KELTSKÝ FENOMÉN V ČESKÉ A ZAHRANIČNÍ HUDBĚ

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda

KELTSKÝ FENOMÉN V ČESKÉ A ZAHRANIČNÍ HUDBĚ bakalářská práce BRNO 2008

Vedoucí diplomové práce: PhDr. Aleš Opekar, Csc. Vypracovala: Marta Kotalová

Čestné prohlášení:

Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu a prameny uvedené v seznamu. Tísek, 5. dubna 2008 Marta Kotalová

2

Poděkování:

Ráda bych na tomto místě poděkovala všem, kteří mi při práci pomáhali a svými připomínkami přispěli k jejímu zdárnému dokončení. Jde především o PhDr. Aleše Opekara, Csc., Bc. Evu Homolovou a Jaroslava Holaně.

3

OBSAH

Úvod.....................................................................................................................................5 1. Počátky keltského etnika...............................................................................................6 1.1 Co znamená pojem „keltská hudba“.................................................................6 2. Jednotlivé oblasti „keltské hudby“ …..........................................................................9 2.1 Hudba z Irska....................................................................................................9 2.2 Hudba ze Skotska...........................................................................................12 2.3 Hudba z Bretaně.............................................................................................14 2.4 Hudba z Walesu.............................................................................................17 2.5 Hudba z Galicie a Asturie...............................................................................18 2.6 Hudba z ostrova Man......................................................................................18 2.7 Hudba z Cornwallu..........................................................................................18 3. Druhy skladeb – písně, melodie a formy....................................................................19 3.1 Vokální - lyrické písně a lidové balady...........................................................19 3.2 Instrumentální – taneční a airové melodie......................................................20 4.Hudební nástroje používané v „keltské hudbě“.........................................................24 4.1 Nástroje z doby laténské.................................................................................24 4.2 Dnešní nástroje...............................................................................................24 5. Kapely v České republice.............................................................................................29 6. Taneční soubory...........................................................................................................42 6.1 Riverdance.....................................................................................................42 6.2 Lord of the Dance...........................................................................................43 6.3. České taneční soubory…………………………………………………….………45 7. Festivaly s keltskou tématikou v České republice....................................................46 Závěr..................................................................................................................................48 Resumé a Summary..........................................................................................................49 Seznam vyobrazení……………………….…………………………………………………….50 Seznam použité literatury a pramenů.............................................................................51

4

ÚVOD

„O původu keltské hudby nevíme téměř nic. Její současná podoba vykrystalizovala teprve v posledních dvou staletích. Přitom přečkala většinu dějinných zvratů v mnoha zemích Evropy – v Irsku, Skotsku, Walesu, Bretani, Galicii, Asturii a na ostrově Man. Díky rozsáhlým emigračním vlnám se uchytila i v kanadské provincii Nové Skotsko a v New Yorku“.... píše na zadní straně své publikace s názvem Keltská hudba autor Jiří Moravčík1. Při definici „keltské hudby“ musíme začít u termínu „kelt“. Původ tohoto výrazu směřuje zpět ke slovu „keltoi“, který užívali starověcí Řekové k označení barbarských kmenů. V moderní terminologii se slovo „keltský“ používá k pojmenování indo-evropské jazykové skupiny. Některé z kmenů zvané „keltoi“ mluvily keltským jazykem, ovšem starověcí Řekové všeobecně považovali jiné jazyky než řečtinu za „dětské žvatlání“, což také dokládal jejich termín „barbarský“. Nejpřesnější je pravděpodobně definice, podle níž si lze pod pojmem „keltská hudba“ představit tradiční hudbu původních keltských oblastí, tedy Irska, Skotska, Bretaně, Galicie, Walesu, Cornwallu, ostrova Man, případně ještě španělské Galicie a Asturie. V hudbě uvedených oblastí nalezneme mnoho společných prvků, ovšem v mnoha směrech se také liší. Neexistuje tedy něco jako „pravá keltská hudba“, termín se může vztahovat jak k ústně šířené tradiční tvorbě, tak k nahrávané populární hudbě. Ta často obsahuje jen nepatrné známky původní lidové hudby, její význam tkví ovšem v přizpůsobování keltských tradic moderní, globální kultuře. Keltská hudba je fenomén, který je ve světě v popředí zájmu již nejméně čtyřicet let. Není tudíž překvapením, že po roce 1990 pronikl i do České republiky (i když již před rokem 1990 bylo na našem území několik hudebních skupin a interpretů, kteří se hudebně inspirovali právě v keltských oblastech). Rozmach však začal až v polovině devadesátých let, kdy vzniklo hned několik hudebních skupin. V této práci chci čtenáře seznámit s „keltskou hudbou“ hranou nejen v jednotlivých keltských oblastech, ale i v českém prostředí. Na začátku se zaměřím na historii keltského národa, ale jen velmi stručně, protože na toto téma již bylo napsáno mnoho knih (např. Dějiny Británie, Dějiny Irska, atd.). 1

Moravčík, J.: Keltská hudba, Praha, Torst, 2004, s.161. Jiří Moravčík – *1959, hudební publicista zaměřený na keltskou hudbu, anglický folk a world music. Externě také spolupracuje s Českým rozhlasem.

5

1. POČÁTKY KELTSKÉHO ETNIKA

Samotný vznik keltské etnogeneze můžeme datovat do doby asi před 3500 lety, ale rozhodně se nejednalo o kulturní skupinu, kterou bychom mohli nazvat prapředkem Keltů. V Evropě v té době žilo několik kultur, které se podílely na keltské etnogenezi. Postupně se od roku 1500 před naším letopočtem až do roku 500 př. n. l. účelově spojovaly, pomáhaly si nebo se navzájem vyvražďovaly. Z archeologických nálezů vyplývá, že pravlast Keltů v Evropě, tzv. bájnou Keltiké tvořilo široké území zasahující část Francie, Rakouska, Švýcarska, Německa, České republiky, Polska a Slovenska. Keltové pak táhli celou Evropou až do Malé Asie na území dnešního Turecka. Část Keltů se vydala na západ, kde obývají Francii, Británii, Skotsko a Irsko a část dobývá r. 386 př. n. l. Řím a r. 279 př. n. l. vypleňují Delfy v Řecku. Později se jim přestává vojensky dařit v Itálii a po prohrané bitvě u Telamonu v roce 225 př. n. l. jsou Keltové vytlačováni stále více na sever. Potomky pravěkých Keltů dnes nalezneme převážně na britských ostrovech, ve Skotsku, v Irsku, ve Walesu a v Cornwallu. Dále v Bretani ve Francii, ve španělské Galicii a zvláštní keltskou skupinu představují lidé žijící na ostrově Man. Po druhé světové válce přichází čas obrození Keltů (Irové a Skotové byli dlouhou dobu utlačování Velkou Británií, Bretaň Francií…), poté se jednotlivé oblasti začínají obracet ke svému keltskému původu.

1.1 Co znamená pojem „keltská hudba“?

Definice „keltské hudby“ již byla naznačena v úvodu této práce. Původ tedy nalezneme ve výrazu „keltoi“, které užívali starověcí Řekové k označení barbarských kmenů žijících v oblasti Velké Británie a Francie. V moderní terminologii se slovo „keltský“ používá k pojmenování indoevropské jazykové skupiny. Některé z kmenů zvané „keltoi“ mluvily keltským jazykem, avšak známější označení pro tento jazyk je galština. „Keltská hudba“ je vlastně smyšlený termín, kterým lze pojmenovat linii mezi hudebními žánry, či takto můžeme označit kategorii nahrávek. Označujeme takto především irskou a skotskou hudbu, i když v Evropě daný výraz může směřovat k bretaňské a haličské hudbě ve spojení s irskou, skotskou a velšskou hudbou. Ostrov Man, Anglie a Wales jsou propojenými kulturami, ale Skotsko má výraznou, přímou jazykovou i hudební spojitost s Irskem, tak jako skotsko-irská diaspora v Kanadě (Cape Breton, 6

Newfoundland, atd.). Termín „keltská hudba“ můžeme chápat jako hudbu jednoduchou, náladovou se snivým nespecifickým, ale irsko-skotským přídechem, relaxační, či evokující, atd. Počty alb, které se prodají s titulem „keltská hudba“ je veliký, alba se těší velkému prodeji u nás, ale i ve Spojených státech, kde např. Společnost Narada produkuje spoustu kompilací a znovu licencovaných sbírek – včetně nahrávek Máire Ni Chathasaigh, Johna Whelana a Joanie Madden. Někdy také tradiční hráči užívají tohoto termínu k formování publika (Seán O´Driscollovo sólové album se jmenuje „Celtic Music“, Shanachie – z 90% irská písňová sbírka je sbírkou keltských milostných písní, Green Linnet's, s podobnou kompizicí, Celtic Women in Music and Song), ale je několik instrumentalistů, kteří by popsali své hraní jako cokoli jiného než tradiční nebo irskou hudbu. Mezi světoznámé skupiny více či méně ovlivněné původní keltskou hudbou patří např. The Dubliners nebo The Chieftains – jako představitelé tradičního proudu, či šedesátými léty inspirovaná skupina Clannad. Formu modernější, v podobě líbivého popu, pak prezentují Enya, Maire, rockovější vyznění nalezneme u skupin U2, The Corrs, Sinead O´Connor, The Cranberries až po punkové The Pogues. Zvláštní kapitolu pak tvoří světoznámá taneční show Riverdance a Lord of the Dance, která velmi výrazně formuje pohled na tradiční irskou hudbu. Například podle Zdeňka Knápka2 může být hudba dnes nazývaná keltská, rozdělena na tři podskupiny:

1. skupina teoretická, která se zabývá úvahami, jakou hudbu Keltové provozovali na základě archeologických zjištění a záznamů antických kronikářů. 2. skupina je irský, bretaňský, welšský a skotský folklór (např. skupina Asonance, The Chieftains, harfista Alan Stivell apod.). 3. skupina je směsí country a folklórní hudby ze skupiny 2, staré hudby, etnické hudby i keltizujícího popu. Takto ji hrají jednotlivci a hudební seskupení z Walesu, Irska, Bretaně, USA, Kanady, Itálie, Španělska, Německa, Rakouska, České republiky, Slovenska i Austrálie. (např. Irish Drew, Enya, houslista Jan Hrubý, apod.).

Knápek ovšem upozorňuje na skutečnost, že hudebníci provozující folklór ve 2. skupině občas zabrousí i do 3. skupiny a naopak. Proto jeho rozdělení na skupiny 2

Knápek, Z.: Kniha pro každého Kelta aneb Pravda o keltském původu našeho národa, Olomouc, Rubico, 1999, s. 87.

7

nemáme chápat jako snahu o „škatulkování“, ale pouze jako účelové rozdělení k usnadnění popisu keltské hudby. Obecně uznávaná teorie takto označuje lidovou hudbu Irska a Skotska. Existuje samozřejmě několik větví, které by také mohly spadat pod tento termín. Je to hlavně hudba z oblasti Walesu, Anglie a Bretaně, ale od původní irské lidovky se liší. V současné době je to široce používaný termín pro "nenáročnou" hudbu, evokující zasněné pocity s irským nádechem. Pro některé muzikanty je charakter keltské hudby vytvářen rytmem a nástroji, které jsou používány. V oblasti irských lidových tanců rozlišujeme několik rytmů charakteristických pro tento druh hudby. Jsou to například Ceilí tance, slip-jigové tance ve 9/8 rytmu, jigové tance v 6/8 rytmu, reelové tance ve 4/4 rytmu a hornpipy v 2/4 a 4/4 rytmu. Asi nejcharakterističtější nástroje pro tuto hudbu jsou kytara, housle, akordeon a flétna, která je často vystřídána tzv. whistle. Spousta odborníků zkoumá tento fenomén keltského kultu v dnešní době, aby porozuměli irské lidové hudbě a její historii.

8

2. OBLASTI KELTSKÉ HUDBY

Keltská hudba v minulosti pronikala téměř na všechny kontinenty a ovlivnila hudební kulturu mnoha zemí. Leckdo se tak dnes hlásí ke svým keltským kořenům. Do jaké míry oprávněně, je však diskutabilní.

2.1 Hudba z Irska

Tradiční irská hudba uspěla v silném boji různých masmédií více než kterákoliv tradiční hudba většiny evropských zemí. Možná částečně tomu dopomohl fakt, že Irsko nebylo bojištěm ani jedné ze světových válek. Od šedesátých let 20. století docházelo k vzájemnému ovlivňování, experimentům, hudebním fůzím a společným projektům, takže dnešní pojetí tradiční hudby je již velmi uvolněné (např. společná vystoupení galicijského dudáka Carlose Núněze s irskou skupinou The Chieftains apod.). Mezi světoznámé kapely spadající podle Knápka do 2. skupiny, více či méně ovlivněné původní keltskou hudbou patří např. The Dubliners3 – irská skupina založená roku 1962 v Dublinu. Původně si říkali „Ronnie Drew Fokl Groupe“ podle zpěváka a kytaristy Ronniho Drewa. Roku 1964 změnili název kapely na „The Dubliners“. Dále ve skupině hrál kytarista Ciaran Bourke, hru na bendžo obstarával Barey Mc Kenn a písničkářský tahoun Luke Kelly.

Diskografie: The Dubliners with Luke Kelly - 1964 In Concert – 1965 Finnegan Wakes – 1966 A Drop of the Hard Stuff – 1967 More of the Hard Stuff – 1967 Drinkin´and Courtin´- 1968 At It Again – 1968 Live at the Royal Albert Hall – 1969 At Home with The Dubliners – 1969 It’s Dubliners – 1969 Revolution – 1970 3

Webové stránky kapely The Dubliners (http://www.tradmusic.com/).

9

Hometown – 1972 Double Dubliners – 1972 Plain and Simple – 1973 Live – 1974 Now – 1975 A Parcel of Rogues – 1976 Live at Montreux – 1977 Home, Boys, Home – 1977 15 Years On – 1977 Together Again – 1979 21 Years On – 1983 Prodigal Sons – 1983 Live In Carré – 1985 25 Years Celebration – 1987 Dubliner’s Dublin – 1988 30 Years A-Greying – 1992 Off to Dublin Green – 1992 Further Along – 1996 Alive Alive-O – 1997 The Definitive Transatlantic Collection – 1997 At their best – 1998 Original Dubliners – 2000 Collection – 2000 The best of The Dubliners – 2002 The Transatlantic Anthology – 2002 40 Years – 2002 Live From The Gaiety – 2002 Spirit of the Irish – 2003 Soul of a Harper – 2004 Furious Fancies – 2004 The Dubliners Collection – 2006 Live At Vicar Street - 2006

10

The Chieftains4 – je právem označován jako symbol tradiční irské hudby. Vůdčími osobnostmi kapely jsou Derek Bell, jeden z nejlepších irských hráčů na harfu a Paddy Moloney, hráč na irské dudy unillean pipes a občastným pennywhistlem. Dále pak Matt Molloy, který hraje na příčnou flétnu a houslista Sean Keane. Nemůžu opomenout také dalšího houslistu Martina Faye a zpěváka a bodhranistu Kevina Connefa.

Diskografie: The Chieftains 1 – 1963 The Chieftains 2 – 1969 The Chieftains 3 – 1971 The Chieftains 4 – 1973 The Chieftains 5 – 1975 The Chieftains 6: Bonaparte‘s Retreat – 1976 The Chieftains 7 – 1977 The Chieftains Live! – 1977 The Chieftains 8 – 1978 The Chieftains 9: Boil the Breakfast Early – 1979 The Chieftains 10: Citron-Eyed Joe – 1981 The Year of the French – 1982 Concert Orchestra – 1982 The Chieftains in China – 1985 Ballad of the Irish Horse – 1986 Celtic Wedding - 1987 In Ireland – 1987 Irish Heartbeat – 1988 The Tailor Of Gloucester – 1988 The Cieftains Celebration – 1989 Over the Sea To Skype: The Celnic Connection – 1990 Bells of Dublin - 1991 Film Cuts - 1996 Another Country - 1992 An Irish Evening - 1992 The Celtic Harp: A Tribute To Edward Bunting – 1993 The Long Black Veil – 1995 4

Webové stránky kapely The Chieftains (http://www.thechieftains.com/)

11

Film Cuts – 1996 Santiago – 1996 Fire in the Kitchen – 1998 Teras of Stone – 1999 Water From the Well – 2000 The Wide World Over – 2002 Down the Old Plank Road: The Nashville Sessions – 2002 Further Down the Old Plank Road – 2003 The Long Black Veil – 2004 Live From Dublin: A Tribute To Derek Bell – 2005 The Essentials Chieftains - 2006 Flook5 – zatím nejlepší anglo–irská instrumentální kapela, která kombinuje tradiční irské motivy s moderními kompozicemi a s prvky jazzu. Netradičnost této kapele dává také fakt, že mísí dva různé druhy fléten, příčnou a whiste, spolu se svižně plynoucím kytarovým podkladem a ohromujícím irským bodhránem. Kapela začala existovat v polovině devadesátých let pod názvem Fluke. Původně hráli ve složení tří flétnistů, Michaela McGoldricka, Sarah Allen a Briana Finnegana, poté nastoupil ještě kytarista Ed Boyd a po dvou letech skvělý bodhranista John Joe Kelly. Po odchodu McGoldrika, který hostoval i v jiných kapelách (např. skotských Capercaillie), skupina změnila jméno na Flook, z důvodu existence manchasterského techno-seskupení se stejným názvem.

Diskografie: Flatfish – 1999 Rubai – 2002 Haven – 2006

2.2 Hudba ze Skotska

Skotská hudba znamená především dudy (highland pipes a scottish smallpipes), kterým Skotové věnovali největší pozornost. Do skotské hudby také zahrnujeme houslové virtuózy ze Shetland, ceilidh skupiny, tradiční hudební uskupení, vojenské dudácké skupiny, moderní tvorbu silně ovlivněnou tradiční hudbou, stejně jako klasická hudební díla. 5

Webové stránky kapely Flook (www.flook.co.uk).

12

Tradičními ceilidh skupinami jsou např. Kinlochard Ceilidh Band a Alexander Brothers. Dalšími skupinami, které vycházejí z ceilidh tradice, ale mají již modernější pojetí jsou např. Finlay MacDonald Band, Capercaillie, Wolfstone, Deaf Shepperd, Old Blind Dogs, Silly Wizard, Búrach, atd. Mezi tradiční skotské kapely patří The Tannahill Weawers, The Boys of The Lough, Manus Lunny, Ossian, Andy Stewart a další. Tradiční dudácké kapely mají ve svém repertoáru typické marchy, jigy a airy, které hrají mohutným zvukem. Mezi typické skotské kapely patří Strathclyde Police Pipe Band, Scottish Power Pipe Band nebo Shotts and Dykehead Pipe Band.

Ossian – folková kapela založená v roce 1974. Hráli převážně tradiční skotské písničky ve složení Iain MacInnes – dudák, Billy Ross – zpěvák a hráč na dulcimer, houslista Stuart Morrison a harfeník William Jackson.

Diskografie: Contraband – 1974 Alba – 1977 Ossian – 1977 St Kilda Wedding – 1978 Seal Song – 1981 Dove Across the Water – 1982 Borders – 1984 Light On a Diskant Shore – 1986 The Best Of Ossian – 1994 The Carrying Stream – 1997 The Islay Ball – 2001

The Poozies6 – ryze ženská kapela ve složení: Patsy Seddon a Mary MacMaster hrají na kovovou a elektrickou harfu zvanou „comac“, akordeonistka Karen Tweed, houslistka Kate Rusby, Sally Baker – zpěvačka a kytaristka. Jejich úspěch stojí především na originálním zvuku, kovová a elektrická harfa společně s akordeonem a houslemi dodává dokonalou harmonii pro posluchače na celém světě.

6

Webové stránky kapely The Poozies (http://www.poozies.com/).

13

Diskografie: Come Raise Your Head – 1997 Infinite Blue - 1998 Changed Days Same Roots – 2003

2.3 Hudba z Bretaně

Bretaňské hudbě nebyla dlouhou dobu věnována nijak zvláštní pozornost. Mezi světovými válkami se snad zdálo, že tradiční hudba Bretaně bude zapomenuta, a mohli jsme ji slýchat jen na vesnických nočních hudebních slavnostech zvaných festou-noz (ty se udržely do dnešní doby). Na počátku 60. let, kdy začíná být o tradiční hudbu opět zájem, zažívá renesanci i hudba bretaňská, aby pak mohla být od 70. let proslavena do celého světa zásluhou barda Alana Stivella. Vedle tradičních bretaňských nástrojů jako jsou bombard (nástroj podobný hoboji s velmi výrazným zvukem) a biniou koz (bretaňské vysoce laděné dudy) začínaly být používané i elektrické kytary, elektrické housle, syntezátory… Výraznou součástí bretaňských dudáckých skupin, tzv. Bagad (vznikly v průběhu 50. let) začaly být také adaptované skotské dudy biniou bras. V dnešní době má bretaňská hudba jednu z největších hudebních tradic současné Evropy a je zde každý rok pořádán jeden z největších festivalů keltské hudby na světě – Festival Interceltique de Lorient. Alan Stivell7 – hráč na bretaňskou harfu zvanou telenn, kterou proslavil po celém světě. Jeho repertoár je velmi rozmanitý, zapojil se i do rockové hudby, proto může být zařazen jak do druhé, tak i třetí skupiny. První alba z počátku 70. let znamenala průlom, jednak proto, že představovala bretaňskou hudbu širšímu publiku, tedy anglosasky orientovaným rockerům. Navíc pomohla rozvinout kontakty mezi jednotlivými větvemi keltské hudby skotskou, irskou a bretaňskou. Stivellovu harfu dnes můžeme slyšet také ve spojení s africkou, indickou i klasickou hudbou (zpočátku jsme slyšeli Stivellovu harfu převážně v klasické hudbě). V dnešní době se A. Stivell nebrání ani různým moderním směrům (např. skladba „Let the Plinn“). Dokonce koncertoval v roce 1997 v pražské Lucerně při oslavách Keltských vánoc společně s houslistou Patricem Qureeém a kytaristou Bernardem Coutelanem a také s Dobrohoštěm a Českým srdcem, na jehož albu „Srdce z Avalonu“ později účinkoval.

7

Webové stránky Alana Stivella (http://www.alan-stivell.com/)

14

Diskografie: Telenn Geltiek - 1961 Reflets – 1971 Renaissance de la harpe Celtique – 1972 Live Olympia – 1972 (záznam z famózního pařížského koncertu) Chemins de Terre – 1973 E Langonned – 1974 (ryze akustické album) Live a‘ Dublin – 1975 Trema’n inis - 1976 Before Landing – 1977 Journée á la maison – 1978 International tour - 1979 Symphonie Celtique – 1979 Terre des vivants – 1981 Léqende – 1983 Herpes du nouvel áge – 1985 The mist of Avalon - 1991 Again – 1993 Brian Boru – 1995 1 Douar (Jeden svět) – 1998 Black to Breizh – 2000 Au delá des mots – 2002 Explore - 2006 Do 3. skupiny Zdeněk Knápek řadí např. Enyu8, vlastním jménem Eithne Ni Bhraonain. Zpěvačka irského původu, jenž začínala v letech 1979 - 1982 hrát na klávesové nástroje s rodinným seskupením An Clann As Dobhair (Rodina z Dobhairu), které hrálo tradiční irskou hudbu. Později se přejmenovali na Clannad. Enya ve svých skladbách zpívá anglicky, irsky, latinsky, velšsky, španělsky, japonsky, francouzsky, ale také fiktivní řečí zvanou Loxian. Inspiraci čerpá z irského folklóru a texty ji většinou píše Roma Rayan.

Diskografie: Enya - 1987 8

Webové stránky zpěvačky Enya (http://www.enya.com).

15

Watermark – 1988 (obsahuje singl Orinoco Flow) Shepherd Moons – 1991 (obsahuje singly Carribean Blue a Book Of Days) The Celts – 1992 (soundtrack ze stejnojmenného seriálu) The Memory Of Trees – 1995 (obsahuje singly Anywhere Is a On My Way Home) Paint The Sky With Stars – 1997 (ty nejlepší písně z jejího repertoálu během desetileté sólové kariéry..) A Day Without Rain – 2000 B-Sides – 2001 The Magic Of Enya – 2003 Amarantine – 2005 Sound of the Season – 2006 Chrismas Secrets EP - 2006 Altan9 – kapela, která byla v 90. letech považována za jednu z nejlepších v Irsku vůbec. Jméno skupině dalo hluboké a tajemné jezero v irském Donegalu. Během dvaceti let společného vystupování si kapela vytvořila svůj osobitý styl charakteristický nakažlivou energií a irskou rytmikou, které spolu s křehkou krásou tradičních písní zpívaných gaelsky i anglicky uchvátily publikum po celém světě. Nyní skupina hraje ve složení: Maired Ni Mhaonaigh – zpěv a housle, Ciaran Tourish – housle, Dermot Byrne – akordeon, Ciaran Curran – buzuki a mandolína, Mark Kelly – kytara a hudební aranžmá a Daithi Sproule – kytara.

Diskografie: Ceol Aduaidh – 1983 Altan - 1987 Horse with a Heart - 1989 The Red Crow - 1990 Harvest Storm – 1991 Island Angel – 1993 Once Again - 1993 The First Ten Years - 1995 Blackwater – 1996 Runway Sunday – 1997 Altan’s Finest - 1999 9

Webové stránky kapely Altan (http://www.altan.ie).

16

Another Sky - 2000 The Blue Idol - 2002 Local Ground – 2005 (vyšlo k 20ti letému výročí jejich existence.)

2.4 Hudba z Walesu

Podobně jako skotská hudba má blízko k irské, tak velšská hudba má blízko k bretaňské, protože ještě ve 12. století byla jejich hudba jednotná. Tuto teorii potvrdila i skupina Fernhill, když na svém druhém albu s názvem Llatai použila tradiční písně z velšských zpěvníků. „Když přijedeme do Bretaně, lidé tam písničky z našeho alba znají. My je ovšem objevili ve velšských zpěvnících“ řekla Julie Murphy. Fernhill10 – nebo také „kapradí z Walesu“, skupina hrající od roku 1996 ve složení Julie Murphy (bývalá punková bubenice), dudák a klárinetista Ceri Rhys Matthews, kytarista Jonathan Shorlad a akordeonista Andy Cutting. Jejich cílem bylo dát velšské tradiční hudbě novou vzrušivou atmosféru umocňovanou velšsky zpívající zpěvačky Julie Murphy.

Diskografie: Fernhill: Ca´Nos – 1996 Llatai – 1998 Uatai – 1998 Whilia – 2000 – akustické album kapely Fernhill. Do původní sestavy kapely přibyla ještě houslistka Cass Meuring a Tim Harries hrající na kontrabas. Na Pradle – 2007 Julie Murphy:11 Black Mountains Revisited – 1999 (Juliino debutové album, které natočila společně s Nigelem Eatonem, Ceri Rhyse Matthewsenem, Dannym Thompsonem a Martinem Simpsonem). Většinou interpretace tragických balad s jiskřivým optimismem a nadějí. Lilac Tree – 2002

10

11

Webové stránky kapely Fernhill (http://www.fernhill.info/). Více o Julii Murphy (http://homepage.mac.com/juliemurphymusic/juliemurphy/)

17

2.5 Hudba z Galicie a Asturie

Jejich tradiční hudba má několik shodných prvků s hudbou sousedících oblastí Cantabria, Leon, Castie a severním Portugalskem. Podobně je to i s Balearskými ostrovy, pro které je typické rozsáhlé užívání dud. Tradičními nástroji pro Galicii, Asturii i Cantabrii jsou „gaita“, což je druh dud a celá rodina perkusí a dechových nástrojů. Mezi nejlepší hráče na galicijské dudy můžeme zařadit Carlose Núněze, Xosé Manuela Budiňo, José Angel Hevia a Susana Seivane. Ze skupin hrajících hudbu Galicie a Asturie jmenujme např. Corquiéu, Luar na Lubre či Milladoiro.

2.6 Hudba z ostrova Man

Man je malý ostrov ležící mezi Velkou Británií a Irskem. Historie a kultura byla ovlivňována především Skotskem, Irskem a Walesem. Tento ostrov není součástí Spojeného království, ale jeho tradiční hudba byla silně ovlivněna anglickou písní i britskou populární hudbou. Od roku 1974 začal v Ramsey každoročně probíhat hudební festival s názvem Yn Chruinuaght, kde můžete slyšet významné hudebníky podílející se na mánském obrození, jako byla např. Emma Chruinuaght, hrající na harfu a příčnou flétnu, dále také harfista a producent Charles Guard nebo moderní skupiny, např. The Mollagband, King Chiaulee, Paitchyn Vaunin a další.

2.7. Hudba z Cornwallu

Hudba z Cornwallu má keltskou historii, i když keltská tradice poté dlouhé roky skomírala. K oživení původních tradic došlo až ve 20. století. Cornwallští hudebníci často využívali různorodosti tradičních nástrojů. Dokumentární ikonografické zdroje, které se našly v kostelích Bodmin Moor a St. Mary v Launcestonu dokládají, že pozdní středověké nástrojové uskupení se skládalo převážně z houslí, flétny, harfy a dud. Dudy se všeobecně těšily velké oblibě nejen v pozdním středověku, ale i nyní. Bodhrán byl populární až v 19. století. Po roce 1945 se začal také používat akordeon, který byl do té doby spojován především s folkovou hudbou.

18

3. DRUHY SKLADEB, PÍSNĚ, MELODIE A JEJICH FORMY

V keltské hudbě, vlastně jak mnoho lidí povolaných i nepovolaných říká, jde o hudbu hranou v podstatě na tři akordy. Svým způsobem mají pravdu, protože v této hudbě záleží především na melodii a to v instrumentálních skladbách a textové osobitosti ve vokálních písních. Doprovodné melodie a harmonie jsou poté záměrně jednoduché, aby nepřekrývali sílu hlavní složky. Velmi důležitou část poté tvoří rytmická složka. Tímto se keltská hudba odlišuje například od současné hudby folkové, country či rockové, kde je kladen hlavní důraz právě na harmonizaci a šlapající doprovod. „Keltská“ hudba má dvě podoby – veselá, rozverná a velice rytmická hudba taneční a zasmušilá a zádumčivá hudba emotivní – airová. S oběmi podobami se setkáváme v hudbě vokální i instrumentální.

3.1 Vokální – lyrické písně a lidové balady

Písňová oblast „keltské“ hudby je velice rozmanitá jak stylově tak formově. Základní používané formy jsou shodné jako například u naší lidové písně. Písně keltské hudby bychom mohli rozdělit na dvě skupiny – epické, které jsou vlastně baladické a mají vyprávěcí charakter a písně lyrické, které na rozdíl od epických nemají vyprávěcí charakter a jsou hodně emotivní. Toto rozdělení ovšem není konečné a mnohdy se setkáváme s momenty, kde jedna přechází plynule do druhé. Kromě tohoto všeobecného rozdělení je zde ještě mnoho dalších druhů písní – písně pracovní, nazývané shanties, písně taneční bez textu, dětské říkanky ve většině případů postrádají složku hudební. Zvláštní kategorii pak tvoří koledy. Písně dále můžeme rozdělit do jednotlivých kategorií podle charakteru: písně milostné (ty mohou být baladické i lyrické), písně námořnické a pijácké (ty bývají většinou baladického rázu) a písně bojovné, válečné a hrdinské (ty bývají baladické i lyrické).

Balady Jsou písně epické – vyprávěcí. Balady bývají lidovým příběhem, povídkou nebo pověstí, které bývají zveršovány a hudbou pouze doprovázeny. Převážně zpracovává téma ponurého charakteru a končívá tragicky, to však není pravidlem. Má rychlý dějový spád, děj není podáván souvisle a píseň je zaměřená jen na jeho význačné momenty. Jsou 19

hrány v určitém rytmu – polka, jig, hornpipe, valčíky a není pravidlem, že když zpracovávají ponurý příběh, že musí smutně také znít. Charakteristické pro irskou muziku jsou tzv. barn dances (typické hospodské písně).

Lyrické písně Bývají zpravidla nevyprávěcího rázu a jsou založeny spíše na emotivním projevu. U těchto písní hraje hlavní roli právě melodie, která plyne volně bez udání tempa či rytmu, je čistě projevem interpretova nitra (často tak narazíte na různorodost interpretací stejných písní – živoucí důkaz může být např. irský tradiční air She Moved Through The Fair, který slýcháme v mnoha verzích a podáních např. od Loreeny McKennitt, Sinead O´Connor naši Kateřiny Garcia a mnoha dalších). Zasněná melodie je velmi vzdušná (odtud název air = vzduch). Hlavní melodie bývá doprovázena minimálním počtem doprovodných nástrojů, aby nebyl přebit původní niterný projev sólového hlasu a také nehraje žádný jiný sólový nástroj (žádné protimelodie, dohrávání…) pouze může být použit v místech pro mezihru, tj. mezi jednotlivými slokami. Ve většině případu melodie plyne jen nad jedním jediným akordem.

3.2 Instrumentální - taneční a airové melodie

Jak už zde bylo napsáno, instrumentální hudba je především postavena na melodii a méně už pak na její harmonizaci. Melodie bývá hrána unisono několika nástroji (např. housle, flétna, akordeon) a občas vybočí i do vícehlasu. Typické pro melodie je zdobení, opakování, slučování a kladení důrazů na určité doby (to je zcela jiné než v naší lidové písni, kde je kladen důraz na první a třetí dobu). Skladby bývají složeny z krátkých melodických nápěvů – tzv. sety, které se neustále opakují. To je dáno především stavbou melodie, která je vybudována tak, že její začátek přirozeně navazuje na její konec. Každé opakování se může lišit podáním melodie v jiném nástroji, nebo naopak přidáním nástroje nebo ostinátního doprovodu. Samozřejmostí podání melodie je její zdobení a akcentování. Zdobení se samosebou musí používat vkusně a pro každou oblast je příznačné trošku jiné zdobení (někdy to je jen nátryl, někdy trylek, triplet ba naopak držení základního tónu akordu k dané melodii). Harmonizace vystavěných melodií není vždy stejná, někdy je na daný úsek možnost více harmonických variant a mnohdy není harmonizace ani důležitá. Je to dáno také tím, že typické melodické postupy často vycházely z církevních modů, které nelze, nebo se dají 20

jen stěží zachytit do dnešních dur-mollových akordů. Proto je v doprovodné kytaře využíváno tzv. irské ladění (DADGAD), kde se právě díky tomuto ladění zcela automaticky vypouští tercie akordu (hraje se jen zdvojená prima a kvinta). Díky tomu je ještě umocněn nejasný dur-mollový charakter melodie, podpoří se unisonový charakter melodie a vytvoří ostinátní doprovod. Posledním typickým znakem je pak slučování jednotlivých setů do jednoho většího celku. Jedna skladba může být složena ze 2 až 5 různých melodií, které na sebe plynule navazují. V praxi to funguje tak, že se odehraje jeden set například čtyřikrát, na něj se napojí další, který je zahrán třikrát a skladba pak končí třetím setem, který je odehrán třeba pětkrát. Napojení jiného motivu může působit i dynamickou změnou, kdy nový motiv předehraje nejprve jeden či dva hudebníci a pak se připojí celá skupina. Simulují se tím situace, ke kterým dochází při jam-sessionech, kdy jeden hudebník zahraje danou melodii a ostatní se postupně přidají. A právě tyto sessiony jsou pro irskou hudbu zcela typické a stavba skladeb z nich vychází. V napojení jednotlivých setů za sebou může dojít také ke změně tóniny. Spojování těchto setů musí být zajisté opět prováděno s vkusem a tímto slučováním se tak od sebe mnoho kapel liší (kdy spojují jiné sety), takže je zcela možné, dokonce víc než pravděpodobné, že ve dvou skladbách různých interpretů uslyšíte stejný kousek melodie. Forem v keltské muzice je několik druhů, hlavními a nejpoužívanějšími jsou jig, reel, hornpipe. Dále jsou to pak air, polka, march, slide… Dále popíši jen tyto hlavní, protože polka a march (pochod) je dobře nám znám z české a moravské lidové písně a air je obdobou lyrické písně, která je popsána v kapitole 3.1. (jen místo sólového zpěvu zní sólový nástroj) a slide je shodný se singl jigem, je akorát psán ve dvanáctiosminovém taktu.

Reel Reel je původně kruhový tanec. S termínem reill se poprvé setkáváme r. 1589 ve Skotsku. Z historického hlediska je typičtější spíše pro muziku Skotska, ale velký počet reelů vznikl jak v Irsku, tak ve Skotsku. Reel je v poslední době asi nejhranější a neoblíbenější formou. Hraje se ve 4/4 taktu a je nejrychlejší z hraných tanečních forem. Je hrán velice živě a lehce a bývá zde kladen důraz na virtuozitu. Irové hrají reely zpravidla rychleji než Skotové, jejich reely jsou však poněkud drsnější.

21

Obr. 1)12

Jig Termínem jig se v 16. století označovala většina taneční hudby provozované v krčmách a na lidových zábavách. V průběhu 17. století se s tímto označením setkáváme také v hudbě klasické, kde je jig součástí instrumentální suity. Dnes je jig charakteristický svým triolovým rytmem a taktováním tří-, šesti-, či devítiosminovým. Hraje se ve svižném tempu (vyjma tzv. slow jigů – ty jsou pomalé), takže nevnímáme jednotlivé noty zvlášť, ale spíše jejich trojice. Podle akcentování a délky not rozlišujeme tři druhy jig.Single jig – ten je psán v šestiosminovém, výjimečně v tříosminovém taktu, kde vždy první dvě osminy z každé trojice jsou nahrazeny čtvrťovou notou. Double jig – je také psán v šestiosminovém taktu a je složen vždy z trojice osmin. Tyto dva jigy se velice často propojují. Třetím druhem jigu je Slip jig – ten je psán v devítiosminovém taktu, takže zde nevnímáme dvě dvojice, ale tři trojice osmin. Většina jigových melodií pochází z Irska, nebo je z irských melodií odvozená.

12

Ukázka notového záznamu reelu, použito z http://www.chattanoogasession.com/.

22

Obr. 2)13

Hornpipe Hornpipe byl v pozdním středověku především tancem pastýřů a hlídačů stád. Teprve až v 2. polovině 18. století začal být spojován s námořníky (povinné tancování kvůli udržení kondice). Možná i odtud pochází zvláštní houpavý rytmus (zapisuje se jako reel, hraje se však tečkovaným rytmem) hornpipu. Původní hornpipe byl psán ve třipůlovém taktu, ale během posledních několika století se změnil na běžněji užívaný čtyřčtvrťový takt. Obr. 3)14

13 14

Ukázka notového záznamu jigu, použito z http://www.chattanoogasession.com/. Ukázka notového záznamu hornpipu, použito z http://www.chattanoogasession.com/.

23

4. HUDEBNÍ NÁSTROJE POUŽÍVANÉ V KELTSKÉ HUDBĚ

4.1. Nástroje z doby laténské15 Nástroje vyráběli z bronzu, dřeva, kosti, kovů a volských rohů. Karnyx - velmi rozšířeným nástrojem byla mohutná trouba zatočená směrem vzhůru, jejíž ústí bylo zakončeno tlamou strašlivé obludy. Karnyx byl podle popisu římských kronikářů vyroben z bronzu a Keltové ho používali před bojem k příšernému troubení, které mělo nepřátelům nahnat strach. Kromě velkých trub – karnyxů měli Keltové i menší kovové trubky, které se zčásti dochovaly v hrobech trubačů, a zčásti jsou součástí kovových figurek – miniatur keltských hudebníků. Kernaj – uzbecká trouba, která svou velikostí odpovídala kaenyxům a byla také vyrobena z kovu. Píšťaly – jsou velmi starým a rozšířeným nástrojem. Byly zhotoveny ze dřeva, kosti i kovu. Z archeologických nálezů víme, že je s oblibou používali i Keltové, kteří žili na našem území.

4.2 Dnešní nástroje Housle

- jsou základním a nejpoužívanějším nástrojem většiny skotských a irských

instrumentálních skladeb. Hraje se na ně v klasickém ladění - GDAE, s využitím melodických ozdob, které jsou pro tuto hudbu charakteristické. Housle byly (a jsou stále) oblíbené i na různých společenských oslavách, kdy "střílely" jednu melodii za druhou a rozjařovaly tak společnost až k tanci. Styly, jakými se na tento nástroj v Irsku hraje, se od sebe liší podle kraje. U nás hrají na housle v irském stylu především Daniel Malzcyk, Jana Čermáková.

Píšťalky a flétny Hojně používané v keltské hudbě jsou také různé druhy píšťalek. Tin whistle nebo penny whistle je jednoduchá zobcová flétna se šesti dírkami, která se vyvinula z nástroje zvaného flageolet. Vyrábí se z různých kovových slitin, dřeva, mosazného plechu či plastu. 15

Knápek, Z.: Kniha pro každého Kelta aneb Pravda o keltském původu našeho národa, Rubico, Olomouc, 1999, s.88.

24

Nejčastěji používané tóniny v irské hudbě jsou D a C, ale vyrábí se také v B, Es, F a G tóninách. Od zobcové flétny se liší tím, že nemá spodní otvor na palec. Low whistle je stejný nástroj jako whistle, který hraje o oktávu níž, je rozměrově stejný jako příčná flétna a je o něco náročnější na zvládnutí, protože dírky jsou velké a daleko od sebe. Materiály bývají různé, nejčastěji však kovové nebo umělohmotné. Tento nástroj má velmi charakteristický zvuk, který je hojně využíván nejen v irské tradiční hudbě. Mnoho muzikantů, kteří irskou hudbu hrají na whistle začínali nebo se na ní naučili hrát jako na druhý nástroj. V Irsku mnoho lidí z whistle přechází buď na příčnou flétnu nebo na irské dudy. Irská příčná flétna - je podobně jako housle nejpoužívanějším nástrojem. Má šest dírek (stejně tak, jako whistle - viz níže) a měla by být dřevěná. Zcela záměrně píši "měla", neboť v poslední době jsou vyráběny i z méně kvalitní, ale cenově dostupnější umělé hmoty. Výhodou je, že odpadnou nemalé problémy péče kolem dřevěného nástroje. Klasická kovová příčná flétna se prakticky nepoužívá, i když už se našli průkopníci stylu i na tento nástroj. Používá se dřevěná flétna se šesti dírkami. Flétna má rozsah dvou oktáv. V irské hudbě se výjimečně používá klasická (stříbrná) příčná flétna, ale zvuk je rozdílný a málokdo dokáže napodobit ornamentaci typickou pro flétnu dřevěnou. Nástroje s volným jazýčkem Zjednodušeně tyto nástroje mohu nazvat harmoniky a všechny se vyvinuly na počátku 19. století. Fungují na stejném principu - vzduch je vháněn pomocí měchu a rozechvívá kovové jazýčky, které vytvářejí jednotlivé tóny. Melodeon - má 10 kláves, tudíž může hrát dvacetitónový rozsah v základním ladění C. Dále má dvě basové klávesy, které hrají tóniku a dominantu. Knoflíková harmonika - používá se dvouřadá harmonika, nejčastěji v ladění B/C. Každá řada reprezentuje jednu tóninu, tyto tóniny se doplňují. Každý knoflík hraje dva tóny podle toho jestli hrajete dovnitř nebo ven. Na levé straně jsou umístěny basy a akordy. Concertina je malý, šestiúhelníkový akordeon, který existuje jak v jednotónové chromatické variantě (anglická), tak

v dvojtónové diatonické variantě (anglo nebo

německá). V irské hudbě se nejvíce používá ladění C/G-prostřední řada C, blízká řada G a ve vzdálené řadě jsou umístěny půltóny. Irské loketní dudy - ve většině zemí na celém světě se setkáváme s různými druhy dud, 25

ale jen irské, northumbrijské a české dudy mají měch nafukovaný loktem. Dnešní irské loketní dudy mají části: nafukovací měch, kterým se jedním loktem vhání vzduch do hlavního měchu, kde je druhým loktem udržován stálý tlak a odtud je zásobován chantera všechny ostatní doprovodné píšťaly. Ty jsou pouze tři u nejjednodušší varianty nástroje a šest u plné verze. Drony se nazývají tři z nich a jsou laděné v různých oktávách D a stále doprovázejí melodii. Irské loketní (loket-uillean) dudy mají dva měchy. První je podobný kovářskému a žene vzduch do druhého. Tlakem lokte na druhý měch se reguluje množství vzduchu, které následně proudí do chanter a rozehrává dvouplátek v ní umístěný. Na chanter se hraje melodie. Napříč leží drony a regulátory. Drony hrají tři oktávově rozmístěná D jako doprovod pro chanter. Na regulátorech jsou klapky, které hrají další tóny použitelné pro doprovod. Protože jsou dudy takto složitý nástroj, lze je nakupovat postupně (od practice setu-měchy+chanter až po fullset, obsahující všechny popsané součásti). Mandolína - je běžně dostupný nástroj a v irské hudbě se používá ve standardním ladění GDAE. Styl hry je podobný hře na banjo a také většina banjistů s mandolínou začínala. Používá se o něco silnější trsátko než u banja, ale opět je jeho volba otázkou osobních preferencí každého hudebníka. Většina banjistů začínala u mandolíny a při přechodu k banju se dostal tento nástroj do pozadí. Přesto se k mandolíně občas vrací a to nejen kvůli melodiím, ale také proto, že se hodí i jako doprovodný nástroj do písniček. Protože na mandolínu hrají ti samí lidé jako na banjo, budou mít v této sekci tyto nástroje společnou diskusi. Bouzouki - původem řecký nástroj, který se do irské hudby dostal v 70.letech. Irové přidali jeden pár strun a změnili vypouklé dno na rovné. Nástroj je podobný Mandole, ale s delším krkem. Má čtyři dvojice strun (struna je zdvojená) a najdete jí nejčastěji v ladění GDAd nebo v ADAd. Na bouzouki se hraje harmonický doprovod k hlavní melodii. Tento nástroj řeckého původu v irské hudbě nejvíce proslavili hudebníci Andy Irvine, Alec Finn nebo Donal Lunny. Mnoho hudebních skupin hrajících nejen keltskou hudbu ji má ve svém nástrojovém obsazení jako náhradu za kytaru pro její příjemný a velmi charakteristický cinkavý zvuk. Mandola - je o něco menší nástroj, laděný o několik tónů výš, ale způsob ladění se u jednotlivých muzikantů liší. Cittern je v podstatě bouzouki vybavené jedním párem strun navíc. 26

Kytara – se v irské hudbě používá převážně jako doprovodný nástroj. Někteří hudebníci hrají v klasickém ladění, ale mnohem rozšířenější a pro doprovázení irské hudby vhodnější je ladění DADGAD, které má svůj charakteristicky hutný zvuk, kdy nádherně podbarvuje hranou melodii. Toto ladění bylo vytvořeno k souhře s irskými loketními dudami, které jsou laděny také v „D“ a můžeme hrát buď klasický doprovod nebo sólové melodie. Další využití pro toto ladění je i fakt, že tradiční irská hudba nemá basu a právě snížení "E" struny do "D", ji při jisté zručnosti hráče na tento nástroj, dovede bohatě zastoupit.

Harfa - lidový nástroj, který existuje v celé Evropě (např. v České republice háčková harfa). Tradiční skotskou harfu zvanou clarsach můžeme najít nejen na koncertních pódiích, v irských pubech a venkovských festivalech, ale i na etiketě nejmenovaného světoznámého irského černého piva. Většinou má 30 bronzových strun, tělo je vyrobeno z jednoho kusu dřeva a typově patří mezi lap harfy, což jsou rozměrově menší harfy, které při hraní spočívají na podstavci nebo přímo na klíně hráče. Velšské harfě říkáme triple – harp. Má tři řady nylonových, střevových či drátěných strun laděných po půltónu a dávajících chromatickou stupnici. Všechny jsou předchůdkyněmi pedálové harfy.

Irské banjo – je v podstatě 4-strunné tenorové banjo, které je laděné o oktávu níž než jsou housle - GDAE. Toto ladění vytvořili v šedesátých letech irští muzikanti z důvodu usnadnění hry houslových melodií. Tento nástroj se prvně objevil na africkém kontinentu, odkud se při své dlouhé cestě rozšířil po celém světě, a díky tomu samozřejmě prodělává mnohé změny a další stylové zařazení, jako například klasické tenorové banjo - je laděné jako Viola či Mandola - CGDA. Plectrum banjo má ladění - DGBE, říkalo se mu také "Chicago tuning" a ocenili ho především kytaristé, dále Bluegrassové 5-strunné banjo, či Uke banjo atd. Tloušťka strun a trsátka se u jednotlivých hudebníků liší. Banjo se používá převážně jako melodický nástroj, hraje tutéž melodii jako např. housle, ale liší se v ornamentaci.

Bodhrán - tradiční irský svislý buben, který se dříve častěji než v hudbě používal ve válce nebo při slavnostech, většinou ale jako obecný generátor hluku. U původních nástrojů se vyskytoval také příčný dřevěný kříž, který vyztužoval dřevěnou konstrukci, aby se nekroutila. Je tedy vyroben z dřevěného (překližkového) kruhového rámu, přes který je 27

natažena nejčastěji kozlí kůže, méně obvyklá je ovčí nebo psí kůže. Dnes také výrobci používají oslí, jelení nebo hovězí kůže. Moderní bodhrán má také šest až osm laditelných šroubů, kterými hráč napíná nebo povoluje kůži a tím mění ladění v závislosti na vlhkosti prostředí. Nejčastěji se na něj hraje dvoustrannou paličkou a ruka zevnitř vytlačuje melodii. Díky tomu lze na tento buben vykouzlit neuvěřitelné množství barevných doprovodů od nejvyšších tónů po hluboké. Asi nejdále vývoj hry na tento nástroj posunul John Joe Kelly, kterého najdete ve skupině Flook.

28

5. KAPELY V ČESKÉ REPUBLICE

„Keltská“ scéna je nejen ve světě, ale i u nás velmi rozmanitá a bohatá. Vzhledem k neustálému vývoji a vznikajícím novým hudebním fůzím se můžeme i v České republice těšit na setkání s novými podobami keltské hudby, či s hudbou, která se především hudbou „Zeleného ostrova“ nechává alespoň inspirovat.

Asonance16 – je nejstarší kapelou hrající keltskou hudbu v České republice. Vznikla r. 1976 ve složení Jan a Pavel Lašťovičkovi, Milan Štěrba a František Kopecký. Původní repertoár skupiny byl inspirován také folkem a country a až později se v jejich repertoáru začínají objevovat americké a britské balady, které skupinu nasměrují k lidové hudbě britských ostrovů. Od roku 1982 už se kapela začíná posouvat směrem k Irsku i svou instrumentací a od r. 1985 už se propracovává ke svému dnešnímu zvuku. V kapele dochází v jejím dlouholetém působení k velkým personálním změnám i ke změnám co se počtu nástrojů a hráčů týče (od vzniku se kapela pěkně rozrostla). Dnes tvoří repertoár kapely převážně hudba britských ostrovů (tradiční balady, které si sami přetextují), Irska a Skotska. Asonance již řadu let slaví úspěchy na domácí i zahraniční scéně. Od r. 1995 také spolupracuje s organizátorem Tomášem Křivánkem a jeho Bratrstvem Keltů a je již od prvního ročníku festivalu Beltine jeho pravidelným účastníkem. Vystupuje po celé republice, účastní se mnoha festivalů např. Zahrada, Prázdniny v Telči, Skotské hry… a vystoupila už také nejednou v televizi např. Tobogán, Snídaně s Novou, natáčení televizního pořadu Zahrada… Složení kapely: Hana Horká – sólový zpěv, vokály, Blanka Lašťovičková – sólový zpěv, vokály, bodhrán, Marta Nollová – whistle a flétny, Denisa Vondráčková – klávesy Yamaha, kytara, vokály, Luboš Pick – basová kytara, kytara, buzuki, vokály, Jan Ráb – housle, Mirko Rokyta – klávesy Roland, Roman Slaboch – sólový zpěv, vokály, Bohouš Sýkora – buzuki, Petr Bohuslav – sólový zpěv, vokály, Aleš Zimolka – Yamaha DTXPRESS III drums, perkuse, Jan Lašťovička – umělecký vedoucí, irské loketní dudy, vokály, kytara, bouzouki.

Diskografie: Dva havrani – 1992 16

Webové stránky kapely Asonance (http://www.asonance.cz/)

29

Duše mé lásky – 1994 Asonance 1 a 2 – 1995 (kompilát předchozích dvou alb) Čarodějnice z Amesbury – 1996 Má pravá láska – 1997 Asonance Live – 1998 Alison Gross – 2000 Vzdálené ostrovy – 2003 Jestřáb - 2006 Zpěvníky: Zpěvník Asonance 1 a 2 – Folk & Country, 1999 Zpěvník k albům Alison Gross a Vzdálené ostrovy – Bratrstvo Keltů, 2004 Zpěvník k albu Jestřáb – Bratrstvo Keltů, 2007

1st Bohemian Highland Pipers17 - historicky první skotská dudácká skupina ve střední a východní Evropě založená v roce1999. Hlavním iniciátorem je Američan William „Chip“ Doehring III., který je kapelníkem - „pipe major“. Seskupení ale jinak tvoří Češi hrající na chanter – skotskou šalmaj a klasické skotské dudy. Jsou nevelkou mezinárodní skupinou, jejímž cílem je ustavit první funkční skotskou dudáckou kapelu v České republice. Poprvé se setkali v lednu 1999 o od té doby se pravidelně schází, cvičí na "chanter" (skotskou šalmaj) a případně ti pokročilejší na klasické skotské dudy (Highland Pipes). Složení kapely: William F. "Chip" Doehring III. - Honorary Pipe Major, Václav Rout Pipe Major, Miroslav Anger sr. - Piper (Pokladník/Treasurer), Jiří Krč - Piper (Admin Sergeant), Miroslav Anger jr. - Piper, Nebojsa Lecic – Piper, Jan Klement – Piper, Zdeněk Klanc - Piper – Novice, Jan Pekárek - Piper – Novice, Štěpán Vyskočil - Piper – Novice, Jeff Wyers- Piper – Novice. Čestní členové: Scott Gardner Riley - former Pipe Major (2004-2005)

Alastair18 - skotská ceilidh hudba bývalého člena skupiny Czeltic Alastaira Edwardse. Hrají od roku 2006 jako doprovodná skupina pro taneční soubor Irské sestry působící v severočeském regionu. Zabývají se hlavně skotskou, irskou a shetlandskou tradiční hudbu 17 18

Webové stránky kapely 1st Bohemian Highland Pipers (http:// http://bagpipes.webpark.cz/) Webové stránky kapely Alastair (http://www.volny.cz/alastair/kapela.html).

30

v netradičním pojetí. Složení skupiny: Alastair S. Edwards – houslista a (Ne)Pravý Skot

ze

Shetlandských ostrovů, leader kapely a ex-člen skupiny Czeltic, Jaro Dorčík - baskytarista a kytarista s bohatými zkušenostmi z mnoha hudebních těles dává muzice ten pravý základ, Milan Melík - kytarista s klasickým stylem hry tvořící harmonické jádro skupiny, Robert Švehla - bubeník s bohatou invencí, feelingem, kreativitou a citlivým podáním detailů, akordeonista Jaroslav Krasničan – hostující člen, navíc žádaný koncertní a studiový hráč s brilantní technikou, ex-člen skupiny Czeltic, Marcel Pindel /alter., bubeník známý především na pražské hudební scéně, ex-člen skupiny Czeltic, Roman Rákosník /alter, hráč a zakládající člen skupiny Alastair, hraje na akustickou basu, whistle, kytaru, bodhrán.

Bandshees19 - hraje tradiční irskou hudbu v českém podání. Kapela vystupuje samostatně nebo spolu s taneční skupinou Coisceim, která předvádí ukázky irského tance a stepu na profesionální úrovni. Obsazení kapely umožňuje jak komorní akustické hraní, tak hraní se zvukovým aparátem na větších akcích jako jsou festivaly, městské slavnosti a podobně. Obsazení: Irena Samcová - hráčka na irský buben bodhrán, tanečnice a v současnosti hlavně organizátorka a koordinátorka různých tanečních aktivit skupiny Coisceim, Radim Kadlčák – kytara, občas také zpívá, kromě kapely Bandshees hraje také irskou a bretoňskou hudbu tvrdšího ražení v kapele Dick O'Brass, Lucie Rút Bittnerová hraje na příčnou flétnu a zpívá.

Bran20 - hudební skupina, která interpretuje hudbu z Bretaně. Vznikla v Praze ještě před koncem minulého století díky náhodnému setkání bretaňských, českých, irských a australských hudebníků. Ve stejném roce také započaly přípravy prvního alba. Dnes má Bran sedm členů a za sebou již čtyři alba a téměř 500 koncertů nejen v Bretani a v ostatních částech Francie, ale i v Německu, v České republice, v Itálii, v Polsku a na Slovensku... . „Bran“ znamená v bretonštině „havran“. A jestliže je havran v keltských legendách poslem zpráv, do Prahy přináší tento posel bretonskou hudbu… a do Bretaně východní vítr…. 19 20

Webové stránky kapely Bandshees (http://www.rut.cz/bandshees/). Webové stránky kapely Bran (http://www.bran.eu.com/)

31

Kroky skupiny sledují bretonskou tradici, o niž se Bran snaží podělit v bretonštině, francouzštině a angličtině. Tento havran, unášený proudy druidského Awenu, nezná hranic, a tak hledá inspiraci napříč zeměmi a moři... . Složení: David Dewi Pajot – zakladatel kapely, hraje na klárinet, bombard, whistles, did jeridoo a zpívá. Petra Lukašová – příčná flétna, spolupracuje se salsa-bandem Caribe. Prokop Saidl – kytarista a baskytarista, bývalý člen skupiny Czeltic a vystupuje i s jinými, funkovými nebo progresivně rockovými, formacemi jako je např. skupina Dolmen, Tomáš Görtler – akordeon, bývalý hráč v kapele Banshees, Vojtěch Jindra – hraje na akustickou kytaru, mandolínu a buzuki, je také manažerem několika skupin world music a dále členem kapely Taliesyn, Jakub Severin – džembe, tarbuka a indická tabla, hraje také v irské kapele Dún an Doras a v hudební a taneční skupině Ba-To-Cu (Back To Culture).

Diskografie: Bran Ruz – 2000 Chemins de Sel – 2003 The Coast of Bohemia - 2005

Celtic Cross21 - kapela ze severu Moravy, která hraje keltskou hudbu v českém podání od roku 2001. Hlavním inspiračním zdrojem je převážně irská melodika, nebrání se však ovlivňovat i hudbou ostatních keltských oblastí nebo jinými hudebními žánry. V jejich repertoáru uslyšíte tradiční irské reely, jigy, polky a airy v poněkud netradičních aranžích. Ve většině případů jde o instrumentální skladby, ale i vlastní tvorbu „písničkáře“ a kytaristy Davida Vysloužila. K výrazným úspěchům patří vítězství na Mohelnickém Dostavníku, Tovačovském Portálu, Moravském vrabci a v roce 2004 „Krteček“ ze Zahrady v Náměšti na Hané a mnoho koncertů po celé České republice, na Slovensku a v Polsku. Dále se účastní letních festivalů jako Prázdniny v Telči, Za Vodou v Děhylově, Na Pomezí v Dolní Lomné, Amfolkfest na Pulčinách a samozřejmě keltsky zaměřených festivalů – Beltine, Keltská noc či Irský Kulturní Festival v Ostravě a dalších. Členové kapely: Lucie Mikesková – housle, Marta Kotalová – akordeon, Veronika Vlčková – zobcová a příčná flétna, David „Dave“ Vysloužil – baskytara, kytara, zpěv, David Valenta – kytara, baskytara, zpěv, Jakub Tengler - bicí, bodhrán, djembe, lžičky.

21

Webové stránky kapely Celtic Cross (http://www.celticcross.cz/).

32

Diskografie: The Mystery of Celtic Music II – 2005 (kompilace keltské hudby) „Live“ – 2006

České srdce22 - hraje rockovu hudbu, inspirovanou keltskou melodikou od roku 1989. Účastní se mnoha zahraničních koncertů v Německu, Rakousku, francouzské Bretani, kde vystupovala na mnoha prestižních festivalech a získala tam ocenění za originální hudební projev "Quimper festival prize“. Zásadním mezníkem v životě kapely bylo seznámení s Alanem Stivellem, který se proslavil hlavně hrou na keltskou harfu. České srdce společně se Stivellem vystoupilo v pražské Lucerně s programem "Keltské vánoce". Následovala další hudební spolupráce v nahrávacím studiu, kde vzniklo druhé album Českého srdce - "Srdce z Avalonu".

Diskografie: Bohemian Hearts – 1990 Srdce z Avionu – 1993 Pohřebiště hitů – 1994 Oheň, voda , vzduch – 1998 Vánočka - 1999 Znamení – 2000 Náměsíčnej - 2006

Dún An Doras23 - špičková world-music s velmi výraznými keltskými prvky. Kapelu Dún an Doras založil v roce 1997 René Starhon hrající na kytaru, bouzouki, bicí a perkusní nástroje, který předtím působil v mnoha rockových kapelách. Původní sestava měla mezinárodní obsazení: kytarista Simon Delaney, hráč na loketní dudy Scott Mavroudis a bodhranista Tom English byli Irové, houslistka Nilla Axelsson pocházela ze Švédska. Klíčovou členkou kapely byla od samého počátku zpěvačka Káťa García, která jako jediná z této sestavy působí ve skupině dodnes. Původní Dún an Doras si brzy získali přízeň milovníků irské hudby svou obrovskou energií a instrumentální zručností a svým osobitým živelným projevem. Ve svém počátku hrála kapela především irské tradiční skladby. Na 22 23

Webové stránky kapely České srdce (http://www.ceskesrdce.cz/) Webové stránky kapely Dún An Doras (http://www.dunandoras.cz/)

33

CD Bossa Nudski, které tato sestava natočila, najdeme ale i vlastní skladby houslistky Nilly Axelsson, makedonský tanec Skudrinka a znějí tam i netradiční nástroje, jako je například didgeridoo v podání dalšího Ira, jenž s kapelou spolupracoval, Jonnyho Tennanta. Po třech letech se tato sestava rozpadla. Na přelomu let 1999 a 2000 postupně přicházeli do kapely noví muzikanti: houslista Daniel Malczyk, kytarista Petr Košumberský a flétnista Radvan Markus. Hudba nové sestavy prošla (alespoň v instrumentální části repertoáru) rychlým vývojem od ryze tradičních skladeb k převážně vlastní tvorbě v propracovanějších aranžích. Irské lidové písně v podání Káti García si uchovaly svou neopakovatelnou atmosféru a obohatily se o různé mezihry a jiné nápady nových hudebníků. Kapela také stále udržovala kontakt s různými perkusisty. Nějakou dobu ve skupině působila hráčka na djembé Kristina Kyndlová, během svých pobytů v Praze s Dún an Doras také i nadále hostoval Jonny Tenant. Období hledání skončilo na podzim roku 2002, kdy se stálým členem kapely stal vynikající hráč na tabla, darbuku a djembé Jakub Severin. Na podzim roku 2003 vydali Dún an Doras CD Sweet and Sour. V téže době také opustil skupinu René Starhon. V letech 2004 - 2005 v kapele působí také kontrabasista Filip Klinecký. V březnu 2005 se objevuje zatím poslední album skupiny s názvem Rua. Nynější sestava kapely: Káťa García - zpěv, Petr Košumberský - kytara, Radvan Markus - flétna, Dan Malczyk a Jakub Severin – hráč na tabla, darbuku a djembé.

Diskografie: Bossa Nudski – 1999 Sweet & Sour – 2003 Rua - 2005 Fiannan24 - kapela hrající od roku 1998 irskou hudbu v českém podání. Dnes ji můžete slyšet v tomto obsazení: Jirka Pobuda - kytara, akordeon, zpěv, autor většiny textů Luisa Pánková - flétny, whistle, zpěv, Markéta Janatová - housle, zpěv; Radek Bezděka kytara, banjo, zpěv, Martin Pobuda - bodhrán, zpěv.

Diskografie: Návrat – 2000 Panna v podkroví – 2001 24

Webové stránky kapely Fiannan (http://www.volny.cz/fiannan/).

34

Danův mor z lesa – 2003 Live – 2004 Black rakef - 2006 Hradní duo25 - folk-rocková skupina s mnohými keltskými inspiracemi. Kapela byla založena koncem roku 1993 Františkem Matějovským, který zpívá a hraje na příčnou flétnu a Milanem Zimmermannem – zpěv a kytara, jako hudební doprovod k Adventním řemeslným trhům na hradě Křivoklát. Kapela se řadí do skupiny, kterou osobně její členové nazývají „..něco mezi Vlastou Redlem, Čechomorem a Javory“. Věnují se tedy převážně vlastní tvorbě parazitující na hudbě lidové a to nejen české, moravské a keltské, ale občas tam problesknou vlivy hudby cikánské, ruské, orientální a židovské. Složení: Jaroslav Redl - violoncello, mandolína, Emil Fatka - bass, akordeon, zpěv, Zuzana Hubaczová - flétny, zpěv, Lukáš Let - bicí, percussion, Vojtěch Pošmourný housle, Helena Parisová – housle, Vašek Rout – dudy,Tereza Králíčková - flétny, zpěv, Kateřina Štíbrová - flétny, zpěv. Hudební skupina Hradní duo je nejrozsáhlejší hudební formací zvanou duo, neboť ji chvílemi tvoří i devět hudebníků.

Diskografie: Tři rubíny - 1996 Muzikanti, to sú chlapci - 1996 Vánoční písně a koledy - 1997 Podobnice – 1998 To je hlína - 1999 Dobrý časy – 2001 Komplet - 2003 Decennium - 2003 ...to nejlepčí?...2004 Trip to Celtic – 2006

Irish Dew26 – hrají world music na akustické nástroje v původním keltském duchu. Jejich originalita je postavena na svérázném způsobu interpretace keltských skladeb. Bývají 25 26

Webové stránky kapely Hradní duo (http://rakovnicko.cz/hradniduo/). Webové stránky kapely Irish Dew (http://web.quick.cz/irishdew/).

35

přezdívaní i slovansko – keltský folk. Navzdory tomu, že hudebníci hrají převážně na akustické nástroje, mezi jejich hlavní přístupy patří rocková údernost. Složení: Václav Veselý - akordeon, kytara, Jakub Klár – příčná flétna, Sean Barry – keltská harfa, Jiří Podzimek – kytara.

Diskografie: Balady – 1995 Závist - 1997 Jauvajs27 – „irská hudba v českém kabátě“ se píše v úvodu na webových stránkách kapely Jauvajs. Jako folková kapela začala své vstupování v roce 1995. Interpretuje většinou svou písňovou tvorbu s nádechem skotské a irské hudby, ve složení Jakub Linhart – kytara, flétny, zpěv, Jana Linhartová - flétny, bodhrán, zpěv, Roman Opavský kytara, akordeon, zpěv, Katka Ferenčíková - housle, zpěv.

Diskografie: Jabka v zimě - 2002 Čas se nehýbá - 2005

Keltská vinice28 – hudební skupina, hrající od roku 2003 převážně irskou instrumentální hudbu, ovšem v jejich repertoáru najdeme i ryze české tradiční písně a vlastní tvorbu. Sestava: Šárka Rokosová - flétny, whistle, Jitka Pokorná – housle, Martin Pulec - kytara, charango, Vladislav Veselý – bodhrán, Vladimír Tauber – kontrabas.

Marw29 - world-music ovlivněná keltskou hudbou, která vstoupila na scénu v roce 2000. Během následujících let prošla významným žánrovým i personálním vývojem, až se ustálila v dnešní podobě, kdy klade stále větší důraz na vlastní tvorbu. Kapela vychází především z irské lidové hudby, současně ale hledá inspiraci i v jiných kulturních oblastech a v jiných žánrech. V repertoáru můžete slyšet především instrumentální skladby a písně, na kterých se autorsky podílí všichni členové kapely. Tradiční nástroje (dřevěná příčná flétna, low whistle, housle, bodhrán, kytara) jsou doplněny zpěvem a méně tradičními 27 28 29

Webové stránky kapely Juvajs (http://www.jauvajs.cz/). Webové stránky kapely Keltská vinice (http://www.kelskavinice.cz/). Webové stránky kapely Marw (http://www.marw.cz/).

36

nástroji, jako je cajon. Hrají tedy ve složení: zpěvačka Veronika Součková, flétnista Michael Komárek také skládá netradiční, moderní instrumentálky a vymýšlí pro kapelu zajímavé variace a mezihry. Na chodské dudy dále hraje houslistka, violistka a příležitostná zpěvačka Jana Markusová, bodhranistka Kristina Volná, kytarista David Mikulášek, zpěvačka Bára Garcia a hostující houslistka Michaela Rábová, která působila v mnoha hudebních projektech (mj. v kapele Grian) a je uznávanou sessionovou hráčkou.

Diskografie: Suburban legends - 2007

Ostrá Tráva30 – ostravská kapela, která vznikla z folkové kapely Samorost v roce 2005. U zrodu kapely stáli manželé Milan a Petra Kurečkovi. Kapela se inspirovala převážně irskými a skotskými tradicionály. Písně mají vlastní originální český text, který pro kapelu píše kytarista Milan Kurečka. Ve skladbách můžete zaznamenat bluegrassové i country rytmy i rockové či bigbeatové prvky. Současní členové: Milan Kurečka – kytarista a zpěvák, Petra Kurečková – houslistka, Jiří Kroker – bubeník, Daniel Šarek – baskytarista..

Diskografie: Irstrumental – 2005 Lucifer – 2006 Poitín31 - je plzeňská kapela, která hraje lidové písně a tance z Irska, Skotska, Bretaně a vlastní skladby v keltském duchu. Skupina vznikla v roce 1996 a z původních čtyř členů se postupně rozrostla na deset a poté ustálila do nynější podoby: Jaroslav Oto Macháček zakladatel kapely, hraje na housle a kytaru, Jakub Siegl – kytary, Jan Brabec - bouzouki, tin whistle, Jeremy Marc King – zpěv, bodhrán, Hanka Círová (2007-dodnes) – low whistle, tin whistles, Saša Šantorová – příčná flétna a Dick Savage - didgeridoo, spoons. V repertoáru uslyšíme převážně lidové tance a písně z Irska. Z těchto tradičních tanečních melodií hrají především nejrozšířenější formy, jako jsou jig, reel, hornpipe. Zpívané písně mají dovezeny přímo z Irska a také čerpají ze

skotských zpěvníků

používaných na přelomu 19. a 20. století. Původní záměr kapely byl hrát co nejpřesněji 30 31

Webové stránky kapely Ostrá Tráva (http://www.ostratrava.wz.cz/). Webové stránky kapely Poitín (http://www.poitin.cz/).

37

podle vzorů The Chieftains, Altan, či Alana Stivella, ale postupem času si našli vlastní cestu, v podobě rozmanitějších aranží a improvizací.

Diskografie: Poitín – 2000 – (skladby ze Skotska, Česka, Anglie a Francie) De La Basse – Bretagne – 2003 (skladby z Bretaně, Francie a Čech) Hot Days – 2006 (skladby z Irska a Anglie)

Sean Barry32 - špičkový hráč na keltskou harfu žijící v České republice. Původně pochází z anglického Newcastlu, kde žil až do svých 19 ti let a hrál s kapelou Ushna. Jeho originální styl a osobitý způsob improvizace zaujal mnoho hudebních těles. Nyní vystupuje jako sólista, ale taky se skupinami Dick O´Brass, Irish Dew, či společně s kytaristou Miroslavem Linhartem doprovází zpěvačku Lenku Filipovou. Mezi jeho největší úspěchy patří cena BBC National music festivalu pořádaného v Londýně nebo také fakt, že se stal pět let za sebou mistrem Velké Británie ve hře na keltskou harfu. V jeho repertoáru nalezneme irskou a skotskou tradiční hudbu, ale nebrání se ani jiným hudebním stylům. Diskografie: Harping on – 2002 Česká inspirace - 2003

Shannon33 - pražská kapela zabývající se tradiční irskou hudbou v českém podání. Složení: Marek Zienert - zakladatel kapely hrající na banjo, bouzouki a irské loketní dudy zvané Uilleann pipes, Martin Penič, který byl vyhlášen jedním z nejlepších flétnistů ročníku - Willie Clancy Summer School 2002 v irském Miltown Malbay, na irské píšťaly - Whistle a Low Whistle. Dále Antonín Janák hrající na bodhrán převážně "top end" stylem, který dává maximální melodický rozsah nástroje. Houslista a zpěvák Pavel Švestka a Radovan Hulla, hráč na kytaru a hledač svého nového vlastního stylu hry.

32 33

Webové stránky Seana Barryho (http://www.seanbarry.cz/). Webové stránky kapely Shannon (http://www.shannon.cz/).

38

Diskografie: Poor but Happy – 2002 Sláinte! - 2006

Shivers34 - členové kapely se řadí do kategorie „keltgrassu“. Pocházejí

z jihočeské

Volyně a existují od roku 2001. V jejich repertoáru najdeme převážně písně s vlastními texty a také přepracované tradicionály z keltských kořenů Bretaně, Irska, Skotska, které se snaží hrát vlastním způsobem. V současné době hrají ve složení Štefan Schwarc - kytara, zpěv, cajon, bodhrán, chimes, Barbora Schwarcová (Režná) - zobcová a irská flétna, bombard, zpěv, bodhrán, Julie Režná - housle, zobcová flétna, zpěv, Michal Němec kytara, zpěv, Martin Dráb - kytara, zpěv, bouzouki.

Diskografie: Chvění - 2003 Garrettova Noc - 2005

The Bottlewash Band35 - je šumperská skupina hrající tradiční irskou hudbu, ale spíše než o kapelu se jedná o unikátní seskupení tří sólistů. Zakladatelem projektu je Ir Eoghan O´Reilly, který mistrně ovládá knoflíkový akordeon, irskou píšťalku a foukací harmoniku a hlavně taky nezaměnitelně zpívá irské tradiční písně. Za zemitými rytmickými doprovody i pestrými akordickými cestami stojí další multiinstrumentalista Radomír Flek. Cizí mu není ani jazzová baskytara nebo 9/4 rytmy řeckých lidových skladeb. Nad tím vším znějí sólové melodické linky houslí Ondry Riegla, často v krkolomných unisonech O´Reillyho píšťaly nebo akordeonu.

Diskografie: Love in Exile – 2001 In Concert – 2005 Straight from the Bottle - 2006

34 35

Webové stránky kapely Shivers (http://www.shivers.cz/). Webové stránky kapely The Bottlewash Band (http://www.irishmusic.cz/).

39

Václav Rout36 - jeden z historicky prvních tří českých skotských dudáků v České republice (a současně i jeden z nejúspěšnějších skotských dudáků v České republice), vedoucí skupin The 1st Bohemian Highland Pipers a Czeltic.

Dolmen37 – je název profesionální skupiny, znamená keltský náhrobní kámen. Hudba je ovlivněna keltskou melodikou hranou houslemi a panovou flétnou, ale je i také „tvrdá jako kámen“, tedy rocková. Není divu, když spolu hrají tři kytary, baskytara a bicí. Samotný vznik kapely se datuje na podzim roku 1996. Základní kámen položil kytarista Tomáš Valášek, který si přizval zpěváka Tomáše Trapla a společně skládají písně na texty Lukáše Fišera.

Diskografie: Dolmen Rock - 2000

Dick O´Brass38 - kapela s moderním pojetím keltské hudby, zvláště pak z oblasti Bretaně. Nezanedbatelný podíl repertoáru tvoří vlastní tvorba. Přestože se jedná o skupinu relativně mladou, většina jejích členů patří mezi známé muzikanty české hudební scény, kteří vystupovali, či stále ještě vystupují s mnoha předními českými skupinami (např. Blue Effect, Bacily, Irish Dew, Markýz John, Saze, Merlin, Bran, Dobrohošť, ZOO a další). Dick O´Brass byl založen koncem roku 2001, do jisté míry za to mohl rozpad skupin ZOO a Bran. Původní sestava kapely, ve které hrála ještě bývalá houslistka Branu Lidka Chábová a kytarista Kristián Ostřížek, byla ještě před prvním veřejným vystoupením v červnu 2003 na znojemském festivalu značně pozměněna. Kromě zakládajících členů Tomáše Nedělky, Aleše Zimolky a Jiřího Haussera Matouška je složení obohaceno o Radima Kadlčáka a také Josefa Kůstku. V srpnu 2003 do kapely přichází anglický harfeník Seán Barry, který doplnil sestavu na definitivní šestku. Tuto šestku někdy rozšíří na sedmičku Jirka Chlumecký, kapelník kapely ZOO. S nástupem na větší podia se mění i styl muziky, který kapela hraje. Opouští folková aranžmá směrem k tvrdším stylům a plní tím slepé místo, které na poli worldmusic v Čechách zůstávalo dlouho opomíjené - bretonský bombarde či skotské dudy totiž s 36 37 38

Webové stránky Václava Routa (http://www.skotsko.net/dudak/). Webové stránky kapely Dolmen (http://www.tomas-trapl.cz/kapely_cz/dolmen_cz). Webové stránky kapely Dick O‘ Brass (http://www.dickobrass.cz/).

40

rockovou, někdy až metalovou rytmikou vytváří chutnou kombinaci, která oslovuje po vzoru francouzských Tri Yann nejširší publikum. Zpěvy jsou většinou v češtině, bretonštině, angličtině i francouzštině. Skupina má za sebou úspěšné vystoupení na řadě festivalů – mimo jiné Trutnov Open Air, Skotské hry, Keltská noc, Beltine, Okoř.

Diskografie: Dick O'Brass – 2005 Michal Hromek39 - kytarista, který se věnuje adaptacím britské a irské lidové hudby i vlastní tvorbě ovlivněné kromě keltského a moravského folkloru i renesanční loutnovou hudbou, folkem a některými oblastmi jazzu. Spolupracuje s mnoha hudebními velikány, např. Jiřím Tonem, flétnistou Jakubem Klárem, Danielem Mikoláškem - bicí, vibrafon, piano, cembalo a René Váchou - viola, housle, oba jsou členové české filharmonie. Jeho skupina nazvaná Michal Hromek Consort je tvořena muzikanty, kteří již spolu v minulosti také spolupracovali. Vedle již zavedeného Michala Hromka jsou členy tohoto souboru hráč na housle a violu René Vácha, na bicí, čembalo, vibrafon a klavír hraje Daniel Mikolášek. Seskupení ještě doplňuje flétnista Jakub Klár.

Diskografie: Keltská kytara – 1990 U lva a jednorožce – 1992 Folk-Barogue And Other Rags For Guitar – 1994 The Wild Mountain Thyme – 1996 Five Bells – 1999 Consort Music – 2001 Carolan – 2002 The Best Of Celtic Guitar - 2007

39

Webové stránky Michala Hromka (http://michal.hromek.net/).

41

6. TANEČNÍ SOUBORY VE SVĚTE A U NÁS 6.1 Riverdance40

Riverdance je legendární irský folklórní soubor, který již řadu let představuje svou velkolepou taneční show po celém světě. Taneční soubor vznikl v Dublinu roku 1993, kde se sešla skupina tanečníků, která se svými moderními pohybovými prvky snažila vybudovat spojovací můstek mezi dávnou keltskou historií a současnou taneční kulturou. Navíc tento soubor byl požádán irskou televizní společností RTE o vytvoření krátkého tanečního vystoupení pro velkou mezinárodní show Eurovize. V ní měli umělci jednotlivých zemí představit ve vzájemném soutěžním klání průřez své kultury. Ve tříhodinovém programu, který se uskutečnil 30. dubna 1994, dominovaly hudební vystoupení a zpěv. Přesto si prvenství vybojovalo Irsko sedmiminutovou taneční scénkou, která současně okouzlila 300 milionů diváků celé televizní sítě Eurovize. Po tomto mezinárodním úspěchu připravil soubor pod vedením Jeana Butlera, producentkou Moyou Roberty a režisérem Johnem McColganem první samostatné dvouhodinové představení na hudbu skladatele Billa Whelana a taneční choreografii Mavise Ascotta a Michaela Flatleyho. Přestože program vycházel z keltsko-irských kořenů, složení uměleckého kolektivu dalece překračovalo hranice ostrovní kultury. Nabídku k účinkování v show dostala například jedna z nejpopulárnějších tanečnic flamenga ve Španělsku Maria Pages, američtí tanečníci Marcel Peneux, Leon Hazelwood, a Jelly Germain i členové ruského Mojsejevova baletu. Mezi zpěvačkami se objevila i irská umělkyně Aine Ui Cheallaigh a vedle ní zase americký gospelový sbor Deliverence Ensemble z Atlanty. Premiéra tohoto představení byla 9. února 1995 v Point Depot Theater v Dublinu. Celých pět týdnů bylo vyprodáno a záznam z představení se stal neprodávanější videokazetou roku v Irsku. Zahraniční premiéru si show Riverdance vychutnala v Londýně 6. června 1995, kde dokonce pro jejich vystoupení nechali zrekonstruovat starobylé divadlo Labatts Apollo Hamersmith Theatre. Po prázdninových vystoupeních opět v Dublinu se na londýnskou scénu vrátila ještě třikrát v říjnu a v únoru 1996. To už však soubor opustil jeden z hlavních protagonistů výjimečné show – špičkový tanečník Michael Flatley, který se vydal vlastní uměleckou cestou v nově založeném souboru Lord of the Dance. Přes tuto citelnou ztrátu však úroveň 40

Webové stránky taneční skupiny Riverdance (http://www.riverdance.com/).

42

vystoupení Riverdance neklesla. Potvrdilo se to i na následném turné souboru do USA, kde tanečníkům patřila kromě jiných po celý týden i scéna jednoho z nejproslulejších divadel světa Radio City Music Hall v New Yorku na Broadwayi. Po návratu ze zámoří přichystal Riverdance své vystoupení v severoirském Belfastu. Jak se ukázalo, jejich show se stala i významným mírotvorným prvkem rozklíněného Severního Irska: po desetiletí neskrývaného nepřátelství zasedli společně do jednoho hlediště i představitelé všech nacionalistických seskupení, které mají o budoucnosti tohoto britského území zcela odlišné představy! V průběhu léta 1996, kdy soubor vystupoval v Londýně, ale poptávka po této show rostla ve světě geometrickou řadou, se Riverdance rozdělil na dvě skupiny. Nešlo však o žádné „áčko“ a „béčko“, ale o dva zcela identické, zhruba osmdesátičlenné kolektivy, do nichž se rovnoměrně rozdělili všichni původní tanečníci. Později vznikla i třetí skupina, která vystupuje výhradně na domácí scéně v Dublinu. Díky tomu se mohli postupně z umění Riverdance těšit taneční fanoušci ve Velké Británii, Německu a řadě dalších evropských zemí, stejně jako v Austrálii, na Novém Zélandu, v Japonsku, USA i Kanadě.

6.2 Lord of the Dance41

Taneční představení, které již jedenáctým rokem staví své úspěchy po celém světě. V dubnu 2003, při prvním uvedení v ČR, soubor dvakrát po sobě beznadějně vyprodal TMobile Arénu v Praze, v letech 2004 a 2005 následovala veleúspěšná turné po celé republice. Představení u nás v těchto třech letech vidělo téměř 80 000 diváků. Lord of the Dance Michaela Flatleyho jsou kritikou nejlépe oceňovaným představením ve světě vůbec. Od premiérového uvedení v Dublinu v roce 1996 toto představení překonalo řadu rekordů a stalo se nejlépe prosperující show v celé dlouhé historii existence zábavního průmyslu. Představení do současné chvíle zhlédlo 50 milionů diváků ve 40 zemích světa. Aby bylo možné uspokojit celosvětovou poptávku po LOTD, vznikl nový, v pořadí již čtvrtý , soubor pro Asii a Afriku. V současné době se jedná o turné v Číně a připravuje se i návrat show do Austrálie a Tichomoří. V jednání jsou i turné po Asii a Africe. Show je uváděna od roku 1996 v nezměněné podobě, jelikož diváci chtějí stále vidět původní LOTD show. Jedinou změnou je spousta krásných nových kostýmů. 41

Webové stránky taneční skupiny Lord od the Dance (http://www.lordofthedance.com/).

43

Tajemství mimořádného úspěchu show Lord of the Dance spočívá do velké míry též v tom, že oslovuje široké publikum bez ohledu na věk, pohlaví nebo kulturní zázemí. Díky této nadčasové, univerzální přitažlivosti se Lord of the Dance zařadili mezi živoucí legendy, zázraky moderního světa. A jejich příběh Dobra a Zla v překrásné pohádkové scéně, precizní taneční výkony desítek tanečníků v sólových výstupech i nezaměnitelných tanečních formacích, které proslavily irský tanec. Zakladatel dnes již legendární taneční skupiny Lord of the Dance je Michael Flatley, narozen v roce 1958 v USA ve státě Illinois ve městě Chicago irským imigrantům. Od dětství se seznamoval s irskou hudbou a tancem, irskou kulturou a legendami. S tancem začal v jedenácti letech, přesto se stal jedním z nejlepších tanečníků současnosti. V sedmnácti letech se dostavil velký úspěch, zvítězil jako první Američan v historii na světovém šampionátu v irských tancích. V 80. letech převážně vystupoval jako tanečník s irskou skupinou Chieftans. Poté jako nejmladší žadatel získal grant od Národní asociace dědictví založené Ronaldem Reaganem a v roce 1991 byl společností National Geographic označen jako žijící kulturní poklad. V roce 1994 vytvořil pro televizní pěveckou soutěž Eurovize krátké taneční vystoupení, z něhož záhy vznikla úspěšná taneční show Riverdance. Počátkem roku 1996 přichází Michael Flatley s myšlenkou zbrusu nové taneční show, která by spojila tradiční irský tanec se stepováním. Od prvního uvedení Lord of the Dance, jejíž hlavní hvězdou je právě Michael Flatley, v Dublinu v roce 1996, získala tato show mnoho cen a překonala rekordy jak v návštěvnosti tak i v prodeji DVD a VHS se záznamem tohoto představení. Zajímavostí také je, že roku 1997 ocenili britští lékaři z "Lloyd's of London" Michaelovi nohy na 40 milionů dolarů. V tomtéž roce zařadil časopis People Michaela Flatleyho mezi 50 nejkrásnějších lidí na světě. 21. ledna 1998 zlomil Michael a jeho show Lord of the Dance další rekord, když byla aréna ve Wembley vyprodána jednadvacetkrát v řadě. V červenci 1998 přivedl Michael na svět novou show "Feet Of Flames". Natočil také film Lord of the Dance, kde nejen hraje hlavní roli, ale také se podílel na scénáři. Michael Flatley je mimo jiné zapsán do Guinessovy knihy rekordů, když předvedl neuvěřitelných 35 stepů za vteřinu. K velkému smutku milionů fanoušků, ukončil Michael Flatley, jak se naštěstí ukázalo, pouze dočasně, 30.července 2001 svou taneční kariéru, vystoupením v Dallasu. Po skončení vystoupení mu publikum aplaudovalo neuvěřitelných 95 minut. Michael Flatley se navždy zapsal do dějin tance. Vytvořil totiž takovou show, která nemá do dnešní 44

doby žádnou konkurenci. Mnozí lidé říkají, že tanec zažívá v současnosti nejúspěšnější období a nemalou zásluhu má na tom právě Michael Flatley. Michael Flatley ale není pouze tanečník, ale i koncertní flétnista, šampión v boxu a šachový mistr.

Herecká filmografie: Riverdance: taneční show (1995) - hlavní role (Lead dancer) Lord of the Dance: taneční show (1996) - hlavní role (Lord of the dance) Lord of the Dance: film (2001) - hlavní role (Sean Cronin) Scénaristická filmografie: Lord of the Dance: film (2001)

6.3. České taneční soubory Caledonian Club42 - taneční skupina, která se věnuje prezentaci skotských country tanců Coiscéim43 - irské a skotské tance Démáirt44 - skupina irských tanců YMCA Brno Fiach bán45 - taneční skupina z Olomouce Gall- Tír46 - tradiční irské ceilí tance, irský step a ceilí choreografie Galtish47 - irské tance & step Ostrava Irské sestry48 - skupina irských tanců ze severních Čech La Quadrilla49 - irská sekce tanečního souboru Ryengle50 – irské tancování v tanečním country souboru Rinceoirí51 - taneční klub, který se věnuje irské taneční kultuře, jejímu mapování, veřejnému předvádění a šíření (výuce) a snaží se pokrýt všechny ty taneční oblasti, které pocházejí z irské lidové kultury - ceilí dancing, irish tap dancing (irský step), set-dancing a seán-nos.

42 43 44 45 46 47 48 49 50 51

Webové stránky taneční skupiny Caledonian Club (http://www.caledonianclub.czweb.org/). Webové stránky taneční skupiny Coiscéim (http://www.coisceim.cz/). Webové stránky taneční skupiny Démáirt (http://www.demairt.cz/). Webové stránky taneční skupiny Fiach bán (http://fiach-ban.wz.cz/). Webové stránky taneční skupiny Gall-Tír (http://www.gall-tir.cz/). Webové stránky taneční skupiny Galtish (http://www.galtish.cz/). Webové stránky taneční skupiny Irské sestry (http://www.volny.cz/irskesestry/). Webové stránky taneční skupiny La Quadrilla (http://www.quadrilla.cz/irsko/). Webové stránky taneční skupiny Ryengle (http://www.ryengle.cz/). Webové stránky taneční skupiny Rineoiri (http://www.rinceoiri.cz/).

45

7. FESTIVALY S KELTSKOU TÉMATIKOU V ČESKÉ REPUBLICE

Keltské festivaly stejně jako kilt, tartan, whisky a dudy, jsou nedílnou součástí především skotské historie a skotského kulturního dědictví. Po staletí předváděli skotští válečníci svoji sílu a obratnost během her, jejichž počátek se ztrácí v hluboké minulosti. Podle legendy uspořádal první hry král Malkolm Conmore v Braemaru v druhé polovině 11. století. Při nich testoval sílu, obratnost a statečnost válečníku, z nichž si potom vybíral členy své osobní gardy. Popularita her vzrůstala a postupem doby je pořádali nejen skotští panovníci, ale i jednotliví klanoví náčelníci či šlechtici. A tak se během krátké doby skotské hry rozšířily i do té nejzapadlejší vesnice ve Skotsku. V dnešní době se Skotské hry nebo také Highland Games či Highland Gathering pořádají prakticky po celém světě (kromě britských ostrovů též v USA, Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandě, v Německu a mnoha dalších zemích. Dnes se však již nejedná o soutěže válečníků, ale o společenská setkání spojená se sportovním zápolením, vystoupením hudebníků a tanečníků, na která se sjíždějí lidé z míst více či méně vzdálených. Skotské hry52 - první keltský festival s názvem „Skotské hry“ se v České republice na státním zámku Sychrov konal v roce 2001 a pokusil se navázat na tuto staletou tradici v takto širokém měřítku poprvé ve východní Evropě. V průběhu let se zde vystřídalo mnoho českých i zahraničních atletů a vystoupili zde účinkující z mnoha zemí světa (Polska, Slovenska, Skotska, Anglie, Francie, USA). Za dobu své relativně krátké existence se staly jednou z největší multikulturních akcí se zaměřením na Skotsko nejen v České republice, ale i prakticky v celé střední a východní Evropě. Beltine53 – je mezinárodní festival - Svátek keltské kultury. Beltine je především o keltské hudbě a tanci, rituálech, archeologických přednáškách, ukázkách dobového bydlení, řemesel, oblékání, šermu, životního stylu apod. V neposlední řadě je i svátkem kočovným. Každý rok se odehrává na jiném místě naší země, vždy v liché roky na Moravě a sudé v Čechách. Původně slovo Beltine pochází ze slovního základu „tine“ nebo „tiene“, což znamenalo ve starokeltštině „oheň“. Beltine byl tedy chápán jako oheň k uctívání boha Belena (Bel, Belenos). Ten byl vládcem slunečního ohně a léčivých vod. Pro druidy to byl také učitel, pro lid poté ochránce. Na jeho počest se vždy 30. dubna v podvečer zapaloval posvátný oheň, který byl nejdůležitější složkou celého aktu. Oheň se považoval za 52 53

Webové stránky Skotských her (http://www.skotskehry.net/). Webové stránky Bratrstva Keltů (http://www.beltine.cz/).

46

očisťující a chránící zdraví lidí a zvířat.

Seznam všech míst, kde se Beltine již konal: 1995 – zámek Radslava Kinského ve Žďáru nad Sázavou, 1996 – Pod Vlašským dvorem v Kutné Hoře, 1997 – zámek v Roscích u Brna, 1998 – státní hrad Křivoklát, 1999 – Boskovice hrad rodu Mensdoff – Pouilly, 2000 – Císařský ostrov Praha v rámci akce vyhlášené Radou ministrů kultury Evropské unie s názvem PRAHA – Evropské město kultury 2000, 2001 – Nové zámky Nesovice ČR, Bratislava SK, 2002 – hrad Valečov v Českém Ráji ČR, Červený kameň SK, 2003 – státní zámek Telč ČR, Červený kameň SK, 2004 – státní hrad Cheb ČR, Červený kameň SK, 2005 – státní zámek Náměšť nad Oslavou ČR, Reviště SK, 2006 – přírodní amfiteátr Lipnice nad Sázavou, 2007 – Archeoskanzen Modrá u Velehradu, 2008 – státní hrad a zámek Jindřichův Hradec. Organizátorem celé akce je Tomáš Křivánek. Keltská noc54 - mezinárodní dvoudenní festival keltské hudby pořádaný od roku 2001 vždy na konci července v areálu kempu „Žralok“55 v blízkosti Plumlovské přehrady. (Asi cca 8 km od Prostějova). Tento festival se těší také velké návštěvnosti, např. v roce 2007 prošlo branami campu přes 4500 návštěvníků a také zde vystoupily kapely a tanečníci z České republiky (Happy To Meet, Bran, Dolmen, Chodská vlna, Hight Time, Dick O´Brass, Fiach Bán), ze Slovenska (Irish Rose), z Dánska (Flax In Bloom) a Irska (Sliotar). Kromě koncertů lze vidět i irské tance, skotské vojenské ležení, ohňový mág a pro zájemce i semináře na keltská témata.

54 55

Webové stránky festivalu keltská noc (http://www.keltska-noc.cz/). Webové stránky Campingu Žralok (http://www.volny.cz/atc-zralok).

47

ZÁVĚR

Keltská hudba je pojem velmi široký a zdaleka ne přesně vymezený, proto jsem se prostřednictvím své bakalářské práce snažila pouze pootevřít okénko vedoucí do světa „bájné“ civilizace Keltů a alespoň nastínit problematiku jejich odkazu, který nám prostřednictvím své hudby zanechali. Domnívám se, že právě hudba má největší vypovídající hodnotu, neboť v sobě ukrývá nejniternější pocity a myšlenkové pochody lidí žijících před mnoha staletími. I když se ve skladbách a písních mnoha zahraničních i českých kapel nejedná o naprosto autentickou interpretaci irského a skotského folklóru, přesto hodnotím jejich činnost pozitivně, neboť nám alespoň z větší či menší míry přibližují svět zaniklý před mnoha staletími, nesoucí však s sebou mnoho zajímavého a tajuplného. Vždyť keltská hudba je úzce spojena s životním stylem, rituály, a právě ty keltské v sobě ukrývají mnoha tajemství. Ve své bakalářské práci jsem zcela záměrně vynechala rozsáhlou historii keltského národa, protože na toto téma již bylo napsáno mnoho literatury. V práci zobecňuji z dostupné literatury základní charakteristické prvky hudby z Irska, Skotska, Bretaně, Walesu, Cornwallu, ostrova Man, Galicií a Asturií, a dále pojednávám o nejtypičtějších vokálních a instrumentálních formách a hudebních nástrojích a přináším přehled nejvýznamnějších představitelů tohoto směru, a to jak hudebních, tak i tanečních a jak světových, tak i domácích. Při zpracovávání práce jsem tedy čerpala z dostupné české a zahraniční literatury, ale především z internetových zdrojů. Musím podotknout, že v české etnomuzikologické oblasti stále chybí informace o keltské hudbě a není zde dostatečné množství pramenů. Na tento problém již bylo upozorňováno i Janem Rychlíkem v knize Keltská hudba od Jiřího Moravčíka:56 „Chudost naší literatury o keltské hudbě je nápadná a kontrastuje se skutečností, že se keltská hudba u nás už léta pilně pěstuje, a ne bez úspěchů“.

56

Moravčík, J.: Keltská hudba, Praha, Torst, 2004, s. 162.

48

Resumé Práce je zaměřena na ketský fenomén v české a zahraniční hudbě. V jednotlivých kapitolách jsem se snažila objasnit různorodost oblastí keltské hudby jako je Irsko, Skotsko, Bretaň, Wales, Cornwall, ostrov Man, Galicii a Asturii, druhy

skladeb, jejich

formy a hudební nástroje používané v keltské hudbě. Svou pozornost jsem věnovala českým kapelám s komplexním výčtem diskografie. Pro kompletnost jsem zařadila dvě světové taneční show – Riverdance, Lord of the Dance, seznam tanečních skupin v České republice a festivaly pořádané u nás na oslavu keltských svátků a tradic.

Summary My disertation is mainly focused on the phenomenon called Celtic music and its wide acceptance in the Czech Republic as well as abrode. In each paragraph I analyzed and explained the variety of each and every single area with Celtic roots such as Ireland, Scotland, Wales, Cornwall, Iceland, Man Islands, Galicia, Austria, including the different variations of Celtic music in each area, compilations, music form and finally the use of music instruments. A great deal of attention has been given to all Czech music bands playing entirely Celtic music and in creating a list with their full discography. Finally, I have added two famous dance shows (Riverdance, Lord of the dance) a full catalogue of dancing groups and all the festivals that take place in our country in honor of the Celtic traditions and customs.

49

Seznam vyobrazení:

Obr. 1) Ukázka notového záznamu reelu, skladba The Congress, použito z webových stránek http://www.chattanoogasession.com/.

Obr. 2) Ukázka notového záznamu jigu, skladba Out on the Ocean, použito z webových stránek http://www.chattanoogasession.com/.

Obr. 3) Ukázka notového záznamu hornpipu, skladba Chief O‘ Neill’s Favorite, použito z webových stránek http://www.chattanoogasession.com/.

50

Literatura a prameny:

Asonance: Asonance I ( zpěvník ), Praha, Folk a Country, 1999. Asonance: Asonance II ( zpěvník ), Praha, Folk a Country, 1999. Bauerová, A.: Zlatý věk země Bójů, Praha, Československá spisovatel, 1988. Buchner, A.: Hudební nástroje národů, Praha, Artia 1969. Dějiny Británie: Lidové noviny, 1999. Dějiny Irska: Lidové noviny, 1996. Dějiny pravěku a starověku. II. část, Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1989. Filip, J.: Keltská civilizace a její dědictví, Praha, Academia, 1995. Herm, G.: Kelti, přel. Dlouhý, K. z Die Kelten, Bratislava, Obzor, 1985. Jurková, Z. a kol.: Kapitoly z mimoevropské hudby, Olomouc, Univerzita Palackého 2001. Knápek, Z.: Kniha pro každého Kelta aneb Pravda o keltském původu našeho národa, Olomouc, Rubico 1999. Mauduit, J.A.: Keltové, přel. Veselá, L. z L´épopée des Celtes, Praha, Panorama, 1979. Moravčík, J.: Keltská hudba, Praha, Torst, 2004. Toulson, S.: Keltský rok: oslavy, rituály a náboženství starých Keltů, Praha, Pragma, 1998. Waldhauser, J.: Poslední Keltové na Jizeře a v Českém ráji aneb Co víme o své keltské kapce krve?, Praha, Lidové noviny, 1996.

Internetové stránky:

http://www.asonance.cz/ http://www.agarain.net/ http://www.alan-stivell.com/ http://www.altan.ie/ http://www.allmusic.cz/ http://www.beltine.cz/ http://www.bran.eu.com/ http://www.caledonianclub.czweb.org/ http://www.celtic-music.net/ 51

http://www.celticcross.cz/ http://www.celtictigerlive.com/ http://www.ceilidhtrail.com/ http://www.ceskesrdce.cz/ http://www.come.to/thedubliners/ http://www.coisceim.cz/ http://www.demairt.cz/ http://www.dunandoras.cz/ http://www.etnomuzikologie.cz/ http://www.enya.com/ http://www.folkworld.de/ http://www.fernhill.info/ http://www.fenomen.cz/ http://www.fiach-ban.wz.cz/ http://www.flook.co.uk/ http://www.gall-tir.cz/ http://www.galtish.cz/ http://www.chattanoogasession.com/ http://www.irsko.aktualne.cz/ http://www.irishculturalfestival.com/ http://www.irishmusicmail.com/ http://www.irishmusicweb.ie/ http://www.jauvajs.cz/ http://www.keltska-noc.cz/ http://www.keltskavinice.cz/ http://www.keltoman.cz/ http://www.lordofthedance.com/

52

http://www.marw.cz/ http://www.members.shaw.ca/chieftains/ http://michaelflatley.com/ http://www.musicscotland.com/ http://www.musicscotland.com/ http://www.poitin.cz/ http://www.poozies.com/ http://www.quadrilla.cz/irsko/ http://www.rootsworld.com/celtic http://www.rinceoiri.cz/ http://www.riverdance.com/ http://www.rut.cz/bandshees/ http://www.rootsworld.com/celtic http://www.rakovnicko.cz/hradniduo/ http://www.ryengle.cz/ http://www.skotsko.net/ http://www.seanbarry.cz/ http://www.tradmusic.com/ http://www.thechieftains.com/ http://www.volny.cz/irskesestry/ http://www.volny.cz/atc-zralok http://www.volny.cz/fiannan/ http://www.web.quick.cz/irishdew/ http://www.worldmusicportal.com/ http://www.world-music.cz/

53