Knihovní fondy liechtensteinské primogenitury a zámecká knihovna v Lednici

Knihovní fondy liechtensteinské primogenitury a zámecká knihovna v Lednici Pavla HOLÍKOVÁ Zámecká knihovna v Lednici na Moravû ãítá kolem 6000 svazkÛ. Vût‰ina fondu pochází z 19. a 20. století, nepatrnou ãást tvofií staré tisky z 18. století. Jazykovû pfievládá nûmãina a angliãtina, u star˘ch tiskÛ francouz‰tina. Vût‰ina knih je z pÛvodního lednického kmenového fondu, ãást se sem dostala z valtické knihovny, pomûrnû znaãné procento se do knihovny dostalo druhotnû z cizích objektÛ. V˘zkum v knihovnû se zamûfiil na získání informací o ve‰ker˘ch liechtensteinsk˘ch knihovních fondech a jejich nynûj‰ím stavu. A N O TA C E :

Autorkou v‰ech fotografií je Pavla Holíková, 2012. Obr. 1. Detail kvûtu ãernuchy rolní (Nigella arvensis L.) v náãrtu prof. Moritze Meurera pro uÏití v ornamentice. In: Meurer, Moritz: Studies of plants for the use of architects, designers, decorators etc. Dresden : Küthmann, cca 90. léta 19. stol. Státní zámek Lednice, NPÚ v Brnû.

aÏ 1627) ve sluÏbách HabsburkÛ. Ten jako první získal pro svou osobu a potomky r. 1608 kníÏecí titul. Liechtensteinsk˘ majetek byl ohromn˘ a rod znaãnû rozvûtven˘. Za Karla I. byla vytvofiena rodová smlouva, která poãítala s vytvofiením funkce vladafie rodu. V pfiípadû vymfiení vladafiské linie po meãi pfiecházela funkce na Ïijícího muÏského ãlena vedlej‰í linie. Centrem rodu byly dolnorakous1

ké Valtice (Feldsberg). Moravská Lednice v jejich tûsném sousedství patfiila ke statkÛm, které náleÏely primogenitufie a pfiecházely na nového vladafie. Rod mûl v rakouské monarchii zcela ojedinûlé postavení; nejen Ïe byl nejvût‰ím pozemkov˘m vlastníkem na Moravû, ale vladafi rodu byl od roku 1719 souãasnû samostatn˘m a na rakouském mocnáfii nezávisl˘m panovníkem liechtensteinské-

1

ho kníÏectví se sídlem ve Vaduzu. Liechtensteinská primogenitura mûla historicky Státní zámek v Lednici na Moravû dnes patfií spo-

a anglickém stylu. Naproti tomu vybavení interiérÛ

cennou a bohatou knihovnu na nûkolika místech.

lu s nûkolika dal‰ími ãesk˘mi a moravsk˘mi hrady

tûchto architektonick˘ch perel dnes ãasto pÛvod-

Nejstar‰í knihovní fondy zaãlenil do fideikomisu

a zámky k nejnav‰tûvovanûj‰ím památkám âeské

nímu v˘znamu neodpovídá, neboÈ ztrátou funkce

kníÏe Alois I. z Liechtensteinu (1759–1805). V le-

republiky. Vedle PraÏského hradu, âeského Krum-

obytného sídla se z nich staly skanzeny (v pozitiv-

tech 1795 pro nû dal ve Vídni na Herrengasse

lova nebo tfieba Hluboké se tû‰í mimofiádnému zá-

ním smyslu) urãité konkrétní historické doby, vyba-

jmu vefiejnosti a souãasnû je v˘znamn˘m lákad-

vené mobiliáfiem, jak˘ depozitáfie právû nabízely.

lem zahraniãní turistiky. Bezesporu také patfií

Jako takové nemohou dokumentovat originalitu,

■ Poznámky

k architektonick˘m památkám nejlépe udrÏova-

starobylost a spoleãensk˘ v˘znam svého rodu v in-

1 Valtice, lidovû Valãice, nûmecky Feldsberg, patfií histo-

n˘m a zapsan˘m na Seznam svûtového kulturního

teriéru. Tak se dnes pomûrnû málo známé zámec-

ricky do Dolních Rakous. K âeské republice byly pfiipojeny

a pfiírodního dûdictví UNESCO. Tyto zámky získá-

ké objekty honosí knihovnou nad jiné vzácnou, na-

31. ãervence 1920 na základû smlouvy v Saint-Germai-

valy svou souãasnou podobu v dobû mimofiádné-

proti tomu nejlep‰í architektonické skvosty mají

ne. Velká ãást obyvatelstva byla uÏ pfied rokem 1920 ães-

ho v˘znamu sv˘ch majitelÛ, mûly vysokou repre-

knihovnu skromnou, novodobou nebo Ïádnou.

ká. âeskou podobu jména uvádí uÏ Komenského mapa

zentaãní funkci podtrÏenou velkor yse pojat˘m

PÛvodnû nepfiíli‰ v˘znamn˘ hrabûcí rod získal

okolím – okázal˘mi zahradami ve francouzském

vysoké politické postavení v osobû Karla I. (1569

338

Moravy. Oznaãení „Valãice“ najdeme i v archivní úfiední korespondenci a v lidovém podání se vyskytuje dodnes.

Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 / I N M E D I A S R E S | P a v l a H O L Í K O VÁ / K n i h o v n í f o n d y l i e c h t e n s t e i n s k é p r i m o g e n i t u r y a z á m e c k á k n i h o v n a v L e d n i c i

postavit barokní knihovní sál zdoben˘ dvûma fia-

správy se na zámku je‰tû pfied zapoãetím reviz-

dami jónsk˘ch sloupÛ. Souãástí této knihovny byla

ních prací nacházelo pfiibliÏnû 13 400 knih, bro-

i historicky cenná sbírka inkunábulí. V roce 1898

Ïur a se‰itÛ, v Lednici údajnû 2 800, dohromady

knihovní fondy údajnû ãítaly neuvûfiiteln˘ch sto ti-

16 200. Po dÛkladné revizi knihovny v Lednici

2

6

síc svazkÛ. Dal‰í fondy byly ve Valticích, ve Vadu-

a ve Valticích v létû roku 1929 a po revizi knihov-

zu a v Lednici. KdyÏ po smrti Jana II. z Liechten-

ny na hradû Wartenstein o rok pozdûji pfiistoupil

steinu pfie‰lo dûdictví na vladafiova mlad‰ího

Hanns Bohatta ke kniÏnímu vydání souborného

bratra Franti‰ka, pfiibyla k nim je‰tû Franti‰kova

katalogu liechtensteinsk˘ch kniÏních sbírek.

7

soukromá knihovna na dolnorakouském hradû

Podstatné na Bohattovû katalogu je pro nás

War tenstein. Na jin˘ch zámcích v majetku rodu

rozli‰ení jednotliv˘ch fondÛ podle signatury, kte-

3

se vût‰í knihovní celky nevyskytovaly.

ré nám je‰tû dnes umoÏÀuje urãit pÛvod knih.

Lednická zámecká knihovna dosud vzbuzovala

Hanns Bohatta pfiifiadil kaÏdému titulu novû sig-

jen mal˘ zájem badatelÛ, protoÏe její fond se

naturu oznaãující místo uloÏení: E (Eisgrub),

skládá z drtivé vût‰iny z tiskÛ 19. a 20. století,

F (Feldsberg), B (Wien-Bankgasse), V (Vaduz)

tedy je srovnatelná s vût‰inou novûj‰ích knihoven

a W (War tenstein). Byl-li titul oznaãen pouze cif-

pomûrnû nev˘znamn˘ch rodÛ. Tato skuteãnost by-

rou, jednalo se o knihovnu fideikomisu ve Vídni na

la ãasto vysvûtlována tím, Ïe Lednice byla „pou-

Fürstengasse. Z tûchto fondÛ pouze knihy ve Va-

h˘m“ letním sídlem, sídlo vladafie bylo ve Valticích

duzu nemají pfiím˘ vztah k LiechtensteinÛm; jedná

a valtickou knihovnu si pr˘ Liechtensteinové od-

se o knihovní soubor v˘hradnû teologického obsa-

vezli v roce 1943 spolu s galerií do zahraniãí. Ve

hu z majetku Valentina von Kriss (†1692), faráfie

skuteãnosti byla pro reprezentaci rodu podstatná

z Triesen (Lichten‰tejnsko).

2

VídeÀ a její paláce. Honosné knihovní skfiínû se

DÛraz, kter ˘ liechtensteinská promogenitura

Obr. 2. Pergamenová vazba Hartmanna II. (1544 aÏ

zlacen˘mi vazbami tvofiily dÛstojnou souãást re-

kladla na umûlecko-historické sbírky vãetnû kniÏ-

1585) z roku 1577. Pfievzata z knihy: Bohatta, Hanns:

prezentativních místností. Je‰tû dnes je právû

ních, dokládá soubor inkunábulí, korespondující

Katalog der in den Bibliotheken der regierenden Linie des

místnost knihovny na zámku ve Vaduzu vyuÏívána

sv˘m rozsahem se zámoÏností sv˘ch majitelÛ. Pr-

fürstlichen Hauses von und zu Liechtenstein beefindlichen

jako pfiijímací pokoj. Jak ve Valticích, tak v Lednici

votisky b˘valy ãast˘m pfiedmûtem sbûratelského

Bücher aus dem XVI.–XX. Jahrhundert. Wien : Fürstl.

byly knihovní fondy podstatnû skromnûj‰í a novûj-

zájmu aristokracie, která je dûdila po pfiedcích,

Liechtensteinische Gemälde-Galerie, 1931. Státní zámek

‰í, jednalo se vesmûs o osobní knihovnu Jana II.

ãásteãnû nakupovala a uchovávala ve sv˘ch kunst-

Lednice, NPÚ v Brnû.

z Liechtensteinu a jeho rodiãÛ.

4

komorách spolu s klenoty a umûleck˘mi skvosty.

Soupis kniÏního fondu proveden˘ v letech

O titulovém obsahu liechtensteinské sbírky prvo-

1959–1960 obsahuje 3 920 bibliografick˘ch jed-

tiskÛ jsme informováni velmi pfiesnû. K sepsání

kmenového lednického mohlo dojít i ke zcizení, nelze vy-

notek o 6 791 svazku. Takov˘ je stav lednické

a sestavení katalogu inkunábulí pfiistoupil kniho-

louãit.

knihovny, která byla roku 1991 prohlá‰ena za

vûdec Hanns Bohatta uÏ v prvním desetiletí

5 Hanns Bohatta, (1864–1947), dvorní rada, knihovûdec

kulturní památku. Toto ãíslo sice odpovídá men-

8

20. století a vydal ho tiskem roku 1910 ve Vídni.

‰ím interiérov˘m knihovnám, nicménû pÛvodní

a vedoucí univerzitní knihovny ve Vídni. Pravdûpodobnû vykonával pro Liechtensteiny knihovnické práce ve Vídni

poãet lednick˘ch svazkÛ byl podle archivních pra-

a v dobû univerzitních prázdnin pob˘val i na jejich venkov-

menÛ je‰tû mnohem men‰í. Nevelké moÏnosti

■ Poznámky

sk˘ch statcích.

skfiíní reprezentativní knihovní místnosti postaãu-

2 KRÄTZL, Franz. Das Fürstentum Liechtenstein und der

6 Úfiední korespondence Kabinettskanzlei seiner Durch-

jí na dva tisíce knih. Dal‰í knihovní jednotky byly

gesammte Fürst Johann von u. zu Liechtensteinische

laucht des Fürsten von Liechtenstein, dopis ze dne

po druhé svûtové válce uloÏeny v depozitáfiích

Güterbesitz. Brünn : Franz Kraetzl, 1898. Bez ISBN.

19. 7. 1929, No. 153/1. MZA Brno, F 94, fasc. 367.

a sloÏení knihovny nabylo dne‰ní, zcela neauten-

3 Vûdomû pomíjíme bezmála pûtitisícovou liechtenstein-

Údaj o poãtu svazkÛ se vztahuje k datu 11. 5. 1929, tedy

tické podoby. Pfiedev‰ím se tu nachází torzo pÛ-

skou knihovnu na zámku ve Velk˘ch Losinách, která

k dobû pfied zapoãatou revizí. Dne‰ní stav lednick˘ch

vodní valtické liechtensteinské knihovny, která ja-

patfiila primogenitufie teprve od roku 1908, kdy v osobû

svazkÛ, vãetnû broÏur a se‰itÛ, pfiitom ãiní nûco pfies

ko kmenov˘ fond pfiestala existovat.

Rudolfa z Liechtensteinu (1838–1908) vymfiela sekun-

6600. UÏ pfii letmém pohledu na ãísla z roku 1929 je zfiej-

dogeniturní vûtev moravsko-krumlovská.

mé, Ïe dne‰ní tzv. „kmenov˘ fond“ lednické knihovny ne-

hovny se mÛÏeme pokusit na základû historic-

4 Zprávy o zniãen˘ch a rozkraden˘ch knihách se zakláda-

ní ani zdaleka t˘Ï, jako za Ïivota sv˘ch majitelÛ.

k˘ch a bibliografick˘ch pramenÛ. Vlastních ar-

jí mj. na skuteãnosti, Ïe poãátkem 50. let bylo na zámku

7 BOHATTA, Hanns. Katalog der in den Bibliotheken der

chivních pramenÛ máme poskrovnu, jsou v‰ak

v Lednici pfiechodnû uloÏeno nûkolik zámeck˘ch fondÛ,

regierenden Linie des fürstlichen Hauses von und zu

vysoce vyváÏeny katalogy, které Liechtensteinové

z nichÏ byly nûkteré knihy vytfiídûny pro potfieby rÛzn˘ch

Liechtenstein beefindlichen Bücher aus dem XVI.–XX.

vydali tiskem. Archivní dokumenty se omezují na

odborn˘ch institucí. V knihovnû Mendelovy univerzity

Jahrhundert. I. Wien : Fürstl. Liechtensteinische Gemäl-

nûkolik folií kanceláfiské korespondence po smr-

v Brnû se dodnes nachází nûkolik knih se zahradnickou

de-Galerie, 1931. Bez ISBN.

ti kníÏete Jana II. z Liechtensteinu, kdy byl v sou-

tématikou opatfien˘ch liechtensteinsk˘m exlibris. Tyto

8 BOHATTA, Hanns. Katalog der Inkunabeln der fürstlich

vislosti s úmrtím vladafie liechtensteinsk˘ knihov-

knihy sem nebyly vûnovány pÛvodním majitelem – zakla-

Liechtensteinischen Fideikommiss-Bibliothek und der

ník dr. Bohatta povûfien soupisem ti‰tûn˘ch knih

datelem ‰koly, jejich pÛvod v knihovnû je pozdûj‰í. Îe bû-

Hauslabsammlung. Wien : Gilhofer et Ranschburg, 1910.

v Lednici a ve Valticích. Podle valtické zámecké

hem tfiídûní knih z jednotliv˘ch zámeck˘ch fondÛ vãetnû

Bez ISBN.

O rekonstrukci titulového obsahu valtické kni-

5


339

3

4

5

Obr. 3. Jan II. z Liechtensteinu v 18 letech. Litografie od

fien zlacen˘m barokním heraldick˘m supralibros

ké exlibris. Knihy s tímto jednoduch˘m cifern˘m

Kriehubera. Státní zámek Lednice, NPÚ v Brnû.

Josefa Václava z Liechtensteinu s iniciálami

oznaãením (napfi. No=19) byly nejspí‰ zaneseny

Obr. 4. Liechtensteinské exlibris vlepované do knih v roce

I.W.F.Z.L. (Ioseph Wenzel Fürst zu Liechten-

1929.

stein).

Obr. 5. Supralibros Josefa Václava z Liechtensteinu. Stát-

steinské knihovny vztáhnout jednoznaãnû pouze

■ Poznámky

ní zámek Lednice, NPÚ v Brnû.

k pfiedposlednímu majiteli Janu II. (1840–1929)

9 O v˘znamu pojmu „Hauslabsammlung“ nemáme zcela

a jeho rodiãÛm. KníÏe Jan II. byl nejdéle vládnou-

jasno. Jednalo se o samostatnou sbírku prvotiskÛ uloÏe-

12

Jinak mÛÏeme obsah pÛvodní liechten-

cím monarchou v Evropû (1858–1929). Po této

nou nûkde mezi umûlecko-historick˘mi sbírkami, jeÏ ne-

Odbornû pojednaná kniha urãená knihovûdcÛm

stránce je lednická/valtická knihovna vzácnû jed-

byla souãástí fideikomisu. Podle heraldického exlibris

a bibliofilÛm vy‰la v poãtu pouh˘ch 300 exemplá-

notná. Pouh˘m pohledem na titul knihy mÛÏeme

v knize Eitelberger, Rudolf von Edelsberg: Die mittelalter-

fiÛ. Podle katalogu se ve sbírkách LiechtensteinÛ

témûfi s jistotou urãit, zda ta ãi ona kniha odpoví-

lichen Kunstdenkmale Dalmatiens. Wien, 1861 s texto-

poãátkem 20. století nalézal 351 prvotisk. Hanns

dá vkusu, praktickému uÏití a zamûfiení majitele.

vou páskou „Ex bibliotheca F. Z. M. Hauslab“ (Státní zá-

Bohatta rozdûlil katalog na dvû ãásti: na knihovnu

Kontrola provenience nám tento dojem následnû

mek Lednice, NPÚ v Brnû) by se mûlo jednat o prvotisky

svûfienského velkostatku (VídeÀ Fürstengasse,

potvrdí.

nakoupené od majitele tohoto jména.

248 prvotiskÛ) a na tzv. „Hauslabsammlung“ 9

PÛvodními osobními vlastníky star‰ích lednic-

10 Aldus Manutius (1449–1515), benátsk˘ tiskafi od

(103 prvotisky). Îádn˘ z prvotiskÛ uveden˘ch

k˘ch svazkÛ byli Alois kníÏe z Liechtensteinu

r. 1494. Jeho knihy zvané aldinky byly nesmírnû Ïádan˘m

v Bohattovû soupisu nebyl vydán na území âeské

(1796–1858) a Franti‰ka rozená hrabûnka Kin-

sbûratelsk˘m ar tiklem. Vyznaãovaly se men‰ím formá-

republiky. Jde o tisky augsburské (12), florentské

ská (1813–1881). Z jejich knihovny pochází vût-

tem a dokonal˘m provedením. Tisky z Manutiovy dílny

(10), ‰trasburské (8), basilejské (7), norimber-

‰ina beletrie 1. poloviny 19. století na zámku,

v Bohattovû katalogu: Jamblichus: De mysteriis Aegyptio-

ské (5) a jiné, v nejvût‰ím poãtu benátské (47)

pravdûpodobnû i Tauchnitzova beletristická edice

rum, Chaldaeorum, Assyriorum et alia opuscula, lat.

vãetnû ãtyfi renesanãních tiskÛ z dílny Alda Manu-

britsk˘ch autorÛ, lépe fieãeno její zlomek.

13

Nû-

1497, Sept. – Aristophanes: Comoediae IX, graece.

kdy bûhem své vlády dal kníÏe Jan kniÏní sbírku

1498, 15. Juli. – Scriptores astronomici veteres. 1499,

V souãasné lednické knihovnû se Ïádn˘ prvo-

jednotnû vyvázat v plátûn˘ch zlacen˘ch deskách.

Okt. – Catharina, S. Senensis: Epistole utili e divote.

tisk nevyskytuje a nepochybnû tam nikdy ani Ïád-

Na hfibetu nesou kníÏecí korunku s iniciálami IL

1500, 15. Sept.

n˘ nebyl. Nejstar‰ím exempláfiem je kniha rytin od

(Iohann Liechtenstein). Tyto vazby nám umoÏÀují

11 FALDA, Giovanni Battista: Le Fontane di Roma nelle

italského architekta Giovanni Maggiho Fontane di-

jednoznaãnû urãit vlastníka. Naproti tomu pfii vy-

piazze, e lvoghi pvblici della citta. Roma : Gio. Giacomo

verse che si uedano nel’alma citta di Roma et altre

vázání vzaly za své pfiípadné vlastnické pfiípisky

de Rossi, (mezi r. 1675–1691).

parte d’Italia, vydaná v ¤ímû roku 1618. V‰echny

jeho rodiãÛ, které b˘valy u broÏur pfiipisovány na

12 Josef Václav Lorenz z Liechtensteinu (1696–1672),

dal‰í exempláfie patfií nejménû do konce 17. sto-

pfiední papírovou desku. Jak od kníÏete Aloise, tak

generál a úspû‰n˘ váleãník tureck˘ch válek.

letí. Jedineãn˘m dokladem star‰ích kniÏních

od knûÏny Franti‰ky známe alespoÀ jeden pfiíklad

13 Tauchnitzova lipská edice britsk˘ch autorÛ vycházela

exempláfiÛ na na‰em území je soubor r ytin ital-

takového vlastnického oznaãení. Dal‰í indicií pro

od 40. let 19. století aÏ do poãátku století 20. a vyskytu-

ského architekta, kreslífie a rytce Giovanniho Bat-

tia.

10

vlastnictví Aloise a Franti‰ky mÛÏe b˘t pfiípisek

je se prakticky na v‰ech zámcích ve velkém mnoÏství.

a sice z hlediska

knihovníka, pod kter ˘ pozdûj‰í katalogizátor Bo-

Máme-li dnes v Lednici nûkolik desítek titulÛ, mÛÏeme

provenience. Je vyvázán v hnûdé teletinû a opat-

hatta lepil v roce 1929 liechtensteinské heraldic-

pÛvodní poãet svazkÛ edice odhadnout na nûkolik set.

11

tisty Faldy z konce 17. století,

340


v rukopisném katalogu z poloviny 19. století, kte-

architekturu a medicínu, vãetnû veterinární. Zá-

spíval na podobné projekty v místech, kde mûl své statky,

r ˘ se zfiejmû nedochoval. V‰echny byly vydány

mecká knihovna v Lednici ov‰em nesplÀuje zá-

nejvíce na Moravû, ve Slezsku a v Dolních Rakousích.

v první polovinû 19. století (tj. za Ïivota Janov˘ch

kladní pfiedpoklad této charakteristiky – není ce-

16 Jan II. z Liechtensteinu byl ãestn˘m ãlenem Akademie

rodiãÛ), pfiípadnû je‰tû dfiíve. Nejstar‰í tisky z do-

listv˘m a dlouhodobû budovan˘m knihovním

vûd ve Vídni, podporoval archeologicko-epigrafické v˘zku-

by pfied r. 1800 nûkdy nesou cizí possessorskou

fondem, n˘brÏ urãit˘m zlomkem vztaÏen˘m

my v Malé Asii a dendrologické v˘zkumy v âínû a Tibetu,

provenienci, jejíÏ zkoumání zatím není v silách na-

k nûkolika málo osobám. Vykazuje proto jistá

mezi pfiíjemce jeho darÛ patfiila Archeologická spoleãnost

‰eho v˘zkumu. V‰imnûme si nyní podrobnûji nû-

specifika.

v Praze, galerie ve Vídni, muzea ve ·t˘rském Hradci,

kter˘ch oborÛ z obsahu knihovny a jejich souvislosti s osobností majitele.

Velmi silnû je zastoupena architektura a dûjiny

v Linci, v Brnû, v Praze a v Opavû.

umûní, a to nikoliv z pouhého zájmu, n˘brÏ

17 V roce 1895 zaloÏil Vy‰‰í ovocnáfisko-zahradnickou

Jan II. z Liechtensteinu (1840–1929) pocházel

z praktick˘ch potfieb. Mezi knihy pojednávající

‰kolu a v roce 1912 Mendelovu ‰lechtitelskou stanici

z velmi poãetné rodiny. Jeho rodiãe mûli devût

o umûní a architektufie mÛÏeme zafiadit stovky ti-

v Lednici. Obû ‰koly, po 1. svûtové válce slouãené, se

DoÏil se velmi vysokého vûku

tulÛ, desítky titulÛ si v‰ímají jen ornamentu ja-

staly základem dne‰ní Mendelovy univerzity v Brnû.

a nikdy se neoÏenil, takÏe po jeho smr ti pfie‰lo

koÏto ozdobného prvku architektur y. Ornament

18 Hodnotíme-li Jana II. z Liechtensteinu jakoÏto „podni-

obrovské dûdictví na mlad‰ího bratra Franti‰ka.

se v 2. polovinû 19. století pouÏíval ve velké mí-

katele“, nesmíme zapomenout, Ïe je spí‰e pfiedstavite-

Zámecká knihovna v Lednici vykazuje obory jeho

fie v Anglii a Liechtensteinové ho rádi pfiebírali.

lem b˘valého feudálního reÏijního velkostatku. Liechten-

zájmÛ a pÛsobení jako stavitele, mecená‰e umû-

V lednické architektufie je vyuÏit napfi. pfii v˘zdobû

steinové mûli daleko k mû‰Èansk˘m podnikatelÛm, ktefií

ní a hospodáfie ‰lechtického velkostatku zcela

tzv. „maurské vodárny“, v pramenech oznaãova-

sledovali technick˘ v˘voj a snaÏili se udrÏet krok s konku-

v souladu s ideálem doznívající aristokratické kul-

né jako „Maurentempel“, a samozfiejmû lednic-

rencí. Základní pomûr LiechtensteinÛ k v˘robním podni-

tur y. Souãasníci tvrdí, Ïe skuteãnost, Ïe Jan II.

kého Minaretu. Kromû literatury t˘kající se dûjin

kÛm byl obdobn˘ pomûru k vlastnictví pÛdy a pravideln˘m

z Liechtensteinu zÛstal po cel˘ Ïivot svobodn˘,

umûní, které bychom mohli povaÏovat za bûÏnou

dÛchodÛm z ní. Jakmile se v˘roba pfiestala vyplácet, ztrá-

mûla vliv na ‰irok˘ zábûr jeho pÛsobnosti v ob-

souãást v‰eobecného vzdûlání mladého aristo-

celi na ní zájem.

lasti mecenátu umûní a vûdy, investora v oblasti

krata, jenÏ v mládí podnikl nûco jako „kavalírskou

dcer a dva syny.

14

architektury a silniãní sítû,

15

podporovatele mu-

cestu“ po Evropû,

21

19 Viz napfi.: LAUCHE, Wilhelm. Die Bedeutung des da-

najdeme v knihovnû tituly

hingeschiedenen regierenden Fürsten Johann II. von und

investora

o architektufie z praktick˘ch dÛvodÛ: stavby sak-

zu Liechtenstein für die Kunst, Wissenschaften, die

a zakladatele ‰kolsk˘ch zafiízení v oblasti zahrad-

rálních staveb na panstvích, obytn˘ch budov pro

Landwirtschaft und den Gartenbau : Rede gehalten gele-

personál a hospodáfisk˘ch stavení pro podniky

gentlich seiner Promotion zum Dr.H.c. der technischen

reÏijního velkostatku.

Wissenschaften in Brünn am 22. Juni 1929. Eisgrub :

zeí, galerií a vûdeck˘ch spoleãností, nictví a kultivace krajiny ské aktivity.

18

17

16

a na jeho podnikatel-

Literatura hodnotící tohoto liech-

tensteinského vladafie je ov‰em literaturou

Pomûrnû vysok˘ poãet svazkÛ vykazuje cesto-

Wilhelm Lauche, 1929. Bez ISBN. Nebo REICHEL, Edu-

pov˘tce panegyrickou, zamûfienou v˘luãnû na

pisná literatura. UÏ v první polovinû 19. století se

ard. Johann II. von und zu Liechtenstein : Sein Leben und

kladné stránky kníÏete jako chlebodárce.

19

Spí‰e

mÛÏeme v duchu pfienést do Spojen˘ch státÛ

Wirken. Eisgrub : Eduard Reichel, 1932. Bez ISBN.

neÏ skuteãnost, Ïe kníÏe nebyl Ïenat, mûl na je-

americk˘ch a Kanady, Afriky, Malé Asie, Egypta

20 UÏ v matrice je uveden jako „Majoratsfürst von und zu

ho podnikatelské a mecená‰ské aktivity vliv fakt,

a Palestiny nebo podniknout cestu kolem svûta.

Liechtenstein“. Viz MZA Brno, matrika narozen˘ch, sign.

Ïe byl nejbohat‰ím muÏem v zemi, vychovan˘m

Pfieãteme si nejstar‰í objevné cesty pfii hledání

2889, pag. 148.

v duchu nejlep‰ích tradic svého rodu a stavovské

severního pólu Jamesem Clarkem Rossem v le-

21 V˘raz „kavalírská cesta“ zde zámûrnû uÏíváme v uvo-

cti. Odmaliãka byl urãen k tomu, aby pfievzal dû-

tech 1829–1833,

dictví sv˘ch pfiedkÛ,

20

k ãemuÏ smûfiovala celá

22

nebo novûj‰í cesty po Nor-

sku, ·védsku, Laponsku a Finsku ve 20. století 23

zovkách, neboÈ vlastní kavalírské cesty mlad˘ch aristokratÛ za poznáním patfií do 17. a 18. století.

jeho v˘chova. V duchu rodinn˘ch zásad si byl vû-

Paula Belloni-DuChaillu.

Najdeme tu zápisy

22 ROSS, John. Narrative of a second voyage in search

dom, Ïe svûfien˘ majetek pouze „spravuje“ a Ïe

z cest 80. let 19. století ãeského cestovatele

of north-west passage and of a residence in the Arctic re-

není urãen jen k jeho osobnímu dobru. Roãnû ply-

Emila Holuba.

24

gions during the years 1829, 1830, 1831, 1832, 1833.

nuly z liechtensteinského majetku ve prospûch

Vzhledem k tomu, Ïe jedin˘ majitel, jehoÏ zájmy

nejrÛznûj‰ích charitativních aktivit a mecenátu

knihovní fond odráÏí, se cel˘ Ïivot vûnoval v˘hrad-

23 DUCHAILLU, Paul Belloni. Im Lande der Mitternachts-

milióny zlat˘ch.

nû domácímu panství, mezi tradiãními tématy li-

sonne: Sommer- und Winterreisen durch Norwegen und

teratury zcela chybí právnická literatura a milita-

Schweden, Lappland und Nord-Finnland. Leipzig : Hirt u.

Zámecké knihovny v období, kdy byly vytváfie-

25

ria.

Naopak pfiimûfienû je zastoupena literatura

ny, obvykle obsahují prÛfiez kniÏní produkce od

Paris : Baudry, 1835. Bez ISBN.

Sohn, 1882. Bez ISBN. 24 HOLUB, Emil. Von der Capstadt ins Land der Maschu-

specificky odborné literatury pfies literaturu v‰eo-

kulumbe. Wien : Hölder, 1889. Bez ISBN.

becnû vzdûlávací aÏ k beletrii. Toto platí zejména

■ Poznámky

25 Jan II. se ponûkud vymkl tradiãnímu rodovému milita-

pro období pfied vznikem vefiejn˘ch knihoven, kdy

14 Sourozenci Jana II. z Liechtensteina byli: Marie (1834

rismu navzdory vojenskému zamûstnání mnoha sv˘ch pfií-

soukromé knihovny vlastnû suplovaly jejich roli.

aÏ 1909), Karolína (1836 aÏ 1885) Sofie (1837 aÏ 1899),

buzn˘ch a pfiedkÛ. V Lichten‰tejnsku zru‰il r. 1868 povin-

Odborná literatura pak obvykle odráÏí nejãastûj‰í

Aloisie (1838 aÏ 1920), Ida (1839 aÏ 1921), Franti‰ka

nou vojenskou sluÏbu a za první svûtové války vyhlásil

zájmy a stavovská zamûstnání sv˘ch majitelÛ,

(1841 aÏ 1858), Jindfii‰ka (1843 aÏ 1941), Anna (1846

neutralitu. V jeho dobû, zejména po bitvû u Hradce Králo-

coÏ byly u ‰lechty tradiãnû obor y vojenství

aÏ 1924), Terezie (1850 aÏ 1838) a Franti‰ek I. z Liech-

vû 1866, válka definitivnû pfiestala pfiipomínat hrdinské

a práva, dále pak obory domácího hospodafiení,

tensteinu (1853 aÏ 1947), JanÛv nástupce ve funkci vla-

r ytífiské boje, které je‰tû mohly pfiitahovat aristokraty

tj. zemûdûlství a lesnictví. Knihy z dal‰ích spe-

dafie.

pfied pÛl stoletím. S první svûtovou válkou dosud separo-

cifick˘ch oborÛ byly pofiizovány pro odborníky,

15 KníÏe dal postavit fiadu kostelÛ a kaplí, farních a ‰kol-

vané boje dosáhly jakési globalizace, coÏ Jan II. r ychle

které ‰lechta zamûstnávala. Sem fiadíme napfi.

ních budov v˘hradnû ze sv˘ch prostfiedkÛ. Kromû toho pfii-

pochopil.


341

6

342


Obr 6. Phalaenopsis sumatrana Korth. Ilustrace v ãasopise

31

Rakousko-Tû‰ínského

32

a knihovnou Rakouského

pfiíklady osobních kniÏních vazeb nûkter˘ch majite-

Iconographie des orchidées. Gand : Linden, 1886. Státní

vojenského archivu.

Ze v‰ech tûchto fondÛ si

lÛ. I v dne‰ní lednické knihovnû najdeme nesãetné

zámek Lednice, NPÚ v Brnû.

brnûnské odborné knihovny vybíraly tituly pro

doklady Ïivota LiechtensteinÛ: liechtenstein-

svou potfiebu, takÏe v Moravském zemském mu-

ského mecenátu v podobû popisÛ studijních cest,

zeu, Mendelovû univerzitû v Brnû nebo Moravské

jeÏ Liechtensteinové finanãnû podporovali, katalo-

z oborÛ zemûdûlství a lesnictví a encyklopedická

zemské knihovnû se dnes mohou nacházet

gÛ v˘stav, na nichÏ vystavovali své exponáty, sché-

díla.

a pravdûpodobnû i nacházejí nejen knihy s liech-

matismÛ a publikací t˘kajících se lesních a reÏij-

Pfiekvapivû málo titulÛ mÛÏeme zafiadit do oddí-

tensteinsk˘m exlibris, n˘brÏ i knihy obsahující pfií-

ních v˘robních podnikÛ, hfiebãínÛ, odkud odebírali

lu zahradní architektury, pfiestoÏe Jan II. z Liech-

pisky rodin ThonetÛ, Kinsk˘ch a SeilernÛ. Z val-

ãi kam posílali plemenné konû. Knihovna obsahu-

tensteinu investoval od roku 1884 desetileté úsilí

tické knihovny se zachovala men‰í beletristická

je Bohattovu liechtensteinskou bibliografii, v níÏ

do obnovy zámeckého parku v Lednici i ve Valti-

ãást v poãtu asi 1 300 svazkÛ.

PÛvodních led-

najdeme soupis monografií i ãasopiseck˘ch ãlán-

cích. V Lednici vykoupil ãást pozemkÛ, na nichÏ

nick˘ch knih by mohlo b˘t pfiibliÏnû 2 600, spí‰e

kÛ s jakoukoliv zmínkou o liechtensteinském rodu

pak architekt Micheli a vrchní zahradní správce

v‰ak o nûco víc.

Wilhelm Lauche

26

33

34

a jeho statcích. Lednická zámecká knihovna tak

provedli podstatné roz‰ífiení

Zámecká knihovna v Lednici má záznamy vloÏe-

parku v anglickém stylu. V roce 1900 se v Ledni-

né do elektronického katalogu Clavius, v blízké

mÛÏe vhodnû doplnit archivní pramenn˘ materiál

ci údajnû nacházela nejvût‰í sbírka tropick˘ch or-

budoucnosti se poãítá s pfienesením dat do systé-

chidejí v Evropû. V zámecké knihovnû v‰ak najde-

mu Tritius umoÏÀujícímu kompatibilitu s meziná-

V˘stup je financován z institucionálního v˘zku-

me pouze jediné ãíslo belgického periodika

liechtensteinské primogenitury.

rodním zpracováním MARC21 (strojem ãitelná ka-

mu NPÚ „V˘zkum, dokumentace a prezentace

Dá se

talogizace). Dosavadní soupis kniÏního fondu

movitého kulturního dûdictví“ zakázka 02H30

pfiedpokládat, Ïe právû o tuto odbornou literaturu

z roku 1960 dnes funguje uÏ jen jako pomocná

71130.

projevily v 50. letech 20. století zájem instituce,

evidence. Stále je moÏná urãitá orientace podle

které si z lednick˘ch knihovních fondÛ tfiídily knihy

historick˘ch ti‰tûn˘ch katalogÛ (viz PouÏitá litera-

pro vlastní potfiebu.

„Lindenia : Iconographie des orchidées.“

27

tura). Historick˘ rukopisn˘ katalog z 19. století,

■ Poznámky

Na rozdíl od jin˘ch zámeck˘ch knihoven, které

kter˘ byl k dispozici pro knihovnu fideikomisu ve

26 Wilhelm Lauche (1859–1950) studoval zahradnickou

spoluvytváfiely i Ïeny, chybí v knihovnû Jana II.

Vídni, v Lednici ani ve Valticích pravdûpodobnû

‰kolu v Postupimi a botaniku na univerzitû v Lipsku. Pfied

z Liechtensteinu literatura náboÏenského obsa-

pofiizován nebyl, knihy byly v roce 1929 katalogi-

nástupem do liechtensteinsk˘ch sluÏeb pfiedná‰el v Krá-

hu a modlitební knihy. Rod se od dob Karla I.

zovány zcela novû.

lovském pomologickém ústavu v Proskau v Horním Slez-

(1569–1627) a Gundakara (1580–1658) drÏel

Pfii prohlídce dne‰ní místnosti zámecké knihov-

katolické vír y a literatura tohoto druhu byla ve

ny v Lednici náv‰tûvníci uÏ tradiãnû ãekají nejcen-

27 Belgick˘ odborn˘ ãasopis „Lindenia“ regidovali Jean

‰lechtick˘ch rodinách bûÏná a ãetná. Modlitební

nûj‰í pfiedmûty lednického mobiliáfie, dubové vy-

Jules Linden (1817–1898) a Lucien Linden (1854–?)

knihy v‰ak byly témûfi v˘luãnû doménou Ïen. Na-

fiezávané schodi‰tû a rodinn˘ pfienosn˘ oltáfiík

v letech 1885–1906 v Gentu.

jdeme-li zde knihy s náboÏenskou tématikou, ne-

z palisandrového a ebenového dfieva. Knihy v kni-

28 FÜHRICH, Joseph. Eine Auswahl von Führichs Zeich-

pochybnû souvisejí s v˘tvarn˘m umûním, jako by-

hovních skfiíních v poãtu asi 2 000 svazkÛ jsou co

nungen zur „Nachfolge Christi“. s. l., ca konec 19. stol.

do sloÏení ukázkou pováleãného stavu. Marnû by-

Bez ISBN.

chom tu hledali fiady jednotnû vyvázan˘ch zlace-

29 Vûtev Josefa Franti‰ka Seilern-Aspang (1823–1868).

Jazykovû v lednické knihovnû zcela pfievaÏuje

n˘ch hfibetÛ vystaven˘ch náv‰tûvníkÛm na odiv.

30 August Kinsk˘ (1817–1891) a Bedfii‰ka rozená Dub-

nûmãina a angliãtina podle zamûfiení jejích shro-

Obsah knihovních skfiíní v prohlídkové trase doku-

ská (1829–1895).

maÏìovatelÛ. Poãet star‰ích francouzsk˘ch tiskÛ

mentuje 50. léta, kdy byly knihy vyskládány na re-

31 EvÏen Rakousko-Tû‰ínsk˘ (1863–1954), v letech

z 18. století je nevelk˘, av‰ak francouzky psaná

gály bez ohledu na jejich pÛvod, vazbu, ba ani

1894–1923 velmistr ¤ádu nûmeck˘ch rytífiÛ.

literatura je‰tû v 19. století pfievaÏuje nad angliã-

soudrÏnost vícesvazkov˘ch titulÛ. Je to ‰koda, ne-

32 Knihovna Rakouského vojenského archivu opatfiovala

tinou. Dal‰í evropské jazyky jsou obsaÏeny jen

boÈ zbytky valtické knihovny tuto jednotnou vazbu

knihy kulat˘m ãi ováln˘m razítkem. Knihy jsou tématicky

ly v 19. století oblíbené Führichovy rytiny.

28

okrajovû.

sku (dne‰ní Prószków).

a titulovou spojitost mají. Mimo náv‰tûvní trasu

jednotné, t˘kají se v˘hradnû námofiního vojenství.

Léta 1950–1954 znamenají pro liechtenstein-

jsou uloÏeny knihy ve ãtyfiech skfiíních pÛvodního

33 Knihy oznaãené starou signaturou zaãínající F nebo

ské fondy uloÏené na na‰em území mírnû fieãeno

valtického mobiliáfie. Jejich jednotné zlacené

F1, umístûné pÛvodnû ve Valticích v pfiízemí (F) a v prv-

katastrofu. Zámecké knihovny zkonfiskovan˘ch

hfibety by smûle mohly tvofiit reprezentativní dopl-

ním patfie (F1).

zámkÛ spravovala Národní a kulturní komise, pro

nûk knihovny jako pfiijímacího pokoje.

34 Ne v‰echny lednické a valtické knihy nesou dnes he-

niÏ nebylo prvofiadé uchování zámeck˘ch knihov-

Jakkoliv se nám nedochovaly fondy lednické

raldické exlibris LiechtensteinÛ. Nûkterá pÛvodnû vlepená

ních fondÛ jako celku. Valtická knihovna, pokud ji

a valtické zámecké knihovny v jejich pÛvodním

exlibris vypadla, do nûkter˘ch snad nebyla exlibris vlepe-

neodvezli sami majitelé, byla svezena do Lednice

poãtu a sloÏení, archivní prameny a bohatá litera-

na, ale svazky lze identifikovat podle rukopisn˘ch pozná-

spolu s knihovnami nûkolika dal‰ích zámkÛ:

tura nám umoÏÀují získat podstatné informace

mek tuÏkou, pfiipisovan˘ch pfii nákupu a obsahujících mís-

‰lechtickou knihovnou Le‰ná u Zlína (Seilern-As-

o liechtensteinsk˘ch knihovních fondech na Mo-

to urãení, dokonce i místnost uloÏení. Kromû poznámek

ravû i v Rakousku: o jejich rozsahu, titulovém slo-

„Eisgrub“ a „Feldsberg“ nebo „Wien-Bankgasse“ jsou

z Vchynic a Tetova) , knihovnami moravsk˘ch

Ïení a oborovém zamûfiení. Známe pfiinejmen‰ím

oznaãeny napfi. „Eisgrub Lehrzimmer“, „Alte Wohnung“,

podnikatelÛ ThonetÛ z vily K˘chová, Halenkov a Di-

literární vkus majitelÛ 19. a 20. století. Máme

„Hochfürstliche Wohnung“ ãi „Photographien-Zimmer“.

notica, bruntálskou knihovnou arcivévody EvÏena

podrobn˘ popis v‰ech prvotiskÛ, ba i fotografické

pang)

29

a Le‰ná u Vala‰ského Mezifiíãí (Kin‰tí 30


343

Knihovní fondy liechtensteinské primogenitury a zámecká knihovna v Lednici

Recommend Documents