UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FILOSOFICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIÁLNÍ PRÁCE
Ivana Koňáková
INSTITUCE, SLUŽBY A PROGRAMY PRO RIZIKOVOU MLÁDEŽ V REGIONU ČESKÁ LÍPA
Obor:
Sociální práce
Forma studia:
prezenční
Akademický rok:
2007
Vedoucí bakalářské práce: Doc. PhDr. Oldřich Matoušek Oponent bakalářské práce: Fidrantová Datum obhájení: Výsledek obhajoby:
Ing. Blanka
P
R
O
H
L
A
Š
U
J
I
,
že tuto předloženou bakalářskou práci jsem vypracovala zcela samostatně a cituji v ní veškeré prameny, které jsem použila.
V ........, dne .......
Podpis:
2
Děkuji panu Doc. PhDr. Oldřichu Matouškovi za cenné rady při psaní mé bakalářské práce, paní Ing. Blance Fidrantové, vedoucí Odboru sociálních věcí a zdravotnictví na Městském úřadě v České Lípě, za oponenturu a dále také
3
zaměstnancům OSPO a OSPaKČ na MěÚ v České Lípě za vyplnění dotazníků a rozhovory, které mě přivedly na některé myšlenky, použité v této práci. Obsah……………..…………………….……………………….….……......4 Úvod……………………..…………………………………….…….……....6 1. Vymezení hlavních pojmů……..………………..………………....…….8 1.1. Mládež………………………………….…….……….……….....…....8 1.1.1. Puberta………………………….…………….…...…….….....…....8 1.1.2. Adolescence…………………………….…….……………..…..….8 1.1.3. Vývojové změny v průběhu dospívání……….….……...…...…..…9 1.1.3.1 Biologické změny…………………….…….….…...........9 1.1.3.2 Změny v psychice……………………..…………..........10 1.1.3.3 Sociální změny……………………….……………........11 1.2. Riziková mládež……………………………….………………….......12 1.3. Prevence sociálně patologických jevů…………………….……….….13 1.4. Sociální patologie, sociální deviace a poruchy chování…..………….14 1.5. Delikvence mládeže……………………………………….…….........15 1.6. Region Česká Lípa………………………………………….………...16 2. Možné příčiny sociálního selhávání mladých lidí…………….………....17 2.1. Vnitřní příčiny……………………………………………..……….....17 2.1.1 Dědičnost…………………………….….………………….........17 2.1.2 Syndrom hyperaktivity………….…………………………...…..17 2.1.3 Příslušnost k pohlaví………………………………………...…..18 2.2. Vnější příčiny…………………………………………...…………….18 2.2.1 Rodinné prostředí…………………………...…………………...18 2.2.2 Příslušnost k určité vrstevnické skupině……………………...…21 2.2.3 Bydlení ve městě………………………………………...………22 2.2.4 Vliv médií…………………………………........………………..22 2.2.5 Vliv školního prostředí…………………………………………..23 2.3 Etnický původ……………………………………………………….23 3. Vybrané možné typy sociálního selhávání u rizikové mládeže………………………….……………………………………….24 3.1. Lhaní………………………………………………………………......24 3.2. Záškoláctví…………………………………………………………….24 3.3. Agresivita……………………………………………………………...25 3.4. Šikana………………………………………………………………….25 3.5. Závislost na návykových látkách….……………………………….......26 3.6. Závislost na hracích automatech……………………………………….27 3.7. Kriminalita mládeže……………………………………………………27 3.8. Prostituce mládeže……………………………………………………..27 3.9. Život na ulici – bezdomovectví………………………………………...28 3.10 Nezaměstnanost……………………………….……………………….28 4. Instituce, služby a programy zabývající se rizikovou mládeží v České republice a v České Lípě…………………………………………………29 4.1 Státní instituce, služby a programy pro rizikovou mládež…….......…29 4.1.1 Oddělení sociálně právní ochrany dětí……………….……….29 4.1.1.1 Oddělení sociálně právní ochrany v České Lípě……………..30 4.1.2 Kurátoři pro mládež……………………………………….…….31 4.1.2.1 Kurátoři pro mládež v České Lípě……………………………32 4.1.2 Ústavní zařízení pro rizikovou mládež………………………..34
4
4.1.2.1 Diagnostické ústavy…………………………….…………35 4.1.2.2 Dětské domovy……………...………………….…………35 4.1.2.3 Dětské domovy se školou……………………………....…35 4.1.2.4 Výchovné ústavy………………………………………….36 4.1.3 Střediska výchovné péče……………………………………...37 4.1.4 Služby škol pro rizikovou mládež…………………………….37 4.1.5.1 Školní programy pro rizikovou mládež v České Lípě………..38 4.1.5 Probační a mediační služba…………………………………...39 4.1.6.1 Probační a mediační služba v České Lípě………………..40 4.1.6 Domy dětí a mládeže………………………………………….40 4.1.6.1 Dům dětí a mládeže LIBERTIN v České Lípě……………41 4.1.7 Psychologické poradny………………………………………..41 4.1.7.1 Poradna pro rodinu a mezilidské vztahy v České Lípě……………………………………………………..…41 4.1.8 Pedagogicko psychologické poradny…………………………42 4.1.8.1. Pedagogicko psychologická poradna v České Lípě………………………………………………………42 4.1.9 Léčebná zařízení pro mládež ohroženou závislostí…………...42 4.1.9.1 Psychiatrické sanatorium v České Lípě…………….…….43 4.1.10 Programy prevence organizované Městkou policií a Policií ČR……………………………………………………………..43 4.1.10.1. Program prevence pro rizikovou mládež „Mladý strážník“ organizovaný Městskou policií v České Lípě...……...…43 4.2 Nestátní služby a programy pro rizikovou mládež…………….……..44 4.2.1 Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (NZDM)……….…..44 4.2.1.1 NZDM při České společnosti pomoci dětem Tilia….…….44 4.2.1.2 NZDM při Farní charitě Česká Lípa……………………...45 4.2.2 Primárně preventivní programy pro mládež………….……….45 4.2.3 Terénní sociální práce zaměřená na rizikovou mládež….…….46 4.2.4 Kontaktní centra pro osoby ohrožené závislostí na návykových látkách………………………………………………………....46 4.2.4.1 K-Centrum Pasant v České Lípě………………………….47 4.2.5 Programy zabývající se dobrovolnickou pomocí v oblasti rizikové mládeže.......................................................................47 4.2.5.1 Program „Pět P“ při Dobrovolnickém centru v České Lípě…………...…………………………………………..48 4.2.6 Domy na půl cesty…………………………………………….49 5. Možnosti změn v oblasti programů, služeb a práce s rizikovou mládeží v regionu České Lípy……………………………… …………………….50 5.1 Cíl šetření……………………………………………………………….50 5.2 Hypotézy………………………….…………………………………….51 5.3 Použité metody………………………………………………………….52 5.4 Výzkumný vzorek………………………………………………………52 5.5 Výsledky šetření………………………………………………………...52 5.6 Shrnutí…………………………………………………………………..59 6. Závěr………………………………………………………………………63 7. Seznam použité literatury…………………...……...………………………64 Přílohy………………………………………………………………………..66
5
Úvod
Moje bakalářská práce, jak už sám název vypovídá, se bude zabývat rizikovou mládeží, potažmo institucemi, službami a programy, které jsou pro tuto skupinu k dispozici v České republice a které jsou následně k dispozici v regionu České Lípy.
Toto téma jsem si vybrala, jelikož se mi zdálo, že v regionu Českolipska není v současné době zmapována v dostatečné míře síť služeb a programů pro rizikovou mládež a děti. Současně mě zajímalo také to, jak spolu jednotlivá zařízení komunikují a zda je zde poptávka po rozšíření služeb pro tuto cílovou skupinu. Jelikož jsem absolvovala praxi u kurátorů pro mládež na Městském úřadě v České Lípě a v současné době pracuji na oddělení sociálně právní ochrany, tamtéž jsem měla možnost setkání a práce s klienty z uvedené cílové skupiny „z první ruky“.
V první části bych ráda vymezila pojmy, které se ke skupině rizikové mládeže pojí a které je nutno pro lepší pochopení této skupiny vysvětlit. Poté bych se ráda zabývala aspoň v krátkosti tím, co může být příčinou vzniku rizikového chování u mládeže a také některými typy rizik, které se u mladých lidí vyskytují. V druhé části bych ráda vymezila instituce, služby a programy, které jsou pro tuto skupinu v České republice a v České Lípě k dispozici, jaké služby a programy podle mne a podle pracovníků Oddělení sociálně právní ochrany a Oddělení sociální prevence a kurátorské činnosti v České Lípě pro tuto cílovou skupinu chybí a byly by zde potřeba. Jejich názory jsem zjišťovala pomocí dotazníku a pomocí nestrukturovaných rozhovorů nad tématem.
Na začátek tedy malá úvaha. Proč se vlastně mládež uchyluje k rizikovému chování? Je možné najít jednoho společného jmenovatele, nebo je příčina případ od případu jiná? Nejspíše to bude souhra mnoha okolností, příčina bude,
6
asi jako u všeho v našem životě, bio-psycho-sociální. My můžeme zmírnit maximálně vliv negativních sociálních faktorů. Postkomunistická společnost v ČR přinesla mnoho pozitivního. Máme alespoň relativní svobodu volby, už nám nikdo nepřikazuje, že musíme pracovat, poslouchat své politické představitele, zmizela absolutní kontrola státu ve všech sférách života, nyní je pouze zaměřena na omezování svobody člověka, pokud nějakým způsobem omezuje svobodu druhých. Přineslo to větší míru odpovědnosti za svůj život a za své činy. Viděno z druhé strany, tato změna klade na každého člověka v naší společnosti velké nároky, mladí lidé musí být úspěšní, musí vědět, co chtějí a dosáhnout toho, mají kolem sebe spoustu možností, jen je využít. Ti starší se snaží dohnat, co zameškali, budují si kariéru, vydělávají peníze a nabádají své děti k tomu, aby se tlačily kupředu a snažily se urvat pro sebe co nejvíc, ve společnosti je podporována velká míra agresivity, dravosti a bohužel také bezohlednosti. Začala se ve větší míře objevovat řada sociálně patologických jevů, jako je bezdomovectví, závislosti na návykových látkách, je více nezaměstnaných lidí, je více rodin žijících na pokraji chudoby, které jsou závislé na státních sociálních dávkách. Velká část dnešních manželství a partnerství se rozpadá, děti často žijí jen s jedním z rodičů, který jeho výchovu nemusí sám zvládat, tím spíš, že je to většinou matka, která dostane dítě do své péče, ale pro zdravý rozvoj dítěte je důležitý také otec. Například u chlapců, kteří vyrůstají bez otce, je veliká pravděpodobnost, že v budoucnu přestoupí zákon (Raine in Matoušek 2005). Rodiče se v dnešní době také čím dál méně starají o psychický a morální vývoj svých dětí, je jim jedno, jak děti tráví svůj volný čas, zda řádně chodí do školy, plní si své povinnosti, popřípadě tyto starosti nechávají na škole. Mnoho rodičů říká, že na své děti nemají čas, musí chodit do zaměstnání, často je to však spíše tak, že si čas udělat nechtějí. Děti jsou poté v mimoškolním čase vystaveny životu bez „kontroly“ dospělých. Trávení velkého množství mimoškolního času se svými vrstevníky může být jednou z příčin sklonu k sociálnímu selhávání u mladých lidí.
7
1. Vymezení hlavních pojmů 1.1. Mládež
Mládež je dle Labátha (2001) skupina mladých dospívajících lidí. Jsou to lidé ve vývojovém období mezi dětstvím a dospělostí, které nejde ovšem vymezit přesným věkem začátku, protože věk, kdy člověk začíná dospívat je značně individuální. Dle zákona číslo 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, je mládež definována jako děti mladší patnácti let a mladiství. Dítětem je tedy jedinec, který nedovršil patnáctého roku věku. Mladistvým je pak rozuměn jedinec, který dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok života.
1.1.1 Puberta
Období puberty nastupuje u jednice zpravidla mezi 10. a 12. rokem života a končí mezi 15. až 16. rokem. V poslední době se tento věk snižuje, mládež se do puberty dostává čím dál časněji. U dívek tento proces začíná a končí dříve, než u chlapců.
Je to vlastně proces biologického dozrávání
organismu člověka, v tomto období lidského života proběhne v jeho organismu v mnoho změn, jako je vývoj primárních a sekundárních pohlavních znaků, zrychlený růst.
1.1.2 Adolescence
Podle Macka (1999) se období adolescence časově překrývá s druhým desetiletím života člověka. Jde v ní o přípravu na budoucí dospělou roli ve společnosti. Podle Labátha (2001) je za její ukončení považováno rozvinutí všech duševních a tělesných dispozic člověka. Podle Kožnara (in Labáth, 2001) se dokonce končí až poté, co člověk získá zkušenosti se soužitím s partnerem a převezme odpovědnost za sebe i za jiné, tedy založí vlastní rodinu a vytvoří si profesionální identitu.
8
Období adolescence se dá dle Macka (1999) rozdělit na adolescenci •
časnou (od 10 do 13 let), kdy probíhají hlavní biologické pubertální
změny a ukončuje se pohlavní dozrávání •
střední ( od 14 do 16 let), které je charakteristické hledáním vlastní
identity, vlastní jedinečnosti a autentičnosti, snaží se nějak lišit (např. oblékáním, hudbou apod.) •
pozdní (od 17 do dvaceti let a někdy i více), kdy jedinec nejvíce míří do
dospělosti, většina lidí ukončuje své vzdělávání a hledá pracovní uplatnění, dělá si plány do budoucna v oblasti vztahů a zaměstnání
1.1.3 Vývojové změny v průběhu dospívání
V průběhu dospívání nastávají u člověka změny oblasti biologické, psychologické i sociální, člověk si vytváří vlastní identitu a ve všech směrech se připravuje na samostatný, nezávislý život v dospělosti, budoucí profesní dráhu, partnerský život, založení rodiny.
Úlohou dospívání by měl být: •
rozvoj nezávislé osobnosti člověka s ujasněným názorem na svět
kolem sebe, s nezávislostí v oblasti citů, názorů, postojů a hodnotové orientace, •
rozvíjet své životní cíle, vzdělávat se a najít si pro sebe adekvátní
profesní dráhu, která bude dospívajícího jedince uspokojovat v budoucnosti a bude v souladu s jeho schopnostmi a možnostmi, •
rozvíjet pocit osobní identity, tedy to čím a kým je, vytvořit si reálný
obraz sama sebe a nalézt adekvátní sebevědomí, •
připravit se na převzetí zodpovědnosti za sebe a své činy a vlastní život,
•
integrovat sexuální a partnerský život jako součást své osobnosti.
1.1.3.1. Biologické změny
V průběhu dospívání dochází vlivem hormonálních změn hlavně k pohlavnímu dozrávání, tedy k přípravě na budoucí plození potomků. Dívky
9
dozrávají biologicky dříve než chlapci, rozdílnost mezi pohlavími se začíná zviditelňovat. Vytváří se primární pohlavní znaky (vyvíjí se výrazným způsobem pohlavní orgány) a sekundární pohlavní znaky (ochlupení, tvar těla, ukládání tuku typické pro dané pohlaví), u žen se objevuje první menstruace (většinou kolem 10.-13. roku života), u mužů první ejakulace. Pro toto období je také typický výrazný tělesný růst, mění se činnost orgánových soustav v těle (dozrává dýchací, trávicí systém, mění se pulz, dozrává kostra apod.). Podle Labátha (2001) se tento proces u chlapců dokončuje většinou mezi 15.-17. rokem a u dívek mezi 13. a 14. rokem.
1.1.3.2. Změny v psychice
V oblasti psychiky nastávají u dospívajících také bouřlivé změny. Zvyšuje se hlavně potřeba samostatnosti, vytváří se koncept vlastního já, začíná se silněji uplatňovat vlastní vůle a volní řízení vlastního chování, morálka už není jen to, co jim diktují rodiče prostřednictvím příkazů a zákazů, dokáží o morálních aspektech různých situací přemýšlet sami.
Nejdůležitějším vývojovým úkolem tohoto období je dle Eriksona vytvoření identity vlastního já, vytvoření sebepojetí a sebevědomí, vyvstává otázka, kdo jsem a kam patřím. Pokud tento vývojový úkol nesplní v plném rozsahu, nastává tzv. období moratoria, určitého vývojového provizoria. Říčan (1999) píše, že člověk v náročném období dospívání může toužit po odkladu dospělosti a může si tedy tímto utvořit jakousi dočasnou identitu, která mu není úplně vlastní, aby mohl skrytě vnitřně dozrávat. V tomto období si člověk formuje také svou sexuální identitu, neboť prožívá první sexuální zkušenosti, uvědomuje si, zda je heterosexuálního či homosexuálního zaměření.
Dle Macka (1999) citový vývoj také reaguje na změny v období dospívání, citová stránka je velice labilní, jedinec prožívá vnitřní nejistotu, úzkosti, nerozumí svým pocitům, je zde období prvních lásek a zklamání, prvních erotických zkušeností. Citové zážitky se diferencují, přibývá vyšších citů. 10
Často má dospívající člověk tendenci vidět složitou problematiku světa jen z jednoho úhlu pohledu, vše je buď dobré či zlé, černé nebo bílé, mezi tím nejsou žádné jemné odstíny, žádné jiné varianty neexistují. Proto je u mládeže tendence tíhnout k nějakému určitému „stylu“ a všechny ostatní vidět jako špatné, nevyhovující. Proces dospívání, dle Labátha (2001) probíhá ve dvou fázích: •
Negativní, kdy už na začátku puberty je člověk citově rozladěný,
selhává v sociálních vztazích, snižuje se mu motivace a výkonnost. Toto období může trvat různě dlouho, od týdnů po měsíce. •
Pozitivní, kdy postupně překoná negativní prvky předchozího období a
stabilizuje se osobnost, vztahy s ostatními, formují se představy o budoucím profesním životě, energie se zaměřuje na tvořivost. Silně je také prožíván pocit větší osobní svobody, který na druhou stranu může být i zrádný a vést k více rizikovému chování.
1.1.3.3.
Sociální změny
V období dospívání, v souvislosti se změnami biologickými a psychickými, se mění také vztahy člověka se sociálním okolím. Vztahy k vrstevníkům začínají být prožívané jako nejdůležitější, vrstevnická skupina je nejdůležitější referenční skupinou v období adolescence a vztahy v ní jsou velice intenzivní, člověk se posunuje od závislosti na rodičích k částečnému osamostatnění ve vztahu s vrstevníky, často vznikají tzv. vrstevnické party, ve kterých dospívající mohou trávit většinu mimoškolního času. Zde mohou vznikat konflikty se zákonem, pokud si dospívající buduje pozici v partě a získává její uznání pomocí překračování zákona. Podle Macka (1999) se vztahy s vrstevníky opačného pohlaví v tomto období také mění, vznikají první milostné svazky. Nejprve jsou většinou navazovány krátkodobé párové vztahy a postupně jsou se zvyšujícím se věkem navazovány dlouhodobé milostné vztahy. V tomto období začíná jedinec také sexuálně žít. Nízký věk prvního koitu dle výzkumů souvisí s pozdější promiskuitou a rizikovým chováním jedince. Vztahy k rodičům a dospělým autoritám projdou určitou fází konfliktů, ale postupně se uvolňují. Jedinec získává větší autonomii oproti předešlé úplné 11
závislosti, jde většinou o postupné zrovnoprávňování mladého člověka ve vztahu k dospělým. V chování dospívajících je většinou také patrný konflikt mezi strachem ze ztráty uznání vrstevníků, pokud by nedělal nic pro to, aby jej uznávali a strachem ze ztráty opory rodičů, pokud by byl obdiv vrstevníků získáván nevhodným způsobem. Dalším vývojem se jedinec zaměřuje více na sebe, přemýšlí o pro sebe důležitých hodnotách, o své budoucnosti, vytváří si vlastní identitu a cíle, kterých by chtěl dosáhnout v průběhu života. Volí si také svou další vzdělávací dráhu a tím své budoucí povolání. Škola je vlastně pro dospívajícího člověka alternativou povolání, zde se realizuje, učí se větší zodpovědnosti sama za sebe, protože střední škola už není povinná jako ta základní a to, zda jí dokončí, závisí hodně na osobní disciplíně jedince.
1.2. Riziková mládež
Ve Slovníku sociální práce (Matoušek 2003) je pojem riziková mládež vymezen jako mládež, u které je větší riziko sociálního selhávání. Je to jedna z cílových skupin sekundární prevence. Dispozičními faktory jsou potom dědičnost, konstituce, nižší úroveň zdraví a rozumových schopností, poruchy morálního vývoje, dysfunkční rodina, neúčast na vzdělávání a poté i na trhu práce, bydlení ve velkém městě, příslušnost k asociálním subkulturám apod.
Labáth (2001) tuto skupinu vymezil jako dospívající, u kterých je, následkem spolupůsobení více faktorů, zvýšená pravděpodobnost selhání v sociální a psychické oblasti.
Dle WHO (in Labáth, 2001) v současné době dochází k nárůstu problémů u mládeže ve čtyřech formách: •
ve formě zneužívání návykových látek
•
v pasivní formě, např. útěky, záškoláctví, sebevražedné jednání
•
v agresivní formě, např. delikvence, násilí, v extrému až terorismus
•
v kompromisní formě, např. projevy nestability, výkyvy v práci, ve
škole, v sociálním životě
12
Matoušek a kol.(2005) vidí hlavní typy rizik u mladých lidí ve třech faktorech: •
Zvýšená zranitelnost mladého člověka, která může být vrozená, např. se
může jednat o syndrom hyperaktivity, nějaké vrozené anomálie osobnosti, deficit rozumových schopností, nebo vychází ze sociálního prostředí ve kterém se narodil, např. byl dlouho v ústavním zařízení, jeho rodina selhávala ve výchově apod. •
Mladý člověk může svým chováním ubližovat sám sobě, např. tím, že
nechodí do školy, obstarává si prostředky k životu prostitucí, žije na ulici, je závislý na návykových látkách, hracích automatech •
Mladý člověk se může proviňovat svým chováním proti společnosti a
společenským zájmům, např. predelikventním chováním a pácháním trestné činnosti
1.3
Prevence sociálně patologických jevů u mládeže
O prevenci obecně hovoříme jako o souboru opatření, které směřují k omezení, kontrole popřípadě odstranění problému podle jeho způsobu projevu, závažnosti.
V oblasti primární prevence se jedná o činnosti zaměřené na sociální prostředí v nejširším slova smyslu, na nejširší populaci, které mají omezit vznik sociálně patologických jevů. Jedná se především o osvětu formou přednášek, letáků, ale také nabídku volnočasových aktivity (kurátoři pro mládež, domovy dětí a mládeže, primární preventisté na školách…). Pro všechny, kteří jsou ve větší míře ohroženi vznikem sociálně patologických jevů, pro rizikové skupiny a jedince a na rizikové faktory jsou zaměřeny modifikované preventivní aktivity sekundární prevence (klubová činnost se zaměřením na problémové skupiny, poradny, psychoterapeutické aktivity...). Terciární prevence zahrnuje následnou péči. Je zaměřena na již narušené jedince a skupiny, jako jsou pachatelé trestných činů, prostitutky, lidé s různými závislostmi atd. (výchovná zařízení, centra pro lidi se závislostmi atd.)
13
1.4. Sociální patologie, sociální deviace, poruchy chování
Sociální patologii lze podle Mühlpachera (2001) definovat jako sociálně nezdravé, nenormální či společensky nežádoucí jevy, tj. společensky nebezpečné a negativně sankcionované formy deviantního chování.
Sociální deviace definuje Mühlpacher (2001) jako nepřizpůsobení se dané normě či souboru norem, které jsou většinou lidí určité komunity akceptovány. Je to osobnostní vlastnost či chování, které nezapadá do rámce limitů tolerance, je to narušení sociální normy, tyto odchylky jsou společensky nežádoucí a jsou společností odmítány. Dají se sem zařadit formy chování od prosté společenské nepřizpůsobivosti až po delikvenci. Dochází ke konfliktům s lidmi i se zákonem.
U mladistvých, kteří jsou ohrožováni rizikovými vlivy, je velká pravděpodobnost rozvoje některé z poruch chování. Tyto poruchy můžeme rozdělit na disociální chování, asociální chování a antisociální chování. Disociální (nespolečenské) chování je nejméně společensky závadné, rozchází se s normami následkem pokřivených hodnot a sociálních vztahů. Projevuje se jako dílčí, krátkodobé výstřelky v chování, ale bez výraznější hostility a agrese. Toto chování lze odstranit běžnými pedagogickými prostředky. Jde o zlozvyky, dětský vzdor, neposlušnost, nekázeň, přestupky proti školnímu řádu apod. Asociálním chováním se jedinec vylučuje ze společnosti, aniž by jí škodil. Ovšem škodí hlavně sám sobě. Jeho chování je v rozporu s morálkou společnosti. Jde hlavně o záškoláctví, útěky z domova, toulavost, negativismus v jednání s lidmi, alkoholismus, toxikomanie, suicidální chování atd. Při narůstající intenzitě těchto poruch je vhodné dospívajícího člověka umístit do nějakého zařízení (psychiatrické zařízení pro děti a mládež, středisko výchovné péče apod.) Antisociální (protispolečenské) chování je dle Kucharské (1998) nejzávažnější formou poruch chování, jedinec se nepřátelsky zaměřuje vůči okolí a ohrožuje ho. Jedinec škodí společnosti vědomě, s úmyslem jí ublížit. 14
Jsou to činy namířené proti majetku, osobám a společenským hodnotám, více či méně agresivní. Jsou hodnoceny jako přestupky, přečiny a trestné činy.
1.5 Delikvence mládeže
Delikvence jsou dle Slovníku sociální práce (Matoušek, 2003) všechny typy jednání, které porušují společenské normy chráněné zákony. Jde tedy o všechny trestné činy a přestupky, včetně protispolečenských činů, které spáchali nezletilí, kteří nejsou trestně odpovědní.
U delikventních mladistvých je zvláštní přístup v trestání těchto přečinů proti zákonu. Zákonem č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, je u nás upravována odpovědnost mládeže za protiprávní činy, mladistvým se ukládají opatření, ne tresty. Opatření mohu být výchovná (dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení, napomenutí s výstrahou.), ochranná (ochranné léčení, ochranná výchova) a trestní (obecně prospěšné práce, peněžité opatření, peněžité opatření s podmíněným odkladem, odnětí svobody, odnětí svobody odložené na zkušební dobu, možno i s dohledem, zákaz činnosti, propadnutí věci, vyhoštění). Většinou je možno všechna trestní opatření podmínečně odložit a pokud se mladistvý osvědčí, je mu trest zrušen. Nad mladistvým může také soud stanovit dohled, který vykonávají kurátoři pro mládež. V tomto zákoně je kladen velký důraz na spolupráci mladistvého s Probační a mediační službou, na to, aby mladistvý nebyl zbytečně nálepkován a mohl se po skončení platnosti opatření plně navrátit do společnosti a nebyl ohrožen jeho vývoj a lidská důstojnost. U delikventních dětí do 15 let, které nejsou trestně odpovědné, může potom soud za činy, které by jinak byly trestné, ukládat opatření potřebná k nápravě. U těchto dětí je to dohled probačního úředníka, zařazení do vhodného terapeutického programu ve Středisku výchovné péče nebo ochranná výchova. Ochranná výchova se ukládá mladistvým, o jejichž výchovu není řádně postaráno a nedostatky nelze v rodině mladistvého odstranit, jejichž výchova je zanedbána nebo jejichž výchovné prostředí neposkytuje záruku řádné výchovy. 15
Dětem do 15 let věku se poté ochranná výchova ukládá, pokud spáchají zvlášť závažný trestný čin, za který by bylo možné uložit výjimečný trest, pokud by ho spáchal dospělý.
1.6 Region Česká Lípa
Region Česká Lípa leží v Severních Čechách a je součástí Libereckého kraje, na okrese žije, dle sčítání z roku 2005, 106 411 obyvatel. V 70. a 80. letech, s nástupem rozvoje těžby uranu v této oblasti, který sem přitáhl velký počet nových pracovníků, prudce vzrostl počet obyvatel, vyrostla nová obrovská sídliště. Po roce 1990, kdy těžba uranu ustala, vzrostla v regionu nezaměstnanost, připojily se k ní další jevy, jako je kriminalita, rozvodovost apod. V oblasti sociální pomoci měl dlouhou tradici Okresní úřad v České Lípě, referát sociálních věcí, nyní je to, po zrušení okresů, Městský úřad v České Lípě, odbor sociálních věcí a zdravotnictví.
16
2. Možné příčiny sociálního selhávání mladých lidí Příčiny toho, proč mají někteří mladí lidé sklon k sociálnímu selhávání, bych rozdělila na vnitřní a vnější. Vnitřní příčiny vycházejí přímo z nitra daného člověka, mohli bychom sem zařadit například dědičnost, vrozený syndrom hyperaktivity, příslušnost k pohlaví, určitá psychická specifika věku adolescence. Vnějšími příčinami jsou potom rodinné prostředí, ve kterém vyrůstají, vrstevnické skupiny, se kterými tráví volný čas, média, která ovlivňují vnímání světa kolem nich, společnost, která na ně určitým způsobem reaguje. Etnický původ je příčina, která je zčásti vnitřní i vnější.
2.1. Vnitřní příčiny sociálního selhávání dospívajících
2.1.1. Dědičnost
Názor, že člověk na svět vstupuje jako „tabula rasa“ a lze z něj vychovat téměř cokoliv, který formuloval osvícenský učenec J.J.Rosseau, je dnes již překonaný. Víme, že výchova zmůže hodně, ale nemůže ovlivnit vrozené dispozice člověka, jako je například: •
určitý typ temperametu
•
snížená schopnost dítěte přizpůsobovat se autoritám a společenským
pravidlům •
vrozené osobnostní dispozice k rizikovému chování, jako jsou poruchy
osobnosti, snížená úroveň rozumových schopností apod., které dítě sociálně hendikepují a předurčují je k potencionálnímu rizikovému chování ve věku dospívání a v pozdějším věku.
2.1.2. Syndrom hyperaktivity
Dle Munden a Arcelus (2002) se tímto označuje dnes to, co bylo dříve nazýváno lehké mozkové dysfunkce. U jedinců s tímto syndromem je patrné velké kolísání pozornosti a trvalý neklid, dále změny nálad, impulzivita chování a nápadná neobratnost. Tyto děti bývají charakterizovány jako
17
nápadně neklidnější, než jiné, neposedné a neustále mluvící. Tento syndrom postihuje 10-15% dětí, častěji chlapce. Podle Matouška a Kroftové (2005) děti postižené hyperaktivitou obvykle trpí poruchami chování, neurotickými poruchami, jež mají spojitost s jejich hyperaktivním chováním, resp. reakcemi okolí na toto chování. Jsou méně oblíbené ve skupině než klidnější děti, častěji mívají snížené sebehodnocení, jejich školní výsledky neodpovídají jejich schopnostem. V období dospívání a dospělosti pak mají větší potíže v adaptaci na sociální prostředí, jsou více impulzivní, agresivní, mají snížené sebehodnocení. Ve skupinách osob, které se v průběhu dospívání a dospělosti chovají delikventně, je tato skupina zastoupena více, než v kontrolní skupině nedelikventních lidí.
2.1.2 Příslušnost k pohlaví
Příslušnost k pohlaví velkou měrou ovlivňuje to, zda se mladý člověk bude chovat rizikově a delikventně či ne. Je dokázáno, že rizikovější skupinou v období dospívání jsou chlapci. Souvisí to s větší mírou agresivity u chlapců, která je dána větším množství testosteronu v těle. Dalším faktorem je rozdílná výchova dívek a chlapců. Dívky jsou nabádány k tiššímu způsobu života, spíše jsou poutány k rodičům a domácnosti, mají více zakořeňované morální hodnoty, dospívají dříve, méně se jim „dovolí“, kdežto chlapci mají tradičně větší svobodu a
volnost, častěji zakládají rizikové vrstevnické party, se
kterými se pojí větší pravděpodobnost skupinového delikventního chování, konzumace návykových látek apod.
2.2. Vnější příčiny
2.1.3 Rodinné prostředí
Jedním z mnoha důvodů, proč se dospívající člověk uchyluje k rizikovému chování, může být rodinné prostředí, ze kterého vyšel. Základními funkcemi rodiny jsou, dle Matějčka (1988): •
Socializačně-výchovná funkce, což znamená přípravu dětí na budoucí
samostatný život ve společnosti, vštěpování základních hodnot 18
•
Ekonomicko-zabezpečovací, která představuje zajištění materiálních
potřeb všech členů rodiny •
Emocionální, což znamená zabezpečení citových potřeb všech členů
rodiny Pokud některé potřeby nejsou uspokojovány v dostatečné míře, může dojít u jedince k deprivaci nebo k subdeprivaci. Deprivaci lze dle Vágnerové (1995) charakterizovat jako negativní zkušenost, která vznikla neuspokojováním základních potřeb v dostatečné míře a po dostatečně dlouhou dobu. Citová deprivace je neuspokojením potřeby citové jistoty a bezpečí v dostatečné míře a po dostatečně dlouhou dobu. Je způsobena nedostatkem specifických emočních podnětů, absencí stabilního a spolehlivého vztahu s mateřskou osobou a z toho vyplývajícím nedostatkem sebedůvěry, jistoty a bezpečí. Výchovně zanedbané děti bývají opožděné v oblasti socializace, dochází u nich k socializační deprivaci. Jejich projev je spontánní a neřídí se běžnými normami chování. Stejné problémy mají s rozlišováním sociálních rolí. Často nejsou schopny zvládnout přijatelným způsobem ani jednu ze základních sociálních rolí. Tyto děti někdy dovedou být soběstačné v praktických životních situacích, protože je byly nuceny zvládnout vlastními silami. Potíž však představuje fakt, že je leckdy řeší sociálně nepřijatelně (např. jídlo ukradnou nebo vyžebrají). Kompenzace se může projevit snahou o náhradní uspokojení tam, kde je to dosažitelné, např. v partě, která takového jedince akceptuje, nebo nadměrnou fixací na jednu určitou oblast, která je oceňována, např. výkon či tělesná krása. U subdeprivace jde o souhrn následků různého, méně závažného strádání, psychických traumat, frustrací a konfliktů, které postihují tyto děti v průběhu celého vývoje ve větší míře než je obvyklé, eventuálně než jsou ony schopné adaptačně zvládnout. Obraz změn osobnosti dětí s dlouhodobou, latentní a poněkud mírnější deprivační zkušeností bývá podobný, ale změny jsou méně výrazné. Subdeprivace je dána interakcí vnějších a vnitřních rizikových faktorů. Rizika můžeme rozdělit na rizika psychosociální (např.
19
nechtěné těhotenství, neúplná rodina, závažnější partnerské konflikty) a rizika biologická (např. syndrom hyperaktivity, nižší somatická odolnost dítěte). V dnešní době je rodina něčím, co může v jedné chvíli existovat a v druhé už ne. V mnohých případech jsou upřednostňovány partnerské vztahy před rodičovskými. Mnoho rodin se kvůli neshodám dospělých členů rozpadá nebo ani nevznikne. Dítě pak vyrůstá s jedním z rodičů, který na jeho výchovu nemusí stačit, v ČR častěji s matkou než s otcem. Dle některých studií hraje velkou roli přítomnost otce v rodině. Pokud přítomen není, je velká pravděpodobnost, že syn bude delikventní. V rodinách probíhá primární socializace, děti si zde vštěpují základní morální hodnoty, vytváří si zde základní představy o světě kolem nich, představy o sobě na základě chování ostatních členů rodiny k nim, získávají zde základní důvěru v okolní svět a v lidi, kteří v něm žijí. V některých rodinách nejsou naplňovány všechny základní funkce, které by měly být. Dle mého názoru se stále ještě hodně hledí na ekonomicko zabezpečovací funkci rodiny jako na nejdůležitější. Jenže i v rodině, kde rodiče vydělávají statisíce měsíčně mohou děti strádat po stránce výchovné i emocionální, protože na ně rodiče nemají čas a vynahrazují jim to penězi. Takové děti mohou, díky svobodě v oblasti financí a svého volného času, sklouzávat k nějakému způsobu rizikového chování, aby si získaly pozornost nebo si vynahradily nezájem ze strany rodičů. Někdy je zanedbávána výchovná stránka, je vytvářeno tzv. demoralizující rodinné prostředí, buď proto, že rodiče nemají dostatečné kompetence k výchově dítěte, nebo mají nějaký svůj problém, který neumí vyřešit, např. závislost na návykových látkách, nezaměstnanost, páchají trestnou činnost apod., nebo prostě na své dítě nestačí, či je jim to jedno. Dítě si tak nevštěpuje základní hodnoty, nemá utvořeny hranice toho, co se má a nemá dělat, popřípadě má tyto hodnoty vštípeny zkresleně a má v dalším vývoji sklon k rizikovému chování a k pozdější delikvenci. V některých rodinách dochází k tzv. špatnému zacházení s dítětem (Matoušek, 2005), tedy k týrání, zneužívání nebo zanedbávání dítěte. Týráním dítěte se rozumí projev rodičů či jiných pečujících osob, které dítě tělesně či duševně poškozuje. Můžeme jej rozdělit na tělesné, které
20
zahrnuje různé formy bití a fyzického násilí na dítěti a duševní (urážky, ponižování, neustálá kritika, odmítání lásky k dítěti apod.). (Matoušek, 1993) Zneužíváním rozumíme zneužití převahy dospělého jedince nad dítětem k uspokojení nějaké jeho potřeby, nejčastěji sexuální. Sexuální zneužívání zahrnuje incest a jiné typy sexuálních praktik, včetně výroby pornografie. Mohou se ho dopouštět jak příbuzné, tak nepříbuzné osoby dítěte. (Dunovský, 1999) Zanedbávání je opomíjení významných potřeb dítěte, popřípadě opouštění dětí. Může být v oblasti fyzické (nedostatek potravy, hygieny apod.) i psychické (nedostatek rodičovské lásky a pozornosti). (Vágnerová, 1999) Pokud rodina výchovu dítěte nezvládá, týrá jej, zneužívá nebo zanedbává, znamená to pro něj výrazný stres, významně ho to do budoucna psychicky poškozuje a navíc, pokud se na to přijde, může se nakonec dostat do nějakého typu ústavního zařízení, což ho v dalším životě také sociálně hendikepuje.
2.2.2. Příslušnost k určité vrstevnické skupině
Příslušnost k vrstevnické skupině je pro mladého dospívajícího člověka velice důležitá, téměř nejdůležitější věc. Skrze ní mladý člověk hledá vlastní identitu, vrstevnická skupina se stává jeho referenční skupinou a má na něj v období adolescence větší vliv, než všechny ostatní skupiny. Člověk v tomto věku tráví většinu času se svými vrstevníky, ať už ve škole či mimo ni, tvoří se formální i neformální skupiny. Příkladem formální vrstevnické skupiny je školní třída. Příkladem neformální skupiny je vrstevnická parta. Ta je dle Matouška a Kroftové (2005) důležitější pro adolescenty z dysfunkčních rodin, než pro ty z rodin normálně fungujících. Zde se mladý člověk může ukrýt, může být akceptován, může být „někdo“, pokud je doma týrán nebo zneužíván či zanedbáván, ať už v jakémkoliv smyslu. Tohoto využívá vůdce party, aby posiloval svůj vliv vůči členům. Z těchto vrstevnických part mohou vzniknout různé delikventní party, které jsou v ČR většinou zaměřené na majetkové trestné činy drobnějšího charakteru, často spolu tráví volný čas, většinou spolu chodí za školu a když jim začnou docházet peníze na trávení společného času, začnou krást. 21
Mládež si také vytváří své subkultury. Jsou to skupiny mladých lidí, kteří mají svůj jazyk, styl oblékání, sdílejí nějaké společné hodnoty, symboly apod. Pro sociálně hendikepovaného dospívajícího může být příslušnost k určité subkultuře určitou cestou náhradního úspěchu, kdy si získá společenské uznání prostřednictvím atributů dané subkultury. V naší společnosti
můžeme
najít
např.
subkulturu
drogovou,
rasistickou,
pseudonáboženskou, kriminální apod. ( Matoušek a Kroftová, 2005) S těmito skupinami se pojí rizikové trávení volného času mladých lidí a potencionální možnost delikventního chování.
2.2.3. Bydlení ve městě
Bydlení ve městě může být dle Matouška (2005) dalším faktorem, který může vést mládež k rizikovému chování. Ve městě je větší koncentrace lidí určitého věku, mohou se zde lépe vytvářet vrstevnické party, je zde lepší přístup k rizikovým prostředkům „zábavy“, jako jsou drogy, hrací automaty, diskotéky apod. Ve městě je také menší sociální kontrola, na venkově je větší pravděpodobnost, že člověk potká někoho, kdo jej zná a ten může jeho nevhodné chování či ohrožování sebe sama nahlásit buď rodičům nebo příslušným úřadům.
2.2.4. Vliv médií
Média začala být u nás velikým fenoménem při socializaci mladých lidí. Dítě v médiích najde vše, i to, co by tam najít nemělo. Násilí produkované televizí, ukazované v novinách nebo na internetu už není pro dnešní mladé lidi tabu, mají k tomu velice dobrý přístup, dokonce se v poslední době objevily skupinky adolescentů, které se baví tím, že si natáčí na video různé formy násilí, jako je šikana, loupeže apod. a poté to umísťují na internet pro zábavu ostatním. Není divu, že si to ostatní chtějí také vyzkoušet, vždyť by se na ně také mohli dívat stovky lidí, jak vytrhávají kabelku postarší paní na ulici a utíkají s ní pryč. Je dokázáno, že děti, které se dívají na násilí v televizi, mají větší sklon k agresivitě, napodobují toto chování. Také reklamy nás velice ovlivňují, touha vlastnit všechny ty krásné věci, které jsou tam vidět, může být 22
motivem páchání majetkové trestné činnosti u mládeže či k vydírání a šikaně ve škole.
2.2.5. Školní prostředí
Škola je dnes jednou z nejvýznamnějších socializačních institucí, mladý člověk zde tráví většinu svého života mimo rodinu. Má zde možnosti zakoušet autoritu ve formě učitele a také si zde budovat vztahy k vrstevníkům. Na druhou stranu školy v České republice jsou stále velice zaměřené na výkon, vytváří velký tlak na jedince, kteří nemají takové rozumové schopnosti nebo jen třeba motivující rodinné prostředí, aby mohli být ve škole stoprocentně úspěšní. Ti pak nemají takovou motivaci k učení a snadno odpadnou ze vzdělávacího systému, který přeje většinou těm nadaným a úspěšným. Samozřejmě jim poté hrozí nezaměstnanost, se kterou se dále pojí další rizikové životní situace jako je např. bezdomovectví, sklon k závislostem apod. Stačí se podívat kolik Romů v ČR je v normálních základních školách a kolik ve zvláštních. Nemají prostě motivaci se učit, protože rodiče nepovažují vzdělání za hodnotu a pro školu je pohodlnější je přeřadit po prvním ročníku do zvláštní, než by jim věnovala zvýšenou péči, která by se v budoucnosti vyplatila. Často ve škole vznikají vrstevnické podskupiny, které spolu začnou trávit i mimoškolní čas a ze kterých se mohu postupem času stát delikventní party, páchající trestnou činnost, užívající návykové látky apod.
2.3 Etnický původ
Dle Matouška (2005) mají lidé náležející k etnickým menšinám v západních zemích obecně horší přístup k vzdělávání a dobře placeným pracím. Lidé z etnických menšin mají také většinou jinou hodnotovou orientaci než většinová společnost a mohou si ji držet po generace. V České republice se stačí podívat na údaje z úřadů práce a středních a vysokých škol o tom, kolik je tam evidováno lidí z menšin v naší společnosti. Například u českých Romů není vzdělání nejdůležitější hodnotou, tím pádem jsou diskvalifikováni na pracovním trhu a sociálně selhávají, je zde u nich patrná také velká míra nepřátelství vůči většinové společnosti. 23
3. Vybrané možné typy sociálního selhávání u rizikové mládeže V této kapitole bych ráda vymezila, jaké důsledky může mít působení rizikových faktorů, které na jedince měly vliv v průběhu jeho socializace. Důsledkem může být nějaká forma sociální patologie či deviace v období dospívání a dospělosti, tj. např. delikventní chování, zneužívání návykových látek, různé formy poruch chování apod. Zaměřila jsem se pouze na ty, které považuji za nejdůležitější, tento seznam není vyčerpávající.
3.1 Lhaní Lhaní je u dětí docela častým jevem. Dětské lži je nutno hodnotit ve vztahu k vývojové úrovni dítěte, je zde důležité, zda lže vědomě, zda lží něco sleduje. Dle Brockerta (1996) lze dělit lži u mládeže na: -
konfabulace (smyšlenky), které vyplývají z vývojových znaků
poznávání a prožívání ve školním věku. Zde nejde o poruchu chování, není to úmyslné lhaní s nějakým cílem. -
lež bájivou, která je vlastně vymýšlením nepravdivých příběhů a často
sám autor věří v její pravdivost. Často se objevuje u deprivovaných dětí. Ani zde nejde o poruchu chování, chybí zde vědomí nepravdy a účel. -
lež pravou, která je charakteristická vědomím nepravdivosti. Vyskytuje
se později, většinou ve školním věku. Zde už jde o poruchu chování a měla by tomu být věnována pozornost.
3.2
Záškoláctví
Záškoláctví je jednání mladého člověka, který je žákem či studentem základní či střední školy a dlouhodobě nepřetržitě či střídavě do školy nechodí, aniž by byl nemocen, nebo k tomu měl jiný objektivně závažný důvod. Většinou o tom neví ani rodiče, tímto dítětem jsou ve škole předkládány falešné nebo i žádné omluvenky, někdy jej rodiče kryjí. Často se tyto děti toulají venku, bez dohledu, popřípadě chodí za školu kolektivně a zabývají se různými rizikovými
24
činnostmi, jako je popíjení alkoholu, užívání drog apod. V současné době se v Praze a větších městech objevilo u těchto dětí např. potulování se po hypermarketech nebo ježdění MHD místo školy. Příčinou může být strach z vysokých nároků školy nebo prostě jen nedostatek vůle ve škole zůstat, pokud je pro mladého člověka atraktivnější program „tam venku“. Důsledkem tohoto může být odpadnutí ze vzdělávacího systému a pozdější horší hledání pracovního uplatnění.
3.3
Agresivita
Útočnost, projevující se jednáním, které poškozuje věci nebo osoby. Typická bývá neschopnost empatie, nedostatek citového vztahu k ostatním, emoční plochost, lhostejnost, egoismus, radost z agresivního jednání a pocitu moci. Dle reaktivní teorie může být agrese reakcí na frustraci u jedinců, kteří mají sklony k útočnému řešení problémů (Labáth, 2001). Příčinou agresivního jednání mohou být vlivy prostředí, jako je závažná psychická deprivace, dědičné dispozice nebo například poškození mozku. (Dunovský, 1999)
3.4
Šikana
Šikana je jedním z projevů agresivity, je to nebezpečný sociálně patologický jev, při němž je omezována zejména osobní svoboda a svoboda rozhodování, ponižována lidská důstojnost a čest a obětem je ubližováno na zdraví či na majetku. (Lovasová, 2005) V současné době je to velký problém na českých školách. Vyskytuje se zejména u chlapců, ale dívky šikanují také. U chlapců je typická fyzická agrese, dívky na to jdou spíše přes psychické ponižování a vyloučení oběti z kolektivu. Typickým znakem agresora – šikanujícího - je snaha dominovat a ovládat okolí, tyto děti mohou být tělesně zdatné a mají zjevně kladný vztah k agresi, nedostatek morálního cítění. Někdy je šikana brána jako chlapský projev, dítě je v tom vychováváno, někdy může být šikanující doma sám ohrožován týráním či zneužíváním a ve škole si tuto frustraci vybíjí. Často na 25
svou stranu strhne i další jedince kolem sebe a šikana se stane kolektivní záležitostí. Typickou obětí je potom dítě, které se něčím liší (fyzický zjev, psychická zvláštnost, nižší socioekonomický status rodiny, odlišná etnická příslušnost apod.) Šikana je nebezpečná pro agresora, oběť i celý kolektiv. V současné době se na toto téma ve školách dělají přednášky pro školní třídy, učitelé jsou vzděláváni v tom, aby rozpoznali známky šikany.
3.5 Závislost na návykových látkách
Je to chorobný stav, pro který je typická nutkavá potřeba k opakovanému užívání drogy, oslabení či ztráta volní kontroly, narůstající tolerance doprovázená potřebou zvyšovat množství užívané drogy, přítomnost abstinenčních příznaků při vysazení drogy, postupná ztráta jiných zájmů a neschopnost odpoutání se od drogy navzdory tělesným či duševním komplikacím (Dunovský, 1999). Nejčastějším důvodem začátku závislosti bývá snaha utéci od problémů následovaná snahou přizpůsobit se partě, zvědavostí a nudou. V současné době většina mládeže kouří a pije alkohol, je to do jisté míry tolerováno, i když zákonem je to u osob mladších 18 let zakázáno. Hodně dětí také experimentuje s kouřením marihuany. Ve větších městech je ale větším problémem zneužívání tvrdých nealkoholových drog mládeží, která zde má více možností si tyto drogy obstarat. U většiny mladých lidí jde jen o experimentování s drogou, hodně z nich toho zanechá či bere drogu pouze příležitostně, není na ní závislá, ovšem stále se velká skupina dostane do stádia závislosti, ze které se těžko dostává zpět. Dokonce už jsou pro děti a mládež ohrožené závislostí v ČR k dispozici zvláštní detoxikační centra. Závislost na návykových látkách je velmi závažná, hlavně proto, že poškozuje zdraví mladého člověka a prostředky na tuto činnost si může opatřovat rizikovým způsobem, např. prostitucí, krádežemi apod.
26
3.6 Závislost na hracích automatech
Jedná se o tzv. patologické hráčství, kdy jsou přítomny časté opakované epizody hráčství, které dominují v životě jednice na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnost a závazků. (MKN – 10) U mládeže je velký problém, že jsou to vlastně ještě napůl děti, ke hrám mají vztah, hodně jich začíná hrát na nevýherních automatech nebo na PC počítačové hry. Poté zkusí výherní automat, vyhrají peníze a nastává kolotoč proher. U mládeže může patologické hráčství ohrožovat školní docházku a budoucí profesní dráhu, mladí lidé mohou kvůli tomu, aby měli peníze na hru, shánět peníze např. prostitucí, krádežemi doma i jinde.
3.7 Kriminalita mládeže
Kriminalita je dle slovníku sociální práce veškerá trestná činnost, i ta, kterou spáchaly osoby, které nemají trestní odpovědnost. Můžeme ji rozdělit na latentní (skrytou, neregistrovanou) a zjevnou, kterou řeší orgány činné v trestním řízení. Kriminalita mládeže má svůj specifický ráz a v současné době její míra roste. Jde většinou o majetkovou trestnou činnost nebo poškozování cizí věci a typickým znakem je skupinové plánování a provedení, zde jde tedy většinou o vliv delikventních part. Často se využívá beztrestnosti dětí pod 15 let, zneužívají je tímto i dospělí či mladiství k páchání trestných činů, hlavně krádeží. Závažnější trestný čin je spáchán minimálně, ale už zde bylo několik případů vraždy, kterou spáchal jedinec mladší 18 let. Důsledkem kriminality může být u dítěte uložení trestního opatření, umístění ve výchovném ústavu pro děti a mládež nebo ve vězení.
3.8 Prostituce mládeže
Prostituce
je
poskytování
služeb
související
s uspokojováním
sexuálních potřeb zákazníka za úplatu či jinou protislužbu. Poskytovatelem těchto služeb může být příslušník obou pohlaví. U dětí a mladistvých je 27
zakázána, zakázáno je i kuplířství, jinak v ČR není nijak regulována. Prostituce u mládeže je velký problém, je to pro ně způsob, jak si sehnat obživu, pokud například žijí na ulici nebo nemají dost peněz, peníze na drogy, pokud je užívají nebo je k tomu nezřídka nutí vlastní rodiče. Ve vývoji mladého člověka může komerční zacházení se sexualitou a vlastním tělem nadělat velkou škodu, u těchto lidí se po čase objevují psychické problémy, často se nedostatečně chrání před pohlavně přenosnými chorobami, před agresivitou klientů i kuplířů apod.
3.9
Život na ulici – bezdomovectví
Mladí lidé na ulici žijí z různých důvodů. Může to pro ně být únik z neuspokojivého rodinného prostředí, mohou brát drogy, mohou být na útěku z ústavního zařízení apod. Ve větších městech je typické shlukování se do part, které spolu např. užívají drogy, žebrají peníze, spí po nádražních halách apod. Zde využívají anonymity velkého města, mohou se zde ztratit, aniž by je někdo našel, většinou jsou zde i nízkoprahová centra, kam se mohou na chvíli uchýlit, dostanou najíst apod.
3.10
Nezaměstnanost
U rizikové mládeže je velké nebezpečí, že vlivem různých okolností, které působí na jejich osobnost a vývoj, odpadnou ze systému vzdělávání. Často vlivem např. užívání drog, nepodnětného rodinného prostředí, záškoláctví apod. nedodělají střední školní vzdělávání. Poté jsou hůře uplatnitelní na trhu práce a mohou sklouznout k dalším rizikovým způsobům života, jako je bezdomovectví, prostituce apod.
28
4 Instituce, programy a služby zabývající se rizikovou mládeží v České republice a jejich působnost v regionu Česká Lípa V předchozím textu jsem tedy vymezila jak lze chápat pojem riziková mládež a jaká rizika ve společnosti mládež ohrožují. Nyní bych se dostala k tomu, jaké instituce, služby a programy jsou v České republice pro rizikovou mládež nabízeny. Nelze podat úplně vyčerpávající popis všech zařízení či programů, ale pokusím se vytýčit aspoň hlavní body toho, čím se zabývají. V podkapitolách se chci zabývat specifickými službami a programy, které jsou nabízeny v rámci regionu Česká Lípa. Z hlediska zřizovatele nebo organizátora lze tyto programy, služby a instituce dělit na státní a nestátní. Dále je lze například dělit podle toho, zda poskytují buď primární, sekundární či terciární prevenci.
4.1. Státní instituce, služby a programy pro rizikovou mládež
4.1.1
Orgány sociálně právní ochrany (OSPO) Orgány sociálně právní ochrany jsou zřizovány při obecních úřadech,
působí zde terénní sociální pracovníci, kteří provádějí sociálně právní ochranu dětí dle zákona 359/1999 Sb. V oblasti rizikové mládeže OSPO zejména: -
provádí sociální depistáž, tj. aktivně vyhledávají děti ohrožené škodlivými sociálními vlivy, které mohou vést k rizikovému chování
-
projednávají s rodiči odstraňování nedostatků ve výchově dítěte, pomáhají jim při řešení výchovných problémů u dítěte
-
s dítětem projednávají nedostatky v jeho chování
-
sledují nepříznivé vlivy, které na dítě působí a pomáhají odstranit jejich příčiny
-
mohou podávat návrh na nařízení předběžného opatření, nařízení, zrušení či prodloužení ústavní a ochranné výchovy a dohledu, který také vykonávají, podílí se na prevenci sociálně patologických jevů u
29
mládeže, pořádají preventivní programy pro sociálně znevýhodněné děti -
poskytují sociálně právní ochranu dětem, jejichž rodiče zemřeli, neplní povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti, na kterých byl spáchán trestný čin, nebo je podezření ze spáchání tohoto činu
-
navštěvují rodinu a dítě v jeho obydlí a zjišťují jeho sociální podmínky
-
navštěvují děti v ústavním zařízení, vydávají souhlas s jejich pobytem mimo ústav
-
zabezpečují náhradní rodinnou péči
-
jsou kolizním opatrovníkem dítěte v soudních jednáních
Bohužel jsou tato oddělení dlouhodobě přetěžována velkým počtem případů a malým počtem zaměstnanců, většinou je čas dělat pouze to nejnutnější, co vyplývá ze zákona a není čas na preventivní programy a intenzivní práci s ohroženou mládeží a rodinami, ve kterých ohrožené děti a mladiství žijí.
4.1.1.1 Oddělení sociálně právní ochrany (OSPO) v České Lípě
V oblasti prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže na OSPO v České Lípě jsou, kromě výše uvedených činností, daných zákonem, důležité tři programy a služby:
klubovna Paramisa je zřízena při N-Centru pro sociálně nepřizpůsobivé
občany (neplatiče nájemného) v České Lípě. Je určena pro předškolní a školní děti ve věku od 4 do 15 let, z tohoto zařízení. Dětem poskytuje možnost smysluplného trávení volného času, pomoc při přípravě do školy apod. Vznikla v roce 2003 na základě projektu pracovnice OSPO, která měla na starosti problematiku romské komunity. Cílem tohoto zařízení je prevence sociálně patologických jevů u mládeže, snižování počtu dětí ze sociálně slabých rodin, umísťovaných ve zvláštních školách, zvyšování právního vědomí a vědomí odpovědnosti za své jednání a vybudování vhodného žebříčku hodnot. Dalším cílem je působit na děti tak, aby poznaly i jiný než závadný způsob života a také zlepšení komunikace rodičů se školou. 30
romský poradce při OSPO zajišťuje sociální prevenci pro romskou
komunitu v České Lípě. V oblasti rizikové mládeže se podílí na prevenci sociálně patologických jevů u mládeže z romského etnika. V minulých letech se pro tuto cílovou skupinu pořádaly víkendové pobyty, letní tábor, hudební festival. V tomto roce, jelikož má romský poradce ještě na půl úvazku terénní sociální práci na OSPO a na OSPO byl snížen v tomto roce počet pracovníků, se podařilo realizovat pouze hudební festival „Hudbou k přátelství“. Víkendové pobyty ani tábor nelze personálně obsadit.
program sociální prevence je programem pro klienty OSPO v České
Lípě, kteří pocházejí ze sociálně neuspokojivého prostředí nebo si s nimi rodiče neumí výchovně poradit. Klienty vytipovávají přímo terénní sociální pracovníci. V současné době se realizují ročně 4 víkendové pobyty, z čehož dva jsou zaměřeny na sportovní aktivity s cílem ukázat dětem smysluplné trávení volného času a možnost vybití agresivity jiným způsobem, než destruktivním. Další dva pobyty jsou zaměřené na psychosociální hry, kdy je cílem poznat osobnost dítěte a možnost další práce s ním. Cílem víkendových pobytů je také vytrhnout na chvíli dítě z jeho problémového prostředí, aby vidělo, že jinde to může fungovat jinak a také ho naučit základním hygienickým a společenským návykům. Personálně zajišťují tyto pobyty pracovníci OSPO a Oddělení sociální prevence a kurátorské činnosti Městského úřadu v České Lípě.
4.1.2 Kurátoři pro mládež
Pracují většinou na sociálních odborech obecních úřadů. Jejich úkolem je primární, sekundární i terciární prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže. Kurátoři pro mládež zejména: -
provádí sociální depistáž, tj. aktivně vyhledávají děti a mladistvé ohrožené sociálně patologickými vlivy
-
pečují o děti mladší patnácti let, pokud spáchají čin jinak trestný a o mladistvé, kteří se dopustí provinění nebo trestného činu 31
-
pečují o děti či mladistvé, pokud mají vážné poruchy chování (např. záškoláctví, útěky z domova, zneužívání návykových látek apod.)
-
spolupracují se soudy a policií, s Probační a mediační službou, podávají jim zprávy k účelu soudního řízení
-
jsou opatrovníkem mladistvého či dítěte při projednávání soudních věcí
-
mohou podávat návrh na nařízení předběžného opatření, nařízení, zrušení či prodloužení ústavní a ochranné výchovy
-
mohou napomenout nezletilého, nařídit nad ním dohled, který také vykonávají, uložit mu omezení, mohou také napomenout rodiče nezletilého
-
navštěvují děti v ústavním zařízení, vydávají souhlas s jejich pobytem mimo ústav
4.1.2.1. Kurátoři pro mládež v České Lípě
Kurátoři pro mládež jsou v České Lípě zařazeni v Oddělení sociální prevence a kurátorské činnosti (OSPaKČ) v rámci Odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu v České Lípě, pod které ještě spadá sociální kurátor, který má na starosti dospělé klienty ve výkonu trestu odnětí svobody a po propuštění. V oblasti rizikové mládeže se zde, kromě běžných činností, popsaných výše, realizují tři programy:
Projekt KROK Projekt je zaměřen na předcházení a tlumení asociálních jevů u rizikové skupiny mladistvých, kteří jsou v evidenci kurátorů pro mládež či v evidenci ÚP. Je realizován od roku 1997 a jeho cílem
je
nasměrovat
mladistvé
ke
vhodnému vyplnění volného času, zvýšit jejich obecné znalosti a právní vědomí, ovlivnit rozvoj osobnosti. Pravidelně se pracuje se skupinou cca 12 mladistvých. Jde o skupinová setkání, která probíhají 1x týdně po dobu 10-ti týdnů. Odborně projekt zajišťujÍ psychologové z PPP v České Lípě, lektorsky se účastní zástupce ÚP a MěÚ - kurátor pro mládež. Dále jsou zváni externisté na přednášky s tématikou jako
32
je např. trestní právo, závislost na alkoholové toxikomanii, partnerské vztahy apod. Skupina v průběhu svých setkání navštíví K- centrum a na základě dohody je skupině umožněna návštěva Věznice ve Stráži pod Ralskem. Převažujícím prvkem při skupinových setkáních je příprava k nástupu do zaměstnání, tj. příprava ke vstupním pohovorům, vyplňování osobních dotazníků, sestavení životopisů, orientace v nabídce volných míst atd. Konečným výsledkem by měl být návrat ke studiu, zařazení do projektu KROKEM PŘES MOST nebo nástup do zaměstnání. (projekt KROK, 2002)
Projekt KROKEM PŘES MOST
Realizace projektu KROKEM PŘES MOST probíhá od r. 1996 (dříve pouze název MOST). Jde o projekt zaměřený na mladistvé, kteří jsou dlouhodobě evidováni
na ÚP, mají dokončené základní vzdělání a nepokračují z
jakéhokoliv důvodu v přípravě na budoucí povolání. Zletilostí nejsou frekventanti vyřazováni. Do projektu lze zařadit i krátce zletilou osobu. Při výběru spolupracují
kurátoři
pro
mládež
s pracovníky oddělení
poradenství ÚP. Na realizaci projektu se podílí ÚP Česká Lípa, Městský úřad Česká Lípa , Městský úřad Nový Bor, PPP Česká Lípa a SOŠ a SOU 28. října v České Lípě. Projekt probíhá po dobu 8 měsíců na SOŠ a SOU 28. října v České Lípě formou praktické výuky. 1x týdně se schází realizační tým složený ze zástupců výše uvedených institucí, které jsou odpovědné za realizaci. Tým hodnotí jednotlivé účastníky - vztah k oboru, pracovní schopnosti, docházku, chování. Současně je tým v
kontaktu s
rodiči
a v případě pracovních
neschopností i s obvodními lékaři jednotlivců. Součástí projektu je třídenní motivační pobyt účastníků v rekreačním zařízení. Pobyt se realizuje v úvodu i v závěru projektu. Účastní se ho skupina frekventantů a jako dohled psychologové a mistři odborného výcviku. 1x týdně probíhá osobnostní rozvoj s terapeuty z PPP. Během projektu jsou realizovány dva bloky odborné praxe u potencionálního zaměstnavatele.
33
Po ukončení projektu obdrží každý účastník osvědčení o zaučení v daném oboru. Následuje nástup do pracovního poměru, který zprostředkuje ÚP. (projekt KROKEM přes MOST, 2002)
Projekt podpůrného skupinového setkávání pro klienty sociálních kurátorů Realizátorem projektu je Město Česká Lípa, resp. kurátoři pro mládež Městského úřadu v České Lípě. Na tomto projektu spolupracuje také Pedagogicko-psychologická poradna v České Lípě. Jde vlastně o setkávání mladých lidí formou skupinové práce, která zahrnuje trénink komunikačních dovedností, psychosociální hry, posilování motivace ke změně chování. Cílovou skupinou jsou mladiství ve věku 15 až 18 let, kteří jsou v evidenci kurátorů pro mládež a u kterých je uloženo výchovné opatření nebo se o jeho uložení uvažuje. Cílem je motivovat jedince, aby aktivně přistupoval k řešení svých problémů.
4.1.3
Ústavní zařízení pro rizikovou mládež
Jsou to školská zařízení, zřizovaná MŠMT, většina pracovníků jsou tedy pedagogové. Dítě je sem umístěno na základě rozhodnutí soudu o předběžném opatření, o ústavní výchově či po dohodě s rodiči. Umístění dítěte či mladistvého do ústavní výchovy by mělo být až poslední možností při řešení problémů rizikové mládeže. Většinou se sem dostanou nezletilí na základě toho, že se rodina není schopna starat o jejich základní životní potřeby. Pokud mají „pouze“ tento problém a nemají poruchy chování, jdou buď do náhradní rodinné péče nebo do dětského domova, kde jim poskytnou odpovídající péči. Do dalších zařízení se nezletilí dostanou proto, že mají takové výchovné problémy, se kterými si již není schopna rodina, škola ani jiná zařízení poradit a je jim nařízena ústavní nebo ochranná výchova. Na Českolipsku je pouze jeden Dětský domov se školou v Hamru na Jezeře, výchovný ani diagnostický ústav zde není.
34
4.1.3.1 Diagnostický ústav
Diagnostické ústavy jsou zařízení, která mají za úkol přijímat děti, buď na základě rozhodnutí soudu nebo na základě dohody s rodiči dítěte a dítětem samým (dobrovolný pobyt). U nás existují diagnostické ústavy pro děti a pro mládež. Jejich funkcí je na základě komplexního vyšetření umístit nezletilého do dalšího zařízení, jako je dětský domov, dětský domov se školou nebo výchovný ústav. Vyšetření se děje pomocí pozorování dítěte v ústavu, provádí se s ním psychologické a pedagogické vyšetření, vzdělávací a výchovně sociální činnost. Svěřenci jsou zde rozděleni do skupin buď podle věku nebo podle pohlaví. Pokud nezletilý neukončil základní vzdělání, jsou zde zřízeny diagnostické třídy, kde se může vzdělávat. Ve většině diagnostických ústavů jsou také pracovní skupiny. Pobyt v diagnostickém ústavu trvá většinou kolem dvou měsíců. Zhruba v polovině pobytu vypracuje pověřený pracovník předběžnou zprávu o dítěti a na konci další, na jejímž základě je pak dítě přemístěno do dalšího zařízení.
4.1.3.2 Dětský domov
Dětskými domovy se zde nebudu více zabývat, pro naše téma nejsou až tak důležité. Jsou určeny jako výchovné a vzdělávací instituce pro děti od tří do osmnácti let, které nemají žádné vážnější poruchy chování, jejich rodiče se o ně nemohou nebo nechtějí starat a nemohou být umístěny do náhradní rodinné péče. Jediným rizikem může být výstup z dětského domova, kdy dítě není připraveno na život „tam venku“ a může sklouznout k nějakému rizikovému způsobu života.
4.1.3.3 Dětský domov se školou (DDŠ)
Dle zákona č.109/2002, o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních, jsou DDŠ určeny pro děti, které mají nařízenou ústavní výchovu pro poruchy chování nebo duševní poruchu nebo mají nařízenou ochrannou výchovu a nemohou být vzdělávány v jiné škole, než která je součástí DDŠ. Umísťují se sem děti od 6 let, když začínají povinnou školní 35
docházku. Po skončení povinné školní docházky nebo pokud pominou důvody umístění, se rozhodne, zda půjde do normální školy doma, nebo při normálním dětském domově nebo do výchovného ústavu, pokud přetrvávají důvody, proč musí být vzděláván odděleně.
4.1.3.4 Výchovný ústav
Výchovné ústavy jsou určeny pro mládež starší 15 let se závažnými poruchami chování a s uloženou ochrannou či ústavní výchovou a také pro děti starší 12 let a mladší 15 let s uloženou ochrannou výchovou, které mají tak závažné poruchy chování, že nemohou být umístěny v dětském domově se školou. Výchovný ústav poskytuje dlouhodobou péči, jejíž součástí je střední školské vzdělávání, jde většinou o určité kurzy pro krátkodobé pobyty a nejhůře vzdělavatelné jedince, poté odborné učiliště a střední odborné učiliště (Matoušek, Kroftová 2003), kde se svěřenci mohou vzdělávat. Každý výchovný ústav poskytuje trošku jiné výukové programy. Z výchovného ústavu je možno odjet na tzv. dovolenku, buď na víkend nebo na prázdniny, je určeno od kdy do kdy a hlavně kde může pobývat svěřenec mimo ústav. Tyto dovolenky schvalují kurátoři pro mládež. Z výchovného ústavu je možné nezletilého podmínečně propustit, to znamená, že se vrátí domů, je pod dohledem kurátora pro mládež, musí vést řádný život. Jestliže se vrátí k předchozímu problémovému způsobu života, vrátí se zpět do výchovného ústavu. Svěřenci jsou rozděleni do výchovných skupin, mají vychovatele, který je má na starosti. Výchovné skupiny jsou relativně malé, většinou je i ve výchovných ústavech zavedeno to, co je v dětských domovech, totiž to, že skupina spolu sdílí určitou obytnou buňku, na pokojích spí maximálně dva svěřenci. Zde ovšem není možné ctít jejich soukromí, často se stane, že svěřenci z výchovného ústavu utečou a nezřídka jsou na útěku několik měsíců. Útěky z výchovného ústavu se sice hlásí Policii ČR, nicméně je docela malá šance, že budou nalezeni. Jednou formou útěku z výchovného ústavu je také například nevrácení se z dovolenky ve stanoveném termínu.
36
4.1.4
Střediska výchovné péče (SVP)
Střediska výchovné péče, dle zákona č. 109/2002 Sb., poskytují preventivně
výchovnou
péči,
tj.
poskytují
speciálně
pedagogické
a
psychologické služby. Tato péče je zaměřena k odstranění či zmírnění poruch chování a prevenci vzniku dalších výchovných poruch a negativních jevů v sociálním vývoji klientů.
Jsou většinou zřizována při diagnostických
ústavech, ale mohou být i samostatná. Tyto služby jsou určeny pro děti s rizikem poruch chování nebo s již rozvinutými poruchami chování, které nemají nařízenou ochrannou či ústavní výchovu, zletilým osobám do ukončení středního vzdělávání. Zaměřuje se na pomoc klientům, u kterých vzniká závislost na návykových látkách, popřípadě patologickém hráčství, jsou u nich patrné poruchy chování (útěky z domova, záškoláctví, lhaní apod.), nebo se vracejí z výchovného ústavu. SVP poskytuje také konzultace, pomoc a informace osobám odpovědným za výchovu a pedagogickým pracovníkům. Preventivně výchovná péče je poskytována SVP formou ambulantních, celodenních nebo internátních služeb. Internátní pobyt trvá zpravidla 8 týdnů. Celodenní a internátní služby jsou realizovány na doporučení podle výsledků ambulantní péče. SVP spolupracuje také s dalšími zařízeními, jako jsou pedagogicko-psychologické poradny, školy, školská zařízení a se státními orgány, které se podílejí na prevenci v oblasti rizikové mládeže. Na Českolipsku SVP není, nejbližší je v Liberci při diagnostickém ústavu nebo v Děčíně.
4.1.5 Služby škol pro rizikovou mládež
Školní preventivní programy jsou realizovány základními a středními školami. Jejich cílem je pokus o eliminaci sociálně patologických jevů u školní mládeže jako je záškoláctví, závislosti, šikana apod. Mohou být zaměřeny na děti ze sociálně znevýhodněného prostředí, na žáky s disociálním či asociálním chováním nebo na všechny žáky všeobecně. Oblíbené jsou v současné době adaptační kurzy pro žáky prvních ročníků. Náplní programu jsou většinou přednášky,
skupinové
projekty
dětí 37
zaměřené
na
zdokonalování
psychosociálních dovedností nebo skupinové soudržnosti, nabídka pozitivního trávení volného času, pobyty mimo školu apod. Tyto programy si často školy organizují samy, žádají na ně peníze od státu či od obce, poté za tyto peníze zajišťují služby určitých odborníků v dané oblasti, zřizují volnočasové kluby apod.
Výchovný poradce a preventista sociálně patologických jevů funguje při každé základní či střední škole. Jeho úkolem je mimo výběru dalšího povolání, sledovat výskyt sociálně patologických jevů na škole, jejich prevence, tj. vytváření opatření proti výskytu těchto jevů na škole.
4.1.5.1
Školní preventivní programy pro rizikovou mládež v České Lípě
Nebudu popisovat všechny programy, které byly na školách v České Lípě realizované, ale pouze ty, které zde byly ve školním roce 2006/2007.
Edukační program prevence disociálních a asociálních poruch žáků
Střední průmyslové školy (SPŠ). Tento projekt byl zaměřen na žáky SPŠ v České Lípě s disociálními a asociálními poruchami chování (přestupky proti školnímu řádu, agresivita, neposlušnost, lhaní, šikana, záškoláctví, alkoholismu apod.). V tomto programu byly zařazeny dvě skupiny studentů po patnácti. Jeho náplní byl skupinový sociální výcvik a skupinová intervence v mimoškolní době, poradenství psychologa. Cílem není změna osobnosti studenta, ale usměrnění jeho chování pomocí prožitkového učení.
Projekt ZŠ Moskevská „Aktivní využití volného času“ byl zaměřen na
volnočasové aktivity pro žáky ZŠ ze sociálně slabých rodin se snahou ukázat jim, jak se dá trávit volný čas smysluplně, dát jim možnost seberealizace a také je na chvíli dostat ze sociálně problémového prostředí. V nabídce bylo 12 odpoledních zájmových kroužků, nabídka aktivit v oblasti sportu, víkendové a týdenní pobyty.
Projekt „S radostí v Radosti zaženeme starosti“, který zajišťovaly
Speciální školy Radost, byl zaměřen na preventivní aktivity pro handicapované 38
žáky škol. Obsahem projektu byl společný týdenní pobyt handicapovaných dětí a dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí s příslušníky Městské policie Česká Lípa mimo školu. Zaměřoval se na prevenci sociálně patologických jevů, vysvětlování různých životních situací, do kterých by se žáci mohli dostat a jak je mají řešit, psychosociální hry, zlepšování komunikačních dovedností.
Projekt Žákovské rady na SOU 28.října je vlastně prevencí sociálně
patologických jevů žáků prostřednictvím posilování neformálních autorit mezi žáky. Členové žákovské rady usměrňují chování svých spolužáků pomocí vlastního příkladu. Žáky školy jsou často děti z nepodnětného a ekonomicky slabého prostředí, mají často pokroucený žebříček hodnot, je u nich velká pravděpodobnost, že vzdělání nedokončí. Činnost žákovské rady se zaměřuje na prevenci sociálně patologických jevů u žáků SOU, dává jim možnost smysluplného trávení volného času. Organizují preventivní přednášky, vzdělávací výlety, sportovní a hudební akce, ve spolupráci s různými organizacemi také obecně prospěšné sbírky apod. V žákovské radě jsou zástupci všech ročníků, pro studenty prvních ročníků je vždy připraven víkendový sociálně psychologický kurz, aby
se naučili komunikaci a
sociálním dovednostem.
Adaptační kurzy pro žáky 1. ročníků organizuje v České Lípě téměř
každá střední škola. Jde o několikadenní, většinou víkendový výjezd mimo školu na začátku prvního ročníku. Cílem je sžití se kolektivu, prevence šikany a jiných negativních jevů v kolektivu, většinou je součástí i nějaká přednáška, např. na téma drogy, život v třídním kolektivu apod., sociálně psychologické hry s cílem zlepšení soudržnosti kolektivu a vztahů s učitelem atd.
4.1.6 Probační a mediační služba (PMS)
Probační a mediační služba je v ČR zřizována zákonem č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě. Je zřízena k tomu, aby nemusel být ve vhodných případech ukládán trest odnětí svobody a mohl být uložen trest jiný. PMS také shromažďuje informace a podklady k osobě obviněného pro účel trestního řízení. 39
Probací zákon rozumí „vykonávání a organizování dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným, kontrolu výkonu trestu, který není spojen s odnětím svobody, sledování chování odsouzeného ve zkušební době při podmíněném trestu nebo při podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, pomoc odsouzenému k tomu, aby nadále vedl řádný život.“ Mediace je dle zákona o PMS „mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným směřující k urovnání konfliktního stavu, vykonávané v souvislosti s trestním řízením“. PMS věnuje zvláštní péči mladistvým a osobám blízkým věku mladistvého, spolupracuje při práci s nimi se sociálně terapeutickými programy, hlavně jde - li o mladé uživatele návykových látek (Zákon o PMS, § 4 ods.4) V zákoně č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, je pak upravena činnost PMS ve vztahu k mládeži. Mladistvému lze uložit dohled probačního úředníka nebo zařazení do vhodného probačního programu, a to i v kombinaci s trestním opatřením. Mediace se uplatňuje při narovnání vztahů mladistvého obviněného a poškozeného. Činnost PMS směřuje k integraci pachatele do společnosti, je zaměřena na participaci poškozeného a ochranu společnosti. (Matoušek, Kroftová 2003)
4.1.6.1 Probační a mediační služba v České Lípě
Je zřízena v České Lípě, sídlí v budově Okresního soudu v České Lípě. Vykonává probaci a mediaci v rámci zákona o PMS na území Českolipska. Nemá přímo specializované pracovníky pro mládež, ale jsou zde dva pracovníci, které se mládeži věnují více, než ostatní.
4.1.7
Domy dětí a mládeže
Nabízejí mládeži možnost trávit svůj volný čas smysluplným způsobem. Nabízejí volnočasové aktivity jako alternativu k rizikovému trávení mimoškolního času. Jedná se většinou o mimoškolní zájmové kroužky, otevřené kluby pro mládež, prázdninové tábory, víkendové akce apod.
40
4.1.7.1 Dům dětí a mládeže LIBERTIN v České Lípě
DDM Libertin v České Lípě nabízí svým klientům od 6 do 18 let širokou škálu zájmových kroužků od výtvarných, společenskovědních po jazykové, sportovní, taneční a technické. O prázdninách je zde možnost táborů pro děti s různým programem, včetně příměstského táboru. DDM Libertin pořádá také různé akce, soutěže, se školami pořádá preventivní akce pro ohroženou mládež, spolu s Městskou policí pak kroužek Mladý strážník.
OTEVŘENÝ KLUB SPIRÁLA při DDM Libertin nabízí mladým lidem prostor k pořádání vlastních akcí jako jsou výstavy, divadelní představení, přednášky na různá témata, videoprojekce nezávislých filmů, v dopoledních hodinách videoprojekce filmů pro střední školy v rámci výuky spojené s exkurzí do ICM, nebo jednoduše prostor ke scházení se za účelem čtení knih, časopisů,
poslech
hudby,
hraní
her,
povídání
s
přáteli...
(http://www.libertin.cz/?page=spirala, 18.6.2007)
4.1.8 Psychologické poradny
Psychologické poradny určené pro mládež či pro celé rodiny pomáhají řešit problémy jedinců i skupin, které mohou být z oblasti psychiky jedince, mezilidských vztahů, mohou vznikat v důsledku obtížných životních situací apod. Formou práce s klientem může být poradenství, individuální či skupinová psychoterapie. Pro rizikovou mládež jsou potřebné proto, že mohou s rizikovým mladým jedincem řešit jeho složitou životní situaci, do které se může dostat nebo intenzivně pracovat s celou jeho rodinou. Personální obsazení zajišťují většinou psychologové.
4.1.8.1 Poradna pro rodinu a mezilidské vztahy v České Lípě
Poradna pro rodinu a mezilidské vztahy v České Lípě je zařízení, které poskytuje bezplatnou psychologickou pomoc v oblasti rodinných, partnerských a dalších lidských vztazích (např. rodičovských). Poskytují individuální, párovou i rodinnou terapii. Mohou sem přijít i klienti, pokud jejich děti jsou 41
např. hyperaktivní, mají problémy se záškoláctvím, útěky z domova, drogami, poruchami příjmu potravy a mnoha dalšími záležitostmi.
4.1.9 Pedagogicko psychologické poradny (PPP)
Pedagogicko psychologické poradny jsou dle Slovníku sociální práce (Matoušek, 2003) poradenská zařízení zaměřená na problémy výchovy a školního vzdělávání dětí a mládeže. V ČR patří do soustavy státních školských zařízení. O vyšetření v nich může žádat klient sám, pokud mu je více než 15 let, rodina, škola nebo lékař dítěte. U klientů mladších 15 let musí dát souhlas zákonní zástupci. PPP zjišťuje školní zralost dětí, posuzuje vhodnost umístění dítěte do speciálního vzdělávacího programu, diagnostiku, pomáhá léčit poruchy učení a chování. Poskytuje orientaci při volbě povolání.
4.1.9.1 Pedagogicko psychologická poradna v České Lípě
Nabízí všechny služby, jako ostatní PPP. Podílí se na zajišťování psychologických služeb pro děti a mládež s rizikovým chování, např. na projektu podpůrného skupinového setkávání při OSPaKČ MěÚ Česká Lípa, spolupracuje se školními výchovnými poradci apod.
4.1.10 Léčebná zařízení pro mládež ohroženou závislostí
Tato zařízení by měla poskytovat léčbu pro mládež ohroženou již vzniklou závislostí na návykových látkách. Jde o ambulantní či pobytovou léčbu závislostí na drogách, alkoholu, tabáku. Dají se sem zahrnout detoxikační centra pro mládež a psychiatrické ambulance pro děti a mládež. V současné době detoxikačních center na území ČR není moc i když poptávka po těchto službách se rozšiřuje, jelikož stále více mladých lidí upadá do závislostí na návykových látkách. V České Lípě detoxikační centrum není, je zde pouze psychiatrická ambulance při Psychiatrickém sanatoriu.
42
4.1.10.1 Psychiatrické sanatorium v České Lípě
Psychiatrická ambulance je součástí Psychiatrického sanatoria, které nabízí diagnostické služby, pomoc a léčbu pro pacienty s psychiatrickými diagnózami. Mimo jiné se zabývá pomocí a léčbou závislostí, poskytuje psychologickou pomoc klientům v náročných životních situacích, ženám s akutními psychiatrickými stavy či závislostmi poskytuje pobytové služby. Součástí sanatoria je poté také AT poradna. Pracují zde psychiatři pro dospělé, děti a dorost, psycholog a zdravotnický personál.
4.1.11 Programy prevence organizované Policií ČR a Městskou policií
Jsou zaměřené na prevenci kriminality mládeže formou přednášek, klubové činnosti či různých akcí, které policie pořádá pro veřejnost, většinou hlavně pro mládež. Často je tato činnost zaměřená na různé osvětové akce ve školách, kdy se zaměstnanci policie zaměřují na zvyšování právního povědomí dětí a mládeže. Policie také samozřejmě pracuje s mladistvými pachateli trestných činů či přestupků.
4.1.11.1
Program prevence pro rizikovou mládež „Mladý strážník“,
organizovaný Městskou policií v České Lípě
Projekt Mladý strážník je zaměřen na prevenci sociálně patologických jevů, eliminaci záškoláctví, potlačování násilí a vandalismu a zvyšování právního vědomí dětí. Je určen pro děti od 7 do 14 let, většinou ze sociálně slabého prostředí. Jde o klubovou činnost, kdy se děti seznámí s bezpečnostní problematikou, s formami protiprávního jednání, zapojí se do práce strážníků, dělají poznávací výlety, navštěvují různé kulturní akce a je pro ně pořádán i letní tábor. Financován je z obecních zdrojů a personálně jej zajišťují příslušníci Městské policie v České Lípě.
43
4.2
Nestátní služby a programy pro rizikovou mládež
Jsou zřizovány nestátními neziskovými organizacemi, které jsou zřízené jiným subjektem než státem a jejichž primárním cílem není vytváření zisku. Své příjmy investují do předem daných aktivit a nejsou zřizovány zákonem. Příjmy získávají od sponzorů nebo žádají o granty z příslušných ministerstev či z fondů EU.
4.2.1. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež
Podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, poskytují nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (NZDM) ambulantní nebo terénní služby dětem ve věku od 6 do 26 let, ohroženým sociálně nežádoucími jevy. Cílem této služby je zlepšit kvalitu jejich života předcházením nebo snížením sociálních rizik souvisejícím se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Tyto služby mohou být poskytovány anonymně. NZDM by mělo poskytovat výchovné, vzdělávací, sociálně terapeutické a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se sociálním prostředím a pomoc při obstarávání osobních záležitostí. Většina NZDM vzniká při velkých sídlištích, protože se zde shromažďuje mládež, která je ohrožována nežádoucími vlivy. Tato zařízení jim nabízí možnost trávení volného času nějako nerizikovou činností. Často je zde i streetworker, který může aktivně nabízet služby NZDM potencionálním klientům.
4.2.1.1. NZDM při České společnosti pomoci dětem (ČSPD) Tilia
NZDM je součástí projektu ČSPD Tilia, který se nazývá „Dítě v nesnázi“, v jehož rámci je provozována „Klubovna radosti a zábavy“.
„Cílem projektu je systematická preventivní činnost formou přímé, soustavné a dlouhodobé kontaktní práce s problémovou skupinou dětí ze sociálně a výchovně nefunkčních rodin a rizikových skupin včetně dětí s projevy
sociálně
patologického
chování 44
s
důrazem
na
základní
psychoterapeutickou pomoc, sociálně-právní, osvětové a zdravotně hygienické působení
a
spolupráci
s
rodinami
dětí.“
(http://www.volny.cz/cspdtilia/ditevnesnazi.htm k 26.6.2007)
Při této klubovně jsou realizovány pravidelné schůzky. Ty jsou zaměřeny na různé sportovní a výtvarné aktivity, soutěže, hry, kontrolu studijních povinností dětí, ale i rozhovory a besedy na různá témata (např. zdravý životní styl, mezilidské vztahy, soužití v rodině, ekologie, Vánoce apod.), pravidelně se chodí do kina, muzea, navštěvují se různá zařízení (např. K – centrum, knihovna), konají se společné akce s místním DDM Libertin, jako jsou např. víkendové výlety do okolí, sportovní akce apod. V rámci tohoto zařízení se konají také víkendové psychodiagnostické pobyty dětí. V létě se koná letní integrovaný tábor. Jeho hlavní ideou je spojit zde děti z tzv. problémových a neproblémových rodin a eliminovat bariéry mezi nimi. V rámci ČSPD Tilia funguje také "Sociálně-právní poradna (Kontaktní místo sociální pomoci)". Její úlohou je základní bezplatné sociálně právní, psychologické a pedagogické poradenství pro nejširší veřejnost.
4.2.1.2 NZDM při Farní charitě Česká Lípa
Jako NZDM zde funguje také klub „Velryba“, které provozuje Farní charita v České Lípě, což je církevní společnost. Tento klub je zaměřen na různé volnočasové aktivity dětí ze sociálně slabých rodin, je zde možnost přípravy do školy, doučování, jsou zde nabídky víkendových akcí apod. Tento klub je otevřen ve všední den od 10 hod. do 17 hod. a je určen pro klienty od 7 let.
4.2.2 Primárně preventivní programy pro mládež
Jsou to aktivity, které směřují k potlačování sociálně patologických jevů u dětí a mládeže pomocí primární prevence, tj. u mládeže, která těmito jevy není ještě ohrožená. Většinou jsou spojeny s různými přednáškami na školách na různé téma, jako jsou drogy, šikana, agresivita, pohlavně přenosné choroby 45
apod., někdy může být nabízeno, aby si žáci vybrali téma sami. Například v poslední době se uvažuje nad přednáškami proti kouření a alkoholu už v mateřských školách. Příkladem aktivity v tomto směru může být činnost o.s. Prev-centrum v rámci jeho Centra primární prevence. To nabízí program všeobecné primární prevence pro žáky 6. až
9. tříd ZŠ a zaměřuje se na prevenci užívání
návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů. Také zajišťuje program tzv. selektivní primární prevence, který se zaměřuje na třídní kolektivy v rámci projektu „Spokojená třída“. Zde jde hlavně o prevenci šikany, řešení problematických
vztahů
a
práci
s třídním
kolektivem
jako
celkem.
(http://www.prevcentrum.cz/cz/cpp/nabidka-sluzeb/)
4.2.3
Terénní sociální práce zaměřená na rizikovou mládež
Jde o tzv. práci na ulici neboli streetwork. Může být zaměřena na potencionálně rizikové skupiny mládeže, ale i na ty, co k nějakému způsobu rizikového života sklouzli, jako jsou bezdomovci, uživatelé návykových látek, gambleři, prostitutky, prostituti apod. (Matoušek, Kroftová 2003) U terénní sociální práce jde o zlepšení dostupnosti služeb. Většina nízkoprahových
zařízení
má
svého
streetworkera,
který
informuje
potencionální klienty o službách zařízení, ale k ničemu je nenutí. Většinou je nutné, aby streetworker byl něčím blízký skupině, se kterou pracuje, aby se aspoň třeba oblékal v souladu s jejími normami, měl podobnou hodnotovou orientaci a hlavně, aby danou skupinu neodsuzoval za to, co dělá, protože by mohl mít problém s ní pracovat. V České Lípě je streetworker při K-Centru Passant.
4.2.4 Kontaktní centra pro osoby ohrožené závislostí na návykových látkách
Dle zákona o sociálních službách jde o nízkoprahová centra, která poskytují sekundární a terciární prevenci pro uživatele návykových látek, tedy pro osoby ohrožené závislostí na drogách nebo drogy užívající. Poskytují ambulantní a popřípadě i terénní služby. Většinou pracují s klienty od 15 let, 46
ale na konzultaci může přijít i osoba mladší. Cílem této služby je snižování sociálních a zdravotních rizik spojených s užíváním návykových látek. Poskytují poradenské služby, sociálně terapeutické služby, podmínky pro osobní hygienu apod.
4.2.4.1 K - Centrum Pasant v České Lípě
K – Centrum Pasant v České Lípě je klasickým nízkoprahovým kontaktním centrem pro uživatele návykových látek. Základní filosofií zařízení je navázání kontaktu s klientem s cílem ukončení užívání návykových látek. Docházení do centra je založeno na anonymitě, požíván je systém kódů pro jejich evidenci. Toto zařízení nabízí výměnu injekčních stříkaček, poskytnutí sterilní vody, dezinfekce, kondomů, možnost vykonání osobní hygieny, poskytnutí vitamínů a jídla, testy na přenosné choroby (žloutenka, HIV), menší zdravotní ošetření, péči psychologa a psychiatra, zprostředkování detoxu a léčby, pomoc při kontaktu s úřady. Centrum pořádá také primárně preventivní akce na základních a středních školách.
4.2.5 Programy zabývající se dobrovolnickou pomocí v oblasti rizikové mládeže
Jsou to programy pro ohroženou mládež, které jsou založené na dobrovolnické pomoci. Filosofie programu většinou vychází ze vztahu klienta ohroženého některým z rizikových vlivů a dobrovolníka, který těmito vlivy ohrožen není. Dobrovolník klienta motivuje k nerizikovému trávení volného času, ukazuje mu, že se dá trávit čas jinak, než rizikovým způsobem. Dobrovolník projde výcvikem, který jej připraví na práci s klientem, poté začne pravidelně pracovat s klientem. Měl by mít pravidelné supervize, na kterých může řešit překážky a problémy v práci se svým klientem. Práce s klientem může zahrnovat cokoliv, co se dá považovat za zdravé trávení volného času, tj. např. sport, návštěvy kulturních akcí a kulturních zařízení, procházky apod. V ČR existují dva fungující dobrovolnické programy, totiž projekt LATA a program Pět P (je obdobou programu Big Brother, Big Sister v USA). 47
Projekt LATA byl založen v roce 1992, je zaměřen na mládež od 15 do 20 let. Spojuje jednoho dobrovolníka (plnoletého studenta pomáhajícího oboru) s jedním klientem. Klientem je mladý člověk, u něhož je z nějakého důvodu vyšší riziko sociálního selhání. Klient nekontaktuje organizátory programu, obvykle je kontaktuje nějaký pracovník v pomáhající profesi, pracující s rizikovou mládeží nebo například rodiče. Klient, dobrovolník a organizátor spolu sepisují smlouvu. Klient a dobrovolník podle ní spolu mají trávit pro obě strany přínosnou činností nejméně tři hodiny týdně po dobu jednoho školního roku. Tato činnost většinou vychází z potřeb klienta. Dobrovolník projde před kontaktem s klientem proškolením, má také k dispozici pravidelnou supervizi. Dobrovolník nemá být pro klienta kamarádem, není však ani autoritou nebo člověkem zodpovědným za klientovo chování. (www.lata.cz, 20.6.2007)
Program Pět P funguje při Dobrovolnické centru v České Lípě, proto mu věnuji samostatnou kapitolku.
4.2.5.1 Program Pět P při Dobrovolnickém centru v České Lípě
Program Pět P je dobrovolnický program určený pro děti ve věku 6 – 15 let, kteří to mají v životě nějaký způsobem složitější, než jejich vrstevníci. Je zaměřen na řešení sociálních a komunikačních obtíží dětí a funguje na přátelském vztahu dítěte s dospělým dobrovolníkem. Sestavená dvojice se setkává jedno odpoledne v týdnu a věnují se volnočasovým aktivitám. Klienti mohou mít problémy s vrstevníky, prospěchové či výchovné problémy, mohou žít v nepodnětném prostředí. Práce s dobrovolníkem jim dává kamarádský vztah a možnost trávení volného času. Dobrovolníci prochází výcvikem, kde se učí práci s klientem, mapují své obavy, motivaci, učí se zachovávat hranice apod. (petp.hest.cz/index.php?sekce=33; 17.6.2007) Program Pět P v České Lípě je koordinován místním Dobrovolnickým Centrem a je zařazen do Regionálního programu Pět P Libereckého kraje.
48
4.2.6 Domy na půl cesty
Domy na půl cesty jsou dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zařízení, která poskytují služby dětem do 26 let věku, které opouštějí ústavní zařízení, výkon trestu odnětí svobody či jiná zařízení po dosažení zletilosti. Poskytují jim ubytování, služby, které jim pomohou se adaptovat na život „tam venku“, sociálně terapeutické služby. Cílem je, aby mladý člověk, který jde v osmnácti letech z ústavního či jiného zařízení, měl možnost se naučit základním praktickým dovednostem, které bude v životě potřebovat, aby měl šanci si najít zaměstnání, bydlení apod. a nesklouzl k rizikovému způsobu života.
49
5. Možnosti změn v oblasti služeb, programů a práce s rizikovou mládeží v okrese Česká Lípa V předchozí části jsem vymezila, jaké služby a programy jsou pro rizikovou mládež v České Lípě nabízeny. Nyní bych si chtěla položit otázku, zda je zde prostor pro nabídku nějakých nových služeb či programů. Mým cílem je zmapovat, jaké problémy řeší jednotlivá zařízení a programy a zda je zde prostor pro vytváření nových. Stejnou otázku jsem položila v dotazníku pro pracovníky OSPO a OSPaKČ v České Lípě, který měl zjistit jejich názory na úroveň služeb a programů pro rizikovou mládež v našem okrese. Součástí mého šetření byly také nestrukturované rozhovory s pracovníky OSPO a OSPaKČ, šlo v nich většinou o to, s čím jsou na našem okrese nespokojení, co by se dalo a mělo změnit v oblasti služeb a programů pro rizikovou mládež. Na závěr udělám shrnutí výsledků šetření, kde předložím nabídku služeb, které by zde byly ještě potřeba.
5.1 Cíl šetření
Cílem mého šetření bylo zjistit, zda je nabídka služeb a programů pro rizikovou mládež v okrese Česká Lípa vnímána jako dostatečná ze strany pracovníků OSPO a OSPaKČ, kteří vlastně přijdou s rizikovou mládeží v okrese Česká Lípa nejvíce do styku. Je to dáno tím, že mají ze zákona vykonávat sociálně právní ochranu dětí a mládeže v rozsahu uvedeném výše (kapitola 4.1.1). Mají tedy mimo jiné na starosti sekundární prevenci sociálního selhávání mládeže a své klienty na tyto služby a programy odkazují. Chci také zkoumat jejich názory na spolupráci s jednotlivými zařízeními a také na propagaci jednotlivých zařízení směrem k veřejnosti.
Cílem šetření je odpovědět si na tyto otázky:
1) Je nabídka služeb a programů pro rizikovou mládež v okrese Česká Lípa vnímána jako dostatečná?
50
2) Jsou služby a programy pro rizikovou mládež dostatečně propagovány, aby se dostaly do povědomí veřejnosti?
3) Jaká jsou kritéria u pracovníků OSPO a OSPaKČ při umisťování dětí a mladistvých do ústavních zařízení?
4) Jaké problémy v oblasti rizikové mládeže jsou zde vnímány pracovníky OSPO a OSPaKČ jako nejčastěji řešené?
5) Jaké služby a programy pro rizikovou mládež v regionu České Lípy podle pracovníků OSPO a OSPaKČ chybí a byly by zde potřeba?
5.2 Hypotézy
1) Více než polovina respondentů si bude myslet, že služby pro rizikovou mládež, které zde jsou, nepokrývají potřeby regionu Česká Lípa. (není zde pořádné NZDM, často se řeší , zda by tu nemělo být SVP)
2) Menší část respondentů si bude myslet, že nabídka služeb a programů pro RM v okrese Česká Lípa je dostačující.
3) Menší část respondentů si bude myslet, že informovanost mládeže o službách v našem regionu je dostatečná
4) Větší část respondentů si bude myslet, že by se v regionu České Lípy měla zlepšit propagace služeb a programů pro rizikovou mládež. (dalo mi velký problém vypátrat jakékoliv jiné zařízení či program, který není součástí OSVaZ, propagace není dostatečná)
5) Menší část respondentů bude spokojena se spoluprácí se zařízeními v oblasti rizikové mládeže.
51
6) Jako nejdůležitější kritéria při umísťování dítěte do ústavního zařízení budou pravděpodobně vyhodnoceny nevyhovující rodinné prostředí dítěte a výchovné problémy, jako jsou záškoláctví, útěky z domova apod.
7) Jako nejpotřebnější zařízení v oblasti rizikové mládeže na Českolipsku bude nejspíše uvedeno Středisko výchovné péče a NZDM a jako nejdůležitější program bude uveden primárně preventivní program pro prevenci sociálně patologických jevů.
5.3 Použité metody
Při výzkumu ke své práci jsem použila metodu dotazníkového šetření. Dotazník, který byl použit, je v příloze 1. Otázky jsem volila s ohledem na typ práce a také typ respondentů, předpokládala jsem, že respondenti o problému rizikové mládeže něco ví, jelikož s ní pracují a také to, že termíny, které byly v práci použity, jsou jim dostatečně jasné.
5.4 Výzkumný vzorek
Výzkumným vzorkem pro mě byli pracovníci OSPO a OSPaKČ na Odboru sociálních věcí a zdravotnictví při Městském úřadě v České Lípě, kterým jsem výše zmiňované dotazníky rozdala. Odpovídalo deset pracovníků OSPO a pět pracovníků OSPaKČ. Jejich odpovědi se trochu lišily v závislosti na tom, na jakém oddělení pracují. Kurátoři se například více zabývají trestnou činností mladistvých a přestupky, než pracovníci OSPO.
52
5.5 Výsledky dotazníkového šetření
Na otázku, jak často se setkávají s určitými problémy v oblasti rizikové mládeže (RM), odpověděli respondenti tak, jak je uvedeno v následující tabulce (tabulka 1). Tab.1 Míra četnosti řešení uvedených jevů dle názoru pracovníků OSPO a OSPaKČ v České Lípě. Šikana ve škole Přestupky Trestné činy/činy jinak trestné Požívání alkoholu Závislost na drogách Jiné závislosti (automaty apod.) Záškoláctví Útěky z domova Útěky z ústavu Týrání, zneužívání dítěte
Velmi často 2 1 5
často 6 8 4
Někdy 6 5 3
0
0
0
2
zřídka
nikdy 1 0 3
0 1 0
9
6
0
6
7
0
1
13
1
9 4
6 4
0 6
0 1
0 0
5 1
5 5
3 7
2 2
0 0
Z uvedené tabulky vyplývá, že za nejvíce řešené problémy jsou považovány záškoláctví a přestupky mladistvých. Například četnost setkávání se s týráním a zneužíváním je neprokazatelná, jelikož touto problematikou se na OSPO zabývá specializovaný pracovník, který často bere informace rovnou od policie a oznamovatelů, k ostatním terénním pracovníkům se tyto případy většinou nedostanou. Nezanedbatelná není ani šikana ve škole, na které intenzivně spolupracují pracovníci OSPO a OSPaKČ s Pedagogicko psychologickou poradnou a s preventisty sociálně patologických jevů a výchovnými poradci ve školách. V České Lípě ovšem chybí v této oblasti programy prevence.
V otázce důvodů pro umisťování dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy, jsem odpovědi respondentů zpracovala do následujícího grafu č.1. Většina z nich se shodla, že zde musí být souhra více faktorů, které působí v závažné 53
míře a každý případ se musí posuzovat individuálně. Pro lepší přehlednost jsem odpovědi zpracovala do čtyř skupin: •
Nebezpečnost dítěte pro okolí, které zahrnuje agresivitu dítěte, šikanu ve škole, páchání přestupků a trestných činů.
•
Nebezpečnost okolí pro dítě, což zahrnuje hlavně problémy v rodinném prostředí, je to např. syndrom CAN, delikvence rodičů, asociální nebo hrubě nedostatečné výchovné působení rodičů (např. umožňování záškoláctví, používání dítěte k páchání trestné činnosti aj.)
•
Sociální důvody v rodině, které mohu zahrnovat např. nedostatečné bydlení, úmrtí či nepřítomnost rodičů či jiných vychovatelů
•
Výchovné problémy dítěte, což zahrnuje záškoláctví ve velké míře, opakované útěky z domova, nerespektování rodičovské či jiné autority, potulky apod. Graf č.1 Kritéria umísťování dítěte do ústavní výchovy u pracovníků OSPO a SPaKČ na Městském úřadě České Lípě
23,5 %
25 %
22,5 %
29 %
Nebezpečnost dítěte pro okolí
Nebezpečnost okolí pro dítě
Sociální důvody
Výchovné problémy dítěte
Jak je vidět z grafu č.1, jsou hlavní kritéria pro umisťování dítěte do ústavní výchovy rozloženy vcelku rovnoměrně, žádný není nějakým způsobem upřednostňován.
Na to, jak často dle svého názoru spolupracují respondenti s institucemi, či doporučují služby a programy svým klientům ze skupiny rizikové mládeže, nám odpoví tabulka č.2 Tabulka č.2 Míra četnosti spolupráce s institucemi, zařízeními či programy v oblasti RM dle názorů respondentů
54
Policie ČR Městská policie – Projekt Mladý strážník Probační a mediační služba Dům dětí a mládeže LIBERTIN Poradna pro rodinu a mezilidské vztahy Projekt KROK a KROKEM přes MOST Školní výchovní poradci a preventisté K-Centrum (Pasant) Tilia (Nízkoprahový klub pro děti a mládež) Psychiatrické sanatorium Školní projekty prevence pro rizikovou mládež Klubovna Paramisa Pedagogicko psychologická poradna Romský poradce při OSVaZ Program Pět P
Velmi často 7 0
často
někdy
zřídka
Nespolupracuji/nedoporučuji
6 0
1 1
1 5
0 9
0
0
9
6
0
1
0
3
8
3
2
9
4
0
0
3
1
3
3
5
5
5
5
0
0
1
5
6
2
1
0
1
2
5
7
0
7
5
3
0
0
0
6
5
4
1
2
3
4
5
4
8
3
0
0
2
2
4
4
3
0
0
0
1
14
Z tabulky č. 2 je vidět, že respondenti nejčastěji spolupracují s Policií ČR, poradnou pro rodinu a mezilidské vztahy, školními preventisty sociálně patologických jevů a Pedagogicko psychologickou poradnou. Nejméně naopak spolupracují s NZDM Tilia, na školních programech prevence pro rizikovou mládež a také s programem Pět P.
Spokojenost respondentů se spoluprácí s institucemi, zařízeními a programy pro rizikovou mládež nám ukáže tabulka č.3.
55
Tabulka č.3 Spokojenost respondentů s institucemi, programy a službami pro rizikovou mládež v okrese Česká Lípa spokojen Policie ČR Městská Policie – Projekt Mladý strážník Probační a mediační služba Dům dětí a mládeže LIBERTIN Poradna pro rodinu a mezilidské vztahy Projekt KROK a KROKEM přes MOST Školní výchovní poradci a preventisté K-Centrum (Passant) Tilia (Nízkoprahový klub pro děti a mládež) Psychiatrické sanatorium Školní projekty prevence pro rizikovou mládež Klubovna Paramisa Pedagogicko psychologická poradna Romský poradce při OSVaZ Program Pět P
2 0
Spíše spokojen 10 2
Spíše nespokojen 2 4
nespokojen 1 0
Nemohu posoudit 0 7
Neznám 0 1
0
7
5
0
4
0
3
7
0
1
4
0
8
5
2
0
0
0
5
5
0
0
5
0
5
4
5
1
0
0
4
8
1
0
2
0
4
3
0
0
8
0
6
6
2
1
0
0
0
7
0
2
6
0
2
7
0
0
6
0
7
5
2
1
0
0
3
5
0
0
7
0
0
1
0
1
7
6
Jak je vidět, tak nejvíce respondentů je spokojeno se spoluprácí s Poradnou pro rodinu a mezilidské vztahy, následuje Policie ČR, K-centrum, Psychiatrické sanatorium a Pedagogicko psychiatrická poradna. Naopak největší výhrady jsou ke spolupráci se školními výchovnými poradci a preventisty sociálně patologických jevů a také s Probační a mediační službou. Překvapilo mě, že téměř nikdo nespolupracoval s programem Pět P či ho vůbec neznal. Moje
56
hypotéza, že budou respondenti se spoluprácí spíše nespokojeni, se nepotvrdila, záleží na zařízení, které respondenti posuzují.
Na otázku, zda si myslí, že služby a programy pro rizikovou mládež v regionu České Lípy dostatečně pokrývají potřeby našeho regionu, odpovědělo 8 respondentů, že spíše ne a 7 respondentů, že ne. Všechna zařízení a programy pro rizikovou mládež jsou navíc soustředěna přímo do České Lípy, což považuji za celkem nešťastné, nemusí být tolik místně dostupné pro klienty z okolí, i když doprava do České Lípy z okolích obcí je dostatečná. Tím se potvrdila moje hypotéza, že si respondenti budou myslet, že region Českolipska není dostatečně pokryt službami a programy pro rizikovou mládež.
Jaký mají respondenti názor na povědomí rizikové mládeže o službách a
programech
pro
tuto
cílovou
skupinu,
nám
osvětlí
graf
č.2
Graf č.2 Odpovědi respondentů na otázku "Myslíte si, že riziková mládež má dostatečné povědomí o službách a programech pro tuto cílovou skupinu v regionu Česká Lípa?" 0% 7%
33% 60%
Ano
Spíše ano
Spíše ne
Ne
Jak je vidět, to, že riziková mládež má povědomí o službách a programech si nemyslí ani jeden respondent.
Myslím, že předchozí otázka koresponduje s dalším dotazem, totiž jestli je v regionu Českolipska dostatečná propagace těchto programů a zařízení. Na tuto otázku mi všech patnáct respondentů odpovědělo, že propagace není dostatečná a mělo by se v tom něco změnit, což potvrdilo mou čtvrtou hypotézu. Většina zařízení nemá ani webové stránky (např. K-centrum, Pedagogicko psychologická poradna aj.), což je v dnešní době internetu docela
57
na pováženou. Návrhy respondentů, jak toto změnit byly většinou stejné, navrhovali více medializovat programy a zařízení (např. reklama v místním rádiu, regionálních a městských novinách apod.), umisťovat letáky na místa dostupná rizikové mládeži (např. ve školách, na místech, kde se mládež shromažďuje apod.), představovat programy prostřednictvím přednášek ve školách, upoutávek v kině apod. Jeden respondent dokonce navrhoval centrální evidenci zařízení a programů na Městském úřadu v České Lípě, aby k těmto informacím měli přístup všichni pracovníci a mohli programy doporučovat, jelikož internetové stránky a letáky, které dostávají od zařízení jednou za čas, mohou být zastaralé a nepodávají kvalitní a aktuální informace. Poslední otázkou, která je vlastně těžištěm celého výzkumu, je to, jaké služby v regionu Českolipska respondentům chybí. Dala jsem na výběr některé služby, které na Českolipsku nejsou, či by jich bylo potřeba víc a také jsem nechala respondentům prostor pro vlastní názor. Pro názornou ilustraci toho, co považují respondenti za důležité na Českolipsku zřídit, zařazuji tabulku č.4. Tabulka č.4 Jaké další služby či programy dle respondentů na Českolipsku chybí Typ služby/programu Středisko výchovné péče Diagnostický ústav Výchovný ústav Primárně preventivní program – prevence sociálně patologických jevů Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Program terénní sociální práce se zaměřením na rizikovou mládež Léčebné zařízení pro mládež ohroženou závislostmi Dobrovolnický program přímo zaměřený na práci s rizikovou mládeží Specialista na práci s delikventní mládeží
Je velice potřeba 13
Mohlo by být 2
Není potřeba 0
0 0 13
5 7 2
10 8 0
12
2
0
13
2
0
3
8
3
8
6
0
7
8
0
Jak vidíme z tabulky č. 4, nejvíce potřebné je, dle názoru respondentů, v okrese Česká Lípa zřídit Středisko výchovné péče, NZDM a zřídit program prevence sociálně patologických jevů a program terénní práce se zaměřením .na
58
rizikovou mládež. Potvrdila se moje hypotéza, že jako nejpotřebnější bude vyhodnoceno středisko výchovné péče a NZDM. K této hypotéze mě vedly hlavně nestrukturované rozhovory s respondenty dlouho před šetřením. Nicméně je vidět, že i ostatní nabídnuté služby jsou vnímány jako potřebné, asi jen s výjimkou diagnostického a výchovného ústavu. Také byly respondenty uvedeny další programy a služby, které nebyly v dotazníku. Například by byl, dle respondentů, potřeba ještě Dům na půl cesty, zařízení následné péče pro závislé, preventivní programy na školách. Je vidět, že by tu nejspíše byla poptávka po mnohem větší nabídce služeb, Město Česká Lípa sice vypisuje granty na prevenci kriminality a sociálně patologických jevů, ale není zde moc organizací, které by mohly programy zajišťovat a v rámci stávajících zařízeních na to není čas. Například K-centrum nemá dostatek času na drogovou prevenci na školách, na vyšetření do pedagogicko psychologické poradny se čeká dlouhou dobu, u terénních sociálních pracovníků při OSPO a OSPaKČ není na dlouhá nebo preventivní šetření také čas, z důvodu snížení stavu zaměstnanců na konci roku 2006.
5.6 Shrnutí
Dle výsledků svého šetření si mohu odpovědět na otázky, které jsem uvedla jako cíl šetření. 1) Je nabídka služeb pro rizikovou mládež v okrese Česká Lípa vnímána jako dostatečná? Podle mého názoru není, bylo by zde potřeba mnoho dalších zařízení a programů, které by pomáhaly řešit situaci rizikové mládeže. Z dotazníkového šetření bylo vidět, že stejný názor mají i pracovníci OSPO a OSPaKČ.
2) Jsou
služby
a
programy
pro
rizikovou
mládež
dostatečně
propagovány, aby se dostaly do povědomí veřejnosti? Můj názor zní, že nejsou dostatečně propagovány, chtělo by zřídit kvalitní internetové stránky u všech zařízení, větší medializaci v regionálním tisku a rádiu, možná nějaké dny otevřených dveří v zařízeních, propagační akce na Městských slavnostech, aktivní vyhledávání klientů formou streetworku,
59
plakáty a letáky na místech, kde mládež tráví volný čas, přednášky ve škole apod.
3) Jaká jsou kritéria u pracovníků OSPO a OSPaKČ při umisťování dětí do ústavních zařízení? Na tuto otázku mi přišlo moc důležité odpovědět, aby bylo jasné, jak závažné musí být podmínky, aby bylo dítě umístěné v ústavním zařízení a stal se z něj potencionálně rizikový jedinec, protože pobyt v ústavu je považován za jeden z rizikových faktorů u rizikové mládeže. Z větší části vyplynulo, že zde musí být souhra více faktorů a musí být hodně závažné, protože je vždy lepší, pokud je to možné, nechat dítě ve vlastní rodině. Většinou byly vyjmenovány faktory, které se dají seřadit do čtyř okruhů: nebezpečnost dítěte pro okolí, nebezpečnost okolí pro dítě, sociální důvody a výchovné problémy dítěte.
4) Jaké problémy jsou pracovníky OSPO a OSPaKČ vnímány jako nejčastěji řešené? Z dotazníkového šetření vyplynulo, že to je záškoláctví a přestupky. Dle svých zkušeností bych to také tak tipovala, hlavně záškoláctví je velkým problémem, hlavně proto, že ve velkém množství případů při něm aktivně vystupují rodiče nezletilých, úmyslně neposílají své děti do školy, což je může vystavit až trestnímu stíhání a dostat je postupem času do vězení. Dalším častým
problémem je šikana ve škole, na které by se mělo
intenzivně spolupracovat se školami, dělat preventivné programy ve třídách apod. Podle rozhovoru s pracovnicí, která má na starosti syndrom CAN, se také množí oznámení sociálního okolí o týrání nebo zneužívání dětí.
5) Jaké služby a programy pro RM v regionu České Lípy chybí a byly by zde potřeba? Ze šetření vyplynulo, že by zde bylo potřeba hlavně středisko výchovné péče (SVP) a nízkoprahové zařízení pro děti a mládež (NZDM).
Přehled zařízení a programů, které by v regionu Českolipska bylo potřeba zřídit: 60
Byla by zde potřeba zřídit SVP, jelikož je to vlastně zdravější alternativa výchovného ústavu, s rizikovou mládeží by bylo možné pracovat ambulantně, nezletilí by se nemuseli hned umisťovat do ústavu, ale dalo by se na ně lépe výchovně působit, pomáhat s nimi rodičům či pedagogům aby věděli, jak je vychovávat. V současné době tuto funkci trochu supluje Pedagogicko psychologická poradna, ale zde jsou velice dlouhé čekací doby na vyšetření.
NZDM by bylo potřeba z toho důvodu, že zde vlastně žádné není. To, čemu se zde říká NZDM, jsou většinou takové kluby pro děti ze sociálně slabého prostředí, většinou se ustaví skupinka, která sem chodí a nikdo jiný nepřijde, takže pojem nízkoprahový (může sem kdykoliv přijít a kdykoliv odejít nebo nepřijít) je zde trošku smazáván. Pro mládež starší 15 let zde žádný NZDM není. Chtělo by zde zřídit NZDM pro mládež starší 14 let se zaměřením na primární a sekundární prevenci sociálně patologických jevů.
Dále by zde byl potřebný
program primární prevence sociálně
patologických jevů, například formou tématických přednášek na školách.
Program terénní sociální práce se zaměřením na rizikovou mládež, tedy streetwork, kdy by terénní pracovník aktivně vyhledával skupiny rizikové mládeže a nabízel jim služby a programy, které jsou zde pro ně určeny. Spolupracoval by s realizátory všech programů a se zařízeními, které zde jsou.
Dobrovolnický program zaměřený na rizikovou mládež, program podobný projektu LATA. Při rozhovorech s respondenty šetření jsem narazila na to, že mi každý říkal, ano, bylo by to dobré, ale kdo to bude dělat. Je pravda, že zřízení tohoto programu by byl velký problém, v tomto městě není vysoká škola, bylo by velice těžké najít dobrovolníky.
Specialista na práci s delikventní mládeží. Mohl by to být jeden pracovníků OSPaKČ na Městském úřadě, mohl by dělat terénní sociální práci, intenzivně spolupracovat s Policií ČR při řešení delikvence mládeže, navrhovat projekty prevence kriminality mládeže apod. Jeho výhoda by byla, že by znal po čase
61
terén a rychleji by se v něm orientoval, mohl by navrhovat konstruktivní řešení situace s delikventní mládeží.
Dům na půl cesty pro mládež z našeho regionu, která se vrací z ústavu po osmnáctém roku věku. Je určen mladým lidem, aby nesklouzli k nějakému rizikovému způsobu života. V regionu Českolipska by byl velice potřeba.
Program práce s rizikovou mládeží z romského etnika, jelikož v okrese Česká Lípa je poměrně velký počet obyvatelstva z tohoto etnika a pokud budeme působit na mládež s této cílové skupiny, bude to působit i na další generace. Mělo by jít o programy v oblasti vzdělání a nerizikového trávení volného času.
6. Závěr
62
Cílem mé práce bylo zjistit, jaké služby a programy jsou pro rizikovou mládež v regionu Česká Lípa k dispozici. Zjistila jsem, že se nedá ani tak říkat v regionu Česká Lípa, jako v České Lípě samotné. Velice mě udivilo, že v okrese, ale mimo město Česká Lípa, nenajdete téměř žádné zařízení nebo program pro rizikovou mládež, což je velice překvapivé zjištění !!! V prvních třech oddílech bakalářské práce jsem vymezila teoretické základy pro mou práci, popsala jsem pojmy, které se mi zdály pro mou práci důležité. V dalším oddíle jsem popsala služby a programy pro rizikovou mládež, které jsou v České republice a v regionu Českolipska k dispozici. V poslední kapitole jsem vyhodnotila šetření s pracovníky Odboru sociálních věcí - Oddělení sociálně právní ochrany a Oddělení sociální prevence a kurátorské činnosti na Městském úřadu v České Lípě, kde jsem si nakonec zodpověděla některé otázky, které byly velice důležité a odpovědi jsem uvedla ve shrnutí výzkumu. Myslím, že tato bakalářská práce pomohla zmapovat strukturu zařízení a programů pro rizikovou mládež na okrese Česká Lípa, šetření může pomoct najít skulinky v této struktuře a možná pomůže k zamyšlení nad tím, zda by nebylo dobré některé další programy realizovat a některá nová zařízení zřídit. Současně se mi potvrdil názor, že by bylo vhodné vytvořit centrální databázi těchto zařízení a programů, ke které by byl přístup a kde by se daly sehnat aktuální informace o těchto zařízeních a programech. Bylo by to ulehčení jak pro klienty, tak pro pracovníky, kteří by netápali, zda podávají pravdivé a aktuální informace svým klientům. Myslím si, že tato práce a hlavně šetření, které bylo prováděno bylo přínosem i pro mé kolegy na Oddělení sociálně právní ochrany a Oddělení sociální prevence a kurátorské činnosti na Městském úřadě v České Lípě. Většinou je vedla k zamyšlení nad tím, zda se vše dělá dobře, jaká je spolupráce s jinými zařízeními a také o tom, zda by nebylo potřebné zřídit nějaká další. Byla bych velice ráda, pokud by toto zamyšlení pomohlo ke zřízení nějakého nového zařízení či programu pro skupinu rizikové mládeže v regionu Českolipska Seznam použité literatury
63
1. Brockert, S. Encyklopedie pro rodiče. Rudná u Prahy, Papyrus Vimperk, 1996 2. Dunovský, J. a kol. Sociální pediatrie – vybrané kapitoly. Praha, Grada Publishing, 1999. 3. Kempe R.S., Cempe C.H.: Child abuse – The developing child, Twelfth printing, USA, 1994. 4. Kucharská, A. Specifické poruchy učení a chování.Portál, Praha 1998 5. Labáth, V. Riziková mládež. SLON, Praha 2001. 6. Macek, P. Adolescence. Portál, Praha 1999. 7. Matoušek a kol. Slovník sociální práce. Portál, Praha 2003. 8. Matoušek a kol. Sociální práce v praxi. Portál, Praha 2005. 9. Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. SLON, Praha 1997 10. Matoušek, O.;Kroftová, A. Mládež a delikvence. Portál, Praha 2003. 11. Mühlpacher, Pavel. Sociální patologie. Masarykova univerzita v Brně, Brno 2001. 12. Munden, A;Arcelus,J: Poruchy pozornosti a hyperaktivita. Portál, Praha 2002. 13. Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese – variabilita a patologie lidské psychiky. Portál, Praha 1999 14. Zákon č. 359/99 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, Parlament ČR, 1999 15. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních, Parlament ČR 2002 16. Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, Parlament ČR 2000
64
17. Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, Parlament ČR, 2003 18. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, Parlament ČR, 2006 19. Právo a rodina, č. 12/2005 20. Katalog sociálních služeb Libereckého kraje, II. vydání, vydal Liberecký kraj resort sociálních věcí, bezpečnosti a problematiky menšin, Liberec 2006
Webové stránky: 21. http://www.libertin.cz/?page=spirala, 18.6.2007 22. http://www.volny.cz/cspdtilia/ditevnesnazi.htm 26.6.2007 23. http://www.prevcentrum.cz/cz/cpp/nabidka-sluzeb 20.6.2007 24. http:// www.petp.hest.cz/index.php?sekce=33; 17.6.2007 25. www.lata.cz 26. Projekt KROK, 2002 27. Projekt KROKEM přes MOST, 2002 28. Projekt „Adaptační kurzy pro žáky 1.ročníků“, Euroškola, Česká Lípa 29. Projekt „Žákovská rada na SOU 28.října“ 30. Projekt ZŠ Moskevská „Aktivní využití volného času“ 31. Projekt „Edukační program prevence disociálních a asociálních poruch žáků SPŠ“ 32. Informační leták K-Centrum Pasant, Česká Lípa 33. Informační leták Poradny pro rodinu a mezilidské vztahy, Česká Lípa
65
Příloha č.1 Dotazník pro pracovníky Oddělení sociálně právní ochrany a Oddělení sociální prevence a kurátorské činnosti Vážený pane, vážená paní, pro svou bakalářskou práci na téma „Instituce, služby a programy pro ohroženou mládež v regionu Česká Lípa“ bych potřebovala, aby jste vyplnil/a tento dotazník. Velice Vám děkuji za spolupráci. Ivana Koňáková Riziková mládež je mládež, u které je větší riziko sociálního selhávání, je to jedna z cílových skupin sekundární prevence. Dispozičními faktory jsou dědičnost, konstituce, nižší úroveň zdraví a rozumových schopností, poruchy morálního vývoje, dysfunkční rodina, neúčast na vzdělávání a poté i na trhu práce, bydlení ve velkém městě, příslušnost k asociálním subkulturám apod. 1. Jak často se setkáváte ve své práci s následující problematikou u rizikové mládeže? (udělejte křížek v příslušné kolonce) Velmi často
často
Někdy
zřídka
nikdy
Šikana ve škole přestupky Trestné činy/činy jinak trestné Závislost na alkoholu Závislost na drogách Jiné závislosti (automaty apod.) Záškoláctví Útěky z domova Útěky z ústavu Týrání, zneužívání dítěte Jiné: (jaké)
2. Jaká jsou pro Vás nejdůležitější kritéria při návrhu na předběžné opatření a rozhodování o umísťování dítěte či mladistvého do ústavního zařízení. 1…………………………………………………………………………………………….. 2……………………………………………………………………………………………. 3……………………………………………………………………………………………. 4……………………………………………………………………………………………. 5…………………………………………………………………………………………….
3. Myslíte si, že služby pro rizikovou mládež dostatečně pokrývají potřeby našeho regionu? Ano
spíše ano
spíše ne
ne
66
(zakroužkujte)
4.
Ano
Máte dojem, že skupina rizikové mládeže má dostatečné povědomí o službách v našem regionu? spíše ano
5.
spíše ne
ne
(zakroužkujte)
Jak často spolupracujete se zařízeními, institucemi či doporučujete klienty do programů v oblasti rizikové mládeže v našem regionu? Velmi často
často
někdy
Policie ČR Městská policie – Projekt Mladý strážník Probační a mediační služba Dům dětí a mládeže LIBERTIN Poradna pro rodinu a mezilidské vztahy Projekt KROK a KROKEM přes MOST Školní výchovní poradci a preventisté K-Centrum (Passant) Tilia (Nízkoprahový klub pro děti a mládež) Psychiatrické sanatorium Školní projekty prevence pro rizikovou mládež Klubovna Paramisa Pedagogicko psychologická poradna Romský poradce při OSVaZ Program Pět P
67
zřídka
Nespolupracuji/nedoporučuji
6.
Uveďte prosím, jaké jsou potřeba v našem regionu další služby a nejsou zde, nebo by jich byl potřeba větší počet.
Typ služby/programu Středisko výchovné péče Diagnostický ústav Výchovný ústav Primárně preventivní program – prevence sociálně patologických jevů Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Program terénní sociální práce se zaměřením na rizikovou mládež Léčebné zařízení pro mládež ohroženou závislostmi Dobrovolnický program přímo zaměřený na práci s rizikovou mládeží Specialista na práci s delikventní mládeží Jiné podle Vás potřebné:
Je velice potřeba
Mohlo by být
7.
Není potřeba
Máte dojem, že by se mělo něco zlepšit v oblasti propagace zařízení a programů pro rizikovou mládež v našem regionu? Máte nějaké návrhy na zlepšení? ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………
68
8.
Máte dojem, že spolupráce s ostatními zařízeními, institucemi či organizátory programů a projektů pro rizikovou mládež v našem regionu je na dobré úrovni? Vyplňte tabulku dle úrovně Vaší spokojenosti. spokojen
Spíše spokojen
Spíše nespokojen
Policie ČR Městská policie – Projekt Mladý strážník Probační a mediační služba Dům dětí a mládeže LIBERTIN Poradna pro rodinu a mezilidské vztahy Projekt KROK a KROKEM přes MOST Školní výchovní poradci a preventisté K-Centrum (Passant) Tilia (Nízkoprahový klub pro děti a mládež) Psychiatrické sanatorium Školní projekty prevence pro rizikovou mládež Klubovna Paramisa Pedagogicko psychologická poradna Romský poradce při OSVaZ Program Pět P
69
nespokojen
Nemohu posoudit
Neznám
RESUMÉ
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou rizikové mládeže, popisuje některé problémy, se kterými se členové této cílové skupiny mohou potýkat a službami, které jsou jim v České republice nabízeny. Dále se zaměřuje na služby a programy určené rizikové mládeži v okrese Česká Lípa a navrhuje další, které by v okrese mohly najít své uplatnění, což je též cílem této bakalářské práce.
Tato práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část a na pět kapitol. Do teoretické části je zahrnuta kapitola první, druhá a třetí, do praktické části kapitoly zbývající.
V první kapitole se věnuji vysvětlení základních pojmů, které jsou důležité pro pochopení problematiky skupiny rizikové mládeže.
V kapitole druhé se věnuji příčinám sociálního selhávání mladých lidí. Jde o příčiny vnitřní a vnější, vnitřní vycházejí z nějakého biologického uspořádání jedince, vnější většinou ze sociálního okolí jedince.
Třetí kapitola je věnována vybraným nejčastějším typům sociálního selhávání u mladých lidí. Tato kapitola je důležitá pro uvědomění si toho, co ohrožuje mladé lidi a tomu přizpůsobit navržené služby a programy.
Čtvrtá kapitola se zaměřuje na nabídku služeb a programů pro rizikovou mládež v ČR a v regionu Česká Lípa. V podkapitole jednotlivých služeb a programů pro ČR je vždy uvedena odpovídající služba v České Lípě.
Poslední kapitola je vlastně vyhodnocením dotazníkového šetření, uskutečněného na OSPO a OSPaKČ v České Lípě. V závěru kapitoly je shrnutí výzkumu, které zároveň obsahuje i služby navržené pro region Českolipska.
70
Pomocí dotazníkového šetření jsem zjistila, že služby a programy pro rizikovou mládež nejsou v okrese Česká Lípa vnímány jako dostatečné, snažila jsem se navrhnout i nějaké nové a byla bych ráda, pokud by mé šetření a moje bakalářská práce dala impuls k tomu, aby zde bylo nějaké nové zařízení nebo program zřízen.
71
