Kázání – Co je a není naše věc
Neděle 8.1.2012
Marek 13,1-11 1 A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pohleď Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!“ 2Ježíš mu řekl: „Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“ 3Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej: 4„Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!“ 5Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. 6Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem to‘ a svedou mnohé. 7Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec. 8Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí. 9Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci a králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví. 10Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům. 11Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý. Skutkové 1,7 6Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ 7Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; 8ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“
Známý, předčasně zesnulý, zpěvák Michal Tučný zpívá v jedné písni o svém pocitu z tohoto světa: „Krásnější svět vůbec nehledám, to řeknu vám tam u nebeských bran.“. Melodicky mám tu písničku velmi rád, když se ale někdy přistihnu, jak si ji broukám, tak se právě u této věty zarazím. Že bych opravdu netoužil po něčem krásnějším, po něčem trvanlivějším a méně zkaženém než je tento svět ?
Cit pro krásu, pro přírodu, pro umění je určitě nádherná věc. Naše smysly nás ale mohou snadno zavést a zmást. Podobně jak jsme to četli v úvodu dnešního textu: 1 A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pohleď Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!“ 2Ježíš mu řekl: „Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“
A co obdivujeme dnes my ? Kostely, katedrály, dokonale vybavené vily… Někdo z nás možná přírodu, jako zmíněný zpěvák… Jiný nejmodernější elektroniku, téměř dokonalou zobrazovací a zvukovou techniku… Ať obdivuješ to či ono, Pán Ježíš říká, že z toho nezůstane kámen na kameni, cihla na cihle, součástka na součástce ! Může to znít až zlomyslné. Tak já tady stavím, buduji, renovuji, vybavuji a ty Mistře mi to chceš bořit ? Pán Ježíš ale nemluví o tom, že by křesťané neměli stavět, budovat a renovovat, a už vůbec ne o tom, že by snad měli něco sami bořit…
On tu mluví o principu pomíjivosti a porušitelnosti tohoto světa. O principu, který jsme povinni mít jako Boží děti neustále na mysli, a to i při vší kráse tohoto světa, při vší důstojnosti a úchvatnosti věcí okolo nás. Jak to píše apoštol Jan v 1.listu, 2.kapitole: Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. …
V souvislosti s rokem 2012 se už dlouho mezi lidmi mluví o možném konci světa. Dějiny nás ale učí, že hysterie vyvolaná očekáváním konkrétního data může být nebezpečnější než to datum samotné. Z křesťanského hlediska je možným koncem světa každé datum, ať už je na začátku, uprostřed nebo na konci jakéhokoliv kalendáře.
Braňme se tedy tomu určovat konkrétní den v kalendáři jako viditelnou modlu, které se budeme bát nebo ji naopak budeme zbožňovat. Žijme v trvalém očekávání druhého příchodu Pána Ježíše, který sebou beze sporu přinese mnohá znamení a vyvrcholí tím, čemu se říká „konec toho světa“ a „zánik této civilizace“ v podobě, ve které je známe.
Ve druhém dnes čteném textu ze Skutků apoštolských říká Pán Ježíš učedníkům: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci“
Musíme vzít na vědomí, že jsou věci – a Bibli je jich vyjmenováno víc – které nejsou naší věcí. Do naší kompetence tak nepatří zejména otázky Božího soudu a udělování Boží milosti. Stálo by to za samostatnou úvahu, ale dnes pouze vezměme na vědomí, že takové věci prostě jsou a že jich zřejmě bude víc, než jsme ochotni si připustit. Zajímat bychom se měli především o to ostatní, tedy o to, co naopak naší věcí je ? Pokračujeme osmým veršem 1.kapitoly Skutků: ..,ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“
Křesťanská příprava na konec světa nespočívá v tom, že člověk nakoupí mouku, konzervy a vybuduje podzemní kryt. Až ty věci, o kterých Pán Ježíš mluvil přijdou, neobstojí nikdo jen v lidské síle a důvtipu, jakkoliv jsou někteří lidé skutečně odolní a stateční.
V Bibli je psáno, že v té době se svět bude zmítat v křečích, které tu nebyly od počátku světa: Nebudeme vědět, jestli se schovat v domě, nebo naopak z domu utéct. Nebudeme vědět, jestli pomáhat nejdříve sobě nebo svým blízkým. Přijdou cizí lidé a budou nás žádat o pomoc, o modlitbu, a my budeme muset přiznat, že nám samotným už se nedostává oleje, tak jak je to v podobenství o deseti družičkách.
Je to jedině Duch svatý, kdo nás skrze poslední dny dovede provést. To jasně říkají oba dva dnešní texty. Jeli tedy možno vydat někomu svědectví dnes, jeli možno se za někoho modlit dnes, udělejme to a neodkládejme to na dny, kdy už to skutečně snad ani nepůjde !
To je náš úkol, to je naše věc po dobu očekávání na druhý příchod Pána Ježíše !
Někdy máme neodbytný pocit, že se jako Kristova církev musíme pořád proti něčemu vyjadřovat, protestovat a vymezovat. Proč ale bořit to, co se stejně jednou nevyhnutelně rozpadne ? Není lepší věnovat raději naše síly - pokud ještě jsou - budování toho, co přetrvá navěky ?
Známe to všichni, pokud máme na něco opravdu dlouho čekat, musíme si najít nějakou smysluplnou činnost, která nás udrží ve střehu. Nečinnost vede naše tělo i ducha ke klimbání, a klimbání ke spánku. Není pak nic horšího než být z tvrdého spánku vytržen přímo do kruté reality. I při té smysluplné činnosti však musíme mít neustále na mysli, na co čekáme. Hrozí totiž, že upadneme do monotónnosti a zapomeneme na cože vlastně velkého čekáme.…
Onehdy jsem v Plzni na nádraží čekal na vlak. Bylo to dvakrát nepříjemné proto, že jsem měl jednak téměř hodinu času do řádného odjezdu a jednak proto, že další téměř hodinu bylo avizované zpoždění vlaku. Chvíli jsem se procházel kolem nádraží, dal jsem si něco k jídlu, koupil jsem si něco k pití. To bylo asi 20 minut. Tak jsem se rozhodl jít ještě do knihkupectví. Rád si prohlížím knihy, rád zvažuji jestli tu či onu koupit. Hodina v knihkupectví utekla jako voda, ale zdálo se být pořád relativně dost času. Po cestě jsem si ještě koupil časopis a došel na nádraží. Výsledek ? Chybělo málo a můj vlak ujel. Nevím jakým zázrakem, ale téměř polovinu svého zpoždění vlak nakonec dohnal.
Vidím v tom obraz a napomenutí pro naše očekávání druhého příchodu Pána Ježíše. Někomu se může zdát, že na světelné tabuli toho nebeského vlaku svítí zpoždění 2000 let, a že tedy není kam spěchat. Opak je pravdou, čím déle náš Pán svůj příchod odkládá, tím více je potřeba se udržovat bdělý a připravený.
Některým lidem hrozí, že usnou, jiní si snad najdou nějakou zajímavou a možná i chvályhodnou činnost, aby se udržovali svěží. Založí třeba klub Očekávajících na druhý příchod Krista. Registrují se, zavedou členské poplatky, zvolí si předsedu, sepíší tlusté strategie, naplánují společné schůze… Nezapomenou ale na to hlavní ? Nezapomenou každé ráno, každý den plni Ducha svatého očekávat na příchod Pána Ježíše Krista ?
Písmo nás v 1.listu Petrově 4,7 napomíná: Konec všech věcí je blízko. Proto žijte rozumně a střízlivě, a buďte pohotoví k modlitbám. Slova o druhém příchodu Pána Ježíše dovedla v minulosti mnoho lidí mobilizovat až radikalizovat. Prodávali všechno co měli, rozdávali chudým, vycházeli na kopce a zase se z těch kopců vraceli… Ukazuje se, že v očekávání druhého příchodu Pána Ježíše nejde až tak o radikalismus. Jde tu především o vytrvalost, poslušnost a trpělivost. … Téma konce světa není lehkým tématem. Nemůže to ale být naší výmluvou. Jsme povinni si to stále připomínat. Být neustále bdělí a ve střehu.
AMEN
Nyní budeme přistupovat k Památce Večeře Páně… Na jednu stranu je to Památka na poslední večeři Pána Ježíše s jeho učedníky, před tím než byl zrazen a vydán na smrt. Na stranu druhou je to Předjímka budoucího stolování s Kristem na nebeské hostině. Právě při té poslední večeři totiž Pán Ježíš řekl: Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“ Mt 26,29
Mluvili jsme dnes o druhém příchodu Pána Ježíše. O zániku tohoto světa, který se možná někomu může zdát dostatečně krásný a přijde mu líto, že tady jednou nezůstane kámen na kameni, součástka na součástce. Apoštol Jan ve Zjevení 21,1 říká: A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.
Tento svět je zkažený a nejde odzkazit. Nestačí si říci, že teď se budeme ještě víc snažit, ještě lépe pracovat a snad, snad se to nějak podaří udržet. - Ano možná na rok, možná na deset, možná na sto let, ale ne na věčnost. Má-li něco vydržet věčně, nesmí to být ani trochu porušené, proto se nás nebeský Otec rozhodl všechno udělat nové: uzavřel s námi novou smlouvu skrze krev a tělo Pána Ježíše. A připravil pro nás také nové nebe a novou zemi, kde s ním jednou budeme stolovat. … Večeře Páně není laciný symbol ! Je to připomínka toho jak pro nás a naši záchranu Pán Ježíš trpěl – chléb je symbolem jeho lámaného těla a víno symbolem jeho prolité krve. Zároveň je však Večeře Páně také předjímkou toho, jak spolu s ním budeme pít z toho nového neporušeného kalicha v Božím království. Jde tu o věci života a smrti, proto nás Písmo vybízí, abychom sami sebe zkoumali a rozsuzovali, zda rozpoznáváme tělo a krev Páně. Pokud totiž nejsme každodenně s Kristem ochotni nést jeho kříž, přijmout současný podíl na jeho utrpení, nemůžeme s ním ani zasednout na budoucí nebeské hostině. V takovém případě by mohla být naše dnešní účast na Večeři Páně jejím zlehčením. Dobře si to proto každý z nás sám v sobě rozvažme ! … Ne ten, kdo je bezchyby, ne ten, kdo je perfektní, ne ten kdo je takový či makový je zván k Památce Večeře Páně, ale všichni Ti kdo jsou z celého srdce Pánu Ježíši vděčni za své spasení, za své vykoupení. Ti nechť dnes berou chléb a pijí víno jako znamení to budoucího vítězství věčného Božího království nad Satanovým dočasným místodržitelstvím nad tímto porušeným světem.
Čtení textu a poděkování za chléb (1.Kor 11,23-24) - bude roznášen chléb Čtení textu a poděkování za víno (1.Kor 11,25-28) - bude roznášeno víno
