Kirpal Singh K O L O Ž I V O T A

Kirpal Singh

KOLO ŽIVOTA Zákon akce a reakce

KOLO ŽIVOTA

V roce 1997-2003 přeloženo z originálu "WHEEL OF LIFE (The Law of Action & Reaction)" Dillí 1965

Druhé upravené vydání 2003 Vydala Holosofická společnost ČR, o.p.s.

2

KOLO ŽIVOTA

OBSAH

O autorovi ........................................................ 5 I.

Zákon akce a reakce ................................. 7

II. Karmická pouta ....................................... 16 III. Východisko .............................................. 28 IV. Cesta Světců ........................................... 37 V. Láska a služba ......................................... 49 Dodatky: Pravé žití ........................................................ 61 Áhár neboli Strava ........................................ 64 Vihár neboli Sociální chování ....................... 72 Život v sebeodevzdání .................................. 75 Slovník cizích jmen a názvů........................... 81 Rejstřík .......................................................... 90

3

KOLO ŽIVOTA

Kirpal Singh (1894-1974)

4

KOLO ŽIVOTA

5

O AUTOROVI Kirpal Singh (1894 - 1974) ze severoindického Dillí začal již v mladém věku s intenzivním hledáním opravdového duchovního Mistra. Po léta zkoumal tvrzení jogínů a světců jako zástupců mnohých duchovních a filozofických škol. Jeho hledání vyvrcholilo Iniciací od velkého Světce z Bjásu, Báby Sawana Singha. Čtyřiadvacet let příkladně následoval vedení svého Mistra, a byl jím vyvolen jako jeho nástupce v duchovní posloupnosti. Poté sloužil po 26 let jako duchovní Mistr a inicioval více než 120.000 žáků po celém světě. Je autorem více než dvaceti knih pojednávajících o různých aspektech duchovnosti. Kromě toho sloužil jako prezident Světového společenství náboženství a byl organizátorem Světové konference o jednotě člověka.

KOLO ŽIVOTA

Vše ve Vesmíru je výslednicí přesného zákona, zákona kauzality, zákona příčiny a následku, zákona karmy. GÓTAMA BUDDHA

6

KOLO ŽIVOTA

7

I Nemylte se; Bůh se nenechá posmívati: neboť co člověk zaseje, to také sklidí. GALATSKÝM VI : 7

VPROSTŘED spletitostí pozemského života vydává se člověk hledat Východisko. Kamkoli se obrací, zabraňují mu v rozletu neviditelné překážky. Proč všechny ty zjevné nerovnosti ve světě? Proč je cesta člověka do jeho původního Domova, Domova jeho Nebeského Otce, zatarasena? Proč nedokáže člověk splatit svou neznámou minulost? Kam se má obrátit ke spásnému Světlu čisté VĚDY BYTÍ? Tyto otázky vedou tázající se mysl ke zkoumání univerzálního zákona akce a reakce. V různých indických filozofických a náboženských spisech objevuje se často slovo "karma". To skutečně tolikrát zaznívalo z úst kněží a kazatelů, že je mnozí začali považovat za jakýsi imaginární kámen úrazu na cestě duchovní spásy. Na Západě je tento termín jako výraz cizí obvykle přecházen bez dostatečného objasnění. Všichni Mistři nižších obzorů a stupňů dokonalosti hovoří o osvobození se vykonáváním činnosti bez připoutanosti a bez touhy po jejích plodech či výsledku. To je však jen částečná pravda a polovičaté poznání. Mysl je navyklá zakoušet plody svých činů. Jak se svého zvyku vzdá? Do určité míry se dají jako nástroj k ukáznění mysli používat Sádhany (t.j. mentální a fyzická cvičení), nakonec se však zvyk mysli prožívat své vlastní zážitky stejně projeví. Mysl se může vzdát světských požitků, pouze dostane-li se jí požitku vyššího.

KOLO ŽIVOTA

8

Světci zažívají mnohem znamenitější požitek, extatické blaho, prostřednictvím spojení s Nám (Božím Slovem či Božským Zvukovým principem). Jak je mysl pohlcena v tomto Zvukovém proudu neboli Nám, je odtahována ze světa. Je zvykem mysli běhat za světskými předměty a přeskakovat z jedné věci na druhou. Co tedy musíme učinit, není zastavit její tok, který je nežli její přirozenou vlastností, nýbrž jen obrátit jeho směr; ze směru dolů do vnějšího světa do směru vzhůru do světa uvnitř. To znamená využít bloudící smysly a nasměrovat mentální energii na správný kurs, který by dokázal zajistit výsledky stálé a trvalé povahy. Ty přicházejí s pravidelným cvičením, pohroužením se v Nám. To je jediný způsob, jak může být mysl postupně cvičena a zušlechtěním mentálních proudů se nakonec stát neškodnou; duše si uvědomí sama sebe, a bez dluhů a nespoutána může postupovat vpřed na cestě ke svému původnímu zdroji: Nadduši či Všeduši. Světci, kteří touto Cestou sami kráčeli - cestou Surat Šabd jógy (pohroužení se do Svatého Slova, Posvátného Zvuku) nám takto mohou nejenom umožnit osvobodit se z karmického kruhu akce a reakce, ale poskytují nám i přístup ke Království Božímu, které uvnitř spočívá. Nyní vyvstává otázka: Jak mohou být karmy zakončeny či zbaveny účinnosti? V labyrintu přírodních zákonů, v nichž jsme neřešitelně zapleteni, se těm, kdo skutečně pátrají po sebepoznání a poznání Boha, nabízí východisko. Přístup k tomuto východisku a úniku z husté džungle karem, jež se prostírají daleko zpět do pradávné minulosti, je umožněn spásnou milostí Opravdového Mistra. Přijme-li nás jednou za své a spojí s věčným Svatým Slovem, Zvukovým proudem, jsme z dosahu Jamy, anděla smrti, jenž zastupuje negativní aspekt Nejvyšší Moci a rozdílí spravedlnost ve vesmíru každému podle jeho činů.

KOLO ŽIVOTA

9

Každý čin živé bytosti vykonaný vědomě či nevědomě, ať je ještě v skrytém stavu myšlenkové podoby, mentální vibrací, slovním projevem, či je skutečně proveden fyzickým aktem, utváří karmu. Abychom čtenáře názvem "karma" nepletli, bude lépe toto slovo pochopit v jeho náležitých souvislostech. Původně slovo karma označovalo a představovalo obětní obřady a rituály a jadžny vykonávané dle předpisů z posvátných textů. Později však začalo zahrnovat všechny druhy ctností společenských i sebeočistných, jako jsou pravdivost, cudnost, střídmost, zdrženlivost, ahinsa, univerzální láska, nezištná služba, a všechny skutky dobročinné a lidumilné povahy. V krátkosti, byl kladen velký důraz na pěstování Atamgun, které směřovaly k ukáznění mysli a k převedení mentálních sil v náležitý směr, aby tak sloužily vyššímu cíli osvobození átmanu neboli duše z otroctví. Karmy se většinou rozdělují na zakázané, dovolené a předepsané. Všechny karmy, které jsou ve své povaze ponižující a škodlivé (Našédh), se uvádějí jako zakázané, neboť záliba v neřestech je hříšná, a mzdou hříchu je smrt. Ty jsou nazývány Kukarmy či Vikarmy. Dále přicházejí karmy, které jsou povyšující a pomáhají člověku k dosažení vyšších úrovní, jako Svarg, Vaikunth, Bahist neboli ráje. To jsou Sukama karmy či Sukarmy, což jsou karmy prováděné ke splnění vlastních dobročinných tužeb a žádostí, a jako takové jsou přípustné, a tedy dovolené. Konečně jsou karmy, jejichž provádění se považuje za povinnost. Ty jsou v písmech ukládány osobám příslušejícím k různým varnám neboli sociálním skupinám (Bráhmani neboli třída duchovních zabývající se studiem a vyučováním písem, Kšatrijové, rod válečníků sestávající z bojových oddílů pro účel obrany, Vaišjové neboli lidé zabývající se obchodními a zemědělskými činnostmi,

KOLO ŽIVOTA

10

a Šúdrové, lidé sloužící předešlým třem třídám), a to v jejich různých životních obdobích zvaných Ášramy (Brahmačárja, Grhastha, Vánaprastha a Sanjása, zhruba odpovídající utvářejícímu období vzdělávání, době manželského rodinného života hospodáře, asketickému období poustevníka samotáře zabývajícího se hlubokými meditacemi v osamělosti pralesa, a konečně období duchovního poutníka rozdávajícího lidem ovoce svých celoživotních zkušeností, každá z těchto částí po 25 letech, počítaje délku života 100 let). Tyto jsou nazývány Nétja karmy neboli karmy, jejichž provádění je příslušně podle povolání a životního období vyžadováno jako každodenní povinnost. Jako kodex morálního chování představuje zákon karmy cenný příspěvek k hmotnému a morálnímu blahobytu člověka na zemi a je cestou k lepšímu životu v budoucnosti. Ve všech čtyřech sférách lidského života - světské, materiální neboli ekonomické, náboženské i duchovní, jak jsou označovány termíny Káma (naplňování vlastních tužeb), Artha (ekonomický a materiální blahobyt), Dharma (morální a náboženský základ sloužící jako opora Vesmíru) a Mókša (spása) - sehrávají činy neboli karmy zásadní úlohu. Ovšemže k dosažení úspěchu v našem snažení vystupuje jako motivační síla morální čistota. Chceme-li, aby karmy přinášely požadované výsledky, je třeba je provádět se zaměřenou pozorností a milující oddaností. Vedle těchto je ještě jiná forma karmy, totiž Niš-Káma karma, což je karma prováděná bez jakékoli připoutanosti či touhy po jejích výsledcích. Ta je nadřazena všem ostatním formám karmy, které jsou více méně zdrojem otroctví, zatímco tento typ poněkud pomáhá zbavit se karmického otroctví, i když nikoli karmického působení. Můžeme však poznamenat, že karma sama o sobě nemá naprosto žádný svazující účinek. Do otroctví vede pouze karma zrozená z touhy neboli Kámy.

KOLO ŽIVOTA

11

Proto Mojžíš učil "Nepožádáš," a Buddha a desátý Guru sikhů, Guru Góbind Singh, kladli stále a znovu důraz na potřebu nežádostivosti. Karma je tak zároveň prostředkem i cílem všech lidských snažení. Skrze karmy člověk karmy přemáhá a karmy překonává. Každý pokus o překročení Zákona karmy je tak marný jako snaha překročit vlastní stín. Nejvyšším cílem je být Néh-Karma neboli Karma-réhat, což značí konání karmy v souladu s Božským záměrem, jako vědomý spolupracovník s Boží mocí. To je být nekonajícím v konání, jako nehybný bod na stále se otáčejícím Kole života. Dále bychom měli termín "karma" rozlišovat od slova karam. "Karma" je slovo ze sanskrtu označující konání nebo čin včetně mentálních vibrací a slovních projevů, zatímco karam je perské slovo znamenající laskavost, milosrdenství, slitování či milost. Nyní k povaze karmy: podle džinistické filozofie má karma hmotnou povahu, jak psychickou tak fyzickou, kde jedna je ve vztahu k druhé jako Příčina a Následek. Hmota v jemné a psychické podobě prostupuje celým vesmírem a díky své souhře s vnější hmotu proniká i duší. Džíva si tak sama sobě staví jakési ptačí hnízdo a spoutává se tím, co je nazýváno Karman-Šaríra, jemné tělo, a v něm zůstává upoutána, dokud se pociťované já neodosobní a nestane se čistou duší zářící svou přirozenou světelností. Karman-Šaríra neboli karmický krunýř obepínající duši se skládá z osmi prakrtů, což odpovídá osmi typům karmických atomů, jež vyvolávají různé typy účinků. Ty jsou dvojího druhu: (1) Karmy, které zatemňují správný pohled, jako například (i) Daršan-ávarana, zabraňující pravému vnímání či náhledu vůbec; (ii) Džanan-ávarana, zatemňující pravé porozumění a chápání; (iii) Védanija, zatemňující vlastní

KOLO ŽIVOTA

12

blaženou přirozenost duše a působící tak příjemné či bolestné pocity; a (iv) Móhanija - t.j. karmy, které zatemňují pravou víru, pravé přesvědčení a pravé chování. Všechny tyto karmy jsou jakoby kouřovými skly, skrze než vidíme svět a všechno, co je ze světa. Život byl poeticky vylíčen jako "dóm z barevné mozaiky," jenž "poskvrňuje čistou zář věčnosti." (2) Dále jsou karmy, které činí člověka právě takovým, jakým je. Určují totiž (i) tělesnou konstituci, (ii) stáří a dlouhověkost, (iii) společenské postavení a (iv) duchovní vlastnosti. Každý z těchto typů je znám postupně jako Náman, Ájus, Gótra a Antarája. U těch jsou navíc známa jejich dělení a poddělení jdoucí do stovek rozvětvení. Karmické částice rozšířené v prostoru jsou chtě nechtě přitahovány každou duší v závislosti na tíži aktivity, které se oddává. Tento neustálý příliv karmy je možno zastavit oproštěním vlastního já ode všech druhů aktivit těla, mysli a smyslů a jeho ustálením ve svém vlastním středu; zatímco nashromážděné karmy mohou být umenšovány pomocí půstů, tapasu, svádhjáji, vairágji, praščitu, dhjány a podobně, to jest odříkáním, čtením textů písem, odpoutaností, pokáním a meditací, atd. Také Buddha kladl velký důraz na vytrvalou snahu a úsilí se zřetelem ke konečnému vítězství nad zákonem karmy. Přítomnost může být předurčena minulostí; budoucnost je naše vlastní a závisí na směrování a vůli každého jednotlivce. Čas je jedno nekonečné kontinuum - minulost neodvratně plynoucí do přítomnosti, a přítomnost do budoucnosti, dle vlastního přání. Karma přestává působit pouze s dosažením nejvyššího stavu mysli, který přesahuje dobro i zlo. Naplněním tohoto ideálu končí veškerý zápas, neboť cokoli takto osvobo-

KOLO ŽIVOTA

13

zený nadále koná, koná bez připoutanosti. Neustále se otáčející Kolo života čerpá svůj hybný moment z karmické energie, a je-li tato energie sama vyčerpána, přivádí se obrovské Kolo života ke klidu, člověk dospívá k průsečíku času a bezčasovosti, k bodu, kde je neustálá aktivita, a v jádru přece nehybnost. Karma skýtá klíč k životním procesům; a vědomí člověka cestuje z jedné úrovně do druhé, až se stane skutečně probuzeným bytím, Buddhou (osvíceným člověkem, prorokem Svatého Světla). Pro Buddhu byl vesmír daleko od pouhého mechanismu, nýbrž Dharma-Kájou, tělem pulzujícím Dharmou neboli životním principem sloužícím zároveň jako hlavní opora vesmíru. Krátce, zákon Karmy je přírodním neústupným a neúprosným zákonem, z něhož není úniku, a z něhož není výjimky. Jak zaseješ, tak sklidíš, je stará samozřejmá pravda a všeobecné pravidlo pozemského života. Dosahuje také do některých vyšších fyzicko-duchovních oblastí, podle řádu jejich hustoty a vlastností. Karma je nejvyšším principem nadřazeným bohům i lidem, neboť i tvůrce dříve či později schází pod její vládu. Bozi a bohyně v rozličných přírodních Říších setrvávají ve své službě v příslušných nebeských sférách po mnohem delší dobu, než je tomu u lidských bytostí, nakonec se však stejně musejí reinkarnovat v těle, než se mohou ucházet o konečné osvobození z karmického kruhu zrození. Všechno konání, činy a skutky představují životně důležitý prostředek v Božském záměru k udržení celého vesmíru v dokonale fungujícím pořádku. Nikdo nedokáže zůstat beze vší činnosti (mentální či fyzické aktivity) ani na jediný moment. Vždy na něco myslíme, konáme jedno či druhé. Od přirozenosti nemůže být nikdo mentálně prázdný či bez aktivity, aniž se dá zastavit automatická činnost smyslů: oči nemohou než vidět a uši než slyšet; a nejhorší je, že nikdo,

KOLO ŽIVOTA

14

jako Penelopa, nedokáže vzít zpět, co se již stalo. Lítost, ač sama o sobě dobrá, nedokáže napravit minulost. Cokoli kdo mluví, myslí či koná, dobrého nebo špatného, zanechává na mysli hluboký dojem. Tyto nashromážděné dojmy pak utvářejí podobu jedince. Staneš se tím, jaké jsou tvé myšlenky. Z oplývající mysli jazyk mluví. Každá akce má svou reakci, takový je přírodní Zákon příčiny a následku. Proto musíme snášet plody svých činů, sladké nebo trpké, jaké komu náleží, ať se nám to líbí, nebo ne. Není tedy žádné pomoci? Je člověk pouhou hříčkou osudu a předurčení a jeho konání probíhá v čistě předem stanoveném smyslu? Věc má dvě stránky. Do jisté míry má člověk svobodnou vůli, kterou, chce-li, může řídit svůj kurs a utvářet svou budoucnost, a dokonce do velké míry může k vlastnímu prospěchu formovat živou přítomnost. Vyzbrojen v nitru živou duší, jež je stejné podstaty jako Stvořitel, je mocnější než karma. Onen nekonečný v něm může mu pomoci přesáhnout omezení konečného. Svoboda konání a karmické otroctví jsou pouze dvěma aspekty jedné skutečnosti v něm obsažené. Karmickému omezení podléhá pouze mechanická a hmotná část člověka, zatímco skutečný a živoucí duch, spočívá-li ve svém přirozeném Božství, zůstává nade vším a karmickou zátěží je sotva ovlivněn. Jak dosáhnout spočinutí ve vlastním opravdovém svarúpu, Átmanu? Tomu se musíme nezbytně naučit, toužíme-li po úniku z nekonečné karmické pavučiny. Potíž u většiny z nás je v tom, že neuvažujeme nad svým jednáním. Na každém kroku nerozvážně nabíráme spousty karmických částic, aniž bychom si uvědomovali, že uvnitř je síla, která všemu, co si myslíme, říkáme nebo konáme, činí součet. Thomas Carlyle, slavný myslitel, říká: "Blázne, myslíš, že když si Boswell* neznamená tvoji řeč, tedy že zanikne a je pohřbena? Nic nezanikne, zaniknout nic nemůže. Nejplanější

KOLO ŽIVOTA

15

slovo, které řekneš, jako setbu vrháš v čas, jež po celou věčnost plodů přináší." Podobně k nám promlouvá Aischylos, otec řeckého dramatu v předkřesťanské éře:

Hluboko pod klenbou nebe ovládá Smrt lidí cest, v přísnosti a vládou mocnou; A není nikdo, kdo by sveď, jakou silou nebo činem, Smrti ujít pozornému oku; paměti jejího srdce neujdeš. Z EUMENID

*

proslulý anglický životopisec, pozn. překl.

KOLO ŽIVOTA

16

II SVĚTCI karmy rozdělují do tří odlišných kategorií: (i)

Sančit: Nashromážděné a uložené karmy jdoucí daleko zpět do inkarnací zabíhajících do neznámé minulosti.

(ii)

Pralabdha: Životní běh, osud neboli předurčení; t.j. ta část Sančitu (skladiště), jež utváří živou přítomnost člověka, z níž nemůže nikdo uniknout, i kdyby si to sebevíc přál a snažil se.

(iii)

Krijamán: Karmy, které člověk může po čas své současné pozemské existence svobodně konat jako nezávislý činitel, a tak rozhodovat o své budoucnosti.

(i) Sančit (uskladněné činy): Dobré či špatné skutky na osobním kontě člověka, jak si je vysloužil ve všech minulých existencích za vývoje stvoření, počínaje dnem, kdy se na zemi poprvé objevil život. Člověku o nich není nic známo, ani o jejich rozsahu, ani o velkém skrytém potenciálu. Když Pán Kršna propůjčil králi Dhritaráštrovi, slepému otci kšatrijských princů, Kuruovců mytického věku, svou jógickou sílu, byl schopen vystopovat příčinu své slepoty v činu, jenž vykonal v neznámé minulosti vinoucí se zpět přes 100 inkarnací či vtělení. V kapitole 20:5 knihy Exodus Mojžíš při udělování Desatera Božích přikázání hovoří o Bohu tak, jak je mu přikazováno: "Já, Pán, Bůh tvůj, jsem žárlivý Bůh; stíhám vinu otců na dětech do třetího i čtvrtého pokolení…" Význam a podstatu tohoto tvrzení, totiž že původem jistých nemocí, které vycházejí od předků a objevují se v následnických generacích, je dědičnost, potvrzuje i dnešní lékařská věda.

KOLO ŽIVOTA

17

Moderní psychologie tak spojuje problémové chování určitých jedinců s mentálními příznačnostmi rodičů a předků. (ii) Pralabdha: To jsou právě ty části Sančit karem, které utvářejí osud neboli předurčení, a tak rozhodují o současné existenci na zemi. Člověk nad nimi nemá žádnou vládu, jejich dobré či špatné účinky musíme snášet, jak kdo dovede ať s úsměvem nebo s pláčem. Nynější život je pouze odhalením a projevením předurčených karem, jimiž jsme na příchodu do světa plně zatíženi. Je však možné, že při náležitém vedení nějakou Mistrovskou Duší člověk tak rozvine své vnitřní já, že ostré a hořké bodání karem nebude cítit, tak jako jádro zralého ořechu necítí píchnutí jehlou, když se oddělí od vnější skořápky, která se následkem toho seschne a ztvrdne a nadále slouží jako ochranný krunýř. Takovým způsobem si každý z nás, chtě nechtě, vědomě či nevědomě, kuje své vlastní řetězy, ať jsou zlaté nebo železné. Řetězy jsou stále řetězy a svému účelu, totiž udržovat člověka v neustálém zajetí, slouží oboje stejně dobře. Jako pavouk chycený ve vlastní pavučině, jako nebohý bourec uvězněný ve vlastním kokonu anebo pták ve vlastním hnízdě, zůstáváme i my upoutáni v ocelových obručích vlastní výroby, z nichž není úniku. Tak se neustále uvádí do pohybu cyklus zrození, smrti a znovuzrození. Zastavit obrovské Kolo karem je možné jen tehdy, přesáhne-li člověk tělesné vědomí a stane se Néh-Karmou, to jest nekonajícím v konání - jako nehybný bod na ose otáčení kola života; neboť se potom stává vědomým spolupracovníkem na Božském Záměru. Proto Buddha, král mezi askety, zdůrazňoval: "Buďte nežádostiví," neboť touhy jsou původní příčinou lidského utrpení. Touhy motivují činy; počínaje od jemných vibrací v podvědomí přes duševní přemítání ve vědomí přivádějí nakonec k ohromné a nekonečné žni pestrobarevných skutků nejrůznějších vzorů a odstínů

KOLO ŽIVOTA

18

povstávajících z nerovnováhy mysli. Duch sedící v kočáru těla tak ujíždí slepě a střemhlav do pole senzuálních požitků hnán pěti mocnými oři smyslů neovládanými mocí opojeným vozkou mysli, jenž v bezmocné závrati pouští otěže rozumu větru napospas. Sebekázeň tedy nabývá prvořadé důležitosti, a cudnost v myšlenkách, slovech i skutcích je člověku nezbytnou pomůckou na cestě k sebepoznání a poznání Boha, neboť etický život je vstupní branou k duchovnosti. (iii) Krijamán: To je běžný účet našich úmyslných činů a skutků v současné existenci. Tento druh karmy je zcela odlišný ode dvou ostatních. Přes omezení, která si vynucuje Pralabdha, nezměnitelný osud, je každý obdařen svobodnou vůlí, a může sít setbu dle vlastní úvahy. Vybaven rozlišovací schopností vlastní samotné své přirozenosti, může sám posoudit, co je správné a co špatné, a bylo by pak od něho troufale opovážlivé očekávat květinovou zahradu, seje-li trny a bodláčí. Na každém záleží, jak si utvoří vlastní budoucnost. Mistr mu v tom může poskytnout náležité vedení, představit mu pravé hodnoty života - života, který je více nežli toto tělesné roucho a všechno, co je s ním spojeno: smyslově řízená existence. Pod jeho vedením vyvine v sobě člověk snadné odpoutání od světa a světských věcí, a jak je magické kouzlo jednou zlomeno, klapky odpadají, a přímo do tváře pohlédne člověku ryzí skutečnost skýtající bezpečnou příležitost k záchraně. V běžném případě však některé z Krijamán karem přinášejí své plody právě v tomto životě; zatímco ostatní, nevypůsobené, se přenášejí na Všeobecný účet Sančit karem, kde se věk od věku neustále hromadí. Každému je tedy dáno, aby uvažoval dopředu a dobře vážil následky svých zamýšlených činů, než učiní nenapravitelný krok - skok do tmy, střemhlavý pád v záchvatu prudkosti, který jej bude navždy mrzet a nedá se odčinit svalováním viny na domněle nepřízni-

KOLO ŽIVOTA

19

vé vlivy hvězd. Železniční inženýr, kupříkladu, musí plánovat železnici předem, neboť jak se jednou trať položí, vlak po ní vyjede naslepo. Malá chyba v uložení trati, uvolněný šroub či špatný úhel mohou vést k neblahým následkům. I když je vše řádně provedeno, je potřeba neustálého a přísného dohledu ve dne v noci, zda se něco nevymyká kontrole či stavbu nenarušují cizí živly. Dle přírodního Zákona života je člověk (vtělená, inkarnovaná duše) uložen coby drahocenný klenot ve třech kazetách či tělech - fyzickém, astrálním neboli mentálním, a kauzálním neboli těle setby - z nichž všechny jsou více méně pozemské povahy, na různém stupni hustoty. A jsou těla nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských, a jiná pozemských. I KOR 15:40

Jsou to jakoby vnější oděvy: kabát, pod ním vesta, a dále košile. Odloží-li člověk fyzické tělo, je jeho duch stále oděn v astrálním neboli mentálním těle. Má také kauzální neboli éterické tělo setby jako tenký závoj pod astrálním rouchem. Dokud není člověk schopen odložit fyzické tělo, nemůže dosáhnout prvního nebe, vnitřního astrálního království: Toto však, bratři, pravím, že tělo a krev nezdědí Království Božího; aniž porušitelné zdědí neporušitelnost… Neboť toto porušitelné obléci se musí v neporušitelnost, a toto smrtelné v nesmrtelnost. Když toto porušitelné obleče se v neporušitelnost, a toto smrtelné v nesmrtelnost, pak naplní se slovo, jež je psáno: Smrt je pohlcena ve vítězství. Kde je, ó smrti, osten tvůj? Kde je, ó hrobe, vítězství tvé? I KOR 15:50, 53-55

KOLO ŽIVOTA

20

Zmíněné odkládání či převlékání šatu se může udít buďto při konečném rozpadu, rozkladným procesem obyčejně známým jako smrt, anebo může být způsobeno metodou dobrovolného odtažení smyslových proudů z těla, odborně známou jako "vystoupení nad tělesné vědomí" prostřednictvím obrácení se dovnitř a procesem sebeanalýzy. Evangelia se o tomto odtažení zmiňují jako o "narození se znovu" či jako o "vzkříšení". Hinduistická písma to popisují jako "dvojí zrození," dó-džanma. To je narození z ducha, narozdíl od zrození z vody, které je "ze zrna porušitelného," rozlišovaného od narození "ze zrna neporušitelného," neměnného a nepomíjejícího (z ducha). Muslimští dervišové (mystici) to nazývají smrt v životě, jako smrt před smrtí. S laskavou pomocí Mistra-Světce může se člověk naučit nejenom, jak se odtáhnout z fyzického těla, ale i ze dvou těl dalších (astrálního a kauzálního). Takový Světec, který sám vkročil za hranice onoho světa, může k témuž pomoci i ostatním. Člověk tedy musí "pro ducha tělo opustiti", usiluje-li o únik z věčného Kola života na této sluneční planetě. Při normálním přirozeném běhu věcí nemá džíva (vtělená duše, inkarnovaný duch) po fyzické smrti žádnou volbu, nežli se v náležitý čas navrátit opět na fyzickou úroveň v nějaké fyzické podobě, jejíž povaha je určena jejími celoživotními sklony a tendencemi, intenzitou jejích tužeb a dlouho živených nesplněných přání, která se uchovávají v mentálním systému a vystupují nejsilněji v čase smrti, a svou bezohlednou nadvládou stanovují neodvratně její další směr. Tak laskavý a šlechetný je Božský Otec; uděluje dětem svým, čeho si žádají. Kdo se však učí pod vedením dokonalého Mistra (SantSatguru) praktickému procesu sebeanalýzy, t.j. vystoupení z fy-

KOLO ŽIVOTA

21

zického těla na přání, a rozvine tuto schopnost pravidelným cvičením, tomu se dostane za jeho života prožitku Onoho světa (Smrt v životě). Dlouhověké nánosy sebeklamu začínají postupně opadávat s očí a svět a světské věci ztrácejí své hypnotické kouzlo. Člověk vidí věci v jejich pravé perspektivě, chápe jejich opravdovou hodnotu, a stává se tak nežádostivým a svobodným - svým vlastním pánem, osvobozenou duší (džívan mukta), a nadále pokračuje v životě, pouze aby bez připoutanosti vyplnil jemu přidělené trvání pozemské existence. To se nazývá novým zrozením (druhým příchodem duše)—životem věčným. Ale jak toho lze dosáhnout? Kristus nám říká: Kdo nebéře kříže svého na sebe a nenásleduje mne, není mne hoden. Kdo nalezne život svůj, ztratí jej; A kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. MATOUŠ 10 : 38-39

V Lukášově evangeliu stojí: A pak jim všem (Ježíš) řekl: Kdo chce jíti za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne kříž svůj a následuj mne. LUKÁŠ 9 : 23

Kdo nenese kříže svého a nejde za mnou, nemůže býti mým učedníkem. LUKÁŠ 14 : 27

Vidíme tedy, že smrt v Kristu je cestou k životu s Kristem navěky. Naučte se umírat, abyste mohli začít žít, je předslovem všech světců. Mezi muslimy je to známo jako faná-fí-šejch, t.j. sebezahlazení v Muršidovi neboli Mistrovi. Je proto nanejvýš důležité hledat nejdříve Žijícího Mistra dostatečně kompetentního k tomu, aby jednou provždy zakončil jinak nekonečný kruh karem, nalézt útočiště u Jeho Svatých Nohou a osvobodit se od zhoubného vlivu vlastních činů, jež nás neustále stíhají ve formě eumenid a pomsty osudu.

KOLO ŽIVOTA

22

O moci Džagat-guru se říká: Džagat-guru může zrušit karmy svým pohledem a slovem, v jeho přítomnosti karmy odlétají jak podzimní listí ve větru. Opět v písmu stojí: Velikou moc má anděl pomsty, a neunikne nikdo jeho zuřivosti, však v strachu ze smrti odlétá před halasnou polnicí Slova. Nyní k působení Karmického zákona. K jasnějšímu pochopení může nám napomoci následující příklad. Vezměme dva druhy vinných zrn - žluté a hnědé. Žlutá zrna nechť představují dobré činy a hnědá špatné činy. Místnost je plná až po střechu a je v ní složeno spousta zrn obou druhů. To vytváří naše skladiště Sančit karem. Mějme nyní osobu "A" (fyzické tělo plus mysl plus duše), která po dlouhou dobu během svého života chová touhu stát se králem. Tento člověk onemocní a jeho nesplněná touha stát se králem zůstane v jeho mysli jako nejvyšší. V náležitý čas je Přírodou donucen odevzdat fyzické tělo, avšak podle Zákona života po smrti je nadále oděn v astrálním (mentálním) a kauzálním (éterickém) těle. Působí nyní jako z těla vystoupený neboli odinkarnovaný duch ve svém dalším rouchu, v obsahu vlastní mysli, jak astrálním tak kauzálním. Mysl je skladištěm všech dojmů, a "A" si proto svou touhu být králem nadále pamatuje. Jako vyvtělený duch (džíva), odstrojený z fyzického těla, stojí nyní "A" před problémem. Nemůže působit jako král, dokud na sebe znovu nevezme fyzické roucho, které mu v té či oné fázi pozemské pouti být králem umožní. Poháněn spolehlivou motorickou silou za vší aktivitou, obsahem vlastní mysli, nedokáže odolat a vybírá některé z nevypůsobených karem, které budou jistě schopny přivodit takovou novou sadu okolností, která mu může jeho dlouho živenou a hluboko vtisknutou touhu napomoci vyplnit.

KOLO ŽIVOTA

23

Velká motorická síla výše zmíněná má dva aspekty: pozitivní, jakož i negativní. První vede k cestě Domů, a druhý ovládá a provází život na pozemské úrovni. Zájmem Přírody čili negativního aspektu oné Moci, která je Jedna, je pouze správa života tak, jak existuje na fyzické planetě. Jejím předním úkolem je udržovat svět v chodu plně zalidněný a člověka zabraného v rozličných životních činnostech dle zásluh získaných v každém případě, nazývaných v běžném významu slova Pralabdha, jež modeluje pozemský život každého jednotlivce s naprostou přesností a neomylnou dokonalostí. Do míry výše popsané je člověk v jakési "sklaplé pasti," a nemůže než odhalovat, co s ním přichází v zahaleném stavu. Projevuje se tak neprojevená minulost, jež leží ladem na pozadí mysli v podobě setby či prazákladu a je promítána na plátno života se svými pestrými vzory a rozmanitými barvami, přijímajíc nejrůznější podoby, jak se život vynořuje z původní čisté a ryzí věčné záře, kterou většinou ztrácíme z dohledu, jak jsme pohlcováni v "dómu z barevné mozaiky," jenž nás obklopuje a doléhá na nás postupem času ze všech stran. Matka Příroda se nyní ujímá svého schovance a zaplavuje jej hojností svých darů natolik, že si jen nevědomě plnými ústy dosyta užívá toho, po čem toužil v minulosti. Oslněn leskem jejích darů zapomíná na Velkého Dobrodince, Dárce Darů, a je bezvýchodně zachycen v sítích smrti. To je však jen jedna část života, již "A" prochází jako předurčenou hru. Vedle toho je ještě jiný velice důležitý protipól vyznačující se svobodou konání a nezávislostí vlastní vůle, která je každému dána. A v tom právě spočívá spása, tady a teď: v pravém pochopení vyšších životních hodnot a v nejlepším využití příležitostí, jichž se nám dostává. Člověk tak není paradoxně jenom výtvorem osudu (minulosti), ale i tvůrcem osudu (budoucnosti). Co si přinášíme, se musí

KOLO ŽIVOTA

24

udít; a co činíme nyní, ohlašuje věci příští. Moudrost tedy spočívá v pravé volbě. Mysl je individuální bytost, a při správném pracovním využití může být jako poslušný sluha dobrým pomocníkem. Je-li jí však dovoleno přemoci životodárného ducha, ukazuje se jako zrádný parazit, jenž vysává mízu života a stravuje hostitelskou rostlinu, na níž vzrůstá a z níž čerpá své samotné bytí a existenci. S veškerou pozorností se tedy musíme věnovat náležité setbě a jejímu vzdělávání, zatímco hrajeme svou předurčenou roli v lidském dramatu na jevišti života, ve světle věčné záře, která osvětluje každý kout, ať je nám to známo či nikoli. Nejvyšší Vůle je již vtištěna ve vzor našeho bytí, vždyť bez ní nemůže být existence; a poznáním této Vůle a konáním v souladu s Ní dá se uniknout z Kola života. Guru Nának o tom v Džapdží hovoří takto: Jak může člověk poznat Pravdu a proniknout oblakem klamu? Je jedna Cesta, ó Nánaku, učinit Jeho Vůli svou vlastní, Jeho Vůli, jež je již vtištěna v naši existenci. Zde vidíme, že karmy a touhy jsou zodpovědné za věčný cyklus zrození a znovuzrození. Jak tedy můžeme tento neustálý cyklus ukončit? Jsou jenom dvě cesty, jak vyprázdnit či zakončit nesmírné a bezbřehé skladiště karem - tu neprostupnou žulovou zeď mezi člověkem a Vznešeným, onen zaslepující tlustý závoj nevědomé mysli, jenž neustále zastírá oči. Dva způsoby, jak řešit tento zapeklitý a vzdorující problém, jsou: (a) Ponechat vyprázdnění skladiště v průběhu na Přírodě, bylo-li by to kdy vůbec možné.

doby

(b) Získat od nějaké Mistrovské duše praktické poznání a zážitek Vědy života - na pozemské i vyšších úrovních, a hned teď zapracovat na přestupu z jedné do druhé, dokud je ještě čas a příležitost.

KOLO ŽIVOTA

25

První cesta není jenom nekonečně dlouhá, ale i nanejvýš nepřímá a nepřehledná, vratká na každém kroku a plná léček a nebezpečí. Dojít k cíli potrvá myriády věků, pokud se nám to vůbec podaří. Navíc, Příroda sama nám stěží pomůže vymotat se z neúprosného Karmického řádu, neboť to pro ni a její rod znamená sebezáhubu. Lidské zrození je skutečně vzácnou výsadou, a této výsady se nám dostává po završení cesty skrze dlouhý evoluční proces ve stvoření procházející skrze nesčetné podoby či vtělení, jež na sebe Životní princip bere na fyzické úrovni. Jakmile džíva neboli vtělený duch tuto zlatou příležitost jednou ztratí, musí pokračovat na Kole života podle obvykle převládajících trendů za svého světského pobytu, a zvláště těch, jež se s mocnou působivostí samy prosazují v čase jejího odchodu ze světa, jak zní zákon: "Kde je mysl, tam duch nezadržitelně spěje." Je-li tomu tak, je pro průměrného vtěleného ducha téměř nemožné dostat se bez pomoci a vedení nad smyslovou úroveň a udržet mysl v klidu a sebranou jen pomocí vlastního, ať již jakkoli gigantického úsilí. Pouze Boho-člověk či Moc Mistra dokáže ve svém slitování džívě pomoci znovunabýt ztraceného království - říše duchovnosti - z níž byl jeden každý vypovězen pro svou neposlušnost vůči Božím přikázáním. Tato cesta je tedy plná nevýslovných nebezpečí ukrytých na každém kroku, ba v samotném jádru samotného člověka; a proto se nikdo rozumný nebude nikdy pokoušet vydávat touto osamělou a únavnou stezkou, jež nezřídka zavádí do slepé uličky. Přistoupí-li kdo na druhý způsob, hledá kompetentního Duchovního Mistra, který třímá autoritu nade všemi podřízenými silami na této i na vyšších úrovních existence. Mistr dokáže vyrovnat karmické účty zbankrotovaného ducha. Ve chvíli, kdy nás přijímá za své, přebírá do vlastních Rukou proces likvidace nekonečného systému karem, které se před

KOLO ŽIVOTA

26

námi vynořují z neznámé minulosti. Velí STOP bezhlavému a nerozvážnému jednání, jemuž se člověk oddává. "Potud, a ne více" je Jeho přikázání, načež uvede hledajícího na hlavní třídu k Bohu vedoucí. Mistr obyčejně nezasahuje do Pralabdhy čili osudu, neboť ten je třeba nezbytně co nejúplněji naplnit k završení přiděleného času života a ke sklizni vlastní úrody; zatímco Sančit - nedozírné to skladiště karem - Mistr, jako vědomý spolupracovník na Božském záměru, sežehne spojením ducha s jiskrou Nám. Spojení s Nám neboli se Svatým Slovem obrací skladiště Sančit karem i nevypůsobených Krijamán karem do té doby učiněných ihned na popel, tak jako jediná jiskra dokáže obrátit na popel celý les či hranici dříví. Guru Nának k nám krásně promlouvá v Paurí XX své Džapdží, ranní modlitbě sikhů: Když se ruce, nohy a tělo zamažou, umyjí se vodou; Když se šaty znečistí a zašpiní, vyčistí se mýdlem; Když je mysl poskvrněna hříchem, očistit se může jen spojením se Slovem. Lidé se nestávají světci a hříšníky jen pouhými slovy, však skutky s sebou nosí, kamkoli se obrací. Jak člověk zaseje, tak také sklidí; Ó Nánaku, lidé přicházejí a odcházejí v kole zrození a smrti, jak stanoveno Jeho Vůlí. Je nyní jasné, že mysl je oním hlavním magnetem, který přitahuje karmy se všemi jejich průvodními jevy. Mysl svírá člověka pevně ve své moci. Jako svůj vlastní prostředek využívá naši surat (pozornost, vnější projev vnitřní duše), která je nejdrahocennějším z darů, jež člověk dostal do vínku, s ničím neporovnatelným klenotem nedozírné hodnoty.

KOLO ŽIVOTA

27

Mistři-světci přicházejí do světa s Božským určením a Posláním. Jsou shora pověřeni k osvobození člověka z karmického otroctví. Má-li kdo to štěstí, že potká takového Svatého Člověka a podřídí se Jeho Vůli, převezme On starost o jeho ducha. Prvním a nejpřednějším úkolem Mistra je zlomit magické kouzlo karmických spárů, jež člověka drží ve smrtelném sevření. Jeho radou každému je žít spořádaným a vysoce ukázněným etickým životem, kterým je se možno vyvarovat dalších špatných vlivů či karmických dojmů. Říká nám, že všechny štědré dary Přírody včetně smyslových objektů jsou pouze k zákonnému a čestnému užívání, nikoli pro požitky a záliby. Všechny naše potíže vyvstávají z toho, že se hltavě a nadmíru oddáváme smyslovým požitkům s tím výsledkem, že namísto abychom si my užívali smyslových požitků, užívají si smyslové požitky do sytosti nás a zanechávají nás jako naprostou trosku, fyzicky i mentálně. Zapomínáme, že opravdové štěstí je stavem mysli a vyvěrá zevnitř, když vědomě probudíme životní Proud (Svaté Slovo) ležící doposud ladem a živíme vnitřní já životním Principem přítomným ve všem, viditelném i neviditelném, jedinou hnací silou tvořící a udržující celý vesmír. Minulost, současnost i budoucnost spočívá pevně v moci Boho-člověka, který jako soucitný otec vede své děti Stezkou spravedlnosti, jež přivádí postupně k sebepoznání a poznání Boha a dosahuje nakonec triumfu Božství. Tak jako dítě neví, co pro ně otec kolikrát zařizuje, ani nováček na Cestě neví, co pro něho činí jeho Nebeský Otec. Kdo se vydá v Jeho šlépějích, je postupně uváděn v ezoterická tajemství, jež se mu sama odhalují na každém kroku. Ubohá duše v tomto, těle, co ty víš? Jsi příliš omezená; neschopná pojmout i sama sebe. J. DONNE

KOLO ŽIVOTA

28

III ZPŮSOB, jakým se Mistr pouští do složitého a zapeklitého problému karem, se dá v jednoduchosti vyjádřit takto: Sančit neboli Karma setby: To jsou skryté karmy uložené ve skladišti na našem účtě od nekonečných věků, co jenom svět začal. Nikdo z nich nemůže uniknout, dokud se nevypůsobí (aniž bychom k nim již cokoli dalšího přidávali, což je v jádru věci samozřejmě nemožné) v nespočetně životech, které jsou před námi. Proto není možné tento ohromný zůstatek na vlastním účtě vyčerpat. Není tedy žádná možnost, jak překlenout velkou propast prostírající se mezi vědomím a podvědomím, a dále onen hluboký záliv oddělující podvědomí od nevědomí? Každá chyba se dá napravit, ať je to chyba duchovní nebo světská. Pražíme-li rostlinná semena na pánvi, až pukají, ztrácejí svou schopnost růstu a plodivou sílu, t.j. schopnost klíčit a plodit. Přesně stejným způsobem je možno Sančit karmy sežehnout a spálit na ohni Nám (Slova), a pro budoucnost je tak zbavit škodlivosti, neboť se potom člověk stává vědomým spolupracovníkem na Božském Záměru a ztrácí veškeré spojení s neznámou minulostí. Pralabdha karmy: Ty utvářejí současný osud a představují tak prodejní sklad člověka, neboli jeho předurčení, jak jsou nazývány. Jejich plody musíme snášet, ať jsou jakékoli chuti, neboť nelze se vyhnout sběru již zaseté sklizně. Mistr je proto ponechává člověku nedotčené, aby je snášel s laskavou mírností a byly zakončeny v jeho současném životě. Kdyby tyto karmy byly vymazány anebo by do nich bylo jakkoli zasahováno, zaniklo by tělo samotné. V zápase s nimi však není žák ponechán osamocen. Jakmile Mistr iniciuje, přebírá

KOLO ŽIVOTA

29

Mistrova moc nad žákem dohled. Na každém kroku je mu poskytována opravdová pomoc. S postupně se rozvíjejícím duchovním cvičením se iniciovaný učí procesu sebeanalýzy a odtažení, a je posilován na duchu natolik, že jinak bolestný účinek těchto karem pouze zavane kolem jako něžný vánek, který nedokáže ublížit. I ve vážných a nevyléčitelných případech uvádí Mistrova Moc v činnost své Zákony soucitu a milosrdenství. Všechny nesnáze oddaných žáků jsou do velké míry zmírňovány a změkčovány. Někdy je intenzita tělesných a mentálních potíží poněkud zvýšena pro zkrácení doby daného utrpení, zatímco jindy je intenzita velice snížena a trvání prodlouženo, co je v každém případě vhodnější. To ale není vše. Utrpení, potíže a nemoci fyzického těla vzcházejí ze smyslových požitků. Tělesné potíže musejí se samozřejmě vytrpět na fyzickém těle. Mistr, jako zosobněné Slovo či polarizovaný Bůh, ví o žácích všechno, ať jsou kdekoli, daleko vzdáleni či blízko nadosah. Ze Zákona soucitu může dokonce převzít břemeno karem svých oddaných žáků na svá vlastní ramena a vytrpět je sám, neboť přírodní Zákon musí být v jedné či druhé podobě vyrovnán. To se stává ve velice zřídkavých případech, dle Mistrova uvážení. Kromě toho by nikdo z žáků nechtěl uplatňovat takové způsoby, kdy by měl Svatý Mistr trpět za jeho chyby. Naopak, žák se musí učit prosit Mistra v upřímnosti, a je-li tomu tak, zajisté přijde všechna možná pomoc, aby žáka osvobodila anebo zmírnila situaci a minimalizovala výsledné utrpení; je totiž duše sama posilována potravou Chleba Života a přijímáním Vody Života. Jsou však věci, nad kterými člověk nemá žádnou významnější vládu: (i) životní zdary a nezdary se svými příjemnostmi a nepříjemnostmi, jak fyzickými tak mentálními; (ii) hojnost, bohatství a moc, či nedostatek, chudoba a ponížení; (iii) jméno a proslulost, či nechvalná pověst a naprosté zapomenutí.

KOLO ŽIVOTA

30

To všechno jsou obvyklí společníci života na zemi a přicházejí a odcházejí podle předurčení. Všechny naše snahy se zaměřují k dosažení jedné či více z příjemností života a dbáme se vyhýbat hořkému. Neuvědomujeme si však, že život sám je tak pomíjivý jako ranní mlha, stín bez podstaty, pouhá fata morgána a bludička neustále se mihotající a vábící neopatrného poutníka na rozpáleném písku pouště času. Mistři-Světci džívu slovem i praxí přesvědčují o klamné podstatě světa a všeho světského, a zjevují v ní trvalý pramen života, jehož nalezení prosytí člověka až do morku kostí a do základu jeho bytí a zcela ho tak uspokojí, že dokáže dát sbohem i životu samotnému. Krijamán karmy: To jsou karmy, které denně konáme během našeho současného pobytu na zemi. V tomto ohledu je každý žák nabádán, aby žil nadále přísně cudným a čistým životem v myšlenkách, slovech i skutcích a vystříhal se všeho, co je zlého, neboť každému přestupku a nedbalosti je zajisté ihned za patami soužení, a cenou hříchu není nic menšího nežli smrt, smrt v samotném jádru života. Zde vyvstává otázka, jak Mistři-Světci přebírají za zvláštních či neobvyklých okolností něco z břemene karem džív a dokáží je zbavit jinak bolestných účinků. Jak bylo již výše řečeno, karmy spojené s fyzickým tělem musejí být vytrpěny na fyzickém těle. Bůh oděl se v bídné tělo člověka, aby dost slabý na to byl, trpět běd a hoře. J. DONNE

V historii je zachycena událost, která se stala v životě prvního mughalského krále Indie, Bábura. Jeho syn Humájún vážně onemocněl a všichni se obávali o jeho život. Král se v tichém soucitu modlil k Bohu, aby mu bylo dovoleno převzít

KOLO ŽIVOTA

31

synovu nemoc, a kupodivu, právě od toho okamžiku nastal naprostý obrat; princ se začal postupně uzdravovat, zatímco král chřadl a zemřel. To je jeden z příkladů zástupného utrpení na lidské úrovni. Mistr je Pánem slitování. V Jeho království, které je bez hranic, nevedou se účty skutků. Ze svého Božského příbytku uděluje každému spojení s vnitřními záchrannými lany života, jež slouží jako nouzová kotva a poslední útočiště v čase soužení. Loď může být zmítána na rozbouřených vodách života, avšak zakotvena k pevné bóji na hladině udržuje přece rovnováhu, bouřícím větrům a vodám navzdory. Člověk je neodolatelnou silou nucen vystupovat na jeviště světa se zaslepeným zrakem ke sklizni plodů své Pralabdh karmy, o níž naprosto nic neví. Není si vědom dokonce ani působení na fyzické úrovni, nemluvě o vyšších oblastech. Se všemi svými vyznáními a zapřísaháním slouží Bohu jenom ústy, nemaje přístup k vnitřním Božským spojovacím článkům, spásnému Božímu Světlu a Hlasu. Nezná ani podstatu svého skutečného Já a tráví všechen čas ve smyslových požitcích. Považuje se toliko za dílo náhody, a na náhodu žije, pouhá loutka na jevišti života. Světec na druhé straně přichází s Pověřením a určením. Je Božím vyvolencem, Jeho Mesiášem a Jeho Prorokem. Působí v Jeho jménu a mocí Jeho Slova. Kromě Vůle Boží nemá žádnou vlastní nezávislou vůli, a jako vědomý spolupracovník na Božském Záměru vidí skrytou ruku Boží ve všech aspektech života. Zatímco žije v čase, náleží skutečně Bezčasovosti. Je Mistrem života a smrti, ale je naplněn láskou a soucitem k trpícímu lidstvu. Jeho Posláním je spojovat s Bohem takové lidské duše, které touží po opětovném shledání a jejich snaha je opravdová.

KOLO ŽIVOTA

32

Sféra Jeho působení je zcela odlišná a nezávislá na Avatárech neboli inkarnacích, kteří působí pouze na lidské úrovni. Jejich úkolem je udržovat svět v náležité podobě a pořádku. Pán Kršna prohlašoval jednoznačnými slovy, že do světa přichází, kdykoli nastává nerovnováha mezi silami dobra a zla, aby ztracenou rovnováhu obnovil, pomáhal spravedlivým a pokutoval nespravedlivé. Podobně čteme o Pánu Rámovi v Rámčaritramánasu. Reinkarnoval se, když zlo ve světě bylo na vzestupu. Avatárové přicházejí obnovit spravedlnost. Nemohou však otevřít dokořán brány vězení světa a vyzvednout z něho džívy na duchovní úrovně. Tato práce je čistě doménou Světců, kteří působí vědomě jako spolupracovníci Boží Moci na Božském Záměru, a učí oddanosti pouze k Božství samotnému; neboť jenom tak nadchází konec karmickým účinkům. Jeden muslimský duchovní říká: Nakonec se ukázalo, že v království Dervišů postrádají karmy ceny. Opět se říká: Mistr-Světec vyhání v přítomnosti lva.

karmy,

jež

prchají

jak

šakalové

Nikdo nemůže uniknout plodům vlastních činů, ani duchové a přízraky, ani obři, démoni, kinarové, jakšové, gandharvové, dévy a bohové. Ti se světelnými, astrálními a nebeskými těly prožívají plody svých činů na úrovni Brahmándu, třetí velké oblasti nade dvěma prvními, zvanými Pinda a Anda. I oni se v očekávání ucházejí o lidské zrození, aby mohli vyváznout ze spárů karmického působení, neboť pouze v lidském zrození naskýtá se možnost setkání s nějakým Boho-člověkem, který jim může vyjevit tajemství Božské Cesty - Zvukový proud neboli Svaté Slovo.

KOLO ŽIVOTA

33

Porozumět do nějaké míry systému ohromné Boží výkonné moci vyžadovalo by si mnoho let trpělivé meditace, a v této fázi se dá dotazujícímu se uchazeči říci velice málo. Podobně je obtížné pochopit pravého duchovního Mistra. Při tom všem však Sant v životě na zemi sehrává obvykle běžnou roli člověka a vždy o sobě hovoří jako o otroku, nevolníku a sluhovi sloužícím Bohu a Jeho lidu. Při přebírání zátěže karem oddaných duší na svá ramena Mistr-Světec nepřehlíží a neobchází "Nejvyšší zákon". Jeho postavení se dá přirovnat ke králi v přestrojení, jenž se ke zlepšení podmínek svých poddaných a v snaze pochopit jejich potíže dobrovolně vmísí v jejich řady a občas s nimi sdílí i jejich radost a zármutek. Pokud se fyzického těla týče, požívá Mistr-Světec zvláštního Božského Dovolení. Může umenšit krátce řečeno - smrt na gilotině v píchnutí jehlou. Čas od času dovoluje svému tělu vytrpět v nějaké menší míře to, co by obyčejnému člověku mohlo být velkými mukami. Tímto způsobem člověku ukazuje, že všechna těla trpí, neboť takový je přírodní Zákon pro všechna vtělená stvoření. "Fyzický život je jedna bída," prohlašoval Sákja Muni, Pán Buddha. Sant Kabír také prohlašoval, že neviděl jedinou lidskou bytost, která by byla šťastná, neboť koho kdy jen potkal, měl vždy vlatní bol. Guru Nának plasticky vykresluje obraz světa jako plný soužení a trpícího lidstva, kromě několika málo jednotlivců, kteří našli útočiště v Nám. Tato smutná zkušenost, s níž se setkáváme všude kolem, nás přivádí k tomu, že bereme Bohočlověka za obyčejnou bytost, jako jsme my. Při podstupování tělesné "bolesti", hraje podle všech příznaků úlohu člověka, vnitřně je však vždy od fyzického těla oddělen. Neustálé spojení s božstvím v Něm Mu umožňuje překonat to, co by jinak mohlo být pro žáka nesnesitelnou ranou.

KOLO ŽIVOTA

34

Každý, kdo byl uveden na tuto cestu a zabývá se prakticky procesem obrácení se dovnitř, dokáže odtáhnout smyslové proudy z těla jejich soustředěním v centru zezadu očí. Mohou být rozdíly v době, které je jednotlivým lidem k dosažení tohoto potřeba, výsledky však jistě následují a jsou skutečně zakaždé ověřitelné. Oddaní žáci na cestě se i na operačním stole dobrovolně obejdou bez pacientům obvykle podávaných anestetik. Odtáhnou své vědomí z těla a necítí účinek chirurgova nože či lancety. O Bháí Maní Singhovi, který byl odsouzen k smrti postupným odsekáním všech kloubů, se říká, že se nejenom podroboval tomuto procesu s úsměvem, nýbrž že dokonce namítal popravčímu, aby se držel litery příkazu, když ten se snažil zbavit své hanebné práce a chtěl proces ukrátit na rozsekání těla na kusy, namísto, jak bylo nařízeno, kloub po kloubu. Satsangí, kteří sledují věci s otevřenýma očima, procházejí velice často kolem více takových případů. Duše, které mají přístup dovnitř, zůstávají pohlceny ve velkém vnitřním Já a nestavějí své schopnosti na odiv. To je pravidlem z toho prostého důvodu, že takové činy jsou zamýšleny, aby byly pokládány za zázraky, a proto je třeba se jim pečlivě vyhýbat. Světci nepředvádějí zázraky, a ani žádnému ze svých žáků nedovolují zabývat se takovými prázdnými a chvástavými cetkami. Jsou-li Světci zdánlivě nemocní, je možno je většinou vidět požívat dávky léků, jak mohou být předepisovány lékaři, ve skutečnosti však takové léčení nepotřebují. Činí tak pouze pro zachování světského běhu věcí. Slouží tak člověku za příklad, že je třeba pokračovat moudře v denních povinnostech, a kdykoli je toho potřebí, uchýlit se k řádné léčbě. Od žáků se samozřejmě očekává, že budou užívat léčiva, která neobsahují výrobky a látky ze zvířecích zdrojů. Avšak někteří žáci, kteří mají neotřesitelnou víru v blahodárnou moc Mistra-

KOLO ŽIVOTA

35

léčitele uvnitř, se těmto takzvaným léčebným prostředkům obvykle vyhýbají, a dovolují přírodě zapracovat na jejích vlastních, neboť vnitřní léčivá moc je nedílnou součástí lidského systému. Přicházející tělesné poruchy bychom měli přijímat a snášet s dobrou myslí, neboť jsou to většinou výsledky našich vlastních stravovacích omylů, a dají se napravit zavedením náležitých hygienických opatření a výběrem potravin. Hippokrates, otec lékařského systému, zdůrazňoval, že jídlo bychom měli přijímat jako lék. I vážná nemoc přicházející jako výsledek karmických reakcí musí být snášena trpělivě a bez reptání či zahořklosti, neboť všechny karmické dluhy se musejí splatit a jejich účty je třeba vyrovnat tady a teď, a čím rychleji, tím lépe, než odkládat jakékoli nesplacené pohledávky ke splácení napotom. Říká se, že když byl v době Hazrata Mijana Míra, velkého muslimského mystika a zbožného člověka, jeden z jeho žáků, Abdulláh, zmožen nemocí, odtáhl smyslové proudy do ohniska očí a uzavřel se bezpečně v citadele míru. Když ho jeho Mistr Mijan Mír navštívil, stáhl ho zpět do tělesného vědomí a nařídil mu splácet, kolik bylo dlužno, neboť takovou taktikou nemohl donekonečna unikat odplatě. Narozdíl od většiny z nás Mistři-Světci nevěnují příliš času svým tělesným starostem a potřebám. Fyzické roucho považují za pouhou onuci, již musí jednoho dne odložit. Pouštějí se do těžké fyzické i duševní práce, nežádají přestávek ni odpočinku, a nespí nepřetržitě po mnoho nocí. Takové obdivuhodné výkony jsou moderní vědě hádankou, ačkoli u Světců je to běžná praxe, neboť jsou obeznámeni s vyššími přírodními zákony, o kterých my naprosto nic nevíme. Karmické skutky spadají buďto do kategorie karem jednotlivých, anebo karem skupinových, které jsou uskutečňovány společností či národem jako celkem a nazývají se Dharma. Jako

KOLO ŽIVOTA

36

snáší plody svých vlastních karem (činů) jednotlivec, je tomu tak i u společnosti, která musí snášet plody své všeobecně prosazované politiky, jejímž výkonem jsou páchány křivdy i na nevinných osobách, které tak musejí trpět pro nesprávně pojatou dharmu společnosti, k níž náleží. Když do Indie vtrhl Nádir Šáh z Persie a nařídil všeobecný masakr Dillí, bylo mezi lidem naprosté zděšení a věřilo se, že sociální bezpráví národa na sebe vzalo podobu Nádira. Přesná odplata za spáchané hříchy je samotnou podstatou zákona přírody a stíhá nás v podobě té či oné, nazývejte ji jak chcete: eumenidy, lítice, či jakkoli jinak.

KOLO ŽIVOTA

37

IV V TEXTECH písem nacházíme příhodný příběh o Rádžovi Paríkšatovi, který se doslechl, že kdokoli poslouchá Bhagavat recitovaný panditou, stává se džívan muktou - člověkem osvobozeným ode všeho otroctví. Jednoho dne povolal svého dvorního kněze a požádalo jej, aby mu povyšující text Bhagavatu přednesl, aby mohl unikmout z otroctví mysli a hmoty. Přitom nařídil, že jestliže recitace neprokáže pravdu svatých učení, půjde kněz na šibenici. Ten kněz nebyl o nic lepší než kdokoli z nás. V hrůzné předtuše viděl již smrt hledící mu upřeně do tváře, neboť zcela jasně věděl, že králi k dosažení Spásy pomoci nemůže. Domů přicházel se svěšenou hlavou a velice se rmoutil svým nadcházejícím osudem. V předvečer dne určeného k přednesu Bhagavatu byl kněz již polomrtvý strachy. Měl však naštěstí bystrou dceru, které na její naléhání odhalil příčinu svého bídného stavu. Dcera jej utěšila a ujišťovala, že jej od šibenice zachrání, pokud jí zítra dovolí jít do královy přítomnosti s ním. Příštího dne vstoupila na královský dvůr se svým otcem. Optala se krále, zda chce svobodu z otroctví světa, na což král přisvědčil. Řekla dále, že mu může v jeho hluboké touze pomoci, bude-li se řídit jejími radami a dovolí jí činit, co bude chtít. Vzala pak krále a svého otce do lesa a dvěma silnými provazy přivázala každého z nich pevně ke stromu. Požádala pak krále, aby rozvázal a osvobodil kněze. Král vyjadřoval svou bezmocnost k takovému činu, neboť byl sám svázán. Nato mu dívka vysvětlila, že ten, kdo je sám v otroctví Máji (iluze), nemůže ze stejného otroctví vytrhnout jiného. Přednes Bhagavatu by zajisté dokázal zlomit magický krunýř klamu, kdyby byl prováděn člověkem osvobozeným, kdo sám pro sebe již klamem pronikl, avšak

KOLO ŽIVOTA

38

že král nemá očekávat Spásu od svého královského kněze, který je stejně tak v poutech jako on sám. Pouze ten, kdo není v síti karem, neboli Néh-Karmou, je kompetentní pozvedávat k sobě i ostatní a vymanit je ze smrtelného karmického kruhu. To také svým způsobem objasňuje, že pouhé studium písem v udělení Mókši či spásy mnoho nepomáhá. To je čistě praktické téma, které je možno se správně naučit a dovést k dokonalosti pod schopným vedením nějakého Znalce v oboru. Muršid-i-Kámal neboli Dokonalý Mistr musí dát předně dohromady rozbitou tabulku mysli, rozervanou nesčíslnými touhami a aspiracemi, a sestavit ji v dokonalý celek, a potom ji čistit a leštit, aby dokázala odrážet světlo a slávu Boží, což by jakkoliv velké studium knih nevykonalo. Opravdový význam písem nemůžeme samozřejmě poznat a pochopit, dokud nám není vysvětlen nějakým duchovním Mistrem, který v laboratoři vlastní mysli sám zažil, co písma říkají. Tak může z vlastní osobní zkušenosti učit a vést žáka v tomto vysoce ezoterickém učení obsaženém v lakonických aforismech, které zcela unikají rozumu s jeho omezenou sférou působnosti a nástroji učení. Proto se říká: "Bůh přichází na dosah ve společnosti Sádhu" (rozvinuté duše). Osvobodit druhého může ten, kdo je sám osvobozenou duší, a nikdo jiný. V této souvislosti se říká: Studium véd, purán a etymologie nevede k ničemu, bez cvičení svatého Slova zůstává vždy člověk v naprosté temnotě. Praktický uskutečněný člověk je zároveň všemi písmy dohromady, a nadto ještě mnohem více nežli písma, která obsahují nanejvýš teoretickou stránku věci ve vytříbeném stylu, nejsou však schopna vysvětlit teorii samotnou slovem úst a nedokáží udělit její vlastní zážitek, jako to činí Mistr.

KOLO ŽIVOTA

39

Každý se dnes snaží svalovat vinu za své chyby na "časy," a tento nářek je největším nářkem všech dob. Dnešní doba nebo doba budoucí není naše více nežli doba minulá. Tento svět je ohromné magnetické pole, a čím více se z něho snažíme uniknout, tím více nás zamotává do svých sítí. Člověk tancuje v síti světa a myslí si, že jej nikdo nevidí. Moudřejší síť vnímají, nevědí však přesto, kam se uchýlit. Tak potichu a bezpřestání otáčí se ohromné kolo karmického mlýnu, obrovské Kolo života, a drtí všechny bez rozdílu pomalu ale neomylně na kusy. Mlýn přírody mele všechny pomalu, ale jistě. Někteří mají neodolatelný pocit: "Vypadá to, jako by Příroda stvořila člověka, a pak rozbila formu." Nikdo se však nesnaží proniknout skrze proč a nač věcí, událostí a dějů, neboť my ve svém sebeuspokojení bereme vše tak, jak to s proudem času přichází. Nesnažíme se do věcí hluboce zahloubat a vystopovat články řetězu vedoucí postupně až k tomu, co vidíme a zažíváme. Každý ve svém jednání s druhými zapomíná, že za všechno v tomto světě musí zaplatit. Ani takové dary Přírody, jako prostor, světlo, vzduch, atd., nejsou do nějaké značnější míry pro všechny zdarma. Každý se považuje za jediného správce bezplatných darů Božích. Snaží se o co největší velkodušnost, narazí však na pár falešných mincí (lidí) a je zatažen do působení zákona "Má dáti - dal." Až po dlouhém zápase zjišťuje, že váhy nečiní rozdílu mezi zlatem a olovem, ale zajímá je pouze mrtvá váha. Každý ví, že se mlha nedá rozehnat vějířem, a přece se o to každý snaží, čímž zmatek jenom více zamotává. Člověk spoutaný od hlavy až k patě v nekonečných řetězech příčiny a následku nemůže osvobodit druhé. Jestliže všichni ve světě tvrdě spí, kdo má budit, a koho? Pouze osvobozený člověk může osvobodit ostatní, jestliže si to přeje, neboť hřích spočívá v samotné podstatě zákona Přírody a dříve či později každého konajícího v té či oné podobě navštíví.

KOLO ŽIVOTA

40

Ptáci zavíraní do klecí, zvířata držená na obojku, v řetězech a uvězněná - mylně se člověk domnívá, že ta ubohá němá stvoření nemají místa dovolání, kde mohou předložit svou stížnost. Myslíme si, že máme právo s nimi zacházet, jak se nám líbí. Neštítíme se zabíjet a ani v nejmenším nedbáme obecné Pravdy: 'Jak zaseješ, tak sklidíš.' Neznalost zákona neomlouvá. Každá křivda bude pomstěna. Kdo zabíjí, bude zabit. Kdo s mečem zachází, mečem i schází. Musíme platit 'oko za oko, a zub za zub,' což je stejně platné dnes, jako tomu bylo za časů Mojžíšových. Zvesela jistě vedou se hody, než přijde strašné zúčtování. Můžeme před zákony Přírody zavírat oči, můžeme skládat důvěru v působnost kněžských intrik, nikdy z toho však nebude nic dobrého. Za vraždu, zneužívání, a tomu podobně platí se velice těžká náhrada. Ti, kdo žijí a tyjí z krve druhých, nemohou mít čisté srdce, natož přístup do království nebeského. "Blahoslaveni čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha." Světci říkají, že člověk zaujímá nejvyšší místo v Božím stvoření a že je nadán skvělým rozumem, a nesmí proto svůj omezený příděl času strávit s klapkami na očích jako jiná stvoření. Nabízenou zlatou příležitost k návratu do Boží náruče a svého původního Domova by neměl ztratit. Taková úžasná možnost přichází jedině poté, co člověk zhlédl celou 'Světovou výstavu' a úspěšně završil svou roli ve velkém Dramatu života. Člověk je většinou ztracen v půvabech zdejšího nízkého světa. Tím však přichází o tuto ojedinělou příležitost k návratu v nepomíjející oblast čistého ducha, jež se mu nabízí po myriádách inkarnací pod panovačným vlivem karmických reakcí. Dostává jedno tělo za druhým v nekonečných řadách. Začíná pociťovat tíhu všech možných zákonů - společenských, fyzikálních, přírodních - které mu jako těžké balvany hradí cestu na každém kroku. Nezbývá mu jiná možnost, než čekat na další návrat jako člověka, a kdo ví, kdy to může přijít?

KOLO ŽIVOTA

41

Světci podávají velice jednoduchou definici hříchu: jako ‘zapomenutí vlastního původu’ (neboli Božství). Každá myšlenka, slovo či skutek, jež drží člověka odděleného od Boha, jsou vpravdě hříchem, a co na druhé straně k Němu přivádí, je zbožné a svaté. Jeden perský světec na konto povahy světa poznamenal: "Svět přichází do hry, až když člověk zapomene Pána. Neustálou vzpomínkou na Boha, i za života ve světě mezi přáteli a příbuznými, není člověk přesto z tohoto světa." Většina hříchů, ať těžkých či lehkých, je čistě vynálezem člověka pod vládou mysli. Lehčí z nich jsou Světci, kteří jsou živoucími obrazy Božího zákona lásky a odpuštění na této zemi, posuzovány jako ‘prominutelné slabosti.’ Dokud člověk jedná jako umíněné stvoření pod vlastní vůlí, vystavuje se všem zákonům a jejich přísnosti. Odevzdá-li však svou vůli do vůle Bohočlověka, přichází pod vládu Božího milosrdenství a lásky. To je pravý pohled na hřích v každodenním životě. Karmy jsou nejnakažlivější formou neviditelných nemocí, které člověka neustále sužují. Jsou dokonce ještě rychlejší, pustošivější a ničivější než nejsmrtonosnější a nejjedovatější mikrobi přenášející se do nejniternějších buněk lidského organismu a vtírající se pokradmu do oběhového systému. Ve společnosti zastávají karmy své pevné místo, předně v podobě změny názorů a smýšlení takzvaných vůdců veřejného mínění. Poté ovlivňují sklony a nálady a následně hluboko zakořeňují v podobě návyků, které se stávají lidskou 'druhou přirozeností.' Proto nás byli za starých časů lidé vždy hotovi nabádat, abychom se vyhýbali špatné společnosti. "Dobrá společnost přináší dobro, zatímco špatná zlo." Člověk je jistě znám podle společnosti, v níž se zdržuje. K završení všech takových potíží musí se člověk nevědomě dělit o karmické reakce s ostatními, i ve své vlastní rodině,

KOLO ŽIVOTA

42

kde se narodil a vyrůstal. Ctnosti a zlozvyky tak sehrávají nezastupitelnou roli v utváření kultury. Tímto způsobem denně, ba každou hodinou přitahujeme karmy ze svého okolí. Jediný způsob, jak uniknout karmickému vlivu, je držet se Boží cesty prostřednictvím božských Světců, kteří přebývajíce v Nejvyšším jsou daleko z dosahu karem a jsou ve skutečnosti Néh-Karmou a Džívan-Muktou. Říká se, že v království skutečného Derviše (Bohočlověka), nemusí člověk předkládat účet svých karem. Přijme-li společnost sádhu, obrací se k lepšímu. Člověk je však od přirozenosti náchylný k tomu, že snadněji přijímá spíše zlé nežli neomezenou dobrotu Světců. Společnost Světce neuvěřitelně působí na odstranění každé stopy zla. Účinný dosah Mistra-Světce je širá nezměrnost, jakou si člověk dokáže jen stěží představit. Světci nepřicházejí pouze pro dobro lidských bytostí, nýbrž ku prospěchu všeho aktivního i neaktivního stvoření ve světě na všech úrovních, viditelných i neviditelných. Ubohé stvoření zvané člověk nemá opravdového přítele. I mysl se svými třemi gunami (kvalitami Satvy - čistoty, Radžasu - aktivity a Tamasu - nečinnosti), s člověkem vždy působící jako spolupachatel, pozorně jej hlídá jako kočka krysu. Ti, kdo se řídí diktátem mysli, jsou povždy zachyceni v jejích úskocích a jsou podrobeni nevýslovnému neštěstí a trýznivému strachu. 'Mysl' se však bojí těch, k nimž je Bůh laskavý skrze svého prostředníka, Satguru (Boho-člověka). Neodvažuje se zasahovat do práv a výsad, jichž se dostává Jeho milovaným, spíše jim pomáhá a jako poslušný pomocník vykonává příkazy nadřízeného. Stejně jako oheň je mysl dobrý sluha, ale špatný pán.

KOLO ŽIVOTA

43

Ve společnosti sádhu nikdo marně nelituje; V jeho společnosti zná člověk Pána a pravě Jej následuje; V jeho společnosti získává nejvyšší dar Božství. Proto Guru Nának důrazně prohlašoval: Ó Nánaku, rozlom vedví všechna časná pouta světa a vyjdi hledat Opravdové. Zatímco všichni tě opustí za života, Opravdový bude tě doprovázet až na Onen svět. Opět — Budiž ti, ó duše, jistotou, že Boho-člověk při tobě bude stát před soudnou stolicí Boží. Bába Faríd, muslimský Duchovní, říká v téměř stejném vyznění: Ó Faríde, pospěš hledat Osvobozeného, neboť takový může osvobodit tebe (z otroctví světa). Opět — Neupokojitelná mysl nemůže najít odpočinku, dokud nespočine v Boho-člověku. V Gurbání čteme: Bloudící smysly přicházejí ke klidu ve společnosti sádhu; Jen uklidněná mysl odráží Světlo Pána. Každý člověk je fyzicky a mentálně upoután v neviditelných řetězech karem. Dokud je pod vládou mysli a hmoty a nevyhledal ochranu Světce, je ovládán všemi zákony nejrůznějších úrovní a spravedlnost je mu odměřena čistě a jasně, nezmírněná milostí. Je podroben trestu za všechny své hříchy - nepojmenované, nepostižitelné a smyslu unikající. Se známostí u soudu může nám být dlouhý a vleklý právní

KOLO ŽIVOTA

44

proces možná ukrácen, před Soudnou stolicí Nejvyššího však pouze Mistr-Světec je opravdovým Známým a Přítelem v čase zkoušek. Guru Nának v Džapdží prohlašuje: Světec je přijímán na Jeho Dvoře a je tam Nejvyšším Vyvoleným: Světec zdobí Boží práh a je ctěn i Králi. Opět — Satguru mne obdaroval darem vhledu a já vidím všechny pochyby rozptýlené. Anděl smrti nemůže mi více uškodit, když samotný účet mých činů je vymazán. Cesta Světců se ubírá zcela jiným směrem. Pro iniciovaného není žádné soudní řízení. Světec je přítomen všude a jeho pravomoc dosahuje říší netušených. Své žáky nikdy neopustí aniž je zanechá až do konce Světa. Jeho velebným ujištěním je: Člověče, půjdu s tebou a průvodcem ti budu po tvém boku v nouzi tvé nejvyšší. HOFMANNSTHAL

Jako laskavý a milostivý otec může sám zařídit domluvu svému hřešícímu dítěti, nikdy by jej však nepředal policii. Nikdo není ve větší porobě nežli ten, kdo se o sobě mylně domnívá, že je svobodný. Pastí na urozeného ducha je ctižádost. Ti, kdo jsou úspěšní ve světském slova smyslu, jeví se nám jako spokojení. Seli možná v minulosti nějakou dobrou setbu a v současnosti sklízejí bohatou úrodu; anebo se snad nyní řídí zásadou 'urvi co můžeš,' a tak si do budoucna stavějí své sršní hnízdo. Všichni takoví lidé v blahobytu naneštěstí zapomínají, že stále nosí 'neviditelná zlatá pouta,' a nevědomky směřují vstříc útrapám.

KOLO ŽIVOTA

45

Známé rčení říká: 'Paláce mocných postaveny jsou z potu a krve chudých.' Pokud člověk nesel dobré v minulosti, nemůže sklízet bohatou úrodu v živé přítomnosti. Břemeno kdejaké viny možná s sebou také nosí hned pod svrchním rouchem. Jestliže neseje dobrou setbu nyní, jak může do budoucna očekávat, že si bude moci užívat relativně dobrého ovoce, a na jak dlouho? Navíc, dobré skutky samy o sobě nemohou člověka zprostit zpětného působení špatných skutků, tak jako špinavou vodou nelze se umýt. Se vší naší spravedlností nejsme než špinavé onuce, říká křesťanský světec. Nikdo není čist, ani jeden jediný. Člověk je neustále pod zákonem Má dáti - dal, pod zákonem pomsty a odplaty. Následování cesty konání dobrého je rozhodně něco žádoucího a lepšího nežli cesta činění zlého, ale není to vše. Vysoce etický život může člověku zajistit ráj dlouhodobého trvání, kde si může nerušeně užívat nebeského blaha, je tam však stále zadržován v astrálním či kauzálním těle a neosvobodil se z kruhu zrození a smrtí. Dokud člověk pociťuje, že on je konající, nemůže uniknout z kola zrození a musí snášet plody své setby. K výstupu do vyšších duchovních oblastí pomáhá pouze spojení s Duchem Svatým, posvátným Nám neboli Slovem, přebývajícím daleko ze stínu opakovaných zrození a smrtí, jejichž karta se neustále obrací v nekonečném koloběhu bez možnosti úniku. Peklo a Nebe jsou oblasti, kde musejí odinkarnované duše zůstávat po relativně dlouhou dobu podle svých činů na zemi, špatných nebo dobrých, jaká byla náplň života. Jakkoli dlouhý zdejší pobyt však není trvalým a není východiskem z neúprosného kruhu zrození a smrtí. Ráj (Nebe, Eden) je vysněným eldorádem jistých věr. Mnozí jej nazývají také spásou. Faktem však je, že poté, co si užijeme rajských štědrostí po dobu tak dlouhou, jak je určeno dobrými skutky,

KOLO ŽIVOTA

46

dostaneme lidské tělo znovu, neboť pouze v něm skýtá se příležitost nabýt potřebného oprávnění vedoucího konečně k vysvobození. I opatrovní andělé Boží se ucházejí o lidské zrození, cítí-li, že dokonali svoji práci. Následováním této téměř všeobecně uznávané cesty dobrých skutků, v niž většinou člověk věří a na niž se spoléhá, se tedy nakonec opět nachází zachycen v pavučině neutišitelných tužeb a žádostí, a s touto blyštivou a prchavou světluškou před očima stále zůstává nechtěným zajatcem v železném sevření karem. K dosažení svého cíle provádí Tapas (rozličné druhy asketického odříkání), které mu mohou přinést lepší životy. I když dosáhne svrchované moci nad celým královstvím, mysl se rozběhne v nezřízenosti, přebírá volné otěže a páchá mocné činy chrabrých a hrdinů, z nichž většina je dost hříšná na to, aby mu vynesla Peklo. Opět, trpce poučen z pekelných ohňů, v nichž se noří, snaží se nalézt útěchu v Tapas. Je takto povždy chycen a pohybuje se zapleten v bludném kruhu pokušení a mámení z Pekla ke kajícnosti, a z kajícnosti ke svrchované moci, a ze svrchované moci opět v Peklo, jedno za druhým v nekonečném uzavřeném cyklu nahoru a dolů na Kole života. Takto si každý sám vytváří své vlastní Nebe a Peklo a zůstává prostřednictvím skutků vlastní vůle zamotán v jemné pavučině životní proměny. Tyto oblasti Pekla a Ráje nevstupují do cesty tomu, kdo vychází cestou Světců, střední stezkou - přímo mezi obočími, neboť takový obchází cestu karmajogína. I když může duše pod ochranou Mistra-Světce na chvíli sejít na scestí, bude jistě zachráněna. Ač jsou Světci žijícími vzory pokory a nehovoří o veliké pravomoci, která je Jim svěřena, přesto někdy nepřímo poukazují na spásnou moc Světců, kteří přicházeli před nimi. Písma prozrazují, že Sant Satguru Nának vysvobodil jednoho ze svých žáků, který jakýmsi způsobem

KOLO ŽIVOTA

47

zbloudil v pekelnou stranu. Tento Svatý musel pro ztracenou ovci navštívit peklo a vnořit svůj palec do horoucích pekelných ohňů, čímž zchladil celou pekelnou pec a ulevil nejenom jednomu, nýbrž mnoha hříšným duším žalostně naříkajícím ve velkém soužení. Podobné příklady se staly i v době Rádži Džanaky a jiných. Jednou také Hazur, můj Mistr, musel vytáhnout jednoho ze svých žáků, který se ztratil v sestupném proudu. Jak potom může nastat vykoupení z Pekla pro obyčejného člověka? Ti, kdo se oddaně věnují cvičení Svatého Slova, všechno jejich plahočení končí, Jejich tváře, ó Nánaku, září slávou, a mnoho duší je zachráněno s nimi. Existuje i další oblast, muslimskými Světci zvaná Eráf (neboli očistec), se svými radostmi a strastmi nejrůznějších intenzit. Zážitky rozličných pekelných strachů a muk byly popsány mnohými Mistry různých stupňů. Tyto věci nejsou jen fantaskními obrazy, nýbrž skutečností k naší úvaze. Věříme-li tomu anebo ne, žáka Světce se žádné z nich netýkají. A dokud je ke svému Mistru-Světci (Sant Satguru) opravdový, žádná moc na zemi mu nemůže zkřivit ani vlas. Opravdový žák Sant Satguru vpravdě říká: Se Světci mám všechny své obchody a všechen můj zájem je u nich. S kapitálem, jejž mi poskytují, jsem zbaven všech přeludů. Anděl smrti nemůže se nyní dotknout jediného vlasu na mé hlavě. Když celý záznam mých skutků byl vydán plamenům.

KOLO ŽIVOTA

48

Opět se říká: Nepřemožitelný je vskutku Anděl smrti a nikým se nedá pokořit, je však bezmocný v přítomnosti Zvukového proudu Mistra. Ve zvuku Jeho Slova je podjímán hrůzou a prchá odtud, neboť má strach, že by jej Pán zástupů usmrtil.

KOLO ŽIVOTA

49

V O NIKOM nedá se říci, že se narodil jen sám pro sebe, neboť nemůže žít nikdo jako ostrov. Sloužit potřebným, nemocným a hladovým je jistě také zaměstnání, a účinnější než pouhé kázání. "Služba jiným výše sebe" žhaví a rozdmýchává uhlíky soucitu, laskavosti a lásky. Tyto ctnosti mají velký očistný účinek a zbavují člověka veškeré špíny a opravňují jej k nejvyššímu poznání božství. 'Po práci* je nejlepší odpočinek,' je známé rčení. Ahinsa neboli neubližování neukládá člověku jen zdržovat se zabíjení, ubližování a násilí, nýbrž zahrnuje i špatné myšlenky a zlá slova. I když tomu tak nemusí být u šelem a divé zvěře, vdechuje člověku ahinsa sílu, která nejenže překonává mnohé ctnosti, nýbrž je nejvyšší ctností nade všemi ostatními. Služba upřímným uchazečům o božskou cestu je daleko největší hodnoty oproti jakékoli službě jiné. K užitečným způsobům patří mezi jinými: rozdávání almužen opravdově nuzným a potřebným, pohostinství k lidem vykonávajícím obzvláště namáhavou práci na nedostupných místech, ošetřování nemocných a pomoc sužovaným. Všechny tyto kvality jsou na Cestě účinnou pomůckou, a měly by být pěstovány a rozvíjeny vytrvalým cvičením všemi možnými prostředky. Neměli bychom se však spokojovat pouze s nimi samotnými, nýbrž musíme se s pomocí těchto očistných procesů prodírat dále vpřed na cestě ke svobodě, jak nás Mistr nabádá. Láska je všelékem na téměř všechny bolesti světa. Je základem všech ostatních ctností. Kde je láska, tam je mír. *

Orig.: Po službě

KOLO ŽIVOTA

50

Milujte, a všechna požehnání vám budou přidána, je centrální myšlenkou Kristova učení. Celý systém křesťanství je založen na tomto dvojím principu: "Miluj Boha svého celou duší svou, celou myslí svou a ze vší síly své" a "Miluj bližního svého jako sebe samého." Bůh je láska, a rovněž tak i lidská duše, která je jiskrou stejné podstaty. Sv. Jan říká: "Kdo nemiluje, nezná Boha; neboť Bůh je láska," a kdo miluje Boha, miluje i své bratry. Guru Góbind Singh též kladl důraz na prvořadou potřebu lásky: "Vpravdě pravím vám, že Bůh zjevuje se pouze těm, kdo milují." Jeden muslimský Světec říká: Bůh stvořil člověka ztělesněním lásky. K Jeho oslavení byli by Mu Jeho andělé zcela stačili. Jako koruna všech těchto ctností přichází pravda a pravé žití. Člověk by měl být v první řadě pravdivý sám k sobě. Potíž u většiny z nás je v tom, že naše mysl, jazyk a činy nejsou v souladu. Máme jednu věc na mysli, jinou na jazyku, a ještě jinou pod rukama. "Pravdivý buď sám k sobě, a pak musí samo býti jasné, jako slunce jasně vidí, že nemůžeš znát falše k jedinému z lidí" (Shakespeare). Jste v těle; Bůh, vládnoucí moc, je také v těle. Jste-li pravdiví sami k sobě, nemáte se čeho obávat. Dříve než se pokusíte někoho oklamat, oklamete předně sami sebe. "Ráma nemůže klamat Rámu," byla slova, jež pronesl Svámí Rám Tírath, když se ho kdosi snažil varovat před klamnými způsoby světa. Pravda je nejvyšší ze všech ctností; pravé žití je ještě výše. Musíme se snažit vést čistý a upravený život v chrámu Ducha Svatého, a ne jej znesvěcovat lží a žádostí těla, a obracet jej tak v penězoměnské doupě ďábla. Všeobecně se má za to, že blahobyt je zdrojem míru a pokoje, zatím však jen pošetilce šálí jako bludička a bohaté vystavuje nebezpečí. S blahobytem je mysl popuštěna na uzdě. Jak se jednou dostane ze správné dráhy, nerozvážně nabírá

KOLO ŽIVOTA

51

hříchy, jež předznamenávají osudné následky. Zahrabat zcela vlastní 'já' v hlíně světské nečistoty mysli, slova a činu je ohavný zločin, a smrt je jeho odplatou. Cesty vedoucí ke světskému obohacení, a k Bohu, jsou si daleko vzdáleny. Dle vlastního uvážení je možno vybrat si jednu z nich. Mysl je samostatná bytost spojující z jedné strany tělo s duší, a z druhé tělo se světem a světským bohatstvím. Má tak člověk nutně na vybranou mezi těmito dvěma možnostmi. Jak jsou jednou kostky vrženy, nezbývá než se pustit neochvějně za svým cílem, ať je to cokoli. Bohatství samo o sobě není na cestě duchovnosti překážkou, neboť je společným dědictvím všech, bohatých i chudých stejně, a nikdo z nich je nemůže vydávat za zvláštní požehnání pro sebe samého. Vše, čeho je pro úspěch na Cestě potřebí, je opravdová touha, poctivost záměru, čistý život a vytrvalá oddanost věci. Bohatý člověk by měl samozřejmě hledět, aby k hromadění svého majetku neužíval nepoctivé způsoby a své čestně nabyté poklady užíval v prospěšných činnostech, nikoli pro marnotratné a prchavé zisky. Měl by na své bohatství pohlížet jako na posvátné svěřenství od Boha ku pomoci chudým a potřebným, hladovým a žíznivým, nemocným a chorým, neboť ti všichni na ně mají, jako lidské bytosti a děti stejného otce, nárok. Takovou radou posloužil Rádžovi Džanakovi mudrc Aštavakra poté, co mu udělil praktický zážitek Vědy duše a navrátil mu zpět jeho království, jež král svému Mistru předchůdci před zasvěcením do posvátné cesty praktického duchovního prožitku přenechal. Králi bylo doporučeno, aby království považoval za Jeho (Rišiho) dar a aby jej užíval ku zlepšení podmínek svého lidu a země, jež mu do péče svěřil Bůh. Dokud není naše bohatství poctivými prostředky opatřené také moudře a prospěšně užíváno, bývá člověk sveden na scestí, stává se sobeckým a otrokem svých nečestně nabytých statků a je nevědomky zachycen ve zlatých řetězech,

KOLO ŽIVOTA

52

které jej drží v područenství. Jako varování před tímto prohlašoval Kristus jednoznačnými slovy, že snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího Království. T. S. Eliot, nositel Nobelovy ceny, říká: "Nepomýšlej na žně; nýbrž jen na řádnou setbu." Setba je tedy prvořadé důležitosti, neboť kvalita žně závisí od kvality zasetého zrna. Dále nadchází čas náležité péče, polidšťovací proces, jenž obyčejně trvá velice dlouhou dobu zahrnující několik inkarnací v závislosti na minulé konstituci dotyčného. Při náležité vytrvalé oddanosti a s milostí Mistrovy moci může však člověk tuto jinak těžkou a nepřehlednou cestu snadno překlenout. "Dokonalý Mistr, jemuž jsou známy zákruty a zlomy cesty," říká Kabír, "může však žáka provést v nulovém čase." Poutník duše s kompetentním Průvodcem a upřímnou snahou se může lehce přeplavit přes oceán světa, dokonce i vprostřed světského života. Ti, kdo se denně nevěnují Bhadžanu a Simranu, jsou neustále v potížích. Jsou donekonečna unášeni v proudu smyslných požitků. Procesu očišťování napomáhá cvičení vairágji, a žákovi je postupně umožněno pokácet strom nepřeberných tužeb Upasu, když jsou nejdříve uřezány větve, a poté se vede úder na kořen. Nikdo není bez chyby. Člověk je dítě omylu, a omyl je vždy jeho vírou. Ačkoli upadnout v hřích je lidské, v něm setrvávat je však hanebným. Zkažené zboží kupit na skladě nepřinese zisku. Je dobré se v chrámu narodit, zemřít v něm je ale hřích, neboť musíme postupně vystoupit nade všechny formy a formality předškolní třídy, jež nám poskytují všechna sociální náboženství, a vyrůstat v slunce Duchovnosti. Chceme-li se probudit do Skutečnosti za běžným vnímáním a prohlížet k budoucímu času, musíme se vydat na Cestu. Kdo nepomýšlí

KOLO ŽIVOTA

53

na budoucnost, brzy bude muset litovat přítomnosti. Hříchy a trápení jsou naši neustálí společníci a chodí ruku v ruce. Malé slabůstky postupně otvírají dveře větším; zatímco upřímné vyznání je již v půli cesty k napravení. Opravdové pokání následované dobrými činy velice napomáhá tišit utrpení. Málo by člověk pro Boha učinil, být ďábel mrtev. Člověk žijící ve stínu nadcházející pohromy žije nejlepším způsobem, neboť se nejusilovněji snaží. Nacházet chyby na druhých je zcela snadné, napravit vlastní já je však to nejtěžší, neboť trámu v oku svém nevidíme. Bázeň Boží je počátkem moudrosti, a nebezpečí předvídané je zpola zažehnané. Předem varovaný je předem připravený. Chtějí-li se lidé připoutaní k fyzické úrovni osvobodit z klamu mysli a hmoty, musejí být poslušni přikázáním někoho Osvobozeného - Mistra-Světce. Shoďte břemeno všech zodpovědností u nohou svého Duchovního Mistra, a smrtelné sevření hříchů vás postupně ale jistě pustí ze své moci. "Zanech vše ostatní, a následuj Mne," bylo výzvou Pána Kršny. "Přistupte ke Mně všichni, co se lopotíte, a Já vám dám mír," říkal Kristus. Oddaný žák má ve skutečnosti pocit, že i nemocniční pokoj je mu chrámem oddanosti. Opravdový Mistr a Dokonalý průvodce (Muršid-i-Kámil) je ten, kdo je sám velice zběhlý v cvičení svatého Slova a je kompetentní do Něho zasvěcovat ostatní. Jako schopný soudní arbitr dokáže zlikvidovat všechny skutky a vyrovnat účet a s Ježíšem poradí: "Již nehřeš." Hazur Sáwan Singh dží také, když některý z žáků na veřejném shromáždění doznával svůj poklesek a prosil o shovívavost, pozvedl laskavě pravou ruku a pravil—"Potud, a ne více." Nemáme tedy dělat nic? Jak to? Odpověď je prostá. Dokud vládne mysl, nemůže člověk než jednat a musí jednat, měl by se však přesto snažit udržet své konání v mezích Mistrových

KOLO ŽIVOTA

54

přikázání a pěstovat zároveň nejvyšší ctnosti. Nicneděláním se člověk postupně učí konat v negativitě a jako Pandora odemkne zlo v sobě ukryté. Chce-li se kdo procházet růžovým sadem, musí se snažit růže sám pěstovat. My však vždy jednáme nahodile a pro sobecké cíle. Nevíme, co máme dělat, a čeho se varovat. Mistr-Světec je Božský Panovník své doby. Láskou, vedením, pokyny i příkladem vede člověka k činům oddanosti, úcty a lásky k Božským spojovacím článkům (Nám, Slovo, vnitřní Boží Hlas, Kalima neboli Kalam-i-Qadím, Akášbání, Bang-i-Asmání), které v něm zjevuje. Mistr nemůže být považován pro své sídlo, nýbrž jeho sídlo kvůli Němu. Světec je tak hoden nejvyšší vážnosti, lásky a vší úcty. Uděluje Božské spojení a prožitek momentálního zapomenutí fyzického já. Potom se nám skýtají viditelné záblesky Božských vnitřních pojítek a postupně nabýváme více a více mystické zkušenosti. Při Jeho Satsanzích, duchovních rozmluvách, docházejí mnohé minulé hříchy rychlého konce. Pokud se karem a hříšných tendencí týče, získáváme v Jeho společnosti, ať v myšlenkách, korespondenci či v meditaci, velkého prospěchu. Ač lidskému hříchu není konce, není zároveň konce ani nezměrnému milosrdenství v nedozírné Boží pokladnici. V jakémkoli místě, zemi, sektě či společnosti se kdo může nacházet, na životní pouti zůstává vždy člověku hlavním zavazadlem Nám (Svaté Slovo), živoucí spojení s vnitřními životními proudy; Božím Světlem a Božím Hlasem. Různá Boží jména, jak je většinou známe a často opakujeme, jsou pouze slovy naší vlastní ražby, jež mají zastupovat onu Bezejmennou Skutečnost, která je jedním nedělitelným celkem, nepopsatelným a nevýslovným. Sant Satguru neboli Mistr-Světec je Svatý Otec. Přichází z daleka a ku prospěchu všech, hříšníků i ctnostných stejně, neboť jsou všichni stejně upoutáni v světských poutech,

KOLO ŽIVOTA

55

ať ocelových nebo zlatých. Miluje všechny, a láska vede k odpuštění. Nikdy se k Němu nebojte jít prostě proto, že jste hříšníci. On by nedovolil žádné ze svých dětí předat k nápravě do polepšovny nebo vězení, aniž by je vydal jakýmkoli metodám práva útrpného. To by milující a laskavý otec nikdy neudělal. Sám by mu vyhuboval či pro nápravu dopustil poněkud tělesného utrpení, zůstal by však přesto nadále, ač neviděn, s ním, podpíraje ho zevnitř, dokud to krátké období soužení nepřejde. Působí tak jako mistr hrnčíř, jenž zatímco jemnou silou na svém kruhu formuje džbán ke správnému tvaru, druhou ruku drží uvnitř, aby jej nezbortil. Mistrova láska je bez hranic. Království Derviše je královstvím milosti. Povinností správce věznice je držet vězně ve vězení, potrestat je a napravit. Stejně bylo vždy cílem božstev a božských inkarnací (Avatárů) udržet člověka svázaného sama se sebou tím, že jej zahrnují dary různých rddhi a siddhi. (To se vztahuje k udělování nadání, výsad, přízně, bohatství, spokojenosti a pohodlí ve světských činnostech a k darování nadlidských sil pro konání dobrého či zlého.) Tyto omezené spásy a útěchy, jež udělují svým oddaným, dosahují pouze k úrovni, které sami dosáhli, a mohou dovolit dočasný pobyt ve své blízkosti v nejrůznějších oblastech, ve kterých přebývají. Nemohou však pomoci v dosažení jednoty se Všemohoucím, neboť tyto podřízené síly jsou samy o toto nejvyšší privilegium připraveny. Zmíněné siddhi čili zvláštní schopnosti jsou jógické síly, které k uchazečům o Pravdu přicházejí s trochou Sádhany (cvičení) samy o sobě, ale na cestě k realizaci Boha to jsou nesporné překážky, neboť člověka většinou pokoušejí k činění zázraků, jako je čtení myšlenek, předpovídání budoucnosti, vidění skrze předměty, pronikání překážkami, naplňování

KOLO ŽIVOTA

56

přání, duchovní léčení, hypnotické transy, magnetické vlivy, atp. Tyto siddhi jsou osmi druhů: Anima: Učinit se vnějším očím neviditelným. Mahima: Rozšířit tělo v jakoukoli velikost Garima: Učinit tělo jakkoli těžkým dle přání. Laghima: Učinit tělo jakkoli lehkým. Prápti: Získat, co si člověk přeje, pouhým přáním. Ištva: Získat pro sebe všechnu slávu. Prákámja: Schopnost vyplňovat přání druhých. Vašitva: Uvést druhé pod vliv a kontrolu. Praktický Mahátma na druhé straně, maje přístup v nejvyšší sféru, odpouští, osvobozuje a uděluje přijetí do Království Božího za života; samozřejmě za předpokladu, že je člověk zcela odhodlán odevzdat Mu své já a být poslušen Jeho příkazů s milujícím a upřímným srdcem. To je poněkud obtížný úkol pro ty, kdo jsou zvyklí naslouchat diktátu vlastní mysli. Je kolísavou povahou nešlechtěné a neovládané mysli jednu věc jednou přijímat, a stejnému podruhé odporovat. Světci jako Mauláná Rúmí jdou dokonce tak daleko, že říkají: Pojď, přicházej znovu, znovu, a ještě znovu, i kdybys zklamal mou důvěru natisíckrát; Je pro tebe vždycky místo v spásné milosti Mistra-Světce. Jak vás jednou Mistr přijal za vlastní, nikdy vás nezanechá, ač vy můžete v čase zkoušek a strastí podlehnout slabosti a opustit Jej, anebo sejít z cesty. Kristova moc prohlašovala: "Nikdy tě neopustím aniž tě zanechám až do konce světa." Tato moc má svůj vlastní zákon lásky a milosrdenství, podle něhož jedná s každým a v každý moment, i když je možné prodloužit si lekci sebevýchovy tím, že pohrdneme Mistrovou láskou. Zdroj všeho míru a nádhery spočívá nad fyzickým

KOLO ŽIVOTA

57

tělem a uvnitř člověka. Kdo nemá vnitřního míru, měl by svému já, mysli a duši podávat správnou výživu. Opravdovým 'Utěšitelem' a dárcem míru a pokoje a spásy je Slovo neboli Nám. Běžný slovníkový význam slova 'spása' by neměl být chápán jako pouhé zproštění hříchu. Je to vysvobození z cyklu zrození a smrtí a jednota ducha s Pánem, duchovní život ve Věčnosti. Obyčejný člověk si ze spásy tropí žerty. Činí tak i různé sektářské kruhy. Zakladatelé různých náboženských řádů poukazovali na své vlastní duchovní zážitky z vnitřních oblastí, do nichž měli přístup, a líčili je jako vrchol a konečný cíl spásy a života věčného. Mistr-Světec je návštěvníkem všech nebeských oblastí a své momentální postavení opisuje někdy ve formě podobenství. Jednoznačnými slovy prohlašuje: "Já jsem světlo světa; kdo Mne následuje, nebude choditi v temnotě, nýbrž bude míti Světlo Života." Světci jsou tedy dárci věčné Spásy během současného života, a ne po smrti, neboť kdoví, co se pak může stát. Spása po smrti se může nakonec ukázat pouhou fatamorgánou, a není pranic dobré žít ve stavu neustálé nejistoty. Je-li smrt podmínkou, není pak spása nežli výtvor vlastní fantazie. Opravdový Světec zbavuje duši všeho otroctví zrodů a smrtí hned tady a teď. Věří ve 'smrt za života' neboli osvobození v tomto životě, což se odborně nazývá Džívan-Mukti. Duše pak může být ve spojení s Nevýslovným, zatímco je v těle, a nakonec v čase, kdy se vnitřní struny definitivně přetrhnou, splyne se Všemohoucím Bohem. Je všeobecného mínění, že spása přichází po fyzické smrti. Slovo ‘smrt’ má však význam i dočasného dobrovolného odtažení duchovního proudu z fyzického těla, a nikoli pouze konečného rozpadu a rozkladu jeho fyzických součástí, jak se chápe v běžném významu. Je pošetilostí se domnívat, že ten,

KOLO ŽIVOTA

58

kdo byl za života světsky orientován, se při smrti stane ihned osvobozenou duší. Morálně ukáznění duchovní oddaní dosáhnou Spásy, zatímco žijí v těle, a tak přemohou smrt, posledního nepřítele lidstva, za života. "Přesto žiji; však ne již já, nýbrž Kristus žije ve mně," prohlašoval Sv. Pavel. Pandita v životě zůstává panditou i po smrti, říkával můj Mistr. Zakončit karmy a zbavit duši všech jejích pout není úřadem žádného politika, diplomata, státníka či ministra, ani vlády. I Avatáři (inkarnace vyšších sil) jsou v této věci bezmocní. Bozi a bohyně zastupující nižší síly Svrchovaného Bytí musejí také, jak bylo již dříve řečeno, čekat na lidské zrození, než mohou dosáhnout k vrcholu. Duše, které nestanuly pod ochranou opravdového Mistra, Sant Satguru, nesou nadále těžký náklad Sančit, Krijamán a Pralabdha karem. Co se týče osudu, Pralabdhy, dostává se nezasvěceným do Vědy onoho světa pouze skrovné úlevy, neboť musejí vše snášet s plnou intenzitou bez jakékoli ulevující možnosti. Co se týče Krijamánu, skutků vykonaných za současného života pod diktátem mysli, budou muset tyto duše bezpochyby sklízet jejich plody v plné míře. To je přísný a neúprosný zákon, ať v něj věříte nebo ne. Ze zákona karmy není výjimky a působí neúnavně, mele všechny stejně a drtí v kole času. Naše činy, dobré nebo špatné, brány budou před Stolici Jeho, a podle našich vlastních skutků se výše pohneme nebo budeme vrhnuti do hlubin. Ti, kdo byli ve spojení se Slovem, jejich plahočení končí, a jejich tváře zaplanou slávou; ne pouze oni budou míti vykoupení, ó Nánaku! Ale mnozí další s nimi najdou svobodu.

KOLO ŽIVOTA

59

Je tedy nanejvýš důležité hledat Mistra kompetentního k tomu, aby zakončil jinak nekonečný kruh karem, nalézt útočiště u Jeho Lotosových nohou a osvobodit se ze začarovaného vlivu vlastních činů.

KOLO ŽIVOTA

DODATKY

60

KOLO ŽIVOTA

61

PRAVÉ ŽITÍ ZPŮSOB NAŠEHO života na zemi se ohromnou měrou podílí na utváření těla a mysli. Musíme se proto snažit život zjednodušovat a učit se žít pravdivě. V pravém žití záleží všechno ostatní, i hledání vlastního já a Nadjá. Důležitost pravého života se nedá nikdy přespříliš zdůraznit. Správně je řečeno: Pravda je výše všeho, však ještě výše je pravé žití. Prostý život a vznešené myšlenky bylo za starých časů vždy ideálem, a lidé se k němu usilovali. My v moderním věku na takový ideál zřídkakdy pomýšlíme, ač jej občas vyznáváme a ústy velebíme. I když dosáhnout nejvyššího druhu života může se zdát těžkým, přesto je hodno naší pozornosti podívat se, co to znamená, jaké prostředky nám mohou být nápomocny k jeho dosažení a jeho praktickému osvojení. V jakékoli činnosti vždy před sebe stavíme nějaký cíl, zjišťujeme principy, které jsou s ním spojeny, poznáváme metody, jež mohou vést ke kýženému cíli, a konečně provádíme pravidelný dozor, důkladnou kontrolu, když zjišťujeme, jak dalece jsme se přiblížili k realizaci záměru. V této souvislosti je samozřejmě třeba věnovat se dané činnosti se soustředěnou pozorností a den za dnem setrvávat v poctivém úsilí, abychom mohli zaznamenat skutečně patrné zlepšení života a chování jak k sobě samému, tak k druhým. Z čeho se skládá lidský život?—můžeme se přirozeně ptát. Starší člověk s bohatou životní zkušeností, znechucen tím, co ve světě viděl a zažil, obrací se k sebeanalýze života. Skládá se život jenom z jedení, pití, spaní, rození dětí; strachu, obav

KOLO ŽIVOTA

62

a zápasů; hromadění, mamonu a závisti; věznění a pokořování těch, kdo jsou proti nám slabší v síle, fyzicky či mentálně; či zabíjení druhých a loupení cizího majetku? Musíme jen trávit své dny v libém požitku z nepoctivě nabytých pozemských zisků, a nakonec nedosáhnout ničeho jiného, než že zemřeme bídnou smrtí s žalem na straně naší i všech kolem nás, příbuzných a známých stojících bezmocně nad námi a truchlících? A co se všemi světskými statky - pozemky, stavbami, penězi, mazlíčky a jiným nesčetným majetkem, jejž musíme chtě nechtě zanechat za sebou, zhusta proti své vůli? Ve světle těchto životně známých nemilosrdných faktů, mělo by pak kupení světského bohatství být naším jediným cílem - počátkem i koncem naší existence - anebo bychom se měli usilovat k něčemu vyššímu a vznešenějšímu, stálému a trvajícímu, co by s námi zůstávalo tady i nadále? Odpověď je jednoduchá: hlavním cílem a jedinou věcí hodnou naší touhy a úsilí by měla být ona jedna Všemohoucí Síla, původní zdroj všeho života, náš domov štěstí, míru věčného, a prostředek našeho osvobození z hrozného otroctví zrození, smrtí a karem, neboť to jest summum bonum života. Nejvyšší cíl, o němž byla řeč výše, nemůžeme získat pouhým chtěním či jen zbožným přáním. Pro dosažení nejvyššího cíle musíme nejdříve jít a hledat a najít někoho, kdo nám k praktickému dosažení cíle pomůže; kdo sám pro sebe Království Boží získal a dosáhl, a může i nám k témuž dopomoci. Jako světlo vzchází ze světla, tak i život ze života. Takový Člověk nám bude neustále připomínat náš dlouho zapomenutý Domov, rajskou zahradu, nyní pro nás ztracenou zemi, a bude nám ukazovat naše chyby každodenního života, a konečně nám pomůže vést nadvědomý život opravdové čistoty namísto povrchní a bezesmyslné existence, jíž procházíme v přítomnosti. Tento svět je domem plným dýmu a sazí,

KOLO ŽIVOTA

63

kde se musí každý nutně umazat, jakkoli dává dobrý pozor a snaží se dostat ven. Bezpočetné černé šmouhy a čáry prostupující nyní samotným jádrem našeho života se nedají vymýt naším vlastním úsilím bez náležitého vedení a pomoci. Každý člověk je hnací silou své přirozenosti nucen sehrávat svou roli na jevišti života a podílet se na marných činnostech, které nikam nevedou, dokud se neobjeví pomocná ruka nějaké Mistrovské duše, jež prokormidluje naší bárkou mezi útesy a mělčinami do zátočiny bezpečí. Takovým Božským pomocníkem je požehnaný Světec, můžeme Jej nazývat Guru (světlonoš), učitel, Satguru (svatý Duchovní, jenž je jedno s Pravdou), Muršid-i-Kámil (dokonalý Mistr), Hadí (průvodce), bratr, přítel či jakýmkoli jiným oslovením, jak chceme. Další analýza by ukázala, že život člověka závisí ponejvíce na dvou hlavních věcech, jimiž jsou: Áhár (strava) a Vihár (jednání s bližními a ostatními tvory). Tím se naplňuje životní program člověka. V obou těchto oblastech jednáme buďto podle tradice, anebo podle omezených informací získaných z knih či z doslechu. Tyto dvě věci pak utvářejí základ, z něhož se odvíjí vzor naší kulturnosti a civilizovanosti, který se v nás utvrzuje a plně zaujímá mysl a rozum. Stěží existuje nějaký všeobecně přijatelný postup systematického vedení člověka ve fyzickém, duševním či duchovním životě. Abychom unikli ze svého dezorientovaného stavu, musíme proniknout danou skutečností a rozebrat ji do jejích nejmenších součástí. Pro formování života v jeho trojím aspektu - fyzickém, duševním a duchovním - je zapotřebí důkladného rozboru.

KOLO ŽIVOTA

ÁHÁR

NEBOLI

64

STRAVA

Strava přirozeně sehrává v problému života klíčovou roli. Potravu potřebujeme k udržení fyzického bytí. Po dobu, co osud určuje délku života a dokud se karmy nevyčerpají, jsme přírodou nuceni existovat v tomto světě. Pro samotnou svou existenci musíme žít z jiných věcí - v tomto ohledu je člověk zcela bezmocný. Zákon karmy je přírodní neviditelnou metodou, jak udržovat svět ve svém železném sevření, aby byl stále obydlen a funkční. Tím více se tedy stává nezbytností, abychom se varovali přejímání stravovacích návyků v nerozvážnosti, nedbale a bez rozlišování. Neboť se bez potravy nemůžeme obejít, musíme si vybírat alespoň takové druhy stravy, které se budou v našich duchovních činnostech jevit jako nejméně škodlivé. Strava by nám neměla způsobovat zbytečné karmické dluhy, jimž bychom se mohli při malé péči vyhnout. S ohledem na tyto skutečnosti pusťme se nyní do zkoumání přírody. Naše strava pochází z většiny ze země, t.j. z půdy, vzduchu a vody. Také vidíme, že život existuje ve všem, co se pohybuje i je nehybné. Pohybující se tvorové žijí ze sebe navzájem, a z nehybného stvoření—rostlin, zeleniny, bylin, keřů, stromů, a pod. Člověk se však s tvory žijícími z života druhých přátelí, má je (ptáky a zvířata) rád a bere je do svých domovů. Za starých časů lidé dobře věděli, že člověk, pták i zvíře jsou všichni svázáni jedním karmickým poutem. Člověk u vědomí všeobecného bratrství těžce pracoval pro sebe i pro svá domácí zvířata. Obdělával půdu, pěstoval ovoce a vyráběl potravu pro sebe, i pro své ptačí přátele, pro své krávy i dobytčata. Postupem času však zpohodlněl s tím výsledkem, že nejprve kořistil na zvířecím mléku, a poté i na jejich mase.

KOLO ŽIVOTA

65

Podle morálních, sociálních i duchovních pravidel chování nesmí člověk zasahovat do života žádného zvířete v Božím stvoření. V Indii se tato životní norma uplatňuje jako Ahinsa, neubližování všem živým bytostem. To vedlo k vegetariánské stravě, narozdíl od stravy nevegetariánské. S hlubokým uvážením přirozených a nepřirozených aspektů stravy lépe porozumíme problému Gun, vrozených sklonů a vlastností a skrytých tendencí, jež jsou vlastní všem cítícím bytostem. Stravu musíme rozdělovat na obiloviny, zeleninu a ovoce, jež jsou uváděny jako Satvická či Satogunická strava, která je čistá a přivádí k jasnosti, klidu a rovnováze hodné mudrců a věštců. Světci a poustevníci, kteří odcházeli za meditací do odloučených jeskyň a chatrčí, vždy upřednostňovali kand (brambory), sladké brambory, zamikund čili artyčoky, atd., jež rostou a vyvíjejí se pod zemí. Také užívali phal a múl, jejichž poživatelné kořeny rostou rovněž pod zemí, jako ředkvička, vodnice, červená řepa. Phal (ovoce) jim dodávalo dostatek vitamínů a organických solí v původní podobě, které je udržovaly v dobré kondici pro život koncentrace a meditace. Některé z těchto potravin rostou bohatě samy, jiné se dají pěstovat s menším úsilím. Obiloviny byly určeny pro širokou veřejnost. Satvická neboli čistá strava: múl, kand, phal a kravské mléko, atd., prodlužuje život a léčí řadu nemocí a chorobných stavů. Její prospěšnost objevuje i lékařská věda. Mnohá léčiva jsou dnes připravována z bylin, ovoce a obilovin a prokazují se jako velice účinná. I všechny přírodní léčebné postupy, jako vodní, bahenní, mořské a sluneční koupele, masáže, fyzioterapie, přírodní terapie, chromoterapie, atd., dosahují obdivuhodných výsledků. Satvická strava a prostý život přispívají k rozvoji nejvyšší kultury a civilizace. Musíme mít na paměti, že je jídlo pro člověka, a ne člověk pro jídlo. Jíst, abychom žili, ne žít,

KOLO ŽIVOTA

66

abychom jedli; to by mělo být naším životním heslem. Budeme-li se jím řídit, rozvineme vnímavost k vyšším etickým i duchovním hodnotám, které postupně přivádějí k sebepoznání a poznání Boha. Radžasická neboli energetická strava zahrnuje vedle rostlinných potravin i výrobky jako mléko, smetana, máslo a ghí, atd. ze zvířat jiných nežli krav, jsou-li užívány v omezeném množství. Ve staré Indii bylo užívání mléka omezeno především na knížecí řád, kde bylo potřeba zvláštního přídělu energie pro ty, kdo měli pod kontrolou udržovat nezkrotné, a barbarské lidi, kteří nežili dle žádných stanovených životních principů. Dojení krav bylo přípustné pouze poté, co porodily, byly chovány s obzvláštní péčí a byl jim ponechán dostatek mléka k uživení jejich vlastního potomstva. Člověku bylo dovoleno jen zbylé mléko a za jistých okolností. Cílem tohoto zvláštního pravidla bylo zabránit degeneraci rané civilizace. Omezené užívání mléka nacházíme za starých časů také u rišiů, kteří žili o samotě ve vzájemné izolaci, věnovali většinu času meditaci a ponechávali množství mléka k růstu zvířecího pokolení. Tradiční zvyk užívání pouze zbytku mléka se v některých indických vesnicích udržuje doposud. Dnes však člověk ve své touze po bezuzdné moci překračuje všechny zákony přírody. Záminkou mu slouží takzvaná svoboda, k níž se vehementně hlásí. Naneštěstí uvěřil v zákon "přežití silnějšího," a za svou nemoudrou volbu musí nyní draze platit. Dnes se člověk zajímá pouze o to, jak získat tolik mléka, kolik je jen možné, a to dokonce za cenu telat samotných. Někde je ihned po narození vhazují do vroucí vody, nasazují na vemena dojicí stroje a vytahují z krav i poslední kapku mléka, aby udrželi krok s konkurencí a v dosahování zisku.

KOLO ŽIVOTA

67

To je, co někteří hrdě nazývají technickou vyspělostí a civilizací. Do takových obchodů a praktik navlékají člověka naši noví reformátoři namísto zdokonalení zemědělství a chovu dobytka, což jsou oboje činnosti neškodné a dokázaly by ulevit tlaku potřebnosti, o němž se v těchto dnech tolik hovoří. K tamsické čili otupující stravě náleží maso a lihoviny, česnek, atd., či ve skutečnosti všechna ostatní strava, ať přírodní či umělá, stará nebo čerstvá. Ti, kdo setrvávají v neomezeném jídle a nedokáží se ovládat, žijí, aby jedli, ne jedí, aby žili. Jejich životním krédem je hédonismus a jejich sloganem je "jez, pij a bav se." Bezhlavě se oddávají tomu, co nazývají takzvanými sladkými radostmi života. Jsou-li obdařeni malou silou koncentrace, směrují všechny své energie (mentální i fyzické) k oslavě svého malého já, egoistické mysli. Člověk s uspokojením označuje tento způsob jednání za přínos vyšší civilizace. Mistři nejvyššího řádu tento druh života všem, kdo usilují o poznání ducha v člověku a o konečné osvobození z pout mysli a hmoty, přísně zakazují. Dokáže se myslící tvor na chvíli zastavit, povážit a uvědomit si pravou situaci člověka? Proč se tak hrdě nazývá, či se nechá nazývat, nejvznešenějším z tvorů, vrcholem a korunou stvoření? Kam se to člověk řítí střemhlav? Což nestojí na pokraji strašné strže s nanejvýš ostrým sklonem, hotov skácet se dolů v každou chvíli? Svým nerozvážným jednáním se vystavuje ostrým větrům Přírodní pomsty. Každou hodinou stojí v nebezpečí, že bude smeten v nejhlubší hlubiny fyzického i morálního zničení. Člověk se učil lekci stravování u zvířat z džungle a jedná jako divá zvěř. Těší se nejenom z požívání těl neškodných tvorů, jako krav a ovcí, koz a lesní zvěře, nevinné vzdušné drůbeže a ryb našich vod, ale požívá vlastně i lidské maso

KOLO ŽIVOTA

68

a lidskou krev pro zahnání svého neutišitelného hladu po zlatu a bohatství. Cesta jeho sebezveličování, již hrdě nazývá pokrokem, není ještě u konce. Základní principy, podle nichž Mistři doporučují a předepisují rostlinnou stravu, zůstávají však nadále k jeho úvaze. I rostliny obsahují život ve skryté formě, jak nyní potvrzují vědci po celém světě. Přesto však, dokud musíme sehrávat svou roli na jevišti světa, a proto se i něčím živit, aby se tělo a duše udržely pohromadě, musíme se obracet k plodům země. Je, samozřejmě, život v rostlinách, ovoci i obilí. Základním znakem života je růst a úpadek. Pravdu o tomto můžeme vystopovat již od nejranějších dob. To není nový výrok, ač někteří z vědců tuto pravdu znovuobjevili a prohlašují ji za svou vlastní. Pojďme nyní k věci. V celém stvoření platí zákon přírody, který určuje, že život závisí na životu. Jako tvorové na ostatních stupních stvoření, přežívá i člověk pojídáním něčeho, co obsahuje život. Vnějškově to vypadá, že v ohledu nabírání karem je člověk na stejné lodi s jinými tvory v nižších vrstvách života, zvířaty, plazy, apod. Příroda má ještě jedno hnací kolo působící v tomto hmotném světě: zákon Evoluce. Ten zařizuje, že všechny živé bytosti procházejí z jednoho stádia do druhého. Jak cestují z jednoho řádu stvoření do dalšího vyššího, má každá bytost odlišnou hodnotu od bytosti nižší. Základnou pro stanovení jmenovité i skutečné hodnoty je hmota a intelekt. Čím hodnotnější jsou převládající složky hmoty přítomné v dané bytosti, tím více intelektu a více hodnoty bytosti. Světci tento zákon uplatňují při řešení problému lidské stravy. Ať dbáme či nedbáme, Světci tento zákon předkládají člověku, aby mohl napravit způsob svého stravování a vyhnul se, nakolik je to

KOLO ŽIVOTA

69

možné, těžkému břemenu karmických řetězů, v nichž je bezvýchodně upoután. Každý druh stravy uplatňuje na člověka svůj vlastní vliv, a to opačný vůči dosažení nejvyššího cíle: sebepoznání a poznání Boha. Tento zákon je v souladu s tím, co člověk většinou uznává, ačkoli si není vědom důvodu svého jednání. Srovnání následujících údajů s každodenním životem k našemu překvapení potvrdí, že co bereme za přijatelné ve společenském životě, zůstává v naprosté shodě s přírodním zákonem zde popisovaným. Lidské tělo se všemi pěti tattvami (tvořivými prvky: Země, Voda, Oheň, Vzduch a Éter) v plné aktivitě je hodnoceno nejvýše. Proto člověk završuje seznam bytostí ve stvoření a je považován za druhého po Bohu—svém Stvořiteli. Zabíjení svých bližních je považováno za nezrůdnější zločin, který zasluhuje odplatu nejvyšší, trest smrti. Další nižší hodnota připadá na čtyřnožce a zvířata, v nichž aktivně působí čtyři tattvy, když pátá, éter, téměř chybí, anebo zaujímá nepatrnou část. Zlovolné zabití zvířete druhého proto znamená trest odpovídající ceně daného zvířete. Poté přichází místo ptáků, v nichž jsou tři aktivní prvky - voda, oheň a vzduch - a jsou proto bráni jmenovitou hodnotou. Ještě menší je hodnota, již nesou tvorové, kteří mají dva aktivní prvky - zemi a oheň a ostatní tři v latentní formě, jako plazi, červi a hmyz, kteří jsou zabíjeni a zašlapáváni bez nejmenších výčitek, neboť na tento případ se nevztahuje žádný trest. Nejmenší hodnota připadá na kořeny, zeleninu a ovoce, v nichž je aktivní a převládá pouze prvek vody, kdežto zbývající čtyři prvky jsou zcela v neprojeveném stavu. Rostlinná a ovocná strava tedy představuje, karmicky uváženo, stravu způsobující nejmenší bolest a člověk jejím pojídáním nabírá nejmenší karmické dluhy. Dokud se nedokážeme beze stravy obejít

KOLO ŽIVOTA

70

a přejít k něčemu, co by nezahrnovalo vůbec žádné následky, budiž nám toto druhem potravy, s nímž se musíme spokojit. Nyní se podívejme, co v této souvislosti říká Esejské evangelium Sv. Jana: Oni (žáci) mu však odpověděli: "Kam bychom měli jít, Mistře, vždyť s tebou jsou slova života věčného? Pověz nám, jakých hříchů se musíme varovat, abychom už nikdy nepoznali nemoci?" Ježíš odpověděl: "Budiž to podle víry vaší," a posadil se mezi ně a pravil: XXI

"Za starých časů bylo člověku řečeno, 'Cti Nebeského Otce svého a pozemskou Matku svou, a konej jejich přikázání, ať jsou dlouhé tvé dny na zemi.' A další pak bylo dáno toto přikázání: 'Nezabiješ,' neboť život všem dává Bůh, a co Bůh dal, člověk neodnímej. Neboť vpravdě pravím vám, že z jedné Matky všechno povstává, co žije na zemi. Proto, kdo zabíjí, zabíjí svého bratra. A od toho se Matka Země odvrátí, a odtrhne od něho své živící prsy, a její andělé se mu budou vyhýbat, a v jeho těle bude mít Satan svoje obydlí. A maso zabitých zvířat v jeho těle stane se jeho vlastním hrobem. Neboť vpravdě pravím vám, kdo zabíjí, zabíjí sám sebe, a kdo jí maso zabitých zvířat, jí z těla smrti ..... A jejich smrt stane se jeho smrtí ..... Neboť mzdou hříchu je smrt. Nezabíjej, ani nejez maso své nevinné oběti, aby ses nestal otrokem Satanovým. Neboť to je cesta utrpení, a vede ke smrti. Konejte však Vůli Boží, ať vám Jeho andělé slouží na cestě života. Zachovejte proto slova Boží: 'Hle, dal jsem ti všelikou bylinu símě nesoucí, po tváři celé země, a všeliký strom, na němž ovoce je se semeny; to vám bude za pokrm; a každému zvířeti zemskému, a každému ptáku ve vzduchu, a všemu, co se plazí po zemi, v čem je dechu života, za pokrm dávám všelikou

KOLO ŽIVOTA

71

zelenou bylinu.' Též mléko všeho, co se hýbe a co žije na zemi, vám bude potravou; jako zelenou bylinu dal jsem jim, vám dávám jejich mléko. Ale maso, a krev, která ho oživuje, jíst nebudete....." XXII

Potom jiný (žák) řekl: "Mojžíš, největší v Izraeli, dovolil našim otcům jíst maso čistých zvířat, a zakázal jen maso nečistých. Proč nám tedy zakazuješ maso všech zvířat? Který zákon pochází od Boha? Mojžíšův, nebo tvůj?" XXIII

.....A Ježíš pokračoval. "Bůh přikazoval vašim otcům: 'Nezabiješ.' Jejich srdce však bylo zatvrzelé, a oni zabíjeli. Potom si Mojžíš přál, alespoň aby nezabíjeli člověka, a strpěl jim zabíjet zvířata. A srdce vašich otců se pak zatvrdilo ještě více, a oni zabíjeli jak lidi, tak i zvířata. Však já vám pravím: Nezabíjejte ani lidi, ani zvířata, ani stravu, jež vchází do vašich úst. Neboť jíte-li živou stravu, bude vás živit, jestliže však svou potravu zabíjíte, zabije mrtvá strava vás. Neboť život vzchází pouze ze života, a smrt vzchází vždycky ze smrti. Neboť vše, co zabíjí vaši stravu, zabíjí i vaše těla. A vše, co zabíjí vaše těla, zabíjí i vaši duši. A vaše těla stanou se tím, čím je vaše strava, stejně jako se váš duch stane tím, jaké jsou vaše myšlenky....." XXIV

"Jezte tedy vždy ze stolu Božího: plody stromů, zrno a traviny polí, mléko zvířat a med včel. Neboť vše nad to je Satan, a vede cestou hříchů a nemocí ke smrti. Však potrava, kterou jíte z oplývajícího stolu Božího, dá vašemu tělu sílu a mládí, a nepoznáte nikdy nemoci....."

XXV

KOLO ŽIVOTA

VIHÁR

NEBOLI

72

SOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ

Formování člověka je dalším úřadem Světce. Jeho prvním a nejpřednějším Posláním je předat člověku plné oprávnění k nejvyššímu poznání duše a Vše-duše. Od hledajících Pravdy požaduje Světec dokonalé očištění těla, mysli a rozumu, neboť tak je člověk sebrán v kompletní celek, než může být přistoupeno k rozvázání gordického uzlu mezi tělem a duchem. Deformovaný a nesouosý člověk nemůže poznat ani sám sebe, ani poznat Boha. V jakém směru má potom uchazeč vést své jednání? To je ta nejdůležitější otázka, a přesto většinou opomíjená a přecházená bez větší úvahy. Skrovná informace, které se průměrnému člověku dostává, pochází buďto ze společnosti, či ze sporadických poznámek nábožensky založených lidí, anebo ze studia posvátných knih. Není však vidět žádnou snahu o praktické aplikování nějakého jasného postupu či vzorce, byť i na rozumové úrovni. Ve skutečnosti jsme nikdy neměli dost času se tímto problémem zabývat. Snad náboženská úzkoprsost či strach nedovolují kněžstvu přivádět pozornost mas k tomuto problému. Vytyčení kodexu dietetických pravidel může se jim uprostřed všude převládajícího energického materialismu zdát beznadějným úkolem. Přesto však je nemnoho těch, kteří zastávají nezaujaté hledisko a studují literaturu Východu s otevřenou myslí. Ti však musejí čelit mnoha obtížím spojeným s jim cizí zvláštní terminologií. Buďto nejsou slova sama o sobě dostatečně jasná, anebo jen stěží přesně vystihují záměry pisatelů. Moudří Rišiové a Muniové dávných dob se věnovali problému lidského života s naprostou důkladností. Vyčerpávajícím způsobem analyzovali jeho různé aspekty, aby tak dospěli k nějakému vhodnému kultivačnímu programu pro člověka

KOLO ŽIVOTA

73

hledajícího dokonalost. Takovým způsobem byl rozvinut přijatelný standard všeobecné civilizace či nápravy, jenž zahrnoval poznání vlastního já neboli duše a dosažení nejvyšší konečné Skutečnosti - vznešené Pravdy. Začátek byl položen metodickým zkoumáním Gun (kvalit) - nosné konstrukce a původního zdroje veškerých aktivit karem, na jejichž břitu se mysl pohupuje. Poté byly Guny podrobeny rozboru a rozděleny do třech skupin, navzájem od sebe zcela rozdílných. (1) Satóguna - Nejnadřazenější způsob jednání. Může být popsán jako čistý život s duševní rovnováhou. (2) Radžóguna - Vysvětluje se jako střední cesta konání v obchodním duchu Má dáti - dal. (3) Tamóguna - Je nejpodřadnějším způsobem jednání a může být nazýván žitím čistě pro vlastní sobecké cíle bez každého pomyšlení na druhé. Těmto skutečnostem lze snadno porozumět na několika příkladech: (a) Uvažujme pro příklad problém služby a pomoci. (i) "X" učinil principem svého života sloužit druhým, ale za to, co vykonal, od druhých neočekává zpět žádnou službu či pomoc. Jeho životním pravidlem je 'Učiň dobré, a hoď za hlavu.' (ii) "Y" slouží a pomáhá, a na oplátku očekává stejné. To může být přirovnáno k výměně služeb typu obchodních společností na principu má dáti - dal či barterového obchodu— čiňte druhým, jak byste chtěli, aby druzí činili vám. (iii) "Z" druhým neslouží ani nepomáhá, ale domnívá se, že má právo na službu a pomoc od ostatních, což ho nezavazuje k tomu, aby služby jakkoli vracel.

KOLO ŽIVOTA

74

(b) Nyní považme otázku dobročinnosti: (i) "X" dává a zapomíná, a nechce nic přijmout jako odplatu, jeho principem je poskytovat nezištnou službu bezmocným a potřebným. (ii) "Y" dává a očekává za poskytnutí dobré služby nějakou formu odplaty. (iii) "Z" pouze pomoc a službu, je-li v nouzi, přijímá, nikdy ji však neoplatí, i kdyby byl někdo v krajní nouzi přímo jemu pod nosem. Je vidět, že ( 1 ) jednání "X" je nejlepší a je Satogunické. Jeho dobré skutky mu získávají zásluh v očích všech v tomto světě i ve světě Jeho Stvořitele. ( 2 ) "Y" nezískává za své dobré činy žádné zásluhy, neboť je téměř vyrovnává svým obchodnickým způsobem života má dáti - dal, při němž vychází nulový zůstatek. (3) "Z" se naopak zatěžuje dluhy a závazky, za něž bude muset podstupovat karmický proces, jenž se možná nekonečně protáhne z generace na generaci. Mistři proto člověku doporučují přijmout způsob č. 1, a v žádném případě nescházet níže pod č. 2, bude-li to kdy vůbec potřebí. Podobně si může každý načrtnout svůj vlastní životní program a určit způsob chování. Tolik tedy k jednání člověka jako člena společenského řádu, k němuž náleží. To však není cílem samo o sobě, nýbrž pouze prostředkem k cíli, jímž je stát se néh-karmou. To znamená konání karmy nejenom bez jakékoli připoutanosti či touhy po jejích výsledcích, nýbrž konání jako Svádharma (konání v nekonání) a další směřování vpřed k rozvinutí vnitřního já a k prožitku zdroje vší Lásky, Života a Světla, v němž skutečně žijeme a máme své samotné bytí, jako ryba ve vodě, která neví, co voda je.

KOLO ŽIVOTA

75

ŽIVOT V SEBEODEVZDÁNÍ PROBLÉM áčáru neboli osobního jednání člověka jako jednotlivce je pro úspěch na duchovní cestě jedním z nejprvořadějších. Milující důvěra a dokonalé odevzdání se Vůli Boží či Jeho Vyvoleného, Boho-člověka, ustanovují základní princip života všech, kdo hledají Pravdu. Mudrci i svatá písma nám všichni jednohlasně říkají, že zatímco žijeme ve světě, neměli bychom si počínat, jako bychom byli ze světa, avšak zachovávat postoj sebezapření a naprosté odpoutanosti od světa a všeho světského. Měli bychom proto žít jako lotosový květ, jenž zapouští kořeny v hloubce bahnitého podkladu, avšak pozvedá svou hlavu do výše ve světle nádherného slunce zářícího nad kalnými vodami; či jako královská labuť plující majestátně po hladině vody, kde je ve svém přirozeném prostředí, a přesto se může vznášet vysoko a v suchu, kdykoli po tom zatouží, nebo tak z nezbytnosti musí učinit. Taková nezaujatost a oddělenost od okolí, a především od nižšího já, těla, mysli a mentálního světa, přichází pouze, rozpustí-li člověk své ego a individuální vůli ve Vůli Boží či Vůli svého Guru, Boho-člověka, neboť pak působí jako pouhá loutka v němém představení, jež hraje a tančí dle vůle vodiče za oponou. To se nazývá úplným odevzdáním, které jen tiše dychtí: "Ne má, však tvá vůle, Pane." Takový postoj velice pomáhá učinit člověka néh-karmou. Zatímco zdánlivě koná to či ono, nekoná již nic sám od sebe, nýbrž uskutečňuje Vůli svého Otce-Boha či svého Božského Učitele, neboť skutečně v sobě uvnitř vidí Božský Záměr tak, jak je; a unášen ve Velkém Proudu Života shledává se vědomým nástrojem v neviditelných rukách řídících každý jeho pohyb.

KOLO ŽIVOTA

76

Sebeodevzdání tedy znamená odevzdání svého všeho Bohu či Jeho Vyvolenému, Učiteli (Bohu v člověku), včetně vlastního těla, bohatství i samotného já (uvažující mysli). To neznamená stav naprostého úpadku jedince, jak by se mohl někdo možná domnívat. Velký Bůh a Jeho Vyvolený jsou dárcem všech těchto věcí a není jim zapotřebí darů, které již sami zdarma a bohatě věnovali svým dětem k jejich nejlepšímu a zákonnému užití. My ve své nevědomosti považujeme dary Boží za naše vlastní a zaujímáme postoj agresivního vlastnictví. Snažíme se je dobýt všemi způsoby možnými, načež je žárlivě střežíme ze vší síly své. Připoutáni k těmto darům a pevně je svírajíce zapomínáme na Velkého Dárce samotného, a tudy se dovnitř vkrádá neviděn velký klam, původní příčina našeho veškerého utrpení. Bezpochyby jsou tyto věci, jež k nám přicházejí, naše, byly nám však dány dočasně jako posvátné svěřenství, aby byly užívány dle Vůle Dárce, která je jistě všedokonalá a neposkvrněně čistá bez každého kazu. Avšak s životem v říši hmoty a obklopeni všemi svými světskými smysly nedokážeme uniknout přitažlivému účinku hrubých dojmů, jimž dovolujeme se den ode dne volně hromadit, až kolem nás utvářejí žulovou stěnu, ztrácíme jasnost vidění, stáváme se slepými ke skutečnosti a ztotožňujeme své vlastní já s Pindem a pindi-mánas (tělem a tělesnou myslí). S těmito kouřovými skly a navíc přidanými klapkami na očích nám zakrňuje zrak a nevidíme bílou zář Skutečnosti, jež je nyní zakryta dómem z barevné mozaiky. Světci k nám promlouvají o Skutečnosti a pomáhají nám rozbít tyto falešné brýle, strhnout omezující klapky a vidět projevený svět jako nádhernou Boží rukodělnou práci. Říkají nám, že svět, který vidíme, je Božím odrazem a Bůh v něm přebývá. Je-li tomu tak, musíme udržovat Boží dary těla, mysli a bohatství v čistotě a pořádku, jako když jsme je dostali, a užívat je moudře v Jeho službě a službě Jeho stvoření podle Jeho Božské Vůle, která je

KOLO ŽIVOTA

77

již vtištěna ve vzor našeho bytí (vždyť jak bychom mohli jinak existovat?). My jsme ji však neustálým pocitem oddělení od Skutečnosti ztratili v mohutném víru světa z dohledu a pustili jsme z rukou i životodárné vnitřní spojovací články: Světlo a Zvuk Boží. Světci nám říkají, abychom se obrátili z orientace vně do skutečnosti uvnitř a pochopili pravé hodnoty života, neboť "život" je mnohem drahocennější nežli tělo, a tělo více nežli oděvy (všechno světské bohatství), jimiž povlékáme naše malá já těla a mysli v mylném domnění, že jsou naše, a užíváme je bez rozmyslu a egoisticky pro smyslové požitky a pozemskou okázalost. Vystoupíme-li jednou nad tělesné vědomí, potom víme, kdo jsme, jak nejlépe využít naše dary v službě Bohu a Jeho Záměru, nikoli již v hříšných činnostech, jež povstávají ze smyslných žádostí a povýšené samolibosti, či jsou prostředkem k dosažení časné moci a osobního prospěchu a zisku. To byla ona velká lekce, již mudrc Aštavakra udělil Rádžovi Džanakovi poté, co mu předal praktický zážitek Skutečnosti. Musíme se vlastně rozejít pouze se sobeckou připoutaností k pokladnici srdce, čímž o nic nezchudneme, neboť to přitahuje jen více láskou obtížených darů od Nejvyššího Otce, když vidí moudrost svého dítěte včera marnotratný syn, však dnes již zmoudřel. To se nazývá odevzdáním malého já se vším jeho příslušenstvím těla, mysli a bohatství pro vyšší já (duši) dle Božské Vůle, to značí stát se néh-karmou, samotný to cíl života. Nyní užijeme k lepšímu objasnění věci příkladu. V době Guru Ardžana, pátého v posloupnosti od Guru Nánaka, je popsán vzorový sikh, jménem Bháí Bhikarí. Jeden z žáků prosil jednou svého Guru, aby mu představil nějakého Gurubhaktu, oddaného žáka. Guru jej dopisem nasměroval na Bháí Bhikarího a žádal jej, aby s Bhikarí Sáhibem zůstal po několik dní. Bhikarí přijal svého bratra ve víře velice vřele

KOLO ŽIVOTA

78

a hostil jej, jak nejlépe svými prostředky dovedl. V den, kdy přijel, sešíval hostitel v tichosti kus látky vyhlížející jako sukno na rakev. Když žák v jeho společnosti strávil několik šťastných dní, pomýšlel již na odjezd, ale Bhikarí jej žádal, aby zůstal ještě o nějaký čas déle a zúčastnil se svatby jeho syna, která se měla zakrátko odehrát. Na laskavé naléhání hostitele žák souhlasil. Přišel den svatby. V domě probíhaly oslavy, však Bhikarí byl klidný tak jako kdy jindy. Žák se všemi ostatními doprovázel svatební průvod, účastnil se svatebního veselí a s nevěstiným průvodem navracel se do Bhikarího domu. Příštího dne, co zlá náhoda chtěla, se jediný Bhikarího syn, čerstvě ženatý mladík, roznemohl a zemřel. Bhikarí vzal tiše látku, již záměrně několik dní dříve připravil, zabalil do ní mrtvé tělo syna, odnesl jej na hřbitov a vykonal poslední obřady se svou obvyklou vyrovnaností. Bhikarího vytrvalý postoj klidu a rovnováhy během celého jeho proměnlivého panoramatu života oněmil žáka údivem, neboť v Bhikarím nebylo ani stopy po radosti či zármutku, nýbrž jen dokonalá odevzdanost Vůli Pána, kterou znal již od počátku, a podle toho jednal; aniž by projevoval v nejmenším jakékoli osobní city nebo emoce. Obvyklou modlitbou Guru Nánaka bylo: "Ó Pane! Nečiň nic, čeho já říkám, však vykonej svou Vůli." Sant Kabír se podobně nazýval psem jménem Mótí a popisoval všechno své počínání jako konání svého Pána, jenž drží v rukou vodítko a táhne jej, kam si přeje. Kristus se vždy modlil: "Nechť Vůle Tvá zavládne na zemi, tak jako je v Nebi." "Buď Vůle Tvá" je odedávna závěrečnou částí denních modliteb hinduistických mnichů, muslimských dervišů i křesťanských kněží, následovanou slovy "Tathá Astu" či "Amen", což stejně značí "staniž se".

KOLO ŽIVOTA

79

Z uvedeného by mělo být zřejmé, jak pravdivě žáci Mistrů a Mistři sami vždy uvažují, že nemají žádnou vlastní jednotlivou existenci odděleně od Boho-člověka či Boha. Takoví lidé čtou minulost, přítomnost i budoucnost jako z otevřené knihy a jejich konání probíhá v souladu s Božským Záměrem. To nás vede neodolatelně k závěru, že Bůh pomáhá těm duším, jež konají Jeho Vůli. To je však pouze pro člověka s pevnou vírou, a nedá se považovat za prostředek úniku pro obyčejné jedince žijící neustále na úrovni smyslů, neboť ti jsou ovládáni zákonem, že Bůh pomáhá těm, kdo si pomohou sami. Vlastnost sebeodevzdání, ať již s jakýmkoli stupněm víry, přináší své ovoce, a rychle, vždy podle úrovně, na níž je praktikována. S postupem na Cestě a rostoucí zkušeností poznává člověk její plnou hodnotu, až dosáhne stádia, kdy naprosto ztrácí vlastní ego v Božské Vůli, a tak se sám stává néh-karmou, korunou a slávou lidské existence. Milující víra ve vrozenou dobrotu Boží a dokonalé sebeodevzdání Božské Vůli přivádějí k duchovnosti bez nějakého velkého setrvalého úsilí na straně uchazeče. Tyto dvě věci jsou oním tajným "Sezame, otevři se" a kouzelným klíčem, který otevírá dokořán brány Božího Království, jež spočívá uvnitř chrámu lidského těla, kterým my všichni jsme: "Nevíte, že jste chrámem Božím a Duch Boží v něm vpravdě přebývá?" říkají všechna Písma.

KOLO ŽIVOTA

SLOVNÍK CIZÍCH JMEN A NÁZVŮ

80

KOLO ŽIVOTA

81

ABDULLÁH Žák Hazrata Mijana Míra, velkého světce 36 ÁČÁR Osobní chování 77 ÁHÁR Strava 65, 66 AHINSA Nenásilí; neubližování 9, 51, 67 AKÁŠBÁNÍ Nebeská hudba; Nám; Slovo 56 AND(A)

Druhý oddíl stvoření, první nad fyzickým; astrální úroveň 33

ANIMA Schopnost stát se neviditelným vnějším očím; jedna z osmi siddhi 58 ARTHA

Ekonomický, hmotný blahobyt; jedna ze čtyř sfér lidské činnosti 10

ÁŠRAMY Čtyři období života jak si je představovali staří Indové 10 AŠTAVAKRA Velký riši staré doby 53, 79 ATAM GUNY Vlastnosti duše 9 ÁTMAN Duch 9, 14 AVATÁROVÉ Inkarnace 32, 33, 57, 60 BÁBA FARÍD (1173-1265) Muslimský světec 45 BÁBUR První mughalský král Indie 31 BAHIST Ráj 9 BANG-I-ASMÁNÍ Nebeský zvuk; Slovo 56 BHADŽAN Naslouchání vnitřní Nebeské hudbě 54 BHAGAVAT Jedna z osmnácti hinduistických Purán 39 BHÁÍ BHIKARÍ Oddaný sikhských Guruů 79, 80 BRAHMÁND Velký oddíl stvoření; zahrnující tři úrovně 33 BRÁHMANI Kněží; nejvyšší ze čtyř hinduistických kast 9 BRAHMAČÁRJA

Zachovávání celibátu; také první ze čtyř

KOLO ŽIVOTA

82

ášramů, období vzdělávání 10 BUDDHA Probuzený či Osvícený; věštec Vnitřního Světla. Titul udělovaný princi Siddhártovi Gótamovi (583 463 př. Kr.), zakladateli buddhistického náboženství 6, 11, 12, 18, 34 DERVIŠ Muslimský výraz pro mystika či Boho-Člověka; 21, 33, 44, 57, 80 DÉVY Bohové, božské bytosti 33 DHRITARÁŠTRA, KRÁL věku 17

Slepý vládce mahábháratického

DHARMA Morální či náboženský základ udržující a podpírající Vesmír; životní princip; skupinové karmy společnosti nebo národa 10, 13, 36, 37 DHARMA-KÁJA Podstata Vesmíru; tělo pulsující Životním principem 13 DHJÁNA Meditace; kontemplace 12 DÓ DŽANMA Dvojí zrození 21 DŽAGAT GURU Duchovní Mistr pro celý svět; Mistr všech 23 DŽAPDŽÍ Jeden z nejznámějších textů sikhských písem 27, 46 DŽÍVA

25,

Duše, je-li uzavřena v jakémkoli ze tří těl; fyzickém, astrálním, nebo kauzálním 11, 21, 23, 26, 31, 33

DŽÍVAN MUKTA Osvobozená duše 22, 39, 44 DŽÍVAN MUKTÍ Osvobození z kruhu zrození a smrtí za života ve fyzickém těle; opravdová Spása 59 ERÁF Očistec 49 ESEJSKÉ EVANGELIUM Svitky od Mrtvého moře nalezené ve 20. století 72

KOLO ŽIVOTA

83

FANÁ-FÍ-ŠEJCH Sebezahlazení v Muršidovi, Mistrovi 22 GANDHARVOVÉ Třída andělů 33 GARIMA Schopnost učinit tělo těžkým podle přání; jedna z osmi siddhi 58 GRHASTHA Hospodář; jeden ze čtyř ášramů 10 GUNY Tři kvality: Satva (čistota), Radžas (aktivita), a Tamas (nečinnost) 44, 67, 75 GURBÁNÍ Písma sikhských Mistrů, Ádi Granth; ezotericky Šabd, Slovo 45 GURUBHAKTA Člověk oddaný Guru 79 GURU

Duchovní učitel; doslova, kdo rozptyluje temnotu či nese pochodeň 65, 77, 79

GURU ARDŽAN (1563-1606) Pátý Guru sikhů 79 GURU GÓBIND SINGH 11, 52

(1666-1708) Desátý Guru sikhů

GURU NÁNAK (1469 - 1539) První Guru sikhů 25, 27, 34, 45, 46, 48, 49, 60, 79, 80 HADÍ Průvodce 65 HAZRAT MIJAN MÍR Ardžana 36

Muslimský mystik, současník Guru

HAZUR BÁBA SAWAN SINGH (1858 - 1948) Vznešený Mistr autora této knihy J. S. Sant Kirpala Singha 5, 49, 55 HUMÁJÚN Syn krále Bábura 31 IŠTVA Schopnost získat pro sebe všechnu slávu; jedna z osmi siddhi 58 JADŽNY Oběti 9 JAKŠOVÉ Třída andělů 33

KOLO ŽIVOTA

84

JAMA Anděl smrti 8 KABÍR

(1398 - 1518) Velký básník-světec, současník Guru Nánaka 34, 54, 80

KALIMA, KALAM-I-QADÍM Slyšitelný Životní proud, Zvukový proud; Slovo 56 KÁMA Chtíč; touha; jedna ze čtyř sfér lidské činnosti 10 KARAM Laskavost, milosrdenství, slitování, milost 11 KARMA-RÉHAT Konání karmy v souladu s Božským Záměrem; být nekonajícím v konání 11 KARMAN-ŠARÍRA Karmický krunýř neboli jemné tělo 11 KINAROVÉ Třída andělů 33 KRIJAMÁN Karmy, které člověk koná svobodně za současného pozemského života, jež utvářejí jeho budoucnost; záměrné činy 17, 19, 27, 31, 60 KRŠNA, PÁN Velká hinduistická inkarnace starých dob, jehož učení je vyloženo v Bhagavadgítě 17, 33, 55 KŠATRIJOVÉ Bojovníci a vládci; druhá ze čtyř hinduistických kast 9 KUKARMY Špatné skutky 9 KURUOVCI Jedna ze stran ve velké bitvě Mahábháraty 17 LAGHIMA Schopnost učinit své tělo lehkým podle přání; jedna z osmi siddhi 58 MAHÁTMA Velká duše 58 MAHIMA Schopnost rozšířit tělo do jakékoli velikosti; jedna z osmi siddhi 58 MÁJA Klam, iluze 39 MAULÁNÁ RÚMÍ Masnaví 58

(1207 - 1273) Perský Světec, autor

KOLO ŽIVOTA

85

MÓKŠA Spása; osvobození z kruhu zrození a smrtí; jedna ze čtyř sfér lidské činnosti 10, 40 MUNI Mudrc či svatý člověk 74 MURŠID, MURŠID-I-KÁMIL Muslimský výraz pro duchovního Mistra, dokonalého průvodce 22, 40, 55, 65 NÁM Slovo; Logos; Zvukový proud; tvořivý Boží aspekt; Bůh v činnosti 8, 27, 29, 34, 47, 56, 58 NÁDIR ŠÁH Perský král, který provedl masakr Dillí 37 NAŠÉDH Ponižující, škodlivé karmy 9 NÉH-KARMA Konání karmy v souladu s Božským Záměrem, jako vědomý spolupracovník Boží Moci; nekonající v konání 11, 18, 40, 44, 76, 77, 79, 81 NÉTJA Vyžadované karmy 10 NIŠ-KÁMA KARMA Karma vykonaná beze vší připoutanosti a bez touhy po jejích výsledcích 10 PANDITA Učený v hinduistických písmech 39, 60 PIND(A)

Fyzický vesmír; fyzické tělo; nejnižší a nejmenší duchovní oddíl ve stvoření 33, 78

PINDI MÁNAS Tělesná mysl 78 PRÁKÁMJA Schopnost vyplnit přání druhých; jedna z osmi Siddhi 58 PRAKRTI Dvacet pět manifestací přírody 11 PRALABDHA Osud, předurčení; karma, která způsobila náš současný život, a která se do smrti musí odčinit 17-19, 24, 27, 29, 32, 60 PRÁPTI

Schopnost získat cokoli člověk chce pouhým přáním; jedna z osmi siddhi 58

PRAŠČIT Pokání 12

KOLO ŽIVOTA

86

PURÁNY Hinduistická písma 40 RÁDŽA DŽANAKA Velký král-světec staré Indie 49, 53, 79 RÁDŽA PARÍKŠAT Hinduistický král staré doby 39 RADŽAS GUNA, RADŽÓGUNA Jedna ze tří gun; kvalita aktivity: střední cesta, obchodní způsob jednání, má dáti - dal 44, 75 RADŽASICKÁ Vztahující se k Radžas guně; u stravy energizující 68 RÁMA Bůh 52 RÁMA, PÁN Velká hinduistická inkarnace a hrdina Rámájány 33 RÁMČARITMÁNAS Hindská Rámájána od Tulsí Dáse (XVI. století) 33 RDDHI Nadpřirozené síly 57 R(I)ŠI

Mudrc, věštec; obvykle název pro Boho-člověka starých časů, jako byli ti, kdo sestavili hinduistická Písma 53, 68, 74

SÁDHU

Rozvinutá duše; světec; běžně, potulný asketa 40, 44, 45

SÁDHANY Duchovní, mentální a fyzická cvičení 7, 57 SÁKJA MUNI Jeden z titulů Pána Buddhy 34 SANČIT Uskladněné karmy 17-19, 23, 27, 29, 60 SANJÁSA Jeden ze čtyř ášramů; období duchovního poutníka 10 SANT Světec; v kom je projeven Bůh 34 SANT SATGURU, SATGURU Mistr nejvyššího Řádu; Dokonalý Mistr; Boho-člověk 21, 44, 46, 56, 60, 65 SATSANG

Promluva dokonalého Mistra; shromáždění

KOLO ŽIVOTA

87

předsedané takovým Mistrem nebo jeho zástupcem; kontakt s Mistrem na vnější nebo vnitřní úrovni; doslova, společnost Pravdy 56 SATSANGÍ Žák dokonalého Mistra 35 SATVA GUNA, SATÓGUNA Jedna ze tří gun neboli kvalit; čistý život s duševní rovnováhou 44, 75 SATVICKÁ Vztahující se k Satva guně; harmonická, pokojná; u stravy, potrava vytvářející harmonii a pokojnost 67 SAWAN SINGH Viz Hazur Bába Sawan Singh; jiná transkripce Sávan Sinh SIDDHI Osm mimořádných jógických sil 57 SIMRAN Vzpomínka; ezotericky, opakování Božích Jmen provádějících ducha do vyšších oblastí 54 ŠÚDROVÉ Nejnižší ze čtyř hinduistických kast; manuální pracovníci a sluhové třech kast vyšších 10 SUKAMA Prospěšné touhy 9 SUKARMY Povyšující karmy 9 SURAT Pozornost; výraz Duše 27 SURAT ŠABD JÓGA Pohlcení ve svatém Slově, posvátném Zvuku; ezoterické duchovní cvičení vnoření se do Absolutna sjednocením (jóga) výrazu duše (surat) s výrazem Boha (Šabd, Nám, Slovo) 8 SVÁDHARMA Konání v nekonání 76 SVÁDHJÁJA Čtení textů písem 12 SVÁMÍ RÁM TÍRATH ného věku 52 SVARG Ráj 9

V Bohu realizovaný člověk součas-

KOLO ŽIVOTA

88

SVARÚP Podoba 14 TAMAS GUNA, TAMÓGUNA Jedna ze tří gun neboli kvalit; nečinnost nebo otupělost; podřadná cesta; žití čistě pro vlastní sobecké cíle bez pomyšlení na druhé 44, 75 TAMSICKÁ Vztahující se k Tamas guně; nečinná, otupělá; u stravy, potrava podporující ochablost a zatěžující duši, jako maso, ryby, vejce, alkohol 69 TAPAS Odříkání 12, 48 TATHÁ ASTU "Staniž se", Amen; uváděno na konci modlitby v Indii 80 TATTVY Tvořivé prvky; země, voda, oheň, vzduch, éter 71 UPAS Pověstný strom nepřeberných žádostí 54 VAIKHUNT Ráj 9 VAIRÁGJA Odpoutanost 12, 54 VAIŠJOVÉ Lidé zabývající se obchodem nebo zemědělstvím; třetí ze čtyř hinduistických kast 9 VÁNAPRASTHA 10

Asketa, poustevník; jeden ze čtyř ášramů

VARNY Sociální řády; čtyři hinduistické kasty 9 VAŠITVA Schopnost uvést druhé pod vliv a kontrolu; jedna z osmi siddhi 58 VÉDY Čtyři nejsvatější hinduistická Písma 40 VIHÁR Způsob jednání, sociální chování 65, 74 VIKARMY Zakázané činnosti 9

KOLO ŽIVOTA

REJSTŘÍK

89

KOLO ŽIVOTA Aktivita: fyzická, 12-13 mentální, 12-13 Aischylos, 15 Bohatství: není překážkou, 53 posvátné svěřenství, 53 užíváno moudře, 53 Boho-člověk: Království B., 44 pomáhá znovunabýt Království, 26 může odhalit tajemství, 28 minulost, současnost i budoucnost spočívá v jeho moci, 28 odevzdání se mu, 43, 78 považujeme jej za obyčejnou bytost, 34 rozpustí ego v jeho vůli, 77 Boswell, 14 Božství: dosažení jeho triumfu, 28 vlastní původ, 43 oddanost k samotnému B., 33 Carlyle, Thomas, 14 Cesta (cesty): požadované k úspěchu na ní, 53 snadno ji překlene, 54 Ctnosti, 9, 44, 51 Cudnost: nezbytná pomůcka, 19 Čas: nekonečné kontinuum, 12 Čin(y): je karma, 9 jejich plody, 14, 33 touhy je motivují, 18 zamýšlené, 19 zhoubný vliv, 22 "Čistá věda Bytí", její spásné světlo, 7 Čistota: motivační silou, 10

90

Člověk: deformovaný a nesouosý, 74 jeho cesta zatarasena, 7 jeho život závisí na, 65 nabírá Karmy, 70 napravit způsob stravování, 70 nemůže splatit minulost, 7 praktický uskutečněný, 40 pravá situace, 69 role, 34 řítí se střemhlav, 69 stěží existuje způsob jeho vedení 65 hledající dokonalost, 78 završuje seznam, druhý po Bohu, 71 Dojmy: hrubé nashromážděné, 78 mysl je jich skladištěm, 17, 23 Duch: hnán pěti smysly, 19 pro něho tělo opustiti, 21 pastí na něj je ctižádost, 46 zůstává nade vším, 14 Duše: je posilována, 30 je ve spojení s Nevýslovným, 59 osvobozená může osvobodit druhou, 39 s přístupem dovnitř, 35 nestanula pod ochranou, 60 uvědomí si sama sebe, 8 téže podstaty jako Stvořitel, 14 výživa, 58 Džinistická filozofie, 11 Eden, 47 Eliot, T.S., 54 Energie: karmická, 13 nasměrovat mentální e., 8 vyčerpána, 13 Evoluce, určuje hodnotu, 70-71 Hippokrates, 36

KOLO ŽIVOTA Hmota, v jemné podobě prostupuje vesmírem, 11 Hodnoty: pravé pochopení, 24 různých forem života, 71 Hříchy: definice, 43 odplata, 37 pravý pohled na ně, 43 těžké či lehké, 43 vynálezem člověka, 43 Chování, morální, 10, 67 Chyba: náprava, 29 trpět za ně, 30 Jan, Sv., 52 Jednání: nejlepší, 76 osobní, 77 Ježíš Kristus, 22, 52, 54, 55, 58, 60, 72-73, 80 Karma(y): cesty k jejímu zakončení, 25 Guny zdrojem všech jejich aktivit, 75 individuální / skupinové, 36 zbavit je škodlivosti, 29 skýtá klíč, 13 každý čin je k., 9 Krijamán (svobodně konané, nevypůsobené), 17, 19, 27, 31, 60 marný pokus o překročení, 11 mentální vibrace, slova, čin 9 přitahujeme denně, 44 nashromážděná, 12, 17 nejvyšší princip, 13 není výjimky, 60 neviditelná nemoc, 43 Pralabdha (osud, předurčení), 17, 18, 19, 24, 27, 29, 32, 60 prostředkem i cílem, 11 přestává působit, 12 rozdělení, 9, 17

91

v souladu s Božským Záměrem, 11 s požadovanými výsledky, 10 Sančit (uskladněná), 17, 18, 19, 23, 27, 29, 60 skrze ně je překonávat, 11 únik z ní, 8, 13 uniknout jejímu vlivu, 44 vítězství na jejím zákonem, 12 zastavit jejich příliv, 21 zbavit je jejich účinků, 31 zdrojem otroctví, 10 zodpovědné za cyklus zrození, 25 zrozená z touhy, 10 návyky, 43 Karmické: atomy, 11 částice, 12, 14 dluhy, 36, 71 energie, 12 dojmy, 24, 28 otroctví, 10, 14, 28 pouto mezi člověkem, zvířaty a ptáky, 66 spáry, 28 účinky, 33 účty, 26 Karmický: mlýn, 41 kruh zrození, 13 krunýř, 11 řád, 26 zákon, 23 Kázeň: prvořadé důležitosti, 19 Kolo zrození: jak jej zastavit, 18 uvádí se do pohybu, 18 zodpovědné jsou karmy, touhy, 25 Kolo života: hybný moment z karmické energie, 12

KOLO ŽIVOTA přivedeno ke klidu, 13 mele všechny stejně, 41 pokračuje, nekonečné, 47 uniknout z něho, 25 Konání: nekonající v konání, 11, 18 osvobození skrze, 7 svoboda konání, 14 záměrné...Krijamán, 19 Kristus, viz Ježíš Kristus Křivda: bude pomstěna, 42 Láska: Bůh je L., 52 centrální myšlenka Krista, 52 dvojí princip, 52 kde je L., tam je mír, 51 Mistra, 57, 58 všelék, 51 Lidské: tělo hodnoceno nejvýše, 71 Lidský: čtyři sféry l. života, 10 z čeho se skládá l. život, 63 Mentální: naměrování m. energie, 8 převedení mentálních sil, 9 Mistr (Mistři): Dokonalý, 40 dokonalý průvodce, 55 hledat kompetentního duchovního M., 60 kompetentní ukončit kruh, 22 obtížné jej pochopit, 34 Opravdový M. ve spojení se Svatýn Slovem, Zvukovým proudem, 8 Pánem slitování, 32 shodit břemeno u jeho nohou, 55 Svatého Slova, 55 předepisují rostlinnou stravu, 70 nabízí Východisko, 8

Žijící, 22 Mistr-Světec: spolupracovník na Božském Záměru, 27, 33 je Svatý Otec, 56 jeho dosah, 44 jeho ochrana, 45, 48, 60 jeho pomoc, 21 jeho tělesné potřeby, 36 návštěvník všech oblastí, 59 opravdovost k němu, 49 božský panovník, 56 přebíré karmy, 31 před soudnou stolicí, 45, 46 poslušni jeho přikázání, 55 Mistrova Moc, 26, 30, 35, 54 Mistrovská duše: náležité vedení, 18 pomocná ruka, 65 vysvětluje písma, 40 získat od ní poznání a zážitek, 25 Moc, léčebná, 35 Mojžíš, 11, 17, 42, 73 Mysl: je navyklá na výsledky, 7 její zvyk, 8 kdo se jí řídí, 44 kolísavé povahy, 58 nabírá hříchy, 52 nejvyšší stav přesahuje dobro i zlo, 12 pod její vládou, 45 pohlcení v Nám, 8 projeví se, 7 rozervaná touhami, 40 s blahobytem je popuštěna na uzdě, 52 nevědomá, 25 se bojí, 44 se neodvažuje, 44 se třemi Gunami, 44 skladiště dojmů, 23 spojuje tělo a duši, 53

92

KOLO ŽIVOTA ujíždí střemhlav, 19 ukáznit mysl, 7, 8 vzdá se, 7 Nadvědomý, 64 Nám: Boží Slovo, 8 Božský Zvukový Princip, 8 hlavním zavazadlem, 56 jeho oheň, 29 spojení s ním, 27, 47 Svaté Slovo, 28 Utěšitel, 58 útočiště v něm, 34 Zvukový proud, 8, 33 Nebe, 47 Nemoci: z čeho vzcházejí, 30 Nevědomě, 9, 18 Nežádostivost, 11 Odtažení: smyslových proudů, 21, 34 duchovního proudu, 59 vědomí, 35 se z těl, 21 Osvobození: bez touhy po výsledcích, 7 činnost bez připoutanosti, 7 za života, 58 Otroctví: karma jeho zdrojem, 10 máji, 39 mysli a hmoty, 39 osvobození z něho, 9, 28 řetězy, 18 Světec osvobozuje z karmického o., 28 touhy, 10 Pavel, Sv., 60 Peklo, 47, 48 Podvědomí, 18, 29 Potíže: tělesné, 30 umenšeny, 34 z čeho vyvstávají, 28

93

zmírněny, 30 Poznání Boha: Boho-člověk k němu přivádí, 28 sebekázeň, cudnost je nezbytnou pomůckou, 19 východicko k němu, 8 Pozornost: mysl ji využívá, 27 nejdrahocennější klenot, 27 Požitky: oddávání se smyslovým p., 28 mysl se jich vzdá, 7 potíže z nich vyvstávají, 28 utrpení nich vzchází, 30 Pravé žití: hledání vlastního já v něm záleží, 63 jeho důležitost, 63 Přání: nesplněná, 21 Příroda: negativní aspekt, 24 nechat na ní, 25 její dary, 24 její dary nejsou zdarma, 41 stěží nám pomůže, 26 Rúmí, Mauláná, 58 Satsangy, 56 Sebe– analýza, 21, 30 kázeň, 19 odevzdání, 78, 81 poznání, 8, 19, 28, 68, 71 Shakespeare, 52 Skutky: čistý život v skutcích, 31 dobré, 17 dobročinné / lidumilné, 9 pestrobarevné, 18 špatné, 17 Směr: převedení mentálních sil v náležitý s., 9 ze směru dolů vzhůru, 8

KOLO ŽIVOTA Smrt: přemoci ji za života, 59-60 v Kristu, 22 v životě, 21, 22, 59 značí dočasné odtažení, 59 Spása: jejím dárcem Nám, 58 od kněze, 40 omezená, 57 praktické téma, 40 význam, 59 během současného života, 59 Strava: čistá, 67 energetická, 68 rozdělení, 67 vliv každého druhu, 71 klíčová role, 66 Mistři předepisují rostlinnou, 70 neměla by působit karmické dluhy, 66 otupující, 69 vegetariánská, 67 způsobující nejmenší bolest, 71 Světec (Světci): Cesta Světců, 46 formování člověka jeho úřadem, 74 jejich doména, 33 jeho pravomoc dosahuje, 44 jejich spásná moc, 48 jeho společnost, 44 kráčeli cestou Surat Šabd jógy, 8 náleží věčnosti; pověření; vědomý spolupracovník plný lásky a soucitu; Mistr života a smrti; poslání; sféra působení vs. avatárové, 32 neukazují zázraky, 35 osvobozuje, 58 podávají definici hříchu, 43 pověření, 28 proč přicházejí, 44

94

přítomen všude, 44 promlouvají k nám o skuteč nosti, 78 říkají, že člověk zastává nejvyšší místo, 42 skýtá přístup ke Království Božímu, 8 spojen s Nám, 8 umožňují nám se osvobodit, 8 věří ve spásu za života, 59-60 daleko z dosahu karem, 44 zachovávají světský běh věcí, 35 Světsky: orientovaný, 59 úspěšný, 46 Štěstí: stav mysli, 28 Tajemství, ezoterická, 28 Těla: odění v nich, 20, 23 trpí, 34 tři, 20 Touha(y): nenaplněná, 23 opravdová t. je třeba k úspěchu, 53 motivují činy, 18 pavučina tužeb, 47 původní příčinou utrpení, 18 zodpovědné za cyklus zrození, 25 Ukáznění, 7, 9, 28, 59 Utrpení, 18, 30, 32, 55, 57, 72, 78 Vědomý, spolupracovník, 11, 18, 27, 29, 32, 64, 78 Vláda: člověk ji nemá, 18, 30 Vnitřní Já: rozvinutí, 18 Vůle: Boží, 32, 72 Bohočlověka, 43, 77 Božská 79, 81

KOLO ŽIVOTA Buď v. Tvá, 80 Dárce, 78 duše, které ji konají, 81 Božského Učitele, 77 Guru, 77 již vtištěna v naše bytí, 25, 79 modlitba Guru Nánaka, 80 modlitba Kristova, 80 nejvyšší, 25 odevzdání se, 43, 77 rozpustit v ní ego, 77 svobodná, 14, 19 vlastní, 43, 48 ztrácí ego v Božské v., 81 Zákon: evoluce, 70 karmy, 10, 13, 66 Mistři-Světci obeznámeni s vyššími přírodními z., 36 přírodní, 8, 13, 14, 20, 30, 34, 42, 71 soucitu a milosrdenství, 30 univerzální Z. akce a reakce, 7 života po smrti, 23

Zákon přírody: je z něho východisko, 8 odplata je jeho podstatou, 37 zavírat před ním oči, 42 Zář: osvětluje každý kout, 25 život se z ní vynořuje, 24 Zrození: lidské, 26, 33, 48, 60 nové, 22 Zvukový princip (viz Nám) Zvukový proud (viz Nám) Život: existuje ve všem, 66 jeho základní znak, 70 závisí na životě, 70 Životní princip, 26 Životní proud: unášen v něm, 77-78 probudit, 28

95