KE ZVYŠOVÁNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI EKO-EFEKTIVNÍMI PŘÍSTUPY

PŘÍRUČKA PRO MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKY

KE ZVYŠOVÁNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI EKO-EFEKTIVNÍMI PŘÍSTUPY P Ř Í R U Č K A E N V I R O S , S . R . O . – L I S T O PA D 2 0 1 1

PŘÍRUČKA PRO MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKY

KE ZVYŠOVÁNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI EKO-EFEKTIVNÍMI PŘÍSTUPY P Ř Í R U Č K A E N V I R O S , S . R . O . – L I S T O PA D 2 0 1 1

Název publikace

Příručka pro malé a střední podniky ke zvyšování konkurenceschopnosti eko-efektivními přístupy

Referenční číslo

ECZ 111097

Číslo svazku

Svazek 1 z 3

Verze Datum

Výstup 1 listopad 2011

Odkaz na soubor Vedení projektu: Schváleno: Adresa klienta:

Ing. Vladimír Dobeš, M.Sc. - vedoucí projektu Ing. Jaroslav Vích – výkonný ředitel Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR Na Františku 32 110 15 Praha 1

Kontaktní osoba: Telefon. E-mail:

Ing.Pavlína Kulhánková 224 852 302 [email protected]

OBSAH 1 ÚVOD

4

2 PROČ SE ZAJÍMAT O DOBROVOLNÉ PŘÍSTUPY

5

3 JAK POZNAT, ZDA JSOU DOBROVOLNÉ PŘÍSTUPY VYUŽITELNÉ PRO KONKRÉTNÍ PODNIK

8

3.1

OBLAST 1 – Výrobní procesy

8

3.1.1

Otázka – výrobní procesy

8

3.1.2

Jak začít – výrobní procesy

9

3.1.3

Dobrovolné přístupy a nástroje – výrobní procesy

11

3.2

OBLAST 2 – Systémy řízení

12

3.2.1

Otázka – systémy řízení

12

3.2.2

Jak začít – systémy řízení

12

3.2.3

Dobrovolné přístupy a nástroje – systémy řízení

14

3.3

OBLAST 3 – Vztahy se zainteresovanými stranami

14

3.3.1

Otázka – vztahy se zainteresovanými stranami

14

3.3.2

Jak začít – vztahy se zainteresovanými stranami

15

3.3.3

Dobrovolné přístupy a nástroje – vztahy se zainteresovanými stranami

16

3.4

OBLAST 4 – Produkty

16

3.4.1

Otázka - produkty

16

3.4.2

Jak začít - produkty

18

3.4.3

Dobrovolné přístupy a nástroje - produkty

19

4 PŘEHLED NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH AKTIVIT V RÁMCI DOBROVOLNÝCH PŘÍSTUPŮ

22

5 JAK SLEDOVAT A PROKAZOVAT DOSAŽENÉ EFEKTY

23

6 KDE ZÍSKAT DALŠÍ INFORMACE A ODBORNOU POMOC

25

6.1

Informace o dobrovolných přístupech

25

6.2

Zdroje dalších informací

26

7 PŘÍLOHA 1 – MODELOVÝ PODNIK

27

7.1

CHARAKTERISTIKA MODELOVÉHO PODNIKU

27

7.2

ANALÝZA MODELOVÉHO PODNIKU

28

7.2.1

Analýza oblasti 1 – výrobní procesy

28

7.2.2

Analýza oblasti 2 – systémy řízení

30

7.2.3

Analýza oblasti 3 – zainteresované strany

31

7.2.4

Analýza oblasti 4 – životního cyklu

33

7.3

NAVRŽENÁ OPATŘENÍ V MODELOVÉM PODNIKU

34

7.3.1

Společenská odpovědnost

34

7.3.2

Systémy řízení

34

7.3.3

Čistší produkce

34

7.3.4

Energetický audit

35

7.3.5

Energetické řízení

36

8 PŘÍLOHA 2 – ŠABLONA TABULEK PRO POTŘEBY VYPLŇOVÁNÍ

P Ř Í R U Č K A P R O M A L É A S T Ř E D N Í P O D N I K Y K E Z V Y Š O VÁ N Í K O N K U R E N C E S C H O P N O S T I E K O - E F E K T I V N Í M I P Ř Í S T U P Y

37

3

1 ÚVOD Dnešní svět i podnikatelské prostředí se rychle mění. Zdražují se vstupy výroby, mění se požadavky trhu, legislativa, objevují se nové zájmy ovlivňující podnikání, nové hrozby, ale i příležitosti. Podniky inovují produkty, výrobní procesy, systémy řízení, přijímají nové cíle a strategie, uvědomují si rostoucí důležitost vztahů s okolím. Malé a střední podniky mají na jedné straně výhodu flexibility, mohou reagovat rychleji než ty velké. Na druhé straně jim chybí čas, lidské zdroje a mnohdy finanční prostředky, aby se mohli systematicky zabývat změnami, které přicházejí stále rychleji. Cílem této příručky je poskytnout malým a středním podnikům rychlou orientaci v přístupech pro maximalizaci pozitivních a omezování negativních dopadů podnikání jak na podnik samotný, tak i na jeho okolí. Přístup pro dosahování tohoto dvojího efektu se často nazývá eko-efektivnost a podnikům se v oblasti eko-efektivnosti nabízí velké množství různorodých nástrojů a inovací. Důležité je uvědomit si roli dobrovolných nástrojů v oblasti komunikace s partnery podniku (např. veřejností, veřejnou správou, nestátními neziskovými organizacemi), tj. provázat snahu malých a středních podniků s odpovídajícím přístupem různých zainteresovaných skupin. Příručka obsahuje informace, jak se zorientovat v rostoucí nabídce a zaměřuje se na jednoduché postupy jak poznat, ve kterých oblastech daného podniku existuje největší potenciál úspor a dalších zlepšení a které nástroje by tak pro podnik mohly být nejefektivnější. Pro jejich zavedení bude podnik obvykle potřebovat externí asistenci, nemělo by se mu ale už stát, že bude své zdroje vynakládat do oblastí, na kterých mají hlavní zájem dodavatelé a nikoli samotný podnik. Doporučení v této příručce vycházejí ze zkušeností z realizace eko-efektivních postupů v řadě malých a středních podniků u nás i v zahraničí. Tyto postupy budeme označovat zavedeným spojením „dobrovolné přístupy“, protože jsou používány na základě principu svobodného rozhodnutí podniků vzhledem k jejich přínosům a jdou nad rámec požadavků platných legislativních norem. V příloze příručky je uveden postup využití příručky na modelovém podniku.

4


2 PROČ SE ZAJÍMAT O DOBROVOLNÉ PŘÍSTUPY Vlivy podniku na životní prostředí jsou většinou spojeny s toky materiálů a energií. To, jak efektivně využijete materiály a energie (tzn. účinnost materiálů a energie), má zároveň vliv na náklady, kvalitu, bezpečnost práce a další důležité aspekty konkurenceschopnosti samotného podniku. Obecné pravidlo, že lepší je prevence než řešení vzniklých problémů, platí i v oblastech jako je hospodaření se vstupy výroby anebo návrh produktů. Schéma - Obrázek 2 znázorňuje, jak funguje využití vstupů výroby. Vstupy se přeměňují jednak na žádoucí výstup – produkt a jednak na nežádoucí výstupy – odpadní toky. Ze schématu je patrné, že všechny odpadní toky mají původ v materiálových a energetických vstupech výroby, které se nepodařilo přeměnit na žádoucí produkt. Pokud se podaří realizovat preventivní opatření v procesech, dojde ke snížení množství odpadních toků i potřebných vstupů výroby.

Obrázek 1: Využití vstupů výroby

VSTUPY VÝROBY

PRODUKT

VÝROBNÍ PROCES

POTENCIÁL ÚSPOR ODPADNÍ TOKY POTENCIÁL ÚSPOR

Pokud se zabýváte vlivy činnosti vašeho podniku na životní prostředí, je pravděpodobné, že preventivním přístupem k těmto záležitostem: a) předejdete potenciálním problémům a nákladům v samotné ochraně životního prostředí, a zároveň b) přímo ve výrobě snížíte výrobní náklady a rizika spojená s odpadními toky a případně s nebezpečnými vlastnostmi používaných vstupů (materiálů, energie anebo pomocných látek). Analýza výsledků projektů prevence vzniku znečištění ve 46 českých podnicích přitom potvrdila zkušenosti ze zahraničí a ukázala, že podnikové náklady v oblasti b) jsou v průměru řádově vyšší než sledované náklady v oblasti a)! Pokud tedy platíte za „likvidaci odpadu“ určitou částku ročně, je pravděpodobné, že na vstupech výroby, které se nepodařilo přeměnit v žádoucí konečný produkt a které se tak stávají odpadem, ztrácíte řádově více peněz. Tyto závěry jsou ilustrovány na Obrázku 3. 1

České centrum čistší produkce, Výroční zpráva 2006. CPC Praha, 2007.


5

NÁKLADY NA ZACHÁZENÍ S ODPADEM

1 =

NÁKLADY V PROCESU

12

NÁKLADY V PROCESU VSTUPY VÝROBY

PRODUKT

ODPADNÍ TOKY

NÁKLADY NA ZACHÁZENÍ S ODPADEM Obrázek 2: Analýza poměru nákladů na opady a znečištění

Analýza poměru nákladů na procesech a nákladů na zacházení se vzniklým odpadem a znečištěním v padesáti českých podnicích ukázala, že tento poměr je 1:12 ve prospěch nákladů na materiálové vstupy a na jejich přeměnu v procesech. Skutečné náklady na odpadní toky by mohly být dostatečnou motivací využít některý z dobrovolných přístupů pro snížení těchto nákladů. Stejně tak je tomu u energie, kdy možnosti úspor lze najít ve všech podnicích. Otázkou, kterou se mimo jiné zabývá tato příručka, je, zda se úsilí vynaložené na dosahování úspor může podniku v daném případě vyplatit.

P O D N I K Y Z AVÁ D Ě J Í D O B R O V O L N É P Ř Í S T U P Y, P R O T O Ž E J I M P Ř I N Á Š E J Í Přímo ve výrobě: • • • • • • • •

6

Snížení nákladů lepším využitím vstupů výroby (materiálů, energií a vody). Zvýšení produktivity práce. Lepší pracovní prostředí, snížení rizik v oblasti zdraví a bezpečnosti práce. Zlepšení kvality. Vyloučení anebo omezení nebezpečných látek a souvisejících rizik. Snížení spotřeby energie, snížení negativních enviromentálních dopadů (emise). Snížení produkce odpadů nebo odpadní energie a znečištění. Dodržení environmentální legislativy.


V oblasti marketingové strategie: • Lepší řízení strategických rizik podniku. • Zlepšení jména podniku a zlepšení vztahů se zainteresovanými stranami. • Návrh produktů, které jsou šetrnější k životnímu prostředí než konkurenční produkty (tzv. „ekologicky šetrné výrobky a služby“). • Využití legislativních požadavků např. štítek pro energeticky úsporný produkt. • Rozšíření trhu a zvýšení prodeje produktů. V oblasti finanční strategie: • Podklady pro rozhodování zprůhledněním finančních toků v podniku (správnou alokací environmentálních nákladů). • Stanovení měrné finanční náročnosti výroby a srovnání s nejlepšími dostupnými technikami (BAT), které představují dobrou praxi v daném odvětví. • Optimalizaci investičních opatření. • Přesnější ekonomické hodnocení investic a snížení investičních rizik. • Přístup k levnému kapitálu (dotace, půjčky s dotovaným úrokem). • Zvýšení zisku.

Obrázek 3: Lepší využití vstupů výroby znamená snížení znečištění


7

3 JAK POZNAT, ZDA JSOU DOBROVOLNÉ PŘÍSTUPY VYUŽITELNÉ PRO KONKRÉTNÍ PODNIK Podnik se musí chovat racionálně a musí hledat takové strategie, které zlepší jeho pozici na trhu a zvýší jeho hodnotu. První otázka proto zní: Ve kterých oblastech vašeho podniku mohou mít dobrovolné přístupy pozitivní efekty na jeho konkurenceschopnost? Tato kapitola přináší odpověď na následující otázky: • Jak poznat, zda mohou být dobrovolné přístupy využitelné právě ve vašem podniku pro zvýšení jeho konkurenceschopnosti? • Jak odhadnout potenciál možných přínosů? • Které dobrovolné přístupy jsou ve vašem případě nejdostupnější a nejúčinnější? Pro zodpovězení těchto otázek se v podniku postupně podíváme na čtyři úrovně: • • • •

výrobní procesy systémy řízení vztahy se zainteresovanými stranami produkty

3.1

OBLAST 1 – VÝROBNÍ PROCESY

3.1.1

Otázka – výrobní procesy

Jsou celkové finanční ztráty spojené s produkcí odpadu, užitím energií a znečištěním významné? Pokud ano, na které toky se zaměřit při jejich snižování?

Obrázek 5: Utíkající peníze

3.1.2 Jak začít – výrobní procesy Na této úrovni podniku doporučujeme nejprve provést jednoduchou analýzu skutečných nákladů spojených s produkcí odpadu a zjištění s nimi souvisejících tzv. neproduktových ztrát výroby spojených s materiálovými a energetickými toky. Tradiční podnikové účetnictví neukazuje celkové náklady na odpadní toky (odpad, odpadní vody a znečištění ovzduší). V těchto tocích mizí i draze nakoupené vstupní materiály a energie, které, jak už jsme zmínili v kapitole 2, v průměru řádově zvyšují celkové náklady na odpad a znečištění. Pro podnik je proto na začátku důležité znát alespoň přibližně skutečné náklady spojené s produkcí odpadu a znečištění (tzv. neproduktové ztráty). Pak se podnik může rozhodnout, zda má pro snížení těchto nákladů smysl využít některý z dobrovolných přístupů, které přinášejí minimalizaci odpadních toků i nákladů. Pro analýzu neproduktových ztrát se osvědčila zjednodušená analýza vstupů a výstupů, pro kterou je určena Tabulka 1 „Top Twenty“ – nejdůležitější vstupy. Postupně ji vyplňte tak, že si: • Zpracujete seznam nejvýznamnějších materiálových a energetických vstupů výroby (stačí sledovat nejvýše dvacet nejnákladnějších, nejnebezpečnějších anebo množstevně nejvíce zastoupených vstupů). Do významných vstupů mohou patřit materiály, pomocné a provozní látky, voda, obaly, energie. • V tabulce uvedete celkové roční náklady na daný vstup. • Odhadnete podíl využití daného vstupu ve výrobku v procentech – zbytek do 100 % tvoří tzv. neproduktové výstupy výroby, z pohledu vašeho podniku výrobní ztráty, které lze často minimalizovat (v tabulce „nezužitkovaný podíl“). Nebojte se odhadů, je lépe znát „přibližně pravdu“, než se „přesně mýlit“. • Vyčíslení ztrát v posledním sloupci tabulky vám pomůže indikovat případný potenciál úspor a stanovit priority pro využití dobrovolných přístupů. Pro přesnější vyčíslení celkových nákladů na odpady a znečištění můžete použít ještě Tabulku 2 - Tabulka pro analýzu neproduktových ztrát výroby. Položku „Cena obsažených vstupů“ lze (pokud je známo složení odpadního toku) přepsat z Tabulky 1. Doplnění údajů o nákladech na zacházení se vzniklým odpadem a znečištěním (v Tabulce 2 „Náklad na odstranění“) vám umožní indikovat celkové náklady na odpadové hospodářství (anebo celkové náklady spojené s produkcí odpadu a znečištění) – v Tabulce 2 sloupec „Součet – cena vstupů + odstranění“. Tabulka 2 může sloužit i jako kontrola správnosti vstupních dat – vstupy (+ případná akumulace) = výstupy. Nesrovnalosti mohou upozornit na další zatím nepodchycený potenciál úspor.


9

Tab. 1 Č.

Tabulka Top Twenty – nejdůležitější vstupy Název položky

Jednotka množství

Množství za rok

Jednotková cena

Celková cena

Použití

Podíl zužitkovaný ve výrobku v %

Nezužitkovaný podíl ve výrobku v %

Roční ekonomická ztráta v Kč

1. 2. ... 19. 20.

Tab. 2 Č.

Tabulka pro analýzu neproduktových ztrát výroby Název položky

Jednotka množství

Množství za rok

Cena obsažených vstupů v Kč

Náklad na odstranění v Kč

Součet: cena vstupů + odstranění v Kč

1. 2. ... 19. 20.

10


3.1.3 Dobrovolné přístupy a nástroje – výrobní procesy Pokud disponujete daty, na jejichž základě je možno sestavit např. závislost monitorovaného ukazatele a dalších nezávisle proměnných veličin (např. měrná energetická náročnost), je vhodné aplikovat nástroj pro srovnání s dobrou praxí (označovaný jako Benchmarking). Benchmarking je nástroj, kterým můžeme provádět systematický proces porovnávání a měření produktů, procesů a metod vlastní organizace s nejlepšími dostupnými produkty, procesy anebo metodami. Někdy jsou srovnávací údaje pro benchmarking k dispozici ve formě průměrných ukazatelů daného procesu (odvětví). Pro hledání konkrétních řešení mohou být využity i tzv. nejlepší dostupné techniky (Best Available Techniques – BAT), které jsou rovněž postaveny na principech benchmarkingu. Mělo by se jednat o vyzkoušené nejúčinnější a zároveň dostupné techniky z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí. Vždy ale záleží na kvalitě a aktuálnosti těchto referenčních údajů, které by rozhodně neměly být jediným podkladem pro rozhodování. Při používání benchmarkingu je potřeba mít na paměti také to, že data pro srovnání zaznamenávají již dosažený konzervativní stav a skutečně inovativní podniky s nimi nemusí vystačit. Jedním z nejrozšířenějších dobrovolných přístupů pro řízení materiálových a energetických toků ve výrobě je čistší produkce. Metodika čistší produkce se zaměřuje na analýzu materiálových a energetických toků, nalezení zdrojů a příčin ztrát a na generování nejrůznějších řešení pro jejich prevenci. Výsledkem je sada optimalizovaných opatření investičního i neinvestičního charakteru. Pokud se váš podnik chce zaměřit přednostně na lepší hospodaření s energií, nejpoužívanějším nástrojem v této oblasti je energetický audit, který se skládá ze zhodnocení současného stavu energetického hospodářství v podniku, návrhu vhodných energeticky úsporných opatření a stanovení nejvýhodnější varianty těchto opatření, tedy mapuje aktuální příležitosti pro úspory energií v podniku. Pokud chcete významné toky materiálů a energie řídit dlouhodobě, potřebujete informační systém o těchto tocích, který by sledoval efektivnost jejich využití, a to pokud možno nejen na úrovni fakturačních měřidel na vstupu do podniku, ale i v hlavních místech spotřeby, kde vznikají ztráty. Platí zde zásada, že nemohu efektivně řídit něco, co neměřím. Pro sledování skutečných nákladů spojených s produkcí odpadu a znečištění se používá environmentální manažerské účetnictví (EMA). U EMA je důležité si uvědomit, že tento informační systém není nutno zavést pro všechny náklady, ale stačí se soustředit pouze na ty, které jsou dostatečně významné. Pro sledování reálné účinnosti využití vstupů výroby lze použít metodu monitoring a targeting (M&T). Monitoring představuje systematické měření a analýzu skutečné spotřeby energie a faktorů, které spotřebu určují, a targeting představuje stanovení cílových hodnot spotřeby energie v závislosti na faktoru, který určuje spotřebu a průběžné vyhodnocování reálné účinnosti spotřeby energie z hlediska cílových hodnot. Nástroj M&T může být součástí systému energetického řízení (ČSN EN 16001:2010 nebo ISO 50001:2011 - systém managementu hospodaření s energií).


11

3.2

OBLAST 2 – SYSTÉMY ŘÍZENÍ

3.2.1

Otázka – systémy řízení

Je rozhodování v podniku založeno na faktech, nebo je podnik řízen intuitivně? 3.2.2 Jak začít – systémy řízení Systémy řízení slouží pro úspěšnou realizaci vašich cílů a strategií. Dobrovolné přístupy lze využít tam, kde pociťujete rezervy nebo příležitosti. Ty se mohou objevit především na dvou základních úrovních. Představte si systém řízení jako prostředek, který vás veze k vytčenému cíli. Takovýto „dopravní prostředek“ musí mít, z pohledu jeho funkčnosti, dva základní komponenty: • „pohon“ a kola, tedy dynamický systém, který se točí a umožňuje pohyb • „podvozek“, který je pevný a na kterém vezete vše potřebné (tento „podvozek“ tvoří organizační struktura, postupy, zdroje a další prostředky potřebné k dosahování cílů podniku). Jako potřebný „pohon“ slouží v systémech řízení tzv. cyklus učení vedoucí k neustálému zlepšování (který je ze standardů ISO mj. znám jako tzv. Demingovo schéma).

12


Na základě cyklu učení, který pohání jakékoli zlepšování, se u důležitých strategií, cílů a aktivit můžete ptát: A – VÍM PROČ? Rozumím dobře tomu, jak funguje daná problematika a proč se na ni zaměřuji? (krok „jednej“). Z tohoto porozumění problému vychází: P – VÍM CO CHCI A JAK TOHO DOSÁHNOUT? Mám jasné cíle a plán? (identifikace problému/možností, stanovení krátkodobých cílů a strategií, plán včetně návrhu a hodnocení opatření/změn) (krok „plánuj“). Z plánu vychází: D – UMÍM TO ZREALIZOVAT? (provádění činností – zde se odehrávají konkrétní změny na jednotlivých úrovních podniku) (krok „dělej“). Z realizace vychází: C – UMÍM VYHODNOTIT VÝSLEDEK? (toto hodnocení zahrnuje vyhodnocování výchozího stavu a dosažených změn) (krok „kontroluj“). Z hodnocení vychází nové porozumění problému - „vím proč“, kterým cyklus učení pokračuje. Stálé opakování cyklu učení „pohání“ vozidlo k cíli, přičemž se snaží o stálé zlepšování.

P

D P - PLAN ......................... PLÁNUJ

A

C

D - DO ................................. DĚLEJ C - CHECK................... KONTROLUJ A - ACT .............................. JEDNEJ

Obrázek 4: Cyklus učení – pohon systémů řízení


13

Pro jednoduchou diagnostiku systému řízení v podniku poslouží následující otázky, které jsou odvozeny od výše uvedeného cyklu učení: • Ad A – „jednej“: Má podnik podnikatelskou strategii? Existují dlouhodobější (strategické) cíle? Je (všem) zřejmé, co je pro podnik životně důležité a na co se zaměřit? • Ad P – „plánuj“: Jak podnik plánuje? Má vedle finančního plánu (například dosažení minimálního obratu) i plán v oblasti personální anebo v oblasti trhu? Existují v oblastech pro podnik důležitých konkrétní cíle anebo programy a související indikátory pro sledování vývoje? • Ad D – „dělej“: Má podnik jasné organizační schéma včetně jednoznačného stanovení odpovědností za realizaci jednotlivých opatření, dosahování cílů a naplňování programů, včetně například podpisového práva? • Ad C – „kontroluj“: Jak vedení podniku sleduje a vyhodnocuje realizaci své strategie a cílů? Vědí pracovníci, co mají sledovat, jak sledování vyhodnocovat, jak pracovat a využívat výstupy a koho o výstupech informovat? 3.2.3 Dobrovolné přístupy a nástroje – systémy řízení Odpovědi na výše uvedené otázky mohou sloužit k orientačnímu zhodnocení vyspělosti a účinnosti systému řízení, jeho slabých a silných míst. Při systematickém hledání těchto odpovědí vám mohou pomoci právě dobrovolné přístupy, podle kterých podniky zavádějí standardizované systémy řízení, jako je například nejrozšířenější systém environmentálního managementu (EMS) podle ISO 14001. Stále oblíbenější jsou integrované systémy řízení, které spojují řízení jakosti (podle ČSN EN ISO 9001:2009), životního prostředí (podle ISO 14001: 2005) a bezpečnosti práce (ČSN OHSAS 18001:2008). Proaktivní podniky, které chtějí lépe komunikovat s veřejností, se mohou rozhodnout pro evropské schéma EMAS (nařízení č. 1221/2009), které je rozšířením systému EMS podle ISO 14001.

3.3

O B L A S T 3 – V Z TA H Y S E Z A I N T E R E S O VA N Ý M I S T R A N A M I

3.3.1

Otázka – vztahy se zainteresovanými stranami

S kým komunikovat a proč?

14


3.3.2 Jak začít – vztahy se zainteresovanými stranami Zainteresovanými stranami rozumíme všechny skupiny i jednotlivce (uvnitř i vně podniku), které ovlivňují činnost podniku anebo jsou jím ovlivňovány. Každé podnikání stojí na zainteresovaných stranách a na jejich očekáváních. Mezi základní zainteresované strany patří: • • • • • • • •

vlastníci (někdy se odděleně uvádí i vedení podniku), pracovníci podniku, zákazníci (a jejich organizace), partneři (obchodní partneři, průmyslové asociace apod.), konkurence státní správa a samospráva, investoři a finanční organizace, občané, obce.

Analýzu vztahů s jednotlivými zájmovými stranami zpracujete následovně: • Zkuste si vytvořit jednoduchý seznam strategických zájmů a zainteresovaných skupin u vašeho podniku. • U každé zainteresované strany se zeptejte, jak tyto vaše zájmy ovlivňuje a jak naopak ovlivňuje váš podnik danou stranu. Takovýmto způsobem si ujasníte význam jednotlivých zainteresovaných stran pro váš podnik. • Tam, kde identifikujete vysoký význam, se kterým zatím dostatečně nepracujete, vám ve zlepšení mohou pomoci právě dobrovolné přístupy. Tab. 3

Tabulka pro analýzu zainteresovaných stran

Definované cíle Inovace výrobku Zájmové skupiny

Zlepšení přístupu ke kapitálu

Rozšíření trhu

Výsledek

Přičemž mezi zájmové skupiny můžeme zařadit např. vlastníky, investory a finanční organizace, pracovníky podniku, zákazníky, konečné uživatelé produktu, státní správu, místní komunitu, pojišťovny, dodavatele, konkurenční podniky atd.


15

3.3.3 Dobrovolné přístupy a nástroje – vztahy se zainteresovanými stranami Prvním krokem ke komunikaci s důležitou zainteresovanou skupinou může být orientační konzultace anebo nabídka dialogu ohledně společných zájmů. Základním dobrovolným přístupem (ze kterého se mohou odvíjet i cíle ostatních dobrovolných přístupů) je společenská odpovědnost. Společenská odpovědnost se zaměřuje právě na vztahy se zainteresovanými stranami, je založena na jejich analýze a na vytvoření plánu jak řídit strategická rizika a využívat příležitosti, které s těmito zájmy souvisí. Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti naleznete v ČSN ISO 26000. Pro komunikaci se zainteresovanými stranami lze využít další dobrovolné přístupy jako je environmentální komunikace, která obsahuje všechny procesy, které podnik přijímá, aby získal informace potřebné k dialogu se zájmovými stranami o environmentálních výsledcích podniku. Podnik přitom může využít normu ISO 14063 anebo ověřené environmentální prohlášení v rámci schématu EMAS (viz Oblast 2 - systémy řízení). Jedná se o veřejně přístupný souhrnný dokument obsahující základní informace o podniku a jeho přístupu a aktivitách v oblasti ochrany životního prostředí (environmentální politika podniku, zavedený systém řízení, environmentální program, aspekty a cílové hodnoty a vliv činnosti podniku na životní prostředí). Pro podávání zpráv o dopadech činnosti vašeho podniku na zainteresované strany lze využít různé typy zpráv – reportingu. Pro malé a střední podniky může být nejefektivnější vydávat jednu souhrnnou zprávu, která obsahuje všechny důležité údaje o podniku.

Obrázek 9: Výroba skla – životní cyklus

16


3.4

OBLAST 4 – PRODUKTY

3.4.1

Otázka - produkty

Uvažovali jste o tom, jak začít řídit životní cyklus vašich produktů, než začne životní cyklus řídit vaše podnikání?

Obrázek 5: Výroba skla – životní cyklus


17

3.4.2

Jak začít - produkty

Kde jsou v podniku největší příležitosti ke zlepšení? Nejprve si vyhodnoťte, zda máte nějakou možnost ovlivnit návrh a design vašeho produktu. Pokud tomu tak není, návody uvedené v této kapitole pro vás budou nejspíš znamenat teoretické přemýšlení o něčem, co nemůžete ovlivnit. Zvažte proto, zda budete věnovat svůj čas i závěrečné otázce – kde jsou příležitosti pro zlepšení životního cyklu produktu? Činnost podniku má dopady na životní prostředí nejen při výrobě výrobku/poskytování služby, ale i v dalších částech životního cyklu produktu od získání surovin, přes distribuci a užívání až po konec jeho životního cyklu. Tyto dopady jsou dnes obvykle mnohem významnější než dopady samotné výroby. I pro malé a střední podniky může být užitečné prověřit, zda jim mohou změny těchto dopadů přinést konkurenční výhodu. Jednotlivé varianty, jak lze uvažovat o inovacích produktu, jsou shrnuty dále v této kapitole jako Strategie pro zlepšení produktu a jeho životního cyklu, a pokud chcete, můžete se nad nimi zamyslet z pohledu vašeho produktu (můžete například využít principu benchmarkingu – viz Oblast 1 – výrobní procesy a porovnat jej s konkurenčním produktem). Pokud ale chcete nejprve získat alespoň základní údaje o dopadech vašeho produktu v jednotlivých fázích jeho životního cyklu, můžete tyto dopady (stejně jako potenciál možných efektů) jednoduše indikovat s využitím následující tabulky: • Krátce se zamyslete nad každou fází životního cyklu vašeho produktu (výrobku anebo služby). Představte si, jaké hlavní vstupy (materiály a energie) do ní vstupují a jaké nežádoucí odpadní toky (odpady a znečištění) produkuje. • Významné toky, které způsobují rizika pro lidi, pro životní prostředí anebo generují nadměrné náklady, vyplňte do příslušného políčka tabulky (pro přehled o hlavních vstupech lze využít tabulku Tab. 1 připravenou pro oblast výroba). • Pravý sloupec tabulky je pomocný a můžete si do něj poznamenat, jaké jsou nejvýznamnější zdroje nákladů (a tedy i potenciálních úspor) v dané fázi životního cyklu.

Tab. 4

Indikace hlavních problémů v životním cyklu produktu

Fáze životního cyklu

Materiály

Energie

Odpadní toky

(Zdroje významných nákladů)

Výroba a dodávka materiálů a komponent Výrobní proces v podniku Distribuce produktu Užití produktu Konec životního cyklu produktu

18


I tato jednoduchá analýza může ukázat oblasti životního cyklu vašeho produktu, na jejichž zlepšení byste se mohli v budoucnu zaměřit. Analýzu lze provést na základě přehledu o složení a funkci produktu, o způsobu jeho využití nebo likvidace na konci životního cyklu. Konkrétní produkt lze z pohledu životního cyklu srovnat s produkty konkurence a popsat strategická rizika anebo příležitosti, které vyplývají ze zjištěných odlišností. 3.4.3 Dobrovolné přístupy a nástroje - produkty Pokud lze v životním cyklu vašeho produktu indikovat potenciál pro zlepšení, mohli byste uvažovat o nástroji Environmentální deklarace produktu (Environmental Product Declaration - EPD). EPD totiž poskytuje informace o vlivu produktu na životní prostředí v jednotlivých fázích životního cyklu produktu, a to podle metodiky hodnocení životního cyklu (Life Cycle Assessment - LCA). Vydaná deklarace EPD navíc podniku poskytne ověřený dokument pro komunikaci o profilu vašeho produktu se zainteresovanými stranami, především s odběrateli. Na druhé straně je potřeba zmínit, že využití komplexní metodiky LCA tak, jak je zatím definována, je vzhledem k její složitosti a nákladům v současné podobě pro malé a střední podniky většinou zcela nepřiměřené. Pro zlepšení parametrů vašeho produktu můžete použít ekodesign. Jedná se o dobrovolný přístup, který se zaměřuje na strategický tržně orientovaný vývoj produktů, které mají vyšší kvalitu, lépe se prodávají a mají menší negativní dopady na životní prostředí. Pokud máte představu o hlavních problémech a příležitostech spojených s produktem a jeho životním cyklem, můžete si položit následující otázky, které odpovídají základním strategiím používaným pro ekodesign (ČSN EN ISO 14006 Systémy environmentálního managementu – Směrnice pro začlenění ekodesignu). Strategie pro zlepšení produktu a jeho životního cyklu Lze u daného produktu: • vybrat materiály s menším negativním dopadem na životní prostředí? • najít lehčí materiály anebo způsob, jak omezit přepravní objem? • optimalizovat proces výroby? • zefektivnit systém distribuce (obal, způsob dopravy, logistiku)? • zmírnit dopady způsobované při užívání produktu? • prodloužit životnost produktu? • optimalizovat systém nakládání s produktem na konci jeho životního cyklu? • vyvinout zcela nový koncept uspokojení daných funkcí, které produkt zajišťuje? Poslední strategie bývá nejúčinnější, ale může představovat i velmi významnou změnu v podnikání. Progresivní inovace tohoto typu využívají například částečné nahrazení produktu službou, využití zcela nových technik, integraci anebo optimalizaci funkcí produktu apod.


19

Obrázek 10: Lovci mamutů - dokonalé využití vstupů Obrázek 6: Dokonalé využití vstupů u lovců mamutů

20


Pokud má váš produkt lepší vlastnosti než srovnatelné produkty na trhu, je možné, že byste pro jeho propagaci mohli využít některý ze systémů environmentálního značení. Ekolabeling – přidělení environmentální značky - označeny mohou být výrobky, které splňují předem stanovená environmentální kritéria v rámci definované výrobkové kategorie a které jsou nezávisle ověřeny třetí stranou – v České republice je možné využít značku „Ekologicky šetrný výrobek“ garantovanou Ministerstvem životního prostředí nebo evropskou značku EU Eco-Label – „Flower“. Tam, kde neexistují příslušné směrnice pro environmentální značení, lze použít vlastní environmentální tvrzení – prohlášení, značka nebo obrazec poukazující, že výrobek v nějakém smyslu ovlivňuje životní prostředí (např. je recyklovatelný, biologicky odbouratelný atd.). Je vydáno bez jakékoli certifikace, musí být veřejně ověřitelné na základě informací zpřístupněných vyhlašovatelem – v České republice je možné vlastní environmentální tvrzení registrovat prostřednictvím CENIA, české informační agentury životního prostředí. Poznámka: Při vytváření textu v oblasti 4 - Produkty byly využity materiály programu D4S při TU Delft poskytnuté H. Brezetem.


21

4 PŘEHLED NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH AKTIVIT V RÁMCI DOBROVOLNÝCH PŘÍSTUPŮ Následující tabulka uvádí přehled reprezentativních dobrovolných přístupů, se kterými se můžete nejčastěji setkat. Je v ní orientačně uvedeno působení těchto přístupů na vybrané strategie a aspekty konkurenceschopnosti podniku. Je samozřejmé, že každý nástroj působí zlepšení ve více oblastech. Tato tabulka je ilustrativní a poukazuje pouze na hlavní oblasti působení. Základní informace o jednotlivých nástrojích obsahuje předchozí kapitola. Tab. 5

Převažující působnost vybraných dobrovolných přístupů z pohledu strategií konkurenceschopnosti podniku Dobrovolný přístup Strategie

Energet. audit

EMA

Čistší produkce

Energ. řízení

Snížení nákladů

X

x

X

X

Lepší pracovní prostředí

–

–

X

–

x

Zlepšení kvality produktu

–

–

X

–

–

X

Omezení nebezpečných látek

–

–

X

–

X

X

Dodržení legislativy

x

–

Řízení strategických rizik

–

Lepší jméno podniku

x

x

Environmentálně šetrné produkty

–

–

Zprůhlednění finančních toků

x

X

x

X

–

Optimalizace investic

X

x

X

X

–

EMS

Eko– Design

Eko– label

BAT

x

–

X

X

X

x

–

X

X

X

X

x

–

X

X

x

x


Benchmarking

x

X

x

X

X

X

X

X

–

–

X

–

X

–

x

X

X

X

Legenda –

Dobrovolný přístup na danou strategii nepůsobí Dobrovolný přístup nepůsobí na danou strategii přímo (například při kvalitně zavedeném EMS by mělo dojít i ke snižování nákladů uplatněním preventivní strategie; EMS to ale sám o sobě nezaručuje ani nesleduje)

22

x

Dobrovolný přístup na danou strategii působí mírně

X

Dobrovolný přístup na danou strategii působí silně (EMA – Environmentální manažerské účetnictví) (EMS – Systém environmentálního managementu)


5 JAK SLEDOVAT A PROKAZOVAT DOSAŽENÉ EFEKTY Co neměříme, nemůžeme ani řídit.

Podniky se snaží řídit všechny důležité aspekty, které mají vliv na jejich konkurenceschopnost. Nemělo by se přitom zapomínat na důležité toky materiálu a energie, které často tvoří významnou část podnikových nákladů. Platí, že co neměříme, nemůžeme ani řídit. Dobré řízení významných toků se proto neobejde bez měření a jeho pravidelného vyhodnocování. V oblasti sledování účinnosti využívání důležitých toků ve výrobě a prokazování efektů zavedených úsporných opatření si i v menším podniku opět můžeme položit několik základních otázek: • Stanovení priorit: Vím, co je pro mne důležité? Co chci sledovat a zlepšovat a proč? • Stanovení indikátorů: Jaké indikátory mi pomohou sledovat a řídit stanovený prioritní tok a účinnost jeho využívání? • Znalost výchozího stavu: Vím, jaký je výchozí stav pro zvolené indikátory – jaká je výchozí úroveň („baseline“), a mám jej zdokumentován? • Stanovení cíle: Kterým směrem se chci vydat? Jaký je potenciál pro zlepšení? Jak výrazně mohu danou prioritu zlepšit? Kolik nákladů mohu ušetřit? Jaké to bude vyžadovat lidské a finanční zdroje? • Sledování faktorů ovlivňujících účinnost využívání daného toku, např. množstevní ukazatel – výroba v t, vnější teplota – ve formě tzv. denostupňů, které ukazují, jak chladno nebo teplo bylo po určitou dobu a jaké množství energie je tedy potřeba pro vytápění nebo chlazení apod. Jaké faktory ovlivňují spotřebu prioritního toku a jak je mohu sledovat (ve stejném rozsahu a intervalu jako sleduji samotnou spotřebu)? Poznámka: Tím, že sledujeme faktory, které určují spotřebu, získáváme údaj o reálné účinnosti využívání vstupů (zjišťujeme např. jaká část vstupu je skutečně využita na výrobu produktu) – jedině tak můžeme účinnost řídit. Pokud sledujeme pouze absolutní spotřebu, nevíme, čím jsou ovlivněny její výkyvy a pouze „slepě“ platíme faktury za materiály a energii.


23

• Výběr systému: Jaký systém sledování a vyhodnocování dat potřebuji a jaké investice nebo provozní náklady do systému měření a jeho vyhodnocování (podružné měřiče, sběr dat, zpracování dat) jsou přiměřené předpokládaným úsporám? • Zavedení systému měření, vyhodnocování a interpretace získaných dat. • Zlepšení: Jaká opatření mohu realizovat na základě znalosti efektivnosti využívání prioritních toků? • Vyhodnocení: Jaké efekty přinesla zavedená úsporná opatření (oproti stanovené výchozí úrovni a cíli - baseline)? Jsou výsledky průkazné a věrohodné? Komu je chci sdělit? • Stálé zlepšování: Přinesl mi informační systém o tocích, který jsem zavedl, to, co jsem od něj očekával? Jak jej mohu dále zlepšit? Sledování a prokazování dosažených efektů je mj. základem poskytování energetických služeb se zárukou (EPC), kdy na sebe poskytovatel technické asistence bere technická rizika projektu a většinou zajišťuje i financování investice, kterou podnik splácí až z prokázaných úspor (tyto služby poskytují podniky energetických služeb ESCO). Sledování dosažených efektů a poskytování věrohodných informací o skutečné situaci podniku je stále důležitější také při komunikaci s partnery a dalšími zainteresovanými stranami. Zveřejňování zpráv o chování podniku může být i pro menší podnik jedním ze způsobů jak získávat konkurenční výhodu ve srovnání s podobnými podniky, které se ale vůči svým zákazníkům, vůči svému okolí anebo vůči státní správě a samosprávě nechovají transparentně.

24


6 KDE ZÍSKAT DALŠÍ INFORMACE A ODBORNOU POMOC 6.1 Informace o dobrovolných přístupech Přehledné informace a návody jsou uvedeny na: www.tretiruka.cz/ankety/dobrovolne-aktivity/

Kde nalézt spolehlivé informace?

Kdo vám pomůže při zavedení dobrovolného přístupu?

www.cenia.cz/cp www.empress.cz

Manažer čistší produkce/udržitelné spotřeby a výroby (USV) Konzultant USV

Energetický audit

http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/ sbirka/2008/sb019-08.pdf

Energetický auditor certifikovaný MPO

EMA

http://www.enviweb.cz/eaccounting

Vysoká škola Poradenská agentura

www.empress.cz http://www.enviros.cz/energeticke_rizeni/ energeticke_rizeni.html

Energetický expert

http://www.iso.cz/iso14000.html

Poradenská agentura v oblasti životního prostředí nebo Manažer EMS Certifikaci systému zajišťují akreditované certifikační orgány.

www.cenia.cz/emas http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2. nsf/$pid/CENMSFZS9TOS

Poradenská agentura v oblasti životního prostředí nebo Manažer EM(A)S Prohlášení o stavu životního prostředí ověřují akreditovaní ověřovatelé EMAS Registraci provádí CENIA, česká informační agentura životního prostředí (garantem systému je MŽP).

www.csr-online.cz

Poradenské agentury

Ekodesign

http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2. nsf/$pid/MZPAPFIVNKW4/$FILE/ekodesign%20 Remtova.pdf

Poradenské agentury

Ekolabeling

www.ekoznacka.cz www.cenia.cz/epd

Výrobce zašle žádost o registraci na CENIA – českou informační agenturu životního prostředí

www.ekoznacka.cz http://www.ekoznacka.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/CENMSFM4XB06

Výrobce, dovozce,distributor, maloobchodník, atd.

www.ekoznacka.cz www.cenia.cz/epd

EPD ověřují akreditovaní ověřovatelé EPD Registraci provádí CENIA, česká informační agentura životního prostředí (garantem systému je MŽP)

BAT – nejlepší dostupné techniky

www.ippc.cz

Sektorový odborník anebo svaz

Benchmarking

www.ippc.cz

Sektorový odborník anebo svaz

Dobrovolný přístup

Čistší produkce

Systém energetického řízení a M&T

EMS dle ISO 14001

EMAS


Vlastní environmentální tvrzení

EPD Environmentální deklarace produktu

Tab. 6

Dobrovolný přístup – nástroje


25

6.2 Zdroje dalších informací Portál odborných informací v životním prostředí:

www.enviweb.cz

Informace o dobrovolných nástrojích:

www.mzp.cz/cz/dobrovolne_nastroje www.cenia.cz

Další portály státní správy pro podniky:

www.gov.cz www.mpo.cz www.mzp.cz

26

Portál pro nejlepší dostupné techniky:

www.ippc.cz

Portál pro financování projektů:

www.strukturalni-fondy.cz

Portál pro podnikatele a životní prostředí:

www.tretiruka.cz

Portál pro účinnější využívání zdrojů:

www.empress.cz


7 PŘÍLOHA 1 – MODELOVÝ PODNIK Cílem této části příručky je ilustrovat postupy doporučené v Kapitole č. 3 na modelovém podniku. Nejprve je charakterizován modelový podnik, poté jsou použity doporučené postupy pro analýzu výrobních procesů, systémů řízení, zainteresovaných stran a životního cyklu popsané v této příručce a nakonec jsou prezentovány inovace navržené na základě této komplexní diagnózy příležitostí v podniku. Data využitá pro modelový podnik neodpovídají žádné konkrétní společnosti.

7.1

CHARAKTERISTIKA MODELOVÉHO PODNIKU

Podnik vyrábějící zdravotnický materiál: ortopedické implantáty pro chirurgickou aplikaci • 50 zaměstnanců • provoz v jedné směně • relativně malé objemy výroby • důraz na kvalitu a na systémy řízení, podnik dodržuje nejpřísnější zdravotnické standardy (důležité pro vztahy s pojišťovnami, které zároveň ovlivňují cenu produktů) • dobrá spolupráce s nemocnicemi, které produkty aplikují • vlastní vývoj a výzkum v rámci oddělení designu produktů; design produktů má vliv na kvalitu života pacientů, kteří implantáty využívají • sterilizaci zajišťuje externí firma • představuje jedinou budovu, rozdělenou na pracoviště obrábění, dokončování, kompletace, a administrativu • hlavní výrobní proces představuje výrobu ortopedických implantátů obráběním chirurgické oceli a silonu na přesných třískových obráběcích strojích,vstupní materiál je v obou případech tyčovina • vznikající odpad představují převážně třísky z obrábění, ale podílí se na něm významně i množství zmetků. Odpadní chirurgická ocel je prodávána jako druhotná surovina za vysoké ceny. Odpadní silon se skládkuje jako inertní materiál za velmi nízké ceny • dalším významným odpadem je odpadní řezný olej. Obráběcí stroje se dvakrát za rok čistí a veškerý olej se sedimentem jemných špon se odstraňuje jako nebezpečný odpad • méně významný odpad jsou odpadní obaly • rozstřik a odpar oleje se průběžně doplňuje novým olejem • odpadové hospodářství celkově nepředstavuje pro podnik problém • podnik má dlouhodobě zaveden a udržován integrovaný systém řízení podle následujících standardů: o řízení kvality podle ČSN EN ISO 9001:2009 (QMS); řízení ochrany životního prostředí podle ČSN EN ISO 14001:2005 (EMS); řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle ČSN OHSAS 18001:2008 Hlavní strategické priority modelového podniku: • získat strategickou výhodu nad konkurencí a rozšířit trh na základě lepší kvality produktů • získat strategického investora pro rozšíření produkce


27

7.2

A N A LÝ Z A M O D E L O V É H O P O D N I K U

7.2.1 Analýza oblasti 1 – výrobní procesy První představu, že by podrobnější hodnocení využitelnosti dobrovolných přístupů na úrovni výrobních procesů mohlo podniku přinést zajímavé efekty, přinesl jednoduchý odhad skutečných nákladů na odpadní toky. Pokud odhadneme například roční množství opadu a sečteme náklady na jeho likvidaci a náklady na nevyužité vstupy výroby, dostaneme hrubý odhad, jaké jsou skutečné náklady odpadového hospodářství. Podle zkušeností z jiných podniků budou tyto náklady řádově vyšší než náklady na zacházení s odpadem. Podnik se podíval na důležité nevýrobkové výstupy (odpadní toky) z pohledu ztracených surovin. Položil si otázku kolik stály materiály, suroviny a pomocné látky, které neodcházejí z podniku jako žádoucí výrobek ale jako ztráta v podobě odpadu. Při ceně 220 Kč za 1 litr se ukázaly jako zajímavý tok řezné oleje, s jejichž využitím byla spojena ztráta v řádu stovek tisíc korun ročně. Pro stanovení celkových nákladů na odpady a stanovení prioritních odpadních toků se osvědčila jednoduchá analýza vstupů a výstupů Top Twenty – „nejdůležitější vstupy“, kterou v prvním kroku analýzy využil i modelový podnik (viz Tabulka 7). Práci koordinoval (stejně jakou následujících analýz) pracovník pověřený vyhodnocením potenciálu úspor v podniku. Podnik postupoval následujícím způsobem: 1) Pracovník odpovědný za nákup materiálu pořídil seznam nejvýznamnějších materiálových a energetických vstupů výroby (kritériem pro jejich významnost byly jejich celkové roční náklady, nebezpečnost anebo množství) a poskytl údaje o celkových ročních nákladech na daný vstup (tyto údaje již byly v účetní evidenci podniku). 2) Ředitel podniku odhadl v rámci výrobní porady podíl využití daného vstupu ve výrobku v procentech – zbytek do 100 % tvoří tzv. neproduktové výstupy výroby, které se ukázaly ve sloupci „ekonomická ztráta“ v „Top Twenty – nejdůležitější vstupy“. 3) Pověřený pracovník pro kontrolu a doplnění údajů o celkových nákladech na odpadní toky vyplnil ještě „Nejdůležitější nevýrobkové výstupy“ (viz Tabulka 8). Potvrdil se předpoklad, že největší ztráty spojené s produkcí odpadu a odpadních olejů jsou spojeny s cenou nakupovaných vstupů (a to i přesto, že za odpadní chirurgickou ocel neplatí podnik za likvidaci odpadu, ale dostává za ni zaplaceno celkem 358 tis. korun ročně). 4) Vyčíslení celkových ztrát v posledním sloupci tabulky vedlo k indikaci potenciálu úspor v oblasti využití energie, chirurgické oceli a olejů. Na tyto tři toky se na základě diskuse na poradě vedení podniku zaměřila další práce. 5) Pro identifikaci úsporných opatření u materiálových toků byla následně využita metodika čistší produkce, u energie pak energetický audit a energetické řízení (výsledky využití těchto nástrojů jsou uvedeny na konci popisu modelového příkladu).

28


Tab. 7

Top Twenty NEJDŮLEŽITĚJŠÍ VSTUPY (suroviny, materiály, pomocné a provozní látky; voda, obaly, energie)energie)

Název položky

Jednotka množství

Množství za rok

Jednotková cena

Celková cena

Použití

Podíl zužitkovaný ve výrobku %

Nezužitkovaný podíl %

Ekonomická ztráta Kč.rok-1

Chirurgická ocel

t

32

600 Kč.kg-1

19 000 000

Výroba implantátů

44

56

10 752 000

Silon

t

18

250 Kč.kg-1

4 500 000


52

48

2 160 000

Řezné oleje

m3

2,4

220 Kč.l-1

528 000


0

100

528 000

Papírový obal / karton

t

3

50 Kč.kg-1

150 000

Balení výrobků

95

5

7 500

Plastový obal PS/PE

t

4

80 Kč.kg-1

320 000

Balení výrobků

90

10

32 000

Voda

m3

550

35 Kč.m-3

19 250

Sociální účely, čištění, mytí, atd.

0

100

19 250

Elektrická energie

MWh

375

4000 Kč.MWh-1

1 500 000

Pohon strojů, výroba stlačeného vzduchu, atd.

0

100

1 500 000

Zemní plyn

MWh

1 000

1 200 Kč.MWh-1

1 200 000

Vytápění, příprava TV

0

100

1 200 000

Výhoda systematické analýzy pomocí Top Twenty je oproti vizuální kontrole odpadních toků popsané na počátku kapitoly zjevná – neopomeneme žádný důležitý tok a s ním spojenou ztrátu, i když není na očích anebo se na první pohled maskuje jako přínos (podnik dostává například za odpadní ocel zaplaceno – vysoká ztráta spojená s tímto odpadním tokem byla zjevná až po vyplnění tabulek Top Twenty).

Tab. 8

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ NEVÝROBKOVÉ VÝSTUPY (odpady, emise do ovzduší, odpadní vody)

Název položky

Jednotka množství

Množství za rok

Cena obsažených vstupů (Kč.rok-1)

Náklad na odstranění (Kč.rok-1)

Součet: cena vstupů + odstranění (Kč.rok-1)

Chirurgická ocel

t

17,92

10 752 000

+ 358 400

10 393 600

Silon

t

8,64

2 160 000

4 320

2 164 320

Řezné oleje

m3

2,40

528 000

19 200

547 200

Tříděný papír

t

0,50

7 500

0

7 500

Tříděný plast

t

0,75

32 000

0

32 000

Komunální odpad

t

1,50

0

2 250

2 250

Odpadní voda

m3

550,00

19 250

19 250

38 500


29

Obrázek 7: Podívejte se na odpady jako na draze nakoupené suroviny, které se nepodařilo přeměnit na výrobek

7.2.2 Analýza oblasti 2 – systémy řízení Analýza byla provedena jednoduše za přítomnosti pověřeného pracovníka v rámci porady vedení. Přítomní odpověděli na otázky specifikované v příručce pro oblast 2 následovně: Ad A – „jednej“: Podnik má rozvinutý systém strategického plánování. Podnik zpracoval a pravidelně aktualizuje dokument „Analýza podnikatelského prostředí“. Na tomto základě podnik identifikuje svá podnikatelská rizika a stanovuje ochranná opatření (např. vhodné pojištění). Ad P – „plánuj“: Podnik má rozvinutý i systém konkrétního krátkodobého plánování. V důležitých oblastech je podnik zvyklý stanovovat konkrétní cíle a realizovat programy. Ad D – „dělej“: V podniku jsou jasně stanoveny odpovědnosti za konkrétní oblasti a úkoly. Ad C – „kontroluj“: V podniku je jasně stanoven způsob kontroly, dokumentace a komunikace. Určité rezervy existují v oblasti vyhodnocování realizace podnikové strategie a cílů – tento proces není dobře dokumentován, vedení podniku hned přijalo nápravné opatření.

30


Při diskusi o zpětné vazbě zajišťované v rámci systémů řízení přišel jeden z přítomných s připomínkou, že slabým místem je systém ochrany důvěrných dat. Podnik vytváří a uchovává mnoho informací týkajících se prodeje a použití svých výrobků. Vzhledem k zapojení do systému zdravotního pojištění podnik disponuje i rodnými čísly některých pacientů. Jedná se o vysoce důvěrná data. Systém řízení bezpečnosti informací v podniku je zaveden pouze částečně a na neformální úrovni. Doporučení vzniklé z Analýzy systému řízení – zavedení systému řízení bezpečnosti informací (ISMS). Podnikem byl na základě analýzy přijat návrh na zavedení Systému řízení bezpečnosti informací dle ČSN ISO/IEC 27001. Pracovník vedení dostal úkol vybrat odbornou poradenskou firmu ke stanovení priorit a zavedení systému. 7.2.3 Analýza oblasti 3 – zainteresované strany Vedení podniku použilo k analýze zainteresovaných stran Tabulku 3 „Analýza zainteresovaných stran“, a to následujícím způsobem: 1. Pověřený pracovník vepsal do definovaných cílů základní cíle odpovídající současným strategickým zájmům podniku. 2. Do zainteresovaných stran doplnil skupiny, které ovlivňují jeho podnikání. 3. Vyplněnou tabulku vzal na poradu širšího vedení podniku, kde byla doplněna a upřesněna. To podniku pomohlo ujasnit si význam jednotlivých zainteresovaných stran pro podnik a možnosti pro efektivnější naplňování cílů podniku zlepšením komunikace / vztahů s důležitými stranami, a to s využitím následujících otázek: • Jak mohou jednotlivé zainteresované skupiny a jejich zájmy ovlivňovat strategii podniku? • Lze identifikovat projekty pro zlepšení tam, kde stávající komunikace/vztahy se zainteresovanou stranou neodpovídají jejímu významu pro naplňování strategie podniku? Na základě této jednoduché analýzy podnik inicioval následující aktivity: • Projekt získání zpětné vazby na kvalitu produktů od konečných uživatelů při zapojení důležitých zainteresovaných skupin a využití těchto informací pro zlepšení designu a komunikace se zákazníky. • Program péče o zaměstnance.


31

Tab. 9 Analýza zainteresovaných skupin – modelový příklad Definované cíle Inovace výrobku


Rozšíření trhu

Výsledek

XXX

XXX

XXX

Vlastníci řídí podnik, stanovují strategické priority a řídí jejich naplňování

Investoři a finanční organizace

–

XXX

–

Stávající komunikace odpovídá významu zainteresované strany

Pracovníci podniku

XXX

–

XX

Je potřeba vytvořit program pro stabilizaci zaměstnanců

Zákazníci - nemocnice

XX

–

XXX

Zákazníci nepředávají informace o chování produktů ve fázi užití!

Koneční uživatelé produktu

XX

–

XXX

Podnik nemá zpětnou vazbu potřebnou pro inovace produktů od konečných uživatelů!

Státní správa

XX

–

–

Inovaci výrobků ovlivňují standardy určované veřejným sektorem Existující aktivity podniku v místní komunitě by možná mohly přispět ke zlepšování jména podniku u finančních organizací a zákazníků

Zájmové skupiny

Vlastníci

Místní komunita

–

?

?

Pojišťovny

XX

XX

XXX

Pojišťovny mohou sehrát důležitou roli při komunikaci s konečnými uživateli produktu

Dodavatelé

XX

–

–

Komunikace ohledně nových materiálů pro inovace výrobků odpovídá významu dodavatelů

XXX

Pro získání zpětné vazby od konečných uživatelů produktu jsou partnery pojišťovny ale i konkurenční podniky

Konkurenční podniky

XX

–

Legenda Možná oblast pro zlepšení určená k podrobnější analýze (existuje rozpor mezi významem a existující komunikací) –

Nemá větší význam

X

Malý význam anebo malá možnost ovlivnění podnikem

XX

Střední význam a možnost ovlivnění

XXX

Vysoký význam a možnost ovlivnění

?

32

Vliv je nejasný


7.2.4 Analýza oblasti 4 – životního cyklu Tři pověření pracovníci podniku vyplnili do jednotlivých částí „Indikace hlavních problémů v životním cyklu produktu“ hlavní vstupy a výstupy daných fází životního cyklu produktů. Pro vyplnění části „výrobní proces“ využili nejvýznamnější toky identifikované v Top Twenty – nejdůležitější vstupy. Shodil se, že v dalších fázích životního cyklu jsou už dopady na životní prostředí zanedbatelné (anebo se na konci životního cyklu ani neřeší z etických důvodů). Vyplněnou tabulku prezentovali na poradě vedení. Přítomní konstatovali, že z této indikativní analýzy je zřejmé, že všechny ostatní dopady významně převyšuje dopad produktů na kvalitu života jejich uživatelů ve fázi užití produktu.

Tab. 10 Indikace hlavních problémů v životním cyklu produktu – modelový příklad Fáze životního cyklu

Materiály

Energie

Odpadní toky

(Zdroje významných nákladů)

Výroba a dodávka materiálů a komponent

Těžba rud Těžba ropy

?

Emise do ovzduší a do vod

Poškození krajiny

Ocel Silon Oleje

Elektřina Plyn

Odpady

–

nevýznamné

nevýznamné

nevýznamné

–

–

–

–

Zásadní dopad na kvalitu života uživatelů

neřeší se

neřeší se

neřeší se

–

Výrobní proces v podniku

Distribuce produktu

Užití produktu

Konec životního cyklu produktu


33

7.3

N AV R Ž E N Á O PAT Ř E N Í V M O D E L O V É M P O D N I K U

7.3.1 Společenská odpovědnost Nejvýznamnějším identifikovaným opatřením je návrh programu na zavedení a provozování systému získávání detailních informací od konečných uživatelů produktu a jejich využití při vývoji nových produktů a při komunikaci s nemocnicemi. Tento program zásadně ovlivní strategické priority podniku v oblasti inovace výrobku a rozšíření trhu. Provedená analýza ukázala, že vzhledem ke komplexnosti skupin zainteresovaných v tomto programu a důležitosti přínosů systému pro společnost (kvalita života konečných uživatelů produktu) bude vhodné realizovat tento program v rámci společenské odpovědnosti podniku, která poskytne programu potřebnou oporu vně i uvnitř podniku. Dalším navrženým programem společenské odpovědnosti je program pro zkvalitnění života zaměstnanců. 7.3.2 Systémy řízení Podnik se rozhodl pro zavedení systému řízení bezpečnosti informací dle ČSN ISO/IEC 27001. Zavedení společenské odpovědnosti stejně jako zavedení systému řízení bezpečnosti informací podniku přinesou konkrétní efekty, které se ale podnik nesnažil přesně vyčíslit. Pro zavedení daných nástrojů byla pro podnik rozhodující jejich strategická důležitost. V dalších oblastech už bylo možno navržená opatření konkrétně vyhodnotit z pohledu jejich nákladů a přínosů. 7.3.3 Čistší produkce Aplikace postupů čistší produkce přinesla návrh následujících opatření: 1. Koupě filtračního zařízení, které umožní při prvním ročním čištění vracet do obráběcích strojů přečištěný olej. Výměna oleje nastane až při druhém ročním čištění. Přínosy: úspora 1000 l oleje = 220 000 Kč za rok 2. Dobré hospodaření – pečlivé zavírání krytů obráběcích strojů při obrábění – snížení rozstřiku olejů. Přínosy: snížení spotřeby oleje na doplňování o 5 % = 120 l = 26 400 Kč za rok 3. Lepší logistika – zvažování počtu výrobků připadajících na jednu tyč tak, aby se minimalizovala velikost posledního nevyužitelného zbytku tyčoviny. Přínosy: snížení spotřeby ocelové tyčoviny o 2,5 % = 800 kg = 480 000 Kč za rok

34


7.3.4 Energetický audit Podnik realizoval s využitím externího auditora energetický audit, který přinesl následující návrhy (ne všechna navrhovaná opatření byla realizovatelná). • Odběratelsko–dodavatelské vztahy: využití možností liberalizovaného trhu s energií. Změnou dodavatele elektrické energie a zemního plynu a optimalizací smluvních vztahů (rezervovaná kapacita), se podařilo dosáhnout úspory vstupních nákladů na nákup energie o cca 5 %, což činí cca 70 000 Kč/rok. Opatření nevyžaduje investiční prostředky. • Použití nízkoztrátového transformátoru. Původní transformátor je již na hranici své životnosti. V případě koupě nového transformátoru doporučujeme využít moderních provedení s nízkoztrátovými parametry. V případě transformátoru 250 kVA se jedná o cca 2× vyšší náklady, při 2× nižších provozních ztrátách. Prostá doba návratnosti nepřevyšuje 5 let. • Zlepšení tepelně-technických vlastností výrobní haly. Komplexním zateplením výrobní haly lze dosáhnout snížení energetické náročnosti na vytápění o cca 50 %. Výše investičních nákladů ovšem neguje provedení tohoto záměru. Doporučena byla výměna původních výplní otvorů (světlíky, pásy oken po stranách haly) s jednoduchým zasklením za polykarbonátová provedení. Realizací je možno dosáhnout i snížení neřízení aerace vzduchu a zatékání. Investiční náklady činí cca 700 000 Kč, doba návratnosti investice je cca 14 let. • Pracovní prostředí ve výrobní hale vyžaduje zajištění téměř konstantních hodnot teploty a vlhkosti. Z tohoto důvodu bylo navrženo pro VZT jednotky – instalace frekvenčních měničů (regulace násobnosti výměny vzduchu), instalace rekuperace a nového způsobu zvlhčování - náhrada původního parního systému vypařování vody pomocí elektrické energie moderními způsoby: ultrazvukové nebo adiabatické (úspora elektrické energie ve výši 90 %). Investiční náklady činí v tomto případě cca 2 000 000 Kč, prostá doba návratnosti se pohybuje kolem 7 let. • Olej od zařízení je potřeba účelově chladit. Instalací tepelného čerpadla voda(olej)/voda je možno využít tohoto nízkopotenciálního zdroje tepla a pomocí tepelného čerpadla ohřívat nebo předhřívat vodu pro potřeby TV (dříve TUV). Investiční náklady (včetně akumulačních nádrží) činí cca 350 000 Kč, prostá doba návratnosti činí 6 let. • Technologická zařízení vyžadují pro svůj provoz stlačený vzduch. Původní kompresory jsou již na pokraji své technické životnosti. Náhradou kompresorů s využitím frekvenčních měničů, optimalizací provozního tlaku, akumulací stlačeného vzduchu a délkou rozvodů, lze značně eliminovat spotřebu elektrické energie na výrobu stlačeného vzduchu. Investiční náklady činí cca 850 000 Kč, prostá doba návratnosti nepřekračuje 5 let. • Využití odpadního tepla z kompresorů – předehřev nebo ohřev TV. Kolize s navrženým opatřením na využití nízkopotenciálního tepla z chlazení olejů. Investiční náročnost cca 250 000 Kč, prostá doba návratnosti cca 3 roky. • Osvětlení výrobní haly je zajištěno původními rtuťovými výbojkami, které jsou na pracovištích doplněny o zářivkové lokální zdroje. Inovací osvětlovací soustavy včetně regulace na základě soumrakových čidel lze dosáhnout značného snížení spotřeby elektrické energie. Investiční náklady se pohybují v úrovni jednotek miliónů. Prostá doba návratnosti nepřekračuje 8 let. Do kalkulace nejsou zahnuty náklady na údržbu, které by prostou dobu návratnosti ponížily na úroveň cca 3 let.


35

7.3.5 Energetické řízení V návaznosti na významný podíl energie na fixních nákladech podniku byl vyhodnocen i návrh zavedení systému energetického řízení. Systém energetického řízení umožňuje postihnout oblast spotřeby a efektivního užití energie. V podniku je provedeno měření spotřeby energie pouze na úrovni fakturačních měřičů. Vzhledem k výši spotřeby energie a typu výroby je vhodné se systémem energetického řízení zabývat. V rámci jeho implementace je navrženo doplnění měření u spotřeb elektrické energie, zemního plynu a vody (na přípravu TV) měřiči s datovými výstupy a centralizování sběru dat do řídícího systému. Dostupná data lze následně využít pro: • Stanovení odběratelsko-dodavatelských vztahů a plánování • Kvantifikaci a trendy spotřeby energie pro zajištění pracovního prostředí (osvětlení, příprava TV, výroba stlačeného vzduchu, vytápění atd.) – identifikaci a možnost vyčíslení úsporných opatření • Kvantifikaci a trendy spotřeby energie pro zajištění provozu technologie a výrobních celků (výrobní stroje, výrobní linky) - stanovení měrné energetické náročnosti provozu, stanovení měrných nákladů energie na výrobu produktu nebo jeho dílčích částí, srovnání s BREF (BAT) • Včasné zamezení nežádoucích úniků nebo havarijních stavů

Tab. 11 Přehled navržených opatření a jejich vyhodnocení Definované cíle Zájmové skupiny

Investiční náročnost Kč

Dosažená roční úspora Kč

Prostá doba návratnosti let

Pozitivní přínosy

Použitý nástroj

Filtrační zařízení oleje

400 000

220 000

<2

Environmentální dopady

Čistší produkce

Snížení rozstřiku olejů

0

26 400

<1


Čistší produkce

Zlepšení logistiky

0

480 000

<1


Čistší produkce

Změna dodavatele energie

0

70 000

<1

Konkurenceschopnost

Energetický audit, energetické řízení

Nízkoztrátový transformátor

100 000

20 000

<5

Snížení spotřeby energie

Energetický audit, energetické řízení

Tepelně-technické vlastnosti haly

700 000

50 000

< 15


Energetický audit

Teplovzdušné větrání, zvlhčování

2 000 000

285 000

<7


Energetický audit

Tepelné čerpadlo olej/ voda

350 000

60 000

<6


Energetický audit

Výroba stlačeného vzduchu

850 000

175 000

<5


Energetický audit

Odpadní teplo z kompresorů

250 000

80 000

<3


Energetický audit

Osvětlení

–

–

< 8 (3)

Snížení spotřeby energie, snížení údržby

Energetický audit


–

–

<3

Snížení spotřeby energie, snížení údržby


* Doba návratnosti je spočítána bez využití podpor z prostředků OPPI a OPŽP

36


8 PŘÍLOHA 2 – ŠABLONA TABULEK PRO POTŘEBY VYPLŇOVÁNÍ Tab. 12 Analýza zainteresovaných stran – vzor Definované cíle Inovace výrobku Zájmové skupiny


Rozšíření trhu

Výsledek

Legenda Možná oblast pro zlepšení určená k podrobnější analýze (existuje rozpor mezi významem a existující komunikací) –

Nemá větší význam

X

Malý význam anebo malá možnost ovlivnění podnikem

XX

Střední význam a možnost ovlivnění

XXX

Vysoký význam a možnost ovlivnění

?

Vliv je nejasný


37

Tab. 13 Indikace hlavních problémů v životním cyklu produktu – vzor Fáze životního cyklu

Materiály

Energie

Odpadní toky

Možné zdroje významných nákladů

Výroba a dodávka materiálů a komponent

Výrobní proces v podniku

Distribuce produktu

Užití produktu

Konec životního cyklu produktu

Tab. 14 Top Twenty NEJDŮLEŽITĚJŠÍ VSTUPY (suroviny, materiály, pomocné a provozní látky; voda, obaly, energie)energie) Č.

Název položky

Jednotka množství

Množství za rok

Jednotková cena

Celková cena

Použití

Podíl zužitkovaný ve výrobku %

Nezužitkovaný podíl %

Ekonomická ztráta Kč.rok-1

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.

38


Tab. 15 NEJVÝZNAMNĚJŠÍ NEVÝROBKOVÉ VÝSTUPY (odpady, emise do ovzduší, odpadní vody) Č.

Název položky

Jednotka množství

Množství za rok

Cena obsažených vstupů (Kč.rok-1)

Náklad na odstranění (Kč.rok-1)

Součet: cena vstupů + odstranění (Kč.rok-1)

1. 2. 3. 4. 5. 6. ... ... ... ... ... ... ... ... ...

Tab. 16 Přehled navržených opatření a jejich vyhodnocení - vzor Navržené úsporné opatření

Investiční náročnost Kč

Dosažená roční úspora Kč

Prostá doba návratnosti let

Pozitivní přínosy


Použitý nástroj

39

KE ZVYŠOVÁNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI EKO-EFEKTIVNÍMI PŘÍSTUPY

Recommend Documents