Kolik rostlin znáš, tolikrát jsi Papuáncem

Kolik rostlin znáš, tolikrát jsi Papuáncem Znalost a využití rostlin v tradiční papuánské vesnici HAIS WASEL PAVEL DROZD JAN LEPŠ

Po dlouhou dobu vývoje lidstva rozhodovaly o přežití jednotlivce i populace znalosti jak využívat přírodniny. Velký význam měly rostliny, které neposkytovaly jen potravu, ale používaly se také na stavbu přístřeší, k léčbě nemocí či při magických obřadech a samozřejmě i jako oděv, nebo dokonce zbraň. S přechodem na zemědělský způsob obživy sice vzrostl význam pěstovaných plodin, znalost divoce rostoucích rostlin však byla důležitá i nadále. Shromažďováním a ověřováním tradičních vědomostí o jejich využití se zabývá etnobotanika a Papua-Nová Guinea je pro etK oblíbeným pochoutkám patří čerstvě useknutý stonek cukrové třtiny (třetí autor tohoto článku si o ni ale zlomil jedničku vpravo nahoře)

nobotanický výzkum ideálním místem hned z několika důvodů (viz rámeček na protější straně). Tradiční půdní právo a zahrádkaření v Ohu Ohu, vesnice v Madangské provincii na severovýchodním pobřeží ostrova, má přibližně pět set obyvatel mluvících nářečím ohu jazyka amele. Leží v kopcích nad pobřežím a obklopuje ji primární tropický les, v nejbližším okolí pak sekundární les a zahrádky. Vztah člověka k půdě hraje v organizaci vsi významnou roli, platí zde přísné zákony. Vesnice je rozdělena na klany (Dolman, Enalyogohu, Nagalgu a Megeheve), jejichž mluvčími a vůdci jsou „bikmani“.*) Funkce není dědičná, je dána schopnostmi jednotlivce. Nejváženější z klanových „bikmanů“ je „bikmanem“ vesnice. Půdu vlastní každý klan a klanový „bikman“ rozhoduje o tom, jak se má s půdou naložit a kde budou zahrádky jednotlivých rodin. Zahrádka vznikne vyklučením nebo vypálením lesa. Vysadí se na ní plodiny, a pak se sklízí, dokud zahrádka plodí (většinou jeden rok). Poté je úhor opuštěn a ponechán přirozené sukcesi. Ta probíhá velmi rychle, protože mnohé stromy již rostou na zahrádkách jako plevel. Všeobecně se uznává, že plodiny jsou nedotknutelným majetkem majitele, zatímco léčivé rostliny, které se na zahrádce vyskytují jako plevel, může použít kdokoliv z vesnice. Po deseti letech se lidé vracejí a klučí úhor znovu. Přitom bývají na území kmene místa, kde tradičně nikdy žádná zahrádka nebyla. Tato území se buď využívala k lovu a sběru divokých plodů, nebo patřila duchům – pak sem byl přístup zcela zakázán. Moderní „bikmani“ si však uvědomují, že dnes již s ochranou duchů nevystačí, a právě tato místa vyhlašují jako rezervace. Které plodiny se pěstují na zahrádkách Ze škrobnatých hlíz se dnes na zahrádkách v nížinách pěstuje především taro,1) jam2) a méně maniok neboli kasava3). Sladké brambory „kaukau“, batáty,4) se pěstují hlavně na centrální vysočině. Jam, maniok a kaukau nejsou sezonní, zatímco taro je vázáno na období dešťů, tudíž se nahrazuje příbuzným čínským tarem5) (jeho název je poněkud zavádějící, protože pochází z Jižní Ameriky, avšak na ostrov se pravděpodobně dostalo z Asie). Nejčastěji pěstovanou listovou zeleninou je „aibika“, jeden z ibišků.6) Významnou složkou výživy jsou také banány, kterých je zde velká spousta odrůd a druhů. Evropany, kteří znají banány většinou pouze jako ovoce, může zarazit, že kromě žlutých banánů, běžně dovážených do Evropy, můžete na trhu v Madangu levně koupit různé druhy zelených banánů, které mají vysoký ob*) „Bikman“ znamená totéž co v angličtině big man. Běžné uvozovky („ “) označují v článku slova v jazyce tok pisin, lomené uvozovky (» «) pak jména rostlin v domorodých jazycích.

„Bikman“ Hais Wasel je příslušníkem kmene Abmemeh a vůdcem klanu Dolman a vesnice Ohu v provincii Madang (Papua-Nová Guinea). Je hlavním autorem příručky Abmemeh medicinal plant handbook a „bushdoctor“. Dr. Pavel Drozd (*1971) absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK v Ostravě a doktorandské studium na Mendelově zemědělské a lesnické fakultě v Brně. Vyučuje na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity, kde se zabývá ekologií hmyzu, převážně vlhkomilných společenstev brouků. Toho času žije na Papui-Nové Guineji. Doc. RNDr. Jan Lepš (*1953) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Je učitelem na Biologické fakultě Jihočeské univerzity a pracovníkem Entomologického ústavu AV ČR. Zabývá se ekologií rostlin, vztahem rostlin a herbivorů a analýzou ekologických dat.

314

VESMÍR 78, červen 1999 l http://www.cts.cuni.cz/vesmir

sah škrobu a používají se podobně jako v Evropě brambory. Z dalších plodin jsou nejvýznamnější kukuřice, dýně, melouny, ananasy a okurky. Oblíbeným ovocem je papája 7) a anona neboli láhevník. 8) Jde o plodiny různého původu, dnes rozšířené již v celých tropech. Cukrová třtina,9) která je tu domácí, se pěstuje jako pochutina. Žvýká se, podobně jako kdysi české děti žvýkaly osladič (třtina je ale lepší).

IDEÁLNÍ MÍSTO PRO ETNOBOTANICKÝ VÝZKUM n Papua-Nová Guinea je považována za jednu z kolébek zemědělství. Na zdejším archeologickém nalezišti Kuk v centrální vysočině byly objeveny důkazy o „zahrádkaření“ staré 9000 let. n Na značné části ostrova se dosud praktikuje stěhovavé zemědělství. Mnoho Papuánců žije v tradičních vesnicích obklopených lesem a bohatě využívá přírodní zdroje. n Ostrov poskytuje možnost studovat rozdíly ve využívání rostlin různými kulturami v podobném prostředí. Jazyk, kultura a vědomosti jednotlivých národů se vyvíjely značně izolovaně. Zvláštností ostrova je velká jazyková rozrůzněnost (při počtu 4 milionů obyvatel mluví tímtéž jazykem průměrně tisíc lidí, viz Vesmír 77, 263, 1998). Na druhou stranu jazyková rozrůzněnost představuje problém při identifikaci rostlin. Například zjistíte-li, že v papuánském „Chlumu u Třeboně“ je místní název Salix cinerea „vrba“, nic vám to neřekne o tom, jak se bude jmenovat v „papuánské Třeboni“, neřkuli v papuánském „Veselí nad Lužnicí“. Převážná část obyvatel je dnes schopna domluvit se v pidžin (tok pisin), v jazyce vycházejícím z angličtiny, který má dost omezenou slovní zásobu a jednoduchou gramatiku. Většina rostlin má své jméno v tokples (talk place, řeč vesnice), méně už v pidžin.

První autor tohoto článku spolu s čínským tarem

K životu vesnice neodmyslitelně patří tři palmy: areka10) poskytující betelové oříšky, kokosová palma11) a ságo.12) První se pěstuje hned za domem, aby člověk pro betel nemusel běhat daleko. Nesmíme zapomenout, že ke žvýkání betelu – „buai“ (což je zde stejně samozřejmé jako pití piva v České republice) je nutný také pepřovník13) – „daka“ (namáčí se před žvýkáním v práškovém nehašeném vápně – „kambang“), který se obvykle pne po kmeni samotné areky. Kokosové palmy je možno vidět kousek od vesnice, protože kdo někdy viděl padat kokosový ořech, jistě by si nepřál, aby mu spadl na domeček. Ságo roste u řek a v bažinách, přičemž nejrozsáhlejší porosty jsou v deltách nejvodnatějších řek – Sepik a Fly. Všechny tyto rostliny mají názvy jak v angličtině, tak v pidžin a jejich znalost je zde všeobecná. Co se dá sníst v lese Populární je Pometia pinnata z čeledi mýdelníkovitých,14) příbuzná rambutanu15) a liči,16) které se dovážejí i do Evropy. V Ohu se Pometia jmenuje »bam«, v Baitabagu má jméno »od« a v Salembenu »na warew«. Další strom s jedlými plody Dracontomelon mangiferum (Anacardiaceae) se v Ohu jmenuje »fai«, v Baitabagu »gatiti« a v Salembenu »hombi ende«. Tyto stromy jsou mezi obyvateli Ohu velmi populární, dokonce si je nosí domů a sázejí je v blízkosti svého obydlí. Přitom si v lese vybírají jedince s nejchutnějšími plody a tím vlastně provádějí první selekci. Řada dalších plodů se užívá pro chutná jádra jako „ořechy“, např. Canarium indicum (Burseraceae). Z plodů chlebovníku,17) který se pěstuje v zahrádkách, ale často jej najdeme i v sekundárních lesích, se podle odrůdy užívají buď semena, která připomínají naše http://www.cts.cuni.cz/vesmir l VESMÍR 78, červen 1999

315

ROSTLINY STOKRÁT JINAK Uvedené příklady zdaleka nevyčerpávají místní znalosti biologie rostlin. Mohli bychom jmenovat výrobu soli z popela vybraných druhů (dosud možno vidět na vysočině), výrobu zbraní, lodí, náhrdelníků, oplocení, lepidel... Rostliny se využívají v řezbářství, košíkářství, pro indikaci kvality půdy, jako důležité orientační body v krajině. Popel některých druhů má dráždivé účinky, a proto je nutné se jich vyvarovat při sběru dřeva, nebo naopak využít jejich aktivní jedy při lovu či jako insekticidy. Rostliny slouží jako kalendář a záznam určitých historických událostí. Začátek kvetení některých stromů byl agrotechnickým signálem pro zahájení určitých zemědělských aktivit. Snad nejkurióznější připomínkou historie je pepřovník Piper aduncum. Jeho název „na independens“ ve vesnici Salemben vysvětluje, že zdejší nejagresivnější invazní rostlina, pocházející z tropické Ameriky, se objevila v Salembenu kolem r. 1975, kdy Papua-Nová Guinea získala nezávislost.

Spletené listy ságové palmy už čekají jen na pokrývače

jedlé kaštany, nebo dužnina. Jdou-li Stafford, Alen, Selim, Sulimi a další kluci z Ohu do buše, mohou jíst plody nejméně deseti druhů stromů. Lesní plody neslouží jen k přímé konzumaci, některé z nich jsou přirozenou návnadou pro lovnou I malé děti pomáhají přinášet listy ságové palmy na střechu domečku – dítě nese jediný list, a co mu to dá práce!

316

VESMÍR 78, červen 1999 l http://www.cts.cuni.cz/vesmir

zvěř. Například Dracontomelon mangiferum přiláká kuskusy, spadané plody „laulau“18) přivábí prasata a kaloně (konzumují je i lidé), některé fíky (v okolí roste přes 50 druhů rodu Ficus) jsou oblíbenou potravou ptáků, chlebovník zase kaloňů. A lovci přece potřebují vědět, kde plody jsou, kdy zrají a kdy se na ně ptáci a kaloni slétávají, aby je bylo možné ulovit i poměrně nedokonalým lukem nebo prakem. V lese je možno natrhat i „kumu“, což je v pidžin obecný název pro všechny zelené listy používané k vaření. Srdce každého botanika zaplesá, uvidí-li Gnetum,19) jehož listí je ideální „kumu“. V pidžin se mu říká „tulip“, což znamená dvojlist (srv. angl. two leaf). V dialektu vesnice Ohu mu říkají »ufel«, v Baitabagu »oip«, v Salembenu »angena«). Oblíbená je v tomto směru i řada druhů rodu Ficus20) a užívají se i listy kapradin. Co si vzít na „singsing“ Oblečení v nížině bylo původně výlučně z rostlinných materiálů, na vysočině se nosily i kůže. Tradiční

10

12

11 4 5

13 9

3

1

2

7

6 21 8

14 15 20

16 22

17

18

19

31 30

32

35 25 33

28 29

26

23

34

27 24

38

36

Tropické rostliny využívané člověkem v nejrůznějších částech světa. Některé jsou totožné, jiné blízce příbuzné druhům, o nichž se hovoří v článku: anona neboli láhevník (Anona muricata), 1 květonosná větévka, 2 květ, 3 větévka, 4 podélně přeříznutý plod, 5 příčně přeříznutý plod; kokosovník (Cocos nucifera), 6 dospělá rostlina, 7 plod, 8 malá část listu; maniok obecný (Manihot esculenta), 9 větévka s květy, 10 řez květem prašníkovým, 11 tobolka, 12 podélný řez květem pestíkovým, 13 podzemní hlízy; jam zelný (Dioscorea sativa), 14 část rostliny pestíkové, 15 část rostliny prašníkové, 16 květ pestíkový, 17 květ prašníkový, 18 tobolky, 19 hlízy; pepř betelový ( Piper betle), 20 část větévky, 21 zralé plody; cukrová třtina (Saccharum officinarum), 22 celá rostlina, 23 klásek; palma areková neboli palma betelová (Areca catechu), 24 celá rostlina, 25 květy prašníkové, 26 květy pestíkové, 27 řez plodem, 28 část květenství s květy pestíkovými; ságovník pravý (Metroxylon rumphii), 29 vzrostlá rostlina, 30 část květenství, 31 vnitřek kvítku pestíkového, 32 květ prašníkový, 33 řez plodem; proskurník jedlý neboli ibišek (Abelmoschus esculentus), 34 větévka s květy, 35 plody; povijnice jedlá neboli batát (Ipomoea batatas) – odrůda s listy dělenými, 36 část rostliny, 37 hlízy; 38 kolikasie jedlá neboli taro (Colocasia esculenta). Podle F. Polívky, 1908.

http://www.cts.cuni.cz/vesmir l VESMÍR 78, červen 1999

37

317

samozřejmé domy postavené na kůlech. Tím, že pod podlahou proudí vítr, lze docílit částečného ochlazení místností. Pro statiku domu jsou důležité pevné kůly, které odolávají i termitům (proto je nezbytná znalost kvality dřeva). Samozřejmě největší úlohu hrají výše zmíněné druhy „kwilla“ s tvrdým dřevem (např. Intsia bijuga). Místo smirkového papíru používají tesaři listy druhu Ficus trachypison, který zároveň ženy využijí při mytí nádobí. Rady bylináře Haise

Výroba sága, jak ji provádějí domorodci na ostrovech Sundských (podle Polívky, 1908)

sukénka byla z listů ságové palmy. Dnes už tradiční oblečení vidíme jen při „singsingu“ (vesnické slavnosti se zpěvy). Na „singsing“ je ovšem třeba se slavnostně obléci – přijde vhod řada rostlin od pěstovaných (např. Codiaeum variegatum – pryšcovité, Euphorbiaceae, Ixora coccinea – mořenovité, Rubiaceae) po divoce rostoucí (např. Epipremnum pinnatum, áronovité, Araceae). Oblečení ovšem není vše. Je třeba nabarvit tělo (užívají se nezralá semena stromku Bixa orelana, Bixace, dovezeného z Brazílie) a také se vhodně navonět (poslouží Euodia hortensis, routovité, Rutaceae). „Tkaniny“ se dříve získávaly z vnitřních částí borky některých stromů (např. chlebovníku). A jaký by to byl „singsing“ bez hudby? Tradičním hudebním nástrojem je buben „kundu“, vyráběný nejčastěji ze dřeva motýlokvětého stromu Pterocarpus indicus. Velký buben „garamut“, používaný k bezdrátovému spojení mezi vesnicemi, je vydlabán z kmene některého stromu s tvrdým dřevem (v pidžin stromy „kwilla“ nebo „diwai garamut“, řada druhů, často řádu Fabales). Když nejsou hřebíky Tradiční domy se stavěly bez užití kovu. Kmeny se svazovaly liánami („bushrope“), zejména liánovitých palem rodu Calamus (rotang). Střecha, která samozřemě musí odolat tropickým lijákům, je tvořena důmyslně prokládanými listy ságové palmy. Ty – na rozdíl od moderního vlnitého plechu – pomáhají udržovat snesitelnou teplotu uvnitř domu. Dalším z klimatizačních opatření je zvýšená podlaha. I v oblastech, které jsou vzdáleny od řek, jsou naprosto Latinská jména rostlin: 1) Colocasia esculenta, čeleď áronovité, Araceae, 2) Dioscorea spp., Dioscoreaceae, 3) Manihot esculenta, pryšcovité, Euphorbiaceae, 4) Ipomoea batatas, svlačcovité, Convolvulaceae, 5) Xanthosoma sagittifolium, 6) Abelmoschus manihot (slézovité, Malvaceae), 7) Carica papaya, Caricaceae), 8) Annona squamosa (Annonaceae), 9) Saccharum officinarum, 10) buai, Areca catechu, 11) Cocos nucifera, 12) Metroxylon sagu, 13) Piper betle, 14) Sapindaceae, 15) Nephelium lappaceum, 16) Litchi chinensis, 17) Arthocarpus communis, morušovité, Moraceae, 18) Syzygium malaccense, myrtovité, Myrtaceae, 19) Gnetum gnemon, představitel samostatné třídy v rámci nahosemenných rostlin, která obsahuje právě tento jediný rod (i když se ho někteří taxonomové snažili rozdělit), 20) např. F. wassa, F. copiosa, 21) Urtica dioica, čeleď Urticaceae, 22) Laportea decumana, čeleď Urticaceae. Pozn.: Článek autoři připravili společně, prezentaci v lokální „středoevropské tokples“ zajistili poslední dva. Zkušenosti s využíváním rostlin v Papui získali autoři při studiu biodiverzity a interakcí vegetace a herbivorního hmyzu v rámci projektů NSF (DEB-94-07297, DEB-96-28840 and DEB-97-07928) Grantové agentury AV ČR (C6007501, A6007705/1997), MŠMT (ES 041) a GA ČR (206/99/1112).

318

VESMÍR 78, červen 1999 l http://www.cts.cuni.cz/vesmir

Uvážíme-li cenu léků a procento lidí, kteří mají možnost dostat se v naléhavém případě k nejbližšímu lékaři, musí být naprosto jasné, že i tady si musí vesničané vystačit sami. Znalost léčivých a magických rostlin se dědí z generace na generaci. Část znalostí je majetkem klanu a část majetkem rodiny. Klanové dědictví se předává chlapcům při tradičním přediniciačním školení (iniciace sama je spojena s obřízkou). Pokud se dívka z vesnice provdá za příslušníka jiného kmene nebo klanu, je část těchto vědomostí předána manželovi (ovšem ne všechy, protože by příliš zvýhodňovaly sousední kmen, který by to mohl zneužít). Rodinné dědictví pak otec předává podle vlastního uvážení nejschopnějšímu ze svých synů nebo dcer. V Ohu se běžně užívá kolem padesáti léčivých rostlin (číslo zhruba odpovídá znalostem v jiných vesnicích). Jednou z nejpopulárnějších léčivek je Melanolepis multiglandulosa, strom z čeledi pryšcovitých (Euphorbiaceae). Používá se proti hadímu uštknutí a vzhledem k tomu, že nejbližší hadí sérum je možno získat v Cairns (v Austrálii), je jeho znalost obzvlášť cenná. Extrakt z kůry stromů vyvolává dávení a všeobecně se věří, že člověk jed vyzvrací. Úspěšnost této léčebné kůry je překvapivě vysoká (pokud člověk kůru přežije, protože je zde také riziko předávkování). Také zubní lékař by zajásal nad důmyslnými zubními kartáčky. Zuby se čistí vláknitým oplodím betelového oříšku. Zajímavé je, že postup léčby revmatizmu místních a českých bylinářů je velmi podobný. V Čechách se užívá kopřiva,21) na Papui-Nové Guineji jsou postižená místa šlehána zdejší, „trošičku“ účinnější kopřivou zvanou „salad“.22) Obecně panuje názor, že choroby mají tři druhy příčin: jsou to choroboplodné zárodky (názor není původní a je převzat od Evropanů), masalajové (lesní duchové) a sangumové (čarodějové, významní regulátoři růstu zdejší populace). Zatímco na léčbu nemocí způsobených mikroorganizmy jsou vhodnější léky západní provenience, ostatní vyžadují tradiční léčbu. Kdo je pozadu? Zdejší znalost rostlin je pro Evropana překvapivá, i když má svou logiku – každý zná nejlépe prostředí, v němž žije a na němž je závislý. Při jednom z výzkumů v Ohu byli vesničané schopni při analýze plochy 20 × 20 m v čerstvě opuštěné zahrádce pojmenovat místními názvy přes 70 % ze 40 druhů dřevin, v primárním lese s více než 60 druhy dřevin na stejné ploše byla jejich úspěšnost jen o něco nižší. Přitom jsou udivující nejen vědomosti o použití rostlin, ale také o jejich biologii a schopnost rozeznat je v jakémkoliv stavu (sterilní rostliny, vysoké stromy jen podle borky apod.). Pokud bychom chtěli srovnávat jejich znalosti místní flory, což vzhledem k mnohanásobně vyšší druhové diverzitě tropického deštného pralesa není jen tak, lze téměř s jistotou tvrdit, že by toto srovnání nedopadlo dobře ani pro mnohé absolventy biologie na klasických univerzitách. o