Kázání – Prázdné a plné sítě
Neděle 13.2.2011
Lk 5 1Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; 2tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. 3Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. 4Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!“ 5Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ 6Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. 7Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. 8Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ 9Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; 10stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“ 11Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.
Jan 21 1 Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského. 2Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. 3Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. 4Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. 5Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“ 6Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.
Oba přečtené texty jsou si velmi podobné. Přesto se nejedná o stejný příběh. Obě události dělí tři roky Ježíšova veřejného působení. První z nich se odehrává na úplném začátku, kdy Ježíš povolává své učedlníky a ten druhý až po Ježíšově zmrtvýchvstání, kdy se učedlníkům zjevuje již zmrtvýchvstalý Pán, aby je ještě před svým odchodem do nebe povzbudil a znovu je vyzval ke svému následování.
Je to prostě tak, stává se, že některé věci se v našich životech téměř doslovně opakují. Pod jiným názvem, s jiným datem, možná v trochu jiném složení se odehrává něco nám důvěrně známého. Podobné jevy se odborně nazývají „Déjà vu“ z francouzského „již viděno“ a přisuzují se zpoždění mezi vnímáním pravé a levé hemisféry mozku… Pravda, ale může i být taková, že se ve spirálách své životní cesty dostáváme do stejných situací, které jsme již jednou prožili, aby si Pán Bůh prověřil, jakže jsme za tu dobu povyrostli. Jak jsme duchovně dospěli.
A jak vidíme, v případě Ježíšových učedlníků ten pokrok moc velký nebyl. Za ty 3 roky, které Pánu Ježíši stačili k započetí a zároveň k vítěznému dokonání spasitelného díla se jeho učedlnící věru moc nepohnuli. Tehdy lovili ryby a teď ? – teď znovu loví ryby… Přitom se nedá říci, že by nebyli aktivní. Tři roky Ježíše následovali, prochodili celou Galileu, viděli zázraky, stali se sami nástrojem Boží moci. Písmo jim vykládal sám Boží Syn – A přesto všechno teď se – byť jakýmsi „požehnaným obloukem“ – vrátili zpátky na začátek ! … Začněme, ale od začátku. Bude asi dobré si připomenout, že Genezaretské jezero, jindy nazývané Tiberiadské nebo Galilejské moře je jedno a totéž – jen z jiného úhlu pojmenováno. Jedná se o největší Izraelské sladkovodní jezero 21 km dlouhé a 12 km široklé v geologické proláklině mezi Izraelem a Sýrií.
V době Ježíšova působení bylo toto jezero velmi bohaté na ryby a tak není divu, že okolí Jezera bylo v té době nejlidnatějším krajem v celé Palestině. Proto se také největší část Ježíšova veřejného působení vztahuje právě k okolí jezera.
První povolání rybářů proběhlo tak, že se celou noc namáhali, ale nic neulovili. To není jednoduchá situace. Celý den nebo celou noc pracujete a ta práce nemá žádný hmatatelný výsledek. Nejde tu přitom jen o ty peníze, které mohli za ulovené ryby utržit, o to co si za ně mohli koupit. Jde tu přece také o vnitřní sebeúctu, o to, jak nás taková marně vynaložená námaha vnitřně ničí, pokud není odměněna odpovídajícím výsledkem. Nedávno z tohoto místa zaznělo varovné slovo proroka Agea (1,9): Pachtíte se za mnoha věcmi a máte z toho málo. Co přinesete domů, já rozvěji… Nemůžeme tedy popřít, že tady existuje souvislost mezi našimi pracovními výsledky a naším vnitřním duchovním stavem. Asi před rokem jsem se dostal ve svém pracovním vytížení tak daleko, že když jsem po několikáté za sebou odcházel z práce v pozdních večerních hodinách, byl jsem tak unaven, že jsem si při výjezdu z parkoviště nevšimnul patníku a prorazil jsem pneumatiku. Celková škoda pro mě byla 6 tisíc Kč čistého, za své pracovní nasazení jsem pak po půl roce dostal úhrnou odměnu 5 tisíc Kč hrubého. Finančně pro mě tato událost byla ztrátová, ale duchovně neocenitelná, protože jsem od té doby začal to své „rybaření“ vnímat trochu jinak. .. Unavený a vnitřně zlomený Šimon půjčuje svou loďku Mistrovi, aby z ní učil. Třeba sám uslyší něco, co ho povzbudí, co mu dá sílu večer znovu vstát a jít. Pokusit se o lepší výsledek. Za svůj „pronájem“ lodi, ale dostává „zaplaceno“ víc než čekal … Někdy si říkáme, že skutečný úspěch v zaměstnání, v podnikání mohou mít jen lumpové a podvodníci. To že jim, alespoň dočasně daří se rozhodně nedá popřít. Jejich úspěch ale má svá temná pravidla. A co úspěch křesťanů ? Je možný ? Křesťané nejsou žádní mimozemšťané, jsou to lidé jako ostatní. Musí pracovat, navíc se snaží druhým pomáhat, oddělit si i čas na duchovní věci… Kdo je bude živit, kdo zajistí jejich prosperitu ? 4Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!“ 5Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ 6Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly.
Ano, křesťanská prosperita je možná a je i žádoucí. Na začátku mnohých misií stáli lidé, ktré Bůh finančně obdařil, aby je mohli podporovat. I současná prosperující Evropa je výsledkem staletí aplikovaných křesťanských hodnot, což je mimochodem stále dobře vidět na porovnání západní a východní Evropy.
Křesťanská prosperita, ale má svá pevná pravidla a dnešní text je myslím docela dobře odkrývá: -
vydání našich pracovních nástrojů do Božích rukou, tedy bod ve kterém si uvědomujeme, že ne my, svými vlastními silami, ale pouze Boží milostí se můžeme stát smysluplným nástrojem.
-
poslušnost Božím pokynům, tak abychom nepromarnili ten správný - příhodný čas
-
využití zisku pro ostatní – málo se to zdůrazňuje, ale je významný rozdíl mezi nouzí a chudobou.
Bída, nouze je nedobrovolný stav ve kterém se člověk ocitá závislý na pomoci druhých. Toto není Boží vůle pro náš život, Pán Ježíš nám podává pomocnou ruku, aby nás z jakékoliv bídy a nouze pozvedl. … Je tu ale druhá věc a tou je dobrovolná chudoba. Vědomé odřeknutí se blahobytu, který bychom si mohli na základě své prosperity dovolit, rozdělení se a služba druhým.
Tady někde je potřeba hledat smysl a cíl křesťanské prosperity 2.Kor 9,8: Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo.
… Křesťanská prosperita je dobrým východiskem naší misie, nikoliv však jejím cílem. Pán Ježíš si neopatřuje živnostenský list na prodej ryb. Nedělá ze Šimona váženého obchodníka, kterému vyjde každá spekulace. Ale říká mu: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“
Už jsme si řekli, že okolí Genezaretského jezera bylo plné lidí, právě proto, že jezero bylo plné ryb. Lidé potřebují obživu a tak se shromažďují kolem životodárných zdrojů. A v tom vidí Pán Ježíš příležitost jak oslovit jejich duchovního člověka. Hejna ryb v Genezaretském jezeře mu slouží pouze za příměr hlučícího a tlačícího se davu. V dnešní době to může znít až nepatřičně „budeš lovit lidi !“, to že se to dá špatně pochopit dokázala historie, když mnozí pod rouškou víry lovili a zneužívali druhé lidi ve svůj propěch. Osobně v tom spojení „být rybářem lidí“ vidím něco hlubšího, snahu lidem porozumět, zachraňovat je z kontaminovaných vod tohoto světa a získávat je pro Boží království.
Jak ale na to ? Můžeme založit misijní odbory, můžeme dělat misijní aktivity, můžeme pronajmout stany a nemusí to mít žádný nebo jen minimální efekt. Lidé naše sítě minou, pokud neporozumíme tomu, co potřebují, kde je jejich problém. A myslím to teď jak v té tělesné tak duchovní rovině.
To co lidé okolo nás potřebují nejsou ani tak sladká slova, ale především praktická pomoc s OBRÁCENÍM a POKÁNÍM. Rozumíme vůbec sami těm slovům ?!? A vidí vůbec na našich životech jak OBRÁCENÍ a POKÁNÍ vypadá ?
Slovo OBRÁCENÍ je už dnes silně archaické a znamená úplnou životní, názorovou a myšlenkovou změnu. V biblickém smyslu je to siamské dvojče slova POKÁNÍ, které znamená lítost nad vlastním odcizením se a vzpourou proti Bohu a rozhodnutí k vniřnímu obrácení a k návrácení se k Bohu.
To první a zásadní, čím si učedlníci prošli, bylo jejich vlastní obrácení a rozhodnutí následování Pána Ježíše. 8Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“
Slova učí, ale příklady táhnou ! A v případě OBRÁCENÍ a POKÁNÍ to platí dvojnásob. Jen živé setkání s Kristem skrze skutečně OBRÁCENÉHO člověka dovede ty druhé měnit ! Pokud sami OBRÁCENÍ, POKÁNÍ A VÍRU V KRISTA neprožíváme jako každodenní realitu je jakákoliv naše misie jen mlácením prázdné slámy. …
Ano přiznávám - vymizelo to z našich kázání, vymizelo to z našich rozhovorů i z našich životů. Po vzoru amerického „Keep smiling“ se tváříme, že všechno co jsme a děláme je to nejlepší a nejsprávnější… a nevidíme, že jsme sami duchovně chudí, nuzní a politováníhodní. Naslouhejme Božímu hlasu, otevřeme se Božímu Duchu a zkoumejme místa, motivy a věci, ze kterých máme činit POKÁNÍ.
POKÁNÍ není lehkomyslné „promiň, sorry“ a jdu si svou cestou dál. Pokání je zastavení, zpytování, litování a obrácení se k Bohu.
Těch impulzů k pokání může být v našem životě hodně. Jedním z těch impulzů může být právě pohled do prázdné sítě našich snah. Právě to může být tím, co v nás způsobí pravé OBRÁCENÍ A POKÁNÍ. Touhu předat řízení své loďky Pánu, na jeho Slovo vstát, jít a zkusit to ještě jednou…
POKÁNÍ JE ZMĚNA A TO ZMĚNA TAK ZÁSADNÍ, ŽE SE PŘED OSTATNÍMI NEDÁ UTAJIT !
Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ (Mt 4,19)
Lidé okolo nás se doslova topí v problémech. Abychom jim mohli pomoci, musíme mít alespoň relativně zvládnuté vlastní problémy – o tom byl ten důraz na křesťanskou prosperitu. A pak je tu je ještě jedna věc, musíme si být stále vědomi, že jsme jedni z nich, že nejsme o nic lepší, že jsme ti samí hříšníci činící pokání a hledající cestu zpět k Pánu Bohu jako oni. V tom je tajemství úspěchu církve a její misie. Vždycky když se od tohoto církev odchýlila hleděla do prázdných sítí… I o tom je ten druhý a přesto vlastně stejný příběh o učedlnících lovících ryby tři roky poté. Je důkazem, že můžeme s Pánem prožít velké věci, že můžeme být účastni mnoha zázraků a přesto po pár letech můžeme skončit znovu tam, odkud nás kdysi Pán povolal. 3Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili.
Tak rád bych řekl, že stačí prožít OBRÁCENÍ jednou za život, ale neodpovídá to realitě. V rámci dnů se odchylujeme o centimetry, v rámci měsíců o metry a v rámci několika let mnohdy zjistíme – stejně jako naši dnešní aktéři - že jsme zpátky tam, odkud jsme kdysi vyšli. Znovu lovíme ryby, místo abychom získávali lidi pro Krista !
To je jistě smutné zjištění - pak ale přijde ta milost, to „Déjà vu“ - pohled do prázdných sítí, který nám připomene, kam jsme se to vrátili, kdože jsme a co po nás žádá Pán.
A jak zní ta správná odpověď, jaké je to správné řešení ? Nezbývá než se znovu OBRÁTIT K PÁNU BOHU a ČINIT POKÁNÍ – litovat prázdnoty našich snah a očekávat Boží naplnění. Uposlechnout Ježíšův příkaz a jít. Tehdy nám sítě nebudou stačit, naše loďky se budou prohýbat…
Proč je to tak těžké pochopit ? Proč je tak těžké to udělat ?
AMEN
