Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Intabulační zásada v katastru nemovitostí
Autor : Šárka Eberová Akademický rok : 2005/2006
,, Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Intabulační zásada v katastru nemovitostí zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny “.
V Karviné dne 30. března 2006
……………………….
1.Úvod Právo je již od pradávna považováno za jeden ze základních
regulativů společenských vztahů, a to v mnoha oblastech existence lidské
společnosti. Mezi významné faktory řadíme regulaci společenských vztahů
v oblasti majetkových práv. Již v dobách římského práva bylo při převodu vlastnického práva k věci důležité dělení věcí na movité a nemovité.
K převodu vlastnického práva k věcem movitým, za něž se považuje
vše, čím lze pohybovat beze změny jejich podstaty, jsou důležité dvě skutečnosti. Existence právního důvodu převodu (titulus – smlouva, či dohoda) a odevzdání věci (tradice). Vlastníkem je tudíž ten, kdo má movitou věc u sebe, pokud se neprokáže opak.
Za nemovitost je považován pozemek a vše, co je s ním pevně a trvale
spojeno. Nelze ho předat, převzít, ani mít u sebe. Proto k převodu vlastnického práva musí docházet jiným způsobem, než již zmiňovanou tradicí. Vedle existence právního titulu je nutné, aby ten, kdo je citován ve smlouvě jako nabyvatel, byl zapsán do veřejné evidence jako nový
vlastník příslušné nemovitosti. Převod vlastnictví je dokončen provedením
tohoto zápisu a za vlastníka nemovitosti je považován ten, jenž je jako vlastník evidován v katastrech (ať už se v průběhu staletí jmenovaly jakkoli).
Systém zápisů vlastnických práv k nemovitostem v naší zemi prošel
mnoha změnami. Dnes je Česká republika podle Ústavy právním státem. Základem takovéhoto státu je důvěra občanů a ostatních subjektů v ochranu svých práv a právem chráněných zájmů. V mnoha oblastech
práva se subjekty takovéto jistotě těší, v oblasti vlastnických vztahů daná skutečnost není zcela naplněna. Nezanedbatelná skupina vlastníků nemovitostí si nemůže být svým vlastnickým právem zcela jista. Příčinou problému není zásah státní moci do vlastnických práv, ale vývoj politické
2
situace ve státě. Z tohoto důvodu se setkáváme s občasnou neexistencí či neplatností právního titulu nabytí vlastnického práva k nemovitosti, ale
také s absencí intabulační zásady v určitých časových úsecích vývoje zápisů práv k nemovitostem do katastru.
A právě vysvětlení pojmu intabulační zásada, způsob jejího projevu
při zápisu vlastnických práv k nemovitostem do katastru nemovitostí, vymezení platné právní úpravy a analýza konkrétních situací v praxi je cílem mé bakalářské práce.
3
2. Historie katastru nemovitostí Historie nástrojů evidování nemovitého majetku a věcných práv
k němu je v českých zemích velice dlouhá. Od druhé poloviny 13. století vznik, změnu a zánik věcných práv k nemovitostem v písemné podobě
vedou veřejné knihy. Skupinu veřejných knih tvoří: zemské desky, pozemkové knihy, železniční knihy, horní knihy.
2.1 Zemské desky V době vzniku stavovského státu, (tj. koncem 13. století), se do desek
zemských začaly zapisovat první vklady a majetková práva.
Právní postavení a vysokou ochranu dobré víry v zápis do těchto knih
zajišťovaly právní zásady: •
intabulační – založena na právní fikci = vše, co není vloženo do zemských desek, může být bráno v pochybnost. Tento princip určoval
registrační a hmotně právní charakter evidence, tedy její právotvornou, neboli konstitutivní povahu •
materiální publicity – znamenala právní závaznost zápisů do
•
formální publicity – zemské desky byly volně přístupné, každý do
•
volnosti – nikdo nesměl být k zápisu nucen
zemských desek
nich mohl nahlížet a pořizovat si z nich výpisy
Zápis vkladů do těchto knih byl prováděn v časové posloupnosti,
avšak bez jakéhokoli členění územního, či věcného. Z tohoto důvodu byly po dlouhou dobu velmi nepřehledné a orientace v nich složitá.
V roce 1541 byly české zemské desky při požáru zničeny, což bylo
pohromou pro právní řád celé země,neboť byly zničeny všechny soukromé
4
i veřejné právní jistoty. Následná obnova shořených vkladů se děla podle písemných dokladů nebo na základě ústních prohlášení. Pokud proti
prohlášení nevznesl nikdo námitku, stal se vklad platným. Tento úřední
postup zápisů se změnil až po ústavních změnách v roce 1627. Nestačilo už jen osobní přiznání, ale každý, kdo chtěl zapsat majetkovou změnu musel předložit písemný doklad.
Od konce 19. století se zápisy zemských desek, týkající se převodu
majetku přenášely do pozemkových knih.
2.2 Pozemkové knihy Pozemkové knihy byly zřízeny zákonem č. 95/1871 ř.z., o zavedení
obecného zákona o pozemkových knihách (obecný knihovní zákon). Do těchto knih se zapisovaly všechny nemovitosti, pozemky a stavby, nacházející se v hranicích jednoho územního celku, tzv. katastru, včetně
všech důležitých skutečností, které se jich týkaly, zejména vlastnických práv. To znamená, že z nich bylo možno zjistit veškeré údaje o vzniku vlastnického vztahu a jeho změnách prodejem, koupí, děděním, darováním, popřípadě i vyvlastněním, či jiným převzetím státem.
Zápisy do pozemkových knih garantovaly spolehlivost vlastnických a
věcných práv k nemovitostem. I zde byla respektována přesná právní pravidla, označována jako hlavní zásady, a to: •
intabulace – obdobně jako u zemských desek, vlastnické vztahy a
další věcná práva k nemovitostem vznikají, mění se a zanikají teprve zápisem do pozemkových knih
•
volnosti – knihovní soudy neprováděly zápisy z úřední povinnosti, ale
•
legality - dovolovala pouze ty zápisy, které byly v souladu s právním
pouze na návrh účastníků majetkoprávního řízení
stavem a zákonnými podmínkami, byly přípustné z hlediska knihovní
5
vložky a byly doloženy zákonným listinným způsobem
•
priority – dodržování časového pořadí zápisů došlých návrhů na zápis
do pozemkových knih, tato zásada vyloučila jakékoli další zájemce o zápis stejného druhu k téže nemovitosti
•
speciality – zajišťovala jednoznačnost, určitost a nespornost každého
•
materiální publicity – každý, kdo jedná v dobré víře ve správnost
•
knihovního zápisu
zápisů v pozemkových knihách, je chráněn v nabytých právech
formální publicity – umožňuje volný přístup k pozemkovým knihám, každý si z nich mohl činit výpisy, kopie, či poznámky
Tento systém zápisů do veřejných knih přestal existovat s platností
zákona č. 141/1950 Sb., střední občanský zákoník. Od této chvíle
vlastnické právo vznikalo bez ohledu na zápis do veřejné knihy a mělo
pouze deklaratorní charakter. S účinností zákona č. 22/1964 Sb., o
evidenci nemovitostí byl zápis do veřejných knih zcela zastaven.
2.3 Evidence nemovitostí v období roku 1964 – 1989 Evidence nemovitostí měla evidovat především údaje o nemovitostech
nutné pro plánování a řízení hospodářství, zejména zemědělské výroby.
Do této evidence se sice také prováděly zápisy právních vztahů o nemovitostech, ale tyto zápisy měly pouze evidenční charakter. Neměly
žádnou souvislost se vznikem právních vztahů k nemovitostem. Prováděcí vyhláška č. 23/1964 Sb. vymezila i nemovitosti, které se podle parcelních
čísel neevidovaly. Byly to zemědělské a lesní pozemky ve vlastnictví občanů, pokud byly užívány socialistickou organizací nebo v náhradním
užívání. Existenci právních vztahů signalizovala pouze poznámka na listu
vlastnictví ,,ostatní pozemky v užívání soc.org.“ s odkazem na položku výkazu změn. Z tohoto zápisu nebylo možné poznat, kterých pozemků se
6
poznámka týká. Soulad evidence nemovitostí se skutečným stavem zajišťovala
ohlašovací
povinnost
všech
uživatelů
nemovitostí
u
příslušného národního výboru a následná oznamovací povinnost těchto výborů orgánům, které evidenci nemovitostí vedly, zakládaly a udržovaly. Těmito orgány byly střediska geodézie.
Dnem 1.4.1964 nabyl účinnosti zákon č. 40/1964 Sb., občanský
zákoník, jímž bylo nově upraveno nabývání práv k nemovitostem do jiného, než socialistického vlastnictví. Prováděno bylo prostřednictvím
nově zavedeného institutu – státním notářstvím. Registrací státním notářstvím tyto smlouvy nabývaly účinnosti.
Po listopadu 1989 došlo k mnoha právním úpravám a zanikla také
státní notářství. Z tohoto důvodu nemohla být již účinnost smluv o nabývání vlastnických a jiných věcných práv podmíněna registrací státním notářstvím. Řízení o registraci smluv si od státních notářství převzaly katastrální úřady.
7
3. Intabulační princip, intabulační doložka Jednou z nejdůležitějších zásad vedení veřejné evidence nemovitostí je
vedle ochrany dobré víry v pravdivost zápisů intabulační princip.
Spočívá v tom, že knihované právo, např. vlastnictví, zástavní právo atd. vzniká současně s jeho zápisem do veřejné knihy. Všeobecným uplatněním
tohoto principu se zajišťuje, že vlastnické, či jiné knihované právo k nemovitosti nemůže nově vzniknout nikomu, kdo ve veřejné knize není
zapsán. Ochrana dobré víry v pravdivost a úplnost zápisů ve veřejné knize zase chrání každého, kdo nabude právo od osoby zapsané jako vlastník ve
veřejné knize, i kdyby vyšlo najevo, že tato osoba vlastníkem není. Osoba jednající v dobré víře tedy žádné riziko nenese.
První zmínky o intabulaci (vkládání) spatřujeme již při zápisu práva
do desek zemských. Podle tohoto principu mohlo být bráno v pochybnost
vše, co nebylo vloženo do zemských desek. Intabulační princip (imponere
in tabulas – vkládati do desek), určoval nejen registrační, ale i
hmotněprávní charakter této evidence, tedy její právotvornou – konstitutivní povahu.1
Tato zásada byla v minulosti v plném rozsahu uplatňována také při
vedení pozemkové knihy. V dobách platnosti obecného zákoníku občanského č. 946/1811 ř.z.z. z roku 1811 se uvádělo: ,,Ku převodu
vlastnictví nemovitých věcí musí býti nabývací jednání zapsáno do veřejných knih k tomu určených. Toto zapsání nazývá se intabulace
(vklad)“2. Vzhledem k tomu, že v té době nebylo ještě rozvinuto rozlišování mezi převodem a přechodem vlastnického práva, vztahovalo se
toto ustanovení nejen na smluvní převody, ale i na další typy nabývacího jednání. Že se tento princip vztahoval i na soudní rozsudky dokládá Bumba, J., Zeměměřické právo. Zeměměřictví a katastr v technicko – právních souvislostech. Praha: Nakladatelství Linde Praha, a.s. , 2004, s.33. 2 § 431 zákona č. 946/1811 ř.z.z.
1
8
obecný zákoník občanský: ,, Má – li být převedeno vlastnictví nemovitých
věcí nebo stavby podle právoplatného rozsudku, soudního rozdělení nebo odevzdání pozůstalosti, je rovněž potřebí vkladu“3.
Pokud se zápisem do pozemkové knihy dovršovaly právní skutečnosti,
vedoucí ke vzniku, změně nebo zániku práva k nemovitosti na základě
smlouvy bylo pro rozhodování soudu oporou výslovné prohlášení osoby pozbývající právo nebo se v něm omezující, že svoluje k tomu aby do
pozemkové knihy jako nositel oprávnění byl zapsán její smluvní partner, tzv. intabulační doložka. Toto prohlášení bývalo zahrnováno do kontextu
smlouvy4, mohlo však být vtěleno do zvláštní listiny. Bylo však nezbytnou podmínkou pro povolení vkladu (conditio sine qua non)5.
Co však znamená pojem ,,intabulační doložka“ není definováno ani v
dřívějších právních předpisech a není to uvedeno ani v dnešních právních
předpisech. Právní praxe si jej zřejmě odvodila z obecného knihovního
zákona z 25.7.1871 č. 95/1871 ř.z., který uváděl, že ,, soukromé listiny, podle kterých má býti vykonán vklad, musí obsahovati též zevrubné
označení nemovitosti nebo práva, ve příčině kterých má býti vykonán vklad a výslovné prohlášení toho, jehož právo se má omeziti, zatížiti, zrušiti nebo na někoho jiného převésti, že svoluje ve vklad“6.
Intabulační princip však v této době nepůsobil bezvýjimečně. Právo
k nemovitostem bylo možné nabýt také mimoknihovním způsobem, a to v těchto případech:
1) Vyvlastnění – dle § 34 odst. 4 zákona č. 30/1878 ř.z., o vyvlastnění
k účelům vybudování a provozu drah. Na základě tohoto ustanovení
docházelo k přechodu vlastnického práva buď vydáním vlastnického
nálezu nebo složením náhrady za vyvlastňovanou nemovitost.
§ 436 zákona č. 946/1811 ř.z.z. Viz. příloha č. 1. 5 Mikeš, J., Katastr nemovitostí a předpisy související. 1. Vydání. Praha : Nakladatelství C: H: Beck, 1995, s.12. 6 § 32 zákona č. 95/1871 ř..z. 3
4.
9
Následný zápis do pozemkové knihy měl pouze význam provedení knihovního pořádku, nikoli vzniku vlastnického práva.
2) Exekuční dražby – vlastnické právo se při splnění veškerých
dražebních podmínek nabývalo příklepem, dle § 237 zákona č. 79/1896 ř.z., o řízení exekučním a zajišťovacím.
3) Dědictví – nabývalo se buď podáním dědické přihlášky, dle § 799 a
násl. obecného zákoníku občanského nebo odevzdáním pozůstalosti dle § 819 obecného zákoníku občanského.
Ovšem tyto výjimky nijak nenarušily důvěryhodnost knihovních
zápisů, neboť ve většině případů poté následoval zápis do pozemkové
knihy a tím došlo k souladu se skutečností. Dobré víře v pravdivost zápisů o nemovitostech ve veřejných knihách byla poskytována vysoká
ochrana. Ten, kdo v dobré víře nabyl právo k nemovitosti od osoby, která byla jako její vlastník zapsána ve veřejné knize, byl chráněn tak, jako by toto právo nabyl od skutečného vlastníka.
Velký zásah do intabulačního principu představoval až zákon č.
63/1935 Sb., o vyvlastnění k účelům obrany státu. Z důvodu hrozící
světové války byl prováděn výkup pozemků k budování pohraničního opevnění. Stát vykoupil a zaplatil potřebné pozemky a tím se staly
vlastnictvím státu. Avšak z důvodu utajení polohy pohraničního opevnění nebyl u těchto pozemků prováděn zápis do pozemkové knihy.
K částečnému opuštění intabulačního principu došlo po druhé
světové válce. Stalo se tak v případech znárodnění velkých podniků a přidělování půdy konfiskované státem v důsledku válečných událostí. Z důvodů velkých majetkových přesunů nebylo možné všechny změny zapsat do pozemkové knihy.
K úplnému opuštění intabulačního principu došlo účinností
zákona č. 141/1950 Sb., střední občanský zákoník. Vlastnické právo u smluvních převodů se nabývalo na základě písemně uzavřené smlouvy. Při přidělování půdy drobným rolníkům bylo nutné buď převzetí držby nebo
10
vydání přídělové listiny. U nemovitostí nabývaných státem se v některých případech vyhotovovala listina určitým orgánem státu, mnohdy však
postačovala existence obecně závazného předpisu (podle různých
znárodňovacích předpisů). Vzhledem k tomu, že zápis vzniku vlastnického práva do pozemkové knihy nebyl nutný a v podstatě neměl žádný význam
pro jeho vznik, byl prováděn velmi neúplně. Pozemková kniha tímto pozbyla důvěryhodnosti i významu.
Na začátku 60. let začalo vadit tehdejšímu režimu, že není schopen
řádně podchytit, komu patří jednotlivé nemovitosti. Začalo se proto uvažovat o uvedení pozemkové knihy do souladu se skutečností. Zjistilo se
však, že odlišnost pozemkové evidence od skutečnosti je natolik rozsáhlá, že je tento pokus neproveditelný.
Z tohoto důvodu došlo v roce 1964 k založení evidence nemovitostí7.
Avšak ani tímto krokem nebyl intabulační princip obnoven . Do evidence se sice začaly zapisovat listiny jednak na základě pozemkové knihy a
jednak na základě předložení jednotlivých listin o právních vztazích k nemovitostem občany, orgány a organizacemi, nelze si ovšem dělat iluze,
že vždy byl k dané nemovitosti zapsán skutečný vlastník. Navíc se do této evidence nesmělo zapsat vlastnictví ke konkrétním zemědělským a lesním pozemkům, které byly sloučeny do větších půdních celků a užívány
socialistickými organizacemi. Jejich existenci dokládala pouze poznámka: ,,ostatní pozemky v užívání soc.org.”
Ani s účinností zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník nevznikaly
právní vztahy k nemovitostem intabulací, tedy zápisem do této evidence.
Pokud bylo smluvně převáděno vlastnické právo do osobního nebo soukromého vlastnictví, nabývalo se vlastnictví registrací státním notářstvím. Jestliže byla smlouva platná a neodporovala zájmům společnosti, notářství smlouvu registrovalo a jednu kopii zaslalo orgánům geodézie k zápisu změny právních vztahů k nemovitostem. Tento způsob
7
Zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí.
11
převodu práv zajišťoval fakticky nejvyšší soulad se skutečností, neboť
fyzické osoby si samozřejmě hlídaly, aby zápisy o jejich majetku odpovídaly skutečnosti. Komplikovanější byla situace v případech, kdy se
nemovitost nabývala do socialistického vlastnictví na základě smlouvy a
ke vzniku vlastnického práva nebylo zapotřebí její registrace, postačovalo
pouze její písemné vyhotovení. Zákon o evidenci sice stanovil povinnost
tuto smlouvu následně ohlásit k zápisu, ale tato povinnost bývala často socialistickými organizacemi ignorována. Poté docházelo k takovým
situacím, že např. fyzická osoba převedla své nemovitosti na stát nebo družstvo. Zápis do evidence o tom nebyl proveden, přestože se stát či
družstvo stali faktickými vlastníky. Následně fyzická osoba zemřela a notář, který projednával dědictví, nemaje k dispozici jiné podklady, než
výpis z evidence nemovitostí, zahrnul do dědictví předmětné nemovitosti a dědicové na základě rozhodnutí o dědictví byli zapsáni do evidence
nemovitostí. Poté nemovitosti prodali fyzické osobě a státní notářství kupní smlouvu registrovalo a kupující byl zapsán jako vlastník.
Tímto způsobem byla evidence nemovitostí vedena až do 1.1.1993,
kdy nabyl účinnosti zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České
republiky a také zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických vztahů
k nemovitostem. Dnem účinností těchto zákonů se operát evidence
nemovitostí stal operátem katastru nemovitostí, samozřejmě se všemi svými nedostatky.
12
4. Katastr nemovitostí
Katastr nemovitostí vznikl pro potřebu obnovy pořádku a práva a také
pro potřebu ekonomiky. Jeho vznik byl nutný pro možnost zahájení
programu deetatizace a rozsáhlé privatizace nemovitého majetku a pro možnost řešení restitucí, čili nápravy škod způsobených znárodněním majetku8.
4.1 Vymezení pojmu a platná právní úprava Katastr nemovitostí České republiky představuje souhrn údajů o
nemovitostech, a to z hlediska jejich soupisu, popisu, geometrického a
polohového určení. Součástí katastru nemovitostí je evidence vlastnických práv, jiných věcných práv a dalších zákonem stanovených práv k nemovitostem. Tvoří ucelený, průběžně aktualizovaný informační systém s velkou možností využitelnosti v mnoha oblastech.
Katastr nemovitostí byl zřízen zákonem č. 344/1992 Sb., o katastru
nemovitostí České republiky (katastrální zákon), který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Současně s tímto zákonem, nabyly účinnosti ke stejnému dni ještě tři
další zákony, a to: •
zákon č. 264/1992 Sb., kterým se mění občanský zákoník
•
zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv
•
zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech
k nemovitostem
Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv
k nemovitostem, jenž je základní normou, která kodifikuje pravidla Bumba, J., Zeměměřické právo. Zeměměřictví a katastr v technicko – právních. souvislostech. Praha: Nakladatelství Linde Praha, a.s. , 2004, s.46.
8
13
evidování věcných práv k nemovitostem a jiných práv, či oprávnění byl
následně šestkrát novelizován: zákonem č. 210/1993 Sb., zákonem č. 90/1996 Sb., zákonem č. 27/2000 Sb., zákonem č. 30/2000 Sb., zákonem č. 120/2001 Sb. a zákonem č. 59/2005 Sb.
Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky
(katastrální zákon), byl taktéž novelizován, a to celkem pětkrát: zákonem č. 89/1996 Sb., zákonem č. 103/2000 Sb., zákonem č. 120/2000 Sb. (úplné
znění vyhlášeno pod č. 172/2000 Sb.), zákonem č. 220/2000 Sb. a zákonem č. 53/2004 Sb.
4.2 Zásady vedení katastru nemovitostí Použití zásad při činnosti správních orgánů stanoví zákon č. 500/2004
Sb., správní řád. Z tzv. společných ustanovení tohoto zákona9 vyplývá, že základní zásady 10 činnosti mají být použity také v případech, kdy zvláštní zákon výslovně použití správního řádu vylučuje, aniž by sám úpravu
odpovídající těmto zásadám obsahoval. Tyto zásady, společně ještě s dalšími,
které
zůstaly
mimo
okruh
základních
zakomponovány do ustanovení jednotlivých zákonů. Do platné
právní
úpravy
zakomponovány tyto zásady:
vedení
katastru
zásad
jsou
nemovitostí
jsou
1) Zásada oficiality – katastrální úřady, zřízené katastrálním zákonem vedou katastr nemovitostí z úřední povinnosti.
2) Zásada veřejnosti katastru – katastr je veřejný a každý má právo do něj nahlížet, pořizovat si z něj opisy a výpisy a za příslušný poplatek získávat další informace o nemovitostech podléhajících evidenci katastru.
3) Zásada ohlašovací – údaje katastru jsou získávány na základě ohlašovací povinnosti vlastníků nemovitostí, jiných oprávněných
9
§ 177 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. § 2 - § 8 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
10
14
z právních vztahů, orgánů státní správy a místní samosprávy.
4) Zásada spolupráce – vlastníci nemovitostí, jiní oprávnění z právních
vztahů, orgány státní správy a místní samosprávy jsou povinni
spolupracovat s katastrálními úřady při vedení katastru způsoby stanovenými zákonem.
5) Zásada intabulační – vznik práv k nemovitostem je spojen se zápisem vznikajícího věcného práva do katastru, na podkladě nabývacího titulu
6) Zásada evidenční – práva k nemovitostem vznikají zcela nezávisle na provedení zápisu o vzniklém právu do katastru. Vlastníci jsou povinni ohlásit tuto změnu a doložit ji listinou.
7) Zásada legality – k zápisu práva do katastru dochází po podání žádosti, a to na základě rozhodnutí o povolení vkladu, po předchozím
prozkoumání platnosti listiny z důvodu návaznosti na dosavadní zápisy v katastru.
8) Zásada priority – zápisy právních vztahů a poznámek týkající se téže nemovitosti se provádí v takovém časovém sledu, v jakém došly katastrálnímu úřadu ve formě podání.
4.3 Základní pojmy související s katastrem Z důvodu odstranění výkladových nejasností ve vztahu ke katastru
nemovitostí, osahuje platná právní úprava (katastrální zákon) definice nejvýznamnějších pojmů, se kterými se pracuje:
Pozemek (§ 27 písm. a) je část zemského povrchu oddělená od sousedních
částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území,
hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků.
Parcela (§ 27 písm. b) je pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem. Stavební parcela (§ 27 písm. c) pozemku
je
15
pozemek
evidovaný
v druhu
zastavěné plochy a nádvoří.
Pozemková parcela (§ 27 písm. d) je pozemek, který není stavební parcelou.
Geometrické určení nemovitosti a katastrálního území (§ 27 písm. e) je
určení tvaru a rozměru nemovitosti a katastrálního území, vymezených jejich hranicemi v zobrazovací rovině.
Polohové určení nemovitosti a katastrálního území (§ 27 písm. f) je
určení jejich polohy ve vztahu k ostatním nemovitostem a katastrálním územím.
Výměra parcely (§ 27 písm. g) je vyjádření plošného obsahu průmětu pozemku do zobrazovací roviny v plošných metrických jednotkách; velikost výměry vyplývá z geometrického určení pozemku a zaokrouhluje se na celé čtvereční metry.
Katastrální území (§ 27 písm. h) je technická jednotka, kterou tvoří místopisně uzavřený a v katastru společně evidovaný soubor nemovitostí.
Katastrální mapa (§ 27 písm. i) je polohopisná mapa velkého měřítka
s popisem, která zobrazuje všechny nemovitosti a katastrální území, které jsou předmětem katastru. Pozemky se v katastrální mapě zobrazují
průmětem svých hranic do zobrazovací roviny, označují se parcelními
čísly a značkami druhů pozemků; stavby se zobrazují průmětem svého vnějšího obvodu.
Budova (§ 27 písm. k) je nadzemní stavba, která je prostorově soustředěna a navenek uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí.
Rozestavěná budova (§ 27 písm. l) je budova v alespoň takovém stupni rozestavěnosti, že již je patrné stavebně technické a funkční uspořádání
prvního nadzemního podlaží, pokud jí dosud nebylo přiděleno číslo
popisné nebo evidenční, a u budovy, které se číslo popisné a evidenční nepřiděluje, pokud na ni dosud nebylo vydáno kolaudační rozhodnutí.
K těmto pojmům je nutno přiřadit ještě tři další dle zákona č. 72/1994
Sb., o vlastnictví bytů, a to:
Byt (§ 2 písm. b) je místnost nebo soubor místností, které jsou podle
16
rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení.
Nebytový prostor (§ 2 písm. c) je místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k jiným účelům než k bydlení;
nebytovými prostory nejsou příslušenství
příslušenství nebytového prostoru ani společné části domu.
bytu11 nebo
Dům s byty a nebytovými prostory ve vlastnictví (§ 2 písm. d) je taková budova, která je ve spoluvlastnictví podle zákona o vlastnictví bytů. 4.4 Obsah katastru nemovitostí Obsahem katastru nemovitostí jsou konkrétní údaje o objektech a
skutečnostech, které jsou předmětem evidence katastru. Těmito údaji jsou: -
-
geometrické a polohové určení nemovitostí
druhy pozemků, čísla a výměry parcel, popisná a evidenční čísla budov, údaje o způsobu ochrany a využití nemovitostí, čísla bytů, čísla a pojmenování nebytových prostorů, údaje pro daňové účely a údaje
umožňující propojení s jinými informačními systémy, které mají vztah -
-
-
k obsahu katastru
údaje o právních vztazích, včetně údajů o vlastnících a jiných
oprávněných a údaje o dalších právech k nemovitostem podle katastrálního zákona
údaje o podrobných polohových bodových polích
místní a pomístní názvosloví
Všechny tyto údaje tvoří obsah katastru nemovitostí, jsou uspořádány
tak, aby mohly sloužit jako významný informační systém. Jsou uloženy
v katastrálních operátech po katastrálních územích. Součástí těchto operátů je veškerá mapová a listinná dokumentace. V rámci digitalizace souboru popisných informací (SPI) byly do počítačové formy převedeny veškeré údaje o parcelách, o stavbách, o bytech a nebytových prostorech, o
11
§ 121 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
17
vlastnících a jiných oprávněných, o právních vztazích, právech a
skutečnostech dle katastrálního zákona12, současně byly převedeny také údaje o tzv. zjednodušené evidenci, což jsou pozemky jednotlivých
vlastníků z dřívější pozemkové evidence, jejichž hranice v terénu neexistují. V rámci digitalizace souboru geodetických informací (SGI) jsou postupně převáděny do počítačové formy katastrální mapy na tzv.
digitální katastrální mapy (DKM) a katastrální mapy digitalizované (KMD).
4.5 Předmět a způsob zápisů do katastru nemovitostí Předmětem zápisů do katastru nemovitostí jsou práva vyplývající
z právních vztahů týkajících se nemovitostí. Jsou to: -
-
-
-
-
vlastnické právo
zástavní právo
právo odpovídající věcnému břemeni
předkupní právo, pokud má účinky věcného práva
jiná práva, zřízená jako věcná práva k nemovitostem
-
správa nemovitostí ve vlastnictví státu vykonávána Pozemkovým
-
právo hospodaření s majetkem státu
-
fondem České republiky
právo trvalého užívání nemovitosti
Zápisy se do katastru nemovitostí provádějí trojím způsobem:
vkladem, záznamem a poznámkou.
Vklad (intabulace) je takový úkon katastrálního úřadu, který má za
následek vznik, změnu nebo zánik věcného práva k nemovitostem. Podrobněji se o problematice vkladů rozvedu v následující kapitole.
Záznamem se do katastru nemovitostí zapisují věcná práva a jiná oprávnění, která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona, rozhodnutím § 2 odst. 4 písm. b) až i) zákona č. 344/1992 Sb., katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů.
12
18
státního orgánu, příklepem licitátora ve veřejné aukci, vydržením,
přírůstkem a zpracováním. Právo v tomto případě vzniká právní listinou, nikoli rozhodnutím katastrálního úřadu. Katastrální úřad není oprávněn
zkoumat obsahovou správnost listin předložených k zápisu záznamem, zjišťuje pouze, zda tato listina neobsahuje chyby v psaní, počtech či jiné nesprávnosti.
Poznámkou se do katastru nemovitostí vyznačují takové skutečnosti, které nemají vliv na vznik, změnu nebo zánik práva. Mají pouze signalizační charakter. Jejich cílem je upozornit, že o předmětné nemovitosti bylo
zahájeno určité řízení nebo, že vlastník nemovitosti má určité omezení dispozičních práv.
19
5. Vklad práva do katastru nemovitostí
Vklad (dle § 2 a násl. zákona o zápisech) věcného práva
k nemovitosti, který má konstitutivní účinky, způsobuje vznik, změnu či
zánik věcného právního vztahu k nemovitému majetku, evidovanému v katastru nemovitostí.
Vkladové řízení je specifické správní řízení, které může dle
předložené
věcné smlouvy
vyústit v povolení (výmazu) vkladu
vlastnického práva, zástavního práva, práva odpovídajícího věcnému
břemeni a předkupního práva s účinky věcného práva do (z) katastru
nebo jeho (částečného) zamítnutí, popřípadě zastavení řízení.
Příslušný katastrální úřad, v jehož obvodu je nemovitost, vychází ve
vkladovém řízení ze zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a
jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jakož i dalších
předpisů, které se vztahují k nemovitostem dotčených vkladovým návrhem.
5.1 Předmět vkladu práva do katastru nemovitostí Předmětem vkladu není smlouva jako taková, ale věcná práva
k nemovitosti či nemovitostem dle této smlouvy, a to: • • • • •
smlouvy o převodu vlastnictví nemovitostí
smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem
smlouvy o oprávnění, které odpovídá věcnému břemenu
smlouvy o předkupním právu k nemovitostem s věcnými účinky
smlouvy o převodu bytu a nebytového prostoru jako předmětu vlastnictví
20
• •
dohody o vydání věci uzavřené podle zvláštních předpisů (např. dle
zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích
prohlášení vkladatele o vložení nemovitosti do základního jmění
obchodní společnosti
•
dohody o vypořádání společného jmění manželů, je-li předmětem
•
smlouvy o rozšíření nebo zúžení stanoveného rozsahu společného
•
dohody
•
smlouvy o výstavbě, jejíž součástí je převod spoluvlastnických podílů
vypořádání nemovitost jmění manželů o
zrušení
k nemovitostem
a
vypořádání
podílového
spoluvlastnictví
k pozemku
Předmětem vkladu je také prohlášení vlastníka budovy a smlouva o
výstavbě, ačkoli se nejedná o věcná práva13. 5.2 Návrh na vklad
Řízení o povolení vkladu práva je zahájeno jednak písemným
návrhem účastníků, popřípadě některého z nich dnem doručení návrhu na
vklad poštou, dnem osobního předání návrhu podatelně příslušného katastrálního úřadu, ale také je možné podat návrh na vklad
prostřednictvím technických prostředků, např. dálnopisu, telefaxu, ale v takovém případě je nutné toto podání, na rozdíl od zákonem stanovených
5 dnů, nejpozději do 3 dnů (opatření ČÚZK č.j. 3294/2002-22) písemně nebo ústně do protokolu doplnit, současně se všemi potřebnými přílohami 14.
Návrh na vklad15 musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání,
Kuba, B., Olivová K., Katastr nemovitostí po novele. Vydalo Linde Praha a.s. – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka , 1999, s. 62 14 Trajer, V., Katastr nemovitostí v otázkách a odpovědích. 2. rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Nakladatelství Aspi, a.s., 2005, s.20 15 Viz. příloha č. 2.
13
21
tj. kdo jej činí, které věci se týká a co se navrhuje16 také náležitosti dle § 4
odst. 3 a 4 zákona o zápisech a rovněž všechny nutné přílohy.
-
-
-
-
Návrh na zahájení řízení musí obsahovat:
označení katastrálního úřadu, kterému je návrh určen
jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo fyzických osob nebo
název, sídlo a identifikační číslo právnických osob, které jsou účastníky řízení
označení práv, která mají být do katastru zapsána Přílohami návrhu na vklad práva k nemovitosti jsou:
listina (písemná smlouva, dohoda, prohlášení), na základě které má být zapsáno právo do katastru nemovitostí, jejíž neoddělitelnou součástí
musí být geometrický plán, pokud je nutno předmět zápisu zobrazit do katastrální mapy
-
geometrický plán, pokud se jedná o návrh vkladu práva odpovídajícího
-
plná (procesní) plná moc, je-li některý z účastníků v řízení zastoupen
-
výpis z obchodního nebo jiného zákonem stanoveného rejstříku nebo
-
listina, prokazující oprávnění účastníka nebo jiné osoby oprávněné
-
věcnému břemenu k části pozemku, jako příloha ke smlouvě
zmocněncem
úředně ověřený opis výpisu, je-li účastníkem řízení právnická osoba
z právního vztahu nakládat s předmětem právního úkonu, jehož právní účinky nastaly před 1. lednem 1993
úředně ověřený překlad listiny, na základě které má být zapsáno právo do katastru nemovitostí, pokud tato listina není sepsána v českém jazyce
Věcná práva k nemovitostem sice vznikají, mění se a zanikají
vkladem práva do katastru, ale právní účinky tohoto vkladu se váží ke 16
§ 37 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
22
dni, kdy byl návrh na vklad doručen katastrálnímu úřadu. Z tohoto důvodu
již nelze po podání daného návrhu v žádném případě zasahovat do smlouvy samé, nějak ji upravovat, doplňovat nebo měnit. Pokud by
smlouva byla upravována, jednalo by se o smlouvu jinou, než která byla uváděna v předloženém návrhu. Jestliže však smlouva obsahuje chybu v psaní nebo počtech, ve smyslu § 37 odst. 3 občanského zákoníku, lze ji
odstranit až po podání návrhu na povolení vkladu, neboť neznamená
změnu obsahu právního úkonu. Oprava se provede doložkou připojenou pod uzavřený text smlouvy.
Ustanovení § 2 odst.3 zákona o zápisech o zpětných účincích vkladu
je velice důležité i v situacích, kdy např. účastník (resp. převodce) smlouvy zemře. Při řešení případů, kdy zemře před podáním návrhu na vklad je nutno s podáním návrhu vyčkat do rozhodnutí o dědictví.
Následně se účastníky řízení stávají dědicové, kteří jsou smluvními
projevy zemřelého vázáni. Jedná se o tzv. majetkové nároky, které smrtí
zůstavitele nezanikají, ale přecházejí na dědice. Jak postupovat v případech, jestliže zemře po podání návrhu na vklad se názory soudů různí. Není nutné řešit, jestli na dědice přecházejí práva a povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy, neboť převáděná nemovitost má již nového vlastníka a nemůže být předmětem dědictví. Řízení o dědictví má
být přerušeno až do doby skončení řízení o povolení vkladu17. Některé soudy však rozhodují tak, že řízení o povolení vkladu má být přerušeno až do doby, než jsou známi dědici prodávajícího, neboť to má význam pro
případný opravný prostředek proti zamítnutí vkladu18. Může však nastat
situace, kdy dědici o smlouvě zůstavitele nevěděli a nabyvatel podá u katastrálního úřadu návrh na vklad, aniž by věděl, že převodce zemřel. Podrobněji tento případ rozvedu v následující kapitole.
V období od podání návrhu na vklad, až do rozhodnutí o povolení je
převodce stále vlastníkem nemovitosti a jako vlastník je také v katastru 17 18
Rozsudek MS v Praze z 30.12.1997, sp.zn. Co 373/97-24. Rozsudek KS v Plzni z 30.4.1997, sp.zn. 30 Ca 10/97.
23
zapsán. Jakmile je však vklad proveden, situace se mění a vlastníkem se
stává nabyvatel, a to se zpětnou účinností ke dni podání návrhu. Jedná se o
,,více vlastnických práv k téže věci”19. Nabyvatel tedy zpětně vstoupí do nájemních vztahů, vztahů k úřadům a podobně a stane se pokud jde o dotčené období, právním nástupcem převodce. Je oprávněn požadovat, aby mu původní vlastník přijaté nájemné jako bezdůvodné obohacení vydal,
může vymáhat náhradu škody na nemovitosti, způsobenou v tomto období, stejně jako pojistnou událost, na druhé straně se stává povinným k placení
daně z nemovitosti i za období od doručení návrhu na vklad do rozhodnutí o něm 20.
Zatímco si účastníci smlouvy datum účinnosti smlouvy mohou zvolit,
okamžik vzniku, změny nebo zániku práva na základě smlouvy, kterou uzavřeli, mohou ovlivnit jen tím, že si zvolí určitý den, kdy podají návrh
na vklad. Jestliže s podáním otálejí, může se stát, že tatáž nemovitost bude převedena ještě jednou na někoho jiného. Potom se jejím vlastníkem stává ten, kdo první doručí návrh na vklad příslušnému katastrálnímu úřadu. Dochází zde ke střetu kvalitativně i funkčně nižšího obligačního
(závazkového) práva s právem vlastnickým, kterému je třeba dát přednost21.
Pokud jsou katastrálnímu úřadu ve stejný den, byť v jinou hodinu,
doručeny dva návrhy na vklad k téže nemovitosti ( např.kupní smlouva a
současně zástavní smlouva), je nutné je považovat za návrhy se stejným pořadím a katastrální úřad musí oba zamítnout, neboť právní účinky vznikají ke dni podání nikoli k okamžiku podání.
Katastrální úřad je návrhem vázán a nemůže rozhodovat o povolení
vkladu jiných práv, než je v něm uvedeno. V návrhu musí být přesně
uvedeno, jaká práva účastníci žádají vložit do katastru nemovitostí a nelze Kindl, M., Varvařovský, P. Ještě jednou více vlastnických práv (k téže věci). Právní rozhledy, 1998, č. 1, s. 24. 20 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 22.5.1997, sp. zn. IV. ÚS 332/96. 21 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.2.1999, sp.zn. 2 Cdon 848/97. 19
24
se pouze odvolávat na obsah smlouvy. Pokud by bylo v návrhu
požadováno zapsat méně práv, než je uvedeno v listině, katastrální úřad
nemůže povolit zapsat více práv, než je uvedeno. Např. někdo prodává
nemovitost a současně je v jeho prospěch zřizováno věcné břemeno doživotního bydlení. Nabyvatel sice podá návrh na vklad, ale opomine v něm uvést oprávnění z věcného břemene. Katastrální úřad rozhodne
pouze o převodu nemovitosti, nikoli o oprávnění doživotního bydlení. Poté je nutno podat samostatný návrh na vklad oprávnění z věcného břemene,
které tak vznikne k pozdějšímu datu. Účastníci smlouvy jsou smlouvou
vázáni, takže přesto, že by byl povolen jen vklad, např. jen vlastnického práva, mají povinnost dostát svému závazku ze smlouvy a zajistit, aby vznikly i všechny věcněprávní účinky smlouvy22. 5.3 Účastníci řízení Účastníky řízení o povolení vkladu jsou účastníci toho právního
úkonu, na jehož podkladě má být zapsáno právo do katastru23. Z daného ustanovení vyplývá, že definice účastníků řízení je odchylná od definice účastníka podle § 27 správního řádu. Zde je postavení účastníka
přiznáváno nejen přímým účastníkům právního vztahu, ale i těm jejichž
práva by mohla být rozhodnutím dotčena, jakož i těm, kteří o sobě tvrdí, že jsou účastníky řízení, dokud se neprokáže opak. Danou problematikou se
zabýval i Ústavní soud. V jednom z nálezů dospěl k závěru, že okruh účastníků vkladového řízení by měl být vymezen § 27 správního řádu24.
Barešová, E., Baudyš, P., Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Komentář. 3. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2002, s. .65. 23 § 4 odst. 1 zákona č. 265/200 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných právech, ve znění zákona č. 90/1996 Sb. 24 Interpretace § 4 a § 5 zákona č. 265/200 Sb., ve znění zákona č. 90/1996 Sb., pojímající uvedený zákon za lex specialis je nesprávná, vede k jeho izolaci v právním systému, protože nerespektuje ani základní zásady správního řádu. I spoluvlastníci nemovitosti musejí být účastníky řízení o povolení vkladu práva na základě smlouvy, které nebyli účastníci (Nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.6.1997, sp. zn. I. ÚS 279/95).
22
25
Tento názor byl pozdějším nálezem překonán 25.
Osoby, které jsou účastníky vkladového řízení musí být v listině
uvedeny tak, aby jejich identifikace byla jednoznačná a nemohlo dojít k záměně s jinou osobou. A to těmito údaji:
-
jméno a příjmení fyzické osoby, název, popř. obchodní jméno
-
rodné číslo fyzické osoby, identifikační číslo právnické osoby
-
právnické osoby
adresa trvalého pobytu fyzické osoby, adresa sídla právnické osoby
Pokud nelze některého z účastníků řízení ve smlouvě jednoznačně
identifikovat, nelze tento nedostatek ex post odstranit a katastrální úřad je nucen návrh na vklad zamítnout. 5.4 Listina a její náležitosti Listina, na jejímž základě má být zapsáno právo do katastru
nemovitostí, musí být čitelná, pořízená psacím strojem, výstupem z počítače nebo psaná rukou a vlastnoručně podepsaná účastníky řízení.
Obsah předmětné listiny musí být určitý a srozumitelný (jednoznačně určeni účastníci řízení, předmět i obsah právního úkonu), současně by z něj měla vyplynout vůle převodce převést nemovitost a vůle nabyvatele
převáděnou nemovitost přijmout za podmínek, uvedených ve smlouvě.
Projevy účastníků právního úkonu musí být na jedné listině. Katastrální úřad v řízení o povolení vkladu zjišťuje, zda v prvopisu smlouvy jde skutečně o smluvní projevy vůle osob v ní uvedených, se zvláštním zřetelem k těm, jejichž právo na základě smlouvy zaniká nebo je omezeno.
Někdy si účastníci smlouvy mohou smluvit tzv. odkládací
(suspenzívní) podmínku smlouvy, na jejímž splnění závisí, zda právní
Okruh účastníků vkladového řízení nelze vymezit ustanovením § 27 správního řádu, ale výlučně jen ustanovením § 4 odst.1 zákona o zápisech. Je třeba si uvědomit, že účelem speciálních úprav účastníků řízení je především odstranění pochybností, kdo je účastníkem řízení, neboť definice v ustanovení § 27 správního řádu je nepřesná, resp. příliš široká (Nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.5.2000, sp. zn. I. ÚS 620/99).
25
26
účinky úkonu nastanou26. V převodních smlouvách typu smluv kupních se
často vyskytují odkládací podmínky formulované takto: ,,Tato smlouva nabude účinnosti poté, kdy kupující doplatí kupní cenu…...”. To v praxi znamená, že účastníci smlouvy se na obsahu smlouvy sice dohodli, ale účinky této smlouvy odložili k okamžiku splnění dohodnuté podmínky, tj.
zaplacení kupní ceny. V případě, že je podán návrh na vklad na základě smlouvy, která dosud nenabyla účinnosti v důsledku odkládací podmínky,
katastrálnímu úřadu nezbývá, než návrh na vklad zamítnout. Někdy se však ve smlouvě objeví odkládací podmínka omylem, kdy zhotovitel
použije zastaralé smluvní formulace, kdy smlouva nabývala účinností Státním notářstvím a uvede, že: ,,Tato smlouva nabývá účinnosti vkladem do katastru nemovitostí”. Také u takto formulované smlouvy katastrální
úřad návrh na vklad zamítl. V současné době se však judikatura soudu shodla na tom, že k nemožné podmínce se nepřihlíží, a proto není důvod v takových případech návrh na vklad zamítat. Jiná
situace
je
v případě
smluvení
rozvazovací
(rezolutní)
podmínky . Taková podmínka může znít takto: ,,Pokud kupující 27
nezaplatí do….. doplatek kupní ceny, může prodávající od kupní smlouvy
odstoupit”. Sjednání takové podmínky není na překážku, aby daná
smlouva sloužila jako podklad k převodu práva vkladem do katastru a katastrální úřad k rozvazovací podmínce nepřihlíží. 5.5 Přezkumná činnost katastrálního úřadu V řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí není
zkoumána platnost či neplatnost předložených listin, ale výhradně jen jejich způsobilost k tomu, aby na jejich podkladě byla požadována práva
26 27
§ 36 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. § 36 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
27
zapsána28. Ani rozsah přezkumu není dán na vůli katastrálního úřadu, ale
je taxativně vymezen právním předpisem 29. Katastrální úřad zkoumá, zda:
- navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v katastru. Týká se to nejen subjektů, majících věcně právní vztah k dotčeným
nemovitostem, ale také daných nemovitostí. V žádném případě není možné, aby byl vklad povolen, aniž by byla návaznost na předcházející
zápis v katastru. V praxi jde většinou o problém dosud nezapsaného obecního majetku, se vznikem (ex lege) podílového spoluvlastnictví u
nevypořádaného společného jmění manželů, nezapsaných budov. Jestliže někdo postaví budovu a chce ji převést na někoho jiného, musí nejprve
zajistit, aby předmětná nemovitost byla do katastru zapsána a pak teprve může navrhnout vklad práva k ní. V praxi se ustálilo, že o zápis nové budovy je nutno požádat nejpozději s návrhem na vklad práva.
- navrhovaný vklad je odůvodněn obsahem předložených listin. Jestliže je např. navržen vklad dle darovací smlouvy a katastrálnímu úřadu
je předložena listina, jejíž obsah, byť jinak určitý a srozumitelný vypovídá
o zcela jiném právním úkonu, což znamená, že je zde věcný nesoulad mezi vkladovým návrhem a předkládanou listinou, nemůže katastrální úřad tomuto návrhu vyhovět. Nelze také povolit vklad práva dle předložené
listiny, která odkazuje na jinou listinu, na základě níž se vklad práva neprovádí (znalecký posudek, nájemní smlouvu, aj.), kde by byla nemovitost určena podle údajů v katastru.
- právní úkon, týkající se převodu vlastnického práva nebo zřízení
nebo zániku jiného práva, je určitý a srozumitelný. Tuto podmínku
musí splňovat smluvní projevy účastníků smlouvy. To znamená, že se
musí vyjádřit tak, aby jejich vůle byla jasně patrná z právního úkonu.
Např. obdarovaný v darovací smlouvě vyjádří svou vůli přijmout dar Katastrální úřady nemají přezkoumávat soulad všech předchozích smluv, týkajících se nemovitostí, jichž se vklad týká, se všemi tehdy platnými předpisy (Rozsudek KS v Praze z 1.11.1994, sp.zn. 19 Ca 34/94). 29 § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.
28
28
vyjádřením ,,dar přijímá” a dárce uvedením ,,daruje”. Některé soudy
však s takto vyjádřeným projevem vůle nesouhlasí. Považují za dostatečně srozumitelný projev vůle to, že je smlouva nadepsána např. jako kupní a
pak se ve smlouvě již mluví jen o převodu a ceně, za kterou se nemovitost převádí. Nemovitosti ve smlouvě musí být uvedeny podle § 5 odst. 1
katastrálního zákona. Neuvedení nelze nahradit odkazem na přílohy.Ve
smlouvě musí být také jasně označeni účastníci právního úkonu. Pokud nejsou tyto podmínky splněny a právní úkon je neurčitý a nesrozumitelný, považuje se za absolutně neplatný.
- právní úkon je v předepsané formě. Tato přezkumná činnost je
vyústěním ustanovení § 46 občanského zákoníku, podle kterého písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro
něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků a jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině. Je-li smlouva
sepsána na více listech, musí být tyto listy pevně a neoddělitelně spojeny.
U smluv, kde některý z účastníků nemůže číst nebo psát, je předepsanou formou úřední zápis, kterým je pouze notářský zápis. Není-li právní úkon
v daných případech v předepsané formě, katastrální úřad vklad práva do katastru zamítne pro absolutní neplatnost.
- účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu. Věcně právní vztah k nemovitostem se prokazuje tzv. nabývacím
titulem, přičemž se předpokládá správnost těchto údajů zapsaných
v katastru nemovitostí. Ten kdo vychází ze zápisu v katastru učiněného po 1. lednu 1993, je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnému stavu
věci, ledaže musel vědět, že stav zápisů v katastru neodpovídá
skutečnosti30. Pokud tedy někdo tvrdí, že skutečnost neodpovídá zápisu v katastru, musí tuto tvrzenou skutečnost prokázat. V opačném případě § 4 odst. 3 písm. d) zákona o zápisech stanoví, že přílohou návrhu musí být
§ 11 zákona č. 265/1992 sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.
30
29
listina prokazující oprávnění vlastníka nebo jiné osoby oprávněné z právního vztahu nakládat s předmětem právního úkonu, jehož právní
účinky nastaly před 1. lednem 1993, nebo úředně ověřený opis (kopie) takové listiny. Tato listina nemůže
být za žádných okolností nahrazena výpisem z katastru nemovitostí nebo
dokonce výpisem z předešlé evidence.31 Pokud účastník řízení nemá listinu prokazující oprávnění nakládat s předmětem právního úkonu u sebe,
může postupovat v souladu s ustanovením § 6 odst. 2 správního řádu a
požádat příslušný katastrální úřad, aby si obstaral danou listinu ze své sbírky listin sám.
- účastník řízení není omezen právními předpisy, rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím státního orgánu ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu. Katastrální úřad nepřihlíží
k omezení smluvní volnosti založenému existencí závazkových vztahů, byť je takovéto omezení součástí vkladové listiny. Např. závazek
nemovitost dále nezastavovat, nezřizovat k ní předkupní právo nebo právo odpovídající věcnému břemenu. Přihlíží však k omezení smluvní volnosti
vyplývající např. z usnesení o prohlášení konkurzu na majetek úpadce dle § 14 odst. 1 písm. a) zákona o konkurzu a vyrovnání. Vlastník-úpadce je
omezen, neboť jeho oprávnění nakládat s majetkem konkurzní podstaty
přechází na správce konkurzní podstaty. Nebo z usnesení o předběžném opatření dle § 74 a násl. občanského soudního řádu, zakazujícího vlastníkovi nakládat s nemovitostí.
- k právnímu úkonu účastníka řízení byl udělen souhlas podle zvláštního předpisu32.
Všechny tyto skutečnosti katastrální úřad zkoumá ke dni podání
návrhu na vklad. Ke skutečnostem, které nastaly po tomto dni, přestože nebylo o povolení vkladu ještě rozhodnuto, katastrální úřad nepřihlíží.
Předložení výpisu z katastru nemovitostí nenahrazuje předložení listiny prokazující oprávnění vlastníka nakládat s předmětem smlouvy (Rozsudek KS v Brně ze 7.12.1994, sp.zn. 35 Ca 26/94. 32 Např. § 28 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
31
30
5.6 Povolení vkladu a vklad práva do katastru nemovitostí Pokud jsou splněny všechny zákonem
stanovené podmínky,
katastrální úřad vklad práva povolí. Toto rozhodnutí se neoznamuje
účastníkům, provádí se zápisem do spisu ( ustanovení § 5 odst. 3 zákona o
zápisech) a je zrealizováno tím, že se na prvopisech smlouvy vyznačí tato doložka:
Katastrální úřad v ……………………………………
Vklad práva povolen rozhodnutím č.j………………..
Vklad práva zapsán v katastru nemovitostí dne………
Právní účinky vkladu vznikly dnem…………………..
Katastrální úřad provede na základě pravomocného rozhodnutí o
povolení vkladu vlastnického nebo jiného věcného práva k nemovitostem
zápis do souboru popisných informací, který je součástí katastrálního
operátu. Konstitutivní účinky vkladu, naplnění intabulační zásady, nelze spojovat s rozhodnutím o jeho povolení, nýbrž až s jeho zápisem
s tím, že právní účinky vkladu práva se vztahují zpětně ke dni podání návrhu na vklad.
31
6. Problematika vkladových řízení a zápisů vlastnických práv k nemovitostem v praxi
S účinností zákonů č. 344/1992 Sb., katastrální zákon a č. 265/1992
Sb., o zápisech vlastnických vztahů k nemovitostem se katastr nemovitostí
ČR v řadě zásad postupně vrací k obecnému knihovnímu zákonu z roku 1871. K obnovení některých zásad došlo v plném rozsahu, některé však byly obnoveny pouze částečně.
Pouze částečně byl obnoven také intabulační princip, a to u zápisů
vkladem, u nichž dochází k převodu vlastnického práva k nemovitostem
na základě smlouvy či dohody. Katastrální úřady při převodu tohoto práva přezkoumávají nabývací listiny u osob zapsaných jako vlastník ještě za účinnosti zákona o evidenci nemovitostí. Pokud zjistí, že tyto listiny, byť
podle nich byl proveden zápis vlastnického práva k nemovitosti, vlastnické
právo ve skutečnosti nezakládají, vklad práva zamítnou pro nedostatek oprávnění vlastníka nakládat s předmětem smlouvy. Tento postup, který sice vede k postupné prověrce údajů katastru, nevede však k jeho zlepšení. Pouze vede k tomu, aby se stav zápisů do katastru nezhoršoval. Je tomu
tak proto, že zamítne-li katastrální úřad návrh na vklad s odůvodněním, že osoba zapsaná jako vlastník z dob evidence nemovitostí nemůže
dostatečně prokázat své skutečné vlastnictví, sice brání této osobě fakticky nakládat s nemovitostí, v katastru však zůstává i nadále zapsána jako její
vlastník. Katastrální úřad totiž tuto osobu v katastru ponechá jako vlastníka zapsánu a nepátrá po tom, kdo by měl být místo ní jako skutečný vlastník v katastru zapsán. K nápravě takového zápisu může dojít
zpravidla pouze na základě rozsudku soudu podle určovací žaloby. Pokud však nikdo určovací žalobu nepodá a soud nerozhodne, zůstane zápis
v katastru nezměněn. Jako vlastník v něm zůstává zapsána osoba, která
32
nemůže listinou prokázat své vlastnické právo a tudíž nemůže s touto nemovitostí fakticky nakládat.
Jestliže však vlastník své vlastnictví listinou prokáže, přestože je
tato listina z toho, či onoho důvodu neplatná a dojde k převodu
vlastnického práva, může tento postup následně rozvrátit celý řetězec nabývacích jednání. Dojem ochrany dobré víry v pravdivost zápisů v katastru nemovitostí sice vzbuzuje současná právní úprava v ustanovení § 11 zákona o zápisech, která stanoví že: ,,Ten, kdo vychází ze zápisů v katastru učiněného po 1.1.1993, je v dobré víře, že stav katastru
odpovídá skutečnému stavu věci, ledaže musel vědět že stav zápisů v
katastru neodpovídá skutečnosti“. Avšak, že tato ochrana není dostatečná
zjistíme nahlédnutím do § 130 občanského zákoníku. Podle odst. 1 ,,Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že
držba je oprávněná“. Podle odst. 2 ,,Nestanoví-li zákon jinak, má
oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby“. Podle odst. 3 ,,Oprávněný
držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na věc po dobu oprávněné držby a to v rozsahu odpovídajícím
zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. Obvyklé náklady související s držbou a provozem se však nenahrazují“. Z uvedeného jednoznačně
vyplývá, že ten, kdo získal držbu nemovitosti v dobré víře, třebas založené
na stavu zápisů v katastru, je povinen ustoupit jejímu skutečnému vlastníkovi, který má doklady o svém vlastnictví u sebe. Pozdějším
nabyvatelům pak většinou nezůstane nemovitost a nedostanou zpět ani
peníze, které za nemovitost vydali. Stejně nemilého překvapení se mohou dočkat i nabyvatelé zástavních, či jiných věcných práv k nemovitostem.
S problematikou částečného obnovení intabulační zásady je spojen
také tzv. ,,duplicitní zápis vlastnictví k téže nemovitosti”33, který byl
33
Viz. příloha č. 3.
33
zaveden Prozatímním návodem pro vedení katastru nemovitostí z roku
1995 ve znění dodatku č.1 z roku 1996. Tento návod stanovil, že pokud je
vlastnictví k nemovitosti doloženo právoplatnými listinami, které svědčí o vlastnictví nemovitosti různým vlastníkům, založí se pro tyto osoby společný list vlastnictví. Nejčastější případy výskytu více listin byly
zjištěny při postupném zakládání zjednodušené evidence katastru při digitalizaci souboru popisných informací. Šlo většinou o rozhodnutí z dědického řízení, kdy státní notářství nezjistila skutečný stav vlastnictví
a do dědictví zahrnula i parcely, které byly již dříve převedeny na jinou osobu.
V současné době, na rozdíl od pozemkového katastru, kde byly
veškeré zápisy do pozemkové knihy prováděny ve formě vkladu,
uzákonila současná právní úprava dvě formy zápisu vlastnických práv. A
to již zmiňovaným vkladem, kdy vlastnická práva vznikají na základě
intabulačního principu. Druhou formou je zápis záznamem, který je pokračováním evidenčního principu. V tomto případě práva vznikají, mění
se a zanikají zásadně mimo katastr, zcela nezávisle na údajích v katastru. Při zápisech do katastru záznamem nemá katastrální úřad prakticky žádnou přezkumnou pravomoc. Podle § 8 zákona o zápisech pouze zjistí, zda je listina předložená k záznamu bez chyb v psaní nebo počtech a bez jiných zřejmých nesprávností. Pokud takové vady předložená listina nevykazuje, je katastrální úřad povinen zápis provést.
Může se tedy potom stát, že osoba, která sepíše kupní smlouvu ještě
před vkladem práva do katastru zemře. Dědic o této smlouvě neví a nabyvatel podá u katastrálního úřadu návrh na vklad. Katastrální úřad vklad práva zapíše a následně je mu předložena záznamová listina (rozhodnutí o dědictví po prodávajícím). Katastrálnímu úřadu potom
nezbývá nic jiného, než k dané nemovitosti zapsat duplicitní zápis vlastnictví pro oba vlastníky. Obdobný případ nastane, pokud dražebník nesplní svoji ohlašovací povinnost, kterou mu ukládá zákon o veřejných
34
dražbách a nezašle v zákonem stanovené lhůtě 30 dnů příslušnému katastrálnímu úřadu jedno vyhotovení listiny, potvrzující nabytí vlastnictví vydražitele.
Duplicitní zápis vlastnického práva je následně překážkou převodu
dotčených nemovitostí některým z duplicitně zapsaných vlastníků, až do
doby, než se vyřeší, kdo z nich je skutečným vlastníkem. Určit skutečného vlastníka nepřísluší dle platné právní úpravy katastrálnímu úřadu, ale
pouze soudu, kterému je nutno doručit žalobu, dle § 80 písm. c) občanského soudního řádu, na určení vlastnického práva. Je také zastáván
názor, že kromě tohoto postupu, lze situaci řešit i mimosoudně, a to
formou uznání vlastnického práva. V takovém případě se do katastru nemovitostí provede zápis na základě ohlášení, jehož přílohou bude
v písemné formě vyhotoveno souhlasné prohlášení duplicitně zapsaných
vlastníků o uznání vlastnického práva (§ 36 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 190/1996 Sb.) s ověřenými podpisy na téže listině.
35
7.Závěr
Jak jsem již v úvodu práce uvedla, jejím cílem bylo vysvětlit, co to je
intabulační zásada a na základě platné právní úpravy analyzovat, jak se předmětná zásada uplatňuje v praxi.
Přijetím zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České
republiky, zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných
věcných práv k nemovitostem a zákona č. 359/1992 Sb. o zeměměřických
a katastrálních operátech byla provedena první etapa přeměny evidence nemovitostí v katastr nemovitostí.
Domnívám se, že po čtyřiceti letech téměř výlučného evidování
užívacích práv k nemovitostem a pouze dílčího evidování vlastnických práv, bylo zřízení katastru nemovitostí jako jednotného nástroje evidování
nemovitostí a právních vztahů k nim, spravovaným jedním orgánem,
nejlepším možným řešením, což se také prokázalo. Zároveň však také záměrem právní úpravy bylo, aby se způsob vedení katastru nemovitostí oprostil od principů, které se neosvědčily při vedení bývalé evidence a vrátit se k zásadám, které se v minulosti osvědčily při vedení bývalé pozemkové knihy. Praxe však ukázala, že se to podařilo pouze částečně.
Jedním z problémů, který se nepodařilo úplně odstranit a jenž snižuje
důvěru veřejnosti v katastr je právě, jak jsem již v této práci uvedla,
polovičaté uplatnění intabulační zásady. Domnívám se, že východiskem
z dané situace by bylo, aby zápis všech věcných práv probíhal vkladem. Tím odpadne nebezpečí, že zápisy provedené nesprávně záznamem
nepovedou ke vzniku vlastnického či jiného věcného práva. Z tohoto důvodu je nezbytné vytvořit podmínky přezkumu listinám, zapisovaným dosud záznamem. Pokud by se vkladem zapisovala práva i na základě
soudních rozhodnutí, mohly by podmínky být stanoveny obdobně jako v pozemkové knize.
36
Velkou předností zapisování vkladem by bylo, že by katastrální úřad
mohl nepovolit zápis práva v těch případech, kde je dosud s ohledem na
evidenční princip bezmocný a musí provést zápis, i když ví, že zapisovaný stav neodpovídá skutečnosti. Současně by zápis všech právních vztahů
vkladem vedl k tomu, že by se proti každému nepovolení zápisu mohla
dotčená osoba obrátit s žalobou k soudu, což při zápisu záznamem právní úprava nedovoluje.
Také by bylo vhodné obnovit intabulační doložku, což by znamenalo,
že žádný zápis právního vztahu nebude proveden na úkor dosud zapsaného vlastníka nemovitosti bez jeho předchozího souhlasu. Výjimkou by byly
zápisy exekučního charakteru. Zde by souhlas dosavadního vlastníka se
zápisem byl nahrazen souhlasem soudu nebo jiného správního orgánu s provedením navrhovaného zápisu.
Vzhledem k tomu, že byl již Poslanecké sněmovně Parlamentu České
republiky předložen návrh věcného záměru nového zákona o katastru nemovitostí České republiky (katastrálního zákona), můžeme očekávat, že problematika zápisů věcných práv do katastru nemovitostí dozná
zásadních změn a katastr nemovitostí se bude těšit stejné důvěře veřejnosti, jako tomu bylo v době pozemkového katastru.
37
8. Resumé Subject of my bachelor’s thesis is „Intabulation rule in cadastral
office“, where I have explained what this term means and how it is reflected in the process of real estate recording from the point of view of easement.
Already based on its definition it is clear that it is one of the most
important forms of ownership right to real estate. The goal of my work was to explain what changes this process of easement recording went through from its start up to the point of existence of cadastral offices and how this process was followed through.
Partly, I deal with the period of real estate evidence, which was
exclusively based on evidence principal, but it was apparent that it was
later abandoned. The result was chaos in ownership rights to real estate and deviations from reality. In other parts of my thesis I discuss the
cadastre itself. In various sections I explain what is the current legislature,
what is its content and subject, what are methods of recording into cadastre and what rules are used in the management of cadastral office.
Last portion of my work is devoted to renewal of rules of
,,intabulation“ in form of property deposit recording. Using real life
examples I have explained how recording of easements rights by cadastral deposit is performed and what issues are connected with particular records.
38
9. Seznam použité literatury -
BUMBA,
Jan:
Zeměměřické
právo.
Zeměměřictví
a
katastr
v technicko-právních souvislostech. Vydalo Linde Praha, a.s. Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily
-
-
Hořínkové a Jana Tuláčka, v roce 2004. ISBN 80-7201-510-9.
MIKEŠ, Jiří: Katastr nemovitostí a předpisy související. Vydalo
nakladatelství C. H. Beck v Praze, v roce 1995. Vydání první. ISBN 80-7179-013-3.
KUBA, Bohumil – OLIVOVÁ, Květa: Katastr nemovitostí po novele.
Vydalo Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství a
knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, v roce 1999. ISBN -
-
80-7201-154-5.
TRAJER, Václav: Katastr nemovitostí v otázkách a odpovědích.
Vydalo nakladatelství ASPI, a.s., Vydání druhé, rozšířené a aktualizované. Praha 2005. ISBN 80-7357-117-X.
VRCHA, Pavel: Katastrální (a související) judikatura, Vydalo Linde
Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví
Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, v roce 2001. ISBN 80-7201-275-
-
4.
BAREŠOVÁ, Eva - BAUDYŠ Petr: Zákon o zápisech vlastnických a
jiných věcných práv k nemovitostem.Komentář. 3.vydání. Vydalo nakladatelství C. H. Beck v Praze, v roce 2002. ISBN 80-7179-625-5.
BRADÁČ, Albert - FIALA, Josef - HÁBA, Jaroslav - HALLEROVÁ,
Alena - SKÁLA, Milan - VITULOVÁ, Naděžda: Věcná břemena. Vydalo Linde Praha, a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství a
knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, v roce 2001. ISBN -
80-7201-277-0.
PEKÁREK, Milan - PRŮCHOVÁ, Ivana: Pozemkové právo. Vydala
Masarykova univerzita v Brně, v roce 2004. ISBN 80-210-3238-3.
39
-
-
VRCHA, Pavel: Zápisy věcných práv k nemovitostem. Vydal
NEWSLETTER PRAHA, sdružení vydavatelů odborné literatury, 1999. ISBN 80-85985-44-6.
Kindl, M., Varvařovský, P.: Ještě jednou více vlastnických práv (k téže věci). Právní rozhledy, č. 6/1997. ISSN 1210-6410.
-
Müller, Z.: Princip intabulace a volné uvážení soudu. Právní rozhledy,
-
Pešl, I.: K takzvanému ,,duplicitnímu zápisu vlastnictví” do katastru
-
Barešová, E.: Intabulační doložka a zápis věcných práv do katastru
-
Zákon č. 95/1871 ř.z., o zavedení obecného zákona o pozemkových
-
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
č. 12/1997. ISSN 1210-6410.
nemovitostí. Právní rozhledy, č. 3/1998. ISSN 1210-6410.
nemovitostí. Právní rozhledy, č. 4/1998. ISSN 1210-6410.
knihách (obecný knihovní zákon).
-
Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv
-
Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 190/1996
k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.
Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a
jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb.
-
Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve
-
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád.
-
znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
40
Obsah 1. ÚVOD
2. HISTORIE KATASTRU NEMOVITOSTÍ 2.1 Zemské desky
2.2 Pozemkové knihy
2.3 Evidence nemovitostí v období roku 1964 – 1989
3. INTABULAČNÍ PRINCIP, INTABULAČNÍ DOLOŽKA 4. KATASTR NEMOVITOSTÍ
4.1 Vymezení pojmu a platná právní úprava 4.2 Zásady vedení katastru nemovitostí
………. 2
………. 4
………. 4
………. 5
………. 6
………. 8
………. 13
………. 13
………. 14
4.3 Základní pojmy související s katastrem
………. 15
4.5 Předmět a způsob zápisů do katastru nemovitostí
………. 18
4.4 Obsah katastru nemovitostí
5. VKLAD PRÁVA DO KATASTRU NEMOVITOSTÍ 5.1 Předmět vkladu práva do katastru nemovitostí
………. 17
………. 20
………. 20
5.2 Návrh na vklad
………. 21
5.4 Listina a její náležitosti
………. 26
5.3 Účastníci řízení
………. 25
5.5 Přezkumná činnost katastrálního úřadu
5.6 Povolení vkladu a vklad práva do katastru nemovitostí
6. PROBLEMATIKA VKLADOVÝCH ŘÍZENÍ A ZÁPISŮ
………. 27
………. 31
VLASTNICKÝCH PRÁV K NEMOVITOSTEM V PRAXI ………. 32
7. ZÁVĚR
………. 36
8. RESUMÉ
………. 38
PŘÍLOHA č. 1
………. 42
PŘÍLOHA č. 3
………. 44
9. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHA č. 2
………. 39
………. 43
41
42
