnotí postavení Země ve vesmíru a srovnává podstatné vlastnosti Země s ostatními tělesy sluneční soustavy prokáţe na konkrétních příkladech tvar planety Země, zhodnotí důsledky pohybů Země na ţivot lidí a organismů rozlišuje a porovnává sloţky a prvky přírodní sféry, jejich vzájemnou souvislost a podmíněnost, rozeznává, pojmenuje a klasifikuje tvary zemského povrchu porovná působení vnitřních a vnějších procesů v přírodní sféře a jejich vliv na přírodu a na lidskou společnost
REGIONY SVĚTA ţák
-
-
rozlišuje zásadní přírodní a společenské atributy jako kritéria pro vymezení, ohraničení a lokalizaci regionů světa lokalizuje na mapách světadíly, oceány a makroregiony světa podle zvolených kritérií, srovnává jejich postavení, rozvojová jádra a periferní zóny porovnává a přiměřeně hodnotí polohu, rozlohu, přírodní, kulturní, společenské, politické a hospodářské poměry, zvláštnosti a podobnosti, potenciál a bariéry jednotlivých světadílů, oceánů, vybraných makroregionů světa a vybraných (modelových) států zvaţuje, jaké změny ve vybraných regionech světa nastaly, nastávají, mohou nastat a co je příčinou zásadních změn v nich
177
SPOLEČENSKÉ A HOSPODÁŘSKÉ PROSTŘEDÍ ţák -
posoudí na přiměřené úrovni prostorovou organizaci světové populace, její rozloţení, strukturu, růst, pohyby a dynamiku růstu a pohybů, zhodnotí na vybraných příkladech mozaiku multikulturního světa posoudí, jak přírodní podmínky souvisí s funkcí lidského sídla, pojmenuje obecné základní geografické znaky sídel zhodnotí přiměřeně strukturu, sloţky a funkce světového hospodářství, lokalizuje na mapách hlavní světové surovinové a energetické zdroje porovnává předpoklady a hlavní faktory pro územní rozmístění hospodářských aktivit
-
porovnává státy světa a zájmové integrace států světa na základě podobných a odlišných znaků lokalizuje na mapách jednotlivých světadílů hlavní aktuální geopolitické změny a politické problémy v konkrétních světových regionech
-
ŢIVOTNÍ PROSTŘEDÍ ţák -
-
porovnává různé krajiny jako součást pevninské části krajinné sféry, rozlišuje na konkrétních příkladech specifické znaky a funkce krajin uvádí konkrétní příklady přírodních a kulturních krajinných sloţek a prvků, prostorové rozmístění hlavních ekosystémů (biomů)
uvádí na vybraných příkladech závaţné důsledky a rizika přírodních a společenských vlivů na ţivotní prostředí
ČESKÁ REPUBLIKA ţák
-
-
vymezí a lokalizuje místní oblast (region) podle bydliště nebo školy hodnotí na přiměřené úrovni přírodní, hospodářské a kulturní poměry místního regionu, moţnosti dalšího rozvoje, přiměřeně analyzuje vazby místního regionu k vyšším územním celkům hodnotí a porovnává na přiměřené úrovni polohu, přírodní poměry, přírodní zdroje, lidský a hospodářský potenciál České republiky v evropském a světovém kontextu lokalizuje na mapách jednotlivé kraje České republiky a hlavní jádrové a periferní oblasti z hlediska osídlení a hospodářských aktivit uvádí příklady účasti a působnosti České republiky ve světových mezinárodních a nadnárodních institucích, organizacích a integracích států
TERÉNNÍ GEOGRAFICKÁ VÝUKA, PRAXE A APLIKACE ţák
-
ovládá základy praktické topografie a orientace v terénu aplikuje v terénu praktické postupy při pozorování, zobrazování a hodnocení krajiny uplatňuje v praxi zásady bezpečného pohybu a pobytu v krajině, uplatňuje v modelových situacích zásady bezpečného chování a jednání při mimořádných situacích
178
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: UMĚNÍ A KULTURA Vzdělávací oblast je realizována prostřednictvím vyučovacích předmětů Hudební výchova a Výtvarná výchova.
Hudební výchova Vzdělávací předmět Hudební výchova je vyučován ve všech ročnících minimální časové dotaci na 1. stupni 5 hodin, na 2. stupni 4 hodiny. V kaţdém ročníku se vyučuje 1 hodina týdně. Předmět je realizován v kmenových třídách, hudební učebně, mimo budovu školy.
Výchovné a vzdělávací strategie k rozvíjení klíčových kompetencí Kompetence k učení - učitel vede ţáky rozhovorem k tomu, aby si osvojili důleţité poznatky a na jejich základě poznávali význam a přinos hudební výchovy pro ţivot a činnosti člověka - formou samostatných referátů se v ţácích rozvíjí schopnost vyhledávat a získávat informace z různých informačních zdrojů a samostatně rozebírat hudební ukázky na základě předchozích znalosti získaných při výuce Kompetence k řešení problémů - učitel pouţívá hudební ukázky a následně vede diskusi, při které ţák poznává hudbu ve všech jejich ţánrových i funkčních podobách - ţáci analyzují dané hudební ukázky Kompetence komunikativní - ţáci formou diskuse na dané téma srozumitelně a jasně formuluji svůj názor, pouţívají odborné výrazy vycházející z hudební teorie a vedou dialog - ţáci se aktivně zapojují při interpretaci písni a skladeb Kompetenci sociální a personální - učitel formou dialogu utváří u ţáků toleranci vůči názorům ostatních a k respektování jejich hudebního zaměřeni - s vyuţitím exkurzí, přednášek, návštěv koncertů či divadel ukazuje učitel ţákům pravidla společenské etikety
179
Kompetence občanské - formou referátů učitel vybízí ţáky ke sledováni aktuálního dění ve světě hudby a v oblastech, které s hudbou úzce souvisí Kompetence pracovní - názornou ukázkou a stálou kontrolou vede učitel ţáky ke správnému pouţíváni hudebních nástrojů
1. období A) Výchovně vzdělávací cíle – naučit ţáky čistě a výrazně zpívat lidové i umělé dětské písně v hlasovém rozsahu přiměřeném ţákům mladšího školního věku – nacvičit správné dýchání a tvoření tónů – rozvíjet hudební sluch a paměť na melodii i slova – učit rozlišovat a udrţovat určitý rytmus – rozvíjet hudebnost zařazováním poslechu lidových písní i poslechu hodnotné váţné hudby vhodné pro tento věk a vést ţáky k zájmu o hudbu – poznat a dbát o rozvoj talentovaných ţáků – probouzet u ţáků zájem o vlastní pěvecké a hudební aktivity
B) Charakteristika výuky Hlavními sloţkami hudební výchovy jsou zpěv a poslech hudby. Těţištěm hudebně-výchovné práce je zpěv. Láska k hudbě se nejsnáze probouzí zpěvem, neboť při něm je ţák aktivní a tvořivý. Zpívaná píseň nejlépe rozvíjí pěvecké i hudební dovednosti a návyky ţáků. Nejčastější formou tohoto období je zpěv jednohlasný. Učitel dbá individuálních zvláštností dětského hlasu, vede ţáky k tomu, aby zpívali čistě, lehce a bez křiku. Dále je třeba pamatovat na to, aby rozsah a poloha písní odpovídaly rozsahu a poloze dětského hlasu. V hudební výchově je třeba střídat činnosti tak, aby děti nezpívaly po celou vyučovací hodinu. Výběr písní má být rozmanitý, má napomáhat hlasovému výcviku. V tomto období jsou pro zpěv nejvhodnější lidové písně, dětmi oblíbené písně umělé, vhodné je vyuţívat i písní místních nebo krajových. Současně s výcvikem pěveckých dovedností rozvíjí zpěv hudební sluch ţáků, jejich smysl pro čistou intonaci a rytmus. Smysl pro rytmus snadno a dobře rozvíjíme častým zařazováním jednoduchých doprovodných nástrojů (tyčinky, bubínek, tamburína, činely apod.) ke zpěvu ţáků. Vnímání hudby se rozvíjí v celé hudebně-výchovné práci, nejvýrazněji při poslechu hudby. Poslechem se učí ţáci hudbu citově proţívat a soustředit se. Přitom jsou ţáci vedeni k tomu, aby vyjadřovali a srovnávali své dojmy z poslechu hudebních skladeb. Zpěv by se měl stát pro děti přirozenou potřebou pro vyjádření pohody a radosti, a to i v jiných předmětech neţ Hudební výchova. Proto výuku hudební výchovy vedeme tak, aby se stala pro ţáky příjemnou a oblíbenou. K dobrému rozvíjení pěveckých dovedností ţáků v tomto období 180
velmi dobře napomáhá kaţdodenní zpěv zařazovaný v průběhu vyučování jako doplněk učiva nebo jako příjemná relaxační chvilka. Ve zpěvu i poslechu je nezbytné se vracet k probraným písním a skladbám. Jen tak ţák můţe dobře zvládnout melodii a slova písně, zapamatovat si hudební skladbu. Stále zdokonalovanou reprodukcí písní a opakovaným poslechem se prohlubuje vztah ţáků k hudebním dílům i intenzita jejich estetického proţitku. Při výuce hudební výchovy je třeba věnovat pozornost hudebně nadaným ţákům, dbát o jejich další rozvoj, doporučovat zájmovou činnost. Zpěvem, poslechem, jednoduchým doprovodem písní na dětské hudební nástroje a pohybovým projevem se stávají děti aktivními provozovateli hudby
C) Obsah učiva předmětu hudební výchova v jednotlivých ročnících S hudbou se dítě setkává odmalička. Proto v počátcích výuky budeme vycházet ze znalosti jednoduchých lidových písní, které obvykle ţáci znají ze zpěvu v rodinách, ze zpěvu podle dětských kníţek a ze zpívání v mateřských školkách a dětmi oblíbených hudebních nahrávek. Děti předškolního věku obvykle umí zpívat písně: Halí, belí Pásla Ovečky Ovčáci, čtveráci Jedna, dvě, tři, čtyři, pět Kočka leze dírou Travička zelená Skákal pes Holka Modrooká Pec nám spadla Já mám koně Maličká su Kdyţ jsem já slouţil To je zlaté posvícení Pod naším okýnkem Prší, prší Číţečku, číţečku
1. ročník 1 hodina týdně – – – – – – – – – – –
rozlišování zvuků a tónů melodizované říkanky hudebně pohybové hry dechová a hlasová cvičení lidové písně vhodné pro děti, které v dětech budí radost ze zpěvu, lásku k lidem, k přírodě, k domovu písně umělé, které zachycují ţivot dětí, svět her, pohádek, fantazie vytváření pěveckých dovedností a návyků: správné drţení těla a hlavy, správné dýchání, tvoření tónů, výslovnost sluchem rozlišovat základní vlastnosti tónu: vysoký – nízký, dlouhý – krátký, silný – slabý (pomocí zrakového i pohybového názoru) vést ţáky k tomu, aby se projevovali i pohybově podle hudby pro poslech je vhodné volit: lidové písně v provedení dětských sborů, poslech písní, které zpívají skupiny dětí ze třídy, přístupné a dětem obsahově blízké umělé písně, dětské taneční hry, jednoduché instrumentální skladby vytváření citového vztahu k hudbě
181
Písně vhodné k nácviku pro 1. ročník: Travička zelená Šel zahradník do zahrady Proč Kdyţ jsem jel do Prahy Pod naším okýnkem Já jsem z Kutné hory Bude zima, bude mráz Šla Nanynka do zelí Pásli ovce valaši Kdyţ jsem já ty koně pásal Štědrej večer nastal Ţeţuličko, kde jsi byla My tři králové Máminy oči Kotě a sluníčko V průběhu celého roku dbáme při výuce na to, aby vyučování bylo radostné a dalo ţákům co nejvíce citových záţitků. V prvním ročníku mají někteří ţáci nevyvinutý hudební sluch, nedovedou, či nechtějí zpívat. Pěvecké dovednosti získávají ţáci přípravnými cvičeními, která si učitel vytváří z prvků nacvičované písně. Přitom je dobře vyuţívat individuálního zpěvu ţáků, kteří intonačně čistě zpívají a ostatní nechat zpěv spoluţáka poslouchat a potom napodobovat. Učitel věnuje péči o hlas ţáků pozornost. Dbá, aby ţáci : – zpívali lehce, bez křiku, ve vyvětrané místnosti – nezpívali dlouho ve vysoké nebo nízké hlasové poloze – nezpívali celou hodinu – poslouchali se navzájem K cvičením hlasovým se řadí cvičení dechová. Při nich se ţáci učí hospodařit s dechem. Je moţné k nim připojit i pohyby paţí. Hlasová cvičení je vhodné volit jednoduchá, aby se mohla soustředit pozornost k vytvoření krásného tónu a správné výslovnosti samohlásek, souhlásek, slabik i slov. Cvičení sluchová vychovávají hudební sluch ţáků. Písně se v tomto období nacvičují podle sluchu.
2. ročník 1 hodina týdně – hlediska pro výběr písní jsou obdobná jako v 1. ročníku – dechová a hlasová cvičení z 1. ročníku automatizovat, nevyhledávat stále nová cvičení, měnit pouze motivaci, jde tu hlavně o docílení co nejlepšího provedení – rytmická cvičení propojujeme s písněmi, vyuţíváme téţ rytmických slabik, tempo udáváme tleskáním nebo vyťukáním dob – se zřetelem k hlasovým dispozicím jednotlivých ţáků pozvolna rozšiřovat hlasový rozsah a upevňovat ho – písně volíme do rozsahu oktávy – zpěv podle pokynů učitele (jednotný začátek všech, podřídit se určitému tempu) – učit opakovat udaný tón – sluchem rozlišovat stoupající a klesající melodii tónové řady – rozlišit vyšší tón od niţšího – pohybového a grafického znázornění vyuţít ke zpěvu vzestupných a sestupných řad tónů, zpívat je na úryvcích písní 182
– hudební teorii zařazovat pouze v nezbytně nutném mnoţství a spojovat ji se zpívanými písněmi (notová osnova, houslový klíč, taktová čára, noty podle délky) – v poslechových skladbách seznamovat děti s hudebními nástroji a přednesem lidových a dětských písní Písně vhodné k nácviku pro 2. ročník: Černé oči Kalamajka Kdybys měla má panenko Marjánko Dělání Ach synku, synku Nesem vám noviny Běţela ovečka Jak jsi krásné neviňátko Na tý louce zelený Štěstí, zdraví, pokoj svatý Krávy, krávy Zimní Kdyţ jde malý bobr spát Mach a Šebestová Písně tvoří i ve 2. ročníku hlavní součást práce v hodinách . Nácvik písní provádíme nápodobou, ţáky ke zpěvu vhodně motivujeme, dbáme na pochopení obsahu textu písně, na osvojení si textu, rytmu i melodie jednotlivými ţáky. Při zpěvu věnujeme pozornost výslovnosti. Při opakování písně doprovázíme jednoduchým rytmickým nebo pohybovým doprovodem. Vhodnou pomůckou jsou nástroje Orfovy školy. Jednoduché rytmické nástroje si téţ snadno můţeme připravit s dětmi z běţně dostupných materiálů a předmětů.
3. ročník 1 hodina týdně – – – – – – – – – – – – –
hlediska pro výběr písní jsou obdobná jako v přecházejících ročnících rozšiřujeme pěvecký rozsah c1 – d2 upevňujeme pěvecké návyky (drţení těla a hlavy, dýchání, tvoření tónů, výslovnost) zpíváme s dynamickými odstíny slabě – silně v rozmezí p – mf zpíváme podle pokynů učitele ( jednotný začátek, konec písně, tempo, síla) upevňujeme dovednost zpívat tóny ve vzestupné a sestupné řadě na úryvcích písní a cvičeních nacvičujeme durový tónický trojzvuk a zpíváme ho pomocí písně „Ovčáci, čtveráci“ nacvičujeme dvoudobou chůzi a tanec v průpletu, přísunový krok (spojení s Tv) dáváme ţákům prostor pro pohybové vyjádření melodie učíme je rozlišovat hudební nástroje podle vzhledu i podle tónu, rozlišujeme nástroje strunné, dechové a bicí vyuţíváme dětské rytmické nástroje pro doprovody písní opakujeme poslech z niţších ročníků, přidáváme poslech české hudby pro slavnostní příleţitosti (B. Smetana, A. Dvořák), poslech hudby taneční, poslech státní hymny hudební nauka – notová osnova, houslový klíč, nota celá, půlová, čtvrťová, pomlky
183
Písně vhodné k nácviku pro 3. ročník: Beskyde, Beskyde Tancuj, tancuj Pekla vdolky Narozeninová Vyletěla holubička Není nutno Uţ ty pilky dořezaly Jarní slunce Čí je, čí je, čí je děvče Ztratila Lucinka bačkorku Kačenka divoká A já su synek z Polanky Rychle bratři, rychle vstávejme Aţ já pojedu přes ten les Zpěv doprovázíme rytmickými nástroji. Kdyţ nemáme rytmických nástrojů dostatek, sami si je vyrábíme např. ze skořápek ořechů, kelímků naplněných rýţí, čočkou apod., místo hůlek pouţijeme vařečky, lţičkou ťukáme do skleničky apod. Ţákům dáváme moţnost objevit další zvukové efekty a zkusit je při zpěvu vyuţít. S hudbou se ţáci mohou setkat téţ při návštěvě koncertů, besedách o hudbě a při vlastních hudebních aktivitách. Ţáci mohou rovněţ sledovat část videozáznamu koncertu. Poslechové skladby v 1. období vzdělávání volíme podle nahrávek, které jsou k dispozici. Dbáme, aby v poslechových skladbách byly zastoupeny písně lidové, známé umělé písně pro děti a věku přiměřené skladby významných českých hudebních skladatelů.
D) Očekávané výstupy na konci 1. období Ţák: – zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase – rytmizuje a melodizuje jednoduché texty, improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem – vyuţívá jednoduché hudební nástroje k doprovodné hře – reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie – rozlišuje jednotlivé kvality tónů, rozpozná výrazné tempové a dynamické změny v proudu znějící hudby – rozpozná v proudu znějící hudby některé hudební nástroje, odliší hudbu vokální, instrumentální a vokálně instrumentální
2. období A) Výchovně vzdělávací cíle - zhodnotit dosavadní pěvecké dovednosti ţáků (správnost intonace, udrţení melodie známých písní, dodrţení rytmu, správné dýchání při zpěvu) - pěstovat dále hudebnost v oblasti hudebního sluchu, zpěvního hlasu, smyslu pro rytmus, hudební paměť i představivost - rozvíjet melodické i harmonické cítění ţáků 184
- nadále vyuţívat k instrumentálnímu doprovodu zpěvu rytmické i melodické hudební nástroje, tuto činnost umoţnit co největšímu počtu ţáků ve výuce - ţáky seznamovat s lidovým dvojhlasem a jednoduché lidové písně zpívat dvojhlasně, vyuţívat moţnosti osvojení dvojhlasého zpěvu (např. kánon) - poznávat základní hudební teorii - rozvíjet hudebně pohybové dovednosti ţáků (lidové tance, pohybové fantazie) - do výuky pravidelně zařazovat krátké, ţákům blízké a srozumitelné poslechové ukázky skladeb - učit se rozpoznávat základní pěvecké hlasy (bas, tenor, alt, soprán) - rozlišování nejčastěji uţívaných hudebních nástrojů podle vzhledu, zvuku i způsobu hry - získat první poznatky z české i evropské hudební kultury - rozlišovat operu od operety, balet od pantomimy - chování na koncertech, v divadle, při vlastním vystoupení
B) Charakteristika výuky Ve vyučovacím předmětu hudební výchova se utváří estetické vztahy ţáků k hudbě a umění, formují se mezilidské vztahy. Posiluje se aktivita a tvořivost ţáků, navozuje se optimistický vztah ke skutečnosti. Jestliţe výuku hudební výchovy v 1. období charakterizujeme jako období hudebních her, tak výuka ve 4. a 5. ročníku je obdobím manipulace s hudebním materiálem. Hudba a zpěv jsou neodlučitelně spjaty s historií našeho národa. Mají velký význam i v současném ţivotě. Je málo rodin, kde by někdo nehrál na nějaký hudební nástroj, téměř kaţdý má oblíbený nějaký hudební ţánr. Hudba doprovází významné ţivotní události v rodinách, děti se s ní setkávají od kolébky. Tento přirozený vztah ţáků k hudbě je ve škole rozvíjen a hudební aktivity ţáků jsou ve výuce podporovány. Těţištěm výuky i v tomto období je zpěv ţáků, zaměřený na lidové písně i známé a oblíbené písně z mediálních prostředků. Celá výuka by měla být vedena v úsměvné atmosféře zbavené stresů. Základním poţadavkem při výuce hudební výchovy je hudební doprovod vyučujícího na jakýkoliv hudební nástroj. Tím se pomáhá udrţet melodie i rytmus zpívaných písní. Na rozpoznané individuální nedostatky ţáků v intonaci či rytmu nereaguje učitel zdůrazněním těchto nedostatků, ale snaţí se dát i těmto ţákům prostor ke zpěvu ve skupinách, ke zpěvu s doprovodem. Tím umoţní také těmto ţákům příjemný proţitek ze zpěvu. Všechny druhy hudebních činností (zpěv, poslech, instrumentální a pohybové aktivity) se ve výuce hudební výchovy navzájem prolínají a posilují ve svých účincích. Nezařazujeme je proto do hodin postupně, ani se nemusí v kaţdé hodině uplatňovat všechny. Učitel vybírá takové činnosti, které odpovídají povaze hudby, se kterou právě pracují. Do činností ve výuce je třeba zapojovat co nejvíce ţáků podle jejich individuálních schopností. Učitel vychází vţdy z toho, co jiţ ţáci umí, dále rozvíjí jejich hudební dovednosti, podněcuje ţáky ke vzájemné spolupráci. Umoţňuje, aby se při výuce Hv uplatnili v dostatečné míře ti ţáci, kteří se individuálně hudebně vzdělávají. Je to přirozený motivační a inspirační prvek, jak pro ţáka samotného, tak pro ţáky hudebně nadané, kteří své nadání individuálně nerozvíjejí. Pozitivní je i přímá spolupráce se základní uměleckou školou, kterou ţák navštěvuje. Vhodné je zvýrazňovat dovednosti a 185
schopnosti ţáků, vést je k sebepoznání a seberealizaci. Kaţdého je třeba podněcovat a vést ho k tomu, aby své nadání a schopnosti v různých oblastech uplatňoval. Vztah ţáků k hudbě je podporován návštěvami koncertů, operních představení, přehlídek absolventů hudebních škol, účastí v hudebních a pěveckých soutěţích. Při všech těchto příleţitostech se zdokonalují poslechové dovednosti ţáků, učí se kulturnímu chování i vystupování. Ţáci se o hudbě a svých hudebních záţitcích učí hovořit, navzájem se dělí o své pocity a dojmy a porovnávají své proţitky. Vhodnou formou, která rozšiřuje znalosti ţáků o hudbě a hudebních nástrojích jsou obsahem přiměřené výchovné koncerty spojené s besedami o hudbě. Hudební výchova se podílí značnou měrou na celkovém formování ţákovy osobnosti. Hudbu je moţno spojovat s poezií, výtvarným dílem nebo vlastním pohybovým projevem ţáků i při tělesné výchově. Zpěv můţe být zařazován do výuky kteréhokoliv předmětu, můţe výuku motivovat, můţe ji uvolňovat, zpestřovat, přinášet pocity uspokojení a dobrou náladu, můţe ale také ţáky povzbuzovat, posilovat je ve snaze dosáhnout dobrých výsledků. Hudební výchova se dá dobře propojovat i s výukou vlastivědy (poznávání lidových písní z určité oblasti, poslechy ukázek hudby, které se vztahují k místu narození významného hudebního skladatele, k historickým událostem aj.), můţeme ji propojit i s výukou přírodovědy (je např. mnoho písní o květinách, zvířatech, o vodě, o lese aj.) Při hodnocení výsledků práce ţáků v hudební výchově tohoto období se přihlíţí k aktivitě, s jakou se zapojují do různých činností ve výuce, ke snaze ţáků spolupracovat s ostatními a nenarušovat práci v Hv. Ţák je klasifikován za projevené dovednosti a snahu uspět v prováděných hudebních činnostech. Není vhodné klasifikaci v tomto období provádět na základě testů, prověrek z hudební výchovy nebo zkoušení teorie. Tyto způsoby jsou jen doplňkové a orientační, jsou zpětnou vazbou pro učitele, co v těchto oblastech ţáci zvládli. Teoretické učivo má při výuce Hv v tomto období jen podpůrný charakter. Velmi nevhodné je téţ zkoušení ze znalosti hudebních ukázek. Poslech je totiţ záleţitost proţitková; pouze opakováním vhodných hudebních ukázek, kterým ţáci rozumí, se u nich rozvíjí vztah k hudbě a hudební paměť.
Průřezová témata Mediální výchova Vnímání autora mediálních sdělení – 5. ročník
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 1. Přehled tématických okruhů pro 4. a 5. ročník a) Vokální činnosti - práce s hlasem - vytváření a upevňování správných pěveckých návyků, zdokonalování pěveckého i mluvního projevu b) Instrumentální činnosti - hra na hudební nástroje - vyuţití melodických a rytmických nástrojů při doprovodu sólového hudebního vystoupení nebo sborového zpěvu c) Hudebně pohybové činnosti - vyjádření hudby pohybem, gesty , tancem d) Poslechové činnosti - aktivní vnímání hudby a poznávání hudby v některých ţánrových podobách
186
2. Učivo K dosaţení cílů hudební výchovy je třeba, aby si ţáci při vhodně volených hudebních činnostech osvojili některé z doporučených lidových a umělých písní, vhodné jednoduché instrumentální dovednosti, aby jim byla dána moţnost vyjadřovat hudbu pohybem, aby byli seznamováni s doporučenými skladbami nejznámějších našich a evropských hudebních skladatelů.
4. ročník 1 hodina týdně - upevňujeme pěvecké návyky vytvářené v 1. období - písně zpíváme v rozsahu C1 - D2 a s dynamickým rozlišením p - mf - f - dále vedeme ţáky také k rozlišování tempa písně a nálady např.: mírně, rychle, vesele aj. - ţáky seznamujeme s některými hudebními výrazovými prostředky, jako je rytmus, melodie vzestupná a sestupná, gradace - poznávání a rozlišování sborů (dětský, ţenský, muţský, smíšený) - rozlišování úkolu dirigenta a sbormistra, taktování v taktech 2/4 a 3/4 - rozlišování hudebních nástrojů (klavír, klarinet, pozoun, flétna, lesní roh, trubka, housle, violoncello, kontrabas, velký buben, malý buben, činely) - nota s tečkou, pokračování ve psaní not, noty C2, D2 - posuvky (kříţek, bé) - procvičování pojmů: nota, pomlka, houslový klíč, takt, pouze při nácviku písně na jejím notovém záznamu, pozorování, poznávání a rozlišování hudebních značek v notovém zápisu - kánon a lidový dvojhlas - seznámení ţáků se stupnicí C dur ve zvukové i napsané podobě - pravidelné zařazování hlasových a dechových cvičení - vyuţití jednoduchých hudebních nástrojů (Orffův instrumentář, zobcové flétny aj.) - příprava vlastních rytmických doprovodných nástrojů - hudební hry např.: ozvěna, otázka - odpověď apod. - opakování naučených tanečních her se zpěvem - poslech: taneční hudba, pochodová hudba, ukolébavka - poslech váţné hudby a základní seznámení s hudebními skladateli: B. Smetanou, L. Janáčkem, B. Martinů a W. A. Mozartem Písně vhodné k nácviku pro 4. ročník: Dostal jsem koníčka sivovraného Červená růţičko Ten chlumecký zámek Bratře Kubo Široký, hluboký, ty vltavský tůně
Na našem dvoře Chválím tě, Země má Veselé Vánoce Pochválen buď Jeţíš Kristus Marjánko, Marjánko 187
Ţeţulka Kdyby byl Bavorov Náchodský zámeček
Pocestný Tři čuníci Buráky
5. ročník 1 hodina týdně - upevňování osvojených pěveckých dovedností (dýchání, výslovnost, nasazení a tvorba tónů, rozšíření hlasového rozsahu H - D2) - dvojhlas v lidové písni - čtení rytmického schématu písně, orientace v notovém záznamu - hudební doprovod různými nástroji - seznámení s jednoduchou písňovou formou - taktování, čtyřdobý takt - pohybové vyjádření hudby - improvizace, pantomima - taneční kroky - polka, valčík, mazurka - vztahy mezi tóny - souzvuk, akord - seznámení s hudbou vokální a instrumentální - slovní vyjádření dojmů z koncertu, poslechu hudby aj. - symfonický orchestr - seznámení s jeho sloţením, pojem dirigent, rozlišování hudebních nástrojů podle zvuku z poslechu - poslech taneční hudby - polka, valčík, mazurka - rozlišení změn polkového rytmu v rytmus valčíkový - poslech a naučení naší hymny - poslech váţné hudby - opakování některých poslechových skladeb a poznatků o hudebních skladatelích, které ţáci poznali ve 4. ročníku - poslech skladeb hudebních skladatelů: F. Škroupa, J. J. Ryby, V. Nováka, J. S. Bacha - poslech hudby dţezové, písniček Karla Hašlera a rock-and-rollu Písně vhodné k nácviku pro 5. ročník: Muzikanti, co děláte Kde domov můj Nechoď tam Byla cesta, byla ušlapaná Petrovický zámek Ej, lásko, lásko
Teče voda, teče Voda, voděnka Půjdem spolu do Betléma Narodil se Kristus Pán Kdyţ se zamiluje kůň Babičko, nauč
188
D) Očekávané výstupy na konci 2. období Ţák: - zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase či dvojhlase v durových i mollových tóninách a při zpěvu vyuţívá získané pěvecké dovednosti - realizuje podle svých individuálních schopností a dovedností( zpěvem, hrou, tancem, doprovodnou hrou) jednoduchou melodii či píseň zapsanou pomocí not - vyuţívá na základě svých hudebních schopností a dovedností jednoduché, popřípadě sloţitější hudební nástroje k doprovodné hře i k reprodukci jednoduchých motivů skladeb a písní - rozpozná hudební formu jednoduché písně či skladby - vytváří v rámci svých individuálních dispozic jednoduché předehry, mezihry a dohry a provádí elementární hudební improvizace - rozpozná v proudu znějící hudby některé z uţitých hudebních výrazových prostředků, upozorní na metrorytmické, tempové, dynamické í zřetelně harmonické změny -ztvárňuje hudbu pohybem s vyuţitím tanečních kroků, na základě individuálních schopností a dovedností vytváří pohybové improvizace
3. období A) Výchovně vzdělávací cíle získání základních poznatků o vývoji hudby rozšiřování znalostí o hudební kultuře našeho národa i národů ostatních schopnost orientovat se v základním slohovém a stylovém rozvrstvení hudby kultivace hudebnosti v oblasti hlasu, sluchu, smyslu pro rytmus, melodického a harmonického cítění, paměti a fantazie soustavné rozšiřování zásoby naučených písní prohloubení základních znalostí hudební nauky zařazování vokálních, instrumentálních, poslechových a hudebně pohybových aktivit vytváření vhodného prostředí pro vlastní hudební projevy ţáků
B) Charakteristika výuky Hudební výchova vede ţáka k porozumění hudebnímu umění, k aktivnímu vnímání hudby a zpěvu a jejich vyuţívání jako svébytného prostředku komunikace. Hlavními sloţkami hudební výchovy jsou pěvecké, instrumentální, poslechové a hudebně pohybové činnosti, které se navzájem propojují, doplňují a rozvíjejí celkovou osobnost ţáka, zejména jeho hudební schopnosti a dovednosti. Ţák se učí pracovat se svým hlasem, osvojuje si hru na hudební nástroje, pokouší se ztvárňovat hudbu pomocí tance a poznává hudbu ve všech jejích ţánrových, stylových i funkčních podobách. Ţáci jsou vedeni k utváření vlastního názoru na hudbu minulosti i současnosti, je jim dán dostatek prostoru pro interpretaci hudby podle jejich individuálního zájmu. Hudbu si osvojují nejen v hodinách, ale i na nejrůznějších besedách a výchovných koncertech. Nedílnou součástí výuky je i rozvíjení ţákových schopností o hudbě a záţitcích z ní hovořit 189
Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova je realizována na II. stupni prostřednictvím tematického okruhu Kreativita (ţákům je poskytnuta moţnost samostatně skládat jednoduchá hudební dílka, improvizovat na hudební nástroje, realizovat své nápady), prostřednictvím tematického okruhu Mezilidské vztahy (ţáci se učí tolerovat názor jiných na hudební umění, dokáţou diskutovat nad jednotlivými uměleckými díly, pěstují si správnou estetiku chování), prostřednictvím tematického okruhu Komunikace (ţáci se snaţí formulovat své pocity z hudebních ukázek, vedou dialogy mezi sebou i s učitelem, jsou schopni zprostředkovat ostatním záţitky z koncertů, divadel apod.). Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech je realizována na II. stupni prostřednictvím tematického okruhu Evropa a svět nás zajímá. U ţáků je upevňován pozitivní vztah k evropské i světové hudbě, postupně jsou seznámeni se všemi významnými evropskými i světovými skladateli a jejich díly, seznamují se také se svébytnou českou i regionální lidovou hudbou, vedeme je k postoji chránit české kulturní dědictví. Multikulturní výchova je realizována na II. stupni prostřednictvím tematického okruhu Kulturní diference. Ţáci se seznamují s rozmanitostí různých hudebních kultur, učí se je tolerovat a naslouchat jim, pozornost také věnujeme kultuře a umění našeho regionu. Environmentální výchova je realizována na II. stupni prostřednictvím tematického okruhu Vztah člověka k prostředí. Vedeme ţáky k péči o estetickou kvalitu prostředí, v hodinách se seznamují se zásadami slušného chování na hudebních akcích, upozorňujeme na nebezpečí vandalismu ve spojení s některými hudebními projevy. Mediální výchova je realizována v 8. - 9. ročníku zejména prostřednictvím tematického okruhu Fungování a vliv médií ve společnosti. Ţáci se učí vnímat obraz a zvuk, vedeme je k vlastnímu hodnocení umělecké produkce v médiích i přínosu médií v oblasti kultury a umění.
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. ročník 1 hodina týdně
lidový dvojhlas hudební výrazové prostředky – melodie, rytmus, tempo, harmonie, dynamika, hudební barva, kontrast a gradace hudební lidové nástroje předznamenání – kříţek, bé a odráţka duo, trio, kvartet partitura variace akord píseň a její hudební forma proměny písně ve staletích hudba na jevišti – opera, opereta, muzikál, hudební revue 190
česká opera – Mysliveček, Dvořák, Smetana, Národní divadlo hudba a tanec balet, výrazový tanec hudba a slovo melodram, scénická hudba zpěv – výběr písní dle zájmu ţáků poslech – ukázky k probíraným tématům
7. ročník 1 hodina týdně
řeč hudby píseň lidová a umělá o lidském hlase harmonická moll polyfonie – kánon a fuga – da Palestrina a Bach koncert – Bach, Vivaldi, Mozart lidské nešvary v hudbě sonáta a sonátová forma tance lidové a společenské balet, pantomima symfonie a symfonická báseň duchovní a světská hudba – kantáta a oratorium taktování, tempo hudební přehrávače a nosiče muzikál tvorba skladatele a skladatelské techniky interpret a jeho místo v hudebním umění zpěv – výběr písní dle zájmu ţáků poslech – ukázky k probíraným tématům
8. ročník 1 hodina týdně
hudba váţná a populární původ hudby – pravěk a starověk USA – kolébka jazzu stupnice, tónina středověk – gotika 30. a 40. léta v USA renesance akord, kytarové značky rock and roll baroko rock 60. let klasicismus 191
moderní hudební nástroje romantismus váţná hudba 20. století 70. a 90. léta v populární hudbě současná populární hudba zpěv – výběr písní dle zájmu ţáků poslech – ukázky k probíraným tématům
9. ročník 1 hodina týdně
počátky hudebních dějin v Čechách úvod české populární hudby rytmus, metrum, tempo hudební renesance v Čechách jazz a swing v české hudbě české baroko trampská píseň harmonie český klasicismus 50. - 60. léta: divadla malých forem technika v hudbě český romantismus 60. léta – big beat česká váţná hudba 20. století 70. - 90. léta v české populární hudbě současná česká populární hudba zpěv – výběr písní dle zájmu ţáků poslech – ukázky k probíraným tématům
D) Očekávané výstupy na konci 3. období Ţák: - vyuţívá své hudební schopnosti a dovednosti při hudebních aktivitách - uplatňuje při zpěvu správné pěvecké návyky a dodrţuje pravidla hlasové hygieny - zpívá dle svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase i vícehlase - má určitou zásobu písní různých hudebních ţánrů - rozumí základním hudebním pojmům a značkám - orientuje se v dějinách hudby, rozpozná hudební styly minulosti i současnosti, dokáţe zařadit ukázky hudby do jednotlivých stylů - vytváří jednoduchý doprovod na hudební nástroje - rozpozná některé z tanců různých stylových období - dokáţe ocenit kvalitní vokální, instrumentální i hudebně pohybový projev druhých - vyhledává souvislosti mezi hudbou a jinými druhy umění
192
Výtvarná výchova Vzdělávací předmět Výtvarná výchova je realizován ve všech ročnících. Na 1. stupni je 7 hodin týdně 1 – 3. ročník 1 hodiny týdně 4. – 5. ročník 2 hodiny týdně Na 2. stupni se vyučuje 6 hodin týdně. 6. ročník – 2 hodiny týdně 7. ročník – 1 hodina týdně 8. ročník – 1 hodina týdně 9. ročník – 2 hodiny týdně Předmět je realizován ve kmenových třídách, mimo budovu školy.
Výchovné a vzdělávací strategie k rozvíjení klíčových kompetencí Kompetence k učení Ţák: - učí se prostřednictvím vlastní tvorby - rozvíjí tvorbu aktivním vyuţíváním poznaných výtvarných technik - tvůrčím způsobem vyuţívá osvojené dovednosti - poznává v umění obraz kultury společnosti - vnímá umělecké slohy a výtvory v jejich historickém kontextu - aktivně a samostatně vyhledává informace a zapojuje je do výuky Kompetence k řešení problémů Ţák: - hledá vhodné způsoby realizace zadaných úkolů - kriticky myslí při posuzování uměleckého díla i vlastní tvorby - rozvine variace na zadané téma - přehodnotí a upraví nesprávný postup Kompetence komunikativní Ţák: - poznává umění tvorbu jako jeden ze způsobů komunikace a vlastního vyjádření - snaţí se o dialog nebo diskuzi o dojmu z uměleckého díla - je schopen oponovat a přijmout kritiku své práce - pouţívá správně odborné termíny Kompetence sociální a interpersonální Ţák: - aktivně se zúčastní společných prací a projektů - spolupracuje s ohledem na osobité estetické projevy svých spolupracovníků - chová se podle pravidel slušného chování, přispěje radou Kompetence občanské Ţák: - ocení a chrání umělecká díla jako součást kulturního dědictví národa - seznámí se s díly našich i světových umělců a ilustrátorů - navštěvuje kulturní akce, kde se seznamuje s naší současnou tvorbou - šetří při práci ţivotní prostředí
193
Kompetence pracovní Ţák: - porovnává obtíţnost práce při pouţití různých technik a pomůcek - správně a účelně vyuţívá výtvarné pomůcky a potřeby - osvojuje si různé výtvarné techniky - svědomitě a účelně vyuţívá, šetří a neplýtvá materiálem a potřebami
1. období A) Výchovně vzdělávací cíle – – – – – – – – – – – – – – – – –
probouzet a rozvíjet schopnosti výtvarného vyjadřování ţáků rozvíjet tvořivé schopnosti ţáků, pěstovat jejich estetické cítění a vkus vytvářet základní pracovní návyky pro výtvarnou činnost ţáků vytvářet kladný citový vztah k výtvarnému umění seznamovat ţáky s výtvarnými nástroji, materiály a technikami učit ţáky pozorovat a vnímat krásu přírody, hovořit o svých pocitech a dojmech, pokusit se je výtvarně vyjadřovat dát dítěti moţnost osobitého výtvarného vyjádření určitého proţitku nebo představy neovlivněného vnuceným výtvarným vzorem četbou, vyprávěným příběhem, hudbou, dramatickým dílem podněcovat a rozvíjet výtvarné představy ţáků, dát moţnost výtvarným projevům v různých technikách výtvarně experimentovat, objevovat tvary věcí kolem nás, hra s linií s vyuţitím různých plastických materiálů výtvarně zobrazovat tvary předmětů na základě her s nimi kreslením, malováním a modelováním rozvíjet tvarovou, barevnou i prostorovou představivost a jemnou motoriku pozorovat a porovnávat jednoduché předměty, hledat jejich jednotlivé kvality – barevnost, pojmenovávat vlastnosti, tvary, hledat a odlišovat struktury dbát na rovnoměrnost a vyváţenost smyslových, citových a rozumových přístupů a jejich propojování s důrazem na rozvoj fantazie a svobodného subjektivního vyjadřování učit se prezentovat svůj výtvarný projev a naslouchat sdělení druhých vyuţívat zkušeností ţáků, učit je respektovat vzájemné odlišnosti ve výtvarném vyjadřování dovedností získaných při výtvarných činnostech vyuţívat při výuce prvouky, matematiky, českého jazyka i psaní a naopak seznamovat ţáky s ilustracemi v dětských knihách, poznávat nejznámější malíře – ilustrátory, mezipředmětové vztahy se čtením a literární výchovou • podílet se na výzdobě třídy, školy; učit se prezentovat své práce • příleţitostně navštěvovat výstavy dětských výtvarných prací a výstavy výtvarných umělců v regionu
194
B) Charakteristika výuky Výtvarná výchova jako předmět je součást procesu rozvoje estetických vztahů ţáků ke skutečnosti a k umění. Výuka výtvarné výchovy vychází především z citového vztahu ţáků k zobrazované skutečnosti. Výtvarné činnosti rozvíjejí tvořivost, fantazii, estetické cítění, podněcují a uspokojují potřeby ţáků vyjadřovat se k různým tématům, situacím, proţitkům. Pro výtvarnou činnost v tomto období je nepostradatelné příznivé a klidné prostředí zbavené strachu ze známky nebo výsměchu druhých. Děti se snaţí výtvarně vyjadřovat své představy výtvarnými prostředky jiţ od útlého věku. Výtvarný projev předškolního věku je především rázu schematického. Děti svým kresbám rozumí, dospělí většinou nedovedou do jejich světa vstupovat. Není však vhodné myšlenkový svět dětí narušovat předkreslováním a vedením k napodobování. Je naopak potřebné dát dítěti svobodu a do jeho kreseb nezasahovat. V 1. – 3. ročníku převládá spontánnost, bezprostřednost výtvarného projevu dítěte. Dítě kreslí rádo zpaměti, předlohám se vyhýbá. Jeho představy ho těší a snaţí se je ztvárnit. Vhodná motivace, která předchází výtvarné tvorbě, podněcuje uvolnění dětské fantazie. Děti potom často tvoří s velkým zaujetím a proţívají velkou radost z toho, co vytvořily. Jejich práce jsou plné volnosti, naivnosti a psychologických záhad. Úlohou učitele je posilovat sebevědomí ţáků, vyuţívat jejich fantazii, rozvíjet ji, podporovat jejich vlastní výtvarné vyjadřování, podněcovat zájem o výtvarnou práci vhodnou motivací. V tomto období je vhodné, kdyţ mezi metody a formy práce zařazuje učitel co nejvíce různé hravé činnosti a experimentování. Výtvarná výchova dává ţákům moţnost se individuálně svou výtvarnou činností projevit, sami mohou různými výtvarnými prostředky ztvárnit své vidění světa. Je dobře, kdyţ svůj výtvarný projev mají ţáci moţnost obhájit, vysvětlit spoluţákům a vyslechnout jejich názory. Často právě vzájemné hovory ţáků o svých výtvorech mohou měnit jejich pohled na svět nebo určitou věc. Zde má učitel příleţitost jemně usměrňovat a postupně působit na vytváření výtvarného vkusu ţáků. Tato výchova prolíná celým obdobím. Jeví se jako vedení žáka: – k svobodnému výtvarnému vyjádření – k uvědomování si krásy tvarů, barev a barevných kombinací, struktur – k postupné schopnosti samostatné volby výtvarné techniky (technologie), ke správnému zacházení s výtvarnými nástroji, barvami apod. – k účasti na utváření prostředí, ve kterém ţijeme, učíme se Ve všech formách výtvarného projevu (v kresbě, malbě, grafice, modelování, prostorovém vytváření, v kombinovaných technikách …) se projevuje dětská osobnost dítěte, jeho cítění a chápání světa kolem sebe.Téměř všechny námětové okruhy výtvarné výchovy obsahují základní vztahy k ţivotu, prostředí a lidem, a proto souvisí blízce s výukou prvouky a vztahem ţáků k ţivotnímu prostředí. Učitelům se přímo nabízí moţnost k mezipředmětovým vztahům a vyuţití výtvarných činností ţáků v různých malých projektech. Velmi vhodné je uplatňovat ve výuce náměty z ţákova okolí, z dětského ţivota z prostředí obce i školy. Při výtvarné tvorbě plné her, fantazie, spontánnosti, experimentů s technikami i materiály by nemělo v tomto období chybět ani výtvarné zpracování určitého konkrétního tématu (kresbou, malbou), které v některých pojetích pohledu na výtvarnou výchovu v tomto školním věku bývá poněkud zatlačováno do pozadí pro svou údajnou nevhodnost, obtíţnost či přílišnou konkrétnost. Ale i tato oblast má v tomto období své místo a opodstatnění.
195
Takové výtvarné práce mohou být dvojího druhu: – na základě vlastní představy dítěte – podle skutečnosti Kresba z představy má zpočátku ilustrativní charakter, vypráví o bezprostředních záţitcích a zkušenostech ţáků a o jeho citovém ţivotě. Motivací k těmto kresbám můţe být proţitek z her, ze čteného textu, z osobního proţitku, z vycházky apod. Kresba podle skutečnosti vyjadřuje obvykle první dojem ţáka z pozorování. Kaţdý sleduje zpočátku něco jiného, někoho zaujme barva, jiného zaujmou detaily, někdo dovede zachytit linie pozorovaných věcí, někdo zase zachytí jejich funkci. Ţák se postupně učí výtvarně uvaţovat, pozorně vnímat skutečnost a výtvarně vystihnout její podobu. Proto jiţ v tomto období můţeme začít i s kreslením věcí podle skutečnosti. Ţáci samozřejmě nedokáţí hned dokonale zachytit pozorovanou skutečnost. Spokojujeme se proto zejména s vystiţením toho charakteru předmětu, který pozorujeme. Tyto kresby velmi vhodně vyuţíváme nejen při výuce prvouky, ale i v hodinách matematiky, čtení a psaní. Mnohý ţák se v mladším školním věku snáze vyjadřuje kresbou neţ slovy. Kresbou můţe např. snadno vyjadřovat porozumění čtené větě nebo čtenému příběhu, porozumění funkci pozorované věci (např. mlýnek, struhadlo). Tím výtvarná výchova přesahuje rámec předmětu jako takového. K vytváření hlubšího vztahu k výtvarnému umění vyuţíváme návštěvy výstav obrazů, loutek a maňásků, hraček, pohlednic aj., besedujeme nad knihami a jejich ilustracemi. K vycházkám v průběhu roku je vhodné přidávat prvky výtvarné výchovy, neboť při nich s ţáky můţeme pozorovat např. výstavbu obce, významné stavby obce, stavební sloh, ve kterém jsou domy postaveny, úpravu domů a jejich okolí, získáváme spoustu námětů, zajímavostí, postřehů, nasbíráme materiály pro další práci. Na vytváření ţákovského výtvarného vkusu a jeho vztahu k výtvarnému umění a výtvarným hodnotám má také vliv prostředí (rodina, škola, obec, její okolí), kde děti ţijí. Nemalý vliv má i rozvoj techniky – fotografie, televize, video, počítače, které zprostředkovávají dětem spoustu podnětů, záţitků (pozitivních, ale v mnoha případech i negativních). Pak je třeba také takováto témata do hodin výtvarné výchovy zařazovat a pomoci tak dětem přemíru podnětů zpracovávat, uvědomovat si jejich hodnotu, zaujímat k nim nějaké postoje, vnímat pozitivní i negativní. Některé činnosti mohou dětem ukázat, jak lze tuto moderní techniku vhodně vyuţít (počítačová grafika, internet, televizní motivační či vzdělávací pořady, reklama, plakáty, kreslená animace, loutky …). Učitel, který dovede dětskou duši naladit k výtvarnému projevu, bývá často odměněn bohatstvím dětských nápadů. Pro výuku výtvarné výchovy je třeba mít dostatečné mnoţství pomůcek a poučit ţáky, jak se s nimi zachází. Kromě základních pomůcek pro výtvarné činnosti, které má kaţdý ţák svoje vlastní, je třeba mít soubor pomůcek ve třídě pro specifické a sloţitější výtvarné techniky. Výtvarná výchova nevede samoúčelně jen k osvojování výtvarných technik. Prostřednictvím výtvarných činností pomáhá k výchově citlivého člověka, který si všímá okolního světa a jeho projevů.
196
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 1. – 3. ročník 1 hodina týdně v kaţdém ročníku
Přehled tematických okruhů v daném období: a) objevování světa přírody v jednotlivých i v širších souvislostech – pozorování přírody (přírodniny, rostliny, zvířata) – chápání přírody ve smyslu prostředí ţivota (krajina jako prostředí pro rostliny, zvířata, lidi); – tvář krajiny v různých souvislostech (barevnost krajiny a její proměny v průběhu roku, vyuţití ţákovských zkušeností) – vztah k přírodě (estetické oceňování krásy přírody) – příroda a běh času (roční období, počasí) b) poznávání a prožívání světa dítěte – pociťování domova jako ţivotní jistoty (dítě v domácím prostředí, domácí práce, hry) – poznávání školy – nové ţivotní prostředí (třída, škola, spoluţáci) – styk se světem mimo školu (ulice, cesta do školy, sport, hry, výlety, hřiště, přátelé) c) svět, který děti pozorují, který pociťují a kterému naslouchají – setkávání s prostými ţivotními zkušenostmi (u lékaře, na poště, na nádraţí, v obchodě aj. – poslouchání a vyprávění (pohádky, písničky, říkadla, záţitky) – významná sváteční setkávání (rodinné oslavy, Vánoce, Velikonoce) – vnímání smyslových vjemů a jejich výtvarný záznam (přepis pocitů z dotýkání, přepis zvuků aj.) d) svět dětské fantazie – výtvarná hra a experiment e) svět, který dítě obklopuje, ovlivňuje ho (věda a technika, výstavy, architektura, besedy, …) Náměty pro práci v 1. ročníku – námětové kreslení na základě vlastních proţitků dětí – poznávání základních barev a jejich různé uţívání – kresby podnícené vyprávěním, četbou, vhodnou motivací ilustrující fantazii dítěte – kreslení podle představ – kresby a modely přírodnin vztahující se k učivu prvouky, zobrazují vše, co dětem poskytuje příroda – kreslení podle skutečnosti, jehoţ hlavním účelem je vystiţení tvaru a barvy – výtvarné dotváření přírodnin na základě představ dítěte – vytváření prostorových fantazií seskupováním a kombinováním přírodních i umělých materiálů, včetně materiálů netradičních – hry s barvou, poznávání vlastností barev, výtvarné vyuţití vzniklých náhodností, které vzbuzují v dětech rozličné představy – hra s linií, vedení linie v různých materiálech 197
– jednoduché dekorativní kreslení, otisky přírodních prvků na papír a do plastických materiálů – plastická a prostorová tvorba – spontánní hry s různými tvárnými materiály – prostorové hry se stavebnicovými prvky – jednoduché prvky moderní techniky ve výtvarné tvorbě – seznamování se s významnými osobnostmi výtvarného umění jako např. Josef Lada Náměty pro práci ve 2. – 3. ročníku – námětové kreslení na základě vlastního proţitku, rozvoj dětské představivosti a fantazie – dětský příběh vyjádřený kresbou – pozorování přírodnin, rozlišování tvarů, barvy, struktury, jejich kombinace a výtvarné dotváření – vyuţití barev základních i barev vzniklých mícháním, tvoření souladu dvou barev – pozorování tvarů uţitkových předmětů a pokusy o výtvarné ztvárnění jejich obrysové linie – pozorování tvarů a poznávání funkcí různých předmětů, které člověk pouţívá k práci, grafický záznam pohybu a zobrazení předmětu – rytmické řešení plochy s vyuţitím různých prvků a střídání barev – jak se dá návrhů vyuţít – členění plochy s pouţitím libovolných geometrických prvků, barevná kompozice – náměty pro vyuţití návrhu – jednoduché náčrty, plány, modely podle fantazie a skutečnosti – hračky v ţivotě dětí, výtvarný návrh hračky, pokus o jeho výrobu – prostorová tvorba – formování, deformování materiálů, pokus o plastické komponování; – prostorové činnosti s dostupnými stavebními prvky (papírové krabičky) – kombinace prvků moderní techniky, návrhy, plány, … – seznamování se s významnými osobnostmi výtvarného umění jako např. Josef Lada, Ondřej Sekora, Helena Zmatlíková, Adolf Born,… Typy, druhy a formy činnosti ve výtvarné výchově, výtvarné techniky: – experimentování s barvami (míchání, zapouštění, překrývání) – vyuţívání různých materiálů (přírodních, umělých, vč. odpadových), poznávání jejich vlastností, zpracování různými technikami – vyhledávání výrazných a zajímavých linií, tvarů, barev, struktur, jejich zaznamenávání (kresba, malba, otisk, frotáţ, …) – výtvarné vyjádření záţitků, emocí, smyslových vjemů, myšlenek, událostí, pohybu (malba, kresba, linie, tvar, …) – experimentování s běţnými i netradičními nástroji a materiály (štětec, dřívko, rudka, uhel, tuţka, fixa, ruka, prsty, provázek, papír, kůra, textilie, kůţe, kovy, plasty, …) – výtvarné vnímání věcí, uţitkových předmětů z hlediska funkce, tvaru, dekoru, …(kresba, vytrhávání z papíru, koláţ, …) – vytváření jednoduchých náčrtů, plánů, modelů – vyuţívání různých materiálů k výtvarnému prostorovému zpracování (modelína, modurit, sádra, papír, přírodniny, plasty, textil, kůţe – mísení, hnětení, lití, lepení, stříhání navlékání) 198
– seznamování s jednoduchými grafickými technikami (otisk, frotáţ, papírořez, tisk z koláţe, kombinace technik) – individuální i skupinová práce různými technikami s velkými formáty (balicí papír, velké formáty čtvrtek, chodník, …) – práce na třídních projektech, návrhy, formy zpracování, volba techniky – výtvarně dramatické a komunikační hry (sochy, maňásci, …) – dotváření prostředí, ve kterém ţijeme výtvarnými pracemi – vycházky s výtvarnými náměty, pozorováním (sběr materiálů, pozorování věcí, prvky staveb, práce v terénu, …), návštěvy výstav, muzeí
Praktické dovednosti: Ţáci v průběhu 1. období: – pracují s barvou různé konzistence, rozeznávají studené a teplé barvy, osvojují si dovednost míchat základní barvy – poznávají různé materiály (přírodní i umělé) seznamují se s různými způsoby jejich zpracování (různými technikami), osvojují si dovednosti práce s různými nástroji – rozvíjejí schopnost výtvarně vnímat věci, uţitkové předměty z hlediska funkce, tvaru, dekoru, pohybu apod. – komponují jednoduché tvary, vnímají neuspořádání či záměrné rozmisťování či řazení – poznávají moţnosti námětového plošného i lineárního vyjádření, pokoušejí se volně pracovat s linkou, tvarem, obrysem – pokouší se dotvářet výtvarné práce písemným projevem – experimentují s různými materiály k vytváření prostorových prací – poznávají prostředí školy, okolí obce, sledují detaily staveb, předmětů – postupně si osvojují schopnost vyjádřit se o své práci, zdůvodnit, hodnotit, vyjádřit se také o práci jiných, vést dialog o výtvarné práci, být tolerantní – podílejí se na dotváření prostředí, ve kterém ţijí, které je obklopuje, vystavují své práce, připravují výtvarnou výzdobu prostředí třídy, školy – spolupracují na třídních projektech – poznávají výtvarná vyjádření významných malířů (zejména ilustrátorů dětských knih, regionálních umělců), aj. výtvarných umělců – docházejí k poznání, ţe výtvarné umění patří ke kulturnímu bohatství národa
D) Očekávané výstupy na konci 1. období Ţák: – rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (linie, tvary, objemy, barvy, objekty); porovnává je a třídí na základě odlišností vycházejících z jeho zkušeností, vjemů, záţitků a představ – v tvorbě projevuje své vlastní ţivotní zkušenosti; uplatňuje při tom v plošném i prostorovém uspořádání linie, tvary, objemy, barvy, objekty a další prvky a jejich kombinace
199
– vyjadřuje rozdíly při vnímání události různými smysly a pro jejich vizuálně obrazné vyjádření volí vhodné prostředky – interpretuje podle svých schopností různá vizuálně obrazná vyjádření; odlišné interpretace porovnává se svojí dosavadní zkušeností – na základě vlastní zkušenosti nalézá a do komunikace zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření, která samostatně vytvořil, vybral či upravil
2. období A) Výchovně vzdělávací cíle - rozvíjet schopnosti výtvarného vyjadřování ţáků, učit je vyjadřovat myšlenky, představy a pocity výtvarnými prostředky - umoţnit ţákům vnímat krásu okolního světa jako součást kaţdodenního ţivota - rozšiřovat soubor uţívaných technik a seznamovat ţáky s dalšími výtvarnými nástroji a různými materiály - rozšiřovat soubor uţívaných technik - rozvíjet schopnost vnímat krásu přírody, vyjadřovat své pocity a dojmy a výtvarně je zpracovávat - rozvíjet přirozenou potřebu ţáků vlastního výtvarného vyjádření - rozvíjet individuálně tvořivé schopnosti ţáků, - pěstovat estetické cítění a vkus ţáků - sebepoznání, sebeuvědomění - vést ţáky ke schopnosti vnímat krásu lidového umění a dostupných uměleckých děl - váţit si kulturních hodnot a dovedností lidí - rozvíjet schopnost ţáků esteticky ovlivňovat své prostředí - umoţňovat konfrontaci osobních postojů s postoji jiných - rozvoj tolerance k lidem a duchovním hodnotám
B) Charakteristika výuky Výtvarná výchova je podstatnou částí základního vzdělávání ţáků. Jejím cílem je rozvíjet vkus ţáků, jejich cit pro umění, jejich dovednost výtvarně se vyjadřovat, cíl je zaměřen i na objevování talentovaných ţáků. Nezaměňujeme ji se speciálním uměleckým vzděláním. V tomto období se zaměřuje na: 1. vycvičení oka a ţákovy ruky 2. rozvíjení schopnosti čistého a jistého zobrazování 200
3. pěstování správného vnímání krásy formy, linie, barvy i symetrie Výuka výtvarné výchovy je postavena na tvůrčích činnostech, které umoţňují rozvíjet ţákovo vnímání, výtvarné cítění, představivost, fantazii, myšlení, proţitky. Vyuţívá k tomu nejen výtvarné prostředky tradiční a ověřené, ale i nově vznikající. Ve 2. vzdělávacím období je výuka výtvarné výchovy spojována často i s výukou jiných předmětů. Výtvarně lze vyjadřovat zvolený jednoduchý rytmus melodie. Při kresbě přírodnin je vhodné vyuţít znalostí z přírodovědy, při kresbě nářadí je třeba znát, jak a k čemu se určité nářadí pouţívá, zde tedy vytváříme mezipředmětovou vazbu s pracovními činnostmi, při tematickém kreslení se dá vhodně vyuţít některé četby z čítanky. Kresby se posuzují podle toho, kolik originálního pozorování a myšlenek v nich ţák projevil, jak vyuţil plochu výkresu, jak pracoval s barvou. V předcházejícím vzdělávacím období i v období předškolním byla výtvarná výchova dítěti především prostředkem k vyjadřování myšlenek. Ve 2. období se postupně tříbí smyslová vnímavost, uvědomělé pozorování a výtvarné vidění. Ţáci se naučí citlivěji vnímat tvary, barvy, struktury, vzájemné vztahy částí a celku, a tak se zabezpečuje nenásilný přechod od prvotních grafických forem k formám členitějším. Ţáky je třeba postupně vést k větší samostatnosti při rozmístění kresby se zřetelem na námět, velikost a tvar plochy,pěstovat u nich smysl pro prostorovou dispozici. Ţáci zobrazují předměty tak, jak se jeví jejich oku. Pravidla perspektivy ţáci vyvozují z pozorování, pod vedením učitele. Primární výuku pravidel perspektivy povaţujeme spíše za překáţku. Geometrických modelů se uţívá jen k objasnění konstrukce skutečných předmětů. Při kreslení listů, ovoce a jiných předmětů ţáky upozorňujeme na osovou souměrnost některých přírodnin. K dosaţení dovednosti vyjádřit symetrii mohou přispět kresby předmětů prováděné např. pastelkami nebo vodovými barvami bez předběţných obrysů. Barvu spojujeme s tvarem. Je dobře, aby si v 1. období ţáci dostatečně pohráli s barvami a přirozenou cestou se seznámili se změnami, způsobenými jejich kombinacemi. Znovu ţákům ukazujeme, od začátku do konce, techniku pokládání barev. Při vystihování určitého tónu např. u zelené barvy necháme ţáky určitou dobu objevovat rozmanité zelené tóny vznikající mícháním ţluté, modré a zelené barvy z palety, následovat musí hovor o tom, co objevili, co se komu podařilo. Předcházíme tak potíţím vznikajícím při současném pozorování tvaru předmětu a jeho barvy. Ţáci později snadno kombinují barvy a jejich mícháním tvoří sloţitější barevné tóny. Při kreslení nástrojů vycházíme ze způsobu jejich uţívání. To má nejen význam praktický (poznání funkce nástroje), ale i přímý a kladný vliv na výsledek kresby. Znají-li ţáci funkci celého nástroje i jeho částí, snáze a přesněji porovnávají jejich velikost, tvar i poměrnost. Pro vytváření vzorů je prospěšná mezipředmětová vazba s geometrií, vyuţíváme dovednosti provádět náčrty základních geometrických obrazců. Geometrické obrazce mohou být základem mnoha opakujících se vzorků. Geometrické tvary jsou pro děti přístupné a snadno proveditelné. Později můţe následovat téţ stylizace a kombinace jednoduchých přírodních tvarů. Kombinací zvolených prvků se vyplňuje určitá plocha nebo se jich pouţívá k dekoraci některého předmětu. Takové kreslení vyuţívá mezipředmětových vztahů s hudební výchovou (rytmy, kontrasty, opakování, střídání). Předkládání stylizovaných forem, kterých s úspěchem pouţili různí návrháři, vede ţáky k tomu, ţe začnou stylizovat prvky přírodní. Při pozměňování toho, co poznali, mají dost moţností, aby mohli uplatnit svou vynalézavost a fantazii.
201
Kreslení zpaměti je cenné jak pro děti nejmladší, tak i pro starší ţáky. Je dobře, kdyţ ţáci 4. a 5. r. nejprve předloţený předmět prostudují a nakreslí a potom jej zkusí nakreslit zpaměti. Pokud ţák ví, ţe bude kreslit zpaměti, snaţí se, aby si zapamatoval podobu předmětů. Zvyká si předměty pozorně pozorovat, a tak si postupně vytváří vnitřní zásobu obrazů, které mu poslouţí jako předlohy ke kreslení. Ţák se tak rovněţ učí soustředit svoji pozornost. Modelování je velmi vhodné pro mladší ţáky, ale dobře ho v kombinaci s různými materiály příleţitostně vyuţíváme i v tomto vzdělávacím období. Ţáci jsou v rámci výtvarné výchovy také seznamováni s díly předních domácích i evropských umělců. Vhodné jsou návštěvy výstav takových děl, která jsou ţáci schopni pochopit, a která je mohou mravně a citově obohatit. Ţáky seznamujeme s díly různých oborů umění. Ţáci se je učí chápat a rozumět jim. Výstavy prací ţáků se dají uspořádat i ve vhodné školní místnosti. Dbáme, aby výtvarná díla ţáků nebyla vystavována trvale a výstavy často obměňujeme. Ve výtvarné výchově v tomto období často vyuţíváme mezipředmětové vztahy ve spojení s literární výchovou, s výukou geometrie, s přírodovědou, vlastivědou i s přípravou některých ţákovských pomůcek. Jedním z úkolů výtvarné výchovy je připravovat ţáka na praktický ţivot, ve kterém budou v mnoha oborech potřebovat něco skutečného zakreslit nebo načrtnout. K tomu ho vedou reálné kresby. V tomto období vyuţíváme kaţdé vhodné příleţitosti ke zušlechťování citů ţáků, pěstujeme jejich smysl pro přírodní krásy, a to jak ve výtvarné výchově tak i v ostatních předmětech. Ţáci jsou seznamováni s vhodnými díly různých oborů umění prostřednictvím obrazů a ilustrací, učí se je chápat a rozumět jim. Ţák bude po ukončení 1. stupně schopen výtvarného vyjádření takovým způsobem, který ho uspokojí. Dokáţe při práci uplatňovat představivost i fantazii. Při kresbě bude chápat vzájemné souvislosti zobrazovaných předmětů, bude postupovat od celku k detailům. Dokáţe se orientovat v malířských a kreslířských potřebách a bude je umět udrţovat v pořádku. Po ukončení práce si dokáţe uvést své pracovní místo do původního stavu. Výtvarná výchova na 1. stupni je základem k dalšímu rozvíjení estetického cítění ţáků na 2. stupni.
Průřezová témata Mediální výchova Vnímání autora mediálních sdělení – 5. ročník
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 4. – 5. ročník 2 hodiny týdně v kaţdém ročníku I. Přehled tematických okruhů v daném období: a) Rozvíjení smyslové citlivosti - výtvarné osvojování a vyjadřování skutečnosti Výtvarné náměty v tomto okruhu vycházejí: - z pozorování lidí a jejich projevů 202
- z přímých záţitků a zkušeností ţáků - z umělecky zpracovaných popisů skutečností (texty v čítance, dětské literatuře, vyprávění) - z pozorování věcí (linie, tvar, materiál, povrch, barva, mat a lesk, vnímání světelných odstínů) - z pozorování přírody (linie, barva, barevná proměnlivost, struktura, růst, překrývání, prolínání) Rozvíjení smyslové citlivosti se tedy zaměřuje na prvky obrazného vyjádření, na uspořádání objektů do celků, odraz skutečnosti v lidském vědomí, působení uměleckých děl na ţáky. b) Uplatňování subjektivity - výtvarné vyjadřování osobních pocitů Výtvarné náměty v tomto okruhu vycházejí z: - nálad, emocí, představ, fantazie - pozorování pohybů těla - sledování projevu citových reakcí - pocitů vyvolaných zrakovým vjemem (hračka, film, ilustrace, obraz, reklama, elektronický obraz aj.) - pocitů vyvolaných uměleckým záţitkem (balet, hudba, obraz, četba) V tomto tematickém okruhu se zaměřujeme na prostředky pro vyjádření osobních nálad, zkušeností a představ, různé typy vizuálně obrazných vyjádření a přístupy ţáků k nim. c) Ověřování komunikačních účinků - vysvětlování záměru vlastního výtvarného projevu V tomto okruhu se zabýváme vysvětlováním výtvarných vyjádření samostatně vytvořených nebo jen pozorovaných. Individuální vysvětlování je třeba nechat probíhat ve skupinách nebo i v kolektivu třídy, aby mohli ţáci svou interpretaci výtvarného díla porovnávat s interpretací ostatních členů skupiny. II. Inspirační aktivity a záznamy: a) Lidé v kulturách a historických epochách Ţáci: - hledají souvislosti, odlišnosti, zajímavosti, uvědomují si jejich výtvarná hlediska a kvality proměn - slovně charakterizují a hodnotí pohyby, doteky, gesta, oděv, hlasové projevy i projevy citových reakcí, inspiraci hledají v nejbliţším okolí, ve výtvarném umění a v mediích b) Ţivá a neţivá příroda Ţáci: - hledají podněty pro svou výtvarnou tvorbu v reálném prostředí (domov, třída, zahrada, les atd.) - pozornost soustřeďují na estetickou dimenzi projevů ţivota organismů - bujení, růst, vrstvení, překrývání, prolínání, rozpad, členění, pohyb, vzájemné vztahy, povrch (lesk, mat), strukturu a barvu - soustředí se přitom na časovou posloupnost proměn a na jejich jemné, světelné, tvarové, barevné a lineární nuance - vytváří si představy o pokračování neuzavřených přírodních dějů, porovnávají jejich moţné variace a varianty
203
c) Umění Ţáci: - vyhledávají a srovnávají různé způsoby uměleckého vyjádření na příkladech konkrétních výtvarných děl současnosti i minulosti - hledají styčné body výtvarného umění s dalšími druhy a projevy umění - kniha, písmo, literatura, film, hudba, divadlo, architektura - v okolí školy, v obci nebo v regionu vyhledávají uţité umění a architekturu - učí se hodnotit v prostředí školy např. design (nábytek, osvětlovací tělesa, výzdobu, nářadí) nebo architekturu (stavební prvky budovy, detaily technických konstrukcí, materiál aj.) d) Od inspirace k záznamu Ţáci: - tvoří záznamy pozorování, vytvářejí sbírky, přehledy, sborníky výtvarného umění - při vyuţívání technických prostředků (kopírka, fotoaparát, internet aj) se soustředí na výtvarnou kvalitu záznamu - zaznamenávají a dokumentují své činnosti, třídí si obrazové materiály většinou tak, jak se sami rozhodnou - učí se pracovat s učebnicemi výtvarné výchovy, encyklopediemi, slovníky, časopisy, katalogy, filmovými dokumenty aj. - navštěvují sbírky, výstavy, galerie a muzea ve svém okolí - realizují výtvarné projekty - připravují výtvarnou výzdobu třídy, školní slavnosti - podílejí se na zlepšení prostředí školy - dokumentují ţivot školy III. Učivo - návrh námětů: Výtvarné náměty volí učitel tak, aby vycházely z přímých záţitků a zkušeností ţáků. Vyuţívá náměty související s učivem přírodovědy a vlastivědy, pozorování na vycházkách, proţitků z výstav, koncertů, četby, ze sportovních akcí aj. Příklady námětů k výtvarnému zpracování: - výtvarné vyjádření věcí, pozorování barev, hmatové vnímání tvarů a materiálů, objevování přirozených vlastností a funkcí předmětů, vyjádření základních tvarových znaků, řešení barevných vztahů zobrazeného předmětu a prostředí - to vytváří schopnost ţáků výstiţněji se výtvarně vyjádřit - malby vycházející z pozorované skutečnosti i z představ - objevování a výtvarné sledování barevné proměnlivosti přírody, vystiţení barev přírody podzimu, zimy, jara, léta, rozkvetlých stromů a keřů, zrajícího ovoce, květinových záhonů, kytic aj. - vyhledávání a objevování tvarově a barevně zajímavých přírodnin ţáky, pozorování případných souměrností přírodnin (motýli, brouci, některé listy i plody) - odlišování výtvorů přírody od lidských výtvorů, ţáci jsou přitom vedeni k zaujímání svých vlastních estetických postojů - sochařství a příroda - rozlišování tvarů přírodních a tvarů opracovaných člověkem, vyhledávání a pozorování soch v okolí (socha, sousoší, bysta, reliéf) 204
- vyjádření linie růstu při kresbě a malbě rostlin - dotváření přírodnin na základě fantazie - vyuţívání výtvarného výrazu linie vytvořené různými nástroji v různých materiálech, uplatňování kontrastů tvarů a barev - proměny a projevy energie v přírodě - zobrazování bouře, mlhy, mraků, blesků, sopek aj. - rozmanitosti přírody - půda a ţivot v ní, drahokamy, krápníkové jeskyně, zimní útvary aj. - zpřesňování výtvarného vyjádření proporcí lidské postavy a hlavy - zobrazování lidské postavy v pohybu - různé textilní materiály (plátno, vlna, hedvábí), oděvní tvorba, móda současnosti, módní přehlídka pro určité příleţitosti a pro všední den - výtvarné ztvárňování pohádkových bytostí, vyuţívání barevné i tvarové nadsázky - řešení úkolů dekorativního charakteru v ploše, řazení prvků v tvarové i barevné kompozici, symetrická i asymetrická řešení - vyuţívání psaných, kreslených, stříhaných a vytrhávaných písmen jako dekorativního prvku, návrhy plakátů na školní akce - pozorování estetické úrovně předmětů denní potřeby, vlastní návrhy a modely takových věcí - vyhledávání zajímavých prvků architektury ve svém prostředí a v okolí školy - zobrazování tvarů různými technikami prostorově, poznávání a vytváření reliéfů - pozorování a výroba (i ve spojení s pracovními činnostmi) dekorativních věcí ke zkrášlení domácího i školního prostředí - pozorování výtvarné úpravy dětských knih a učebnic, rozlišování kreseb významných ilustrátorů dětských knih, výstava oblíbených dětských ilustrátorů - ilustrace svých prvních knih (listů portfolia), vytvářených při výuce českého jazyka, přírodovědy aj. - poznávání různých způsobů malířského vyjadřování - figura, portrét, krajina, zátiší na příkladech konkrétních výtvarných děl - zaměření se na krásy přírody a na vztah k ţivotnímu prostředí (ve spojení s přírodovědou) - tematické kresby k významným událostem ve školním roce Učitel volí náměty výtvarných prací podle svého uváţení a v návaznosti na činnostní styl výuky a učební poţadavky daného ročníku a to nejen ve výtvarné výchově. Úkolem učitele je vyvolávat podněty, určovat témata a náměty, ţáky motivovat, volit vhodné inspirace. Do vlastní výtvarné činnosti ţáků zasahuje učitel radami, které se týkají pouţitého materiálu a způsobu práce s ním, kreslířských nástrojů a praktického zacházení s nimi. Při výuce se vyuţívá četby, přírodovědného a vlastivědného učiva i dění ve škole a v obci. Příklady námětů nejsou pro učitele závazné. Výtvarné techniky volí učitelé podle svého uváţení tak, aby se rozšiřoval jejich okruh, aby byly pro děti zajímavé a přiměřeně rozvíjely dětskou tvořivost a představivost. Úspěch práce ţáků závisí do značné míry na tom, jak pozorovanou skutečnost v průběhu výuky dokáţeme ţákům přiblíţit, jak dovedeme ukázat tvar jako výsledek přírodních zákonitostí i jak dovedeme výuku výtvarné výchovy organicky spojovat s ostatními vyučovacími předměty, např. se čtením nebo vyprávěním o květinách v přírodovědě. Čítanky, připravené k činnostnímu učení, jsou doplněny ilustracemi tak, abychom mohli ţáky postupně seznamovat s významnými ilustrátory dětských knih. Kaţdý učitel výtvarné výchovy má moţnost těchto materiálů průběţně vyuţívat. V čítankách je ilustracím věnována značná pozornost, nejvýznamnější ilustrátoři se vyskytují opakovaně, učitel proto můţe nechat ţáky 205
ilustrace pozorovat a poznávat charakteristické rysy malířské techniky jednotlivých výtvarníků. Na základě těchto činností se mohou ţáci naučit dobře poznávat ilustrátory: J. Ladu, J. Trnku, M. Alše, O. Sekoru, J. Čapka, A. Borna, H. Zmatlíkovou, Z. Buriana, J. Kalouska, J. Nepraktu.
D) Očekávané výstupy na konci 2. období Ţák: - při vlastních tvůrčích činnostech pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření, porovnává je na základě vztahů (světlostní poměry, barevné kontrasty, proporční vztahy aj.) - uţívá a kombinuje prvky vizuálně obrazného vyjádření ve vztahu k celku: v plošném vyjádření linie a barevné plochy, v objemovém vyjádření modelování a skulpturální postup, v prostorovém vyjádření uspořádání prvků ve vztahu k vlastnímu tělu i jako nezávislý model - při tvorbě vizuálně obrazných vyjádření se vědomě zaměřuje na projevení vlastních ţivotních zkušeností i na tvorbu vyjádření, která mají komunikační účinky pro jeho nejbliţší sociální vztahy - nalézá vhodné prostředky pro vizuálně obrazná vyjádření vzniklá na základě vztahu zrakového vnímání k vnímání dalšími smysly, uplatňuje je v plošné, objemové i prostorové tvorbě - osobitost svého vnímání uplatňuje v přístupu k realitě k tvorbě a interpretaci vizuálně obrazného vyjádření, pro vyjádření nových i neobvyklých pocitů a proţitků svobodně volí a kombinuje prostředky (včetně prostředků a postupů současného výtvarného umění) - porovnává různé interpretace vizuálně obrazného vyjádření a přistupuje k nim jako ke zdroji inspirace
- nalézá a do komunikace v sociálních vztazích zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření, která samostatně vytvořil, vybral či upravil
3. období A) Výchovně vzdělávací cíle -
rozvíjet tvořivé schopnosti a tvůrčí potenciál ţáků, jejich výtvarné vyjadřování, pěstovat jejich estetické cítění uplatňovat ve vlastní výtvarné činnosti teoretické a praktické poznatky s výtvarnými výrazovými prostředky rozvíjet představivost, fantazii a výtvarné myšlení ve vlastním výtvarném projevu učit prezentovat svůj výtvarný projev a naslouchat názorům druhých výtvarně experimentovat pracovat s různými výtvarnými materiály seznamovat se s netradičními výtvarnými technikami umět základními výtvarnými výrazovými prostředky ztvárnit konkrétní i abstraktní téma orientovat se v oblasti výtvarné kultury ( malířství, sochařství, grafika, architektura, uţité umění ) a v dějinách výtvarné kultury vést k pochopení umění jako způsobu poznání a komunikace navštěvovat vhodné umělecké besedy a výstavy 206
-
seznámit se s regionálním výtvarným uměním vytvářet vstřícné a podnětné prostředí pro vlastní tvorbu ţáků a jejich práce prezentovat ostatním ( nástěnky, výzdoba třídy, školy, prezentace na veřejnosti )
B) Charakteristika výuky Výtvarná výchova je realizována prostřednictvím tvůrčích činností ţáka, ve kterých uplatňuje vlastní vnímání, myšlení, cítění, proţitky, představivost a fantazii. Umoţňuje mu vyjadřovat se k různým tématům a situacím. Svůj výtvarný projev mají ţáci moţnost prezentovat, obhájit, vysvětlit spoluţákům, vyslechnout jejich názory a zároveň říci svůj názor na práci ostatních. Ve všech formách výtvarného projevu se prezentuje osobnost ţáka a dává mu moţnost individuálně se vyjádřit. Ţák se postupně učí vytvářet se vztah k výtvarnému umění, výtvarným hodnotám, učí se zaujímat k nim svůj postoj, vnímat pozitivní i negativní, je veden k všímání si okolního světa.
Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova -
návštěvy uměleckých besed a výstav rozhovory, slovní vyjádření, hodnocení své práce diskuse nad uměleckým dílem vytváření společné práce výzdoba třídy, školy, pracemi ţáků
Výchova demokratického občana -
nezesměšňovat a neničit práce ostatních ţáků, ale snaţit se je pochopit a správně vnímat ochota pomáhat, být ohleduplný, respektovat názory druhých respektovat kulturní odlišnosti výtvarně vyjádřit mezilidské vztahy
Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech -
orientace ve vývoji umění, hledat podobnosti a odlišnosti porozumět rozdílnosti kultur seznámení s folklórem, lidovými zvyky, tradicemi, regionální umění záţitky ze světa, významné stavby světa. Symboly
Multikulturní výchova -
poznávání naší kultury a tradic kultura a umění v našem regionu ( umělci, stálé kulturní akce, významné stavby, kulturní a výstavní prostory apod.) poznávat a respektovat odlišnosti kultur
207
Environmentální výchova -
estetické kvality prostředí vandalismus významné dny Země prostředí v našem městě
Mediální výchova -
vliv médií na kulturu vývoj médií a jejich přínos v oblasti kultury a umění
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. ročník 2 hodiny týdně Výtvarné vyjádření skutečnosti -
postava ( správné proporce lidského těla ) příroda – botanika ( kresba, malba dle předlohy ) vesmír – práce s barvou
Dekorativní a prostorové práce -
práce s různými druhy papíru ( stříhání, lepení, spojování, vyklápění ) práce s přírodním materiálem výtvarné hry s linií a barvou netradiční výtvarné techniky ( kašírování )
Teorie -
dějiny ( pravěk, starověk, doba románská ) teorie barev, výtvarné pomůcky a materiály
7. ročník 1 hodina týdně Výtvarné vyjádření skutečnosti -
postava ( v pohybu ) příroda – zoologie ( kresba, malba dle předlohy ) krásy naší země, regionu, města ( volná technika )
208
Dekorativní a prostorové práce -
výtvarný rytmus, středová souměrnost, smysl pro pravidelnost práce s papírem, sádrou, plasty netradiční výtvarné techniky ( slupovací reliéf, zdobení svíček )
Teorie -
dějiny ( gotika, renesance, baroko, rokoko ) základní výtvarné techniky
8. ročník 1 hodina týdně Výtvarné vyjádření skutečnosti -
postava ( v určité situaci ) příroda – savci, člověk ( kresba, malba, volná technika ) barevnost přírodních objektů předměty kolem nás, perspektiva těles, budov
Dekorativní a prostorové práce -
práce s papírem, přírodninami, technickým materiálem netradiční výtvarné techniky ( malba na sklo, prostorový slupovací reliéf )
Teorie -
dějiny ( klasicismus, romantismus, realismus ) písmo
9. ročník 2 hodiny týdně Výtvarné vyjádření skutečnosti -
postava ( portrét) perspektiva těles, budov příroda – krajina ( malba, kresba ) svět kolem nás – vztahy, komunikace vyjádření abstrakce – pocit, myšlenka
Dekorativní a prostorové práce -
práce s papírem, dřevem, přírodninami netradiční výtvarné techniky – kartonáţ, enkaustika, decoupague, malba na textil, zeď 209
Teorie -
dějiny ( 2. pol. 19. století, 20. století ) novodobé výtvarné styly a techniky výtvarné umění v našem městě
D) Očekávané výstupy na konci 3. období -
ţák rozeznává a správně pouţívá pomůcky a materiály v různých výtvarných technikách různými výtvarnými výrazovými prostředky umí vyjádřit konkrétní i abstraktní téma při své tvůrčí činnosti vyuţívá osobní zkušenosti, znalosti, aktivně zapojuje fantazii a představivost zvládá správné vyjádření základních proporcí postavy, správného tvaru předmětu, správné zobrazení vnímané skutečnosti spojuje výtvarné práce s písmem umí pracovat s linií, barvou a jejich odstíny umí své práce prezentovat , hodnotit, obhajovat porovnává a hodnotí práce ostatních, vytváří si vlastní názory a postoje k výtvarnému umění okolního světa vyhledává souvislosti mezi výtvarným uměním a jinými druhy umění orientuje se v oblasti výtvarné kultury a dějin výtvarného umění, v oblasti regionálního umění je seznámen s některými netradičními výtvarnými technikami a styly svými pracemi se podílí na dotváření svého okolního prostředí
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A ZDRAVÍ Tělesná výchova Vzdělávací předmět Tělesná výchova je realizován ve všech ročnících. Na 1. stupni je minimální časová dotace 10 hodin týdně, v kaţdém ročníku od 1. do 5. vyučuje 2 hodiny týdně. Na 2. stupni je minimální časová dotace 9 hodin posílena o 1 disponibilní hodin. 6. ročník – 2 hodiny týdně 7. ročník – 3 hodiny týdně 8. ročník – 3 hodiny týdně 9. ročník – 2 hodiny týdně 210
Předmět je realizován v tělocvičně, hřišti, mimo budovu školy, v kmenové třídě.
Výchovné a vzdělávací strategie k rozvíjení klíčových kompetencí Kompetence k učení - osvojování si základního názvosloví, - ţáci poznávají smysl a cíl pohybových aktivit, - ţáci jsou podněcováni k uţívání osvojeného názvosloví, - ţáci se učí hodnotit své výsledky na základě daných kritérií, - ţáci jsou vedeni k uplatňování pravidel hygieny, - klademe důraz na individuální hodnocení ţáků, aby vnímali vlastní pokrok a získávali sebedůvěru, - ţáci jsou motivováni k zařazení pohybových aktivit do denního reţimu. Kompetence k řešení problémů V rámci předmětu tělesná výchova dochází k rozvíjení této klíčové kompetence takto: - ţáci se seznamují s problémovými situacemi v hodinách tělesně výchovy, - ţáci se učí řešit tyto situace odpovídajícím způsobem, - ţáci řeší problémy související s nesportovním chováním, - ţáci jsou vedeni k adekvátní reakci na úraz spoluţáka, - u ţáků rozvíjíme schopnost obhájit svůj názor, - ţáci se učí zhodnotit a respektovat pohybové schopnosti spoluţáků. Kompetence komunikativní V rámci předmětu tělesná výchova dochází k rozvíjení této klíčové kompetence takto: - ţáci se učí reagovat na základní povely a pokyny, - ţáci jsou podněcováni k organizování nenáročné pohybové činnosti a soutěţí na úrovni třídy, - ţáci jsou vedeni ke spolupráci při pohybových činnostech a soutěţích, - ţákům jsou vytvářeny příleţitosti pro komunikaci, - ţáci jsou vedeni ke kultivovanému ústnímu projevu, - ţáci jsou vedeni k vzájemnému naslouchání a oceňování přínosu druhých. Kompetence pracovní V rámci předmětu tělesná výchova dochází k rozvíjení této klíčové kompetence takto: - ţáci jsou vedeni k dodrţování dohodnutých pravidel, - ţáci jsou podněcováni k vyuţívání znalostí v denním ţivotě, - ţáci se učí pouţívat tělocvičné nářadí a náčiní, - ţáci jsou vedeni k uplatňování zásad hygieny. Kompetence sociální a personální V rámci předmětu tělesná výchova dochází k rozvíjení této klíčové kompetence takto: - ţáci se učí spolupracovat ve skupině, - ţáci jsou vedeni k bezpečnému chování a jednání v duchu fair play, - při jednotlivých aktivitách je kladen důraz na dodrţování pravidel, - kaţdý z ţáků dostává moţnost zaţít úspěch. 211
Kompetence občanská V rámci předmětu tělesná výchova dochází k rozvíjení této klíčové kompetence takto: - ţáci jsou vedeni k respektování názoru spoluţáků, - ţáci jsou podněcováni k samostatnosti, - ţáci jsou vedeni k ohleduplnému chování, - ţáci jsou podněcováni k touze po vlastním zlepšování, - ţáci jsou zapojováni při utváření kritérií pro hodnocení činnosti nebo výsledků
1. období A) Výchovně vzdělávací cíle – – – – – – – – – – – – – – – – – –
rozvoj pohybových schopností a dovedností ţáků rozvoj smyslu pro účelný a krásný pohyb získat návyky správného drţení těla, nacvičovat základní cviky k získání těchto návyků vést ţáky k vědomému zvládnutí pohybu, zařazovat cviky na koordinaci pohybů zvyšovat pohybový rozsah a obratnost ţáků upevňovat charakterové vlastnosti ţáků, rozvíjet sociální vztahy získávat pocit nutnosti pravidelného cvičení jako součásti správného ţivotního stylu vštípit dětem radostný pocit z pohybu pochopit důleţitost organizace a spolupráce hlavně formou her (dodrţování pravidel, umět se podřídit kolektivu, spolupracovat…) neustále seznamovat ţáky s důleţitostí dodrţování bezpečnostních zásad (při hrách v tělocvičně, na hřišti, při cvičeních s náčiním nebo na nářadí…) umět slyšet, vnímat a reagovat na povely učitele (nejen na píšťalku, ale i na jiné podněty – slovní , gestikulační …) naučit ţáky připravit na sportovní výkony – zvolit vhodnou obuv, vhodné oblečení (sepnout vlasy, odloţit hodinky a jiné cennosti …) posilovat tělesnou kondici a duševní pohodu dětí správně zvolenými aktivitami, vhodnými a přiměřenými tomuto věku z hlediska správné organizace a bezpečnosti je vhodné zvládnout s dětmi základy pořadových cvičení (nástupy, povely pozor, pohov…) vyuţívat různá kondiční cvičení k rozvoji a zvýšení pohybových schopností ţáků – to je zvyšovat obratnost, vytrvalost, rychlost, pohyblivost (za pomocí různého načiní, vyuţití různých druhů nářadí, přeskoky, odrazy, překonávání překáţek, různé druhy běhů…) vnímat důleţitost průpravných cvičení (rozcviček), jako prostředku pro zlepšení a odstranění nedostatků, které vznikají z jednostranného zatíţení páteře či ze špatného způsobu ţivota, nedostatku sportovních aktivit seznamovat ţáky s důleţitostí správného rozcvičení, vyuţívat veškeré kompenzační prostředky (protahovací, uvolňovací cvičení , strečink, …) učit ţáky cítit, vnímat hudbu a umět ji vyjadřovat pohybem, snaţit se rozvíjet rytmické cítění, začleňovat taneční prvky (lidové písničky) 212
– rozvíjet dovednosti ţáka zvládnutím základů atletické abecedy (běhy, skoky, hody ...) – zvládat průpravná cvičení pro míčové hry, správně zvládat techniky házení, chytání, přihrávání – seznamovat ţáky s nácvikem jednoduchých základů miniher – vkládat dle moţností cvičení v různém prostředí, seznamovat ţáky s pohybem na hřišti, ve volné přírodě, v lese – dle moţnosti zařadit zimní sportování (bobování, sáňkování, lyţování, bruslení) – vštípit základy plaveckých dovedností – nesoustředit se jen na hodiny Tv, ale začleňovat do vyučování další pohybové aktivity – vycházky, pohybové chvilky, cviky ve třídě na správné drţení těla)
B) Charakteristika výuky Veškeré tělesné pohybové aktivity vedou k všestrannému rozvoji ţáka, nejen ke zvýšení jeho pohybových schopností a dovedností, ale i k posílení jeho charakterových vlastností (zodpovědnost, spolupráce, vytrvalost, odvaha, schopnost respektovat pokyny, umět se podřídit kolektivu …). Tělesná výchova pěstuje u ţáků kladný vztah ke sportu a pohybu vůbec, aby se sport stal součástí jejich zdravého ţivotního stylu. Systémem jednoduchých pohybových a sportovních aktivit vede ke zvyšování tělesné zdatnosti a k správnému drţení těla ţáků. Vštěpováním pohybových návyků a vyvoláním radostného pocitu z pohybu u dětí se podílíme na zvyšování jejich psychické odolnosti vůči negativním vlivům svého okolí a na posilování jejich charakterových vlastností. Základní a důleţitou metodou, která slouţí ke splnění všech těchto cílů a úkolů je HRA a dodrţování herních pravidel. Osvojením základů herních technik a taktických postupů, zvyšujeme u ţáků nejen pohybové schopnosti, ale také podporujeme jejich prostorovou orientaci, schopnost správného a rychlého rozhodování i schopnost pohotově reagovat. Neustále věnujeme patřičnou pozornost bezpečnosti při výuce, průběţně opakujeme bezpečnostní pravidla, upozorňujeme na moţnosti úrazů, snaţíme se vštípit pocit zodpovědnosti za své chování a svoji bezpečnost, pocit sounáleţitosti a ohleduplnosti ke svým spoluţákům. Tělesná výchova je předmět, kde je nutný diferencovaný přístup k ţákům podle jejich momentální tělesné zdatnosti. Zde musíme citlivě hodnotit kaţdého ţáka, vzhledem k jeho individuálním moţnostem a předpokladům pro zvládnutí různých pohybových aktivit. V hodinách se nezaměříme jen na rozvoj a zdokonalování pohybových schopností, ale také vštěpujeme důleţité hygienické zásady s tím spojené. Pohybové činnosti by měly prolínat a doplňovat i další oblasti výchovy, měly by se objevovat i v dalších předmětech jako např. vhodné rozcvičky, pohybové hry, taneční prvky. Správně řízená výuka tělesné výchovy vyžaduje, aby učitel: – kladl na ţáky tělovýchovné poţadavky, které jsou přiměřené jejich tělesné a pohybové vyspělosti – dbal rozdílu mezi chlapci a děvčaty – volil program s ohledem na roční období a materiálně technické vybavení školy – dbal bezpečnosti ţáků a vedl ţáky k nacvičování vhodné a správné dopomoci a záchrany při cvičení 213
– účelně zaměstnával co nejvíce ţáků vhodnými bezpečnými úkoly ke cvičení ve druţstvech Hlavní organizační formou vyučovacího procesu je vyučovací hodina tělesné výchovy. Vyučovací hodiny tělesné výchovy se nespojují do dvouhodin, rovnoměrně se rozkládají do týdenního rozvrhu. Zařazování kurzu plavání Tělovýchovné chvilky Do vyučovacích hodin ostatních předmětů je vhodné vkládat tělovýchovné chvilky. Zařazují se, kdyţ se u ţáků začne projevovat únava. Jejich programem jsou koordinační, vyrovnávací i kondiční cviky, které ţák zná z výuky Tv v daném ročníku. Hygienické poţadavky pro Výuku Tv Cvičební prostory – tělocvičny je třeba udrţovat v čistotě a jejich vybavení vţdy před uţitím kontrolovat. Teplota vzduchu v tělocvičně by měla být přiměřená, neměla by být niţší neţ 16 OC. Na vyučovací hodiny Tv se ţáci převlékají do cvičebních úborů. Z pedagogických důvodů pouţívá cvičební úbor i učitel. Pro zvýšení odolnosti organismu se doporučuje, aby výuka Tv probíhala často na hřišti nebo v terénu. Chceme prospět zdraví ţáků, a proto realizujeme mimoškolní tělovýchovné aktivity ţáků ve spolupráci s rodiči, sportovními oddíly aj.: – krouţky – nepovinné předměty Cílem této spolupráce je dosáhnout, aby většina ţáků měla alespoň 4 x za týden hodinu Tv. Realizace tohoto záměru je moţná proto, ţe spolupracujeme s tělovýchovnými oddíly (2 hod. školní Tv, 2 hod. mimoškolní Tv) – dle podmínek školy. Charakteristika některých cvičení zařazovaných pravidelně do hodin Tv Vyrovnávací cviky Jsou to průpravná gymnastická cvičení, která jsou zaměřena na uvolnění a protaţení jednotlivých svalových skupin. V tomto období posilovací cviky zařazujeme jen jednoduché a krátce. Pozornost věnujeme cvičením koordinačním, cvičení na zvětšování pohybového rozsahu kloubů, také na podporu návyku správného drţení těla. Cvičení mohou být prováděna v rytmických obměnách s moţností hudebního doprovodu. Patří sem cvičení prostná, s náčiním i na nářadí, na místě i za pohybu. Dbáme při tom na přiměřený čas pro zařazování těchto cvičení do vyučovacích hodin. Kondiční cvičení Cvičení se zaměřením na rychlost, pohyblivost, obratnost, vytrvalost, to jsou: běh, skoky, házení, cvičení rovnováhy, lezení, šplhání, překonávání překáţek, gymnastická cvičení s náčiním i bez náčiní (např. s míči, se švihadly, na lavičkách, ţebřinách apod.). Rytmická cvičení a tanec Rytmická cvičení jsou velmi vhodnou součástí vyučování v 1. – 3. r., zařazujeme je nejen do vyučovacích hodin Tv, ale téţ do hodin hudební výchovy i českého a anglického jazyka. Podporují značnou měrou dobrý psychický vývoj ţáků. Cvičení zařazujeme jako rytmizaci 214
jednoduchých a dětem známých pohybů podle hudebního doprovodu, v 1. a 2. ročníku cvičíme i podle říkanek a písní. Tanec pomáhá zvládnout základní pohyby paţí, nohou a trupu. Učíme ţáky základní taneční kroky. Zaměřujeme se na estetický pohybový projev v přiměřeném tempu a dětem srozumitelném rytmu.
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 1. ročník 2 hodiny týdně Pořadová cvičení: – základní postoje – pozor, pohov, povely – v řad nastoupit, rozchod – nástup na značky, do řady, do druţstev, společný pozdrav Rytmická gymnastika a tanec: – rytmizace jednoduchých pohybů podle říkadel a písní – rytmizace jednoduchých a známých pohybů podle hudebního doprovodu – téţ volné pohybové vyjádření hudby. – motivovaná a rytmizovaná chůze a běh v základním tempu – pokus o přísunný krok, poskočný krok, cval stranou – nácvik správného drţení těla (v lehu na zádech), při rytmických cvičeních a tanci Drobné hry: – hry spojené s během – honičky (např. všichni domů, na rybáře, zajímaná, podběhy pod dlouhým krouţícím švihadlem aj.) – hry spojené s házením míče (např. míčová válka, přihrávaná v kruhu, vybíjená v kruhu aj.) – hry spojené s vítězstvím někoho (např. boj o místo, boj o míč, přetahy, přetlaky, kohoutí zápas aj.) – hry pro uklidnění (např. Kuba řekl, na sochy, přibliţovaná aj.) – hry na hřišti, na sněhu, na ledu Lehká atletika: – – – – –
běh střídaný s chůzí, překonávání přírodních i umělých překáţek rychlý běh na 25m vytrvalostní běh nejdéle 30s skok daleký z místa odrazem snoţmo a skok daleký z rozběhu hod míčkem horním obloukem na dálku
Sportovní gymnastika: Akrobatická cvičení: – převaly stranou v lehu – vzpaţit (válení sudů)
215
–
– kolébka na zádech – ze sedu skrčmo, uchopením za bérce z dřepu spojného leh vznesmo – skrčmo kolébkou vzad – stoj na lopatkách – z lehu vznesmo kotoul vpřed – z podřepu spojného – předpaţit, i opakovaně
Cvičení na nářadí: a) cvičení na lavičce – chůze vpřed, vzad i s obraty (také na kladince lavičky) – přeběhy lavičky b) šplh na tyči – šplh s přírazem na tyči Sportovní hry: příprava: – přihrávka obouruč ve dvojicích (na místě) – vrchní přihrávka jednoruč na místě – vrchní chytání obouruč na místě Plavání Turistika: – – – – –
chůze k cíli vzdálenému asi 1.5 km smyslové hry zaměřené na pozorování okolí a hledání předmětů chování v přírodě překonávání přírodních překáţek orientace v terénu (vím, kam jdeme)
2. ročník – 3. ročník 2 hodiny týdně v kaţdém ročníku Pořadová cvičení a chůze: – – – –
základní postoje - pozor, pohov základní povely - nástup, pozor, pohov, vpravo vbok, vlevo vbok, vyrovnat, rozchod nástup na značky, do řady, do druţstev, společný pozdrav chůze do rytmu (na počítání), chůze s písní do pochodu v zástupu i ve dvojicích
Rytmická gymnastika a tanec: – – – –
rytmizace jednoduchých pohybů podle písní pohyb v dvoudobém taktu, dvoudobý takt v písni střídání chůze a běhu - nepravidelné, pravidelné přísunný krok, cval stranou, poskočný krok 216
– vyuţití naučených kroků v lidovém tanci, chůze s průpletem Průpravná cvičení: – – – – –
rozcvičky k procvičení koordinace pohybů ve trojdobém a čtyřdobém taktu cvičení ve stoji spojném i stoji rozkročném cvičení v kleku, v sedu snoţmo, zkřiţmo i skrčmo cvičení v lehu na zádech chytání míčů a míčků do obou rukou po vlastním nadhozu i odrazu od země i od zdi
Drobné hry: – – – –
hry spojené s během hry spojené s házením hry pro uklidnění hry na hřišti (pravidla her s míčem)
Cvičení rovnováhy: – stoj na jedné noze (druhá v pohybu) – poskoky na jedné noze – chůze po lavičce s plněním drobných úkolů (nesu míč, přeskakuji překáţku, přidávám potlesky nad hlavou, před a za tělem apod.) – chůze po kladince lavičky Lehká atletika: Běhy: – běh střídavý s chůzí – běh přes drobné překáţky, např. v přírodě ( přes kameny, větvičky apod.) – štafetové běhy – rychlý běh do 25 metrů, ve třetím ročníku do 40 metrů Skoky: – – – – – –
skok z místa s doskokem na měkkou podloţku výskoky na překáţku ( rozběh, seskok) skok přes motouz ve výši kolem 50 cm přeskok pruhu širokého 50 - 100 cm přeskok lavičky s dopadem na měkkou podloţku skok daleký s rozběhem
Hody míčkem a drobnými předměty v přírodě: – – – – – –
házení kaštanů, šišek (vrchní oblouk – pravá i levá paţe) házení různými předměty na cíl házení míčkem a kutálení míčů přehazování míčů a drobných předmětů házení do naznačených terčů o straně 1 metr na vzdálenost 4 metry hod míčkem na dálku
217
Sportovní gymnastika ve 2. – 3. ročníku: Akrobatická cvičení: – – – – – – – – – –
přidat změny postojů a poloh, upevnit dovednost správného kotoulu napřed převaly a kolébky na zádech leh na zádech, vztyk bez pomoci rukou, opakovaně sed zkřiţmo, vztyk bez pomoci rukou, opakovaně válení stranou i do mírného svahu kotoul napřed ze stoje spojného, ze stoje rozkročného kotoul, obrat, druhý kotoul; dva kotouly za sebou kotoul napřed z chůze stoj s oporou o lopatky a záloktí (svíčka) cvičení rovnováhy ( ve stoji na jedné noze)
Cvičení na nářadí: a) cvičení na lavičkách – chůze vpřed i vzad s obraty, přeběhy lavičky – cvičení v sedu rozkročmo na lavičce – sed rozkročmo – přitahování těla k lavičce (nohy napjaté) – vzpor dřepmo u lavičky (drţíme se rukama),vzpor stojmo, střídání – lezení po lavičce ve vzporu dřepmo s uchopením lavičky ze stran – chůze po kladince lavičky s plněním drobných úkolů b) šplh na tyči – šplh s přírazem do přiměřené výšky podle individuálních předpokladu ţáků c) další nářadí lze pouţívat přiměřeně věku podle podmínek školy (švédská bedna, ţebřina, trampolína) Dbáme na zásady bezpečnosti. Sportovní hry: přípravné cviky: – přihrávky obouruč na místě (ve dvojicích, ve skupinách) – vrchní přihrávka jednoruč na místě i při chůzi – chytání obouruč na místě – běh nebo chůze s házením míčem o zem – míčové hry Turistika a pobyt v přírodě: – – – – –
chůze v terénu, překonávání překáţek táboření, ochrana přírody, organizace činností ve skupině ţáků, vzájemná spolupráce chování se v dopravních prostředcích chůze k cíli vzdálenému cca 2km pozorování přírody, odhady vzdáleností (mezipředmětové vztahy) 218
Plavání Lyţování Zdravotní výchova v 1. – 3. ročníku Do celého prvního období výuky tělesné výchovy je zařazována zdravotní výchova, důležité je: – dbát na osobní čistotu těla, prádla, oděvu, cvičebního úboru – dodrţovat čistotu a pořádek v prostředí tělocvičny – otuţovat vzduchem a vodou (ranní mytí studenou vodou) – seznamovat ţáky s vhodnou ţivotosprávou – do programu dne zařazovat pohybové aktivity ( tělovýchovné chvilky) – upozorňovat ţáky na vliv dostatečného mnoţství pohybu pro jejich zdravý vývoj (mimoškolní Tv) – předcházet úrazům tím, ţe dbáme, aby ţáci dodrţovali pokyny týkající se jejich bezpečnosti a ochrany zdraví – vést ţáky, aby si uvědomovali, ţe při mimoškolních pohybových aktivitách musí dbát na svou bezpečnost, uvaţovat o svém chování a dodrţovat pokyny dospělých, aby vyrostli v zdravé lidi – vést ţáky k tomu, aby uměli zavolat pomoc v případě, ţe se vyskytnou u úrazu Úkoly zdravotní výchovy se neplní jenom v rámci tělesné výchovy, ale uplatňujeme je i v ostatních vyučovacích předmětech.
D) Očekávané výstupy na konci 1. období TĚLESNÁ VÝCHOVA Ţák: – spojuje pravidelnou kaţdodenní pohybovou činnost se zdravím a vyuţívá nabízené příleţitosti – zvládá v souladu s individuálními předpoklady jednoduché pohybové činnosti jednotlivce nebo činnosti prováděné ve skupině; usiluje o jejich zlepšení – spolupracuje při jednoduchých týmových pohybových činnostech a soutěţích – uplatňuje hlavní zásady hygieny a bezpečnosti při pohybových činnostech ve známých prostorech školy – reaguje na základní pokyny a povely k osvojované činnosti a její organizaci ZDRAVOTNÍ TĚLESNÁ VÝCHOVA Ţák: – uplatňuje správné způsoby drţení těla v různých polohách a pracovních činnostech; zaujímá správné základní cvičební polohy – zvládá jednoduchá speciální cvičení související s vlastním oslabením
219
2. období A) Výchovně vzdělávací cíle - rozvíjet nové pohybové dovednosti a schopnosti - poznávat vlastní fyzické a zdravotní předpoklady a pohybové moţnosti - získat hygienické návyky (důleţitost vhodného oblečení a obuvi) - rozvíjet pohybové dovednosti , které vedou ke kultivaci pohybového projevu - zvyšovat obratnost a pohybový rozsah - seznamovat ţáky s důleţitostí správného rozcvičení pro další činnost - opakovaně seznamovat ţáky s důleţitostí dodrţování bezpečnostních pravidel - při prováděných činnostech – prevence zranění - rozvíjet sociální vztahy a role v pohybových činnostech - vyuţívat jednání fair play při pohybových činnostech a jeho aplikace do běţného ţivota - osvojovat si dovednosti při organizaci jednoduchých činnostech, hrách - vlastní seberealizace v oblíbené pohybové aktivitě nebo oblíbeném sportu - dbát na správné drţení těla - při pohybových hrách získávat návyky při dodrţování pravidel her, spolupráci, taktice, kreativitě - přechod od spontánní pohybové činnosti k činnosti řízené a výběrové - podle moţností a přírodních podmínkách zařadit do výuky zimní sporty - rozvíjet základní plavecké dovednosti
B) Charakteristika výuky Ve výuce se zaměřujeme na rozvoj nových pohybových schopností a dovedností. Protoţe dochází k různému tělesnému rozvoji dětí, měl by se respektovat a dodrţovat individuální přístup. Takové dítě je vhodné pozitivně motivovat, aby dosáhl poţadované činnosti ve vlastním tempu. Do výuky zařazujeme hry, které vedou k rozvoji spolupráce, taktiky, přizpůsobení se kolektivu. V hodinách tělesné výchovy se snaţíme pěstovat v dětech kladný vztah k pohybové a sportovní aktivitě vůbec. Motivací je i účast na školních i mimoškolních sportovních soutěţích.
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 4. a 5. ročník 2 hodiny týdně v kaţdém ročníku Činnosti ovlivňující zdraví: - vhodné a nevhodné prostředí pro TV - význam přípravy organismu před pohybovou činností - význam pohybu pro zdraví 220
- bezpečný pohyb a chování ve známém i neznámém prostředí pro TV, dodrţování pokynů týkajících se jejich bezpečnosti a ochrany zdraví - hygiena při TV, vhodný sportovní oděv a obuv - dodrţovat pořádek a čistotu při pobytu v tělocvičně, na hřišti, v přírodě - otuţování studenou vodou, vzduchem - důleţitost správné a vyváţené ţivotosprávy - vést ţáky ke správné reakci při zranění, přivolat pomoc, lékaře Pořadová cvičení: - nástupy - hlášení - základní povely a postoje - společný pozdrav Rytmická cvičení a tanec: - rytmizovaný pohyb, nápodoba - tvořivé vyjádření rytmu a melodie pohybem - jednoduché tance - vytvoření kreativní choreografie s prvky originality na rytmický doprovod Průpravná cvičení: - rozcvičky - příprava organismu pro různé pohybové činnosti - správné drţení těla - rozvoj koordinace pohybů a zvyšování jejich úrovně - v návaznosti na správně provedené průpravné cvičení, dokáţe dítě zvládnout daný cvik Atletika: - běţecká abeceda - základní pojmy - běh střídavý s chůzí - nízký start, polovysoký start - běh 50 metrů, rychlý běh - skok daleký s rozběhem - rozměření skoku - skok do výška – skrčný z krátkého rozběhu - hod kriketovým míčkem z rozběhu - vytrvalostí běh, přespolní běh - štafetový běh Gymnastika: - akrobacie - kotoul vpřed, vzad - průprava pro zvládnutí stoje na rukou - akrobatická kombinace - přeskoky - průpravná cvičení pro nácvik odrazu z můstku - přeskok dílů bedny (postupné zvyšování dílů) - přeskok přes kozu 221
- cvičení s náčiním - cvičení na nářadí (hrazda, kladinka, kruhy, lavičky, tyč) Pohybové hry: - netradiční pohybové hry s netradičními pomůckami - upevnění pravidel hry - průprava her - míčové hry - soutěţivé hry - variace, obměny her - hry pro uklidnění Sportovní hry: - základní spolupráce při hře - organizace utkání, pravidla, výsledky, losování - průpravné sportovní hry - přihrávky, chytání, střelba, práce s a bez míče Plavání: - základní hygiena při plaveckém výcviku - zásady bezpečnosti ve známém i neznámém prostředí - správné dýchání - splývání - skoky do vody - plavecké styly – prsa, znak, kraul - plavání na výdrţ Bruslení: - zásady hygieny a bezpečnosti při pohybu na ledě - nebezpečí při bruslení na zamrzlé přírodní vodní ploše - vhodné oblečení a ochrana při pohybu na ledě Lyţování Turistika - pohyb a cvičení v přírodě - orientace v přírodě - ochrana přírody - lékárnička a ošetření - orientace na mapě
D) Očekávané výstupy na konci 2. období Ţák - aktivně se podílí na činnosti ovlivňující jeho zdraví - podílí se na realizaci vlastního pohybového reţimu - uplatňuje kondičně zaměřené činnosti - zařazuje do pohybového reţimu korektivní cvičení 222
- samostatně si zlepšuje úroveň své zdatnosti - zvládá si osvojovat pohybové dovednosti vzhledem ke svým individuálním předpokladům - dodrţuje pravidla hygieny a bezpečnostní pravidla chování při pohybových aktivitách ve známém i neznámém prostředí - snaţí se o adekvátní a duchapřítomnou reakci při úrazu spoluţáka - při pohybových činnostech jedná v duchu fair play - dokáţe zhodnotit pohybový výkon svůj i svých spoluţáků - reaguje na pokyny k provedení pohybové činnosti - uţívá základní osvojené tělocvičné názvosloví a dokáţe cvičit podle jednoduchého nákresu nebo jednoduchého popisu cvičení - dokáţe změřit, zaznamenat, porovnat výkon s předcházejícími výsledky - zorganizuje nenáročné pohybové činnosti a soutěţe na úrovni třídy - orientuje se v informačních zdrojích o pohybových aktivitách a sportovních akcích ve škole i mimo školu
3. období A) Výchovně vzdělávací cíle - rozvoj a osvojení nových pohybových dovedností, - kultivace pohybového projevu a správné drţení těla, - orientace v základních otázkách vlivu pohybové aktivity na zdraví, v problematice -
zjišťování potřebných ukazatelů zdatnosti, zvládnutí základních organizačních, hygienických a bezpečnostních zásad pro provádění zdravotně vhodných a bezpečných sportů či jiných pohybových aktivit ve známém i méně známém prostředí, vyuţití osvojených pohybových činností k překonávání aktuálních negativních tělesných i duševních stavů, samostatně nebo s pomocí dospělých, vytváření trvalého vztahu k pohybovým aktivitám – předpoklad dlouhodobější zdravotní prevence, uvědomění si významu sociálních vztahů a rolí ve sportu a jiných pohybových aktivitách, vyuţívání sportu pro hodnotné pohybové vyţití či přátelské meziosobní vztahy.
B) Charakteristika výuky Tělesná výchova se vyučuje v 6. ročníku 3 hodiny týdně (je zde začleněna hodina výchovy ke zdraví). V ostatních ročnících II. stupně je týdenní časová dotace, 2 hodiny. Při hodinách tělesné výchovy je moţné dělit ţáky do skupin, na chlapce a dívky, a také podle vybraných ročníků. Samotná výuka probíhá v tělocvičně ZŠ a na přilehlém sportovním hřišti, popř. v terénu.
Tělesná výchova směřuje ţáky na jedné straně k poznání vlastních pohybových moţností a zájmů, na druhé straně k poznávání účinků konkrétních pohybových činností na tělesnou zdatnost, duševní a sociální pohodu. Pohybové vzdělávání postupuje od spontánní pohybové činnosti ţáků k činnosti řízené a výběrové, jejímţ smyslem je schopnost samostatně ohodnotit úroveň své zdatnosti a řadit do denního reţimu pohybové činnosti pro uspokojování vlastních 223
pohybových potřeb i zájmů, pro optimální rozvoj zdatnosti a výkonnosti, pro regeneraci sil a kompenzaci různého zatíţení, pro podporu zdraví a ochranu ţivota. Předpokladem pro osvojování pohybových dovedností je v základním vzdělávání ţákův proţitek z pohybu a z komunikace při pohybu, dobře zvládnutá dovednost pak zpětně kvalitu jeho proţitku umocňuje. Charakteristické pro pohybové vzdělávání je rozpoznávání a rozvíjení pohybového nadání, které předpokládá diferenciaci činností i hodnocení výkonů ţáků. Neméně důleţité je odhalování zdravotních oslabení ţáků a jejich korekce v běţných i specifických formách pohybového učení v povinné tělesné výchově, případně ve zdravotní tělesné výchově. Proto se nedílnou součástí tělesné výchovy stávají korektivní a speciální vyrovnávací cvičení, která jsou podle potřeby preventivně vyuţívána v hodinách tělesné výchovy pro všechny ţáky nebo jsou zadávána ţákům se zdravotním oslabením místo činností, které jsou kontraindikací jejich oslabení.
Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova. Psychohygiena – 6. ročník
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. – 9. ročník Poznatky z Tv a sportu, komunikace, organizace, hygiena a bezpečnost v Tv a sportu - význam biorytmů pro zdraví a pohybovou aktivitu - rozdíly mezi Tv a sportem dívek a chlapců, mladých a starých, zdravých a oslabených - rozdíly mezi Tv a sportem dívek a chlapců, mladých a starých, zdravých a oslabených - terminologie osvojovaných činností - zásady bezpečnosti i v málo známém prostředí - význam různých rolí ve sportu - význam hodnoty srdeční frekvence ve sportu Průpravná, kondiční, koordinační, kompenzační, relaxační, vyrovnávací, tvořivá a jiná cvičení - základní pojmy spojené s osvojovanými činnostmi, základními polohami a pohyby - základní význam jednotlivých druhů cvičení a jejich pouţití v denním reţimu - správné drţení těla při práci vsedě, vstoje, při zvedání břemen atd. - význam soustředění při cvičení - příprava organismu pro různé pohybové činnosti - konkrétní účinky jednotlivých cviků - způsoby rozvoje kondičních a koordinačních předpokladů - podstata únavy, jednostranné zátěţe a svalové nerovnováhy - vhodné podmínky pro jednotlivé druhy cvičení - další způsoby kontroly a korekce jednotlivých cvičení - vyuţití audiovizuální techniky 224
Gymnastika - seznámení s novými pojmy - záchrana a dopomoc i při náročnějších cvicích - gymnastika v domácích podmínkách - gymnastické soutěţe, estetika gymnastického cvičení - průpravná cvičení - zapojení ţáků do řízení a samostatného hodnocení kvality
-
Akrobacie kotoul letmo kotoul vzad do zášvihu, stoje na rukou stoj na lopatkách, stoj na rukou i s výdrţí přemet stranou rovnováţné polohy v postojích skoky na místě a z místa Přeskoky roznoţka přes kozu našíř, nadél i s oddáleným odrazem skrčka přes kozu našíř i s oddáleným odrazem Hrazda po čelo náskok do vzporu – zákmihem seskok, sešin výmyk přešvihy únoţmo ve vzporu podmet Kladina 1 m (D) různé druhy chůze s doprovodnými pohyby paţí a obraty rovnováţné polohy náskoky, seskoky klus, poskoky jednoduché vazby a sestavy
Rytmické kondiční gymnastické činnosti s hudbou, tanec - různé druhy pohybu s hudebním a rytmickým doprovodem - význam jednotlivých forem pro správné drţení těla, estetiku, společenský kontakt, zdatnost, odpočinek - specifika hygieny a bezpečnosti při osvojovaných formách cvičení s hudbou - základy tvorby jednoduchých pohybových skladeb, výběr vhodného hudebního a rytmického doprovodu - techniky jednotlivých pohybů - techniky pohybů s náčiním - vyjádření dynamiky pohybem – jednoduché pohybové etudy - vlastní pohybová improvizace na hudební a rytmický doprovod - technika tanců - aerobní gymnastika bez náčiní a nářadí Učivo je určeno především pro D. 225
Úpoly
-
význam úpolových sportů pro sebeobranu a brannost základní pojmy osvojovaných činností základní filozofie bojových a sebeobranných činností, právní aspekty základní principy uvolňování a zpevňování těla a jeho částí, uvědomování si těţiště, správného dýchání a přenosu energie
-
Průpravné úpoly přetahy, přetlaky, úpolové odpory pády střehové postoje, drţení a pohyb v postojích, odpory v nich drţení soupeře na zemi Judó obrana proti objetí zpředu obrana proti škrcení obrana proti úchopům zápěstí
-
Aikidó obrna proti přidrţení paţe
-
Atletika - pojmy z olympijských disciplín - základní pravidla atletických soutěţí - základy organizace soutěţí - základy techniky osvojovaných disciplín - průpravná cvičení pro jednotlivé atletické činnosti Běh - speciální běţecké cvičení - rychlý běh do 100 m - vytrvalý běh na dráze do 2000 (D) a 3000 (CH) - běh v terénu aţ do 20 minut - štafetová předávka, běh v zatáčce Skok - skok do dálky z optimálního rozběhu - skok do výšky (flop) Hod - koulařská gymnastika, vrh z místa, sun, spojení sunu a vrhu - vrh koulí – D do 3 kg, CH do 5kg Pohybové hry a netradiční pohybové činnosti - základní principy pro řízení a rozhodování pohybových her - význam pohybových her pro ovlivňování pohybových předpokladů - úkoly vyplývající z herních funkcí a rolí ve hře - radost ze hry, proţitek, spolupráce 226
-
samostatně navrţené a vyrobené náčiní osvojování různých způsobů lokomoce ovlivňování kondičních a koordinačních předpokladů zdokonalování nových pohybových dovedností rozvíjení pohybové představivosti a tvořivosti relaxace
Sportovní hry - význam sportovních her pro rozvoj herních dovedností, myšlení, improvizace - herní role a funkce - základní pravidla sportovních her - bezpečnost a hygiena při sportovních hrách Házená - utkání - základy herních systémů – postupné útoky, osobní obranný systém, územní obranný systém - herní kombinace – útočná a obranná kombinace - herní činnosti jednotlivce – uvolňování hráče, přihrávka a střelba vrchní jednoruč, obsazování, postoj brankáře Fotbal
-
utkání základy herních systémů – postupný útok, rychlý protiútok, územní obrana herní kombinace – útočná a obranná kombinace herní činnosti jednotlivce – výběr místa, obsazování prostoru, zpracování míče, přihrávky, vhazování míče, obcházení soupeře s míčem, odebrání míče, činnost brankáře
Basketbal - utkání - základy herních systémů – osobní obranný systém, útočný systém - herní kombinace – útočná a obranná kombinace - herní činnosti jednotlivce – uvolňování, přihrávka, střelba, rozskok, vhazování, krytí útočníka a prostoru Volejbal - utkání na zmenšeném hřišti - základy herních systémů - herní kombinace – s nahrávačem u sítě v zóně III, postavení při příjmu podání - herní činnosti jednotlivce – odbití míče, podání, přihrávka Plavání - význam plavání pro zdraví, regeneraci sil a zvyšování zdatnosti - základní plavecké disciplíny - záchrana tonoucího, dopomoc unavenému plavci 227
-
specifika hygieny startovní skok z bloku plavání úseků od 10 m do 200 m souvislé plavání na vytrvalost
Bruslení - pojmy z osvojovaných disciplín - ošetřování bruslí a bot - způsoby záchrany a přivolání pomoci při prolomení ledu - jízda vpřed, zastavení snoţmo s půlobratem - odšlapování vpřed - zatáčení překládáním vpřed - jízda vzad - změna směru jízdy Lyţování - pojmy z osvojovaných disciplín - základní pravidla lyţařských disciplín - zásady orientace v zimní krajině podle mapy, bezpečnostní zásady při pobytu v neznámém terénu - ošetření poranění - stravovací a pitný reţim při horské túře - obraty Běţecký výcvik - bruslení do mírného protisvahu - skluzy na jedné lyţi - zastavování smykem - běh soupaţný jednodobý a dvoudobý - běh ve stopě Sjezdový výcvik - přejíţdění terénních nerovností - brzdění smykem - základní snoţný oblouk - carvingový styl - sjíţdění ve středně náročných terénních podmínkách - jízda na sjezdovce, v brankách Turistika a pobyt v přírodě - význam turistiky jako celoţivotní aktivity pro zdraví - pojmy z osvojovaných dovedností - zásady přípravy turistické akce 228
-
poznatky spojené s tábořením stavba improvizovaného přístřešku, jednoduché opravy výzbroje a výstroje orientace podle buzoly ochrana přírody základní pravidla silničního provozu jízda na kole první pomoc chůze v terénu základy orientačního běhu orientace podle mapy, plánku, buzoly, značek a přírodních úkazů příprava a likvidace tábořiště přeţití v přírodě, orientace, ukrytí, nouzový přístřešek, zajištění vody, potravy, tepla
D) Očekávané výstupy na konci 3. období Ţák:
- uţívá osvojované názvosloví na úrovni cvičence, rozhodčího, diváka, čtenáře novin -
a časopisů, uţivatele internetu naplňuje ve školních podmínkách základní olympijské myšlenky - čestné soupeření, pomoc handicapovaným, respekt k opačnému pohlavní, ochranu přírody při sportu dohodne se na spolupráci i jednoduché taktice vedoucí k úspěchu druţstva a dodrţuje ji rozlišuje a uplatňuje práva a povinnosti vyplývající z role hráče, rozhodčího, diváka, organizátora sleduje určené prvky pohybové činnosti a výkony, eviduje je a vyhodnotí zorganizuje samostatně i v týmu jednoduché turnaje, závody, turistické akce na úrovni školy; spolurozhoduje osvojované hry a soutěţe aktivně vstupuje do organizace svého pohybového reţimu, některé pohybové činnosti zařazuje pravidelně a s konkrétním účelem usiluje o zlepšení své tělesné zdatnosti; z nabídky zvolí vhodný rozvojový program samostatně se připraví před pohybovou činností a ukončí ji ve shodě s hlavní činností zatěţovanými svaly odmítá drogy a jiné škodliviny jako neslučitelné se sportovní etikou a zdravím; upraví pohybovou aktivitu vzhledem k údajům o znečištění ovzduší zvládá v souladu s individuálními předpoklady osvojované pohybové dovednosti a tvořivě je aplikuje ve hře, soutěţi, při rekreačních činnostech uplatňuje odpovídající vytrvalost a cílevědomost při korekci zdravotních oslabení
- zpracuje naměřená data a informace o pohybových aktivitách podílí se na jejich prezentaci
- uplatňuje vhodné a bezpečné chování i v méně známém prostředí sportovišť, přírody, silničního provozu, předvídá moţná nebezpečí a přizpůsobuje jim svou činnost
- posoudí provedení osvojované činnosti, označí nedostatky a moţné příči 229
Výchova ke zdraví Vzdělávací obor je realizován v 6. a 7. ročníku ve vyučovacím předmětu Výchova ke zdraví s dotací 1 hodina týdně. Minimální časová dotace 1 hodina týdně je posílena o 1 disponibilní hodinu. Předmět je realizován v tělocvičně, na hřišti, mimo budovu školy, v kmenové třídě.
Výchovné a vzdělávací strategie k rozvíjení klíčových kompetencí Kompetence k učení - pomáháme ţákům orientovat se v nejrůznějších situacích kaţdodenního ţivota - vedeme ţáky k samostatnému vyhledávání a třídění informací, k nalézání souvislostí a jejich zhodnocení - usilujeme o správné pouţívání odborné terminologie Kompetence k řešení problémů - podporujeme u ţáků kritické myšlení, vlastní argumentaci, vedeme je ke konstruktivní diskusi - zadáváme úkoly způsobem, který umoţňuje více postupů - vedeme ţáky k vyhledávání informací a k jejich třídění - podporujeme u ţáků kreativní přístup k řešení problémů - usilujeme o adekvátní reakci ţáků na problémové situace Kompetence komunikativní - ţákům vytváříme příleţitosti pro komunikaci - ţáky vedeme ke kultivovanému ústnímu projevu - učíme ţáky vzájemně si naslouchat a oceňovat přínos druhých Kompetence pracovní - vedeme ţáky k dodrţování dohodnutých pravidel - ţáky podněcujeme k vyuţívání znalostí v kaţdodenním ţivotě - usilujeme o to, aby ţáci vyuţívali své dosavadní poznatky a zkušenosti a reálně dokázali zhodnotit své moţnosti a schopnosti - ţáky vedeme k uplatňování zásad hygieny Kompetence sociální a personální - učíme ţáky spolupracovat ve skupině - vedeme ţáky k sebehodnocení a k hodnocení práce ostatních - navozujeme situace vedoucí k posílení sebedůvěry ţáků, pocitu zodpovědnosti - usilujeme o upevnění mezilidských vztahů ve třídě, o vytvoření pohodového klimatu
230
Kompetence občanská - pomáháme formovat volní a charakterové rysy ţáků - vedeme ţáky k pochopení jejich základních povinností i práv - dbáme na to, aby se ţáci k sobě chovali slušně, aby odmítali hrubost a násilí - zapojujeme ţáky při utváření kritérií pro hodnocení činnosti nebo výsledků
A) Výchovně vzdělávací cíle Vzdělávání v tomto oboru směrujeme k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vedeme ţáky k: - poznávání zdraví jako důleţité hodnoty v kontextu dalších ţivotních hodnot - pochopení zdraví jako vyváţeného stavu tělesné, duševní i sociální pohody a k vnímání radostných proţitků z pohybu, příjemného prostředí a kamarádských vztahů - poznávání člověka jako jedince, jehoţ ţivot je ovlivňován způsobem vlastního rozhodování a jednání, mezilidskými vztahy i kvalitou prostředí - získávání základní orientace v názorech na to, co zdraví prospívá i co jej ohroţuje - vyuţívání osvojených preventivních postupů pro ovlivnění zdraví v denním reţimu, v rozhodování i ve vlastním jednání - propojování ochrany zdraví se základními morálními a etickými postoji - chápání zdatnosti, dobrého zdravotního stavu i duševní pohody jako významného předpokladu výběru profesní dráhy a celkové kvality ţivota - ochraně zdraví a ţivotů při kaţdodenních rizikových situacích i mimořádných událostech a k vyuţívání osvojených postupů spojených s řešením jednotlivých mimořádných událostí - aktivnímu zapojování do činností podporujících zdraví i jejich propagace ve škole i v obci
B) Charakteristika výuky Vzdělávací obor Výchova ke zdraví vede ţáky k aktivnímu a pozitivnímu rozvoji a ochraně zdraví fyzického, psychického i sociálního a učí je být za ně zodpovědný. Navazuje na oblast Člověk a jeho svět a prolíná do ostatních vzdělávacích oblastí. Ţáci si osvojují zásady zdravého ţivotního stylu a jsou vedeni k jejich uplatňování v ţivotě i k osvojování účelného chování při ohroţení v kaţdodenních rizikových situacích i při mimořádných událostech. Výchova ke zdraví obsahuje výchovu k mezilidským vztahům a je úzce propojena s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova. Ţáci si rozšiřují a prohlubují poznatky o sobě i vztazích mezi lidmi, partnerských vztazích, manţelství a rodině, škole i společenství vrstevníků. Ţáci poznávají sami sebe jako zranitelné bytosti, aby pochopili hodnotu zdraví, způsob jeho ochrany i problémy spojené s poškozeným zdravím a nemocemi. Seznamují se s různými riziky, která ohroţují zdraví. Je kladen důraz na praktické dovednosti i jejich aplikaci v modelových situacích i běţném ţivotě.
231
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. ročník 1 hodina týdně Vztahy mezi lidmi a formy souţití - vztahy ve dvojici – kamarádství, přátelství Změny v ţivotě člověka a jejich reflexe - dětství, puberta, dospívání – tělesné, duševní a společenské změny Zdravý způsob ţivota a péče o zdraví - výţiva a zdraví, zásady zdravého stravování, pitný reţim, vliv ţivotních podmínek a způsobu stravování na zdraví, poruchy příjmu potravy - vlivy vnějšího a vnitřního prostředí na zdraví – kvalita ovzduší a vody, hluk, osvětlení, teplota - tělesná a duševní hygiena, denní reţim - zásady osobní, intimní a duševní hygieny, otuţování, vyváţenost pracovních a odpočinkových aktivit, význam pohybu pro zdraví, pohybový reţim Rizika ohroţující zdraví a jejich prevence - stres a jeho vztah ke zdraví – kompenzační, relaxační a regenerační techniky k překonávání únavy, stresových reakcí a k posilování duševní odolnosti - dodrţování pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví – bezpečné prostředí ve škole, ochrana zdraví při různých činnostech, bezpečnost v dopravě, rizika silniční a ţelezniční dopravy, vztahy mezi účastníky silničního provozu vč. zvládání agresivity, postup v případě dopravní nehody (tísňové volání, zajištění bezpečnosti) - ochrana člověka za mimořádných událostí – klasifikace mimořádných událostí, varovný signál a jiné způsoby varování, základní úkoly ochrany obyvatelstva, evakuace, činnost po mimořádné události, prevence vzniku mimořádných událostí Hodnota a podpora zdraví - celostní pojetí člověka ve zdraví a nemoci – sloţky zdraví a jejich interakce, základní lidské potřeby a jejich hierarchie
Osobnost a sociální rozvoj - sebepoznání a sebepojetí – vztah k sobě samému, vztah k druhým lidem; zdravé a vyrovnané sebepojetí, utváření vědomí vlastní identity Psychohygiena - tematický okruh z průřezového tématu Osobnostní a sociální výchova
232
7. ročník 1 hodina týdně Vztahy mezi lidmi a formy souţití - vztahy ve dvojici – láska, partnerské vztahy, manţelství a rodičovství - vztahy a pravidla souţití v prostředí komunity – rodina, škola, vrstevnická skupina, obec, spolek Změny v ţivotě člověka a jejich reflexe - sexuální dospívání a reprodukční zdraví – zdraví reprodukční soustavy, sexualita jako součást formování osobnosti, zdrţenlivost, předčasná sexuální zkušenost, promiskuita, problémy těhotenství a rodičovství mladistvých, poruchy pohlavní identity Zdravý způsob ţivota a péče o zdraví - ochrana před přenosnými chorobami, základní cesty přenosu nákaz a jejich prevence, nákazy respirační, přenosné potravou, získané v přírodě, přenosné krví a sexuálním kontaktem, přenosné bodnutím hmyzu a stykem se zvířaty - ochrana před chronickými nepřenosnými chorobami a před úrazy – prevence kardiovaskulárních a metabolických onemocnění, preventivní a léčebná péče, odpovědné chování v situacích úrazu a ţivot ohroţujících stavů (úrazy v domácnosti, při sportu, na pracovišti, v dopravě), základy první pomoci Rizika ohroţující zdraví a jejich prevence - auto-destruktivní závislosti – psychická onemocnění, násilí mířené proti sobě samému, rizikové chování (alkohol, aktivní a pasivní kouření, zbraně, nebezpečné látky a předměty, nebezpečný internet), násilné chování, těţké ţivotní situace a jejich zvládání, trestná činnost, dopink ve sportu - skryté formy a stupně individuálního násilí a zneuţívání, sexuální kriminalita – šikana a jiné projevy násilí; formy sexuálního zneuţívání dětí; kriminalita mládeţe; komunikace se sluţbami odborné pomoci - bezpečné chování a komunikace – komunikace s vrstevníky a neznámými lidmi, bezpečný pohyb v rizikovém prostředí, nebezpečí komunikace prostřednictvím elektronických médií, sebeochrana a vzájemná pomoc v rizikových situacích a v situacích ohroţení - manipulativní reklama a informace – reklamní vlivy, působení sekt Hodnota a podpora zdraví - podpora zdraví a její formy – prevence a intervence, působení na změnu kvality prostředí a chování jedince, odpovědnost jedince za zdraví, podpora zdravého ţivotního stylu, programy podpory zdraví Osobnostní a sociální rozvoj - seberegulace a sebeorganizace činností a chování – cvičení sebereflexe, sebekontroly, sebeovládání a zvládání problémových situací; stanovení osobních cílů a postupných kroků k jejich dosaţení; zaujímání hodnotových postojů a rozhodovacích dovedností pro řešení problémů v mezilidských vztazích; pomáhající a prosociální chování
233
- psychohygiena v sociální dovednosti pro předcházení a zvládání stresu, hledání pomoci -
při problémech mezilidské vztahy, komunikace a kooperace – respektování sebe sama i druhých, přijímání názoru druhého, empatie; chování podporující dobré vztahy, aktivní naslouchání, dialog, efektivní a asertivní komunikace a kooperace v různých situacích, dopad vlastního jednání a chování
D) Očekávané výstupy na konci 3. období Ţák: respektuje přijatá pravidla souţití mezi spoluţáky i jinými vrstevníky a přispívá k utváření dobrých mezilidských vztahů v komunitě vysvětlí role členů komunity (rodiny, třídy, spolku) a uvede příklady pozitivního a negativního vlivu na kvalitu sociálního klimatu (vrstevnická komunita, rodinné prostředí) z hlediska prospěšnosti zdraví vysvětlí na příkladech přímé souvislosti mezi tělesným, duševním, sociálním zdravím a vztah mezi uspokojováním základních lidských potřeb a hodnotou zdraví posoudí různé způsoby chování lidí z hlediska odpovědnosti za vlastní zdraví i zdraví druhých a vyvozuje z nich osobní odpovědnost ve prospěch aktivní podpory zdraví usiluje v rámci svých moţností a zkušeností o aktivní podporu zdraví vyjádří vlastní názor k problematice zdraví a diskutuje o něm v kruhu vrstevníků, rodiny i v nejbliţším okolí dává do souvislostí sloţení stravy a způsob stravování s rozvojem civilizačních nemocí a v rámci svých moţností uplatňuje zdravé stravovací návyky uplatňuje osvojené preventivní způsoby rozhodování, chování a jednání v souvislosti s běţnými, přenosnými, civilizačními a jinými chorobami, svěří se se zdravotním problémem a v případě potřeby vyhledá odbornou pomoc projevuje odpovědný vztah k sobě samému, k vlastnímu dospívání a pravidlům zdravého ţivotního stylu; dobrovolně se podílí na programech podpory zdraví v rámci školy a obce samostatně vyuţívá osvojené kompenzační a relaxační techniky a sociální dovednosti k regeneraci organismu, překonávání únavy a předcházení stresovým situacím respektuje změny v období dospívání, vhodně na ně reaguje, kultivovaně se chová k opačnému pohlaví respektuje význam sexuality v souvislosti se zdravím, etikou, morálkou a pozitivními ţivotními cíli, chápe význam zdrţenlivosti v dospívání a odpovědného sexuálního chování uvádí do souvislostí zdravotní a psychosociální rizika spojená se zneuţíváním návykových látek a ţivotní perspektivu mladého člověka; uplatňuje osvojené sociální dovednosti a modely chování při kontaktu se sociálně patologickými jevy ve škole i mimo ni; v případě potřeby vyhledá odbornou pomoc sobě nebo druhým vyhodnotí na základě svých znalostí a zkušeností moţný manipulativní vliv vrstevníků, médií, sekt; uplatňuje osvojené dovednosti komunikační obrany proti manipulaci a agresi
234
projevuje odpovědné chování v rizikových situacích silniční a ţelezniční dopravy, aktivně předchází situacím ohroţení zdraví a osobního bezpečí, v případě potřeby poskytne adekvátní první pomoc uplatňuje adekvátní způsoby chování a ochrany v modelových situacích ohroţení, nebezpečí i mimořádných událostí
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE Praktické činnosti Vzdělávací předmět Praktické činnosti je realizován ve všech ročnících. Na 1. stupni je minimální dotace 5 hodin týdně, v kaţdém ročníku od 1. do 5.se vyučuje 1 hodina týdně. Na 2. stupni je minimální časová dotace 3 hodiny posílena o 2 disponibilní hodiny. 6. ročník – 2 hodiny týdně 7. ročník – 1 hodina týdně 8. ročník – 1 hodina týdně 9. ročník – 1 hodina týdně Předmět je realizován v kmenových třídách, dílnách, počítačové učebně, na školním pozemku, školní kuchyňce
Výchovné a vzdělávací strategie k rozvíjení klíčových kompetencí Kompetence k učení Na konci základního vzdělávání dosáhne ţák této klíčové kompetence tím, ţe: - v průběhu celého základního vzdělávání učíme ţáky pracovat s různými materiály a osvojují si základní pracovní dovednosti a návyky - ve všech tematických okruzích je soustavně vedeme k dodrţování zásad bezpečnosti a hygieny při práci - v závislosti na věku ţáků postupně budujeme systém, který jim poskytuje důleţité informace ze sféry výkonu práce a pomáhá jim při odpovědném rozhodování o dalším profesním zaměření 235
-
vedeme je k poznání, ţe technika jako významná součást lidské kultury je vţdy úzce spojena s pracovní činností člověka chápání práce a pracovní činnosti je příleţitost k seberealizaci, sebeaktualizaci a k rozvíjení podnikatelského myšlení orientujeme ţáky v různých oborech lidské činnosti, formách fyzické a duševní práce a osvojení potřebných poznatků a dovedností významných pro moţnost uplatnění, pro volbu vlastního profesního zaměření a pro další ţivotní a profesní orientaci
Kompetence k řešení problémů - v technicky zaměřených okruzích učiva získávají ţáci Tvořivých škol základní představu a poznatky o technice a o technické činnosti a základní předpoklady k jejímu racionálnímu a efektivnímu vyuţívání - učíme-li ţáky technické přípravě, vybavujeme je pro další ţivot tak, aby dovedli řešit běţné technické problémy, s nimiţ se v ţivotě setkávají; zprostředkováváme jim obecné, průřezové poznání techniky a zákonitosti jejího vyuţití - ţák získá základní technické dovednosti a vědomosti pro orientaci v technice jako součásti lidské kultury, tj. takové znalosti a dovednosti, které mu umoţní správně se orientovat v situacích, kdy dochází k jeho kontaktu s technikou, s technickým objektem – zařízením, výrobkem – stává-li se jeho uţivatelem - při výuce se ţák učí přesnosti v myšlení i v provádění technických činností, odpovědnosti za dílčí i finální výsledky kaţdé technické operace, je veden k šetrnosti při uţívání technických prostředků a zařízení, ve spotřebě technických materiálů a energií - při celé výuce je typické a zásadní pro ni činnostní pojetí, ţáci realizují technické činnosti, zaloţené na plnění technických úkolů, výhradně postavených na experimentování a to jiţ ve fázi expozice nového učiva, experimenty jsou v maximální míře realizovány samotnými ţáky pod vedením učitelů a to ve všech vyučovaných oblastech - ţáci se uţ sami aktivně účastní samotné přípravné fáze experimentu a volí strategii experimentu - zásadně dbáme na propojení i s ostatními předměty – zejména fyzikou, přírodopisem, matematikou, chemii, ale i o předměty humanitního zaměření, směřující k výchově etické, občanské,ekologické,ekonomické a estetické - výuku vhodně doplňujeme exkurzemi - v oblasti zabývající se přípravou pokrmů prohlubujeme a rozšiřujeme znalosti ţáků z technologie přípravy pokrmů a způsobu jejich podávání o další dovednosti spojené s vedením domácnosti a účelnějším hospodařením s finančními prostředky - pěstitelská výchova je zdrojem nových poznatků pro ţáky a to zvláště cenných, ţe podle našeho pojetí výuky jsou výhradně získávány metodami pokusnictví, pozorováním a vlastní prací ţáků - ţáci mají moţnost prostřednictvím praktických činností a pokusů získat poznatky o ţivotních faktorech a jejich vlivu na růst a vývoj rostlin; seznámit se se skupinami různých okrasných rostlin pouţívaných pro úpravu interiérů a exteriérů a to s důrazem na ţivotní prostředí - vlastním pěstováním rostlin, pokusy a exkurzemi se seznamují s pěstováním zeleniny, květin a léčivek, učí se pracovat s osivem, zakládají jednoduché pěstitelské pokusy, učí se posoudit kvalitu půdy, její vlastnosti a její vhodnost pro pěstování rostlin – toto vše má velký význam i pro vyplnění volného času v pozdějším věku a přiblíţení člověka k přírodě - tím, ţe ţák získá poznatky praktické dovednosti v oblasti sadovnictví a ovocnářství, v chovatelství, v základech zemědělského hospodářství dáváme základ k ozdravění naší krajiny a zlepšení vztahu člověka k přírodě vzbuzujeme u ţáků zájem o ekologii
236
Kompetence komunikativní - ţákům umoţňujeme vyjadřovat svoje názory, třeba zpočátku na základě intuice a ty posléze na základě prováděných experimentů zpřesňujeme - vţdy dáváme ţákům dostatečný prostor pro vyjádření svých názorů, hypotéz a pro vytvoření závěrů ze své práce - všechny prováděné činnosti řádně s ţáky popisujeme, ţákům umoţňujeme dotazovat se na nejasnosti, důleţitá a zcela ţádoucí je komunikace mezi ţáky samotnými, mezi ţákem a učitelem, ale i mezi ţáky a rodiči, právě v praktických činnostech je ideální moţnost vzájemných vazeb školy a rodiny - ţáci při experimentování sledují nejen výsledky své práce, ale výsledky práce ostatních, důleţitá je týmová práce – bez komunikace zcela nemoţná, proto je třeba rozvíjet komunikaci v kaţdé probírané oblasti – toto dává výborné základy pro týmovou činnost v budoucím povolání ţáků - ţáci porovnávají výsledky své práce s výsledky práce spoluţáků, argumentují, obhajují výsledky své práce, poučují se z práce a výsledků práce druhých, naslouchají upřesnění učitele - poučení hledají v encyklopediích, pomocných a doplňkových příručkách, učebnicích - je třeba a naše úsilí vede ţáky k pouţívání správných termínů, správného zvláště technického jazyka a botanických názvů a termínů, v oblasti přípravy pokrmů vedeme ţáky i ke správnému a slušnému chování nejen u stolu, ale i ve společnosti - při zpracování výsledků své práce dbáme u ţáků na to, aby pouţívali ustálené postupy Kompetence sociální a personální - ţáky učíme plánovat, organizovat a hodnotit pracovní činnost samostatně a v týmu - na praktických příkladech pěstování rostlin, při práci ve školní dílně na výrobku, při konstrukčních řešeních technických problémů, při přípravě pokrmů vedeme ţáky k přímé zodpovědnosti za své jednání - poznáním krásy rostlin, získáním teoretických poznatků o pěstovaných rostlinách umoţňujeme ţákům seznámení se a sblíţení s přírodou, práce vynaloţená v průběhu pěstování rostlin podmiňuje úctu jedince k přírodě a aktivní podíl na její ochraně - při týmové práci, ke které ţáky v praktických činnostech výhradně vedeme, jednoznačně přiřazujeme role, dále vţdy vytvoříme přesná pravidla pro práci, samozřejmostí je spolupráce všech zúčastněných, zároveň stanovujeme pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, toto je specifikum praktických činností při kaţdé práci - ţákům dáme moţnost diskutovat při řešení úkolů - vedeme ţáky k ohleduplnosti a uznání práce druhých, poskytnutí pomoci druhým, zvláště - spoluţákům méně manuálně zdatným - v ţákovi pěstujeme pozitivní představu o sobě samém, vţdy musí mít moţnost vyslovit své - názory a obhájit svůj způsob řešení kaţdý z ţáků, bez sebemenšího rozdílu - v kaţdém ţákovi pěstujeme představu konkrétního a svébytného individua, ale zároveň důleţitého článku týmu Kompetence občanské - vedeme ţáka k vytrvalosti a soustavnosti při plnění zadaných úkolů, k uplatňování tvořivosti a vlastních nápadů při pracovní činnosti a k vynakládání úsilí na dosaţení kvalitního výsledku - v oblasti technologie přípravy pokrmů je snahou ovlivnit stravovací zvyklosti ţáků ve smyslu zdravé výţivy a uplatňování nových technologií šetrného zpracování poţivatin. 237
-
v oblasti pěstitelské výchovy je snahou, aby ţák získal především aktivní a poučený vztah k ochraně a tvorbě ţivotního prostředí
Kompetence pracovní - ţáka soustavně a cílevědomě vedeme v průběhu celého základního vzdělávání k pozitivnímu vztahu k práci a k odpovědnosti za kvalitu svých i společných výsledků práce - ţák si osvojí základní pracovní dovednosti a návyky z různých pracovních oblastí, vedeme ho k organizaci a plánování práce, k pouţívání vhodných nástrojů, nářadí a pomůcek při práci i v běţném ţivotě - výukou technických činností podporujeme rozvoj technického myšlení a tvůrčího potenciálu ţáků, vedeme je k vytváření elementárních návyků v oblasti bezpečnosti při vyuţívání techniky v běţných ţivotních situacích - posilujeme motorické dovednosti a vytváříme základy technické gramotnosti ţáka - důleţitá je informovanost ţáků o moţnostech jejich budoucího uplatnění v technických oborech společenské praxe, to ovlivňuje zejména před profesní přípravu ţáků a motivaci výběru budoucího zaměření studia -
1. období A) Výchovně vzdělávací cíle – – – – – – – – – –
rozvíjet jemnou motoriku ţáků a jejich manuální zručnost vytvářet při praktických činnostech s různými materiály základní pracovní dovednosti a návyky prostřednictvím pracovní praktické činnosti ţáků napomáhat rozvoji jejich rozumové činnosti, rozšíření jejich obzoru vést ţáky k dovednosti rozlišovat materiály, uvaţovat o různých moţnostech opracovávání materiálů a všímat si jejich vlastností umět rozlišovat jednoduché pracovní nástroje, poznat k čemu slouţí, naučit se s nimi bezpečně zacházet a volit pro určitou pracovní činnost pracovní nástroj podle jeho vhodnosti postupně vytvářet pozitivní vztah ţáků k práci prostřednictvím praktické činnosti s různým materiálem a nástroji pomáhat zpřesňovat představy dětí o věcech a jevech okolního světa učit ţáky, aby při práci uvaţovali, aby věděli, co chtějí dělat a připravili si všechno, co budou k práci potřebovat, učit ţáky individuálně zodpovídat za kvalitu své práce získávat aktivní vztah k ochraně ţivotního prostředí a utvářet počáteční vědomí o individuálních moţnostech kaţdého člověka při řešení ekologických problémů dát prostor ţákovským nápadům pro praktické práce a tvůrčí činnosti
B) Charakteristika výuky Při praktických činnostech není v tomto období vhodné dělit děti na děvčata a chlapce. Vhodné je práci individualizovat nebo pracovat ve skupinách a přitom dbát důsledně na bezpečnost ţáků. Praktické činnosti v 1. období základního vzdělávání jsou vyučovacím předmětem s úzkými vazbami na ostatní předměty. Výuka komplexním způsobem přispívá k rozvoji ţáků. Rozvíjí jejich motorické schopnosti, manuální dovednosti a pracovní návyky. Ţáci se učí spolupracovat, 238
organizovat svou práci i práci spoluţáků, pracovat v týmu. Ţák se učí základům technologické kázně, bezpečnosti práce, organizaci práce a prostředí. Při výuce jsou upřesňovány představy ţáků o věcech a jevech, o kterých hovoří při vyučování českému jazyku, matematice a prvouce. Učí se poznatky o nich prakticky vyuţívat. Obohacuje se řeč dětí a začínají se vytvářet základy technického myšlení. V průběhu praktických činností v 1. – 3. ročníku jsou uváděny jen základní informace o materiálech, pomůckách a nářadí. Při práci s drobným materiálem učíme ţáky stříhat, ohýbat, spojovat, výtvarně ztvárňovat - dávat výrobkům pěkný vzhled. To podporuje dětskou představivost obrazotvornost a vytváří smysl pro estetické cítění. Při práci s papírem učíme ţáky poznávat vlastnosti a druhy papíru, naučíme je správně drţet nůţky, stříhat celou délkou ostří nůţek i části ostří. Učíme je poznávat z čeho nůţky jsou a jaké mají vlastnosti a jak se s nimi bezpečně zachází. Při modelování ţáci poznávají vlastnosti modelovací hmoty, vytvářejí z ní jednoduché předměty, zvířata i postavy a to většinou podle jejich vlastních představ. Modelování lze vhodně vyuţívat při skupinové práci na určité téma, často ve spojení s ostatními vyučovacími předměty. Ţáci se pak musí mezi sebou dohodnout na společném řešení a práci si mezi sebou rozdělit. Uplatňuje se zde spolupráce a komunikace. Nezanedbatelný je přínos vyučovacího předmětu pro uplatňování výchovy ţáků ke zdraví a jejich bezpečnosti. Charakter předmětu umoţňuje nenásilné zařazování výchovy k ochraně přírody a vytváření základů pro ekologické cítění ţáků. Při praktických činnostech se ţáci učí: – organizovat své pracovní prostředí a vlastní činnosti – rozdávat, uspořádat své pracovní místo, sbírat, ukládat, udrţovat své náčiní i místo v pořádku – pracovní kázni – být pozorný a opatrný, vědět co dělat, aby byla určitá pracovní činnost dostatečně bezpečná pro ţáka samotného i pro spoluţáky, dodrţovat téţ hygienická pravidla, dbát na správné drţení těla při činnostech a správné uchopení pracovního náčiní, při jeho správném výběru – uvědomovat si význam vlastní činnosti a práce – umět o své činnosti povědět druhým Dbáme na to, aby byly praktické činnosti spojovány s rozvojem poznání a řeči. Vyučovací předmět praktické činnosti by měl být v průběhu celého 1. vzdělávacího období volně mezipředmětově vyuţíván. Ţáci si při něm mohou připravit všechny drobné pomůcky které potřebují k výuce v rámci dalších vyučovacích předmětů. V tematických celcích převládá široké spektrum praktických činností kterými se mohou ţáci v průběhu vyučování zabývat. Je zcela na vyučujícím učiteli a jeho pedagogických záměrech, jak tematické celky do výuky zařadí, zda se bude k některým okruhům v průběhu roku vracet, jak na ně bude v následujícím ročníku navazovat. Při realizaci praktických činností v jednotlivých ročnících je třeba uvaţovat o míře integrace praktických činností s obsahem dalších vyučovacích předmětů, např. prvoukou, výtvarnou výchovou, matematikou, českým jazykem. Praktické činnosti jsou v 1. období základního vzdělávání základem všech tematických celků. V jejich průběhu jsou uváděny jen základní informace o materiálech, pomůckách a nářadí a to
239
jako nezbytné poznatky s ohledem na jejich pouţití. Ţák také u kaţdé práce dostává poučení o bezpečnosti při zacházení s nářadím a ochraně zdraví při určité pracovní činnosti.
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 1. ročník 1 hodina týdně Náplň výuky pracovním činnostem je dána činnostmi s papírem, modelovací hmotou, se stavebnicemi, s různým drobným materiálem, výrobou drobných předmětů a pomůcek pro výuku, péčí o květiny ve třídě a činnosti, které vyplývají z mezipředmětových vztahů. Práce s papírem: – základní vlastnosti papíru a lepidla – drţení nůţek, z čeho nůţky jsou a které nůţky jsou pro děti bezpečné – různé techniky: překládání, rýhování, utrţení pruhu papíru, vytrhávání, skládání, vystřihování, nalepování – příklady výrobků vzniklých skládáním - varhánky, obálka na pomůcky, šipka, čepice, kelímek, loďka aj. – vystřihovánky z časopisu, předtištěné např. oblékání panenek, připravené vystřihovánky staršími ţáky, vystřihování tvarů pro činnosti v M (přípravná početní cvičení) – pomůcky pro výuku M, Čj, prvouky - kartičky, kapsáře, geometrické tvary – stříhání a slepování - ozdoby, květy, kombinované techniky ve spojení s Vv – nalepování vystřiţených tvarů - vytváření obrázků k vyprávěnému nebo čtenému příběhu – společné práce k některému projektu, např. pohádce Modelování: – seznámení se s vlastnostmi plastelíny, moduritu; pomůcky: podloţka, nůţ – zacházení s uvedenými modelovacími materiály, jak s nimi pracujeme, co k tomu potřebujeme; technika práce: válení v dlaních, v prstech, na podloţce, roztlačování v dlaních a na podloţce, přidávání a ubírání hmoty, vytahování, modelování – příklady výrobků: předměty jednoduchých tvarů, o kterých se učíme v M, Čj a prvouce, figurky zvířat a lidí podle čtených nebo vyprávěných příběhů, téţ podle fantazie ţáků, motivace k modelování, dárky pro své blízké Práce s drobným materiálem: Praktické činnosti by měly být v 1. ročníku průběţně spojovány s ostatními vyučovacími předměty. Měly by učivo ostatních předmětů ztvárňovat, pomáhat k pochopení probíraných pojmů. V pracovních činnostech si mohou děti připravit celou řadu dobrých pomůcek pro činnostní výuku ostatních předmětů. Práce s pomůckou, kterou si ţák vyrobí sám, ho motivuje a uspokojuje. Při výrobě dalších věcí je třeba vţdy pamatovat na jejich pouţitelnost. Výroba předmětů a ozdob určených k darování má význam při vytváření vzájemných mezilidských vztahů i při vytváření dobrého vztahu k práci – upotřebitelnost výrobku, udělání radosti druhým. Výrobu drobných předmětů pro výuku v jiných předmětech a jejich údrţbu nebo obnovu lze běţně zařazovat do praktických cvičení. Pouţijí-li ţáci na uskladnění pomůcek různé krabice, zásuvky nebo košíčky, mohou si je při praktických cvičeních uspořádat, doplnit to, co jim chybí. 240
Ţáky vedeme k pečlivé údrţbě jejich pomůcek. To, ţe je má v pořádku, mu při jejich pouţití velmi pomůţe. Pochopí význam uspořádání věcí a udrţuje v pořádku i nářadí potřebné pro praktické činnosti. Dle uváţení učitele je moţné do pracovních činností zařadit výrobu různých drobných předmětů a dárků např. z přírodního materiálu jako jsou ţaludy, kaštany, šišky aj.: – zpracovávat můţeme přírodniny: šípky, jeřabiny, kousky slámy, ţaludy, kaštany, listy, koření, semena – dalším materiálem mohou být: špejle, dřívka od nanuků, krabičky, korkové zátky – při zpracování pouţijeme: nůţky, nůţ, jehlu, bavlnku – techniky práce: propichování, navlékání, spojování, svazování – příklady výrobků: korále, figurky, zvířata, ozdoby,… Ţáci se učí být při pracovních činnostech ukáznění, dbát na bezpečnost, soustředit se na práci, zbytečně mezi sebou nehovořit. Při činnostech se však učí navzájem si povědět, co dělají, s čím pracují, jak určitou činnost provádějí. Tak se praktické činnosti spojují s rozvojem poznání i řeči. Pracovní činnosti se stavebnicemi: Stavby podle předlohy z kostek, stavby podle fantazie ţáků (práce individuální i skupinová), sestavování obrázků podle předlohy - obracení kostek, sestavování modelů věcí - montáţe podle předloh, vystavování prací, později demontáţe. Péče o květiny: Do vyučovacího předmětu praktické činnosti 1. ročníku je vhodné zařadit péči o květiny. Tyto činnosti bezprostředně souvisí s prvoukou. V péči o květiny se mohou ţáci střídat. Také mohou pěstovat a sledovat zasazená semena (např. hrách, fazole).
2. a 3. ročník 1 hodina týdně v kaţdém ročníku Práce s papírem a kartonem: – – – –
vlastnosti papíru, kartonu, lepidla (tloušťka, barva, tvrdost, savost) pojmenovávání druhů papíru: balicí, novinový, kancelářský, kreslicí zpracováváme pomocí: nůţek, noţe, lepidla, kolíčků technika práce: překládání, ořezávání, přestřiţení, vytrhávání, skládání, slepování, nalepování papíru na karton, odměřování – příklady výrobků: • vytrhávané ubrousky a ozdoba různých věcí, např. květináče • jednoduché předměty a pomůcky do vyučování, např. metr z papírových prouţků, geometrické tvary aj. • podloţky z propletených prouţků, záloţky do knih aj. • výrobky vzniklé skládáním papíru, loďky, parník, čepice aj. • ozdoby na vánoční stromeček, např. řetězy, košíčky, srdíčka • věci k obchodování nakreslené, vystřiţené, nalepené na karton, obkreslené podle šablony • výroba notýsků, sešití papíru, ozdoba štítkem
241
Práce s modelovací hmotou: – – – – –
materiál: modelovací hlína, plastelína, modurit, těsto pomůcky: podloţka, špachtle, nůţ techniky práce: hnětení, válení, ubírání, spojování, vaření, sušení poznané vlastnosti: tvárnost, tvrdost příklady výrobků: věci, o kterých se učíme v prvouce (ovoce, zelenina, ptáci, zvířata), v matematice (geometrická tělesa, geometrické tvary), ve čtení (zobrazování dějů z četby nebo z vyprávění) – bezpečné zacházení s ostrými předměty Práce s drobným materiálem:. – materiál: provázky, sláma, přírodniny (semínka, listy, šišky, plody, větvičky aj.), špejle, drátky, korek, krabičky, papír, karton – nástroje a další materiál: nůţky, nůţ, tupá jehla, bavlnka, lepidlo, zavírací špendlíky, aj. – techniky práce: propichování, spojování, ohýbání, stříhání, nalepování, slepování, lisování, skládání do tvarů – seznamování se s nástroji a pomůckami, s účelem jejich pouţití – příklady výrobků: ozdoby, zobrazování nějakého pracovního prostředí (skupinová práce), zdobení různých předmětů, lakování, práce s drátkem a lepidlem – zásady pro bezpečnost při činnostech s ostrými předměty Práce montáţní a demontáţní: – různé druhy stavebnic – seznámení se s návodem pro práci s nimi a předlohami pro stavby a konstrukce, moţnosti uţití stavebnice mohou předvést ţáci, kteří si určitou stavebnici do školy donesli – vytváření plošných a prostorových kompozic ze stavebnicových prvků a volného materiálu podle předloh i podle fantazie ţáků – stavebnice se spojovacími prvky a díly - konstrukční činnosti – sestavování jednoduchých pohyblivých modelů podle předlohy i podle představy ţáků – montáţ a demontáţ, urovnávání dílů stavebnice k dalšímu pouţití – osvojování si správných pracovních dovedností a návyků při organizaci, rozmýšlení si své vlastní činnosti, zachovávání bezpečnosti a hygieny při činnostech Práce s textilem: – materiál: textilie bavlněné, lněné, vlněné, hedvábné, z umělých vláken - jejich rozlišování, nitě, bavlnky, šňůrky, stuţky, poutka, knoflíky – nástroje: nůţky, jehly, špendlíky – činnosti: navlečení přiměřeně dlouhé nitě, uzlík, šití stehem předním a zadním, prošívání, stříhání, sešívání předním a zadním stehem – výrobky: sešití kousku látek k sobě - jednoduchý výrobek, oprava oděvu – přišití knoflíku nebo poutka aj. – dodrţování pravidel bezpečnosti a hygieny práce
242
Lidové zvyky, tradice a řemesla: – lidové zvyky a tradice, lidová řemesla: poznávání na základě přímých ukázek nebo videa, návštěvy regionálních muzeí apod. – techniky zpracování: ukázky drhání, batikování, modrotisk, výroba vizovického pečiva, ozdoba kraslic, práce se slámou, vyřezávání apod. – materiál, nástroje a pomůcky volíme podle charakteru vytvářeného výrobku a zvolené techniky zpracování – příklady výrobků: jednoduchá ozdoba, šperk, svícen, vánoční ozdoba, kraslice, vizovické pečivo, ubrousek zdobený batikou apod. Stolování: – příprava talířů a příborů ke svátečnímu obědu – chování se u stolu – příprava jednoduchého studeného pokrmu Práce na školní zahradě, pěstitelské práce v učebně – na podzim a v zimě: ošetřování pokojových rostlin – na jaře v učebně: pěstování cibulovin v květináči – květina pro maminku (předpěstování v papírových květináčích nebo v kelímcích), přesazování do květináče, který si ţáci ozdobili – pozorování klíčení semen fazole nebo hrachu, nakličování, přesazování, jakmile začne rostlina růst. Semena řeřichy (klíčení na vlhké vatě), klíčení obilí a jeho růst (zeleň na velikonoční svátky) – na jaře na zahradě: dělání řádků podle šňůry, setí zeleniny, dělání důlků pro sazenice, sázení květin na záhon, péče o rostliny – kypření půdy, pletí, zalévání – první jednoduché společné záznamy o postupu práce a o časovém pozorování růstu a vývoje rostliny
Praktické dovednosti: Na konci 1. období ţák: – rozlišuje běţně uţívané druhy papíru, dovede papír přeloţit, vyrobit skládáním jednoduchý výrobek, odtrhnout naznačenou část, přestřihnout, vystřihnout nakreslený tvar, čistě slepit (pouţít vhodné lepidlo), nalepit vystřiţené tvary – dovede z drobného materiálu vyrobit jednoduchý praktický výrobek, k práci volí vhodné nástroje a bezpečně s nimi zachází – rozlišuje běţné pracovní nástroje (nůţky, nůţ, jehla, kleště, šroubovák, kladívko) a bezpečně s nimi zachází – dovede pracovat s některou ze stavebnic a vytvořit několik výrobků podle předlohy i podle své představy – při práci s modelovací hmotou dokáţe vytvořit několik výrobků a dovede o nich hovořit; získal základní hygienické návyky při práci s těmito materiály – dokáţe navléknou nit, zkusí přišít knoflík, dovede sešít dva kusy látky k sobě 243
– při praktických činnostech si dovede věci urovnat, udrţuje pořádek na svém místě, stará se o své pomůcky, má je připravené na vyučování
D) Očekávané výstupy na konci 1. období PRÁCE S DROBNÝM MATERIÁLEM Ţák: – vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů – pracuje podle slovního návodu a předlohy KONSTRUKČNÍ ČINNOSTI Ţák: – zvládá elementární dovednosti a činnosti při práci se stavebnicemi PĚSTITELSKÉ PRÁCE Ţák: – provádí pozorování přírody, zaznamená a zhodnotí výsledky pozorování – pečuje o nenáročné rostliny PŘÍPRAVA POKRMŮ Ţák: – připraví tabuli pro jednoduché stolování – chová se vhodně při stolování
2. období A) Výchovně vzdělávací cíle - rozvíjet manuální dovednosti ţáků - vytvářet správné pracovní návyky při práci s nástroji - umět rozlišovat jednoduché pracovní nástroje, poznat, k čemu slouţí a uvědomovat si, jak je třeba s nimi správně a bezpečně zacházet - vést ţáky k dovednosti rozlišovat materiály, uvaţovat o různých moţnostech opracování materiálu, uvaţovat o vlastnostech materiálu, zkusit vybrat vhodný materiál pro daný výrobek - učit ţáky při práci uvaţovat o tom, co je třeba si k práci připravit, co dělat a jak postupovat - mít vytrvalost při dokončení práce a snaţit se, aby byl výsledek práce co nejlepší - vytvářet pozitivní vztah ţáků k práci - vést ţáky k tomu, aby si všímali práce jiných lidí a snaţili se poučit z toho, co vidí 244
- seznámit ţáky se základním vybavením kuchyně, pamatovat na bezpečnost a hygienu práce při přípravě jednoduchého jídla - naučit ţáky zásadám správného stolování
B) Charakteristika výuky Praktické činnosti patří svou podstatou k činnostnímu učení, ţáci při nich uplatňují zručnost, své individuální dovednosti získané v rodině, mohou realizovat své nápady. Při výuce pracovních činností se zaměřujeme na získávání praktických pracovních dovedností a návyků. Úkolem vyučovacího předmětu je vytvářet u ţáků kladný vztah k práci. V rámci vyučování praktickým činnostem budou mít ţáci moţnost poznávat různé materiály, opracovávat je, vyrábět určené předměty a připravovat pomůcky pro individuální činnosti potřebné při výuce jiných předmětů. Při praktických činnostech bude průběţně zohledňována účelnost i prospěšnost prováděných činností a to s ohledem na aktuální potřeby ţáků, podmínky školy i na jejich další vzdělávání. Pracovní činnosti systematicky ovlivňují rozvoj motoriky a vytváření pracovních dovedností ţáků. Dobrá výuka pracovním činnostem vede ţáky k dobrému osvojování pracovních dovedností a návyků. Ţáci při praktických činnostech postupně získávají dobré předpoklady ke správné volbě povolání a také k pozdějšímu společenskému uplatnění. Učí se také vytrvalosti, tvořivosti, je jim dána moţnost realizovat vlastní nápady. Při pracovních činnostech získávají ţáci základní vědomosti o materiálech, se kterými pracují, o nástrojích, které k práci pouţívají, i o dalších nástrojích vhodných k opracovávání daného materiálu. Seznamují se také s mnohými pracovními postupy, předlohami, návody, jednoduchými náčrty a učí se podle nich pracovat. Osvojují si rovněţ základní zásady hygieny a bezpečnosti při práci se zvoleným materiálem a nástroji, jsou vedeni k jejich respektování. Dále se ţáci učí dodrţovat pracovní postup, organizovat svou práci a udrţovat pořádek na pracovním místě, po skončení práce si své místo uklidit. Vzdělávání v této oblasti také směřuje k postupnému poznání ţáků, ţe technika je součástí lidské kultury a je spojena s pracovní činností lidí. Učí je chápat pracovní činnost jako příleţitost k sebeuplatnění. Ţáci si mají moţnost uvědomit, ţe výroba musí mít určitý podnikatelský záměr. To znamená, ţe je třeba vţdy uvaţovat o výrobě věcí lidem prospěšných a dobře fungujících, které jsou potom také lépe prodejné. Ţáky upozorňujeme, ţe firma můţe prosperovat, nejen pokud má dobře vymyšlenou a připravenou výrobu, ale i dobré ekonomy. Vedeme je k uvědomění si potřeby matematiky i geometrie při všech podnikatelských výrobních záměrech. Vyuţíváme poznatky ţáků z podnikatelských činností jejich rodičů.
245
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 4. – 5. ročník 1 hodina týdně v kaţdém ročníku I. Práce s drobným materiálem Materiály: různé druhy papíru, kartóny, lepenky, krabičky od zboţí
Praktické činnosti: - rozměřování a stříhání papíru nebo kartónu, pomůcky do matematiky a českého jazyka - polepování kartónů, pomůcky do přírodovědy a vlastivědy - zhotovování polepových papírů (škrobové aj.) - zhotovování sloţitějších skládanek a modelů - sešívání listů, příprava přehledů učiva a obalů na pomůcky a sbírky - desky na uloţení materiálů z projektů a pro portfolia - rozřezávání papírů a lepenek, ořezávání okrajů papíru - zhotovování výrobků kašírováním Ţáci se seznámí s funkcí a uţitím nástrojů, nářadí a pomůcek: nůţky, nůţ, ořezávačka, lepidla, navlhčovače, dírkovač, sešívačka, šablony. Bezpečnost práce – práce s nůţkami a noţem, lepidla, hygienické návyky. Doplňující informace: z čeho se vyrábí papír, kde se u nás vyrábí, různé druhy papíru, sběr starého papíru, jak dlouho znají lidé papír a jiné zajímavosti. Práce s různými zvolenými materiály Zhotovování potřebných výrobků z některých jiných materiálů např. textil, drát, fólie, přírodniny, aj. podle potřeby a rozhodnutí učitele. II. Práce s modelovací hmotou Materiály: modelovací hlína, modelit, sádra, pilinová kaše, dentakryl, kašírovací hmota Praktické činnosti: - modelování doplňující výuku přírodovědy a vlastivědy - modelování ve spojení s výtvarnou výchovou - figury, reliéfy - modely těles ve spojení s výukou geometrie - zhotovování různých předmětů, jejich barvení a lakování - příprava odlitků ze sádry, odlévání do formy, vyškrabávání předkresleného vzoru - práce v keramické dílně - podle podmínek školy výroba drobných předmětů z keramiky - vyuţívání prvků lidového umění při zdobení keramických nádob Ţáci se seznámí s funkcí a uţitím nástrojů, nářadí a pomůcek: různé modelovací hmoty, špachtle, modelovací očko, profilové šablony, rydla, barvy ředěné vodou. Bezpečnost práce - dodrţování hygienických návyků při práci s modelovací hmotou a barvami, bezpečnost při práci s ostrými předměty.
246
Doplňující informace: ve spojení s výtvarnou výchovou ţáci poznávají výsledky práce výtvarníků-sochařů, umělecké plastiky a sochy, vyhledávají díla sochařů v blízkosti školy nebo svého bydliště. Umělecká a uţitková keramika v našem okolí. III. Konstrukční činnosti - práce se stavebnicemi Pomůcky: konstrukční stavebnice kovové nebo plastové, ze kterých se dají stavět modely podle předloh i podle fantazie ţáků; nejlépe, mohou-li to být modely pohyblivé, vystřihovánky na sestavování papírových modelů, nářadí potřebné k montáţním pracím - šroubováky, maticové klíče Praktické činnosti: - sestavování obtíţnějších modelů (nejlépe pohyblivých) z plastových nebo kovových konstrukčních stavebnic (podle podmínek třídy nebo školy) - spojování součástí pomocí maticových šroubů, různých pásků, spojovacích desek apod. - práce podle předlohy, podle jednoduchého náčrtu i podle slovního návodu - práce podle vlastní představy spojená s provedením jednoduchého náčrtu - správné názvy nástrojů i součástí stavebnice - sestavování prostorových modelů z kartónových vystřihovánek Bezpečnost: dodrţování zásad správného zacházení s náčiním u montáţí IV. Pěstitelské práce - podle podmínek školy Ţáci se seznamují se základními podmínkami pro pěstování rostlin. Při praktických činnostech se naučí připravovat půdu pro setí a sadbu, sledují růst rostlin, učí se rostliny okopávat a zalévat. Při péči o rostliny se seznamují s různým zahradním náčiním a učí se ho vhodně pouţívat pro určité práce. Seznamují se s uţitkem pěstovaných rostlin. Další činnost, kterou mohou provádět, je pěstování pokojových rostlin a pravidelná péče o ně, spojená s pozorováním růstu i se záznamem pozorování. Bezpečnost při práci s rostlinami: nebezpečí alergie u některých lidí, pozor na jedovaté pokojové rostliny, dodrţování hygieny, nebezpečí úrazů, ošetřování drobných zranění při práci na pozemku V. Příprava pokrmů Učivo: - základní vybavení kuchyně - výběr a nákup potravin pro přípravu jednoduchého jídla - zásady skladování potravin - jednoduchá úprava stolu, pravidla správného stolování - zacházení s elektrickými spotřebiči v kuchyni - samostatná příprava jednoduchého jídla - udrţování pořádku v kuchyni a úklid pracovního místa po vaření Bezpečnost a hygiena při práci v kuchyni. VI. Mezipředmětové vztahy Vazba na učivo: - matematiky - příprava pomůcek pro individuální činnosti při vyučování aritmetiky a geometrie - přírodovědy - provádění přírodovědných pokusů vyţadujících přípravu pomůcek ţáky, opakované 247
provádění pokusů v hodinách přírodovědy se závěry ţáků - vlastivědy - výroba modelů staveb, zbraní, nářadí, výroba leporel, zhotovování obalů na soubory vytvářené z učiva vlastivědy i jiných vyučovacích předmětů - výtvarné výchovy - dokončení a vzhled zhotoveného výrobku - cizího jazyka - příprava kartiček a her vhodných pro činnostní procvičování slovní zásoby
D) Očekávané výstupy na konci 2. období Práce s drobným materiálem Ţák: - vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy, na základě své představivosti, různé výrobky z daného materiálu - vyuţívá při tvořivých činnostech s různým materiálem prvky lidových tradic - volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní vzhledem k pouţitému materiálu - udrţuje pořádek na pracovním místě a dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu Konstrukční činnosti Ţák: - provádí při práci se stavebnicemi jednoduchou montáţ a demontáţ - pracuje podle slovního návodu, předlohy, jednoduchého náčrtu - dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu Pěstitelské práce Ţák: - provádí jednoduché pěstitelské činnosti, samostatně vede pěstitelské pokusy a pozorování - ošetřuje a pěstuje podle daných zásad pokojové i jiné rostliny - volí podle druhu pěstitelských činností správné pomůcky, nástroje a náčiní - dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu Příprava pokrmů Ţák: - orientuje se v základním vybavení kuchyně - připraví samostatně jednoduchý pokrm - dodrţuje pravidla správného stolování a společenského chování - udrţuje pořádek a čistotu pracovních ploch, dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc i při úrazu v kuchyni
248
K rozvíjení pracovních dovedností ţáků přispívají značnou měrou technické a pracovní krouţky, jichţ se ţáci účastní dobrovolně, podle svých zájmů a schopností. Práce se dřevem - vhodné pro práci v kroužcích Materiály: dřeva měkká k jednoduchému opracování, dřeva tvrdá k rozlišování Praktické poznatky, rozlišování: dřeva měkká a tvrdá, základní druhy řeziva - prkno, fošna, lať, hranol, dýha, deskové materiály: laťovka, překliţka, dřevotřísková deska Praktické činnosti: měření, orýsování, upínání, řezání pilou, rašplování, zahlazení brusným papírem, vrtání nebozezem, spojování hřebíky, základní čepy, povrchová úprava mořením Seznámení se s funkcí a uţitím nástrojů, nářadí a pomůcek: skládací metr, úhelník, pila ocaska, pila čepovka, rašple, brusný papír, nebozez, kolovrátek, vrták, kleště, hřebík, kladívko, dřevěná palička Bezpečnost práce - dodrţování bezpečnosti při práci s nářadím Pracovní návyky- uspořádání pracovního místa, práce montáţní i demontáţní Doplňující informace - funkce strojů, které ţáci sestaví, kde je můţeme vidět
3. období A) Výchovně vzdělávací cíle vyučovacího předmětu -
vést ţáky k osvojení základních pracovních návyků a dovedností k pouţívání vhodných nástrojů, nářadí a pomůcek při práci i v běţném ţivotě k organizaci i k plánování práce vytvářet pozitivní vztah k práci nést odpovědnost za kvalitu své práce i kvalitu společných výsledků práce učit ţáky tvůrčímu způsobu přemýšlení a uplatňování vlastních nápadů a tvořivosti při pracovní činnosti podporovat úsilí a vůli na dosaţení kvalitního výsledku rozvíjet poznávání okolního světa a aplikovat tyto poznatky při vlastní pracovní činnosti rozvíjet sebedůvěru, chápaní práce a pracovní činnosti jako příleţitosti k seberealizaci rozvíjet podnikatelského myšlení poznání, ţe technika jako součást lidské kultury je vţdy spojena s pracovní činností člověka orientovat se v různých oborech lidské činnosti osvojit uplatňování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce, základů organizace a plánování práce a technologické kázně připravit ţáky pro volbu vlastního profesního zaměření a na celoţivotní vzdělávání
249
B) Charakteristika výuky Vzdělávací obsah je realizován v průběhu celého základního vzdělávání a je určen všem ţákům, tedy chlapcům i dívkám. Vzdělávací oblast se zaměřuje na praktické dovednosti a návyky a doplňuje celé základní vzdělání o důleţitou sloţku, nezbytnou pro uplatnění člověka v dalším ţivotě a ve společnosti. Koncepce vzdělávání vychází z konkrétních ţivotních situací, v nichţ ţáci přicházejí do přímého kontaktu s lidskou činností a technikou v jejich rozmanitých podobách a v širších souvislostech. Ţáci pracují ve skupinách – týmech, střídají jednotlivé činnosti, řeší problémové úkoly. Učí se pracovat s různými materiály a osvojují si základní pracovní dovednosti a návyky. Učí se plánovat, organizovat a hodnotit pracovní činnosti samostatně i v týmu. Ve všech tematických okruzích jsou ţáci soustavně vedeni k dodrţování zásad bezpečnosti a hygieny při práci. V závislosti na věku ţáka se postupně buduje systém, který ţákům poskytuje důleţité informace ze sféry výkonu práce a pomáhá jim při odpovědném rozhodování o dalším profesním zaměření.
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. ročník 2 hodiny týdně dva tematické okruhy:
Práce s technickými materiály – l. část Pěstitelské práce – 1. část
Třídy s větším počtem ţáků dělíme na smíšené skupiny o počtu maximálně 15 ţáků. Vedou nás k tomu letité zkušenosti a výše zmíněný charakter výuky výhradně činnostní a materiální a technické vybavení škol. Dále nesmíme zapomínat na bezpečnostní, hygienické a ostatní předpisy a normy vztahující se k výuce předmětů praktického charakteru.
Práce s technickými materiály: (pouţité zkratky v textu označují vyučované předměty: Př = přírodopis, M = matematika, F = fyzika, Inf = informatika, Ov = občanská výchova, Evv = enviromentální výchova, Mv = mediální výchova)
1) 2)
3)
4)
Praktické činnosti a bezpečnost a hygiena práce Základy zobrazování při práci s technickými materiály Kreslení technických náčrtů Čtení jednoduchého technického výkresu Práce se dřevem Zpracování dřeva, vlastnosti (mezipředmětové vazby s Př a F) Měření a orýsování (mezipředmětové vazby s M) Upínání Řezání Rašplování a pilování Broušení Práce s kovem Měření a orýsování (mezipředmětové vazby s M a F) Rovnání drátu a plechu (mezipředmětové vazby s F) 250
5)
Ohýbání Stříhání Práce s plasty Důleţité informace o plastech – vznik plastů, rozdělení plastů a vlastnosti plastů (zařadit průřezové téma Evv – třídění plastů a bezpečná likvidace, průřezové téma Mv – likvidace plastů v obci, regionu) (mezipředmětové vazby s Inf a Ov) Ruční zpracování (mezipředmětové vazby s F) Upínání polotovarů Měření a orýsování (mezipředmětové vazby s M) Stříhání plastů (vyuţití PET lahví – výroba pomůcek pro fyziku) (mezipředmětové vazby s F)
Pěstitelské práce: 1)
2)
3)
Bezpečnost a hygiena práce Hygiena (mezipředmětové vazby s Př) Bezpečnost při práci Půda Vznik půdy Vlastnosti půdy a jejich zjišťování (mezipředmětové vazby s Př) Zpracování půdy na zahradě a rytí Výţiva rostlin a zaloţení kompostu (průřezové téma Evv) Zelenina Charakteristika a význam zeleniny Rozdělení zeleniny Pěstování zeleniny Ochrana zeleniny před škodlivými činiteli (průřezové téma Evv) Praktické činnosti spojené s pěstováním zeleniny
7. ročník 1 hodina týdně dva tematické okruhy:
Práce s technickými materiály – 2. část Pěstitelské práce – 2.část
Práce s technickými materiály: (pouţité zkratky v textu označují vyučované předměty: Př = přírodopis, M = matematika, F = fyzika, Inf = informatika, Ov = občanská výchova, Evv = enviromentální výchova, Mv = mediální výchova)
1) 2) 3)
Praktické činnosti a bezpečnost a hygiena práce Základy zobrazování při práci s technickými materiály Kreslení technických náčrtů (mezipředmětové vazby s M) Čtení jednoduchého technického výkresu Práce se dřevem ( mezipředmětové vazby s F a Př ) Vrtání dřeva Dlabání Hoblování Spojování hřebíky 251
4)
5)
Spojování vruty Lepení Povrchové úpravy Práce s kovem Sekání Řezání Pilování Vrtání Pájení naměkko Nýtování Práce s plasty Řezání Pilování Hoblování Broušení Vrtání Lepení Tvarování teplem
(průřezové téma Evv) (mezipředmětové vazby s F)
(mezipředmětové vazby s F)
(průřezové téma Evv – nakládání s odpady)
Pěstitelské práce: 1)
2)
3)
4)
Bezpečnost a hygiena práce Hygiena (mezipředmětové vazby s Př) Bezpečnost při práci Okrasné rostliny Rozdělení okrasných rostlin Charakteristika jednotlivých skupin okrasných dřevin Bonsaje Venkovní a balkónové květiny Pokojové rostliny a jejich pěstování v praxi Ovocné rostliny Rozlišování ovocných dřevin Mnoţení ovocných dřevin Štěpování ovocných dřevin Výsadba ovocných dřevin (stromky, keře) Pěstitelství ve vztahu k ţivotnímu prostředí (průřezové téma Evv) Význam pěstitelské činnosti v péči o ţivotní prostředí Ochrana rostlin – plevele, jejich poznávání a hubení Choroby rostlin (mezipředmětové vazby s Př)
Chovatelství: -
kočka – plemena kočky, prostředí pro chov kočky, péče o kočku, chování kočky morče – prostředí pro chov morčete, péče o morče zlatý křeček – prostředí pro chov křečka, péče o křečka andulka – prostředí pro chov andulky, péče o andulky akvarijní rybky – prostředí pro chov akvarijních rybiček, příprava nádrţe, vodní rostliny pro akvária, úprava vody, vybavení akvária, rozdělení akvarijních rybiček 252
-
speciální zařízení pro chov ţivočichů – terária, insektária, akvaterária, akvária
Poznámka: Toto téma lze zařadit kamkoliv.
8. ročník 1 hodina týdně Design a konstruování - Elektrotechnika kolem nás Příprava pokrmů Pěstitelství Svět práce Povinný okruh – viz zařazení dle RVP
Design a konstruování – Elektrotechnika kolem nás: (pouţité zkratky v textu označují vyučované předměty: Př = přírodopis, M = matematika, F = fyzika, Inf = informatika, Ov = občanská výchova, Evv = enviromentální výchova, Mv = mediální výchova)
1) Elektrická instalace v domácnosti bezpečnost práce v elektrotechnice (mezipředmětové vazby s ) nebezpečí úrazu elektrickým proudem (mezipředmětové vazby s Př, F) bezpečnostní pravidla pro obytné prostory první pomoc při úrazech elektrickým proudem jednopólový a dvoupólový dotyk 2) Rozvod elektrické energie – praktické činnosti s elektromontáţní stavebnicí výroba a rozvod elektrické energie přístroje na rozvodné desce ( mezipředmětové vazby s Př, F ) fázový a nulovaní vodič bezpečnost při obsluze elektrických zařízení zásuvky, pohyblivé přívody a ochrana kovových koster elektrospotřebičů světelné obvody – obvod s vypínačem a jeho technické vybavení obvody s vypínači a přepínači ověřování funkce obvodů zapojovaných na elektromontáţní soupravě pomocí zkoušečky ZN 2 jištění elektrických obvodů 3) Elektrické spotřebiče v domácnosti (mezipředmětové vazby s Př, F) rozvoj elektrizace domácností domácí spotřebiče světelné – zářivka, ţárovka, základní pravidla pro údrţbu světelných spotřebičů – praktická cvičení v zapojení pomocí elektromontáţní stavebnice domácí spotřebiče tepelné – elektrický infrazářič, elektrický vařič, mikrovlnná trouba, varná konvice, ţehlička – modelování pomocí krycích karet na stavebnicích – termostat jako regulátor základní pokyny pro provoz, hospodárné vyuţívání a údrţbu tepelných spotřebičů (průřezové téma Evv) domácí spotřebiče chladící základní pokyny pro provoz a údrţbu chladících elektrospotřebičů 253
(mezipředmětové vazby s F) Veškerá zapojení demonstrujeme a ţáci provádějí montáţe a demontáţe na elektromontáţních stavebnicích dodávaných v minulosti do škol. Vyuţíváme dostupné nefunkční přístroje od opravářů či od rodičů ţáků. Pozor ţáci mohou pracovat pouze s malým napětím do 24 voltů.
Příprava pokrmů: (pouţité zkratky v textu označují vyučované předměty: Př = přírodopis, M = matematika, F = fyzika, Inf = informatika, Ov = občanská výchova, Evv = enviromentální výchova, Mv = mediální výchova)
1) Odborné pracoviště pro přípravu pokrmů seznámení se s vybavením cvičného pracoviště technika v kuchyni ergonomické poţadavky výšky pracovních ploch a úloţných prostorů v kuchyni osvětlení větrání základní kuchyňský inventář, inventář pro stolování 2) Neţ začneme s přípravou pokrmů osobní hygiena hygiena pracoviště bezpečná obsluha sporáků mytí nádobí úklid pracoviště v závěru kaţdého praktického cvičení hlavní zásady pro práci v kuchyni první pomoc při úrazech v kuchyni - opaření horkou vodou nebo párou - při popálení - při polití horkým tukem - ošetření drobných řezných ran 3) Základy stolničení - prostírání - kladení inventáře - společenské desatero – chování u stolu 4) Výběr, nákup a skladování potravin a pochutin, dávkování potravin 5) Technologie přípravy pokrmů – praktická cvičení příprava pokrmů studené a teplé kuchyně příprava pokrmů ze zeleniny (máme podzimní období) praktické činnosti - pěstování zeleninových natí v místnosti - zeleninový míchaný salát náměty - zeleninové pomazánky - zeleninová polévka - mrkvový salát s jablky -
příprava pokrmů z ovoce praktické činnosti - ovocné knedlíky - ovocné saláty 254
-
náměty - ovocné čaje vánoce u nás doma praktické činnosti - vánoční černý kuba - jablkový závin - medové perníčky - vanilkové rohlíčky - jablko v kuchyni - jablečný mošt, koláč
příprava pokrmů z brambor praktické činnosti - bramborová polévka - bramborové preclíky náměty - bramborové těsto – bramborový knedlík - brambory na loupačku – hodnocení hlíz různých odrůd
-
Svět práce: (pouţité zkratky v textu označují vyučované předměty: Př = přírodopis, M = matematika, F = fyika, Inf = informatika, Ov = občanská výchova, Evv = enviromentální výchova, Mv = mediální výchova)
1)
Trh práce -
2)
povolání lidí druhy pracovišť, pracovních prostředků pracovních objektů charakter a druhy pracovních činností poţadavky kvalifikační, zdravotní a osobnostní rovnost příleţitostí na trhu práce
Volba profesní orientace základní principy sebepoznání -
-
osobní zájmy a cíle (mezipředmětové vazby s Ov, Př) tělesný a zdravotní stav osobní vlastnosti a schopnosti sebehodnocení vlivy na volbu profesní orientace informační základna pro volbu povolání práce s profesními informacemi a vyuţívání poradenských sluţeb Úřad práce – exkurze, OPPP – návštěva, konzultace
Pěstitelství: 1) 2)
3)
Zpracování půdy – praktická činnost Léčivé rostliny - charakteristika a význam léčivých rostlin - rozdělení léčivých rostlin - zásady sběru, sušení a uchovávání léčivých rostlin Aranţování rostlin (tato kapitola navazuje na učivo ze 6. ročníku – záměrně zařazeno – přispívá ke zlepšování vnitřního klimatu škol) 255
- ikebana - aranţování do vázy - aranţování do misky - aranţování suchých rostlin
9. ročník 1 hodina týdně Svět práce
Povinný okruh – viz zařazení dle RVP
Vyuţití digitálních technologií Práce s laboratorní technikou Provoz a údrţba domácnosti Pěstitelství
Svět práce: (pouţité zkratky v textu označují vyučované předměty: Př = přírodopis, M = matematika, F = fyzika, Inf = informatika, Ov = občanská výchova, Evv = enviromentální výchova, Mv = mediální výchova)
1)
Moţnosti vzdělávání náplň učebních a studijních oborů přijímací řízení informace a poradenské sluţby
2)
Zaměstnání
3)
-
pracovní příleţitosti v obci a regionu způsoby hledání zaměstnání psaní ţivotopisu pohovor u zaměstnavatele problémy s nezaměstnaností, úřady práce práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů (mezipředmětové vztahy s Ov)
-
druhy a struktura organizací nejčastější druhy podnikání drobné a soukromé podnikání
Podnikání
Vyuţití digitálních technologií: (pouţité zkratky v textu označují vyučované předměty: Př = přírodopis, M = matematika, F = fyzika, Inf = informatika, Ov = občanská výchova, Evv = enviromentální výchova, Mv = mediální výchova)
1) digitální technika – počítač a periferní zařízení, digitální fotoaparát, videokamera, PDA, CD a DVD přehrávače, e-Kniha, mobilní telefony 2) digitální technologie – bezdrátové technologie (USB, Bluetooth, WIFI, GPRS, GMS, norma IEEE 802.11b), navigační technologie, konvergence technologií, multiplexování 3) počítačové programy pro zpracovávání hlasových a grafických informací – úpravy, archivace, střih, operační systémy, vzájemná komunikace zařízení (synchronizace PDA s PC)
256
4) mobilní sluţby – operátoři, tarify
Práce s laboratorní technikou: 1) základní laboratorní postupy a metody. 2) základní laboratorní přístroje, zařízení a pomůcky.
Provoz a údrţba domácnosti: 1)
údrţba a úklid domácnosti - úklid bytu - ekonomika, hygiena, bezpečnost - odpad a jeho ekologická likvidace údrţba oděvů a textilií v domácnosti - prací a čisticí prostředky - praní a ţehlení prádla - ošetření podle vyznačených symbolů
2)
drobná domácí údrţba - elektrikářské práce: ţárovka, zásuvka vidlice, jistič, domácí spotřebiče
Pěstitelství: 1)
Zpracování půdy - praktická činnost
D) Očekávané výstupy na konci 3. období Práce s technickými materiály ţák: - provádí jednoduché práce s technickými materiály a dodrţuje technologickou kázeň - řeší jednoduché technické úkoly s vhodným výběrem materiálů, pracovních nástrojů a nářadí - organizuje a plánuje svoji pracovní činnost - uţívá technickou dokumentaci, připraví si jednoduchý náčrt výrobku - dodrţuje obecné zásady bezpečnosti a hygieny při práci i zásady bezpečnosti a ochrany při práci s nástroji a nářadím, poskytne první pomoc při úrazu - rozlišuje základní vlastnosti pouţívaných materiálů a jejich vyuţití v praxi (dřevo, kov, plasty, kompozity) - zná a vyuţívá pracovní pomůcky, nářadí a nástroje pro ruční opracování - chápe význam a nezastupitelnou úlohu techniky v ţivotě člověka, moţnosti zneuţití techniky (války, terorismus atd.) 257
-
chápe vztah techniky její vyuţití k ochraně ţivotního prostředí, vztah techniky a její vyuţití ve volném čase ctí technické tradice našeho národa a úroveň rozvoje řemesel na našem území (řemeslo má zlaté dno, zlaté české ruce)
Pěstitelské práce a chovatelství ţák: - volí vhodné pracovní postupy při pěstování vybraných rostlin - pěstuje a vyuţívá květiny pro výzdobu - pouţívá vhodné pracovní pomůcky a provádí jejich údrţbu - prokáţe znalost chovu drobných zvířat a zásad bezpečného kontaktu se zvířaty (tato část jako jediná nemůţe být na naší škole vzhledem k materiálním podmínkám a personálnímu obsazení realizována, je nutno dodrţovat zvláštní pravidla a hygienické normy stanovené hygienickou a veterinární správou ČR, odlišnosti v domácím chovu a v chovu ve školách pro studijní účely – pozn. autorů) - dodrţuje technologickou kázeň,zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu, včetně úrazu způsobeného zvířaty( poslední část se opět na naší školu nevztahuje – uvedeno pouze k výstupům v RVP pro základní vzdělání pozn. autorů)
Design a konstruování – Elektrotechnika kolem nás ţák: - sestaví podle návodu, náčrtu, plánu, jednoduchého programu daný model - navrhne a sestaví jednoduché konstrukční prvky a ověří a porovná jejich funkčnost, nosnost, stabilitu - provádí montáţ, demontáţ a údrţbu jednoduchých předmětů a zařízení - dodrţuje zásady bezpečnosti a hygieny práce a bezpečnostní předpisy - poskytne první pomoc při úrazu - ovládá jednoduché pracovní postupy při základních činnostech v domácnosti - pouţívá vhodné pomůcky a nástroje - dodrţuje základní hygienické a bezpečností předpisy ţák (pouze chlapci): - sestaví podle návodu, náčrtu, plánu, jednoduchého programu daný model - navrhne a sestaví jednoduché konstrukční prvky a ověří a porovná jejich funkčnost, nosnost, stabilitu - provádí montáţ, demontáţ a údrţbu jednoduchých předmětů a zařízení - dodrţuje zásady bezpečnosti a hygieny práce a bezpečnostní předpisy - poskytne první pomoc při úrazu
258
Provoz a údrţba domácnosti ţák:
-
provádí jednoduché operace platebního styku a domácího účetnictví ovládá jednoduché pracovní postupy při základních činnostech v domácnosti a orientuje se v návodech k obsluze běţných domácích spotřebičů správně zachází s pomůckami, nástroji, nářadím a zařízením včetně údrţby provádí drobnou domácí údrţbu dodrţuje základní hygienická a bezpečnostní pravidla a předpisy a poskytne první pomoc při úrazu, včetně úrazu elektrickým proudem
Příprava pokrmů ţák: - pouţívá základní kuchyňský inventář a bezpečně obsluhuje základní spotřebiče - připraví jednoduché pokrmy v souladu se zásadami zdravé výţivy - dodrţuje základní principy stolování, společenského chování a obsluhy u stolu ve společnosti - dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce - poskytne první pomoc při úrazech v kuchyni
Práce s laboratorní technikou: ţák: - vybere a prakticky vyuţívá vhodné pracovní postupy, přístroje, zařízení a pomůcky pro konání konkrétních pozorování, měření a experimentů - zpracuje protokol o cíli, průběhu a výsledcích své experimentální práce a zformuluje v něm závěry, k nimţ dospěl - vyhledá v dostupných informačních zdrojích všechny podklady, jeţ mu co nejlépe pomohou provést danou experimentální práci - dodrţuje pravidla bezpečné práce a ochrany ţivotního prostředí při experimentální práci - poskytne první pomoc při úrazu v laboratoři
Vyuţití digitálních technologií: ţák: - ovládá základní funkce digitální techniky; diagnostikuje a odstraňuje základní problémy při provozu digitální techniky - propojuje vzájemně jednotlivá digitální zařízení - pracuje uţivatelským způsobem s mobilními technologiemi – cestování, obchod, vzdělávání, zábava - ošetřuje digitální techniku a chrání ji před poškozením - dodrţuje základní hygienická a bezpečnostní pravidla a předpisy při práci s digitální technikou a poskytne první pomoc při úrazu
259
Svět práce ţák: - orientuje se v praktických činnostech vybraných profesí - posoudí své moţnosti při rozhodování o volbě vhodného povolání a profesní - vyuţije profesní informace a poradenské sluţby pro výběr vhodného vzdělávání - prokáţe v modelových situacích schopnost prezentace své osoby při vstupu na trh práce
Volitelné předměty Vzdělávací oblast : Jazyk a jazyková komunikace Cvičení z českého jazyka V 8. ročníku se vyučuje 1 hodinu týdně. Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně, školní knihovně, mimo budovu školy.
Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí ţáků Kompetence k učení - informace umí ţáci vyhledat a třídit - kriticky hodnotí výsledky svého učení a diskutují o nich - uţívají správné terminologie Kompetence k řešení problémů - vyhledávání informací k řešení problémů - problémy řeší ţáci samostatně nebo týmově - získávají tak vědomosti a dovednosti
260
Kompetence komunikativní - formulace a vyjádření názorů ústní i písemnou formou - zapojení do diskuse, vhodná reakce na názory druhých - vyuţití informačních a komunikačních prostředků Kompetence sociální a personální - účinná práce ve skupině - dodrţování pravidel práce v týmu Kompetence občanská - zájem o kulturní dědictví státu i regionu -vytváření pozitivního vztahu k uměleckým dílům Kompetence pracovní - motivace ke správné organizaci práce - vyuţití získaných znalostí z předmětu v běţné praxi. A) Výchovně vzdělávací cíle -
rozvíjet pozitivní vztah k českému jazyku naučit se samostatně získávat informace z různých zdrojů vnímat a osvojovat si jazyk jako prostředek k získávání a předávání informací vyuţít získané jazykové poznatky při tvorbě vhodných jazykových projevů zvládnou práci s literárními a jazykovými prameny i s jinými zdroji informací individuálně proţívat slovesné umělecké dílo rozvíjet pozitivní vztah k literatuře
B) Charakteristika výuky K osvojení souvislého plynulého a srozumitelného vyjadřování ţáci uţívají písemné a mluvené projevy, vypracovávají samostatné práce. Pracují individuálně i po skupinách. Ţáci vyuţívají všech dostupných zdrojů informací: pracují s masmédii, vyhledávají informace na webových stránkách, učí se zpracovávat fakta. Naučí se chápat jazyková sdělení, uţívají správně jazykové komunikační prostředky k textové výstavbě i při kompozici textu. Uţívají spisovnou podobu jazyka, učí se poznávat a rozlišovat formy jazyka. Jsou vedeni k rozvíjení kladného vztahu k literatuře a k zájmu o četbu a kulturní záţitky. Získávají znalosti regionální literatury. Jsou vedeni k samostatné tvořivé práci s textem , k uplatňování a k obhajování svých závěrů a zkušeností. Vedeme ţáky k samostatné literární tvorbě tak, aby své znalosti a zkušenosti mohli uplatnit v dalším studiu. Předmětem prolínají průřezová témata Osobnostní a sociální výchova Rozvoj individuálních dovedností Pozitivní myšlení 261
Environmentální výchova Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí Vztah člověka a prostředí Mediální výchova Kritické čtení, vnímání mediálních sdělení,jejich autora Vliv masmédií Práce v realizačním týmu Tvorba školního časopisu Multikulturní výchova Respektování zvláštností etnik Znalost vlastního kulturního zakotvení
C) Obsah učiva 1.Tvarosloví, pravopis - slovní druhy - spojky podřadící a souřadící - nejčastější pravopisné chyby - psaní čárek 2. Tvoření a význam slov - slovní zásoba a její obohacování - vyjadřování současné generace - uţití odborné terminologie 3. Skladba - druhy přísudku, podmět genitivní - sponová slovesa - věta jednočlenná, jednoduchá a souvětí 4. Komunikace a sloh - správné uţití jazykových prostředků - nácvik kultivovaného ústního a písemného projevu - úprava nevhodně stylizovaných vět – rozlišení pojmů, faktů, názorů a hodnocení – orientace v mediální sféře 5.Práce s literárním textem - tvořivá práce s textem , práce s aktualitou - literární pojmy a ţánry - odraz regionální literatury - vyuţití audiovizuální techniky, školní a krajské knihovny - zapojení do tvůrčí činnosti- literární soutěţe, školní časopis, vlastní texty 262
D) Očekávané výstupy Znalost českého jazyka je základním předpokladem úspěšného vzdělávání v dalších oblastech Přesné a logické myšlení slouţí k přehlednému srozumitelnému vyjadřování. Ţák se dorozumívá kultivovaně, výstiţně a vhodně pro danou komunikační situaci Ţák ovládá různá jazyková sdělení – analyzuje text, posuzuje, hodnotí. Dokáţe reprodukovat daný text. Ţák umí diskutovat , prezentovat své názory, pracovat ve skupině. Ţák se naučí vyhledávat informace z různých zdrojů, vyuţívá fond knihovny, internet. Aktivně se ţák zapojuje do literárních a recitačních soutěţí, olympiád, do tvorby školního časopisu.
Vzdělávací oblast: Matematika a její aplikace Cvičení z matematiky Předmět Cvičení z matematiky se vyučuje 1 hodinu týdně v 8. ročníku. Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně.
Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí ţáků Kompetence k učení: Ţáci se učí vybírat a vyuţívat pro efektivní učení vhodné způsoby, operují s obecně uţívanými termíny, znaky a symboly; tím, ţe učitel seznamuje ţáky s několika různými postupy řešení a při výuce pouţívá termíny, znaky a symboly, rozvíjí kreativitu a učební dovednosti ţáků potřebné k samostatnému učení (práce s matematickými tabulkami, kalkulátory,…), pouţívá vhodné učební pomůcky (rýsovací potřeby, obrazový materiál, modely těles, ;meotar, kalkulátory, pracovní listy, internetové stránky s matematickou tématikou, matematické programy) a věnuje se dovednosti autokorekce chyb. Kompetence k řešení problémů: Ţáci se učí samostatně řešit problémy, volit vhodné způsoby řešení, při řešení problémů uţívají logické, matematické a empirické postupy; tím, ţe učitel ţákům předkládá dostatečné mnoţství vyřešených úloh a zadává dostatek úloh k samostatnému řešení, zadává úkoly k posílení 263
schopností ţáků vyuţívat vlastních zkušeností, individuálního přístupu k problémům, znalostí a kreativity při jejich řešení, předkládá modely matematických postupů, vede ţáky k jejich porozumění a správnému pouţívání. Kompetence sociální a personální: Ţáci se učí účinně spolupracovat ve skupině a vytvářet si pozitivní představu o sobě samém tím, ţe učitel zadává dostatek úloh pro skupinu ţáků a dává ţákům prostor objektivně hodnotit vlastní práci v kolektivu, vytváří partnerské vztahy učitel-ţák a vnáší přátelskou atmosféru do procesu výuky, uplatňuje individuální přístup jak talentovaným ţákům, tak i k ţákům s poruchami učení. Kompetence občanská: Ţáci se učí respektovat přesvědčení druhých a rozhodovat se zodpovědně podle dané situace a podle svých moţností; tím, ţe učitel vede ţáky k uvědomění si odpovědnosti k sobě samému a rozvíjení důvěry ve vlastní schopnosti a moţnosti při řešení úloh, k soustavné sebekontrole při kaţdém kroku postupu, k respektování věkových, intelektových, sociálních a etnických zvláštností ţáků. Kompetence pracovní: Ţáci se učí zpracovávat data získaná pozorováním a měřením; tím, ţe učitel ţáky seznámí s různými metodami zápisu naměřených hodnot, vede ţáky k samostatnosti, k vytrvalosti a přesnosti, k vytváření dovednosti vyslovovat hypotézy na základě zkušenosti nebo pokusu a k jejich ověřování, rozvíjí smysl pro povinnost (příprava na výuku). Kompetence komunikativní: Ţáci se učí formulovat a vyjadřovat své myšlenky a názory v logickém sledu, a to ústně i písemně; tím, ţe učitel dává prostor pro samostatné řešení zadaných problémů a jejich ústní i písemnou obhajobu, seznamuje ţáky s historií matematiky, učí ţáky aplikovat matematické postupy v praxi.
A) Výchovně vzdělávací cíle Cílové zaměření předmětu v 8. ročníku - předmět je určen pro zdatné počtáře, slouţí k prohlubování poznatků získaných v hodinách matematiky, ţáky výhledově připravuje na přijímací zkoušky na střední školy. V širší míře jsou zde ţáky řešeny nestandardní aplikační úlohy a problémy.Podle úrovně znalostí ţáků můţe být zaměřen na procvičování učiva, ale jinými formami a metodami práce. Průřezová témata - viz povinný vyučovací předmět Matematika
B) Charakteristika výuky Charakteristika předmětu Předmět cvičení z matematiky je nabízen ţákům jako volitelný v 8. ročníku. Je vyučován v jednohodinové týdenní dotaci.
264
Cvičení z matematiky je hodina pojatá jako pomocná hodina k výuce matematiky. Při těchto hodinách se upevňuje a opakuje učivo brané souběţně v matematice. Vzhledem k menšímu počtu ţáků ve třídě a jejich srovnatelné úrovni je v těchto hodinách více času na opětovné i individuální vysvětlení právě probírané látky.
Materiální zabezpečení Výuka probíhá v kmenových učebnách. V kaţdé učebně je k dispozici sada pro rýsování na tabuli. Učitelé mají k dispozici prezentační pomůcky pro výuku, které jsou soustředěny v kabinetě matematiky. V počítačové učebně jsou pro ţáky připraveny podpůrné programy zejména pro výuku geometrie.
C) Obsah učiva. Náplň: 1. Opakování aritmetiky Racionální čísla Dělitelnost – její pouţití Trojúhelník a jeho vlastnosti Rozšiřující učivo 2. Slovní úlohy Poměr. Přímá a nepřímá úměrnost Procenta – aplikace ve finanční matematice 3. Prohlubování učiva geometrie
Čtyřúhelníky, kruţnice, kruh Hranoly, válec – aplikace v praxi Základy rýsování (kóty ve strojírenství a stavebnictví) Základy finanční matematiky (úlohy z praxe, převody měn, …) Pravděpodobnost a statistika – hrou Matematika v jiných oblastech 1. fyzika 2. biologie 3. zeměpis 4. chemie 4. Základy algebry
Vlastnosti mocnin a odmocnin – alg. vzorce + doplňující učivo Aplikace algebry v geometrii Řešení rovnic – rozšiřující učivo
Řešení matematické olympiády, klokan, … .
265
D) Očekávané výstupy Ţák - provádí početní operace v oboru celých a racionálních čísel; uţívá ve výpočtech druhou mocninu a odmocninu - zaokrouhluje a provádí odhady s danou přesností, účelně vyuţívá kalkulátor - modeluje a řeší situace s vyuţitím dělitelnosti v oboru přirozených čísel - uţívá různé způsoby kvantitativního vyjádření vztahu celek – část (přirozeným číslem, poměrem, zlomkem, desetinným číslem, procentem) - řeší modelováním a výpočtem situace vyjádřené poměrem; pracuje s měřítky map a plánů - řeší aplikační úlohy na procenta (i pro případ, ţe procentová část je větší neţ celek) - matematizuje jednoduché reálné situace s vyuţitím proměnných; určí hodnotu výrazu, sčítá a násobí mnohočleny, provádí rozklad mnohočlenu na součin pomocí vzorců a vytýkáním - formuluje a řeší reálnou situaci pomocí rovnic a jejich soustav - analyzuje a řeší jednoduché problémy, modeluje konkrétní situace, v nichţ vyuţívá matematický aparát v oboru celých a racionálních čísel - vyhledává, vyhodnocuje a zpracovává data - porovnává soubory dat - matematizuje jednoduché reálné situace s vyuţitím funkčních vztahů - zdůvodňuje a vyuţívá polohové a metrické vlastnosti základních rovinných útvarů při řešení úloh a jednoduchých praktických problémů; vyuţívá potřebnou matematickou symboliku - charakterizuje a třídí základní rovinné útvary - určuje velikost úhlu měřením a výpočtem - odhaduje a vypočítá obsah a obvod základních rovinných útvarů - vyuţívá pojem mnoţina všech bodů dané vlastnosti k charakteristice útvaru a k řešení polohových a nepolohových konstrukčních úloh - načrtne a sestrojí obraz rovinného útvaru ve středové a osové souměrnosti, určí osově a středově souměrný útvar - určuje a charakterizuje základní prostorové útvary (tělesa), analyzuje jejich vlastnosti - odhaduje a vypočítá objem a povrch těles - načrtne a sestrojí sítě základních těles - načrtne a sestrojí obraz jednoduchých těles v rovině - analyzuje a řeší aplikační geometrické úlohy s vyuţitím osvojeného matematického aparátu - uţívá logickou úvahu a kombinační úsudek při řešení úloh a problémů a nalézá různá řešení předkládaných nebo zkoumaných situací - řeší úlohy na prostorovou představivost, aplikuje a kombinuje poznatky a dovednosti z různých tematických a vzdělávacích oblastí
266
Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie Výpočetní technika V 9. ročníku vyučována s hodinovou dotací . Hlavním cílem je rozšířit a upevnit znalosti získané v povinném předmětu informatika. Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně.
Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí ţáků Kompetence k učení Pro postupné rozvíjení této kompetence je při výuce výpočetní techniky třeba: vést ţáka k smysluplnému porozumění toku informací, počínaje jejich vznikem, uloţením na médium, přenosem, zpracováním, vyhledáváním a praktickým vyuţitím vytvářet od raného věku ţáků jejich pozitivní vztah k informačním technologiím, jakoţto prostředků k získávání, třídění, zpracování a prezentace informací, které ţáka kaţdodenně zasahují při zpracovávání získaných informací třídit a rozlišovat podstatné od nepodstatného, navrhovat vlastní způsoby řešení, vyvozovat konečné závěry a o vzniklých problémech diskutovat pouţívat počítače a periferie od samého prvopočátku smysluplně, osvojovat si a rozvíjet standardní postupy při zpracovávání informací, zavrhnout dosud přetrvávající způsob práce pokus – omyl při vyhodnocování informace porovnávat a poznatky z většího mnoţství alternativních informačních zdrojů, a tím k dosahování větší věrohodnosti vyhledávaných informací postupně vést ţáky k přesnému vyjadřování, uţívání a osvojení si jazyka informatiky vést ţáky k vyuţívání výpočetní techniky, aplikačního i výukového software ke zvýšení efektivnosti učení a racionálnější organizaci a zjednodušení práce nechat ţáky vysvětlovat získané informace, klást si navzájem otázky, odpovídat na ně a přemýšlet o praktickém vyuţití upozorňovat ţáky na vyuţití informací v různých oblastech lidské činnosti, vytvářet návaznosti v probíraném učivu vést ţáky k sebehodnocení, aby si kaţdý uvědomoval, které učivo ovládá, co sám dokáţe vyřešit, co si dokáţe samostatně ověřit, aby to, co chápe a umí dovedl předávat druhým a sám věděl, které činnosti a postupy si potřebuje doplnit tvořivě vyuţívat softwarové a hardwarové prostředky při prezentaci výsledků své práce pochopit funkce výpočetní techniky jako prostředku simulace a modelování přírodních i sociálních jevů a procesů
267
Kompetence k řešení problémů Pro postupné rozvíjení této klíčové kompetence u ţáků je potřebné ve výuce informatiky dbát na to, aby výuka byla srozumitelná a přiměřená věku, praktická, zaloţená na porozumění učivu a dokonalém zvládnutí standardních postupů a činností. Proto je třeba: o kaţdém řešeném problému s ţáky hovořit, problémy důkladně rozebrat, navrhnout a vyzkoušet různé moţnosti řešení dát ţákům prostor pro vhodné pojmenování problému nechat ţáky vysvětlovat získané informace, klást si navzájem otázky, odpovídat na ně a přemýšlet o praktickém vyuţití naučit ţáky nevzdávat se při prvním nezdaru, hledat pomoc v různých učebnicích a uţivatelských příručkách a manuálech, ve spolupráci se spoluţáky, s učitelem ale i doma v rodině pro vedení ţáka ke kritickému usuzování a srozumitelné a věcné argumentaci, je třeba rozvíjet algoritmické myšlení, logické myšlení, nechat ţáky obhajovat své řešení a prezentace výsledků své práce nastolovat problémové situace, aby ţáci dokázali poznané metody řešení uplatnit i v jiných oblastech celoţivotního vzdělávání Kompetence komunikativní Nejedná se pouze o komunikaci mezi ţákem a strojem ale hlavně o komunikaci mezi lidmi navzájem. Ţákům proto umoţňujeme: vyjadřovat svoje názory třeba zpočátku na základě intuice a tyto posléze zpřesňovat při práci s hardwarem a softwarovým vybavením popisovat prováděné činnosti, dotazovat se na vzniklé nejasnosti, komunikovat se spoluţáky, sledovat jejich názory a závěry porovnávat výsledky své práce s výsledky práce spoluţáků, argumentovat, obhajovat výsledky své práce, poučit se od druhých, naslouchat upřesnění učitele rozšiřovat správný jazyk informatiky při zpracovávání výsledků své práce dbáme u ţáků na to, aby pouţívali ustálené postupy Kompetence sociální a personální Pro správné ovládnutí ICT je třeba, aby ţáci pro získání kompetencí k učení a řešení problémů pracovali s výpočetní technikou povětšinou individuálně. Proto je třeba: ţákům dát moţnost diskutovat při řešení úkolů vést ţáky k ohleduplnosti u uznání práce druhých, k poskytnutí rady a pomoci druhým, zvláště spoluţákům, kteří nemají počítače doma a nemají dostatečné znalosti a dovednosti pěstovat v ţákovi pozitivní představu o sobě samém, vţdy mít moţnost vyslovit své názory a obhájit svůj způsob řešení Kompetence občanské V informatice se rozvíjení této kompetence uplatňuje zvláště: respektováním práv k duševnímu vlastnictví při uţívání softwaru zaujetím odpovědného, etického přístupu k nevhodným obsahům vyskytujícím se na internetu či jiných médiích rozvíjením důvěry ve vlastní schopnosti a moţnosti při ovládnutí informačních technologií vedením ţáka k sebekontrole, soustavnosti, systematičnosti a přesnosti podporou tvořivé činnosti ţáků
268
Kompetence pracovní Na konci základního vzdělání dosáhne ţák této kompetence tím, ţe během výuky výpočetní techniky: pro řešení problémů, které jsou před něho staveny, prezentaci výsledků své práce, získávání informací pouţívá bezpečně a účinně výpočetní techniku doplněnou přídavnými periferiemi při pouţití vhodného softwaru dodrţuje vymezená pravidla pro jeho pouţívání ( softwarové právo ) pouţíváním různých verzí programů, prací na různých počítačích se postupně bez problémů adaptuje na změněné nebo nové pracovní podmínky dodrţuje stanovená přesná pravidla pro práci s výpočetní technikou, návody pro práci s přídavnými zařízeními a instalační postupy pro instalaci softwaru dodanou výrobci dodrţuje hygienické a zdravotní normy při práci s výpočetní a prezentační technikou odpovědně přistupuje z hlediska ochrany ţivotního prostředí k likvidaci obalů, papíru, tonerových kazet ... je mu jasný pojem a postup nakládání s nebezpečnými odpady a jejich bezpečná likvidace, např. poškozeného hardwaru
A) Výchovně vzdělávací cíle Ţák: vyuţívá základní i rozšířené funkce počítače a jeho nejběţnější dostupné periferie respektuje pravidla bezpečné práce s HW i SW a postupuje poučeně i v případě jejich závad chrání svoje data před poškozením, ztrátou a zneuţitím při vyhledávání informací na internetu pouţívá jednoduché a vhodné cesty vyhledává informace na portálech,v knihovnách a databázích komunikuje různými způsoby pomocí internetu a jiných běţných komunikačních zařízení ovládá práci s textovými, grafickými i tabulkovými editory a k tvorbě stanovených dokumentů vyuţívá vhodné aplikace uplatňuje základní estetická a typografická pravidla pro práci s textem, obrazem a zvukem ověřuje věrohodnost informací a informačních zdrojů, posuzuje jejich závaţnost a vzájemnou návaznost s informacemi pracuje v souladu se zákony informace zpracuje a prezentuje na uţivatelské úrovni v textové, grafické a multimediální formě
B) Charakteristika výuky Volitelný předmět Výpočetní technika bude vyučován od 7. do 9. ročníku zpravidla po jedné vyučovací hodině týdně. Charakter výuky výpočetní techniky je činnostní. Výuku orientujeme tak, aby ţák získané dovednosti a znalosti rozvíjel výhradně na základě individuální práce s počítačem, jeho periferiemi a pouţívaným softwarem. Ţák provádí takové činnosti, které vedou k 269
rozšíření jeho základních znalostí a dovedností práce s ICT získaných v předmětu informatika, ale tak, aby je mohl dále rozvíjet na dalším stupni vzdělání. Dovednosti získané v tomto předmětu umoţňují ţákovi vyuţívat dostupnou výpočetní techniku s bohatou škálou současně pouţívaného softwaru a informačních zdrojů ve všech vzdělávacích oblastech celého základního vzdělávání. Získané dovednosti jsou v současné informační společnosti nezbytným předpokladem uplatnění na trhu práce i podmínkou k efektivnímu rozvíjení profesní a zájmové činnosti.
C) Obsah učiva v 9. ročníku 1) Hardware – co je uvnitř počítače, obsah skříně – základní deska, procesor, harddisk, paměť RAM, přídavné karty, zdroj, mechaniky, … – druhy konektorů – periferie – tiskárny, monitory, ... – druhy počítačů – zásady práce s počítačem – přídavná zařízení - digitální fotoaparáty, skenery, … – zapojování počítačové sestavy včetně periferií a přídavných zařízení 2) Operační systém Windows
způsoby instalace operačního systému moţnosti nastavení vzhledu pracovního prostředí ovládací panely, jejich funkce a vyuţití kontrola pevného disku a jeho defragmentace zálohování dat instalace aktualizací - záplat způsoby instalace (odinstalování) nových programů
3) Počítačové sítě – – – –
druhy počítačových sítí hardwarové prvky sítě vybavení a nastavení PC uţivatelské účty
4) Internet a elektronická komunikace: a) Internet – současné moţnosti připojení k internetu – internetové prohlíţeče – antivirová ochrana a ochrana osobních dat – internetové protokoly 270
– obchodování na internetu – elektronická banka b) Elektronická komunikace – – – – –
e-mail Skype ICQ Chat Facebook
5) Microsoft Office: a) Microsoft Word – – – – – –
nastavení moţností vkládání objektů dopisy a korespondence makra hypertextové odkazy zpracování dokument
b) Microsoft Excel – – – – – –
základní okno základní funkce tvorba jednoduchých vzorců tvorba grafu, prostorové natáčení grafů, velikost a formát textů, barvy a textury tisk – náhled, nastavení záhlaví a zápatí zpracování dokumentů
c) Microsoft PowerPoint – – – – –
tvorba vlastních snímků vloţení grafických objektů efekty objektů – zvuk, časování, přechod mezi snímky hypertextové odkazy zpracování prezentací
6) Vektorová grafika – program Zoner Callisto – – – – – –
nástroj Výběr a editace objektů text – umělecký text, barva textu, editace textu vkládání obrázků, barevná výplň symetrické tvarování objektů průhlednost, výplně, bitmapový typ výplně, plastická výplň, fraktál tvorba dokumentu v Zoner Callisto 271
7) Tvorba webových stránek – – – – – – – –
tvorba a úprava www stránky propojování jednotlivých stránek obrázek – vkládání, velikost a zarovnání tabulky a rámce efekty a animace hypertextové odkazy vkládání fotografií a videa umístění stránek na server
8) Zvuk – Windows Media Player – – – –
záznam zvuku a jeho přehrávání formáty grabování obaly CD – tvorba
9) Digitální fotografie – – – –
digitální fotoaparáty a fotografování programy pro úpravu fotografií vlastní úprava fotografií tisk fotografií
10) Počítačová kriminalita - druhy programů a licence - nejpouţívanější programy
D) Očekávané výstupy Zpracování a vyuţití informací Ţák:
ovládá práci s textovými, tabulkovými a grafickými editory a vyuţívá vhodných aplikací uplatňuje základní estetická a typografická pravidla pro práci s textem a obrazem pracuje s informacemi v souladu se zákonem o duševním vlastnictví vyuţívá běţný výukový a kancelářský software pouţívá informace z různých informačních zdrojů - zpracuje a prezentuje na uţivatelské úrovni informace v textové, grafické a multimediální formě
272
Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Přírodovědný seminář V 9. ročníku vyučován s hodinovou týdenní dotací. Předmět je realizován v kmenových třídách, počítačové učebně, na školním pozemku, mimo budovu školy.
Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí ţáků Kompetence k učení Pro postupné rozvíjení této kompetence u ţáků je při výuce třeba: hovořit o pozorovaném, třídit a rozlišovat, vyvozovat závěry nebo domněnky o podstatě pozorovaných jevů nebo o jejich průběhu zapisovat naměřené hodnoty, uvaţovat o správnosti, porovnávat své výsledky se spoluţáky, hodnotit své výsledky a závěry a dál je pouţívat pro učení nechat ţáky vysvětlovat pozorované jevy vlastním způsobem, klást si navzájem otázky, hledat na ně odpovědi, hledat a řešit praktické problémy vyuţívat dřívějších vědomostí ţáků a nechávat je, aby si uvědomovali, ţe mnohé poznatky, kterým se v oblasti Člověk a příroda učí, znají jiţ z niţších ročníků, ze ţivota kolem sebe, z četby, z vlastních pozorování atp. aby si kaţdý ţák uvědomoval, kterému učivu rozumí, co si dovedl ověřit samostatně, a aby to, co chápe a umí, dovedl také předávat druhým Kompetence k řešení problémů Pro postupné rozvíjení této kompetence u ţáků je při výuce potřebné: dbát na to, aby výuka byla u kaţdé látky, která to umoţňuje, praktická a aby ţáci měli moţnost individuálně experimentovat nechat ţáky samostatně měřit připravovat si různé materiály a jednoduché pomůcky k přírodovědným pokusům vyuţívat matematických prostředků k záznamům výsledků a průběhu pozorování vyslovovat domněnky o pozorovaných jevech, ověřovat si správnost svých domněnek a závěrů s poznávanými zákonitostmi, uvědomovat si, ţe vlastně znovuobjevujeme poznatky osvědčené postupy aplikovat při obdobných situacích dát ţákům prostor pro vhodné pojmenování problému, na který při učení narazí umoţnit ţákům vyhledávat informace vhodné k řešení problému ověřovat správnost řešení problémů prakticky, osvědčené postupy aplikovat při řešení obdobných nebo nových situací nechat ţáky obhajovat své závěry a svá rozhodnutí ukazovat nebo připravovat situace tak, aby bylo moţné uplatňovat poznané metody řešení přírodovědných problémů i v jiných oblastech jejich vzdělávání Kompetence komunikativní 273
. Ţákům proto umoţňujeme: vyjadřovat svoje názory, třeba ve formě domněnek k probíraným přírodním jevům popisovat situace při experimentování, dotazovat se na vzniklé nejasnosti, diskutovat se spoluţáky, sledovat jejich závěry porovnávat svoje výsledky pozorování se závěry spoluţáků, argumentovat, obhajovat, poučit se od druhých, naslouchat upřesněním učitele rozumět různým typům záznamů v pracovních materiálech a učebnicích, vybrané způsoby záznamů pouţívat při zpracovávání svých závěrů z experimentování začít vyuţívat informační a komunikační prostředky a technologie pro komunikaci se spoluţáky, rodinou a okolním světem Kompetence pracovní Tato kompetence se rozvíjí při pokusování zvláště v součinnosti s praktickými činnostmi, kdy ţáci: získávají zručnost při sestavování pokusů a získávají schopnost uváţit výběr vhodných pomůcek plní povinnosti a dodrţují vymezená pravidla, učí se reagovat bez obav ze změny nebo neúspěchu některé pomůcky připravují v praktických činnostech nebo sami doma přemýšlejí nad svou prací, rozhodují se, vyuţívají svých dosavadních znalostí a zkušeností navrhují provedení dalších pokusů nebo měření Kompetence sociální a personální Individuální experimentování je v této vzdělávací oblasti často střídáno s experimentováním ve dvojicích nebo i ve větších skupinách, často podle materiálních podmínek školy. Některé pokusy vyţadují spolupráci několika ţáků nebo skupin. Pro dobrý rozvoj této kompetence dáváme ţákům moţnost: podílet se společně s učitelem na vytvoření pravidel pro práci ve skupině při práci ve skupině převzít určitou roli, za kterou kaţdý ţák sám zodpovídá (jeden připraví materiál, druhý sestavuje pokus, třetí vede záznam o měření nebo pozorování apod.) přispívat k diskusi o prováděném úkolu nebo o pozorovaném jevu ve své skupině i v kolektivu třídy podílet se na utváření příjemné atmosféry v týmu, ţáky přitom vedeme k ohleduplnosti a k uznávání druhých a k poskytování rady nebo pomoci druhému při společné práci čerpat poučení z toho, co je pro ně připraveno, co se jim vypráví, co mají připraveno v učebních materiálech, a všímat si ve svém okolí toho, co s probíraným učivem souvisí nebo na co jsou ve škole upozorněni vytvářet si pozitivní představu o sobě samém, docházet ke správným závěrům, k úspěšnému provádění pokusů a vyslovování názorů Kompetence občanská Rozvíjení této kompetence se uplatňuje zvláště: kdyţ je ţákům dávána moţnost, aby se sami rozhodovali, aby si uvědomovali, které dovednosti jiţ dobře ovládají, co ještě potřebují učinit a zjistit kdyţ ţákům dodáváme důvěru, ţe pokud budou k pokusování přistupovat zodpovědně, své úkoly dobře zvládnou 274
kdyţ ţáky necháváme uváţit a říct, na co je třeba pamatovat, aby byla při pokusování zachována bezpečnost kdyţ podporujeme tvořivé nápady ţáků
A) Výchovně vzdělávací cíle - pozorovat s ţáky ţivot rostlin a ţivočichů v přirozeném prostředí a vést je k samostatnému objevování a vnímání krásy přírody - dovést ţáky k zodpovědnosti v přístupu k přírodě a ţivotnímu prostředí - naučit ţáky ohleduplnému chování k přírodě ţivé i neţivé - vyhledávat se ţáky potřebné informace o ochraně rostlin, ţivočichů i ŢP z různých zdrojů ( atlasy, encyklopedie, slovníky, internet apod.) - vést ţáky, aby uměli realizovat své poznatky o ochraně přírody a ŢP v praxi - povzbudit ţáky, aby uměli předat své poznatky i ostatním - upevnit u ţáků znalosti o stavbě a funkci lidského těla a ochraně zdraví svého i ostatních
B) Charakteristika výuky Vzdělávání v předmětu rozvíjí aktivní, samostatnou a tvůrčí činnost ţáků. Výuka se především zaměřuje na pozorování pokusů, jejich provádění, měření a vyhodnocování výsledků. Metody a formy práce kladou důraz na samostatnou práci ve skupině, vyhledávání informací na internetu a vypracování referátů. Je kladen důraz na bezpečnost práce, dodrţování laboratorních postupů a laboratorního řádu. Převáţně je zaměřen na praktické činnosti, kterými jsou dále rozvíjeny teoretické znalosti ţáků. Praktické činnosti jsou realizovány formou laboratorních prací, projektových aktivit, soutěţí a her, tematických vycházek a exkurzí. Přírodovědný seminář můţe obsahovat učivo různých zaměření, které lze vhodně kombinovat nebo celý obsah tvoří pouze jedno zaměření. Je velmi vhodný i pro ţáky s SPVU. .
Průřezová témata Osobnostní a sociální výchova (OSV) je zaměřena na osobnostní a sociální rozvoj, orientuje se na zodpovědnost kaţdého jedince za své zdraví a pomoc zraněným lidem a podporuje dobré mezi lidské vztahy. Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech (EGS) je začleněna do tématu Evropa a svět nás zajímá, kultivuje postoje k Evropě a ke světu jako globálnímu prostředí ţivota. Environmentální výchova (EV) je členěna do okruhů základní podmínky ţivota, lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí, vztah člověka k prostředí. Mediální výchova (MD) přispívá ke kritickému čtení a vnímání mediálních sdělení.
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 275
9. ročník 1 hodina týdně Základní pojmy z ekologie – společenstvo ( druhy), ekosystém (druhy), biotop, ….. Ekosystémy přírodní a umělé – klady a zápory, dopady lidské činnosti na přírodu Pozorování společenstev v přírodě Pozorování přírodnin v učebně – práce s lupou, mikroskopem, příprava preparátu, zápis a vedení protokolu Zaloţení sbírky přírodnin- plody, listy, herbář, entomologická sbírka aj., popisky, štítky, uchování a péče o sbírku Ochrana přírody a krajiny – naše NP, CHKO…., chránění ţivočichové a rostliny, globální problémy ( skleníkové plyny, odpady, voda, ovzduší..) Pečujeme o Zemi – ekologické projekty ( třídění odpadů, šetření energií, úspora vody, moje ekologická stopa ) Přírodovědné hry, kvízy, hádanky a soutěţe, vytvoření dalších tematických her i učebních materiálů
D) Očekávané výstupy Ţák: -
formou her se učí porozumět základním ekologickým problémům a osvojit si zásady trvale udrţitelného rozvoje umí roztřídit odpad produkovaný člověkem, zná dobu rozkladu určitých látek, učí se vnímat přírodu a vše v ní uvede příklad ohroţených druhů a posoudí důvod ohroţení, navrhne řešení orientuje se v základních ekologických pojmech (populace, diverzita, biom, ekosystém) porovnává různé typy přizpůsobení různým ţivotním podmínkám rozlišuje přírodní a umělé ekosystémy, na příkladu lesa pochopí potravní řetězec porovnává druhové bohatství jednotlivých pater vysvětlí, proč listy opadávají a proč se zbarvují rozlišuje jednotlivé typy biomů a uvede příklad typických organismů na konkrétním příkladů ekosystému vysvětlí základní vztahy a zhodnotí důsledky narušení ekosystému rozlišuje druhy vod, chápe význam vody jako základní podmínky pro ţivot pozná základní organismy ţijící ve vodě pozná základní druhy rostlin tvořící luční společenstva vysvětlí význam lučních porostů na konkrétních příkladech vysvětlí vliv člověka na jednotlivé ekosystémy pozná základní druhy polních a ovocných plodin a jejich vyuţití dodrţuje základy bezpečnosti a ochrany při práci, hygienická pravidla a předpisy, dodrţuje technologickou kázeň na modelových situacích předvede poskytnutí první pomoci při úrazu
276
-
pouţívá vhodné pracovní pomůcky, nástroje a nářadí a osobní ochranné prostředky, správně s nimi zachází a udrţuje je udrţuje pořádek na pracovním místě, dodrţuje základní zásady péče o pracovní a ţivotní prostředí umí samostatně nebo ve skupinách provádět experimenty
Doplňující vzdělávací obor
Etická výchova Etická výchova je vyučována v 8. ročníku jako volitelný předmět s časovou dotací 1 hodina týdně. Předmět je realizován v kmenové třídě, počítačové učebně.
Výchovné a vzdělávací strategie vyučovacího předmětu Kompetence k učení Vést ţáky k zodpovědnosti za své vzdělávání, umoţnit ţákům osvojit si strategii učení a motivovat je pro celoţivotní učení včetně učení prosociálních dovedností. Učíme ţáky chápat etické principy a aspekty prosociálního jednání v jejich vzájemné provázanosti jako neoddělitelné součásti lidské existence. Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka: -k úctě k hodnotám rodiny, tradic i duchovním hodnotám; -k úctě k člověku, lidské důstojnosti, toleranci k druhým; -k úctě a respektování přírody; -k přijetí zodpovědnosti, uvědomění si práv, povinností a své zodpovědnosti za druhé; -k zodpovědnému přístupu ke vzdělání; -k řízení a organizaci učení; -ke komplexnímu pohledu na jevy a skutečnosti; -ke kritickému myšlení, vyslovení, přijetí a pozitivnímu zpracování konstruktivní kritiky; -k zaměření vyuţívat získaných dovedností k plnohodnotnému souţití a spolupráci s ostatními lidmi.
Kompetence k řešení problémů 277
Podněcovat ţáky k tvořivému myšlení, logickému uvaţování a k řešení problémů v mezilidských vztazích. Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka: -k sebepoznání a sebeakceptaci; -k pozitivnímu hodnocení druhých, pozitivnímu přístupu k ţivotu v běţných i ztíţených podmínkách; -k vytváření hodnotných mezilidských vztahů, empatii, vzájemné pomoci; -k ovládání a řízení svého jednání a chování; -k rozpoznávání problému a schopnosti navrhnout jeho řešení a řešit problémové situace ve školním kolektivu; -ke tvořivosti zejména v oblasti mezilidských vztahů.
A) Výchovně vzdělávací cíle - prohlubování znalostí v problematice mezilidských vztahů a komunikace. - vedení k pochopení důstojnosti lidské osoby a pozitivní hodnocení sebe. - prohlubování schopnosti pozitivního hodnocení druhých. - pochopení kreativity a iniciativy. Řešení problémů a úkolů. Přijetí vlastního a společného rozhodnutí. - schopnost vyjádřit a porozumět citům. - učení se interpersonální a sociální empatii. - učení se asertivitě. Zvládnutí agresivity a soutěţivosti. Sebeovládání. Řešení konfliktů. - poznávání reálných a zobrazených vzorů. - zvládání prosociálního chování v osobních vztazích. Pomoc, darování, dělení se, spolupráce, přátelství. - zvládání prosociálního chování ve veřejném ţivotě. Solidarita a sociální problémy. - poznávání a utváření etických hodnot - uvědomění si sexuálního zdraví - porozumění rodinnému ţivotu - uvědomění si duchovního rozměru člověka - pochopení ekonomických hodnot - chápání etického rozměru ochrany přírody a ţivotního prostředí - pochopení hledání pravdy a dobra jako součást přirozenosti člověka
B) Charakteristika výuky Vzdělávací obor umoţňuje zároveň rozvíjet čtenářskou gramotnost – porozumění textům, posouzení spolehlivosti a platnosti informací a jejich vyuţití v ţivotě Etická výchova vytváří celou řadu mezipředmětových vztahů. Ve vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura navazuje etická výchova na učivo naslouchání, mluvený projev, písemný projev a tvořivé činnosti s literárním textem a ve vzdělávacím oboru Cizí jazyk na učivo pravidla komunikace v běţných kaţdodenních situacích. Ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět navazuje na učivo domov, škola, rodina, souţití lidí, 278
chování lidí, základní globální problémy, ohleduplné chování k přírodě, ochrana přírody, partnerství, rodičovství a základy sexuální výchovy. Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost ve vzdělávacím oboru Výchova k občanství navazuje na učivo naše škola, obec, region, kraj, lidská setkání, vztahy mezi lidmi, zásady lidského souţití, podobnost a odlišnost lidí, osobní rozvoj, vnitřní svět člověka a lidská práva. Ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda ve vzdělávacím oboru Přírodopis navazuje na učivo ţivotní styl a ochrana přírody a ţivotního prostředí. Ve vzdělávací oblasti Člověk a kultura ve vzdělávacím oboru Výtvarná výchova navazuje na učivo prostředky pro vyjádření emocí, pocitů, nálad, fantazie, představ a osobních zkušeností a ověřování komunikačních účinků. Ve vzdělávací oblasti Člověk a zdraví ve vzdělávacím oboru Výchova ke zdraví navazuje na učivo vztahy mezi lidmi a formy souţití, změny v ţivotě člověka a jejich reflexe, zdravý způsob ţivota a péče o zdraví, rizika ohroţující zdraví a jejich prevence a osobnostní a sociální rozvoj. V doplňujícím vzdělávacím oboru Dramatická výchova navazuje na učivo základní předpoklady dramatického jednání a proces dramatické a inscenační tvorby. Z průřezových témat navazuje především na vzdělávací obsah osobnostní a sociální výchovy, multikulturní výchovy, environmentální výchovy a mediální výchovy. Etická výchova ţáka především vede: k navázání a udrţování uspokojivých vztahů, k vytvoření si pravdivé představy o sobě samém, k tvořivému řešení kaţdodenních problémů, k formulaci svých názorů a postojů na základě vlastního úsudku s vyuţitím poznatků z diskuze s druhými, ke kritickému vnímání vlivu vzorů při vytváření vlastního světonázoru, k pochopení základních environmentálních a ekologických problémů a souvislostí moderního světa. Doplňující vzdělávací obor etická výchova u ţáka rozvíjí: sociální dovednosti, které jsou zaměřeny nejen na vlastní prospěch, ale také na prospěch jiných lidí a celé společnosti, na samostatné pozorování s následným kritickým posouzením a vyvozením závěrů pro praktický ţivot, samostatnost při hledání vhodných způsobů řešení problémů, správné způsoby komunikace, respekt k hodnotám, názorům a přesvědčení jiných lidí, schopnost vcítit se do situací ostatních lidí, pozitivní představu o sobě samém a schopnost účinné spolupráce. Vzdělávání je zaloţeno na zásadách svobodného šíření poznatků, které vyplývají z výsledků soudobého stavu poznání světa a jsou v souladu s obecnými cíli vzdělávání (§ 2, odst. 1, písm. e) školského zákona).
C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 8. ročník – 1 hodina týdně KOMUNIKACE otevřená komunikace – úrovně komunikace, zásady verbální komunikace, komunikační chyby, dialog, komunikace ve ztíţených podmínkách aktivní naslouchání – cíle, výhody, zásady, způsob a nácvik aktivního naslouchání DŮSTOJNOST A IDENTITA LIDSKÉ OSOBY úcta k lidské osobě – lidská práva, zdroje lidských práv, svoboda, rovnost, potenciality člověka, pozitivní hodnocení druhých v obtíţných situacích, občanská zralost
279
jedinečnost a identita člověka – rozvoj sebevědomí, hodnotová orientace, rozvoj sebeovládání a morálního úsudku, selfmanagement, úvahy nad mravními zásadami, radost a optimismus v ţivotě
APLIKOVANÁ ETICKÁ VÝCHOVA etické hodnoty – zdroje etiky, osobní odpovědnost, smysl ţivota, aplikace mravních zásad a hodnot, ctnosti, svědomí a jeho rozvoj sexuální zdraví – zodpovědný vztah k sexualitě, mládí – příprava na lásku, sexuální identita, nezralé rodičovství rodina – poznání vlastní rodiny a jejích pravidel, práva a povinnosti v rodině, role v rodině, formulace nevyslovených pravidel a očekávání, hodnota rodiny, zlepšení atmosféry v rodině, komunikace v rodině, úcta k členům rodiny, úcta ke stáří duchovní rozměr člověka – obrana proti sektám, tolerance k lidem s jiným světovým názorem, informace o různých světonázorech ekonomické hodnoty – rozumné nakládání s penězi, zájem o otázky národního hospodářství, vztah mezi ekonomikou a etikou, rozvíjení ekonomických ctností – šetrnost, podnikavost ochrana přírody a ţivotního prostředí – úcta k ţivotu ve všech jeho formách, citový vztah člověka k přírodě, vnímání krásy a mnohotvárnosti přírody, zodpovědnost za ţivotní prostředí
D) Očekávané výstupy ţák komunikuje otevřeně, pravdivě, s porozuměním pro potřeby druhých a přiměřeně situaci
respektuje velikost a důstojnost lidské osoby, objevuje vlastní jedinečnost a identitu a vytváří si zdravé sebevědomí analyzuje a aplikuje empatii v kolektivu nahrazuje agresivní a pasivní chování chováním asertivním, neagresivním způsobem obhajuje svá práva rozlišuje manipulační působení médií a identifikuje se s pozitivními prosociálními vzory spolupracuje i v obtíţných sociálních situacích je vnímavý k sociálním problémům, v kontextu své situace a svých moţností přispívá k jejich řešení analyzuje etické aspekty různých ţivotních situací se rozhoduje uváţlivě a vhodně v kaţdodenních situacích a nevyhýbá se řešení osobních problémů aplikuje postoje a způsobilosti, které rozvíjejí mezilidské vztahy
280
Nepovinné předměty Finanční hospodaření V 5. – 9. ročníku vyučován s dotací 1 hodina týdně, vzdělávací obsah je členěn do 8 autonomních tematických celků tak, aby byla zajištěna moţnost vstoupit do vzdělávání kdykoliv. Předmět je realizován v kmenových třídách a počítačové učebně.
Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí ţáků Kompetence k učení -
vedeme ţáky k samostatnému vyhledávání informací, jejich třídění a porovnávání
-
umoţňujeme ţákům navrhovat praktické aplikace poznatků a kriticky zvaţovat jejich pouţití podporujeme samostudium
-
Kompetence k řešení problémů -
vedeme ţáky k rozpoznání problému, diskusi nad problémem, navrţení postupů k jeho řešení a zhodnocení efektivity navrţených postupů vyuţíváme moţnosti praktického ověření navrţených řešení pomocí modelových situací a her
Kompetence komunikativní -
vedeme ţáky k přesným formulacím myšlenek a jasnému vyjadřování
-
učíme ţáky klást srozumitelně otázky a v diskusích logicky argumentovat
-
seznamujeme ţáky s různými způsoby vyjadřování (pouţívání symbolů, grafů, tabulek) učíme ţáky vystihnout a stručně vyjádřit podstatu jevů, se kterými v hodinách pracují vedeme ţáky k samostatným a srozumitelným formulacím v písemné podobě (záznamy výpočtů, přehledů apod.)
Kompetence sociálně personální -
vedeme ţáky k týmové práci, toleranci a úctě k názorům ostatních
-
rozvíjíme u ţáků spolupráci ve skupině, ochotu navzájem se poslouchat a pomáhat si, vyuţíváme pomoci nadanějších ţáků slabším snaţíme se o uplatnění všech dětí podle jejich moţností a schopností (diferencovaný výběr úkolů)
-
281
Kompetence občanská -
snaţíme se ţákům vštípit zásady odpovědnosti vůči sobě, společnosti a přírodě
-
na základě poznání a pochopení vztahů lidská společnost (včetně produktů) – příroda, se snaţíme u ţáků vytvořit povědomí o nutné ochraně přírody, zdrojů pitné vody, vzduchu a energie jako nezbytného předpokladu dalšího ţivota na zemi
-
učíme ţáky uvaţovat komplexně a kriticky nad způsoby vyuţívání přírodních zdrojů, vedeme je k respektování pravidel a norem, učíme je hospodárnému vyuţívání přírodních zdrojů
Kompetence pracovní -
vedeme ţáky ke správné pracovní hygieně a disciplíně při práci
-
vedeme ţáky k poznání zásadního vztahu mezi prací a uspokojováním potřeb
A)Výchovně vzdělávací cíle -
seznámit ţáky s předmětem finanční hospodaření, uvědomit si důleţitost finanční gramotnosti pro praktický ţivot motivovat ţáky k zájmu o předmět seznámit ţáky se základními pojmy z oblasti finančního hospodaření vést ţáky k uvědomělému hospodaření s financemi vést ţáky k samostatnému myšlení, vyjadřování vlastního názoru v otázkách finanční gramotnosti naučit ţáky vyhledávat informace, třídit je a analyzovat naučit ţáky získané vědomosti a dovednosti uplatnit v nejrůznějších modelových situacích vést ţáky k individuální i skupinové práci, plnění samostatných úkolů při výuce vyuţívat různé výukové prostředky (práce s časopisy, letáky, vyuţití internetu…) aktivně zapojit ţáky do výuky a vést je ke schopnosti bez zábran komunikovat, praktikovat osvojené znalosti v ţivotě, vyhledávat si nové informace
B) Charakteristika výuky Ve vyučovacím předmětu finanční hospodaření vedeme ţáky k uvědomělému zacházení s finančními prostředky. Ţáci získávají základní poznatky z různých oblastí finančního hospodaření, osvojují si dovednosti nutné k bezpečnému nakládání s financemi. Ţáci se učí vyhledávat, analyzovat a porovnávat fakta týkající se ekonomické gramotnosti. Důraz klademe na úzké propojení s praktickým ţivotem. Předmět finanční hospodaření pomáhá pochopit souvislosti finančních toků a tím umoţňuje ţákům kvalifikovaně se rozhodovat v ekonomických aspektech ţivota. S tím souvisí snaha o komplexní pohled na vztahy člověk – společnost. Ve vyučovacím předmětu finanční hospodaření realizujeme některá průřezová témata
282
integrací obsahu jejich tematických okruhů do vzdělávacího obsahu vyučovacího předmětu. V předmětu finanční hospodaření jsou realizována tato průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického občana, Multikulturní výchova, Environmentální výchova a Mediální výchova.
Průřezová témata Osobností a sociální výchova Je realizováno ve všech tematických okruzích. Výchova demokratického občana Tematický okruh: Občan, občanská společnost a stát
Multikulturní výchova Tematický okruh: Lidské vztahy
Environmentální výchova Tematický okruh: Základní podmínky ţivota Mediální výchova Tematický okruh: Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení – 9. ročník Tematický okruh: Vliv médií ve společnosti Tematický okruh: Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality
C) Obsah učiva Rozdělení vzdělávacího obsahu předmětu finanční hospodaření do tematických okruhů:
Tematický celek Peníze Ceny Rozpočet Hospodaření domácnosti Finanční trh Finanční produkty Placení Finanční plánování
Zařazení ve školním roce 1. pololetí 2. pololetí / xxx xxx / / xxx xxx / / xxx xxx / / xxx xxx / 283
Peníze Potřeby - potřeby a zdroje - vlastnictví a majetek - zboţí Peníze - směna - platidla - peníze jako platidlo - měna Formy peněz a formy placení - hotovostní peníze - mince a bankovky - ochranné prvky bankovek - hotovostní placení - pošta a poštovní poukázka - bezhotovostní placení, bankovní účet - bezhotovostní placení, platební karta, bankomat - banka a její funkce Funkce peněz - hodnota peněz, koloběh peněz - cena - reklama Osobní rozpočet - rozpočet - osobní příjmy, osobní výdaje - vyrovnaný, přebytkový a schodkový rozpočet - finanční plán
Ceny Trţní hospodářství - trh - nabídka a poptávka Cena - cena a způsoby stanovení ceny - nákladový a marketingový způsob stanovení ceny Reklama - formy reklamy - výhody a nevýhody reklamy - nekalé obchodní praktiky
284
Práva spotřebitele - záruční doba - reklamace
Rozpočet Rozpočet - rozpočet a jeho struktura - osobní rozpočet a rozpočet domácnosti - příjmy a výdaje - sestavení osobního rozpočtu a rozpočtu domácnosti - typy rozpočtů - penězonosič a penězoţrout v rozpočtu Rozvaha - rozvaha - majetek, závazky - sestavení rozvahy - čisté jmění, zadluţenost
Domácí finance - průběţný stav financí - porovnání příjmů a výdajů - celkový stav financí - porovnání majetku a závazků
Hospodaření domácnosti Aktiva a pasiva - příjmy a výdaje - aktiva a jejich význam - pasiva a rizika jejich nákupu - způsoby nakládání s domácími financemi – hospodaření bez příjmů z aktiv, hospodaření s pořizováním aktiv, hospodaření s pořizováním pasiv Hospodaření s vyrovnaným rozpočtem - vyrovnaný rozpočet a jeho varianty řešení - sníţení výdajů, zvýšení příjmů Hospodaření s přebytkovým rozpočtem - přebytkový rozpočet a jeho varianty řešení - výhody pořizování aktiv z přebytku Hospodaření se schodkovým rozpočtem - schodkový rozpočet a jeho varianty řešení - sníţení výdajů, zvýšení příjmů 285
Finanční trh Finanční trh - pohyb peněz na finančním trhu - finanční produkty - toky peněz ve finančních produktech – vklady, investice, úrok, úroková míra, poplatky, výnos - úvěr, RPSN, celkové náklady na úvěr Instituce na finančním trhu - banky – jejich druhy a produkty - stavební spořitelny a jejich produkty - penzijní fondy a jejich produkty - instituce k obchodu s cennými papíry – burza, RM – systém, investiční společnosti, cenné papíry - leasingové společnosti a jejich produkty - splátkové společnosti a jejich produkty - pojišťovny – účel a význam pojištění - přehled hlavních činností finančních institucí - porovnání nabídek produktů finančních institucí
Finanční produkty Finanční produkty - finanční produkty - ceny finančních produktů Správa peněz - běţný účet Vklady a investice - bankovní vklady, spořící účet, termínovaný vklad, vkladní kníţka - stavební spoření - penzijní připojištění Investice - cenné papíry, akcie, podílové listy, dluhopisy Porovnání vkladových a investičních produktů - měřítka pro výběr produktu Půjčky peněz - účelové úvěry – stavební spoření, hypoteční úvěr, spotřebitelský úvěr, finanční leasing, splátkový prodej - neúčelové úvěry – kontokorentní úvěr, osobní půjčka, kreditní karty - porovnání úvěrových produktů
286
Pojištění - význam pojištění
Placení Hotovostní peníze - mince, bankovky Hotovostní placení - nákup zboţí za hotovost - hotovostní placení na poště, v bance Bezhotovostní peníze - účet, druhy účtů - výpis z účtů - bankovní úroky a poplatky za sluţby
Finanční plánování Finanční plán - význam finančního plánu - sestavení finančního plánu - stanovení cíle - vyhodnocení cílů - způsob dosaţení cíle - zajištění rizik
D) Očekávané výstupy Ţák : -
vysvětlí podstatu fungování trhu vysvětlí pojem cena a vliv nabídky a poptávky ne její velikost uvede různé formy reklamy, vysvětlí její výhody a nevýhody ví, jak se bránit v případě porušení práv spotřebitele vysvětlí pojmy rozpočet, příjmy a výdaje, sestaví měsíční rozpočet osobní a domácnosti vysvětlí pojem rozvaha vysvětlí pojmy aktiva pasiva, umí s nimi pracovat vysvětlí rozdíly mezi druhy rozpočtu vysvětlí pojem finanční trh a pohyb peněz na něm charakterizuje jednotlivé instituce na finančním trhu charakterizuje jednotlivé finanční produkty k půjčování peněz uvede význam pojištění vysvětlí pojem mince a bankovka ví, jaký je rozdíl mezi hotovostním a bezhotovostním placením charakterizuje pojem finanční plán, určí své cíle, vybere vhodný finanční produkt získané vědomosti umí uplatnit v různých modelových situacích 287
Logopedie V 1. ročníku vyučován s dotací 1 hodina týdně, vzdělávací obsah je členěn do 8 autonomních tematických celků tak, aby byla zajištěna moţnost vstoupit do vzdělávání kdykoliv. Předmět je realizován v kmenové třídě.
Výchovné a vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí ţáků Kompetence k učení - vedeme ţáky k vyhledávání a třídění informací - učíme ţáky uţívat správnou terminologii, jazykové pojmy - zohledňujeme rozdíly ze znalostech, i v pracovním tempu - sledujeme v hodině pokrok všech ţáků, oceňujeme zájem, snahu a aktivitu - učíme ţáky kontrolovat jejich práci a hodnotit výsledky učení Kompetence k řešení problémů - učíme ţáky vyhledávat informace k řešení problémů. - oceňujeme samostatnost - poskytujeme ţákům moţnost volby při své práci - hodnotíme práci ţáků způsobem, který jim umoţňuje vnímat vlastní pokrok Kompetence komunikativní -
vedeme ţáky k přesným formulacím myšlenek a jasnému vyjadřování seznamujeme ţáky se správným mluveným projevem
Kompetence sociálně personální - dbáme na dodrţování vzájemné tolerance a respektu - organizujeme práci ve skupinách, aby ţáci spolupracovali při řešení problémů - zdůrazňujeme pravidla spolupráce a nutnost vzájemné pomoci - vedeme ţáky k dodrţování pravidel slušného chování Kompetence občanská - motivujeme ţáky k zájmu o kulturní dědictví - zapojujeme ţáky do kulturního dění - vyuţíváme literatury k vytváření postoje k ţivotnímu prostředí a přírodě Kompetence pracovní -
vedeme ţáky ke správné pracovní hygieně a disciplíně při práci
-
- vedeme ţáky k organizování a plánování učení - vyţadujeme dodrţování vymezených pravidel a plnění povinností
288
A)Výchovně vzdělávací cíle - motivovat ţáky k zájmu o předmět -
naučit ţáky získané vědomosti a dovednosti uplatnit v běţné řeči
-
vést ţáky k individuální i skupinové práci, plnění samostatných úkolů
-
aktivně zapojit ţáky do výuky a vést je ke schopnosti bez zábran komunikovat
- vyjadřovat srozumitelně, zejména mluvenou řečí, myšlenky - napravenou výslovnost umět uplatnit i v prvouce, matematice i dalších vyučovacích předmětech - podporovat přirozený rozvoj komunikačních schopností a dovedností
B) Charakteristika výuky V logopedii se učí ţáci odstraňovat špatnou výslovnost (patlavost) a nahrazovat ji výslovností správnou. Učí se správnému dýchání, gymnastice mluvidel a rozvíjí se jejich sluchové vnímání. Pojmenováváním obrázků, opakováním říkanek a tvorbou vět si rozvíjejí slovní zásobu. Důraz klademe na úzké propojení s praktickým ţivotem. To je uţívání správné výslovnosti v běţné řeči.
C) Obsah učiva Výslovnost samohlásek Nácvik jednotlivých samohlásek - a,e,i,o,u
Výslovnost souhlásek Obouretné souhlásky - P,B,M Retozubné souhlásky - F,V Měkkopatrové a hrtanové souhlásky -
CH,H
Tvrdopatrová souhláska úţinová - J Alveolární souhlásky závěrové - T,D,N 289
Měkkopatrové souhlásky závěrové - K,G lveolární souhlásky polozávěrové a úţinové, přední -
C,S,Z
Alveolární souhlásky polozávěrové a úţinové, zadní - Č,Š,Ţ Alveolární souhláska úţinová, boková - L Alveolární souhlásky úţinové, kmitavé - R,Ř
Rozvoj slovní zásoby Slovní zásoba - vyprávění pohádky podle obrázků -
tvoření vět podle obrázků
tvorba vět podle karet Modulační faktory souvislé řeči - přízvuk -
melodie řeči
-
tempo řeči a pauzy
Správné dýchání - nádech nosem -
zadrţení dechu
-
dlouhý výdech ústy
Artikulace mluvidel -
jazykové cviky – gymnastika jazyka
-
cviky mluvidel – špulení rtů..
-
cviky s dolní čelistí
Sluchové vnímání -
rozlišování dlouhých a krátkých hlásek 290
-
vnímání stejných nebo rozdílných slov
-
opakování zvuků a slov
D) Očekávané výstupy Ţák : - si zlepší motoriku artikulačního aparátu -
ovládá správné dýchání
-
má procvičené sluchové vnímání
-
má chuť k mluvení díky vytváření podnětných situací
-
má bohatší slovní zásobu
-
umí správně vyslovovat nacvičené hlásky
-
pouţívá nacvičené hlásky v básničkách
-
pouţívá nacvičené hlásky ve větách
-
umí pouţít nacvičené hlásky v běţné řeči
6. Hodnocení výsledků vzdělávání ţáků Pravidla pro hodnocení ţáků
I.
Zásady hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání a chování ve škole a na akcích pořádaných školou, zásady a pravidla pro sebehodnocení ţáků
1. Pedagogičtí pracovníci zajišťují, aby ţáci, zákonní zástupci nezletilých ţáků byli včas informováni o průběhu a výsledcích vzdělávání ţáka. 2. Ve druhém pololetí se ţákovi vydává vysvědčení, v prvním pololetí lze místo vysvědčení vydat ţákovi výpis z vysvědčení. 3. Hodnocení výsledků vzdělávání ţáka na vysvědčení je vyjádřeno klasifikačním stupněm (dále jen "klasifikace"), slovně nebo kombinací obou způsobů. O způsobu hodnocení rozhoduje ředitelka školy se souhlasem školské rady.
291
4. Škola převede slovní hodnocení do klasifikace nebo klasifikaci do slovního hodnocení v případě přestupu ţáka na školu, která hodnotí odlišným způsobem, a to na ţádost této školy nebo zákonného zástupce ţáka. Škola, která hodnotí slovně, převede pro účely přijímacího řízení ke střednímu vzdělávání slovní hodnocení do klasifikace. 5. U ţáka s vývojovou poruchou učení rozhodne ředitelka školy o pouţití slovního hodnocení na základě ţádosti zákonného zástupce ţáka. 6. V posledním roce plnění povinné školní docházky vydá škola ţákovi výstupní hodnocení o tom, jak ţák dosáhl cílů vzdělávání stanovených v § 44. V pátém a sedmém ročníku základního vzdělávání vydá škola výstupní hodnocení ţákovi, který se hlásí k přijetí ke vzdělávání ve střední škole. 7. Do vyššího ročníku postoupí ţák, který na konci druhého pololetí prospěl ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem s výjimkou předmětů výchovného zaměření stanovených rámcovým vzdělávacím programem a předmětů, z nichţ byl uvolněn, pokud mu nebylo povoleno opakování ročníku podle § 52 odstavce 6 věty třetí školského zákona. Do vyššího ročníku postoupí i ţák prvního stupně základní školy, který jiţ v rámci prvního stupně opakoval ročník, a ţák druhého stupně základní školy, který jiţ v rámci druhého stupně opakoval ročník, a to bez ohledu na prospěch tohoto ţáka. 8. Nelze-li ţáka hodnotit na konci prvního pololetí, určí ředitelka školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za první pololetí bylo provedeno nejpozději do dvou měsíců po skončení prvního pololetí. Není-li moţné hodnotit ani v náhradním termínu, ţák se za první pololetí nehodnotí. 9. Nelze-li ţáka hodnotit na konci druhého pololetí, určí ředitelka školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za druhé pololetí bylo provedeno nejpozději do konce září následujícího školního roku. V období měsíce září do doby hodnocení navštěvuje ţák nejbliţší vyšší ročník, popřípadě znovu devátý ročník. 10. Má-li zákonný zástupce ţáka pochybnosti o správnosti hodnocení na konci prvního nebo druhého pololetí, můţe do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se o hodnocení prokazatelně dozvěděl, nejpozději však do 3 pracovních dnů od vydání vysvědčení, poţádat ředitelku školy o přezkoumání výsledků hodnocení ţáka, je-li vyučujícím ţáka v daném předmětu ředitelka školy, krajský úřad. Pokud není dále stanoveno jinak, ředitelka školy nebo krajský úřad nařídí komisionální přezkoušení ţáka, které se koná nejpozději do 14 dnů od doručení ţádosti nebo v termínu dohodnutém se zákonným zástupcem ţáka. Česká školní inspekce poskytne součinnost na ţádost ředitelky nebo krajského úřadu. V případě, ţe se ţádost o přezkoumání výsledků hodnocení ţáka týká hodnocení chování nebo předmětů výchovného zaměření, posoudí ředitelka školy, je-li vyučujícím ţáka v daném předmětu ředitelka školy, krajský úřad, dodrţení pravidel pro hodnocení výsledků vzdělávání ţáka stanovených podle § 30 odst. 2 školského zákona. V případě zjištění porušení těchto pravidel ředitelka školy nebo krajský úřad výsledek hodnocení změní, nebyla-li pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání ţáků porušena, výsledek hodnocení potvrdí, a to nejpozději do 14 dnů ode dne doručení ţádosti. Česká školní inspekce poskytne součinnost na ţádost ředitelky školy nebo krajského úřadu. 11. Ţák, který plní povinnou školní docházku, opakuje ročník, pokud na konci druhého pololetí neprospěl nebo nemohl být hodnocen. To neplatí o ţákovi, který na daném stupni základní školy jiţ jednou ročník opakoval; tomuto ţákovi můţe ředitelka školy na ţádost jeho zákonného zástupce a na základě doporučujícího vyjádření odborného lékaře povolit opakování ročníku pouze z váţných zdravotních důvodů.
292
12. Ředitelka školy můţe ţákovi, který splnil povinnou školní docházku a na konci druhého pololetí neprospěl nebo nemohl být hodnocen, povolit na ţádost jeho zákonného zástupce opakování ročníku po posouzení jeho dosavadních studijních výsledků a důvodů uvedených v ţádosti. 13. Výchovnými opatřeními jsou pochvaly nebo jiná ocenění a kázeňská opatření a další kázeňská opatření, která nemají právní důsledky pro ţáka. Pochvaly, jiná ocenění a další kázeňská opatření můţe udělit či uloţit ředitelka školy nebo třídní učitel. 14. Zvláště hrubé slovní a úmyslné fyzické útoky ţáka vůči pracovníkům školy se vţdy povaţují za závaţné zaviněné porušení povinností stanovených tímto řádem. 15. Ředitelka školy můţe na základě vlastního rozhodnutí nebo na základě podnětu jiné právnické či fyzické osoby ţákovi po projednání v pedagogické radě udělit pochvalu nebo jiné ocenění za mimořádný projev lidskosti, občanské nebo školní iniciativy, zásluţný nebo statečný čin nebo za dlouhodobou úspěšnou práci. 16. Třídní učitel můţe na základě vlastního rozhodnutí nebo na základě podnětu ostatních vyučujících ţákovi po projednání s ředitelkou školy udělit pochvalu nebo jiné ocenění za výrazný projev školní iniciativy nebo za déletrvající úspěšnou práci. 17. Při porušení povinností stanovených školním řádem lze podle závaţnosti tohoto porušení ţákovi uloţit: a) napomenutí třídního učitele - za opakované drobné porušování školního řádu, občasné zapomínání a občasné neplnění povinností. b) důtku třídního učitele - za jednorázové závaţnější porušení školního řádu či pravidel mezilidského chování nebo souhrnně za opakované porušování pravidel školního řádu, zapomínání či neplnění povinností, nevhodné chování o hodinách, přestávkách i mimoškolních akcích. c) důtku ředitele školy - za hrubé jednorázové porušení školního řádu či pravidel mezilidského chování nebo souhrnně za velmi časté zapomínání a neplnění povinností, za 1 – 6 neomluvených hodin, za neodůvodněné fyzické napadení spoluţáka, úmyslné ničení výzdoby a majetku školy. 18. Třídní učitel neprodleně oznámí ředitelce školy uloţení důtky třídního učitele. Důtku ředitele školy lze ţákovi uloţit pouze po projednání v pedagogické radě. V případě nutnosti bude k projednání výchovného opatření svolána mimořádná pedagogická rada. Návrh na výchovná opatření můţe předloţit kaţdý vyučující. 19. Ředitelka školy nebo třídní učitel neprodleně oznámí udělení pochvaly a jiného ocenění nebo uloţení napomenutí nebo důtky a jeho důvody prokazatelným způsobem ţákovi a jeho zákonnému zástupci. 20. Udělení pochvaly a jiného ocenění a uloţení napomenutí nebo důtky se zaznamená do dokumentace školy. Udělení pochvaly a jiného ocenění se zaznamená na vysvědčení za pololetí, v němţ bylo uděleno.
Pravidla pro sebehodnocení ţáků: 1. Sebehodnocení je důleţitou součástí hodnocení ţáků, posiluje sebeúctu a sebevědomí ţáků. 2. Je zařazováno do procesu vzdělávání průběţně všemi vyučujícími, způsobem přiměřeným věku ţáků. 3. Chyba je přirozená součást procesu učení. Pedagogičtí pracovníci se o chybě se ţáky baví, ţáci mohou některé práce sami opravovat, hodnocení ţákova výkonu nelze provést jen klasifikací, musí být doprovázeno rozborem chyb ţáka. Chyba je důleţitý prostředek učení. 4. Při sebehodnocení se ţák snaţí vyjádřit: 293
- co se mu daří - co mu ještě nejde, jaké má rezervy - jak bude pokračovat dál. 5. Pedagogové vedou ţáka, aby komentoval svoje výkony a výsledky. 6. Sebehodnocení ţáků nemá nahradit klasické hodnocení (hodnocení ţáka pedagogem), ale má pouze doplňovat a rozšiřovat evaluační procesy a více aktivizovat ţáka. 7. Na konci pololetí ţák písemnou nebo ústní formou provede sebehodnocení v oblasti: - zodpovědnost - motivace k učení - sebedůvěra - vztahy v třídním kolektivu. 8. Známky nejsou jediným zdrojem motivace.
II.
Stupně hodnocení prospěchu a chování v případě pouţití klasifikace, zásady pro pouţívání slovního hodnocení
1. Stupně hodnocení chování v případě pouţití klasifikace a jejich charakteristika, včetně předem stanovených kritérií Chování ţáka ve škole a na akcích pořádaných školou se v případě pouţití klasifikace hodnotí na vysvědčení stupni: a) 1 - velmi dobré, b) 2 - uspokojivé, c) 3 - neuspokojivé. Klasifikaci chování ţáků navrhuje třídní učitel po projednání s učiteli, kteří ve třídě vyučují, a s ostatními učiteli a rozhoduje o ní ředitel po projednání v pedagogické radě. Pokud třídní učitel tento postup nedodrţí, mají moţnost podat návrh na pedagogické radě i další vyučující. Kritériem pro klasifikaci chování je dodrţování pravidel chování (školní řád) včetně dodrţování vnitřního řádu školy během klasifikačního období. Při klasifikaci chování se přihlíţí k věku, morální a rozumové vyspělosti ţáka; k uděleným opatřením k posílení kázně se přihlíţí pouze tehdy, jestliţe tato opatření byla neúčinná. Kritéria pro jednotlivé stupně klasifikace chování jsou následující: Stupeň 1 (velmi dobré): ţák uvědoměle dodrţuje pravidla chování a ustanovení vnitřního řádu školy. Méně závaţných přestupků se dopouští ojediněle. Ţák je však přístupný výchovnému působení a snaţí se své chyby napravit. Stupeň 2 (uspokojivé): chování ţáka je v rozporu s pravidly chování a s ustanoveními vnitřního řádu školy. Ţák se dopustí závaţného přestupku proti pravidlům slušného chování nebo vnitřnímu řádu školy; nebo se opakovaně dopustí méně závaţných přestupků. Narušuje výchovně 294
vzdělávací činnost školy, ohroţuje bezpečnost a zdraví svoje nebo jiných osob. Ţák má 7 – 12 neomluvených hodin. Stupeň 3 (neuspokojivé): chování ţáka ve škole je v příkrém rozporu s pravidly slušného chování. Dopustí se takových závaţných přestupků proti vnitřnímu řádu školy nebo provinění, ţe je jimi váţně ohroţena výchova nebo bezpečnost a zdraví jiných osob. Záměrně narušuje hrubým způsobem výchovně vzdělávací činnost školy. Ţák má více neţ 13 neomluvených hodin. 2. Výsledky vzdělávání ţáka v jednotlivých povinných a nepovinných předmětech stanovených školním vzdělávacím programem a chování ţáka ve škole a na akcích pořádaných školou jsou v případě pouţití slovního hodnocení popsány tak, aby byla zřejmá úroveň vzdělání ţáka, které dosáhl zejména ve vztahu k očekávaným výstupům formulovaným v učebních osnovách jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu, k jeho vzdělávacím a osobnostním předpokladům a k věku ţáka. Slovní hodnocení zahrnuje posouzení výsledků vzdělávání ţáka v jejich vývoji, ohodnocení píle ţáka a jeho přístupu ke vzdělávání i v souvislostech, které ovlivňují jeho výkon, a naznačení dalšího rozvoje ţáka. Obsahuje také zdůvodnění hodnocení a doporučení, jak předcházet případným neúspěchům ţáka a jak je překonávat. 3. Výsledky vzdělávání ţáka v jednotlivých povinných a nepovinných předmětech stanovených školním vzdělávacím programem se v případě pouţití klasifikace hodnotí na vysvědčení stupni prospěchu: a) 1 - výborný, b) 2 - chvalitebný, c) 3 - dobrý, d) 4 - dostatečný, e) 5 - nedostatečný. 4. Při hodnocení touto stupnicí jsou výsledky vzdělávání ţáka a chování ţáka ve škole a na akcích pořádaných školou hodnoceny tak, aby byla zřejmá úroveň vzdělání ţáka, které dosáhl zejména vzhledem k očekávaným výstupům formulovaným v učebních osnovách jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu, k jeho vzdělávacím a osobnostním předpokladům a k věku ţáka. Klasifikace zahrnuje ohodnocení píle ţáka a jeho přístupu ke vzdělávání i v souvislostech, které ovlivňují jeho výkon. 5. Při hodnocení ţáka podle odstavců 1 a 3 se na prvním stupni pouţije pro zápis stupně hodnocení číslice, na druhém stupni se pouţije slovní označení stupně hodnocení podle odstavců 1 a 3. 6. Celkové hodnocení ţáka se na vysvědčení vyjadřuje stupni: a) prospěl(a) s vyznamenáním, b) prospěl(a), 295
c) neprospěl(a). 7. Ţák je hodnocen stupněm a) prospěl(a) s vyznamenáním, není-li v ţádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu horším neţ 2 - chvalitebný, průměr stupňů prospěchu ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem není vyšší neţ 1,5 a jeho chování je hodnoceno stupněm velmi dobré, b) prospěl(a), není-li v ţádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 - nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením, c) neprospěl(a), je-li v některém z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 - nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením. 8. Výsledky práce v zájmových útvarech organizovaných školou se v případě pouţití klasifikace hodnotí na vysvědčení stupni: a) pracoval(a) úspěšně, b) pracoval(a). 9. Při hodnocení ţáků, kteří nejsou státními občany České republiky a plní v České republice povinnou školní docházku, se dosaţená úroveň znalosti českého jazyka povaţuje za závaţnou souvislost, která ovlivňuje výkon ţáka. Při hodnocení těchto ţáků ze vzdělávacího obsahu vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura určeného Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání se na konci tří po sobě jdoucích pololetí po zahájení docházky do školy v České republice vţdy povaţuje dosaţená úroveň znalosti českého jazyka za závaţnou souvislost, která ovlivňuje výkon ţáka. 10. Stupně hodnocení prospěchu v případě pouţití klasifikace a jejich charakteristika, včetně předem stanovených kritérií
Pro potřeby klasifikace se předměty dělí do tří skupin:
- předměty s převahou teoretického zaměření, - předměty s převahou praktických činností a - předměty s převahou výchovného a uměleckého odborného zaměření. Kritéria pro jednotlivé klasifikační stupně jsou formulována především pro celkovou klasifikaci. Učitel však nepřeceňuje ţádné z uvedených kritérií, posuzuje ţákovy výkony komplexně, v souladu se specifikou předmětu. 10.1. Klasifikace ve vyučovacích předmětech s převahou teoretického zaměření 296
Převahu teoretického zaměření mají jazykové, společenskovědní, přírodovědné předměty a matematika. Při klasifikaci výsledků ve vyučovacích předmětech s převahou teoretického zaměření se v souladu s poţadavky učebních osnov hodnotí: - ucelenost, přesnost a trvalost osvojení poţadovaných poznatků, faktů, pojmů, definic, zákonitostí a vztahů, kvalita a rozsah získaných dovedností vykonávat poţadované intelektuální a motorické činnosti, - schopnost uplatňovat osvojené poznatky a dovednosti při řešení teoretických a praktických úkolů, při výkladu a hodnocení společenských a přírodních jevů a zákonitostí, - kvalita myšlení, především jeho logika, samostatnost a tvořivost, - aktivita v přístupu k činnostem, zájem o ně a vztah k nim, - přesnost, výstiţnost a odborná i jazyková správnost ústního a písemného projevu, - kvalita výsledků činností, - osvojení účinných metod samostatného studia. Výchovně vzdělávací výsledky se klasifikují podle těchto kritérií: Stupeň 1 (výborný) Ţák ovládá poţadované poznatky, fakta, pojmy, definice a zákonitosti uceleně, přesně a úplně a chápe vztahy mezi nimi. Pohotově vykonává poţadované intelektuální a motorické činnosti. Samostatně a tvořivě uplatňuje osvojené poznatky a dovednosti při řešení teoretických a praktických úkolů, při výkladu a hodnocení jevů a zákonitostí. Myslí logicky správně, zřetelně se u něho projevuje samostatnost a tvořivost. Jeho ústní a písemný projev je správný, přesný a výstiţný. Grafický projev je přesný a estetický. Výsledky jeho činnosti jsou kvalitní, pouze s menšími nedostatky. Je schopen samostatně studovat vhodné texty. Stupeň 2 (chvalitebný) Ţák ovládá poţadované poznatky, fakta, pojmy, definice a zákonitosti v podstatě uceleně, přesně a úplně. Pohotově vykonává poţadované intelektuální a motorické činnosti. Samostatně a produktivně nebo podle menších podnětů učitele uplatňuje osvojené poznatky a dovednosti při řešení teoretických a praktických úkolů, při výkladu a hodnocení jevů a zákonitostí. Myslí správně, v jeho myšlení se projevuje logika a tvořivost. Ústní a písemný projev mívá menší nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstiţnosti. Kvalita výsledků činnosti je zpravidla bez podstatných nedostatků. Grafický projev je estetický, bez větších nepřesností. Je schopen samostatně nebo s menší pomocí studovat vhodné texty. Stupeň 3 (dobrý)
297
Ţák má v ucelenosti, přesnosti a úplnosti osvojení si poţadovaných poznatků, faktů, pojmů, definic a zákonitostí nepodstatné mezery. Při vykonávání poţadovaných intelektuálních a motorických činností projevuje nedostatky. Podstatnější nepřesnosti a chyby dovede za pomoci učitele korigovat. V uplatňování osvojených poznatků a dovedností při řešení teoretických a praktických úkolů se dopouští chyb. Uplatňuje poznatky a provádí hodnocení jevů a zákonitostí podle podnětů učitele. Jeho myšlení je vcelku správné, ale málo tvořivé, v jeho logice se vyskytují chyby. V ústním a písemném projevu má nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstiţnosti. V kvalitě výsledků jeho činnosti se projevují častější nedostatky, grafický projev je méně estetický a má menší nedostatky. Je schopen samostatně studovat podle návodu učitele. Stupeň 4 (dostatečný) Ţák má v ucelenosti, přesnosti a úplnosti osvojení si poţadovaných poznatků závaţné mezery. Při provádění poţadovaných intelektuálních a motorických činností je málo pohotový a má větší nedostatky. V uplatňování osvojených poznatků a dovedností při řešení teoretických a praktických úkolů se vyskytují závaţné chyby. Při vyuţívání poznatků pro výklad a hodnocení jevů je nesamostatný. V logice myšlení se vyskytují závaţné chyby, myšlení není tvořivé. Jeho ústní a písemný projev má váţné nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstiţnosti.V kvalitě výsledků jeho činnosti a v grafickém projevu se projevují nedostatky, grafický projev je málo estetický. Závaţné nedostatky a chyby dovede ţák s pomocí učitele opravit. Při samostatném studiu má velké těţkosti. Stupeň 5 (nedostatečný) Ţák si poţadované poznatky neosvojil uceleně, přesně a úplně, má v nich závaţné a značné mezery. Jeho dovednost vykonávat poţadované intelektuální a motorické činnosti má velmi podstatné nedostatky. V uplatňování osvojených vědomostí a dovedností při řešení teoretických a praktických úkolů se vyskytují velmi závaţné chyby. Při výkladu a hodnocení jevů a zákonitostí nedovede své vědomosti uplatnit ani s podněty učitele. Neprojevuje samostatnost v myšlení, vyskytují se u něho časté logické nedostatky. V ústním a písemném projevu má závaţné nedostatky ve správnosti, přesnosti i výstiţnosti. Kvalita výsledků jeho činnosti a grafický projev mají váţné nedostatky. Závaţné nedostatky a chyby nedovede opravit ani s pomocí učitele. Nedovede samostatně studovat. 10.2 Klasifikace ve vyučovacích předmětech s převahou praktického zaměření. Převahu praktické činnosti mají v základní škole pracovní vyučování, praktika, základy techniky, domácí nauky. Při klasifikaci v předmětech uvedených v s převahou praktického zaměření v souladu s poţadavky učebních osnov se hodnotí: - vztah k práci, k pracovnímu kolektivu a k praktickým činnostem, - osvojení praktických dovedností a návyků, zvládnutí účelných způsobů práce, - vyuţití získaných teoretických vědomostí v praktických činnostech, - aktivita, samostatnost, tvořivost, iniciativa v praktických činnostech, 298
- kvalita výsledků činností, - organizace vlastní práce a pracoviště, udrţování pořádku na pracovišti, - dodrţování předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a péče o ţivotní prostředí, - hospodárné vyuţívání surovin, materiálů, energie, překonávání překáţek v práci, - obsluha a údrţba laboratorních zařízení a pomůcek, nástrojů, nářadí a měřidel. Výchovně vzdělávací výsledky se klasifikují podle těchto kritérií: Stupeň 1 ( výborný) Ţák soustavně projevuje kladný vztah k práci, k pracovnímu kolektivu a k praktickým činnostem. Pohotově, samostatně a tvořivě vyuţívá získané teoretické poznatky při praktické činnosti. Praktické činnosti vykonává pohotově, samostatně uplatňuje získané dovednosti a návyky. Bezpečně ovládá postupy a způsoby práce; dopouští se jen menších chyb, výsledky jeho práce jsou bez závaţnějších nedostatků. Účelně si organizuje vlastní práci, udrţuje pracoviště v pořádku. Uvědoměle dodrţuje předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a aktivně se stará o ţivotní prostředí. Hospodárně vyuţívá suroviny, materiál, energii. Vzorně obsluhuje a udrţuje laboratorní zařízení a pomůcky, nástroje, nářadí a měřidla. Aktivně překonává vyskytující se překáţky. Stupeň 2 (chvalitebný) Ţák projevuje kladný vztah k práci, k pracovnímu kolektivu a k praktickým činnostem. Samostatně, ale méně tvořivě a s menší jistotou vyuţívá získané teoretické poznatky při praktické činnosti. Praktické činnosti vykonává samostatně, v postupech a způsobech práce se nevyskytují podstatné chyby. Výsledky jeho práce mají drobné nedostatky. Účelně si organizuje vlastní práci, pracoviště udrţuje v pořádku. Uvědoměle udrţuje předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a stará se o ţivotní prostředí. Při hospodárném vyuţívání surovin, materiálů a energie se dopouští malých chyb. Laboratorní zařízení a pomůcky, nástroje, nářadí a měřidla obsluhuje a udrţuje s drobnými nedostatky. Překáţky v práci překonává s občasnou pomocí učitele. Stupeň 3 (dobrý) Ţák projevuje vztah k práci, k pracovnímu kolektivu a k praktickým činnostem s menšími výkyvy. Za pomocí učitele uplatňuje získané teoretické poznatky při praktické činnosti. V praktických činnostech se dopouští chyb a při postupech a způsobech práce potřebuje občasnou pomoc učitele. Výsledky práce mají nedostatky. Vlastní práci organizuje méně účelně, udrţuje pracoviště v pořádku. Dodrţuje předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a v malé míře přispívá k tvorbě a ochraně ţivotního prostředí. Na podněty učitele je schopen hospodárně vyuţívat suroviny, materiály a energii. K údrţbě laboratorních zařízení, přístrojů, nářadí a měřidel musí být částečně podněcován. Překáţky v práci překonává jen s častou pomocí učitele. Stupeň 4 (dostatečný)
299
Ţák pracuje bez zájmu a vztahu k práci, k pracovnímu kolektivu a praktickým činnostem. Získané teoretické poznatky dovede vyuţít při praktické činnosti jen za soustavné pomoci učitele. V praktických činnostech, dovednostech a návycích se dopouští větších chyb. Při volbě postupů a způsobů práce potřebuje soustavnou pomoc učitele. Ve výsledcích práce má závaţné nedostatky. Práci dovede organizovat za soustavné pomoci učitele, méně dbá o pořádek na pracovišti. Méně dbá na dodrţování předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a o ţivotní prostředí. Porušuje zásady hospodárnosti vyuţívání surovin, materiálů a energie. V obsluze a údrţbě laboratorních zařízení a pomůcek, přístrojů, nářadí a měřidel se dopouští závaţných nedostatků. Překáţky v práci překonává jen s pomocí učitele. Stupeň 5 (nedostatečný) Ţák neprojevuje zájem o práci a vztah k ní, ani k pracovnímu kolektivu a k praktickým činnostem. Nedokáţe ani s pomocí učitele uplatnit získané teoretické poznatky při praktické činnosti. V praktických činnostech, dovednostech a návycích má podstatné nedostatky. Nedokáţe postupovat při práci ani s pomocí učitele. Výsledky jeho práce jsou nedokončené, neúplné, nepřesné, nedosahují předepsané ukazatele. Práci na pracovišti si nedokáţe zorganizovat, nedbá na pořádek na pracovišti. Neovládá předpisy o ochraně zdraví při práci a nedbá na ochranu ţivotního prostředí. Nevyuţívá hospodárně surovin, materiálů a energie. V obsluze a údrţbě laboratorních zařízení a pomůcek, přístrojů a nářadí, nástrojů a měřidel se dopouští závaţných nedostatků. 10.3 Klasifikace ve vyučovacích předmětech s převahou výchovného zaměření Převahu výchovného zaměření mají: výtvarná výchova, hudební výchova a zpěv, tělesná a sportovní výchova. Ţák zařazený do zvláštní tělesné výchovy se při částečném uvolnění nebo úlevách doporučených lékařem klasifikuje s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu. Při klasifikaci v předmětech s převahou výchovného zaměření se v souladu s poţadavky učebních osnov hodnotí: - stupeň tvořivosti a samostatnosti projevu, - osvojení potřebných vědomostí, zkušeností, činností a jejich tvořivá aplikace, - poznání zákonitostí daných činností a jejich uplatňování ve vlastní činnosti, - kvalita projevu, - vztah ţáka k činnostem a zájem o ně, - estetické vnímání, přístup k uměleckému dílu a k estetice ostatní společnosti, - v tělesné výchově s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu ţáka všeobecná, tělesná zdatnost, výkonnost a jeho péče o vlastní zdraví.
300
Výchovně vzdělávací výsledky se klasifikují podle těchto kritérií: Stupeň 1 (výborný) Ţák je v činnostech velmi aktivní. Pracuje tvořivě, samostatně, plně vyuţívá své osobní předpoklady a velmi úspěšně podle poţadavků osnov je rozvíjí v individuálních a kolektivních projevech. Jeho projev je esteticky působivý, originální, procítěný, v hudební a tělesné výchově přesný. Osvojené vědomosti, dovednosti a návyky aplikuje tvořivě. Má výrazně aktivní zájem o umění, estetiku, brannost a tělesnou kulturu a projevuje k nim aktivní vztah. Úspěšně rozvíjí svůj estetický vkus a tělesnou zdatnost. Stupeň 2 (chvalitebný) Ţák je v činnostech aktivní, tvořivý, převáţně samostatný na základě vyuţívání svých osobních předpokladů, které úspěšně rozvíjí v individuálním a kolektivním projevu. Jeho projev je esteticky působivý a má jen menší nedostatky z hlediska poţadavků osnov.Ţák tvořivě aplikuje osvojené vědomosti, dovednosti a návyky v nových úkolech. Má aktivní zájem o umění, o estetiku a tělesnou zdatnost. Rozvíjí si v poţadované míře estetický vkus, brannost a tělesnou zdatnost. Stupeň 3 (dobrý) Ţák je v činnostech méně aktivní, tvořivý, samostatný a pohotový. Nevyuţívá dostatečně své schopnosti v individuální a kolektivním projevu. Jeho projev je málo působivý, dopouští se v něm chyb. Jeho vědomosti a dovednosti mají četnější mezery a při jejich aplikaci potřebuje pomoc učitele. Nemá dostatečný aktivní zájem o umění, estetiku a tělesnou kulturu. Nerozvíjí v poţadované míře svůj estetický vkus a tělesnou zdatnost. Stupeň 4 (dostatečný) Ţák je v činnostech málo aktivní a tvořivý. Rozvoj jeho schopností a jeho projev jsou málo uspokojivé. Úkoly řeší s častými chybami. Vědomosti a dovednosti aplikuje jen se značnou pomocí učitele. Projevuje velmi malou snahu a zájem o činnosti, nerozvíjí dostatečně svůj estetický vkus a tělesnou zdatnost. Stupeň 5 (nedostatečný) Ţák je v činnostech převáţně pasivní. Rozvoj jeho schopností je neuspokojivý. Jeho projev je povětšině chybný a nemá estetickou hodnotu. Minimální osvojené vědomosti a dovednosti nedovede aplikovat. Neprojevuje zájem o práci a nevyvíjí úsilí rozvíjet svůj estetický vkus a tělesnou zdatnost. 11. Zásady pro pouţívání slovního hodnocení včetně předem stanovených kritérií 11.1. O slovním hodnocení výsledků vzdělávání ţáka na vysvědčení rozhoduje ředitelka školy se souhlasem školské rady a po projednání v pedagogické radě.
301
11.2. Třídní učitel po projednání s vyučujícími ostatních předmětů převede slovní hodnocení do klasifikace nebo klasifikaci do slovního hodnocení v případě přestupu ţáka na školu, která hodnotí odlišným způsobem, a to na ţádost této školy nebo zákonného zástupce ţáka. 11.3. Je-li ţák hodnocen slovně, převede třídní učitel po projednání s vyučujícími ostatních předmětů slovní hodnocení do klasifikace pro účely přijímacího řízení ke střednímu vzdělávání. 11.4. U ţáka s vývojovou poruchou učení rozhodne ředitelka školy o pouţití slovního hodnocení na základě ţádosti zákonného zástupce ţáka. 11.5. Výsledky vzdělávání ţáka v jednotlivých povinných a nepovinných předmětech stanovených školním vzdělávacím programem a chování ţáka ve škole a na akcích pořádaných školou jsou v případě pouţití slovního hodnocení popsány tak, aby byla zřejmá úroveň vzdělání ţáka, které dosáhl zejména ve vztahu k očekávaným výstupům formulovaným v učebních osnovách jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu, k jeho vzdělávacím a osobnostním předpokladům a k věku ţáka. Slovní hodnocení zahrnuje posouzení výsledků vzdělávání ţáka v jejich vývoji, ohodnocení píle ţáka a jeho přístupu ke vzdělávání i v souvislostech, které ovlivňují jeho výkon, a naznačení dalšího rozvoje ţáka. Obsahuje také zdůvodnění hodnocení a doporučení, jak předcházet případným neúspěchům ţáka a jak je překonávat. 11.6. Zásady pro vzájemné převedení klasifikace a slovního hodnocení Prospěch Ovládnutí učiva 1 – výborný 2 – chvalitebný 3 – dobrý 4 – dostatečný 5 - nedostatečný
ovládá bezpečně ovládá v podstatě ovládá ovládá se značnými mezerami neovládá
Myšlení 1 – výborný 2 – chvalitebný 3 – dobrý 4 – dostatečný 5 - nedostatečný
pohotový, bystrý, dobře chápe souvislosti, samostatný uvaţuje celkem samostatně menší samostatnost v myšlení nesamostatné myšlení, pouze s nápovědou odpovídá nesprávně i na návodné otázky
Vyjadřování 1 – výborný 2 – chvalitebný 3 – dobrý 4 – dostatečný 5 - nedostatečný Celková aplikace vědomostí 1 – výborný
výstiţné a poměrně přesné celkem výstiţné myšlenky vyjadřuje ne dost přesně myšlenky vyjadřuje se značnými obtíţemi nedokáţe se samostatně vyjádřit, i na návodné otázky odpovídá nesprávně uţívá vědomostí a spolehlivě a uvědoměle dovedností, pracuje samostatně, přesně a s jistotou 302
2 – chvalitebný
4 – dostatečný 5 - nedostatečný
dovede pouţívat vědomosti a dovednosti při řešení úkolů, dopouští se jen menších chyb řeší úkoly s pomocí učitele a s touto pomocí snadno překonává potíţe a odstraňuje chyby dělá podstatné chyby, nesnadno je překonává praktické úkoly nedokáţe splnit ani s pomocí
Aktivita, zájem o učení 1 – výborný 2 – chvalitebný 3 – dobrý 4 – dostatečný 5 - nedostatečný
aktivní, učí se svědomitě a se zájmem učí se svědomitě k učení a práci nepotřebuje větších podnětů malý zájem o učení, potřebuje stálé podněty pomoc a pobízení k učení jsou zatím neúčinné
3 – dobrý
Chování 1 – velmi dobré
2 - uspokojivé
3 - neuspokojivé
Uvědoměle dodrţuje pravidla chování a ustanovení vnitřního řádu školy. Méně závaţných přestupků se dopouští ojediněle. Ţák je však přístupný výchovnému působení a snaţí se své chyby napravit. Chování ţáka je v rozporu s pravidly chování a s ustanoveními vnitřního řádu školy. Ţák se dopustí závaţného přestupku proti pravidlům slušného chování nebo vnitřnímu řádu školy; nebo se opakovaně dopustí méně závaţných přestupků. Narušuje výchovně vzdělávací činnost školy. Ohroţuje bezpečnost a zdraví svoje nebo jiných osob. Chování ţáka ve škole je v příkrém rozporu s pravidly slušného chování. Dopustí se takových závaţných přestupků proti školnímu řádu nebo provinění, ţe je jimi váţně ohroţena výchova nebo bezpečnost a zdraví jiných osob. Záměrně narušuje hrubým způsobem výchovně vzdělávací činnost školy.
12. Způsob hodnocení ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami 1. Způsob hodnocení a klasifikace ţáka vychází ze znalosti příznaků postiţení a uplatňuje se ve všech vyučovacích předmětech, ve kterých se projevuje postiţení ţáka, a na obou stupních základní školy. 2. Při způsobu hodnocení a klasifikaci ţáků pedagogičtí pracovníci zvýrazňují motivační sloţku hodnocení, hodnotí jevy, které ţák zvládl. Při hodnocení se doporučuje uţívat různých forem hodnocení, např. bodové ohodnocení, hodnocení s uvedením počtu chyb apod. 3. Při klasifikaci ţáků se doporučuje upřednostnit širší slovní hodnocení. Způsob hodnocení projedná třídní učitel a výchovný poradce s ostatními vyučujícími.
303
4. Třídní učitel sdělí vhodným způsobem ostatním ţákům ve třídě podstatu individuálního přístupu a způsobu hodnocení a klasifikace ţáka. 5. Vyučující respektuje doporučené způsoby práce a hodnocení ţáka, popsané ve zprávě o psychologickém vyšetření. Volí takové způsoby prověřování znalostí ţáka, ve kterých se co nejméně projevuje zdravotní postiţení (např. doplňování jevů místo diktátů, ústní zkoušení místo písemných prací či naopak, zkrácený rozsah písemných prací,…). 6. Podle druhu postiţení vyuţívá speciální metody, postupy, formy a prostředky vzdělávání a hodnocení, kompenzační, rehabilitační a učební pomůcky, speciální učebnice a didaktické materiály.
III. Podrobnosti o komisionálních a opravných zkouškách Komisionální zkoušky 1. Komisi pro přezkoušení ţáka jmenuje ředitel školy; v případě, ţe je vyučujícím ředitel, jmenuje komisi krajský úřad. 2. Komise je tříčlenná a tvoří ji: ·
předseda, kterým je ředitel školy, popřípadě jím pověřený učitel, nebo v případě, ţe vyučujícím daného předmětu je ředitel školy, krajským úřadem jmenovaný jiný pedagogický pracovník školy,
·
zkoušející, kterým je učitel vyučující daný předmět ve třídě, do níţ je ţák zařazen, popřípadě jiný vyučující daného předmětu,
·
přísedící, kterým je jiný vyučující daného předmětu nebo předmětu stejné vzdělávací oblasti podle RVP ZV.
3. Výsledek přezkoušení jiţ nelze napadnout novou ţádostí o přezkoušení. Výsledek přezkoušení stanoví komise hlasováním. Výsledek přezkoušení se vyjádří slovním hodnocením nebo stupněm prospěchu. Ředitel školy sdělí výsledek přezkoušení prokazatelným způsobem ţákovi a zákonnému zástupci ţáka. V případě změny hodnocení na konci prvního nebo druhého pololetí se ţákovi vydá nové vysvědčení. 4. O přezkoušení se pořizuje protokol, který se stává součástí dokumentace školy. 5. Ţák můţe v jednom dni vykonat přezkoušení pouze z jednoho předmětu. Není-li moţné ţáka ze závaţných důvodů ve stanoveném termínu přezkoušet, stanoví orgán jmenující komisi náhradní termín přezkoušení. 6. Konkrétní obsah a rozsah přezkoušení stanoví ředitel školy v souladu se školním vzdělávacím programem. 7. Vykonáním přezkoušení není dotčena moţnost vykonat opravnou zkoušku.
Opravné zkoušky
304
1. Ţáci devátých ročníků a ţáci, kteří na daném stupni základní školy dosud neopakovali ročník, kteří na konci druhého pololetí neprospěli nejvýše ze dvou povinných předmětů s výjimkou předmětů výchovného zaměření, konají opravné zkoušky. 2. Opravné zkoušky se konají nejpozději do konce příslušného školního roku v termínu stanoveném ředitelem školy. Ţák můţe v jednom dni skládat pouze jednu opravnou zkoušku. Opravné zkoušky jsou komisionální. 3. Ţák, který nevykoná opravnou zkoušku úspěšně nebo se k jejímu konání nedostaví, neprospěl. Ze závaţných důvodů můţe ředitel školy ţákovi stanovit náhradní termín opravné zkoušky nejpozději do 15. září následujícího školního roku. Do té doby je ţák zařazen do nejbliţšího vyššího ročníku, popřípadě znovu do devátého ročníku. 4. V odůvodněných případech můţe krajský úřad rozhodnout o konání opravné zkoušky a komisionálního přezkoušení na jiné základní škole. Zkoušky se na ţádost krajského úřadu účastní školní inspektor.
Dodatečné přezkoušení Dodatečné přezkoušení koná ţák, který nemá dostatečný počet známek ve srovnání s ostatními ţáky třídy z důvodu vysoké absence. Nadměrná jednorázová absence nesmí činit více neţ 25% z celkového počtu vyučovacích hodin za pololetí. Výjimku tvoří vysoká absence z důvodu závaţnějšího a dlouhodobějšího onemocnění, pobyt v nemocnici apod. O dodatečném přezkoušení rozhoduje pedagogická rada a vykonávají jej učitelé příslušných předmětů.
IV. Způsob získávání podkladů pro hodnocení 1. Při celkové klasifikaci přihlíţí učitel k věkovým zvláštnostem ţáka i k tomu, ţe ţák mohl v průběhu klasifikačního období zakolísat v učebních výkonech pro určitou indispozici. 2. Hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání a chování ţáků pedagogickými pracovníky je jednoznačné, srozumitelné, srovnatelné s předem stanovenými kritérii, věcné, všestranné, pedagogicky zdůvodněné, odborně správné a doloţitelné. 3. Podklady pro hodnocení a klasifikaci získávají vyučující zejména: soustavným diagnostickým pozorováním ţáků, sledováním jeho výkonů a připravenosti na vyučování, různými druhy zkoušek (písemné, ústní, grafické, praktické, pohybové,...), kontrolními písemnými pracemi, analýzou výsledků různých činností ţáků, konzultacemi s ostatními vyučujícími a podle potřeby i psychologickými a zdravotnickými pracovníky. 4. Ţák 2. aţ 9. ročníku základní školy musí mít z kaţdého předmětu alespoň dvě známky za kaţdé pololetí, z toho nejméně jednu za ústní zkoušení. Známky získávají vyučující průběţně během celého klasifikačního období. Není přípustné ústně přezkušovat ţáky koncem klasifikačního období z látky celého tohoto období. Zkoušení je prováděno zásadně před kolektivem třídy, nepřípustné je individuální přezkušování po vyučování v kabinetech. Výjimka je moţná jen při diagnostikované vývojové poruše, kdy je tento způsob doporučen ve zprávě psychologa. 305
5. Učitel oznamuje ţákovi výsledek kaţdé klasifikace, klasifikaci zdůvodňuje a poukazuje na klady a nedostatky hodnocených projevů, výkonů, výtvorů. Po ústním vyzkoušení oznámí učitel ţákovi výsledek hodnocení okamţitě. Výsledky hodnocení písemných zkoušek a prací a praktických činností oznámí ţákovi nejpozději do 14 dnů. Učitel sděluje všechny známky, které bere v úvahu při celkové klasifikaci, zástupcům ţáka a to zejména prostřednictvím zápisů do ţákovské kníţky - současně se sdělováním známek ţákům. 6. Kontrolní písemné práce a další druhy zkoušek rozvrhne učitel rovnoměrně na celý školní rok, aby se nadměrně nenahromadily v určitých obdobích. 7. O termínu písemné zkoušky, která má trvat více neţ 25 minut, informuje vyučující ţáky dostatečně dlouhou dobu předem. Ostatní vyučující o tom informuje formou zápisu do třídní knihy. V jednom dni mohou ţáci konat jen jednu zkoušku uvedeného charakteru. 8. Učitel je povinen vést soustavnou evidenci o kaţdé klasifikaci ţáka průkazným způsobem tak, aby mohl vţdy doloţit správnost celkové klasifikace ţáka i způsob získání známek (ústní zkoušení, písemné,...). V případě dlouhodobé nepřítomnosti nebo rozvázání pracovního poměru v průběhu klasifikačního období předá tento klasifikační přehled zastupujícímu učiteli nebo vedení školy. 9. Vyučující zajistí zapsání známek také do třídního katalogu a dbá o jejich úplnost. Do katalogu jsou zapisovány známky z jednotlivých předmětů, udělená výchovná opatření a další údaje o chování ţáka, jeho pracovní aktivitě a činnosti ve škole. 10. Klasifikační stupeň určí učitel, který vyučuje příslušnému předmětu. Při dlouhodobějším pobytu ţáka mimo školu (lázeňské léčení, léčebné pobyty, dočasné umístění v ústavech, apod.) vyučující respektuje známky ţáka, které škole sdělí škola při instituci, kde byl ţák umístěn; ţák se znovu nepřezkušuje. 11. Při určování stupně prospěchu v jednotlivých předmětech na konci klasifikačního období se hodnotí kvalita práce a učební výsledky, jichţ ţák dosáhl za celé klasifikační období. Stupeň prospěchu se neurčuje na základě průměru z klasifikace za příslušné období. Výsledná známka za klasifikační období musí odpovídat známkám, které ţák získal a které byly sděleny rodičům. 12. Případy zaostávání ţáků v učení a nedostatky v jejich chování se projednají v pedagogické radě, a to zpravidla k 15. listopadu a 15. dubnu. 13. Na konci klasifikačního období, v termínu, který určí ředitel školy, nejpozději však 48 hodin před jednáním pedagogické rady o klasifikaci, zapíší učitelé příslušných předmětů číslicí výsledky celkové klasifikace do třídního výkazu a připraví návrhy na umoţnění opravných zkoušek, na klasifikaci v náhradním termínu apod. 14. Zákonné zástupce ţáka informuje o prospěchu a chování ţáka: třídní učitel a učitelé jednotlivých předmětů v polovině prvního a druhého pololetí; třídní učitel nebo učitel, jestliţe o to zákonní zástupci ţáka poţádají. 15. Informace jsou rodičům předávány převáţně při osobním jednání na třídních schůzkách nebo hovorových hodinách, na které jsou rodiče písemně zváni. Rodičům, kteří se nemohli dostavit na 306
školou určený termín, poskytnou vyučující moţnost individuální konzultace. Údaje o klasifikaci a hodnocení chování ţáka jsou sdělovány pouze zástupcům ţáka, nikoli veřejně. 16. V případě mimořádného zhoršení prospěchu ţáka informuje rodiče vyučující předmětu bezprostředně a prokazatelným způsobem. 17. Pokud je klasifikace ţáka stanovena na základě písemných nebo grafických prací, vyučující tyto práce uschovávají po dobu, během které se klasifikace ţáka určuje nebo ve které se k ní mohou zákonní zástupci ţáka odvolat - tzn. celý školní rok včetně hlavních prázdnin, v případě ţáků s odloţenou klasifikací nebo opravnými zkouškami aţ do 30.10. dalšího školního roku. Opravené písemné práce musí být předloţeny všem ţákům a na poţádání ve škole také rodičům. 18. Vyučující dodrţují zásady pedagogického taktu, zejména - neklasifikují ţáky ihned po jejich návratu do školy po nepřítomnosti delší neţ jeden týden, - ţáci nemusí dopisovat do sešitů látku za dobu nepřítomnosti, pokud to není jediný zdroj informací, - účelem zkoušení není nacházet mezery ve vědomostech ţáka, ale hodnotit to, co umí, - učitel klasifikuje jen probrané učivo, zadávání nové látky k samostatnému nastudování celé třídě není přípustné, - před prověřováním znalostí musí mít ţáci dostatek času k naučení, procvičení a zaţití učiva. - prověřování znalostí provádět aţ po dostatečném procvičení učiva. 19. Třídní učitelé (výchovný poradce) jsou povinni seznamovat ostatní vyučující s doporučením psychologických vyšetření, které mají vztah ke způsobu hodnocení a klasifikace ţáka a způsobu získávání podkladů. Údaje o nových vyšetřeních jsou součástí zpráv učitelů (nebo výchovného poradce) na pedagogické radě. 20. Klasifikace chování a) Klasifikaci chování ţáků navrhuje třídní učitel po projednání s učiteli, kteří ve třídě vyučují, a s ostatními učiteli a rozhoduje o ni ředitel po projednání v pedagogické radě. Pokud třídní učitel tento postup nedodrţí, mají moţnost podat návrh na pedagogické radě i další vyučující. Kritériem pro klasifikaci chování je dodrţování pravidel chování (školní řád) včetně dodrţování vnitřního řádu školy během klasifikačního období). b) Při klasifikaci chování se přihlíţí k věku, morální a rozumové vyspělosti ţáka; k uděleným opatřením k posílení kázně se přihlíţí pouze tehdy, jestliţe tato opatření byla neúčinná. Kritéria pro jednotlivé stupně klasifikace chování jsou následující: Stupeň 1 (velmi dobré) Ţák uvědoměle dodrţuje pravidla chování a ustanovení vnitřního řádu školy. Méně závaţných přestupků se dopouští ojediněle. Ţák je však přístupný výchovnému působení a snaţí se své chyby napravit. Stupeň 2 (uspokojivé) Chování ţáka je v rozporu s pravidly chování a s ustanoveními vnitřního řádu školy. Ţák se dopustí závaţného přestupku proti pravidlům slušného chování nebo vnitřnímu řádu školy; nebo se opakovaně dopustí méně závaţných přestupků. Zpravidla se přes důtku třídního učitele školy dopouští dalších přestupků, narušuje výchovně vzdělávací činnost školy. Ohroţuje bezpečnost a zdraví svoje nebo jiných osob. Ţák má 7 – 12 neomluvených hodin.
307
Stupeň 3 (neuspokojivé) Chování ţáka ve škole je v příkrém rozporu s pravidly slušného chování. Dopustí se takových závaţných přestupků proti školnímu řádu nebo provinění, ţe je jimi váţně ohroţena výchova nebo bezpečnost a zdraví jiných osob. Záměrně narušuje hrubým způsobem výchovně vzdělávací činnost školy. Zpravidla se přes důtku ředitele školy dopouští dalších přestupků. Ţák má 13 a více neomluvených hodin.
V. Způsob hodnocení ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami 1.Dítětem, ţákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami je osoba se zdravotním postiţením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním.Zdravotním postiţením je pro účely školských přepisů mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postiţení, vady řeči, souběţné postiţení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování. Zdravotním znevýhodněním zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyţadují zohlednění při vzdělávání. Sociálním znevýhodněním je rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohroţení sociálně patologickými jevy, nařízená ústavní výchova nebo uloţená ochranná výchova, nebo postavení azylanta a účastníka řízení o udělení azylu na území České republiky. 2. Děti, ţáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vytvoření nezbytných podmínek při vzdělávání i klasifikaci a hodnocení. 3. Při hodnocení ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami se přihlíţí k povaze postiţení nebo znevýhodnění. Vyučující respektují doporučení psychologických vyšetření ţáků a uplatňují je při klasifikaci a hodnocení chování ţáků a také volí vhodné a přiměřené způsoby získávání podkladů. 4.U ţáka s vývojovou poruchou učení rozhodne ředitel školy o pouţití slovního hodnocení na základě ţádosti zákonného zástupce ţáka. Výsledky vzdělávání ţáka v základní škole speciální se hodnotí slovně. 5. Pro zjišťování úrovně ţákových vědomostí a dovedností volí učitel takové formy a druhy zkoušení, které odpovídají schopnostem ţáka a na něţ nemá porucha negativní vliv. Kontrolní práce a diktáty píší tito ţáci po předchozí přípravě. Pokud je to nutné, nebude dítě s vývojovou poruchou vystavováno úkolům, v nichţ vzhledem k poruše nemůţe přiměřeně pracovat a podávat výkony odpovídající jeho předpokladům. 6. Vyučující klade důraz na ten druh projevu, ve kterém má ţák předpoklady podávat lepší výkony. Při klasifikaci se nevycházím z prostého počtu chyb, ale z počtu jevů, které ţák zvládl. 7. Klasifikace byla provázena hodnocením, t.j. vyjádřením pozitivních stránek výkonu, objasněním podstaty neúspěchu, návodem, jak mezery a nedostatky překonávat, 8. Všechna navrhovaná pedagogická opatření se zásadně projednávají s rodiči a jejich souhlasný či nesouhlasný názor je respektován.
308
9. V hodnocení se přístup vyučujícího zaměřuje na pozitivní výkony ţáka a tím na podporu jeho poznávací motivace k učení namísto jednostranného zdůrazňování chyb. 9. Vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami a ţáků nadaných se řídí vyhláškou č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání, pokud není zvláštním právním předpisem stanoveno jinak. Hodnocení nadaných dětí, ţáků a studentů 1.Ředitel školy můţe mimořádně nadaného nezletilého ţáka přeřadit do vyššího ročníku bez absolvování předchozího ročníku. Podmínkou přeřazení je vykonání zkoušek z učiva nebo části učiva ročníku, který ţák nebo student nebude absolvovat. Obsah a rozsah zkoušek stanoví ředitel školy. 4. Individuálně vzdělávaný ţák koná za kaţdé pololetí zkoušky z příslušného učiva, a to ve škole, do níţ byl přijat k plnění povinné školní docházky. Nelze-li individuálně vzdělávaného ţáka hodnotit na konci příslušného pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení bylo provedeno nejpozději do dvou měsíců po skončení pololetí. Ředitel školy zruší povolení individuálního vzdělávání, pokud ţák na konci druhého pololetí příslušného školního roku neprospěl, nebo nelze-li ţáka hodnotit na konci pololetí ani v náhradním termínu.
309
Obsah: 1. Identifikační údaje
strana
2. Charakteristika školy 3. Charakteristika ŠVP
2 3 5
4. Učební plán
25
5. Učební osnovy
28
6. Hodnocení ţáků
291
310
