Kázání – Jak nepřijít o rozum
Neděle 14.8.2011
Daniel 4.kap. 1-5 a 25-34 1Já, Nebúkadnesar, jsem spokojeně pobýval ve svém domě, pln svěžesti ve svém paláci. 2Viděl jsem sen a ten mě vystrašil. Představy ve snu na lůžku, vidění, která mi prošla hlavou, mě naplnily hrůzou. 3Vydal jsem rozkaz, aby ke mně byli uvedeni všichni babylónští mudrci, aby mi sen vyložili. 4Přišli tedy věštci, zaklínači, hvězdopravci a planetáři. Vyprávěl jsem jim sen, ale jeho výklad mi nemohli oznámit. 5Konečně ke mně přišel Daniel, který má jméno Beltšasar podle jména mého boha; v něm je duch svatých bohů. Vyprávěl jsem mu sen… 25To všechno dopadlo na krále Nebúkadnesara. 26Uplynulo dvanáct měsíců. Král se procházel po královském paláci v Babylónu 27a řekl: „Zdali není veliký tento Babylón, který jsem svou mocí a silou vybudoval jako královský dům ke slávě své důstojnosti?“ 28Ještě to slovo bylo v ústech krále, když se snesl hlas z nebe: „Tobě je to řečeno, králi Nebúkadnesare: Tvé království od tebe odešlo. 29Vyženou tě pryč od lidí a budeš bydlet s polní zvěří. Dají ti za pokrm rostliny jako dobytku. Tak nad tebou uplyne sedm let, dokud nepoznáš, že Nejvyšší má moc nad lidským královstvím a že je dává, komu chce.“30V tu hodinu se to slovo na Nebúkadnesarovi splnilo. Byl vyhnán pryč od lidí, pojídal rostliny jako dobytek, jeho tělo bylo skrápěno nebeskou rosou, až mu narostly vlasy jako peří orlům a nehty jako drápy ptákům.31„Když uplynuly ty dny, pozdvihl jsem já, Nebúkadnesar, své oči k nebi a rozum se mi vrátil. Dobrořečil jsem Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého, neboť jeho vladařská moc je věčná, jeho království po všechna pokolení.32Všichni obyvatelé země jsou považováni za nic. Podle své vůle nakládá s nebeským vojskem i s obyvateli země. Není, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce a ptát se ho: ‚Co to děláš?‘33Tou dobou se mi vrátil rozum a ke slávě mého království mi opět byla vrácena má důstojnost a lesk. Moje královská rada a hodnostáři mě vyhledali, opět jsem byl dosazen do svého království a byla mi přidána mimořádná velikost.34Nyní tedy já, Nebúkadnesar, chválím, vyvyšuji a velebím Krále nebes. Všechno jeho dílo je pravda, jeho cesty právo. Ty, kteří si vedou pyšně, má moc ponížit.“
V obavě o svůj osud a o osud svěřeného národa mívají králové a vládci těžké spaní. V takových vypjatých chvílích Pán Bůh někdy posílá i sny, které je i celý národ mají varovat, napomenout a soudit. Nabukadnezar II. je považován za nejvýznamnějšího novobabylonského krále. V 6.století před naším letopočtem dobyl Jeruzalém a rozšířil Babylon až k Egyptu, podporoval to čemu dnes říkáme globalizace. Správu dobytých území svěřil pečlivě vybraným schopným lidem, a národům které podrobil ponechal možnost vyznávat své náboženství. Sám občas nějaké náboženství převzal a jako jeden z mála pohanských králů po určitou dobu uctíval Pána Boha. Za jeho vlády dosáhl Babylon nebývalého rozkvětu, babyloňané byli schopní matematici, obchodníci a stavitelé. Celá říše byla organizována velmi racionálně. Přesto se nakonec stala především symbolem vzpoury proti Bohu.
Po smrti Nabukadnezara Babylon obsadili téměř bez boje Peršané. Hlavním důvodem zániku babylonské říše byl totální chaos a korupce. Z obdobných důvodů později zanikla římská říše a kdo ví, jak to skončí s naší podobně chátrající civilizací … … Rozum a moudrost je úžasný Boží dar, avšak postavíme-li jej na nejvyšší stupeň našeho žebříčku hodnot, může nás to hodně zavést. Babylon, Řím ani jiná racionálně založená společnost není ještě zárukou, že se v ní nebudou dít hrozné věci. Možná, že už se něco z toho začíná projevovat i kolem nás.
Známý politolog Jiří Pehe říká o současné globální ekonomické krizi : „Současnou krizí není otřesen jen ekonomický systém, ale je zásadně otřesen celý systém hodnot, který se pojil s jeho fungováním… Ten se opíral o stále bezuzdnější materialismus založený na přesvědčení, že konečným soudcem, zárukou všeho je lidský rozum…“ (konec citátu) Lidstvo si tak vykopalo past, do které samo padlo. Místo toho, abychom svůj rozum využívali ve prospěch Božích věcí, zneužili jsme ho proti Božím zákonům a v touze po bohorovnosti jsme tento dar znesvětili. Kniha Přísloví nás nenechává na pochybách: Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci. (Př 1,7)
Bible nám jasně odkrývá, že skutečná moudrost, rozumnost a poznání jsou podmíněny pokorou a bázní před Bohem. Pokud z naší moudrosti tyto hodnoty vymizí, zbudou v ní místo nich pasti, do kterých se nejen jako společnost, ale i jako jednotlivci můžeme velmi lehce chytit. … Král Nabukadnezar spokojeně pobýval ve svém domě, nic mu nechybělo. Kromě materiálních potřeb se naučil uspokojovat i potřeby duše. Pro svou manželku, která pocházela z Médie vybudoval v nehostinné krajině úžasné dílo – vysuté zahrady, které jsou dodnes považovány za jeden ze sedmi divů světa. Bylo to obrovské pokušení, prohlásit to vše za plod lidské píle a umu: v.26 … Král se procházel po královském paláci v Babylónu 27a řekl: „Zdali není veliký tento Babylón, který jsem svou mocí a silou vybudoval jako královský dům ke slávě své důstojnosti?“
Až tak daleko může člověka zavést tak úžasný dar jakým lidský rozum je. Lidé díky němu dovedou proměňovat své sny ve skutečnost. Plánovat, provádět složité výpočty a logické konstrukce. Navrhovat, upravovat, budovat a renovovat… Kdo nás ale obdařil rozumem ? Kdo do našich myslí vložil sny a vize ? Jemu jedinému tedy také patří veškerá sláva za to, co čeho v životě dosáhneme ! Ať je naše dílo velkolepé, nebo obyčejně praktické, vše co v životě dokážeme je jen z Boží milosti… Není dost toho si to připomínat ! … Nabukadnezar upadl do pasti svého rozumu zvané pýcha. Nepomohl ani varovný sen o stromu rostoucímu vzpupně až do nebe. Danielův výklad se tedy doslova naplnil: v.30 V tu hodinu se to slovo na Nebúkadnesarovi splnilo. Byl vyhnán pryč od lidí, pojídal rostliny jako dobytek, jeho tělo bylo skrápěno nebeskou rosou, až mu narostly vlasy jako peří orlům a nehty jako drápy ptákům.
Nabukadnezorovi byl na sedm let odebrán rozum, který mu bránil v uznání Boží svrchovanosti. Člověk se stal zvířetem. Je to zvláštní biblický příběh, srovnatelný snad jen s tím, když promluvila Balákova oslice. Tehdy naopak propůjčil Pán Bůh rozum zvířeti, když už ho neměli lidé. … Jakým způsobem nakládáme s tímto Boží darem – s rozumem my ? Jsme si vědomi jeho slabých míst, kterými jsou pýcha a samolibost. Jsme ke svému rozumu duchovně kritičtí a nebo je pro nás modlou na kterou spoléháme, ke které upíráme svůj zrak a jejíž požadavky nekriticky plníme ?
Představte si, že si zloděj jednoho dne usmyslí, že chce krást v obchodě bez toho, aniž by ho vyrušovala ochranka. Vymyslí tedy jednoduchý plán. Uvědomí si, že stačí, když nějak přesvědčí ochranku a prodavače v obchodě, aby jednali přesně tak, jak chce on. Odvede jejich pozornost a pak si už může dělat co chce… Toto je klasická rozumová past. Říkáme se tomu manipulace a alespoň částečně na tom můžeme vidět, jak se dá racionálními rozhodnutími propracovat k naprosto iracionálnímu výsledku. Jak jednoduše se náš rozum nechá zavést…
Nepochybujme o tom, že Satan je schopný manipulátor, navíc nesrovnatelně inteligentnější než my. Těžko tedy proti němu můžeme uspět na rozumové úrovni.
Efezským 6,11 nás vyzývá: Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.
A co je ta Boží zbroj: -
štít víry pancíř spravedlnosti přilba spasení a meč Ducha …
Těžko můžeme v duchovním boji uspět jen s naším – byť vynikajícím - rozumovým úsudkem. Vzpomínám si na našeho souseda, který byl příslušníkem Veřejné Bezpečnosti a jednou v sobotu, když pod jeho okny projelo auto do zákazu vjezdu, vyběhl v posvátném rozhořčení a v trenýrkách a tričku se ujal auto honit… ☺ Je to úsměvná vzpomínka, ale nejednáme někdy podobně bláznivě, když se bez odpovídající výzbroje snažíme přesvědčovat lidi kolem nás o Božích pravdách a řádech ? Síla Boží zbroje je v té vyváženosti – ani ne jen rozum, ani ne jen pancíř, ani ne jen meč … Ale vyvážená zbroj je to co nám dává šanci uspět.
… v.31 Když uplynuly ty dny, pozdvihl jsem já, Nebúkadnesar, své oči k nebi a rozum se mi vrátil. Dobrořečil jsem Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého, neboť jeho vladařská moc je věčná, jeho království po všechna pokolení.
Sedm let nechal Pán Bůh Nabukadnezara bez rozumu, na úrovni zvířete, aby ho opustila chorobná představa o tom, že všechno se dá obsáhnout a zajistit rozumem. Kupodivu zbaven rozumu nezemřel. To dokazuje, že rozum není ona základní životní síla, která nás udržuje naživu. Na druhou stranu mít vlasy jako orlí peří a nehty jako drápy ptáků asi také není to pravé ořechové. Rozum má mít „rozumné“ místo v našem životě. Má být používán k tomu, k čemu je určen. Musí však setrvat v pokoře poddanosti Pánu Bohu. Když lidský rozum něco objeví, dokáže – měl by se sklonit před Stvořitelem těch divů, před Pánem Pánů a Králem Králů. To je počátek, vstupní brána ke skutečné moudrosti !
Žijeme ve světě, který si na rozumu zakládá. Jako církev jsme do jisté míry i my převzali kult rozumu. Co se mu příčí, považujeme přinejmenším za podezřelé. Otázkou je, jestli tím nebráníme působení Boží moci v našich životech, v našem sboru, v našem městě. Zkoumejme každý sám sebe, jak s darem rozumu nakládáme. Jestli je nám dobrým rádcem a nebo manipulátorem, který nás svádí z Božích cest. Pokud dospějeme k tomu, že s používáním rozumu v našem životě není něco v pořádku, čiňme z toho včas pokání. Ve své zaslepenosti a pýše bychom totiž také mohli lehce o svůj rozum mohli přijít, stejně jako kdysi úspěšný a věhlasný král Nabukadnezar:
V.33 „Moje královská rada a hodnostáři mě vyhledali, opět jsem byl dosazen do svého království a byla mi přidána mimořádná velikost.34Nyní tedy já, Nebúkadnesar, chválím, vyvyšuji a velebím Krále nebes. Všechno jeho dílo je pravda, jeho cesty právo. Ty, kteří si vedou pyšně, má moc ponížit.“
AMEN
