kde ještě ne úplně důvěřujeme Kristu a potřebujeme nějakou berličku. Obavy a strachy zažíváme všichni

TŘÍSKA ČERVENEC 2014

sborový dopis sousedům, členům a přátelům sboru Církve bratrské v Náchodě

„Neboj se, jen věř!“ Tento verš nás provází při každé návštěvě našeho sborového domu. Myslím si, že jeho význam je hlubší a pro život ve víře důležitější, než jsem si dříve uvědomoval. Vím, v jakém kontextu je verš v Markově evangeliu uveden, nicméně rád bych se dotkl tématu strachu a  obav v  životě věřícího člověka. Nemyslím tím zdravý strach, který nám pomáhá přežít a chrání nás např. před neuváženým skokem do neznámé vody. Myslím tím strach, který nás duchovně svazuje. Často se setkávám od nevěřícího okolí s názorem nebo spíše s udivujícím dotazem – tak čeho se vlastně bojíš? Jsi věřící, máš svého Pána Boha a tak se přece nemusíš ničeho bát... Opravdu se nemáme čeho bát? Emoce strachu provází člověka od samého počátku. Potom, co Adam s  Evou prvně zhřešili a pojedli ze stromu poznání dobra a zla, dostali z Boha strach a schovali se před ním. Gen 3,8-10 (ČSP): „Pak uslyšeli hlas Hospodina Boha, procházejícího se po  zahradě v  denním větru, a  ukryli se člověk i jeho žena před tváří Hospodina Boha uprostřed stromoví zahrady. Hospodin Bůh zavolal na  člověka a zeptal se ho: Kde jsi? On odpověděl: Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, protože jsem nahý; proto jsem se schoval. Bůh chtěl být s  nimi v přítomnosti, ale Adam s Evou se pro svůj hřích báli před Boha předstoupit. Vztah Boha a člověka tím byl porušen. Strach je proto pro současného člověka zcela přirozený. I Bůh v lidském těle, Kristus, v  Getsemane prožíval strach z  věcí, které měly následovat. Mk 14,33–35: A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a znepokojovat. Říká jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ Trochu poodešel, padal na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, tato hodina minula. To, že jsme přijali smrt Krista na kříži jako zástupnou oběť, která nás ve vztahu s Bohem očišťuje, nás zbavuje strachu ze setkávání s Bohem. Už se před Ním nemusíme schovávat a bát se toho, že nejsme dostatečně dobří. A Kristus nás učí znovu se na Boha spoléhat a odevzdávat mu vedení svého života, doptávat se Ho. On se jeho vůli i přes svoje obavy podvolil. V Ráji nabídl ďábel člověku alternativu k vedení života s Bohem. Nabídl, že člověk již nebude potřebovat Boha ke svému životu. Že se obejde bez jeho rad a bude umět rozhodovat o svém životě nezávisle na Bohu.

Člověk přistoupil na tuto lež a místo slibované svobody a nezávislosti se dostavil strach. Člověk je zmatený a  mnohdy se ve strachu a touze po vedení uchyluje k různým alternativním metodám řízení života – horoskopy, věštění, léčitelství, okultismus... Věci, které nám nabízejí, když se jimi necháme vést (ovládat), jsou tak lákavé. Vyléčení z nemocí, řešení životních situací, přísun peněz, falešný pocit jistoty... Riziko, že se člověk odvrátí od Boha a podlehne těmto svodům, které nám nabízí dárce lží, je velmi vysoké. A hrozí i nám, křesťanům. Vždyť nabídka je v současné době tak široká a vše je tak lehce dostupné. A začíná to nevinně – od občasného čtení horoskopu v časopise, přes tradiční, třeba vánoční zvyky, kdy z olova poznáváme, za kolik to bolševik ještě má, nebo důvěrou v malou plyšovou potvoru v kapse při zkoušce na škole. To vše jsou drobné návnady, které jsou nám předhazovány, a  když jich využíváme, tak je to jen znamení, že jsou oblasti, kde ještě ne úplně důvěřujeme Kristu a potřebujeme nějakou berličku. Obavy a  strachy zažíváme všichni. Obavy o  zdraví, strach z  bolesti, obavy o  blízké lidi, o práci, strach z nepřijetí, obava z otevření se druhým, strach mluvit o  záležitostech, strach z  politické situace, z  válek, strach, že se neobejdeme bez pomoci druhých a budeme tím někomu na obtíž. Každý ve svém životě prožívá hodně svých trápení. Strach a obavy ale naše chování ovlivňují víc, než si mnohdy dokážeme přiznat. Oddalují nás od Boha a mnohdy nás tak pohltí, že místa v nás pro Jeho Ducha již moc nezbývá a nežijeme tak plný život. Naopak, dáváme tím prostor temné straně, aby ovlivňovala lépe a snáze naše chování. Uvědomme si, odkud se náš strach vzal a jak můžeme být strachu zbaveni. A  v  praktickém každodenním životě? Svět ví, že kdo se bojí, nechá se ovládat. Vždy je tu někdo s nabídkou, že nás našich obav zbaví. Strachů se nejde zbavit lusknutím prstu, je to proces, kdy se víc a víc otvíráme Kristu a jsme víc a víc schopní odevzdávat svůj život se všemi starostmi i radostmi. Vždyť 2. Tm 1,7: „Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha moci a lásky a rozvahy.“ Přeji si, aby to každý z nás dokázal. Nenechme se ovládat – „Neboj se, jen věř!“. Michal Klemm

Co mne oslovilo Tvoje komorní A. Autor Lloyd Douglas během svých studií bydlel na kolejích. Současně s ním tam v prvním poschodí byl i emeritní profesor hudby. Douglas mu často strčil hlavu do dveří a zeptal se: „Tak co je nového? Nějaká dobrá zpráva?“ Stařík vždy pozvedl ladičku, ťuknul s ní ze strany o židli a odpověděl: „To je komorní A. Bylo to komorní A včera, a bude to komorní A i zítra. Zůstane to komorním A i za tisíc let. Ten tenor o patro výš zpívá falešně, klavír naproti v hale je rozladěný, ale kamaráde, tohle je komorní A!“ Vy i já také potřebujeme takové svoje komorní A. Je to pevný bod v  pohyblivém světě. Neproměnný Pastýř. Bůh, který umí utišit bouři. Pán, který může dát životu smysl. A podle Davidova žalmu 23 – takového pastýře máte. Hospodin je tvůj pastýř! On je tvoje komorní A. (Max Lucado, z internetu MM)

Nejlepším poznávacím znamením charakteru člověka je způsob, jak jedná s těmi, kdo mu nemohou nijak prospět (Abigail VanBuren)

K modlitbám za prázdninové akce: sborovou dovolenou, tábor dorostu a pobyt mládeže za bezpečí na všech soukromých a rodinných prázdninových cestách za misijní výpravu Rosti Staňka a Františka Kaštila do Jižního Súdánu, konkrétně: za věrohodnost svědectví o Kristu; za vztah v tandemu; za přijetí od domorodců v Ofirice; za jejich otevřenost pro evangelium; za bezpečí a zdraví za hledání vedoucího mládeže i za celou sestavu týmu vedení mládeže od příštího školního roku za vizitaci sboru, abychom z ní vytěžili to nejlepší pro zdravý rozvoj sboru za chystané svatby za nemocné: Vladimíra Balcara, Františka Marka, Janu Prokešovou, Boženku Kylarovou, Květoslavu Karaffovou, Miriam Schumovou,…

Tříska – sborový dopis sousedům, členům a přátelům sboru Církve bratrské v Náchodě

Co bylo

Šonovská misijní slavnost

Šonovská misijní slavnost Letošní tradiční Šonovská misijní slavnost v neděli 8. června 2014 s vděčností připomněla 150 let od vybudování šonovského evangelického kostela. O jeho postavení v roce 1864 se nejen hmotnou pomocí zasloužil princ Vilém z Schaumburg-Lippe (1834–1906), majitel náchodského panství. Na jeho pozemku v Šonově, v místě již se scházejícího společenství evangelíků tolerovaného luterského vyznání, založil nejprve v roce 1860 malý hřbitov, kde se dodnes zachovala řada zajímavých pomníků a hrobů jak místních evangelíků, tak i úředníků jeho panství, kteří byli luterského vyznání. Nově postavený kostelík sdílel od počátku pohnutou či radostnou místní historii – ještě ne plně dokončený jej krutá červnová bitva prusko-rakouské války 1866 proměnila v lazaret, naopak radostně se

2

v roce 1918 místní sbor přihlásil s okolními evangelíky do spojené církve Českobratrské evangelické v nově vzniklé republice Československé ... Naposledy byl opraven před několika lety, interiér vymalován dle návrhu ak. malíře M. Rady, zrekonstruovány byly i původní malé varhany (dar manželky knížete Viléma), dokonce loni se opět rozezněla zvonička kostela hlasem malého zvonu... Slavnostní dopolední bohoslužby s vysluhováním sv. Večeře Páně vedl br. farář Daniel Ženatý z Pardubic, který po společném obědě posloužil i vedením besedy o budoucnosti církve (či Církve – nejen naší), odpolední velmi zajímavou přednášku O vzniku evangelického kostela v Šonově historičky a emerit. ředitelky Okresního archivu v Náchodě Mgr. Lydie Baštecké oddělil a slavnostně ozdobil koncert pěveckého sboru Hron z Náchoda pod vedením ing. V. Čejpa. Četné zájemce o historii sboru pak potěšila malá výstavka obrázků, fotografií, vzácných tisků a  bohoslužebných předmětů ve vestibulu kostelíka. Za radostný den plný vděčnosti, hudby, zajímavých i přátelských setkání Bohu díky! MUDr. Z. Hůlková

Je to „jen“ symbol Je deštivý den, mlha a u jedné malé vsi v serpentině havaroval autobus. Jsou mrtví. Nehoda je odklizena, ale celé to místo nějak bolí. Od podvečerních hodin sem lidé přinášejí svíce. Asfaltový oblouk smrti září světlem, kterému kapky neubližují a jemuž mlha propůjčuje něco ze své tajemnosti. S čím sem ti lidé chodí? Starousedlíci uctí památku zemřelých, lovce zážitků vábí neopakovatelná atmosféra. Rodiny blízkých přijíždějí kvapně s nevyslovitelným žalem, možná hněvem, otázkami. Pro svědky jejich smutku událost nabírá náhle osobního charakteru. Co kdyby tu tak zemřel můj syn, moje dcera? Jedna událost, mnoho lidí, mnoho myšlenek. Mnoho by mohlo být řečeno, ale nikdy ne tolik, jako zapálení svíce. Vždyť na jakých slovech se shodnout? Co se vlastně stalo? Nezávidím tomu, kdo by si chtěl v podobných chvílích vzít slovo. Svíce stačí, a taky ticho. Ten kus vosku se toho dne stal symbolem, tím co spojuje vezdejší a to, co vezdejší není. Svíce to unesla, slovo ne. A tak je to se vším symbolickým jednáním. Růže daná z lásky, podaná ruka ve chvílích zmaru. Jsou i prozaičtější symboly; π („pí“) je ono tajemné 3,14159 atd. udávající poměr obvodu kruhu v euklidovské rovině k jeho průměru. Vlajka symbolizuje ono historické společenství kultury a jazyka, kterému říkáme národ. Pod symboly se srocují šiky i vytváří společná identita. Kde jsou symboly, tam o něco běží. V neposlední řadě jsou zde náboženské symboly, jimiž se vztahujeme k něčemu, na co jsme jinak krátcí. Řecké slovo symbolon je odvozeno od slovesa symballein. Jeho etymologie je něco jako „házet dohromady“ (od ballein máme i pěkné slovo „balón“). Odvozeně se pak toto slovo užívalo ve významu „spojovat“, „dávat dohromady“. Samotné slovo symbolon v antické době označovalo část celku, znak, znamení, smlouvu či kloub. Křesťanská vyznání víry (my známe hlavně to Apoštolské) jsou nazývána „křestní symbola“; křestní proto, že se původně vyskytují v křestních liturgiích, a symbola proto, že oním „Věřím…“ jsme ve křtu znovu z Boží iniciativy „dáni dohromady“ s Boží dob-

Tříska – červenec 2014

3 rotou. Symbol z povahy své definice spojuje dvě strany, a jen tehdy má smysl. Pod křížem klečíme každý různě, ale Kristus je jeden, nerozdělen (1 K 1,13). Večeře Páně je svátostí, znamením (symbolem) jednoty Boha a jeho lidu, anamnézou oněch spásných velikonočních událostí i předjímkou teprve budoucí hostiny Beránkovy. Lze to vyjádřit všelijak. Symbol je vezdejším znamením (signum) odkazující k věci (res), jež sama je nám ve svém celku neuchopitelná. Symboly spojují. Pokud se tato prostředkující funkce symbolu vytratí, symbol je mrtev. Co pro nás znamená dřevo kříže? Jistě ne jen kus organické hmoty. Co pro nás znamenají eucharistické způsoby chleba a vína? V tu chvíli jistě ne jen pečivo, které mažeme s máslem. V tu chvíli jistě ne jen plod révy, který jsme včera s přáteli tak vydatně vychutnávali. Když symbolické jednání už nevyjadřuje vztah obou částí (symballein), v lepším případě symbol umírá (už nic neznamená), v horším rozděluje (diaballein). Ne nadarmo je od tohoto slova odvozen diabolos, ďábel – ten, kdo rozděluje, odtrhává, brání spojení. Jsou i symboly různé trvanlivosti. Zatímco z pláče svíček onoho večera se opět stal vosk, který bylo nutno po čase odklidit, se symboly Boží lásky ke světu je to jinak. Kříž se na věžích kostelů netyčí jako výhružné memento, ale jako pozvání, které stále platí a platit bude. Toto pozvání bude platit, ať už vcházím se znamením kříže nebo pod znamením kalicha, ať usedám mezi ikony, sochy nebo holé stěny; bude platit v místě, kde se to hemží dětmi a rozličnými aktivitami, i v místě zašlé slávy. Kristus sám si najde cestu. On je jediným symbolem (spojovatelem) mezi nebem a zemí, mezi Otcem a stvořením, mezi Bohem a námi. Kristova prostředkující role je věčná. On byl (a je) oním Slovem, skrze něhož a pro něhož, bylo vše stvořeno (Gn 1,1, Kol 1,16–17). On je (a bude) tím Slovem, skrze něhož vše spěje k Bohu a k Bohu se navrací (1 K 15,28). Když říkáme, že něco je „jenom“ symbolické (a přidáme ten lehce znevažující podtón), máme tím na mysli, že to není zas tak skutečné, že to není doslovné, nýbrž obrazné, a proto jakoby libovolné a nedůležité. Až to vyslovíme příště, uvědomme si, že jsou i symboly drahé, skutečné a plné, symboly plnící svou prostředkující funkci. Potřebujeme je, protože ona „druhá strana“ se zajetí našich slov vždycky bude tak trochu bránit. Štěpán Hejzlar

Křesťanské církve v našem kraji IV. Církev československá husitská – „Dokončit českou reformaci!“ Představme si situaci, že si doma večer zapneme televizi a místo očekávaných soutěží ve zpěvu, v nejrůznějších talentech i netalentech, se na obrazovce objeví nová soutěž nejvýznamnějších českých církví… Přichází na  řadu vyhlášení kategorie „skokan desetiletí“, ve které už po několikáté jednoznačně vítězí Církev československá husitská. Ovšem oproti cenám z prvních období existence církve, kdy se během deseti let počet jejích členů navýšil z nuly na sedmset tisíc a během dalších dvaceti let téměř na milion, se v posledních dvaceti letech jedná o skokanské ceny za nejvýraznější pokles členů. Každých deset let podle sčítání lidu nyní ztrácí tato církev přibližně polovinu své členské základny. V roce 2011 se k Církvi československé husitské přihlásilo kolem 40 tisíc občanů ČR. Nechtěla bych, aby tento článek vyhlížel jako nadsázka nebo naopak jako jasné předložení příčin výrazných výkyvů v počtu členů Církve československé husitské, taková role mi ani nepřísluší. Spíše tento přehled změn můžeme brát jako takové načrtnutí časové křivky, která nás nyní v historickém popisu bude provázet a díky níž si více představíme úlohu Církve československé husitské v naší zemi. Ve druhé polovině 19. století a na začátku 20. století je nálada v evropské římskokatolické církvi velice napjatá. Výrazná část kněží požaduje od církve určité modernistické změny, které ji více přiblíží k myšlení stávající kultury. Ovšem papež Pius X. všechny modernistické snahy, jako například zavedení dobrovolného celibátu, vysluhování mše v národním jazyce, či akceptování evolučních hledisek tvrdě zamítá. U nás se ještě k modernistickému hnutí katolického duchovenstva přidává celkově špatné naladění vůči římskokatolické

církvi jako ke spojenci vládnoucí rakouské monarchie. Lidé toužili po vlastní vládě, po vlastním státě a po navrácení se ke svým vlastním duchovním tradicím jako bylo cyrilometodějství a husitství. Vyhrocená situace v čerstvě vytvořeném Československém státě vedla tedy na začátku roku 1920 ke vzniku národní církve s odpovídajícím názvem - Církev československá (druhý přívlastek husitská získává až v 70. letech po společné domluvě na celostátním sněmu církve právě jako symbol odkázání se na českou náboženskou tradici). Jako další důležitý bod v  historii Církve československé byl hned rok 1924, kdy dochází ke zvolení prvního patriarchy církve – Karla Farského a zároveň k odchodu jedné části společenství k pravoslavné církvi. Tento určitý rozkol na začátku fungování církve můžeme chápat jako nesjednocení se v názoru, jaký křesťanský směr a tradici by vlastně nová církev chtěla následovat. S problémem rozkolísanosti mezi protestantstvím a katolictvím se Církev československá potýká ale i nadále. K protestantismu ji váže odkaz k husitství, důraz na Bibli a celkové pochopení teologie. Naopak s římskokatolickou církví má společný pohled na liturgii a pojetí svátostí (i stejných sedm svátostí). Po druhé světové válce se k Církvi československé upíná další množství lidí, církev tak se svým milionovým počtem členů dosahuje svého vrcholu. K přihlášení se k členství je táhne stejný důvod jako generaci před nimi – znovunalezení národního kulturního bohatství a hrdosti po útlaku cizí velmocí. Sametovou revolucí poté opět přichází osvobození národa po čtyřicetileté nadvládě protináboženského režimu. Církev československá (nyní už) husitská může vylézt stejně jako ostatní církve ze skrytu své ulity. Ovšem další téměř půl století v ponižovaném postavení národní hrdost velice narušilo. Následující generace žijící ve svobodě vnímají svůj stát a odkaz duchovních tradic zcela jinak. Všechny církve se jim proto snaží přiblížit a přizpůsobit svou nauku, mezi nimi i Církev československá husitská. Na sněmu roku 1994 se mimo jiné jednomyslně rozhodne pro zdůrazňování reflexe české reformační tradice, a tak s konečnou platností definovat Církev československou husitskou jako „církev reformační husitského směru“. I když si tedy nadále ponechává některé znaky katolické církve, můžeme o ní hovořit jako o následnici české reformace. I vlastně samo heslo na znaku Husitské teologické fakulty o této skutečnosti vypovídá: „Dokončit českou reformaci!“ Nakonec ještě několik faktických informací k Církvi československé husitské v našem kraji. Náchodská náboženská obec patří pod Královéhradeckou diecézi v čele s biskupem (pozn. stejná hierarchie jako u římskokatolické církve). Celá diecéze má v současné době 59 náboženských obcí. Přímo v Náchodě se k této církvi v roce 2011 přihlásilo přibližně 1740 občanů. Bohoslužby se tu konají každý týden v Husově sboru. Místní zástupci církve se také mimo jiné podílejí společně s dalšími církvemi na službě v Domově Betánie, v Domově důchodců nebo v Domově zvláštního určení Harmonie. Nynějším náchodským administrujícím farářem je ThDr. Stanislav Švarc, Th.D. Lydka Medková

Ze života víry Do sboru Církve bratrské v Náchodě chodím od malička. Při setkání mládeže v Praze, kde probíhala evangelizace, jsem se vydal Pánu. Život s Pánem Bohem je pro mě velký dar. Vzpomínky na začátky, kdy se člověk odevzdal našemu Pánu, to bylo, jako když mě nic nemůže ohrozit. Dnes můžu říct, jak jsem slabý, jak málo se člověk spoléhá na Pána. Kolikrát mám málo víry. Jsem moc rád za tyto chvíle, protože právě v této chvíli mohu mluvit s Bohem. Můžu cítit Jeho velkou moc i Jeho ujištění. Vnímám na svém životě, jak je Pán Bůh přes všechno, co nám řekl a ukázal, trpělivý. Zkusil jsi něco? Ponaučil ses? Chceš totéž zkusit znovu? Jeho odpověď je: Zkus to, nezakazuji ti to, ale pamatuj si, že já jsem s tebou. Toto jsou chvíle, ve kterých musím být vděčný. Je to nenásilné ukázání Boží na to, co dělat, proč a jak. Věřím, že Pán Bůh nás má všechny ve svých rukou. Myslím i na náš sbor (boží rodinu), na to, abychom byli jednotní. Děkuji Pánu za Vás všechny a prosím o modlitby za nás všechny. V našem sboru máme krásný verš: Neboj se, jen věř. Radek Vintera

Tříska – sborový dopis sousedům, členům a přátelům sboru Církve bratrské v Náchodě

Jak to vidím já…

ANKETA

1. Myslíš, že média ovlivňují tvůj život? Jak? 2. Kolik hodin denně je tak asi využíváš? 3. V čem vidíš jejich hlavní přínos? 4. Co myslíš, že mohou přinášet záporného? Pavel Javornický 1. Využívám hlavně televize a internetu, který je skvělou encyklopedií, a lze v něm rychle najít potřebné informace. Vyhnul jsem se nabídkám vstoupit do sociálních sítí: Chci komunikovat jen ve vzájemné důvěře, z očí do očí. Zvláště v mém životním úseku vdovce mně televize poskytuje odpočinek, informace i rozptýlení. Dívám se na zprávy s komentáři, nádherné filmy o přírodě (BBC!), ale mám rád i vtipné a nepříliš krvavé detektivky; dále hrané filmy, které přesvědčivě obrážejí skutečný život a řešení problémů, například odpuštění a smíření. Zajímají mě však také dokumenty z nedávné historie, i válečné. 2. Odhaduji to na 4 hodiny denně, pokud nepracuji déle s internetem. 3. Tato média mimořádně rozšiřují náš přehled skoro po celém světě. Je ovšem nutno si vybírat. Za zvláště přínosný považuji e-mail, který skvěle zjednodušuje a zrychluje korespondenci. 4. Za nejvíce záporné považuji televizní reklamy, které z nás dělají pitomce, ale ty je možno rychle vypnout. Další nešvar televize je záliba v krvavém násilí a v rozbujelém sexu. Naprosto odmítám všelijaké „reality show“ a nemožně slabé a roztahané seriály (Ulice!). Křesťany bych rád upozornil na vážné nebezpečí, kterým jsou všelijaké programy o Bibli a křesťanství, mimo nedělní odpoledne na ČT 2. I některé jiné mohou být dobré, ale většinou hrubě překrucují skutečnost. Tak třeba „Dr. X objeví“, že zakladatelkou křesťanství je vlastně Marie Magdalena, nebo že skoro všichni první křesťané patřili k Ježíšově rodině. Dále, že archeologie prý ukazuje, že vše bylo jinak, než to podává Bible. Za těmito programy stojí zřejmě organizace typu dřívější „Volné myšlenky“, nebo některé náboženské sekty. Vlastík Chráska st. 1. Knížka a rádio ovlivňovaly můj život od mládí. Když mě někdo hledal kolem domu, tak mě našel podle zvuku s tranzistorem. A můj nejlepší dárek k vánocům byla knížka. Moderní média nepoužívám. 2. To se nedá spočítat. Čtyři večery v týdnu mně vyplňuje Rádio 7. Mimo to mám různé pomocníky na denní čtení duchovní literatury – nepřeberné množství z Vlastíkovy knihovny. A mimo to miluji každé setkání s bratřími a sestrami. Jednou nás čeká věčné společenství. 3. V nynější situaci hlavní přínos oceňuji v tom, že rádio naplňuje moji mysl myšlenkami na věčnost. Setkání se Spasitelem v bázni a chvění a radostné setkání s Drahuškou a ostatními spasenými. 4. V dnešní době, kdy je obrovské množství nabídek, moderní média, televize a tisk, si člověk musí vybírat priority. Jinak volný čas naplníme věcmi, které pro věčnost jsou bezcenné. Nejmenovaný respondent 1. Televizi nesleduju, rádio neposlouchám, ale internet určitě ovlivní můj život. Například když mi přes internet přijde mail, tak se podle toho můžu nějak zařídit. 2. Jak kdy, celkem dost, někdy třeba 4–5 hodin. 3. Tak třeba si můžu povídat s kamarády, kdy se mi zachce (nemusím čekat, až se uvidíme ve škole apod.), nebo si můžu zjistit nějaké informace, které mě zajímají prakticky okamžitě. Takže internet šetří čas. 4. Co se týká internetu, tak společnosti jako Google nebo CIA mohou zjišťovat informace o určitých lidech nebo například televize dokáže hodně manipulovat. Dana Jirmanová 1. Na úvod bych ráda sdělila, že televizi doma nemáme vůbec, rádio poslouchám zřídkavě a v síti sociálních sítí nechci uvíznout, a proto je nevyužívám. Takže aktivně jako médium využívám jenom internet. Určitě ovlivňuje, ale jenom do té míry, do které mu to dovolím. Tzn. reviduji zdroj, ze kterého informace pochází, vytvářím si k nim vlastní názor a postoj filtrovaný Božím slovem, vyhledávám si věci spíš aktivně, tj. co potřebuji já, než abych se ne-

4

chala převálcovat tím, co na mě vyskočí z obrazovky. 2. Něco mezi půl hodinou a hodinou denně, někdy ani to ne. 3. Informační. Shrnutí toho co se kde děje, i když média se „specializují“ na negativní zprávy, takže jde většinou o to, co se kde děje negativního. 4. Zkreslené informace, lži, názory, které se podávají jako fakta. Ovlivňování nedospělých lidí, stejně jako lidí, kteří si ještě nestihli vytvořit vlastní vztah k různým tématům. Podsouvání nutnosti mít peníze, úspěch, věci, dělat jenom to, co přináší spokojenost, nemít odpovědnost v činech, dohodách, vztazích. Pavel Andrš 1. To asi ano. Občas mě rozhodí nějaká negativní zpráva, ale např. internet vnímám jako velmi užitečného pomocníka. 2. To jsem nikdy nezkoumal, v průměru možná hodinu...? Občas, během dne se podívám, co je nového, a když mě něco zaujme, mrknu na to. 3. Rychlý zdroj informace. Každý si najde, co ho zajímá. 4. Ty „rychlé informace“ nemusí být vždycky pravdivé. Média se dají velmi dobře zneužít k ovlivňování veřejného mínění. Je potřeba si vybírat důvěryhodné zdroje.

Svačina

přesnídávka do práce, školy či k domácímu kafíčku

Etiketa Pokud se vám na  rautu stane faux pas a spadne vám část pokrmu na zem, dle pravidel byste měli kopnout spadlé jídlo pod stůl pod dlouhý bílý ubrus. Zabráníte tak sobě i jiným, aby do tohoto jídla šlápli a poodnesli to jinam nebo i na více míst. A vy si nerušeně bez ošívání vezmete nové sousto. Společenská etiketa mě už dlouho baví. Neznám všechno. Pravidla představování motám pořád. Kdo, koho, komu, kdy… Ale obecně jsou mi tato pravidla sympatická, protože pokud se dodržují, dělají tak nějak milo, hezky, příjemno. Taky přehledno. Dáma posečká přede dveřmi a nechá muže, aby zmapoval bezpečnou situaci v místnosti, muž přidrží židli, když si dáma sedá… Nikde žádné handrkování, skákání do řeči, lokty, strkanice ve dveřích, zkrátka pohoda, klid. Obdivuji lidi, kteří dokáží vybruslit z jakéhokoliv trapasu dle etikety, ať už se do něj dostali vlastní vinou nebo cizím přičiněním. Dnes odpoledne v jedné televizní reklamě na dětský pořad znělo: „Chceš být v královské společnosti? Nauč se správnou etiketu!“ V tichosti jsem utírala kuchyňskou linku a v hlavě mi znělo: jasně že chci, aby se i moje děti uměly chovat. To je dobrý nápad. Ale než jsem linku stačila vycídit, začaly se mi honit hlavou myšlenky o formě, možná o nějaké póze, skořápce viditelné na povrch, nebo chci děti učit pravidlům tak, aby u toho měly i srdce? Chci se já chovat k ostatním hezky jen na oko, nebo chci, aby mi ty všechny projevy, které působí krásno a laskavo, šly ze srdce? Kuchyň byla téměř uklizená a myšlenky se začaly sbíhat ze všech stran. Co dnešní dopoledne? Dům zaplněný maminkami s dětmi a diskuse plynula na téma: „Nezneužiješ jména Boha svého“, třetího přikázání z Bible. Byly jsme všechny křesťanky a vypadalo to, že na toto téma vlastně žádná diskuse nebude. Vždyť my přeci Boží jméno nepoužíváme jako vycpávku ve větě! A ejhle, čím víc jsme hovořily, tím nám bylo jasnější, že se nás to týká možná i víc, než se nám líbí. Nejde jenom o slova, ale i o postoj srdce. Takže jsou to vůbec přikázání? Musíš, nesmíš? Nejsou to spíš rady, pravidla, doporučení, etiketa… pro spokojený život? A ve chvíli, kdy náš dům výjimečně utichl po rušném dni, mně došlo, že já chci žít tu Boží etiketu, chci se jí učit a být v té Boží královské společnosti, na jednom místě s Králem, ne až v nebi, už tady na zemi. A nejen na oko, ale opravdově, ze srdce! Chci i své děti učit této etiketě, která zaslibuje opravdu Královskou společnost. A začnu s tím hned zítra ráno. Připomínka prosby a díků dětem nikdy nezaškodí. Za dobrý spánek kupříkladu. A přidám k tomu ještě drobnost do života. Třeba, že pod stůl nikdy nekopeme bramborový salát. HaZa

Tříska – červenec 2014

5

Díky Bohu za starosti Mívám hodně dobrých nápadů. Často sama sebe udivím, jak geniální řešení problémů mě napadne tam, kde má drahá polovička slepě tápe. Jsem schopna zkombinovat různé možnosti a varianty a navrhnout snadné řešení s minimálními náklady a ztrátami. Mohla bych se tu směle chválit ještě dlouho, protože vím, že my ženy máme tuto schopnost kombinovat a uvažovat v různých rovinách prostě vštípenou od Boha. A taky od své matky. Vzpomínám na svou matičku drahou, kterak vyřešila znenadání vzniklou botovou krizi, když jsem, coby dítko školou povinné, v jeden jarní den spadla do potoka a zmáčela si boty. Bylo to na chalupě a náhradních nebylo. Jediným řešením bylo zůstat zbytek dne na gauči v zatuchlé chalupě, neboť bosky se ještě venku chodit nedalo. Očekávat, že mi nějaký prací zavalený rodič zajede pro náhradní botky do sedm kilometrů vzdálené domoviny, jsem vskutku očekávat nemohla. Na mé obuv si nárokující nářky prosebně vysílané z gauče mi matička předrahá odvětila, ať si najdu polínka v kůlně a provázkem si je přivážu k noze místo bot. Ne, to nebyla poválečná léta, to byly rady mé milující matičky. Nakonec to fungovalo celkem dobře, ačkoliv běhat se moc nedalo. Jenomže já mám nejen nápady, ale i chuť organizovat, radit, opravovat a do všeho mluvit a strkat nos. Nejraději bych byla ředitelkou zeměkoule. A tak jsem ráda, že mám tolik práce a starostí okolo dětí a svých povinností, protože mi na to ředitelování už nezbývají síly a čas a můžu si tuto svoji pyšnou touhu prohlédnout pěkně z dálky a lépe jí vzdorovat. Už mě nezajímá, zda je auto opraveno a kolik to stálo, zda funguje čerpadlo u topení a kdo spraví ledničku. Nekontroluji, jak si děti v pokoji vytřou, a nepátrám po špinavých ponožkách pod postelí, které stále ne a ne najít samy cestu do pračky. Statečně dokážu ignorovat i hromady drátů, klacků, stromovou kůru, staré kazeťáky, zesilovače a nefunkční počítačové komponenty, třicet pět let staré sešity z první třídy a některé věci, jejichž identifikace je ztížená stupněm rozkladu. Najednou s údivem zjišťuji, že on ten svět funguje i bez mého ředitelování. Uleví se mi, jako u všeho, co člověk dělá ze své síly, a nadto mohu čerpat. Z důvěry, kterou jsem složila ve svém manželovi, že ví, co dělá jako hlava rodiny. Z radosti z dětí, že přebírají zodpovědnost za svůj život a rostou požehnáni naší důvěrou. Z Boží prozřetelnosti, že i když se ne vždy všechno povede, učí nás Mu důvěřovat. A tak když se mě lidé ptají, zda nemám hodně práce s tolika dětmi, říkám, díky Bohu za to! Díky té práci jsem musela rezignovat na post ředitelky zeměkoule a začít konečně dělat něco pořádného. AlKo

Vodorovně A. Hladina; Rakouské cigarety (značka). B. Na onom místě; Jméno lvice; Nesplacený závazek; Název hlásky r. C. Hoboj (it.); Řadová číslovka; Hle; Nádoba na zalévání. D. 1. DÍL TAJENKY. E. Amatérská volejbalová liga; Malý hmyz; Popelářské auto; Nevelcí. F. Číselné údaje; Proražení nepřátelského postavení; Nádoba na alkohol. nápoje; Zn. telluru; Kocour (nářečně). G. Záhady; Znaménko sčítání; Čarovnost; Telefonní zkratka. H. Patřící jí; 2. DÍL TAJENKY; Poukázky na peníze. I. Citoslovce chrápání; Pevná; Znač. goniometrké funkce; SPZ Opavy. J. Leknutí; Mříže; Pohyb pera; Odměna za práci. K. Člen družstva při pálkovacích hrách; Diagram; Ohon; Domácky Adolf. L. Česká politická strana; 3. DÍL TAJENKY; Hnojivo M. Madridský klub; Angl. syn; Angl. hřebík; Zvuky lidí. N. Spěch (hovor); Potomci; Anglicky Bůh; Tajemné slovo v budhismu. O. Dobrá vůle pomoci; Vůdce argonautů Svisle 1. Opadání; Neobdělané pole. 2. Kolos; Aglická zkratka DPH; Stín 3. Inic. básníka Ovidia; Horský systém na území Ruska; Koroze; Dezinfekční prostředek. 4. Šaty (slovensky); Část Bánské Bystrice; Předložka; Náš dirigent tanečního orchestru (Karel). 5. Dědina; Citoslovce bolesti; SPZ Rychnova nad Kněžnou; Cifra. 6. Dodatečná oprava; Ulpívat; Inic. režiséra Goldflama; Zakladatel pražského železářství. 7. Hospodářská budova; Kolem (kniž.); Zámezí ve fotbale; Hospodský výraz. 8. Svoji; Zn.americia; Již; Zábava; Sklizeň 9. Angl. vzduch; Zkratka naší bývalé měny; Vám patřící; Ital.automobilka. 10. Babylónský bůh bouře a deště; Zakvičení vepře; Česká republika; Římsky 8. 11. Peřej; Citosl. plašení ptáků; Český architekt; Ženské jméno (11. 7.). 12. Omastek; Angl.oves; Anglicky činže; Dumasův mušketýr. 13. Oděv; Prudký hod; Úder nohou; Rozdíl mezi stranou příjmů a vydání. 14. Německý spisovatel; Obrazy nahých lidí; Postup; Obyvatel aónie. 15. Skutečnost; Zn.mouky; In. výtvar. Dejneky; Maréchalovy inic. 16. Zašít dovnitř; Rovněž POMŮCKY: OAT, AÓN

Kurz Horizontů ETS

Konflikty v manželství jako příležitost (Pastorace konfliktů a jejich prevence) Vyučující: Ing. Pavel Raus, M.A. Clin. Psy, M.A. Theol

Pokud0 se nemůžeme vyhnout konfliktům, můžeme se z nich pokusit vytvořit příležitost k proměně. Výsledkem tedy není jen to, že konflikt je zažehnán, ale také to, že vztah je lepší než kdykoli dříve. Místo: CB Náchod Datum: 2. srpna 2014 Cena: 250 Kč Online přihlášky a informace najdete na: www.etspraha.cz: Horizonty – kurzy pro veřejnost. Můžete se hlásit také u Dany Staňkové: [email protected]. V rámci grantu Komenského institutu je možné získat slevu na kurzovném (např. pro studenty). Pro bližší informace kontaktujte P. Cimalu: [email protected].

příspěvky zasílejte na adresu: [email protected] Uzávěrka dalšího čísla 25. 8. 2014. Adresa sboru: Purkyňova 584, 547  01 Náchod; kontakt na  kazatele: R. Staněk – pevná linka: 491 427 332; mobil: 602 323 941; e-mail: [email protected]; www.cb.cz/nachod

Co bude 2. 8. Pavel Raus: Konflikty (letní škola ETS v Náchodě) 9. 8. svatba Daniel Balcar a Vendula Vlčková v Šonově 9. 8. svatba Adam Sárička a Noemi Soudková v Moravské Třebové 10. – 17. 8. letní pobyt mládeže ve Smržovce 21. – 23. 8. festival UNITED, Vsetín 20. – 21. 9. vizitace sboru (Daniel Fajfr + Petr Grulich + David Novák) 11. 10. Jak číst Bibli II, seniorátní kurz s Davidem Beňou v Bystrém 20. – 24. 10. podzimní Bazar 24. – 27. 10. sjezd dorostů v Praze „Příliv – nikdy nevíš, co přinese“

Sborový kalendář ČERVEN – ČERVENEC 2014 ČERVENEC 6. 7. 8. 6. 9. 7. 10. 8. 11. 9. 12. 10. 13 11. 14 12. 15 13 16 14 17 15 18 16 19 17 20 18 21 19 22 20 23 21 24 22 25 23 26 24 27 25 28 26 29 27 30. 28 31 29

Ne Po Út Ne St Po Čt Út Pá St So Čt Ne Pá Po So Út Ne St Po Čt Út Pa St So Čt Ne Pa Po So Út Ne St Po Čt Út Pá St So Čt Ne Pá Po So Út Ne St Po Čt Út

9:30 shromáždění (VP)

J. Čepelka / J. Hofman st.

9:30 shromáždění (VP) 18:30 biblická hodina

J. Čepelka / J. Hofman st. J. Hofman st.

18:30 biblická hodina

J. Hofman st.

9:30 shromáždění

P. Hejzlar / P. Javornický

9:30 shromáždění 18:30 biblická hodina

P. Hejzlar / P. Javornický P. Javornický

18:30 biblická hodina

P. Javornický

9:30 shromáždění

M. Marková / Š. Konečný

9:30 shromáždění 18:30 biblická hodina

M. Marková / Š. Konečný V. Chráska st.

18:30 biblická hodina

V. Chráska st.

9:30 shromáždění

H. Hejzlarová / P. Javornický

9:30 shromáždění 18:30 biblická hodina

H. Hejzlarová / P. Javornický P. Javornický

30. St 18:30 31 Čt 1. Pa SRPEN 2. So 3. 1. Ne Pa 9:30 4. Po 2. So 5. Út 9:30 3. Ne 6. St 18:30 4. Po 7. Čt 5. Út 8. 6. Pá St 18:30 7. 9. 8. 10. 9. 11. 12. 10. 13 11. 14 12. 15 13 16 14 17 15 18 16 19 17 20 18 21 19 22 20 23 21 24 22 25 23 26 24 27 25 28 26 29 27 30. 28

Čt So Pá Ne So Po Út Ne St Po Čt Út Pá St So Čt Ne Pá Po So Út Ne St Po Čt Út Pá St So Čt Ne Pá Po So Út Ne St Po Čt Út Pá St So Čt

biblická hodina

P. Javornický

Přednáška shromáždění (VP)

Pavel Raus J. Čepelka / R. Staněk

Konflikty (letní škola ETS v Náchodě) Žalm 67

Přednáška shromáždění (VP) biblická hodina

Pavel Raus J. Čepelka / R. Staněk J. Pelly st.

Konflikty (letní škola ETS v Náchodě) Žalm 67

J. Pelly st. Daniel Balcar a Vendula Vlčková Adam Sárička a Noemi Soudková R. Staněk / Š.aKonečný Daniel Balcar Vendula Vlčková

Šonov Moravská Třebová

biblická hodina Svatba Svatba 9:30 shromáždění Svatba

Šonov Moravská Třebová

Svatba 9:30 shromáždění 18:30 biblická hodina

Adam Sárička a Noemi Soudková R. Staněk / Š. Konečný P. Javornický

18:30 biblická hodina

P. Javornický

9:30 shromáždění

J. Pelly / P. Javornický

9:30 shromáždění 18:30 biblická hodina

J. Pelly / P. Javornický J. Hofman st.

18:30 biblická hodina

J. Hofman st.

9:30 shromáždění

P. Ildža / R. Staněk

Římanům 1: "Na cestě do Španělska"

9:30 shromáždění 18:30 biblická hodina 17:30 staršovstvo

P. Ildža / R. Staněk R. Staněk

Římanům 1: "Na cestě do Španělska"

18:30 17:30 29 Pá 9:30 31 Ne 30. So 17:00 9:30 31 Ne 17:00

biblická hodina staršovstvo shromáždění Staršovstvo

R. Staněk

shromáždění Staršovstvo

M. Marková / R. Staněk

M. Marková / R. Staněk

rozhovory rozhovory (představení besídky, přivítání prvňáčků) jednání (představení besídky, přivítání prvňáčků) jednání