VYUŽITÍ
ADAPTIVNÍCH FUZZY SYSTÉMŮ PŘI AUTOMATIZOVANÉM HODNOCENÍ TESTOVÉHO
1
VÝKONU
Petr Šlechta Psychologický ústav AV ČR
Souhrn: Adaptivní fuzzy systémy jsou výpočtové algoritmy vycházející z teorie fuzzy množin. Umožňují automatizovanou abstrakci pravidel z datového vzorku a následné využití těchto pravidel např. při hodnocení výkonu dalších subjektů. Pravidla, která jsou na základě dat automaticky formulována, zobecňují vztahy mezi závislými a nezávislými proměnnými a pomáhají vysvětlit rozptyl proměnných známých v případě výukového datového souboru , ale predikovaných pro nové případy. Studie detailně představuje postup umožňující automatizované vyhodnocení testového výkonu ve vztahu k normativním datům a kategorizaci vyšetřovaného probanda do jemu nejcharakterističtějšího výkonového typu. Validita diagnostických závěrů rozhodovacího algoritmu je ověřována na příkladu nové české standardizace zkráceného dotazníku MMPI/100 (Stančák, 1989). Dotazník byl v odlišných verzích pro muže a ženy administrován psychiatrickým pacientům a normálním probandům (N = 138). Oba vzorky byly vyváženy podle pohlaví a věku a vzorek psychiatrických pacientů byl dále stratifikován podle hlavních diagnostických kategorií MKN-10. Klasifikace na základě adaptivního fuzzy algoritmu byla provedena postupně pro všechny normální i psychiatrické probandy (za použití datového vzorku, z něhož byl posuzovaný proband pro dané hodnocení vyjmut) a postup vykazuje 80% úspěšnost v rozlišení obou podskupin. Tato přesnost je statisticky významná (p ≤ 0,00001) a postačuje pro praktické např. skríningové účely. Naznačuje jednak dobrou použitelnost popsaného algoritmu pro automatizované hodnocení dotazníkového výkonu a současně potvrzuje relevanci dat MMPI/100 pro odlišení normy a patologie.
klíčová slova: adaptivní fuzzy systémy, MMPI, psychologická diagnostika key words: adaptive fuzzy systems, MMPI, psychological diagnostics Studie je součástí projektu podporovaného GA AV pod reg. č. IAB7025101 (Využití fuzzy modelování v psychologické diagnostice podporované počítačem) a byla rovněž podpořena klíčovým úkolem s registračním číslem K 9058117.
1
Aplikaci výpočetní techniky v oblasti psychologického testování předcházelo její rozsáhlé využití v oblasti medicíny a neurologie, kde nasazení počítačů v 70. letech umožnilo např. rychlý rozvoj zobrazovacích metod (MRI, CT, fMR aj.) Psychologická metodologie a diagnostika oproti tomu relativně dlouhý čas ulpívaly na využití počítačů především k programovanému učení (Kulič, 1986) a systematická exploatace počítačů při administraci psychodiagnostických metod a předběžném automatickém zpracování shromážděných dat nastala až v průběhu 80. let. Teprve poslední desetiletí nicméně přináší důkladnější diferenciaci přístupů k počítačovému testování. Od využití počítače coby prostého administračního média se energicky oddělují postupy adaptivního testování („Computer Adaptive Testing“), v rámci nichž je průběh administrace testu přizpůsobován charakteristikám testované osoby (Květoň, Klimusová, 2002). Počítačům je svěřován stále větší podíl na zpracování dat o výkonu probanda a těžiště funkce zúčastněného psychologa se v tomto kontextu přesouvá k sjednocování a hodnocení informací z odlišných zdrojů a k formulaci závěrečné syntetické interpretace a případného terapeutického doporučení či rozhodnutí2. Zatímco využití počítače pro administraci vybraných psychodiagnostických postupů bezpochyby kvalitně nahrazuje některé dřívější činnosti psychologa (např. měření reakčních časů, záznam odpovědí probanda, výpočet testových skórů, porovnání s normativními údaji atp.), stále existuje a bude existovat mnoho úkonů, v nichž je diagnostik počítačem nezastupitelný.
Zmiňme
namátkou
kontakt
s pacientem,
definování
problému
a
diagnostických hypotéz (obojí přímo ovlivňuje výběr hodnotících nástrojů), orientaci v nejasných a rozporuplných nálezech, řešení jedinečných situací, zapojení empatie a intuice do klinického úsudku atd. Obavy z eliminace lidského faktoru v diagnostickém procesu se tak jeví převážně jako neopodstatněné. Naopak, kritické ověřované postupů počítačové diagnostiky (tj. zejména ekvivalenční studie a validizace nových diagnostických nástrojů) mohou kromě zvýšené efektivity práce přinést rovněž uvolnění kapacity zúčastněného psychologa - delegací rutinních a netvořivých činností na počítač - pro úkoly, v nichž je skutečně nezastupitelný. Následující
studie
detailně
představuje
postup
umožňující
automatizované
vyhodnocení testového výkonu ve vztahu k normativním datům a kategorizaci vyšetřovaného probanda do jemu nejcharakterističtějšího výkonového typu. Validita diagnostických závěrů
2
Přesněji řečeno, může spočívat, neboť rutinní využití výpočetní techniky v psychologické diagnostice stále představuje spíše budoucí směřování nežli každodenní skutečnost.
popisovaného rozhodovacího algoritmu je ověřována na příkladu nové české standardizace zkráceného dotazníku MMPI/100 (podle slovenské verze upravené Stančákem, 1989).
Modelování diagnostických závěrů pomocí adaptivního fuzzy systému
Adaptivní fuzzy systémy jsou výpočtové algoritmy vycházející z teorie fuzzy množin. Umožňují automatizovanou abstrakci pravidel z datového vzorku a následné využití těchto pravidel např. při hodnocení výkonu dalších subjektů. Pravidla, která jsou na základě dat formulována, zobecňují vztahy mezi sledovanými proměnnými a pomáhají vysvětlit rozptyl těch pozorování, která jsou sice známá v případě výukového datového souboru, ale pro nové případy a situace mají být predikovány. Abstrahovaná pravidla, která nabývají formy logické implikace „když A, tak B“, jsou v případě fuzzy systémů upravena do podoby „čím více A, tím více B“ a svou schopností popisovat struktury nepřesných a neurčitých vazeb překonávají omezení produkčních systémů využívaných hojně v symbolicky orientované umělé inteligenci (Rich, Knight, 1991). Při tradičním postupu produkce diagnostických znalostí jsou data shromážděná na reprezentativním vzorku cílové populace nejprve podrobena statistické analýze s cílem určit psychometrické charakteristiky jednotlivých položek a jejich optimální váhy v celkovém skóru a následně je popisována reliabilita a validita testu hodnoceného podle daných instrukcí a s hrubým skórem transformovaným podle parciálních věkových, pohlavních či jiných norem. Adaptivní fuzzy systémy výše uvedený postup principiálně zachovávají, avšak využívají výpočtové kapacity počítače k jeho radikální automatizaci. Poté, co jsou identifikovány závislé proměnné, tj. ty, jež mají být pro nové situace predikovány, probíhá pro jednotlivé segmenty vzorku (věk, pohlaví, vzdělání aj.) vyvození trsů pravidel dávající závislé proměnné (např. psychiatrickou diagnózu) do vztahu s nezávislými (např. položkami testu). Na každý nový případ jsou následně uplatněna pravidla segmentu (do něhož případ náleží) predikující úrovně závislé proměnné ve vztahu k proměnným nezávislým - v předkládané studii se např. jedná o predikci diagnostických kategorií v závislosti na odpovědích jednotlivých položek dotazníku. Míry relevance jednotlivých rozhodovacích kategorií jsou průběžně sumovány. Matematicky jde o součet množiny monotónních funkcí (nikoliv nutně lineárních) pomocí něhož je možné aproximovat libovolnou funkci v n-rozměrném prostoru (Kosko, 1992).
Výstupem tohoto algoritmu je vektor stupňů příslušnosti hodnoceného případu (resp. probanda) do všech sledovaných klasifikačních kategorií. Na základě vizuální inspekce jeho grafického zobrazení lze formulovat kategorizační závěry nebo – při nutnosti celý proces důsledně operacionalizovat – jednoduchou matematickou operací přiřadit koncovému vektoru jednoznačné diagnostické rozhodnutí. Aplikace tohoto obecného postupu na konkrétní diagnostický problém je představena dále.
Zdrojová data: metoda a vzorek Zdrojová data byla představována odpověďmi ANO/NE na cca 100 otázek českého překladu slovenské verze testu MMPI/100 upraveného k počítačovému vyplnění. Dotazník v odlišných verzích pro muže a ženy (viz příloha) byl administrován psychiatrickým pacientům a normálním probandům (N = 138) tak, aby oba vzorky byly vyváženy podle pohlaví a věku. Vzorek psychiatrických pacientů - stratifikovaný dále podle hlavních diagnostických kategorií MKN-10 - byl sestaven z aktuálně hospitalizovaných nebo pravidelně docházejících klientů řady psychiatrických zařízení v Praze a okolí, kteří byli registrováni pod relevantní diagnózou (podle tabulky 1, bez psychiatrických či neurologických komorbidit) a kteří byli ošetřujícím lékařem shledáni jako schopní spolupráce. V naprosté většině případů se jednalo o úspěšně zaléčené pacienty bez primárních symptomů představující původní příčinu hospitalizace. 60% pacientů bylo hospitalizováno poprvé nebo podruhé, 10% více bylo hospitalizováno více než 6-krát. 32% pacientů se alespoň jednou pokusilo o sebevraždu (oproti jedinému pokusu ve vzorku normálních osob, tj. cca 3%). Vzorek normálních probandů byl složen zejména z osob reagujících na inzerát vyvěšený na několika fakultách Univerzity Karlovy a uveřejněný v 1 celostátním a 1 pražském deníku. Do vzorku byly zahrnuty pouze osoby bez historie psychiatrické léčby. Podle úvodního interview byly pokusné osoby motivovány zvědavostí a finanční odměnou. 72% probandů (pacientů i zdravých osob) udala jako své bydliště Prahu. Vyšetření probíhala v případě pacientů v místě jejich hospitalizace a v případě normálních probandů na pracovišti Psychologického ústavu AVČR. Dotazník byl administrován na konci cca 40 minutové experimentální sestavy zaměřené na jiné výzkumné cíle. Po hlasitém přečetní instrukcí zobrazených na monitoru přenosného počítače byla pokusným osobám vysvětlena a demonstrována práce s klávesnicí při odpovídání na
jednotlivé položky a po počáteční kontrole správného postupu bylo vyplnění dotazníku ponecháno samostatné práci probandů. Se 3 pacienty byl pro jejich sníženou schopnost číst otázky na monitoru počítače dotazník vyplněn za asistence experimentátora. Data 6 probandů (v tabulce 1 označeny křížkem) nebylo možné pro neúplnost či pro selhání techniky při jejich sběru použít.
DIAGNOSTICKÁ SKUPINA
POHLAVÍ
DGN. PRO JEDNOTLIVÁ VĚKOVÁ PÁSMA
16-30
31-45
46-60
závislost na alkoholu F10.2 jiná látková závislost F1x.2
muž žena muž žena
F10.2 F10.2 F11.2 F11.2
F10.2 F10.2 F11.2 F11.2
F10.2 F10.2 F11.2 F19.2
schizofrenie F20 jiné psychotické poruchy F22, F23
muž žena muž žena
F20.0 F20.0 F23.2 F23.1
F20.0 F20.0 F23.1 F23.1
F20.0 F20.0 F20.0 X F20.0 F20.0 F20.0 F20.0 F23.2 X F22.0 F22.0 F23.0 F23.1 F22.0 F22.0
manická fáze F30, F31.0-2 depresivní fáze F31.3-5, F32, F33
muž žena muž žena
F31.2 F31.2 F32.3 F32.1
F31.2 F31.2 F31.0 F31.2 X F31.2 X F31.3 F31.2 F31.2 F31.3 F33.1 F32.1 F31.3 F32.1 F32.1 F33.0 F31.3 F33.1 F32.1
úzkostné poruchy F40, F41, F42 reakce na stres F43
muž žena muž žena
F42.0 F41.2 F43.2 F43.2
F42.0 F42.1 F43.2 F43.2
poruchy osobnosti F60, F61
muž žena
F60.8 F60.1 F61.0 F60.0 F60.3 F61.0 F60.8 F60.3 F60.7 F60.7 F60.6 F60.6
normální probandi
muž žena
Průměrný věk
F42.2 F41.0 F43.2 F43.2
F10.2 F10.2 F11.2 F13.2
F10.2 F10.2 F11.2 F13.2
F10.2 F10.2 F13.2 F13.2
F42.2 F40.8 F41.2 F41.2 X F41.2 X F43.1 F 43.2 F43.2 F 43.2 F 43.2
6 osob 6 osob
6 osob 6 osob
6 osob 6 osob
24,1
37,7
52,6
Tab. 1 Struktura vzorku pacientů (N = 102) a normálních probandů (N = 36)
Popis adaptivního algoritmu Odpovědi na jednotlivé otázky byly již během jejich počítačové registrace kódovány jako 0 pro NE a 1 pro ANO. Z důvodů existence dvou verzí dotazníku byla tato data zpracovávána pro muže a pro ženy odděleně. Toto rozdělení vzorku podle pohlaví zároveň ponechalo v jednotlivých diagnostických kategoriích vždy maximálně 6 osob, což pro
zobecnění případných pravidelností v odpovědích nepostačuje. Pro ověření klasifikačního výkonu algoritmu byla proto zvolena prostá diferenciace mezi psychiatrickými pacienty a normálními probandy. Relevance jednotlivých položek pro toto rozlišení byla definována jako logistická funkce absolutní hodnoty rozdílu relativních četností kladné odpovědi v obou vzorcích:
Vi =
1 1 + e17*[1− ABS [ p ( Api )− p ( Ani )]]−8,5
(viz graf 1)
Symbol Vi udává váhu položky i, konstanta e reprezentuje základ přirozeného logaritmu (2,7182818…) a p(Api) a p(Ani) představují relativní četnosti kladných odpovědí na položku i ve vzorku pacientů a normálních probandů (v uvedeném pořadí). Funkce tak zajišťuje vyšší váhu těch položek, které zachycují podstatné rozdíly v odpovědích normálních a psychiatricky léčených probandů, a minimalizuje vliv položek z tohoto hlediska irelevantních. Stupně příslušnosti do sledovaných diagnostických skupin pro jakéhokoliv dosud nediagnostikovaného probanda jsou následně definovány pomocí logistické funkce absolutní hodnoty rozdílu relativní četnosti kladné odpovědi ve vzorku dané diagnostické skupiny a hodnoty odpovědi probanda [h(ANO) = 1, h(NE) = 0]:
Pi =
1 1 + e17* ABS [ p ( Ai )−h ( X i )]−8,5
(viz graf 1)
Symbol Pi udává odhad stupně příslušnosti do aktuálně posuzované diagnostické skupiny na základě položky i, konstanta e reprezentuje základ přirozeného logaritmu a p(Ai) a h(Xi) představují relativní četnost kladné odpovědi ve vzorku dané diagnostické skupiny a hodnotu odpovědi hodnoceného probanda na položku i (v uvedeném pořadí). Funkce tak zajišťuje probandům vysoké hodnoty náležení do těch diagnostických kategorií, jejichž reprezentanti řeší danou položku obdobným způsobem. Z grafu i uvedených rovnic je zřejmé, že obě funkce jsou vzájemně komplementární a jejich parametry se neliší. Hodnoty 17 a -8,5 byly zvoleny proto, neboť logistickou křivku aproximují do tvaru blízkého normálnímu kumulativnímu rozložení (zůstává jen 0,01% nevysvětleného rozptylu). Za volbou normálního rozdělení stojí heuristický předpoklad, že rozdíly v relativní četnosti kladných odpovědí mezi normálními a psychiatrickými probandy jsou rozloženy podle normální distribuce s průměrem 0,5, a směrodatnou odchylkou 0,1 a rozdíly v relativní četnosti kladné odpovědi ve vzorku dané diagnostické skupiny a hodnoty odpovědi hodnoceného probanda na jednu určitou položku jsou rozloženy rovněž normálně.
1,0 0,9 0,8 0,7
funkce relevance položky
0,6 0,5
funkce příslušnosti do dgn. skupiny
0,4 0,3 0,2 0,1 0,0 0,0
0,1
0,2
0,3
0,4
0,5
0,6
0,7
0,8
0,9
1,0
ABS[p(Ap) - p(An)]
Graf 1 Logistické funkce transformující podobnosti v odpovědích probandů na váhy položek a stupně příslušnosti do diagnostické kategorie. Protože odhady stupňů příslušnosti jsou získány pro každou položku odděleně, závěrem je nutné provést pro jednotlivé sledované diagnostické kategorie vážené průměrování stupňů příslušnosti podle jednotlivých položek:
Pj =
∑V P ∑V
i ij i
Pj zde představuje závěrečný odhad stupně příslušnosti pro diagnostickou skupinu j. Proměnné Vi a Pij reprezentují váhy jednotlivých položek pro odlišení pacientů a normálních probandů a stupně příslušnosti do diagnostické skupiny j odvozené na základě položky i (v uvedeném pořadí). Graf 2 uvádí příklady výsledného profilu stupňů příslušnosti do jednotlivých diagnostických skupin pro 3 náhodně zvolené probandy. Je patrné, že zatímco u prezentovaného normálního probanda bychom si troufli vyloučit psychiatrické onemocnění, jak muž v manické fázi, tak žena závislá na alkoholu vykazují kromě podobnosti s diagnostickou skupinou, do níž podle své diagnózy náleží, rovněž vysokou shodu s reprezentanty ostatních diagnostických okruhů, která nám znemožňuje bližší identifikaci pravděpodobné diagnózy. Můžeme však alespoň poměrně spolehlivě vyloučit jejich normalitu.
0,8
0,6
0,4
0,2
normální probandi
poruchy osobnosti
reakce na stres
úzkostné poruchy
depresivní fáze
manická fáze
jiná látková závislost
závislost na alkoholu
0,0
jiné psychotické poruchy
žena, závislost na alkoholu muž, manická fáze muž, normální schizofrenie
Stupeň příslušnosti do diagnostické skupiny
1,0
Graf 2 Příklady výstupního profilu stupňů příslušnosti hodnoceného probanda do jednotlivých diagnostických skupin.
Ověření klasifikační přesnosti adaptivního algoritmu
Zatímco graf 2 má přímou použitelnost pro formulaci narativních klinických závěrů, pro ověření klasifikačního výkonu představeného postupu v rozlišení normálních a psychiatrických probandů bylo rozhodnutí systému nutné dále dichotomizovat. Za normální probandy byli označeni ti hodnocení respondenti, jejichž stupeň příslušnosti do skupiny normálních probandů byl statisticky významně vyšší nežli stupně příslušnosti do jednotlivých psychiatrických kategorií. Pro výpočet byl použit standardní z-test s kritériem na hladině významnosti p ≤ 0,05. Klasifikace byla provedena postupně pro všechny normální i psychiatrické probandy (ženy a muži zvlášť) za použití datového vzorku, z něhož byl posuzovaný proband pro dané hodnocení vyjmut (tj. systém pracoval s paměťovou bází Nmuži = 67 a Nženy = 69).
Klasifikace zdravý léčený zdravý 83% 17% Skutečnost léčený 24% 76% Tab. 2 Relativní podíly správně a špatně zakategorizovaných osob ze vzorku normálních (N = 36) a psychiatricky léčených (N = 102) probandů.
Tabulka 2 shrnuje odděleně pro normální a psychiatrické probandy relativní podíly osob klasifikovaných jako zdraví či léčení a dokládá 80% úspěšnost výše popsaného postupu v odlišení obou podskupin. Vždy cca 8 z 10 probandů je systémem identifikováno správně a tento klasifikační výkon nejen jednak statisticky významně odchyluje od náhodného rozřazení probandů (χ2(df = 1) = 39,95; p ≤ 0,00001), ale postačuje rovněž pro praktické, např. skríningové, účely. Výsledky naznačují dobrou použitelnost popsaného algoritmu pro takovéto automatizované vyhodnocení dotazníkového výkonu a současně potvrzují relevanci dat MMPI/100 pro odlišení normy a patologie.
Závěr
Na 20% chybovosti, kterou v tomto případě adaptivní fuzzy systém vykazuje, se vedle potenciálních nedostatků navrženého matematicko-statistického postupu podílí rovněž chybový rozptyl dat samotných. Pro důkladnější posouzení specifického přínosu popsané metody bude v následujícím kroku potřeba aplikovat na data stávající statistické či matematické postupy (logistická regrese, diskriminační analýza, adaptivní neuronové sítě aj.) a vzájemně konfrontovat klasifikační přesnosti těchto metod. I při eventuální ekvivalenci s výkonem alternativních metod vykazuje nicméně výše popsaný algoritmus řadu specifických předností: a) Parametry vypočítané v jednotlivých krocích algoritmu (relevance položky, stupeň příslušnosti do dgn. skupiny) mají přímé psychologické interpretace využitelné jak při posuzování vlastností dotazníku, struktury dat či při hodnocení výkonu probanda. b) Přidáváním nových záznamů (v podobě hrubých dat) do paměťové databáze systému lze průběžně zpřesňovat jeho klasifikační výkon. Výše použitá iterativní metodika navíc umožňuje tuto kategorizační přesnost v každém okamžiku kvantifikovat.
c) Vážení položek lze přizpůsobovat aktuálním diagnostickým hypotézám. Usilujeme-li např. o diferenciální diagnostiku mezi schizofrenním a neschizofrenním psychotickým procesem, stanovíme relevanci položek jako funkci rozdílu relativních četností kladných odpovědí mezi těmito dvěma dgn. skupinami. Spolu s výše uvedenými výhodami umožňuje systém implementovat řadu dodatečných strategií pro další zpřesňování jeho klasifikační schopnosti. Parametry logistických funkcí (graf 1) je např. možné optimalizovat vzhledem ke klasifikačnímu výkonu algoritmu a při uspokojivé velikosti standardizačního vzorku lze uvažovat rovněž o zohlednění dodatečných segmentů vzorku a kupř. vážení jednotlivých položek odděleně pro různé diagnostické kategorie či věková pásma. Grafickou prezentaci výsledných stupňů příslušnosti (graf 2) lze dále zpracovat v podobě sémantické mapy (aplikace sociomapovacího postupu na nesociometrická data, jež je schopná přehledným způsobem zobrazit nejen podobnost hodnoceného probanda s jednotlivými diagnostickými kategoriemi, ale rovněž vzájemné podobnosti (v testovém výkonu) mezi těmito kategoriemi. Pro jejich rozsah budou nicméně tyto a další možnosti využití adaptivních fuzzy algoritmů předmětem dalších studií.
Literatura Kosko, B.: Fuzzy systems as universal approximators. In: Proceedings of the 1992 IEEE Conference on Fuzzy Systems, San Diego, CA 1992 - březen, 1153 - 1162. Kulič, V.: Od programovaného učení a vyučovacích strojů k počítačům a druhé gramotnosti. Pedagogika. 36(4), 1986, 409-428. Rich, E., Knight, K.: Artificial intelligence. New York, McGraw-Hill 1991. Stančák, A.: Skrátená verzia MMPI/100. Bratislava: Psychodiagnostické a didaktické testy. 1989. Šlechta, P. Expertní a adaptivní fuzzy systémy: modelování lidského usuzování. Bulletin PsÚ, 5(2), 1999, 1-23. Šlechta, P. Neurčitost přirozených pojmů a vícehodnotové logické kalkuly. Československá psychologie, 6, 1999, 497-503.
Příloha: Použitá verze MMPI/100 pro ženy: 1.
Zajímá mě, o čem tento test bude. (Nehodnocená otázka, sloužící k zácviku probanda.)
2.
Lehce se budím hlukem.
3.
Ráda čtu v novinách články o různých zločinech a zprávy ze soudního řízení.
4.
Několikrát týdně pociťuji pálení žaludku (žaludeční kyselina mi způsobuje těžkosti).
5.
Někdy odkládám na zítřek, co bych měla udělat dnes.
6.
Moje rodina je spokojená s povoláním, které jsem si vybrala (které si hodlám vybrat).
7.
Každý člověk, který dokáže a chce solidně pracovat, má naději na úspěch v životě.
8.
Někdy mám chuť zničit vše, co mi přijde pod ruku.
9.
Doposud jsem vedla nesprávný způsob života.
10. V různých částech těla často pociťuji svrbění, tuhnutí, pálení nebo brnění. 11. Každý den čtu úvodník v novinách. 12. V těžkostech je nejlepší držet jazyk za zuby. 13. Někdy jsem posedlá zlými duchy. 14. Mám nyní jasnější mysl nežli kdykoliv předtím. 15. Na světě by bylo lépe, kdyby se většina právních předpisů zrušila. 16. Většinu dne bych nejraději proseděla a snila. 17. Často jsem musela vykonávat příkazy osob, které toho věděly méně než já. 18. Jako dítě jsem splnila všechny příkazy ihned a bez odmlouvání. 19. Myslím, že jsem nervóznější nežli většina lidí. 20. V poslední době sotva doufám, že ze mě ještě něco bude. 21. Často pozoruji, že se pro něco trápím. 22. Mívám těžkosti s vyprazdňováním nebo zadržováním stolice. 23. Zřídkakdy se hádám s někým z mé rodiny. 24. Ve škole jsem byla někdy předvolána k řediteli, protože jsem vyrušovala při vyučování. 25. Vím, že proti mně něco plánují. 26. Někdo mě sleduje, špehuje. 27. Někdy dráždím zvířata. 28. Často slyším nějaké hlasy, aniž bych věděla, odkud přicházejí. 29. Stávalo se mi, že jsem nadměrně pila alkohol. 30. Někdo řídí mé myšlenky. 31. Byla jsem v situacích, kdy jsem se nedokázala rozhodnout mezi mnoha možnostmi. 32. Často mívám bolesti v krku. 33. Mluvím vždy pravdu. 34. Někdo se snažil ovlivnit moje myšlenky. 35. Často jsem doplácela na to, že jsem se neuměla rychle rozhodnout.
36. V mé rodině je méně rodinného tepla a pohody nežli v jiných rodinách. 37. Téměř neustále mám o něco nebo o někoho strach. 38. Někdy mám chuť se s někým porvat. 39. Někdy jsem tak rozrušená, že nemohu usnout. 40. Někdy pociťuji nenávist vůči těm členům z mé rodiny, které mám v podstatě ráda. 41. Téměř každý je ochoten zalhat, aby se vyhnul nepříjemnostem. 42. Moji rodiče měli často výhrady vůči lidem, s nimiž jsem se stýkala. 43. Někteří lidé se dělají tak rádi důležitými, že mám chuť dělat jim naschvály, i když mají pravdu. 44. Pokud něco udělám, musím o tom obyčejně přemýšlet, i když jde o maličkost. 45. Někdy uvažuji o věcech, o kterých se nesluší mluvit. 46. Většina lidí se neochotně zříká čehokoliv ve prospěch jiných. 47. Když jsem byla dítětem, patřila jsem do skupiny přátel, kteří při sobě stáli v dobrém i ve zlém. 48. Určité záležitosti jsou pro mě natolik rozrušující, že je mi těžké o nich hovořit. 49. Každých pár dní nebo častěji mívám nepříjemné těžkosti v žaludeční krajině. 50. Často musím zakrývat svou nesmělost. 51. Někdo se mě pokusil okrást. 52. Někdy se v těžké situaci začnu náhle potit, což je velmi nepříjemné. 53. Velmi často mám pocit ucpaného nosu či pocit tlaku v hlavě. 54. Někdy se cítím úplně zbytečná. 55. Mám ráda mnohé hry a zábavy. 56. Mám strach, když se dívám z výšky dolů. 57. Kdysi jsem prožila zklamání v lásce. 58. Vyhýbám se hrám, ve kterých jsem slabá. 59. Někdy se dopustím drobných krádeží. 60. Často přecházím na druhou stranu ulice, abych se s někým nepotkala. 61. Moje konání bývá mnohými nesprávně pochopeno. 62. Když se nudím, ráda něco udělám pro oživení společnosti. 63. Dokážu se chovat přátelsky i k osobám, jejichž způsoby jednání hodnotím jako nesprávné. 64. Bez váhání poprosím přátele o pomoc, dokonce i když vím, že se jim nemohu odvděčit. 65. Často mívám žaludeční těžkosti. 66. Jsou období, kdy se mi zdá, že mé myšlení je pomalejší než obvykle. 67. Mám ve zvyku zbytečně počítat různé věci, např. pouliční lampy, kostky na chodníku apod. 68. Prý někdy v noci chodím ve spánku. 69. Téměř všichni lidé si zaslouží, aby se jim důvěřovalo. 70. Už se mi přihodilo, že jsem vyzvracela nebo vykašlala krev. 71. Zpravidla začínám rozhovor s lidmi jako první. 72. Někdy se nemohu zbavit nepěkných slov, které mi samy přicházejí na mysl.
73. Mám nepřátele, kteří mi skutečně chtějí škodit. 74. Někdy mi hlavou běží bezvýznamné myšlenky a znepokojují mě po celé dny. 75. To, co dělali někteří z mé rodiny, mě vylekalo, šokovalo. 76. V uzavřené místnosti se cítím špatně. 77. Někdy cítím velmi podivné vůně. 78. Mám sklon se pro všechno trápit. 79. Mám důvody závidět některým svým příbuzným. 80. Je pro mne těžké se na cokoliv soustředit. 81. Často se v lidech zklamu. 82. Jedinou zajímavou částí novin je rubrika humoru. 83. Často se mi zdá, že věci nejsou skutečné. 84. Někdy se mi zdálo, že těžkosti přede mnou tak narůstají, že je nemohu překonat. 85. Někdy vzbuzuji u lidí strach a velmi mě to baví. 86. Někdy mám kůži na temeni hlavy obzvláště citlivou. 87. Jsem citlivější nežli většina lidí. 88. Spím neklidně a často se probouzím. 89. Říkají o mně urážlivé a sprosté věci. 90. Někdy moje myšlenky běžely rychleji, nežli jsem je mohla vyslovit. 91. U většiny lidí, kteří mě znají, jsem oblíbená. 92. Je pro mne těžké udržet myšlenky u nějakého úkolu nebo se soustředit na práci. 93. Obyčejně si dávám pozor na lidi, kteří jsou přátelštější, nežli očekávám. 94. Když jsem sklíčená, téměř vždy mě rozveselí něco vzrušujícího. 95. Jsem právě tak tělesně zdravá jako většina mých známých. 96. Někdy jsem po celé dny, týdny či měsíce nic pořádného neudělala, protože jsem se nemohla vzchopit. 97. Dosud jsem nikdy neomdlela. 98. Nevadí mi, co si o mně ostatní myslí.
Použitá verze MMPI/100 pro muže: 1.
Zajímá mě, o čem tento test bude. (Nehodnocená otázka, sloužící k zácviku probanda.)
2.
Rád čtu v novinách články o různých zločinech a zprávy ze soudního řízení.
3.
Několikrát týdně pociťuji pálení žaludku.
4.
Někdy odkládám na zítřek, co bych měl udělat dnes.
5.
Je potřebné porozumět snům a řídit se v životě podle nich.
6.
Rád čtu články popisující různé senzace nebo detektivní příběhy.
7.
Každý člověk, který dokáže a chce solidně pracovat, má naději na úspěch v životě.
8.
Někdy mám chuť rozbít vše, co mi přijde pod ruku.
9.
Můj otec je (byl) dobrý člověk.
10. Doposud jsem vedl nevhodný způsob života. 11. V různých částech těla často pociťuji svrbění, tuhnutí, pálení nebo brnění. 12. Každý den čtu úvodník v novinách. 13. V těžkostech je nejlepší držet jazyk za zuby. 14. Někdy jsem posedlý zlým duchem. 15. Na světě by bylo lépe, kdyby se většina právních předpisů zrušila. 16. Většinu dne bych nejraději proseděl a snil. 17. Často jsem musel vykonávat příkazy osob, které toho věděly méně než já. 18. Jako dítě jsem splnil všechny příkazy ihned a bez odmlouvání. 19. Myslím, že jsem nervóznější nežli většina lidí. 20. Často se přistihnu, že se pro něco trápím. 21. Někdy se naštvu. 22. Mívám těžkosti s vyprazdňováním nebo zadržováním stolice. 23. Lidé zveličují své těžkosti, aby získali sympatie a pomoc druhých. 24. Jsem důležitá osoba. 25. Ve škole jsem byl někdy předvolán k řediteli, protože jsem vyrušoval při vyučování. 26. Vím, že proti mně něco plánují. 27. Někdo mě sleduje, špehuje. 28. Někdy dráždím zvířata. 29. Někdo se mě pokusil otrávit. 30. Převážně si myslím, že stojí za to žít. 31. Často slyším nějaké hlasy, aniž bych věděl, odkud přicházejí. 32. Stávalo se mi, že jsem nadměrně pil alkohol. 33. Někdo řídí mé myšlenky. 34. Často uvažuji o tom, proč jsem takový mrzutý a podrážděný.
35. Měl jsem rád školu. 36. Často mívám bolesti v krku. 37. Mluvím vždy pravdu. 38. Někdo se snažil ovlivnit moje myšlenky. 39. Často jsem doplatil na to, že jsem se neuměl rychle rozhodnout. 40. Obávám se nakažlivých chorob. 41. V naší rodině je méně rodinného tepla nežli v jiných rodinách. 42. Téměř neustále mám o něco nebo o někoho strach. 43. Velmi se rozčiluji, když si ze mě někdo udělá dobrý den. 44. Někdy jsem tak rozrušený, že nemohu usnout. 45. Někdy pociťuji nenávist rovněž vůči těm členům mé rodiny, které mám v podstatě rád. 46. Moji rodiče měli často výhrady vůči lidem, s nimiž jsem se stýkal. 47. Někteří lidé se dělají tak rádi důležitými, že mám chuť dělat jim naschvály, i když mají pravdu. 48. Někdy uvažuji o věcech, o kterých se nesluší mluvit. 49. Když jsem byl dítětem, patřil jsem do skupiny přátel, kteří při sobě stáli v dobrém i ve zlém. 50. Určité záležitosti jsou pro mě natolik choulostivé, že je mi těžké o nich hovořit. 51. Každých pár dní nebo častěji mívám nepříjemné těžkosti v žaludeční krajině. 52. Často musím zakrývat svou nesmělost. 53. Někdo se mě pokusil okrást. 54. Velmi často mám pocit ucpaného nosu či pocit tlaku v hlavě. 55. Téměř všichni moji příbuzní mě mají rádi. 56. Někdy se cítím úplně zbytečný. 57. Mám rád mnohé hry a zábavy. 58. Kdysi jsem prožil zklamání v lásce. 59. Někdy se dopustím drobných krádeží. 60. Lehce se rozčílím, ale zlost mě rychle přejde. 61. Moje konání je mnohými nesprávně pochopeno. 62. Když se nudím, rád něco dělám pro oživení společnosti. 63. Bez váhání poprosím přátele o pomoc, dokonce i když vím, že se jim nemohu odvděčit. 64. Jsou období, kdy se mi zdá, že mé myšlení je pomalejší než obvykle. 65. Občas jsem plný energie. 66. Mám ve zvyku zbytečně počítat různé věci, např. pouliční lampy, kostky na chodníku apod. 67. Moji rodiče a příbuzní na mně vidí více chyb, nežli jich ve skutečnosti mám.
68. Někdy mám pocit, že se rozhoduji s neobvyklou lehkostí. 69. Když mám odejít z domu, byť jen na krátkou dobu, jsem rozrušený a úzkostlivý. 70. Už se mi přihodilo, že jsem vyzvracel nebo vykašlal krev. 71. Zpravidla začínám rozhovor s lidmi jako první. 72. Někdy se nemohu zbavit nepěkných slov, které mi samy přicházejí na mysl. 73. Mám nepřátele, kteří mi skutečně chtějí ublížit. 74. Někdy mi hlavou běží bezvýznamné myšlenky a znepokojují mě po celé dny. 75. To, co dělali někteří z mé rodiny, mě vylekalo, šokovalo. 76. V uzavřené místnosti se cítím špatně. 77. Někdy cítím podivné vůně. 78. Mám sklon se pro všechno trápit. 79. Mám důvody závidět některým svým příbuzným. 80. Je pro mne těžké se na cokoliv soustředit. 81. Někdy mě tak zaujme zručnost podvodníka, že mu přeji, aby nebyl chycený a potrestaný. 82. Často se v lidech zklamu. 83. Když se několik lidí ocitne v nepříjemné situaci, nejlepší je dohodnout se na nějaké výmluvě a držet se jí. 84. Jedinou zajímavou částí novin je rubrika humoru. 85. Často se mi zdá, že věci nejsou skutečné. 86. Rád někdy trápím lidi, které mám rád. 87. Někdy vzbuzuji u lidí strach a velmi mě to baví. 88. Někdy mám kůži na temeni hlavy obzvláště citlivou. 89. Jsem citlivější nežli většina lidí. 90. Spím neklidně a často se probouzím. 91. Snadno se rozpláču. 92. Myslím, že se o mně určitě mluví. 93. U většiny lidí, kteří mě znají, jsem oblíbený. 94. Obvykle se cítím úplně slabý. 95. Obyčejně si dávám pozor na lidi, kteří jsou přátelštější, nežli očekávám. 96. Několikrát jsem se něčeho vzdal, protože jsem měl příliš nízké mínění o svých schopnostech. 97. Někdy jsem po celé dny, týdny či měsíce nic pořádného neudělal, protože jsem se nemohl vzchopit. 98. Mám starosti s penězi a starosti v zaměstnání. 99. Určitě mám málo sebedůvěry.
