”Knihy o Argentině” finského Švéda Christera Kihlmana. Recepce a reinterpretace: postkolonialismus a společensky angažovaná literatura Mgr. Jan Dlask, ÚLUG, finština
Postavení Christera Kihlmana (1930 - ), finského autora píšícího švédsky, lze v rámci literatury švédskojazyčné menšiny ve Finsku (dále jen finskošvédské literatury) definovat jako postavení radikálního novátora: zatímco přibližně do roku 1960 je její pole vesměs homogenní a je dominováno modernistickou lyrikou, pro kterou je charakteristický skeptický pohled na společensky angažovanou literaturu, ve zmiňovaném roce se její obrázek výrazně mění: „vzpurný revoltující pisatel“ Christer Kihlman – a v závěsu několik dalších autorů nazývaných literárním vědcem Söderlingem „kihlmanovskou generací“ – nyní píše prózu, především romány (z Kihlmanových děl Se upp Salige, Dej pozor, blažený!, 1960; Den blå modern, Modrá matka, 1963; Madeleine, 1965; Människan som skalv, Člověk, který se chvěl, 1971; Dyre prins, Drahý princi, 1975), a jedná se o díla společensky angažovaná zobrazující autorovu současnost 60. a 70. let 20. století (srov. např. Söderling 2003: 190 – 191; 196). Kihlmanova pozdější autobiograficky pojatá díla Alla mina söner (Všichni moji synové; 1980) a Livsdrömmen rena (Čistý životní sen; 1982), nazývaná jako Argentinaböcker (Knihy o Argentině), byla dobovou kritikou přijata jako autorovy romány přelomové ve skeptické perspektivě nazírání a bývají takto interpretována i v současnosti. Jako jistou ”inkarnací” tohoto skepticismu lze prezentovat názory finského estetika Seppa Toiviainena, který ve své sbírce esejů pojednávajících o Kihlmanově díle deklaruje, že od druhé poloviny 70. let stejně jako mnozí další čtenáři od autora očekával nový významný román – Toiviainenovými vlastními slovy s pestře rozvinutým makrokosmem širokých popisů společnosti jako v jeho dřívějších knihách – a nedočkali se jej. Místo něho se dostavila jen autorova zmatená odysea mezi Finskem a Argentinou s jejím chaotickým mikrokosmem, ve které se dřívější časová perspektiva celého století smrskla na úsek dvou roků. V kontextu knih o Argentině Toiviainena velmi překvapuje Kihlmanovo stažení se do soukromí a dokonce do samoty, a rovněž přiznává, že tato část spisovatelova díla, i když se ji pokoušel pochopit, se mu nikdy nestala příliš blízkou. Toiviainen klade tato díla do souvislosti autorova přehodnocování jeho dřívějšího způsobu myšlení, dokonce obracení se k sobě samému zády: Kihlman prý dokonce v knihách zdůrazňuje, že odmítá svůj dřívější svět hodnot. Zatímco do doby vydání knih o Argentině byl autor radikálním společenským kritikem, je nyní podle Toiviainena údajně zahořklým, zklamaným a unaveným etikem s elegickými tóny, jenž
považuje za nejdůležitější žít svůj vlastní soukromý život a hledá spásu v lásce, neboť ztratil důvěru ve všechny instituce, které mají co do činění s politikou a s mocí, a víru v to, že může něco ovlivnit. Definuje-li Toiviainen dílo autora jako prolínání dvou velkých linií, linie společenské/antikapitalistické a linie existencialistické, převládá nyní jednoznačně linie druhá, a společenská angažovanost se tak ocitá na vedlejší koleji. Citovaný teoretik každopádně hodnotí daná díla jako „velký obrat“, či alespoň jako zásadní změnu tematického těžiště (srov. Toiviainen 1984); podobné názory vyjadřují i na straně švédské Per-Olov Enquist (viz Westö, Kihlman 2000: 237, 249) či finskošvédské Merete Mazzarella (viz Mazzarella 2000: 223). Plánovaný literární výzkum s tímto východiskem si klade dva cíle: 1) Podrobné zmapování argumentace recenzentů obou uvedených Kihlmanových děl, týkající se jejich společenského aspektu. Především se jedná o přesnou formulaci kritérií, která doboví recenzenti na dobrou společensky angažovanou literaturu uplatňovali, a na jejichž bázi díla označovali za společensky neangažovaná. Jak je u výzkumu přijetí finskošvédských děl obvyklé, zpracovávány budou recenze finské jak finsko-, tak švédskojazyčné, a recenze švédské, neboť přijetí švédskojazyčné literatury z Finska vždy probíhá v rámci třech kulturních oblastí: jednak v rámci vlastní finskošvédské menšiny, jednak ve Švédsku a jednak i kritiky finskojazyčnými ve Finsku. Z tohoto hlediska se nabízí i možnost komparace jednotlivých přijetí. Na metodologické bázi je tento bod spojen s využitím modelů pro zpracování literární kritiky popisovaných na půdě severské literární vědy (Varpio 1977, Huotari 1980, Haagensen 1990, Tiirakari 1997), a především s uplatněním čtenářsky orientovaných teorií; např. termín ”očekávání” definuje Vaittinen jako spojený s představami, které má příjemce o literatuře na bázi vlastních čtenářských zkušeností a informací týkajících se literatury (Vaittinen 1988: 36). Saarinen zmiňuje Mandelkowovo další dělení očekávání do 1. očekávání týkajících se dané epochy, určených předchozí tradicí a konvencemi, 2. očekávání týkajících se díla, kde je autorovo jméno spojováno s dílem, které napsal, a 3. očekávání týkajících se autora jako mnohostranného tvůrce, který je pak měřítkem příslušného přijetí (Saarinen 1982: 34 – 35). Na základě bodu 1. je předpokladem určení obecných literárních očekávání roku 1980, respektive 1982 na pozadí širšího literárního pole, které je již ovlivněno literaturou novějšího směru (postmodernismu) a je tak jiné než v 60. a 70. letech, mj. též relevantních pro Kihlmanovo dílo. I zde jsou literární očekávání rozčleněna do kulturní oblasti švédské, finské a finskošvédské. V bodě 2. je předpokladem znalost dosavadní Kihlmanovy tvorby, založená
na mé diplomové práci (viz Dlask 2000) a v současnosti zpracovávané práci doktorské disertační s tematikou recepce autorova díla z roku 1975. Sekundárním implicitním výstupem tak na této bázi bude dílčí studie literární kritiky ve Švédsku a Finsku na přelomu 70. a 80. let. 2) Nová interpretace sociální dimenze textů knih o Argentině na bázi současných poznatků moderní finské literární vědy zabývající se touto problematikou (např. Karkama 1994), respektive s využitím nejnovějších literárněteoretických směrů teorie queer (viz např. Lishaugen 2006) a především směrů postkolonialismu (viz např. Said 2008), obou obsahujících svůj společenský rozměr a obou v případě Kihlmanových knih o Argentině relevantních. Předpokladem je, že čtenáři pohybujícímu se mimo západoevropských literárních očekávání 60. a 70. let texty Kihlmanových románů vydaných na počátku 80. let nabízejí návody, jak je číst jako sociálně angažované, tedy tak, jak dobovou kritikou čteny nebyly; přičemž tyto návody budou podrobněji na základě nastíněné metodologie zkoumány. * Na popsané téma (bod 2) již byla mnou publikována jedna studie (Dlask 2007), jejíž argumentace by v následujícím výzkumu byla výrazně rozšířena. Na základě teorie queer se nabízí možnost meziuniverzitní spolupráce s Univerzitou v Turku (Turun Yliopisto), kde je na tyto aspekty v rámci pojednávaných Kihlmanových knih o Argentině v současnosti zpracovávána disertační práce (Mikko Carlsson). Jako výstupy lze předpokládat několik odborných publikací (čeština, finština, švédština, angličtina), účast na tuzemských a mezinárodních konferencích, podle možností monografii.
Literatura a prameny: Primární: Kihlman, Christer 1980: Alla mina söner Kihlman, Christer 1982: Livsdrömmen rena Švédské, finské a finskošvédské recenze obou zmiňovaných děl Sekundární (publikované i nepublikované): Dlask, Jan 2000: Finskošvédský spisovatel Christer Kihlman a společenská tematika v jeho díle. Diplomová práce. Praha: Ústav lingvistiky a ugrofinistiky, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Dlask, Jan 2007: ”Knihy o Argentině” finského Švéda Christera Kihlmana jako nový typ sociálně angažovaného románu? In: Pašteková, Soňa, Podmaková, Dagmar (red.) 2007: Kontinuita a diskontinuita vývinového procesu poézie, prózy a drámy. Premeny estetického kánonu. Koncepcie literárnych dejín. Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie. Bratislava: VEDA, vydavateľstvo SAV. Ústav svetovej literatúry SAV. Kabinet divadla a filmu SAV Haagensen, Bodil 1990: Mottagandet av Marianne Alopaeus' verk i finlandssvensk och rikssvensk press 1945 – 1981. Pro graduavhandling i litteraturvetenskap. Handledare: Björn Meidal. Turku: Litteraturvetenskapliga institutionen, Humanistiska fakulteten, Åbo Akademi. Huotari, Markku 1980: Mistä ja miten kriitikot kirjoittavat. Malli kirjallisuuskritiikin sisältöjen analysoimiseksi. In: Huotari Markku, Hurskainen Leeni, Varpio Yrjö 1980: I johdatusta kirjallisuuskritiikin tutkimukseen. Kirjallisuuskritiikki Suomessa. Helsinky: Kirjastopalvelu Oy Karkama, Pentti 1994: Kirjallisuus ja nykyaika. Helsinky: Suomalaisen Kirjallisuuden Seura Lishaugen, Roar 2006: ”Chlap s chlapem tancovat, totě tak, jak by jedl chléb s chlebem” – setkání s druhým pohledem queer teorie. In: Zachová Alena, Poslední Petr, Víška Václav (red.) 2006: Setkání s druhým. Sborník příspěvků z VI. Literární laboratoře Setkání s druhým konané v Hradci Králové 25. – 26. ledna 2006. Hradec Králové: Gaudeamus Mazzarella, Merete 2000: Memoarer och självbiografier. In: Zilliacus, Clas 2000: Finlands svenska litteraturhistoria. Andra delen: 1900-talet. Helsinky & Stockholm: Svenska litteratursällskapet i Finland & Bokförlaget Atlantis Saarinen, Kaija 1982: Reseptiotutkimuksen perusteita. In: Varpio, Yrjö (red.) 1982: Kirjallisuuskritiikki Suomessa 2 : kirjallisuuskritiikin väyliä ja rakenteita. Helsinky: Kirjastopalvelu Oy (a.s.) Said, Edward W. 2008: Orientalismus. Západní koncepce Orientu. Praha – Litomyšl: Paseka Söderling, Trygve 2003: Dragigt på berget Parnassos: sak, person och fält i en finlandssvensk litteraturdebatt år 1965. Avdelningen för nordisk litteratur. Helsinky: Helsingfors universitet Tiirakari, Leeni 1997: Taistelevat lukumallit. Minna Canthin teosten vastaanotto. Suomalaisen Kirjallisuuden Seuran Toimituksia 658. Helsinky: Suomalaisen Kirjallisuuden Seura Toiviainen, Seppo 1984: Christer Kihlman ja hänen maailmansa. Tutkijaliiton julkaisusarja 32. Jyväskylä: Gummerus Oy:n kirjapaino Vaittinen, Pirjo 1988: Niin lähellä, niin kaukana. Suomesta ruotsiksi käännetyn kaunokirjallisuuden vastaanotto Ruotsissa 1930-luvulla. Helsinky: Suomalaisen Kirjallisuuden Seura
Varpio, Yrjö 1977: Kirjallisuuskritiikki. Monistesarja N:o 6. Tampere: Tampereen Yliopisto, kotimainen kirjallisuus. Westö, Mårten; Kihlman, Christer 2000: Om hopplöshetens möjligheter. En samtalsbok. Pieksämäki: Söderström & C:o Förlags Ab
