Školení bezpečnosti práce a požární ochrany

XXVIII. aktualizace a doplňky - říjen 2010

Školení bezpečnosti práce a požární ochrany Nové poznatky OIP za období roku 2009 Na co se OIP zaměřily v loňském roce? Kontroly se týkaly zejména stavenišť, údržby komunikací, systému BOZP v malých a středních podnicích, pracovního režimu řidičů, a vnitrozávodové dopravy se zaměřením na provoz manipulačních vozíků… tyto oblasti zůstávají v centru pozornosti inspekce i nadále. Ujistěte se proto v podrobné analýze, že u Vás je vše v pořádku.

Zákaznický portál 24 přináší plná znění těchto legislativních novinek souvisejících s oblastí Bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany •

Sdělení Českého statistického úřadu č. 206/2010 Sb., o zavedení Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO)

•

Nařízení vlády č. 208/2010 Sb., o technických požadavcích na pyrotechnické výrobky a jejich uvádění na trh

•

Vyhláška Ministerstva dopravy č. 216/2010 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

•

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 221/2010 Sb., o požadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení

•

Nařízení vlády č. 227/2010 Sb., o odchylné úpravě pracovního poměru zaměstnanců s pravidelným pracovištěm v zahraničí

•

Vyhláška Ministerstva dopravy č. 247/2010 Sb., kterou se mění vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

•

•

Vyhláška Ministerstva dopravy č. 248/2010 Sb., kterou se mění vyhláška č. 376/2006 Sb., o systému bezpečnosti provozování dráhy a drážní dopravy a postupech při vzniku mimořádných událostí na dráhách Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 255/2010 Sb., kterou se mění vyhláška č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly

Na Zákaznickém portále 24 jsou k dispozici vzorové testy z BOZP ve formátu MS Word. Ty lze dále snadno přizpůsobovat. V rubrice AKTUALITY sledujte nejnovější dění v oblasti!

banderole_SBP_28.indd 1

www.dashofer.cz

Ing. Milan Tomeček, Ing. Jaromír Jaroš a kolektiv autorů

Školení BP při práci s nářadím Kompletně přepracovaná a rozšířená kapitola! Bezpečnostní požadavky na nářadí a ruční stroje. Získejte charakteristiky nebezpečí ve všech podoblastech tohoto oboru činnosti, včetně odkazů na relevantní technické předpisy. Nechybí vzor osnovy školení a vzorové otázky pro sestavení testu. Přehled nových PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ pro oblasti BOZP & PO, které vyšly v období červen – září 2010.

Udržování odborné způsobilosti v oblasti BOZP Předpisy k zajištění BOZP stanovují pro výkon některých prací a činností zvláštní požadavky na odbornou způsobilost. Získejte přehled kvalifikačních požadavků pro profese v oborech s vysokými nároky na dodržování zásad bezpečné práce. Jeřábník, technik STK, lešenář, montáž a údržba jeřábů, obsluha kompresoru, obsluha motorového vozíku, revizní technik, řidič a další… Ověřte si, že je kvalifikace Vašich zaměstnanců úplná, a zjistěte, kdy bude třeba platnost obnovit a prodloužit!

Práce na Vyhrazených technických nařízeních Zcela nová kapitola – typy vyhrazených zařízení a státní dozor nad nimi. Legislativní úprava práce na VTZ. Elektrická zařízení a práce na nich podle nové vyhlášky č. 73/2010 Sb. Rozbor typických pracovních úrazů a charakteristika nejběžnějších nebezpečí. Nenechte své zaměstnance podstupovat rizika el. proudu – seznamte je s nebezpečími při zacházení s elektrickou energií. Provozní bezpečnostní předpis pro zacházení s EZ osobami bez elektrotechnické kvalifikace Usnadněte si přípravu nové směrnice nebo zkontrolujte, že ta, kterou používáte v současnosti, je v pořádku, a obsahuje vše, co obsahovat má. Přinášíme Vám vzor místního předpisu se všemi náležitostmi.

ÁL T R O P Ý K C I N T E C H .t e c h p o r t a l . c z www

27.9.10 15:46

ŠKOLENÍ BEZPEČNOSTI PRÁCE obsah ukázky

Titulní list a tiráž …………………………………………. 3 – 4 Celkový obsah po 28. aktualizaci – říjen 2010

………….5 – 13

3/3.3.3 Stručný (orientační) obsah stěžejních právních předpisů v oblasti BOZP …………………………. 14 3/3.3.1 Zákony ………….…………………………..……………..14–23 3/5.3.2 Přehled vyhlášek – požární ochrana ……………….………24–28 3/9 Práce s normami, česká a mezinárodní normalizace …….... 29–48 6/3.1 Charakteristika nebezpečí při manipulaci s materiálem ………………..……………… 49–55 6/6.3 Vzor osnovy školení pro zaměstnance, kteří provádějí povrchovou úpravu materiálu …………….. 57–70 6/6.3.1 Kontrolní seznam použitelný jako školící pomůcka – povrchová úprava ………………...71–83 6/15.2 Typické úrazy v laboratořích ……………………………… 83–88 8/5 Vzor – zápis o vyškolení pracovníka pověřeného první pomocí ………………………………..….89–90

Ing. Milan Tomeček, Ing. Jaromír Jaroš a kolektiv autorů

·kolení bezpeãnosti práce a poÏární ochrany ZÁKLADNÍ DÍLO aktuální stav říjen 2010 – včetně 28. aktualizace

Pod vedením Ing. Milana Tomečka a Ing. Jaromíra Jaroše spolupracovali: Mgr. Jaroslav Brácha, JUDr. Eva Dandová, JUDr. Anna Janáková, Jan Lonsmín, Ing. Pavla Lukášová, Ing. Vojtěch Mráz, Jiří Myšák, JUDr. Milan Novotný, Karel Novotný, Ing. Jindřich Stiebitz

VERLAG DASHÖFER

Verlag Dashöfer, Odborné nakladatelství technické literatury Na Pfiíkopû 18 P. O. Box 756 111 21 Praha 1 http://www.dashofer.cz e-mail: [email protected]

Copyright © 2003–2010 by Dashöfer, Ltd. & Verlag Dashöfer, nakladatelství, s. r. o. Na Příkopě 18, P. O. Box 756, 111 21 Praha 1 tel.: 224 197 333, fax: 224 197 555 e-mail: [email protected] http://www.dashofer.cz Všechna práva, zejména autorské právo, licenční právo a průmyslová ochranná práva jsou ve výhradním vlastnictví Dashöfer Holding Ltd. Zypern. Všechna práva jsou vyhrazena, zejména právo na kopírování, distribuci a překlad. Žádná část díla nesmí být v jakkékoli formě (tiskem, jako fotokopie, elektronickými či jinými metodami) reprodukována bez předchozího písemného souhlasu nakladatelství. Informace obsažené v tomto díle byly k okamžiku zveřejnění vypracovány podle nejlepšího vědomí, jsou však z důvodu nejednotných výsledků výzkumu, jurisdikce a správy bez záruky.

Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r.o., je certifikováno společností TÜV Rheinland Cert GmbH a disponuje Certifikátem systému managementu kvality podle normy ISO 9001:2008, reg. č. 01 100 055430.

Odpovědný redaktor: Ing. Jiří Bašek Odborný redaktor: Mgr. Ondřej Vraný Sazba: SV, spol. s r. o. Tisk: TYPOS, tiskařské závody, s. r. o. ISSN 1803-4276

ŠKOLENÍ BEZPEČNOSTI PRÁCE A POŽÁRNÍ OCHRANY

část 1, díl 2, str. 1 díl 2, celkový obsah

1/2 CELKOV¯ OBSAH

1 Obsah, úvod 1/1 1/2 1/3 1/4

Obsah Celkov˘ obsah Úvod Seznam autorÛ

2 Aktuální informace 2/1 2/2 2/2.1 2/2.2 2/2.3 2/2.4 2/2.5 2/2.6 2/2.7 2/3 2/4 2/5 2/6 2/7 2/7.1 2/8.0 2/8 2/9

Obsah Nové právní pfiedpisy Nové právní předpisy, které vyšly ve Sbírce zákonů v době od 1. ledna 2009 do 16. března 2009 (částka 23/2009 až 46/2009) Nové právní předpisy, které vyšly ve Sbírce zákonů v době od 17. března 2009 do 7. června 2009 (částka 23/2009 až 46/2009) Nové právní předpisy, které vyšly ve Sbírce zákonů v době od 8. června 2009 do 15. září 2009 (částka 47/2009 až 99/2009) Nové právní předpisy, které vyšly ve Sbírce zákonů v době od 16. září 2009 do 17. prosince 2009 (částka 100/2009 až 141/2009) Nové právní předpisy, které vyšly ve Sbírce zákonů v době od 18. prosince 2009 do 15. 3. 2010 (částky 142/2009 až 156/2009 a částky 1/2010 až 23/2010) Nové právní předpisy, které vyšly ve Sbírce zákonů od 16. března 2010 do 18. června 2010 (částky 24/2010 až 67/2010) Nové právní předpisy, které vyšly ve sbírce zákonů od 19. června 2010 do 15. září 2010 (částky 68/2010 až 97/2010) Bude doplnûno Bude doplnûno Nafiízení vlády ã. 176/2008 Sb., o technick˘ch poÏadavcích na strojní zafiízení Nová norma pro komíny Zákon ã. 309/2006 Sb. Akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti v prevenci rizik (nařízení vlády č. 592/2006 Sb.) Úrazové pojištění zaměstnanců Úrazové poji‰tûní zamûstnancÛ DoplÀující informace ke zmûnám zákona ã. 262/2006 Sb., proveden˘m zákonem ã. 362/2007 Sb.

3 Pfiehled právních pfiedpisÛ 3/1 3/2 3/2.1

Obsah Charakteristika BOZP Úvod do problematiky BOZP fiíjen 2010

část 1, díl 2, str. 2


díl 2, celkový obsah

3/3 3/3.1 3/3.2 3/3.3

Bezpeãnost práce Legislativa EU v oblasti BOZP Vnitrostátní legislativa – komplexní přehled Stručný (orientační) obsah stěžejních vnitrostátních právních předpisů v oblasti BOZP

3/3.3.1

Zákony

3/3.3.2

Vyhlášky

3/3.3.3

Nařízení vlády

3/3.3.4

Předpisy související úzce s problematikou bezpečnosti práce – technické požadavky na výrobky

3/4 3/4.1 3/4.2 3/4.3

Ochrana zdraví pfii práci Legislativa EU - přehled a stručný komentář Vnitrostátní legislativa - komplexní přehled Stručný obsah stěžejních vnitrostátních právních předpisů

3/4.3.1

Zákony

3/4.3.2

Vyhlášky

3/4.3.3

Nařízení vlády

3/4.3.4

Směrnice

3/4.4

Stručný obsah dalších právních předpisů

3/4.4.1

Zákony

3/4.4.2

Vyhlášky

3/4.4.3

Nařízení vlády

3/5 3/5.1 3/5.2

PoÏární ochrana Vnitrostátní legislativa - komplexní přehled Stručný obsah stěžejních vnitrostátních právních předpisů

3/5.2.1

Zákony

3/5.2.2

Vyhlášky

3/5.2.3

Nařízení vlády

3/5.3

Stručný obsah dalších právních předpisů souvisejících s požární ochranou

3/5.3.1

Zákony

3/5.3.2

Vyhlášky

3/5.3.3

Nařízení vlády

3/6 3/6.1 3/6.2

Struãn˘ obsah vybran˘ch právních pfiedpisÛ z bezpeãnosti práce Vyhláška č. 20/1989 Sb., o Úmluvě o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí (č. 155) Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce

3/6.2.1

Zákon č. 362/2007 Sb., kterým se mění zákon č.262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony

3/6.3 3/6.4 3/6.5

Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání Nařízení vlády č. 201/2010 Sb., kterým se stanoví způsob evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu Nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků

3/6.5.1

Nařízení vlády č. 21/2003 Sb.

3/6.6

Nařízení vlády č.11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění značek a zavedení signálů, ve znění pozdějších předpisů (nařízení vlády č.405/2004 Sb., s účinností od 1. 9. 2004) Inspekce práce a státní dozor nad bezpečností vyhrazených technických zařízení Vyhláška č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení

3/6.7 3/6.8

fiíjen 2010



3/6.9 3/6.10 3/6.11

3/6.12 3/6.13 3/6.14 3/6.15 3/6.16 3/6.17

3/6.18

3/6.19

3/6.20

3/6.21 3/6.22 3/6.23 3/6.24 3/6.25 3/6.26 3/7 3/7.1 3/7.1.1

Vyhláška č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 19/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená zdvihací zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti Vyhláška č. 73/2010 Sb., o stanovení vyhrazených elektrických technických zařízení, jejich zařazení do tříd a skupin a o bližších podmínkách jejich bezpečnosti (vyhláška o vyhrazených elektrických technických zařízeních) Vyhláška č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení ve znění pozdějších předpisů Nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu (účinnost 1. 9. 2004) Nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí Nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat Nařízení vlády č. 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru Nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky Vyhláška č. 601/2006 Sb., kterou se zrušuje vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 324/1990 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích, ve znění p. p. Nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí – je dalším prováděcím předpisem k zákoníku práce Předpisy provádějící zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně některých zákonů, ve znění p. p. Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně některých zákonů, ve znění p. p. Nařízení vlády č. 70/2002 Sb., o technických požadavcích na zařízení pro dopravu osob Vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých Vyhláška č. 91/1993 Sb., k zajištění bezpečnosti práce v nízkotlakých kotelnách Struãn˘ obsah vybran˘ch právních pfiedpisÛ t˘kajících se ochrany zdraví Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č.135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch

3/7.2 3/7.3

Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu Nařízení vlády č.361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, nahrazující plně nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

3/7.3.1

Bude doplněno

fiíjen 2010




3/7.3.2

Vyhláška č.394/2006 Sb., kterou se stanoví práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu a postup při určení ojedinělé a krátkodobé expozice těchto prací

3/7.4 3/7.5 3/7.6

3/7.7 3/7.8

3/7.8.1

Nařízení vlády č. 148/2006 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací Nařízení vlády č. 1/2008 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli Přehled vybraných dalších předpisů vydaných k provedení zákona o ochraně veřejného zdraví Vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvím a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání Vyhláška ministerstva vnitra ČR č. 432/2004 Sb., kterou se stanoví seznam činností zakázaných těhotným příslušnicím, příslušnicím do konce devátého měsíce po porodu a příslušnicím, které kojí, ve znění pozdějších předpisů

3/7.9 3/7.10 3/7.11

3/7.12 3/7.13 3/7.13.1

PP-265-20.11.67 směrnice ministerstva zdravotnictví o posuzování zdravotní způsobilosti k práci, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 145/1988 Sb., o Úmluvě o závodních zdravotních službách (č. 161) Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Postup při zjišťování alkoholu Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 443/2004 Sb., kterou se stanoví základní metody pro zkoušení toxicity chemických látek a chemických přípravků

3/7.13.2

Vyhláška č. 427/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky hodnocení rizika chemických látek pro zdraví člověka

3/7.13.3

Vyhláška č. 426/2004 Sb., o registraci chemických látek

3/7.13.4

Vyhláška č. 234/2004 Sb., o možném použití alternativního nebo jiného odlišného názvu nebezpečné chemické látky v označení nebezpečného chemického přípravku a udělování výjimek na balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků

3/7.13.5

Vyhláška č. 232/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků

3/7.13.6

Vyhláška č. 231/2004 Sb., kterou se stanoví podrobný obsah bezpečnostního listu k nebezpečné chemické látce a chemickému přípravku

3/7.13.7

Vyhláška č. 223/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky hodnocení rizika nebezpečných chemických látek pro životní prostředí

3/7.13.8

Vyhláška č. 222/2004 Sb., kterou se u chemických látek a chemických přípravků stanoví základní metody pro zkoušení fyzikálně-chemických vlastností, výbušných vlastností a vlastností nebezpečných pro životní prostředí

3/7.13.9

Vyhláška č. 219/2004 Sb., o zásadách správné laboratorní praxe

3/7.13.10

Vyhláška č. 164/2004 Sb., kterou se stanoví základní metody pro zkoušení nebezpečných vlastností chemických látek a chemických přípravků z hlediska hořlavosti a oxidační schopnosti

fiíjen 2010



3/8 3/8.1 3/8.2 3/8.3

3/8.3.1

Struãn˘ obsah právních pfiedpisÛ z poÏární ochrany Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů Nařízení vlády č. 172/2001 Sb., k provedení zákona o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) Vzory Požárních poplachových směrnic (PPS) a Požárních řádů (PŘ) Vyhláška č. 35/2007 Sb. o technických podmínkách požární techniky – základní informace (účinnost od 1. 3. 2007)

3/8.3.2

Vyhláška č. 23/2008 Sb. o technických podmínkách požární ochrany staveb (účinnost od 1. 7. 2008)

3/8.4

Zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, ve znění vyhlášky č. 222/2005 Sb. Vyhláška č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách Vyhláška č. 111/1981 Sb., o čištění komínů Zákon č. 239/2000 sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, ve znění pozdějších předpisů Práce s normami, ãeská a mezinárodní normalizace Srovnání českých a slovenských předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Porovnání dalších vybraných českých a slovenských pracovněprávních předpisů, souvisejících přímo, či nepřímo s BOZP

3/8.5 3/8.6 3/8.7 3/8.8 3/8.9 3/9 3/10.1 3/10.2

4 Odborná zpÛsobilost v oblasti BOZP a PO 4/1 4/2 4/2.1 4/3 4/3.1 4/3.2

Obsah Odborná zpÛsobilost v oblasti BOZP Udržování odborné způsobilosti v oblasti BOZP PoÏární ochrana Doklady pro výkon osoby odborně způsobilé a pro jiné činnosti Přehled požadavků na odbornou způsobilost a výkon dalších činností v oboru PO

5 ·kolení o právních a ostatních pfiedpisech k zaji‰tûní BOZP a jeho místo v programu odborného rozvoje zamûstnancÛ 5/1 5/2 5/2.1 5/2.2 5/2.3 5/2.4 5/2.5 5/2.6

Obsah Souãást podnikového fiízení lidsk˘ch zdrojÛ Všeobecné požadavky na školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP Informační povinnosti zaměstnavatele v oblasti BOZP Druhy školení Lhůty školení Dokumentace o školeních Obsah školení

5/2.6.1

Tématické okruhy a osnovy vstupního školení pro zaměstnance

5/2.6.2

Příklady otázek pro sestavení testu

fiíjen 2010




5/2.7

Speciální školení u vybraných profesí a činností a podmínky pro výkon práce osobami zdravotně postiženými, domáckými pracovníky a cizími státními příslušníky

5/2.7.1

Topič (obsluha) nízkotlakých kotlů

5/2.7.2

Topič (obsluha) kotle zařazeného do tříd

5/2.7.3

Jeřábník (obsluhovatel jeřábu)

5/2.7.4

Vazač břemen, signalista

5/2.7.5

Řidič manipulačních vozíků s vlastním pohonem

5/2.7.6

Řidič (strojník) stavebních, zemních a silničních strojů

5/2.7.7

Práce osamoceného zaměstnance

5/2.7.8

Osoby zdravotně postižené

5/2.7.9

Domáčtí pracovníci

5/2.7.10

Cizí státní příslušníci

5/3 5/3.1 5/3.2 5/3.3 5/3.4

Poznatky z inspekce práce Úvodní informace Stavebnictví Systém BOZP v malých a středních podnicích Nové poznatky OIP za období roku 2009

6 Podklady pro ‰kolení specifikovaná podle jednotliv˘ch ekonomick˘ch ãinností/oborÛ 6/1 6/2 6/2.1 6/2.2 6/2.3 6/3 6/3.1 6/3.2 6/3.3

Obsah V˘robní a provozní budovy Charakteristika nebezpečí ve výrobních a provozních budovách Typické pracovní úrazy ve výrobních a provozních budovách Vzor osnovy školení pro zaměstnance, kteří se pohybují ve výrobních a provozních budovách Manipulace s materiálem Charakteristika nebezpečí při manipulaci s materiálem Typické pracovní úrazy při manipulaci materiálem a skladování Vzor osnovy školení

6/3.3.1

Kontrolní seznam pro školení zaměstnanců

6/4 6/4.1 6/4.2 6/4.3 6/5 6/5.1 6/5.2 6/5.3

Obrábûní kovÛ Charakteristika nebezpečí při obrábění kovů Typické pracovní úrazy při obrábění kovů Vzor osnovy školení pro zaměstnance, kteří obrábějí kovy PrÛmyslové roboty a manipulátory Charakteristika nebezpečí při práci s průmyslovými roboty a manipulátory Typické příčiny pracovních úrazů při využívání robotů a manipulátorů Vzor osnovy školení pro zaměstnance, kteří obsluhují roboty a manipulátory

6/5.3.1

Kontrolní seznam, použitelný jako školící pomůcka, popř. pomůcka pro provedení kontroly na pracovišti

6/6 6/6.1 6/6.2 6/6.3

Povrchová úprava materiálu Charakteristika nebezpečí při povrchové úpravě materiálu Typické pracovní úrazy při povrchové úpravě materiálu Vzor osnovy školení pro zaměstnance, kteří provádějí povrchovou úpravu materiálu

6/6.3.1

Kontrolní seznam použitelný jako školící pomůcka, případně pomůcka pro provedení kontroly na pracovišti

6/7 6/7.1

fiíjen 2010

Svafiování Charakteristika nebezpečí při svařování a opatření k jejich minimalizaci



6/7.2 6/7.3 6/8 6/8.1

Typické pracovní úrazy při svařování Vzor osnovy školení pro zaměstnance, kteří svařují (nebo dělí materiály) Stavebnictví Rizika a jejich prevence

6/8.1.1

Charakteristika nebezpečí

6/8.1.2

Stanovení opatření zaměstnavatele v rámci prevence rizik

6/8.2 6/8.3

Typické úrazy ve stavebnictví Vzor osnovy školení

6/8.3.1

Kontrolní seznam a kontrolní listy

6/8.3.2

Legislativní rámec pro zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení

6/8.3.3

Zásady bezpečné práce ve stavebnictví ve zkratce

6/9 6/9.1 6/9.2 6/9.3

6/13 6/13.1 6/13.2 6/13.3

Práce v lese a na pracovi‰tích obdobného charakteru Charakteristika nebezpečí při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru Typické pracovní úrazy při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru Vzor osnovy školení pro zaměstnance, kteří vykonávají činnost v lese a na pracovištích obdobného charakteru Náfiadí a pracovní pomÛcky Charakteristika nebezpečí při práci s nářadím Typické pracovní úrazy při práci s nářadím Vzor osnovy školení pro zaměstnance, kteří vykonávají pracovní činnost s nářadím Neelektrické ruãní náfiadí Charakteristika nebezpečí při práci s neelektrickým ručním nářadím Silniãní doprava Zásady prevence před ohrožením základními nebezpečími a specifikace nedostatků v BOZP Typické pracovní úrazy Vzor osnovy školení pro zaměstnance, kteří vykonávají činnost v silniční dopravě do těchto obsahů Zpracování dfieva Zásady prevence a specifikace nedostatků v BOZP Typické pracovní úrazy Obsah školení zaměstnanců

6/13.3.1

Kontrolní list použitelný pro školení zaměstnanců a pro provedení kontroly pracovišť

6/14 6/14.1 6/14.2 6/14.3 6/15 6/15.1

Práce v pískovnách a kamenolomech Charakteristika nebezpečí ve štěrkopískovnách a kamenolomech Typické pracovní úrazy při práci ve štěrkopískovnách a kamenolomech Vzor obsahu školení Práce v chemick˘ch (a obdobn˘ch) laboratofiích Charakteristika nebezpečí při práci v laboratořích a zásady prevence

6/15.1.1

Práce v laboratořích

6/10 6/10.1 6/10.2 6/10.3 6/11 6/11.1 6/12 6/12.1 6/12.2 6/12.3

6/15.1.2

Školní laboratoře

6/15.2 6/15.3 6/16 6/16.1 6/16.2 6/16.3 6/16.4 6/16.5

Typické úrazy v laboratořích (chemických provozech) Vzor a osnov školení v laboratořích Tváfiení materiálÛ Lisování a střihání (materiálů kovových, dřevěných a ostatních ), tvářecí stroje Hlavní úrazová rizika u tvářecích strojů Závažná nebezpečí a nebezpečné prostory při tváření kovů Typické pracovní úrazy při tváření materiálů Vzor osnovy školení pro zaměstnance, kteří provádějí tváření materiálů

fiíjen 2010




6/17

6/18.1

Chemické látky a chemické pfiípravky – jejich uÏívání zejména v zemûdûlství, lesnictví a prÛmyslu Obecně Výběr z úrazových dějů při nakládání s nebezpečnými látkami Školení Bezpeãnost práce v obchodû (maloobchod, velkoobchod) a souvisejících provozech Všeobecná ustanovení

6/18.1.1

Charakteristika

6/17.1 6/17.2 6/17.3 6/18

6/18.1.2

Kontroly pracovních podmínek inspekcí práce v obchodních společnostech

6/18.1.3

Bezpečnostní, hygienické, požární a zvláštní požadavky na stavby pro shromažďování většího počtu osob (obchod, pohostinství)

6/18.1.4

Hygienické minimum

6/18.2 6/18.3

Výběr z úrazových dějů a situací v organizacích obchodu a provozech souvisejících Školení

6/18.3.1

Test PO – vzhledem ke znění Vyhl. č. 23/2008 Sb., o požární bezpečnosti shromažďovacích prostorů

6/18.4 6/19 6/19.1 6/19.2 6/19.3

Kontrolní listy vybraných problematik, využitelné pro provedení samostatné kontroly i pro účely školení Práce v zemûdûlství Charakteristika nebezpečí při práci v zemědělství Typické pracovní úrazy při práci v zemědělství Vzor osnovy školení pro zaměstnance, kteří vykonávají práce v zemědělství

6/19.3.1

Desatero zásad bezpečné práce v zemědělství

u staveb pro obchod

6/19.3.2

Seznam konkrétních předpisů použitých v textu. Použitelných k základní orientaci i ke školení

6/19.3.3

Dokumentace o školeních

6/20 6/20.1 6/20.2 6/20.3

Zdravotnictví Charakteristika nebezpečí Typické úrazy Vzor osnovy školení pro zaměstnance, kteří vykonávají práce ve zdravotnictví

6/20.3.1

Desatero zásad bezpečné práce ve zdravotnictví

6/20.3.2

Seznam konkrétních předpisů použitelných k základní orientaci i ke školení

6/21 6/21.1 6/21.2

Práce na VTZ Úvod Elektrická zařízení

6/21.2.1

Nebezpečí od elektrických zařízení

6/21.2.2

Pracovní úrazy elektrickým proudem

7 Podklady pro ‰kolení PO 7/1 7/2 7/3 7/4 7/5 7/5.1 7/5.2 7/6

fiíjen 2010

Obsah Povinnosti zamûstnavatele ·kolení (odborná pfiíprava) LhÛty opakovan˘ch ‰kolení Obsah ‰kolení Tématické okruhy a osnovy Příklad otázek pro sestavení testu Dokumentace o ‰kolení a odborné pfiípravû



8 První pomoc pfii úrazu 8/1 8/2 8/2.1

Obsah První pomoc Postup první pomoci

8/2.1.1

Vybrané druhy poranění a jejich ošetření

8/2.1.2

První pomoc při úraze elektrickým proudem

8/3 8/4 8/5

Lékárniãka Plán první pomoci – traumatologick˘ plán Vzor – zápis o vy‰kolení pracovníka první pomoci

9 Vzory místních provozních bezpeãnostních pfiedpisÛ pro stroje a zafiízení 9/1 9/2 9/2.1 9/2.2 9/2.3 9/2.4 9/2.5 9/2.6 9/2.7

Obsah Vzory místních provozních bezpeãnostních pfiedpisÛ pro stroje a zafiízení Elektrické ruční nářadí Pneumatické nářadí a přístroje Nářadí se spalovacím motorem Stroje na zpracování dřevin a organických zbytků Prostředky malé mechanizace ve stavebnictví Provozní bezpečnostní předpis pro kuchyně Provozní bezpečnostní předpis pro „Zacházení s EZ osobami bez elektrotechnické kvalifikace“

10 Ochrana pracovních vztahÛ a pracovních podmínek 10/1 10/2 10/2.1 10/2.2 10/2.3 10/2.4 10/2.5 10/2.6 10/2.7 10/2.8 10/2.9

Obsah Pracovní vztahy a pracovní podmínky Úvodní informace Zaměstnanost a zaměstnavatelé Základní povinnosti zaměstnanců i zaměstnavatelů, pracovní řády Povinnosti na úseku součinnosti zaměstnavatele a orgánu jednajícího za zaměstnance Povinnosti na úseku rovného zacházení Povinnosti na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr Povinnosti na úseku odměňování Povinnosti při poskytování náhrad Povinnosti plynoucí ze stanovení pracovní doby a doby odpočinku

10/2.9.1

Přestávka v práci, nebo bezpečnostní přestávka

10/2.10 10/2.11 10/2.12 10/2.13

Zákonná pravidla kolektivního vyjednávání – povinnosti související s tvorbou a naplňováním kolektivních smluv Povinnosti související s naplňováním specifických vnitřních předpisů v organizacích Tvorba a přezkoumání závazných pokynů a zákazů odborných orgánů Povinnosti plynoucí ze zákona č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií

10/2.13.1

Prováděcí předpisy k zákonu č.59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií

10/2.13.2

Zákon č. 59/2006 Sb. – plné znění

fiíjen 2010


část 3, díl 3, kapitola 3.1, str. 1 díl 3, bezpečnost práce

3/3.3 STRUâN¯ (ORIENTAâNÍ) OBSAH STùÎEJNÍCH VNITROSTÁTNÍCH PRÁVNÍCH P¤EDPISÒ V OBLASTI BOZP (podrobné obsahy pfiedpisÛ viz kapitola 3/6)

3/3.3.1 ZÁKONY

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Nová úprava

Tento zákon nově upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Tyto vztahy označuje jako vztahy pracovněprávní. Rovněž upravuje právní vztahy kolektivní povahy. Právní vztahy kolektivní povahy, které souvisejí s výkonem závislé práce, jsou vztahy pracovněprávními. Dále upravuje právní vztahy před vznikem pracovního poměru (výběr fyzických osob ucházejících se o zaměstnání) a s tím související povinnosti, např. zajištění vstupní lékařské prohlídky. Zákoník práce zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství. Podstatnou změnou v tomto „novém“ zákoníku práce je liberalizace pracovněprávního vztahu, což vedlo k větší smluvní volnosti účastníků a je zakotvena zásada „co není zakázáno, je dovoleno“. Současně upravuje zásady zajišťování BOZP a povinnosti, které má v této souvislosti zaměstnavatel a zaměstnanci. Za základní hledisko zajišťování BOZP označuje prevenci rizik. Další koncepční změnou je skutečnost, že oblast BOZP obsahuje pouze základní právní úpravu práv a povinností zaměstnavatelů a zaměstnanců. Technické aspekty BOZP upravuje samostatný zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky BOZP v pracovněprávních vztazích a o zajištění BOZP při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 309/2006 Sb.). Od doby, kdy se nový zákoník práce stal součástí právního řádu ČR, byl již několikrát novelizován a další novelizace jsou v současné době připravovány. Do listopadu 2008 bylo schváleno jedenáct novelizací.

Stručný přehled nejdůležitějších částí zákoníku práce souvisejících s oblastí BOZP

Účastníci pracovněprávních vztahů ➢ § 6, § 7, § 11. Základní zásady pracovněprávních vztahů ➢ § 13, § 15. Postup před vznikem pracovního poměru ➢ § 31, § 32.

ãervenec 2009

část 3, díl 3, kapitola 3.1, str. 2


díl 3, bezpečnost práce

Pracovní poměr, pracovní smlouva a vznik pracovního poměru, povinnosti ➢ § 33, § 34, § 35, § 36, § 37, § 38. Změny pracovního poměru ➢ § 40, § 41. Skončení pracovního poměru ➢ § 50, § 51, § 52, § 53, § 54, § 55, § 56. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr ➢ § 74, § 75, § 76, § 77. Pracovní doba a doba odpočinku, práce přesčas, noční práce, pracovní pohotovost ➢ § 78, § 79, § 88 – 95. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci ➢ § 101 – 108. Pracovní podmínky zaměstnanců ➢ § 224. Zvláštní pracovní podmínky některých zaměstnanců, zaměstnankyň a mladistvých ➢ § 238, § 239 – 241, § 243 – 247. Předcházení škodám, odpovědnost za škodu, náhrada škody ➢ § 248 – 251, § 257, § 258, § 262, § 263, 273 – 275. Informování, projednávání v pracovněprávním vztahu, oprávnění odborové organizace ➢ § 276, § 277, § 278 – 280, § 281 – 285, § 286, § 287. Společná ustanovení ➢ § 300, § 301 – 304, § 305, § 306, § 308 – 309, § 320 – 323, § 347 – 349. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání ➢ § 365 – 368, § 369 – 374, § 375 – 379, § 380 – 390, § 391 – 393. Vstupní lékařská prohlídka

K lepší orientaci stávajícího znění zákoníku práce a dalších právních předpisů pro oblast BOZP je dále uveden stručný obsah nejdůležitějších ustanovení, které s touto oblastí souvisí. Jedna z povinností zaměstnavatele v oblasti BOZP začíná již před uzavřením pracovní smlouvy, neboť dle § 32 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen zajistit, aby fyzická osoba před uzavřením pracovní smlouvy, v případech stanovených zdravotnickými právními předpisy, se podrobila vstupní lékařské prohlídce. Z uvedeného vyplývá, že ne u všech uchazečů o zaměstnání má zaměstnavatel povinnost zajistit vstupní lékařskou prohlídku, nicméně je doporučeno tyto vstupní prohlídky vyžadovat ve všech případech.

Přestávka na jídlo a oddech

ãervenec 2009

Povinnost zaměstnavatele poskytnout nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut je zakotvena v § 88 zákoníku práce. U mladistvých musí být poskytnuta nejpozději po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Přestávka na jídlo a oddech může být rozdělena do několika částí a oproti dřívější úpravě již nemusí být každá její část v délce nejméně 15 min. V nové úpravě od 1. 1. 2008 je stanoveno, že při rozdělení přestávky na jídlo a oddech postačí, když jen jedna její část bude poskytnuta v trvání nejméně 15 min. V praxi je tedy možné přestávku rozdělit např. na 20 min. a druhá část 10 min.



Doba na oddech a jídlo

Z provozních důvodů může zaměstnavatel stanovit přestávku na jídlo a oddech i delší než 30 min. Nutno připomenout, že bez ohledu na celkovou délku se přestávka na jídlo a oddech nezapočítává do pracovní doby a nesmí být poskytnuta na začátku a na konci pracovní doby. V době přestávky na jídlo a oddech může zaměstnanec opustit svoje pracoviště i mimo objekt (areál) zaměstnavatele. Tato se poskytuje v situaci, kdy zaměstnanec nemůže opustit pracoviště ať z důvodu, že práce nemůže být přerušena, např. při odstraňování provozní poruchy či havárie nebo z technologických nebo provozních důvodů, např. obsluhy velínu, obsluhy technologického nebo strojního zařízení, službu konající ostraha apod. V těchto případech zaměstnavatel musí zaměstnanci zajistit i bez přerušení práce nebo provozu přiměřenou dobu na oddech a jídlo, která se započítává do pracovní doby. V praxi někteří zaměstnavatelé porušují zákon tím, že zaměstnancům odečítají dobu na oddech a jídlo jako přestávku na jídlo a oddech (30 min.) z odpracované doby jako neplacenou. Za toto porušení může být uložena pokuta dle § 15 zákona o inspekci práce až do výše 2 000 000 Kč.

Bezpečnostní přestávka

Hlavním smyslem poskytování bezpečnostních přestávek v práci je předcházet rizikům vyplývajícím z charakteru určité práce nebo činnosti. Na rozdíl od přestávek v práci (na jídlo a oddech) jsou bezpečnostní přestávky v práci výkonem práce, tudíž se započítávají do pracovní doby a zaměstnanci za ně přísluší mzda, i když žádnou práci nevykonával. Poskytování bezpečnostních přestávek je upraveno zvláštními předpisy, např. zákonem č. 309/2006 Sb., nař. vl. č. 361/2007 Sb., nař. vl. č. 168/2002 Sb. Zaměstnavatel je povinen poskytovat bezpečnostní přestávky např. v těchto případech: ➢ Zaměstnanec vykonává činnost jednotvárnou a jednostranně zatěžující jeho organizmus nebo činnost v nuceném tempu. Bezpečnostní přestávky v těchto případech musí být v trvání 5–10 min. po každých 2 hodinách nepřetržité práce. ➢ Při práci na zařízeních se zobrazovacími jednotkami, pokud se jedná o práci pravidelnou a obvyklou. Bezpečnostní přestávky v těchto případech musejí trvat 5 – 10 min. po každých 2 hodinách nepřetržité práce. ➢ Řidiči vozidel nesmějí překročit max. dobu řízení, tj. 4,5 hodin. Po uplynutí této doby musí být řízení vozidla přerušeno bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 30 min. ➢ V případech určených orgánem ochrany veřejného zdraví – např. z důvodu hluku na pracovišti apod. Připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky na jídlo a oddech, započítává se přestávka na jídlo a oddech do pracovní doby. Např. v případě řízení vozidla, jestliže řidič po 4,5 hodinách přeruší řízení vozidla bezpečnostní přestávkou a v této době současně vyčerpá přestávku na jídlo a oddech, započte se tato přestávka do pracovní doby.

Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami a v týdnu

Mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny musí mít zaměstnanec nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Tento odpočinek může být zkrácen až na 8 hod. za podmínek stanovených v § 90 a 90a zákoníku práce. Zaměstnanec musí mít nepřetržitý odpočinek v týdnu během každého období sedmi po sobě jdoucích kalendářních dnů v trvání alespoň 35 hodin. U mladistvého zaměstnance nesmí být méně než 48 hodin. Odpočinek v týdnu může být zkrácen na 24 hodin za podmínek stanovených v § 92 zákoníku práce. ãervenec 2009




Práce přesčas

Práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen výjimečně, a to v rozsahu max. 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce, přičemž musí splnit oba dva limity. Vyrovnávací období je stanoveno na 26 týdnů a jen v kolektivní smlouvě lze dojednat období 52 týdnů. V kalendářním roce může maximální doba výkonu práce přesčas činit 416 hodin. Po odečtení 150 hodin práce přesčas, kterou může zaměstnavatel nařídit, zbývající počet, tj. 266 hodin, může zaměstnavatel požadovat pouze na základě dohody se zaměstnancem za podmínek stanovených v § 93 zákoníku práce.

Noční práce

Noční práce je práce konaná v noční době, přičemž noční doba je doba mezi 22. a 6. hodinou. Nově je uvedeno, že délka směny zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Není-li to z provozních důvodů možné, podmínky rozvržení týdenní pracovní doby jsou stanoveny v § 94 zákoníku práce. Za zaměstnance pracujícího v noci se pro účely zákoníku práce považuje ten zaměstnanec, který během noční doby pravidelně odpracuje nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Tato doba nemá žádnou souvislost s nárokem na příplatek za noční práci. Pro účely odměňování má nárok na tento příplatek (nejméně 10 % průměrného výdělku) i ten zaměstnanec, který pracuje v noční době pouze výjimečně, a to i za zlomky hodin. Dále je stanovena povinnost zaměstnavatele zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen lékařem závodní preventivní péče za podmínek stanovených v § 94 zákoníku práce. Další povinností zaměstnavatele je zajistit pro zaměstnance přiměřené sociální zajištění a vybavit pracoviště prostředky pro poskytování první pomoci a pro přivolání rychlé lékařské pomoci.

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

V této části zákoníku práce došlo k zásadní změně oproti dřívější právní úpravě v tom, že obsahuje pouze základní úpravu práv a povinností zaměstnavatelů a zaměstnanců v této oblasti. Právní úprava tzv. technických záležitostí v oblasti BOZP, jako např. požadavků na pracovní prostředí, organizaci práce a pracovní postupy, bezpečnostních značek, značení a signálů, rizikových faktorů apod., je obsažena v samostatném zákoně č. 309/2006 Sb.

Předcházení ohrožení života a zdraví při práci

V této kapitole zákoníku práce je hlavním cílem zajišťování BOZP předcházet nebo omezovat rizika ohrožující životy a zdraví zaměstnanců, která souvisí s výkonem práce (dále jen rizika). Tuto zásadu počínaje § 101 a § 102 promítá zákoník práce do řady dalších ustanovení o povinnostech zaměstnavatelů při vytváření bezpečných a zdraví neohrožujících podmínek, zejména do ustanovení vztahujících se k prevenci rizik. Prevence rizik je souhrn opatření vyplývajících z právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat zjištěná rizika a minimalizovat působení neodstranitelných rizik.

Průkazná dokumentace

O vyhledání a vyhodnocení rizik a o přijatých opatření vede zaměstnavatel průkaznou dokumentaci. Forma ani způsob vedení dokumentace nejsou předepsány a volí si je zaměstnavatel sám, např. v listinné formě v šanonech, dokumentace v elektronické podobě nebo kombinace obou způsobů, dokumentace centrální nebo vedená odděleně podle jednotlivých pracovišť. Tato dokumentace by však měla poskytovat informace o tom: ➢ jaká nebezpečí byla identifikována, ➢ jak může dojít k ohrožení osob, ➢ jakou závažnost mají neodstranitelná rizika,

ãervenec 2009



➢ jaká opatření přijal zaměstnavatel na ochranu před působením rizik možných ohrožení, ➢ kdo hodnocení prováděl, ➢ kdy bylo hodnocení provedeno. Povinnosti zaměstnavatele

V § 103, 104 a 108 zákoníku práce jsou stanoveny základní povinnosti zaměstnavatele, které je možno chápat jako prevenci v oblasti BOZP, např.:

Posuzování zdravotní způsobilosti k práci

Zaměstnavatel je povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Z tohoto ustanovení lze odvodit, proč by zaměstnavatel ve vlastním zájmu měl požadovat vstupní lékařskou prohlídku ve všech případech, i když tuto povinnost má jen u profesí stanovených zdravotnickými právními předpisy (např. Směrnice MZ č. 49/1967, o posuzování zdravotní způsobilosti k práci, ve znění pozdějších předpisů). S tím souvisí další povinnost zaměstnavatele, zejména sdělit zaměstnancům, které zdravotnické zařízení jim poskytuje závodní preventivní péči a jakým druhům očkování a jakým preventivním lékařským prohlídkám a vyšetřením souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit.

Informace a školení

Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům dostatečné a přiměřené informace a pokyny dle druhu vykonávané práce, zejména formou seznámení s riziky a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště. O informacích a pokynech je zaměstnavatel povinen vést průkaznou dokumentaci.

Školení zaměstnanců

Oblasti školení zaměstnanců je nutné věnovat zvýšenou pozornost, neboť zaměstnanec je povinen dodržovat právní a ostatní předpisy k zajištění BOZP, s nimiž byl řádně seznámen. Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, které se týkají jejich práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána. S tím také souvisí povinnost zaměstnavatele soustavně vyžadovat a kontrolovat dodržování těchto předpisů. Zaměstnavatel určí (nejlépe formou interního předpisu) obsah a četnost školení, způsob ověřování znalostí a způsob vedení průkazné dokumentace.

OOPP, MČDP a ochranné nápoje

Osobní ochranné pracovní prostředky (dále jen OOPP), mycí, čisticí a dezinfekční prostředky (dále jen MČDP) a ochranné nápoje Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnancům OOPP v případě, že není možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo organizačními opatřeními. MČDP je zaměstnavatel povinen poskytovat dle druhu práce na základě rozsahu dle znečištění kůže a oděvu. Na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami je povinen poskytovat též ochranné nápoje v rozsahu a za podmínek stanovených právním předpisem (nařízení vlády č. 361/2007 Sb.). OOPP, MČDP a ochranné nápoje poskytuje zaměstnancům bezplatně. Bližší podmínky poskytování OOPP, MČDP stanoví nařízení vlády č. 495/2001 Sb. Technické požadavky na OOPP jsou stanoveny nařízením vlády č. 21/2003 Sb.

Pracovní úrazy a nemoci z povolání

Povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání stanoví § 105 zákoníku práce. Zaměstnavatel, u něhož došlo k pracovnímu úrazu, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu. Povinnost zaměstãervenec 2009




navatele vyšetřit a objasnit příčiny pracovního úrazu se vztahuje také na zaměstnance jiného zaměstnavatele, ke kterému došlo na jeho pracovišti a bez zbytečného odkladu jiného zaměstnavatele uvědomit a umožnit mu účast při vyšetřování. Zaměstnavatel vede evidenci o všech úrazech v knize úrazů. Zaměstnavatel vyhotovuje záznamy a vede dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než 3 dny nebo k úmrtí zaměstnance. Definice pracovního úrazu

Pracovním úrazem dle § 380 zákoníku práce je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Plnění pracovních úkolů a přímá souvislost s ním je upravena v § 273 a § 274 zákoníku práce. Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět. Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním právním předpisu (nařízení vlády č. 290/1995 Sb.). Zaměstnavatel vede evidenci zaměstnanců, u nichž byla uznána nemoc z povolání.

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání

Rozsah odpovědnosti a zproštění se odpovědnosti jsou upraveny v § 366 a § 368 zákoníku práce. Druhy náhrad, které je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, jsou upraveny v §§ 369 – 379 zákoníku práce.

Účast zaměstnanců na řešení otázek BOZP

Právo zaměstnanců účastnit se řešení otázek souvisejících s BOZP prostřednictvím odborové organizace nebo zástupce pro oblast BOZP je zakotveno v § 108 zákoníku práce. Současně jsou zde zakotveny povinnosti zaměstnavatele v otázkách BOZP ve vztahu k odborové organizaci. Jedna z povinností, kterou zaměstnavatel plní v dohodě s odborovou organizací nebo se zástupcem zaměstnanců pro oblast BOZP, je provést prověrky BOZP na všech pracovištích a zařízeních zaměstnavatele 1 za rok a zjištěné nedostatky odstraňovat ve stanovených termínech.

Práva a povinnosti zaměstnance

Práva a povinnosti zaměstnance jsou upraveny v § 106 zákoníku práce. Zaměstnanec má právo na zajištění BOZP, na informace o rizicích jeho práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením. Informace musí být pro zaměstnance srozumitelná, např. musí být podána v jeho mateřském jazyce.

Pracovní podmínky žen – zaměstnankyň

Ženy nesmějí být zaměstnávány pracemi, které ohrožují jejich mateřství. Pracovní podmínky žen–zaměstnankyň jsou obecně zakotveny v §§ 238 – 242 zákoníku práce. Práce a pracoviště zakázané těhotným ženám, kojícím ženám a matkám do 9. měsíce po porodu a mladistvým stanoví prováděcí předpis – vyhl. MZd. č. 288/2003 Sb.

Pracovní podmínky mladistvých

Pracovní podmínky mladistvých jsou obecně zakotveny v §§ 243 – 247 zákoníku práce. Práce a pracoviště zakázané mladistvým stanoví prováděcí předpis – vyhl. MZd. č. 288/2003 Sb.

ãervenec 2009



T Zákon ã. 262/2006 Sb., ve znûní p.p.: § 104 odst. 6

§ 105 odst. 7

§ 238 odst. 2

Tabulka provádûcích pfiedpisÛ nûkter˘ch paragrafÛ zákoníku práce. Oblast úpravy pfiedpisu:

Postup podle:

bliÏ‰í podmínky poskytování osobních ochrann˘ch pracovních prostfiedkÛ, mycích, ãisticích a dezinfekãních prostfiedkÛ a ochrann˘ch nápojÛ zpÛsob evidence, hlá‰ení a zasílání záznamu o úrazu a okruh orgánÛ a institucí, kter˘m se ohla‰uje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu

nafiízení vlády ã. 495/2001 Sb., kter˘m se stanoví rozsah a bliÏ‰í podmínky poskytování osobních ochrann˘ch pracovních prostfiedkÛ, mycích, ãisticích a dezinfekãních prostfiedkÛ nafiízení vlády ã. 494/2001 Sb., kter˘m se stanoví zpÛsob evidence, hlá‰ení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánÛ a institucí, kter˘m se ohla‰uje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu vyhlá‰ka ã. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracovi‰tû, které jsou zakázány tûhotn˘m Ïenám, kojícím Ïenám, matkám do konce devátého mûsíce po porodu a mladistv˘m, a podmínky, za nichÏ mohou mladiství v˘jimeãnû tyto práce konat z dÛvodu pfiípravy na povolání.

(práce a pracovi‰tû, které jsou zakázány tûhotn˘m zamûstnankyním, zamûstnankyním, které kojí, a zamûstnankyním-matkám do konce devátého mûsíce po porodu) § 246 odst. 2 a 4 (práce a pracovi‰tû, které jsou zakázány mladistv˘m zamûstnancÛm, a podmínky, za nichÏ mohou mladiství zamûstnanci v˘jimeãnû tyto práce konat z dÛvodu pfiípravy na povolání, ãást ãtrnáctá hlavy první zákona (rozsah odpovûdnosti a zpro‰tûní se odpovûdnosti, druhy náhrad, odpovûdnost ve zvlá‰tních pfiípadech), dále § 272 aÏ 274 (plnûní pracovních úkolÛ, pfiímá souvislost s plnûním pracovních úkolÛ), § 205d zákona ã. 65/1965 Sb. (zákonné poji‰tûní odpovûdnosti zamûstnavatele za ‰kodu pfii pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, vyhlá‰ka ã. 125/1993 Sb., podmínky a sazby zákonného poji‰tûní ve znûní p.p. odpovûdnosti zamûstnavatele za ‰kodu pfii pracovním úrazu nebo nemoci z povolání

Do doby nabytí úãinnosti právní úpravy úrazového poji‰tûní (zákon ã. 266/2006 Sb.) se postupuje podle vyhlá‰ky ã. 440/2001 Sb., o od‰kodÀování bolesti a ztíÏení spoleãenského uplatnûní, ve znûní p.p. Do doby nabytí úãinnosti právní úpravy úrazového poji‰tûní (zákon ã. 266/2006 Sb.) se postupuje dle § 205d zák. 65/1965 Sb.

Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon upravuje zřízení a postavení orgánů inspekce práce jako kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek, stanoví jejich působnost a příslušnost, práva a povinnosti při kontrole a sankce za porušení stanovených povinností. Ukládání sankcí není hlavním smyslem a účelem zákona, nicméně v krajním případě ke zjednání nápravy může být uložena pokuta, jejíž výše se rozlišuje podle závažnosti a společenské nebezpečnosti přestupků a správních deliktů, a to do 200 až 500 tisíc Kč, v závažných případech do 1 milionu Kč a v nejzávažnějších případech do 2 milionů Kč. Přestupky fyzických osob a správní delikty právnických osob v oblasti pracovní doby, pracovních podmínek a oblasti bezpečnosti práce a technických zařízení upravují §§ 15 – 20 a §§ 30 – 33 zákona o inspekci práce. Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, ve znění pozdějších předpisů (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). Také je používán zkrácený název „Zákon o bezpečnosti práce“. Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství, navazuje na zákoník práce a stanoví: V části první (§§ 1 – 11) další požadavky BOZP v pracovněprávních vztazích, tj. požadavky na pracoviště a pracovní prostředí, požadavky na pracoãervenec 2009




viště a pracovní prostředí na staveništi, požadavky na výrobní a pracovní prostředky a zařízení, požadavky na organizaci práce a pracovní postupy, bezpečnostní značky, odbornou způsobilost v oblasti BOZP, požadavky na zvláštní odbornou způsobilost, udělení akreditace k odborné a zvláštní odborné způsobilosti fyzické nebo právnické osoby k provádění zkoušky z odborné nebo zvláštní odborné způsobilosti. V části druhé (§ 12 – § 13) stanoví zajištění BOZP při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy. V části třetí (§§ 14 – 18) stanoví další úkoly zadavatele stavby, jejího zhotovitele a koordinátora BOZP při práci na staveništi. V části čtvrté (§§ 19 – 24) stanoví společná, přechodná a závěrečná ustanovení. T Zákon ã. 309/2006 Sb. §2

Tabulka provádûcích pfiedpisÛ nûkter˘ch paragrafÛ zák. ã. 309/2006 Sb. Oblast úpravy pfiedpisu: ve znûní p.p.: PoÏadavky na pracovi‰tû a pracovní prostfiedí

§3

PoÏadavky na pracovi‰tû a pracovní prostfiedí na staveni‰ti

§4

PoÏadavky na v˘robní a pracovní prostfiedky a zafiízení

§5

PoÏadavky na organizaci práce a pracovní postupy

Provádûcí pfiedpisy: Nafiízení vlády ã. 361/2007 Sb., kter˘m se stanoví podmínky ochrany zdraví pfii práci Nafiízení vlády ã. 101/2005 Sb., o podrobnûj‰ích poÏadavcích na pracovi‰tû a pracovní prostfiedí Nafiízení vlády ã. 591/2006 Sb., o bliÏ‰ích minimálních poÏadavcích na bezpeãnost a ochranu zdraví pfii práci na staveni‰tích Nafiízení vlády ã. 378/2001 Sb., kter˘m se stanoví bliÏ‰í poÏadavky na bezpeãn˘ provoz a pouÏívání strojÛ, technick˘ch zafiízení, pfiístrojÛ a náfiadí Nafiízení vlády ã. 406/2004 Sb., o bliÏ‰ích poÏadavcích na zaji‰tûní bezpeãnosti a ochrany zdraví pfii práci v prostfiedí s nebezpeãím v˘buchu Nafiízení vlády ã. 362/2005 Sb., o bliÏ‰ích poÏadavcích na bezpeãnost a ochranu zdraví pfii práci na pracovi‰ti s nebezpeãím pádu z v˘‰ky nebo do hloubky Nafiízení vlády ã. 27/2002 Sb., kter˘m se stanoví zpÛsob organizace práce a pracovních postupÛ, které je zamûstnavatel povinen zajistit pfii práci související s chovem zvífiat Nafiízení vlády ã. 28/2002 Sb., kter˘m se stanoví zpÛsob organizace práce a pracovních postupÛ, které je zamûstnavatel povinen zajistit pfii práci v lese a na pracovi‰tích obdobného charakteru Nafiízení vlády ã. 168/2002 Sb., kter˘m se stanoví zpÛsob organizace práce a pracovních postupÛ, které je zamûstnavatel povinen zajistit pfii provozování dopravy dopravními prostfiedky Nafiízení vlády ã. 406/2004 Sb., o bliÏ‰ích poÏadavcích na zaji‰tûní bezpeãnosti a ochrany zdraví pfii práci v prostfiedí s nebezpeãím v˘buchu Nafiízení vlády ã. 362/2005 Sb., o bliÏ‰ích poÏadavcích na bezpeãnost a ochranu zdraví pfii práci na pracovi‰ti s nebezpeãím pádu z v˘‰ky nebo do hloubky pokraãování

ãervenec 2009




Zákon ã. 309/2006 Sb. §6

Oblast úpravy pfiedpisu: ve znûní p.p.: Vzhled, umístûní a provedení bezpeãnostních znaãek a znaãení a zavedení signálÛ

§7

Rizikové faktory pracovních podmínek a kontrolovaná pásma

§ 3, § 10 odst .2, § 11,, § 21 § 20

Zvlá‰tní odborná zpÛsobilost a její pfiedpoklady Akreditace ke zkou‰ení ze zvlá‰tní odborné zpÛsobilosti

Provádûcí pfiedpisy: Nafiízení vlády ã. 11/2002 Sb., kter˘m se stanoví vzhled a umístûní bezpeãnostních znaãek a zavedení signálÛ, ve znûní nafiízení vlády ã. 405/2004 Sb. Nafiízení vlády ã. 361/2007 Sb., kter˘m se stanoví podmínky ochrany zdraví pfii práci Nafiízení vlády ã. 1/2008 Sb., o ochranû zdraví pfied neionizujícím záfiením Nafiízení vlády ã.148/2006 Sb. o ochranû zdraví pfied nepfiízniv˘mi úãinky hluku a vibrací Nafiízení vlády ã. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádûní zkou‰ek z odborné zpÛsobilosti

ãervenec 2009


ãervenec 2009



část 3, díl 5, kapitola 3.2, str. 1 díl 5, požární ochrana

3/5.3.2 VYHLÁ·KY

Vyhláška č. 99/1995 Sb., o skladování výbušnin, ve znění pozdějších předpisů. Stručný přehled jednotlivých částí vyhlášky

Úvodní ustanovení ➢ § 1 – 3. Sklady a úschovny výbušnin na povrchu ➢ § 4 – 21. Sklady a úschovny výbušnin pod povrchem ➢ § 22 – 38. Provoz skladů ➢ § 39 – 44. Společná, přechodná a závěrečná ustanovení ➢ § 45 – 48.

Stručný obsah vybraných částí vyhlášky

Tato vyhláška upravuje zásady provedení stavby skladu výbušnin a výbušných předmětů (dále jen „výbušnina“) na povrchu, jakož i stavby skladu výbušnin pod povrchem, podmínky pro jejich umístění a požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při skladování výbušnin. Vyhláška dále upravuje zřizování a provoz úschovny výbušnin.

Základní pojmy

Pro účely této vyhlášky se rozumí: ➢ bezpečnostním pásmem prostor určený hranicí, která vymezuje předem zvolený stupeň poškození objektu, ➢ bezpečnostní vzdáleností vypočtená vzdálenost mezi místem nebo objektem, v němž se vyrábějí, zpracovávají nebo skladují výbušniny, nebo hranicí místa manipulace s výbušninami a ohroženým objektem, ➢ hromadným výbuchem výbuch, který se po místní iniciaci rozšíří téměř okamžitě a prakticky na celé množství výbušniny nacházející se v objektu nebo jeho samostatné části, ➢ kyvnou stěnou těžká stěna uložená čepy v ložiskách tak, aby se účinkem tlakové vlny mohla vychýlit (otočit), ➢ meziskladem sklad určený ke skladování hotových výbušnin nebo polotovarů schopných výbuchu, ➢ municí výbušné předměty a střelivo, které jsou ve výzbroji Armády České republiky a veřejných ozbrojených sborů, ➢ obložením nejvýše povolené množství výbušniny, ➢ odděleným valem ochranný val, který není přímo spojen s ostatními ochrannými valy zajišťujícími tentýž objekt, ➢ ochrannou stěnou konstrukce z pevných materiálů, která má stejnou funkci jako ochranný val, ➢ ochranným valem ochranný násep, jehož účelem je ochrana okolí proti účinkům výbuchu, ➢ opěrnou zdí konstrukce budovaná na vnitřní nebo vnější straně ochranného valu, zajišťující jeho stabilitu, ➢ požární odolností doba, po kterou jsou stavební konstrukce nebo požární uzávěry schopny odolávat teplotám vznikajícím při požáru, aniž by došlo k porušení jejich konstrukce, leden 2010



díl 5, požární ochrana

➢ požární stěnou, požárním stropem stavební konstrukce bránící šíření požáru, ➢ protipřenosovou přepážkou na povrchu vrstva vhodného tlumicího nehořlavého materiálu zamezující přenosu detonace, ➢ příručním skladem sklad nebo část výrobního objektu určený k plynulému zásobování výroben výbušnin, ➢ souborem skladů sklady tvořící skupinu skladů, jejichž vzájemné vzdálenosti jsou menší než bezpečnostní vzdálenosti určené podle jejich obložení, ➢ společným valem ochranný val oddělující od sebe objekty jednoho stavebního komplexu, ➢ staveništním skladem sklad v blízkosti místa spotřeby výbušnin, kde se mohou krátkodobě, nejdéle však do doby ukončení stavby, skladovat výbušniny, ➢ výfukovou plochou část objektu (stěna nebo střecha), která při výbuchu uvnitř objektu umožní rychlý pokles tlaku, ➢ výfukovou střechou střecha se sníženou hmotností střešního pláště z lehkého, snadno tříštitelného materiálu, ➢ uzavřeným valem ochranný val s tunelovými průchody obklopující objekt ze všech stran, ➢ základním (celozávodním) skladem sklad určený ke skladování výbušnin v expedičních obalech. Vyhláška č. 202/1999 Sb., kterou se stanoví technické podmínky požárních dveří, kouřotěsných dveří a kouřotěsných požárních dveří. Stručný přehled jednotlivých částí vyhlášky

Předmět úpravy ➢ § 1. Základní pojmy ➢ § 2. Technické podmínky ➢ § 3 – 6.


Tato vyhláška stanoví technické podmínky požárních dveří, kouřotěsných dveří a kouřotěsných požárních dveří k zabezpečení požární ochrany staveb a technologií. Požární dveře, kouřotěsné dveře a kouřotěsné požární dveře musí splňovat požadavky vyplývající z právních předpisů a typem, konstrukcí, provedením, způsobem zabudování do staveb nebo technologií, požární odolností anebo kouřotěsností odpovídat požadavkům na požární bezpečnost staveb odpovídajícím obsahu ČSN 73 0802 + Z1, ČSN 73 0804 a ČSN 73 0810. Požární dveře, kouřotěsné dveře a kouřotěsné požární dveře musejí být snadno identifikovatelné.

Vymezení pojmů

leden 2010

➢ požární dveře – požární uzávěry otvorů ve dveřní sestavě včetně příslušenství a funkčního vybavení, které brání šíření požáru otvory v požárně dělicích konstrukcích (EI); nebo omezují šíření požáru otvory v požárně dělicích konstrukcích (EW), ➢ kouřotěsné dveře – kouřotěsné uzávěry otvorů ve dveřní sestavě včetně příslušenství a funkčního vybavení, které brání průniku kouře a zplodin hoření otvory v dělicích konstrukcích (SC), ➢ kouřotěsné požární dveře – požární dveře podle první a druhé odrážky, které brání šíření požáru, průniku kouře a zplodin hoření otvory v požárně



dělicích konstrukcích (EI-SC); nebo omezují šíření požáru a brání průniku kouře a zplodin hoření otvory v požárně dělicích konstrukcích (EW-SC), ➢ dveřní sestava – kompletní sestava konstrukce dveřního křídla anebo křídel včetně každého rámu (zárubně) nebo vedení, která je určena pro uzavírání stálých otvorů ve stavebních konstrukcích nebo prvcích; dveřní sestava zahrnuje vlastní výplň otvoru včetně rámu spolu s dveřním kováním, funkčním vybavením a všechna těsnění (např. požární těsnění, kouřová těsnění anebo těsnění instalovaná za jiným účelem, jako je zabránění průvanu, infiltrace anebo zvukové izolace), která jsou v sestavě použita, ➢ požární uzávěry otvorů – stavební konstrukce bránící nebo omezující šíření požáru otvory v požárně dělicích konstrukcích nebo prvcích (např. dveře, svinovací žaluzie, vrata, poklopy včetně veškerého příslušenství a funkčního vybavení), ➢ kouřotěsné uzávěry otvorů – stavební konstrukce bránící průniku kouře a zplodin hoření otvory v dělicích stavebních konstrukcích nebo prvcích (např. dveře, svinovací žaluzie, vrata, poklopy včetně veškerého příslušenství a funkčního vybavení), ➢ požárně dělicí konstrukce – stavební konstrukce bránící po stanovenou dobu šíření požáru mimo požární úsek, ➢ dělicí konstrukce – stavební konstrukce bránící průniku kouře a zplodin hoření uvnitř požárního úseku, ➢ požární odolnost požárního uzávěru – doba, po kterou je požární uzávěr schopen odolávat teplotám vznikajícím při požáru, aniž by došlo k porušení jeho funkce; doba požární odolnosti se vyjadřuje číselným údajem v minutách, podle hodnot dosažených při normové zkoušce požární odolnosti, ➢ konstrukce požárních nebo kouřotěsných uzávěrů – stavební konstrukce druhu D1, D2 nebo D3, které z hlediska hořlavosti a způsobu zabudování použitých stavebních hmot odpovídají normovým hodnotám požární bezpečnosti staveb, ➢ dveřní kování součásti dveřní sestavy – jedná se zejména o závěsy, držadla, zámky, mechanické nebo panikové závory, rozvory, zarážky, západky, čepy, zástrče, protiplechy, kliky a štítky, dveřní kukátka, tabulky s písmeny, okopové nebo nárazové desky, posuvné převody, uzavírací zařízení, elektrosoučásti včetně elektroinstalace apod., které jsou nebo mohou být použity v dveřní sestavě, ➢ celistvost požárního uzávěru – schopnost konstrukce požárního uzávěru vystavené z jedné strany působení požáru bránit po určitou dobu průniku plamenů a horkých plynů na odvrácenou (neohřívanou) stranu při normové zkoušce požární odolnosti; pro vyjádření této vlastnosti se používá písmenné značky E, ➢ tepelná izolace požárního uzávěru z hlediska nárůstu teplot – na neohřívané straně tepelně izolační schopnost konstrukce požárního uzávěru vystavené účinkům požáru omezit po určitou dobu nárůst teploty na odvrácené (neohřívané) straně tak, aby se pohyboval pod normovou hodnotou; pro vyjádření této vlastnosti se používá písmenné značky I, ➢ tepelná izolace požárního uzávěru z hlediska hustoty tepelného toku (radiace) – tepelně izolační schopnost konstrukce požárního uzávěru vystavené účinkům požáru omezit po určitou dobu hustotu tepelného toku ve stanoveném místě od odvrácené (neohřívané) strany tak, aby se pohybovala pod normovou hodnotou; pro vyjádření této vlastnosti se používá písmenné značky W,

leden 2010



díl 5, požární ochrana

➢ kouřotěsnost požárního uzávěru nebo uzávěru otvoru – schopnost těchto uzávěrů po určitou dobu bránit průniku kouře anebo zplodin hoření tak, aby v jím odděleném prostoru nebylo dosaženo normové hodnoty zdraví nebezpečné koncentrace; pro vyjádření této vlastnosti se používá písmenné značky S, ➢ funkční vybavení – zavírací, samozavírací nebo odblokovací mechanismus včetně ovládání anebo detekčního zařízení včetně zdroje, které v případě vzniku požáru anebo zakouření zajistí správné a funkční uzavření a odblokování všech otevíratelných částí požárních dveří, kouřotěsných dveří nebo kouřotěsných požárních dveří; jeho použití jako nedílné součásti konstrukce dveřní sestavy se vyjadřuje písmennou značkou C, ➢ požární těsnění – těsnění instalované do okrajů dveřních křídel nebo rámů (zárubní) požárních uzávěrů otvorů za účelem prodloužení doby celistvosti dveřní sestavy; použití požárního těsnění v konstrukci dveřní sestavy se vyjadřuje grafickou značkou, ➢ kouřové těsnění – těsnění instalované do okrajů dveřních křídel nebo rámů (zárubní) kouřotěsných uzávěrů za účelem zabránění průniku kouře a zplodin hoření (horkých plynů) dveřní sestavou; použití tohoto těsnění v konstrukci dveřní sestavy se vyjadřuje grafickou značkou, ➢ replika požárních dveří – výroba nové dveřní sestavy za účelem vytvoření dveřní sestavy vykazující požadovanou požární odolnost, při dosažení maximálního přiblížení původnímu tvarovému řešení, ➢ normová zkouška – zkouška, která je součástí stanoveného postupu posuzování shody podle zvláštního předpisu. VYHLÁŠKA č. 255/1999 Sb., o technických podmínkách věcných prostředků požární ochrany. Přílohy Technické podmínky radiostanice ➢ Příloha č. 1 k vyhlášce. Technické podmínky přilby ➢ Příloha č. 2 k vyhlášce. Technické podmínky dýchacího přístroje ➢ Příloha č. 3 k vyhlášce. Technické podmínky přenosných motorových stříkaček ➢ Příloha č. 4 k vyhlášce. Technické podmínky ochranného oděvu ➢ Příloha č. 5 k vyhlášce. Technické podmínky pracovního stejnokroje II ➢ Příloha č. 6 k vyhlášce. Technické podmínky trika s dlouhými rukávy a trika s krátkými rukávy ➢ Příloha č. 7 k vyhlášce. Technické podmínky pulovru s dlouhými rukávy a pulovru bez rukávů ➢ Příloha č. 8 k vyhlášce. Technické podmínky ochranného oděvu pro likvidaci požárů ve venkovním prostředí ➢ Příloha č. 9 k vyhlášce.

leden 2010



VYHLÁŠKA č. 35/2007 Sb., o technických podmínkách požární techniky. Stručný přehled jednotlivých částí vyhlášky

Předmět úpravy ➢ § 1. Přechodná ustanovení ➢ § 2. Zrušovací ustanovení ➢ § 3. Účinnost ➢ § 4.


Tato vyhláška stanoví technické podmínky pro: ➢ zásahový požární automobil včetně kontejnerového provedení, uvedené v příloze č. 1 k této vyhlášce, ➢ dopravní automobil, uvedené v příloze č. 2 k této vyhlášce, ➢ automobilovou stříkačku, cisternovou automobilovou stříkačku, pěnový hasicí automobil a kombinovaný hasicí automobil, uvedené v příloze č. 3 k této vyhlášce. Přílohy Technické podmínky pro zásahový požární automobil ➢ Příloha č. 1 k vyhlášce. Technické podmínky pro dopravní automobil – Základní technické podmínky dopravního automobilu ➢ Příloha č. 2 k vyhlášce. Technické podmínky pro cisternovou automobilovou stříkačku – Základní technické podmínky cisternové automobilové stříkačky ➢ Příloha č. 3 k vyhlášce.

3/5.3.3 NA¤ÍZENÍ VLÁDY NAŘÍZENÍ vlády č. 110/2001 Sb., kterým se stanoví další vozidla, která mohou být vybavena zvláštním zvukovým výstražným zařízením doplněným zvláštním výstražným světlem modré barvy.

leden 2010



díl 9, práce s normami, česká a mezinárodní normalizace

3/9 PRÁCE S NORMAMI, âESKÁ A MEZINÁRODNÍ NORMALIZACE

Základní právní úprava

Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu, způsobenou vadou výrobku, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Prováděcí předpisy

Nařízení vlády č. 179/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na chladicí zařízení Nařízení vlády č. 17/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí Nařízení vlády č. 18/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility Nařízení vlády č. 19/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na hračky Nařízení vlády č. 20/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na jednoduché tlakové nádoby Nařízení vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky Nařízení vlády č. 22/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na spotřebiče plynných paliv Nařízení vlády č. 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu Nařízení vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení Nařízení vlády č. 25/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na účinnost nových teplovodních kotlů spalujících kapalná nebo plynná paliva, ve znění pozdějších předpisů Nařízení vlády č. 26/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na tlaková zařízení, ve znění pozdějších předpisů Nařízení vlády č. 27/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výtahy, ve znění pozdějších předpisů Nařízení vlády č. 42/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na přepravitelná tlaková zařízení, ve znění pozdějších předpisů ãervenec 2010




Nařízení vlády č. 133/2005 Sb., o technických požadavcích na provozní a technickou propojenost evropského železničního systému Nařízení vlády č. 174/2005 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na rekreační plavidla, na částečně zhotovená rekreační plavidla a na jejich vybrané části, na vodní skútry a pohonné motory rekreačních plavidel a vodních skútrů Nařízení vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluků, ve znění pozdějších předpisů Nařízení vlády č. 358/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výbušniny pro civilní použití při jejich uvádění na trh, ve znění pozdějších předpisů Nařízení vlády č. 336/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky Nařízení vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE, ve znění pozdějších předpisů Nařízení vlády č. 154/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na aktivní implantabilní zdravotnické prostředky Nařízení vlády č. 179/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na veterinární technické prostředky Nařízení vlády č. 453/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro Nařízení vlády č. 179/1997 Sb., kterým se stanoví podoba české značky shody, její provedení a umístění na výrobku, ve znění pozdějších předpisů Nařízení vlády č. 291/2000 Sb., kterým se stanoví grafická podoba označení CE Nařízení vlády č. 426/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na rádiová a telekomunikační koncová zařízení, ve znění pozdějších předpisů Nařízení vlády č. 173/1997 Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody, ve znění pozdějších předpisů Nařízení vlády č. 326/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na váhy s neautomatickou činností Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky Nařízení vlády č. 70/2002 Sb., o technických požadavcích na zařízení pro dopravu osob Nařízení vlády č. 194/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na aerosolové rozprašovače Nařízení vlády č. 339/2002 Sb., o postupech při poskytování informací v oblasti technických předpisů, technických dokumentů a technických norem, ve znění pozdějších předpisů Nařízení vlády č. 365/2005 Sb., o emisích znečišťujících látek ve výfukových plynech zážehových motorů některých nesilničních mobilních strojů (2002/88/ES) Nařízení vlády č. 464/2005 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na měřidla (2004/22/ES)

ãervenec 2010




Nařízení vlády č. 616/2006 Sb., o technických požadavcích na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility (2004/108/ES) Nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení (2006/42/ES) Nařízení vlády č. 266/2009 Sb., o technických požadavcích na námořní zařízení (96/98/ES) Jaderná zařízení (atomový zákon) Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Pro posuzování shody vybraných zařízení speciálně navrhovaných pro jaderná zařízení má význam zejména změna provedená zákonem č. 253/2005 Sb., která mj. vkládá § 4a a § 4b. Vyhláška č. 309/2005 Sb., o zajišťování technické bezpečnosti vybraných zařízení Terminologie – Základní pojmy

• Normalizace je činnost, kterou se zavádějí ustanovení pro všeobecná a opakovaná použití, zaměřená na dosažení optimálního stupně uspořádání v dané souvislosti s ohledem na aktuální nebo potenciální problémy. Tato činnost sestává zejména z procesů vypracování, vydávání a zavádění norem. Normalizace může sledovat jeden nebo více konkrétních cílů tak, aby výrobek, proces nebo služba byly vhodné pro daný účel. Těmito cíli mohou být: řízení variant, použitelnost, slučitelnost, zaměnitelnost, ochrana zdraví, bezpečnost, ochrana životního prostředí, ochrana výrobku aj. Cíle se mohou překrývat. • Oblastí normalizace je skupina příbuzných předmětů normalizace. Za oblast normalizace se pokládá například strojírenství, doprava, zemědělství, ale i veličiny a jednotky. • Norma je dokument vytvořený na základě konsenzu a schválený uznaným orgánem, poskytující pro všeobecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo znaky pro činnosti nebo jejich výsledky a zaměřený na dosažení optimálního stupně uspořádání v dané souvislosti. • Technická norma poskytuje pravidla, směrnice nebo znaky pro činnosti nebo jejich výsledky. Technickou normou je: – česká technická norma (ČSN), která je veřejně přístupná, – evropská norma (EN), kterou přijala evropská organizace pro normalizaci a která je veřejně přístupná, – mezinárodní norma (ISO a IEC – normy pro elektrotechniku), kterou přijala mezinárodní organizace a která je veřejně přístupná. • Soubor všech platných ČSN nazýváme soustavou českých technických norem. Normy mohou být přijímány rovněž na jiných úrovních, např. odvětvové a podnikové. Takové normy mohou působit ze zeměpisného hlediska v několika zemích.

Jiné normy

Předběžná norma je dokument přijatý dočasně normotvorným orgánem a dostupný veřejnosti za účelem získání potřebných zkušeností při jeho používání, které mají sloužit jako základ normy. Technická specifikace je dokument předepisující technické požadavky, které má výrobek, proces nebo služba splňovat. (Technická specifikace může být norma, část normy, nebo může být nezávislá na normě.)

ãervenec 2010




Pravidla pro praxi je dokument, který doporučuje osvědčené metody nebo postupy pro navrhování, výrobu, uvádění do provozu, údržbu nebo používání zařízení, konstrukcí nebo výrobků. (Pravidla pro praxi mohou být norma, část normy nebo mohou být nezávislá na normě.) Technický předpis je právní předpis, obsahující technické požadavky na výrobky, popřípadě pravidla pro služby nebo upravující povinnosti při uvádění výrobku na trh, popřípadě do provozu, při jeho používání nebo při poskytování nebo zřizování služby nebo zakazující výrobu, dovoz, prodej či používání určitého výrobku nebo používání, poskytování nebo zřizování služby. (§ 3 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů) Technický dokument je dokument, který obsahuje technické požadavky na výrobek a není technickým předpisem ani technickou normou a mohl by vytvořit technickou překážku obchodu (§ 3 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Informace o návrhu a návrh technického předpisu nebo technického dokumentu, jejich změny nebo doplnění, na které se vztahují informační povinnosti vůči členským státům Evropské unie a orgánům Evropského společenství nebo informační povinnosti vyplývající z mezinárodních smluv, předávají Úřadu ministerstva, jiné ústřední správní úřady, Česká národní banka, orgány územních samosprávných celků, vláda, pokud se vyjadřuje k návrhům technických předpisů, jichž není navrhovatelem, a v případě technických dokumentů též osoby, pokud jsou oprávněny je vydávat podle zvláštního právního předpisu. Technický předpis nebo technický dokument nesmí být předložen ke schválení nebo schválen před uplynutím lhůty pro podání připomínek stanovené vládou s tím, že doba pozastavení prací na přípravě technického předpisu nebo technického dokumentu, během níž má dojít k rozhodnutí o schválení nebo o přípravě harmonizovaného předpisu Evropských společenství, může být prodloužena za podmínek stanovených vládou. Způsoby převzetí evropských a mezinárodních norem do soustavy ČSN

– překladem u ČSN, které obsahují národní titulní stranu, národní předmluvu, úplný překlad přejímané normy (u mezinárodních norem bez titulní strany), včetně normativních a informativních příloh, – převzetím originálu u ČSN, které obsahují národní titulní stranu, národní přílohu (je-li potřebná) a přetisk anglické, popř. anglické a francouzské verze přejímané normy, – schválením k přímému užívání u ČSN, u kterých byla v českém znění publikována pouze národní titulní strana, obsahující oznámení o schválení přejímané normy k přímému použití jako ČSN, informaci, kde lze získat originál přejímané normy a národní předmluvu, obsahující informace pro používání originálu převzaté normy, – schválením k přímému používání oznámením ve Věstníku v případech, kdy oznámení o schválení přejímané (evropské, mezinárodní, popř. jiné) normy k přímému používání jako ČSN bylo zveřejněno jen ve Věstníku ÚNMZ, bez vydání titulní strany ČSN tiskem. V seznamu norem je za údajem „Vyhlášena“ uvedeno číslem Věstníku. Od 1. září 2003 jsou nově vydávané ČSN, které přejímají evropské a mezinárodní normy, dodávány odběratelům takto: – evropské/mezinárodní normy převzaté do ČSN schválením k přímému používání oznámením ve Věstníku ÚNMZ (jedná se o ČSN, které jsou uvedeny ve Věstníku ÚNMZ v oznámení o jejich schválení k přímému používání) jsou

ãervenec 2010


část 3, díl 9, str. 5 díl 9, práce s normami, česká a mezinárodní normalizace

na základě objednávky dodávány v obálce s označením a názvem ČSN, do které bude vložen přetisk originálu přejímané normy, – převzetí evropských/mezinárodních norem do ČSN převzetím originálu (jedná se o ČSN, které jsou uvedeny ve Věstníku ÚNMZ v oznámení o jejich vydání a jsou označeny) zůstává nezměněno, tj. tyto normy obsahují přetisk originálu přejímané normy doplněný o národní informativní prvky, – převzetí evropských/mezinárodních norem do ČSN překladem zůstává nezměněno. Druhy norem

Nejběžnější druhy norem, které se navzájem nevylučují: – Základní norma: norma, která má široké uplatnění, nebo obsahuje všeobecná ustanovení pro jednu konkrétní oblast (může se používat buď přímo, nebo jako základ pro jiné normy). – Terminologická norma: norma, která se zabývá termíny, zpravidla spolu s jejich definicemi, a někdy i s vysvětlujícími poznámkami, ilustracemi, příklady apod. – Norma výrobku: norma, která specifikuje požadavky, které musí výrobek nebo skupina výrobků splnit, aby se zabezpečila jeho nebo jejich vhodnost pro daný účel (norma výrobku může kromě požadavků na vhodnost pro daný účel obsahovat přímo nebo formou odkazu taková hlediska, jako jsou např. terminologie, odběr vzorků, zkoušení, balení a označování štítky i požadavky na zpracování a může být úplná nebo neúplná v závislosti na tom, zda specifikuje všechny nebo jen část potřebných požadavků – rozměrové normy, materiálové normy a technické dodací předpisy). – Norma procesu: norma specifikující požadavky, které musí proces splnit, aby se zabezpečila jeho vhodnost pro daný účel. – Norma služby: norma specifikující požadavky, které musí služba splnit, aby se zabezpečila její vhodnost pro daný účel (normy vypracované pro autoopravárenství, bankovnictví, telekomunikace, hotely, prádelny, obchod apod.). – Norma rozhraní: norma specifikující požadavky týkající se slučitelností výrobků nebo systémů v místech jejich vzájemného propojení. – Norma pro poskytování údajů: norma obsahující seznam znaků, pro něž se musí stanovit hodnoty nebo jiné údaje specifikující výrobek, proces nebo službu. Tvorba technických norem na národní úrovni tvoří ve vyspělých evropských státech cca 10 % objemu normotvorných prací. Aktivita národní normalizační organizace je věnována účasti na tvorbě mezinárodních a evropských norem s tím, že ideálním budoucím stavem je jednotná soustava technických norem ve všech členských zemích Evropské unie, která je jedním z předpokladů hladkého fungování jednotného evropského trhu (volného pohybu zboží). Na úrovni mezinárodní je význam technické normalizace a technických norem z hlediska fungování mezinárodního obchodu vyjádřen v dohodě Světové obchodní organizace (dále WTO) o technických překážkách obchodu (TBT) a v globálním měřítku je usnadnění mezinárodního obchodu považováno za nejdůležitější přínos technické normalizace. Významný je i efekt tzv. samoregulace, kdy prostřednictvím technických norem jsou dobrovolně regulovány rozsáhlé oblasti hospodářského života společnosti bez nutnosti zásahů státu. Struktura národní normalizační soustavy Základem pro fungování národní normalizační soustavy jsou zákon České národní rady č. 20/1993 Sb. (dále „zákon č. 20/1993 Sb.“), o zabezpečení výkonu ãervenec 2010




státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů, a dále zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Orgány státní správy v oblasti technické normalizace jsou podle zákona č. 20/1993 Sb. Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky (dále MPO) a Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále ÚNMZ). MPO řídí státní politiku v oblasti a vypracovává koncepce rozvoje, řídí ÚNMZ a rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím ÚNMZ. Zajišťuje dále plnění úkolů mu stanovených zákonem č. 22/1997 Sb., ÚNMZ je organizační složkou státu v resortu MPO. Hlavním posláním ÚNMZ je zabezpečovat úkoly vyplývající ze zákonů České republiky upravujících technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a úkoly v oblasti technických předpisů a norem uplatňovaných v rámci členství České republiky v Evropské unii. V oblasti technické normalizace odpovídá za zabezpečování jejího fungování podle povinností vyplývajících ze zákona č. 20/1993 Sb., ve znění p. p., a ze zákona č. 22/1997 Sb., ve znění p. p., zejména • zajišťuje plnění úkolů ÚNMZ stanovených v § 4, § 4a, § 5 § 6 a v § 7 zákona č. 22/1997 Sb.,ve znění p.p. • smluvně zabezpečuje úkoly, vyplývající z mezinárodních smluv, kterými je republika vázána, a úkoly vyplývající z požadavků ministerstev a jiných ústředních správních úřadů, • připravuje smluvní zabezpečení tvorby českých technických norem a dbá na hospodárné vynakládání prostředků ze státního rozpočtu v této oblasti, • zpracovává oznámení ÚNMZ o českých technických normách a zajišťuje jejich publikaci ve Věstníku ÚNMZ. Dále ÚNMZ především • zpracovává koncepční materiály v oblasti technické normalizace, • zajišťuje součinnost s ostatními orgány státní správy, odbornými svazy i s odbornou veřejností v oblasti své působnosti, • zabezpečuje realizaci Programu rozvoje technické normalizace, uzavírá smlouvy se zhotoviteli schválených úkolů a kontroluje jejich plnění, • zajišťuje činnost vybraných poradních a odborných orgánů předsedy Úřadu. České technické normy Česká technická norma je dokument schválený pověřenou právnickou osobou pro opakované nebo stálé použití vytvořený podle tohoto zákona a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen Věstník Úřadu). Česká technická norma není obecně závazná. Název Česká technická norma a písmenné označení ČSN nesmějí být použity k označení jiných dokumentů. Česká technická norma poskytuje pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech. Zabezpečení tvorby českých technických norem Tvorbu a vydávání českých technických norem, jejich změny a zrušení v rozsahu vymezeném zákonem č. 22/1997 Sb., ve znění p. p., zaručuje stát.

ãervenec 2010




Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen Ministerstvo) může pověřit právnickou osobu zabezpečováním tvorby a vydáváním českých technických norem, jejich změn a zrušení (dále jen „pověřená právnická osoba“). Toto pověření je nepřevoditelné. Po dobu, po kterou je toto pověření platné, nesmí být touto činností pověřena jiná právnická osoba. Na udělení pověření není právní nárok. Rozhodnutí o pověření právnické osoby, jakož i zrušení tohoto rozhodnutí zveřejní Ministerstvo průmyslu a odchodu ve formě sdělení ve Sbírce zákonů České republiky. Tvorbu a vydávání českých technických norem s účinností od 1. ledna 2009 v souladu s § 5 odst. 6 zákona o technických požadavcích na výrobky zabezpečuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. (viz Sdělení MPO č. 438/2008 Sb.) Pokud nejsou tvorba a vydávání českých technických norem, jejich změny a zrušení zabezpečeny pověřenou právnickou osobou, zabezpečuje plnění jejích úkolů Úřad. České technické normy nebo jejich části vydané na jakémkoliv nosiči smějí být, pokud zvláštní zákon 9) nestanoví jinak, rozmnožovány a rozšiřovány jen se souhlasem pověřené právnické osoby nebo za podmínek stanovených v odstavci 6 se souhlasem Úřadu. Při tvorbě a vydávání českých technických norem, jejich změnách a zrušení musejí být zajištěny podmínky stanovené v rozhodnutí o pověření. Věstník ÚNMZ Věstník ÚNMZ je k dispozici k volnému stažení a prohlížení. Šíření a využívání elektronické formy Věstníku ÚNMZ či jeho částí jakýmkoliv komerčním způsobem je nepřípustné. Metodické pokyny Pro oblasti metodického zabezpečování normalizační činnosti v České republice byly vydány následující metodické pokyny pro normalizaci: MPN 1 Stavba, členění a úprava českých technických norem. MPN 5 + Z 1 Normalizační spolupráce s ISO a IEC. MPN 6 2004 Normalizační spolupráce s CEN/CENELEC, které stanoví jednotný postup při normalizační spolupráci v procesu tvorby evropských norem. MPN 7 2005 Normalizační spolupráce s ETSI. Technické normalizační komise Technické normalizační komise (dále jen TNK) jsou odbornými normalizačními orgány s celostátní působností, registrovanými, metodicky řízenými a koordinovanými ÚNMZ. ÚNMZ zřizuje TNK na návrh zainteresovaných zájmových oblastí společnosti a na základě doporučení příslušného normalizačního výboru ke komplexnímu řešení všech otázek technické normalizace ve vymezeném rozsahu oboru jejich působnosti. Centra technické normalizace ÚNMZ v souladu se záměrem zefektivnění normalizačních činností vytváří síť spolupracujících subjektů, tzv. Center technické normalizace (CTN). Prvořadou povinností těchto center bude zajišťování normalizačních činností v celém procesu tvorby technické normy, tj. od účasti na tvorbě normy od etapy schváleného projektu v rámci mezinárodních a evropských normalizačních organizací ãervenec 2010




až po zpracování textu normy při jejím přejímání do soustavy českých technických norem, ale i tvorba původních českých technických norem. Návrhy na zrušení norem ÚNMZ předkládá podle § 6 zákona č. 22/1997 Sb.,ve znění p. p., k projednání seznam českých technických norem (ČSN) navrhovaných ke zrušení pro jejich technickou zastaralost, neaktuálnost nebo z jiných důvodů. Každý, kdo má odůvodněné námitky proti zrušení ČSN, je může uplatnit do 6 týdnů od zveřejnění tohoto oznámení ve Věstníku ÚNMZ. Tvorba a správa ČSN Samotnou tvorbu a správu českých technických norem zabezpečuje v současné době ÚNMZ. České technické normy jsou zpracovávány v rámci Plánu technické normalizace (dále Plán TN). Návrh Plánu TN posuzuje a doporučuje ke schválení poradní orgán předsedy ÚNMZ, který se nazývá Rada pro technickou normalizaci (dále RTN). Jednou z priorit pro přejímání evropských norem překladem je např. jejich předpokládaná budoucí vazba na Směrnice Evropských společenství (dále ES) (normy zpracované na základě mandátu Evropské komise). Plán TN je také zveřejňován ve Věstníku ÚNMZ a na internetových stránkách Úřadu. Plán standardizace – Program rozvoje technické normalizace K řešení úkolů zejména metodického, strategického a rozvojového charakteru slouží Plán standardizace – Program rozvoje technické normalizace (dále PSPRTN), který je realizován ÚNMZ od roku 2002. Návrhy úkolů posuzuje Pracovní skupina Rady pro technickou normalizaci pro otázky rozvoje technické normalizace. Ta doporučí předsedovi ÚNMZ zařazení nových úkolů do PS-PRTN a navrhne oponenty jednotlivých úkolů. Zhotovitel úkolů je ve většině případů národní normalizační organizace. Informační povinnosti Úřadu Informace o návrhu a návrh technického předpisu nebo technického dokumentu, jejich změny nebo doplnění, na které se vztahují informační povinnosti vůči členským státům Evropské unie a orgánům Evropského společenství nebo informační povinnosti vyplývající z mezinárodních smluv, předávají Úřadu ministerstva, jiné ústřední správní úřady, Česká národní banka, orgány územních samosprávných celků, vláda, pokud se vyjadřuje k návrhům technických předpisů, jichž není navrhovatelem, a v případě technických dokumentů též osoby, pokud jsou oprávněny je vydávat podle zvláštního právního předpisu. Informační povinnosti týkající se českých technických norem zajišťuje pověřená právnická osoba (§ 5 odst. 2). Způsob jejich plnění stanoví vláda nařízením. Technický předpis nebo technický dokument nesmí být předložen ke schválení nebo schválen před uplynutím lhůty pro podání připomínek stanovené vládou s tím, že doba pozastavení prací na přípravě technického předpisu nebo technického dokumentu, během níž má dojít k rozhodnutí o schválení nebo o přípravě harmonizovaného předpisu Evropských společenství, může být prodloužena za podmínek stanovených vládou. Úřad jako informační místo zabezpečuje • oznamování technických předpisů nebo technických dokumentů podle odstavce 1 do zahraničí,

ãervenec 2010



• informování o zahraničních návrzích technických předpisů a technických dokumentů a o zahraničních dokumentech souvisejících se zajišťováním postupů při poskytování informací uveřejněním ve Věstníku Úřadu, • informování orgánů Evropského společenství o vydání technických předpisů, pokud přejímají Směrnice Evropských společenství, a zasílání textů těchto technických předpisů orgánům Evropského společenství, • metodické usměrňování jednotného předkládání informací a jejich rozsahu v souladu s pokyny a postupy Komise Evropského společenství a s mezinárodními smlouvami. Jako základu pro obsah technického předpisu lze použít pouze takovou technickou normu, která byla přijata v souladu s postupy stanovenými v nařízení vlády. Postup, rozsah a náležitosti poskytování informací týkajících se technických předpisů, technických dokumentů a technických norem je upraven v nařízení vlády č. 339/2002 Sb., o postupech při poskytování informací v oblasti technických předpisů, technických dokumentů a technických norem, ve znění pozdějších předpisů. Předmětem poskytování informací podle uvedeného nařízení jsou technické požadavky na výrobky nebo pravidla pro služby informační společnosti (dále jen „služba“), včetně příslušných rozhodnutí či opatření správních úřadů nebo orgánů samosprávy, která se vztahují k požadavkům na výrobky nebo k pravidlům pro služby. Povinnost k dodržování těchto požadavků nebo pravidel pro služby při uvedení výrobku na trh, při poskytování služby, při podnikání poskytovatele služeb nebo při používání v České republice může být stanovena přímo nebo nepřímo. Předmětem poskytování informací jsou i právní předpisy a rozhodnutí či opatření správních úřadů nebo orgánů samosprávy zakazující výrobu, dovoz, prodej či používání určitého výrobku nebo zakazující poskytování nebo využívání určité služby nebo podnikání poskytovatele služeb. Úřad oznamuje orgánům Evropského společenství, popřípadě příslušným orgánům členských států Evropské unie zejména • stanoviska ke zjištění, že ustanovení harmonizované evropské normy neodpovídá základním požadavkům uvedeným v předpisech Evropských společenství, popřípadě jiné skutečnosti týkající se harmonizovaných evropských norem nebo jiných dokumentů a opatření souvisejících s uplatňováním předpisů Evropských společenství, • osoby pověřené k činnostem při posuzování shody podle nařízení vlády přejímajících právo Evropských společenství, změny a zrušení tohoto pověření. Ministerstvo oznamuje orgánům Evropského společenství, popřípadě příslušným orgánům členských států Evropské unie rozhodnutí orgánů dozoru o uložení ochranného opatření 1c) u stanovených výrobků s odůvodněním vymezeným v nařízeních vlády. Oznámení orgánů Evropského společenství o ochranných opatřeních uplatněných v jiných členských státech Evropské unie předává ministerstvo orgánům dozoru. Obsah normativních dokumentů

– Ustanovení: formulace v normativním dokumentu, která má formu vyjádření, instrukce, doporučení nebo požadavku. – Povinný požadavek: požadavek normativního dokumentu, který se musí nevyhnutelně splnit, aby se dosáhlo souladu s tímto dokumentem. – Volitelný požadavek: požadavek normativního dokumentu, který se musí splnit, aby se vyhovělo určité volbě, která je podle tohoto dokumentu přípustná. (Volitelný požadavek může být buď jeden ze dvou nebo více možných požaãervenec 2010




davků, nebo doplňující požadavek, který se musí splnit, jen když je to vhodné, a který v jiných případech nemusí být brán v úvahu.) – Ustanovení k dosažení souladu: ustanovení, které uvádí jeden nebo více způsobů dosažení souladu s požadavkem normativního dokumentu. – Ustanovení o funkčnosti: ustanovení o vhodnosti pro daný účel, které se týká chování výrobku, procesu nebo služby při používání nebo v souvislosti s užíváním. – Popisné ustanovení: ustanovení o vhodnosti pro daný účel, které se týká znaků výrobku, procesu nebo služby. Struktura normativních dokumentů – jejich zavedení a používání

– Hlavní část normativního dokumentu: soubor ustanovení tvořící podstatu normativního dokumentu. – Doplňkový prvek: informace uvedená v normativním dokumentu, která však nemá vliv na jeho věcný obsah. – Normativní dokument lze zavést dvěma různými způsoby. Může se používat ve výrobě, obchodu apod., nebo se převezme celý nebo jeho část do jiného normativního dokumentu. Prostřednictvím tohoto druhého dokumentu se potom může používat nebo opět převzít do dalšího normativního dokumentu. – Převzetí mezinárodní normy (do národního normativního dokumentu): zveřejnění národního normativního dokumentu založeného na příslušné mezinárodní normě nebo schválení, že mezinárodní norma má stejný status jako národní normativní dokument, přičemž se vyznačí všechny odchylky od mezinárodní normy. – Používání normativního dokumentu: využívání normativního dokumentu ve výrobě, obchodu apod. – Přímé používání mezinárodní normy: používání mezinárodní normy bez ohledu na její převzetí do jiného normativního dokumentu. – Nepřímé používání mezinárodní normy: používání mezinárodní normy prostřednictvím jiného normativního dokumentu, do kterého byla převzata.

Odkazy na normy v předpisech

Odkaz na normy v předpisech: odkaz na jednu nebo několik norem místo uvedení podrobných ustanovení v předpisu. Odkaz na normy může být: – buď datovaný, nedatovaný, nebo všeobecný a současně buď povinný nebo indikativní, – spojený se všeobecnějším právním ustanovením, které se vztahuje na stav techniky nebo na uznaná technická pravidla – takové ustanovení může být uvedeno i samostatně. Datovaný odkaz (na normy): odkaz na normy, který identifikuje jednu nebo několik specifických norem tak, že pozdější revize této normy nebo norem není možné použít, dokud se neupraví příslušný předpis. (Norma je obvykle identifikována číslem a datem vydání nebo číslem vydání. Může se uvést i její název.) Nedatovaný odkaz (na normy): odkaz na normy, který identifikuje jednu nebo několik specifických norem tak, že pozdější revize této normy nebo norem je možné použít, aniž by bylo nutné změnit příslušný předpis. (Norma je obvykle identifikována jen číslem. Může se uvést i její název.) Všeobecný odkaz (na normy): odkaz na normy, který označuje všechny normy konkrétního orgánu anebo určité oblasti bez jejich individuální identifikace. Povinný odkaz (na normy): výlučný odkaz (na normy): odkaz na normy, který stanovuje, že jediným způsobem, jak splnit příslušné požadavky technického předpisu, je dodržení normy (norem), na kterou (které) se odkazuje.

ãervenec 2010



Indikativní odkaz (na normy): odkaz na normy, který vyjadřuje, že jedním ze způsobů, jak splnit příslušné požadavky technického předpisu, je dodržení normy (norem), na kterou (které) se odkazuje (indikativní odkaz na normy je formou ustanovení k dosažení souladu). Závazná norma: norma, jejíž povinné používání je stanoveno na základě všeobecného zákona nebo povinného odkazu v předpisu. Bezpečnostní normy

Bezpečnostní normy nesmějí být v rozporu se základními pojmy, zásadami pro konstrukci a všeobecnými hledisky stanovenými v normách typu A. Hlavním cílem norem typu A je poskytnout výrobcům, konstruktérům atd. strategii nebo nezbytný systém k dosažení shody s evropskou legislativou. Základním prvkem v tomto procesu je pochopení základního zákonného systému, který je vyjádřen v základních bezpečnostních požadavcích Směrnice pro strojní zařízení. Norma typu A (skupinová bezpečnostní norma): norma uvádějící základní pojmy, zásady pro konstrukci a všeobecná hlediska, která mohou být aplikována na všechna strojní zařízení. Norma typu B (skupinová bezpečnostní norma): norma zabývající se jedním bezpečnostním hlediskem nebo jedním typem ochranného zařízení, které může být používáno pro větší počet strojních zařízení: – norma typu B1 se zabývá jednotlivými bezpečnostními hledisky (např. bezpečné vzdálenosti, teplota povrchu, hluk), – norma typu B2 se zabývá příslušnými ochrannými zařízeními (např. dvouruční ovládací zařízení, blokovací zařízení, zařízení citlivá na tlak, ochranné kryty). Normy typu B se musejí zabývat buď jedním bezpečnostním hlediskem (norma typu B1), nebo příslušným ochranným zařízením (norma typu B2). Normy typu B1 musí definovat základní zásady bezpečnostních hledisek a definovat údaje anebo metodologii, jak mohou být použity v normách typu C. Tam, kde je to relevantní, musí také obsahovat prostředky ověřování. Normy typu B2 musí uvádět provedení požadavků pro konstrukci a výrobu ochranného zařízení spolu s prostředky ověřování. Normy typu B musí stanovit, pokud je to nezbytné a praktické, více než jednu přípustnou kategorii pro různé aplikace a poskytovat návod. Důvody pro stanovení kategorií jsou například závažnost možné škody způsobené uvažovaným nebezpečím, četnost a doba trvání nebezpečné situace, pravděpodobnost výskytu nebezpečné události nebo možnost zamezení nebo omezení škody. Norma typu C (bezpečnostní norma pro stroj): norma zabývající se podrobnými bezpečnostními požadavky pro jednotlivý stroj nebo skupinu strojů. Normy typu C se v jedné normě mají zabývat všemi významnými nebezpečími u jednoho typu stroje nebo jedné skupiny strojů: – odkazem na příslušné a použitelné normy typu B a kategorie, – každá norma typu B může být použita jako norma, na kterou se odkazuje, je-li k dispozici jako prEN, při dokončování normy typu C, za předpokladu, že je odkaz datován, uvádí-li normy typu B možnou volbu mezi různými ochrannými opatřeními, musí norma typu C stanovit, které ochranné opatření (ochranná opatření) má (mají) být použito (použita), – odkazem na jiné normy (např. normu typu C), která se takovými významnými nebezpečími odpovídajícím způsobem zabývají,

ãervenec 2010




– specifikováním bezpečnostních požadavků v normě, pokud odkaz na jiné normy není možný nebo dostačující a posouzení rizika a priorit ukazuje, že je to požadováno, – zabývat se pokud možno spíše cíli než konstrukčními detaily, aby bylo minimalizováno omezení při konstrukci. Norma typu C, která se vztahuje na strojní zařízení uvedená v „příloze IV Směrnice pro strojní zařízení“, se musí zabývat v jedné normě všemi významnými nebezpečími, nebezpečnými situacemi a nebezpečnými událostmi, nebo musejí být alespoň uvedeny. Normy typu C jasně stanovují předmět normy, všechna významná nebezpečí, opatření s doplňujícím specifickým ustanovením a prostředky ověřování ochranných opatření. Doplňující specifické ustanovení obvykle sestává z popisu určitého ochranného opatření (ochranných opatření) vztahujícího (vztahujících) se k významnému nebezpečí, nebezpečné situaci a události. Opatření však může také obsahovat odkaz na normy typu B nebo jiné odkazované normy (EN, ISO nebo IEC). Zabývat se významným nebezpečím přímým odkazem na příslušné ustanovení ČSN EN ISO 12100-2 je přijatelné pouze tam, kde příslušná kapitola ČSN EN ISO 12100-2 uvádí vhodné doplňující specifické ustanovení (zvláště kapitola 5 „Informace pro používání“) nebo tehdy, jestliže by navrhování opatření způsobilo nepřijatelné průtahy při zpracování normy. Jestliže byly identifikovány požadavky vhodné pro více než jeden typ stroje nebo jednu skupinu strojů, musí být uvažována nutnost tvorby normy typu B. Jestliže se norma typu C odchyluje od jednoho nebo více hledisek nebo opatření, kterými se zabývá norma typu B, má norma typu C přednost před normou typu B. Struktura bezpečnostní normy

Předmluva 0 1 2 3 4 5 6 7 7.1 7.2 7.3 Příloha A Příloha B Příloha ZA

Systém uspořádání norem

Normy jsou seřazeny systematicky podle šestimístného třídícího znaku. Šestimístné číslo značí: 00 —|— třída

ãervenec 2010

Úvod Předmět normy Normativní odkazy Termíny a definice – symboly a zkratky Seznam významných nebezpečí Bezpečnostní požadavky anebo ochranná opatření Ověřování bezpečnostních požadavků anebo ochranných opatření Informace pro používání Signály a výstražná zařízení Průvodní dokumentace (zvlášť: návod k používání) Značení (normativní) (informativní) (informativní) Vztah této evropské normy ke směrnicím EU

00 —|— skupina

00 —|— pořadové číslo ve skupině



Třídící znak je vyjádřen šestimístným číslem. Je uveden v závorce pod označením normy v případě, že není součástí označení normy. Označení

U původních ČSN se označení skládá ze značky ČSN (u předběžných norem ČSN P) a čísla normy. V případě, že je rozdělena do samostatných částí, pokračuje označení normy číslem části normy uvedeným za pomlčkou a v případě, že je část normy ještě dále rozdělena do podčástí, uvádí se číslo podčástí za další pomlčku (např. ČSN 26 9030, ČSN 34 1090-2, ČSN 36 1550 -3-11). V případě, že ČSN přejímá evropskou nebo mezinárodní normu (popř. technickou specifikaci) bez jakýchkoliv změn, doplňků a úprav v textu přejímané normy, označení ČSN se skládá ze značky ČSN a označení (značky a čísla) přejímané normy (specifikace), např. ČSN EN 2379 (ČSN CLS/TS 6281). U ČSN v oblasti elektrotechniky přejímajících druhé nebo další vydání souběžně platných evropských nebo mezinárodních norem je označení podle výše uvedeného druhého odseku doplněno zkratkou „ed“ (edice) a pořadovým číslem jejího vydání (přiděluje Český normalizační institut), např.: ČSN EN 60335-2-16 ed. 2, v případě, že ČSN přejímá dokumenty, např. TR nebo HD, označení těchto dokumentů (značka a číslo) není součástí označení ČSN. Na titulní straně těchto ČSN se však uvádí údaj o shodnosti ČSN s přejímaným dokumentem, např. eqv. HD 609 S1:1995. Označení shodnosti s mezinárodní nebo evropskou normou Stupeň shodnosti ČSN s mezinárodní nebo evropskou (popř. jinou) normou je vyjádřen zkratkami: „idt“ (identická), tj. shodná v technickém obsahu, stavbě a členění, „eqv“ (ekvivalentní), tj. shodná v technickém obsahu, „neq“ (neekvivalentní), tj. rozdílná v technickém obsahu, „mod“ (modifikovaná), tj. s dohodnutými odchylkami v technickém obsahu.

Mezinárodní klasifikace norem ICS

Mezinárodní klasifikace norem ICS je určena k tomu, aby sloužila jako struktura pro katalogy mezinárodních, regionálních a národních norem a jiných normativních dokumentů a jako podklad pro systémy pravidel vyhledávání a objednávání mezinárodních, regionálních a národních dokumentů v databázích, knihovnách atd. ICS je hierarchická klasifikace, která má tři hierarchické úrovně. Hierarchická úroveň 1 zahrnuje 40 tříd oborů normalizace, např. techniku silničních vozidel, zemědělství, metalurgii apod. Každá třída má dvoumístnou číselnou notaci, např. 43 Technika silničních vozidel Třídy jsou rozděleny do 389 skupin (hierarchická úroveň 2). Notace skupiny sestává z notace třídy a z třímístného čísla skupiny, odděleného tečkou, např. a. Systémy silničních vozidel Sto třicet tři skupin z 389 skupin je dále rozděleno do 789 podskupin (hierarchická úroveň 3). Notace podskupiny sestává z notace skupiny a z dvoumístného čísla podskupiny, odděleného tečkou, např. 43.040.20 Osvětlovací, signalizační a výstražná zařízení silničních vozidel Za některými názvy skupin a podskupin jsou uvedeny vysvětlivky anebo odkazy, označené hvězdičkou a tištěné v ICS kurzívou. Vysvětlivky specifikují ãervenec 2010




zpravidla předměty zahrnované do dané skupiny/podskupiny, nebo blíže definují předmět dané skupiny/podskupiny. Odkazy upozorňují na předměty, které souvisejí s danou skupinou/podskupinou, která je vyjádřena jinou skupinou/podskupinou. Legislativa v oblasti technické normalizace

Technická normalizace je v České republice řízena zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon upravuje kromě jiného práva a povinnosti osob pověřených k činnostem podle tohoto zákona, které souvisí s tvorbou a uplatňováním českých technických norem a dále upravuje způsob zajištění informačních povinností souvisejících s tvorbou technických předpisů a technických norem, vyplývajících z mezinárodních smluv a požadavků práva Evropských společenství. Podle výše uvedeného zákona se v České republice zabezpečuje soustava českých technických norem, stanovuje se přejímání evropských a mezinárodních norem, jejich označování, způsob jejich používání a zákaz jejich rozmnožování a rozšiřování. Tvorbu, schvalování a vydávání českých technických norem zpřesňuje § 6 uvedeného zákona. Vydání ČSN se oznamuje ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Věstník vychází měsíčně a obsahuje kromě jiného i přehled schválených norem, změny norem, opravy a zrušené normy. Mezinárodní a evropské normy vydávané v České republice jen jako české technické normy jsou součástí soustavy českých technických norem. Přehled českých technických norem v národní soustavě norem, jejich změny, platnost a ceny jsou uváděny v Seznamu českých technických norem, který vydává ročně Český normalizační institut (ČNI), který plní funkci národního normalizačního orgánu.

Platnost norem, nahrazení předchozích norem, jejich opravy a změny

Doba platnosti je časové období, ve kterém je normativní dokument platný. Obecně se platnost normy začíná po splnění zákonných podmínek, nebo-li po jejím schválení, vydání a oznámení ve Věstníku ÚNMZ ČR, a to od prvního dne měsíce vydání, který je na normě uvedený. Měsíc a rok vydání se uvádí na titulní straně normy. U norem schválených do 15. května 1991 je uvedeno datum schválení (rok/měsíc/den). U norem schválených po tomto datu je uvedeno datum vydání (rok/měsíc). Není-li uveden ani jeden z těchto údajů, je uvedeno datum účinnosti. K počátku platnosti se zpravidla ruší i dříve vydané normy anebo jejich části, pokud jsou nahrazeny vydanou normou, nebo jsou s ní v rozporu. Údaj počátku platnosti se uvádí jen výjimečně, a to jen tehdy, když je ve zdůvodněných případech účelné určit pozdější počátek platnosti vydané normy, například když jde o zavedení souboru postupně vydávaných, vzájemně navazujících norem. Pod nadpisem Nahrazení předcházejících norem je uvedeno, kterou normu (označení, případně třídící znak, datum vydání nebo schválení), anebo které články, kapitoly, resp. části tato norma nahrazuje. Pokud se ruší poslední, dosud platné články předcházející normy, upozorní se i na tuto skutečnost. Během doby platnosti se mohou vyskytnout i jejich opravy a změny norem.

ãervenec 2010



Změna je úprava, doplnění anebo vynechání určitých částí obsahu normy. Zpravidla je zveřejněná na samostatném listu. Změny norem schválené do 15. května 1991 jsou označeny písmeny, změny schválené po tomto datu pořadovými čísly. U ČSN, ke kterým již byly před tímto datem schváleny změny označené písmeny, jsou další změny označeny pořadovými čísly odpovídajícími počtu změn, např. po „Změně c“ následuje „Změna 4“, popř. „Změna Z 4“ atd. Všechny změny v Seznamu českých technických norem jsou označeny číslem a ročníkem Věstníku ÚNMZ, v němž byly vyhlášeny např. „Změna a 4.89“. U převzatých evropských změn nebo mezinárodních norem je před pořadovým číslem změny uvedena zkratka „A“ nebo „Amd“. U norem s více změnami jsou uváděny všechny změny, např. změna a 11.89, b 1.90, 3 4.94, Z4.99„. Změny vydané samostatně tiskem jsou označeny hvězdičkou (*). Oprava je odstranění tiskových, jazykových a jiných podobných chyb z publikovaného textu. Podle potřeby může tvořit samostatný list, anebo když je oprav více, nové vydání normativního dokumentu. Opravy ČSN schválené před 1999-03-01 jsou označeny slovem Oprava. Opravy schválené po tomto datu jsou označeny slovem „Oprava“ a pořadovým číslem opravy. Všechny opravy jsou dále označeny číslem a ročníkem vydání Věstníku ÚNMZ, v němž byly vyhlášeny, např.: „Oprava 3 97“, „Oprava 1 5.99“. Opravy vydané samostatně tiskem jsou označeny hvězdičkou (*). V položce „Oprava“ jsou též od roku 1995 evidována „Upozornění redakce“, v nichž jsou podchyceny zjištěné závažné tiskové i věcné chyby Věstníku. Upozornění redakce jsou označena zkratkou „UR“, číslem a ročníkem Věstníku ÚNMZ, ve kterém jsou tato upozornění uvedena, např. „UR 5.99“. Katalogové číslo – jedná se o jednoznačné identifikační číslo norem. Na normě je tištěno vpravo dole. V seznamu jsou uváděna katalogová čísla základních norem (nikoliv oprav, změn). Katalogová čísla je možno používat i pro objednávání norem. Harmonizované technické normy a určené normy

Harmonizované normy: normy, týkající se stejného předmětu, schválené různými normotvornými orgány, které zabezpečují zaměnitelnost výrobků, procesů nebo služeb, nebo stejnou interpretaci výsledků zkoušek nebo informací poskytovaných podle těchto norem. – Unifikované normy: harmonizované normy, které jsou identické obsahem, nikoliv však stavbou a členěním. – Identické normy: harmonizované normy, které jsou identické obsahem, nikoliv však stavbou a členěním. – Mezinárodně harmonizované normy: normy, které jsou harmonizovány s mezinárodní normou. – Jednostranně sladěná norma: norma, která je sladěna s jinou normou tak, že výrobky, procesy, služby, zkoušky a informace podle sladěné normy splňují požadavky druhé normy, nikoli však naopak. (Jednostranně sladěná norma není harmonizovaná, ani ekvivalentní s normou, s níž je sladěna). – Srovnatelné normy: normy na stejné výrobky, procesy nebo služby schválené různými normotvornými orgány, obsahující rozdílné požadavky založené na stejných znacích a posuzované stejnými metodami, čímž se umožní jednoznačné porovnání rozdílu v požadavcích.

ãervenec 2010




Soubor ČSN obsahuje i normy harmonizované a normy určené. Česká technická norma se stává harmonizovanou českou technickou normou, přejímá-li plně požadavky stanovené evropskou normou nebo harmonizačním dokumentem, které uznaly orgány Evropského společenství jako harmonizovanou evropskou normu, nebo evropskou normou, která byla jako harmonizovaná evropská norma stanovena v souladu s právem Evropských společenství společnou dohodou notifikovaných osob (dále jen „harmonizované evropské normy“). Pro specifikaci technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády nebo jiného příslušného technického předpisu, může Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen „Úřad“) po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, jejichž působnosti se příslušná oblast týká, určit české technické normy, další technické normy nebo technické dokumenty mezinárodních, popřípadě zahraničních organizací, nebo jiné technické dokumenty, obsahující podrobnější technické požadavky (dále jen „určené normy“). Úřad oznamuje ve Věstníku Úřadu harmonizované české technické normy, určené normy a jejich změny nebo zrušení. V oznámení uvede též technický předpis, k němuž se tyto normy vztahují. Splnění harmonizované české technické normy, určené normy nebo splnění zahraniční technické normy přejímající v členských státech Evropské unie harmonizovanou evropskou normu, nebo splnění jejich částí se považuje v rozsahu a za podmínek stanovených v technickém předpisu za splnění těch požadavků stanovených technickými předpisy, k nimž se tyto normy nebo jejich části vztahují. Pokud orgány Evropského společenství u harmonizovaných evropských norem nebo Úřad u určených norem dospějí k závěru, že splnění těchto norem nebo jejich částí nelze nadále považovat za splnění požadavků technických předpisů, oznámí Úřad ve Věstníku Úřadu ty harmonizované české technické normy nebo určené normy, kterých se tato skutečnost týká. Úřad zveřejňuje ve Věstníku Úřadu odkaz na evropskou normu uveřejněnou podle práva Evropských společenství Komisí Evropského společenství v Úředním věstníku Evropských společenství, která splňuje podmínky této směrnice. Uplatnění harmonizovaných a určených českých technických norem při zajišťování bezpečnosti výrobků a posuzování shody stanovených výrobků V procesu posuzování shody tzv. stanoveného výrobku, který představuje zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu, podle zákona č. 22/1997 Sb.,ve znění p. p., je výhodné použití tzv. harmonizovaných a určených norem. Použitím harmonizovaných, případně určených norem, získává výrobce časovou a finanční výhodu, neboť pokud by při posuzování shody nepoužil tyto normy, které poskytují shodu se základními požadavky kladenými na bezpečnost výrobků nařízeními vlády transponujícími příslušné směrnice ES, musel by shodu s těmito požadavky prokázat většinou mnohem náročnějšími postupy. Uplatnění harmonizovaných norem se v současné době týká více než 30 sektorů provedených zákonem č. 22/1997 Sb., ve znění p. p. Stále větší důraz je při tvorbě nových norem kladen nejen na hledisko ochrany spotřebitele, ale také životního prostředí. V právních vztazích mají harmonizované a určené technické normy obdobný význam. Jejich splnění se považuje v rozsahu a za podmínek stanovených v technickém předpisu za splnění těch požadavků stanovených v právním předpisu, k nimž se tyto normy nebo jejich části vztahují. Tyto normy zůstávají obecně ãervenec 2010



nezávazné a z právních předpisů, s nimiž jsou harmonizovány nebo k nimž jsou určeny, obvykle nevzniká právní povinnost týkající se jejich dodržování. S jejich nedodržením však obvykle je spojena určitá právní povinnost. Jako výrazný příklad lze uvést nařízení vlády č. 19/2003 Sb., kterým se stanoví technické povinnosti na hračky. Z § 3 tohoto nařízení vyplývá, že shodu hračky s požadavky tohoto nařízení posuzuje výrobce, který použil harmonizovanou českou technickou normu sám. Pokud výrobce takovou normu nepoužil, musí zajistit posouzení shody pro něj náročnějším způsobem, a to za účasti notifikované osoby. Shoda s českými technickými normami

Posuzování shody je zjišťování, zda skutečné vlastnosti určeného výrobku odpovídají stanoveným technickým požadavkům na určený výrobek postupy uvedenými v zákoně č. 22/1997 Sb., ve znění p. p. Shoda se považuje za prokázanou, když stanovený výrobek splňuje všechny technické požadavky, které se na něho vztahují (tj. i ČSN). Dodržování českých technických norem je ve smyslu zákonů citovaných v úvodu této části dobrovolné. Dodržování harmonizované ČSN nebo určené normy se považuje za splnění technických požadavků určených technickým předpisem. Shoda s ČSN je dobrovolná s výjimkou případů, kdy jejich dodržování vyžaduje zákon č. 22/1997 Sb., ve znění p. p., nebo jiný technický předpis. Odkaz na ČSN, se kterými je shoda povinná, se uvádí přímo v technickém předpisu. ČSN citované v technickém předpisu se zpracovávají v úředním jazyku a jsou veřejně přístupné. Závazná norma je norma, jejíž používání je nařízené na základě obecně závazného právního předpisu anebo výlučného odkazu v předpisu. Za výlučný odkaz na normy je považován odkaz udávající, že jediný způsob jak splnit příslušné požadavky technického předpisu je dodržení normy (norem), na kterou (které) se odkazuje (citace normy pod čarou nestačí).

Rozmnožování a rozšiřování norem

České technické normy nebo jejich části vydané na jakémkoliv nosiči smějí být rozmnožovány a rozšiřovány jen se souhlasem pověřené právnické osoby nebo se souhlasem Úřadu. Úřad na základě podnětu, který obdrží, nebo na základě vlastního zjištění, uloží pokutu do výše 1 milionu Kč tomu, kdo: – neoprávněně označil dokument značkou ČSN, – neoprávněně rozmnožil nebo rozšířil českou technickou normu nebo její část. Při ukládání pokut se přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se orgán oprávněný k uložení pokuty dozvěděl o porušení povinností, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k porušení takové povinnosti došlo. Pokuta je splatná do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty. Pokutu vybírá orgán dozoru a vymáhá územní finanční orgán. Výnos pokut uložených podle tohoto zákona je příjmem státního rozpočtu. Uložením pokuty není dotčena povinnost k náhradě škody.

Přechodné ustanovení

Dosavadní technické normy označené ČSN a platné ke dni účinnosti tohoto zákona (účinnost 1. 9. 1997) se považují za normy podle tohoto zákona. Právnické nebo fyzické osoby oprávněné k podnikatelské činnosti a správní úřady jsou do 31. prosince 1999 povinny řídit se těmi ustanoveními norem, která jsou označena jako závazná podle § 3 zákona č. 142/1991 Sb., ve znění zákona ãervenec 2010




č. 632/1992 Sb. Pokud byla závaznost příslušných ustanovení norem stanovena na základě stanovisek ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů, povolují výjimky ze závaznosti uvedených ustanovení tato ministerstva nebo jiné ústřední správní úřady. Organizace evropské normalizace

Tvorba evropských norem je zajišťována prostřednictvím tří organizací, jejichž oblast zájmu je rozdělena tak, aby pokryla potřeby normalizace ve všech oborech a přitom se pokud možno nepřekrývala. Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice – CENELEC se zabývá všemi zařízeními, která používají elektřinu – od elektronických součástek po elektrické generátory včetně elektrických prvků domácích spotřebičů a jiných přístrojů. Evropský institut pro telekomunikační normy – ETSI se zabývá všemi telekomunikačními výrobky a službami. Spolupracuje s ostatními organizacemi v oblasti informačních technologií a vysílání. Evropský výbor pro normalizaci – CEN je zodpovědný za normy ve všech dalších oblastech, což zahrnuje zejména informační technologie, biotechnologii, chemii, stavebnictví, materiály, životní prostředí, služby, spotřební výrobky. Způsob práce, jakým se vytvářejí evropské normy, je ve všech třech organizacích stejný. Spočívá na technických komisích, které sestavují technické programy a projednávají všechny technické záležitosti a na pracovních skupinách expertů, které zpracovávají návrhy norem. Rovněž organizační struktura, i když se v jednotlivostech liší, je v principu shodná a spočívá na stejných zásadách. Všechny jsou založeny na členském principu, kde plnoprávní členové mají stejná práva a povinnosti a rozhodují hlasováním o zásadních záležitostech organizace včetně schvalování norem a finančních otázek. Liší se v tom, kdo může být plnoprávným členem. Zatímco v CEN a CENELEC může být členem pouze národní normalizační organizace (v CENELEC též národní elektrotechnický komitét s právní subjektivitou), a to jedna za každou zemi, v ETSI platí jiný princip. Poslání organizací, jejich struktura, podmínky a druhy členství, finanční závazky a další zásadní procedurální záležitosti jsou zakotveny ve stanovách. Ve všech organizacích je nejvyšším orgánem generální shromáždění. Administrativní chod organizací zajišťují sekretariáty vedené generálními sekretáři. CEN je tvořen národními členy – národními normalizačními organizacemi. Vedle tohoto základního plnoprávného členství existují další typy členství, které dávají možnost účasti na technické práci i dalším organizacím a umožňují vzájemné předávání zkušeností a výměnu informací (asociovaní členové, afilovaní členové, asociované organizace, dopisující členové). Členem CENELEC jsou národní elektrotechnické komitéty nebo národní organizace členských zemí. Vedle toho existuje afiliované členství (je určené pro národní normalizační organizace evropských zemí, které nejsou členy Evropské unie nebo EFTA, avšak mají s nimi úzké vztahy – tento typ je předstupněm pro řádné členství) se stejnými právy a povinnostmi jako v CEN. Členství v ETSI je rozděleno do kategorií: státní správa, státní orgány a národní normalizační organizace, poskytovatelé sítí, výrobci, uživatelé, poskytovatelé služeb, výzkumné organizace, poradenské společnosti a další. Dále se rozlišují typy členství: plnoprávné, přidružené a pozorovatel. Plnoprávní členové a pozorovatelé mohou být pouze ze zemí spadajících do zeměpisné oblasti organizace CEPT – Evropské konference poštovní a telekomunikační správy. Přidružené členství je vyhrazeno pro ostatní organizace. Právo hlasovat mají pouze plnoprávní členové.

ãervenec 2010




Hlavní formou spolupráce evropských normalizačních organizací je Společná prezidentská skupina, která se schází podle potřeby k projednání a koordinaci společných záležitostí, např. k přípravě jednání s Evropskou komisí nebo k vytvoření společných technických orgánů. Takto byl vytvořen Normalizační výbor pro informační a komunikační technologie (ICTSB). Spolupráce CEN a ISO je založena na Dohodě o technické spolupráci (Vídeňská dohoda) schválené v roce 1991. Obsahem dohody je specifikace všech forem spolupráce: od výměny dokumentů, přes písemnou spolupráci, účast na zasedáních druhé organizace až po paralelní projednávání a hlasování o návrzích norem ISO a CEN. Spolupráce CENELEC a IEC je rovněž založena na smluvním podkladě, kterým je Dohoda o společném plánování nových prací a paralelním hlasování z roku 1996 (Drážďanská dohoda). Společné záležitosti jsou projednávány v Řídící koordinační skupině (MCG). ETSI spolupracuje s Mezinárodní telekomunikační unií (ITU) na základě Dohody o vzájemné spolupráci. Spolupráce s Evropskou unií je založena zejména na Rezoluci Rady z roku 1985 o novém přístupu k technické harmonizací a normám. Na základě přijetí tohoto nového principu se zvýšil význam evropských norem při tvorbě evropské legislativy, především směrnic. Jeho podstata spočívá v tom, že evropské směrnice se omezí na stanovení základních požadavků, které jsou závazné a podrobné technické požadavky jsou stanoveny v harmonizovaných evropských normách, které zpracovávají na základě mandátu Evropské komise normalizační organizace CEN, CENELEC nebo ETSI. Tyto harmonizované normy musejí být vyhlášeny v Úředním věstníku Evropských společenství. Mechanismus spolupráce je zakotven ve dvoustranných dohodách. Certifikace shody výrobku s normou Součástí technické normalizace v ČR je oblast dobrovolné certifikace. Tato certifikace je spojena s udělováním značky shody s českou technickou normou ČSN-Test, která byla zavedena v roce 2000. Značka je udělována výrobkům, jejichž vlastnosti se shodují s požadavky uvedenými v příslušných technických normách a jejichž výrobce má zavedený systém řízení jakosti. Shodu posuzuje nezávislá třetí strana, zkušebna, která musí být akreditována. Součástí posouzení je i pravidelná kontrola výrobce, zda dodržuje podmínky, za kterých byla značka udělena. Značka poskytuje spotřebiteli jistou záruku, že výrobek byl přezkoušen a splňuje požadavky stanovené technickou normou, to znamená, že má definovanou kvalitu. Zahraniční normy Stručný výčet nejpoužívanějších označení zahraničních norem pro jednotlivé státy: DIN, VDI, VDE německé normy ASTM, ASME, API, GM americké normy ÖNORM rakouské normy SN BS GOST STN JIS NL NF

švýcarské normy anglické normy ruské normy slovenské normy japonské normy holandské normy francouzské normy ãervenec 2010




PL

polské normy

Normy TPG – TD – TIN Technická pravidla TPG, technická doporučení TD a technicko – normativní dokumenty TIN jsou normativní dokumenty přijaté na úrovni odvětví nezávislou schvalovací komisí se zastoupením dotčených orgánů a organizací. Jsou vypracovány ve spolupráci zainteresovaných stran pomocí konzultací a postupů konsenzu a od okamžiku jejich schválení jsou uvedenými orgány a organizacemi považovány za uznaná technická pravidla vyjadřující stav techniky podle ustanovení ČSN EN 45020 Normy TNV a TNO Odvětvové technické normy vodního hospodářství (TNV) zpracované v rámci úseku vodního hospodářství Ministerstva zemědělství, normy zpracované v rámci odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí a normy odpadového hospodářství (TNO) zpracované v rámci odboru odpadů MŽP. Normy PNE – Podnikové normy energetiky Podnikové normy energetiky (PNE) jsou tvořeny a schvalovány energetickými společnostmi, případně dalšími organizacemi, a to i mimo resort elektroenergetiky. Tyto normy primárně řeší problematiku distribuce a přenosu elektrické energie. TNI – technické normalizační informace Technické normalizační informace – TNI : • nemají status národní normy, ale slouží jako výklady jednotlivých norem pro jejich použití v praxi. Zavádění Eurokódů v ČR EN Eurokódy se mají stát jednotnými evropskými normativními dokumenty pro navrhování pozemních a inženýrských staveb z hlediska mechanické odolnosti, stability a požární odolnosti, a to s ohledem na různé druhy konstrukcí a použité materiály. Dalším jejich účelem je použití pro stanovení mechanických vlastností konstrukčních výrobků, tj. výrobků, které přispívají k mechanické odolnosti a stabilitě a/nebo požární odolnosti stavby. EN Eurokódy uvádějí nové výpočtové postupy navrhování a v některých případech umožňují výběr z alternativních postupů navrhování, které je potřebné zvolit v národních přílohách, popřípadě podle podmínek konkrétního projektu. Zavedení EN Eurokódů má přinést celou řadu výhod a je podporováno Evropskou komisí. Celý soubor Eurokódů tvoří 58 norem. V ČR jsou všechny Eurokódy zavedeny jako jeden nedílný dokument, tj. text normy v českém jazyce spolu s národní přílohou, která obsahuje národně stanovené parametry (NSP), které platí pro stavby umístěné na území ČR. V návaznosti na povinnosti vyplývající z členství v CEN se od 1. dubna 2010 nahrazují původní ČSN pro navrhování stavebních konstrukcí souborem ČSN EN Eurokódů. Informace o zrušených původních ČSN a o návrzích na zrušení ČSN jsou uveřejňovány ve Věstníku ÚNMZ. Soubor předběžných norem ČSN P ENV Eurokódů byl zrušen k 1. 1. 2009. ČSN online ÚNMZ v uplynulých letech průběžně zajišťoval pro potřeby odborné veřejnosti vydávání sborníků technické harmonizace, které obsahují informace o evropském právu v jednotlivých výrobkových sektorech pokrytých zejména Směrnicemi nového přístupu. ãervenec 2010


část 6, díl 3, kapitola 1, str. 1 díl 3, manipulace s materiálem

6/3.1 CHARAKTERISTIKA NEBEZPEâÍ P¤I MANIPULACI S MATERIÁLEM Ruční manipulace

Při ruční manipulaci s břemeny musí být používány takové pracovní postupy, aby se předcházelo úrazům a poškození zdraví zaměstnanců, způsobeným zejména přiražením břemene, jeho vysmeknutím, zraněním o povrch břemene, uklouznutím, zakopnutím při manipulaci s břemenem, sesutím břemen způsobeným nedostatečným upevněním, naražením nebo pádem břemene při zdvihání, přenášení, spouštění nebo nárazem zaměstnance na dopravní prostředek a na uložené předměty. (nař.vlády č. 101/2005 Sb., příl. čl. 10.5) Ruční ukládání do regálů ve výšce nad 1,8 m musí být prováděno z bezpečných pracovních zařízení (například žebřík, schůdky, pojízdné schody, manipulační plošina). (nař.vlády č. 101/2005 Sb., příl. čl. 10.1)

Zdravotní rizika a opatření k ochraně zdraví při ruční manipulaci s břemeny

Ruční manipulací s břemeny se rozumí přepravování nebo nošení břemene jedním nebo více zaměstnanci včetně jeho zvedání, pokládání, strkáni, tahání, posunování nebo přemisťování, které v důsledku vlastností břemene nebo nepříznivých ergonomických podmínek zahrnuje zejména možnost poškození páteře zaměstnance. Ruční manipulace s břemeny jako rizikový faktor musí být omezována. Pokud je ruční manipulace s břemeny nevyhnutelná, musí být pracoviště uspořádána tak, aby byla manipulace s břemeny co nejbezpečnější a neohrožovala zdraví zaměstnanců. Musí být učiněna vhodná organizační opatření a použity vhodné mechanizační prostředky k omezení rizika, zejména poškození páteře. Podmínky dané práce mají být před jejím zahájením posouzeny a vyhodnoceny zejména po stránce vlastností břemene a musí být přijata opatření především k ochraně bederní páteře před jejím poškozením. Zaměstnanci mají být pokud možno před zahájením práce spojené s ruční manipulací s břemeny seznámeni s všeobecnými údaji a podle možností i s přesnými údaji o hmotnosti a vlastnostech břemene, o umístěni jeho těžiště, o jeho nejtěžší straně a s přesnými údaji o správném uchopení a zacházení s břemeny a s nebezpečím, jemuž mohou být vystaveni při nesprávné ruční manipulaci s břemeny, zejména – s možností poškození bederní páteře při otáčení trupu, prudkém pohybu břemene, při vratkém postoji, při zvýšené fyzické námaze, při excentrickém umístění těžiště břemene, – s nedostatky, které ztěžují manipulaci, zejména nedostatek prostoru ve svislém směru, práce na nerovném, kluzkém a vratkém pracovním povrchu a práce v nevyhovujících mikroklimatických podmínkách, – se stavy, které zvyšuji riziko poškození páteře, zejména příliš častá nebo příliš dlouho trvající fyzická námaha, nedostatečný tělesný odpočinek, nedostatečná doba na zotavení a vnucené tempo práce. Mezi základní biomechanické požadavky pro efektivní a bezpečnou ruční manipulaci s materiálem patří správná poloha dolních končetin, správná poloha páteře (vzpřímená záda), poloha paží (co nejblíže těla), správné nahození břemene, poloha hlavy (viditelnost), využiti hmotnosti a hybnosti těla, pravidlo svislé roviny, pravidlo vodorovné roviny. Podle výsledků hodnocení zdravotního rizika musí být k ochraně zdraví zaměstnanců pracovní podmínky upraveny zejména vhodnými organizačními ãervenec 2008

část 6, díl 3, kapitola 1, str. 2


díl 3, manipulace s materiálem

opatřeními, vybavením zaměstnanců osobními ochrannými pracovními prostředky nebo použitím vhodných technických prostředků tak, aby bylo zajištěno vyloučení nebo omezení rizika, především poškození bederní páteře nebo onemocnění pohybového aparátu. Za vhodné technické prostředky se považují mechanická zařízení k vyloučení ruční manipulace s břemeny nebo k jejímu omezení. Riziko při ruční manipulaci s břemeny je ovlivňováno různými faktory, jako např. charakteristika břemene (hmotnost, tvar, umístění těžiště, skladnost, stabilita) požadovaná fyzická zátěž (nadměrná hmotnost, nevhodná pracovní poloha), charakteristika pracovního prostředí (velikost manipulačního prostoru, mikroklimatické podmínky), nevhodný režim práce a odpočinku aj. Nelze-li ruční manipulaci s břemeny nahradit vhodnými technickými prostředky, musí být ruční manipulace řešena s ohledem na hmotnost břemen, četnost a způsoby manipulace s nimi, možnosti jejich uchopení a s ohledem na celosměnový energetický výdej. Přípustné hmotnosti při ruční manipulaci s břemeny jsou stanoveny v nařízení vlády č. 361/2007 Sb. V limitech daných pro manipulaci s břemeny je zohledňována celá řada kritérií, zejména pohlaví, věk, zdravotní stav, úchopové možnosti, frekvenci manipulace a další, z nichž základní jsou kritéria výkonové kapacity člověka. Hmotnost břemen ručně přenášených muži nesmí překročit při dobrých úchopových možnostech při občasném zvedání a přenášení 50 kg, při častém zvedání a přenášení 30 kg, přičemž energetický výdej nesmí překročit hodnoty uvedené v nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Občasným zvedáním a přenášením břemen se rozumí práce vykonávaná přerušovaně po dobu celkově kratší než 30 minut za směnu, častým zvedáním a přenášením břemen se rozumí práce vykonávaná po dobu celkově delší než 30 minut za směnu. Hmotnost a podmínky pro zvedání a přenášení břemen těhotnými ženami, matkami do konce devátého měsíce po porodu a mladistvými jsou stanoveny vyhláškou MZ č. 288/2003 Sb., přičemž energetický výdej nesmí překročit hodnoty uvedené v nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Šířky cest a uliček

Šířka uliček mezi regály a stohy musí odpovídat zvláštnímu právnímu předpisu a způsobu ukládání manipulačních jednotek. Ulička musí být trvale volná a nesmí být zužována a zastavována překážkami. Šířka uličky pro průjezd manipulačních vozíků musí být alespoň o 0,4 m větší než největší šířka manipulačních vozíků nebo nákladů a během manipulace musí být vymezen manipulační prostor se zákazem vstupu nepovolaným osobám. (nařízení vlády č. 361/2007 Sb.) Průchodové uličky slouží pro občasný pohyb pracovníků přenášejících břemena, nebo břemen (ČSN 26 9010 čl. 3.1). Průchodová ulička jednosměrná, bez přenášení břemen. Nejmenší šířka je 600 mm (ČSN 26 9010 čl. 3.1.1). Průchodová ulička obousměrná, bez přenášení břemen. Nejmenší šířka je 750 mm (ČSN 26 9010 čl. 3.1.2).

ãervenec 2008



Průchodová ulička jednosměrná, břemeno přenášeno v jedné ruce po boku. Nejmenší šířka je 850 mm (ČSN 26 9010 čl. 3.1.3). Průchodová ulička jednosměrná, břemena přenášena v obou rukách po boku. Nejmenší šířka je 1000 mm (ČSN 26 9010 čl. 3.1.4). Průchodová ulička obousměrná, břemeno přenášeno v jedné ruce po boku. Nejmenší šířka je 1000 mm (ČSN 26 9010 čl. 3.1.5). Průchodová ulička obousměrná, břemena přenášena v obou rukách. Nejmenší šířka je 1150 mm (ČSN 26 9010 čl. 3.6). Manipulační ulička jednosměrná Nejmenší šířka je určena největší šířkou projíždějícího zařízení nebo vozíku s břemenem zvětšené o bezpečnostní vůli nejméně 400 mm (ČSN 26 9010 čl. 3.3.1.1). Manipulační ulička obousměrná Nejmenší šířka je určena největší šířkou projíždějícího zařízení nebo vozíku s břemenem zvětšeným o bezpečnostní vůli nejméně 400 mm a střední potkávací odstup nejméně 400 mm (ČSN 26 9010 čl. 3.3.1.2). Manipulační uličky pro zakládání manipulačních jednotek do regálů a stohů. Nejmenší šířka je určena největší šířkou použitého zařízení pro zakládání s břemenem zvětšeným o bezpečnostní vůli: • 50 mm u zařízení vázaného na regály • 100 mm u zařízení nevázaného na regály, pojíždějícího ve vázané dráze, • 100 mm u zařízení nevázaného na regály, pojíždějícího v nevázané dráze zakládajícího do blokových průjezdných regálů, • 200 mm u zařízení nevázaného na regály, pojíždějící v nevázané dráze (ČSN 26 9010 čl. 3.3.2). Hlavní dopravní cesta s jedním jízdním pruhem, se dvěma postranními pruhy Nejmenší šířka je určena šířkou jízdního pruhu zvětšená o celkovou šířku postranních pruhů 1200 mm pro občasný pohyb pracovníků bez břemen (ČSN 26 9010 čl. 3.4.1 písm.a) Hlavní dopravní cesta s jedním jízdním pruhem a s jedním postranním pruhem Nejmenší šířka je určena šířkou jízdního pruhu zvětšenou o šířku postranního pruhu 600 mm pro občasný pohyb pracovníků bez břemen a bezpečnostní vůlí 200 mm. (ČSN 26 9010 čl. 3.4.1 písm.b). Hlavní dopravní cesta se dvěma jízdními pruhy a dvěma postranními pruhy Nejmenší šířka je určena šířkou obou jízdních pruhů zvětšenou o celkovou šířku postranních pruhů 100 mm pro občasný pohyb pracovníků bez břemen a střední potkávací odstup 400 mm. (ČSN 26 9010 čl. 3.4.2 písm.a). Hlavní dopravní cesta se dvěma jízdními pruhy a s jedním postranním pruhem Nejmenší šířka je určena šířkou obou jízdních pruhů zvětšenou o šířku po-

fiíjen 2007




stranního pruhu 600 mm pro občasný pohyb pracovníků bez břemen, střední potkávací odstup 400 mm a bezpečnostní vůli 200 mm (ČSN 26 9010 čl. 3.4.2 písm.b). Výšky cest a uliček Nejmenší světlá výška průchodových uliček není menší než 2100 mm (ČSN 26 9010 čl. 4.2). Nejmenší světlá (podchodná) výška cest a uliček je odvozena od výšky vozidla včetně stojícího řidiče (i když je pro něho zřízeno sedadlo), popřípadě výšky břemena, je však vždy nejméně 2400 mm. Je-li pro odvození světlé výšky cest a uliček rozhodující výška stojícího řidiče, pak světlá výška se rovná výšce stanoviště řidiče na dopravním prostředku nad podlahou komunikace zvětšené o 2100 mm. Je-Ii dopravované břemeno vyšší než stojící řidič, pak je pro stanovení světlé výšky nutno k výšce břemene připočítat ještě 300 mm (ČSN 26 9010 čl. 4.1). Skladování

Ve skladech a jiných prostorech určených ke skladování musí být na dobře viditelných místech umístěny tabulky určující maximální přípustnou nosnost podlahy. Pokud se tam volně skladují sypké materiály, musí být trvale výrazně označena maximální skladovací výška sypkého materiálu nad podlahou. Ruční ukládání do regálů ve výšce nad 1,8 m musí být prováděno z bezpečných pracovních zařízení (například žebřík, schůdky, pojízdné schody, manipulační plošina). Zaměstnavatel zajistí, aby nebyly nadměrně zatěžovány části staveb a stavebních konstrukcí manipulovaným materiálem, pokud není prokázána dostatečná nosnost částí staveb a stavebních konstrukcí. (nař.vlády č.101/2005 Sb., příl. čl. 10.1) Rozměry a druh manipulačních jednotek a způsob jejich bezpečného zakládání do regálu musí odpovídat požadavkům uvedeným v průvodní dokumentaci regálu. Regály musí být trvale označeny štítky s uvedením největší nosnosti buňky a nejvyššího počtu buněk ve sloupci. Manipulační jednotky, materiál a předměty musí být skladovány a stohovány tak, aby se i při ukládání, manipulaci nebo odebírání nemohly sesunout. (nař. vlády č. 101/2005 Sb., příl. čl. 10.2) Šířka uliček mezi regály a stohy musí odpovídat zvláštnímu právnímu předpisu a způsobu ukládání manipulačních jednotek. Ulička musí být trvale volná a nesmí být zužována a zastavována překážkami. Šířka uličky pro průjezd manipulačních vozíků musí být alespoň o 0,4 m větší než největší šířka manipulačních vozíků nebo nákladů a během manipulace musí být vymezen manipulační prostor se zákazem vstupu nepovolaným osobám. (nař. vlády č. 101/2005 Sb., příl. čl. 10.3) Trvale používané skladovací plochy musí být rovné, odvodněné, zpevněné a označené značkami se zákazem vstupu nepovolaným osobám a upravené s ohledem na povahu skladovaných manipulačních jednotek a materiálu a se zřetelem na požadavky na požární ochranu. (nař. vlády č. 101/2005 Sb., příl. čl. 10.4) Manipulační jednotky jsou vytvořeny tak, aby při manipulaci, přepravě a skladování poskytovaly ochranu loženému materiálu (ČSN 26 9030 čl. 3.8).

fiíjen 2007



Nabírací otvory pro vidlicovou manipulaci, závěsná místa pro závěsnou manipulaci, popř. uzpůsobení pro jinou manipulaci jsou na manipulačních jednotkách vytvořeny a umístěny tak, aby umožňovaly bezpečnou manipulaci (ČSN 26 9030 čl. 3.13). Pro tvorbu manipulačních jednotek nejsou použity poškozené a neznačené přepravní prostředky (ČSN 26 9030 čl. 3.15). Při tvorbě manipulačních jednotek přepravní prostředky nejsou přetěžovány (ČSN 26 9030 čl. 3.16). Přepravní prostředky jsou rovnoměrně loženy tak, aby ložený materiál nepřesahoval přes půdorysné rozměry a nezasahoval do nabíracích otvorů ani při stohování (ČSN 26 9030 čl. 3.17). Dodržen zákaz provádění fixace loženého materiálu zatloukáním hřebíků, skob apod. do dřevěných částí přepravních prostředků (ČSN 26 9030 čl. 3.19). Nevratné přepravní prostředky jsou vyřazeny z dalšího používání (ČSN 26 9030 čl. 3.20). Provozovatel má pro každý sklad zpracován “Místní řád skladu” (ČSN 26 9030 čl. 4.1.1). Místní provozní řád skladu obsahuje předepsané náležitosti ČSN 26 9030 čl. 4.1.1). Mezi horní hranou ukládaného materiálu a spodní hranou stropní konstrukce nebo instalacemi skladu vzdálenost nejméně 200 mm (ČSN 26 9030 čl. 4.2.2). Provozní plochy skladu viditelně (kontrastně) označeny (ČSN 26 9030 čl. 4.3.3). Všechny cesty, uličky a komunikace ve stanovených profilech neustále průjezdné a průchodné (ČSN 26 9030 čl. 4.3.4). Všechny plochy skladovací zóny bez nerovností, pravidelně udržovány v člstotě (ČSN 26 9030 čl. 4.3.4). Nebezpečná místa užitných ploch, dopravních cest, uliček a komunikací jsou označena příslušnými dopravními značkami, černožlutým šrafováním apod. (ČSN 26 9030 čl. 4.3.8). Stohování

Stohovací nosnosti anebo stohovací výška anebo počet vrstev při stohování manipulačních jednotek nejsou překračovány (ČSN 26 9030 čl. 4.4.2). Dodržena bezpečnostní vzdálenost mezi horní hranou manipulační jednotky a spodní hranou stropní konstrukce nebo instalacemi nejméně 200 mm (ČSN 26 9030 čl. 4.4.5). Dodržen zákaz lezení a pohybu po nastohovaných manipulačních jednotkách (ČSN 26 9030 čl. 4.4.9).

fiíjen 2007




Je dodržen zákaz stohování poškozených manipulačních jednotek (ČSN 26 9030 čl. 4.4.14). Stoh manipulačních jednotek nevykazuje vychýlení od svislice větší než 2% (ČSN 26 9030 čl. 4.4.17). Je dodržován zákaz stohování manipulačních jednotek se znečištěnými stykovými plochami (ČSN 26 9030 čl. 4.4.19). Pokud mezery mezi jednotlivými vrstvami manipulačních jednotek jsou zajišťovány ručním prokládáním, je spodní hrana manipulační jednotky v poslední vrstvě stohu nejvýše 1 800 mm nad bezpečným postavením pracovníka zajišťujícího ruční prokládání (ČSN 26 9030 čl. 4.4.21). Manipulace, manipulační zařízení a prostředky

Plynulé zdvíhání a spouštění manipulačních jednotek (ČSN 26 9030 čl. 4.5.1). Není dovoleno nadzdvihovat a ustavovat manipulační jednotky do žádané polohy pouze jedním ramenem vidlice (ČSN 26 9030 čl. 4.5.1). Závěsná manipulace prováděna pouze s manipulačními jednotkami opatřenými konstrukčními prvky pro bezpečné připojení vázacích nebo závěsných prostředků nebo prostředků pro bezvazačovou manipulaci (ČSN 26 9030 čl. 4.5.2). Stoh manipulačních jednotek soudržný a jeho výška nepřesahuje 2 000 mm při manipulaci se stohem (ČSN 26 9030 čl. 4.5.3). Je zakázána přesuvná manipulace manipulačních jednotek (ČSN 26 9030 čl. 4.5.7). Kolové tlaky manipulačních zařízení nepřekračují stanovené hodnoty zatížení ložné plochy dopravního prostředku (ČSN 26 9030 čl. 4.5.8). Není překračována nosnost dopravních prostředků (ČSN 26 9030 čl. 4.5.9)

Regály

Každý regál označen nosností (nosnost regálové buňky, regál. sloupce, počet buněk ve sloupci) (ČSN 26 9030 čl. 4.6.1). Je dodržován zákaz zakládání poškozených manipulačních jednotek do regálu (ČSN 26 9030 čl. 4.6.3). Je dodržován zákaz na regály lézt nebo do nich vstupovat s výjimkou jejich montáže a údržby (ČSN 26 9030 čl. 4.6.4). Nejsou používány regály nebo jejich části, jejichž technický stav ohrožuje bezpečnost (ČSN 26 9030 čl. 4.6.5). Přístup a příjezd k regálům je volný a dostatečně dimenzovaný; dodrženy stanovené šířky a výšky manipulačních uliček (ČSN 26 9030 čl. 4.6.6).

fiíjen 2007



Ruční obsluha regálů ve výšce nad 1800 mm je prováděna z místa bezpečného postavení obsluhy (ČSN 26 9030 čl. 4.6.7). Osoby používají ochranné přílby v místech, kde výšky uloženého materiálu přesahují výšku 2000 mm a materiál nad touto výškou není bezpečně zajištěn proti vypadnutí z manipulační jednotky do prostoru pohybu osob (ČSN 26 9030 čl. 4.7.3). Trvale používané skladovací plochy musí být rovné, odvodněné, zpevněné a označené značkami se zákazem vstupu nepovolaným osobám a upravené s ohledem na povahu skladovaných manipulačních jednotek a materiálu a se zřetelem na požadavky na požární ochranu. (nař. vlády č. 101/2005 Sb., příl. čl. 10.4) Regálové zakladače

Požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení jsou: • Zabránění případnému zachycení, přimáčknutí nebo naražení zaměstnance. • Zabránění pádu zařízení nebo jeho části čl nebezpečnému posunu. • Vyznačení jmenovité nosnosti a tam, kde je to nutné, i jmenovité nosnosti pro každou pracovní polohu zařízení. (nař. vlády č. 378/2001 Sb., příl.1)

Manipulační vozíky s vlastním pohonem

• Zdvižný manipulační vozík vybaven konstrukcí, zajišťující při převrácení obsluze dostatečný bezpečný prostor mezi vozíkem, terénem čl podlahou, (nař. vlády č. 378/2001 Sb., příl. 3 bod 5a) • Zdvižný manipulační vozík vybaven zabezpečením před spouštěním nepovolanými zaměstnanci, (nař. vlády č. 378/2001 Sb., příl. 3 bod 6a) Vysokozdvižné vozíky řízené řidičem (tj. kromě ručně vedených vozíků) jsou opatřeny ochranným rámem nad místem řidiče, jsou-li užívány při stohování do větší výšky než 1,5 m nad sedadlo řidiče (s výjimkou vysokozdvižných vozíků řízených řidičem, kde není nebezpečí, že náklad zboží spadne na řidiče (ČSN ISO 3691 čl. 14.1.4.3). Jsou-li vysokozdvižné vozíky používány pro manipulaci s břemeny, která by mohla spadnout na řidiče (např.vysoká nebo členěná břemena), musí být vybaveny opěrnou mříží, jejíž výška, šířka a velikost otvorů jsou dostatečné k tomu, aby účinně snížily nebezpečí pádu břemene nebo jeho části na řidiče (ČSN ISO 3691 čl. 14.1.4.3). Vozíky mají barvu, která kontrastuje s okolním prostředím (ČSN ISO 3691 čl. 14.1.4.3). Všechny konstrukční úpravy, změny nebo doplňky, které mohou ovlivnit nosnost vozíku a bezpečnost provozu, jsou provedeny se souhlasem výrobce (ČSN ISO 3691 čl. 14.1.4.1, 15.2.11). Veškeré štítky a značení udržovány v čistém stavu (ČSN ISO 3691 čl. 14.1.5.1). Podlahy mají dostatečnou únosnost a jsou udržovány tak, aby nepříznivě neovlivnily bezpečnost provozu vozíku (ČSN ISO 3691 čl. 14.1.4.1). Dopravní cesty jasně vyznačeny nebo stanoveny (např.v dopravně provozním řádu) (ČSN ISO 3691 čl. 14.1.5.1). fiíjen 2007




Dopravní cesty, průchody, podlahy a rampy udržovány v dobrém provozním stavu, aby se zamezilo poškození vozíku nebo se neporušila stabilita vozíku (ČSN ISO 3691 čl. 14.1.5.1). Překladové můstky nebo mostové lávky mají odpovídající bezpečnost (nosnost), aby unesly naložené vozíky, jejichž max.zatížení je vyznačeno trvanlivě a zřetelně na štítcích (ČSN ISO 3691 čl. 14.1.5.1). Strany překladových můstků opatřeny prostředky, které snižují možnosti přejetí přes okraj (ČSN ISO 3691 čl. 14.1.5.2). Dodržován zákaz přepravy osob s výjimkou případů, kdy je vozík pro jejich přepravu konstruován (ČSN ISO 3691 čl. 14.1.3). Nosnost uvedená výrobcem vozíku není překročena (ČSN ISO 3691 čl. 14.1.4.1). Před vjezdem vozíku do silničního vozidla je prověřeno, zda brzdy vozidla jsou zabržděny a kola podložena (ČSN ISO 3691 čl. 14.1.5.7). Před vjezdem vozíku na vozidlo (vagón) prověřeno, zda podlaha silničních vozidel nebo železničních vagónů unese celou hmotnost vozíku, nákladu, řidiče a zda je zkontrolován stav podlahy, nemá-li trhliny, otvory nebo jiné závady (ČSN ISO 3691 čl. 14.1.5.7)

fiíjen 2007


část 6, díl 6, kapitola 3, str. 1 díl 6, povrchová úprava materiálu

6/6.3 VZOR OSNOVY ·KOLENÍ PRO ZAMùSTNANCE, KTE¤Í PROVÁDùJÍ POVRCHOVOU ÚPRAVU MATERIÁLU Základní rámec osnovy

• Seznámení s pracovním řádem • Seznámení s kolektivní smlouvou a s vnitřními předpisy • Seznámení s právními a ostatními předpisy k zajištění BOZP, jež musí zaměstnanec při své práci dodržovat. Seznámení se zaměřuje zejména na dále uvedená témata. • Seznámení s riziky, s výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik (seznámení se provádí podle zpracovaného dokladu o vyhodnocení rizik a přijatých opatřeních na ochranu před jejich působením – § 102 zákoníku práce, nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů) Stupeň nebezpečí při povrchové úpravě materiálů závisí na způsobu provádění práce (vznik nemocí z povolání a průmyslových otrav, poškození zaměstnanců chemickými látkami – poleptání, popálení např. žíravinami vznik požáru a výbuchu exhalace). Další nebezpečí pro zaměstnance při povrchové úpravě materiálů spočívá v mechanickém nebezpečí (např. pohmoždění části těla při provozu stříkacího zařízení, dopravníků bubnů pro pokovování a omílání, náraz při zpětném vrhu, píchnutí při fyzickém styku s elektrodami elektrostatického zařízení, stříkání s rozpouštědly, nátěrovou hmotou nebo vzduchem pod tlakem při výstřiku hmoty apod. porušení celistvosti jakékoliv části stříkacího a rozprašovacího zařízení. Zaměstnancům hrozí přímý nebo nepřímý dotyk s živými elektrickými částmi nebo úraz elektrickým proudem způsobený elektrostatickým výbojem. Je nutno upozornit též na možnost popálení nebo opaření při manipulaci se zařízením (např. při použití předehřáté nátěrové hmoty, v důsledku použití horkého vzduchu, nebo v důsledku netěsností nebo protržení jakékoli části zařízení při ohřevu lázně nebo při sušení výrobků atd. Při povrchové úpravě materiálů může dojít k mimořádné události též v důsledku rozstřikování a rozprašování nátěrových hmot (např. při chemické reakci, vytvořením vyšší koncentrace než je dolní mez výbušnosti hořlavé nátěrové hmoty atd.), neočekávaném úniku nátěrové hmoty po krátkém přerušení její dodávky (např. ucpání trysky), poruše automatického uzavírání, umožňující pokračování nekontrolovaného toku nanášené hmoty, při překročení maximálního pracovního tlaku, chybějících indikátoru nebo výstrahy na zařízení, nebo chybějícího nebo nesprávně nastaveného zařízení pro odpojení od přívodu energie. Nesprávně nastavená tepelná ochrana, dovolující přehřívání, styk nebo vdechnutí rozprášené nátěrové hmoty, požití nebezpečných látek a také styk s chemickými látkami nebo přípravky obsahujícími těžké kovy, mohou představovat ohrožení života a zdraví zaměstnance na pracovišti pro úpravu materiálu. • Požadavky na pracoviště a pracovní prostředí (udržování pořádku a čistoty, uspořádání, umístění pracoviště-dostupnost,stanovení komunikací,výrobních a pracovních prostředků a zařízení,zajištění požadavků na manipulaci s materiálem, práce s břemeny, hlavní uzávěry médií, odstraňování a odvoz odpadu, předcházení ohrožení života a zdraví fyzických osob, které se s vědomím zaleden 2008



díl 6, povrchová úprava materiálu

městnavatele mohou zdržovat, zajištění spolupráce s jinými osobami, předcházení rizikům vzájemného působení činností prováděných na robotizovaném pracovišti, vedení evidence přítomnosti zaměstnanců) • Kategorizace prací Informace o tom, do jaké kategorie byla práce, kterou bude zaměstnanec konat, zařazena (vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli; § 37 až 40 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) • Hluk a vibrace Protihluková opatření u zdroje, kolektivní opatření, osobní ochrana sluchu a rukou, sledování zdravotního stavu zaměstnanců (nařízení vlády č.148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací – vybraná ustanovení • Pracovnělékařská péče a posuzování zdravotní způsobilosti k práci Informace o zařízení poskytující pracovnělékařskou péči a informace o druzích povinného očkování a lékařských preventivních prohlídek souvisejících s výkonem práce (dle § 103 zákoníku práce)

Povinnosti zaměstnanců všeobecně

• Práva a povinnosti zaměstnanců v oblasti BOZP Listina základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů – čl. 28, 29, 31) Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů § 276, 278 až 280 Právo na informace a projednání se zaměstnancem § 281 až 285 Rada zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci § 38 Povinnosti z pracovního poměru § 301 a 302 Základní povinnosti zaměstnanců § 302 Základní povinnosti vedoucích zaměstnanců § 78 – 99 Stanovené pracovní podmínky (pracovní doba, rozvržení pracovní doby, začátek a konec pracovní doby, přestávky v práci, nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami, nepřetržitý odpočinek v týdnu, práce přesčas, noční práce,dny pracovního klidu, podmínky úpravy pracovní doby, evidence pracovní doby, pracovní pohotovost, konto pracovní doby) § 101 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci – základní ustanovení § 102 Prevence rizik § 103 Povinnosti zaměstnavatele při zajišťování BOZP § 106 Práva a povinnosti zaměstnanců § 322 Kontrola odborových orgánů § 108 Účast zaměstnanců na řešení otázek BOZP § 172–185 Odpovědnost zaměstnance za škodu § 267 a 268 odst.2 Odpovědnost za škodu na odložených věcech § 266 Odpovědnost při odvracení škody • Zákaz požívání alkoholických nápojů (zneužívání jiných návykových látek) Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů § 106 odst. 4, písm. e) a i) Zákon č.379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů – vybrané části

leden 2008



• Kouření na pracovišti Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů § 106 odst. 4, písm. e) Zákon č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů – vybrané části § 8 – zákaz kouření Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy §5 Zásady bezpečného chování (obecně platné) §6 Bezpečnostní značky, značení a signály §7 Rizikové faktory pracovních podmínek a kontrolovaná pásma PP-265-20.11.1967 o posuzování zdravotní způsobilosti k práci Zásady bezpečného chování zaměstnanců

Zásady bezpečného chování formuluje zaměstnavatel podle konkrétních podmínek na jeho pracovištích. Dále uvedené příklady těchto zásad jsou pouze orientační. Zaměstnanci jsou povinni: 1. Nastupovat do zaměstnání odpočatí, duševně a tělesně připravení k plnění pracovních úkolů. 2. Počínat si při práci tak, aby neohrozili zdraví své ani svých spoluzaměstnanců, 3. Dodržovat právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požadavky a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, stanovené pracovní postupy. 4. Při práci vždy myslet na svou bezpečnost a nepřeceňovat vlastní schopnosti. 5. Neuvádět do chodu stroj nebo zařízení, pokud se nepřesvědčili, že tím neohrozí zdraví nebo život svůj či jiné osoby. 6. Zdržet se prací, pro něž nejsou poučeni ani vyškoleni, zejména prací, které vyžadují odbornou způsobilost (sváření, řízení manipulačního vozíku, obsluha zdvíhacích zařízení aj.). 7. Zdržet se obsluhy strojů nebo zařízení, pro něž nejsou zaškoleni ani zaučeni. 8. Účastnit se školení a výcviku pořádaného zaměstnavatelem za účelem rozšíření znalostí právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, podrobovat se stanoveným lékařským prohlídkám. 9. Dodržovat pořádek na pracovištích a komunikacích v provozních a výrobních budovách i venkovních komunikací v areálu zaměstnavatele. 10. Řídit se dopravními značkami a bezpečnostními tabulkami, které jsou v objektu zaměstnavatele umístěny, dbát varovných signálů a smluvených znamení. 11. Každý úraz si dát řádně ošetřit a ihned (i při tzv. drobných poraněních) jej hlásit nejblíže nadřízenému. 12. Používat při práci ochranná zařízení a předepsané osobní ochranné pracovní prostředky, chránit je před poškozením a pečovat o jejich drobnou údržbu. 13. Při zdravotních potížích, nevolnosti apod. ohlásit svůj stav nejblíže nadřízenému. 14. Oznámit ihned vedoucímu nedostatky a závady, které by mohly ohrozit bezpečnost a zdraví zaměstnanců, a podle svých možností a schopností se podílet na jejich odstraňování. leden 2008




15. Podrobit se na výzvu oprávněného zaměstnance (pracovní řád) vyšetření za účelem jištění, zda nejsou pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Zaměstnancům je zakázáno: 1. Vstupovat na pracoviště pod vlivem alkoholu, požívat alkohol na pracovištích zaměstnavatele a v průběhu pracovní doby také mimo areál zaměstnavatele. 2. Vstupovat na pracoviště a do prostorů a zařízení, kam nebyli pracovně vysláni a kde nejsou seznámeni s riziky, která mohou ohrozit jejich zdraví nebo dokonce život. 3. Odstraňovat nebo poškozovat bezpečnostní zařízení, kryty, značky. 4. Pracovat bez pověření se strojním, elektrickým nebo jakýmkoliv jiným zařízením, se kterým nejsou obeznámeni a k jehož obsluze nemají příslušnou instruktáž. 5. Opravovat a čistit stroje, přístroje a jejich součásti, pokud jsou tyto v pohybu a pokud není spolehlivě zajištěno, že se nemohou samovolně rozběhnout. 6. Rozptylovat jakýmkoliv způsobem (zejména žertováním, škádlením apod.) pozornost zaměstnanců, především těch, kteří obsluhují strojní zařízení. Pozor na požáry – nekuřte a nemanipulujte s ohněm tam, kde je to výslovně zakázáno, – hořlavé, snadno vznětlivé a zápalné látky ukládejte na určené místo, ne blízko zdroje ohně, v jejich blízkosti neškrtejte zápalkami či zapalovačem, – dbejte, aby byl zajištěn volný přístup k hasicím přístrojům a k místům s hasicími prostředky, – zajistěte, aby nouzové východy byly zcela průchodné, – při vzniku požáru nepodléhejte panice, účinky požáru nikdy nepodceňujte, naučte se správně ovládat hasicí přístroje, znejte jejich správné použití. • Bezpečnostní značky, značení a signály Zákon č. 309/2006 Sb.,kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy(zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) §6 Nařízení vlády č. 11/2002 Sb., ve znění p.p.,kterým se stanoví vzhled a umístění značek a zavedení signálů • Osobní ochranné pracovní prostředky Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů § 104, § 106, odst. 4, písm. d) Nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků (informace o správném způsobu používání osobních ochranných pracovních prostředků) Nařízení vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky, – vybrané části • Pracovní úrazy a nemoci z povolání Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů § 105, § 106, odst. 4, písm. h) Nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu leden 2008



• Odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání (obecné ustanovení, rozsah odpovědnosti a zproštění odpovědnosti, druhy náhrad, druhy náhrad při úmrtí zaměstnance, společná a zvláštní ustanovení o odpovědnosti za škodu) • Náhrady škody Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů § 253, 254, 273, § 274, § 365 – 393 • Pracovní podmínky žen, těhotných žen a matek Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů § 41odst. 1 písm. c) a g), § 90 odst. 2, § 237, 238, § 239 – 241 Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy(zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) § 7 odst. 5, Rizikové faktory pracovních podmínek a kontrolovaná pásma Vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázané těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání § 2, 3, 4 • Požadavky na pracoviště a pracovní prostředí Nařízení vlády č.101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí příloha, bod 5 – dopravní prostory, nebezpečný prostor příloha, bod 8 – poskytování první pomoci příloha, bod 10 – manipulace s břemeny • Nebezpečné látky Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů – výběr Vyhláška č. 231/2004 Sb., kterou se stanoví podrobný obsah bezpečnostního listu k nebezpečné chemické látce a chemickému přípravku, ve znění pozdějších předpisů Pozor na škodliviny • při práci s nebezpečnými chemickými látkami nejezte, nekuřte a nepijte, • před jídlem, pitím a kouřením v přestávkách práce se škodlivými látkami si vždy důkladně omyjte ruce, obličej a někdy i celé tělo. Totéž udělejte vždy po skončení práce, • důsledně dodržujte technologické postupy a bezpečnostní předpisy, používej osobní ochranné pracovní prostředky a dbej na osobní hygienu, • potraviny a nápoje nedávejte mezi chemické látky a jiné škodliviny, • při trvalé práci s chemickými látkami dbejte důsledně na pravidelné lékařské prohlídky. • Požadavky na organizaci práce a pracovní postupy Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy(zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) – § 5 (zaměstnanci nevykonávali činnosti jednotvárné a jednostranně zatěžující organismus,ochrana proti padajícím nebo vymrštěným předmětům nebo materiálům, ochrana proti pádu nebo zřícení, ohrožení dopravou, na pracovištích se zvýšeným rizikem nepracují osamocení zaměstnanci bez dohledu dalleden 2008




ším zaměstnancem, nevykonávat ruční manipulaci s břemeny, která může poškodit zdraví, zejména páteř) • Zacházení s elektrickým zařízením Vyhláška č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, ve znění pozdějších předpisů § 3, 4 (popř. další) ČSN EN 50110-1ed.2 (34 3100) Obsluha a práce na elektrických zařízeních ČSN EN 50110-2 (34 3100) Obsluha a práce na elektrických zařízeních (národní dodatky) Zásady první pomoci při úrazech elektrickým proudem (pro poskytování první pomoci při úrazech elektřinou platí doporučení ČES 00.02.94:1994 První pomoc při úrazu elektrickou energií. Opatrně s elektřinou • při poruchách elektrického rozvodu či zařízení nikdy neprovádějte opravu sám, nesahejte na elektrické rozvody a zařízení, • nedotýkejte se živých částí ani holého vedení elektrického proudu, které spadlo na zem,stroj či technické zařízení můžete pouze zapínat a vypínat, • provádět veškeré opravy a údržbu elektrických částí pracovních strojů a technických zařízení je výhradní záležitostí osob s elektrotechnickou kvalifikací. • První pomoc, traumatologický plán Organizace a zajištění první pomoci, spolupráce se zařízením pracovnělékařské péče Zákon č. 262/20006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů § 94 odst. 4, § 102 odst. 6, § 103 odst. 1 písm. g), 108 odst. 3a, § 274 odst.1 Obsahem těchto informací jsou zejména důležité údaje z traumatologického plánu (adresa a telefon pohotovostních a poruchových služeb, zaměstnanci vyškolení k poskytování předlékařské první pomoci, pracovníci pověření poskytováním technické pomoci, v případě smrtelného pracovního úrazu nebo pracovního úrazu vyžadujícího hospitalizaci nebo průmyslové havárie je nutné povolat vedoucí a další níže uvedené zaměstnance, prostory a prostředky pro poskytování první pomoci- místnosti pro první pomoc, umístění nástěnných lékárniček, dopravu raněných, není-li náhradní odvoz, kdo ho zajišťuje, svolání zajišťuje zaměstnanec odpovědný za odpolední nebo noční směnu nebo za směnu v den svátku. V době pracovního klidu zajišťují svolání pracovníci ostrahy • Manipulace s břemeny. Zdravotní rizika při ruční manipulaci s břemeny Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů § 8, 9 Jak manipulovat s břemeny • nezvedejte břemena nadměrné hmotnosti, • manipulujte s břemeny do maximálně přípustné hmotnosti, • zvedejte břemena vždy z podřepu a ne z předklonu. Přenášej je tak, aby hmotnost předmětu či břemene byla rozložena na celé tělo, • zdvíhejte vždy plynulými pohyby s rovnými zády a se vzpřímeným trupem, • používejte vhodné pomůcky, jako jsou pásy, vodicí lišty, páky, posuvná kolečka apod., při manipulaci s břemeny, • při manipulaci s břemeny vždy používejte osobní ochranné pracovní prostředky • při vykládání, nakládání, přepravě břemen pomocí mechanismů, např. dílenským jeřábem, dbejte na jejich nosnost, zvolte vhodné vázací prostředky nebo jiné uchopovací prostředky a dbejte na bezpečnost přepravy. • Návody k používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí leden 2008



Lakovny

Zaměstnance lakoven a pracovišť obdobného charakteru je nutno dále seznámit: – s místním provozním řádem, který musí vypracovat zaměstnavatel. Místní provozní řád obsahuje stručnou charakteristiku používaných látek a míst (částí), které představují zvýšené nebezpečí výbuchu, pokyny pro obsluhu zařízení, nastavení a zkoušení zabezpečovacích, regulačních, měřících a signalizačních zařízení, bezpečnostní a protipožární opatření při uvádění zařízení do provozu anebo při jeho odstavování z provozu, způsob provádění čistících prací, dále pak provozní řád obsahuje rozsah a lhůty k provádění revizí a zkoušek, způsob zjišťování výskytu hořlavých plynů a par v prostorách opatření při vzniku výbušné směsi nebo nebezpečí výbuchu,včetně způsobu opuštění pracoviště, poskytnutí první pomoci a opatření k likvidaci, následků výbuchu a také seznam prací, k jejichž výkonu je zapotřebí příkazu k provedení práce, – s návodem pro poskytnutí první pomoci při spáleninách, úrazech el. proudem, otravách výpary rozpouštědel a jiných možných úrazech a označení nejbližšího místa první pomoci, – s požárním řádem pracoviště (pracovišť) a požárními poplachovými směrnicemi, – s písemnými příkazy pro práce na zařízeních a v prostorách s nebezpečím výbuchu, které vydá zaměstnanec pověřený organizací. (Příkaz musí obsahovat kromě celého jména, funkce, označení pracoviště a pracovní skupiny, která bude práce vykonávat, též druh práce a délku platnosti příkazu. Dále pak příkaz obsahuje způsob kontroly a zabezpečení pracovníků a pracoviště po dobu konání prací, případně způsob kontroly pracoviště po skončení prací, upozornění na možnosti ohrožení a také preventivní bezpečnostní a protipožární opatření podle druhu práce a uvedená opatření při vzniku ohrožení), – s návody pro používání osobních ochranných pracovních prostředků a pomůcek poskytnutých zaměstnanci v souladu s výše uvedeným príkazem k provedení práce, – se specifickými nebezpečími při použití různých typů nátěrových hmot a ochranou proti jejich účinkům, – s bezpečnostními listy konkrétních chemických látek a chemických přípravků, které jsou na pracovišti (pracovištích) používány (např. toluen, butanol, butylacetát, trichlorethylen aj.). Vylitý trichloethylen se musí okamžitě utřít za použití osobních ochranných pomůcek. Zaměstnancům je nutno zdůraznit, že používat trichloethylen k umývání (zamaštěných) rukou je škodlivé zdraví, poněvadž se vstřebává pokožkou. Rovněž pobyt při prodloužené nebo opakované práci v atmosféře obsahující vysokou koncentraci trichloethylenu může vést k chronické otravě zaměstnanců, – se zajištěním pravidelného úklidu, – se zákazem kouření a manipulace s otevřeným ohněm, – s tím, že nebezpečné látky musí být uloženy ve vhodných nádobách, – s hermetizací a větráním pracoviště (pracovišť), – se vznikem nebezpečných koncentrací v okolí ve vazbě na poruchy elektrického proudu, – s problematikou statické elektřiny, – s tím, že lakovny se nesmějí používat pro skladování nátěrových hmot a ředidel, – s tím, že odsávací potrubí z prostoru, kde se nanášejí nátěrové hmoty, jsou opatřeny na vstupu účinným filtrem k zachycení zbytků nátěrových hmot.

leden 2008




V případě poruchy odsávacího zařízení nanášení nátěrových hmot je ihned přerušeno: – s bezpečnou likvidací obalů a zbytků nátěrových hmot, – s návody pro obsluhu nářadí a dalších zařízení, citovaných v místním provozním řádu nebo v příkazu V pro práce v prostředí s nebezpečím výbuchu (nař. vl. č. 378/2001 Sb., nařízení vlády č.406/2004 Sb.), – s vybranými ustanoveními technické dokumentace pro zařízení k povrchové úpravě materiálu, – s bezpečnými pracovními postupy (technologickým postupem) při povrchové úpravě materiálu, – a zaškolit v obsluze zařízení. (Před pověřením samostatnou obsluhou zařízení musí být zaměstnanci přezkoušeni z teoretických a praktických znalostí obsluhy zařízení. Znalosti se doporučuje ověřovat jednou za rok.) Mořírny a zinkovny

leden 2008

Zaměstnance moříren, zinkoven a pracovišť obdobného charakteru je nutno dále seznámit: – se zásadami manipulace s kyselinou chlorovodíkovou (stáčení kyseliny je nutno provádět vždy do mořící vany, ve které je již voda, je zakázáno nalévat kyselinu do jakýchkoliv lahví od nápojů, protože hrozí záměna, je nutné vždy nosit osobní ochranné prostředky, tj. obličejový štít, kyselinovzdorný oblek, holínky a vhodné rukavice, – s tím, že zaměstnanci, kteří stojí u zinkovací vany, musí používat osobní ochranné pracovní prostředky (obličejový štít, zástěra, ochranná obuv, vlněné rukavice a pracovní oblek), – s bezpečným pracovním postupem (pracovními postupy) zinkování, resp. moření, – s tím, že zaměstnanec musí věnovat zvýšenou opatrnost při manipulaci s teplými předměty po zinkování, při stírání popela zinku (zinek se vzdušným kyslíkem reaguje za vzniku oxidu-popelu) a při vybírání tvrdého zinku, – s tím, že při doplňování zinkovací vany musí zaměstnanec-obsluha zkontrolovat, zda zinek není mokrý (mokrý zinek je nutno nechat předehřát na okraji vany), – s tím, že zavěšená břemena na vázacích drátech se musí během pracovního úkonu sledovat (při přetržení drátu musí být práce přerušena), – se zákazem vstupovat z jakéhokoliv důvodu na okraj vany, která není zakrytá, – s tím, že při dopravě pozinkovaných předmětů do prostoru chladnutí se musí obsluha přesvědčit, zda se v tomto prostoru nepohybuje žádná osoba, – s tím, že připravený očištěný materiál k svěšování musí být uložen vždy tak, aby nedošlo k jeho samovolnému převržení, smeknutí nebo sesunutí, – s tím, že svěšovat materiál z konzoly jeřábu smí obsluha pouze z podlahy, – s tím, že přepravovat a čistit pozinkované předměty smí obsluha až po jejich vychladnutí, přičemž obsluha nesmí do prostoru chladnutí vstupovat, jestliže se do tohoto prostoru dopravují pozinkované předměty, – s tím, že do prostoru moření smí obsluha vstupovat za předpokladu, že v tomto prostoru není manipulováno s jeřábem (vstupovat do tohoto prostoru smí obsluha jen s upozorněním, souhlasem nadřízeného a se zajištěním druhým zaměstnancem) a před vstupem musí být zajištěn ovladač jeřábu proti nedovolené manipulaci, – s bezpečnostně technickými požadavky na mořící vany (např. vany musí být opatřeny účinným odsávacím zařízením; horní okraj van musí být alespoň 110 cm nad úrovní podlahy, nebo musí být do této výše vhodně zabezpečen atd.), – s tím, že zaměstnanci nesmí vstupovat na hrany van,



– a zaškolit v obsluze zařízení. (Před pověřením samostatnou obsluhou zařízení musí být zaměstnanci přezkoušeni z teoretických a praktických znalostí obsluhy zařízení. Znalosti se doporučuje ověřovat jednou za rok.) Galvanizovny

Zaměstnance galvanizoven a pracovišť chemické povrchové úpravy a pracovišť obdobného charakteru je nutno dále seznámit: – vzhledem k používání louhů a kyselin s technologickými postupy pro obsluhu zařízení a vybavit pracovníky osobními ochrannými pracovními prostředky (přepravní nádoby musí být zajištěny proti převržení a rozlití obsahu, veškeré nádoby s žíravinami musí být označené názvem látky a upozorněním „Pozor kyselina“ – výpary kyselin a jiných látek musí být odsávány), – se zásadou, že při plnění nádob kyselinou je třeba postupovat tak, že kyselina se dolévá do vody za současného míchání – nikoliv opačně, – s technologickými postupy pro jednotlivé chemické a galvanické povrchové úpravy s uvedením bezpečnostních opatření a první pomocí při poleptání louhem a kyselinou a při požití nebo styku s chemickými látkami s různým druhem nebezpečnosti, – a poučeni (prokazatelným způsobem) o použití prostředků první pomoci, které musí být umístěny na výrazně vyznačených místech, – s bezpečným odstraňováním a likvidováním prachu z metalizačních zařízení, – s místním provozním řádem (obdobný obsah jako u provozního řádu zinkoven), – s požárním řádem pracoviště, – s poplachovými směrnicemi, popř. havarijním plánem, – a zaškolit v obsluze zařízení. (Před pověřením samostatnou obsluhou zařízení musí být zaměstnanci přezkoušeni z teoretických a praktických znalostí obsluhy zařízení. Znalosti se doporučuje ověřovat jednou za rok.)

Doklady o ověření znalostí

Další součástí dokumentace o školeních o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou doklady o ověření znalostí, jež má zaměstnavatel u svých zaměstnanců pravidelně provádět. Způsob ověření znalostí zákoník práce zaměstnavateli nepředepisuje, ponechává na něm, jakou formu zvolí. Může to být ústní pohovor nebo ústní zkouška, písemná zkouška testem nebo kombinovaná zkouška. Obvykle používaná je písemná zkouška testem, který má na základě provedeného školení rekapitulovat nejdůležitější zásady, jež jsou zaměstnanci povinni dodržovat podle právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ale také podle požadavků a pokynů zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Pokud zaměstnavatel zvolí ústní pohovor nebo zkoušku, je žádoucí, aby o obsahu tohoto pohovoru nebo zkoušky pořídil rovněž písemný doklad, prokazující, jaký okruh otázek byl předmětem ověření znalostí. Poznámka: Rozsah testů stanovuje zaměstnavatel podle složitosti vykonávaných činností a bezpečnostně technických nároků na provedení těchto činností. Test musí obsáhnout zásadní požadavky bezpečnosti práce, jejichž dodržování bude u zaměstnance vyžadováno a kontrolováno. Pro dostatečné ověření znalostí zpravidla postačuje 15 až 20 otázek, zaměstnavatel však může použít i testy rozsáhlejší. Zaměstnavatel si může vybrat z několika forem testu: – test subjektivní (volné odpovědi na položené otázky), – test objektivní (předem stanovené odpovědi na položené otázky, může jít o vícenásobnou volbu s jednou správnou odpovědí nebo o vícenásobnou volbu s více správnými odpověďmi, dále o test řadící – určení správného leden 2008




pořadí kroků, objektů..., dále test přiřazovací – spojování položek ze dvou seznamů, dále dvoučlenná volba – posuzování stanoviska, dále vybavovací – vybavení si určitého faktu, dále testy s volnými odpověďmi – na doplnění). Dále uvádíme příklady otázek pro sestavení písemného testu (objektivní s jednou správnou odpovědí), podle ustanovení vyhlášky č. 48/1982 Sb., ve znění pozdějších předpisů 1. Horní okraj olejových van, u kterých existuje riziko pádu do vany, musí být v určité výšce nad úrovní podlahy, nebo musí být do této výše vhodně zabezpečeny. Určete tuto výšku: a) 1,1 m, b) 0,9 m, c) 1,0 m. 2. Horní okraj mořících a oplachovacích kádí musí být v určité výšce nad úrovní podlahy nebo musí být do této výšky vhodně zabezpečen. Určete požadovanou výšku: a) 1,1 m, b) 0,9 m, c) 1,0 m. 3. Mořící kádě musí být opatřeny: a) účinným odsávacím zařízením, b) výstražnou signalizací, c) iontovým regeneračním zařízením. 4. Podlahy a stěny místností, kde se moří, musí být: a) z omývatelného materiálu, b) s nehořlavou úpravou, c) napuštěny látkou s fungicidními vlastnostmi. 5. Pokud jsou v lakovně otvory v požárních stěnách nebo ve stropech: a) musí být provedeny tak, aby nedovolovaly šíření ohně do lakovny nebo z ní, b) musí být opatřeny detektorem vzniku ohně a samočinným uzavíracím zařízením, c) musí být otvíratelné proti směru předpokládaného ohniska požáru nebo výbuchu. 6. V místnostech bezprostředně sousedících s lakovnou: a) nesmějí být v blízkosti vstupu do lakovny zdroje jiskření ani otevřeného ohně, b) nesmí být umístěno zařízení pro odmašťování výrobků, c) nesmí být úpravna nátěrových hmot I. třídy nebezpečnosti. 7. Dveře do prostorů souvisejících s lakovnou: a) musí být otevíratelné ve směru úniku, b) musí být otevíratelné v obou směrech průchodu, c) musí být otevíratelné směrem do lakovny. 8. Po skončení práce musí zaměstnanci: a) z lakovny odstranit nátěrové hmoty, hořlavé kapaliny a jejich zbytky, b) opláchnout vnitřek stříkacích kabin a popř. i podlahu lakovny kapalinou, která zabraňuje samovolnému exotermnímu rozkladu nátěrových hmot, c) aktivovat zařízení k detekci ohniska požáru a samočinné hasící zařízení. leden 2008



9. Při stříkání nátěrových hmot musí být zajištěno: a) místní odsávání, popř. celkové, jestliže použitá technologie zaručuje malý rozptyl, b) trvalé zkrápění pracovního prostoru vodní mlhou, která zneškodňuje rozptýlené částice, c) trvalé sledování koncentrace rozptýlených částic v pracovním prostoru. 10. Pracovní prostory pod úrovní podlahy lakovny: a) kromě drážek pro podlahové dopravníky musí být nuceně větrány, b) musí být nuceně větrány, c) musí mít možnost nuceného větrání pro případ vstupu pracovníka. 11. Stříkací pistole s automatickým ovládáním musí být zajištěny tak, aby: a) stříkání mohlo začít až po zapnutí odsávacího zařízení, b) stříkání mohlo začít zároveň se zapnutím odsávacího zařízení, c) stříkání mohlo začít pouze tehdy, jestliže nebyly shledány žádné závady v činnosti odsávacího zařízení. 12. Jako rozprašovací látka se při stříkání nesmí používat: a) kyslík ani hořlavé plyny, b) oxid uhličitý nebo dusík, c) inertní plyny. 13. Ruční stříkání nátěrových hmot s obsahem olovnatých sloučenin: a) je zakázáno, b) není zakázáno, c) je dovoleno jen na dobře větraných pracovištích. 14. Nátěrové hmoty s obsahem chromanů: a) smějí být nanášeny ručním stříkáním jen v místně odsávaných prostorách, b) smějí být nanášeny pouze štětcem, c) nesmějí být nanášeny ručním stříkáním. 15. Kabiny, v nichž jsou umístěna zařízení pro elektrostatické nebo elektroforetické nanášení, musí být opatřeny zařízením, které samočinně vypíná zdroj elektrického proudu při vstupu do kabiny. Toto ustanovení se týká: a) kabin se zařízením obojího druhu, b) kabin se zařízením pro elektrostatické nanášení, c) kabin se zařízením pro elektroforetické nanášení. 16. V zařízení pro elektrostatické nanášení se nesmí používat nátěrových hmot: a) I. třídy hořlavosti, b) II. třídy hořlavosti, c) III. třídy a vyšší třídy hořlavosti. 17. Provedení elektrostatické pistole musí odpovídat požadavkům bezpečnosti při práci v prostředí: a) s nebezpečím výbuchu, b) prašném, c) vlhkém. 18. Sušící prostory musí být opatřeny: a) samostatným odvětrávacím potrubím, které vyúsťuje do venkovní atmosféry, b) přístupem blokovaným na funkci odsávacích zařízení, c) zřetelnou optickou a akustickou signalizací procesu sušení, viditelnou i přes použité prostředky osobní ochrany pracovníků. leden 2008




19. V místnosti pro úpravu nátěrových hmot musí být nádrže na tyto hmoty nebo ředidla: a) spolehlivě zajištěny, aby se nátěrová hmota (ředidla) nemohla rozlít do okolí, b) označeny barevným pruhem, který signalizuje druh a nebezpečnost skladované látky, c) umístěny vždy ve vodorovné poloze, s výpustním otvorem v čelní stěně. 20. Provozovny pro chemické a elektrochemické povrchové úpravy materiálu musí být upraveny tak, aby: a) rohy a hrany mezi stěnami a podlahou byly zaoblené, b) stěny a strop byly z nehořlavého materiálu, c) povrch vnitřních částí provozoven měl hydrofobní vlastnosti. 21. Do metalizačního systému musí být zařazen: a) filtr k odlučování prachu olova, kadmia nebo jejich slitin, b) signalizační systém, který sleduje výšku nánosu prachu v potrubí, c) samočinně pracující systém, který sleduje hodnotu rosného bodu v odsávacím systému. 22. Odloučený kovový prach musí být: a) shromážděn na místě, kde nehrozí jeho vznícení, a v obalech odolných proti vlhkosti, b) okamžitě odvezen na místo určení a na místě zneškodněn, c) smíchán s neutrální hmotou a uskladněn na předem vyhrazeném místě. 23. Kovový prach musí být: a) likvidován na vyhrazeném místě, pokud se neodevzdává pro další zpracování, b) zneškodněn neutralizačním prostředkem, c) spálen. Poznámka: správné odpovědi jsou uvedeny v otázkách 1 – 23 pod písmenem a) Dále jsou uvedeny příklady témat pro ústní pohovor nebo zkoušku obsluh zařízení pro povrchovou úpravu materiálů: – moření materiálů, – úpravy nátěrovými hmotami – vybrané pojmy, – požadavky na objekty a pracoviště lakoven a úpraven nátěrových hmot, – tlakové zásobníky na nátěrové hmoty, – elektrostatické a elektroforetické nanášení, – úpravny nátěrových hmot, – sušení a vypalování, – zasychání a přisoušení, – elektrická zařízení, statická elektřina, – větrání a odsávání, – opatření proti požáru a výbuchu, – samovznícení, – ochrana proti výbuchu, – skladování a manipulace s nátěrovými hmotami, – ochrana zdraví, – toxické vlastnosti látek, – provoz lakoven, – údržba zařízení, – zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, – mokrý způsob zinkování, leden 2008



– nebezpečí při práci při žárovém zinkování, – bezpečnost práce při zinkování, – minimalizace nebezpečí v galvanizovnách a při chemické povrchové úpravě materiálu. Základní a související právní a ostatní předpisy využitelné pro školení – výběr ČSN EN 60079-0 (33 2320) Elektrická zařízení pro výbušnou plynnou atmosféru – Část 0: Všeobecné požadavky (2005-01-01) ČSN 33 1500 (33 1500) Elektrotechnické předpisy. Revize elektrických zařízení (1991-06-01) ČSN 33 2030 (33 2030) Elektrostatika – Směrnice pro vyloučení nebezpečí od statické elektřiny (200412-01) ČSN EN 50050 (33 2034) Nevýbušná elektrická zařízení – Elektrostatické ruční stříkací zařízení (200206-01) ČSN EN 50050 ed. 2 (33 2034) Elektrická zařízení pro prostředí s nebezpečím výbuchu – Elektrostatické ruční stříkací zařízení (2007-06-01) ČSN EN 50053-1 (33 2035) Požadavky na elektrostatické stříkací zařízení pro hořlavé látky. Část 1: Ruční stříkací pistole pro nátěrové hmoty s energií do 0,24 mJ (1994-04-01) ČSN EN 50053-2 (33 2035) Požadavky na elektrostatické stříkací zařízení pro hořlavé látky. Část 2: Ruční stříkací pistole pro práškové plasty s energií do 5 mJ (1994-04-01) ČSN EN 50053-3 (33 2035) Požadavky na elektrostatické stříkací zařízení pro hořlavé látky. Část 3: Ruční stříkací pistole pro vločky s energií do 0,24 mJ nebo 5 mJ (1994-04-01) ČSN EN 50177 (33 2037) Automatická elektrostatická stříkací pracoviště pro nanášení hořlavých práškových povlakových materiálů (1998-08-01) ČSN EN 50177 ed. 2 (33 2037) Automatické elektrostatické stříkací zařízení pro nanášení hořlavých práškových nátěrových hmot (2007-06-01) ČSN EN 50176 (33 2037) Automatická elektrostatická stříkací pracoviště pro nanášení hořlavých tekutých nátěrových hmot (1998-09-01) ČSN EN 50223 (33 2037) Automatická elektrostatická pracoviště pro nanášení hořlavých vločkových materiálů (2001-12-01) ČSN EN 50348 (33 2037) Automatická elektrostatická stříkací pracoviště pro nehořlavé tekuté nátěrové hmoty (2002-06-01) ČSN EN 50177 ed. 2 (33 2037) Automatické elektrostatické stříkací zařízení pro nanášení hořlavých práškových nátěrových hmot (2007-06-01) leden 2008




ČSN EN 50059 (33 2036) Elektrostatické ruční stříkací zařízení pro nanášení nehořlavých látek (1994-0601) ČSN EN 50110-1 ed. 2 (34 3100) Obsluha a práce na elektrických zařízeních (2005-08-01) ČSN EN 50110-2 (34 3100) Obsluha a práce na elektrických zařízeních (národní dodatky) (2003-12-01) ČSN 65 0201 (65 0201) Hořlavé kapaliny – Prostory pro výrobu, skladování a manipulaci (2003-09-01) ČSN 73 0873 (73 0873) Požární bezpečnost staveb – Zásobování požární vodou (2003-07-01) ČSN 73 5105 (73 5105) Výrobní průmyslové budovy (1994-01-01) ČSN EN 1127-1 (83 3250) ČSN EN 12215 (82 4015) Lakovny – Stříkací kabiny pro nanášení organických tekutých nátěrových hmot – Bezpečnostní požadavky (2005-10-01) ČSN EN 13355 (82 4016) Lakovny – Kombinované stříkací kabiny – Bezpečnostní požadavky (2006-0301) ČSN EN 12981 (82 4017) Lakovny – Stříkací kabiny pro nanášení organických práškových nátěrových hmot – Bezpečnostní požadavky (2006-03-01) ČSN EN 12581 (82 4020) Lakovny – Stroje pro máčecí a elektroforetické nanášení organických tekutých nátěrových hmot – Bezpečnostní požadavky (2006-11-01) Výbušná prostředí – Zamezení a ochrana proti výbuchu – Část 1: Základní pojmy a metodologie (1998-10-01) Vyhláška č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, ve znění pozdějších předpisů ( §121 až 128) Nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) Směrnice MZd 49/1967 Věst. – Posuzování zdravotní způsobilosti k práci, ve znění pozdějších změn a doplňků Vyhláška č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzínu, ve znění p.p. Nařízení vlády č. 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu leden 2008


část 6, díl 6, kapitola 3.1, str. 1 díl 6, povrchová úprava materiálu

6/6.3.1 KONTROLNÍ SEZNAM POUÎITELN¯ JAKO ·KOLÍCÍ POMÒCKA, P¤ÍPADNù POMÒCKA PRO PROVEDENÍ KONTROLY NA PRACOVI·TI

Pol. 1

Stfiíkací kabiny pro naná‰ení organick˘ch tekut˘ch nátûrov˘ch hmot Seznam v˘znamn˘ch nebezpeãí Mechanická nebezpeãí Dopravní systém mÛÏe b˘t vybaven napfi.: – závûsn˘mi dopravními vozíky, s pfiíãn˘mi nosníky, se stfiedov˘m a boãním vedením zvedacího zafiízení, jezdícími po boãních a stfiedov˘ch dopravních kolejnicích; – portáIov˘mi dopravními vozíky, s pfiíãn˘mi nosníky, s boãním vedením zvedacího zafiízení, jezdícími po kolejnicích – v prostoru máãecích van: • boãními dopravními vozíky s nosn˘m rámem, s boãním vedením zvedacího zafiízení, jezdícími po jednostrannû umístûn˘ch kolejnicích, s opûrnou kolejnici. • pásov˘mi dopravníky; obûÏn˘mi dopravníky. Nebezpeãí stfiihu, rozdrcení, vtaÏení, navinutí a úderu Tato nebezpeãí mohou vznikat od: – uvolnûni v˘robku; – provozu zvedacího zafiízeni; – pohybujících se ãástí (napfi. závûsÛ pro v˘robky, rámÛ, sudÛ, v˘robkÛ) a dopravních systémÛ; ventilátorÛ, ãerpadel, ‰oupátek, nastavovacích zafiízeni, atd. – vozíkÛ s jejich náplní; – plnicích míst. Ztráta stability (máãecích nebo elektroforetick˘ch naná‰ecích strojÛ) Tato nebezpeãí mohou vznikat od: – nesprávného umístûní máãecích nebo elektroforetick˘ch naná‰ecích strojÛ; – pfietíÏení; – pfieplnûni. Nebezpeãí uzavfiení obsluhy Toto nebezpeãí mÛÏe vznikat, pokud pfiekáÏky nebo zábrany mohou bránit rychlému odchodu pracovníka (pracovníkÛ) ze stroje v pfiípadû mechanické poruchy nebo poÏáru. Nebezpeãí uklouznutí, zakopnutí a pádu pracovníkÛ Toto nebezpeãí mÛÏe vznikat, napfiíklad: – na chodbiãkách, plo‰inách, Ïebfiících a schodi‰tích umístûn˘ch na stroji; – na ro‰tech v úrovni podlahy; . – na zemi kluzké v dÛsledku pokrytí usazenou barvou nebo jin˘mi látkami; – pádem do vany. Elektrická nebezpeãí Úraz elektrick˘m proudem Toto nebezpeãí mÛÏe vznikat pfii pfiímém nebo nepfiímém doteku, napfiíklad pfii doteku: – elektricky Ïiv˘ch ãástí, které nejsou izolovány z provozních dÛvodÛ (pfiipojení elektrod k v˘robku); – vodiv˘ch ãástí, které nemají za normálního provozu nebezpeãné napûtí, které v‰ak mohou b˘t nebezpeãné pfii poru‰e; – elektrick˘ch instalací, pokud je izolace po‰kozena stykem s rozpou‰tûdly nebo mechanick˘mi ãástmi; – potrubí, ãerpadel nebo jakékoliv kovové ãásti obsahující tekuté nátûrové hmoty v elektroforetickém naná‰ecím stroji, které se mohou stát elektricky Ïiv˘mi ãástmi z dÛvodÛ vodivosti kapalin nacházejících se uvnitfi. Nebezpeãí vnûj‰ích vlivÛ na elektrická zafiízení Nebezpeãné vnûj‰í vlivy mohou vznikat, napfiíklad pfii ovlivnûní konstrukãních prvkÛ fiídicího a bezpeãnostního systému elektrostatick˘m vysokonapûÈov˘m zafiízením,

Pfiedpis âSN EN 12215, ãl. 4

leden 2008




kdy mÛÏe vzniknout nebezpeãné selhání (napfiíklad zkrat v elektronick˘ch bezpeãnostních obvodech, pfiístupov˘ch ochrann˘ch zafiízeních, v˘straÏn˘ch jednotkách). Tepelná nebezpeãí Popálení a opafiení mÛÏe vznikat, napfiíklad pfii: – dotyku s hork˘mi povrchy v pracovních a nebo dopravních prostorech; – poÏáru nebo v˘buchu – vyzafiování ze zdrojÛ tepla; – neoãekávaném vystfiiknutí hork˘ch kapalin. Nebezpeãí vytváfiená hlukem Nebezpeãné úrovnû hluku mohou vznikat napfiíklad emisí hluku z ãerpadel, manipulaãních zafiízení, zafiízení na stlaãen˘ vzduch (motory, ventily, atd.). Hluk mÛÏe zpÛsobit po‰kození sluchu a nehody v dÛsledku ru‰eni slovní komunikace a vnímání akustick˘ch v˘straÏn˘ch signalizací, mimo-sluchov˘ch vlivÛ, ‰okov˘ch reakci. Nebezpeãí od nebezpeãn˘ch látek Dále uvedená nebezpeãí se vztahují k podmínkám pfii otevfien˘ch vanách, únik, rozlití a vystfiíknutí hmot z naná‰ecího stroje: – pfii styku a/nebo vstfiebání nebezpeãn˘ch kapalin (organick˘ch tekut˘ch nátûrov˘ch hmot, rozpou‰tûdel, apod.) zpÛsobujících po‰kození kÛÏe a oãí, zánûty kÛÏe nebo alergie: napfiíklad vystfiíknutí pfii uvolnûní (vysmeknutí) v˘robku; – pfii vdechnutí nebezpeãn˘ch látek, uvolÀovan˘ch z organick˘ch tekut˘ch nátûrov˘ch hmot; – pfii vdechnutí toxick˘ch plynÛ, unikajících z pfiímotopn˘ch zafiízení pro ohfiev vzduchu (topn˘ch plynÛ, plynn˘ch spalin); – pfii styku s nebezpeãnou pûnou nebo pfii vdechnutí nebezpeãn˘ch plynÛ a par vytváfien˘ch automatick˘m poÏárním hasícím zafiízením. Nebezpeãí poÏáru a v˘buchu Nebezpeãí poÏáru Toto nebezpeãí mÛÏe vznikat, napfiíklad od: – hofilav˘ch nátûrov˘ch hmot obsaÏen˘ch ve vanû; – usazen˘ch hofilav˘ch látek v odkapávacím prostoru; – hofilav˘ch nátûrov˘ch hmot nebo rozpou‰tûdel obsaÏen˘ch v pomocn˘ch systémech; usazen˘ch hofilav˘ch látek na závûsech; – hofilav˘ch kapalin, které vytékají do stroje v dÛsledku poruchy nebo netûsnosti pruÏn˘ch potrubí. Pfiíklady zdrojÛ iniciace jsou: – ‰patné pouÏití zafiízení a mechanické/elektrické vady (napfi. ventilátory, manipulaãní zafiízení, horké povrchy, pfiehfiátí, elektrostatické v˘boje); – údrÏbáfiské práce vyÏadující pouÏití fiezací nebo svafiovací nástroje, uvolÀující energii mohou také zpÛsobit hofiení; – dále mÛÏe b˘t vznícení zpÛsobeno jiskrami nad vanou s obsahem hofilav˘ch organick˘ch tekut˘ch nátûrov˘ch hmot.V sousedících prostorech existuje nebezpeãí, pokud mohou pouÏité látky vytváfiet podmínky pro rychlé ‰ífiení poÏáru. Pfii pouÏití nátûrov˘ch hmot na bázi vody nevzniká nebezpeãí poÏáru Nebezpeãí v˘buchu Toto nebezpeãí mÛÏe vznikat, pokud koncentrace hofilav˘ch látek ve vzduchu pfiekroãí dolní mez v˘bu‰nosti (LEL) a pokud je pfiítomen úãinn˘ zdroj iniciace. Pfiíklady hofilav˘ch látek, které vytváfiejí koncentrace nad normálními hodnotami: – odpafiování hofilav˘ch par z povrchu kapaliny obsaÏené ve vanû a/nebo natfien˘ch v˘robkÛ; – plyny z hofiení v topn˘ch systémech; – plyny uvolÀované z usazenin; – hofilavé topné plyny; – páry rozpou‰tûdel z jak˘chkoliv únikÛ z po‰kozeného potrubí nebo armatur alnebo bûhem pfiidáváni; páry rozpou‰tûdel z ãisticích kapalin. Pfiíklady zdrojÛ iniciace jsou: – horké povrchy (napfi. topné systémy, elektrická zafiízení); – topné systémy; – jiskry vytváfiené mechanickou energii (napfi. ventilátory, dopravníky); – elektrostatické v˘boje; – elektrické jiskry; – svafiování a jiné zdroje tepelné energie pouÏívané pfii údrÏbû a ãi‰tûni.

leden 2008



10 11 12 13 14 15 16

Nebezpeãí zpÛsobená poruchou dodávky energie Tato nebezpeãí mohou vznikat pfii: – poru‰e vûtrání (vedoucí ke zv˘‰ení koncentrace hofilav˘ch nebo nebezpeãn˘ch par); – poru‰e, selhání fiídicího systému a bezpeãnostních obvodÛ; – poru‰e svûtelné v˘straÏné signalizace a nouzového osvûtlení (únikov˘ch cest). Nebezpeãí zpÛsobená selháním fiídicího systému Tato nebezpeãí mohou vést k: – pfieru‰ení nuceného vûtrání – zv˘‰ené emisi par v pfiípadû sníÏení nebo ztráty chladící kapacity – nedovolené teplotû v dÛsledku poruchy zafiízení pro hlídání maximální teploty Spoje podlahov˘ch ro‰tÛ bez v˘stupkÛ nebo prohlubenin Podlaha stfiíkací kabiny a v‰ech chodbiãek protiskluzová Pracovní kanály osvûtleny Stfiíkací kabina osvûtlena min.600 lx V‰echna elektrická zafiízení pro vypnutí napájení uzamykatelná Elektrická zafiízení chránûna proti vnûj‰ím mechanick˘m vlivÛm V‰echny mechanické vodivé ãásti uzemnûny Ochrana proti popálení pfii styku se snadno pfiístupn˘mi velmi hork˘mi povrchy zaji‰tûna izolací nebo kryty Stfiíkací kabiny vybaveny svûtelnou signalizací a nouzov˘m osvûtlením Pracovní kanály mají hloubku 1,4 m a ‰ífiku 0,8 m Návod k pouÏívání k dispozici Plán preventivní údrÏby dodrÏován Nápravná údrÏba provádûna kvalifikovanou osobou Stfiíkací kabina pfiedepsan˘m zpÛsobem oznaãena Nebezpeãné zóny v prostorech s nebezpeãím v˘buchu

17

Stanovení koncentrace hofilav˘ch rozpou‰tûdel ve vztahu k LEL (dolní mez v˘bu‰nosti)

18

Postup pro mûfiení hluku

19

Mûfiení rychlosti vzduchu

20

Odkazy na národní pfiípustné nejvy‰‰í koncentrace expozice

21

V˘kresy t˘kající se klasifikace stfiíkacích kabin

2 3 4 5 6 7 8 9

22

Míchací stroje pro pouÏití v autolakovnách Seznam v˘znamn˘ch nebezpeãí Mechanická nebezpeãí. Nebezpeãí rozdrceni, stfiihu, navinuti, vtaÏeni nebo zachyceni Tato nebezpeãí mohou vznikat od: – fyzického styku s pevn˘mi a pohybliv˘mi ãástmi míchacího stroje jako jsou: pohonné jednotky; hfiídele; míchací zafiízení a/nebo míchadla; vibrující nebo tfiepané zásobníky; – nedostateãn˘ch bezpeãnostních vzdáleností; – nestability pfiemístiteln˘ch míchacích strojÛ, z dÛvodu pfieklopeni nebo pohybu. Tato nebezpeãí mohou vznikat pfii neoãekávaném zapnutí v dÛsledku naprogramovan˘ch cyklÛ míchacího stroje. Nebezpeãí vystfiíknuti vysokotlaké kapaliny Tato nebezpeãí mohou vznikat od: – úniku tekuté nátûrové hmoty pod tlakem nebo stlaãeného vzduchu; – prasknutí krytu, potrubí nebo spojÛ v dÛsledku poruchy, prasknutí, vibrací, koroze.

âSN EN 12215, ãl. 5.2.4 âSN EN 12215, ãl. 5.2.4 âSN EN 12215, ãl. 5.2.4 âSN EN 12215, ãl. 5.2.4 âSN EN 12215, ãl. 5.3.1 âSN EN 12215, ãl. 5.3.2 âSN EN 12215, ãl. 5.3.2 âSN EN 12215, ãl. 5.4 âSN EN 12215, ãl. 5.8 âSN EN 12215, ãl. 5.8 âSN EN 12215, ãl. 7.2 âSN EN 12215, ãl. 7.2.3 a âSN EN 12215, ãl. 7.2.3 b âSN EN 12215, ãl. 7.3 âSN EN 12215, pfiíl. A (informativní) âSN EN 12215, pfiíl. B (normativní) âSN EN 12215, pfiíl. C (normativní) âSN EN 12215, pfiíl. D (normativní) âSN EN 12215, pfiíl. F (informativní) âSN EN 12215, pfiíl. G (informativní) âSN EN 12757 – 1, ãl. 4

leden 2008




23

Ztráta stability (míchacího stroje nebo jeho ãásti) Tato nebezpeãí mohou vznikat od: – nesprávného umístûní míchacího stroje; – pfietíÏení; – pfieplnûni. Elektrická nebezpeãí Úraz elektrick˘m proudem (pfii pfiímém nebo nepfiímém dotyku) Toto nebezpeãí mÛÏe vznikat, napfiíklad pfii doteku: – elektricky Ïiv˘ch ãástí, které nejsou izolovány z provozních dÛvodu; – vodiv˘ch ãástí, které nemají za normálního provozu nebezpeãné napûtí, které v‰ak mohou b˘t nebezpeãné pfii poru‰e; – elektricky Ïiv˘ch ãástí, pokud je izolace po‰kozena stykem s rozpou‰tûdly nebo mechanick˘mi ãástmi. Nebezpeãí vnûj‰ích vlivÛ na elektrická zafiízení Toto nebezpeãí mÛÏe vznikat, napfiíklad pfii ovlivnûní konstrukãních prvkÛ fiídicího bezpeãnostního systému elektromagnetick˘m vysokonapûÈov˘m zafiízením, kdy mÛÏe vzniknout nebezpeãné selhání, napfiíklad zkrat v elektronick˘ch bezpeãnostních obvodech, zábranách proti vstupu, v˘straÏn˘ch jednotkách. Nebezpeãí vytváfiená hlukem Nebezpeãné úrovnû hluku mohou vznikat napfiíklad emisí hluku z ãerpadel, manipulaãních zafiízeni, zafiízení na stlaãen˘ vzduch (motory, ventily, atd.) pfii zpracovávání nátûrov˘ch a/nebo pomocn˘ch hmot v míchacím stroji. Hluk mÛÏe zpÛsobit po‰kození sluchu a nehody obsluhy stroje nebo osob pracujících v blízkosti v dÛsledku ru‰ení slovní komunikace a vnímání akustick˘ch v˘straÏn˘ch signalizací, mimosluchov˘ch vlivÛ, ‰okov˘ch reakcí. Nebezpeãí od nebezpeãn˘ch látek Nebezpeãí pfii styku a/nebo vstfiebání nebezpeãn˘ch látek Toto nebezpeãí mÛÏe vznikat pfii styku a/nebo vstfiebání organick˘ch tekut˘ch nátûrov˘ch hmot, rozpou‰tûdel, ãisticích látek zpÛsobujících po‰kozeni kÛÏe a oãí, zánûty kÛÏe nebo alergie. Nebezpeãí od inhalace nebezpeãn˘ch látek Toto nebezpeãí mÛÏe vznikat pfii vdechnutí aerosolÛ nebo par rozpou‰tûdel, uvolÀovan˘ch z organick˘ch tekut˘ch nátûrov˘ch hmot. Nebezpeãí poÏáru a v˘buchu od nátûrov˘ch a/nebo pomocn˘ch hmot, pouÏívan˘ch v míchacích strojích Tato nebezpeãí vytváfií hofilavé nátûrové a/nebo pomocné hmoty ve formû par, suspenze jemn˘ch kapiãek a/nebo v˘bu‰n˘ch smûsí spoleãnû se zdroji vznícení. Pfiíklady hofilav˘ch látek, které vytváfiejí vy‰‰í koncentrace neÏ v normálním provozu jsou: – nedovolené pracovní teploty, vedoucí k tvorbû hofilav˘ch par; – poruchy hadic, potrubí a/nebo armatur vedoucí k úniku hofilav˘ch látek; – samovznícení vznikající chemickou reakcí mezi rÛzn˘mi typy tekut˘ch nátûrov˘ch hmot. Pfiíklady zdrojÛ iniciace jsou: – horké povrchy napfi. topn˘ch a/nebo elektrick˘ch zafiízeni; – jiskry vytvofiené mechanickou energií, napfi. ventilátory, tfiásadly; – elektrostatické v˘boje; – elektrické jiskry; – svafiování a jiné zdroje tepelné energie pouÏívané pfii údrÏbû a ãi‰tûní. Nebezpeãí zpÛsobená poruchou dodávky energie Tato nebezpeãí mohou vznikat pfii: – poru‰e, selhání fiídícího systému (neoãekávané spu‰tûni, porucha topného systému); poru‰e nuceného vûtrání, je-Ii pouÏito; – neoãekávaném vystfiíknutí nátûrové hmoty; – chybûjících zábranách; – chybûjících displejích a v˘straÏn˘ch varováních. Nebezpeãí zpÛsobená selháním fiídicího systému Tato nebezpeãí mohou vést k: – hromadûní par v dÛsledku poruchy nuceného vûtrání; – neoãekávanému pfieteãení. Zásobník nátûrové hmoty zaji‰tûn proti protáãení pfii míchání pevn˘m stojanem nebo zafiízením pro uchycení zásobníku

leden 2008

âSN EN 12757 – 1, ãl. 5.2.1



24

33 34 35 36 37 38 39 40

Míchací stroje vybaveny odvádûcím zafiízením pro bezpeãné vypou‰tûní zbytkového tlaku (ventilem s usmûrÀovaãem) Elektrická zafiízení chránûna proti vnûj‰ím mechanick˘m vlivÛm V‰echny mechanické vodivé ãásti uzemnûny Hadice v tlakov˘ch ãástech míchacích strojÛ prÛkaznû ovûfiovány uÏivatelem 1 x za 3 roky UÏivatel má k dispozici návod k pouÏití Na stroji nápis „Zákaz koufiení v okruhu 5m kolem míchacího stroje“ Jsou dodrÏovány v˘strahy pro pouÏití otevfien˘ch ohÀÛ, pfiedmûtÛ s hork˘mi nebo zápaln˘mi povrchy, zafiízením nebo ãástem, schopn˘m vytváfiet jiskry v míchacím stroji nebo jeho okolí Jsou dodrÏovány v˘strahy pro pouÏití halogenov˘ch produktÛ pro ãi‰tûní Jsou dodrÏovány v˘strahy pro pouÏití ãistících látek s bodem vzplanutí o ménû neÏ 15 °C nad teplotou okolí UÏivatel pouÏívá míchací stroj jen v dobfie vûtraném prostoru Stlaãen˘ vzduch není nasmûrován proti osobám UÏivatel má k dispozici diagram údrÏbáfisk˘ch prací UÏivatel má k dispozici informace t˘kající se dopravy, manipulace a instalace K dispozici informace t˘kající se pouÏití míchacích strojÛ Informace t˘kající se údrÏby míchacích strojÛ uÏivateli k dispozici Míchací stroj jasnû a trvanlivû oznaãen Vztah mezi kategoriemi a zónami

41

PoÏadavky na prevenci proti v˘buchu pro míchací stroje pro autolakovny

42

Odkazy na národní pfiípustné nejvy‰‰í expoziãní limity

25 26 27 28 29 30

31 32

43

âSN EN 12757 – 1, ãl. 5.2.2.1 âSN EN 12757 – 1, ãl. 5.3.3 âSN EN 12757 – 1, ãl. 5.3.2 âSN EN 12757 – 1, ãl. 6.2.2 âSN EN 12757 – 1, ãl. 7.2 âSN EN 12757 – 1, ãl. 7.2.2 âSN EN 12757 – 1, ãl. 7.2.2

âSN EN 12757 – 1, ãl. 7.2.2 âSN EN 12757 – 1, ãl. 7.2.2 âSN EN 12757 – 1, ãl. 7.2.2 âSN EN 12757 – 1, ãl. 7.2.2 âSN EN 12757 – 1, ãl. 7.2.2 âSN EN 12757 – 1, ãl. 7.2.3 âSN EN 12757 – 1, ãl. 7.2.4 âSN EN 12757 – 1, ãl. 7.2.5 âSN EN 12757 – 1, ãl. 7.3 âSN EN 12757 – 1, pfiíloha A (informativní) âSN EN 12757 – 1, pfiíloha B (informativní) âSN EN 12757 – 1, pfiíloha C (informativní)

Stroje pro máãecí a elektroforetické naná‰ení organick˘ch tekut˘ch nátûrov˘ch hmot Seznam v˘znamn˘ch nebezpeãí âSN EN 12581 – ãl. 4 Mechanická nebezpeãí Nebezpeãí stfiihu, rozdrceni, pofiezáni, vtaÏeni, nárazu Tato nebezpeãí mohou vznikat od mechanick˘ch styãn˘ch ploch dále uveden˘ch zafiízení, pfiedev‰ím v prá‰kové stfiíkací kabinû: – systémÛ pro manipulaci s v˘robky (napfi. nebezpeãí od míst nábûhÛ); – ventilátoru a automaticky nastavovan˘ch klapek (napfi. poranûní zpÛsobené dobûhem lopatek ventilátoru); – dvefií a vrat s pohony; – automatick˘ch zafiízení nebo systémÛ (napfi.manipulátor, rozpra‰ovací a stfiíkací systémy a otoãné stoly s pohonem pro v˘robky). Nebezpeãí uzavfieni obsluhy Tato nebezpeãí mohou vznikat, napfiíklad: – pokud pfiekáÏky nebo zábrany mohou bránit rychlému odchodu z prá‰kové stfiíkací kabiny v pfiípadû mechanické poruchy nebo poÏáru; – pfii náhodném v˘znamném sníÏení tlaku uvnitfi uzavfiené stfiíkací kabiny (tj. pfiekáÏkou v pfiívodu vzduchu), schopném zpÛsobit zv˘‰ení sily pro otevfiení dvefií nad lidské moÏnosti. Nebezpeãí uklouznuti, zakopnuti a pádu pracovníkÛ Tato nebezpeãí mohou vznikat napfiíklad na chodbiãkách, plo‰inách. Ïebfiících, schodi‰tích, na ro‰tech a v kanálech, patfiících k prá‰kové stfiíkací kabinû. Tato nebezpeãí se mohou zvy‰ovat jako dÛsledek ‰patného osvûtlení. Elektrická nebezpeãí Úraz elektrick˘m proudem (pfii pfiímém nebo nepfiímém dotyku) Tato nebezpeãí mohou vznikat, napfiíklad pfii doteku: elektricky Ïiv˘ch ãástí, které nejsou izolovány z provozních dÛvodÛ; – vodiv˘ch ãástí, které za normálního provozu nemají nebezpeãné napûtí, av‰ak v pfiípadû poruchy toto nebezpeãí mÛÏe vznikat;

leden 2008




– elektricky Ïiv˘ch ãásti, u kter˘ch je izolace nedostateãná nebo po‰kozena mechanick˘mi vlivy. ·patné uzemnûni Tato nebezpeãí mohou vznikat, napfiíklad: – pfii vadném pospojováni se systémem ochranného uzemnûni; – je-Ii odpor uzemnûni pfiíli‰ vysok˘. Elektromagnetické vlivy Tato nebezpeãí mohou vznikat, napfiíklad pokud ovlivnûni konstrukãních prvkÛ ovládacích a bezpeãnostních systémÛ vlivem elektrostatick˘ch vysokonapûÈov˘ch zafiízení mÛÏe zpÛsobit nebezpeãné selhání (napfi. zkrat obvodÛ v elektronick˘ch bezpeãnostních obvodech, ochranách na vstupech, v˘straÏné jednotce). Elektrostatické jevy Nebezpeãné elektrostatické v˘boje mohou vznikat napfiíklad z neuzemnûn˘ch vodiv˘ch ãástí nebo velk˘ch nevodiv˘ch povrchÛ, pokud jsou ve styku s vodiv˘mi materiály. Nebezpeãí vytváfiená hlukem Tato nebezpeãí mohou vznikat uvnitfi i vnû prá‰kov˘ch stfiíkacích kabin. Jsou vytváfiena hlukem, vznikajícím napfiíklad od: – ventilátoru; – vysoké rychlosti vzduchu v potrubí a pfiíslu‰enství; – systémÛ pracujících se stlaãen˘m vzduchem (hluk vytváfien˘ zafiízením pro zpûtné ofukováni filtrÛ apod.). Nebezpeãí od nebezpeãn˘ch látek Nebezpeãí vznikající pfii styku s prá‰kovou nátûrovou hmotou Tato nebezpeãí mohou vznikat pfii styku s prá‰kovou nátûrovou hmotou, zpÛsobuji alergické podráÏdûní kÛÏe nebo zánûty kÛÏe.

44 45 46 47

Nebezpeãí od vdechnutí prá‰kové nátûrové hmoty Tato nebezpeãí mohou vznikat pfii vdechnuti prá‰kové nátûrové hmoty, zpÛsobující po‰kození d˘chacího traktu. Nebezpeãí poÏáru a v˘buchu Tato nebezpeãí mohou vznikat, pokud dojde ke vznícení mraku prá‰kové nátûrové hmoty (vytváfiené stfiíkacím zafiízením nebo rozvífiením usazenin nebo jin˘m zpÛsobem). Vznik poÏáru a v˘buchu je moÏn˘, pokud jsou pfiítomny úãinné iniciaãní zdroje a pokud koncentrace prá‰kové nátûrové hmoty ve vzduchu pfiekroãí dolní mez v˘bu‰nosti (LEL). Pfiíklady iniciaãních zdrojÛ jsou: – elektrostatické v˘boje; – elektrické jiskry; – horké povrchy; – jiskry vytváfiené mechanickou energii; – zdroje tepelné energie, pouÏívané pfii opraváfisk˘ch praclch; – plameny pfienesené nucen˘m vûtráním do systému pro odluãování prá‰ku. LEL mÛÏe b˘t pfiekroãena napfiíklad: pokud dojde k poru‰e nuceného vûtráni v prá‰kové stfiíkací kabinû; pokud dojde k rozvífiení usazené prá‰kové nátûrové hmoty do prá‰kové stfiíkací kabiny; v systému pro odluãování prá‰ku bûhem automatického ãi‰tûni filtru. Nebezpeãí zpÛsobená poruchou dodávky energie a selháním ovládacího systému. Porucha dodávky energie mÛÏe vést ke: – sníÏení rychlosti vûtrání; – neoãekávanému vyfiazení ovládacích zafiízení; – zv˘‰ení koncentrace prá‰ku; – sníÏení rychlosti recirkulaãního vûtrání; – v˘padku osvûtlení. Porucha nebo selhání systému (neoãekávané spu‰tûní, zablokování) mÛÏe vést ke: – zv˘‰ení koncentrace prá‰ku; – nesprávné posloupnosti základních ovládacích funkcí. Kryty nemají Ïádné otvory pro naváÏení materiálu(napfi.v˘robkÛ) Minimální ‰ífika 800 mm a v˘‰ka 2000 mm dvefií urãen˘ch pro obsluhu Spoje podlahov˘ch ro‰tÛ bez v˘stupkÛ nebo prohlubenin Podlaha stfiíkací kabiny a v‰ech chodbiãek protiskluzová

leden 2008

âSN EN 12581 – ãl. 5.2.1 âSN EN 12581 – ãl. 5.2.3 âSN EN 12581 – ãl. 5.2.4 âSN EN 12581 – ãl. 5.2.4



48

61

Vrch vany alespoÀ 1,1 m nad úrovní chodníku pro obsluhu, pokud jsou proti pádu do vany ze sousedního chodníku pouÏity boãnice Elektrická zafiízení chránûna proti vnûj‰ím mechanick˘m vlivÛm Ochrana proti popálení pfii styku se snadno pfiístupn˘mi velmi hork˘mi povrchy zaji‰tûna izolací nebo kryty Ovládaãe nouzového ovládacího zafiízení instalovány alespoÀ na kaÏdém ovládacím stanovi‰ti Není moÏné obnovit provoz bez resetování nouzového vypínaãe UÏivatel má k dispozici návod k pouÏití K dispozici údaje o ochrann˘ch opatfieních proti v˘buchu a poÏáru bûhem ãi‰tûní, údrÏby a manipulace s usazen˘mi zbytky z procesÛ Na stroji a na v‰ech vchodov˘ch dvefiích do stroje nápis „Zákaz koufiení“ Jsou dodrÏovány v˘strahy pro pouÏití otevfien˘ch ohÀÛ, pfiedmûtÛ s hork˘mi nebo zápaln˘mi povrchy, zafiízením nebo ãástem, schopn˘m vytváfiet jiskry uvnitfi máãecího nebo elektroforetického naná‰ecího stroje nebo v jeho okolí Jsou dodrÏovány v˘strahy pro pouÏití halogenov˘ch produktÛ pro ãi‰tûní uvnitfi máãecího nebo elektroforetického naná‰ecího stroje Jsou dodrÏovány v˘strahy proti jakémukoliv skladování hofilav˘ch látek nebo jin˘ch prázdn˘ch obalÛ nebo jak˘chkoliv jin˘ch materiálÛ, které byly ve styku s tûmito látkami (hadry, papíry atd.) v máãecím nebo elektroforetickém naná‰ecím stroji a pfiede dvefimi Obsluha seznámena s návodem pro obsluhu a zacviãena UÏivatel má k dispozici informace t˘kající se pouÏití máãecího nebo elektroforetického naná‰ecího stroje Informace t˘kající se údrÏby a oprav míchacích strojÛ uÏivateli k dispozici

62 63

Máãecí nebo elektroforetick˘ naná‰ecí stroj jasnû a trvanlivû oznaãen Nebezpeãné zóny v prostorech s nebezpeãím v˘buchu

64

Stanovení koncentrace hofilav˘ch rozpou‰tûdel ve vztahu k LEL (dolní mez v˘bu‰nosti)

65

Diagramy t˘kající se zafiazování máãecích a elektroforetick˘ch naná‰ecích strojÛ

66

Národní pfiípustné nejvy‰‰í expoziãní limity

49 50 51 52 53 54 55 56

57 58

59 60

67

âSN EN 12581 – ãl. 5.2.4 âSN EN 12581 – ãl. 5.3.2 âSN EN 12581 – ãl. 5.4.2 âSN EN 12581 – ãl. 5.6.2.6.3 âSN EN 12581 – ãl. 5.6.2.6.3 âSN EN 12581 – ãl. 7.2 âSN EN 12581 – ãl. 7.2 âSN EN 12581 – ãl. 7.2.1 âSN EN 12581 – ãl. 7.2.1

âSN EN 12581 – ãl. 7.2.1 âSN EN 12581 – ãl. 7.2.1

âSN EN 12581 – ãl. 7.2.1 âSN EN 12581 – ãl. 7.2.2 âSN EN 12581 – ãl. 7.2.3 a), b) âSN EN 12581 – ãl. 7.3 âSN EN 12581 – ãl. 7.3, pfiíl. A (normativní âSN EN 12581 – ãl. 7.3, pfiíl. B (normativní) âSN EN 12581 – ãl. 7.3, pfiíl. C (informativní) âSN EN 12581 – ãl. 7.3, pfiíl. E (informativní)

Stfiíkací kabiny pro naná‰ení organick˘ch prá‰kov˘ch nátûrov˘ch hmot Seznam v˘znamn˘ch nebezpeãí âSN EN 12981, ãl. 4 Mechanická nebezpeãí Nebezpeãí stfiihu, rozdrceni, pofiezáni, vtaÏeni, nárazu Tato nebezpeãí mohou vznikat od mechanick˘ch styãn˘ch ploch dále uveden˘ch zafiízení, pfiedev‰ím v prá‰kové stfiíkací kabinû: – systémÛ pro manipulaci s v˘robky (napfi. nebezpeãí od míst nábûhÛ); – ventilátoru a automaticky nastavovan˘ch klapek (napfi. poranûní zpÛsobené dobûhem lopatek ventilátoru); – dvefií a vrat s pohony; – automatick˘ch zafiízení nebo systémÛ (napfi.manipulátor, rozpra‰ovací a stfiíkací systémy a otoãné stoly s pohonem pro v˘robky). Nebezpeãí uzavfieni obsluhy Tato nebezpeãí mohou vznikat, napfiíklad: – pokud pfiekáÏky nebo zábrany mohou bránit rychlému odchodu z prá‰kové stfiíkací kabiny v pfiípadû mechanické poruchy nebo poÏáru; – pfii náhodném v˘znamném sníÏení tlaku uvnitfi uzavfiené stfiíkací kabiny (tj.pfiekáÏkou v pfiívodu vzduchu), schopném zpÛsobit zv˘‰ení sily pro otevfiení dvefií nad lidské moÏnosti. Nebezpeãí uklouznuti, zakopnuti a pádu pracovníkÛ Tato nebezpeãí mohou vznikat napfiíklad na chodbiãkách, plo‰inách. Ïebfiících, schodi‰tích, na ro‰tech a v kanálech, patfiících k prá‰kové stfiíkací kabinû. leden 2008




Tato nebezpeãí se mohou zvy‰ovat jako dÛsledek ‰patného osvûtlení. Elektrická nebezpeãí Úraz elektrick˘m proudem (pfii pfiímém nebo nepfiímém dotyku) Tato nebezpeãí mohou vznikat, napfiíklad pfii doteku: elektricky Ïiv˘ch ãástí, které nejsou izolovány z provozních dÛvodÛ; – vodiv˘ch ãástí, které za normálního provozu nemají nebezpeãné napûtí, av‰ak v pfiípadû poruchy toto nebezpeãí mÛÏe vznikat; – elektricky Ïiv˘ch ãásti, u kter˘ch je izolace nedostateãná nebo po‰kozena mechanick˘mi vlivy. ·patné uzemnûni Tato nebezpeãí mohou vznikat, napfiíklad: – pfii vadném pospojováni se systémem ochranného uzemnûni; – je-Ii odpor uzemnûni pfiíli‰ vysok˘. Elektromagnetické vlivy Tato nebezpeãí mohou vznikat, napfiíklad pokud ovlivnûni konstrukãních prvkÛ ovládacích a bezpeãnostních systémÛ vlivem elektrostatick˘ch vysokonapûÈov˘ch zafiízení mÛÏe zpÛsobit nebezpeãné selhání (napfi. zkrat obvodÛ v elektronick˘ch bezpeãnostních obvodech, ochranách na vstupech, v˘straÏné jednotce). Elektrostatické jevy Nebezpeãné elektrostatické v˘boje mohou vznikat napfiíklad z neuzemnûn˘ch vodiv˘ch ãástí nebo velk˘ch nevodiv˘ch povrchÛ, pokud jsou ve styku s vodiv˘mi materiály. Nebezpeãí vytváfiená hlukem Tato nebezpeãí mohou vznikat uvnitfi i vnû prá‰kov˘ch stfiíkacích kabin. Jsou vytváfiena hlukem, vznikajícím napfiíklad od: – ventilátoru; – vysoké rychlosti vzduchu v potrubí a pfiíslu‰enství; – systémÛ pracujících se stlaãen˘m vzduchem (hluk vytváfien˘ zafiízením pro zpûtné ofukováni filtrÛ apod.). Nebezpeãí od nebezpeãn˘ch látek Nebezpeãí vznikající pfii styku s prá‰kovou nátûrovou hmotou Tato nebezpeãí mohou vznikat pfii styku s prá‰kovou nátûrovou hmotou, zpÛsobuji alergické podráÏdûní kÛÏe nebo zánûty kÛÏe. Nebezpeãí od vdechnutí prá‰kové nátûrové hmoty Tato nebezpeãí mohou vznikat pfii vdechnuti prá‰kové nátûrové hmoty, zpÛsobující po‰kození d˘chacího traktu. Nebezpeãí poÏáru a v˘buchu Tato nebezpeãí mohou vznikat, pokud dojde ke vznícení mraku prá‰kové nátûrové hmoty (vytváfiené stfiíkacím zafiízením nebo rozvífiením usazenin nebo jin˘m zpÛsobem). Vznik poÏáru a v˘buchu je moÏn˘, pokud jsou pfiítomny úãinné iniciaãní zdroje a pokud koncentrace prá‰kové nátûrové hmoty ve vzduchu pfiekroãí dolní mez v˘bu‰nosti (LEL). Pfiíklady iniciaãních zdrojÛ jsou: – elektrostatické v˘boje; – elektrické jiskry; – horké povrchy; – jiskry vytváfiené mechanickou energii; – zdroje tepelné energie, pouÏívané pfii opraváfisk˘ch praclch; – plameny pfienesené nucen˘m vûtráním do systému pro odluãování prá‰ku. LEL mÛÏe b˘t pfiekroãena napfiíklad: pokud dojde k poru‰e nuceného vûtráni v prá‰kové stfiíkací kabinû; pokud dojde k rozvífiení usazené prá‰kové nátûrové hmoty do prá‰kové stfiíkací kabiny; v systému pro odluãování prá‰ku bûhem automatického ãi‰tûni filtru. Nebezpeãí zpÛsobená poruchou dodávky energie a selháním ovládacího systému. Porucha dodávky energie mÛÏe vést ke: – sníÏení rychlosti vûtrání; – neoãekávanému vyfiazení ovládacích zafiízení; – zv˘‰ení koncentrace prá‰ku; – sníÏení rychlosti recirkulaãního vûtrání; – v˘padku osvûtlení. Porucha nebo selhání systému (neoãekávané spu‰tûní, zablokování) mÛÏe vést ke: – zv˘‰ení koncentrace prá‰ku; – nesprávné posloupnosti základních ovládacích funkcí.

leden 2008



68 69

86 87 88 89 90 91 92

Místa nábûhÛ na válcích, bubnech, váleãcích a podobn˘ch ãástech chránûna Vzdálenost mezi podlahou a dolním okrajem ohrazení maximálnû 200 mm a mezi podlahou a horním okrajem 1,4 m Kryty a dvefie umoÏÀující pfiístup k pohybujícím se ãástem, které se musí ãasto otevírat, chránûny blokováním na nebezpeãn˘ pohyb Havarijní stop ovládaã umístûn na hlavním ovládacím panelu Obsluha prá‰kové stfiíkací kabiny nemusí ke dvefiím ujít více neÏ 10 m Dvefie prá‰kové stfiíkací kabiny – minimální ‰ífika 800 mm a v˘‰ka 2000 mm Je-li délka prá‰kové stfiíkací kabiny del‰í neÏ 5m,kabina vybavena druh˘mi dvefimi Jsou-li trvale otevfiené otvory pro zaváÏení v˘robku pouÏívány zároveÀ jako vstup pro osoby, na kaÏdé stranû mezera alespoÀ o 800 mm vût‰í, neÏ jsou rozmûry nejvût‰ího stfiíkaného v˘robku Spoje podlahov˘ch ro‰tÛ bez v˘stupkÛ nebo prohlubenin Podlaha stfiíkací kabiny a v‰ech chodbiãek protiskluzová Stfiíkací kabina osvûtlena min.600 lx Elektrická zafiízení chránûna proti vnûj‰ím mechanick˘m vlivÛm V‰echny mechanické vodivé ãásti uzemnûny UÏivatel má k dispozici návod k pouÏití Jsou dodrÏovány v˘strahy proti pouÏití otevfieného plamene, Ïhav˘ch pfiedmûtÛ, zafiízení nebo pfiedmûtÛ schopn˘ch vytváfiet jiskry (náfiadí, zafiízení apod.) uvnitfi prá‰kové stfiíkací kabiny Na v‰ech vstupních dvefiích do prá‰kové stfiíkací kabiny umístûn plakát „Zákaz koufiení“ Jsou dodrÏovány v˘strahy proti pouÏití organick˘ch rozpou‰tûdel pro ãi‰tûní uvnitfi prá‰kové stfiíkací kabiny Jsou dodrÏovány v˘strahy proti jakémukoliv skladování prá‰kové nátûrové hmoty uvnitfi prá‰kové stfiíkací kabiny nebo pfied jak˘mikoliv dvefimi Obsluha kvalifikovaná, pro‰kolena,vycviãena a seznámena s návodem k pouÏití Obsluha pouÏívá osobní ochranné pracovní prostfiedky, poskytnuté uÏivatelem Obsluze jsou dostupné ruãní hasící pfiístroje UÏivatel poskytl obsluze antistatickou obuv UÏivatel vypracoval plán údrÏby stfiíkací stanice Stfiíkací kabina jasnû a trvanlivû oznaãena pfiedepsan˘m zpÛsobem Zobrazení odpovídajících nebezpeãn˘ch zón v prostorech s nebezpeãím v˘buchu

93

Stanovení koncentrace hofilavé prá‰kové nátûrové hmoty ve vztahu k LEL

94


95

Zobrazení odpovídajícího zafiazení prá‰kov˘ch stfiíkacích kabin

96

Odkazy na národní pfiípustné nejvy‰‰í expoziãní limity

70 71 72 73 74 75

76 77 78 79 80 81 82

83 84 85

97

Kombinované stfiíkací kabiny Seznam v˘znamn˘ch nebezpeãí Mechanická nebezpeãí Nebezpeãí stfiihu, rozdrcení a vtaÏení Tato nebezpeãí mohou vznikat od: – neoãekávaného zapnuti dopravníku (pfii plnûni kombinované kabiny); – ventilátoru (napfi. poranûni zpÛsobené dobûhem lopatek ventilátoru) a ventilÛ pro v˘mûnu vzduchu pro kombinované kabiny; – nastavováni klapek (pohonem fiízené klapky); – pohybliv˘ch ãástí kombinované kabiny (napfi. dvefimi, vraty a ochrann˘mi kryty).

âSN EN 12981, ãl. 5.2.1.1 âSN EN 12981, ãl. 5.2.1.3 âSN EN 12981, ãl. 5.2.1.3 âSN EN 12981, ãl. 5.2.1.4 âSN EN 12981, ãl. 5.2.2 âSN EN 12981, ãl. 5.2.2 âSN EN 12981, ãl. 5.2.2 âSN EN 12981, ãl. 5.2.2

âSN EN 12981, ãl. 5.2.3 âSN EN 12981, ãl. 5.2.3 âSN EN 12981, ãl. 5.2.3 âSN EN 12981, ãl. 5.3.2 âSN EN 12981, ãl. 5.3.2 âSN EN 12981, ãl. 7.2.1 âSN EN 12981, ãl. 7.2.1

âSN EN 12981, ãl. 7.2.1 âSN EN 12981, ãl. 7.2.1 âSN EN 12981, ãl. 7.2.1 âSN EN 12981, ãl. 7.2.1 âSN EN 12981, ãl. 7.2.1 âSN EN 12981, ãl. 7.2.1 âSN EN 12981, ãl. 7.2.2 âSN EN 12981, ãl. 7.2.3 âSN EN 12981, ãl. 7.3 âSN EN 12981, pfiíl. A (normativní) âSN EN 12981, pfiíl. B (normativní) âSN EN 12981, pfiíl. C (normativní) âSN EN 12981, pfiíl. D (informativní) âSN EN 12981, pfiíl. F (normativní) âSN EN 13355, ãl. 4

leden 2008




Nebezpeãí uzavfiení obsluhy Tato nebezpeãí mohou vznikat napfiíklad: – pokud pfiekáÏky nebo zábrany mohou bránit rychlému odchodu z kombinované kabiny vãetnû jakéhokoliv pracovního kanálu v pfiípadû mechanické poruchy nebo poÏáru; – pfii náhodném v˘znamném sníÏení tlaku uvnitfi kombinované kabiny (tj. pfiekáÏkou v pfiívodu vzduchu), schopném zpÛsobit: zachyceni dvefií mechanick˘mi deformacemi konstrukce kombinované kabiny; zv˘‰ení sily pro otevfieni dvefií nad lidské moÏnosti. Nebezpeãí uklouznutí a pádu pracovníkÛ Tato nebezpeãí mohou vznikat napfiíklad: – na Ïebfiících, chodbiãkách, plo‰inách nebo schodi‰tích; – na ro‰tech v úrovni podlahy; – na kluzké podlaze. Tato nebezpeãí se mohou zvy‰ovat jako dÛsledek ‰patného osvûtlení. Elektrická nebezpeãí Úraz elektrick˘m proudem (pfii pfiímém nebo nepfiímém dotyku) Tato nebezpeãí mohou vznikat, napfiíklad pfii doteku: – elektricky Ïiv˘ch ãástí, které nejsou izolovány z provozních dÛvodÛ (napfiíklad elektrostatická zafiízeni); – elektricky Ïiv˘ch ãástí, pokud je izolace po‰kozena stykem s rozpou‰tûdly nebo mechanick˘mi prostfiedky. Nebezpeãí vnûj‰ích vlivÛ na elektrická zafiízeni Tato nebezpeãí mohou vznikat, napfiíklad: pfii ovlivnûni konstrukãních prvkÛ fiídícího a bezpeãnostního systému elektrostatick˘m vysokonapûÈov˘m zafiízením, kdy mÛÏe vzniknout nebezpeãné selháni, napfiíklad zkrat v elektronick˘ch bezpeãnostních obvodech, zábranách proti vstupu, v˘straÏn˘ch jednotkách. Tepelná nebezpeãí Tato nebezpeãí mohou vznikat, napfiíklad pfii: – dotyku s hork˘mi povrchy, kter˘ch se lze snadno dotknout. Nebezpeãí vytváfiená hlukem Tato nebezpeãí se vztahuji na kombinované kabiny a mohou vznikat uvnitfi i vnû stfiikaci kabiny. Jsou vytváfiena hlukem vznikajícím napfiíklad od: – ventilátoru; – vysoké rychlosti vzduchu v potrubí a pfiíslu‰enství; – systémÛ mokrého ãi‰tûní vzduchu (praãky); – zafiízeni ovládaného vzduchem (trysky rozpra‰ovacího a stfiíkacího zafiízení, ãerpadla, ventily apod.). Nebezpeãí vytváfiená radiaci Tato nebezpeãí se vztahuji k pouÏiti infraãerveného záfieni (IR), které mÛÏe zpÛsobit: po‰kození oãi; – popáleni. Nebezpeãí od nebezpeãn˘ch látek Pfii styku a/nebo vstfiebáni kapalin (barev, rozpou‰tûdel, hydraulick˘ch nebo teplonosn˘ch kapalin), které jsou nebezpeãné pro zdraví, zpÛsobuji po‰kození kÛÏe nebo oãi nebo zánûty kÛÏe nebo alergie. Pfii vdechnutí aerosolÛ nebo par rozpou‰tûdel, uvolÀovan˘ch z organick˘ch tekut˘ch nátûrov˘ch hmot. Pfii vdechnuti toxick˘ch plynÛ unikajících z topn˘ch zafiízení (napfi. topn˘ch plynÛ a plynn˘ch spalin). Pfii vdechnuti nebezpeãn˘ch plynÛ a par vytváfien˘ch automatick˘m hasicim zafiízením. Nebezpeãí poÏáru a v˘buchu Nebezpeãí poÏáru Tato nebezpeãí mohou vznikat od hofilav˘ch látek pfii jejich styku nebo vznícení: – hork˘mi povrchy (napfi. topné systémy a elektrická zafiízení); – jiskrami vytváfien˘mi mechanickou energií (napfi. ventilátory a/nebo dopravníky); – elektrostatick˘mi nebo atmosférick˘mi v˘boji; – elektrick˘mi jiskrami; – pfii svafiováni nebo z jin˘ch zdrojÛ tepla, pouÏívan˘ch pfii opraváfisk˘ch pracích;

leden 2008



112 113 114 115 116

Nebezpeãí v˘buchu Tato nebezpeãí mohou vznikat pokud koncentrace hofilav˘ch látek ve vzduchu pfiekroãí dolní mez v˘bu‰nosti (LEL) a pokud se látky dostanou do styku nebo jsou vzníceny: – hork˘mi povrchy (napfi. topné systémy a elektrická zafiízení); – jiskrami vytváfien˘mi mechanickou energií (napfi. ventilátory a/nebo dopravníky); – elektrostatick˘mi nebo atmosférick˘mi v˘boji; – elektrick˘mi jiskrami; – pfii svafiování nebo z.jin˘ch zdrojÛ tepla, pouÏívan˘ch pfii opraváfisk˘ch pracích; Nebezpeãí zpÛsobená poruchou dodávky energie a selháním fiídícího systému Porucha dodávky energie mÛÏe vést k: – ztrátû hlídacích funkcí vedoucí k nebezpeãnému sníÏení rychlosti vûtrání; – neoãekávanému vyfiazení ovládacích zafiízení; – ztrátû hlídacích funkcí vedoucích k nebezpeãnému zv˘‰ení koncentrace par rozpou‰tûdel; – ztrátû hlídacích funkcí vedoucí k nebezpeãnému sníÏení rychlosti recirkulaãního vûtrání; – v˘padku osvûtlení. Nebezpeãí zpÛsobená poruchou nebo selháním fiídicího systému (neoãekávané spu‰tûní) mohou vést k: – nesprávné poloze klapky vedoucí k nebezpeãnému zv˘‰ení koncentrace rozpou‰tûdel; – nesprávné posloupnosti základních ovládacích funkcí vedoucí ke spu‰tûní topení pfied spu‰tûním nuceného vûtrání; – selhání zafiízení pro monitorování teploty vedoucí k nebezpeãnému zv˘‰ení teploty topného systému. Nebezpeãí zpÛsobená zafiízením pro havarijní vypnutí PouÏití zafiízení pro havarijní vypnutí mÛÏe vést k zastavení vyfukovaného vzduchu nebo recirkulaãního vûtrání a mÛÏe vést k následnému nebezpeãnému sníÏení rychlosti nuceného vûtrání a nebezpeãnému zv˘‰ení koncentrace hofilav˘ch látek. Obsluha prá‰kové stfiíkací kabiny nemusí ke dvefiím ujít více neÏ 10 m Dvefie prá‰kové stfiíkací kabiny – minimální ‰ífika 800 mm a v˘‰ka 2000 mm Je-li délka prá‰kové stfiíkací kabiny del‰í neÏ 5m,kabina vybavena druh˘mi dvefimi Jsou-li trvale otevfiené otvory pro zaváÏení v˘robku pouÏívány zároveÀ jako vstup pro osoby, na kaÏdé stranû mezera alespoÀ o 1000 mm vût‰í, neÏ jsou rozmûry nejvût‰ího stfiíkaného v˘robku Podlaha stfiíkací kabiny a v‰ech chodbiãek protiskluzová Stfiíkací kabina osvûtlena min.600 lx Elektrická zafiízení chránûna proti vnûj‰ím mechanick˘m vlivÛm V‰echny mechanické vodivé ãásti uzemnûny Zaji‰tûna vhodná izolace nebo ochrana proti dotyku proti popálení pfii styku s hork˘mi povrchy UÏivatel má k dispozici návod k pouÏívání Návod k pouÏívání obsahuje poÏadavky na ‰kolení obsluhy Jsou dodrÏovány v˘strahy proti pouÏití otevfieného plamene, Ïhav˘ch pfiedmûtÛ, zafiízení nebo pfiedmûtÛ schopn˘ch vytváfiet jiskry (náfiadí, zafiízení apod.) uvnitfi kombinované kabiny Na v‰ech vstupních dvefiích do kombinované kabiny umístûn plakát „Zákaz koufiení“ Na v‰ech vstupních dvefiích do kombinované kabiny umístûn plakát s v˘strahou proti po‰kození oãí a popálení, pokud se pouÏívá infra ohfiev Obsluha kvalifikovaná, pro‰kolena,vycviãena a seznámena s návodem k pouÏití Obsluze jsou dostupné ruãní hasící pfiístroje UÏivatel má zpracován plán údrÏby Kombinovaná kabina jasnû a trvanlivû oznaãena pfiedepsan˘m zpÛsobem Stanovení koncentrace hofilav˘ch rozpou‰tûdel ve vztahu k LEL (reÏim naná‰ení)

117

Mûfiení rychlosti vzduchu

98 99 100 101

102 103 104 105 106 107 108 109

110 111

âSN EN 13355, ãl. 5.2.2 âSN EN 13355, ãl. 5.2.2 âSN EN 13355, ãl. 5.2.2 âSN EN 13355, ãl. 5.2.2

âSN EN 13355, ãl. 5.2.3 âSN EN 13355, ãl. 5.2.3 âSN EN 13355, ãl. 5.3.2 âSN EN 13355, ãl. 5.3.2 âSN EN 13355, ãl. 5.4 âSN EN 13355, ãl. 7.2.1 âSN EN 13355, ãl. 7.2.1 âSN EN 13355, ãl. 7.2.1

âSN EN 13355, ãl. 7.2.1 âSN EN 13355, ãl. 7.2.1 âSN EN 13355, ãl. 7.2.1 âSN EN 13355, ãl. 7.2.1 âSN EN 13355, ãl. 7.2.3 âSN EN 13355, ãl. 7.3 âSN EN 13355, pfiíloha A (normativní) âSN EN 13355, pfiíloha B (normativní)

leden 2008




118


119

Odkazy na národní nejvy‰‰í expoziãní limity

120

Vztah mezi zafiazením do zóny a kategorií ochrany proti vznícení

leden 2008

âSN EN 13355, pfiíloha C (normativní) âSN EN 13355, pfiíloha E (informativní) âSN EN 13355, pfiíloha F (informativní)


část 6, díl 15, kapitola 2, str. 1 díl 15, práce v chemických (a obdobných) laboratořích

6/15.2 TYPICKÉ ÚRAZY V LABORATO¤ÍCH (CHEMICK¯CH PROVOZECH)

Samovznícení

Co se stalo, nebo se mohlo stát • Samovznícení chemického původu může nastat, když má hořlavá látka intenzivní slučovací schopnost se vzdušným kyslíkem (např. fosfor) s vodou (např. draslík) anebo s jinými látkami (např. acetylen ve směsi s chlorem), účinkem okysličovadel na látky, které jsou schopné okysličení (např. samovznícení glycerínu působením manganistanu draselného), případně chemickým účinkem vedlejších součástí přítomných v hořlavé látce (např. vznícení celuloidových odpadků). • K fyzikálně-chemickému původu samovznícení dochází tehdy, když chemickou reakci u hořlavé látky podporuje velká styčná plocha reagujících látek (např. tenká vrstva, jemný prášek), katalyzátory (např. kysličníky, sirníky) a vyšší teplota prostředí (např. teplé ovzduší pracoviště). • Příčinou samovznícení bývají i biologické děje, při kterých se uvolňuje teplo, přičemž se výrazně zvýší teplota uvnitř dané hmoty, např. samovznícení sena. • Známé jsou případy samovznícení práškovitého hliníku za přítomnosti olejů, případně vody, bavlny nasáklé tuky, sazemi, hnědého uhlí, umělých hnojiv, železných pilin s tuky, vysychavých olejů atd. • Při nitraci a esterifikaci též nastává samovznícení a výbuch, když vznikající reakční teplo není dostatečně eliminované chlazením. Jednotlivé případy ➢ V jisté podnikové laboratoři byly kusy sodíku uložené pod vrstvou petroleje, v plechové nádobě, uložené pod pracovním stolem. V noci nastalo samovznícení sodíku, výbuch a požár. Nehoda se přihodila z těchto důvodů: Nádoba nebyla přikrytá víkem. Ochranná vrstva petroleje časem vyprchala a voda z pracovního stolu mohla natéct do plechové nádoby se sodíkem. V důsledku reakce vznikl vodík; který se vzduchem vytvořil výbušnou směs. Reakční teplo způsobilo samovznícení vodíku, vzápětí nastal výbuch směsi vodík – vzduch a požár. K mimořádné události by nedošlo, kdyby byl sodík udržovaný pod dostatečnou vrstvou petroleje a nádoba byla správně uzavřena. ➢ Při přípravě fosforových preparátů třepal laborant bílý fosfor se sirouhlíkem ve skleněné baňce. Když po určitém čase vytáhl zátku, zůstala na ní tenká vrstva fosforu, poté nastalo samovznícení. Plamen se přenesl na obsah baňky a způsobil laborantovi těžké popáleniny. Kdyby byl laborant ponořil zátku např. do inertního plynu, nedošlo by k samovznícení.

Možnosti vzniku požáru (a otravy)

• Hořlavé látky v chemické laboratoři se mohou zapálit nechráněným plamenem hořáků, žhavými povrchy, teplem vzniklým třením, jiskřícím nářadím, elektrickým zařízením, motory, vypnutím elektrického zdroje, bateriemi, lampami, statickou elektřinou, chemickou reakcí atd. • Okrouhlá láhev naplněná vodou, postavená na laboratorní polici na přímém slunečním světle působí jako čočka a může způsobit požár.

srpen 2006



díl 15, práce v chemických (a obdobných) laboratořích

• I práce s kyslíkem zvyšuje nebezpečenství požáru, protože i malé zvýšení koncentrace kyslíku ve vzduchu může způsobit hoření, případně napomáhat hoření, které potom probíhá rychleji a prudčeji. • Odložená hořící cigareta bývá taktéž častým zdrojem požáru. Odložená hořící cigareta, případně její nedopalek mohou být iniciátory požáru, hrozí nebezpečí, že do organismu zaměstnance se může cigaretovým dýmem zanést jed, pokud jsou jeho prsty znečištěné chemikáliemi. • Při neopatrném zacházení se sirouhlíkem mohou vzniknout vážná nebezpečí. ➢ Byla zaznamenána exploze, ke které došlo v kanalizačním potrubí zkušební haly. Vznikly materiálové škody a zranili se dva zaměstnanci. Exploze byla způsobena odpadovým sirouhlíkem, který se vyléval do výlevky a splachoval vodou. Tento způsob likvidace nahromaděného odpadového sirouhlíku byl zřejmě zaužívaný, protože zaměstnanci si stěžovali na jeho zápach. Nádoby se sirouhlíkem je možno plnit maximálně do 90 % jejich obsahu. ➢ V jiném případě nastala exploze při zahřívání kyseliny chloristé na elektrickém vařiči (s uzavřenou destičkou) v misce, ve které se předtím na vodní koupeli odpařoval zředěný roztok kyseliny chloristé a alkoholu; zbytek byl zředěný vodou a opět odpařovaný. Pod láhve s kyselinou chloristou podkládáme vždy skleněné anebo porcelánové misky. Nikdy je neklademe na dřevo, protože ho kyselina dělá lehce zápalným. Rozlitou kyselinu chloristou zředíme vodou. K utírání nepoužíváme hadry z celulózy, bavlny, ale hadry z těžce hořlavého anebo nehořlavého materiálu. Zbytky znečištěné kyseliny vydatně splachujeme velkým množstvím vody. ➢ Páry acetonu ve směsi s parami amylalkoholu vybuchují. Obě tyto požárně nebezpečné látky byly uložené v trezoru ve skleněných nádobách; při posledním uložení nádob do trezoru a jeho uzavření se nádoby (pravděpodobně špatně uložené) rozbily a jejich obsah vytekl na dno trezoru. Při otvírání trezoru nastal výbuch. Vyšetřováním se zjistilo, že příčinou výbuchu byl výboj náboje statické elektřiny, jehož nositelem byl laborant. ➢ Při odebírání vzorků ze sudu, obsahujícího suspenzi organické substance, zaměstnanec nebyl dost opatrný. Použil hořící zápalku bez toho, aby se podíval, zda je sud prázdný. Zaměstnanec měl k dispozici kontrolní lampu. Plamen zápalky způsobil explozi, výbuch vyrazil otvor v sudu. Díky brýlím si zachránil oči, ale na tváři utrpěl vážné popáleniny. ➢ Při přenášení vzorků acetylperoxidu (asi jeden den starý acetylperoxid) nastala bez zjevné příčiny exploze, při které museli chemikovi, který baňku nesl v rukách, amputovat obě ruce. Doporučuje se proto používat jen čerstvě připravený acetylperoxid a přenášet vzorek jen ve zvláštním zařízení, které umožňuje držet ji ve větší vzdálenosti od těla. Razance acetylperoxidu se vzdáleností rychle klesá. ➢ Laborantka dostala za úkol připravit amoniakální roztok kysličníku stříbrného. Dusičnan stříbrný vysrážela hydroxidem sodným a po dekantaci rozpustila 10% amoniakem. S takto připraveným roztokem zdá se být práce bezpečná, pokud se pracuje s čerstvým roztokem. Roztok se však stává nebezpečným, pokud delší dobu stojí bez toho, aby se zabránilo odpařování amoniaku. Tehdy se vylučuje z roztoku tmavá, ve vlhkém stavu velmi explozivní třaskavina, která má sklon k výbušnému rozkladu. Tento sklon je tak velký, že když se na povrchu amoniakálního roztoku vytvoří kompaktní kůra Ag3N, je prakticky nemožné přelít tento roztok bez toho, aby nedošlo srpen 2006



k explozi. Tyto okolnosti laborantce nebyly známé; při výbuchu se laborantka vážně zranila. V této souvislosti je třeba upozornit na správný způsob přenášení nádob s roztoky, opatrnost při jejich ukládání na pracovní plochu apod. ➢ V laboratoři chemického podniku připravili bromičnan olovnatý působením bromičnanu draselného na octan olovnatý v roztoku kyseliny octové. Téměř čistou sůl bylo třeba ještě překrystalizovat. Aby se urychlilo rozpouštění, roztíral laborant na příkaz vedoucího chemika získané krystalky porcelánovým míchadlem v kameninové misce. Nastala prudká exploze, výbuch laborantovi odtrhl jednu ruku, druhou těžce poranil. Kromě toho utrpěl laborant těžké zranění hlavy, jemuž později podlehl. Vedoucí laboratoře, který stál opodál, utrpěl vážné zranění očí. Pravděpodobnou příčinou výbuchu bylo znečistění bromičnanu olovnatého, které mohlo být způsobené tím, že se používaly znečištěné chemikálie při jeho přípravě (octan olovnatý). I náčiní, se kterým laborant pracoval (miska, míchadlo) mohly byt znečištěny organickými látkami, sírou apod. při předcházejícím použití. Aby k těmto mimořádným událostem nedocházelo, je třeba nekompromisně dbát na dodržování maximální čistoty, obzvlášť při manipulaci s látkami, které lehce odštěpují kyslík. ➢ V laboratoři extrahoval chemik destilát z destilace vodní parou třepáním s 3 l benzenu ve velké dělící nálevce. Po vypuštění spodní vrstvy zbytek – cca 3 l benzenového roztoku – filtroval skládaným filtrem uloženým ve smaltované nálevce do velké 12,5 l skleněné láhve. Po skončení filtrace zdvihl nálevku a v tom okamžiku se vznítil benzen v láhvi a vzplál požár. Chemik měl obuté sandály s podrážkami z plastické hmoty, kterou byl izolovaný od podlahy. Jeho tělo bylo ve vztahu k nálevu záporně elektrostaticky nabité a při dotyku přeskočila jiskra, která zapálila páry benzenu. Benzen, ve kterém jsou rozptylované jemné kapičky vody, je velmi náchylný k elektrostatickým výbojům. ➢ Při filtraci o-azidobenzoylperoxidu nastal prudký výbuch látky na fritovém nuči, když se student, který pracoval s preparátem, dotkl kovovým míchadlem krystalického preparátu, předtím bez nehody překrystalizovaného z 95% etylalkoholu. Několik takových pokusů předtím proběhlo bez výbuchu. Student měl poraněny ruce. Oči si zachránil, protože měl nasazené ochranné brýle. ➢ Při hašení hořící masti poměrně malým množstvím vody nastal výbuch, který vyrazil okna a zdemoloval zděnou přepážku laboratoře. Výbuch byl vysvětlen tak, že voda, která se v prostředí hořícího tuku okamžitě vypaří, vymrští tuk do vzduchu ve formě jemných kapiček, čímž se spalování velmi urychlí a proběhne formou výbuchu. Dalšími zkouškami se zjistilo, že podobně se chovají i minerální oleje, voskovité a dehtovité látky. Správně je vždy zamezit přístupu vzduchu k hořlavině zakrytím nehořlavou přikrývkou a pod. ➢ Laborantka měla provést extrakci tuků v Soxhletově přístroji. Toto zařízení bylo v laboratoři poprvé použito; laborantka byla na zapracování v jiné laboratoři. Bez příkazu vedoucího laboratoře naplnila přístroj éterem a zapojila elektrický vařič. Práci prováděla v digestoři, ale nevšimla si, že odsávací zařízení nefunguje. Po uplynutí jedné hodiny, když elektrický vařič vypínala, nastal výbuch. Při vyšetřování se zjistilo, že kromě toho, že digestoř nebyla v provozu, neprotékala ani chladičem voda v dostatečném množství. Vařič při zapínání a vypínání jiskřil. V sousední laboratoři, dveřmi spojené s laboratoří, ve

srpen 2006




které nastal výbuch, bylo uložených 50 l éteru (nepřípustné množství); a o tom věděl prakticky jen vedoucí laboratoře. ➢ V laboratoři výzkumného ústavu probíhala destilace xylenu, při níž vznikl požár. Aparatura se skládala z krytého elektrického vařiče, parafínové koupele ve smaltovaném hrnci (10 l), skleněné zábrusové baňky, zábrusového chladiče, alonže a baňky k zachytávaní destilátu. Vařič byl zapojený přes vertexové relé. V baňce bylo cca 5 l surového xylenu. Koupel se začala zahřívat mezi 11 a 12 hodinou a do 14 hodiny kapalina nezačala destilovat. Náhle nastal výbuch provázený vzplanutím xylenové páry. Na hořící aparaturu byl ihned spuštěn proud oxidu uhličitého z připraveného ručního hasicího sněhového přístroje. Vzápětí se roztrhla baňka s xylenem a zároveň vzplanula i parafínová koupel. Při požáru se vyvinulo velké množství černého dusivého dýmu, který stěžoval další hašení. Až velkými hasicími (sněhovými) přístroji byl požár částečně utlumený, takže požárníci s nasazenými maskami mohli vniknout do laboratoře a požár asi za 20 minut lokalizovat. Příčinou požáru byl s největší pravděpodobností utajený var xylenu. Vzkypění při začínajícím varu způsobilo, že se nadzvedl zábrus chladiče a unikající páry se vznítily od některé elektrické součástky. Když potom na rozžhavenou skleněnou aparaturu dopadl ledový oxid uhličitý, roztrhla se přirozeně baňka s xylenem, její obsah se smíchal s parafínovou koupelí a všechno se vznítilo. K zabránění utajeného varu sloužily varné kuličky. Pokud za určitý čas nepozorujeme var, přerušíme destilaci a do baňky vsuneme kapiláru (téměř až na dno), jejím prostřednictvím přivedeme proud inertního plynu. ➢ Požár a výbuch v laboratoři nastal při extrakčním a destilačním rozboru olejnatých břidlic, při kterém se používá jako rozpouštědla toluen. Při odměřování toluenu odměrným válcem část rozpouštědla se z neopatrnosti laboranta vylila na podlahu. Směs výparů toluenu se vzduchem zapálila hořící kahan. Jeden z laborantů, těžce popálený, vyskočil oknem, druhý popáleninám podlehl. Při vyšetřování této mimořádné události se zjistilo, že v laboratoři byla uskladněna celá zásoba toluenu a ne jenom jeho nejnutnější potřebné množství. ➢ V laboratoři se připravoval tetrachloretan chlorací acetylénu chlorem. Na přípravu se použila následující aparatura: Za ocelovou lahví s chlorem byla zařazená skleněná láhev o obsahu cca 60 l, která měla sloužit jako vyrovnávač tlaku plynného chloru. Odtud se vedl chlor do reaktoru s náplní surového tetrachloretanu a železných hoblin, do kterého se kromě plynného chloru zaváděl acetylen, čímž se nepřetržitě tvořil další tetrachloretan. Při otevření ventilu láhve s chlorem vnikl chlor do skleněné láhve a nastal výbuch. Láhev se roztrhla a její střepiny poranily dva zaměstnance. Výbuch nastal proto, že láhev se před časem používala k zachytávaní acetylenu. Zbytky acetylenu reagovaly na světle s chlorem výbušně. K zabránění podobných nehod je třeba profouknout aparatury před uvedením do chodu dusíkem a samozřejmě používat absolutně čisté nádoby. ➢ 240 g mesitylenu, 1,2 l vody a 690 g koncentrované kyseliny dusičné se zahřály v 3l autoklávu do 115 °C a 10 atmosfér za stálého míchání. Autokláv byl vyzkoušen na 300 °C a 100 atmosfér tlaku. Krátce po dosažení teploty 115 °C vybuchl obsah autoklávu tak prudce, že střepy rozbily ochrannou skříň autoklávu. Zkušební pokusy proběhly v malém za stejných podmínek bez závad. Zjistilo se, že při větších navážkách chemikálií srpen 2006



dojde v důsledku zhoršení převodu tepla stěnami autoklávu k preferování vedlejší reakce, tj. nitraci metylskupin najednou namísto dalšího stupně tvorby karboxylové skupiny. Tím vzniká v metylskupinách nitrovaný trinitromesitylen, který je prudce výbušný. ➢ Katalyzátorový komplex chlorid hlinitý – nitrometan byl použitý za nízkých teplot v laboratorním třepacím autoklávu při reakci s plynným olefínem. Tlak v autoklávu neklesl, tj. reakce neprobíhala. Až při teplotě místnosti se zjistil pokles tlaku na nulu. Autokláv byl ponechán přes noc v klidu a ráno byl vložen do skříně se suchým ledem; tady explodoval. I přesto, že tato reakce proběhla několikrát bez zvláštních příhod až při teplotě +40 °C, není exploze pochopitelná. Doporučuje se proto při manipulaci s tímto katalyzátorovým komplexem zachovat co největší opatrnost. ➢ Laborant sušil v destilačním zařízení pod dusíkem 200 ml dietylenglykoldimetyléteru se 7 až 10 g LiAIH4 a potom oddestiloval ve stejné aparatuře bez odstranění LiAIH4 vysušený glykoléter. Ke konci destilace nastal výbuch v podobě velké plamenné koule na místě přístroje, který byl samozřejmě úplně zničen. Digestoř, v které bylo umístěné destilační zařízení, byla zdemolovaná tak, že z jejich stěn byly vytrhané i obkladačky. Příčina výbuchu je neznámá. Šetřením se zjistilo, že ke konci destilace, když už většina kapaliny oddestilovala z destilační baňky, začala se na stěně baňky usazovat vrstva ze směsi zreagovaného a nezreagovaného LiAIH4. Vrstva narůstala a začala působit jako tepelně izolační vrstva. Protože se během destilace zvýšila teplota olejové koupele, pomocí níž se vyhřála destilační baňka, ke konci až na 200 °C (bod varu diglykoléteru je 162 °C), mohla se ve vrstvě vytvořit „hnízda“ z rozkladných produktův LiAIH4, jeho samotného a organické látky, které podněcovaly reakci lithia a hliníku s kyslíkem organické látky, která proběhla formou výbuchu. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že sušení diglykoléteru LiAIH4 je nebezpečné i za přítomnosti peroxidů. Požární a výbušné vlastnosti jednotlivých chemikálií

Ve vztahu k posuzování požárních a výbušných vlastností jednotlivých chemikálií anebo reakcí je účelné vést záznamy o těchto vlastnostech, o podmínkách, za kterých se realizují, hlavně pokud nejde o běžné a všeobecně známé chemikálie anebo jejich reakce. Vytvoříme si tak seriózní základnu na vytváření preventivních bezpečnostních opatření při práci s těmito chemikáliemi. ➢ Roztoky kysličníku chromového v acetanhydridu sa používají podle literatury při oxidaci olefínů. Obvykle se připravují chromylsloučeniny reakcí kysličníku chromového s přislušným anhydridem za pomoci tetrachlormetanu anebo ředidla. Známý chemik Dawber se pokusil o přípravu chromylacetátu bez použití ředidla a rozpustil při 20 °C cca 0,5 grammolu kysličniku chromového v acetanhydridu. Roztok se pozvolna oteplil a nad hladinou roztoku se vytvořil hnědý mrak prchavé sloučeniny chromu. Po 45 minutovém odstavení, právě ve chvíli, kdy se začalo s chlazením baňky, vybuchl její obsah tak prudce, že vyrazil čelní stěnu digestoře a poškodil dvě sousední digestoře. Tlaková vlna výbuchu rozbila ve vzdálenosti cca 3 m od místa výbuchu volumetrický přístroj. Bretherick upozorňuje, že příprava chromylacetátu vyžaduje účinné třepání směsi a občasné chlazení, což se při přípravě podle Dawbera nedodrželo. Bez důkladného míchání nastává totiž místní přehřátí anebo tvorba horkých míst ve směsi, které jsou příčinou výbuchu.

srpen 2006




➢ V laboratoři jedné chemické firmy vybuchla malá skleněná kolona naplněná měničem iontů. Měnič iontů, technicky sulfonovaný kopolymer styrenu s divinylbenzenem se v 10 % kyselině solné byl natlačený do kolony. Výbuch nastal při promývání náplně kolony čistou vodou. Měniče iontů, vyrobené z umělých živic, bobtnají při přenesení z koncentrovanějších do méně koncentrovaných roztoků anebo vody. Přitom vznikají při omezeném prostoru tlaky velikosti několika set atmosfér. Doporučuje se předběžné nabobtnávání měničů iontů ve vodě, používání kolon z pružného materiálu a promývání kolon zespodu, takže se náplň proudem vody nadnáší. ➢ Událost se přihodila ve školní laboratoři. Posluchač zahříval v křivuli koncentrovanou kyselinou sírovou. Křivule praskla a kyselina přetekla přes desku laboratorního stolu do zásuvky, ve které byla miska s krystalickým manganistanem draselným. Vznikl tím kysličník manganistý a hned vybuchl. ➢ V jedné laboratoři nastal při manipulaci s průtokoměrem výbuch. Tento přístroj se používal na měření průtoku kyslíku. Na druhý den se použil k měření přítoku acetylenu bez propláchnutí. Acetylen smíchaný se zbytky kyslíku byl vedený do spalovací mikropece, připojené na průtokoměr. Tehdy zazněl výbuch, který se přenesl do průtokoměru; prudkou explozí byl velký kovový přístroj o obsahu 5 l roztříštěn a připojená skleněná aparatura úplně zničena. Laborant byl poraněný úlomky skla a střepiny kovového průtokoměru mu těžce poranily hlavu. Jeho spolupracovníka, který pracoval na opačném konci laboratoře, také vážně poranily úlomky přístroje.

srpen 2006



díl 5, vzor – Zápis o vyškolení pracovníka pověřeného první pomocí

8/5 VZOR – ZÁPIS O VY·KOLENÍ PRACOVNÍKA POVù¤ENÉHO PRVNÍ POMOCÍ Pan/paní Příjmení............................. jméno........................ datum narození..................... pozice/pracovní zařazení/funkce......................................................................... Právnická osoba Název................................................................................... IČ........................... Adresa.................................................................................................................. absolvoval dne/ ve dnech................................školení a výcvik v první pomoci v trvání celkem ..............................hodin v rozsahuX Obecné zásady první pomoci Struktura a základní funkce organismu Neodkladná resuscitace Bezvědomí Křečové stavy Šok Vasomotorický kolaps Krvácení Závažná poranění Poranění menšího rozsahu Cizí tělesa a poranění tělních otvorů Akutní otravy Náhlé stavy postihující oko Náhlé psychické poruchy Obvazová technika

■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

PLATNOST ŠKOLENÍ A VÝCVIKU PRVNÍ POMOCI DO ........................ Zápis provedl dne.......................... Školení a výcvik v první pomoci provedl Příjmení ................... jméno ................. titul ...........

Příjmení ................... jméno ................. titul ...........

pozice / pracovní zařazení / funkce..............................

_____________ podpis

X

razítko

_____________ podpis razítko oprávněného subjektu / instituce / zdrav. zařízení

X příslušné pole se opatří křížkem ■

ãervenec 2010

část 8, díl 5, str. 2 díl 5, vzor – Zápis o vyškolení pracovníka pověřeného první pomocí

ãervenec 2010


Školení bezpečnosti práce a požární ochrany

Recommend Documents