Kolektivizace pohledem obecních kronik v okresech Brno-venkov, Šumperk a Uherské Hradiště v letech Filip Karásek

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

Kolektivizace pohledem obecních kronik v okresech Brno-venkov, Šumperk a Uherské Hradiště v letech 1949-1960 magisterská diplomová práce

Filip Karásek

Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D.

Brno

2015

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny.

datum:

vlastnoruční podpis:

Poděkování Rád bych zde poděkoval svému vedoucímu práce Mgr. Tomášovi Dvořákovi Ph.D. za vedení práce a za poskytnutí inspirace při výběru tématu.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 5 Obecní Kroniky .......................................................................................................................... 8 Krátká historie kronik......................................................................................................... 8 Kronikáři ............................................................................................................................ 9 Kolektivizace v kronice .................................................................................................... 12 Charakteristika Okresů ............................................................................................................. 13 Brno-venkov ..................................................................................................................... 13 Šumperk ........................................................................................................................... 14 Uherské Hradiště .............................................................................................................. 16 Porovnání ......................................................................................................................... 17 Kolektivizace v Československu .............................................................................................. 18 Zemědělec a jeho přesvědčování.............................................................................................. 23 Brno-venkov ..................................................................................................................... 25 Šumperk ........................................................................................................................... 31 Uherské Hradiště .............................................................................................................. 36 Shrnutí .............................................................................................................................. 45 Zrod a život JZD ...................................................................................................................... 48 Brno-venkov ..................................................................................................................... 49 Šumperk ........................................................................................................................... 57 Uherské Hradiště .............................................................................................................. 64 Shrnutí .............................................................................................................................. 72 Změny na vsi ............................................................................................................................ 75 Brno-venkov ..................................................................................................................... 76 Šumperk ........................................................................................................................... 79 Uherské Hradiště .............................................................................................................. 80 Shrnutí .............................................................................................................................. 85 Závěr......................................................................................................................................... 88 Seznam zkratek ........................................................................................................................ 90 Prameny a literatura ................................................................................................................. 91 Prameny ............................................................................................................................ 91 Literatura .......................................................................................................................... 93 Přílohy ...................................................................................................................................... 95

Úvod Ve své diplomové práci se zabývám otázkou, jak byl vnímán proces kolektivizace v obecních kronikách vybraných obcí ve třech tehdejších moravských okresech, tj. Brno-venkov, Šumperk a Uherské Hradiště. Z toho vyplývá, že v této práci nejde o vyvozování obecně platných historických skutečností, ale o dobový pohled tehdejších zapisovatelů obecních kronik. Kolektivizace a zakládání družstev hluboce zasáhla mnoha způsoby snad do života každé vesnice, tudíž bude zajímavé, jak se tato skutečnost odrážela na stránkách obecních kronik. K tomuto účelu, jak jsem uvedl výše, byly vybrány tři rozdílné okresy. Okres Brno-venkov byl specifický tím, že většina obyvatel dojížděla za prací do průmyslového centra v Brně, jednalo se o tzv. domkaře. Druhý okres Šumperk byl téměř zcela nově osídlen po odsunu německého obyvatelstva. A na závěr okres Uherské Hradiště, centrum Slovácka a tradiční oblast zemědělství, typický svojí rozdrobeností půdního vlastnictví. V úvodních kapitolách jsou nejdříve rozebrány kroniky jako prameny výzkumu, tedy jejich historie, charakteristika v sledované době a rovněž jsou lehce nastíněny obecné rysy zapisovatelů, tedy kronikářů, v dané době. V další kapitole je stručně shrnuta problematika kolektivizace zemědělství v Československu ve zkoumaném období. Rovněž i vybraným okresům je věnována kratší kapitola s jejich charakteristikou. Jelikož je v této práci zpracováváno větší množství kronik, rozdělil jsem danou problematiku do tří oddělených tematických kapitol, které nicméně obsahují více podtémat. Ty by se daly obecně nazvat: člověk-zemědělec, instituce-JZD a změna na vsi. Ovšem i přes výše uvedená vytyčená témata se nedalo zabránit, aby se určité prvky neopakovaly, tudíž se na některých místech překrývají. První hlavní kapitola se věnuje zemědělcům a jejich přesvědčování ke vstupu do družstva. Jaký kronikář měl pohled na tyto ještě soukromě hospodařící rolníky? Tento pohled se projevuje na jejich popisu hospodaření či zobrazení jejich mentality. Jakým způsobem byli přesvědčováni soukromí zemědělci ke vstupu? Nebo spíše jakým způsobem tyto události zaznamenal samotný kronikář? Tento proces zpravidla končil podepsáním přihlášky. Druhá hlavní kapitola se věnuje samotnému zakládání JZD a obecně problematice jeho fungování. Jak bylo jeho hospodaření hodnoceno slovy místních kronikářů? Postupně zjistíme, že fungování družstev bylo často velice komplikované a s tím úzce souviselo i samotné hodnocení. Nebáli se kronikáři tedy negativního hodnocení družstev? Dále je zde rozebrán přímo rok založení družstva, jež obsahuje celý popis událostí, tedy i samotné přesvědčování. 5

Třetí kapitola se zaobírá změnami na vesnici spojenými s kolektivizací, kde jsou zaznamenány projevy třídního boje a změny způsobené socializací společnosti, jež se projevila i na krajině. Rovněž je ve všech kapitolách poukázáno na míru ideologičnosti, která ve větší či menší míře vystupuje z daných pramenů. Tyto kapitoly jsou děleny dle daných okresů, kde můžete nalézt krátké obsahy kronik, jež jsou řazeny abecedně z důvodu větší přehlednosti. Na téma kolektivizace v poslední době vzniká každoročně mnoho nových prací, a to i přímo na katedře historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzitě v Brně. Ovšem jedná se o práce zaměřené na jednotlivé okresy či o sondy do jednotlivých obcí. Žádná z nich nemá jako primární pramen obecní kroniku. Naproti tomu existují diplomové práce, jež se částečně opírají o téma pohledu na kolektivizaci skrze obecní kroniku jako například následující práce od Davida Kejíka a Libuše Doležalové1. Stěžejní literatura, ze které jsem čerpal obecně k tématu kolektivizace, pochází od Ladislava Feierabenda 2 nebo Karla Jecha 3 , jenž se věnuje především tématu persekuce zemědělců. Rovněž ke zpracování dílčích oblastí jako například proměna vesnického života, odpor ke kolektivizaci nebo její důsledky, jsem použil statě ze sborníků Kolektivizace venkova v Československu 1948–1960 a středoevropské souvislosti a Kolektivizace v Československu4. Aby nedošlo k zahlcení prameny a byla zachována výpovědní hodnota zkoumaných okresů, musela být udána určitá kritéria při specifikaci výběru archiválií. Tudíž byly vybrány kroniky obcí, jež měly nad 1 000 obyvatel, kde se předpokládá zajištění vedení kroniky s dostatečným množstvím zápisů. Obce byly vybrány dle příslušnosti k tehdejší okresní organizaci platné mezi léty 1949–1960 dle publikace Administrativního lexikonu. 5 Jelikož docházelo během těchto let k administrativním změnám, tedy slučování obcí, byly vybrány

1

Kejík, David: Poválečná a poúnorová léta optikou obecních kronik na příkladu Boskovicka. Diplomová práce. FF MU Brno. Brno 2012. Dostupné na: http://is.muni.cz/th/361594/ff_b/. (Stahováno: únor 2015). Doležalová, Libuše: Vybrané obecní kroniky v okrese Olomouc v letech 1945 – 1955. Diplomová práce. FF MU Brno. Brno 2013. Dostupné na: http://is.muni.cz/th/365553/ff_b/. (Stahováno: únor 2015). 2 Feierabend, Ladislav: Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. 3 Jech, Karel: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha 2008. Jech, Karel: Soumrak selského stavu 1945 – 1960. Praha 2001. 4 Blažek, Petr a kol.: Kolektivizace venkova v Československu 1948 – 1960 a středoevropské souvislosti. Praha 2008. Rokovský, Jaroslav – Svoboda, Libor: Kolektivizace v Československu. Praha 2013. 5 Administrativní lexikon obcí republiky Československé 1955 podle správního rozdělení 1. ledna 1955. Praha 1955.

6

samostatné obce k roku 1949, jež splňovaly daný počet obyvatel dle sčítání obyvatel z roku 1950, k čemuž byl použit Historický lexikon.6 Práce vychází z dobově psaných pramenů, tedy obecních kronik, či jinak nazvaných pamětní knihy. Dle daných stanov byly vybrány kroniky, jež jsou uloženy v archivech. Jsou to následující, jež byly zkoumány v diplomové práci: Brno-venkov: Babice nad Svitavou, Bílovice nad Svitavou, Bosonohy, Bystrc, Chrlice, Lelekovice, Modřice, Ořechov, Podolí, Sokolnice, Střelice, Šlapanice, Telnice, Troubsko, Tvarožná, Žebětín a Želešice; Šumperk: Bludov, Dolní Studénky, Hanušovice, Horní Libina, Hrabišín, Loučná nad Desnou, Nový Malín, Petrov nad Desnou, Rapotín, Sobotín, Staré Město, Velké Losiny a Vikýřovice; Uherské Hradiště: Babice, Bílovice, Boršice, Březolupy, Buchlovice, Hluk, Huštěnovice, Mistřice, Nedakonice, Polešovice, Popovice, Spytihněv, Topolná, Traplice, Velehrad a Zlechov. Celkově práce zkoumá kroniky 46 obcí uložených ve Státních okresních archivech v Rajhradě, Šumperku, Uherském Hradišti a Zlíně. Kroniky z přičleněných obcí k Brnu se nachází v Archivu města Brna. Při psaní diplomové práce jsem použil komparativní metodu, kterou jsem aplikoval na výše vybrané kroniky dle stanovených následující témat: pohled na zemědělce, obraz JZD a změna na vesnici. Přičemž cílem diplomové práce je zjištění pohledu jednotlivých kronikářů na zkoumanou problematiku v jednotlivých okresech, přičemž je snaha o porovnání okresů a následné zobecnění. Co se týče výzkumných problémů, se kterými jsem se během psaní diplomové práce setkal, mnoho kronik je tzv. neúplných, tedy chybí jim provedené roční zápisy, takže neobsahují průběžně zapisovanou výpověď na zkoumanou tématiku. U některých obcí ve sledovaných letech dokonce kroniky nejsou vůbec vedené. Rovněž byla kronika obce Veverská Bítýška záměrně vyřazena, jelikož obsahovala pouze zpětně zapsané záznamy, 6

Růžková, Jiřina a kol.: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, I. díl. Počet obyvatel a domů podle obcí a částí obcí v letech 1869-2001 podle správního rozdělení České republiky k 1.1. 2005. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné na: https://www.czso.cz/csu/czso/historicky-lexikon-obci-ceske-republiky2001-877ljn6lu9. (Stahováno: únor 2015).

7

kterými byly v podstatě pouze vybrané záznamy z MNV bez jakéhokoliv komentáře kronikáře, tudíž pro moji práci neměly jakoukoliv vypovídající hodnotu.

Obecní Kroniky Krátká historie kronik Kroniky v českých zemích se objevují již ve středověku, ale jejich vyprávění je zaměřeno na dění v celém království a osudy jeho vládců. První zápisy věnující se jednomu konkrétnímu sídlu se objevují ve 14. století, a to v městských knihách. Písaři zde mezi úřední záznamy včleňovali své texty o mimořádných událostech, jako byly například pohromy, epidemie a podobně. V některých městech se tyto poznámky rozšířily do takové míry, že se kvůli nim zakládaly městské pamětní knihy určené právě pro tyto zápisy. 7 Důležitost vedení obecních kronik si stát uvědomil až v 19. století. První nařízení, které dávalo za povinnost vést pamětní knihy obcím, městům, a mimo jiné i světské a duchovní vrchnosti, vešel v platnost k 1. lednu roku 1836. Avšak v době vydání dekretu ve většině obcí neexistovaly podmínky pro založení kroniky, navíc jeden z bodů nařízení ustanovoval pro zápis latinský či německý jazyk, tudíž se tento dekret minul účinkem. Například v okrese Uherské Hradiště není znám případ založení takovéto knihy ani v samotném okresním městě. Naopak opačný trend se objevil u farních a zvláště pak u školních kronik, které tvořily na konci 19. století nejpočetnější skupinu.8 Změna nastala po vzniku samostatného československého státu díky zákonu č. 80/1920 SB. z. a n. O pamětních knihách a nařízeních, jenž měl pouhé čtyři body. Každá obec, pokud pamětní knihu ještě neměla, si ji musela pořídit do konce roku 1922. Dále pak vládní nařízení doporučovalo, aby kronikář nejdříve zpracoval zeměpisný a historický obraz obce, též stručné údaje o sobě, tedy o osobě zapisovatele. Dále měl postupovat chronologicky, zapisovat dění v obci, a to po stránce hospodářské, populační, sociální, kulturní, lidopisné, náboženské a zdravotnické. Dohledem nad pravdivostí při psaní kroniky byla pověřená letopisecká komise, která sestávala ze starosty a dalších dvou zvolených občanů. Podobná komise fungovala i na okresní úrovni. Brzy začaly vycházet odborné příručky a konaly se odborné kurzy pro kronikáře. Ovšem ve všech obcích kroniky ihned založeny nebyly, někde si 7

Bartoň, Jiří: O kronikách obcí. Přehled vývoje a náměty pro práci kronikářů. Praha 2005, s. 11. Čoupek, Jiří: Soupis obecních kronik uložených ve Státním okresním archivu Uherské Hradiště. I. část. In: FROLEC, Ivo (ed.): Slovácko. Společenskovědní sborník pro moravskoslovenské pomezí. Slovácké muzeum, Uherské Hradiště 2008, s. 304. 8

8

stále dávali na čas. Napomoci mělo nové nařízení z roku 1932, nastolující podrobněji povinnosti kronikářů.9 V době protektorátu, v rámci kolektivního rušení upomínek na dobu svobodného státu, byly kroniky zabavovány a shromažďovány. Z obav ztráty části místní historické paměti byly narychlo kopírovány a kronikáři ve svých zápisech často pokračovali soukromě. Po skončení války a navrácení kronik tak mohli bez větších potíží navázat s dalšími zápisy. Ovšem tento průběh se zdaleka netýkal všech obcí. Mnoho kronik se během okupace nenávratně ztratilo. Ale i velké množství vrácených kronik si na pokračování svých zápisů muselo dlouhou dobu počkat.

10

V téměř polovině sledovaných obcí byly kroniky postupně znovuzakládány

především v první polovině 50. let. Chybějící roční zápisy byly dopsány povětšinou zpětně. Rovněž rok 1948 znamenal zpolitizování kronikářské činnosti v rámci směrnic z roku 1950, jež je nutily psát ideologicky a tendenčně. Tento ideologický tlak postihl především různorodost a osobitost, jimiž byly kroniky specifické. Dozorem nad kronikářskou činností měly být pověřeny kulturní odbory okresních národních výborů. 11 Naštěstí úřední dohled nebyl prováděn ve velké míře, jak se můžeme dozvědět od kronikáře v Buchlovicích. „Provedení zápisu, zjišťování všech dat a ideové zaměření spočívá na dále, jen na mě samotném. (…) Před sepsáním zápisu do kroniky, předložil jsem jej v úřadovně MNV aby byl radou prozkoumán. Žádal jsem, abych byl k projednávání, či hodnocení přizván. Po dobu šesti týdnů se tak nestalo a proto jsem jej zapsal bez kontroly.“ 12 Podobnou zmínku o nespolupráci s úřady, na kterou si stěžují kronikáři, můžeme najít i na stránkách jiných zkoumaných kronik, kterými se zabývám.

Kronikáři „Ve jménu a ve službách vlasti píši tuto knihu, aby sloužila především generacím budoucím, aby zvěděly, jak žili a pracovali jejich předkové, jejich chyb se vyvarovaly a dobrého se přidržovaly. Začínám psáti tuto kroniku v roce 1955, když od 1. ledna 1937 až do 31. 12. 1954 nenašel se nikdo povolanější v obci, který by tuto práci převzal. (…) I když začínám psát rok 1954 neznamená to, že se nebudu vracet do předcházejících a to co Dr. Hadwich vědomě či nevědomky napsal mnohdy zkresleně nebo psané z jeho zorného úhlu,

9

Bartoň, Jiří: O kronikách obcí. Přehled vývoje a náměty pro práci kronikářů. Praha 2005, s. 21 - 22. Čoupek, Jiří: Soupis obecních kronik uložených ve Státním okresním archivu Uherské Hradiště. I. část. In: FROLEC, Ivo (ed.): Slovácko. Společenskovědní sborník pro moravskoslovenské pomezí. Slovácké muzeum, Uherské Hradiště 2008, s. 305. 11 Bartoň, Jiří: O kronikách obcí. Přehled vývoje a náměty pro práci kronikářů. Praha 2005, s. 24. 12 SOkA Uherské Hradiště, MNV Buchlovice, inv. č. 2, II. svazek, s. 162. 10

9

opravil. K zahájení kroniky několik slov úvodem. Nepsal jsem dosud kroniku ani jsem se takovým psaním nezabýval proto snad nepodá tato kronika v počátku takový obraz o všem, jak by si to snad někdo přál. Jedno ale chci. Chci psáti objektivně o věcech dobrých i zlých, a rád bych, kdybych těch dobrých věci bylo v této kronice hodně. Budu-li tuto kroniku dlouho psát, nevím. Záleží vše na vedoucích činitelech, jak mojí práci ocení a zhodnotí. Nemám zvláštního nadání novinářského či reportérského ale to co napíši musí odpovídat pravdě, byť tato byla někdy i dost trpká.“13 Takto započal kronikář Jindřich Svoboda svůj zápis, na kterém by se dala obecně naznačiti kronikářská práce. Podobné komentáře většinou najdeme buď na začátku, či na úplném konci jejich působení v obecní kronice. To je rovněž spojeno s krátkým životopisem, ve kterém se kronikář stručně představuje. Případně takový zápis na památku doplnil nový kronikář, pokud předchozí zesnul. Ovšem ne všude je tomu tak, ve třech kronikách sledovaných obcí není o kronikáři zmínka. Například u kroniky obce Tvarožná se zřejmě vystřídali alespoň tři kronikáři (lze soudit pouze dle změny písma a stylu zápisu), ovšem žádný z nich se nepředstavil. I na tomto příkladu lze ukázat, jak noví kronikáři pokračovali v zapisování především ve stylu svých předešlých kolegů. Z těchto biografických informací, jež jsou rozmanité v rozsáhlosti – od několikastránkových životních osudů až po pouhou jedinou větu, se dozvídáme alespoň profesi, věk, krátký životopis nebo politické působení. Příkladem je až neuvěřitelný životopis Jindřicha Svobody z telnické kroniky, tamějšího rodáka. Tento kronikář byl veteránem první světové války, v níž byl dvakrát na východní frontě raněn, také se řadil mezi veřejně činné občany, neboť byl zakladatelem Sokola a dalších veřejných spolků. Za okupace byl členem odboje, ovšem byl zatčen a vězněn v mnoha koncentračních táborech, mimo jiné i na Kounicových kolejích. Přežil dokonce i ničivý únorový nálet na Drážďany, díky kterému mohl utéci až do Prahy. 14 Obecně můžeme říci, že kronikáři měli různé profese, od dělníků a učitelů až po vysloužilé důchodce. Ve většině případů se jednalo o muže, ve sledovaných kronikách je doloženo pouze devět kronikářek ženského pohlaví. Dále si z citovaného komentáře můžeme povšimnout toho, že kronika byla založena až v roce 1955. Z této skutečnosti lze usoudit například to, že kronikářství se ujali lidé, které daná problematika opravdu zajímala, a snažili se tak uchovat povědomí o tehdejším dění pro

13 14

SOkA Šumperk, MNV Rapotín, inv. č. 31, I. díl, s. 227. SOkA Brno-venkov, MNV Telnice, inv. č. 23, sign. C-131, díl II., s. 48-50.

10

budoucí generace. Tito lidé museli mít osobní zápal a zájem o historii či veřejné dění, neboť se jednalo o práci vykonávanou za symbolickou částku. Můžeme tak v kronikách nalézt i zápis o ustanovení kronikáře, který ovšem nikdy nic nenapsal. S tím rovněž souvisí rozsah zápisů. Ty se pohybuji od rozsahu dvou stran, kde byly stručně naznačeny nejdůležitější události a počasí během roku, někde si naopak kronikář nevystačil se 100 stránkovým popisem událostí, kde mnohdy nechybí ani citace rozhlasových projevů. Ovšem i to se mění s různými roky, někdy stejný kronikář roční zápis provedl na 15 stran a následující rok již pouze na 5. Obecně lze vysledovat zkracování ročních zápisů či jejich rozsahovou stálost. Komentáře a názory kronikáře se více projevují v oněch rozsáhlejších kronikách, z čehož lze vyvodit to, že zapálenější kronikář se snažil vkládat své myšlenky více. V méně obsáhlých kronikách jsou informace ve většině případů vedené velice obecně bez větších otisků osobního názoru zapisovatele. Rovněž také lze na základě citátu poukázat na nejednotnost ročních zápisů v kronikách. Někde chybí celé roky, například u kroniky obce Chrlice máme roční zápis pouze pro roky 1957 a 1960. Jelikož v pokračování kronik se nezačalo ihned po druhé světové válce, máme spoustu ročních zápisů zapsaných zpětně. Ty jsou zpracovány ze vzpomínek či ze zápisů rad MNV. To už záleželo na tom, jak ke své práci samotný kronikář přistoupil. Ovšem obecně můžeme říci, že retrospektivní zápisy jsou vždy stručnější, ale především jim chybí bezprostřednost, se kterou by měly býti události běžně zapisovány. Velice výrazným prvkem ve sdělení rapotínského kronikáře je informace, že nemá žádné zkušenosti se psaním, za což se předem omlouvá, a rovněž předsevzetí, že vše bude psát dle pravdy. Kronikáře tedy můžeme považovat za obyčejného člověka z lidu, jenž popisuje dění v obci z bezprostřední blízkosti, či přímo za člověka účastnícího se daných událostí na vsi. O pravdivosti či snaze o ni se kronikáři zmiňují vždy, když je to možné. Ale jedná se o pravdu, jež je subjektivní, tedy často i o pravdu dnes již zcela ideologicky tendenční. V žádné kronice se neobjevuje výtka proti režimu či snad zcenzurované nebo chybějící stránky. Kritika je vždy vedená vůči lidem, nikdy vůči samotnému státu. Právě specifičnost kroniky je dána osobností kronikáře, který do zápisu událostí vtiskoval své názory, myšlenky a hodnoty. Proto v kronikách nechybí nadšení nebo naopak rozhořčení. Vždy záleželo na osobě kronikáře, jaká jeho kronika bude – zda se bude snažit o soudnost a o objektivitu, nebo bude vést ideologickou válku proti nepřátelům režimu, anebo vlastní názor zcela potlačí.

11

Některé ze zkoumaných kronik mají i svou obrazovou složku. Tyto obrázky jsou přidávány buď jako úvodník k novému roku, nebo se vážou k nějaké události, jako například založení družstva, portrét státníka při jeho zesnutí apod. Dále se může jednat o vyobrazení samotné vesnice či idylické okolní krajiny. Samotné obrázky ale mnohdy nemaloval kronikář. Nicméně je dobré dodat, že i mnohé zápisy nevznikaly přímo rukou samotného kronikáře, události do kroniky někdy poznamenával určený zapisovatel na základě dodaných podkladů od kronikáře. Ve kterých případech byl tento postup zvolen, lze ale málokdy určit. Dále v kronikách najdeme vlepené fotografie nebo články z novin, především pokud se týkaly dané obce. Tyto příklady dokazují, s jakou pečlivostí byly některé kroniky vedeny.

Kolektivizace v kronice Samotnému tématu kolektivizace se v kronikách kronikáři věnují, jak je u těchto písemných pramenů typické, velice různorodě. Avšak není případu, že by v jakékoliv ze sledovaných kronik nebylo zmínky o této otázce. To snad ani není reálné, poněvadž kolektivizace byla tématem, které tehdy hýbalo celou vesnicí, a to po celém tehdejším Československu, a zasahovala do života každého občana. Nejvýraznější zmínky se vždy týkají událostí, které přímo ovlivnily dění v obci, jako například založení JZD. Takové události se zpravidla dostávaly na první místo zápisu a někdy zabíraly i polovinu ročního přehledu. Rozsah prostoru věnovaného tomuto tématu a také pečlivost zpracování zápisů úzce souvisela s profesí či osobním zájmem daného kronikáře. Kronikář, profesí učitel, věnoval více prostoru popisu výměny parket ve školních třídách nežli zemědělskému dění na vesnici. Samozřejmě ale není možné tímto způsobem generalizovat. Jiný kronikář, rovněž učitel, zemědělské situaci naopak věnoval tři čtvrtiny ročního zápisu. Funkcionář MNV nebo člen JZD, který viděl relativně pod povrch dění, mohl ale pochopitelně snadněji odkrýt nastalou situaci a rovněž stav místního zemědělského družstva. Taktéž je různorodý otisk kronikáře, jak je zmíněno v předchozí kapitole. V různých kronikách jsou neosobní popisy hospodaření JZD na několik stránek s mnoha tabulkami, čísly a popisy zemědělských prací, ovšem v jiné kronice stačí jediná stručná věta, aby přesně vystihla tehdejší situaci. Je zde tedy velká diverzita faktorů, jež ovlivňovaly zápis do kroniky, tudíž není možné dosáhnout určitého zobecnění. Bohužel velké množství kronik z tehdejší doby je stručných a téměř zcela faktografických. Nelze tedy toliko koukat na množství a bohatost zápisu, ale spíše na osobitost, kdy i malá zmínka uchovává zapisovatelův pohled. Rovněž je nutno připomenout to, že existovaly zvlášť kroniky věnované hospodaření JZD. Proto je v některých kronikách na tyto knihy odkazováno, pokud někdo potřebuje 12

dohledat detailnější informace o kolektivizaci. Z tohoto důvodu se v obecní kronice danému tématu již tolik nevěnují. V některých případech zápis do kroniky nepsal sám kronikář, jako například o založení JZD nebo jeho hospodaření, nýbrž přímo předseda tohoto družstva.

Charakteristika Okresů Brno-venkov Daný okres se nachází na jižní Moravě a obklopuje okres Brno-město. Územní rozsah tohoto okresu se neustále měnil v důsledku připojování přilehlých obcí k městu Brnu, nejvíce se tedy rozšířil v roce 1919. V roce 1948 byl politický okres Brno-venkov tvořen soudními okresy Brno-okolí a Ivančice. V této práci se zaměřuji na dobu po roce 1949, kdy došlo k další územní reorganizaci. Okres byl rozdělen na dvě části s ONV v Brně a Rosicích. Samotný okres Brno (přejmenován v roce 1954 na Brno-okolí a v roce 1960 opět na Brnovenkov) byl zmenšen o několik obcí, které se připojily k okresu Blansko, naopak byl zase zvětšen o obce z okresu Tišnov. V této době okres tvořilo 50 obcí. Okres Rosice byl v podstatě tvořen bývalým okresem Ivančice. Později v roce 1960 byl okres rozšířen o celý okres Rosice a valnou část okresů Tišnov a Židlochovice, taktéž i o menší části okresů Slavkov, Moravský Krumlov a Velká Bíteš.15 Z geomorfologického hlediska je okres různorodý, na jeho území se střetávají dvě provincie. Ze západu a severu zde zasahuje Česká vysočina, tvořená Adamovskou vrchovinou a plochou vrchovinou Moravského krasu, které jsou podcelky Drahanské vrchoviny. Východní a jižní část okresu náleží k provincii Západních Karpat s podcelkem nazývaným Dyjsko-svratecký úval. Pod něj spadá na východě Pracká a Rajhradská pahorkatina a dále pak rovina Dyjsko-svratecké nivy při soutoku řek Svitavy a Svratky na jihu okresu. Samotná řeka Svratka je nejvýznamnějším říčním tokem. Největší vodní plochou je Brněnská přehrada, která se původně jmenovala Kníničská a jejíž stavba byla dokončena k roku 1940. Na sever okresu částečně zasahuje jižní část Moravského krasu, jenž byl za chráněnou krajinnou oblast prohlášen v roce 1956. Průměrná teplota v severní a západní části okresu se pohybuje mezi 7 – 8,5 °C a v jižní části mezi 8,5 – 10 °C. Roční srážkový úhrn je v severní části 800 mm a na jižní pouhých 600 mm.16

15 16

Bartoš, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, svazek X. Ostrava 1986, s. 78. Tamtéž, s. 77.

13

Při sčítání obyvatel v roce 1950 měl okres 59 594 obyvatel, hustota zalidnění činila 149,1 obyvatel na km², což je značně nadprůměrná hodnota. V předválečném období mělo silnou převahu české obyvatelstvo, nacházely se zde pouze ostrůvky německého obyvatelstva u Modřic a u jiných předměstských obcí, které byly připojeny k Brnu.

17

Z hlediska

náboženského měla hlavní postavení katolická církev. Hospodářství v okrese bylo velice výrazně ovlivněno umístěním ve spádové oblasti města Brna. Proto zde z hlediska zaměstnání převažovala práce v průmyslu či drobné živnostnictví „Většina míst. obyvatelstva je zaměstnána v průmyslu a v úřadech kam denně dojíždí vlakem.“18 „Obec Lelekovice je z 95% dělnická, je zde jen 24 výkonných zemědělců.“19 Tak popisují kroniky stav zaměstnanosti v poválečné době. Avšak jižní část okresu patřila k zemědělsky nejproduktivnějším na Moravě, rozvíjela se zde i živočišná výroba, ovocnářství a zelinářství. V roce 1930 měl soudní okres Brno-okolí 80 % plochy zemědělské, z níž 90 % byla orná půda. Hlavními plodinami byly obiloviny (50 %) a okopaniny (25 %). Dopravní síť se koncentrovala kolem Brna, z nějž vybíhaly silniční a železniční spoje ve směrech na důležitá města.20

Šumperk V hornatém terénu Hrubého Jeseníku na severní Moravě se nachází okres Šumperk. Právě hornatý terén dominuje celému okresu, pouze na jihu při řekách Desná a Morava se nacházejí široká údolí, jež přecházejí v Šumperskou kotlinu. Severní hranici okresu tvoří hora Kralický Sněžník (1425 m), který se směrem na východ svažuje do Ramzovského sedla. Zde se dále na východ tyčí hlavní hřbet Hrubého Jeseníku, začínající Šerákem, a pokračuje směrem na jihovýchod přes Keprník a Praděd (1492 m). Dále pak se tento hřbet stáčí k jihozápadu od Vysoké hole k hoře Pecný, a tak tvoří přirozenou severní a východní hranici tohoto okresu. Okolí Starého města vyplňuje Staroměstská vrchovina, jihozápad okresu vrchovina Jeřabí. Mezi řekami Desná a Morava se nachází pahorkatina Bratrušovská a na jihovýchodě pahorkatina Bradelská. Severozápadní hranici okresu tvoří tok řeky Moravy, do níž se vlévají přítoky Krupá, Branná a Desná. Samotná řeka Desná odvodňuje východní část okresu. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 4 až 7 °C a srážky dosahují 800 - 1200 mm

17

Ze sledovaných obcí rovněž Želešice. SOkA Brno-venkov, MNV Troubsko, sign. C-288, díl II., s. 10. 19 SOkA Brno-venkov, MNV Lelekovice, inv. č. 79, sign. N-112, III. díl., s. 13. 20 Bartoš, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, svazek X. Ostrava 1986, s. 8285. 18

14

za rok. Ve výše položených místech se ovšem průměrná teplota snižuje a srážkový úhrn zvyšuje.21 Již od roku 1849 byl politický okres Šumperk součástí Olomouckého kraje a dělil se na soudní okresy Staré Město, Šumperk a Vízmberk (Loučná nad Desnou). Ten prakticky beze změn hranic bývalého politického okresu přetrval do roku 1960. Při reorganizaci v roce 1949 měl okres ve svém obvodu 72 obcí, avšak v důsledku slučování se k roku 1955 toto číslo postupně snižovalo na 60 obcí. K velkému rozšíření okresu došlo v roce 1960, tehdy se připojila většina obcí zrušených okresů Zábřeh a Jeseník a také několik obcí z taktéž zrušených okresů Šternberk a Rýmařov. Pouze obec Velká Morava přešla k okresu Ústí nad Orlicí. I přes další vlnu slučování obcí k tomuto roku měl okres Šumperk 148 obcí.22 V důsledku vysídlení německého obyvatelstva klesl počet obyvatel z 81 183 (z toho 18 075 české národnosti) k roku 1930 na pouhých 55 735 obyvatel ze sčítání roku 1950. Hustota zalidnění tudíž klesla ze 101 na 69 obyvatel na km². V předválečném období mělo naprostou převahu německé obyvatelstvo, pouze ve 13 obcích 23 ležících v soudním okrese Šumperk byl větší podíl českého obyvatelstva. Soudní okresy Staré Město a Vízmberk byly zcela německé. 24 O poválečném osidlování se píše v kronice obce Hanušovice. „Ihned po osvobození nastal příliv českého obyvatelstva ze všech koutů republik. … Nově příchozí nebyli vždy lidmi vyvolenými ale jen povolanými a tím se stalo, že všichni nehospodařili tak, aby území zkvétala.“ 25 To vystihuje problematiku poválečné situace. Ovšem kronikář ihned dodává to, že takovýchto osídlenců nebylo naštěstí mnoho.26 Z hlediska ekonomického byl okres Šumperk nesourodý. Většina průmyslu se nacházela na jihu okresu a v údolí řeky Desné, zatímco sever byl odkázán na málo výnosné zemědělství a lesnictví. Naprostou převahu v okrese měl textilní průmysl s centry v Šumperku, Horní Libině a v Hanušovicích, který se opíral do určité míry o živnostníky a domácí výrobny. Mezi další zdejší odvětví patří kovodělný průmysl (Šumperk, Sobotín), papírenství (Olšany) a sklárny (Rapotín). Po roce 1945, kdy dochází ke znárodnění v průmyslu, jsou sloučeny malé závody téhož odvětví do jednoho podniku. Dochází tudíž k zániku drobných živností, na vině je taktéž nedostatek pracovních sil, který se rovněž 21

Bartoš, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, svazek IV. Ostrava 1974, s. 25. Tamtéž, s. 26. 23 V této práci jde o sledované obce Bludov, Dolní Studénky. 24 Bartoš, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, svazek IV. Ostrava 1974, s. 28. 25 SOkA Šumperk, MěNV Hanušovice, inv. č. 85, I. díl, s. 26. 26 Tamtéž, I. díl, s. 25-26. 22

15

projevuje i v zemědělství. Až na úrodný jih spadá okres do horské pícninářské oblasti. Na zemědělskou půdu připadala zhruba polovina výměru katastru, horská část půdy byla pokryta především lesy. Hlavními zemědělskými plodinami byly obiloviny a pícniny, rozsáhlý byl též chov hovězího dobytka. Hlavním dopravním uzlem bylo okresní město. Železnice byla vybudována ve směrech na Šternberk, Jeseník, Zábřeh na Moravě a Kouty nad Desnou.27

Uherské Hradiště K roku 1948 byl politický okres Uherské Hradiště tvořen soudními okresy Napajedla, Uherské Hradiště a Uherský Ostroh. Během stoleté historie se jeho hranice neustále měnily. To neustalo ani rokem 1949, kdy dochází k další velké územní reorganizaci, při které je soudní okres Napajedla zrušen a rozdělen mezi okresy Uherské Hradiště a Gottwaldov. Rovněž byl zrušen soudní okres Uherský Ostroh, z něhož byl částečně vytvořen nový okres Veselí nad Moravou. Samotný okres Uherské Hradiště se rozšířil na 49 obcí, přičemž získal 6 obcí ze zrušeného okresu Napajedla, 3 obce z okresu Kyjov, 2 obce z okresu Uherský Brod a nakonec jednu obci ze zrušeného Uherského Ostrohu. V roce 1960 dochází k dalšímu rozšiřování okresu, a to obcemi z okresů Uherský Brod, Kyjov a ze zrušeného Veselí nad Moravou.28 Povrch okresu je geomorfologicky pestrý, poněvadž se na jeho území setkávají hranice dvou geomorfologických provincií a tří soustav. Hlavní část okresu vyplňuje podél řeky Moravy rovina Dolnomoravského úvalu, jež náleží k provincii Panonské. Západní část je pokryta podcelky Chřibů a Kyjovské pahorkatiny. Na východě se vzdouvají podcelky pohoří Bílých Karpat a Vizovické vrchoviny. Všechny tyto pahorkatiny patří do provincie Západních Karpat. Hlavním tokem je řeka Morava, protékající od severu k jihu. Průměrné roční teploty se pohybují mezi 7,5 až 10 °C, ve výše položených místech je teplota nižší. Průměrné roční srážky jsou mezi 600 - 800 mm, avšak v nížině se tato hodnota dostává pod 600 mm.29 Obyvatelstvo náleží k tradiční slovácké národopisné oblasti, tudíž se jedná o okres osídlený pouze českým obyvatelstvem. Němci se nacházeli před odsunem pouze v okresním městě. Podle sčítání obyvatelstva roku 1950 měl okres 66 494 obyvatel, při nadprůměrné

27

Bartoš, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, svazek IV. Ostrava 1974, s. 934. 28 Bartoš, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, svazek VIII. Ostrava 1982, s. 26. 29 Tamtéž, s. 25.

16

hustotě zalidnění 156 osob na km². V náboženské otázce zde dominovalo římskokatolické vyznání.30 Jelikož se jedná o tradiční zemědělskou oblast, místní průmysl byl zaměřen především na potravinářství. Nacházely se zde i různé další podniky z oboru kovoprůmyslu, dřevařství či stavebnictví, avšak celkově zdejší průmyslová výroba trpěla roztříštěností, převažovaly zde malé podniky a živnosti. Místní zemědělství se v této úrodné oblasti zaměřovalo především na pěstování obilnin a okopanin. Významné je též pěstování ovoce a zeleniny. V chovu dobytka převažoval skot. 31 „Obec má ráz zemědělský. Značná část občanů jest však zaměstnána v průmyslu, který v posledních několika letech v nejbližším okolí zmohutněl. Značná část těchto průmyslových zaměstnanců pochází ze zemědělských rodin. (…) Ostatně i zemědělci sami mají jen velmi malé zemědělské závody. Průměrná velikost těchto závodů jest 4,5 ha. Občané kteří pracují v továrnách nebo při stavebnictví a věnují se též zemědělství jsou označováni jako kovo nebo stavozemědělci“ 32 Téměř identický popis obyvatelstva obce, v tomto případě z kroniky obce Nedakonic, se nachází i v kronikách obcí Buchlovice a Traplice. Tímto popisem je ilustrována poválečná situace rozmachu průmyslu a s tím spojenými změnami v zaměstnání obyvatel. I přesto byl ale tento okres charakteristický roztříštěnou zemědělskou malovýrobou.33

Porovnání Jednotlivé zkoumané okresy jsou tedy z mnoha úhlů pohledu poměrně různorodé. Na jedné straně zde máme okres Šumperk, který je hornatý, na druhé straně v údolí řeky Moravy ležící okres Uherské Hradiště a kolem Brna se rozprostírající Brno–venkov, jenž je z větší části pahorkatinou. Okres Šumperk je zcela nově osídlen obyvatelstvem z různých koutů republiky, které z hlediska počtu nedosahuje předválečných hodnot. Uherskohradišťský okres je naopak centrem tradičního Slovácka, které je typickou zemědělskou oblastí, kde půdu drží drobní zemědělci. Brno-venkov nejvíce ovlivňuje průmyslová oblast Brna, která stahuje obyvatele tohoto okresu za prací. Ovšem nelze opomíjet to, že i v okrese Brno–venkov byly nově osídlené obce, stejně jako to, že i postupem doby z velké většiny obcí již určitá část obyvatelstva (např. v okresech Šumperk a Uherské Hradiště) denně dojíždí za prací do

30

Bartoš, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, svazek VIII. Ostrava 1982, s. 28. 31 Tamtéž, s. 31-32. 32 SOkA Uherské Hradiště, MNV Nedakonice, inv. č. 1, 2. svazek, s. 31. 33 Nekuda, Vladimír (ed.): Uherskohradišťsko. Brno 1992, s. 291.

17

průmyslových center. Z výše popisovaných důvodů nelze jmenované okresy jednoduše zobecňovat.

Kolektivizace v Československu Vesnice se po ukončení války rozbouřila diskuzemi o tzv. nové pozemkové reformě, která měla odstranit soukromé vlastnictví či držbu půdy nad 50 hektarů. Vyvstávala klíčová otázka, jak se bude dále rozvíjet soukromé zemědělství a jaké bude jeho uspořádání. Tuto otázku velice ovlivňuje zánik velkostatků. Další značný vliv na problematiku mělo množství zkonfiskované zemědělské půdy na základě Benešových dekretů. Tato půda byla přerozdělována českým i slovenským osídlencům, kteří posléze náleželi do kategorie středních zemědělců (do 13 ha půdy). Po roce 1945 byl podporován rozvoj převážně zemědělské malovýroby. Problematika zemědělské politiky byla častým konfliktním tématem na vesnických schůzích, ale stále častěji se jím stávala i na zasedání vlád a parlamentu. Nicméně významný přelom nastává v únoru 1948, kdy nový poměr politických sil prosazuje dříve upozaděné návrhy tzv. Ďurišových zákonů a Hradeckého programu.34 Velice ožehavá byla otázka horní hranice vlastnictví půdy. Tento problém byl vyřešen v ústavě z 9. května roku 1948, podle níž nejvyšší výměra půdy držené v soukromém vlastnictví může dosahovat 50 hektarů. V otázce agrární politiky měla komunistická strana podporu rolnictva a bezzemků ještě v době po převratu, dokud se politika strany nezačala odklánět od dřívějších cílů. Hlavní „kámen úrazu“ představoval nový směr – směr ke kolektivizaci zemědělství, který byl nasměrován KSČ o několik měsíců později. Následně bylo hlavní úsilí vrženo na rodící se struktury budoucího kolektivizovaného zemědělství – do státních statků, státních strojních stanic nebo nově založených výrobních družstev (JZD a JRD).35 Vznik JZD radikálně změnil obraz českého venkova a zemědělství, které bylo do té doby založené na soukromém hospodaření. Nicméně myšlenka družstev u nás nebyla zcela nová, již dříve se vyskytovala družstva úvěrní, později družstva hospodářská. V meziválečné

34

Ve výše uvedených zákonech se jednalo především o přerozdělení zkonfiskované půdy a lesů, mechanizace zemědělství, reorganizace distribuce, scelování půdy, výstavba družstevnictví, rolnické pojištění atd. 35 Jech, Karel: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha 2008, s. 51 – 55.

18

době se objevují například i družstva strojní. Významná přeměna v této oblasti nastala až po únoru 1948, navzdory početným příslibům vlády, že ke kolektivizaci tady nedojde.36 „Družstva se stala nástrojem státu, jehož vůle od uvedeného data slynula s vůlí komunistické strany.“ 37 Podle vydaných právních předpisů byla zlikvidována zemědělská družstva, která u nás měla již dlouholetou tradici. Jako první padla družstva úvěrní, která tvořila nosnou kostru celého zemědělského družstevnictví. V červenci 1948 přešla pod ministerstvo financí, které nad nimi získalo veškerou pravomoc. Následující den po prvním úderu družstvům přišla další rána v podobě zřízení nové ústřední instituce zastřešující všechna zemědělská družstva kromě těch úvěrních, a to založením Ústřední rady družstev. Tato nově vzniklá instituce zbavovala jednotlivá družstva autonomie, avšak vstup byl pro všechny povinný. Podle příslušného zákona č. 187 z 21. července 1948 byla hlavní podstata založení této instituce následující: „… péče o vytvoření a rozvoj jednotně organizovaného družstevního hnutí jako prostředku zvýšení životní úrovně členů i ostatního pracujícího lidu.“38 Další zlom nastává s vydáním zákona č. 69 O jednotných zemědělských družstvech 39 v únoru 1949. Tento zákon skrýval klíčovou reformu zemědělství a pravomoc k ovládnutí všech nefinančních družstev s výjimkou spotřebních. Skutečné cíle schovává za představu sjednocení již existujících družstev a jejich zdárného rozvoje. Straničtí funkcionáři oplývali nadšeným optimismem a představovali si založení JZD jako jednoduchou a jednorázovou záležitost. Plánovali na jaře 1949 uvědomovací kampaň a následně veřejné schůze, které se měly konat v každé obci a do nichž měly být zapojeny hromadné sdělovací prostředky. Nicméně přes skutečnost, že samotní funkcionáři si byli vědomi záporného postoje většiny rolníků k JZD, neustal jejich optimismus a věřili, že nakonec rolníci sjednocení družstev ocení. Avšak objevily se i případy, „kdy na členských schůzích myšlenka JZD byla odmítnuta a někdy se projevil odpor ostrou formou.“40 V prvním kroku byl vytvořen tzv. přípravný výbor JZD, který po schválení Ústřední radou družstev, byl ustanoven jako nové družstvo. Ve stejnou dobu zanikají dříve existující

36

Novák, Pavel: Předseda jednotného zemědělského družstva: příběh Petra Lexy. In: Člověk na Moravě ve druhé polovině 20. století. Brno 2011, s. 153 – 154. 37 Feierabend, Ladislav: Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. Volary 2007, s. 60. 38 Tamtéž, s. 64. 39 Dle zákona stanovená činnost jednotného družstva mě být následující: scelování půdy, mechanizace zemědělské práce, spolupráce při plnění výrobních úkolů a dodávek, spoluúčast při výkupu zemědělských výrobků, péče o výroby rostlinnou i živočišnou, organizace práce ke zvýšení její výkonnosti, zlepšit kulturní a sociální úroveň venkova a v neposlední v řadě usnadnit práci venkovským ženám. 40 Kaplan, Karel: Proměny české společnosti 1948 – 1960. Venkov II. Praha 2012, s. 158.

19

družstva v obci, která byla začleněna do jednotného družstva i se svými dosavadními členy a veškerým majetkem. Z právního hlediska se původní družstva neměla jak bránit. Ustanovené jednotné družstvo muselo přijmout vzorové stanovy dle znění ministerstva zemědělství. Od svého založení bylo pečlivě kontrolováno ze strany příslušného oddělení Ústřední rady družstev. 41 Nestávalo se ojediněle, že JZD vznikla pod politickým tlakem hraničícím s pohrůžkou perzekuce, nicméně takto založená družstva často postupně zanikala. Tzv. první vlna kolektivizace, proběhnuvší na jaře 1949, nebyla příliš úspěšná, protože většina zemědělců se k otázce JZD stavěla záporně. Avšak objevily se rozdíly mezi vnitrozemskými a pohraničními okresy, ve kterých měly přípravné výbory mnohem výraznější výsledky. Pokud jde o sociální složení přípravných výborů, není asi žádným překvapením, že výrazně převažovali rolníci vlastnící půdu do 15 ha. Zajímavé také je, že nejvíce výborů se zaměřovalo na mechanizaci. Nezdařilost první vlny kolektivizace přisoudilo vedení KSČ aktivitě reakce.42 Zakládání JZD šlo ruku v ruce s postupnou likvidací soukromého vlastnictví, což neprobíhalo vždy zákonně. Rovněž byl popřen princip dobrovolnictví, s čímž souvisela skutečnost, že původní myšlenka družstevnictví byla deformována. Další související jev doprovázející kolektivizaci byl hluboký pokles efektivity českého zemědělství, na což navazovala zvýšená závislost Československa na importu zemědělských výrobků. K prosperitě družstev a vzestupu sociální úrovně venkovského obyvatelstva dochází až v následujícím desetiletí.43 Pro zakládající družstva byly stanoveny jeho čtyři typy, přičemž nebyla nutnost procházet všechny. V praxi se často vyskytovaly případy, kdy se z přípravného výboru přecházelo rovnou k III typu. I. typ představoval sdílení práce nebo mechanizaci, což se vlastně příliš nelišilo od sousedské výpomoci. Pozemky zůstaly v soukromém vlastnictví, hospodaření na půdě však probíhalo společně a družstvo vedlo záznamy týkající se odpracované doby nebo zapůjčeného stroje. Po úspěšném zvládnutí tohoto typu mohlo družstvo přejít k II. typu, který představoval rušení hranic pozemků, s čímž souviselo rozorání mezí. Celá vesnice pak tedy společně hospodařila na scelených pozemcích, každý vlastník dostal svůj patřičný podíl. Zatím nebylo soukromé vlastnictví zrušeno, byla pouze zavedena kolektivní produkce na obhospodařované půdě. Nicméně ve III. fázi nastává kolektivní řízení. 41

Feierabend, Ladislav: Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. Volary 2007, s. 66 – 67. Kaplan, Karel: Proměny české společnosti 1948 – 1960. Venkov II. Praha 2012, s. 163 – 164. 43 Novák, Pavel: Předseda jednotného zemědělského družstva: příběh Petra Lexy. In: Člověk na Moravě ve druhé polovině 20. století. Brno 2011, s. 154. 42

20

V případě tohoto typu již vypěstované zemědělské plodiny nenáleží členům družstva, ale samotnému JZD. V této fázi rolníci zanechávají půdu a rovněž odevzdávají i svůj dobytek. Nicméně pokud bude chtít zemědělec z družstva vystoupit, bude mu poskytnuta náhrada v podobě půdy, avšak ne jeho původní. JZD přerozděluje zisky mezi svoje členy podle odpracovaných hodin. A u posledního, tedy IV. typu, již za poskytnutou půdu není žádná náhrada. Dá se říci, že se jedná o sovětský kolchoz v pravém slova smyslu.44 Od léta roku 1949 byla pozornost soustředěna spíše na již založená družstva a výstavbu vzorových JZD, zakládání nových družstev částečně ustoupilo do pozadí. Bylo doporučeno, aby se v každém okrese nacházelo vzorné družstvo, na němž by bylo možno dokládat přednosti přechodu k socialistické velkovýrobě a pod jehož záštitou by docházelo k zefektivňování zemědělské výroby a jejího plánování. Tyto vzory měly představovat nejlepší argument při přesvědčování soukromých rolníků pro vstup do JZD nebo pro jeho samotné založení. Očekávaný přelom ve vnímání vztahu k JZD roku 1950 se ale neuskutečnil. Kolektivizace byla i v následujících pěti letech ze strany rolníků vnímána spíše záporně, což dokazuje neplnění povinných dodávek nebo nutná opatření represivních zákroků. Nicméně ani myšlenka vzorných družstev se neprokázala jako nosná.45 Taktéž zemědělská produkce od počátku kolektivizace poklesla. Na soukromé zemědělce byly požadavky na plnění dodávek zvyšovány, takže mnohým činilo problémy je dodržovat. Tito byli uvaleni do vězení nebo nuceni zaplatit vysoké pokuty, ale hrozila jim i konfiskace majetku. Navzdory těmto obtížím se zemědělci neustále kolektivizaci brání.46 Od roku 1950 docházelo k mnoha neblahým počinům, které zvyšují nátlak na soukromé zemědělce. Jednou z forem postihu je i nucený výkup strojů, za což nebyla ani poskytnuta finanční náhrada, prováděný právě tohoto roku. Také bylo zakázáno poskytovat úvěry zemědělcům, kteří vlastní půdu nad 20 ha. Další citelné nařízení zabraňovalo větším zemědělcům volně nakládat se svojí půdou. Jako hlavní nepřítel kolektivizace je vykreslován vesnický boháč, protože přetrvává u kapitalistického smýšlení a vykořisťování, proti kterému byla nasměrována radikální stanoviska ministra Ďuriše. Jednalo se o možnost dle potřeby na selskou usedlost uvalit národní správu nebo nucený pacht. Mezi další nařízení podobného

44

Feierabend, Ladislav: Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. Volary 2007, s. 68 – 69. Kaplan, Karel: Proměny české společnosti 1948 – 1960. Venkov II. Praha 2012, s. 167 – 168. 46 Feierabend, Ladislav: Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. Volary 2007, s. 76. 45

21

charakteru patřilo vyloučení z JZD, konkrétně šlo o vyloučení těch zemědělců, kteří vlastnili nad 15 ha půdy.47 Represivní opatření se nejvíce dotýkaly té části selského obyvatelstva, na které začalo být pohlíženo jako tzv. kulaky. Akce „K“ (neboli kulak) byla plánována ministerstvem spravedlnosti na jaro roku 1951, kdy byli ze seznamů neplničů dodávek vybíráni rolníci, se kterými bylo následně vedeno trestní řízení. Seznamy tzv. kulaků byly vypracovány ONV. Trest měl několik podob – od vězení, finanční pokuty, konfiskace majetku až po vystěhování a zákaz činnosti. Takto postižené selské rodiny byly nuceny se vystěhovat na k tomuto účelu určené státní statky, jež se nacházely převážně v pohraničí, kde byl stálý nedostatek pracovních sil. Zde byli sedláci určeni jen pro manuální práce a podmínky jejich ubytování byly často zcela nevyhovující.48 Strana přistoupila i na persekuci dětí selského stavu, kdy tzv. „kulacké“ děti byly vyloučeny ze zemědělských škol. V důsledku však měly ony vyloučené děti značný problém dostat se na jakoukoliv vysokou školu. Akce „K“ nicméně nesplnila očekávání, tudíž úplnou kolektivizaci, proto byla směrnice tří ministrů z října 1951 nakonec pro svůj neúspěch v lednu 1954 ÚV KSČ zrušena.49 V letech 1953 – 1954 se nespokojenost projevila v mnoha případech špatným hospodařením JZD, s čímž souvisí stagnace počtu založených družstev. Zemědělci z JZD se navíc hromadně odhlašovali, což pro některá z nich znamenalo i samotný zánik. Kolektivizace se nacházela v krizi, což vyděsilo jak komunistické vedení, tak zemědělské odborníky. Mezi hlavní problémy patřila skutečnost, že JZD byla založena neodborníky, kteří neměli dostatek znalostí a zkušeností, ačkoliv byli politicky uvědomělí. Na družstva tak byly kladeny nesplnitelné ekonomické a technické požadavky. Ústředí pak přišlo s následujícím postupem: zesílení činnosti straníků na vesnici, funkcionáři a dělníci budou obcházet jednotlivá družstva a přesvědčovat je. Se zvyšujícími se počty vystoupivších postupně sílily i jejich motivy, mezi kterými převažovala nedůvěra v zemědělskou politiku nebo nespokojenost s režimem. Dá se říci, že se jednalo o projev nesouhlasu s tlakem na nucený vstup do JZD.50

47

Jech, Karel: Soumrak selského stavu 1945 – 1960. Praha 2001, s. 37 – 44. Blažek, Petr – Kubálek, Michal: Akce „Kulak“. Přijetí, uplatňování a zrušení směrnice tří ministrů. In: Akce „K“: vyhnání sedláků a jejich rodin z usedlostí v padesátých letech. Studie, seznamy a dokumenty. Praha 2010, s. 74 – 76. 49 Tamtéž, s. 140 – 142. 50 Kaplan, Karel: Proměny české společnosti 1948 – 1960. Venkov II. Praha 2012, s. 257 – 262. 48

22

V polovině 50. let došlo ve združstevňování čs. zemědělství k obratu, ten byl odstartován v červnu 1955 zasedáním ÚV KSČ. Jednalo se o celoplošnou kolektivizaci, která byla podporována především Antonínem Zápotockým, jehož cílem bylo 100% družstevní hospodaření do roku 1960. Tato poslední fáze kolektivizace nakonec sklidila úspěch. Dle oficiální propagandy za něj mohla především zvyšující se ekonomická prosperita JZD a rovněž skutečnost, že soukromí zemědělci nemohli dlouhodobě konkurovat. Po rozjetí nové agitační kampaně vstoupili do JZD i mnozí velcí sedláci, jež v některých případech začali dokonce zastávat vedoucí pozice, což se kladně projevilo na činnosti a hlavně výsledcích družstva. Velkou většinu vstupujících ale pořád tvořili bezzemci a zemědělští dělníci. Tato fáze kolektivizace byla úzce spjata s neustálými přesvědčovacími akcemi, které zahrnovaly osobní pohovory, agitační brigády, schůze, besedy, exkurze do vzorových družstev apod. Tyto agitační metody se nesetkaly s velkým úspěchem, proto se přešlo na vyšší formy, jako jsou osobní perzekuce, vězení, nátlak v zaměstnání nebo konfiskace usedlosti. V souvislosti s výše popisovanými událostmi není překvapením, že v letech 1956 – 1957 začala JZD nově vznikat a docházelo k upevňování již založených. Taktéž rostl počet vyšších typů u již fungujících družstev. Nicméně zemědělci nevstupovali kvůli přesvědčení o slibovaných výhodách, ale pod nátlakem.51 Od roku 1955 byl opět stanoven kurz socializace vesnice, kdy bylo tlačeno na úplnou kolektivizaci a likvidaci soukromého hospodaření. Stanovený cíl zněl, že do začátku 60. let se v každé vesnici bude nacházet JZD, což se v podstatě podařilo. Na přelomu let 1959 – 1960 kolektivizace končí.52

Zemědělec a jeho přesvědčování „Kolektivizace zemědělství – skoro vždy provázená brutálním násilím – patří charakteristickým rysům výstavby tzv. reálného socialismu ...“. 53 Perzekuce během 50. let měla mnoho podob. Zákon č. 69 o jednotných zemědělských družstvech měl jasný cíl, a to učinit ze soukromých zemědělců ovládané zaměstnance, kterým navíc bude zabavena půda a stroje. Mnozí zemědělci byli postaveni před soud ve vykonstruovaných procesech, například v rámci akce „K“. V lepším případě byli přeřazeni na nové pracovní pozice, avšak ne 51

Březina, Vladimír: Kolektivizace zemědělství v Československu v letech 1955 – 1960. In: Kolektivizace venkova v Československu 1948 – 1960 a středoevropské souvislosti. Praha 2008, s. 130 – 135. 52 Jech, Karel: Soumrak selského stavu 1945 – 1960. Praha 2001, s. 167 – 179. 53 Pernes, Jiří: Politické a sociální předpoklady kolektivizace zemědělství v Československu. In: Kolektivizace venkova v Československu 1948 – 1960 a středoevropské souvislosti. Praha 2008, s. 77.

23

ojediněle byly nuceně přestěhovány celé rodiny tzv. vesnických boháčů. Ti zemědělci, kteří ještě stále obhospodařovali vlastní půdu, byli nuceni plnit mnohdy přehnané dodávky, které zapříčinily úpadek jejich hospodářství.54 Mnozí ze zemědělců již před válkou získali odborné vzdělání, díky čemuž se z nich stávali průkopníci a šiřitelé nových šlechtitelských a chovatelských metod. Právě díky jejich vzdělanosti a zkušenostem se stali váženými občany se značnou autoritou u ostatních obyvatel. Z těchto důvodů stanuli hlavně v poválečném období v čele národních výborů nebo JZD. Nicméně se setrvale stavěli kriticky k myšlence kolektivizace, kterou považovali za riskantní podnik. Ne vždy byli u ostatních zemědělců oblíbení, zaměstnávali totiž malorolníky, kteří jim záviděli jejich postavení, objevily se ale i případy, kdy s podřízenými rolníky zkrátka nebylo dobře zacházeno.55 První odpor proti zakládání JZD povstal od kovozemědělců a nezáleželo na tom, zda šlo o členy KSČ či nikoliv. Komunističtí funkcionáři, kteří se účastnili přesvědčovacích akcí, postupně zjišťovali, že to nebude tak snadné, jak si představovali. Přesvědčování se protahovalo hlavně proto, že na vesnicích vládly nespokojenost s nastalou situací a odpor ke kolektivizaci. Tudíž ani agitační schůze o výhodách JZD nedosahovaly velkých úspěchů. Můžeme se setkat i s případy, kdy bylo agitátorům vyhrožováno.56 „Sedláci, kteří mají pravý vztah k půdě, mají všeobecný negativní vztah ke kolektivizaci, což je fakt komunistům dobře známý.“57 Proto se strana snažila proces kolektivizace zakrýt za pojmy spojené s družstvy, nicméně ani tato lest nepomohla. Po neúspěšném přesvědčování se KSČ zaměřila na boj proti „vesnickým boháčům“. Těm bylo zabráněno svobodně nakládat se svými pozemky, svou půdu tedy nesměli nikomu prodat ani darovat. Pokud vstoupili do družstva, byli z něj následně vyhozeni a postupně jim byl zkonfiskován majetek. Odstartovala se rozsáhlá propaganda, podle níž vesničtí boháči způsobili všechny stávající problémy, což zapříčinilo roztříštění vesnice.58

54

Halamová, Veronika: Soukromá zemědělská činnost jako forma perzekuce. In: Kolektivizace v Československu. Praha 2013, s. 317 – 323. 55 Jech, Karel: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha 2008, s. 42. 56 Rokoský, Jaroslav: Mezi hrdostí a zoufalstvím. Odpor proti násilné kolektivizaci. In: Kolektivizace v Československu. Praha 2013, s. 182 – 187. 57 Feierabend, Ladislav: Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. Volary 2007, s. 75. 58 Tamtéž, s. 75.

24

Brno-venkov První zkoumanou kronikou v okrese Brno-venkov je kronika obce Babice nad Svitavou, kde jsou vedeny rozpravy o scelování pozemků i združstevňování v roce 1950, kdy se rolníci brání a kovozemědělci jsou rádi, že se jich nikdo na nic neptá. Proto se dle kronikáře hospodaří v obci postaru, ale v odvádění dodávek jde o vzornou obec. V kronice se objevuje zajímavá zmínka o přesvědčování z roku 1955, kdy se při zemědělské debatě projevil odpor k JZD, ale hlavně se dostavilo málo posluchačů s odůvodněním, kdo by po práci někam chodil „promrzlý a nadělaný“. Proto je nutno debatovat v létě a v neděli odpoledne. V roce 1957 dochází k dalšímu přesvědčování výkonných zemědělců, kvůli čemuž byla uspořádána velká přednáška, jež trvala až do půl druhé ráno, avšak nikdo se stejně nerozhodl vstoupit. Poté bylo vybráno zvlášť sedm zemědělců, se kterými bylo jednáno jednotlivě. I ostatní byli navštěvováni brzy ráno a jejich přesvědčování často probíhalo až do pozdních nočních hodin. Ti se drželi pravidla: buď všichni, nebo nikdo. Nakonec podepsali přihlášku všichni samostatní zemědělci.59 Další kronika z Bílovic nad Svitavou je velice stručná. K roku 1957 je stroze zmíněno, že byli zemědělci přesvědčováni o výhodách společného hospodaření. Ti se při pohovorech velice kladně a živě zajímali o další rozvoj JZD. V tomto roce byli tedy získáni pro vstup do družstva takřka všichni zemědělci.60 Podle kroniky z Bosonoh rolníci na poli pracují starým způsobem, neboť odmítají vstoupit do JZD, protože v něj nemají důvěru. Větší zemědělci si obstarávají zemědělské stroje, avšak nemají už čeledíny a služebné, neboť ti odešli do průmyslu, kde jsou dle kronikáře lépe socialisticky odměňováni. V roce 1952 se v obci nacházelo sedm zemědělců, kteří měli velkou výměru pozemků a taktéž záporný postoj k socializaci. Tito byli označeni jako vesničtí boháči, a byli proto vyňati ze zásobování potravinami, což, jak kronikář říká, byl: „... první a rázný krok k výstavbě socializace vesnice případným zřízení Jednotného zemědělského družstva.“61 Kronikář opět pokračuje zmínkami o přesvědčovacích akcích, které nebyly úspěšné, ale jsou zde uvedeny i důvody, proč zemědělci nevstupují. Většina z nich tvrdila, že to nemohou udělat z úcty ke svým předkům, od nichž půdu zdědili. Nebo si prostě nechtěli nechat poroučet v práci. A tak dokud nebudou muset, do družstva nevstoupí.62

59

SOkA Brno-venkov, MNV Babice nad Svitavou, inv. č. 59, sign. N-98, svazek II. SOkA Brno-venkov, MNV Bílovice nad Svitavou, inv. č. 87, sign. N-101, svazek II. 61 AM Brna, MNV Bosonohy, inv. č. l, sign. B 48, kniha č. 1, s. 194. 62 Tamtéž. 60

25

Bystrcká kronika popisuje situaci místního zemědělství následovně. Chybí prý dostatek mladých sil, které přechází do průmyslu, a staří zemědělci nemají vůli pochopit nutnost socializace. V různých letech se nachází popisy přesvědčování, které byly až do roku 1957 bezvýsledné. Nikdo ze zemědělců nechtěl vstoupit do družstva jako první. Dle kronikáře se jedná o: „... jejich konečnou zbraň, která tvoří z celé akce začarovaný kruh.“63 Přičemž jsou tady vyjmenovány důvody zemědělců, proč vstup odmítají, například špatně hospodařící družstva v okolí, o nichž byli dobře informování, nebo jejich pokročilý věk. Ale jsou tady i jiné příklady – jeden zemědělec má vážně nemocné dítě, které ho stojí značné peníze, další má šest dětí – oba mají tedy strach, aby po vstupu do družstva uživili rodinu. Během přesvědčovací akce, která se udála roku 1953, přihlášku nikdo nepodepsal, ale kronikář vidí útěchu alespoň v tom, že se o této otázce diskutovalo na celé vsi, a doufá, že v blízké budoucnosti bude hospodaření kolektivní. Samotní zemědělci jsou přesvědčeni o tom, že by družstvo mohlo prosperovat, kdyby bylo složeno z lidí pracovitých a poctivých. Dodávky zemědělců byly vždycky dobré, dokonce se postupem let i zvyšovaly. Příčinu úspěchu vidí kronikář hlavně v přičinění MNV a jeho odborných přednáškách. K roku 1957 nakonec bez nějakého většího popisu vstupují do JZD všichni výkonní zemědělci až na dva, ale zápis k této události je velmi stručný.64 Ve stručné kronice obce Chrlice se nachází zmínka k dané problematice jenom k roku 1957, kde se kronikář obecně věnuje socializaci v Československu. V tomto roce vstoupila řada rolníků do JZD, k čemuž kronikář ideologicky poznamenává: „Pochopili, že pevný svazek rolníků a dělníků byl a je základem všech úspěchů.“65 Hlavní hnací sílu přesvědčování vidí především v dobrém hospodaření družstev. Zemědělci tu byli opět přesvědčováni prostřednictvím pozvání na schůze, během nichž se někteří snažili oddálit vstup do družstva. Nakonec se však stejně všichni podrobili. „Rolníci vědí, že vstupem do družstva potvrzují vysoký stupeň vyspělosti a uvědomělosti a staví se do řad obránců míru.“66 V kronice Lelekovic můžeme najít seznam zemědělců, seřazený podle jejich výměru půdy. Zemědělci se nechtějí zapojit, jako je tomu v továrnách, nýbrž pracují postaru. Podle kronikáře zemědělci v celostátním měřítku plní plán jenom na polovinu, protože nespolupracují a nezapojují se do JZD, zatímco dělník v továrně plní svoje povinnosti na 100 %, protože dokáže dobře spolupracovat. Například si autor stěžuje, že u řezníka není 63

AM Brna, MNV Bystrc, inv. č. 1, sign. B 44, s. 349. Tamtéž. 65 AM Brna, MNV Chrlice, inv. č. 1, sign. B 50, s. 30. 66 Tamtéž, s. 31. 64

26

možné dostat maso a je nutné stát dlouhou frontu. Přináší odůvodnění, že zemědělci neplní v celé republice svůj stanovený kontingent. Opakuje, že jsou přesvědčováni o vstupu do JZD, ale vcelku bez úspěchu.67 Ale někteří zemědělci tvrdí: „... že ustanovení JZD v Lelekovicích je skázou pro každého rolníka, který do družstva vstoupí.“68 Nelze jim upírat zkušenosti, ale mají i dostatek fantazie, protože dle nich JZD v této obci nemůže ekonomicky prosperovat, a zároveň se snaží šířit dezinformační zprávy. Neměli by být tolerováni ti hospodáři, kteří své dodávky neplní, kteří rovněž mají k socializaci vesnice špatný poměr. Kronikář doufá, že v nejbližších dnech dojde k ustanovení družstva.69 Zpětně psaná kronika Modřic je velice stručná, pouze v kapitole o JZD se poukazuje na to, že rolníci měli v družstvo nedůvěru, neboť se obávali nového života a naslouchali našeptávání pochybovačů. Zvláště tomu napomáhalo to, že rolník z první republiky byl mnohokrát zklamán a podveden. Poté jsou zde k nalezení jenom stručné zmínky, když zemědělci vstupují do družstva. Ti poslední tak učiní k roku 1957. Toto oznámení jest dvakrát červeně podtrženo.70 V Ořechově mají dle kronikáře zemědělci k JZD špatný vztah. Mají nedůvěru k zemědělské politice, kterou propagují družstva. Proto se brání scelování půdy, protože v tom spatřují uskutečnění myšlenky JZD. Při založení JZD v roce 1950 se kronikář podivuje, že nevstoupili zemědělci, jimž by družstvo pomohlo z těžkého života a převelikých útrap. Příčiny vidí v nedůvěře v nové věci a v udržování tradic a „lásce k rodné hroudě“. Rovněž byly v neochotě k socializaci i důvody politické, neboť nepřátelská propaganda hlásala, že jde o úplné ožebračení zemědělského lidu. Naopak mnozí by do JZD vstoupili, ale brání jim v tom příbuzenské a přátelské vztahy. Následující kampaň je celkem neúspěšná, což kronikář značně nelibě komentuje. Ovšem rok 1957 zůstane památným, protože právě tehdy všichni výkonní zemědělci vstupují do JZD, ačkoliv na počátku roku tomu nic nenasvědčovalo. Nebylo totiž žádným tajemstvím, že většina zemědělců přesvědčování zdařile vzdoruje. Došlo k přezkoumání jejich hospodářství a poměrů a bylo shledáno, že někteří z nich nebudou moci dále plnit stanovené úkoly, které doba vyžaduje, proto poškozují národní hospodářství i sebe sama. Tito byli zváni na MNV k pohovoru. Dle kroniky zde mnozí podepisovali přihlášku se zjevnou nebo tajnou úlevou, neboť by – nebýt komplikovaných okolností – již dávno vstoupili. Ovšem byli i tací, kteří propagační akci považovali za nátlak, ačkoliv, jak píše 67

SOkA Brno-venkov, MNV Lelekovice, inv. č. 79, sign. N-112, III. díl. SOkA Brno-venkov, MNV Lelekovice, inv. č. 80, sign. N-112, II. díl, s. 288. 69 Tamtéž, s. 288. 70 SOkA Brno-venkov, MNV Modřice, inv. č. 88a, sign. C-67, I. díl. 68

27

kronikář, většina propagačních pracovníků zdůrazňovala dobrovolnost tohoto počínání. Tak byli ti, co první podepsali, vyhlašováni v rozhlase a vyzýváni další, aby přišli podepsat přihlášku. Nakonec se dostavili všichni, i když mnozí se zjevným smutkem i zlobou. Kronikář zde děkuje všem zemědělcům, kteří pochopili svoji vlasteneckou povinnost. „Tímto postojem zajistili lepší budoucnost nejen sobě a svým dětem, ale i pracujícím.“71 Po vstupu do JZD se po několik dní v obci nepracovalo, mnohdy ani nevařilo, protože hospody byly plné, všude se diskutovalo, protože po celé vsi panovaly rozporuplné pocity.72 V kronice obce Podolí je každoročně zmiňováno, někdy i na několika místech, jak jsou zemědělci bezvýsledně přesvědčováni o vstupu do JZD. K roku 1953 je tady uveden seznam samostatných zemědělců (jenž zabírá pět z devíti stran zápisu k danému roku), kde jsou vypsány rozměry jejich půdy, počty koní a dodávky jednotlivých zemědělských produktů. K roku 1956 po dlouholetém přesvědčování kronikář píše, že zemědělci již uvažují a debatují, jestli jim společné hospodaření pomůže v těžké práci a zajistí možnost lepšího výdělku a žití. Jejich nedůvěra je namířena především vůči novotám. „Hluboká je v nich láska ke zděděnému gruntu.“73 Následujícího roku po důkladném přesvědčování brigádou z ONV a pozvánkách na MNV k pohovoru všichni zemědělci vstupují. I sám kronikář se podivuje, že tato brigáda zaznamenávala všude takový úspěch. Zemědělci se vraceli pouze se slovy „podepsal jsem“. Toto rozhodnutí zajímalo celou podolskou veřejnost. Tvořily se hloučky kolem zemědělců, kteří s nimi debatovali. Dle kronikáře: „Tváře našich sedláků nebyly jasné nebyly radostné, ... “.74 Tyto události byly velkou změnou života na vesnici a zapíšou se do historie příštích věků.75 V sokolnické kronice toho čtenář mnoho nenajde – až na pár opakujících se vět týkajících se studované problematiky. V roce 1956 soukromý sektor v plnění dodávek pokulhává, tudíž spěje k likvidaci.76 Střelice mají rovněž úsečnou kroniku. Zdejší kronikář se krátce rozepíše o přesvědčování, avšak družstvo se rozšiřovalo pomalu. Kronikář zmiňuje, že je potřeba neustále získávat zemědělce, i když se ihned nerozhodnou. Vstup zemědělců je potom

71

SOkA Brno-venkov, MNV Ořechov, sign. C-241, s. 231. Tamtéž. 73 SOkA Brno-venkov, MNV Podolí, sign. C-249, I díl, s. 196. 74 Tamtéž, s. 208. 75 Tamtéž, s. 207. 76 SOkA Brno-venkov, MNV Sokolnice, inv. č. 12 c, sign. C-123, díl III., s. 296. 72

28

komentován zkratkovitě. Poslední soukromý zemědělec byl pozván na pohovor, po kterém rovněž vstupuje koncem roku 1959.77 Šlapanická kronika je rovněž velice strohá. Například k roku 1954 je tady zápis o přesvědčování zemědělců, při kterém se podařilo získat tři konkrétně jmenované. Kronikář pokračuje se zápisem, jak pro sabotování a neplnění dodávek byl odsouzen jeden zemědělec a jeho syn. K roku 1957 je zde pouze seznam posledních rolníků, kteří vstupují do JZD. Nic jiného.78 O zemědělcích v Telnici kronikář píše, že i přesto, že měli s družstevnictvím zkušenosti, neboť byli kdysi akcionáři cukrovaru, lihovaru a v obci byla družstva pro výmlat, JZD pro ně bylo velké sousto. Žádného zemědělce se tedy nepodařilo přesvědčit ke vstupu. Nutno dodat, že vůči státu plnili své dodávky zodpovědně. Rok 1953 je v kronice nazván rokem přesvědčování rolníků. Ovšem popisované brigády a veškeré přesvědčovací akce jsou neúspěšné. To vše bylo zapsáno do kroniky zpětně především ze zpráv MNV.79 Po dobrém hospodaření v předchozích letech přichází rok 1957, kdy kvůli špatným přírodním podmínkám zemědělci těžce splňovali dodávky. Šest zemědělců bylo pak určeno k likvidaci jako úpadkové hospodářství. Je tady popisováno, jakým způsobem ONV tlačil, aby byli zlikvidováni místní neplniči, ale zdejší předseda MNV to nechtěl dopustit. Preferoval, aby se postupovalo nenásilně, proto se je snažil domluvami přesvědčit. To se mu podařilo během pohovorů s jednotlivci. Několik dobrých hospodářů se rozhodlo vstoupit do JZD po úvaze, že nelze hospodařit postaru, zvlášť když není dostatek pracovních sil. Tímto krokem byli strženi i ostatní. Jak je zde uvedeno: „Ke cti a chvále našich činitelů bylo u nás taktně a obezřele jednáno při získávání zemědělců pro společné hospodaření. Všude tomu tak nebylo!“80 Je zde i krátká poznámka týkající se domkařů neboli chalupníků, kteří se v této době měli lépe než sedláci, proto děti sedláků touží dostat se do zaměstnání. Nikdo z mládeže už nestál o zemědělské hospodaření.81 V kronice Troubska se nachází záznamy o tom, že rolníci stále hospodaří na svých polích, i když jsou podle kronikáře sami přesvědčeni o výhodách práce na velkých celcích. Přitom samotný kronikář rolníky velice chválí, neboť jejich hospodaření je založeno na včasné přípravě půdy, správném střídání plodin a hnojení. Proto jsou výsledky jejich 77

SOkA Brno-venkov, MNV Střelice, inv. č. 12, sign. C-125. SOkA Brno-venkov, MNV Šlapanice, inv. č. 31, sign. C-129. 79 SOkA Brno-venkov, MNV Telnice, inv. č. 23, sign. C-131, díl II. 80 Tamtéž, s. 27. 81 SOkA Brno-venkov, MNV Telnice, sign. C-131, díl III. 78

29

hospodaření velice dobré. Ihned dodává, že „JZD v Troubsku muselo býti družstvem vzorným.“82 Vůči zemědělcům žádné výtky nemá. V roce 1956 uvádí tři příklady vzorných plničů s přesnými rozpisy.83 O přesvědčování jsou zmínky až s přímým založením JZD. Přesvědčování zemědělců se věnuje i kronika z obce Tvarožná, kde byli zemědělci navštěvováni dům od domu, ale přesto byl tento postup naprosto bez výsledku. Objevily se dva názory, jakým způsobem tuto situaci řešit. První možností bylo, že by všichni kovozemědělci vstoupili do družstva a nechodili by pracovat k rolníkům. Takto by se rolníci dostali do tíživé situace během sezonních prací, v důsledku čehož by nemohli plnit dodávky a byli by donuceni vstoupit do družstva. Druhé řešení je prosté: pokračovat ve stálém přesvědčování zemědělců. Dle popisu kroniky jsou samotní zemědělci ve složité situaci. Rovněž je zde uveden výkup zemědělských strojů zemědělcům, z čehož byli velice rozladěni, takže musela asistovat SNB. „Tímto se působilo na rolníky, aby vstoupili do JZD. Tato akce neměla účinek, který se očekával.“84 V roce 1953 zde byli označeni vesničtí boháči, přesněji rolníci, kteří se nejvíce bránili vstupu do JZD a tímto způsobem ovlivňovali ostatní zemědělce. Tomuto veřejnému označení se mohli bránit, ale nestalo se tomu tak. Až na jeden byly zaplombovány všechny šrotovníky. Velký rozruch na vesnici způsobilo zatčení jednoho rolníka za uchovávání diverzantů, za což byl odsouzen na 7 let. 85 Zemědělci se i přes přesvědčování nadále zarputile bránili vstupu, což vydrželi až do roku 1957. K tomuto roku už jiný kronikář velmi stručně poznamenává, jak se podařilo všechny přesvědčit – dokonce i místního faráře.86 Jednou z nejtendenčnějších a nejideologičtějších kronik je ta ze Žebětína. Jedná se o velice rozsáhlou kroniku, kde jsou často citovány komunistické projevy, neboť je psal sám kronikář - v jedné osobě tajemník MNV. V nich je vyjádřen rázný postoj k zemědělcům. Například můžeme uvést rok 1951, kdy část zemědělců vstoupila do JZD ze strachu, neboť je tížilo špatné svědomí z nesplněných dodávek a obava před pokutami. Další vstoupili do JZD s úmyslem rozvrátit jej. „Šli do JZD se sabotérskými úmysly a také si můžeme říct, že velmi šikovným způsobem se jim to dařilo.“87 Neustále na vrub zemědělců poznamenává, že nechtějí plnit dodávky a vymlouvají se všemi možnými způsoby, přičemž používají i různých triků, aby se plnění vyhnuli. Není prostě místa, kde by na zemědělce nezaútočil. Jak píše sám, 82

SOkA Brno-venkov, MNV Troubsko, sign. C-288, díl II., s. 26. Tamtéž. 84 SOkA Brno-venkov, MNV Tvarožná, inv. č. 4, sign. C-137, díl I., s. 339. 85 Tamtéž. 86 SOkA Brno-venkov, MNV Tvarožná, sign. C-289, díl II, s. 10. 87 AM Brna, MNV Žebětín, inv. č. 1, sign. B 56, kniha 1, s. 179. 83

30

nesmíme je litovat, protože oni jsou ti vykořisťovatelé našeho lidu. Dle kronikáře je jedinou možností, jak si mohou zemědělci zvýšit životní úroveň, okamžitý vstup do JZD. Zemědělci neplní dodávky, poněvadž neinvestují do svých hospodářství. Protože si uvědomují, že žijí v době přechodu vesnice k socialismu, tudíž dřív nebo později vstoupí do JZD. „Mnozí zaujímají vyčkávací stanovisko, vstup oddalují s nadějí, kdesi v koutku duše, že se to převrátí.“ 88 Je zde popisováno odsouzení jednoho zemědělce, který soustavně neplnil dodávky. Je vylíčen jako člověk, který nemá kladný poměr k lidem a společnosti. Byl obviněn, že protisocialisticky ovlivňoval zemědělce na vsi. Odsouzený je vyobrazen v nejhorším možném světle. 89 V roce 1957 byly opětovně konány přesvědčovací veřejné schůze, na kterých postupně vstupovali soukromí zemědělci. Poté byl vyhlášen nábor do JZD, který trval tři dny, během nichž byli zváni zbylí zemědělci. Rozhovory s nimi vedl přímo sám kronikář a poznamenává, že k pohovorům chodily především ženy, a to ve skupinkách. Zdůrazňuje, že nikdo nebyl nucen vstoupit. Všichni podepsali přihlášku dobrovolně. Důkazem toho je to, že někteří jsou stále mimo družstvo. Ovšem této celé události se kronikář oproti předchozím záležitostem věnuje velmi málo. Na závěr předkládá otázku, proč najednou všichni spontánně vstoupili do JZD. Na tento dotaz si vzápětí odpovídá: Neboť zjistili, že postaru se nedá hospodařit kvůli zvyšujícím se nárokům, tudíž vstoupili: „... se záměrem v době přechodu ze společného získat, co nejvíce pro sebe.“90 První zmínky o soukromých zemědělcích v kronice obce Želešice jsou až k roku 1956 a letům následujícím, které jsou navíc psány zpětně. Tyto zápisy jsou velice stručné a informují pouze o počtech zemědělců mimo JZD a jejich přesvědčování.91

Šumperk V kronice obce Bludova je ve zpětném přehledu z let 1948-1951 nahlíženo na soukromě hospodařící zemědělce vcelku pozitivně. Ti povinné dodávky vždy plní na 100 % ihned po výmlatu, díky čemuž je obec považována za nejlépe plnící obec v okrese.92 Dále následuje popis, jak byli zemědělci povzbuzování k lepším výsledkům – zejména pomocí srovnávacích tabulek vystavených na veřejných místech, a to i ve škole “… aby případně děti zapůsobili na rodiče, zůstavali-li tito s dodávkami pozadu.“ 93 Případů neplničů bylo v této

88

AM Brna, MNV Žebětín, inv. č. 1, sign. B 56, kniha 1, s. 222. Tamtéž. 90 AM Brna, MNV Žebětín, inv. č. 1, sign. B 56, kniha 2, s. 12. 91 SOkA Brno-venkov, MNV Želešice, sign. C-310, díl II. 92 SOkA Šumperk, MNV Bludov, inv. č. 15, I. díl, s. 284-285. 93 Tamtéž. 89

31

obci málo, ti byli postiženi pokutami nebo odnětím lístků, naopak dobří zemědělci byli chváleni prostřednictvím místního rozhlasu. Ovšem kronikář poukazuje na jeden případ neplniče dodávek z roku 1951, jenž byl vzat do vazby a odsouzen k jednomu měsíci vězení, což ihned zapisovatel kroniky využívá ke kritice. Poněvadž tento zemědělec měl sám na starosti 15 ha, „… zatvrzele neuznával za výhodnější státi se členem JZD v Bludově.“94 Dále se autor v chronologickém zápisu každý rok již pouze zkratkovitě zmiňuje o vstupu několika zemědělců do JZD, kteří jsou neustále přesvědčováni, přičemž žádných výtek vůči nim zde není zmiňováno. Například v roce 1954 byly plněny dodávky opět bezproblémově všemi zemědělci, až na jednu výjimku.95 Zlom přichází v roce 1957. Při nově rozjeté agitační akci byli zemědělci dle popisu navštěvováni a přemlouváni nejdříve neúspěšně, později ale zvolený postup slaví úspěch díky zesílenému přesvědčování agitátorů z KNV, jež jsou zde titulováni jako misionáři.96 Tímto způsobem byla získána většina zemědělců, která svědomitě plnila dodávky, „… ale pro společné hospodaření na podkladě družstevním se zdokonalenou mechanizací neměla sluchu.“ 97 Mimo JZD zůstali pouze tři větší rolníci, kteří jsou zde konkrétně jmenováni. Zpětně až z roku 1965 je vedena kronika Dolních Studének, tudíž se soukromým zemědělcům věnuje poskromnu. Zřejmě kvůli časovému odstupu je zde pohled na toto téma unikátní. Kronikář hned nastiňuje špatnou situaci zemědělců, tedy vysoké dávky, omezení v lístkovém systému a odebírání strojů. Sám kronikář v zápisu uvádí, že se zmíněná opatření prováděla kvůli získávání rolníků do JZD. Slovo získávání je zde dáno do uvozovek. Ihned následuje příklad rolníka Žváčka, jemuž byla odebrána mlátička a dána pod kaštan ve vesnici.98 „Hospodář se tam jezdil dívat občas a vracel se se slzami v očích.“99 Další příklad se týká úředníka Handla, jenž byl rovněž donucen ke vstupu do JZD, poněvadž podle popisu se mohl také octnout někde na opuštěném statku na Šumavě. Nejdéle se vstupu bránili dva jmenovitě uvedení zemědělci, u nichž kronikář lakonicky zapsal: „Neubránili se.“ 100 V samostatné kapitole o JZD se zapisovatel opět věnuje dalšímu, tragicky popsanému odebrání mlátičky a nucení ke vstupu do JZD. Pak již pouze následuje velmi stručný popis nově vstupujících členů. Zajímavý je jen případ Jana Pospíšila ml., jenž se bránil vstupu

94

SOkA Šumperk, MNV Bludov, inv. č. 15, I. díl, s. 287. Tamtéž, s. 422. 96 Tamtéž, s. 526. 97 Tamtéž, s. 525. 98 SOkA Šumperk, MNV Dolní Studénky, s. 110. 99 Tamtéž, s. 110. 100 Tamtéž, s. 110. 95

32

nejdéle a bylo mu vyhrožováno i přes jeho rodiče. Ovšem po vstupu se stává v roce 1959 samotným předsedou JZD. 101 V prvním díle hanušovické kroniky jsou zemědělci v roce 1949 rozděleni do tří skupin podle toho, jak plní své dodávky, a jsou konkrétně jmenováni. Dále se tomuto tématu kronikář věnuje jenom v rámci neúspěšného zakládání JZD, kde zemědělcům vytýká nedostatek iniciativy.102 V druhém díle pokračuje popisem neúspěšného přesvědčování. Více jsou rozebírány povinné dodávky, tentokrát více kriticky. Zemědělci plnící stanovené normy jsou sice pochváleni, ale převažují zde příklady negativní. V jednom případě trestní komise řešila nedodržování norem dávek, v dalším pohublý dobytek při kontrolách chlévů, jeden zemědělec byl dokonce odsouzen na čtyři měsíce do vězení. O rok později, tedy v roce 1954, začínají zemědělci vstupovat do ČSSS. Tam jsou dle popisu spokojeni, neboť dostávají stálý plat a netíží je tolik starostí s plněním dodávek. Tím končí otázka založení JZD. Podrobný seznam dosud soukromě hospodařících zemědělců se nachází k roku 1957, kde je popsáno, jak hospodaří a kdo jim na statku pomáhá. Většina z uvedených do roku 1959 přistoupí do ČSSS. 103 Kronika obce Horní Libina byla dopsána zpětně roku 1960, a to ještě velmi stručně a dokonce s vynecháním některých let. Proto je tu k nalezení pouze zmínka z roku 1949 o místních rolnících, ale je příliš krátká. Jde však o zmínku spíše kladnou, rolníci tak dávali předpoklad vzniku společného úspěšného hospodaření.104 Rovněž v kronice Hrabišína se nachází strohý zápis jen do roku 1952, ve kterém můžeme nalézt výhradně stručné seznamy vstupujících do JZD. Jen k roku 1948 máme zhodnocující komentář, kde místní rolníci z pohledu kronikářky plní své povinnosti ke státu poctivě.105 Loučná nad Desnou je taktéž kronikou neúplnou, počíná se rokem 1956. I zde jsou k dispozici pouze suché záznamy přistoupivších členů či rozměry orných ploch náležejících k soukromému sektoru. Stejným způsobem jsou zaznamenány i informace o průběhu přesvědčování, tedy prostřednictvím uvedení strohých fakt. Ovšem k roku 1958 zde nacházíme popis událostí, kdy většina zemědělců chtěla vstoupit do ČSSS, přičemž tohoto 101

SOkA Šumperk, MNV Dolní Studénky, s. 187-197. SOkA Šumperk, MěNV Hanušovice, inv. č. 85, I. díl. 103 SOkA Šumperk, MěNV Hanušovice, inv. č. 86, II. díl. 104 SOkA Šumperk, MNV Libina, I. díl, s. 24. 105 SOkA Šumperk, MNV Hrabišín, I. díl, s. 122. 102

33

roku byla zdejší provozovna převzata místním JZD, tudíž se zemědělská otázka zjednodušila. Tím začala nová přesvědčovací kampaň, která byla tentokrát úspěšná.106 Další strohá kronika, ve které jsou poznamenána jenom fakta o přistoupivších členech do místního JZD, je z Nového Malína. Žádné další komentáře zde nenalezneme.107 Další příklad velice stručné, zpětně psané kroniky je Petrov nad Desnou, kde například i roční zápis zabírá pouhou jednu stránku, tudíž se autor nezabývá zhodnocováním zdejší situace. Rozsáhlejší text se nachází až k roku 1955, kdy si kronikář stěžuje na tehdejší dobu, ve které podle jeho slov nastává velká fluktuace v zemědělství, poněvadž dobří zemědělci odcházejí a často se neví, kdo je nahradí, zda bude mít zkušenosti v této oblasti, či nikoliv. Rovněž zde řeší potřebu navracení všech zemědělců přešlých do průmyslu, protože ti v zemědělství chybí.108 V prvním díle kroniky Rapotína počínající rokem 1954 je na zemědělce pohlíženo především jako na odpůrce socializace, kteří jsou k této „… věci jako hluší i když ví, že až na několik zemědělců plní své dodávky a dávají i navíc, většina jich zůstává dalek pod plánem.“ 109 Poté jsou řešeni především neplniči, kterým je vždy dána možnost pracovat společně v rámci JZD. Přesvědčování je prováděno neustále, dokonce byl na besedách se zemědělci zakázán alkohol, aby se nemohli opíjet. Samotní zemědělci proti JZD nic neměli, přesto do něho nevstoupili. Sám kronikář ze schůze MNV zapisuje zajímavý komentář o tom, „… že by rolníci do JZD šli ale neví co bude příští rok. Někteří lidé věří ještě v převrat… .“110 V zápisu z roku 1956 jsou neustále porovnáváni soukromí zemědělci a JZD, kde soukromé zemědělství vždy zaostává v rámci plnění dodávek. Ovšem kronikář jde dál a píše agitující komentáře vůči rolníkům, aby zvýšili svoji produktivitu a pokračovali v budování státu.111 Ve druhém díle kroniky se již jiný autor zpětně zabývá založením JZD. Je zde popisována situace před rokem 1955 při zakládání JZD, kde jsou místní zemědělci zobrazováni jako lidé živelně se bránící kolektivizaci. Je zde citován výrok: „Naženou nás do kolchozu a udělají z nás otroky.“112 Takové výroky zvyšovaly strach ze založení JZD, ale na to, jak sám autor tvrdí, měla vliv taktéž neúspěšně hospodařící družstva v okolních obcích. Bylo pak o to těžší přesvědčit tyto zemědělce, aby zahájili „revoluci za lepší život zemědělců“. Přesvědčovací 106

SOkA Šumperk, MNV Loučná nad Desnou, inv. č. 62, I. díl. SOkA Šumperk, MNV Nový Malín, inv. č. 42, I. díl. 108 SOkA Šumperk, MNV Petrov nad Desnou, inv. č. 118. 109 SOkA Šumperk, MNV Rapotín, inv. č. 31, I. díl, s. 291. 110 Tamtéž, s. 313. 111 Tamtéž, s. 331-360. 112 SOkA Šumperk, MNV Rapotín, inv. č. 32, II. díl, s. 2. 107

34

komise byla terčem posměchu ze strany místních zemědělců. Většina zemědělců vstoupila do JZD až v roce 1957, a to v důsledku úspěšného hospodaření této instituce.113 Záznamy v sobotínské kronice jsou až do roku 1953 zapsány zpětně. Kronikář se převážně věnuje hospodaření a fungování JZD. Soukromé zemědělce příliš nezmiňuje. Ve zpětném přehledu je zde pouze krátká zmínka o neexistenci vesnických boháčů, přičemž soukromí rolníci nenarušují hospodaření JZD. Ani přesvědčováním se autor moc nezabývá, pouze občas se objeví kusé poznámky o vstupu jednotlivých zemědělců.114 Rovněž je zde jen krátká zmínka o tom, že v obci se nachází 14 zemědělců, kteří plní stanovené dodávky dobře. Postupně všichni vstupují do JZD, do roku 1959 vstoupí všichni kromě dvou zemědělců, kteří se rozhodli ze Sobotína odejít.115 V kronice ze Starého Města pod Sněžníkem se nachází rovněž jenom strohé záznamy, psané do roku 1951 zpětně. V této době již bylo JZD založeno a veškerá půda spadala pod něj anebo pod správu ČSSS. Samostatně hospodařících zemědělců bylo pouze šest. Můžeme tu narazit na zmínku z roku 1957, kdy je kronikář (podle vlastních slov) nucen zapsat radostnou zprávu, že se v obci již nenachází soukromě hospodařící zemědělec, čímž byla dokončena socializace.116 Kronika Velkých Losin se z velké části zaměřuje na nábor členů do založeného JZD a hospodářsko-technické úpravy půdy (HTÚP), což nebylo snadné, protože podle kronikářových slov museli vyvracet tradiční zemědělcovu nedůvěru k novotám. Agitace zemědělců začíná mít úspěch roku 1952, kdy vstupuje nadpoloviční většina. Ovšem následující rok mnoho z nich z JZD vystoupilo. Tito odpadlíci jsou označováni jako neuvědomělí sobečtí zemědělci bez politické vyspělosti a jako lidé, kteří nepochopili výhody kolektivního zemědělství, čímž brzdí přerod k socialismu, jak zde rozhořčeně píše kronikář.117 Samostatné hospodaření zemědělců je hodnoceno kladně, protože většina plnila své dodávky. Ovšem neplniči jsou zde konkrétně jmenováni a nepřekvapí, že se jednalo stále o tytéž osoby. Je zde i případ uvěznění zemědělců z důvodu napadení výkupního pracovníka a členů MNV za pomocí výhružek a nadávek.118 Více okomentovaný popis úspěšného hromadného vstupu se nachází v dalším díle kroniky, tedy v zápisech k roku 1958. Kronikář zde popisuje, jak byli 113

SOkA Šumperk, MNV Rapotín, inv. č. 32, II. díl. SOkA Šumperk, MNV Sobotín, II. díl. 115 SOkA Šumperk, MNV Sobotín, III. díl. 116 SOkA Šumperk, MNV Staré Město pod Sněžníkem, I. díl. 117 SOkA Šumperk, MNV Velké Losiny, inv. č. 72, I. díl, s. 122. 118 Tamtéž. 114

35

zemědělci přesvědčováni o výhodách společného hospodaření, které nebylo v tuto dobu nijak valné. Snažili se vyvrátit nesprávné názory, které byly často i záměrně šířeny. Samotní zemědělci se pro vstup do družstva těžko rozhodovali. Proto se společně radili a vyhraňovali si svoje stanoviska a podmínky, ale nakonec „... pochopili výhodu družstevního hospodaření a hlásili se do družstva sami.“119 Kronika Vikýřovic zaznamenává především přesvědčování do roku 1951, odkdy byla psána zpětně, proto jsou její záznamy strohé. Při líčení událostí roku 1950 se kronikář věnuje agitaci pro založení JZD, kde se podle popisu mnozí rolníci stavěli k myšlence, že do družstva vstoupí, velmi příznivě. Jsou tu i jednotlivě vyjmenováni. Nicméně k založení JZD nedošlo, protože nikdo nechtěl, dle slov kronikáře, vstoupit jako první – ani straníci.120

Uherské Hradiště V kronice Babic první kronikář obecně píše o přesvědčování ke vstupu rolnictva do JZD, ale je zde popisováno, jak rolnictvo „... vystupovalo se vzácnou svorností proti všemu socialistickému.“121 Někteří přímo prohlašovali, že do JZD nikdy nevstoupí nebo si založí své. Například následující rok se zemědělci vždycky doslova schovávají před agitátory a „... večer před jejich návštěvou prchají neznámo kam.“ 122 Toto autor poznamenává k roku 1952. Navzdory tomu se povedlo téměř všechny zemědělce pro vstup do JZD přesvědčit, kdy v tento slavný den o půlnoci rozhlas vyhrával oznámení o vlastenecké obci. Ovšem následujícího roku naopak většina zemědělců z JZD vystupuje, ale o tom již píše jiný kronikář. Autor se znovu věnuje problematice přesvědčování. V průběhu následujících let zemědělci opět vstupují do družstva, protože dle kronikáře pochopili význam socializace a výhody společného hospodaření. Uvědomili si, že se zbaví starostí s dodávkami, daněmi a dalšími těžkostmi, které teď mají. Velkou výhodou kolektivizace je i technické zázemí, tudíž práce bude snadnější a rodiny budou spokojenější. Tyto myšlenky kronikář vtiskuje opakovaně v různých částech kroniky. V pohledu na soukromé zemědělce z hlediska ekonomického je velice kritický, neboť otázka neplničů by měla býti řešena rázněji. Navíc dodává, že zemědělci musí svoje výkony neustále zvyšovat, čehož nejsou reálně do budoucna schopni. Proto vidí kronikář nejlepší volbu v okamžitém vstupu s následujícím odůvodněním: „... do JZD mohou a musí vstoupit jako čestní hospodáři ještě v tomto roce, nejpozději

119

SOkA Šumperk, MNV Velké Losiny, inv. č. 73, II. díl, s. 16. SOkA Šumperk, MNV Vikýřovice, inv. č. 37, I. díl. 121 SOkA Uherské Hradiště, MNV Babice, inv. č. 244, 2. svazek, s. 11. 122 Tamtéž, s. 25. 120

36

v příštím, nechtějí-li škodit sami sobě.“ 123 V roce 1958 do JZD všichni vstoupili. Tomuto kroku předcházela agitační kampaň, jež byla hlouběji zaznamenána následujícím způsobem. Zemědělci byli navštěvováni hlavně večer agitačními dvojicemi z okolních továren, v důsledku čehož se na vesnici stupňovalo nervové napětí a rozvrat. Dle autora rolníci pochopili, že tyto odklady nemají žádný smysl. Věděli, že dříve nebo později budou muset do JZD vstoupit. Při podpisu přihlášek měl nejeden rolník slzy v očích. Jsou zde uvedeny i jednotlivé názory zemědělců, kteří se tomuto postupu bránili. Jeden z uvedených argumentů zní: „chceme být svými pány“. Avšak objevují se tu i názory, které přímo zmiňují použité donucovací prostředky, jako například hrozbu, propuštění ze zaměstnání či reálnou nemožnost plnit stanovené dodávky.124 V bílovické kronice nalézáme zpětný tematický přehled o založení JZD, ve kterém je opět zmiňováno přesvědčování. Zdejší kronikářka viděla největší odpor především v manželkách zemědělců. Ti „ ... kývali hlavami a tvářili se oni že vidí zbytnost tohoto kroku, ale jejich dobrá vůle byla slabá, a obvykle jejich manželky je velmi rychle dovedli obrátit na jinou stranu.“125 Tyto ženy byly popisovány jako v názorech velice zaostalé a podléhaly prý různým poplašným zprávám a hlavně církevnímu vlivu. Tato fakta vyplývají z toho, že zdejší ženy jsou značně pracovně vytíženy, tudíž nemají mnoho času na zjišťování informací, kterým se i stejně vyhýbají, a jejich jediný zdroj zpráv pak pochází z kazatelny. O to byla přesvědčovací práce těžší a záslužnější. Rovněž v popisu dodávek k roku 1953 je pohled na zemědělce negativní. Autorka sice zmiňuje, že jsou zde i vzorní zemědělci, především se ale věnuje neplničům, jichž většinu tvoří velcí zemědělci. Dle ní jsou zvyklí jen na roli hospodáře, a tedy poroučet pacholkům, jež se za ně dřeli za pár korun. Místo toho, aby přiložili ruce k dílu, raději vymlouvají svoji neschopnost na všechno možné. O tři roky později se v kronice nachází zápis o úpadkových hospodářstvích. Tito majitelé byli považováni za sabotéry, kteří úplně neplnili dodávky, a tak škodili státu. Taková hospodářství automaticky přešla pod JZD. Tito hospodáři ale přesto kromě jednoho do JZD nevstoupili, tomu totiž dle autorky bránila jejich selská pýcha. Je zde přímo jmenován příklad kulaka, notorického neplniče dávek, jenž načerno prodával mouku. Ten byl za okupace členem odboje a vězněn, ale k tomuto tvrzení kronikářka ihned dodává, že s podzemním hnutím nic společného neměl, naproti tomu sám spekuloval a okrádal spoluobčany. JZD mu sebralo vše. Dalším příkladem je zemědělec, který odevzdal do JZD svoje polnosti. Později ale sám 123

SOkA Uherské Hradiště, MNV Babice, inv. č. 244, 2. svazek, s. 196. Tamtéž, s. 230 – 232. 125 SOkA Uherské Hradiště, AO Bílovice, inv. č. 1, s. 238. 124

37

rozšiřoval fámy, že mu byla násilně odebrána, což dle slov autorky není pravda. Tyto příklady svědčí „… o nečestnosti a farizejství těchto lidí, kteří se snaží všemožně řízení republiky očerňovat.“126 Do roku 1956 se ve velice podrobné kronice obce Boršice kronikář samotnému přesvědčování nevěnuje. Zmiňuje pouze neúspěšné přesvědčování jednoho zemědělce, jehož stanovisko (jako tehdy všech ostatních) znělo: „až půjdou druzí, půjdu i já“. Veškerý důvod nezdařilého přesvědčování vidí hlavně v samotné komunistické straně, která se na vesnici sama izolovala. Od roku 1957 konečně slaví úspěch náborová akce, kde zemědělce, tedy již nové družstevníky, kronikář vyzdvihuje pro jejich zemědělské znalosti a zkušenosti, díky nimž bude lépe fungovat kolektivní hospodářství. Autor smířlivě, ale ideologicky popisuje důvody, proč zemědělci nechtějí vstupovat do JZD, což rozepisuje, jak má ve zvyku, na několika stranách. Mezi hlavní důvody řadí především ztrátu svobodného života a děděné půdy. Při rozhovorech padly názory, které jsou tu přímo citovány: „... což si myslíte, že vám v JZD budu dělat pacholka.“127 Zajímavé je, že za největší brzdu socializace považuje autor drobné kovozemědělce, kteří se raději zbavili půdy a do družstva nevstoupili. V následujícím roce 1958 se kronikář velice rozohnil na soukromě hospodařící zemědělce, jež podle něho neplní dávky, jak by měli, i když přiznává, že hospodářské podmínky daného roku byly nepříznivé. Uvádí zde příklad, kdy byla provedena porážka u rolníka, ale ten přesto druhý den šel do masny pro maso, a škudlí si tak pro sebe. Co má tedy potom jíst dělník v továrně? Rovněž rozebírá kritiku JZD, které dle nich špatně hospodaří, „... ale, aby řekli, my tam vstoupíme a ukážeme vám, jak se má hospodařit, tak to né.“128 Uznává ale argument, proč o výhodách společného hospodaření přesvědčují dělníci ze závodů, kteří tomu nerozumí. Proč to tedy nedělají družstevníci z JZD? Pokud bude tento problém vyřešen, bude snadnější do družstva získat další zemědělce. Roku 1959 byla socializace téměř dokončena hlavně díky silné podpoře různých stranických aparátů, jejichž členové dennodenně jezdili přesvědčovat zemědělce pro danou věc. Na závěr dle autora zvítězil „zdravý rozum“ a většina rolníků vstoupila, avšak tento proces provádělo mnoho probdělých nocí a rovněž i slz při podepisování přihlášek. Jsou zde citována slova jednoho zemědělce, která přímo zní: „Lituji,

126

SOkA Uherské Hradiště, AO Bílovice, inv. č. 1, s. 329. SOkA Uherské Hradiště, MNV Boršice, inv. č. 1, 2. svazek, s. 204. 128 Tamtéž, s. 285. 127

38

že jsem to neudělal o hodně dřív. Máme nedůvěru a kritizujeme.“129 Kronikář zřejmě musel citát, který by se mu na dané místo hodil, dlouho vybírat. O tíživé situaci zemědělců nás opakovaně informuje březolupská kronika. Zde je k nim k roku 1951 napsáno, že mají finanční potíže, poměry v domácnosti zemědělců jsou neutěšené. Avšak vstupu do družstva se přesto bránili. Oproti zemědělcům s malou výměrou půdy jsou na tom kovozemědělci o mnoho lépe díky vyšším výdělkům v průmyslu. Objevuje se tu i zmínka o útěku od zemědělské práce, protože mladí nechtějí setrvat, zatímco staří na ni už nestačí, přičemž se kolektivizaci brání. V roce 1953 byla rozjeta velká agitační akce, kdy jezdilo z kraje a okresu až 20 osob, avšak zemědělci se zamykali a často dělali, že vůbec nejsou doma. A pokud byli pozváni na pohovor, ukázal se jeden z deseti. K tomuto roku se opět objevuje zápis o jejich špatné situaci. Zemědělci dluží mnoho peněz a neplatí pojištění ani zemědělskou daň. Podle uvedeného příkladu je nastíněná situace zcela zřetelná. „Hospodyně při nákupu bedlivě uvažují a počítají, zda vystačí a sám jsem viděl případ, kdy hospodyně odmítla vzít o 5 dkg více ukrojeného salámu s odůvodněním, že na to nemá.“ 130 V roce 1958 je zahájena další agitační kampaň, tentokrát již úspěšná. Probíhala za rušné a ostré výměny názorů. Na ty, kteří do JZD nechtěli vstoupit, vyvíjely ekonomický tlak i výrobní závody, a sice prostřednictvím rodinných příslušníků, kteří v těchto závodech pracovali. Dle kronikáře agitaci napomohlo i lepší fungování JZD, použití mechanizace či dokonce orba pásovými traktory v noci, což mělo značný vliv na přeměnu myšlení zemědělců.131 Jak byli přesvědčováni rolníci v Buchlovicích, nás informuje zdejší kronikář. Byli zváni na MNV, kde se diskutovalo. Téměř všichni zemědělci připouštěli výhody společného hospodaření, ale nevstupovali s odůvodněním, že dokud tam nepůjdou všichni společně, do JZD sami nevstoupí. Proto bylo vybráno 24 nejrozumnějších rolníků na společnou poradu. Ta se ovšem nikdy nekonala kvůli výskytu slintavky a kulhavky. K dodávkám je v roce 1954 napsáno, že většinou všichni plnili, ale našli se i tací, kteří byli svedeni propagačními letáčky ze západu, a proto své povinnosti vůči státu neplnili. „Aby si svedení rolníci plně uvědomili svoje povinnosti, přijela do obce brigáda, složená ze zaměstnanců závodů, která měla na takové rolníky zapůsobiti a přiměti ke splnění dodávkových úkolů.“132 Jak kronikář pokračuje, u všech se to nepovedlo, což ale považuje za samozřejmost. Následně bylo přikročeno 129

SOkA Uherské Hradiště, MNV Boršice, inv. č. 2, 3. svazek, s. 356. SOkA Uherské Hradiště, MNV Březolupy, inv. č. 267, 1. svazek, s. 317. 131 Tamtéž, s. 381. 132 SOkA Uherské Hradiště, MNV Buchlovice, inv. č. 2, II. svazek, s. 168. 130

39

k násilnému splnění dodávek. Co to ovšem konkrétně znamená, nepíše.133 Druhý díl kroniky zaznamenává již jiná kronikářka, která uvádí, že se zemědělci mají velice dobře. Důkazem jsou zmodernizované domy a chlévy, vybavené nejnovějším zařízením – na rozdíl od dob první republiky, kdy na ně byla často uvalena exekuce. Důvodem, proč jsou vůči socializaci zatvrzelí, vidí autorka především v tom, že lpí příliš na své půdě a nedůvěřují družstvu, které vedou nezemědělci. Úspěšnému přesvědčování od roku 1957 se věnuje kronikářka velmi rozsáhle. Velkou pomocí byl podle ní výbor žen, jenž přesvědčoval manželky zemědělců. Často cituje vstupující zemědělce jako například: „Proč jsme tam nešli dříve a na co jsme čekali, sama nevím.“134 Zmiňuje i vstup zemědělce, který kdysi tvrdil, že kdyby vstoupil do JZD, do smrti by již nebyl veselý. Dokonce kronikářka píše, že byli i takoví, kteří kapitulovali po vypuštění umělých družic, nebo uvádí příklad dcery, která vydírala své rodiče tím, že se nebude učit, dokud oni nevstoupí do JZD. Jsou zde poznamenány i stálé výmluvy zemědělců, dokonce se můžeme dočíst i to, jak byli členové přesvědčovací komise slovně a fyzicky napadáni. Soukromníci, kteří se nenechali přesvědčit, jsou popisováni jako neplniči, kteří do JZD stejně postupně vstupují.135 Negativní obraz zemědělce nalezneme v kronice obce Hluk. Ta poukazuje především na neplniče povinných dodávek, které sice splnit mohli, ale neučinili tak, protože si výrobky schovávali pro černý trh. Takovým byl odpojen elektrický proud do doby, než odevzdají chybějící část dodávek. Rovněž je zde popisována kontrola dobytka v celé obci. Následuje příklad zemědělce - člena MNV, jenž si uschovával mouku a sádlo, za což byl na 3 měsíce uvězněn. Uschované potraviny byly dokonce pro výstrahu vystaveny. Obecně jsou zemědělci velmi liknaví k plnění dodávek a k JZD se staví zády. Podle kronikáře je ke vstupu přesvědčí pouze dobré příklady v hospodaření. Nejvýraznější jsou záznamy z roku 1954, kde jsou větší zemědělci obviněni z toho, že se společně domluvili k neplnění dodávek na základě poslouchání amerického rozhlasu. Zemědělci se však brání špatně vypočítaným rozpisem dodávek. V následujícím roce jsou ovšem dodávky již splněny na 100 % kvůli obavě z opakování domovních prohlídek. V zápisu z roku 1959, kdy do JZD přistoupila většina zemědělců, jsou zpětně uvedeny přesvědčovací metody. Problematice přesvědčování je věnován větší prostor. Kovozemědělci, kteří vlastnili více než 4 ha půdy, později již jen 0,5 ha půdy, měli vstoupit do JZD nebo půdu odevzdat. Když ani toto nařízení nepomohlo, byli jednotlivě voláni na pohovory. První vstupovali především ti, kteří měli děti na studiích nebo 133

SOkA Uherské Hradiště, MNV Buchlovice, inv. č. 2, II. svazek. SOkA Uherské Hradiště, MNV Buchlovice, inv. č. 3, III. svazek, s. 169. 135 Tamtéž, s. 169. 134

40

člena rodiny zaměstnaného v továrně. Jak píše kronikář: „Přesvědčit člověka a v jeho myšlení převést mé na naše není tak jednoduché.“136 U nejzatvrzelejších odpor stále přetrvával. Ti byli zváni na pohovory, které trvaly až 7 hodin. Dle kronikáře mnoho z nich mělo radši dobytek než svoji ženu a děti. Avšak jejich společný odpor povoloval a nakonec se postupně zcela zlomil. Smýšlení těch, kteří nevstoupili do roku 1959, vystihují následující slova: „Ať si to vezmou, ale nic nepodepíšu. Jak přijde převrat, tak ti co to podepsali nedostanou nic zpátky.“137 V kronice Huštěnovic nalézáme obecný popis přesvědčování. Nicméně je zajímavé, že většinu místních získala pro vstup do JZD ukázka práce kombajnu. Roku 1952 tedy proběhl hromadný vstup do družstva. Mezi lety 1955 a 1959 jsou záznamy stručné, protože jde o zpětné zápisy. Přesvědčování se tedy věnují pouze okrajově. Od roku 1959 jsou zbývající samostatní zemědělci označováni jako vesničtí kulaci, kteří brzdí dokončení socializace na vesnici.138 V kronice Mistřic jsou popisovány vztahy mezi rolníky a dělníky jako ne zrovna nejlepší. Samotní zemědělci: „… nemohou najíti kladný poměr k vládnoucí třídě dělnické a označují vládu dělnickou za diktát.“139 Dle mínění kronikáře se místní zemědělci nemohou oprostit od zastaralých předsudků a kapitalistických vlivů. Následuje opětovný popis přesvědčovací vlny, která nebyla nikterak úspěšná, avšak dle kronikáře samostatní zemědělci bedlivě sledovali hospodaření družstevníků. Uvádí se zde, že zemědělci počítali s tím, že se družstvo neudrží. K úpadku však nedošlo, proto se k družstevníkům staví zády. Navzdory tomuto tvrzení z roku 1955 samostatní zemědělci pomáhali JZD při kopání cukrovky. Přesvědčovací akce slaví úspěch až roku 1959, kdy byli samostatní zemědělci přesvědčováni do pozdních nočních hodin a kovozemědělci čelili agitaci na svých pracovištích. Jména těch, kteří podepsali přihlášku, byla vyhlášena rozhlasem, což přimělo ostatní váhavce ke vstupu.140 Až do roku 1957 je kronika Nedakonic psána zpětně. Už v zápisu o roce 1950 kronikář píše o vysoké životní úrovni soukromých zemědělců, kteří velice dobře obdělávají

136

Kronika rok 1954, s. 136. Hluk. Dostupné na: http://kronikahluk.cz/index.php?id=oficialni-zapis-28 . (Stahováno: únor 2015). 137 Kronika rok 1959, s. 177. Hluk. Dostupné na: http://kronikahluk.cz/index.php?id=oficialni-zapis-33. (Stahováno: únor 2015). 138 SOkA Uherské Hradiště, MNV Huštěnovice, inv. č. 1, 1. svazek. 139 Rok 1952. Mistřice. Dostupné na: http://www.mistrice.cz/index.php/kronika-obce.html. (Stahováno: únor 2015). 140 Kronika roky 1949 – 1960. Mistřice. Dostupné na: http://www.mistrice.cz/index.php/kronika-obce.html. (Stahováno: únor 2015).

41

svá pole, což jim přináší dobrý zisk. Mezi nimi se nacházejí schopní organizátoři zemědělského podnikání. Každoročně opakuje, že jsou k přesvědčování „hluší a slepí“. Rovněž také poukazuje na důvody, proč tomu tak je. Problém spatřuje zejména v tom, že přesvědčování zpravidla provádějí lidé, kteří pro to nemají mravní předpoklady a k samotnému kolektivnímu hospodaření nemají správný poměr. Obecně se dá říci, že dodávky plní až na pár výjimek všichni na 100 %. Avšak v roce 1953 se objevuje případ, kdy dodávky nebyly plněny, proto ONV nařídilo zapečetit všechny soukromé šrotovníky, dokud situace nebude napravena. Kronikář kritizuje zemědělce za jejich negativní postoj ke kolektivizaci, neboť by si měli uvědomit, že vše dělají lidé. „Záleží jen na nich, aby byla v družstvu zahájena nová etapa v budování družstva.“141 Neboť poukazovat na nedostatky je nesprávné, pokud je mohou odčinit. Je tady uveden příklad zemědělce, který nedodržoval dodávky mléka, bylo mu proto doporučeno vstoupit do JZD, neboť se nebude muset dřít 14 hodin denně. Vždyť si v družstvu vydělá stejně, za kratší dobu a navíc nemusí dodržovat dodávky. Zemědělec se brání s odůvodněním, že by na vsi neobstál mezi ostatními. Byl solidární. Ovšem samotní zemědělci si dle kronikáře mezi sebou nepomáhali, tak co je to potom za solidaritu. Proto nakonec majetek šesti rolníků propadl jako úpadkové hospodářství. I v roce 1958, kdy se zemědělcům velmi těžce hospodařilo, protože nároky na dodávky se stále zvyšovaly, stále setrvávali ve svém odporu ke vstupu. V příštím roce po dlouhém a trpělivém přesvědčování „Zvítězil rozum, poznali pravdu a skutečnost života a konečně ve velké drtivé většině vstoupili do JZD.“142 Tito zemědělci, kteří vstoupili, jsou popisováni jako dobří občané, kteří však byli mateni jednotlivci a propagátory. Těm naštěstí přestali věřit a začali myslet na budoucnost. Jsou zde jmenováni ti, kteří ještě odolávají, s poznámkou, že škodí nejen sami sobě, ale i celé společnosti.143 V polešovické kronice jsou zemědělci zobrazováni jako odpůrci kolektivizace, kteří tak brzdí veškerou pokrokovou práci a stojí vždy proti JZD. Další zmínka se objevuje až v roce 1955, kde je zopakováno podobné stanovisko a zemědělci jsou líčeni jako ti, kteří se brání společnému hospodaření a těžko překonávají: „… starý, zděděný a vžitý pud soukromého vlastnictví a individuální rozhodování na svém statku.“ 144 Může je přesvědčit pouze dobré hospodaření JZD, to ovšem nebylo nejlepší. Navíc plnění dodávek v roce 1956 bylo dobré. Při přesvědčovací kampani, která vzrostla roku 1957, byly rovněž uvedeny 141

SOkA Uherské Hradiště, MNV Nedakonice, inv. č. 1, 2. svazek, s. 114. Tamtéž, s. 273. 143 Tamtéž. 144 SOkA Uherské Hradiště, MNV Polešovice, inv. č. 1, 2. svazek, s. 201. 142

42

protiargumenty pro vstup. Zemědělci například uvádějí neschopnost obživy, poněvadž jeden pracovník nemůže uživit celou rodinu, proto raději odcházejí do průmyslu. Nakonec se ale v obci rozhodlo, že budou důsledněji použita všechna zákonná opatření v náborové kampani. Co to v důsledku znamenalo, kronikář již nezmiňuje. Nicméně se očividně podařilo zlomit záporný postoj, JZD tudíž získalo nové členy. Kronikář zpětně hodnotí soukromý sektor tak, že se vždy snažil a i v obtížných poměrech plnil své úkoly, aby rolníci nebyli ohodnoceni jako neplniči.145 V kronice obce Popovice se kronikář hodně věnuje přesvědčovací kampani, která probíhala hlavně v roce 1952 a měla několik fází. V ní byl dle kronikáře použit velmi ostrý způsob propagace, čímž byla myšlena kolekce plakátů proti bývalému starostovi, který byl zrovna ve vězení, a jeho rodině. Tato akce se střídala s tichou agitací, ve které byly vyhlašovány výsledky kolektivizace v okolních obcích. Dále byly konány přednášky, které ale nesklízely velké úspěchy. Nakonec se přesto na jedné schůzi podařilo o půl třetí ráno přesvědčit několik zemědělců, kteří následně strhli další. Samotný kronikář vyslovuje otázku, zda zemědělci vstoupili s přesvědčením o výhodách a z vlastní vůle. Odpověď na tuto otázku nalezneme hned v příštím roce, kdy většina vystoupí. Tato skutečnost je odůvodněna tak, že bylo přehlíženo, že rolník je nedůvěřivý a brání se novotě. Kronikář o nich píše jako o poctivých pracovnících, kteří ale nesmí být zklamáni. Jejich hlavní obava se týká udržení životní úrovně. Opětovnému vstupu se autor již nevěnuje a roku 1958, kdy jich vstoupí nejvíce, to odbývá pouze jednou větou.146 Spytihněvská kronika se přesvědčování nevěnuje kvůli mezerám v zápisech. Stejně tak v případě vstupů do JZD. Z roku 1955 pochází jedna z mála zmínek informujících o soukromých zemědělcích, plnících požadované dodávky. Další poznámku nalézáme až v roce 1959, kde se píše, že tito zemědělci jsou často navštěvováni i doma, avšak pro jejich nepružnost a obavu z nových forem práce se je nedaří přesvědčit.147 V kronice obce Topolná se první zmínka o zemědělcích objevuje v souvislosti s neúspěšnou schůzí pro ustanovení JZD. Tady se nachází údaj, že tito zemědělci jsou dobře informováni o poslání a přednostech kolektivního hospodaření, ale jak sám kronikář zaznamenává, stále lpí na „dědictví otců“. Jsou zde citovány i jejich útočné proslovy vůči JZD. Upozorňují však, že jsou pro scelení půdy a mechanizaci, ale chtějí hospodařit sami, 145

SOkA Uherské Hradiště, MNV Polešovice, inv. č. 1, 2. svazek. SOkA Uherské Hradiště, MNV Popovice, inv. č. 1, 1. svazek. 147 SOkA Zlín, MNV Spytihněv, inv. č. 86. 146

43

neboť dřinu jim nikdo vzít nemůže. O přesvědčovacích akcích se autor příliš nezmiňuje, protože jsou vždy bezvýsledné. V roce 1954 zemědělci s dodávkami zaostávali za JZD. Především ti větší se dle kronikáře vymlouvají na neúrodu. Je zde uveden i příklad jednoho, který si doslova „křečkoval“ obilí, což zjistila výkupní komise. Pravděpodobně jiný kronikář píše o jednotlivě hospodařících rolnících, uvádí zejména, že jsou dobře situováni. Poznamenává, že mají příjem ze samotného hospodaření na půdě, navíc i částečný přivýdělek z průmyslu, tudíž v takové zemědělské rodině, kde je nedostatek financí, doplní se snadno z výdělku zaměstnaných v průmyslu. O kolektivizaci tito nechtějí ani slyšet. Hlavní argument je, že by se v JZD neuživili a nebudou tam chodit jako na „panské“. Vše se ale změní v roce 1959, kdy je přesvědčena většina. Tuto důležitou událost kronikář odbývá jedinou větou.148 Traplice - rovněž velice stručná kronika. Od roku 1957 tu nalezneme zmínky o přesvědčovacích akcích na podporu vstupu do JZD, kterému se zemědělci brání. Se vstupem nesouhlasí a dodávky plní. Až v roce 1959 se podaří získat většinu rolníků. Samotné přesvědčování zde sám kronikář popisuje jako dosti tvrdé, trvalo i několik měsíců. Rolníci byli zváni k pohovorům, kde zasedala přesvědčovací komise. K takovým pohovorům byli voláni i několikrát denně. Je zde uveden příklad vdovy Pešlové, která byla u komise 160krát, než podepsala přihlášku. Někteří raději jen předali svoji půdu, ale nevstoupili. Můžeme se tu dočíst o případu osmi rolníků, kteří dosud nevstoupili, nicméně jsou zhodnoceni tak, že se sice nejvíce bránili, ale patřili mezi nejlepší hospodáře.149 Další zkoumaná kronika je z Velehradu, v ní se nachází pouze pár zmínek o přesvědčování, a sice díky tomu, že v roce 1949 již bylo založeno většinové družstvo, které rovněž spolupracovalo i se zemědělci a snažilo se jim vycházet vstříc. 150 Ve druhém díle kroniky se nachází pouze zmínka, že soukromý sektor plní své úkoly na 100 %. Žádné výtky zde poznamenány nejsou. O rok později vstupují do JZD poslední dva soukromí zemědělci. „Bylo to významné, protože hospodaření bez nich by nebylo úplné. A tak od 1. října je naše obec jedna rodina.“151 Kronika Zlechova zmiňuje samostatně hospodařící zemědělce až roku 1960, kdy jich bylo pouze 7. Až na jednoho jsou označováni jako neplniči. Rovněž je popsáno, že jejich bydlení nedosahuje úrovně, jakou mají tehdejší dělníci. Jak je zde uvedeno, žádný hospodář 148

SOkA Uherské Hradiště, MNV Topolná, inv. č. 1, 1. svazek. SOkA Uherské Hradiště, MNV Traplice, inv. č. 1, 1. svazek. 150 SOkA Uherské Hradiště, MNV Velehrad, nezp., 1. svazek. 151 SOkA Uherské Hradiště, MNV Velehrad, nezp., 2. svazek, s. 18. 149

44

nikdy nechtěl přijít sám s tím, že chce vstoupit do JZD. Musel být vyzván písemně nebo rozhlasem k pohovoru. I když věděli, že nemohou sami obstát, stejně je neopouštěla touha po starém typu hospodaření. Vymlouvali se především na rodiče, které musí živit, nebo na svoje děti, které si přejí odejít za prací do průmyslu. Někteří raději nepřišli na MNV vůbec a poslali za sebe svoje ženy. Taktéž je zde zmínka o nejvýkonnějších zemědělcích, kteří se snažili získat takové postavení, aby nemuseli manuálně pracovat, což se jim dle autora dařilo.152

Shrnutí Jak je z předchozích kapitol zřejmé, jednotný pohled na zemědělce a přesvědčování zde nemáme. Názor na tuto problematiku se různí v mnoha směrech. Pokud se zaměříme na kroniky psané velice stručně, nalezneme v nich pouze záznamy, kdy zemědělci vstoupili atd. V těchto případech se kronikáři přesvědčování a vstupu věnují pouze faktograficky. Ukázkový příklad nalezme v kronice obce Nový Malín: „Akce socialisace získáno dalších 39 středních a drobných zemědělců výměrou 198,13 ha.“153 Jejich vyjádření se nachází pouze mezi řádky, tedy pokud se tam vůbec nachází. Ovšem, co se na všech místech shoduje, je důraz, který kronikáři při popisu přesvědčování kladli na neustálou nutnost socializace. Nezřídka se zde objevují obraty o „… uskutečnění socialistického zemědělství zakládáním JZD.“154 Pokud se zemědělci bránili vstupu do JZD, bylo jejich chování zhodnoceno jako odpor k socializaci a pokroku. „Zemědělci nechtěli chápat nové kolektivní hospodaření a brzdili veškerou práci.“155 Ovšem když nakonec zemědělci jsou přesvědčeni a vstupují do JZD, kronikáři tuto situaci nazývají jako „prolomení nedůvěry“, která je u zemědělců typická dle autorů. Rozdíly máme i v samotném nahlížení na soukromé zemědělce. V některých obcích (tj. Horní Libina, Popovice, Troubsko) jsou zemědělci nahlíženi jako dobří hospodáři, kteří své dávky plní, nikdy s nimi nejsou problémy. Objevují se zde i prognózy, že po jejich vstupu družstvo začne prospívat. Na druhou stranu jsou ideologicky zobrazováni jako nepřátelé režimu, sabotéři obecně se bránící pokroku, kteří naschvál neplní dávky, poslouchají nepřátelský propagandistický rozhlas atd. (tj. Bílovice, Hluk, Žebětín). Ve většině případů najdeme zhodnocení ve strohém znění, že zemědělci hospodaří dobře, přičemž jsou vypsány nějaké výjimky, které nastíněný obraz narušují. S výše uvedenou problematikou souvisí i životní úroveň zemědělců – v nejvíce ideologicky laděných kronikách máme i pohled na 152

SOkA Uherské Hradiště, MNV Zlechov, inv. č. 1., 3. svazek, s. 7 – 9. SOkA Šumperk, MNV Nový Malín, inv. č. 42, I. díl, s. 147. 154 SOkA Šumperk, MNV Libina, I. díl, s. 24. 155 SOkA Uherské Hradiště, MNV Polešovice, inv. č. 1, 2. svazek, s. 94. 153

45

boháče (tj. Buchlovice, Topolná, Tvarožná), anebo jsou naopak vyobrazováni chudí a jejich těžká životní situace (tj. Březolupy). Tento druhý pól se nejvíce objevuje ke konci 50. let, kdy byly dávky soukromým zemědělcům neustále navyšovány, čímž kronikáři upozorňují na neutěšenou situaci, která zemědělce nutí ke vstupu. Pojem kulak se ve větší míře objevuje jenom ve třech zkoumaných kronikách (tj. Huštěnovice, Popovice, Žebětín) a charakteristika vesnického boháče je zmíněna jenom čtyřikrát (tj. Bílovice, Bosonohy, Tvarožná, Žebětín). Je očividné, že autoři nakládali s těmito pojmy velice opatrně. Podobně je tomu u přesvědčování. Popisy přesvědčovacích taktik a metod jsou velice různorodé. Klíčový vliv na problematiku má postoj kronikáře a způsob, jakým psal. Většinou si vystačí s jednou větou: „Byly utvořeny dvojice, které přesvědčovali naše zemědělce ke vstupu do JZD.“ 156 „Přesvědčování rolníků, které se provádělo, nemělo kladný účinek.“ 157 Tyto věty se opakovaly v podobném znění každoročně. Ale někteří kronikáři si s tímto vyobrazením nevystačili a popisují nám podrobně, jaké byly využívány metody přesvědčování a celkově jak to na vesnici probíhalo. Taková líčení byla mnohdy rozepsána na několika stranách (tj. Buchlovice, Boršice, Velké Losiny). Ve valné většině se jedná o popis úspěšného přesvědčování zemědělců, které proběhlo ke konci 50. let, konkrétně v letech 1956 - 1959. Ovšem ne ve všech případech tomu tak musí být. Kronikář píše o neustálém přesvědčování a jeho nutnosti, nicméně po úspěšné agitaci, založení JZD a vstupu většiny zemědělců odbude tuto událost jedinou větou. „V tomto roce nastal v rozvoji JZD rozhodující obrat přistoupením většiny středních rolníků do družstevní rodiny.“ 158 Samotný postup při přesvědčování je popisován rozdílně. Málokde sám kronikář uznává, že přesvědčování a perzekuce zemědělců byly tvrdé (tj. Traplice, Tvarožná). Výjimkou jsou Dolní Studénky, kde má kronikář až apologický přístup, ale jedná se o zpětně psanou kroniku z roku 1965. „Agitátoři, obyčejně z ONV a OV-KSČ si někdy počínaly drasticky.“159 Mnozí autoři však naopak spíše vyzdvihují nutnost tvrdšího postupu vůči neplničům (tj. Bílovice, Hluk, Žebětín). Až alibistický přístup mají někteří kronikáři, když je vyzdvihován dobrovolný vstup s komentářem, že zemědělci konečně pochopili svoji situaci a nutnost socializace (tj. Telnice). Například při pohovorech se sami zemědělci zajímali o otázku socializace a sami vstupovali 156

SOkA Brno-venkov, MNV Lelekovice, inv. č. 79, sign. N-112, III. díl., s. 95. SOkA Šumperk, MěNV Hanušovice, I. díl, s. 299. 158 SOkA Uherské Hradiště, MNV Popovice, inv. č. 1, 1. svazek, s. 159 SOkA Šumperk, MNV Dolní Studénky, s. 177. 157

46

nebo vstoupili po vypuštění Sputniku či po ukázce práce mechanizačních prostředků. „Při pohovorech se kladně a živě zajímali o další rozvoj JZD.“160 Po vstupu zemědělců jsou patrné obavy nebo rozhořčení, protože jen neradi se vzdávali dědičných pozemků, se kterými byli svázáni určitým poutem. „Nejeden rolník podepisoval přihlášku do JZD se slzami v očích.“161 Rozdílnost je možno vidět i v tom, jak vyhraněně je na zemědělce pohlíženo. Názorný příklad můžeme nalézt v kronice obce Nedakonice, kde ti zemědělci, kteří vstoupili do JZD, jsou uváděni kladně, nicméně na druhou stranu ti, co nevstoupili záporně. S tím se pojí náhled na zemědělce, jenž vystoupili z JZD, tito jsou zobrazováni jako sobci, kteří myslí zpátečnicky a brání pokroku. V mnoha zápisech kronikáři uvádějí argumenty pro vstup, ale zaznamenávají taktéž protiargumenty, povětšinou přímou citací výroků samotných zemědělců. Většinou nestáli o vstup proto, že lpěli na své půdě, báli se novinek atd. Jsou pečlivě vybírány ty citáty, které se kronikáři zrovna hodí. Zvláště v případě, když zemědělci vstupují se slovy „proč jsme nevstoupili dříve“. Ovšem důvody nevstupu jsou i jiné, například očekávání státního převratu, proto mnozí zemědělci vstupovali až nejpozději, co to šlo. Argumenty pro vstup byly: dobře hospodařící družstvo, neschopnost dále zvládat hospodaření samostatně, mechanizace či opakovaná nutnost socializace. Porovnání Po bližším prozkoumání tématiky si můžeme u jednotlivých okresů povšimnout určitých rozdílností. Při pohledu na okres Brno–venkov můžeme říci, že velký počet kronik je opravdu stručný a například proti okresu Uherské Hradiště se tu otázce zemědělství věnují mnohem méně. Avšak přetrvává zde pozitivní obraz zemědělce – negativně je hodnotí jen 5 kronik ze 17, a to i přesto, že u zdejších zemědělců převládá nesouhlasný vztah k JZD a nedůvěra vůči novotám. Obecně můžeme říci, že starší generace se brání kolektivizaci a ta mladší se o zemědělství příliš nezajímá a raději odchází za prací do továren. V několika případech jsou zde popisovány diskuze o kolektivizaci, které vedla celá vesnice. Nicméně velkou výjimkou mezi zdejšími kronikami je ta ze Žebětína, která je velmi rozsáhlá a její pojetí je značně ideologické. Taktéž kroniky ze šumperského okresu trpí svojí stručností, tudíž se nesetkáme s žádnými vyhrocenými názory. I tady nalézáme především kladný pohled na zemědělce, kteří 160 161

SOkA Brno-venkov, MNV Bílovice nad Svitavou, inv. č. 87, sign. N-101, svazek II., s. 206. SOkA Uherské Hradiště, MNV Babice, inv. č. 244, 2. svazek, s. 231.

47

jsou označováni jako plniči. Ovšem zemědělci do družstev dobrovolně vstupovat nechtějí a můžeme se zde setkat i s velkými boji popisovanými v Rapotíně a Velkých Losinách. Značně specifický přístup můžeme najít v kronice Dolních Studének, kde kronikář poukazuje na hrozný přístup k soukromým zemědělcům, čímž je velice ojedinělý. Určitou specifičnost šumperského okresu můžeme spatřovat v možnosti rozhodnutí, zda zemědělci vstoupí do JZD, nebo ČSSS (např. Hanušovice, Staré Město pod Sněžníkem). Klidně můžeme říci, že okres Uherské Hradiště je v mnoha ohledech oproti předchozím dvěma výše popisovaným okresům specifický, což může vycházet ze skutečnosti, že se jedná o tradiční zemědělskou oblast. Zde se setkáváme s rozsáhlými kronikami obsahujícími podrobné záznamy, které jsou poměrně vyhrocené. Je zde například zmiňováno používání hrubého přístupu, což je netypické. Tady můžeme nejlépe pozorovat názory kronikářů na zkoumanou problematiku. Oproti předchozím převažuje u poloviny kronik velice negativní obraz zemědělců, kteří jsou označováni za sabotéry, jež mnoho lpí na své půdě. Často je zmiňován problém s neplněním dodávek, kvůli čemuž by dle slov kronikářů měly být použity donucovací prostředky. S obsáhlostí kronik souvisí i skutečnost, že zde byli více řešeni vesničtí boháči (ve třech kronikách) a taktéž přesvědčování, jeho průběh i argumentace. Například v kronice obce Topolná se o zemědělcích píše, že jsou bohatí a žijí si dobře, avšak dodávky neplní. Na druhou stranu v březolupské kronice vidíme obraz zemědělců zcela opačný, jsou zde vykresleni jako chudáci. Ne tolik jako v okrese Brnovenkov, ale přesto se i tady objevují zmínky o přáních dětí zemědělců nepracovat v zemědělství a odejít do průmyslu.

Zrod a život JZD V únoru roku 1949 byl přijat výše několikrát zmiňovaný zákon o jednotných zemědělských družstvech, který rozpoutal vlnu jejich zakládání v následujících letech. Ve svém důsledku tento vývoj znamenal zavedení centrálního řízení zemědělství prostřednictvím združstevňování. KSČ bránila myšlenku kolektivizace argumentací položenou na tradici družstev u nás a zdůrazňovali ji jako nejefektivnější formu hospodaření. Na přelomu 40. a 50. let vznikla první JZD, která se ovšem nemohla rovnat s výsledky soukromých zemědělců a potýkala se s mnoha technickými, ekonomickými a organizačními potížemi. Velká část problémů byla způsobena tím, že zpravidla do družstev jako první vstupovali bezzemci a malorolníci, kteří s sebou přinášeli primitivní způsoby obdělávání, především se ale projevoval nedostatek mechanizačních prostředků. 48

Komunistická vláda vycházela z teoretických tezí, které stavěly na předpokladu, že pokud se bude kolektivizace šířit, zemědělská výroba poroste. Čas ale ukázal neplatnost těchto teorií. Následkem probíhajícího procesu nastaly problémy se zásobováním měst potravinami. KSČ reagovala zesíleným nátlakem na zemědělce, kteří byli nuceni k výkupu zemědělských produktů. Ani zostřený tlak na zakládání dalších JZD nepřinesl kýžený úspěch, navíc účinky byly zcela opačné, snížila se zemědělská produkce. S tím samozřejmě souvisel i pokles životní úrovně zemědělců. V polovině 50. let se zvyšuje počet vstupujících zemědělců, kteří tak činili pod ekonomickým a politickým tlakem, nikoliv z přesvědčení o výhodách JZD. Nicméně i ke konci 50. let přetrvávaly problémy spojené s omezeným technickým vybavením nebo s neschopností organizace práce.162 O úspěchu JZD značně rozhodovala osoba předsedy. „Pozice předsedů družstev byla opravdu nezáviděníhodná a obzvláště v 50. letech platilo, že jaký předseda, takové JZD.“163 Předseda dle legislativy třímal v rukou rozhodovací i výkonné pravomoci. Podle zákona se sice měl za svoje rozhodnutí zodpovídat představenstvu družstva, praxe ale byla jiná. V počátcích byli předsedou často drobní zemědělci, ale do čela družstva se mohl dostat i dělník z továrny nebo učitel. Aby bylo hospodaření úspěšné, musel být předseda zcela přesvědčen o myšlence kolektivizace, jinak na vedoucí pozici nevydržel dlouho. Avšak s obsazením postu byly značné problémy, o funkci nebyl velký zájem. Další související potíž byla s úrovní vzdělanosti předsedů, protože většině z nich chybělo zemědělské vzdělání. Této neblahé skutečnosti si bylo vědomo i ministerstvo zemědělství, které pro družstevní hodnostáře organizovalo školení. Obrat nastává v 2. polovině 50. let, kdy pod tlakem vstupuje větší počet zemědělců, mezi nimiž se nachází zkušení hospodáři, kteří se nemohli dívat na žalostné hospodaření JZD. Dostávají se do čela a díky nim byla řada družstev doslova zachráněna.164

Brno-venkov V Babicích nad Svitavou bylo družstvo založeno až v roce 1956, nicméně tento krok je v kronice popisován jako přímo převratná událost. Samotný výbor vznikl již v roce 1952, tak dlouho trval boj předsedy MNV, který říkal, že družstvo se musí založit, i kdyby do něj nikdo nevstoupil. To se ovšem nestalo. Ovšem soukromě hospodařící zemědělci o vstupu 162

Burešová, Jana: Kolektivizace jako destrukční proces v životě venkova. In: Kolektivizace v Československu. Praha 2013, s. 109 – 116. 163 Novák, Pavel: Předseda jednotného zemědělského družstva: příběh Petra Lexy. In: Člověk na Moravě ve druhé polovině 20. století. Brno 2011, s. 156. 164 Tamtéž, s. 156 - 160.

49

přesvědčeni nebyli. Ani to však nové družstevníky neodradilo a rozhodli se dokázat, že když budou poctivě pracovat, počáteční potíže překonají, a bude-li hospodaření dobré, přesvědčí ke vstupu i další zemědělce. Právě nutnost přesvědčování je dle kronikáře důležitá a tento proces velice podrobně dokumentuje. Příštím rokem se JZD rozšiřuje o členy a rychle se vyvíjí, plán plní dobře a je zobrazováno v pozitivním světle. Další vývoj již není zapsán. Na konci kroniky je uveden seznam usedlostí, jejichž majitelé vstoupili do družstva. U každé najdeme historii majitelů, jež někdy sahá až do 17. století. Všechny končí stejnou větou: Vstoupil do JZD.165 V další kronice, tedy v Bílovicích nad Svitavou, nalezneme stručný odstavec o založení JZD v roce 1949, kterému přecházely značné obtíže. Prvním úkolem bylo zřízení družstevní prádelny, další činnost však není uvedena. Následujícího roku družstvo již úspěšně hospodaří a prádelna si získává ocenění od mnohých rodin. Samotné práce družstva jsou podporovány MNV i občanstvem, tímto způsobem družstvo získává přízeň i odpůrce. Ještě stručněji o vývoji JZD informuje další kronikář, který se většinou spokojí se zápisem o proběhlých schůzích v družstvu. Až od roku 1956 se zde nacházejí i přesná čísla o hospodaření, ale hodnocení zde chybí.166 Nejdůležitější událostí k roku 1956 v kronice obce Bosonohy je rozhodně založení JZD, o tom informuje ihned úvodník k tomuto roku: „V naší obci nastávají změny, které postihují, avšak zdánlivě, několik málo občanů, aby pro celek bylo vytvořeno socialistické prostředí.“167 Avšak šlo teprve o přípravný výbor JZD, tudíž každý ještě hospodařil na svém, ale i tak se podle kronikáře jednalo o důležitou událost. Konečně se podařilo přesvědčit některé zemědělce a JZD mohlo být založeno, avšak ve tvářích jednotlivých družstevníků bylo dle popisu možné vidět nesmělost, jako by je něco trápilo, i to, že někteří neradi vstoupili, neboť polnosti dávají kolektivu. Teprve následujícího roku bylo JZD oficiálně založeno, o to větší pozornosti se ale v kronice těší. Kronikář opět opakuje význam socialistické práce na vesnici a novou dobu, ve které se rolníci ocitli. Byly kladeny tvrdé nároky na jejich práci, na něž by už nemohli stačit, a nebylo by ani spravedlivé, aby tímto způsobem dále pracovali. Takto argumentuje ke vstupu rolníků. V den založení JZD přijeli zástupci KNV a zemědělce rovněž přesvědčovali ke vstupu. Ti jen očekávali, kdo vstoupí první. Vzápětí začali podepisovat přihlášku jeden po druhém. Těžko se rolníkům usínalo,

165

SOkA Brno-venkov, MNV Babice nad Svitavou, inv. č. 59, sign. N-98, svazek II. SOkA Brno-venkov, MNV Bílovice nad Svitavou, inv. č. 87, sign. N-101, svazek II. 167 AM Brna, MNV Bosonohy, inv. č. l, sign. B 48, kniha č. 1., s. 243. 166

50

neboť věděli, že se vzdávají vlastnictví zděděné půdy a již nebudou samostatnými sedláky. O to větší byl triumf socializace na vesnici, založení JZD a vstupu většiny zemědělců. Ti si byli „… vědomi, že se stali družstevníky a nastoupili své práce, aby sklidili s polí poslední svou úrodu jako soukromí vlastníci a na podzim nastoupili novou, kolektivní práci na zcelených velkých lánech.“168 K hodnocení hospodaření družstva v dalších letech se objevuje jen krátká zmínka o tom, jak bylo dobré a také, že dokázalo nutnost pracovat kolektivně.169 V kronice Bystrce kronikář vidí budoucnost zemědělství v jediné cestě, a to ve společném hospodaření, jelikož mladí doslova utíkají do průmyslu. Toto pochopení chybí u starých hospodářů, což je uváděno i v jiných případech. Družstvo bylo založeno v roce 1951, neboť, jak kronikář argumentuje, nelze pořád stát na místě, ale je nutno vykročit vpřed, poněvadž příchodu nové doby, která přinese lepší životní úroveň, nelze zabránit. Situace v následujících letech je ale v JZD neutěšená, neboť členové nejevili zájem o další rozvoj a ani po několika letech fungování nedošlo ke společnému osevu. Dle kronikáře sami družstevníci nebyli stále přesvědčení o výhodách kolektivního hospodaření. Těchto neúspěchů si všímali ostatní zemědělci na vsi. Přesto se kronikář nevzdává: „Že se práce hned nedařila a bylo nutno bojovat usilovně o každý sebemenší úspěch – je zcela přirozené. Byl to boj se starým myšlením, boj myšlenky kolektivizace proti individuálnímu sobectví.“170 To se nemění ani se vstupem většiny zemědělců a počátkem společného obdělávání půdy, které je vždy nadšeně popsáno jako další krok v postupu socializace. Naproti tomu je morálka družstva špatná a je poukazováno na nedostatky v práci. Například v roce 1958 družstvo nehospodařilo špatně, ale je tu patrná především kritika namířená na určité členy, kteří „… nemají důvěru k funkcionářům a důsledek toho je i jejich špatná pracovní morálka. Je samozřejmé, že situace družstva se nezlepší, dokud tito členové nebudou mít kladnější poměr ke svému družstvu.“ 171 V závěru kroniky stojí dodatek, že družstvo překonalo to nejhorší a nyní již spěje k lepším výsledkům.172 Jelikož se v chrlické kronice nacházejí pouze roky 1957 a 1960, bude tento odstavec stručný. Družstvo hospodaří dle zaznamenaných údajů dobře. Založeno bylo v roce 1952

168

AM Brna, MNV Bosonohy, inv. č. l, sign. B 48, kniha č. 1., s. 269. AM Brna, MNV Bosonohy, inv. č. l, sign. B 48, kniha č. 2. 170 AM Brna, MNV Bystrc, inv. č. 1, sign. B 44, s. 346. 171 Tamtéž, s. 449. 172 Tamtéž. 169

51

nejpokrokovějším kovozemědělcem, který stále zaujímá pozici předsedy JZD. Kronikář se věnuje spíše popisům organizačních činností a plánům do budoucna.173 Přípravný výbor JZD v Lelekovicích byl založen roku 1950, ale, jak píše kronikář, stalo se tak z důvodu zisku družstevní pračky, která se v tomto případě dávala zdarma. Poté se kvůli rozporům rozešel, což zřejmě zapisovatel těžce nesl, neboť každým rokem se opakuje zmínka o nezaložení JZD nebo poznámka, kde všude se v okolí toho roku založilo. „Řada občanů se právem táže, kdy také u nás bude přikročeno k založení JZD. Mají zato, že by již bylo na čase.“174 Dočkají se roku 1957, přičemž samotné založení je vnímáno jako historická událost, neboť na zemědělcích závisí další rozkvět vlasti. Místní kronikář argumentuje, že zvyšující se dodávkové úkoly je třeba vyplnit stůj co stůj a to je možné jen ve společném hospodaření. Samotní zemědělci byli přesvědčováni ve svých domovech anebo v kancelářích MNV. Agitace probíhala všude, ve školách, na veřejných místech či dokonce na silnicích – objevovaly se nápisy „Vstupte do zemědělské rodiny“. „Dlouho nechtěl být v naší obci žádný rolník první. A dopadlo to nakonec tak, že všichni rolníci podepsali přihlášky do družstva, téměř současně …“175 Autor pokračuje v dalších budovatelských komentářích o tom, jak celá obec děkuje zemědělcům, socialistickému budování a vzhlíží ke skvělé budoucnosti. Hospodaření JZD příštího roku však dopadá špatně. Kronikář argumentuje: „První rok společného hospodaření v družstvu se neobejde bez potíží. Není zkušeností a někdy chybí i chuť do práce na společném.“ 176 Špatná byla především morálka a organizace, kvůli ní dosáhlo družstvo nejnižší hodnoty pracovní jednotky v okrese a nesplnilo žádný z dodávkových kontingentů. Na několika stranách je zpracován podrobný rozbor chyb a plánů na jejich napravení. Autor se alespoň na stránkách kroniky snaží o napravení situace. Podobný popis situace se nachází i k roku 1959. „Proto je naší povinností, abychom našemu JZD pomáhali.“ 177 Popis problémů plní strany kroniky, ovšem kronikář poukazuje i na dobré pracovníky a připomíná, že vše se vyvine dobrým směrem, když se všichni budou snažit, neboť i dříve měli zemědělci problémy s dodávkami.178 Samostatnou kapitolu o vývoji družstva zapsanou z roku 1975 nacházíme u obce Modřice. Ta nás obecně seznamuje se založením JZD v roce 1950, jež bylo hlavním úkolem strany. Počátky hospodaření byly nelehké, neboť nikdo neměl zkušenosti s prací na větším 173

AM Brna, MNV Chrlice, inv. č. 1, sign. B 50. SOkA Brno-venkov, MNV Lelekovice, inv. č. 80, sign. N-112, II. díl, s. 288. 175 Tamtéž, s. 302. 176 Tamtéž, s. 335. 177 Tamtéž, s. 354. 178 Tamtéž. 174

52

celku, rovněž morálka družstevníků byla mizivá. Stejně tak v následujícím roce je kritizována především morálka členů. V dalších letech se kronika věnuje především popisu prací, z něhož vyplývá, že hospodaření se stále zlepšovalo, a to zejména díky získaným zkušenostem a ziskem dalších rolníků. Pouze v roce 1954 narostly potíže a někteří rolníci z JZD odcházeli, ale o jaké potíže se jednalo, zde není uvedeno.179 V Ořechově je založení JZD nejdůležitějším okamžikem roku 1950. Kronikář nejprve poukazuje na okolní vesnice, kde již byla družstva postupně založena. Ořechov nemohl zůstati pozadu, jelikož se jednalo o největší zemědělskou obec v okrese. Ovšem zmíněni jsou tu pouze zakládající členové, ve většině případů nezemědělci. V dalších letech jsou popisovány především úspěchy v budování a rozšiřování, JZD je tedy v neustálém pokroku, větší kritika zde není. Na konkrétních příkladech jsou chváleni i jednotliví družstevníci a jejich vzorná práce je oceněna doplňkovými odměnami. Největší výtky se týkají nezdařených přesvědčovacích pokusů. To se ale se vstupem zemědělců roku 1957 mění. V souvislosti se vstupem jsou ale také řešeny problémy se záhumenky a neochota zemědělců odevzdávat krmiva do JZD. Tato problematika se stala předmětem mnoha hádek. Rovněž přibylo komplikací a sporů mezi novými a starými družstevníky. Stručné hodnocení k prvnímu roku společného hospodaření je pozitivní, neboť družstvo si s problémy a těžkostmi poradilo.180 Málo zmínek k tomuto tématu nacházíme v kronice obce Podolí. Není zde ani záznam o založení JZD. Nicméně můžeme tu narazit na zmínku k roku 1952, kdy družstvo již očividně hospodaří, ale tvoří ho jen kovozemědělci. Ovšem další informace jsou jen stručné a věnují se především polním pracím. Hospodaření je v roce 1955 zhodnoceno jako dobré, družstvo se vyvíjí. Zvláště pozitivním přínosem byl vstup zbylých zemědělců, díky nimž jsou zajištěny dobré výsledky. V roce 1959 je družstvo hodnoceno jako jedno z nejlepších v okrese, zapsaná jsou jen pozitiva, žádných výtek v celé kronice není.181 V Sokolnické kronice je již od roku 1949 řešeno zakládání družstva. Vyřčený dík patří především místní KSČ, které se povedlo přesvědčit i jednoho zdejšího rolníka, díky němuž vstoupili do družstva další kovozemědělci. Je zde citován článek z Nové Politiky o tom, jak se podařilo založit místní družstvo. Kamenem úrazu byl přechod na III. typ družstva v roce 1951, kdy většina družstevníků vystoupila z důvodu ztráty potravinových 179

SOkA Brno-venkov, MNV Modřice, inv. č. 88a, sign. C-67, I. díl. SOkA Brno-venkov, MNV Ořechov, sign. C-241. 181 SOkA Brno-venkov, MNV Podolí, sign. C-249, I. díl. 180

53

lístků. Vystoupivší členové dostali půdu zpět. V JZD tak zůstalo pouze 19 členů, kterým musely vypomáhat brigády, přitom hospodaření nebylo zrovna nejlepší. Bylo jasné, že tímto způsobem nelze pokračovat. Dle kronikáře jsou potřeba soukromí zemědělci, ovšem přesvědčit se je nedařilo. Po delší odmlce další kronikář informuje o stavu družstva k roku 1956, který hodnotí jako dobrý, ale některým členům je tu vytýkána horší pracovní morálka. Následující roky jsou psány velmi stručně a chybí další hodnocení, jak se družstvu dařilo po vstupu zemědělců.182 „A za velkého boje vzniká na podzim 1949 JZD ve Střelicích za podpory MNV.“183 Takto nás ve stručné, ale zato ideologicky výrazné kronice autor informuje o dramatickém založení přípravného výboru. Na rušné schůzi totiž vystoupili zemědělci ze strojního družstva, z něhož se přípravný výbor vytvořil. Rovněž předseda neustál útoky „zpátečnických živlů“ a vzdal se postu. K fungování družstva o dva roky později se objevuje zmínka, že ne vše jde podle plánu a není dostatek pracovních sil. Družstvo mělo v tuto dobu 230 členů. Toho roku byl vytvořen smírčí soud, který měl urovnávat spory v družstvu, v němž poměry mezi družstevníky nebyly zrovna klidné. Kronikář argumentuje: „… jako každá pokroková myšlenka v historii lidstva se neobejde bez bojů…“ 184 Další roky už jsou jen stručným souhrnem hospodaření v tabulkách či záznamy větších změn. Nachází se tu pouze pár zmínek o dobrém hospodaření a plnění dávek.185 Vzhledem k celkové stručnosti kroniky Šlapanic můžeme říci, že založení družstva se věnuje celkem podrobně. To je založeno roku 1950, ale autor se zabývá vývojem družstevního hnutí již od konce války. Jeho zrod se uskutečnil především díky ženám, neboť ony nesly tíhu práce na svých bedrech. Tudíž bylo založeno prádelní družstvo. „V roce 1949 začalo být ve Šlapanicích živo – nemluvilo se o ničem jiném, než o založení družstva.“186 To se podařilo a následně byli přesvědčeni i někteří rolníci, jiní však naopak vášnivě odporovali. V dalších letech se řeší především organizační záležitosti a výnosy. Nacházíme pouze pár zmínek o tom, jak je morálka dobrá, nebo o upevňování stavu družstva či jeho stabilizaci. Například v roce 1954 se dle kroniky JZD vypořádalo se všemi těžkostmi. O rok později se díky vzorné práci JZD zvýšilo povědomí o obci, dobře se daří i družstevníkům. Za účelem zdůraznění pokroku

182

SOkA Brno-venkov, MNV Sokolnice, inv. č. 12 c, sign. C-123, díl III. SOkA Brno-venkov, MNV Střelice, inv. č. 12, sign. C-125, s. 669. 184 Tamtéž, s. 684. 185 Tamtéž. 186 SOkA Brno-venkov, MNV Šlapanice, inv. č. 31, sign. C-129, s. 157. 183

54

je v roce 1957 porovnáno aktuální hospodaření s výsledky z roku 1953, neboť výnosy se zlepšily ve všech ohledech.187 Rovněž v obci Telnice bylo založeno družstvo rokem 1950 a i zde kronikář popisuje zakládání výboru, jež se událo o rok dříve. Záznamy o těchto událostech jsou ovšem dopsány zpětně v roce 1955. Ani tehdejší propagátoři neměli jasnou představu o JZD, měli pouze „… mlhavou vidinu čehosi slibného, těžko si mohli představit překážky, jež se na cestě k cíli mohly vyskytnout,…“188 Nebyl dostatek specialistů a zemědělci o vstupu nechtěli ani slyšet, přičemž právě oni měli zkušenosti s družstevnictvím, jak píše kronikář. Další informace jsou vypsány především ze zpráv MNV, ze kterých vyplývá, že družstvo má potíže, jelikož mezi jeho členy chybí rolníci, jak je zapsáno k roku 1951. Jelikož se žádné zemědělce nepodařilo přesvědčit ke vstupu, bylo jasné, že dále takto hospodařit nelze, JZD bylo tudíž po žních roku 1953 pozastaveno. Zvláštní kapitolu o JZD napsal jeho předseda, v textu se vyrovnává především s problémy, jež zapříčinily nefungování družstva. Hlavní problém vidí u nepřesvědčení zemědělců, které se nepodařilo získat i přes někdy nevhodné způsoby agitace.189 Další díl kroniky, již psán bez časového odstupu, se vrací ke konci fungování JZD, kdy se zdálo, že se sotva kdy založí nové, neboť zemědělci sledovali i špatné hospodaření družstev v okolí. Navzdory tomu ale zafungovala nová agitační kampaň, díky níž mohlo být družstvo opětovně založeno roku 1956. I v dalších letech je přesvědčování na prvním místě v kronice, k samotnému hospodaření JZD jsou uváděny především statistické údaje. Například v roce 1957 hospodaření nebylo uspokojivé, avšak kronikář ihned argumentuje tím, že soukromí zemědělci na tom byli o dost hůře. V dalších letech již tu není kvůli stručnosti žádných hodnotících komentářů, možná je to ale i kvůli nesplnění očekávání družstva, neboť dle tabulek lze vyčíst neúplné plnění dodávek i v roce 1959.190 Každým rokem se v kronice Troubska objevil zápis o nezaložení JZD. Kronikář se této události dočkal až roku 1956. JZD bylo založeno na základě rozhodnutí ONV, proto také započala velká agitační kampaň. Někteří zemědělci byli získáni až díky přímému přesvědčování samotným ONV. Ovšem tito zemědělci své přihlášky ihned stahují, a to kvůli různým sporům a neshodám, v důsledku čehož se družstvo rozpadá. V příštím roce se družstvo opět zakládá, tentokrát se dle kronikáře rozhodli zemědělci sami, a to na popud okolí, protože JZD se zakládala po celé republice. Ti zemědělci, kteří nevstoupili do družstva, 187

SOkA Brno-venkov, MNV Šlapanice, inv. č. 31, sign. C-129. SOkA Brno-venkov, MNV Telnice, inv. č. 23, sign. C-131, II. díl, s. 520. 189 Tamtéž. 190 SOkA Brno-venkov, MNV Telnice, sign. C-283, III. díl. 188

55

vstoupili do Výzkumného ústavu krmivářského, čímž byla dokončena socializace. Při pátrání po informacích o dalším hospodaření a stavu JZD je čtenář odkazován do zvláštní kroniky, tudíž dalších zmínek není.191 O těžkém zakládání JZD nás informuje kronika v obci Tvarožná. Komplikace při vzniku JZD byly způsobeny nedostatečnou odezvou ze strany přesvědčovaných zemědělců. Zakládající členové jsou zde naproti tomu titulováni jako průkopníci nového života na vesnici. Další informace k hospodaření JZD jsou stručné, zřejmě byly zapsány zpětně jiným kronikářem. První rok je označen za špatný, ovšem následující rok se situace konsoliduje. Dobré výsledky však nejsou nijak vyzdvihovány, jen občas jsou citovány Vesnické noviny, v nichž se o dobrých výsledcích v této obci informuje. 192 Větší komplikace se objevují se vstupem zemědělců v roce 1957. Hlavním problémem byla nechuť ke společnému ustájení dobytka, i nové družstevnice vyžadovaly „… dojit jen ty své.“193 K dalšímu hodnocení JZD jest málo zmínek, až na drobné nedostatky kronikář zapisoval především statistické hodnoty.194 Kronikář v Žebětíně popisuje zakládání družstva roku 1950 velice podrobně, neboť on sám s několika zemědělci jel do vzorného JZD, kde si zemědělci mohli udělat obrázek o společném hospodaření. Avšak ani účastníci této exkurze následně do družstva nevstupují (až na jednoho), neboť mají obavy, že JZD budou ovládat nezemědělci. Nicméně po založení se nechávají přesvědčit a většina vstupuje, ovšem jen z důvodu, aby nové družstvo mohli rozvrátit. Například odmítali vedoucí funkce, taktéž strojovou techniku a obecně se drželi hesla „dělej pomalu“. Jednoznačně se tak odráží pohled na nové družstevníky. Pohled na družstvo je zcela kritický, jsou popisovány snad pouze problémy. Roku 1951 je družstvo: „… rozhárané, bez řádného a stmeleného vedení, bez řádných instrukcí a řádného administrativního vedení, nejistě a tápavě z přítěží cizí půdy v honovém hospodářství …“195 a ve stejném duchu pokračuje i nadále. Nicméně uvedeného roku většina zemědělců vystupuje, čímž dochází k výraznému oslabení družstva, ale o to více se zkonsolidovalo, což umožnilo konečné vítězství socialistické myšlenky. „Velké byly ztráty na obou stranách avšak likvidovat J.Z.D. se nepřátelům nepodařilo a vychází tudíž z tohoto boje se zkrvavenou hlavou

191

SOkA Brno-venkov, MNV Troubsko, sign. C-288, díl II. SOkA Brno-venkov, MNV Tvarožná, inv. č. 4, sign. C-137, díl I. 193 SOkA Brno-venkov, MNV Tvarožná, sign. C-289, díl II., s. 11. 194 Tamtéž. 195 AM Brna, MNV Žebětín, inv. č. 1, sign. B 56, kniha 1., s. 172. 192

56

poraženi.“ 196 Kronikář družstvo obhajuje skrze jeho socialistickou myšlenku, jeho práci popisuje budovatelsky, ale v názorech na jeho fungování převažuje spíše negativní obraz. Kritizuje například vedení s předsedou, spory uvnitř družstva a další. Samotné družstvo přirovnává k dítěti, které nikdo nechce. I když se situace postupně zlepšuje a družstvo se celkově konsoliduje i se vstupem zemědělců, stále převažuje popis problémů.197 Roku 1959 družstvo patří mezi nejvíce zaostávající v okrese. Rychlou možnost nápravy zapisovatel příliš optimisticky nevidí: „Vždyť je to práce na celou generaci a ne na 1 rok.“198 Na celých deseti stranách obsáhle rozebírá problémy, které družstvo tíží, a ihned navrhuje plán nápravy. „Máme vysoké procento kolektivizace ale nemáme ještě družstevníky. Myslí ještě po soukromě a když škodí tak si myslí že škodí družstvu. A ne sobě a zatím švihají sami sebe.“199 V tomto přístupu vidí největší problém, v nepochopení družstevní myšlenky. V roce 1950 bylo založeno JZD, jak se dozvídáme ze želešické kroniky. Nicméně kronikář píše, že otázka JZD v Želešicích byla živá již od roku 1948, neboť ve vesnici žili uvědomělí občané. Únorové události roku 1948 pomohly vesnici očistit od rozvratníků a v následujícím roce se už založení družstva připravovalo, jak ideologicky poznamenává kronikář. Vstupující členy družstevní myšlenka zcela uchvátila, začali doslova „... družstevně myslet a cítit.“200 Avšak následujícího roku nadšení očividně vyprchává, protože JZD prochází krizí. Pracovní morálka byla slabá, členové nechodili do práce. Situace byla tak špatná, že vyvstala nutnost vyhlásit pracovní povinnost. I v příštím roce družstvo nadále čelilo komplikované situaci, která se nicméně v následujících letech zlepšovala. „Zemědělci se těžce oprošťovali individualismu a těžce si zvykali na kolektivismus myšlení i práci.“201 Následující kronikářka se hodnocení hospodaření družstva nevěnuje, ale lze vyčíst, že hospodaření bylo dobré, protože dle záznamů z výroční schůze roku 1958 všichni měli radost z dobře vykonané práce.202

Šumperk O založení družstva v Bludově nás informuje kronikář v poválečném přehledu z roku 1952. Založení proběhlo v roce 1950 zásluhou místního učitele a JZD tvořili členové KSČ, z nichž pouze jediný byl rolníkem. Ovšem kromě údajů o organizaci a základních 196

AM Brna, MNV Žebětín, inv. č. 1, sign. B 56, kniha 1., s. 182. Tamtéž. 198 AM Brna, MNV Žebětín, inv. č. 1, sign. B 56, kniha 2, s. 31. 199 Tamtéž, s. 44. 200 SOkA Brno-venkov, MNV Želešice, sign. C-310, díl II., s. 72. 201 Tamtéž, s. 90. 202 Tamtéž. 197

57

ekonomických informací je zde zmínka o výhodách, jež družstvo mělo oproti soukromým zemědělcům, například mělo nárok na větší příděly hnojiv. V dalších letech se kronika věnuje obecně zemědělství v obci, je zde pouze pár zmínek o dobrém hospodaření JZD. I v dalších letech lze pozorovat dobré hospodaření, což ale musí čtenář ze zápisů spíše odvodit, protože kronikář toto nijak nevyzdvihuje. 203 Nicméně další zapisovatel je kritičtější, neboť časté brigády jsou mezi občany nepopulární a „… členové JZD byli občany ostře kritizováni a to hlavně pracovní morálka některých členů, jakož i špatná organizace práce v družstvu.“ 204 Takto je popisována situace v roce 1959. O JZD v kronice Dolních Studének je psáno tematicky zpětně až z roku 1965. Začíná úvodníkem, kde je popsáno, že zdejší založení se neobešlo bez obtíží, jelikož obec byla starousedlická, lidé tedy více lpěli na svém majetku. Poté se věnuje přesvědčování a obecným poměrům v družstvech. V těch, kde byla špatná pracovní morálka, byla i pracovní jednotka nízká, tudíž musel vypomáhat stát, aby se družstvo nerozpadlo. Ale jak píše autor: „Družstevníci byli chytráci. Každý si mohl držet záhumenek t. j. určitý výměr pole pro sebe a určitý stav dobytka.“205 Proto se dle popisu družstevní práce odbyla a každý pracoval na svém. Mezi další problémy patřila například malá dojivost krav nebo to, že se při zemědělských pracích pletly polnosti. Dlouho trvalo, než se tyto nedostatky napravily. Teprve po tomto tematickém úvodu následuje chronologický zápis, počínající se založením družstva v roce 1952. JZD převzalo zdejší strojní družstvo, v důsledku čehož z něj okamžitě vystupuje většina zemědělců. Další popis je již velice stručný a věnuje se spíše základním údajům a organizačním změnám. Až k roku 1960 je tu uvedena zmínka o konsolidování družstva a jeho dobrém fungování. To především díky svědomité práci předsedy, ovšem byli i tací, kteří jeho autoritu neuznávali a cítili se dotčeni. Kritika padá především na traktoristy, ti jen pracují a na kvalitu nehledí.206 Jednotné zemědělské družstvo se v Hanušovicích nepodařilo ustanovit. Přípravný výbor byl sice založen již roku 1949, ale veškerá snaha orgánů na schůzích byla přesto marná. Roku 1954 už je jasné, že JZD se zde založit nepodaří, jelikož většina zemědělců vstupuje do ČSSS. Jejich hospodaření není nijak zvlášť popisováno, přestože měly výměru půdy 3000 ha

203

SOkA Šumperk, MNV Bludov, inv. č. 15, I. díl. SOkA Šumperk, MNV Bludov, inv. č. 16, II. díl., s. 10. 205 SOkA Šumperk, MNV Dolní Studénky, s. 188. 206 Tamtéž. 204

58

a sestávaly z několika oddělení v okolních vesnicích. Hlavním problémem byl nedostatek pracovních sil, tudíž musely vypomáhat brigádnické akce, díky nimž své úkoly plnily. 207 Roku 1949 byl založen přípravný výbor v Horní Libině, do kterého vstupuje většina zemědělců, neboť jsou si vědomi toho: „… že dobře společně organizovaná práce zmírní nedostatek pracovních sil.“ 208 První rok hospodaření založeného JZD již není popsán tak nadšeně, dle kroniky se jedná o zatěžkávací zkoušku, neboť každý začátek je těžký. Avšak družstevníci se snaží plnit úkoly, což se nakonec podařilo. Největší problém je spatřován především v organizaci I. typu družstva, proto se od dalšího roku přistupuje ke III. typu. Opět jsou v kronice zdokumentovány těžké začátky v tomto typu hospodaření, neboť není dostatek kvalifikovaných a administrativních členů. Rovněž se projevuje nedostatek pracovních sil a mechanizace. Výsledky hospodaření jsou slabé, ovšem zapisovatel se distancuje od unáhleného hodnocení. V dalších letech se hospodaření stabilizuje, výsledky jsou porovnávány se soukromým sektorem, kde jsou na tom hůře. V roce 1953 se objevuje kritika vůči vedení, kvůli němuž vystupuje několik dobrých hospodářů. Tato skutečnost poukazuje na nepříliš dobré poměry v družstvu, které je nutno řešit.209 Tímto bodem kronika končí. Další díl navazuje až rokem 1960, avšak ani zde ještě není situace družstva vyhovující. Příčinu kronikář hledá především v lidech, neboť ještě nemají správný vztah k družstvu, a svou vinu nesou i jejich záhumenky.210 V hrabišínské kronice k založení JZD není zmínek. Ze zápisu k roku 1950 lze vyvodit, že již funguje, avšak záznamy jsou stručné, věnují se obecným informacím. Nachází se tu jen pár hodnotících zmínek o dobrém rozvoji družstva. I zde je po roce 1952 až do roku 1960 informační mezera. V uvedeném roce 1960 se kronika zaměřuje pouze na popis prací, které se povedly.211 Kronika Loučné nad Desnou počíná rokem 1956, tudíž i zde chybí záznamy o založení JZD. Informace jsou následujícího roku stručné, přičemž kritika upozorňuje na špatnou organizaci práce, malou dojivost atd. Další kronikář problémy nepopisuje, i když se hospodářská situace zhoršila. Teprve roku 1960 je zde uveden seznam problémů, který téměř

207

SOkA Šumperk, MěNV Hanušovice, inv. č. 85, I. díl. SOkA Šumperk, MNV Libina, I. díl, s. 24. 209 Tamtéž. 210 SOkA Šumperk, MNV Libina, II. díl. 211 SOkA Šumperk, MNV Hrabišín, I. díl. 208

59

celý souvisí se vstupem nových zemědělců. Problémy se nacházely i ve vedení a spory propukaly v celém družstvu, což mělo špatný vliv na pracovní morálku.212 V kronice Nového Malína je stručně sledována historie družstva, které bylo založeno roku 1950, zřejmě zpětně z roku 1961. Zpočátku se objevuje drobná kritika. Odchod naprosté většiny členů roku 1953 není nijak komentován. Poté je každým rokem hospodaření ohodnoceno jako „dobré“, ačkoliv situace v družstvu byla roku 1958 popisována jako neutěšená, chybí pracovní síly i prostředky. Následujícího roku sice většina zemědělců do JZD přistupuje, ale přesto zde není žádná zmínka o jakékoliv následné změně.213 Další stručné informace najdeme v kronice obce Petrov nad Desnou, rovněž psané zpětně, a sice z roku 1958. Družstvo založené rokem 1953 je zde sledované jen okrajově, uvedeno je pouze pár informací k pracím a plnění dodávek. Pouze k roku 1957 si můžeme přečíst zmínku o výpadech v družstvu vůči novým družstevníkům, z nichž někteří v důsledku toho ihned vystupují. Někteří stávající členové proto nechtějí do JZD nové družstevníky vůbec přijímat.214 Snahy založit přípravný výbor JZD v obci Rapotín jsou zmiňovány několikrát, ale zemědělci se k tomuto kroku nikdy neodhodlali. Teprve na počest desátého výročí osvobození se daří založit tento výbor ze správně smýšlejících zemědělců, což kronika hodnotí jako pěkný krok kupředu. Kronikář družstvu věří a jeho vznik považuje za správný posun k socializaci. Upozorňuje rovněž na maximální podporu ode všech místních organizací a sám doufá v dobré výsledky menšinového družstva. Příštího roku dobře hodnotí nástup do společného hospodaření, ale upozorňuje, že je očekávají velké úkoly. „Nebojte se jich. Dobrou společnou prací, kolektivním rozhodováním, rozšafným ale rozumným jednáním získali jste si přízeň mnoha občanů.“215 Podrobně popisuje úspěšné práce družstva. Další díl kroniky pokračuje od roku 1958 již s jiným kronikářem. Ten zpětně hodnotí družstvo od jeho založení, které považuje za rozhodný obrat v životě zemědělců. Popisuje, jak byli tito zakladatelé terčem posměchu, přičemž právě oni byli těmi, kteří zahájili revoluci za lepší život. „Všechno záleží na lidech, neboť především oni jsou zdrojem úspěchu, či neúspěchu v každé práci.“216 I přesto, že družstevníky čekala složitá práce, morálka byla dobrá a stejně tak i hospodaření, které přesvědčilo ke vstupu další zemědělce. Krátkou historii JZD 212

SOkA Šumperk, MNV Loučná nad Desnou, inv. č. 62, I. díl. SOkA Šumperk, MNV Nový Malín, inv. č. 42, I. díl. 214 SOkA Šumperk, MNV Petrov nad Desnou, inv. č. 118. 215 SOkA Šumperk, MNV Rapotín, inv. č. 31, I. díl, s. 332. 216 SOkA Šumperk, MNV Rapotín, inv. č. 32, II. díl, s. 21. 213

60

zapisovatel zhodnocuje jako vítězný boj o lepší život. Ovšem k současnému dění v družstvu přistupuje především kriticky. Roky 1958 a 1959 plní soupisy chyb a nedostatků, mezi kterými byly uvedeny: nezodpovědnost, špatná organizace, hospodaření, vedení atd. Kronikář hledá odpověď na otázku, jak se mohlo jedno z nejlepších družstev v okrese dostat do tak svízelné situace. Podrobně analyzuje problémy a snaží se vyhledat řešení. „Jestliže se má hodnotit celoroční činnost družstva, pak se musí konstatovat, že se dopustilo závažných chyb. Musí se proto nad naším JZD lámat hůl? Jistěže nikoliv. Jestliže někdo chce pomoci družstvu z nesnází, pak jsou v prvé řadě všichni občané.“ 217 Ovšem jen toto nepomůže, záleží především na družstevnících, jaký postoj zaujmou vůči práci. Těch dobrých je málo a i tito navíc musí bojovat s těmi, kteří nevěří v blahobyt socialismu. Kronikář budovatelsky končí: „Co tedy brání naším družstevníkům v lepším hospodaření? Nebrání jim naprosto nic. Naopak – brána k blahobytu je ze široka otevřena. Dojdou k němu přes poctivou práci.“218 Kronika Sobotína jest do roku 1953 psána zpětně, avšak je celkově bohatá na popis fungování JZD, které někdy zaplňuje až polovinu ročních zápisů. Dozvídáme se tak o založení družstva roku 1949, jež vzniklo sloučením místních družstev, tudíž převzalo i početnou základnu zemědělců. Ke vstupu dalších členů napomohlo rovněž zřízení prádelny, díky níž byl rozšířen zájem o JZD. První rok hospodaření je považován za úspěšný, neboť byly splněny všechny úkoly. Příštího roku se situace mění v důsledku krize, která propukla ve vedení JZD. Toho roku totiž strana zasahovala do volby vedení, což vyvolalo nesouhlas mezi činiteli družstva. Později celé vedení odstupuje, přičemž samotný bývalý předseda kvůli útokům a štvanicím vůči jeho osobě, ke kterým se připojily i zdravotní problémy, páchá sebevraždu. Po těchto událostech upadá družstvo do krize, způsobené ztrátou odborných pracovníků. Upadla morálka a mezi členy se rozšířila „… lhostejnost a nedbalost i sobeckost ...“.219 Tato krize pokračuje až do roku 1953, během ní je několikrát vyměněno vedení a odstupují dobří hospodáři, neboť nechtějí pracovat na lenochy. Rovněž byli vyloučeni nedbalí pracovníci. 220 To zřejmě vedlo ke stabilizaci JZD roku 1954, které díky novému vedení upevňuje stav družstva, nad kterým někteří „lámali hůl“. Především je vyzdvihována role předsedy, kterému se povedlo družstvo oživit, ovšem všechnu práci sám nemohl zvládat. Pracovní morálka se zlepšila „… neboť většina z nich si již uvědomila, že

217

SOkA Šumperk, MNV Rapotín, inv. č. 32, II. díl, s. 28. Tamtéž, s. 200. 219 SOkA Šumperk, MNV Sobotín, II. díl, s. 188. 220 Tamtéž. 218

61

pracuje na svém a pro sebe …“.221 V následujícím roce družstvo opět pracuje na výbornou, je hodnoceno jako nejlepší v okrese, i z toho důvodu se do něho vracejí dobří zemědělci. Toto hodnocení se opět mění od roku 1956, kdy je družstvo popisováno spíše z negativního hlediska. Zhoršila se pracovní morálka, zmenšily výnosy a předsednictvo, až na předsedu samotného, nic nekonalo. Ovšem dodávky byly plněny. V tomto duchu popis pokračuje až do roku 1958, kdy: „Vážná krize, způsobená špatným hospodařením minulého roku, rozmíšky a nespokojenost, které potom nastaly, přinutily naše družstevníky, aby postavili do čela svého družstva nové pracovníky…“.222 Ti zřejmě také nepomohli, neboť hodnota pracovní jednotky klesá na pouhé 4 Kčs, ovšem kritika se již neobjevuje v tak velké míře. Kronikáře pravděpodobně omrzelo psát stejná hodnocení pořád dokola. I v roce 1960 je družstvo stále v krizi, hlavně vinou častých změn ve vedení. Rovněž je kritizována práce družstevníků, ti neplní své normy, ani když jim byl za jejich dodržení slíben zájezd. Kronikář vidí jedinou cestu ven z této situace, a to skrze vedení, kam mají býti dosazeni nejenergičtější pracovníci, kteří se postarají o zlepšení. „Jinak se družstvo neudrží ani v tomto stavu, jaký byl v letošním roce.“223 Kronika Starého Města začíná rokem 1951 se zdejším družstvem již založeným. Kromě popisu hospodaření je tu uvedena i kritika, jež padá především na pracovní morálku, která nebyla dobrá, neboť členové: „Hledali vedlejší výdělek a polní práce ponechávali pro brigády, které se konaly zdarma.“ 224 Tito si ještě neuvědomovali myšlenku JZD. Hlavním problémem byl vysoký věk družstevníků, i přesto bylo ale hospodaření dobré. I v dalším roce je kritizována především morálka. Podle kronikáře v družstvu nevidí svůj majetek a nechápou, že dobrou prací konají pro svůj prospěch. Cítí se pouhými zaměstnanci, avšak jsou zaměstnanci špatnými, s velkou pracovní absencí. Rovněž ženy selhaly a do práce téměř nechodily. Družstevníci si stěžují na malé výdělky, ale k lepší práci je to nepodněcuje. Jsou zde jmenováni i dobří pracovníci, ale jedná se pouze o členy vedení. Roku 1954 se situace mění, družstvo překonává kritické období a pracuje dobře, ve výsledcích zastává 3. místo v okrese. Předsedou byl zvolen zkušený zemědělec a špatní pracovníci byli vyloučeni. Ovšem dalšího roku je družstvo opětovně kritizováno kvůli špatným výsledkům. Následné zápisy už jsou stručnější. Hospodaření je hodnoceno jako vcelku dobré i po vstupu zemědělců. Další kronikářka hodnotí ke konci 50. let hospodaření taktéž jako dobré a zlepšující se, ale: „Až 221

SOkA Šumperk, MNV Sobotín, III. díl, s. 75. Tamtéž, s. 215. 223 Tamtéž, s. 338. 224 SOkA Šumperk, MNV Staré Město pod Sněžníkem, I. díl, s. 20. 222

62

budou všichni pracovníci v zemědělství pracovat tak obětavě jako dříve na svém, nebude potom problému v zemědělství.“ 225 Tímto způsobem reaguje na špatnou pracovní morálku. Budoucnost vidí v moderních technologiích a postupech, kterou socialistická výroba využije k lepším výsledkům.226 Kronika Velkých Losin začíná rokem 1951, přičemž v témže roce počíná fungovat JZD, avšak kronikář popisuje pouze valnou hromadu ustavující schůze. Následujícího roku se nicméně kroniky ujímá nová osoba. Autor uvádí, že družstevníci pracují radostně a s elánem. Příštího roku však zemědělci, kteří v předchozím roce vstoupili, hromadně vystupují, a brání tak přechodu k socializaci v zemědělství. Rovněž dochází k vyloučení některých členů z důvodu sabotáže práce a neplnění povinností. Morálka v družstvu není dobrá, to naznačují i údaje o krádežích obilí samotnými družstevníky. Kronikář se věnuje spíše popisu polních prací a budování družstva, které bylo navzdory problémům dobré. „Tím byla také překonána krise v družstvu a skončeno jedno období třídního boje na vesnici.“227 Příští roky jsou obecně dobré a družstvo se stabilizuje, největší výtky jsou směřovány na ženy družstevnice, jejichž manželé pracují v průmyslu. Od roku 1956 jsou bilance hospodaření JZD špatné, což se projevuje i na stránkách kroniky, neboť převažuje seznam nedostatků v hospodaření. Vina je připisována jak vedení a pracovníkům, tak i přírodním podmínkám. 228 I ve druhém díle kroniky, pokračující od roku 1958, jsou vysvětlovány příčiny snížení pracovní jednotky. Chyby byly v organizaci práce, nedbalosti, špatné morálce atd. Naproti tomu jsou vyzdvihováni dobří pracovníci. Ovšem vše je psáno velice fádně a středem zájmu jsou spíše popisy prací. V dalších letech se situace opět obecně upevňuje, zlepšuje se i pracovní morálka. Kritika stále trvá, za vinu jsou dávány opožděné nástupy do práce a nepřesné vedení pracovních jednotek. „Stal se příklad, že ženy, které svědomitě pracovaly a do práce nastupovaly včas, měly méně pracovních jednotek než ženy, které si více hleděly sebe a své domácnosti.“ 229 Na tomto příkladu demonstruje hazardování s důvěrou lidí, není se proto čemu divit, když tyto problémy vedou k odhláškám z JZD. První kronikář ve Vikýřovicích se sice vzniku JZD během své kronikářské činnosti nedočkal, ale zato snaze o jeho založení se v kronice věnoval dostatečně. „Je to Jednotné

225

SOkA Šumperk, MNV Staré Město pod Sněžníkem, I. díl, s. 121. Tamtéž. 227 SOkA Šumperk, MNV Velké Losiny, inv. č. 72, I. díl, s. 128. 228 Tamtéž. 229 SOkA Šumperk, MNV Velké Losiny, inv. č. 73, II. díl, s. 74. 226

63

zemědělské družstvo. Jednotné zemědělské družstvo, tři slova, tři písmena JZD!“230 Teprve další kronikář popisuje založení družstva, ale to zpětně z roku 1958. „Můj předchůdce končil statí o JZD. Já touto statí začínám.“231 Družstvo je založeno roku 1956 a následuje popis vstupu dalších členů, to vše však jen stručně. Teprve od okamžiku, kdy kronika není dopisována zpětně, jsou uváděné informace o družstvu obsáhlejší. Řešeny jsou především potíže v hospodářské situaci, její důvody a plán nápravy.232

Uherské Hradiště V poválečném přehledu, který je napsán zpětně v kronice obce Babice, se o založení JZD roku 1949 zmiňuje autor velice stručně. Tvořili jej většinou příslušníci KSČ – kovorolníci. Další kronikář se na založení JZD ohlíží, ale popisuje spíše zemědělské práce, které se dařily díky pomoci brigád. Nicméně samotnému stavu JZD se příliš nevěnuje, více rozebírá čísla, žádné hodnocení zde nenajdeme. Autor se zaměřuje na problematiku přesvědčování a vstupu zbylých zemědělců. Zmiňuje, že hospodaření bylo dobré. K roku 1958, kdy zemědělci hromadně vstupují, se začínají objevovat problémy nejen v samotném náhlém rozšíření, ale taktéž i mezi novými a starými členy. Dle kronikáře by se mohl udržet pořádek, pokud budou dodržovány předepsané stanovy. O to se snažil sám předseda, který pocházel z rolnické rodiny, jenž s každým vše v klidu projednal. Avšak další kronikář k roku 1959 o JZD píše, že jeho situace byla velice neutěšená, což bylo zapříčiněno špatným vedením, morálkou a vztahem družstevníků k družstvu. Samotní členové se neúčastnili schůzí a neprojevovali zájem o zlepšení výsledků. Jak píše kronikář, bylo patrné, že v JZD nepanuje kritický poměr k nejnezodpovědnějším členům, neboť si nikdo nechtěl přátelství s těmito družstevníky rozházet. Věnuje se spíše kritice fungování družstva.233 V Bílovické kronice kronikářka uvádí v přehledu k prvním dvěma rokům 50. let, že největší událostí bylo jistě založení JZD. Začátky družstva byly nelehké, „… ale družstevníci se nedali a snažili se ukázat všem, kdož se na ně dívali s účastní i posměchem že musí zvítězit.“ 234 Členové družstva byli převážně bezzemci nebo drobní majitelé půdy. Jejich znalosti a zkušenosti držely úroveň družstva na průměrné výši. Dle autorky bylo nutno něco podniknout, aby mohla být úroveň družstva zvýšena. Možnost zlepšení viděla v zisku zkušených zemědělců. V roce 1953 mnoho ze zemědělců, kteří se v předchozím roce nechali 230

SOkA Šumperk, MNV Vikýřovice, inv. č. 37, I. díl, s. 189. Tamtéž, s. 227. 232 Tamtéž. 233 SOkA Uherské Hradiště, MNV Babice, inv. č. 244, 2. svazek. 234 SOkA Uherské Hradiště, AO Bílovice, inv. č. 1, s. 227. 231

64

přesvědčit ke vstupu, z JZD vystoupilo. Tito liknaví členové z JZD neměli ani čas se pořádně porozhlédnout, natož aby družstvu nějak prospěli. Tito „hrdinové“ byli vyhlášeni místním rozhlasem za účelem jejich veřejného potupení. Kronikář se hodně věnuje číslům a popisům prací, kdy družstvo vše plní na 100 %, ale hodnocení opět chybí. K roku 1958, kdy vstupuje mnoho zemědělců, hodnotí místní JZD jako dobře hospodařící, i přesto, že skutečných zemědělců v něm bylo velmi málo. Doufá však, že po vstupu dalších zemědělců se hospodaření zlepší.235 Dle kroniky obce Boršice bylo místní JZD založeno roku 1951, přičemž k této události byl uveden pouze seznam zakládajících osob. Už k následujícímu roku je kritizován postoj družstevníků, neboť někteří nedokázali pochopit, že členem družstva nestačí být jenom na papíře. Rovněž bylo kritizováno vedení, protože docházelo k výrazným přehmatům, plánování nebylo nedostatečné a vyvstával zde problém utíkání od zodpovědnosti. Taktéž byl chatrný soulad mezi členy, kteří se hádali, panovala mezi nimi osobní nevraživost a přetrvávaly spory. Kronikář uznává skutečnost, že družstevníci byli vytížení prací v průmyslu, ale přesto byli již ve čtyři hodiny doma, takže pro družstvo mohli něco udělat, což platí i pro jejich manželky. Tyto problémy se protivníkům družstva velice hodily coby argumenty. Postoj občanů k JZD byl celkově záporný. Kronikář opakovaně zmiňuje špatnou morálku a vedení. Avšak, jak to kronikář omlouvá, každá nová věc má své nedostatky. Stálá kritika však pokračuje i v následujících letech. Například v roce 1953 se pracovní morálka snížila o žních, protože nebyly proplaceny zálohy. Špatné plnění úkolů JZD v následujícím roce spatřuje i v letákové kampani vedené ze zahraničí. Jednotlivé práce byly prováděny nedostatečně vinou liknavosti vedení i členů. Tyto dlouhodobé problémy přerostly v krizi JZD, kvůli níž musela předsedkyně JZD rezignovat. Ovšem její náhradník se o svoji funkci rovněž nestaral. Dále přetrvával nedostatek pracovní sil, což se v zápisech objevuje každoročně. Ovšem i po vstupu zemědělců v roce 1958 jsou za hlavní problémy považovány špatné plánování představenstva a členové, kteří měli bídnou pracovní morálku. Družstevníci totiž chodili do práce v družstvu až potom, co si odpracovali na vlastním. Zvláště pak mezi družstevnicemi panovala osobní nevraživost. Dle kronikáře zde velmi chybí správný poměr k práci i k občanskému soužití v kolektivu, což byl stav daleko za ideálem socialistického člověka.236 Jednoduše by se dal shrnout kronikářův pohled na hospodaření JZD v jedné větě:

235

SOkA Uherské Hradiště, AO Bílovice, inv. č. 1. SOkA Uherské Hradiště, MNV Boršice, inv. č. 1, 2. svazek. SOkA Uherské Hradiště, MNV Boršice, inv. č. 2, 3. svazek. 236

65

„Jak vidno z přehledu nebyla situace v jednotném zemědělském družstvu toho roku příliš růžová i, když nebyla, ale jiných družstev, nejhorší.“237 Březolupy – zde bylo družstvo ustanoveno roku 1951, navzdory tomu, že mnoho členů strany nemělo pro socializaci vesnice pochopení. Samotné družstvo se skládalo většinou z kovozemědělců. Menšinovému družstvu se kronikář moc nevěnuje, většinou popisuje práce, jejichž výsledky byly lepší oproti soukromým zemědělcům. Hospodaření JZD není nijak hodnoceno, a to ani v druhém dílu kroniky, pouze tu nalezneme zmínku k roku 1959, kdy po vstupu výkonných zemědělců a zvolení nového předsedy nastal citelný obrat díky lepší organizaci práce.238 Kronika Buchlovic začíná rokem 1951. Družstvo však bylo založeno dříve, takže žádné podrobné informace o jeho vzniku nemáme. V prvních letech se popis jeho hospodaření věnuje především zemědělským pracím a organizaci. Družstevníci pracují dle popisu s elánem. Náznaky špatné situace v JZD se objevují až v roce 1953, kdy po špatně provedených pracích klesá morálka a kronikář poukazuje na příklady chyb, na nichž demonstruje rozpory ve vedení. On sám byl do předchozího roku účetním v JZD, avšak dle něj byl falešně obviněn ze zpronevěry okurek. I když mu tento čin nebyl prokázán, raději odešel, poněvadž jeho jméno nebylo nikterak očištěno. Tímto způsobem dokládá útoky vedené proti JZD. V následujících letech se situace upevňuje, například v roce 1954 se hodnota pracovní jednotky znásobila 3x oproti předchozím letům, avšak kronikář tento fakt nijak nevyzdvihuje.239 V další kronice se kronikářka obecně družstvu věnuje velmi okrajově, ačkoliv jeho hospodaření bylo stále dobré. Mnohem více se zabývá například přesvědčováním zemědělců. Hospodaření JZD bylo stručně hodnoceno jako dobré, problémy vyvstávají až roku 1959 po vstupu zemědělců. Ty jsou způsobeny především liknavostí některých členů, celkově ale tyto chyby považuje za ponaučení do budoucna. Převažuje optimistický obraz, například jak si nové ženy družstevnice ihned porozuměly se starými, také je zde citována častuška o JZD. Celkově je nálada v družstvu optimistická. Příštího roku se však situace mění, poněvadž výsledky hospodaření nedostály předpokladům. Vina padá na nové družstevníky, již „… ještě nemají k družstvu kladný poměr, že práci vykonávají ne zrovna s velkou chutí a že

237

SOkA Uherské Hradiště, MNV Boršice, inv. č. 2, 3. svazek, s. 378. SOkA Uherské Hradiště, MNV Březolupy, inv. č. 267, 1. svazek. 239 SOkA Uherské Hradiště, MNV Buchlovice, inv. č. 2, II. svazek. 238

66

při každé vhodné příležitosti na vše v družstvu hubují, aniž by se sami snažili pomoci kazy a vady v kolektivní výrobě odstraňovati.“240 Drobná zmínka o založení menšinového JZD se nachází k roku 1950 v kronice obce Hluk. Hospodaření samotného JZD se zde nerozebírá. Až v roce 1953 je napsáno, že žňové práce jsou vedeny brigádnicky, jelikož většina členů družstva jsou dělníci v místních podnicích. V tom vidí kronikář problém, neboť družstvo se v důsledku nemůže hospodářsky vyvíjet. Názor o hospodaření družstva se neobjevuje až do roku 1959, kdy je řešena jeho historie od založení. Ovšem i zde je zkoumáno především rozšiřování JZD a kritika soukromě hospodařících zemědělců. O samotném družstvu se toho moc nedozvíme. Objevuje se zde pouze zmínka, že většina špatně smýšlejících občanů se vysmívala JZD za každý jeho drobný neúspěch. Samotné družstvo hodnotí takto: dobře pracuje, morálka je dobrá, a to i z hlediska vztahu k družstevnímu majetku. Ovšem příštího roku jsou tu zdokumentovány případy rozkrádání a mnozí prorokují, že společné hospodaření nebude fungovat.241 V kronice obce Huštěnovice se objevuje menší zmínka o založení JZD, tentokrát v roce 1950. Jeho práce se tu však osvědčila, jelikož se pracovalo skupinově, všechny hospodářské práce tedy byly provedeny bez potíží. Poté však následuje negativní obraz družstva, například roku 1953 je popisováno, že morálka v JZD i v jeho vedení byla velice špatná. Docházelo k rozebírání společného majetku. Nespokojenost mezi družstevníky a žádná snaha k řešení problémů vedla k hromadnému výstupu z družstva. O následujících událostech píše zpětně z roku 1959 již jiný kronikář. Pokračuje v době, kdy družstvo bylo velice oslabeno odchodem zemědělců, který byl organizován místními kulaky, jež: „… byly jedinou vládnoucí kastou od dob feudálu na vesnici.” 242 Ti nemohli strávit podřízenost dělníkům a bránili budování socialismu. Proto samotný odchod byl učiněn současně, aby tak družstvo utržilo co největší ránu. JZD na práce samo nestačilo, mimo jiné i z důvodů, že většina členů byli lidé přestárlí a nebyli sami dostatečně přesvědčeni o výhodách společného hospodaření. Družstvo tudíž spoléhalo na brigády ze závodů. Stav JZD se zkonsolidoval v následujících letech, avšak k roku 1956 například pracovní jednotka nevyšla kvůli špatnému jednání „kulaka“, který byl vedoucím oddělení v družstvu. Ani po vstupu zemědělců do JZD v roce 1959 není jeho stav zrovna nejlepší, jelikož předsedou byl příliš mladý člověk, takže

240

SOkA Uherské Hradiště, MNV Buchlovice, inv. č. 3, III. svazek, s. 339. Kronika roky 1949 – 1960. Hluk. Dostupné na: http://www.kronikahluk.cz/index.php?id=kroniky. (Stahováno: únor 2015). 242 SOkA Uherské Hradiště, MNV Huštěnovice, inv. č. 1, 1. svazek, s. 177. 241

67

o organizaci prací a péči o celkové hospodaření se dostatečně nestaral, což bylo jednou z příčin nespokojenosti členů.243 Před první zmínkou k založení JZD v Mistřicích je sepsán krátký ideologický úvod o významu nové socialistické vesnice. Ti, kteří toto pochopili, zakládají družstvo v roce 1951, což činí na základě zkušeností okolních družstev, kde se na společných lánech pracuje lépe i díky mechanizaci. Do družstva vstupují povětšinou pouze členové strany, ale vstoupí i jeden samostatný zemědělec, který se stává hospodářem družstva. Předsedkyní zdejšího družstva byla žena, která dokázala překonat všechny překážky, jež jí ležely v cestě. V následujících letech je práce družstva hodnocena dobře, neboť jeho členové pracovali poctivě, často i do noci, jen aby ukázali, že se jen tak nevzdají. Vstupem zemědělců v roce 1959 se obecně v JZD morálka zvyšuje. Avšak o dva roky později se v kronice objevuje zmínka, že nový předseda nachází družstvo v neutěšeném stavu, jelikož předchozí předseda nebyl respektován, tím pádem upadala celková morálka.244 Nedakonická kronika, zpětně psaná, nás informuje zápisem z roku 1957 o založení JZD, ke kterému došlo roku 1950. „Jako každý podnik který začíná z ničeho, tak také družstvo má těžké začátky, zvláště když trpí nepřízní většiny občanů.“245 Problém byl spatřován hlavně v nedostatku řádné činnosti členů, neboť se nejednalo o zemědělce. Ale s popisem problémů kronikář neustává, a proto je v následujících letech opakovaně kritizována především morálka v družstvu a problémy v hospodaření. Roku 1954 byl jeden rolník, zakládající člen družstva, uvězněn za podvratnou činnost. Předseda pak odešel za lepší prací. I tyto případy tedy podlamovaly morálku, neboť „… jen dobré příklady podporují kladný výsledek.“

246

Následujícího roku je situace družstva obecně shrnuta jako období konsolidace. Následně jsou ale členové opět kritizováni za svůj špatný přístup k práci. Se vstupem zemědělců se hospodářská situace JZD zlepšuje, ale někteří členové jsou stále liknaví a podléhají osobním vlivům našeptávačů a nejsou schopní si stát za svými třídními stanovisky. Kronikář však na mnoha místech vychvaluje práci žen, jež pracovaly příkladně.247 O založení JZD v Polešovicích máme informace k roku 1951, přípravný výbor byl založen o rok dříve. Tyto začátky jsou popisovány jako těžké, neboť bylo málo lidí, kteří měli 243

SOkA Uherské Hradiště, MNV Huštěnovice, inv. č. 1, 1. svazek. Kronika roky 1949 – 1960. Mistřice. Dostupné na: http://www.mistrice.cz/index.php/kronika-obce.html. (Stahováno: únor 2015). 245 SOkA Uherské Hradiště, MNV Nedakonice, inv. č. 1, 2. svazek, s. 38. 246 Tamtéž, s. 113. 247 Tamtéž. 244

68

pochopení pro společné hospodaření. Přestože bylo počáteční nadšení veliké a mnoho těžké práce bylo odvedeno zdarma, stále se projevovaly problémy s organizací, osobními neshodami a neznalostí práce. Další problémy způsobilo vstoupení vzápětí následované vystoupením většiny zemědělců v roce 1953, jelikož jejich pasivita narušovala samotné práce. Hospodaření tohoto menšinového družstva je popisováno jako velice dobré a přesvědčuje nás tak o výhodách socialistického hospodaření, ale o tom již píše jiný kronikář. Aby byly výsledky hospodaření družstva lepší, je nutno, aby si družstevníci vybudovali lepší vztah ke společnému majetku, ale především jsou potřeba „… výkonní zemědělci, kteří mohou přivodit docílení ještě pronikavějších úspěchů.“ 248 Proto se kronikář nadále věnuje především přesvědčování. Hospodaření JZD je popsáno ve zkratce jako dobré, tyto výsledky pak napomohly v přesvědčování zemědělců o výhodách společného hospodaření.249 Na příkladu této kroniky lze dobře porovnat, jakou část ročního zápisu kronikář věnoval hospodaření JZD. První zapisovatel problematickým začátkům věnoval někdy až polovinu ročního zápisu, zatímco druhý zvládl popis hospodaření na pár stránkách. „Rok 1950 byl rokem zakládání nových jednotných zemědělských družstev.“250 K tomu došlo i v Popovicích. Hodnocení práce družstevníků dalšího roku je dobré, pomáhají i dělníci z továren, jimž nevadí práce navíc u mlátiček. Samotnému JZD je oproti popisu přesvědčování ke vstupu vymezena malá část kroniky. Nalezneme tu pouze pár zmínek o dobré morálce a hospodaření. Se vstupem všech zemědělců do družstva kronikář očekává lepší hospodářské výsledky, stačí dodržovat zásady, zlepšit morálku a organizaci. Objevují se však zmínky o problémech. Nejdříve roku 1959 předseda organizačně nezvládá situaci související se vstupem zemědělců. O rok později je kritizováno hospodaření a pracovní morálka, je potřeba „… pořádně zabrat a nepřešlapovat na místě.“ 251 Autor vidí možnost zlepšení, navrhuje opatření, která jsou nutná, aby se plnění hospodářského plánu zlepšilo.252 Ve Spytihněvi byl založen přípravný výbor JZD roku 1950, přičemž jej tvořili jen dělníci. Zemědělci neměli důvěru ke vstupu, ale sami byli přesvědčeni o výhodách JZD. Později družstvo z dálky pozorovali a kritizovali jeho práci, aniž by jakkoliv pomohli. Toto družstvo téhož roku začíná společně pracovat, následující rok probíhá ve znamení stagnace. Další záznamy jsou z roků 1954 a 1955, ty už zapsal jiný kronikář, který sám zakládal JZD 248

SOkA Uherské Hradiště, MNV Polešovice, inv. č. 1, 2. svazek, s. 269. Tamtéž. 250 SOkA Uherské Hradiště, MNV Popovice, inv. č. 1, 1. svazek, s. 139. 251 Tamtéž, s. 291. 252 Tamtéž. 249

69

v Kelníkách, jejichž obyvatelstvo hodnotí jako náboženské fanatiky. Do Spytihněvi byl přeložen na vlastní žádost. JZD nachází v situaci, kdy z něj vystupují zemědělci, jež by byli nejraději, kdyby se družstvo zcela rozpadlo. „Ale myšlenka takto smýšlejících zemědělců se nesplnila, ale v roce 1954 se tak upevnilo, že pochybovačům zasadilo svými výsledky pádnou ránu.“ 253 K rozpadu družstva nedošlo zvláště díky místní KSČ a rovněž díky obětavým pracovníkům zůstavších družstevníků. I následujícího roku je hodnocení hospodařeni velice dobré, až na drobné organizační nedostatky. Po další chronologické mezeře kronika pokračuje rokem 1959, kapitolu o družstvu píše jeho samotný předseda. Většinově se věnuje popisu průběhu prací, ale družstvo hodnotí jako zkonsolidované, poněvadž již přešlo všechny své dětské nemoci. Naopak příštího roku upadá do problémů, čímž „… prochází všechno nové, což lid přijímá jen pomalu a velmi těžce. Od základu se musí změnit myšlení lidí při přechodu z malovýroby na velkovýroby, ze soukromého vlastnictví na vlastnictví družstevní. Proto tolik nesnází a nedostatků.“254 Takto ospravedlňuje neúspěch předseda družstva. Při zakládání JZD v obci Topolná se kronikář věnuje především problémům spojeným s odporem proti kolektivizaci. Družstvo bylo založeno přes „… všechno běsnění topolské reakce v jejíž čele stojí čelní představitelé lidové strany nevyjímaje ani faráře Rýznara.“255 Večer před založením družstva někdo z odpůrců rozbil předsedovi MNV okno a tentýž obdržel několik výhružných anonymních dopisů. Založením JZD došlo k přetrhání mnoha příbuzenských vztahů. Velkou roli měly i ženy, neboť mnoho manželek rolníků přesvědčovalo své muže k nevstupu, avšak vyskytly se naopak i takové, které se hlásily jako první s nadšením. Jak je psáno v kronice: „Pro členy JZD nastává velmi těžká práce, totiž pracovat v JZD tak, aby dovedlo přesvědčovat o výhodách členství v JZD všechny ostatní…“ 256 Hospodaření družstva je v následujících rocích popsáno jako dobré, neboť dosahovalo lepších výsledků nežli soukromý sektor, avšak kronika se věnuje především rozboru hospodářských prací. Všechny práce byly vždy včas odvedeny, jediná výtka směřovala vůči líným družstevníkům. Problémy jsou popsány až v roce 1959 po vstupu většiny zemědělců, neboť tito noví družstevníci se málo začleňují a společnému hospodaření málo věří. Původní členové družstva se navíc obávají, že je tito noví členové vystrnadí, nadále však zůstávají oporou hospodaření. Následujícího roku je morálka popsána jako velice špatná, zvláště pak u mužů,

253

SOkA Zlín, MNV Spytihněv, inv. č. 86, s. 303. Tamtéž, s. 531. 255 SOkA Uherské Hradiště, MNV Topolná, inv. č. 1, 1. svazek, s. 154. 256 Tamtéž. 254

70

kteří raději chodí pracovat do lesa. I hospodaření je kritické, pracovní jednotka vychází na pouhé 4 koruny.257 V Traplicích nás kronika informuje o založení JZD jen zběžně. Dozvídáme se pouze, na kolika hektarech půdy družstvo hospodařilo a že k jeho vzniku došlo roku 1950. Jelikož je kronika stručná, zemědělství se příliš nevěnuje. Další strohou zmínku máme až k roku 1955, ta poukazuje na dobré plnění dodávek. Ani v následujících letech se toho o JZD moc nedozvíme, většinu prostoru k tomuto tématu zabírají především záznamy o přesvědčování ke vstupu do družstva. Zmínka o způsobu práce družstva se objevuje až v roce 1959, kdy se JZD potýká se značnými potížemi, neboť bojuje s problémem plnit dodávky a má malý stav dobytka, avšak představenstvo a členové se snaží situaci zlepšit.258 Hlavní událostí roku 1949 v hospodářství obce Velehrad je dle kroniky založení JZD. Už zpočátku se podařilo splnit účel družstva, a to: „... větší výnosy a méně dřiny ... .“259 Do družstva dle kroniky vstoupili všichni zemědělci až na jednoho, což ovšem s dalšími zápisy nekoresponduje, neboť jsou nadále přesvědčováni další zemědělci a o výstupu z JZD zde není zmínky. Rozvoj družstva probíhal rozvážně a dle plánu, obecně se dá hospodaření popsat podle celé kroniky jako velice dobré a chvála plní mnohé stránky, neboť zdejší družstvo se v roce 1950 stává vzorovým pro celý okres. Morálka v družstvu je dobrá a zásluhou kladného postoje zemědělců může družstvo prosperovat. JZD se stává středem dění nejen na vesnici, ale i v obecní kronice. Takový popis se více či méně shodně opakuje i v následujících letech, družstvo dobře hospodaří zásluhou místního předsedy.260 Jediným přetrvávajícím problémem v družstvu byl nedostatek mladých pracovních sil, neboť průměrný věk byl k roku 1958 55 let, ale i přesto zůstávalo jedním z nejlepších v okrese. Zajišťovalo i rozvoj svých členů, jelikož pořádalo přednášky, zájezdy a různé exkurze. Morálka je zde skvělá, neboť v době největších prací jsou všichni pracovníci vždy v práci. Ovšem tento popis se mění o rok později, tedy v roce 1959, kdy je stav hospodaření JZD dle kroniky kritický, neboť členové neměli zájem o úkoly, chovali se nezodpovědně a měli špatný poměr ke společnému majetku. Rovněž nový kravín, který byl v tomto roce dostavěn, zcela nevyhovoval a většina budov JZD byla v objektech bývalého kláštera, který byl památkově chráněn, což nedovolilo další výstavbu a rozvoj. Podle kronikáře je třeba přibrat odborníky, dodržovat normy a zlepšit

257

SOkA Uherské Hradiště, MNV Topolná, inv. č. 1, 1. svazek. SOkA Uherské Hradiště, MNV Traplice, inv. č. 1, 1. svazek. 259 SOkA Uherské Hradiště, MNV Velehrad, nezp., 1. svazek, s. 259. 260 Tamtéž. 258

71

poměr mezi družstevníky. Až poté půjde družstvo novým směrem. Je až zarážející, jak se po deseti letech úspěšného hospodaření popis zcela otočil.261 K založení JZD v obci Zlechov je napsáno: „Pracující člověk se stává každým rokem náročnější. Jeho pracovní výkon na poli i v továrně se zvyšuje.“ 262 Jedině za pomoci socializace, dle kronikáře, lze toho dosáhnout v zemědělství. Byl tedy uskutečněn odvážný krok a v roce 1950 došlo k založení družstva. Jelikož se jedná o velice stručnou kroniku, najdeme dále jen strohé informace o plnění dodávek a zvyšování počtu členů, většinou z řad bezzemků.263 Další informace jsou zaznamenány až v jiném dílu kroniky k roku 1960, kde je kritizována zejména organizace práce, čehož využívali pracovníci a dělali především na svém. „Nikdo nemyslel na konec roku, ale když tak každý říkal – ono se to neudrží, tak proč bychom si nepomohli dokud to jde.“264 Rozhořčení byli i dělníci, neboť ve vsi každý den zněla výzva, aby se šlo pracovat do JZD. Ti ale přesto po práci pomáhali, a to i v neděli.265

Shrnutí Z pohledu kronikáře bývá zaznamenána zejména všudypřítomná existence JZD, ale především jeho nezbytná potřeba a nutnost socialistického hospodaření atd. „Přiblížil se rozhodný okamžik. Socialistické zemědělství vyžaduje využití všech možností, všech schopností a všech sil i věrných srdcí, odhodlaných pracovat lépe a radostněji ve prospěch lidu a vlasti.“266 Tématu JZD se často věnují disproporčně. Zabývají se především jeho propagací a nutnosti založení, ale od chvíle, kdy k tomu dojde, zápisy o družstvu se výrazně zestruční, názorově už se mu pak nevěnují vůbec nebo jen ve zkratce. Některé kapitoly o JZD se skládají pouze z čísel a tabulkových hodnot, které tak ukazují jeho fungování. Zakládání JZD bylo považováno za nutnost, avšak nejednalo se o nic jednoduchého a komunisté museli o vznik družstev bojovat. Přesto byly záznamy o zakládání psány s nadšením, často s komentářem, že i ve zdejší obci bylo „konečně“ založeno JZD. Začátky byly vždy těžké a problematické, družstevníci museli bojovat o přežití i vůči celé obci, aby ukázali správnost celé myšlenky. S mnohem menším nadšením se můžeme setkat v případech, kdy je kronika psána zpětně. Družstva založená na přelomu 50. let neměla takovou důležitost a byla například zapsána až na konci ročního zápisu. Naproti tomu jako důležitá historická 261

SOkA Uherské Hradiště, MNV Velehrad, nezp., 2. svazek. SOkA Uherské Hradiště, AO Zlechov, nezp., 2. svazek, s. 88-89. 263 Tamtéž. 264 SOkA Uherské Hradiště, MNV Zlechov, inv. č. 1., 3. svazek, s. 9. 265 Tamtéž. 266 SOkA Brno-venkov, MNV Lelekovice, inv. č. 80, sign. N-112, II. díl, s. 311. 262

72

událost je vykreslováno založení těch JZD, která vznikla až v II. fázi kolektivizace, tj. 1955 1956, což je možno pozorovat zvlášť v okrese Brno-venkov. „Převratnou událostí v obci je založení Jednotného zemědělského družstva.“267 Tyto události byly zaznamenány na prvních místech ročních zápisů v kronikách. To platí i pro úspěšné přesvědčování a hromadný vstup zemědělců v těchto letech. Na první pohled je zřejmé, že u hodnocení JZD převažuje kritika. Prvotní nadšení většinou opadá už po roce existence družstva. Pokud bylo hospodaření špatné, kronikář se vymlouvá buď na nedostatečnou zkušenost, nebo na obecné pravidlo, že všechno nové má své problémy, avšak v některých případech přímo kritizuje družstevníky za jejich nepochopení myšlenky kolektivního hospodaření. „Družstevníci nepochopili ještě myšlenku JZD a neuvědomují si, že pracují pro sebe.“ 268 Nejčastější kritika je namířená proti samotným družstevníkům a jejich pracovní morálce. Často je zde uváděn problém s výchovou nového člověka. Nicméně různých chyb je popisováno mnoho, například špatné vedení, organizace, nedostatek prostředků atd. Mnozí kronikáři se těmto problémům věnují soustavně (Boršice, Loučná nad Desnou, Střelice atd.). Ovšem při pozitivní zmínce jsou chváleni vzorový pracovníci družstva a to jmenovitě spolu uvedením jejich zásluh. Zmiňované důvody, proč nefunguje hospodaření v družstvu zrovna nejlépe, jsou převážně ideologické, a to s argumentací, že soukromí zemědělci nechápou socializaci. Mezi další uváděné důvody nefunkčnosti JZD patří nevyhovující organizace, vedení či neschopnost družstevníků. Další kritický okamžik vyvstával se vstupem nových zemědělců, tedy ve chvíli, kdy se družstvo stává většinovým (2. pol. 50. let). JZD organizačně nezvládalo vznikající problémy, objevovaly se nové spory. Většinou jsou kritizováni právě noví družstevníci, kteří čerstvě vstoupili. „Nový družstevníci společnému hospodaření málo věří. Těžce začleňují do práce. Práci v JZD nepravidelně navštěvují.“269 S tím souvisí skutečnost, že někteří kronikáři hodně rozepisovali svoje nápady na tolik potřebné nápravy, které je nutno uskutečnit pro zlepšení kolektivního hospodaření (tj. Lelekovice, Popovice, Vikýřovice). Pokud je družstvo hodnoceno dobře, je tento pozitivní komentář ve velkém nepoměru vůči psané kritice. Často je družstvo posuzováno jako dobré, avšak zkratkovitě (tj. Bílovice, 267

SOkA Brno-venkov, MNV Babice nad Svitavou, inv. č. 59, sign. N-98, svazek II., s. 285. SOkA Šumperk, MNV Staré Město pod Sněžníkem, I. díl, s. 20. 269 SOkA Uherské Hradiště, MNV Topolná, inv. č. 1, 1. svazek, s. 217. 268

73

Hraběšín, Šlapanice). Z mnoha případů je vidět, že pokud družstvo hospodařilo špatně, popisu situace se kronikář věnoval více. Nicméně v opačném případě, kdy se organizace výrazně zlepšila, není již adoraci JZD věnován takový prostor. Nalezneme jen ojedinělá družstva, jenž za celou svoji existenci hospodařila dobře (tj. Šlapanice). Často jsou patrné náhlé skoky v hodnocení družstva, a to i za krátké časové období. Jako příklad můžeme jmenovat vzorné družstvo ve Velehradě, u kterého podle kroniky proběhla náhlá změna během jednoho jediného roku. Zajímavé jsou zmínky o osobě předsedy JZD, na kterých je znát, jak výrazným způsobem takový hodnostář ovlivňuje samotné hospodaření. Právě předseda JZD měl velký vliv na veřejné mínění na vesnici a velmi výrazně přispíval k funkčnosti nebo naopak nefunkčnosti řízeného družstva. Se změnou předsedy byly pochopitelně spojeny protikladné jevy – buď se hospodaření družstva změnilo k lepšímu, nebo přesně naopak. Pokud předseda špatně hospodařil, byl vyměněn. Nicméně negativní zobrazení předsedy není v kronikách zdaleka tak četné jako zobrazení předsedy-spasitele. Kronikáři se kritiky nebojí a patřičně ji zdůrazňují. Jen v ojedinělých případech se ji snaží nějakým způsobem kulantně vyjádřit. To lze ukázat na kronice obce Babic, kde kronikář každoročně zaznamenává dobré hospodaření JZD, nicméně při změně kronikáře se situace projeví ve zcela novém světle, nový kronikář totiž hodnotí družstvo mnohem negativněji. Tato kritika nemusí ani souviset s výsledky hospodaření družstva. Někde je vidět, že pracovní jednotka je dobrá, dodávky se plní, ale přesto je družstvo kritizováno, protože kronikář si vždy něco najde. Družstvo, které má špatnou pracovní jednotku a dodávky neplní, je naopak jinde hodnoceno nekriticky. Porovnání Při srovnávání jednotlivých okresů nenarazíme na výrazné odlišnosti, například zmínky o nutnosti socializace a založení JZD můžeme potkat ve velké části sledovaných pramenů. U okresu Brno-venkov se v několika kronikách objevilo při založení JZD přibližně v polovině 50. let nadšení, tato událost byla považována za nejdůležitější z celého roku. Nicméně zde můžeme najít i upozornění na problémy, jež vzniku družstva předcházely. Při pohledu kronikáře na hospodaření JZD u tohoto okresu se setkáváme s opačnými póly. Přibližně v polovině kronik se potkáváme s kladným pohledem na hospodaření, avšak ve druhé polovině nalézáme pohled kritický, navíc spojený s kronikářovým přesvědčením, že

74

místní zemědělci nevidí výhody, které jim družstvo nabízí. Často je zde zmiňován i problém špatné morálky družstevníků a s ní spojené spory. Při pohledu na šumperský okres si můžeme povšimnout značně negativního hodnocení kronikářů, kteří ve svých záznamech zachycují střídavý pohled na hospodaření JZD (kdy jednou je považováno za celkem dobré, avšak další rok již za špatné), nicméně souhrnně převažuje pohled kritický, zdůrazňující slabé výsledky hospodaření, mizernou organizaci a špatnou morálku. V tomto okrese se setkáváme i s obcí Hanušovice, kde se JZD nepodařilo založit vůbec a místo toho zdejší zemědělci přešli do ČSSS. Na druhou stranu v okrese Uherské Hradiště nalezneme celkem rozsáhlá hodnocení hospodaření JZD, u kterých převládá kladný pohled, podle něhož jsou dodávky plněny, panuje dobrá pracovní morálka atd. Avšak ke konci 50. let se situace mění, kdy většina družstev upadá, což souvisí se vstupem většího počtu zemědělců, na které družstva očividně nebyla připravena. Jen ojediněle se setkáme s kritickými komentáři, které byly tak časté v kronikách šumperského okresu.

Změny na vsi Nucená kolektivizace venkova se značně a nenávratně podepsala na naší společnosti, zruinovala selský stav i tradiční způsob venkovského života a narušila krajinu. Navíc zrušila pocit odpovědnosti – majetek je přece družstva. Markantně přeměnila sociální strukturu venkova, čímž zanikly ustálené dlouhodobé vazby a rovněž i stávající způsob práce.270 Po skončení druhé světové války si česká vesnice prošla řadou změn, kdy se musely vyrovnat se skutečností, že ze zemědělské politiky přidělující půdu v rámci pozemkových reforem nastal obrat a přistoupilo se k scelování půdy. Následkem toho se ze soukromého zemědělce stal ne zcela dobrovolně družstevní rolník, jenž byl podřízen státním orgánům. Kolektivizace navíc změnila podobu vesnic a zavedla i nové prostupy v hospodaření, kterým vévodila centralizace výroby. Tudíž zemědělcům stát striktně určoval dodávky, osevní plochy konkrétních produktů nebo cenovou politiku. S kolektivizací úzce souvisela třídní diferenciace podporovaná KSČ s cílem zatlačit a zničit vesnické boháče. Stranou rozpoutaný třídní boj vystupňoval hlavně činnost 270

Rokoský, Jaroslav: Mezi hrdostí a zoufalstvím. Odpor proti násilné kolektivizaci. In: Kolektivizace v Československu. Praha 2013, s. 192 – 193.

75

stranických institucí, nicméně se zcela nepodařilo do tohoto boje zatáhnout místní funkcionáře, družstevníky a místní zemědělce. Vesnice se diferencovala rovněž politicky, což mělo neblahé důsledky na sousedské vztahy, kdy se vyostřovaly spory mezi členy JZD a funkcionáři strany na jedné straně a na straně druhé stáli soukromí zemědělci. Nicméně nebyly neobvyklé i rozpory mezi samotnými členy v družstvu.271 Na rozostření sporů měla velký vliv komunistická propaganda, která silně pracovala s pocity strachu – např. ze zhoršení ekonomiky, ze špatného zásobování nebo z tzv. vnitřních nepřátel. Propaganda úzce souvisela s agitací, v našem případě souvisela s agitačními kampaně pořádajícími za účelem přesvědčení rolníků pro vstup do JZD nebo zlepšení jeho hospodaření. Dalším způsobem šíření ideologických myšlenek byl stranický tisk, tedy především Rudé právo a Zemědělské noviny, které byly na vesnici nejčtenější. Dále se propaganda k vesnickému obyvatelstvu dostávala prostřednictvím ideologických brožur, filmu, místního rozhlasu, osvětových besed, exkurze do okolních fungujících družstev nebo v první kapitole již mnohokráte zmiňovaná osobní agitace. Samozřejmě základem propagandistických kampaní bylo budovatelské nadšení a to hlavně v druhé polovině 50. let.272 Důsledky kolektivizace jsou u nás stále patrné, i tolik let po pádu režimu a v rámci evropského modelu zemědělství jsme v této oblasti raritou, kdy u nás přetrvává polosocialistický model zemědělství a venkova.273

Brno-venkov Kronikář obce Babice považuje obec za pokrokovou, poněvadž zdejší dělníci vždy byli uvědomělí a zruční pracovníci, proto byli v odborech. Ti, kteří odbor neuznávali, žili v bídě. Takto porovnává situaci s předválečnou dobou. „Znám mnoho našich dělníků, kteří nikdy nebyli z práce propuštěni. Já sám jsem pracoval v různých továrnách 52 roků a nikdy jsem nebyl bez práce. Podvýživa a hladovění jsou věcí pojmu.“274 Taková je osobní zkušenost kronikáře, ovšem nic dalšího v kronice nemáme. K roku 1958 se v bosonožské kronice nachází záznam k tématu souvisejícímu s koncem socializace: „Boj lidu přinesl výsledky, které změnili život občanů i ráz obce 271

Kaplan, Karel: Proměny české společnosti 1948 – 1960. Venkov II. Praha 2012, s. 386-387. Macourková, Anna: Naučíme lidi milovat nový socialistický život. Komunistická propaganda a agitace v období kolektivizace. In: Kolektivizace v Československu. Praha 2013, s. 140 – 147. 273 Němec, Stanislav: Důsledky kolektivizace a současná podoba českého venkova. In: Kolektivizace venkova v Československu 1948 – 1960 a středoevropské souvislosti. Praha 2008, s. 299. 274 SOkA Brno-venkov, MNV Babice nad Svitavou, inv. č. 59, sign. N-98, svazek II., s. 244. 272

76

samé.“

275

Autor se vyjadřuje pouze obecně o změně na vesnici, přičemž družstvo

„… dokázalo, že nový způsob práce je lepší a pro celek nutný.“ 276 Poslední zbytky soukromých zemědělců jsou zatlačeny a obec se řadí na čelní místo mezi čestné bojovníky za socialismus. „Občané jsou si vědomi významu boje. Jsou šťastni, prožívají údobí tohoto revolučního politického života a právem jsou nad tím hrdi.“277 Takto ideologicky jest zapsaná jednoznačnost „pokrokovosti“ a nadšení všech obyvatel na obci, přitom samotná kronika má býti památkou této velké doby. Kronikář v Bystrci při konci svého zapisování do kroniky roku 1959 zmiňuje změny, jež se vesnice dotkly v poválečném dění. Ty „… se nejmarkantněji projevili v přeměně soukromého hospodaření v kolektivní družstevní práci, …“278. Družstvo prý překonalo nejtěžší začátky a nyní spěje k prospěchu nejen svých členů, ale i státu. To je jediná krátká zmínka o změně na vesnici, je ale příliš obecná. Po vstupu všech zemědělců do JZD v obci Lelekovice kronikář komentuje správnou cestu, na kterou se zemědělci, tedy již družstevníci, vydali. Tuto cestu představuje socialistická myšlenka, kterou konečně pochopili, a nyní bude potřeba veškerá jejich snaha v práci pro lid v lepších a budoucích dnech. A tak dále budovatelsky pokračuje. „Pryč s pozůstatky zastaralého myšlení, pryč s váhavostí. V silné jednotě, pracující vesnice budou zdolány veškeré překážky.“279 Kronikář v Ořechově zcela bez nějakých popisů zaznamenal změnu, kterou přinesla HTÚP, jež měla vliv na ráz krajiny. „Zmizela většina úzkých políček a objevily se rozlehlé lány. Zmizely četné skupiny stromů a pásové traktory zlikvidovaly četné meze, zmoliny a křoviska.“280 Kronikář v Podolí změnu krajiny popisuje jinak. „Socialisace hluboko proniká všude na vesnici. I v naší obci se již mění zřetelně tvářnost starého vesnického života, mizí jednotlivá pole, brázdy, a mezníky, dávné to označování polí majetek to sedláků, někdy prachstarých rodů na nich hospodařících.“281 Za velkou změnu života na vesnici, jež se zapíše na věčnou paměť, považuje den vstupu zemědělců do JZD. U autorova zápisu je možno pozorovat 275

AM Brna, MNV Bosonohy, inv. č. l, sign. B 48, kniha č. 2, s. 2. Tamtéž, s. 2. 277 Tamtéž, s. 2. 278 AM Brna, MNV Bystrc, inv. č. 1, sign. B 44, s. 599. 279 SOkA Brno-venkov, MNV Lelekovice, inv. č. 80, sign. N-112, II. díl, s. 311. 280 SOkA Brno-venkov, MNV Ořechov, sign. C-241, s. 234. 281 SOkA Brno-venkov, MNV Podolí, sign. C-249, I. díl, s. 205-206. 276

77

postesk nad změnou, který poukazuje na jeho osobní vztah k okolní krajině, neboť jak píše, nová doba „… tvrdě zasahuje do romantiky krajiny okolo vesnice i do způsobu selského života…“282. Na stejné téma najdeme krátkou zmínku ve Střelicích. Při HTÚP prováděné v roce 1950: „Mnozí družstevníci těžce nesli, že půda, na které dříve pracovali samostatně, ztrácí své meze. Nechápali, že pány na své půdě zůstanou opět, ale v rámci skupinového vlastnictví.“283 Proto bylo těžké tyto zemědělce přesvědčit o výhodách práce na scelených polích. Tentokráte se ale změna půdy váže pouze na zemědělce a jejich neochotu. Kronika Telnic informuje o špatné situaci v zemědělství, neboť mnoho mladých odcházelo do průmyslu. „Nikdo nestál o zemědělské hospodaření, ani o statek a stalo se, že na mnohém gruntě zůstali přestárlí rodiče k práci.“284 Tato situace byla způsobena výdělky, což kronikáře rozhořčuje, dokud totiž nebude zemědělský pracovník mzdově vyrovnán s průmyslovým dělníkem, nebude v zemědělství dostatek mladých sil. V roce 1953 dle kroniky v Tvarožné někteří zemědělci narušovali HTÚP tím, že zasívali stále do svých bývalých pozemků. Odpor zemědělců se opakoval i o tři roky později, při další částečné HTÚP.285 I po vstupu do JZD zemědělci odvážení hraničních kamenů z polí komentovali: „Však je budeme ještě potřebovat.“ 286 Proto bylo hlavním úkolem místních složek překonat „… všechny staré přežitky soukromého hospodaření zemědělců…“287 Každým rokem kronikář v Žebětíně upozorňuje na neustálý třídní boj na vsi. „Vesnice rozdělena na 2 tábory. Jeden očekával od nového roku zvrat poměrů, návrat k starému kapitalistickému pořádku a dělal vše možné aby se tak stalo. Přikročil k pokusům o sabotáž, pasivní resistenci, kladení překážek různého druhu a po pomlouvačnou kampaň a šuškandu.“288 Zatímco druhý tábor samozřejmě poctivě budoval socialismus. Ovšem oběma skupinám šlo o zlepšení životní úrovně, lišil se ale jejich názor na realizaci. Tento boj se projevoval jako „… zvýšený tlak na aktivitu reakčních živlů v obci jak proti místnímu národnímu výboru tak i proti Jednotnému zemědělskému družstvu.“ 289 Poslední zmínka se

282

SOkA Brno-venkov, MNV Podolí, sign. C-249, I. díl, s. 209. SOkA Brno-venkov, MNV Střelice, inv. č. 12, sign. C-125, s. 675. 284 SOkA Brno-venkov, MNV Telnice, inv. č. 23, sign. C-131, II. díl, s. 31. 285 SOkA Brno-venkov, MNV Tvarožná, inv. č. 4, sign. C-137, díl I. 286 SOkA Brno-venkov, MNV Tvarožná, sign. C-289, díl II., s. 11. 287 Tamtéž, s. 19. 288 AM Brna, MNV Žebětín, inv. č. 1, sign. B 56, kniha 1, s. 185. 289 Tamtéž, s. 202. 283

78

objevuje rokem 1955, poněvadž dle kronikáře již nebylo třeba „bratrovražedných bojů“, neboť vysoká životní úroveň k tomu nepodněcovala, což uznávali i odpůrci režimu. Jsou zde popsány i problémy s prováděním HTÚP, neboť spousta zemědělců ji neuznávala. Jednomu zemědělci musela dokonce v orání na jeho bývalém pozemku zamezit SNB, což přimělo i ostatní, aby HTÚP nemařili. Objevovaly se i výhružky, přesněji řečeno silácké řeči, neboť MNV reagoval tím, že kdokoliv bude vyhrožovat, bude trestně stíhán. Teprve poté výhružky a výmluvy některých zemědělců ustaly. Přesto ale zemědělci těžce pracovali od noci do noci, aby udrželi svou životní úroveň. Autor také komentuje scelení půdy do velkých lánů, na kterých se proháněly traktory. „Pěkný obraz nad kterým bychom mohli mít radost nebýt původního zjevu rozjitřené vesnice ve kterém sobectví lidí nové nabývalo ostřejší formy. Nastává nová éra v naší vesnici. Za urputného boje mizí stará a rodí se nová socialistická vesnice.“290 I sem kronikář zakomponoval třídní boj. I v obci Želešice kronika také upozorňuje na třídní boj, zvláště pak vyprávění prvního kronikáře k počátku 50. let. „V obci se obráží třídní boj, občané pomalu chápou nutné změny v hospodářském životě.“291 To bylo spojeno i s HTÚP. Lidé ze zemědělství byli krátkozrace začleňování do průmyslu. 12 osob bylo dokonce zatčeno za protistátní činnost. To vše mělo vliv na náladu na vesnici a odráželo se to i v hospodářském životě. „Zemědělci se těžce oprošťovali individualismu a těžce si zvykali na kolektivismus v myšlení a v práci. V občanském soužití panoval dále neklid.“292 Takto je komentováno nekolektivní smýšlení. V následujících kronikách obcí nejsou významnější zmínky: Bílovice, Chrlice, Modřice, Sokolnice, Šlapanice a Troubsko.

Šumperk Kronikář v Bludově spojoval socializaci vesnice především s rušením místních podniků, ke změnám na vesnici se nijak neobrací. Pouze se dozvídáme, že scelení půdy do velkých lánů je spojeno s nespornou výhodou, která souvisela s mechanizací zemědělství. Jediná nevýhoda byla spatřována v pokácení spousty ovocných stromů.293 V kronice Horní Libiny je pouze zmíněna změna v hospodaření v zemědělství, což je demonstrováno i na dvou fotografiích. Na první jsou primitivní pluhy tahané kravkami, takto je poukazováno na hospodaření soukromých zemědělců. Druhá fotografie pak ukazuje na 290

AM Brna, MNV Žebětín, inv. č. 1, sign. B 56, kniha 1, s. 168. SOkA Brno-venkov, MNV Želešice, sign. C-310, díl II., s. 69. 292 Tamtéž, s. 90. 293 SOkA Šumperk, MNV Bludov, inv. č. 16, II. díl., s. 26. 291

79

mechanizační prostředky, jež lze řádně využít jen ve společném hospodaření a které si zemědělec nemohl nikdy dovolit. „Jistě pro další léta nebudou to jen traktory a nakladače, ale přijdou další výkonné stroje na sklizeň obilí, senoseč, brambory a další. Jistě se na to všichni družstevníci i naši občané těší.“294 I v Loučné nad Desnou máme ke změnám pouze zkratovité zmínky. „V popředí zájmu všech občanů stojí zemědělská otázka, od níž závisí výživa národa.“ 295 S tímto příkladem je spojeno dokončení socializace vesnice. „Je bezpočet míst, s nichž můžeš shlédnout a pokochat se krásou a ladností velikých lánů družstevních polí naší obce. Jejich krása je nekonečná a stále proměnlivá, tak jako čtvero ročních počasí. Pole se mění usilovnou prací člověka a strojů. Na obrovitých lánech neustále rachotí traktory a jiné stroje usnadňující namáhavou zemědělskou práci. Pole nejsou nikdy v klidu, ba ani ne v noci, kdy ostré kužely reflektorů rozráží tmu a široké pluhy neúprosně burcují půdu ze spánku.“ 296 Takto poeticky hodnotí novou krajinu kronikář v Rapotíně. Ve Velkých Losinách najdeme pouze krátkou zmínku k roku 1951 o štvaní proti JZD, což bylo vyhlášeno rozhlasem, přičemž bylo štváčům pohroženo přísnými tresty. Ze zápisu následujícího roku už nebyl žádný vášnivý odpor k JZD vůbec patrný. Když však došlo na provádění HTÚP, jeli na ministerstvo zemědělství do Prahy dva zdejší zemědělci, kteří chtěli mylnými informacemi práci JZD narušit. Ovšem jejich názory byly za pomoci ONV uvedeny na pravou míru.297 V úvodu dalšího dílu obecní kroniky jsou zmiňovány změny na vesnici, přičemž kronikář je vidí především v myslích občanů, neboť: „Postupně poznávají výhody socializace i celého státního zřízení naší lidově demokratické republiky, která se spravedlivě stará o to, aby všichni pracující lidé bez rozdílu povolání žili krásně, štastně a spokojeně.“298 V následujících kronikách obcí nejsou významnější zmínky: Dolní Studénky, Hanušovice, Hrabišín, Nový Malín, Petrov nad Desnou, Sobotín, Staré Město a Vikýřovice.

Uherské Hradiště O existenci třídního boje nás přesvědčuje kronikář v Babicích. Samotní odpůrci využívají občasných příležitostí k tichým manifestacím. To jest dokládáno na úmrtí rolníka, 294

SOkA Šumperk, MNV Libina, I. díl, s. 32. SOkA Šumperk, MNV Loučná nad Desnou, inv. č. 62, I. díl, s. 74. 296 SOkA Šumperk, MNV Rapotín, inv. č. 32, II. díl, s. 200. 297 SOkA Šumperk, MNV Velké Losiny, inv. č. 72, I. díl. 298 SOkA Šumperk, MNV Velké Losiny, inv. č. 73, II. díl, s. 4. 295

80

jenž byl prohlášen za oběť komunistické zvůle, což ovšem nebyla pravda. Účast na jeho pohřbu byla obrovská. Rovněž i pohřeb místního faráře byl hojně navštíven i mnoha lidmi z okolních vesnic, uprostřed žňového dne, což se kronikáři příliš nelíbí. Naštěstí: „K utišení a naprostému zmrtvění veřejného života v obci přispělo v listopadu vypuknutí slintavkové epidemie v obci a zákaz všech masových shromáždění.“299 Tento zápis je z roku 1952, přičemž dále takové zmínky ostatní kronikáři neuvádějí. To je z důvodů zapsaných o dva roky později, neboť dle kronikáře již není nikoho, kdo by chtěl staré časy zpět. Životní úroveň občanů se zlepšila. „Nově postavené domky svědčí o tom, že každý chce bydlet podlně a zdravě.“300 Rok 1960 je dle kronikáře zapsán do dějin obce, neboť právě tehdy je dokončena socializace. „Tím byly i v Babicích vytvořeny předpoklady k dosažení rozhodného obratu v zeměď. výrobě.“301 V kronice obce Bílovice se místní kronikářka rozohnila nad událostí spojenou s požárem stohu ve vedlejší vesnici, ke kterému došlo v den provádění HTÚP. To měla býti odpověď vesnických boháčů na rozorané meze. „Jsou to ty nejhorší zločiny jakých se tito lidé dopouštějí ve své nenávisti k našemu státu, žhářství a vraždy. jednou se budou stydět za své činy, dnes v nich vidí jakési hrdinství po vzoru svých zrádců z Londýna, kteří je štvou proti všemu co se u nás dělá.“302 Kronikářka se ovšem nepodivuje, proč to dělají, je přesvědčena, že za to mají zaplaceno. Ihned se omlouvá, protože odbočila od tématu úpravy půdy, ale bylo to nutné pro ucelený obraz tehdejší doby. Dokončení socializace roku 1959 je v kronice Boršic označováno jako historický mezník. Budoucí generace si jistě nedokážou představit ty úmorné nervy a vyčerpávající práci funkcionářů při dokončování socializace. Zvlášť někteří občané se budou stydět za své postoje a výroky, které pronášeli. Je zde ihned uveden citát zemědělce, jenž do družstva nevstoupí, raději by si prý rezavou kosou nechal useknout ruce. „Mizí staré řády a rodí se nový společenský řád socialistický, ale smýšlení velké většiny lidí zůstává staré…“303 A to ještě bude dlouhá cesta k převychování člověka. O celkový úpadek společenského a politického života se zajímá kronikář v Buchlovicích. Příčina je nejistá, ale velkou roli v ní hraje třídní boj. „Lživá šeptaná propaganda organizovaně řádila, anonymní vyhrožování řečmi, i dopis psaný hůlkovým písmem sledovaly jeden cíl - zastrašit ty, kteří mají k dnešnímu dění kladný, nesmlouvavý 299

SOkA Uherské Hradiště, MNV Babice, inv. č. 244, 2. svazek, s. 25. Tamtéž, s. 119. 301 Tamtéž, s. 330. 302 SOkA Uherské Hradiště, AO Bílovice, inv. č. 1, s. 228. 303 SOkA Uherské Hradiště, MNV Boršice, inv. č. 2, 3. svazek, s. 293. 300

81

poměr.“ 304 Tento třídní boj se projevoval i v řadách členů KSČ, mezi nimiž se rozšířila pasivita, což dodávalo nepřátelům odvahu a posilovala je k odporu. Ten se tak projevoval na práci místního výboru, spojenou s pomocí JZD. O dva roky později, tedy v roce 1953, došlo k požáru hospodářských budov JZD, jenž byl zaviněn nepořádkem v prostorách, kde si hrály děti. Spousta rolníků statečně pomáhala při hašení požáru, avšak do vyšetření příčin tohoto neštěstí byl na vesnici neklid, zvláště pak mezi rolníky. Ti měli strach z možných opatření namířených proti nim. „Psychologicky táto událost posílila směr zaměřený proti kolektivnímu hospodaření.“305 Při příležitosti dokončení socializace je v kronice obce Hluk porovnáno, jak se hospodařilo kdysi. Před založením JZD bylo v místní obci na 7000 roztříštěných parcel, na kterých hospodařilo 1080 zemědělských závodů, přičemž ani polovina neměla svůj vlastní potah. Následuje popis způsobů hospodaření a prvních technologických vymožeností, kdo a kdy je první koupil. Neustále je upozorňováno na nedostatečnou mechanizaci, která panovala. To autor porovnává s lepším hospodařením družstva, které musí býti díky mechanizaci a sceleným lánům efektivnější. Ovšem k nové podobě krajiny se nijak nevyjadřuje.306 V popisu stavu obce roku 1949 v Huštěnovicích se objevují líčení útoků západními mocnostmi. Kronikář vášnivě popisuje rozšiřování poplašných zpráv o přicházejícím převratu. Objevovaly se rozházené protistátní letáky, docházelo k sabotážím, například přerušování elektrické sítě, zvláště když se konaly schůze místní KSČ nebo zábavy. Třídní boj na vesnici sílil. „První pokyny o založení J.Z.D. a zejména nové občanské právo byly podnětem k zesílení štvaní proti lidové demokracii.“ 307 Tito „štváči“ jsou popisováni jako politicky nejméně vyspělí lidé, kteří nedůvěřují ani sami sobě a poslouchají „americký rozhlas“. I zde byl odpor proti rozorání mezí, občané se srocovali před MNV a provokovali, avšak zcela bez úspěchu. V zápisu k roku 1958 se kronikář lehce vrací k přesvědčování ke vstupu do JZD a k HTÚP prováděné roku 1951. „Tehdy byli lidé odhodlaní sáhnout i na život funkcionářů J.Z.D. a M.N.V.“308 Avšak dnes tito lidé vidí, jak se vláda dobře stará o pracující, proto ten obrat k lepšímu.

304

SOkA Uherské Hradiště, MNV Buchlovice, inv. č. 2, II. svazek, s. 42. Tamtéž, s. 126. 306 Kronika rok 1959. Hluk. Dostupné na: http://www.kronikahluk.cz/index.php?id=kroniky. (Stahováno: únor 2015). 307 SOkA Uherské Hradiště, MNV Huštěnovice, inv. č. 1, 1. svazek, s. 141. 308 Tamtéž, s. 183. 305

82

Nedakonická kronika řeší problematické provádění HTÚP v roce 1951. Přičemž od začátku celé akce jsou viděny problémy, neboť za ní stáli lidé, kteří neměli důvěru těch, kterých se to týkalo. Rovněž schůze prováděné k přesvědčování byly špatně organizované a končily fiaskem. Když konečně mělo dojít k provedení HTÚP, kdy do obce přijely traktory doprovázené dělníky z továren, vzbudilo to mezi zemědělci pozdvižení. Ti zaujali naprosto záporný postoj, „… ba možno říci hrozivý postoj.“309 Situace se stávala kritikou a jen díky zakročení činitelů z ONV se situace uklidnila a celá akce byla odvolána. Po odjezdu traktorů se shromáždění rozešlo, co se ovšem během celé doby dělo, v kronice zaznamenáno není. Celý případ byl šetřen policejními složkami, přičemž byli vzati do vazby 3 rolníci na jeden měsíc. „Tento případ má dalekosáhlé mravní následky.“310 Zvláště zemědělci od této doby obzvláště zarputile bránili jakékoliv možnosti HTÚP. Při řešení otázky třídního boje se objevuje vysvětlení, z čeho pramení. Jelikož třídních rozdílů již není, projevuje se mezi občany, kteří jsou členy JZD a mezi těmi kteří se k otázce socializace staví odmítavě. „Při tom v obou případech může se jednati o osoby ze stejného prostředí a mnohdy i ze stejného prostředí rodinného.“ 311 Ovšem kronikář dodává, že nedochází k nějakým extrémům. Tyto rozdíly jednou zmizí, jak zmizely staré společenské rozdíly. S dokončováním socializace, tedy roku 1959, kronikář porovnává současnou situaci s první republikou za doby hospodářské krize. Srovnává, jak se lidé tehdy bídně měli se současností, kdy si družstevníci mohou koupit spoustu výrobků, o kterých dříve jen snili, což je důkaz správnosti socialistické cesty. To je namířeno proti těm, kteří stále drží starých a špatných myšlenek.312 I v polešovické kronice nalezneme popis událostí spjatých se slavnostním dnem rozorání mezí. Tohoto slavnostního aktu se zemědělci nezúčastnili. „Dívali se okny, přivřenými dveřmi a vraty.“313 Přitom sami HTÚP podepsali. Avšak o rok později, tedy v roce 1953 byli s touto úpravou půdy nespokojeni a požadovali navrácení svých pozemků. Před výborem opakovaně probíhaly demonstrace. Zasáhly vyšší úřady a společné hony rozdělily zpět mezi soukromé zemědělce. Ani toto se však neobešlo bez potíží, takže dva zemědělci byli na chvíli vzati do vazby, neboť narušovali úřední rozhodnutí o rozdělení pozemků. „Obec byla zřejmě rozeštvána, ač se nezjistilo, kdo byl toho původce. Velký podíl na tom měl zahraniční rozhlas. Ale ani sami rolníci neměli sympatický poměr k socializaci vesnice.“314 309

SOkA Uherské Hradiště, MNV Nedakonice, inv. č. 1, 2. svazek, s. 55. Tamtéž, s. 56. 311 Tamtéž, s. 80. 312 Tamtéž, s. 253. 313 SOkA Uherské Hradiště, MNV Polešovice, inv. č. 1, 2. svazek, s. 111. 314 Tamtéž, s. 126. 310

83

Proto dle kronikáře bude nutno přikročit k silnější přesvědčovací kampani. I v důsledku těchto událostí se třídní boj přiostřil. V popovické kronice kronikář očekává zostření třídního boje souvisejícího s nutností socializace vesnice v roce 1951, jelikož obec nemůže zaostávat za plánem plnění úkolů. „A tento přechod vesnice k socialismu nebude na žádné vesnici snadnou a lehkou řečí a budou to často historické události, které se vyskytnou v průběhu přeměny naší vesnice.“315 Příštího roku se doslova „… utkaly v těžkém boji síly starých tradic se silami pokroku. Třídní boj byl vystupňován na nejvyšší míru…“.316 K tomu došlo v důsledku provádění HTÚP, při slavnostním rozorání mezí účast nesplnila očekávání, protože zemědělci se tohoto aktu nezúčastnili, čímž dali najevo svůj nesouhlas. Podle kronikáře místní obyvatelstvo sice dodržuje socialistické zákonitosti, ale jen z „… důvodů osobních a sobeckých, využívaje při tom vlastního prospěchu.“317 První provádění HTÚP ve Spytihněvi v roce 1950 bylo problematické. Když mělo dojíti k rozorání mezí, zemědělci se srotili před MNV a zabránili traktoristovi, jenž vezl kolíky a měřicí nástroje, v odjetí do polí. Tato akce byla organizována zemědělci, kteří nesouhlasili s HTÚP, ale zvláště aktivní při ní byly ženy. Za neúspěchem vidí kronikář především špatnou a slabou přesvědčovací kampaň, která by je obeznámila s výhodami společného hospodaření. Ovšem potíže tohoto druhu prý byly i v okolních vesnicích „… a z dějin je známo, že i v SSSR nebyl lehký přechod od soukromého hospodaření k hospodaření kolektivnímu.“318 Avšak místní KSČ se z chyb poučilo, příště se řádně připraví a potom teprve bude konat. Ovšem jak dění pokračovalo, již v kronice uvedeno není. O dramatické realizaci HTÚP informuje kronika obce Topolná. Snaha tuto úpravu provést se objevila už v roce 1950, tehdy jí ale nebyli nakloněni ani někteří straníci. Jelikož přesvědčování nedopadlo dobře, rozhodli se funkcionáři strany o zvážení situace, což prováděli v místním hostinci. Neuběhla však ani hodina a před hostincem se shromáždili občané, zvláště pak celá „lidová strana“. Spousta jich je v kronice přímo jmenována. Ti začali pokřikovat sprostá slova o tom, jak chtějí funkcionáři pole krást: „… všecko jste prosrali a nám byste chtěli pole brat.“ 319 Obzvlášť ženy vypouštěly slova, že „… by je ten ani

315

SOkA Uherské Hradiště, MNV Popovice, inv. č. 1, 1. svazek, s. 150. Tamtéž, s. 164. 317 Tamtéž, s. 203. 318 SOkA Zlín, MNV Spytihněv, inv. č. 86, s. 237. 319 SOkA Uherské Hradiště, MNV Topolná, inv. č. 1, 1. svazek, s. 163. 316

84

nejsprostší člověk z huby nevypustil.“320 To ovšem kronikář ihned využije ke srovnání, že ženy chodí do kostela – a tady nadávají do „kurev“. Pěkná to výchova místního faráře, jenž rovněž patřil mezi odpůrce socialistických myšlenek. Tito demonstranti poté vtrhli do hospody a ústy předsedy místního JSČZ promluvili o odmítnutí úpravy půdy. Komunisty nepustili ke slovu. Kronikář dodává, že nedošlo k žádné výtržnosti a demonstranti se v klidu rozešli. Nejednalo se jen o obavu ze ztráty půdy, ale o rozhněvané „… štěkání na to, že už brzy bude převrat.“321 O pár dní později byla provedena další demonstrace kombinovaná se stávkou. Nakonec tito demonstranti uspěli a HTÚP byla odložena. Zde si kronikář stěžuje na nevyvození důsledků z provádění takových akcí, MNV a ONV měl více zakročit. I příštího roku lze pozorovat rozdělení obce. Když JZD pořádalo dožínky, nikdo z odpůrců se nedostavil. „Byli na nich jen družstevníci, komunisté a příslušníci jejich rodin.“322 V roce 1952 již jsou uváděny sabotážní akce proti JZD. V polích byly nalezeny papírové pytlíky se svíčkami a benzínem, jež byly připraveny na podpal obilí. Ovšem tito nepřátelé socializace útočili nejen na majetek, ale rovněž i na členy. Místní družstevní činovník dostával anonymní dopisy vyhrožující smrtí, pokud neopustí funkci. „Dokonce jednou jej dva takoví buřiči honili po Záhumení, když šel domů.“323 Dalších zmínek o následující situaci není. Myšlenka spojená se socialismem se objevuje v kronice Zlechova pouze v souvislosti se zřízením prádelny. „Pracujícímu člověku se začíná lépe žít. Lidé mají všude dost práce a také usilují o to, aby ženy naší vesnice byli ušetřeny dřiny.“324 Nejdříve ženy na tuto pomoc hleděly opovržlivě, ale poté, co zjistily, že se jedná o dobrou věc, prádelna byla v provozu dnem i nocí. V následujících kronikách obcí nejsou významnější zmínky: Březolupy, Mistřice, Traplice a Velehrad.

Shrnutí V této kapitole lze vidět oproti těm předchozím, že tato problematika je těžko uchopitelná, neboť v mnoha kronikách nebyla dokonce vůbec zmiňována. Některé kroniky, tudíž byly přeskočeny a to z důvodu, že se zde nachází jenom zkrácené zmínky a podstatě opakující se obsah. V dalších kronikách nalezneme jen kusé zmínky. To například můžeme vidět ve spoustě kronik v okrese Šumperk. Otázka politické situace na vesnici a konkrétně 320

SOkA Uherské Hradiště, MNV Topolná, inv. č. 1, 1. svazek, s. 163. Tamtéž, s. 163. 322 Tamtéž, s. 168. 323 Tamtéž, s. 173. 324 SOkA Uherské Hradiště, AO Zlechov, nezp., 2. svazek, s. 87. 321

85

zmiňovaný třídní boj je v okresech Brno-venkov a Šumperk často jednoduše odbyt: „Vedoucí složkou místního veřejného života je místní organizace KSČ.“325 Záznamy o třídním boji se nacházejí především v okrese Uherské Hradiště. S myšlenkou o změně vesnice jsou spojovány důsledky konce socializace vesnice, které jsou většinou uváděny hodně obecně a ideologicky, navíc více či méně stejně, především opakují výhody lidově demokratického zřízení. V mnoha kronikách máme rovněž zmínku o vzniku prádelny, což je považováno za začátek socializace vsi. Ovšem tyto střípky jsou taky krátké a pouze poukazují na klady socializace jako na uvedeném příkladu ve Zlechově. Tam, kde se projevuje třídní boj, je především spojován s odporem zemědělcům proti JZD anebo s další důležitou událostí provádění HTÚP. To máme na spoustě příkladů doloženo, zvláště v Uherském Hradišti a podrobně popsáno v čem tkvěly problémy (tj. Nedakonice, Polešovice, Spytihněv). Tyto problémy jsou popisovány dramaticky, přičemž třídní boj je spojován se zahraniční propagandou (tj. Bílovice, Polešovice), což často v kronikách bývá jediný zapsaný příklad projevu třídního boje. Ovšem někde třídní boj je zmíněn, ale není již napsáno, v čem se projevoval (tj. Popovice). Největší zmínky o třídním boji a průběhu odporu proti HTÚP máme jen v Uherském Hradišti, kde se nachází až dramatické zápisy. Obecně o Šumperku můžeme říci, že se zde nachází pár stručných zmínek, krom Velkých Losin, jejichž kronika obsahuje jedinou zmínku o třídním boji v tomto okrese. V Brně-venkov nalezneme velice zkrácené komentáře ke konci socializace nebo ke změně okolí. O třídním boji objevíme jenom dvě zmínky (Želešice, Žebětín), kdy je zmíněn i odpor proti HTÚP. V některých kronikách máme srovnávání životní úrovně s první republikou, kde je vyzdvihována socialistická doba se slovy: „máme se lépe“ (tj. Babice). Nebo je porovnáváno přímo hospodaření a výhody mechanizace. S tím je i spojeno, jak bylo nahlíženo na změnu krajiny, tedy scelení do velkých lánů. Je zvláštností, že se například k scelování půdy vůbec nevyjadřují kronikáři v okresu Uherské Hradiště. Obecně v ostatních okresech je tato změna brána pozitivně a jako výhodná pro socialistickou společnost (tj. Bludov, Žebětín). Ovšem obecně tyto komentáře se pojí s otázkou samotného rozsahu a s osobitostí kronik, poněvadž v těch stručných takové zmínky ani nemáme. Obecně okresy nemůžeme porovnat z důvodu, že obsah kronik je nekonzistentní, nelze vybrané okresy porovnat, což je dle mého názoru celkem nečekané. A to z toho důvodu, že 325

SOkA Šumperk, MNV Hrabišín, I. díl, s. 48.

86

drastická změna krajiny proběhla v každé obci, což náhle radikálně změnilo celý obraz vesnice a mnoho kronikářů tomuto faktu nevěnovalo větší zmínku.

87

Závěr Jak již bylo v úvodu uvedeno, tahle práce není o obecných historických faktech, neboť k tomuto účelu obecní kroniky neměly být primárně používány. Šlo o to, jaké záznamy nalezneme v těchto kronikách, jež zapsali kronikáři, kde nám zanechali svůj pohled na dané téma. Proto jsem se snažil používat vhodné citace pro ukázku kronikářovy dikce, abych vhodně doplnil problematiku. Obecně nelze kroniky generalizovat, či dávat do skupin, neboť tomu brání jejich velká různorodost. Kroniky proto ukázaly mnoho pohledů na samotnou kolektivizaci. Jelikož zemědělství bylo na většině vesnic nedílnou součástí veřejného života, což na samotných kronikách můžeme vidět především díky tomu, že se problematice ve velké části věnují. V případech, kde otázka kolektivizace v takové míře není, souvisí to s obecnou stručností kroniky. Nejrozsáhlejší pasáže jsou v okrese Uherské Hradiště, naopak v okresech Brno-venkov a Šumperk jsou až na výjimky kroniky stručnější. V první kapitole bylo poukázáno na značnou rozdílnost v hodnocení zemědělců. Na jedné straně máme zcela ideologický pohled na zemědělce, jako na odpůrce socialistického pokroku, na straně druhé zcela opačný pohled vyobrazující zemědělce jako dobré hospodáře. Je zajímavé, jak velká část ročních zápisů v některých kronikách byla věnována přesvědčování. Samotné zakládání JZD bylo vnímáno jako budovatelská a pokroková událost, jak se dalo očekávat, neboť hrála klíčovou roli v socializaci společnosti. Přičemž kronikáři se vůbec nebáli zcela otevřeně kritizovat neúspěchy hospodaření družstev a nesnažili se tento fakt skrývat. Pokud ovšem družstvo prosperovalo, tak se zapisovatelé ve větší míře nevěnovali vyzdvihování jeho výsledků. I obecně se na stránkách kronik málo věnovali této důležité instituci na vsi. Po založení družstva je jeho fungování často zcela odbyto a je shrnuto ve faktických hodnotách. Mezi nejzásadnější zjištění této práce patří skutečnost, že se kronikáři málo věnovali změně obrazu vsi způsobené kolektivizací. Zajímavostí jsou také konflikty v rámci třídního boje, které se objevují v okrese Uherské Hradiště. Jelikož tyto kroniky jsou psané v době komunistické totality, je zřejmé že na všech kronikách se tato ideologie více či méně projevuje. Máme zde zcela jasně ideologické kroniky, které nás neustále informují o nutnosti socializace a popisují zemědělce jako odpůrce režimu, s nutností začlenit je do společného hospodaření. Naproti tomu jsou zde i méně 88

ideologické, kde autoři nepřejímali tolik dobovou propagandu a dikci režimu. Například kritika hospodaření JZD se projevuje u všech kronikářů, kdy i ty nejvíce ideologicky vedené kroniky ve velkém rozsahu kritizují samotné družstvo, ovšem nikdy není kritizována samotná myšlenka kolektivního hospodaření.

89

Seznam zkratek ČSSS - Československé státní statky HTÚP - hospodářsko-technická úprava půdy JRD - Jednotné roľnické družstvo JSČZ - Jednotný svaz českých zemědělců JZD - Jednotné zemědělské družstvo KNV - Krajský národní výbor KSČ - Komunistická strana Československa AM - Archiv města MNV - Místní národní výbor MěNV - Městský národní výbor nezp.- nezpracováno ONV- Okresní národní výbor SNB – Sbor národní bezpečnosti SOkA- Státní okresní archiv ÚV KSČ – Ústřední výbor Komunistické strany Československa

90

Prameny a literatura Prameny Archiv města Brna: MNV Bosonohy, inv. č. l, sign. B 48, kniha č. 1. MNV Bosonohy, inv. č. l, sign. B 48, kniha č. 2. MNV Bystrc, inv. č. 1, sign. B 44. MNV Chrlice, inv. č. 1, sign. B 50. MNV Žebětín, inv. č. 1, sign. B 56, kniha 1. MNV Žebětín, inv. č. 1, sign. B 56, kniha 2. Státní okresní archiv Brno-venkov: MNV Babice nad Svitavou, inv. č. 59, sign. N-98, svazek II. MNV Bílovice nad Svitavou, inv. č. 87, sign. N-101, svazek II. MNV Lelekovice, inv. č. 80, sign. N-112, II. díl. MNV Lelekovice, inv. č. 79, sign. N-112, III. díl. MNV Modřice, inv. č. 88a, sign. C-67, I. díl. MNV Ořechov, sign. C-241. MNV Podolí, sign. C-249, I díl. MNV Sokolnice, inv. č. 12 c, sign. C-123, díl III. MNV Střelice, inv. č. 12, sign. C-125. MNV Šlapanice, inv. č. 31, sign. C-129. MNV Telnice, inv. č. 23, sign. C-131, díl II. MNV Telnice, sign. C-131, díl III. MNV Troubsko, sign. C-288, díl II. MNV Tvarožná, inv. č. 4, sign. C-137, díl I. MNV Tvarožná, sign. C-289, díl II. MNV Želešice, sign. C-310, díl II. Státní okresní archiv Šumperk: MNV Bludov, inv. č. 15, I. díl. MNV Bludov, inv. č. 16, II. díl. MNV Dolní Studénky. MěNV Hanušovice, inv. č. 85, I. díl. MěNV Hanušovice, inv. č. 86, II. díl. MNV Libina, I. díl. MNV Libina, II. díl. MNV Hrabišín, I. díl. MNV Loučná nad Desnou, inv. č. 62, I. díl. MNV Nový Malín, inv. č. 42, I. díl. MNV Petrov nad Desnou, inv. č. 118. MNV Rapotín, inv. č. 31, I. díl. 91

MNV Rapotín, inv. č. 32, II. díl. MNV Sobotín, II. díl. MNV Sobotín, III. díl. MNV Staré Město pod Sněžníkem, I. díl. MNV Velké Losiny, inv. č. 72, I. díl. MNV Velké Losiny, inv. č. 73, II. díl. MNV Vikýřovice, inv. č. 37, I. díl. Státní okresní archiv Uherské Hradiště: MNV Babice, inv. č. 244, 2. svazek. AO Bílovice, inv. č. 1. MNV Boršice, inv. č. 1, 2. svazek. MNV Boršice, inv. č. 2, 3. svazek. MNV Březolupy, inv. č. 267, 1. svazek. MNV Buchlovice, inv. č. 2, II. svazek. MNV Buchlovice, inv. č. 3, III. svazek. MNV Huštěnovice, inv. č. 1, 1. svazek. MNV Nedakonice, inv. č. 1, 2. svazek. MNV Polešovice, inv. č. 1, 2. svazek. MNV Popovice, inv. č. 1, 1. svazek. MNV Topolná, inv. č. 1, 1. svazek. MNV Traplice, inv. č. 1, 1. svazek. MNV Velehrad, nezp., 1. svazek. MNV Velehrad, nezp., 2. svazek. AO Zlechov, nezp., 2. svazek. MNV Zlechov, inv. č. 1., 3. svazek. Státní okresní archiv Zlín: MNV Spytihněv, inv. č. 86. Dobová literatura: Administrativní lexikon obcí republiky Československé 1955 podle správního rozdělení 1. ledna 1955. Praha 1955. Elektronické zdroje: Kronika roky 1949-1960. Hluk. Dostupné na: http://kronikahluk.cz/index.php?id=oficialnizapis-28 . (Stahováno: únor 2015). Kronika roky 1949 – 1960. Mistřice. Dostupné na: http://www.mistrice.cz/index.php/kronikaobce.html. (Stahováno: únor 2015).

92

Literatura Bartoň, Jiří: O kronikách obcí. Přehled vývoje a náměty pro práci kronikářů. Praha 2005. Bartoš, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, svazek IV. Ostrava 1974. Bartoš, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, svazek VIII. Ostrava 1982. Bartoš, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, svazek X. Ostrava 1986. Blažek, Petr – Kubálek, Michal: Akce „Kulak“. Přijetí, uplatňování a zrušení směrnice tří ministrů. In: Akce „K“: vyhnání sedláků a jejich rodin z usedlostí v padesátých letech. Studie, seznamy a dokumenty. Praha 2010. Březina, Vladimír: Kolektivizace zemědělství v Československu v letech 1955 – 1960. In: Blažek, Petr a kol.: Kolektivizace venkova v Československu 1948 – 1960 a středoevropské souvislosti. Praha 2008. Burešová, Jana: Kolektivizace jako destrukční proces v životě venkova. In: Kolektivizace v Československu. Praha 2013. Čoupek, Jiří: Soupis obecních kronik uložených ve Státním okresním archivu Uherské Hradiště. I. část. In: FROLEC, Ivo (ed.): Slovácko. Společenskovědní sborník pro moravskoslovenské pomezí. Slovácké muzeum, Uherské Hradiště 2008. Feierabend, Ladislav: Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. Halamová, Veronika: Soukromá zemědělská činnost jako forma perzekuce. In: Kolektivizace v Československu. Praha 2013. Jech, Karel: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha 2008. Jech, Karel: Soumrak selského stavu 1945 – 1960. Praha 2001. Kaplan, Karel: Proměny české společnosti 1948 – 1960. Venkov II. Praha 2012. Macourková, Anna: Naučíme lidi milovat nový socialistický život. Komunistická propaganda a agitace v období kolektivizace. In: Kolektivizace v Československu. Praha 2013. Nekuda, Vladimír (ed.): Uherskohradišťsko. Brno 1992. Němec, Stanislav: Důsledky kolektivizace a současná podoba českého venkova. In: Kolektivizace venkova v Československu 1948 – 1960 a středoevropské souvislosti. Praha 2008. Novák, Pavel: Předseda jednotného zemědělského družstva: příběh Petra Lexy. In: Člověk na Moravě ve druhé polovině 20. století. Brno 2011.

93

Pernes, Jiří: Politické a sociální předpoklady kolektivizace zemědělství v Československu. In: Kolektivizace venkova v Československu 1948 – 1960 a středoevropské souvislosti. Praha 2008. Rokoský, Jaroslav: Mezi hrdostí a zoufalstvím. Odpor proti násilné kolektivizaci. In: Kolektivizace v Československu. Praha 2013. Elektronické zdroje: Doležalová, Libuše: Vybrané obecní kroniky v okrese Olomouc v letech 1945 – 1955. Diplomová práce. FF MU Brno. Brno 2013. Dostupné na: http://is.muni.cz/th/365553/ff_b/. (Stahováno: únor 2015). Kejík, David: Poválečná a poúnorová léta optikou obecních kronik na příkladu Boskovicka. Diplomová práce. FF MU Brno. Brno 2012. Dostupné na: http://is.muni.cz/th/361594/ff_b/. (Stahováno: únor 2015). Růžková, Jiřina a kol.: Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, I. díl. Počet obyvatel a domů podle obcí a částí obcí v letech 1869-2001 podle správního rozdělení České republiky k 1.1. 2005. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné na: https://www.czso.cz/csu/czso/historicky-lexikon-obci-ceske-republiky-2001-877ljn6lu9. (Stahováno: únor 2015).

94

Přílohy

Příloha č. 1, dobová mapa s vyznačeným sledovaných okresů

95

Příloha č. 2, úvodní ilustrace k roku 1959 v kronice obce Babice

96

Příloha č. 3, úvodní ilustrace k roku 1959 v kronice obce Boršice

97

Příloha č. 4, úvodní ilustrace k roku 1958 v kronice obce Březolupy

Příloha č. 5, ilustrace k založení JZD v kronice obce Bosonohy

98

Příloha č. 6, úvodní ilustrace k roku 1953 v kronice obce Březolupy

99

Příloha č 7, ilustrace v kronice obce Loučná nad Desnou

100

Příloha č. 8, úvodní ilustrace k roku 1956 v kronice obce Telnice

101

Příloha č. 9, titulní strana ke kapitole o JZD v kronice obce Rapotín

102

Příloha č. 10, vyobrazení předsedy JZD v kronice obce Rapotín

Příloha č. 11, vyobrazení JZD v kronice obce Velké Losiny

103