Koliková onemocnění ve vybraných chovech koní

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

Koliková onemocnění ve vybraných chovech koní Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Dr. Ing. Zdeněk Havlíček

Markéta Hégerová

Brno 2010

Mendelova univerzita v Brně Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

Agronomická fakulta 2009/2010

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor:

Název tématu:

Markéta Hégerová Zemědělské inženýrství Všeobecné zemědělství

Koliková onemocnění ve vybraných chovech koní

Rozsah práce:

50 stran + přílohy

Zásady pro vypracování: 1. 2. 3. 4. 5.

Provedení literární rešerše ze shromážděných pramenů k dané problematice. Budou shromážděny informace o výskytu kolikových onemocnění v minimálně pěti chovech koní. Bude provedena analýza výskytu pravých a nepravých kolik. Bude provedeno hodnocení faktorů vztahujících se k danému onemocnění. Zpracovaná data informace budou zpracovány formou diplomové práce.

Seznam odborné literatury: DIVERS, T. -- MAIR, T. Nemoci koní. Plzeň: Nakladatelství Medicus veterinarius, 1997. 192 s. ISBN 1-874545-74-X. PYCOCK, J. Veterinární problematika reprodukce a chovu koní. Londýn: Manson Publishing 2. Limited, 1997. 208 s. ISBN 1-874545-44-8. MAIR, T. S. Vnitřní nemoci koní: otázky a odpovědi ve veterinární medicíně. [Plzeň]: Medicus 3. veterinarius, 192 s. ISBN 80-903710-4-3. 4. ZEMAN, J. Zoohygiena. Brno: VFU, 1994. 205 s. MARVAN, F. Morfologie hospodářských zvířat. 3. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2003. 5. 303 s. ISBN 80-209-0319-4. 1.

Datum zadání diplomové práce:

říjen 2007

Termín odevzdání diplomové práce: duben 2010

Markéta Hégerová řešitelka

Dr. Ing. Zdeněk Havlíček vedoucí práce

prof. MVDr. Zbyšek Sládek, Ph.D. vedoucí ústavu

prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. děkan AF MENDELU

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Koliková onemocnění ve vybraných chovech koní vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF Mendelovy univerzity v Brně.

V Brně dne…………………………

Podpis diplomanta:………………………………………………

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala vedoucímu mé práce panu Dr. Ing. Zdeňku Havlíčkovi za cenné rady a připomínky k mé práci. Poděkování také patří všem majitelům a chovatelům koní, kteří mi ochotně vyplnili dotazník, dále paní MVDr. Beránkové za odbornou konzultaci. Díky patří také mé rodině a příteli za podporu během studia.

ABSTRAKT Hégerová, M. Koliková onemocnění ve vybraných chovech koní. Diplomová práce, Brno 2010. Hlavním cílem diplomové práce byla analýza kolik ve vybraných chovech koní a vliv různých faktorů na jejich výskyt. Analýza výskytu kolik byla provedena v osmi chovech u 61 koní za období 2008 – 2009. Objevilo se celkem 30 kolik, z toho byla v jednom případě kolika nepravá a 29 kolik pravých. Z výsledků vyplývá, že na výskyt kolik má výrazný vliv nepravidelný pohyb a pochybení v technologii krmení, zejména náhlá změna diety. Celkem 57 % kolik bylo zapříčiněno právě nepravidelným pohybem, náhlá změna krmiva se na výskytu kolik podílela 30 %.

Klíčová slova: koně, kolika, výživa, trávicí trakt.

ABSTRACT Hégerová, M. Colic diseases in selected horse breeds. Diploma Thesis, Brno 2010. The main objective of the diploma thesis was the analysis of colic in selected breeds of horses and the influence of various factors on their occurrence. Analysis of colic occurrence was done in the total of 8 breeds with the total of 61 horses in the period of 2008 – 2009. In total there were 30 occurrences of colic, of which one case was pseudocolic and 29 cases were a true colic. The result shows that the occurrence is significantly affected by irregular movement and mistakes in the feeding technology, particularly a sudden change in diet. In total, 57 % of colic occurrences were caused by irregular movement and 30 % by a sudden feeding change.

Key words: horses, colic, nutrition, digestive tract.

OBSAH 1

2

ÚVOD A CÍL PRÁCE ............................................................................... 8 1.1

ÚVOD ................................................................................................................. 8

1.2

CÍL PRÁCE .......................................................................................................... 9

LITERÁRNÍ PŘEHLED.......................................................................... 10 2.1

DEFINICE KOLIKY ............................................................................................. 10

2.2

STAVBA TRÁVICÍHO ÚSTROJÍ ............................................................................ 10

2.2.1

Dutina ústní ............................................................................................... 10

2.2.2

Hltan.......................................................................................................... 11

2.2.3

Jícen .......................................................................................................... 11

2.2.4

Žaludek ..................................................................................................... 11

2.2.5

Tenké střevo .............................................................................................. 12

2.2.6

Tlusté střevo .............................................................................................. 12

2.3

ROZDĚLENÍ KOLIK A JEJICH PŘÍČINY ................................................................. 13

2.3.1

Pravé koliky .............................................................................................. 14

2.3.2

Nepravé koliky .......................................................................................... 18

2.4

SYMPTOMY KOLIK ............................................................................................. 19

2.5

LÉČBA KOLIK ................................................................................................... 21

2.5.1

První pomoc při kolice .............................................................................. 21

2.5.2

Veterinární léčba ....................................................................................... 22

2.5.2.1

Diagnostický přístup ke koním s kolikou .......................................... 23

2.5.2.2

Klinické vyšetření .............................................................................. 24

2.5.2.3

Nechirurgické případy ....................................................................... 24

2.5.2.4

Chirurgické případy ........................................................................... 24

2.5.3

Přírodní léčba koní .................................................................................... 25

2.5.4

Prognóza ................................................................................................... 25

2.5.5

Prevalence a mortalita gastrointestinálních kolik ..................................... 25

2.6

PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ ................................................................................... 27

2.6.1 2.6.1.1

Výživa koní ............................................................................................... 28 Druhy krmiva..................................................................................... 29

2.6.2

Technologie výživy a krmení koní ........................................................... 32

2.6.3

Technologie ustájení koní ......................................................................... 34

3

4

MATERIÁL A METODIKA .................................................................... 35 3.1

CHARAKTERISTIKA CHOVU Č. 1 ......................................................................... 38

3.2

CHARAKTERISTIKA CHOVU Č. 2 ......................................................................... 39

3.3

CHARAKTERISTIKA CHOVU Č. 3 ........................................................................ 40

3.4


3.5


3.6


3.7


3.8


VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE ........................................................... 49 4.1

HODNOCENÍ KOLIK DLE DRUHU ........................................................................ 49

4.2

VÝSKYT KOLIK DLE PŘÍČINY ............................................................................ 50

4.3

VÝSLEDKY POČTU KOLIK U JEDNOTLIVÝCH KONÍ ............................................. 52

4.4

VÝSKYT KOLIK DLE POČTU KRMNÝCH DÁVEK .................................................. 52

4.5

VÝSKYT KOLIK DLE PLEMENE........................................................................... 53

4.6

VÝSKYT KOLIK DLE POHLAVÍ ........................................................................... 54

4.7

VÝSKYT KOLIK DLE PODESTÝLKY .................................................................... 55

4.8

VÝSKYT KOLIK DLE PASTVY ............................................................................. 56

4.9

VÝSKYT KOLIK DLE ODČERVOVÁNÍ .................................................................. 56

4.10

VÝSKYT KOLIK DLE VYUŽITÍ KONÍ .................................................................... 57

4.11

VÝSKYT KOLIK DLE ROČNÍHO OBDOBÍ A STRESU ............................................... 58

4.12

VÝSKYT KOLIK DLE JEDNOTLIVÝCH CHOVŮ ...................................................... 58

5

ZÁVĚR .................................................................................................. 61

6

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ........................................................ 63

7

SEZNAM GRAFŮ A TABULEK .............................................................. 66

8

SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................. 67

1 ÚVOD A CÍL PRÁCE

1.1

Úvod Chov koní v naší zemi prošel mnohými vývojovými etapami. V současné době

počet koní u nás neustále roste a k 31. 12. 2009 bylo v ČR registrováno 71 223 koní. Podle plemenářského zákona číslo 154/200 Sb. patří kůň mezi hospodářská zvířata. V současné době se eviduje více jak 400 plemen. Nejrozšířenějším plemenem je v naší zemi český teplokrevník. Do konce 19. století a počátku 20. století byla celosvětová ekonomika závislá výhradně na koňské síle – tažní koně byli využíváni pro tvrdou práci v lesích, dolech a zemědělství, naopak lehčí kůň byl využíván k tahu kočárů. V současné době je kůň v ČR chován zejména pro sport a rekreaci. Populárními jsou různá sportovní odvětví jako dostihy, skokové závody, drezury, voltiž, westernové ježdění, pólo, vozatajské soutěže, military, honební ježdění. Stále oblíbenějším se stává hipoterapie – využívání koní pro léčbu člověka. Pro úspěšný chov koní, jak sportovních, tak koní pro rekreační ježdění, je třeba znát a pochopit jejich fyziologické potřeby. Kůň sice patří mezi býložravce, ale na rozdíl od přežvýkavců není schopen potravu bohatou na vlákniny natolik zpracovat, jako např. skot v předžaludku. Na základě téhle skutečnosti vyžadují koně pravidelné krmení, Když se ohlédneme do doby, kdy žili koně volně v přírodě, tak mnohé pochopíme. Většinu dne trávili na pastvinách a přijímali potravu a zároveň byli neustále v pohybu. V dnešních chovech jsou koně ve většině případů ustájení v boxech a krmivo je jim podáváno nejčastěji ve dvou až třech krmných dávkách. V mnohých chovech chybí pastva koní. V kombinaci s fyzickou zátěží může dojít k trávicím problémům a bolestem, pro které se souhrnně používá pojem kolika. Nejedná se v podstatě o onemocnění, ale o soubor různých příznaků postihující zejména trávicí trakt. Koliky patří v dnešní době k nejčastějším veterinárním problémům v chovech koní. Uvedeným komplikacím se dá jednoduše předejít, ale mnozí chovatelé berou koliky na lehkou váhu. Je statisticky dané, že kolika postihne 10 % koní a v některých případech může dojít až k úhynu koně. Proto je nutné, aby tento fakt majitelé koní nepodceňovali a snažili se koním poskytnout podmínky pro úspěšný a bezproblémový chov.

8

1.2

Cíl práce Hlavním cílem této diplomové práce je na základě studia literatury k danému

tématu analyzovat výskyt kolik ve vybraných chovech koní. Dále zjistit o jaké druhy kolik se jedná, jaké jsou příčiny vzniku koliky, příznaky, které se objevily a zjištěné výsledky výzkumu zobrazit prostřednictvím tabulek a grafů.

9

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1

Definice koliky Dle O´Briena (2009) se kolikou u koní označuje stav, kdy klinické symptomy

poukazují na bolest v trávicím ústrojí. Podle Edwardse (2001) není kolika specifickým onemocněním nebo diagnózou, je pouze symptomem a představuje výzvu pro stanovení diagnózy. Kolika se většinou vztahuje ke gastrointestinálnímu systému. Švehlová (2007) definuje koliku jako příznak různých nemocí nebo poruch. Kolika je synonymum pro bolest v břišní dutině. Koliky by se měl každý majitel koně obávat a to z následujících důvodů: •

následkem kolik uhyne více koní, než kolik jich podlehne jiným onemocněním či úrazům

•

jeden kůň z 10 (10 % koní) bývá postižen kolikou

•

z toho 1 – 2 % koní vyžadují chirurgické opatření (operaci)

•

z toho operaci nepřežije 6 – 7 % koní

Podle Duška (2000) jsou koliky specifická neinfekční onemocnění trávicího ústrojí, která vznikají nejčastěji jako důsledek nesprávné výživy (kvalitativní i kvantitativní nedostatek či přebytek živin, vitamínů, minerálních látek, zdravotní závadnost krmiv a špatná skladba krmiva). Kolika patří mezi nejrozšířenější a nejznámější onemocnění koní. Kolika není nemoc, ale soubor symptomů, které lze charakterizovat jako bolest břicha (Ende, Isenbügel, 2006).

2.2

Stavba trávicího ústrojí Podle Marvana (2003) trávicí soustava umožňuje příjem a trávení potravy,

vstřebávání živin a vylučování nestrávených zbytků potravy. Základem trávicího ústrojí je trávicí trubice, ke které patří dutina ústní, hltan, jícen, žaludek a nakonec střevo. Do trávicí trubice kromě drobných žláz ústí i velké žlázy, jako jsou slinné žlázy, játra a slinivka břišní. 2.2.1

Dutina ústní

Podle Marvana (2003) je dutina ústní (cavum oris) počátkem trávicí trubice. Začíná ústy, po stranách je ohraničená tvářemi, strop tvoří patro a ke spodině je připojen jazyk. Kaudálně dutina ústní přechází do hltanu. 10

Dle Reece (1998) je dutina ústní nejkraniálnější částí trávicí soustavy, kde dochází k příjmu potravy a kde začíná její mechanické zpracování. Jazyk a zuby jsou orgány, které napomáhají mechanickému zpracování potravy v dutině ústní. V chrupu koně jsou vyvinuty řezáky i stoličky. Trvalý chrup hřebce a valacha obsahuje 40 zubů, mléčný chrup 28 zubů. U klisny zpravidla nejsou vyvinuty špičáky (Marvan, 2003).

2.2.2

Hltan

Reece (1998) popisuje hltan jako trubici, která komunikuje s horními cestami dýchacími. Je umístěn za dutinou ústní a vedou z něho otvory do dutiny ústní, dvou nosních dutin, dvou Eustachových trubic, hrtanu a jícnu. Potravě je během průchodu hltanem zabráněno vstupu do hrtanu a nosních dutin reflexně a mechanicky při polykání. Podle Marvana (2003) je hltan (pharynx) členěn na tři části: ústní část hltanu, nosní část hltanu, hrtanová část hltanu. Hltan koně je protáhlý.

2.2.3

Jícen

Marvan (2003) popisuje jícen (esophagus) jako část trávicí soustavy, která spojuje hltan se žaludkem. Podle uložení se jícen člení na krční, hrudní a břišní část jícnu. U koně je celková délka jícnu až 150 cm. Stěna jícnu má schopnost se u koně roztahovat při polykání až do 6 cm. Podle Reece (1998) je jícen svalová trubice, která spojuje hltan a žaludek.

2.2.4

Žaludek

Dušek (2000) definuje žaludek koně jako složitý jednokomorový, 9 – 25 litrový, vakovitě protáhlý útvar, při jehož levém konci se vydouvá slepý vak. Podle Marvana (2003) je uspořádání žaludku (ventriculus, gaster) koně podobné jako uspořádání žaludku prasete. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že dno žaludku se na levé straně přetváří ve slepý vak žaludku. Celkový objem žaludku činí 8 – 20 litrů. Podle Duška (2000) se žaludek plní potravou přibližně do 80 % své kapacity. Motorická činnost žaludku je malá, a proto se postupně přiváděná potrava na rozdíl od přežvýkavců nemísí, ale vrství. Již v průběhu krmení část potravy odchází ze žaludku do tenkého střeva. Vyprazdňování žaludku začíná po 16 až 60 minutách od začátku příjmu krmiva. Z tohoto důvodu je kůň schopen přijmout během krmení více potravy, než je kapacita jeho žaludku. Natrávená a částečně zpracovaná potrava následně postupuje do tenkého střeva. Podle Reece (1998) je zvracení (vyprazdňovaní žaludku) u koní velmi vzácné, protože se u koně obtížně otevírá česlo v opačném směru. Proto může u koně nastat

11

dilatace (rozšíření) žaludku v důsledku zvýšení vnitřního tlaku při snaze zvracet a žaludek může až prasknout. 2.2.5

Tenké střevo

Tenké střevo je dlouhé 18 – 24 m a má kapacitu asi 70 litrů (Dušek, 2000). V tenkém střevě se tráví nevláknitá potrava (O´Brien, 2009). Tenké střevo se skládá ze tří částí, které se v kaudálním směru od žaludku nazývají dvanáctník (duodenum), lačník (jejunum), kyčelník (ileum). V tenkém střevě probíhají u savců hlavní trávicí procesy (Reece, 1998). Do tenkého střeva ústí vývody dvou orgánů – jater a pankreatu (slinivka břišní). Doba pasáže natrávené potravy se pohybuje v rozmezí 5 – 6 hodin a potom přechází do tlustého střeva (Dušek, 2000). Podle Marvana (2003) je tenké střevo (intestinum tenue) dlouhé 15 – 30 m. Nejdelší a z hlediska trávení a vstřebávání nejdůležitější části střeva je lačník. U koně vede přítomnost dlouhého okruží k vytvoření dlouhých kliček. Délka lačníku činí 17 – 28 m. Nejkratším úsekem střeva je kyčelník, netvoří kličky a vyúsťuje kyčelníkovým otvorem do slepého střeva. 2.2.6

Tlusté střevo

Dle Duška (2000) má tlusté střevo u koně nezastupitelné místo. Délka střeva je jen 6 m, ale kapacita činí 130 litrů. V tlustém střevě se potrava zdržuje 15 – 20 hodin. Podle Marvana (2003) začíná tlusté střevo (intestinum crassum) při kyčelníkovém otvoru slepého střeva a končí řitním otvorem. U nepřežvýkavých býložravců, a tím pádem i koní, je velmi mohutně vyvinuto a má mnoho výdutí. Kromě chemického trávení probíhá v tlustém střevě biologické trávení živin. U koně dosahuje tlusté střevo délky 8 – 9 m a objemu 130 – 150 litrů. Tlusté střevo se člení na tři části – slepé střevo, tračník a konečník. Slepé střevo (cecum) je první část tlustého střeva a u koně představuje velký rezervoár potravy s objemem asi 50 litrů a délkou 1 m. Tračník (colon) se podle průběhu člení na vzestupný tračník (velký tračník), sestupný tračník (malý tračník) a tračník příčný. Velký tračník uspořádaný do tračníkového labyrintu se skládá z ventrální a dorzální slohy (Reece, 1998). Délka velkého tračníku činí 3 – 4 m a šířka se pohybuje mezi 10 – 35 cm. Příčný a sestupný tračník jsou úzké úseky tlustého střeva, které dosahují délky 3 m. Vytvářejí malé kličky, které se mísí s kličkami lačníku (Marvan, 2003).

12

Podle Reece (1998) u koní, jako nepřežvykujících býložravců, dochází k fermentaci potravy ve slepém střevě a v tračníku. Uspořádání tlustého střeva umožňuje obdobnou funkci, jako mají předžaludky přežvýkavců, tj. zpracování nestrávené vlákniny a její přeměnění na mastné kyseliny, které organismus využívá jako doplňující zdroj energie (Dušek, 2000). Koncovým úsekem tlustého střeva je konečník (rectum), ve kterém se hromadí nestrávené zbytky potravy a formují se výkaly (Marvan, 2003).

Podle Zakopala (1994) bývá v hipiatrii stálou a častou otázkou, proč právě koně trpí tak často kolikami. Řada autorů považuje za podstatný důvod zejména specifické anatomické zvláštnosti v dutině břišní koně: •

malý žaludek vyvinutý jako slepý vak, z kterého je vyprázdnění zvracením téměř nemožné, protože vstup jícnu do žaludku je opatřen svěračem

•

okruží tenkého střeva je neobvykle dlouhé a tenké střevo je v dutině břišní velmi pohyblivé, což umožňuje snadnou změnu polohy střeva a zauzlení

•

duodenum (dvanáctník) je umístěno tak, že se kříží téměř v pravém úhlu a je tak disponováno pro jeho ucpání

•

ve velkém slepém střevě se pohybují dva proudy krmiva a velmi úzké vyústění do tlustého střeva leží výše než ústí tenkého střeva

•

velmi vyvinutá tlustá střeva jsou uložená volně, takže jsou možné změny jeho polohy

•

žaludkovité rozšíření pravého kolonu se náhle a ostře zužuje do malého kolonu

•

schází žlučový měchýř

Mnoho autorů tyto anatomické zvláštnosti jako příčiny kolik u koní odmítají. Podle jejich pozorování 90 % kolik jsou koliky, způsobené špatnou skladbou krmiva a ze způsobů krmení (Zakopal, 1994).

2.3

Rozdělení kolik a jejich příčiny O´Brien (2009) uvádí faktory, které se mohou stát příčinou koliky: chyba

v odčervovacím programu, velké krmné dávky koncentrovaného krmiva, náhlé změny v dietě, nedostatek pohybu a omezený přístup k vodě. Podle Švehlové (2007) může být příčinou kolik: onemocnění či poškození trávicího traktu, onemocnění jater, svalová bolest, zánět pobřišnice, onemocnění močového

13

traktu, poruchy imunity, otravy, stahy dělohy u klisen před porodem, údajně i psychogenní bolesti. Podle Švehlové (2007) se koliky mohou rozdělit do tří skupin: a) intestinální dysfunkce = změna funkce střev -

zrychlená či zpomalená peristaltika střev

-

patří sem kolika plynová, jednoduchá zácpa, kolika křečová

-

tyto koliky jsou nejčastější a patří mezi méně nebezpečné

b) intestinální displacement = změna polohy střev -

patří sem změna polohy, otočení či zauzlení, střevní kýly

-

tyto koliky jsou nebezpečné a bývají při opožděné léčbě smrtelné

-

obvykle vyžadují chirurgický zákrok

c) enteritidy, infarkty a ulcerace = záněty střev, nedokrvení a vředy -

patří sem infekční záněty střev, parazitární či neinfekční, žaludeční či střevní vředy, ischémie (nedokrvení) střeva

-

kromě koliky se tato onemocnění mohou projevovat i jinými symptomy, např. průjmem

-

jedná se o závažná onemocnění

Podle Edwardse (2001) koliky mohou být klasifikovány do následujících typů: spastické, impakční, plynové, obstrukční, enteritidy. 2.3.1

Pravé koliky

Pravé koliky postihují trávicí ústrojí. Klinicky se projevují různě intenzivními bolestmi a křečemi (Dušek, 2000). Prostá bolestivost, enteralgie (křečová kolika, spastická kolika) Tato kolika se vyznačuje silnými bolestmi, které trvají asi 5 – 10 minut a střídají se s obdobím klidu. Dechová a tepová frekvence bývají mírně zvýšené a v klidovém stádiu se vracejí k fyziologické normě (Dušek, 2000). Zvýšená peristaltická aktivita bývá někdy slyšitelná i na dálku. Při poslechu mají šelesty kručivý, někdy až dunivý charakter. Kůň častěji kálí a výkaly jsou měkké konzistence. Rektální nález je nespecifický (Jahn, Husák, 1994). Obvykle toto onemocnění odezní samo nebo po podání spasmoanalgetik. Stav může být zkomplikován následnou změnou polohy střeva, nebo vzácněji vytvořením zátky v malém tračníku (Dušek, 2000).

14

Plynatost (primární tympanie) Tento typ koliky vzniká většinou při náhlé změně krmení, kdy může dojít k mírnému roztažení (dilataci) části tlustého střeva (tračník, slepé střevo). Peristaltika střev bývá nejprve zvýšená, zejména v oblasti slepého střeva, jsou slyšitelné šelesty, které později v závislosti na naplnění tlustého střeva slábnou, až zcela zanikají. Je-li současně postiženo tlusté i tenké střevo, dochází k zarovnání slabinových jamek a bolest se zvyšuje. Tepová frekvence je vyšší než 80 tepů za minutu (Dušek, 2000). Střevní obstrukce (intestinální obstrukce) Obstrukce žaludku Podle Jahna a Husáka (1994) je obstrukce žaludku těžko diagnostikovatelná. Koně vykazují obvykle symptomy akutní, střední až intenzivní koliky se středním zvýšením tepové frekvence. Podle Duška (2000) je efekt medikace krátkodobý. Obstrukce tenkého střeva Dle Jahna a Husáka (1994) se dostaví krátkou dobu po nakrmení v podobě náhlého ataku intenzivní koliky. Nejčastěji postihuje terminální úseky ilea. Hodnoty triasu se mění zprvu jen nevýrazně a příznaky šoku nastupují až po 6 – 10 hodinách. Podle Edwardse (2001a) je obstrukce tenkého střeva obvykle způsobena impaktovaným krmivem, striktury nebo cizími tělesy. Závažnost klinických změn spojených s prostou obstrukcí závisí na stupni obstrukce a její lokalizaci. Lze říci, že proximální obstrukce mají akutnější nástup, navozují silnější kolikové bolesti a rychleji vedou k fatálnímu konci. Klinické příznaky, které jsou spojeny s obstrukcemi distálních částí tenkého střeva, se vyvíjejí pomaleji a jsou méně závažné. Obstrukce velkého kolonu Tento typ obstrukce bývá u koní způsoben obstipátem a nejčastěji postihovaným úsekem velkého kolonu je flexura pelvina. Mezi charakteristické symptomy patří snížený příjem krmiva až anorexie a pasáž jen malého množství suchých, drobných výkalů, často potažených hlenem. Peristaltika bývá snížena, diagnózu lze stanovit na základě rektálního vyšetření (Jahn, Husák, 1994). Obstipace céka (slepého střeva) Tento typ obstipace bývá doprovázen mírnými kolikovými bolestmi, které mohou trvat několik dní až týdnů. Trus je většinou sušší, po aplikaci projímadel je řidší konzistence. Diagnózu lze stanovit rektálním vyšetřením (Jahn, Husák, 1994).

15

Obstipace malého kolonu Podle Jahna a Husáka (1994) bývá obstipace malého kolonu provázena jen nevýraznými kolikovými bolestmi. Kálení ustává. Mezi nejčastější příčiny střevní zácpy patří: nedostatečné krmení koní, v důsledku kterého se snaží vyrovnat nedostatek krmiva nekontrolovatelným příjmem slámy (pokud slouží jako podestýlka). Sláma ve většině případů způsobuje zácpu tlustého střeva (Ende, Isenbügel, 2006). Dalšími příčinami může být špatná dentální péče a náhlé snížení zátěže (zejména ustájení na 24 hodin) např. z důvodu zranění, nedávné dlouhotrvající cestování nebo zánět škáry (O´Brien, 2009). Písková kolika Někteří koně mají zlozvyk požírat kořeny rostlin s pískem. Písek se poté ukládá v tlustém střevě nebo v žaludkovitém rozšíření. Kůň hubne a někdy může trpět nechutenstvím (Ende, Isenbügel, 2006). Strangulace střeva Podle Jahna a Husáka (1994) patří koliková onemocnění způsobená strangulací střeva mezi nejzávažnější onemocnění u koní. Probíhají velmi akutně a obvykle nejsou léčitelná konzervativními prostředky. Podle Duška (2000) způsobuje polovinu všech úhynů kolikového původu. Patří sem torze velkého kolonu a céka, volvulus (zauzlení) tenkého střeva, nebo malého kolonu, flexe (ohnutí kolem příčné osy) různých úseků střeva, hernie, strangulace střeva stopkatými lipomy. Strangulací cév bývá provázena i invaginace (vsunutí střev do sebe) střevních úseků (Jahn, Husák, 1994). Podle Duška (2000) patří mezi nejzávažnější onemocnění, které se projevují rychlým nástupem intenzivních kolikových bolestí. Charakteristický je rychlý vzestup tepové frekvence na hodnotu 80 tepů za minutu a více. Střevní peristaltika je zprvu zrychlená, později dochází k pozvolnému zpomalení až k zástavě s pomalým postupným rozvojem plynatosti, komplikované cirkulačními poruchami. Mezi možné příčiny patří: staré poškození larvami parazitů, zkažené krmivo, vniknutí střevní kličky do protrženého vaku – kýly. V případě zasunutí úseku střeva do sebe je nutná operace (Ende, Isenbügel, 2006). Uskřinutá tříselná kýla představuje u hřebců časté a závažné kolikové onemocnění. Hřebci, kteří mají široký vnitřní tříselný prstenec (otvor v pobřišnici a břišní stěně, kterým během vývoje plodu prostupuje varle s nadvarletem do šourku), mohou být predisponování ke vzniku tříselné kýly. Podmínky pro vývoj kýly navozují situace, 16

které jsou spojeny se zvýšeným tlakem v dutině břišní: těžké pracovní zatížení, pád, skákání či připouštění. Za plemeno se zvýšenou prevalencí jsou obvykle pokládání klusáci, nápadně vysoký výskyt onemocnění je v naší zemi zaznamenáván u starokladrubských vraníků (Mezerová, 2008). Získané tříselné kýly dospělých hřebců jsou ve většině případů spojeny s uskřinutím postiženého úseku střeva. Po vzniku onemocnění proto vykazují koně kolikové bolesti. S prodlužujícím se trváním onemocnění se objevují příznaky charakteristické pro každou neprůchodnost tenkého střeva – zvyšující se tepová frekvence, měnící se barva spojivek a sliznice, dutiny ústní, snížená až úplně zastavená střevní činnost, zpocený povrch těla a přeplnění žaludku. Bolesti lze u řady pacientů účinně a často dlouhodobě tlumit podáním analgetik. Léčba dospělého hřebce s uskřinutou tříselnou kýlou představuje obvykle urgentní chirurgický zákrok (Mezerová, 2008). Embolie mezenteriální cévy (tromboembolická kolika) Tato kolika vzniká ucpáním střevních tepen. Jednou z

příčin je vznik

helmintózních aneuryzmat, kdy se část trombu vlivem např. pádu, skoku, nadměrné námahy atd. uvolní a následně ucpe cévu. U zvířat s tímto onemocněním se postupně objevují dehydratace projevující se kolikovými bolestmi. Obdobné příznaky kolikových bolestí může způsobit onemocnění močového ústrojí, ledvin, pobřišnice – nepravé koliky a zánětlivé změny jater (Dušek, 2000). Roztažení žaludku Podle O´Briena (2009) je roztažení žaludku ve většině případů způsobeno nadměrným množstvím nenamočených řepných řízků nebo odřezků trávy. Distenze žaludku (roztažení, rozšíření) – je nebezpečná, protože kůň nemůže zvracet. Příčinou je pravděpodobně anatomické uspořádání kardie, která funguje jako jednostranná chlopeň. Proximální část trávicího traktu dospělého koně vyprodukuje za 24 hodin 120 – 150 l sekretu, přičemž průměrná kapacita žaludku činí asi 20 litrů. Proto při omezené evakuace žaludku rychle nastane distenze, která může vyústit v rupturu, kontaminaci peritoneální dutiny obsahem a následnou fatální peritonitidu (Mair, 1997). Prasknutí žaludeční stěny V poměru s ostatními částmi trávicího ústrojí je žaludek koně relativně malý. Pojme pouze 10-15 litrů a není uzpůsobený k tomu, aby za den přijal dvě nebo tři dávky krmiva. Rychle pozřené koncentrované krmivo v žaludku rychle nabobtná a v těžkých případech může dojít k prasknutí žaludeční stěny se smrtelným následkem (Ende, Isenbügel, 2006). 17

Podle Jahna a Husáka (1994) patří mezi další druhy kolik peritonitida (zánět pobřišnice) a enteritida (zánět sliznice tenkého střeva). 2.3.2

Nepravé koliky

Ne v každém případě jsou bolesti břišní části způsobené onemocněním střev, ale může se jednat o poškození ledvin, křeče svaloviny močového měchýře, ucpání jícnu (Ende, Isenbügel, 2006). Podle Edwardse (2001) mnohé popsané symptomy pravých kolik mohou být vykazovány zvířaty, která trpí jedním z velké počtu bolestivých stavů, které se netýkají gastrointestinálního traktu (tzv. nepravá kolika). •

klisna s torzí dělohy v posledním trimestru gravidity bude vykazovat příznaky středně silných kolikových bolestí spojených se zvýšenou tenzí na širokých děložních vazech, kterou vyvolává rotace uteru

•

kůň s akutní zátěžovou rabdomyolýzou během zátěže náhle zastaví, upadne na zem, zpotí se a začne kopat

•

gastrointestinální koliku mohou simulovat také vážná distenze močového měchýře způsobená uretrální obstrukcí kamenem, pleuritida, onemocnění jater a akutní laminitida

Paralytická myoglobinurie koní Tento typ nepravé koliky je akutní onemocnění koní s příznaky degenerace svalů doprovázené přechodem myoglobinu do moče. Nejčastěji jsou postiženi pracovně zatěžovaní koně. Myoglobinurie vzniká náhle, většinou po pracovním klidu, který trvá několik dní s vydatnou výživou. Kůň se začne potit, zadní nohy se prolamují v kloubech, pohyb je nekoordinovaný. Dochází k rychlému zhoršení celkového zdravotního stavu koně. Svaly na zádi jsou tuhé, nebolestivé. Někdy mohou tento stav doprovázet kolikové bolesti, moč je tmavá, kávově hnědá až tmavočervená. V rámci léčby je nutné zastavit práci i pohyb ihned po zjištění prvních příznaků. Aplikují se uklidňující prostředky, inzulín, kalcium, kofein. Provádí se masáž svalstva zádě a hýždě. Prevence spočívá v pohybování koní ve dnech pracovního klidu a ve snížení krmné dávky jadrných krmiv (Jagoš, 1982). Zánět jater (hepatitis) Zánět jater se vyskytuje jako samostatné onemocnění vzácně. Mnohem častěji jde o komplex procesů zánětlivých, degenerativních, nekrotických a dalších, a to jak v parenchymu, tak mezenchymu. Proto je lépe hovořit o hepatopatiích, které se dělí na 18

hepatopatie akutní a chronické, dále na difuzní a ložiskové. Charakteristickým příznakem akutních hepatopatií je žloutenka. Nevýrazné klinické příznaky mají dlouhodobý vývoj a mohou se projevovat horším výživným stavem, nechutenstvím, průjmy a občasnými kolikami. Léčení vyžaduje pracovní klid, dietní krmení a ochranné léčení jater. To znamená především kvalitní seno, dostatek nápojů s přídavkem Glukopuru, infúzi glukózy ve 40 % roztoku s vitamíny C a B, krmnou mrkev (Jagoš, 1982). Žďárská nemoc Je v dnešní době již velmi ojediněle se vyskytující typ nepravé koliky. Jedná se o chronické onemocnění jater, charakterizované postupným zánikem parenchymu jater a rozrůstáním intersticiálního vaziva, cirhózou jater a klinickými příznaky na trávicím ústrojí a poruchami činnosti CNS. Vyskytuje se endemicky v jižních Čechách. Příčinou nemoci je dlouhodobé působení toxických alkaloidů endemických lučních plevelů, zejména starčeku barbakolistého (Senetio barbareifolium). Mezi typické klinické příznaky patří: zívání, pachuť, nechutenství, drobné suché skýbaly, jindy průjem, koliky. Kromě příznaků poruch trávicího ústrojí jsou charakteristické příznaky poruch činnosti CNS: změněné chování, kůň se při krmení zapomíná a stojí tupě se soustem v dutině ústní, aniž by žvýkal. Kůň naráží hlavou prudce do zdi, vrhá se k zemi, je nezvladatelný. Léčba počátečních stádií spočívá ve změně krmiva a v ochranném léčení jater. Konečná a pokročilá stadia žďárské nemoci již nelze vyléčit (Jagoš, 1982).

2.4

Symptomy kolik Příznaky kolik se projevují ze začátku bolestmi, které jsou různého stupně. Kůň se

většinou dívá na místo, ze kterého bolest vychází, neklidně přešlapuje, hrabe předními končetinami, zadními kope směrem k břichu, švihá ocasem, chůze je toporná s častými zastávkami a se snahou si lehnout a válet se (Dušek, 2000). Dle O´Briena (2009) koně s kolikou přestávají žrát. Mohou kálet méně často než obvykle. Někteří koně jsou nápadně klidní a tiší. V případě silné koliky se kůň válí, silně se potí, kope pánevními končetinami po břiše, častěji si lehá a několik minut leží na hřbetě (Ende, Isenbügel, 2006). Netypické postoje vznikají zejména při silně bolestivých stavech způsobených změnami polohy střev, roztažením žaludku, těžké spastické obstipaci atd.: klečící, psovitý sedící postoj, postoj jako při močení apod. (Dušek, 2000).

19

Podle O´Briena (2009) se kůň u závažnější koliky může potit, zejména za lokty a ve slabinách. Převalování je častější a intenzivnější. Při nedostatečné podestýlce hrozí zranění. V některých případech břicho viditelně nabude na objemu. Tepová frekvence se zvýší nad 70 tepů za minutu a pulz je slabší. U těžké koliky představuje základní komplikace naprosté ucpání střeva a často odumření části vnitřních orgánů vinou přerušeného přísunu krve. V postižené oblasti se hromadí tekutiny, do krevního oběhu jsou vyplavovány toxiny a nakonec kůň upadá do šoku. Musí podstoupit okamžitý chirurgický zásah, nejlépe do šesti hodin od prvních bolestí. Podle Švehlové (2007) jsou příznaky koliky následující: a) mírné bolesti: apatie a nechutenství, zívání a flémování, ohlížení se po slabinách, natažený postoj, ležení a neklid. b) střední bolesti: kopání po břiše nebo do stěn boxu, opakované lehání a vstávání, snaha se válet c) silné bolesti: příznaky stejné jako u předchozích bolestí, ale mnohem intenzivnější – silné pocení, válení, ležení na zádech, silné křeče Mezi další příznaky, provázející výše uvedené chování: nepřítomnost nebo naopak zesílení střevní peristaltiky, zvýšení tepové a dechové frekvence, změna zabarvení sliznic, dehydratace, nadměrné či nedostatečné až zastavené kálení. V tabulce číslo 1 uvádím typy kolik, jejich příznaky a následnou léčbu (viz strana číslo 26). Podle Edwardse (2001) se kolikové bolesti projevují specifickými pohyby a postoji těla: •

při mírných kolikových bolestech kůň občas hrabe hrudní končetinou, otáčí hlavu ke slabinám, zaujímá extenzní postoj nebo ulehá na delší dobu než normálně

•

při středně silných kolikových bolestech kůň může hrabat hrudní končetinou, vykazuje křeče spojené s pokusy si lehnout, pánevními končetinami kope po břichu, opakovaně si lehá a snaží se válet a otáčí hlavu na slabiny

•

při silných kolikových bolestech jsou pozorované příznaky jako pocení, padání k zemi, prudké válení

20

2.5

Léčba kolik

2.5.1

První pomoc při kolice

Až do příchodu veterináře je v každém případě nutné nasazení náhubku, aby se koni zabránilo příjmu krmiva. Koně je třeba umístit do prostorného a nastlaného boxu nebo do haly, kde se pomalu provádí v kroku. V žádném případě nesmí kůň klusat na lonži, protože to způsobuje zatěžování jeho krevního oběhu a jakákoliv námaha může vést k jeho selhání. Někdy pomůže masáž břicha. Vyprázdnění konečníku však nemá na průběh koliky žádný vliv. Pokud nelze počítat s brzkým příchodem veterináře, je možné pomocí hadičky a trychtýře nalít do konečníku kbelík studené vody. Vede to k žádoucímu, i když přechodnému podráždění střeva a ke zlepšení krevního oběhu (Ende, Isenbügel, 2006). Většina případů koliky reaguje na jednoduchou léčbu. Jestli-že se kůň ve stáji válí, je třeba zajistit, aby se při válení nemohl zranit. Koně tradičně prováděli, aby se jim zabránilo ve válení, protože byla obava ze zauzlení střev, ale současný pohled na věc je jiný. Je nepravděpodobné, aby válení koni uškodilo, ne v případě, kdy se může bezpečně převalovat a nemá příliš zvětšené břicho. Je nutné, aby kůň po dobu než přijede veterinář, nepil a nežral. Nesmí se mu podávat ani žádná léčiva, bez konzultace s lékařem (O´Brien, 2009). Mezi nejúčinnější protiprůjmové prostředky, které se nejčastěji koním podávají, patří subsalicylát bismutitý, kaolin, pektin nebo aktivní uhlí (Pycock, 1997). Dle Švehlové (2007) je třeba před příjezdem veterinárního lékaře učinit následující: •

zamezit přístup koně ke krmení, k podestýlce a vodě

•

při těžké kolice (válení) zajistit koni dostatek prostrou , aby se neporanil

•

zjistit zbarvení sliznice

•

poslechnout peristaltiku střev

•

prohlédnout výkaly koně, jejich množství, konzistenci a barvu

•

koně udržet v klidu a teple

•

válení koně není příčinou zauzlení střev, ale je nutné při válení koně dát pozor, aby se neporanil

•

pokud kůň neodmítá, může se vodit, ale nesmí se vyčerpat; při plynové kolice je velmi účinné vodění koně do a z kopečka a kolika v mnohých případech může sama odeznít

•

koni se nesmí podávat žádné léky či jiné přípravky bez konzultace s lékařem 21

•

při křečové kolice (výrazně slyšitelná peristaltika) mohou být účinné masáže těla (například slámou), protože dráždí sympatikus, který zpomaluje činnost střev

Dle Mezerové (2009) je do příjezdu veterinárního lékaře na místě krátkodobé pohybování koně. U koně s křečovou kolikou může pomoct spontánnímu odeznění bolesti a brání zranění, které si může válející se zvíře v boxu způsobit. Dnes už neplatí dlouho uznávané tvrzení, že u koně, který se válí, může dojít k zauzlení střev. 2.5.2

Veterinární léčba

Ne vždy platí, že čím jsou kolikové bolesti silnější, tím je problém závažnější. Pro posouzení koně s kolikou je proto nutné klinické vyšetření a zhodnocení anamnézy. Vyšetřující lékař by měl být upozorněn, pokud kůň už jednu či více kolikových epizod prodělal, podstoupil chirurgický zákrok nebo byl v době vzniku koliky léčen kvůli jiným zdravotním problémům. K důležitým informacím patří také případná březost nebo průběh porodu u klisen. Náhlá změna krmné dávky zvyšuje podezření na abnormální plynatost nebo změněnou polohu tlustých střev v případě zařazené mladé zelené píce nebo zácpy při zkrmování nebo podestýlání čerstvou slámou. Nedostatečné antiparazitární ošetření zvláště u hříbat a mladých koní může být spojeno s masivními parazitárními infekcemi a následně kolikami (Mezerová, 2009). Podle O´Briena (2009) veterinární lékař provede následující vyšetření: zkontroluje pulz, rektální teplotu a dechovou frekvenci, vyšetří poslechem střevní ozvy ve slabinách. U koní s kolikou je frekvence střevních zvuků většinou snížená a jen ve výjimečných případech může být vyšší. Veterinární lékař také zkontroluje stav krevního oběhu a míru hydratace zaštípnutím kožní řasy na krku. Může také provést rektální vyšetření, při kterém pohmatem prozkoumá dostupné části zažívacího ústrojí koně. Výše zmíněné vyšetření může odhalit střevní kličky roztažené tekutinou či plynem, nebo množství trusu ucpávající tračník. Ke kontrole, zda se žaludek neplní tekutinou, se užívá žaludeční sondy. Tekutina se zde hromadí v případě, že se potrava nemůže posouvat dál kvůli překážce v dalších úsecích traktu. Vzorek peritoneální tekutiny, která omývá povrch střev, získá veterinář vpíchnutím jehly zespoda přes břišní stěnu. Obvykle čirá, světle žlutá tekutina bývá u chirurgických kolik zakalená a červená. Dle Mezerové (2009) patří k základním sledovaným údajům zjištění tepové a dechové frekvence, vnitřní tělesné teploty, zhodnocení barvy spojivek i sliznic a poslech střevní peristaltiky. Už při první veterinární intervenci by mělo být provedeno rektální 22

vyšetření, kterým lze v mnoha případech buď stanovit přesnou diagnózu nebo rozhodnout o konzervativní léčbě v domácích podmínkách nebo transportu koně na kliniku. U každého koně s podezřením na přeplnění žaludku či neprůchodnost tenkých střev je indikována sondáž žaludku. Prvními přípravky používanými u kolikových pacientů jsou krátkodobě působící analgetika, která vyřeší křečové stavy a ulehčí i koním s vážnějším onemocněním. Mezi silnější a dlouhodobě účinkující přípravky patří např. Meflosyl nebo Finadyne. Nosojícnovou sondou podávána projímadla (parafinovaný olej, voda s hořkou solí) jsou určena pro koně trpícími zácpou tlustých střev. Součástí jejich terapie je i masivní infuzní léčba. Preparáty podporující střevní činnost jsou nasazovány v případech zánětlivých onemocnění i některých zácpových kolik. Chirurgické řešení je indikováno u koní se změněnou polohou tenkých a tlustých střev, u pacientů s nekrózou či jinou patologií střevní stěny, u vybraných zácpových kolik i mnoha jiných problémů (Mezerová, 2009).

2.5.2.1 Diagnostický přístup ke koním s kolikou Podle Edwardse (2001) 90 % kolikových případů odpovídá na konzervativní léčbu. Ideálním cílem systematického vyšetření je stanovení etiologické diagnózy. Vyšetření by mělo obsahovat následující části: •

anamnézu

•

zevní prohlídku

•

klinické vyšetření

•

laboratorní zhodnocení

Nejdůležitější anamnestický údaj představuje doba, která uplynula od nástupu klinických symptomů. Anamnézu dělíme na obecnou a aktuální. Obecná anamnéza zahrnuje: stájový nebo pastevní chov, krmení, pracovní využití, denní režim, antiparazitární ošetření, prodělaná onemocnění a léčba. Aktuální anamnéza zahrnuje: dobu posledního krmení, spotřebu krmiva a vody, nedávné změny v dietě, podestýlání boxu, poslední odčervení, březost, poslední zátěž. Mezi detaily vztahující se k probíhající kolikové epizodě patří: stupeň jakékoliv změny bolesti, poslední odchod trusu, pocení nebo jiné příznaky.

23

2.5.2.2 Klinické vyšetření Podle Edwardse (2001) zahrnuje klinické vyšetření (po získání anamnézy) pozorování koně ve svém boxu a jeho chování je zaznamenáno. Následuje systematické vyšetření zahrnující: Vyšetření kardiovaskulárního systému: zjištění tepové frekvence a pulsu, posouzení vzhledu sliznice. Vyšetření abdomenu: abdominální distenze, auskultace a palpace, rektální vyšetření, abdominocentéza, sondáž žaludku. Vyšetření stavu periferní perfúze a hydratace: čas kapilárního plnění, hematitová hodnota krve, celkový plazmatický protein. 2.5.2.3 Nechirurgické případy Podle O´Briena (2009) se v případech, kdy není nutný chirurgický zákrok, aplikují následující léčiva: •

Rychle zabírající léky, které uvolní křeče střev.

•

Léky, které ulevují od bolesti.

•

Projímavá léčiva, obvykle tekutý parafín (minerální olej) nebo síran sodný (sodium sulfát). Užívají se u kolik při ucpaném střevě, ale trvá delší dobu (obvykle 12-24 hodin) než zaberou.

•

Nesteroidní protizánětlivé léky, které zabraňují vzniku otravy krve a šoku.

•

Intravenózně podané tekutiny, které pomohou proti šoku a dehydrataci.

•

Orálně, žaludeční sondou podané tekutiny pomohou ulevit při kolice z ucpaného střeva.

2.5.2.4 Chirurgické případy Podle O´Briena (2009) i když je včasný chirurgický zásah žádoucí, rozhodování může být těžké v případech, když klinické příznaky nejsou zcela jasné. Koně, kteří potřebují chirurgický zásah, se projevují následovně: •

Mají velké bolesti a nedostatečně nebo krátce reagují na analgetika.

•

Vykazují známky dehydratace nebo špatného krevního oběhu.

•

Mají při rektálním vyšetření palpační nález, který vyžaduje okamžitou operaci, například rozšířené střevní kličky.

24

2.5.3

Přírodní léčba koní

Podle Wittekové (2008) se mohou v léčbě a prevenci proti kolikám uplatnit byliny jako ibišek, luční kvítí, lněné semínko, heřmánek lékařský, máta peprná. Ibišek má mnohostranná využití pří léčbě koní. Mletý ibiškový kořen má preventivní účinek u koní se sklonem ke křečovým kolikám. Příznivě ovlivňuje vředy a záněty trávicího aparátu. Lze jej připravit jako čaj, je možné také koupit ibiškový prášek. Kmín má příznivý účinek na trávicí ústrojí zejména při změně krmiva, nemocech, a stresu. V prvních dnech strávených na pastvině vyrovnává kmín změnu krmiva. Kmín lze podávat v různých podobách (čaje, čerstvě mletý, rozdrcený). Luční kvítí pomáhá při mnoha potížích např. při ztuhnutí svalů a křečích, při kolikách nebo černém močení. Nejznámějším léčivem pro koně je lněné semínko a olej. Posiluje a stabilizuje trávicí ústrojí koní. Heřmánek lékařský tiší křeče a tlumí záněty při kolikách a především po trávicích potížích. Máta peprná činí krmivo stravitelnějším, uklidňuje a uvolňuje žaludek a střeva. Mentol ničí bakterie a cizopasníky a silice účinkuje preventivně při nadýmání, kolikách a žaludečních vředech. 2.5.4

Prognóza

Podle Mezerové (2009) prognóza kolikových onemocnění závisí na mnoha faktorech. Přestože některé nozologické jednotky jsou a budou jen obtížně řešitelné nebo dokonce neléčitelné, naprostá většina z nich se dnes dá při včasné a správné léčbě zvládnout a také koně po chirurgických zákrocích spojených i s odstraněním rozsáhlých částí střev se vracejí do plnohodnotného života a k původnímu pracovnímu využití. 2.5.5

Prevalence a mortalita gastrointestinálních kolik

Podle Edwardse (2001) se prevalence kolik v normální populaci pohybuje mezi 10 – 36 % za rok. Přibližně 80 % z nich představují mírné bolestivé epizody, u kterých není stanovena specifická diagnóza. Dalších 10 % představují případy impakce, plynové koliky nebo enteritidy, které jsou diagnostikovány a ošetřeny konzervativně. 6 – 8 % tvoří vážné obstrukce. Pokud není kůň ošetřen chirurgicky, kolika ve většině případů způsobí koni smrt.

25

Tab. 1 Typy, příznaky a léčba kolik (Švehlová, 2007) Typ koliky

křečová kolika-enterální

Příznaky

Léčba

silnější kolikové bolesti, které trvají 5-10 min.,

podání analgetik, nutná je

pak na chvíli poleví a opět se objeví

veterinární kontrola zdravotního

zvýšená peristaltika střev

stavu koně

tep do 60 tepů/min., časté kálení měkkého trusu plynová kolika

zvětšené slabiny, snaha o nataženou polohu

tento typ kolik je nejčastější,

(po zkrmení lehce

kolikové bolesti různého stupně

může odeznít sama povoděním

zkvasitelného krmiva)

tep 50-90 tepů/min., stav se může zhoršovat

koně

středně silné až silné kolikové bolesti

velmi závažné, nutná léčba

psí posed

veterinárním lékařem (zavedení

dehydratace

nosojícnové sondy)

svalový třes, naplněné povrchové cévy (šok),

nelze léčit

ucpání a rozšíření žaludku

prasknutí žaludku

náhlé uklidnění příznaků žaludeční vředy

nechutenství, hubnutí

závažné, je nutné důkladné

skřípání zuby a salivace

vyšetření a následná léčba

zácpa tenkých střev (krmení

při neúplné zácpě jsou příznaky mírnější

lze ji léčit bez operace, ale je

parazité, zúžení střev)

pří úplné zácpě viz zauzlení tenkých střev

nutný rychlý zásah lékaře

zauzlení tenkých střev

silné kolikové bolesti, až maniakální chování

nutná rychlá operace, jinak hrozí

tepové frekvence více jak 80 tepů/min.

úhyn

zastavená peristaltika těžká dehydratace, slabý puls plné kožní cévy, křeče až úhyn kolikové bolesti mírné až střední

infuze, podání oleje, hořké soli

(krmivem, pískem, cizími

nechutenství, apatie, dehydratace

nebo jiných projímadel,

tělesy) - nejčastěji pánevní

zpomalená peristaltika, možné nafouknutí břicha

v některých případech nutná

ohbí

málo drobných a suchých výkalů

operace

kolikové bolesti mírné až střední

infuze, nálevy, klyzmata, často je

nechutenství a apatie, kůň obvykle normálně trousí

nutná operace, protože do slepého

mírně až středně narušen zdravotní stav koně

střeva není snadné se dostat

kolika středně silná

nálevy a klyzmata, při kompletní

zácpa velkého kolonu

zácpa slepého střeva

zácpa malého kolonu

problémy s kálením - zácpa

zácpě je nutná operace

torze neboli otočení

silná rychle nastupující kolika

veterinární lékař by měl koně

("zauzlení") velkého kolonu,

tep více jak 75 tepů/minuta, později až 120

stabilizovat a co nejrychleji

malého kolonu nebo slepého

peristaltika zpočátku zrychlená, pak zeslabuje

operovat

střeva

zvětšené břicho (nafoukne se plynem) málo nebo žádné výkaly, dehydratace až šok

změna polohy velkého kolonu

záněty střev

různě silné kolikové bolesti

po podání protibolestivých léků,

nechutenství a dehydratace

infuzí a vypuštění plynů možná

tep 50-60 tepů/min.

spontánní reparace, někdy pomůže

břicho mírně nafouklé

válení, jinak je nutná operace

průjem, horečka

nebezpečné a často vyžadují

apatie až šok

hospitalizaci a léčbu na klinice

tep 40-100 tepů/min.

s infuzemi, podávání antibiotik,

krví nastříklé až cyanotické sliznice

těžké záněty, nezřídka končí úhynem

26

2.6

Preventivní opatření

Ende a Isenbügel (2006) popisují následující preventivní opatření: •

K nejdůležitějším preventivním opatřením patří podávání kvalitního krmiva. Komerčně vyráběná koncentrovaná krmiva musí být čerstvá a nesmí zaplísněná nebo zkažená.

•

Náchylní koně by se měli krmit nejméně čtyřikrát denně a musí mít každý den pohyb. Dvakrát do týdne se jim podává maš složený z následujících ingrediencí: 1 kg mačkaného ovsa, 100 g lněného semínka, 1 polévková lžíce Glauberovy soli. Tyto součásti je třeba dobře promíchat, zalít horkou vodou a do výšky tří prstů překrýt pšeničnými otrubami. Po dvou hodinách se maš zkrmuje.

•

Kůň musí mít celý den přístup k čisté vodě o teplotě nad 9°C. Prevencí zácpy je zkrmování lněného semínka, mrkve a jablek. Pokud se nelze vyhnout zkrmováním sušených řízků, je třeba je namočit na půl dne do vody.

•

Dospělí koně by měli být odčerveni minimálně čtyřikrát ročně, hříbata aspoň šestkrát.

•

Krmná řezanka musí být dlouhá nejméně 3 cm, protože kratší slámu kůň dostatečně neprosliní, takže může vzniknout zácpa.

•

Koně, kteří notoricky požírají slámu, se ustájí do boxu s rašelinou, hoblinami nebo nařezaným papírem, přesto však musí mít stálý přístup k píci.

•

Je třeba se vyvarovat náhlé změny krmiva.

•

Koně, kteří jsou krmeni převážně peletami, potřebují více vody.

•

Přechod na peletované krmivo musí být pozvolný: nejlépe dva měsíce smíchávat původní krmivo s peletami a podíl pelet zvyšovat postupně.

•

Pokud koně nerozlišují krmnou slámu od stelivové, musí být obě té nejlepší kvality.

Čím více odpovídá ustájení koně jeho přirozeným potřebám, tím jsou koliky vzácnější. Pro zdraví trávicího ústrojí koně je důležité pravidelné krmení a optimální dávka krmiva dle zátěže koně (Ende, Isenbügel, 2006).

27

Tab. 2 Příčiny kolik a prevence (Švehlová, 2007) Příčina kolik

Prevence

způsob krmení koní málo píce, velké dávky jádra

upravit krmný režim (píce alespoň 1,5 kg/100 kg hmotnost koně)

nepravidelné krmení

krmit častěji po menších dávkách

náhlá změna krmiva, náhlý přechod na postupně přecházet na jiné krmivo nebo pastvu bohatou pastvu (plynové koliky) nepravidelná pracovní zátěž

pravidelný pohyb koně, přizpůsobovat změnám zátěže krmnou dávku

stres nepravidelný denní režim

zajistit a dodržovat pravidelný denní režim

odstav, změna sestavení stáda

navykat postupně na nové stádo či odstav

transport

při transportu se postarat o lehce stravitelné a šťavnaté krmivo a dostatek vody, na delších trasách dělat přestávky a koně povodit sestavit vhodné krmné dávky, zamezit koni přístupu k jádru nebo slámě

překrmení jádrem nebo slámou

nedostatek vody zajistit dostatek nezávadné a čisté vody problémy se zuby (především u starších pravidelná kontrola chrupu, kontrola příjmu potravy koní) pravidelně kontroloval zdravotní stav koně horečka či jiná onemocnění infekce střevními parazity některé léky pozření jedovatých látek žaludeční vředy

dodržovat odčervovací program, pravidelné vyšetření trusu dodržovat pokyny veterinárního lékaře a nepodávat koni léky samovolně zamezit přístup koní ke zdrojům jedovatých látek (postřiky, lékárna) omezit stres, správně dávkovat protizánětlivé léky

dlouhodobé pojídání písku, hlíny ve do výběhu nebo boxu dát koni např. seno, postarat se o dostatečný obsah minerálních látek v krmné dávce výběhu nebo pilin nebo pilin v boxech správné krmení, omezit stres záněty střev lipomy (stopkaté tukové nádory, mohou otočit střevo, zejména tenké), jiné nelze jim předejít nádory v dutině břišní

2.6.1

Výživa koní

Podle Duška (2000) byla vždy výživa koní v chovu jedním z klíčových faktorů ovlivňujících jejich zdraví, sportovní výkony a reprodukci (Dušek, 2000). Jadrná krmiva se tráví efektivněji a vlákninou bohatá krmiva o něco hůře než u přežvýkavců. Při nadměrném krmení zelenou pící se více tvoří plyny a mohou se objevit kolikové příznaky. U těžce pracujících koní (sportovních a dostihových) se nedoporučuje zkrmovat velké množství zelené píce, protože hrozí přetížení trávicího ústrojí a snížení činnosti dýchacího ústrojí (Dušek, 2000). 28

Podle Zemana (2006) mikroorganismy tráví krmivo kratší dobu a obvykle mají k dispozici menší množství snadno dostupných glycidů než u přežvýkavců. Plynné zplodiny fermentace odcházejí konečníkem. Aby se zabránilo jejich nadprodukci nebo zácpě, je třeba předcházet přežrání. Z tohoto důvodu musí být koně krmeni častěji a v menších dávkách. Na rozdíl od přežvýkavce musí kůň krmivo dobře rozžvýkat již při žraní. Z toho důvodu musí mít koně na krmení dostatek času. Nekvalitními krmivy a nevhodnou technikou krmení lze u koní přivodit koliková onemocnění. Změny v zastoupení krmiv v krmné dávce musí být pozvolné, aby se složení mikrobiální populace trávicího traktu postupně přizpůsobilo změněným podmínkám. Objemné krmivo předkládáme jako první, aby kůň nežral jádro hltavě. Dle Duška (2000) se nesmí podávat krmivo zapařené, krmivo ve velkém množství a v rané vegetační fázi. 2.6.1.1 Druhy krmiva Dle Čermáka (2002) jsou pro koně vhodná krmiva, která tvoří následující skupiny: Objemná krmiva a) šťavnatá krmiva (zelená píce, okopaniny, siláže, senáže) b) suchá krmiva (seno, úsušky, sláma, plevy, tvarovaná krmiva) Jadrná krmiva (obiloviny, luštěniny, olejniny, pokrutiny, extrahované šroty, krmné směsi, koncentráty) Minerální a vitamínové přísady (soli, přísady, doplňky, premixy)

Objemná krmiva - šťavnatá Zelená píce V krmných dávkách se ze zelených krmiv nejvíce používá vojtěška, jetel a luční tráva ve formě pastvy. Jednou z nejhodnotnějších pícnin je vojtěška. Optimální množství zelené vojtěšky pro koně je 3 – 5 kg na 100 kg živé hmotnosti na den (Dušek, 2000). Podle Čermáka (2001) se zelená píce doporučuje zkrmovat jen na noc. Ráno a v poledne se krmí pouze suché krmivo. Při nadměrném krmení zelenou pící se ve zvýšené míře tvoří plyny a mohou se objevit i koliky. Denní dávka pro dospělého koně se pohybuje mezi 15 – 25 kg. Okopaniny Krmné okopaniny patří mezi šťavnaté lehce stravitelné glycidové krmivo s nízkým obsahem vlákniny. Okopaniny v krmné dávce zlepšují trávení. Vysoké dávky okopanin

29

působí u koní laxativně (Dušek, 2000). Podle Čermáka (2001) se koním zkrmují nejčastěji krmná mrkev, krmná řepa, cukrovka a brambory. Siláže, senáže V našich podmínkách není tradiční zkrmovat koním senáže nebo siláže, s výjimkou tažných koní. U koní se většinou zkrmuje kukuřičná siláž v omezených dávkách 10 – 15 kg den (Dušek, 2000). Podle Čermáka (2001) si koně musí na tenhle typ krmiva postupně navykat.

Objemná krmiva - suchá Suchá píce Seno je základním a nepostradatelným krmivem pro zimní období. Mělo by uhrazovat 40 – 50 % celkového množství potřebných živin. Seno jako krmivo působí dieteticky příznivě. Seno se zkrmuje až po tzv. „vypocení“, tj. 5 – 6 týdnů po naskladnění, kdy již není nebezpečí vzniku kolik. Spotřeba sena pro dospělého koně je 12 kg a hříbata 3 – 9 kg na kus a den (Dušek, 2000). Dle Čermáka (2001) je nejvhodnější seno luční. Sláma se ve výživě koní uplatňuje jako balastní krmivo. Je chudá na stravitelné organické živiny, minerální látky a vitaminy. Pro koně je vhodná hlavně sláma ovesná a ječná (Dušek, 2000). Dle Čermáka (2001) není ječná sláma pro koně příliš vhodná pro obsah tvrdých a ostrých osin, které mohou zraňovat sliznice dutiny ústní, popř. celého trávicího ústrojí. Ovesná sláma se zkrmuje zejména v zimním období jako náhrada za seno. Může se zkrmovat i sláma z ozimů – pšeničná a žitná. Sláma se zkrmuje jako suchá řezanka dlouhá 2 – 4 cm. Kratší řezanka způsobuje v mnoha případech koliky a zácpy, delší řezanka se špatně míchá s ovsem.

Jadrná krmiva Dle Duška (2000) obiloviny obsahují vysoké koncentrace základních organických živin s nízkým podílem hrubé vlákniny. Biologická hodnota bílkovin je nízká. Z tohoto důvodu se musí u intenzivně pracujících koní doplňovat jinými krmivy, zejména živočišného původu. Podle Maira (1997) jadrné krmivo přijaté ve velkém množství v trávicím traktu fermentuje za produkce velkého množství kyseliny mléčné, těkavých mastných kyselina a plynů. Následkem je distenze a atonie střev.

30

Obiloviny •

Oves je tradičním krmivem v krmných dávkách koní. Doporučuje se zkrmovat mačkaný. Pokud se zkrmuje celý, není vhodný pro hříbata (Dušek, 2000). Podle Čermáka (2001) se doporučuje zkrmovat s řezankou slámy. Kůň je nucen oves dobře pokousat a proslinit, což dobře působí na jeho stravitelnost a celkovou využitelnost. Příznivé působení ovsa na organismus koní se připisuje obsahu pluh, který mechanicky dráždí nervstvo trávicího ústrojí a vysokému obsahu kyseliny fosforečné, která podněcuje činnost nervového ústrojí. Proto je nenahraditelný zejména pro sportovní koně.

•

Ječmen má vyšší biologickou hodnotu. U koní zvyšuje spíše přírůstkovou hmotnost než výkon. Při vysokých dávkách ječmene je u koní nebezpečí vzniku trávicích poruch (kolik), zvláště u koní na ječmen nenavyklých (Dušek, 2000). Podle Čermáka (2001) se ječmen doporučuje zejména pro tažné koně, ale ne pro koně sportovní.

•

Kukuřice má vysokou energetickou hodnotu. Její energetický potenciál se využívá zejména ve směsích pro koně (Dušek, 2000). Dle Čermáka (2001) je lépe podávat celé palice než samotné zrno.

Olejniny a luštěniny Podle Čermáka (2001) se na luštěniny musí koně postupně navykat. Tento typ krmiva je vhodný pro koně s vyšší potřebou bílkovin, tzn. pro hříbata a mladé koně, nebo také jako jednorázový přídavek pro těžce pracující koně. Luštěniny se také zkrmují, je-li krmná dávka chudá, např. pouze z okopanin a slámy, bez dobrého sena. •

Bob koňský je nejvhodnějším bílkovinným krmivem. Zařazuje se do krmné dávky pro těžce pracující koně. Vysoké dávky působí nadýmavě a obstipačně (Dušek, 2000). Šrotovaný má vyšší stravitelnost (Čermák, 2001).

•

Sója je vysoce kvalitní krmivo. Lehce stravitelné živiny obsažené v sóji ji upřednostňují v krmných dávkách pro těžce pracující koně, klisny během laktace a hříbata (Dušek, 2000).

•

Len se zkrmuje pro příznivé dietetické vlastnosti a vysokou stravitelnost. Podává se v malých dávkách (celkem do 1 kg) klisnám před porodem a v první fázi laktace, koním v tréninku, vyčerpaným a oslabeným jedincům (Dušek, 2000).

31

Krmné směsi Krmné směsi jsou průmyslově namíchaná jadrná krmiva složená převážně z přirozených jadrných krmiv obohacených specifickými krmivy a doplňky. Ve směsích se uplatňují obiloviny (pšenice, ječmen), luštěniny a luskoviny, mlýnské odpady a odpady tukového průmyslu. Podle obsahu živin se krmné směsi dělí na kompletní, doplňkové, bílkovinné a doplňkové premixy (Dušek, 2000).

Minerální a vitamínové přísady Podle Čermáka (2001) se při doplňování minerálních přísad vychází z celkového obsahu minerálních látek v základní krmné dávce a z pracovního zaměření koně. Z vitamínových premixů se pro koně používá např. Hippovit, Roboran-K. 2.6.2

Technologie výživy a krmení koní

Podle Duška (2000) je trávicí ústrojí koně ve srovnání s přežvýkavci menší, z této skutečnosti vyplývá potřeba krmit koně častěji, minimálně třikrát denně. Na každé krmení potřebuje přibližně 2 hodiny. Polovina denní krmné dávky se podává zásadně večer, druhá polovina se rozdělí na ranní a polední krmení. Hůře stravitelné krmivo se předkládá při večerním krmení. Šťavnatá krmiva je také vhodnější předkládat na noc, aby svým objemem nezatěžovala trávicí ústrojí při pracovní zátěži. Koně se krmí v přesně stanovenou dobu. Při dodržování pravidelnosti krmení začíná sekreční činnost trávicích žláz již před podáváním krmiv a je intenzivnější než při nepravidelném krmení. Nová krmiva se zařazují do krmné dávky postupně. Pouze při déletrvajícím pracovním klidu (delším než týden) se mohou koně krmit dvakrát denně (Dušek, 2000). Potřeba vody se pohybuje mezi 20 – 40 l denně, za horkého počasí i více než 50 l. Koně se napájejí při zakládání krmiva, což podporuje trávení a lepší využití živin krmiva. Napájení až po zkrmení jadrných krmiv vede často k zácpám, kolikám a celkovému zhoršení zdravotního stavu. Voda musí být čistá, zdravotně nezávadná, o teplotě kolem 12 °C. Chladnější voda vyvolává trávicí potíže (Dušek, 2000). Krmení tažných koní Potřeba živin závisí na hmotnosti a pracovním zatížení. Při sestavování dávek se musí přihlížet k výživnému stavu zvířete. Čím koná kůň těžší práci, tím více jakostnějšího sena a jadrných krmiv a méně slámy a šťavnatých krmiv dostává. Koním těžce a středně těžce pracujícím ve dnech pracovního klidu se omezují nebo z krmné 32

dávky úplně vypouští jadrná krmiva. Důvodem je prevence paralytické myoglobinurie (černé zástavy moče, sváteční nebo pondělní nemoci), poruchy látkové výměny po zatížení odpočatých, jadrnými krmivy bohatě krmených koní (Zeman, 2006). Krmení vysokobřezích a kojících klisen Vysokobřezí (v posledních 90 dnech březosti) a kojící klisny mají zvýšenou potřebu živin, která se uhrazuje jadrnými krmivy. Do krmné dávky se zařazuje oves, kvalitní pokrutiny, extrahované šroty a pšeničné otruby, klisnám kojícím bobový a hrachový šrot. Přibližně 10 dnů před očekávaným ohřebením se snižuje podíl jadrných a šťavnatých krmiv. V několika dnech po porodu se postupně přechází na normální krmnou dávku (Zeman, 2006).

Krmení hříbat Při nedostatku mateřského mléka lze podávat hříbatům kravské mléko ředěné vodou. Lze také použít mléčnou krmnou směs. Na ovesný šrot a kvalitní seno se hříbě navyká ve 3. – 4. týdnu života. Ve 2. – 3. měsíci se hříbě začíná pást nebo se jim podává píce, pokud není možnost pastvy. Skupinový odstav se provádí ve věku 4 – 6 měsíců. Do 12 – 18 měsíců se hříbata krmí jadrnějším typem krmné dávky než v období následujícím. Nejvhodnější je odchov pastevní. Pastva se doplňuje jadrnými krmivy a senem. Do jednoho roku by se měla hříbata krmit 4 – 5krát denně, po jednom roce stačí krmit 3krát denně (Zeman, 2006). Podle Maira (1997) nelze u hříbat, u kterých se objeví kolika, pokračovat v krmení mlékem nebo mléčnými náhražkami.

Krmení plemenných hřebců Hřebci dostávají více jadrných krmiv než koně tažní. V době 5 – 6 týdnů před a během připouštěcího období se dávky jadrných krmiv zvyšují na 4 – 7 kg. Zkrmuje se hlavně oves. Kvalitního sena s dostatkem karotenu se dává 9 – 12 kg. Omezují se objemná šťavnatá krmiva (Zeman, 2006).

Krmení sportovních a dostihových koní Podle Zemana (2006) se krmná norma pro sportovní a dostihové koně sestavuje z normy pro záchovu a dokončení růstu a z přídavku živin odstupňovaného podle zatížení koně. Krmení sportovních koní je přechodem mezi krmením koní tažných a dostihových. Základem krmné dávky při středně těžké práci je 4 – 6 kg jadrných krmiv 33

a 4 – 6 kg sena. Při přípravě na dostihy se krmná dávka zvyšuje na 8 – 9 kg i více a rozdělují se na čtyři krmení. Dávky sena se omezují na 3,5 – 4 kg. Vedle ovsa se podávají i jiná glycidová krmiva, pšeničné otruby, lněné semeno. V doplňku biofaktorů se přidávají vitamíny, mikroelementy, aminokyseliny a jiná krmná aditiva. V posledních dvou dnech před dostihem se sníží dávka sena a mírně se zvýší dávka jádra. Maroske (2010) uvádí, že skokoví koně potřebují získat z krmné dávky zejména potřebné množství energie pro svaly a látkovou výměnu, aby mohli během krátkodobého výkonu maximálně využít sílu k překonání parkúru. Tuto sílu přijímají zejména z jadrného krmiva. Naopak drezurní kůň potřebuje méně rychlé svalové energie, protože tito koně mají být při předvádění drezury zejména vyrovnaní a zároveň aktivní a ne divocí. Pro ně je vynikajícím zdrojem energie kvalitní seno, doplněné dávkou jadrného krmiva, ale v menším množství, než to co je podáváné koni skokovému. 2.6.3

Technologie ustájení koní

Podle Duška (2000) je z hygienického hlediska nejvhodnější ustájení na stáních. Dalšími možnostmi ustájení jsou boxy a volné ustájení. Používaná podestýlka by měla být dobrým izolátorem, měkká, má dobře nasávat moč a nemá prášit. Těmto požadavkům vyhovuje nezávadná a suchá sláma. Dobrým stelivem jsou i dřevěné piliny, nesmějí však prášit a obsahovat štěpiny dřeva. Dalšími náhradami slámy mohou být suché listí, písek, lesní hrabanky apod. Podle Mareše (2008) je většina plemenných hřebců, sportovních a tažných koní chovaná zejména v boxovém nebo vazném ustájení bez možnosti volného výběhu nebo pastvy. Dlouhý pobyt ve stáji je nevhodný především pro chovné klisny a hříbata. Jsou prokázané poruchy vývoje kostí, vaziv, osvalení a poruchy chování v souvislosti se stájovým odchovem hříbat. Rozhodně je pro hříbata nejvhodnější pastevní odchov. Podle Draperové (1999) jsou nejoblíbenějším typem stájí boxy, které se budují ze dřeva, betonových bloků nebo z cihel. Kůň s výškou od 162 cm potřebuje box s minimálními rozměry 3,7 x 4,3 m. Ustájený kůň potřebuje neustále přísun čerstvého vzduchu, a proto je účinné větrání základní podmínkou. Dalším typem ustájení jsou jednotlivé boxy ve větší budově. V případě tohoto ustájení je třeba věnovat velkou pozornost větrání – možnost šíření infekčních onemocnění. Dalším způsobem ustájení je volné ustájení, kdy jsou koně hromadně a volně ustájeni v jedné budově. V případě řadového stání jsou od sebe koně odděleni závěsnými pohyblivými přepažníky. 34

Tradičně nejvíce používanou podestýlkou je sláma. Pro koně je nejlepší sláma pšeničná, protože je méně chutná než ječná nebo ovesná. Největším nedostatkem slámy je, že může obsahovat prach a plísňové spory, které mohou způsobit u některých koní alergie, vedoucí k dýchacím problémům. Kromě slámy jsou oblíbené i dřevěné hobliny, které mohou být dobrou alternativou pro koně s dýchacími problémy, pokud hobliny projdou odlučovačem prachu. Manipulace s hoblinami je ve srovnání se slámou obtížnější, protože pomalu hnijí, proto se nemohou zaorávat do půdy. V mokrém stavu jsou také mnohem těžší než sláma. Podestýlka z hoblin je méně teplá než podestýlka ze slámy. Mezi další typy podestýlky patří aubiose (přírodní produkt vyráběný z konopí), krouhaný papír, rašeliník, gumová rohož (Draperová, 1999).

35

3 MATERIÁL A METODIKA Pro analýzu výskytu kolik bylo vybráno celkem osm stájí a to sedm v Jihomoravském kraji a jedna stáj v jižních Čechách. Chovy se od sebe liší různými parametry a údaje o chovatelských podmínkách jsou uvedené v tabulkách číslo 4 až 11 k jednotlivým chovům a v tabulce souhrnné číslo 12 pro všechny chovy. Potřebné údaje byly získány na základě mnou vytvořeného dotazníku, jehož znění je uvedeno v tabulce číslo 3. Analýza kolik byla provedena za rok 2008 a 2009.

Do pozorování bylo

zahrnuto celkem 61 koní, u 17 z nich se koliky objevily. V tabulkách jsou uvedené základní informace o koních, jako je plemeno, pohlaví a věk. Dalšími důležitými údaji je výskyt kolik v daném chovu, o jaký druh koliky se jedná, jaké jsou symptomy, příčiny, aplikovaná léčba. Do analýzy byly také zahrnuty následující faktory: technologie ustájení, počet krmných dávek, druh krmiva, pohyb, pastva, odčervování, stres, změna počasí a bylo zjišťováno, do jaké míry mají výše uvedené faktory vliv na výskyt kolik. Dle získaných informací k jednotlivým chovům a koním byla provedena statistika a výsledky jsou znázorněné prostřednictvím grafů. Analýza je zaměřena zejména na výskyt kolik dle druhu zvolené podestýlky, počtu krmných dávek, pravidelnosti pohybu, plemene a pohlaví koně, podle využití koní, dle toho zda se využívá pastvy, podle odčervování. V neposlední řadě je provedena statistika druhů kolik a jejich příčin. Chovy jsem navštívila osobně a pořídila jsem fotografie jak koní, tak ustájení a okolí stáje.

36

Tab. 3 Dotazník Dotazník pro účel diplomové práce - koliková onemocnění ve vybraných chovech Údaje o koni plemeno koně věk koně pohlaví místo ustájení (obec) využití koně (rekreace, sport, tah atd.) Ustájení technologie ustájení konstrukce stáje druh podestýlky pravidelná pastva (hod./den) pravidelný pohyb (hod./den) Krmivo počet krmných dávek/den druh krmiva a množství v kg/den - ráno - odpoledne - večer - jindy během dne množství vody/den způsob skladování krmiva Problematika kolikového onemocnění trpí váš kůň kolikami

ano/ne

počet kolik za rok 2008 počet kolik za rok 2009 druhy kolik, které se u vašeho koně vyskytly příčiny koliky příznaky, které se u koně objevily 1. pomoc jaká byla koni poskytnuta léčba koliky byl přivolán veterinární lékař v jakém období/měsíci se koliky u vašeho koně nejčastěji objevují uveďte důvody, proč si myslíte, že koně kolikami trpí uplatňujete preventivní opatření proti kolikám (pokud ano, tak jaké) frekvence odčervování

37

3.1

Charakteristika chovu č. 1 V chovu číslo jedna jsem pozorovala celkem tři koně ustájené v lokalitě Brno-

venkov, obec Střelice. Jedná se o klisny ve věku 2 – 3 let, u nichž se zatím koliky nevyskytly. Jedná se o následující plemena: český teplokrevník, fríský kůň a americký klusák. Koně jsou ve výborném zdravotním stavu s pravidelným pohybem a krmením. Dvě z klisen jsou remonty a třetí se účastní klusáckých závodů. Majitelka má přehled o důvodech výskytu kolik a proto dodržuje preventivní opatření, zejména zajišťuje kvalitní krmivo a bere v potaz pracovní zátěž koní. Stáj je zaměřena na výcvik klusáckých koní a koním je zajištěno dostatek pohybu, pastvin a venkovní jízdárna. Ustájení je formou boxů ve větší cihlové budově. Jako podestýlky je využíváno pšeničné slámy. Klisny jsou odčerveny pravidelně a to 2krát ročně. Podrobnější informace uvádím v tabulce číslo čtyři. Koně jsou krmeni 2krát denně a to následovně: •

Kůň číslo 1 – český teplokrevník: 2 kg drceného ovsa, 2 – 5 kg sena dle období.

•

Kůň číslo 2 – americký klusák: 2 – 5 kg sena dle období, 1,5–2 kg speciální směsí granulí pro dostihové koně. Po tréninku v období jaro – podzim 300 g drceného ovsa.

•

Kůň číslo 3 – fríský kůň: 2 kg drceného ovsa, 2 – 5 kg sena dle období.

Kůň číslo 1 a 3 dostávají 3krát týdně v odpolední dávce extrakt z lněného semínka a mrkev jako prevenci proti kolikám. Koním je poskytnuta pravidelná pastva v období jaro a léto 8 hodin denně a na podzim 6 hodin denně. Voda je koním podávána dle potřeby. Krmivo je skladováno v dřevěných bednách.

38

Tab. 4 Chov č. 1 CHOV ČÍSLO 1

KŮŇ ČÍSLO 1

KŮŇ ČÍSLO 2

KŮŇ ČÍSLO 3

Plemeno Věk v letech Pohlaví Využití Technologie ustájení Konstrukce stáje Podestýlka

český teplokrevník 2 klisna remonta boxové cihlová sláma 2 jaro, podzim 2 0 0 7 hod/den

americký klusák 3 klisna klusácké závody boxové cihlová sláma 2 jaro, podzim 2 0 0 7 hod/den

fríský kůň 2 klisna remonta boxové cihlová sláma 2 jaro, podzim 2 0 0 7 hod/den

Odčervení za rok Počet krmných dávek Počet kolik za rok 2008 Počet kolik za rok 2009 Pastva (průměr) Prevence proti kolikám

3.2

pravidelná pastva, pohyb, kvalitní strava, dostatek tekutin, pravidelné odčervení

Charakteristika chovu č. 2 V rámci chovu číslo dvě jsem analyzovala koně ustájeného v obci Moravany. Jedná

se o valacha českého teplokrevníka ve věku 10 let, kterého majitelka chová jak pro rekreaci tak sport (drezura). Ustájení koně je formou boxu ve větší cihlové budově. Kůň kolikami netrpí. Jako podestýlky je použito pšeničné slámy. Koni není poskytnuta pastva, ale majitelka zajišťuje koni pravidelný pohyb a to 1–2 hodin denně. Kůň je krmen 3krát denně a to následovně: •

ráno – 1 kg ovsa, 5 kg sena

•

odpoledne – 1 kg ovsa

•

večer – 1 kg ovsa, 5 kg sena, 1 kg granule, otruby s olejem a vitamíny

Voda je koni podávána dle potřeby. Krmivo je skladováno v silech a plastových barelech.

39

Tab. 5 Chov číslo 2 CHOV ČÍSLO 2

Plemeno Věk v letech Pohlaví Využití Technologie ustájení Konstrukce stáje Podestýlka Odčervení za rok Počet krmných dávek Počet kolik za rok 2008 Počet kolik za rok 2009 Pastva Prevence proti kolikám

3.3

český teplokrevník 10 valach rekreace, sport boxové cihlová sláma 2 (jaro a podzim) 3 0 0 není k dispozici pravidelný pohyb, olej, vitamíny, omezení neúměrné zátěže

Charakteristika chovu č. 3 V chovu číslo tři jsem pozorovala opět jednoho koně a to klisnu českého

teplokrevníka. Klisna je ustájena taktéž v obci Moravany u Brna a je využívána zejména k rekreaci, dříve se účastnila parkurových závodů. U klisny se objevují každým rokem 1–2 koliky a jedná se zejména o střevní obstrukce, konkrétně obstipace malého kolonu, které vznikají z nedostatku pohybu a pojídání slámy sloužící jako podestýlka. Příznakem koliky je zejména ležení a netečnost. Majitel uplatnil jako první pomoc krokování a lonžování. Po příjezdu veterinárního lékaře byl nitrožilně aplikován fyziologický roztok. Majitel konstatuje, že koliky se u jeho koně nejčastěji objevují v období podzim a zima. Jako prevenci majitel podává koni olej do večerní krmné dávky, dokrmuje koně otrubami namočenými ve vodě, aby se kůň neměl tendenci krmit slámou. Klisně jsou podávané krmné dávky 3krát denně a to následovně: •

ráno – 1 kg oves, 4 kg seno

•

odpoledne – 1 kg oves

•

večer – 2 kg oves, 4 kg seno

Vody má kůň neomezeně, v boxech jsou umístěné automatické napáječky. Krmivo je skladováno v zásobnicích a seno v balících. Pohyb má klisna většinou 1 – 2 hodiny denně, spíše nepravidelný a to je také jedním z důvodů vzniku koliky.

40

Tab. 6 Chov číslo 3 CHOV ČÍSLO 3 Plemeno Věk v letech Pohlaví Využití Technologie ustájení Konstrukce stáje Podestýlka Odčervení za rok Počet krmných dávek Počet kolik za rok 2008 Počet kolik za rok 2009 Druh koliky Symptomy První pomoc Léčba Příčiny koliky Pastva Prevence proti kolikám

3.4

český teplokrevník 10 klisna rekreace boxové cihlová sláma 2 (jaro a podzim) 3 1 2 pravá-střevní obstrukce (obstipace kolonu) lehání, netečnost, ustávající kálení krokování a lonžování aplikace fyziologického roztoku nepravidelný pohyb, dokrmování slámou nepravidelná olej, otruby

Charakteristika chovu č. 4 Chov číslo 4 je zastoupen jedním koněm a to valachem amerického klusáka

ustájeného v domácí stáji v Dolní Dobrouči (jižní Čechy). Kůň má rekreační využití a je ustájen v kamenné stáji na podestýlce z ovesné slámy. U koně se vyskytla v roce 2008 jedna kolika, v roce loňském žádná. Důvodem vzniku koliky bylo překrmení zelenou pící na pastvině. To způsobilo vznik plynové koliky, která je jednou z nejčastěji se vyskytujících kolik u koní. Kůň byl apatický, natahoval se a odmítal žrát. Koně majitelka povodila, následně kolika ustala. Koni je poskytnuta pravidelná pastva a pohyb. Kůň je krmen 3krát denně: ráno 4 kg sena, odpoledne 2 kg sena, večer 4 kg sena. Při očekávané zátěži je mu podáván ječmen. Množství vody 20 l/den. Krmivo je skladováno v barelech, seno na seníku.

41


Plemeno Věk v letech Pohlaví Využití Technologie ustájení Konstrukce stáje Podestýlka Odčervení za rok Počet krmných dávek Počet kolik za rok 2008 Počet kolik za rok 2009 Druh koliky Symptomy První pomoc Léčba Příčiny koliky Pastva Prevence proti kolikám

3.5

americký klusák 6 valach rekreace boxové kamenná sláma 2 (jaro, podzim) 3 1 0 pravá-primární tympanie (plynová) apatičnost, kůň nežere, natažený postoj vodění překrmení zelenou pící 6 hod./dne není

Charakteristika chovu č. 5 V chovu číslo 5 jsem pozorovala kobylu ve věku 18 let. Je ustájena v městské části

Brna v Komíně. U koně se koliky vyskytují, a to v roce 2008 jedna kolika a v roce 2009 tři koliky. Jednalo se o koliky pravé – 1krát střevní obstrukce, 1krát křečová, 2krát primární tympanie. Hlavním důvodem vzniku kolik bylo nekvalitní krmivo: plesnivý chléb, zapařené seno. V případě jedné koliky se kobyla nakrmila švestkami a pecky způsobily ucpání střev. Musela být převezena na veterinární kliniku, kde byla týden léčena. Období, kdy se koliky nejčastěji objevují, je jaro a podzim. Kobyla je krmena 3krát denně: •

ráno – 4 kg sena

•

odpoledne – 2 kg sena

•

večer – 4 kg sena

Kobyle není podáváno vůbec žádné jadrné krmivo. Dva krát týdně dostává po 2 kg tvrdého pečiva a denně 0,5 kg mrkve, k dispozici má minerální líz. Napájení dle potřeby

42

30 l vody/den. Pastvy není využito, pohyb je pravidelný 5krát týdně po 1,5 hodině. Krmivo je skladováno na seníku, pečivo v dřevěných bednách.


Plemeno Věk v letech Pohlaví Využití Technologie ustájení Konstrukce stáje Podestýlka Odčervení za rok Počet krmných dávek Počet kolik za rok 2008 Počet kolik za rok 2009 Druh koliky Symptomy První pomoc Léčba Příčiny koliky Pastva Prevence proti kolikám

3.6

český teplokrevník 18 kobyla rekreace boxové cihlová sláma a piliny 2 (jaro a podzim) 3 1 3 pravá-střevní obstrukce, enterální, 2 primární tympanie apatie, válení, přestala žrát a pít krokování infuze nekvalitní krmivo, nenavykání na nové krmivo, nevhodné krmivo (švestky s peckami) není vyvážené a pravidelné krmení, čistá voda

Charakteristika chovu č. 6 V chovu číslo šest jsem hodnotila výskyt kolik u 16 koní ustájených v obci

Lukovany, Brno-venkov. Jedná se o rodinnou stáj, ve které mají 11 koní vlastních a 5 boxů pronajímají. Ke stáji patří 1,5 hektarů pastvin. Koním je tím pádem zajištěno dostatek pohybu včetně pastvy. Koně jsou využívaní zejména pro sport – parkúrové závody a drezura. Výskyt kolik vzhledem k počtu je relativně nízký. Koliky se opakovaně objevují u dvou koní. Za rok 2008 čtyři a za rok 2009 celkem dvě koliky. Procentuelně se jedná o výskyt kolik u 12,5 % koní. Ve všech případech se jedná o křečové koliky způsobené rychlým přísunem krmiva. Koliky byly léčené bez účasti veterinárního lékaře. Jelikož šlo o lehčí typ koliky, stačilo 0,5 hodiny vodění. Symptomy, které se objevily: válení se, mírné pocení, ohlížení se na místo, ze kterého

43

vychází bolest, nechutenství. Období, ve kterém se koliky nejčastěji objevují, je jaro. Krmivo je skladováno na seníku a v plastových barelech. Koně jsou krmeni 3krát denně. V případě možnosti pastvy je vynechána odpolední dávka a je využito pastvy. Koním je podáváno seno 5 – 10 kg, 1 – 3 kg ječného šrotu, 0,5 kg kukuřičného šrotu se podává koním při očekávané zátěži. Majitelé mají znalosti ohledně kolik, proto se snaží dodržovat preventivní opatření. Voda je podávána dle potřeby ve množství 15 – 40 l. Koně jsou ustájeni ve zděné stáji o velikosti 7,5×22×3 m s větracími šachtami a dostatkem přirozeného světla. Zvláštností je, že koně mají během dne puštěné rádio. Dle majitelů je hudba uklidňuje.

Tab. 9 Chov číslo 6 CHOV ČÍSLO 6 Počet koní

16

Plemena Věk v letech Pohlaví Využití Technologie ustájení Konstrukce stáje Podestýlka Odčervení za rok Počet krmných dávek Počet kolik za rok 2008 Počet kolik za rok 2009 Druh koliky Symptomy První pomoc Léčba Příčiny koliky Pastva Prevence proti kolikám

český teplokrevník průměr 4 roky 14krát klisny, 2krát hřebci rekreace, parkúry, drezury boxové cihlová sláma 2 (jaro, podzim) 3 4 2 6 pravá-enterální pocení, válení, apatie krokování překrmení pravidelná kvalitní krmivo, krmení dle zátěže

3.7

Charakteristika chovu č. 7 V chovu číslo 7 jsem analyzovala výskyt kolik celkem u 20 koní ustájených

v Soběšicích u Brna. Koně většinu času tráví na přilehlých pastvinách. Jedná se o následující plemena: 17 českých teplokrevníků, 1 huculský kůň, 1 arabský plnokrevník, 44

1 chladnokrevník. Jedná se o koně majitelů, kteří si pronajímají boxy. Koně jsou využívány k rekreaci. Stáje jsou v provedení venkovních dřevěných boxů. Koně mají pravidelnou pastvu a to v délce 10 – 12 hodin. Krmení probíhá 2krát denně, seno a vodu mají k dispozici ad libitum, granule po 1 kg. V roce 2009 se u koní objevilo šest kolik (4krát křečová, 1krát svalová kolika, 1krát obstrukce) a v roce 2008 tři koliky (obstrukce). Příčinou výskytu byl zejména nepravidelný pohyb – náhlý pohyb po nakrmení, překrmení koní a nekvalitní krmivo, změna počasí a stres. Koliky byly léčené následujícím způsobem: a) svalová kolika – léčba probíhala pomocí nesteroidních antiflogistik a infuze b) obstipace – léčení pomocí spasmoanalgetik a infuze c) enterální – krokování Nejčastější období výskytu kolik je v tomto chovu jaro a podzim.


20

Plemena Věk v letech Pohlaví Využití Technologie ustájení Konstrukce stáje Podestýlka Odčervení za rok Počet krmných dávek Počet kolik za rok 2008 Počet kolik za rok 2009 Druh koliky Symptomy První pomoc Léčba Příčiny koliky Pastva Prevence proti kolikám

17 ČT, hucul, 1 arabský plnokrevník, 1 chladnokrevník

průměr 9 let 10krát hřebec, 10krát kobyla rekreace boxové a pastva dřevěná sláma 4 2 3 6 4 obstrukce, 4 křečové, 1 svalová kolika, pocení, válení, neklid, průjem lonžování spasmoanalgetika, parafínový olej, infuze nekvalitní krmivo, nepravidelný pohyb, stres, změna počasí pravidelná pravidelné krmení, dostatek pohybu

45

3.8

Charakteristika chovu č. 8 V chovu číslo 8 jsem analyzovala výskyt koní na ranči nedaleko obce Rájec

Jestřebí, okres Blansko. Jedná se o stáj, která se od roku 2000 zabývá trénováním dostihových koní. Vedle anglických plnokrevníků, kterých je zde celkem 12, jsou zde ustájeni i koně využívající se k turistickým vyjížďkám nebo koně, jejichž majitelé si zde platí ustájení. Je jich celkem 6 a jedná se především o plemeno český teplokrevník, 1krát chladnokrevník a 1krát shetlandský pony. Koně jsou ustájení ve venkovních dřevěných boxech. Jako podestýlky je využito pilin. Krmení probíhá 3krát denně: a) u koní rekreačních: 3 – 4 kg vařeného ječmene, 6 – 8 kg sena, 20 – 40 l vody; věk je v rozmezí 11 – 20 let; pohyb je v zimním období omezený na 1 hod. obden a v letním období 2 hod./den; pastvy se nevyužívá b) u dostihových koní: 3 – 6 kg jádra (oves), 6 – 8 kg sena; voda 20 – 40 l; pohyb pravidelný v rámci tréninku; pastvy se nevyužívá Krmivo je skladováno v suchých dřevěných bednách a seno v seníku. Co se týče výskytu kolik, se za rok 2008 v chovu vyskytly dvě koliky a v roce 2009 pět kolik. Koliky postihly tři klisny. Jednalo se o pravé koliky 5krát křečová kolika a 2krát primární tympanie. Křečovou kolikou pravidelně trpěla klisna anglického plnokrevníka a to v důsledku nepravidelného pohybu. Příznaky: ležení, válení, nekoordinovaný pohyb. U ostatních koní se objevují koliky ojediněle a to koliky plynové. Příznaky jsou lehké a stačí koně krokovat. Nejčastější období výskytu kolik je podzim a zima.

46


18

Plemena Využití Technologie ustájení Konstrukce stáje Podestýlka Počet krmných dávek Počet kolik za rok 2008 Počet kolik za rok 2009 Druh koliky Symptomy První pomoc Léčba Příčiny koliky Pastva Prevence proti kolikám

12× anglický plnokrevník, 4× ČT, 1x chladnokrevník, 1× pony

rekreace, sport (dostihy) boxové dřevěná piliny 3 2 5 5× enterální, 2× primární tympanie válení, pocení lonžování infuze nepravidelný pohyb, nedodržení postupného navykání na krmivo není pravidelné krmení, dostatek pohybu, kontrola kvality krmiva

47

Tab. 12 Souhrnná tabulka chovů Číslo chovu

1

2

3

4

5

6

7

8

Počet koní

3

1

1

1

1

16

20

18

Plemeno

ČT, americký klusák, fríský kůň

ČT

ČT

americký klusák

ČT

ČT

Pohlaví

klisny

hřebec

klisna

hřebec

klisna

2×hřebci, 14×klisny

ČT, chladn., hucul, arabský plnokrevník 10xhřebci 10xklisny

anglický plnokrevník, ČT, chlad., pony 10×hřebci 8×klisny

Využití Koní

sport

rekreace sport

rekreace

rekreace

rekreace

sport

rekreace

rekreace sport

Počet koní s kolikou

0

0

1

1

1

2 (klisny)

9 4×hřebci, 5×klisny

3 (klisny)

Počet kolik

0

0

3

1

Druhy kolik

-

-

3×střevní obstrukce

4 6 9 7 1×střevní 4×střevní 2×primární primární obstrukce, obstrukce, 6×enterální tympanie, tympanie 1×enterální 4×enterální, 5×enterální 2 tympanie 1×svalová apatie válení, pocení, kůň pocení, válení, apatie, válení, nežere, válení, pocení, kůň nežere neklid, natažený apatie průjem a nepije průjem postoj nekvalitní nepravidelný nepravid. krmivo, rychlý změna pohyb, pohyb, náhlá přísun diety změna náhlá změna změna krmiva počasí, stres diety diety

Příznaky

-

-

ležení netečnost ustávající kálení

Příčiny

-

-

nepravid. pohyb, sláma

2

3

3

3

3

3

2

3

2

2

2

2

2

2

4

2

Podestýlka

sláma

sláma

sláma

sláma

sláma

sláma

piliny

Pastva Výskyt kolik

ano

ne

ano

ano

-

-

ne podzim zima

ano jaro podzim

ne podzim zima

Počet krmných dávek Odčervení za rok

jaro

48

sláma piliny ne jaro podzim

jaro

4 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE Analýza kolik byla provedena v osmi chovech u 61 koní. V šesti z nich se objevilo celkem 30 kolik a to u 17 koní z celkového počtu pozorovaných koní. Ve většině případů byl příčinou koliky zejména nepravidelný pohyb. Koně jsou zvířata zvyklá na neustálý pohyb. Když se ohlédneme do minulosti tak se koně většinu dne pásli a při tom se neustále pohybovali. V dnešní době koně tráví většinu času v boxu, zvláště proto by se měl dodržovat pravidelný pohyb a to minimálně jednu hodinu denně. Dalším častým důvodem vzniku koliky bylo pochybení ve výživě koní: nepravidelné krmení, velký příjem zeleného krmiva na pastvě, nenavykání na sezónní krmivo, nedodržení technologie krmení, překrmování např. pečivem, nekvalitní krmivo (zaplísněné, zapařené). Nesmíme také opomenout na dobu, kterou kůň potřebuje na krmení a to minimálně jednu hodinu. Při nedodržení tohoto pravidla dojde snadno k zatížení trávicího aparátu a následně ke vzniku koliky. Výsledky výskytu kolik dle jednotlivých parametrů jsem znázornila pomocí grafů (graf č. 1 – 12).

4.1

Hodnocení kolik dle druhu V chovech se objevilo celkem 30 kolik, 97 % kolik jsou kolikami pravými a 3 %

nepravými.

Graf 1 Zastoupení kolik 49

Z grafu číslo dvě vyplývá, že 53 % činí koliky enterální, tzv. křečové koliky, 27 % tvoří střevní obstrukce, 17 % primární tympanie tzv. plynové koliky a 3 % kolika svalová tzv. paralytická myoglobinurie. Pouze v jednom případě měl kůň silné kolikové bolesti, v ostatních případech se jedná většinou o mírné až střední kolikové bolesti. Jak uvádí Švehlová (2007), mezi příznaky mírných kolikových bolestí patří zejména apatie, nechutenství, ohlížení se po slabinách, natažený postoj, ležení a neklid. Tyto příznaky se také nejčastěji objevují u pozorovaných koní. V případě silných bolestí se objevily stejné příznaky, ale intenzivnější. Podle Švehlové (2007) je projevem koliky také nadměrné či nedostatečné až zastavené kálení. Opět se tyto symptomy objevovaly u koní, které kolika postihla.

Graf 2 Druhy kolik

4.2

Výskyt kolik dle příčiny Z grafu číslo tři vyplývá, že nejčastější příčinou koliky je zejména nepravidelný

pohyb a to v 57 % případů kolik. Podle Endeho a Isenbügela (2006) patří podávání kvalitního, správně sklizeného a uloženého krmiva k nejdůležitějším preventivním opatřením, dle mého pozorování je nejvýznamnějším preventivním opatření pravidelný pohyb koně. Kombinace náhlého pohybu a chybějící pastvy je nejčastější příčinou kolik.

50

Druhou nejčastější příčinou koliky je náhlá změna diety (30 % kolik), která způsobuje zejména primární tympanii. Podle Duška (2000) tento typ koliky vzniká většinou při náhlé změně krmení, kdy může dojít k mírnému roztažení části tlustého střeva. Podle Zemana (2006) změny v zastoupení krmiv v krmné dávce musí být pozvolné, aby se složení mikrobiální populace trávicího traktu postupně přizpůsobilo změněným podmínkám. Objemné krmivo se předkládá před jádrem, aby kůň nežral jádro hltavě. Stejné si myslí Ende a Isenbügel (2006) podle kterých je třeba se vyvarovat náhlé změně krmiva. Ve 20 % kolik bylo příčinou rychlý přísun krmiva. Koně jsou krmeni 3krát denně a mají dostatek pohybu a pastvy. Dle mého názoru se může jednat i o vlastnost koní. Koliky se opakovaly u dvou klisen v chovu s 16 koňmi, kteří jsou krmeni a chování stejným způsobem. V 13 % případů kolik bylo příčinou nekvalitní krmivo (plesnivé a zapařené). Dle Duška (2000) se nesmí podávat krmivo zapařené, krmivo ve velkém množství a v rané vegetační fázi. V 10 % se jednalo o dokrmování slámou a v jednom chovu se koliky koní objevovaly často se změnou počasí a stresem.

Graf 3 Příčiny kolik

51

4.3

Výsledky počtu kolik u jednotlivých koní Koliky se objevily celkem u 17 koní a z grafu číslo 4 vyplývá následující: u 59 %

koní se objevila jedna kolika, u 17 % koní dvě koliky, u 24 % koní koliky tři a u 6 % dokonce 4 koliky. Dle Švehlové (2007) postihne kolika 10% koní. Z mých výsledků vyplývá, že se kolika v pozorovaných chovech objevila u 17 koní z 61, to znamená u 28 %. Je zřejmé, že ve většině případů se po úspěšné léčbě u koně již kolika objevit nemusí, ale je nutné, aby majitelé uplatňovali preventivní opatření. Po opakovaných chybách zejména ve způsobu krmení a v nedostatku pohybu se budou opakovaně objevovat i koliky.

Graf 4 Počet kolik u jednotlivých koní

4.4

Výskyt kolik dle počtu krmných dávek Z grafu číslo pět vyplývá následující: •

ve 25 % chovů jsou koně krmeni 2krát denně, počet koní 23, počet kolik 9, zastoupení kolik 30 %

•

v 75 % jsou koně krmeni 3krát denně, počet koní 38, počet kolik 21, zastoupení kolik 70 %

Jedná se celkem o dva chovy, ve kterých jsou koně krmeni 2krát denně (chov číslo 1 a 7). Je třeba podotknout, že v chovu číslo 7 je koním k dispozici seno ad libitum a v chovu číslo jedna zajišťuje majitelka koním kvalitní krmivo a dostatek pohybu. 52

Podle většiny autoru jako podle Duška (2000) je potřeba krmit koně častěji, minimálně třikrát denně. Jak vyplývá z výsledků, i koně krmeni 2krát denně nemusí kolikami trpět. Kolika je polyfaktoriální a pokud jsou dodrženy další zásady, není krmení 2krát denně podmínkou pro vznik kolik. Podle Zemana (2006), aby se zabránilo nadprodukci plynných zplodin fermentace nebo zácpě, je třeba předcházet přežrání, proto by se koně měli krmit alespoň 3krát denně.

Graf 5 Výskyt kolik dle počtu krmných dávek

4.5

Výskyt kolik dle plemene Ve sledovaných chovech jsem pozorovala 8 různých plemen koní a to v

následujícím zastoupení: 41krát český teplokrevník, 12krát anglický plnokrevník, 2krát chladnokrevník, 2krát americký klusák, 1krát huculský kůň, 1krát fríský kůň, 1krát arabský plnokrevník a 1krát shetlandský pony. Z grafu číslo 6 vyplývá, že v pozorovaných chovech se koliky nejvíce vyskytují u plemene český teplokrevník a to celkem 70 % kolik. Poté 23 % kolik se objevilo u plemene anglický plnokrevník v případě amerického klusáka a chladnokrevníka 3 % kolik, u zbývajících plemen se kolikový syndrom neobjevil. Existují hypotézy, že některá plemena mají predispozice pro výskyt kolik. Dle MVDr. Beránkové jsou to zejména angličtí plnokrevníci, arabští plnokrevníci a plemena chovaná zejména pro sport. Důvodem může být zejména jejich šlechtění, jejich temperament a taky stres během závodů. 53

Podle Mezerové (2008) za plemeno se zvýšeným výskytem kolikových bolestí v důsledku tříselné kýly jsou obvykle pokládáni klusáci, nápadně vysoký výskyt onemocnění je v naší zemi zaznamenáván u starokladrubských vraníků.

Graf 6 Výskyt kolik dle plemene

4.6

Výskyt kolik dle pohlaví Z grafu číslo 7 vyplývá, že 17 % kolik se objevilo u hřebců nebo valachů a 83 %

kolik u klisen. MVDr. Beránková nezaznamenala během své praxe vyšší výskyt u pohlaví samčího nebo samičího, dle jejího názoru nemá tento faktor na kolikový syndrom vliv. MVDr. Jílek zaznamenal vyšší výskyt dislokace střeva u hřebců a to z 12 koní s tímto typem koliky bylo 8 hřebců (67 %) ve věku nad 8 let. Žádná literatura neuvádí, zda mají samice nebo samci větší predispozice pro výskyt kolik. Mezerová (2008) se zmiňuje o uskřinuté tříselné kýle, která představuje u dospělých hřebců časté a závažné kolikové onemocnění.

54

Graf 7 Výskyt kolik dle pohlaví

4.7

Výskyt kolik dle podestýlky V pozorovaných chovech se nejčastěji využívá podestýlky ze slámy a to u 69 %

koní. Jedná se o nejpohodlnější a nejteplejší podestýlku, ale na druhé straně u koní často způsobuje koliky, protože někteří koně se jí rádi dokrmují. Z grafu číslo 8 jednoznačně vyplývá, že 63 % kolik se objevilo v technologii ustájení využívající pšeničnou slámu, 23 % kolik v případě podestýlky z pilin a 13 % kolik v případě kombinované podestýlky. Pouze u jedné klisny byl prokázán výskyt kolik v souvislosti s pojídáním slámy. V tomto případě bych doporučila obměnu podestýlky. Podle Endeho a Isenbügela (2006) koně, kteří požírají slámu, by se měli ustájit do boxu s rašelinou, hoblinami nebo nařezaným papírem.

Graf 8 Výskyt kolik dle používané podestýlky 55

4.8

Výskyt kolik dle pastvy U 66 % koní se pastvy využívá a objevilo se u nich více jak polovina kolik. U koní

bez pastvy se vyskytlo 47 % kolik. Pastva je určitě nejvhodnějším způsobem, jak koním zajistit pohyb a zároveň přísun krmiva během celého dne. Ale je třeba koně na pastvu postupně navykat. V opačném případě může dojít k výskytu kolik, jejichž příčinou je zkrmování čerstvé píce. Jedná se především o koliku plynovou, která je způsobena náhlou změnou krmiva.

Graf 9 Výskyt kolik dle pastvy

4.9

Výskyt kolik dle odčervování V pozorovaných chovech se 41 koní (67 %) odčervuje 2krát ročně a 20 koní (33 %)

4krát ročně a to z důvodu, že tráví více jak 10 hodin denně na pastvě. Z grafu 10 vyplývá, že u koní, kteří se odčervují 4krát ročně je výskyt kolik nižší. Nepředpokládám a nebylo to ani majiteli potvrzeno, že by zrovna odčervování mělo výrazný vliv na výskyt kolik. Odčervování 4krát ročně se uplatňuje v chovu číslo 7 a koliky se objevily u 9 koní (v rámci chovu jde o výskyt u 45 %) skoro poloviny koní. Naopak v chovu číslo jedna, se žádná kolika neobjevila, a to jsou koně odčervování 2krát ročně. Podle Endeho a Isenbügela (2006) by měli být dospělí koně odčerveni minimálně čtyřikrát ročně, hříbata aspoň šestkrát.

56

Graf 10 Výskyt kolik dle odčervení

4.10

Výskyt kolik dle využití koní

Z grafu 11 vyplývá, že 51 % koní je využíváno pro sport (dostihy, parkúry, drezúry), 48 % pouze pro rekreaci a 1 % koní jak pro sport, tak pro rekreaci. 57 % kolik se vyskytlo u koní určených pro rekreaci a 43 % kolik u koní sportovních. Myslím si, že nižší výskyt kolik u sportovních koní je dán potřebným pohybem v rámci tréninku.

Graf 11 Výskyt kolik dle využití koní

57

4.11

Výskyt kolik dle ročního období a stresu

V rámci mé analýzy jsem pozorovala výskyt kolik i dle ročního období a z výsledků vyplývá, že se koliky v chovech nejvíce vyskytují v období jaro/podzim. To může souviset se začátkem a koncem pastevního období, kdy navykání na suchou nebo zelenou píci může být jedním z důvodu výskytu koliky. Pouze v jednom chovu se připisuje změna ročního období a stres vzniku koliky. S tím může také úzce souviset pastevní chov koní a to 12 hodin/den, kdy koně více vnímají změnu ročního období než koně ustájeni v boxech.

Graf 12 Výskyt kolik dle ročního období

4.12

Výskyt kolik dle jednotlivých chovů

V chovu číslo 1 je výskyt kolik negativní. Důvodem může být i to, že se jedná o mladé koně ve věku do 3 let. Majitelka dbá na pravidelné krmení a zajišťuje vysoce kvalitní krmivo. Koně mají dostatek pohybu, pastvu. Chovu číslo 1 nelze nic vytknout. Jedná se o bezproblémový chov s majitelkou koní, která má přehled o nemocech koní a uplatňuje veškerá možná preventivní opatření. Podotýkám, že se ve většině knih autoři zmiňují, že by koně měli být krmeni minimálně 3krát denně. V tomhle případě je koním podáváno krmivo ve dvou krmných dávkách a vznik kolik to nepodmiňuje. Stejně tak v rámci odčervování majitelka nechává koně odčervovat 2krát ročně, většina autorů doporučuje odčervovat minimálně 4krát ročně. Z toho vyplývá, že je důležitější

58

dodržovat dobu krmení a zajistit kvalitní krmivo a dostatek pohybu. Nesmíme opomenout, že koně potřebují na krmení minimálně jednu hodinu. V chovu číslo 2 je výskyt kolik negativní. Koni je zajištěn pravidelný pohyb, ale bez pastvy. Lze konstatovat, že chybějící pastva nemá na výskyt kolik vliv. Ale je nutné koní zajistit pohyb a tomu přizpůsobit velikost krmné dávky a druh krmiv. Energeticky bohatá krmiva zkrmovat koním např. během tréninku. Naopak v době klidu lze jadrná krmiva vynechat nebo snížit krmnou dávku. Majitelka taktéž dodržuje potřebná preventivní opatření. Kůň je odčerven 2krát ročně stejně tak v chovu číslo 1, ale nevyužívá se pastvy, takže není nutné odčervovat častěji. V chovu číslo 3, ve kterém jsem pozorovala jednoho koně, se objevila jedna kolika v roce 2008 a dvě koliky v roce 2009. Ve všech případech se jednalo o střevní obstrukci zapříčiněnou pojídáním slámy sloužící jako podestýlka a nepravidelný pohyb. V tomto chovu lze poukázat na fakt, jak je důležité koni poskytnout kvalitní podestýlku. Je nutné počítat s tím, že koně se v boxu často nudí a mají tendenci se podestýlkou dokrmovat. Z tohoto důvodu je nutné zajistit podestýlku z krmné slámy nebo začít používat podestýlku např. z pilin. Dalším důvodem vzniku koliky byl nepravidelný pohyb. Kůň je sice krmen ve třech krmných dávkách, ale nepravidelný pohyb spojený s pojídáním slámy, jsou jedním z klíčových faktorů pro vznik koliky. V tomto chovu bych doporučila obměnu podestýlky např. za piliny a pravidelný pohyb. V chovu číslo 4, se vyskytla u koně pouze jedna kolika a to v roce 2008. Důvodem bylo překrmení koně čerstvou trávou na pastvě a to způsobilo koliku – primární tympanii, která často vzniká při náhle změně diety. Tomu se dalo zabránit pomalým navykáním na pastvu. Koni je běžně podáváno krmivo ve třech krmných dávkách a na pastvě tráví pravidelně 6 hod./den. Majitelka se z chyb poučila a díky tomu se v roce loňském u koně kolika již neobjevila. V chovu číslo 5 se jedná o kobylu mající v roce 2008 jednu koliku (střevní obstrukci) a v roce 2009 koliky tři (1krát enterální, 2krát tympanii). Důvodem vzniku kolik bylo v případě střevní obstrukce překrmení švestkami, jejichž pecky způsobily ucpání střev. Stav byl závažný a kobyla byla léčena na veterinární klinice. V tomto případě bych majiteli doporučila provádět kontrolu výběhu. V případě kolik z roku 2009 došlo k pochybení v technologii krmení – koni bylo podáno plesnivé pečivo, které zapříčinilo vzniku koliky enterální. Ve dvou případech nedošlo k postupnému navykání koně na zelené krmení. V tomto chovu kůň dostává krmivo ve třech krmných dávkách, ale opět je třeba poukázat na fakt, že je nutné dodržovat postupný přechod koně na 59

novou dietu a doporučený počet krmných dávek ani pravidelný pohyb nezabrání vzniku kolik, pokud se koni nedostává kvalitního krmiva. Zvláštností v tomto chovu je, že kobyle není zkrmováno jadrné krmivo, ale pouze seno, čerstvá píce (během sezóny), mrkev a pečivo. V chovu číslo 6 se objevilo celkem 6 kolik a to čtyři v roce 2008 a dvě v roce 2009. Ve všech případech se jednalo o koliky enterální. Důvodem vzniku kolik bylo překrmení koní – rychlý přísun krmiva. Koliky se opakovaně objevovaly u dvou koní plemene český teplokrevník. Myslím si, že v tomto případě se nejedná o pochybení majitelů, ale pouze o vlastnost výše zmíněných koní hltat. Krmivo je rozdělené do tří krmných dávek, koně mají pravidelný pohyb a pastvu. V případě zelené píce dochází k postupnému navykání koní, jadrné krmivo přizpůsobují dle fyzické zátěže. V chovu číslo 7 se objevilo celkem 9 kolik a to 4krát střevní obstrukce, 4krát enterální, 1krát svalová. V chovu jsou koně pravidelně na pastvě, mají neomezený přístup k senu a k vodě. Přesto se u koní koliky objevují. V případě koliky svalové šlo o nadměrné zatěžování koně, obstrukce byla způsobena překrmením koní a v případě enterální koliky šlo o podání nekvalitního krmiva. Koliky se objevily u různých koní a léčba byla úspěšná. V případě tohoto chovu je třeba poznamenat, že koně jsou chování téměř v přirozených podmínkách, s přísunem sena a vody ad libitum a přesto se koliky v chovu vyskytly. Je nutné provádět pravidelnou kontrolu krmiva a snažit se zabránit překrmování koní. V tomto chovu jako jediném se výskyt kolik připisuje i změně počasí a stresu. Jelikož koně tráví většinu času na pastvě, vnímají koně intenzivněji změnu počasí než koně, kteří tráví většinu dne v boxu. V chovu číslo 8 se objevilo celkem 7 kolik – 2krát primární tympanie a 5krát kolika enterální. V případě primární tympanie šlo o náhlý přechod na novou dietu. Tato kolika postihla celkem 2 koně. Po úspěšné léčbě se u nich již neobjevila. V případě enterální koliky šlo o nepravidelný pohyb jednoho koně. Majitel si platil ustájení koně bez zajištění pravidelného pohybu. Proto je nutné dodržovat zásadu pravidelného pohybu, zvláště v případech, kdy není k dispozici pastva.

60

5

ZÁVĚR Cílem mé práce bylo provést analýzu výskytu kolik ve vybraných chovech koní. Do

výzkumu bylo zahrnuto celkem 8 chovů a 61 koní, u kterých byl sledován výskyt kolik za rok 2008 a 2009. V rámci zjišťování výsledků byl vypracován dotazník a na základě získaných informací byly zaznamenány výsledky výskytu kolik dle různých faktorů. Byl uveden výskyt kolik dle počtu krmných dávek, plemene, pohlaví, podestýlky, ročního období, stresu, pastvy, využití koní a počtu odčervování. Byly také zhodnoceny koliky dle druhu a jejich příčin. V chovech se vyskytlo celkem 30 kolik, které se objevily u 17 koní. U 59 % koní byla kolika zaznamenána pouze 1krát. Je důležité, aby se majitelé poučili a dodržovali preventivní opatření. Nejčastějším typem koliky byla kolika enterální (53%). Příčinou této koliky bylo více různých faktorů, např. nepravidelný pohyb, dokrmování se slámou, nekvalitní krmivo. Ve 27 % se jednalo o střevní obstrukci způsobenou nekvalitním krmivem, rychlým přísunem krmiva, nepravidelným pohybem. Plynová kolika (primární tympanie) tvořila 17 % a byla způsobena zejména náhlou změnou krmné dávky. Svalová kolika se 3 % postihla chladnokrevníka a důvodem bylo nepřizpůsobení krmné dávky zátěži koně. V chovech jsem neměla možnost se setkat s případem koliky, která by vyžadovala chirurgický zákrok. Pouze jedna klisna z chovu číslo pět vyžadovala léčení na veterinární klinice v důsledku obstrukce velkého kolonu. Ve většině případů koliky postihly koně s nepravidelným pohybem, dalším významným faktorem bylo pochybení ve výživě a to zejména nekvalitní krmivo. Naopak počet krmných dávek dle mých výsledků nehrál ve výskytu takovou roli jako např. nepravidelnost pohybu. Kolika je polyfaktoriálním problémem, proto je nutné dodržovat všechny zásady prevence, aby se zabránilo jejímu výskytu. Nejdůležitějším faktorem dle mého pozorování je pohyb. Koně jsou zvířata vyžadující pravidelný pohyb. Jakmile tráví většinu dne v boxu a poté se jim dostane náhlého a intenzivního pohybu, je to důvod pro vznik koliky. Pastva není podmínkou v chovu koni, ale je určitě přínosem. Pokud se pastvy využívá, je opět nutné přizpůsobit tomu počet odčervení za rok. Dalším pochybením a důvodem vzniku koliky je náhlá změna složení krmné dávky. Koně jsou oproti jiným býložravcům velmi citliví a vyžadují postupné navykání na nové krmivo,

61

stejně tak na pastvu. Postupné nenavykání na pastvu je důvodem pro vznik plynové koliky. Stejně důležité je přizpůsobení složení krmné dávky dle pracovní zátěže koní. Jinou krmnou dávku vyžadují sportovní koně s pravidelným tréninkem a jinou koně např. rekreační sloužící k občasným vyjížďkám. Jelikož je kolika nejčastějším veterinárním problémem v každém chovu koní, je nutné, aby každý chovatel měl základní znalosti ohledně tohoto syndromu a dodržoval preventivní opatření.

62

6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ČERMÁK, B., et al. Zásady krmení koní. 2. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2002. 34 s. ISBN 80-7271-124-5.

DRAPEROVÁ, J. Kůň chov a péče. 1. vyd. Praha: Václav Svojtka & Co., 1999. 96 s. ISBN 80-7237-216-5

DUŠEK, J., et al. Chov koní. 2. vyd. Praha: Brázda, 2007. 404 s. ISBN 80-209-0352-6.

EDWARDS, G. B. Diferenciální diagnostika akutní abdominální bolesti. In Gastroenterologie koní. Sborník referátů z IX. Výročního semináře ČHS. 1. vyd. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, Klinika chorob koní, Česká hipiatrická společnost, 2001. s. 19-30. ISBN 80-7305-402-7.

EDWARDS, G. B. Patofyziologie intestinální obstrukce. In Gastroenterologie koní. Sborník referátů z IX. Výročního semináře ČHS. 1. vyd. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, Klinika chorob koní, Česká hipiatrická společnost, 2001a., s. 16-18. ISBN 80-7305-402-7.

ENDE, H; ISENBÜGEL, E. Péče o zdraví koně. 1. vyd. Praha: Brázda, 2006. 280 s. ISBN 80-209-0340-2.

JAGOŠ, P., et al. Nemoci hospodářských zvířat. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1982. 360 s. ISBN 07-069-82. JAHN, P.; HUSÁK, S. Klinické vyšetření kolikového pacienta – diferenciální diagnostika typů kolikových onemocnění. In Česká hipiatrická společnost. Koliky u koní: Sborník odborného semináře. 1. vyd. Brno: Česká hipiatrická společnost, 1994. s. 13-25. MAIR, T. S.; DIVERS, T. J. Otázky a odpovědi ve veterinární medicíně: Nemoci koní. 1. vyd., Praha, Medicus Veterinarius, 1997. 192 s. ISBN 80-903710-4-3. 63

MAREŠ, P., et al. Moderní trendy krmení koní. Jezdectví. 2008, 2, s. 16-17.

MAROSKE, H. Výživa sportovních koní. Jezdectví. 2010, 1, s. 44-49.

MARVAN, F., et al. Morfologie hospodářských zvířat. 3. vyd. Praha: Brázda, 2003. 304 s. ISBN 80-209-0319-4.

MEZEROVÁ, J. Uskřinutá tříselná kýla-kolika nejen plemeníků a dostihových šampiónu. Padock revue: časopis o dostihovém sportu. 2008, 5, 3, s. 27. ISSN 18016812. MEZEROVÁ, J. Kolika-noční můra majitele koně: 2. část: Klinické příznaky, diagnostika, první pomoc a léčba. Padock revue: Časopis o dostihovém sportu. 2009, 6, 1, s. 26. ISSN 1801-6812.

O´BRIEN, K. Zdraví koně: Základní péče. 1. vyd. Praha: Metafora, 2009. 160 s. ISBN 978-80-7359-184-7.

PYCOCK, J. F. Otázky a odpovědi ve veterinární medicíně: Veterinární problematika reprodukce a chovu koní. 1. vyd., Praha: Medicus Veterinarius, 1997. 208 s. ISBN 80902224-5-5.

REECE, W. O. Fyziologie domácích zvířat. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 456 s. ISBN 80-7169-547-5

ŠVEHLOVÁ, D. MVDr. Dominika Švehlová [online]. 2007 [cit. 2010-03-10]. Veterinární příručka 15 - Nejčastější příznaky onemocnění koní: kolika. Dostupné z WWW: .

WITTEKOVÁ, C. Přírodní léčba koní: Domácí prostředky a přírodní léčivá síla. 1. vyd. Praha: Slovart, 2008. 170 s. ISBN 978-80-7391-066-2.

64

ZAKOPAL, J. Faktory podmiňující výskyt kolikových onemocnění v chovech koní. In Česká hipiatrická společnost. Koliky u koní: Sborník odborného semináře. 1. vyd. Brno: Česká hipiatrická společnost, 1994. s. 35-38. ZEMAN, L., et al. Výživa a krmení hospodářských zvířat. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2006. 360 s. ISBN 80-86726-17-7.

65

7 SEZNAM GRAFŮ A TABULEK Tab. 1 Typy, příznaky a léčba kolik

26

Tab. 2 Příčiny kolik a prevence

28

Tab. 3 Dotazník

37

Tab. 4 Chov č. 1

39

Tab. 5 Chov č. 2

40

Tab. 6 Chov č. 3

41

Tab. 7 Chov č. 4

42

Tab. 8 Chov č. 5

43

Tab. 9 Chov č. 6

44

Tab. 10 Chov č. 7

45

Tab. 11 Chov č. 8

47

Tab. 12 Souhrnná tabulka chovů

48

Graf 1 Zastoupení kolik

49

Graf 2 Druhy kolik

50

Graf 3 Příčiny kolik

51

Graf 4 Počet kolik u jednotlivých koní

52

Graf 5 Výskyt kolik dle počtu krmných dávek

53

Graf 6 Výskyt kolik dle plemene

54

Graf 7 Výskyt kolik dle pohlaví

55

Graf 8 Výskyt kolik dle podestýlky

55

Graf 9 Výskyt kolik dle pastvy

56

Graf 10 Výskyt kolik dle odčervování

57

Graf 11 Výskyt kolik dle využití koní

57

Graf 12 Výskyt kolik dle ročního období

58

66

8 SEZNAM PŘÍLOH Obr. 1 Chov číslo 1 – pastva

68

Obr. 2 Chov číslo 1 – kůň č. 1 (český teplokrevník)

68

Obr. 3 Chov číslo 1 – kůň č. 2 (americký klusák)

69

Obr. 4 Chov číslo 1 – kůň č. 3 (fríský kůň)

69

Obr. 5 Chov číslo 2 – český teplokrevník

70

Obr. 6 Chov číslo 2 - ustájení

70

Obr. 7 Chov číslo 3 – ustájení

71


71

Obr. 9 Chov číslo 4 – americký klusák

72


72


73


73


74

Obr. 14 Chov číslo 6 – výběh

74


75


75

Obr. 17 Chov číslo 8 – ustájení sportovních koní

76

Obr. 18 Chov číslo 9 – ustájení rekreačních koní

76

67

Obr. 1 Chov číslo 1 - pastva

Obr. 2 Chov číslo 1 – kůň č. 1 (český teplokrevník)

68

Obr. 3 Chov číslo 1 – kůň č. 2 (americký klusák)

Obr. 4 Chov číslo 1 – kůň č. 3 (fríský kůň)

69



70



71

Obr. 9 Chov číslo 4 – americký klusák


72



73



74



75

Obr. 17 Chov číslo 8 – ustájení sportovních koní

Obr. 18 Chov číslo 9 – ustájení rekreačních koní

76

Koliková onemocnění ve vybraných chovech koní

Recommend Documents