Karty s předměty
Hra obsahuje: 54 karet s předměty 48 kartiček s brky 20 velkých karet se situacemi 12 postav se stojánky
1 papírový podstavec pravidla a scénáře přesýpací hodiny
Cíl hry Při hře Fabula na sebe jeden z hráčů bere roli Wilhelma Grimma, ostatní hráči představují jednu z postav, která se vylíhla v jeho mysli. Budou hráči úspěšní a pomohou spisovateli dokončit příběh? Kdo bude hrdinou nové pohádky? Odpovědi na otázky najdete v této hře, která vás zcela vtáhne do sebe. Vyhrávají ti s nejlepší představivostí a schopností improvizace.
Příprava hry Role spisovatele: Wilhelm Grimm Vyberte jednoho hráče, který bude po dobu hry přestavovat spisovatele Wilhelma Grimma. Vybraný hráč před sebe umístí podstavec a vezme si k sobě kartičky s brky. Role Grimma je velmi důležitá, protože tento hráč bude řídit hru a rozdělovat body. Role hráčů
Grimm zamíchá balíček karet s předměty. Poté z balíčku náhodně vytáhne tolik karet, aby jich bylo třikrát tolik jako hráčů. Grimm poté vytáhne ještě dvě karty navíc a všechny karty umístí lícem nahoru doprostřed stolu. Tyto karty budou sloužit jako podpora pro hráče při předkládání nápadů spisovateli v průběhu hry.
Průběh hry Hra má 5 fází, které se od sebe navzájem liší: předmluvu, první, druhou a třetí kapitolu a nakonec závěr pohádky. Předmluva (1) V této fázi přečte Grimm hráčům nahlas ze scénáře odstavec označený jako „předmluva“. Je to úvod ke hře, která se bude dále odvíjet. Hráči tak poznají kontext pohádky, kterou si Wilhelm Grimm přeje napsat. První kapitola (2) Spisovatel pak pokračuje čtením odstavce ze scénáře nadepsaného „kapitola 1“. Z tohoto odstavce se hráči dozvědí hlavní myšlenku, kterou chce Grimm v první kapitole rozvinout. Návrhy Hráči chtějí spisovateli pomoci dotvořit hlavní myšlenku první kapitoly, a proto střídavě dávají návrhy. Každý návrh musí rozvíjet příběh, uvést nějaký klíčový prvek nebo nabídnout rozuzlení některých či všech problémů z kapitoly.
1
2 3
Návrh může mít i jen jedinou větu, ale doporučujeme, aby ho hráč rozvinul více, do detailu, aby4přesvědčil spisovatele o jeho významnosti. Návrh můžete vyprávět v první nebo třetí osobě, závisí na tom, jak lehce se hráči dokážou vžít do své postavy. Poznámka: Návrhy hráčů spolu nemusí souviset. Každý hráč může během 1. kapitoly předložit pouze jeden návrh. víla - mladý dráček - mazaný obchodník - vlk - zlomyslný skřítek princ - elf - starý mudrc - princezna - čarodějnice - rytíř - zloděj Ostatní hráči si na sebe vezmou jednu z rolí postav, které spisovatel vymyslel. Jejich úkolem je nabízet Wilhelmu Grimmovi nápady, aby mu pomohli psát pohádku. Každý hráč si vybere jednu z dvanácti postav a její figurku si položí před sebe. Hráč musí hrát svou vybranou roli po celou dobu hry tak dobře, jak jen umí. Výběr pohádky Grimm vybere jednu z 20 ilustrací „situace“ a umístí ji na podstavec tak, aby ji hráči viděli. Hráč představující Grimma poté vezme „scénář“, který odpovídá vybrané ilustraci. Ilustrace představuje prostředí, ve kterém příběh začíná.
2
Předměty V návrhu se musí objevit jeden z předmětů, které jsou vyložené uprostřed stolu. Tento předmět musí být klíčovým prvkem návrhu. Je jednodušší použít předmět, na kterém je jen málo hvězdiček, než předmět s větším počtem hvězdiček. Když hráč, který právě hovoří, jmenuje jeden z předmětů, vezme si odpovídající kartu s předmětem a umístí jej před sebe lícem nahoru. Když hráč domluví, Grimm musí potvrdit, že návrh je dostatečně důležitý a významný. Při souhlasu umístí Grimm na předmět kartičku s brkem, v opačném případě na kartu nedává nic.
Grimm může, pokud chce, vysvětlit hráči své rozhodnutí. Grimm schválí tolik návrhů, kolik chce. Poznámka: V první kapitole může hráč použít pouze jeden předmět. Předmět, který již byl použit jedním hráčem, už po zbytek hry nemůže ve svém návrhu použít žádný jiný hráč.
Na konci kola určí Grimm nového hrdinu své další pohádky na základě těchto kritérií: * Hráč ve svém návrhu použil oba předměty a předměty se do návrhu dobře hodí. * Návrh je dobrou reakcí na problém závěru. * Návrh je trefný, promyšlený a souvislý. Poznámka: Když hráč použije méně předmětů než jeho protivník, automaticky prohrává.
Kritéria hodnocení návrhu Při ne/schvalování návrhu některého z hráčů může Grimm odkázat na tato kritéria (uvádíme je pouze jako vodítko): *Použitý předmět se do návrhu dobře hodí. *Návrh je dobrou reakcí na problém v dané kapitole. *Návrh je významný a má své oprávnění.
Uwaga: gracz/postać nie może podważyć decyzji pisarza. Pořadí návrhů Když Grimm přečte odstavec „kapitola 1“, hráči, které chtějí předložit návrh, zvednou ruku. Spisovatel jednoho z nich vyzve, aby mluvil. Když se nepřihlásí nikdo, vybere sám spisovatel, kdo má vznést návrh. Pokud určený hráč není schopen žádný návrh předložit, dá mu spisovatel náhodně vybraný předmět a neudělí mu žádný bod. V případě, že hráč návrh předloží, posouvá se hra ke kapitole 2. Druhá a třetí kapitola (3) Ve druhé a třetí kapitole hra pokračuje stejným způsobem jako v kapitole první. Jediný rozdíl je v tom, že ve druhé kapitole Grimm za odsouhlasený předmět uděluje dva brky, ve třetí (závěrečné) kapitole pak tři brky. Výběr dvou hráčů pro závěr pohádky Po odehrání prvních tří kapitol hráči spočítají, kolik pírek dosud dostali. Závěr pohádky budou Grimmovi nabízet dva hráči, kteří získali nejvíce pírek. Je-li stav nerozhodný, budou závěr vyprávět ti hráči, kteří mají na kartách se svými předměty nejvíce hvězdiček. Je-li nerozhodný i počet hvězdiček, Grimm z těchto hráčů určí ty, kteří na něj během tří kapitol udělali nejsilnější dojem. Když jsou vybráni hráči pro závěr, začne Grimm číst ze scénáře odstavec „závěr“. Závěr (4) Grimm přečte ze scénáře odstavec „závěr“. Z tohoto odstavce se hráči dozvědí hlavní myšlenku, kterou chce Grimm v závěru rozvinout. Ze dvou vybraných hráčů zahajuje závěrečnou fázi hry ten, který je vzhledem ke Grimmovi nejvíce nalevo. Grimm otočí přesýpací hodiny. Hráč má 30 vteřin na to, aby Grimmovi nabídl konec pohádky, ve kterém se budou vyskytovat dva předměty, které jsou na zbylých kartách uprostřed stolu.
Příklády návrhů Viz strana 14.
Varianta pro zkušené hráče V této variantě vymýšlí hráči společný příběh. Každý může mluvit, kdy chce, bez zvedání ruky. Hráči během kapitoly odpovídají nebo navazují a rozvíjí cokoli, co bylo řečeno jiným hráčem, a to tak často, jak chtějí. Stále ale platí, že v dané kapitole může hráč přednést pouze jeden návrh, ve kterém použije kartu s předmětem. Zbytek pravidel zůstává beze změny. Kapitola končí, když všichni hráči předloží návrh, při kterém použili kartu s předmětem. Závěrečná fáze hry zůstává stejná.
Kolektivní varianta V tomto případě Grimm vždy vyjádří svůj názor na hráčův návrh, neudílí ale brky. Při této variantě se závěrečné fáze účastní všichni hráči. Spisovatel na konci hry neurčuje hrdinu.
Nové scénáře Zamiřte na naši webovou stránku www.libellud.com do sekce „download“. Zde budete mít přístup k novým scénářům (budou uveřejňovány postupně), které oživí Vaši hru. Pokud si myslíte, že máte spisovatelské vlohy, neváhejte a pošlete nám svůj scénář bude nám potěšením uveřejnit ho na našich stránkách a sdílet jej tak s ostatními.
Poděkování Michel a Monique Bonnessée, Vincent Moirin, Paul Neveur, Jérémy Guetté, Maxime Biessy, Florent Toscano, Vincent Bidault, Bony, Fred Coussay, Benoit Forget, Andy, Docteur Mops, Claudine Roubira-Hill, Yohan Bouffandeau, půjčovna her 1,2,3, půjčovna her Soleil v Montreuil a všichni, kdo se podíleli na testování této hry. Překlad do češtiny: Hana Matějková Opravení chyb a vložení do grafiky: Jakub Raszka alias Kjuba
Když první hráč dokončí svůj návrh, přichází řada na druhého hráče. Je pravda, že tento hráč sice měl více času na promyšlení svého návrhu, na druhou stranu ale nesmí při použití těch samých dvou karet s předměty použít stejné nápady jako první hráč.
3
Sněhulák
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: Před dávnými a dávnými časy… byli obyvatelé jednoho malého horského městečka neustále sužováni tlupou obrovských sněhuláků, ze kterých šel strach a hrůza. Starosta, velmi starý muž, který toho nikdy moc nenamluvil, ale kterému všichni naslouchali, jednou ztrápeně prolomil své mlčení: „Vůdce těch stvůr, které nás tak trápí, vypadá podivně, jako jedno dítě, které jsem znal, když jsem byl ještě malý. Co když z nějakého důvodu nevyrostlo tak, jako my ostatní? To by bylo něco! Byl to chlapec a už tenkrát se k ostatním dětem choval jako tyran. Pokud je to on a stále používá svou moc, bojím se, že se chce stát vládcem města.“ Starosta pak shromáždil několik dobrých lidí z okolí městečka. Ti putovali po stopách sněhuláků, až narazili na úkryt mladého čarodějnického učně.“ Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola: Povězte mi, jak můžete zmást a poplést mladého čaroděje tak, aby vám vyzradil tajemství, které mu umožňuje oživit a ovládat sněhuláky. Můj příběh je ve vašich rukou. Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: Díky vašemu skvělému zásahu se sněhuláky podařilo zastavit. Teď k vám mluví mladý čaroděj a vypadá přitom mrzutě: „Snažil jsem se zdokonalit tohle kouzlo přes 60 let. Copak nemáte špetku úcty k mé práci?“ Starosta měl pravdu. Tohle dítě nevyrostlo a nedospělo tak, jako všichni ostatní. Ve druhé kapitole mi tedy ukažte, jak hodláte odhalit tajemství jeho věčného mládí. Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. To čarodějné dítko se vám svěřilo, že nikdy nepoznalo, co je to strach. A kvůli tomuto strašlivému problému nemohl chlapec vyrůst. Jeho rodiče si mysleli, že jejich dítě je prokleté, a tak se ho začali bát a nakonec ho opustili. A od toho dne se chlapec snažil světu za svůj osud pomstít tím, že děsil ostatní lidi. Myslím, že je načase, abychom to nešťastné dítě naučili, co je to strach, což mu pak dovolí vyrůst jako všem ostatním… Třetí kapitola je na vás!
4
Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Věřte tomu nebo ne, ale stačilo, aby si ten čarodějnický učeň poslechl jednu z mých pohádek, a poprvé v životě pocítil strach. Jaká to byla úleva! Stal se z něho pohledný mladý muž. Ale zdá se, že se bojí vrátit do městečka poté, co žil tak dlouhou dobu sám. Hrdinou naší pohádky proto bude ten, kdo zjistí, které povolání by našeho mladíka učinila nejšťastnějším ze všech obyvatel městečka.
Ptáci
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: Před dávnými a dávnými časy… se král náhodou doslechl, že kdesi leží malé městečko, které není k nalezení ani na jedné z map království. Protože nemohl snést myšlenku, že by někdo nemusel podléhat jeho moci, svolal neodkladnou schůzi svých nejlepších objevitelů a rozeslal je do čtyř světových stran, do čtyř koutů své země. Poslové, kteří naleznou to utajované městečko, mají za úkol zjistit, kdy bylo založeno a přivést jeho předáka do hradu. Král chtěl toho svévolníka vyslechnout a učinit ho jedním ze svých služebníků, pokud by to bylo nutné, tak i násilím. A tak se po dlouhém a strastiplném putování krajinou dostala skupina létajících průzkumníků až na dohled městečku, které bylo v prvních paprscích vycházejícího slunce uprostřed pouště téměř neviditelné. Konečně byli na dosah svému cíli. Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola: Povězte mi, jak byste mohli přistát v samém středu městečka bez toho, abyste vzbudili u obyvatel podezření. Moje pohádka je ve vašich rukou, nebo spíše hlavách. Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: Obyvatelé městečka se rádi veselí, a proto každý týden pořádají oslavu, kde jsou rádi spolu, smějí se, tancují a hrají… Nyní jste pozváni ke společnému rozhovoru na návsi. V druhé kapitole mi prozraďte, jak dokážete získat důvěru vesničanů tím, že jim na oplátku za pohostinství a pozvání budete vyprávět krátký, ale zároveň dech beroucí příběh. Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. Zdá se, že místní lidé našli dokonalou rovnováhu mezi tím, kolik času pracují a kolik času se věnují zábavě a legraci. A ještě větší překvapení je, že spolu vycházejí a váží si sebe navzájem, takže nepotřebují žádné ozbrojené biřice, kteří by dohlíželi na dodržování zákona! Domnívám se, že je načase myslet zase na váš úkol a porozhlédnout se po předákovi města. Jenže jak poznáte, který z obyvatel to je, když všichni nosí to samé oblečení, a to bílé tógy? Třetí kapitola je na vás! Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Asi nikoho z vás nepřekvapím, když vám prozradím, že vůdce vesnice jste nenašli, a to z toho jednoduchého důvodu, že žádný neexistuje. Každý obyvatel vesnice je zodpovědný za sebe samého a současně i za všechny ostatní, kdo zde žijí. Několik vesničanů vám na otázky, které se týkaly tohoto tématu, otevřeně odpovědělo, protože k cizincům chovají přirozenou důvěru: „Toto městečko stojí už od počátku časů. Obyvatelé království, kteří se nemohli usadit nikde jinde, se nakonec vždy dozví o existenci našeho městečka a přijdou, aby zde tiše a spořádaně žili. To proto zůstává městečko takovým ostrůvkem míru, který nenajdete na žádné mapě království.“ Hrdinou naší pohádky proto bude ten, kdo dokončí můj příběh a přitom splní úkol, který dostal od krále.
Knihovna
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: Před dávnými a dávnými časy… nevyšlo nad královstvím slunce a bylo tomu tak i v následujících dnech. Král si zavolal své poradce, ale nikdo z nich mu nemohl podat vysvětlení. I největší mudrci zůstávali pohrouženi v mlčení, s tímto úkazem si nevěděli rady. Král se rozzuřil a cloumal jím vztek co když se jeho lidé proti němu vzbouří, když uvidí, jak je bezmocný? Když se jeho zloba poněkud zmírnila, rozhodl se, že stráví nějaký čas o samotě, aby mohl nerušeně přemýšlet. Zamknul se tedy v té nej nepřístupnější místnosti zámku, ve staré, všemi zapomenuté knihovně. Člověk by byl přísahal, že se tu zastavil čas. Jedinou živou bytostí tu byl knihovník. I když byl poněkud překvapen královou návštěvou, naslouchal starý mudrc laskavě královu příběhu. Pak si vzpomněl, že v knihovně se nalézá starý rukopis, který vypravuje o podobné události, která se udála před mnoha a mnoha stovkami let, a vypráví i o způsobu, jakým tehdejší mudrci tu zapeklitost vyřešili. Ale ať dělal, co dělal, nemohl si vzpomenout, kam že v té studnici vědění onen svazek uložil. Král se proto rozhodl, že určí několik lidí, kteří knihovníkovi pomohou. Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola: Povězte mi, jak pomůžete starému knihovníkovi najít onen starý a cenný rukopis. Závisí na tom záchrana celého království! Můj příběh je ve vašich rukou. Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: Po nekonečných hodinách, kdy jste prohledávali každičkou polici s knihami, se vám podařilo najít slavný rukopis. Dočítáme se v něm o zvláštním rituálu, ve kterém se používala alozoria - ale co to jen může být? V druhé kapitole mi ukažte, jak se o alozorii dozvíte víc a jak tuto tajemnou přísadu získáte. Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. Teď už máte hlavní přísadu. Domnívám se, že nadešel čas provést celý rituál. Ukažte mi, jak se dokážete zhostit tohoto úkolu. Třetí kapitola je na vás! Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Jak jsou jen bohové zlomyslní! Jednou za čas si rádi krátí dlouhou chvíli tím, že straší lidi. Jsme si jist, že rituál je pořádně pobavil, ale přesto se nezdá, že by chtěli království dopřát návrat slunce a dne. Hrdinou naší pohádky proto bude ten, kdo přiměje bohy k tomu, aby ochotněji naslouchali vašich přáním.
Posel
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: Před dávnými a dávnými časy vyhlásil posel před obyvateli malého venkovského městečka králův výnos: „Poslouchejte! Pozorně poslouchejte, všichni dobří lidé! Obyvatele království postihla neznámá nemoc. Nakažení pobíhají ve všech směrech, křičí slova v neznámém jazyce a potom upadnou do hlubokého spánku, ze kterého není probuzení. Nejlepší léčitelé z celého království se pokoušeli zastavit tuto strašlivou epidemii, ale nikomu z nich se to doposud nepodařilo.“ Jakmile posel odešel, aby zprávu vyhlásil v dalším městečku, shromáždila se na náměstí skupina mladých lidí a rozhodla se, že se záhadnou nemoc pokusí zastavit. Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola: Povězte mi, jak se můžete dozvědět víc o původu nemoci, ovšem bez toho, abyste se sami nakazili. Můj příběh je ve vašich rukou. Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: U bran městečka se vznáší tmavý a hrozivý mrak. Co když je to právě on, který způsobuje nemoc? V druhé kapitole mi ukažte, jak se pokusíte ochránit obyvatele svého města před tímto bezprostředně hrozícím nebezpečím. Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. Obyvatelé jsou pro tuto chvíli zachráněni. Povídá se ale, že první, původní mrak se objevil nad hlavním městem, nedaleko královského paláce. Je nejvyšší čas zamířit ke zdroji nemoci, abychom pochopili, jak se takový mrak vůbec mohl vytvořit. Třetí kapitola je na vás! Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Dorazili jste do opuštěného hlavního města. Všechno ukazuje na částečně zničenou alchymistickou laboratoř, ze které stále stoupá černý štiplavý dým. V koutě vzadu v místnosti se krčí sám král a smutně vzlyká: „Co jste to jen udělal? Všechno je to moje vina! Nikdy jsem se neměl pokoušet vyrobit elixír lásky. Jen se podívejte, co se stalo!“ Hrdinou naší pohádky bude ten, kdo dokáže úspěšně napravit královu chybu.
5
Obřad
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: Před dávnými a dávnými časy se v nejtemnější části lesa, který obklopoval malé královské městečko, v noci za každého úplňku odehrával magický rituál. Říkávalo se, že na tom tajném místě vyučuje lidi okultním praktikám velmi mocný černokněžník. Každý měsíc nalákal více a více zájemců. Sliboval, že každý, kdo bude nosit masku naplněnou jeho mocí, bude nesmrtelný. Den po dni bylo městečko stále prázdnější a prázdnější, až si starosta začínal zoufat. Když už byl s rozumem v koncích, rozhodl se svolat své staré přátele, kterým plně důvěřoval. Společně měli vyzkoumat tajemství toho záhadného černokněžníka. Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola. Našli jste místo, kde se obřad odehrává. Povězte mi ale, jak se vmísíte mezi účastníky obřadu bez toho, aby si vás někdo všimnul. Můj příběh je ve vašich rukou. Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: Jaké neštěstí! Jeden člen vaší skupiny byl odhalen strážcem obřadu. Ve druhé kapitole mi proto povězte, jak odmaskovanému nešťastníkovi pomůžete vybruslit z téhle ožehavé situace. Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. Domnívám se, že nadešel čas vymyslet plán, jak černokněžníka vylákat na opuštěné místo, kde mu budete moct sejmout jeho proslulou masku a možná i objevit tajemství jeho kouzelnického receptu. Třetí kapitola je na vás! Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Myslím, že vás překvapím, moji milí malí přátelé. Za maskou se celou dobu skrýval královský princ. Masku mu dala před několika měsíci zlá čarodějnice a řekla mu, že ho maska zbaví jeho strachu z ostatních lidí. Ve skutečnosti má ale maska moc ovládat mysl toho, kdo ji má nasazenou. Čarodějnice se tak chtěla pomstít králi za to, že ji před mnoha lety vyhnal, a použila jeho syna k tomu, aby v království rozšířila zmatek. Hrdinou naší pohádky bude ten, kdo přesvědčí prince, že k vyléčení ze svého strachu nepotřebuje masku.
6
Zahrada
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: Před dávnými a dávnými časy pořádala královna kobylek na počest návratu jara ohromnou oslavu ve svém paláci plném zeleně a světla. Pozvaní byli všichni obyvatelé toho kraje - cikády-hudebníci, kouzelní skarabové, slunéčka sedmitečná, mravenci i všechny ostatní druhy chlupaťoučkých živočichů. Byla tu taky jiná zvláštní stvoření, která chodila na dvou nohách a žila v nedalekém houbovém městě. Jenže… v předvečer oslavy byly přípravy narušeny pohromou. Obr, jakého ve zdejších kraji už velmi, velmi dlouho nikdo neviděl, podupal svýma obrovskýma nohama zahradu, kde se měla oslava konat. A jako by toho nebylo málo, pokaždé když se zdálo, že už odchází, vrátil se a málem rozmačkal i maličké, vystrašené obyvatele. Mladá včelka varovala hosty z nedaleké vesnice. Ti se ale chvatně rozhodli, že půjdou hmyzí královně a jejím lidem na pomoc. Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola. Povězte mi, jak můžete obra vypudit z královniných zahrad. Můj příběh je ve vašich rukou. Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: Obr se konečně trochu vzdálil, ale teď začal pro změnu v královnině zahradě trhat květiny! V druhé kapitole mi vysvětlete, jak ochráníte přátelské květinky před nezvaným hostem, který všechno jen ničí. Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. Ale ještě stále potřebujeme vaši pomoc. Obr právě chytil nejstarší dceru královny kobylek. Sedí na kameni a dívá se na ni mezi svými obrovskými prsty. Myslím, že přišel váš čas. Běžte a zachraňte nebohou princeznu! Třetí kapitola je na vás! Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Co když ten obr byl vlastně jenom člověk? Nechtěl pošlapat královniny zahrady a vytrhat květiny, prostě jen procházel a napadlo ho, že před schůzkou natrhá své milé kytici polních květin. Hrdinou naší pohádky bude ten, kdo upoutá mužovu pozornost a udrží ji do té doby, než dorazí jeho milá, a zabrání tak dalším škodám v královnině zahradě.
Továrna
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: Před dávnými a dávnými časy bylo postaveno tovární město, které vypadlo jako obrovský stroj. Obyvatelé toho města pracovali a žili uvnitř už tak dlouho, že si ani nemohli vzpomenout, jak to vypadá venku. Vlastně i přestali uvažovat o tom, že by venku mohl žít někdo jiný. Jednoho dne byl jmenován nový ředitel továrny. Od toho dne začal ten krutý a chamtivý mužíček nakládat na malé i velké obyvatele více práce než kdy předtím. Donekonečna opakoval: „Rychle! Rychle! Tenhle převod musí být hotový před koncem roku, nebo…“ Obyvatelé, vyčerpaní ďábelským pracovním tempem, se ploužili uličkami jako loutky, jako roboti, a den za den jen bezmyšlenkovitě vykonávali ty samé pohyby. Ale jedné noci se skupina, která pracovala společně v jedné dílně, rozhodla, že dál už to takhle pokračovat nemůže. Zahodili nářadí a vydali se na průzkum, aby našli ředitele továrny. Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola. Řekněte mi, jak zkrotíte toho hanebného člověka, aby se k obyvatelům choval lépe? Můj příběh je ve vašich rukou. Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: Ředitel vám prozradil, že zítra se na tajném místě v továrně bude konat velice důležitá událost. Musí všechny popohánět a dohlížet na práci, aby všechno bylo hotovo včas. V druhé kapitole mi tedy vysvětlete, jak se vám podaří najít to tajné místo, když nemáte žádnou mapu? Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. Myslím, že nadešel čas, abychom se dozvěděli, co se zítra na tom místě bude dít. Docela dobře si dokážu představit, že se to bude konat v nejhořejším patře továrny, v místnosti s velkými okenicemi, které zakrývají celou zeď, ale nejdou otevřít. Co se za nimi může skrývat? Třetí kapitola je na vás! Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Od samého začátku jsem o naší továrně přemýšlel jako o kukačkových hodinách v rozlehlém domě. Nový ředitel, který měl na starosti všechny zaměstnance, jen chtěl, aby o půlnoci hodiny odbily přesně. Hrdinou naší pohádky bude ten, kdo úspěšně povzbudí obyvatele k tomu, aby včas dokončili práci.
Hračky
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: Před dávnými a dávnými časy… měl král velkou radost, protože královna porodila syna. Prince tak rozmazlovali a zahrnovali dárky, že když mu bylo pět let, měl svůj pokoj doslova zaplavený převelikým množstvím hraček. Přesto chlapec nebyl šťastný, protože, i když měl mnoho výsad, neměl přátele. Každou noc ho děsila ta samá noční můra. V děsivém snu se proměnil v malého plyšového medvídka. Byl sám ve svém pokoji, v úplné tmě, a všude kolem se ozývaly strašidelné zvuky, jako kdyby si někdo odkašlal a pak se ozývalo taky praskání a křupání. Najednou se v místnosti rozsvítilo a k němu se blíž a blíž plížily loutky s obličeji nahánějícími hrůzu, jako kdyby mu chtěly ukrást srdce. V tom momentě se princ vždycky probudil úplně zpocený a až do brzkého rána nemohl znovu usnout. Jednoho večera se tedy rozhodl, že předtím, než si půjde lehnout, si vedle sebe do postele položí svou nejoblíbenější plyšovou hračku, malého medvídka. K němu dal ale ještě i jiné pohádkové postavičky, které mu dala jeho babička. Myslel si: „Jestli budu mít znovu tu noční můru, budou při mně tentokrát mí přátelé.“ Ale opět, jakmile položil hlavu na polštář, noční můra se objevila znovu… Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola. Povězte mi, jak můžete mladému „medvědímu princi“ pomoci vyhnat zlé loutky pryč z místnosti. Můj příběh je ve vašich rukou. Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: Co se nestalo! Vůdce hraček vám vůbec nechce naslouchat a loutky vás chytily, svázaly a odnesly vás z dohledu! V druhé kapitole mi proto řekněte, jak se dostanete z téhle ožehavé situace! Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. Mám za to, že nadešel čas doprovodit „medvědího prince“ do pokoje jeho rodičů, kde se mu od nich jistě dostane útěchy. Buďte ale opatrní, všude je tma a hrad je tak veliký! Třetí kapitola je na vás! Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Co když bylo příčinou princovy noční můry jen to, že byl tak opuštěný? Hrdinou naší pohádky bude ten, komu se podaří získat jeho důvěru a stát se jeho prvním opravdovým přítelem.
7
Zrcadlo
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: Před dávnými a dávnými časy… se nejmladší králova dcera každou noc probudila a měla pocit, jako by ji někdo pozoroval, zatímco spala. Pomyslela si, že to byl jen zlý sen, a šla vždycky znovu spát. Jedné noci, kdy se jí spánek vyhýbal, uviděla princezna stín, který pomalu klouzal k její posteli a na chviličku se nad ni naklonil. Měla čas jen krátce vykřiknout a tajemný návštěvník byl pryč. Protože v ní ale zvědavost zvítězila nad strachem, vyskočila z postele a nenápadně se vydala za obrysem postavy. Prošli opuštěnými a tichými chodbami hradu a stín zmizel podkrovními dveřmi. Když se ale dveře pokusila otevřít princezna, zůstaly pevně zavřené. Dalšího dne ve stejný čas šla princezna znovu nahoru do podkroví, tentokrát ale se svými přáteli. Dveře se otevřely. Vstoupili do místnosti, kde ze zvláštního zrcadla vycházel teplý slunečný jas letního dne… Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola. Povězte mi, jak najdete stopy po uprchlém stínu, které se teď musí nacházet na druhé straně zrcadla, v cizí, neznámé zemi. Můj příběh je ve vašich rukou. Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: Po dlouhém putování v zemi ukryté v zrcadle přicházíte ke dveřím velkolepého houbového zámku. Jenže se nezdá, že by stráže chtěly nechat cizince vstoupit. V druhé kapitole mi tedy řekněte, jak odvedete jejich pozornost a proklouznete dovnitř. Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. Myslím, že přichází čas pátrání. Jak v tomhle ohromném rozlehlém paláci najdete záhadný stín? Třetí kapitola je na vás! Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Konečně jste našli záhadného návštěvníka, mí milí imaginární kamarádi. Uhodli byste ale někdy, že to nebyl nikdo jiný než princ ze sousedního království? Od té doby, kdy se poprvé potkal s princeznou, na ni nemohl přestat myslet. Byl ale příliš plachý na to, aby jí vyznal svou lásku, a proto se na nich chodil dívat, když spala, a používal k tomu kouzelné zrcadlo, kterým se dalo projít z jedné země do druhé. Hrdinou naší pohádky bude ten, kdo pomůže princi odhalit mladé princezně svou lásku a získat její srdce.
8
Kouzelník
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: Před dávnými a dávnými časy… žil ve staré opuštěné věži mág, který měl nepřeberné vědomosti, ale jeho jediným společníkem byl jeho věrný služebník mnich. Pamatoval prastaré časy, kdy krvavé války zpustošily jeho kraj. Povídalo se, že mág od té doby neopustil svou věž, protože si myslí, že války se venku vedou stále dál. Ve stejné zemi si jeden z místních pánů vybral za nevěstu mladou princeznu z cizí země a čile se připravoval na svou svatbu. Jenže jeho nevěsta, v jejímž rodě bylo mnoho moudrých mužů, žíznila po vědomostech. Šlechtic, který rozuměl přání své nastávající, požádal, aby zavolali moudrého mága, aby jim šel na svatbě za svědka. Svatba se blížila každým dnem. Žel bohu, žádný ze sloužících nemohl přimět starého muže, aby opustil své útočiště. A právě v této chvíli se rozhodla vzít věci do vlastních rukou skupinka přátel, kteří byli zvyklí procházet zkouškami všeho druhu. Nyní naši přátelé vstupují do temné věže a žádají mnicha, aby je dovedl ke svému pánu. Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola. Povězte mi, jak přesvědčíte mnicha, který se vůbec nezdá nakloněn tomu, vám pomoci, aby vás dovedl ke svému pánu. Můj příběh je ve vašich rukou. Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: Mnich vás dovedl až do samotného vrcholu věže. Jenže ve chvíli, kdy jste překročili práh, se dveře za vámi zavřely! V druhé kapitole mi řekněte, jak se dostanete z této pasti. A pamatujte na to, jak jste vysoko! Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. Myslím, že je načase vyzkoumat, kde se skrývá mág. Třeba je tu někde tajná chodba, která vás k němu dovede? Jak jen to můžete zjistit? Třetí kapitola je na vás! Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Úzká tajná chodba vás dovedla do šeré místnosti, ve které je téměř hmatatelně cítit magie. Mnich se zdá překvapen, když vás vidí. A co když je právě tato tajemná bytost onen mág, kterého celou dobu hledáme? To by také vysvětlovalo, proč ho ještě nikdo nikdy v jeho věži nenašel. Hrdinou naší pohádky bude ten, kdo odhalí pravdu a zachrání tak pánovu svatbu.
Mlýn
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: Před dávnými a dávnými časy… v zemi, ve které byl dostatek pšenice, kukuřice i ostatních obilovin všeho druhu, žili v míru udatní sedláci. Mír ale vždy může trvat jen omezenou dobu. Jedné letní noci se na jantarové obloze nad krajinou objevilo hejno děsivých příšer, které vypadaly jako draci. Vynořily se jakoby odnikud, začaly se snášet dolů na pastviny a rozhánět dobytek. Za krátkou dobu se z kraje, který býval tak bohatý, stala neobydlená, opuštěná země, kterou nikdo neudržoval a nikdo se o ni nestaral. Pán kraje proto shromáždil několik odvážných lidí, aby vyhnali vetřelce a umožnili tak uprchlým obyvatelům, aby se navrátili a žili ve svých domovech. Skupině, která putovala a pátrala, to netrvalo dlouho a zahlédla létající zvířata, jak krouží okolo starého mlýna na vrcholku kopce… Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola. Povězte mi, jak se dostanete k mlýnu blíž, samozřejmě bez toho, aby si vás nestvůry všimly nebo vás napadly. Můj příběh je ve vašich rukou. Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: Když se ocitnete ve mlýně, překvapí vás kovově znějící hlas, který se line z malého automatu a říká: „Cizinci, přejete-li si jít nahoru, budete nejdříve muset vymyslet a použít zařízení, které pro vás vytvoří schodiště.“ V druhé kapitole mi tedy povězte, jak se můžete dostat do horního patra mlýna, abyste zjistili, co se tam děje. Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. V horním patře jste našli záhadnou osobu, která pilně pracuje na zvláštním přístroji. Přišel čas vyzkoumat, co se to tady vlastně děje. Třetí kapitola je na vás! Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Mí milí malí přátelé, trošku jsem si z vás vystřelil. Třásli jste se strachy před tou armádou draků, že? A jaká bude vaše reakce, když se dozvíte, že ten záhadný cizinec ve mlýně není nikdo jiný než geniální vynálezce, kterého nikdy nikdo nebral vážně? Aby zbytku světa dokázal svůj talent, rozhodl se přivést na svět vynález, který změní běh dějin. Sestrojil přístroj, který promítá paprsky světla na mraky a docílí tak toho, že se objevují zrůdy z jeho fantazie. Všichni ostatní si myslí, že stvoření jsou opravdová. Hrdinou naší pohádky bude ten, kdo zvládne přesvědčit vynálezce, aby skončil své bláznivé pokusy, kterými děsí celý kraj.
Město
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: Před dávnými a dávnými časy… král v jedné malé zemičce věřil, že za hranicemi jeho království není nic jiného než neobydlená země. Jeho manželka se ho snažila přesvědčit o opaku, ale král jí nechtěl naslouchat. Ani jeho nejvěrnější poradci se neodvažovali odporovat tomu, čemu starý vladař věřil báli se totiž, že by je vyhnal. A tak královna požádala své nejbližší přátele, aby se do oněch vzdálených zemí vydali na průzkum a každý z nich aby zpátky přinesl nějaký krásný předmět. Chtěla je pak ukázat svému muži, králi, a dokázat mu tak, že se mýlil… Když se ale po třech letech skupinka vrátila do své země a každý s sebou přinášel kořist, kterou chtěl nabídnout svému vládci, čekalo je nemilé překvapení. Sotva prošli městskou branou, začal se do nich vkrádat zvláštní pocit: těch pár lidí, které potkali na ulici, spěchali, co jim nohy stačily, bázlivě se krčili a na příchozí se dívali ostražitě a téměř nenávistně. Naši přátelé se ve svém vlastním městě cítili jako cizinci. Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola. Povězte mi, jak dokážete, abyste nadále nepřitahovali ty podezřívavé a nenávistné pohledy. Můj příběh je ve vašich rukou. Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: Chce vás napadnout horda přístavních povalečů a surovců, a nakonec se jim podaří zahnat vás do slepé uličky. Vymyslete, jak se dostanete z téhle šlamastyky, samozřejmě bez zranění! Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. Podařilo se vám dostat do paláce. Pomohla vám v tom královna, která byla předem zpravena o vašem příjezdu. Mám za to, že teď byste měli najít krále, abyste mu mohli nabídnout své dary. Ale jaké to krásné věci jste přivezli s sebou z dalekých zemí? Třetí kapitola je na vás! Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. A co když se v království vlastně nic nezměnilo? Co když se změnil jen způsob, jakým se vy díváte na věci okolo sebe? Při svém putování jste v dalekých zemích potkali mnoho lidí a setkání s nimi vám dozajista otevřelo oči a srdce. Proto jste možná po svém návratu nebyli schopní poznat svou vlastní zemi, protože dlouho žila jen ve vašich vzpomínkách a představách. Hrdinou naší pohádky bude ten, kdo dokáže vysvobodit krále od strachu z neznámého a vrátit tak království jeho bývalý čilý ruch.
9
Poklad
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: Před dávnými a dávnými časy… obyvatelé jednoho království s hrůzou zjistili, že všechny prameny, řeky a kašny v městečkách i městech přes noc vyschly. Lidé začínali panikařit. Král si nechal zavolat odborníky z celé země, ale žádný z nich nedokázal odhalit příčinu téhle pohromy. Jeden z nich ale tvrdil, že když voda vyschla, ukázalo se, že studna na poli jedné staré ženy je tak hluboká, že by snad mohla vést až do samého nitra země. Co kdyby bylo možné najít na úplném jejím dně řešení této záhady? Král svolal lidi, kterým důvěřoval, a poslal je prozkoumat studnu až dolů a vyřešit tak problém s mizící vodou. Malá skupina ihned vyrazila. Každý z nich se svými zásobami přelezl okraj studny a zmizel v zejícím otvoru. Nekonečně dlouho sestupovali do temna žáru. Nakonec sestoupili až do jeskyně osvětlené matným svitem.
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: Před dávnými a dávnými časy… stál na okraji nekonečné pouště nesmírně veliký kouzelný labyrint. Dávná proroctví z úsvitu časů říkala, že první člověk, který odhalí tajemství labyrintu, uzří, jak se poušť v mžiku promění v rozlehlé království s bohatou a úrodnou půdou a stane se jeho vládcem. Aby ta zázračná proměna mohla začít, musí se najít dva kouzelné předměty, které jsou ukryté v labyrintu, a správně se použít. Ale až do dnešního dne se nikomu nepodařilo proroctví naplnit. Strážce bludiště, bezvěká a nemilosrdná příšera, je neúprosná ke komukoli, kdo se odváží vstoupit do jejího doupěte. Jednoho dne se skupinka smělých přátel rozhodla pokoušet osud a zkusit své štěstí. Podaří se jim to, jen když potáhnou za jeden provaz. S tímto odhodláním tedy stojí u vstupu do labyrintu…
Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola. Povězte mi, jak zjistíte, co se děje v té zvláštní podzemní říši. Můj příběh je ve vašich rukou.
Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola. Povězte mi, jak projdete labyrintem a neztratíte se ani nebudete chodit pořád dokola v kruhu. Můj příběh je ve vašich rukou.
Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: přichází k vám horník a žádá vás, abyste mu pomohli najít jeho syna, který se ztratil v ohromné změti podzemních chodeb a jeskyní. V druhé kapitole mi povězte, jak horníkovi pomůžete a najdete jeho syna. Kdo ví, třeba vám potom pomůže na oplátku?
Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: všimli jste si, že v oděvu strážce je něco jako průchod. Ve druhé kapitole mi ukažte, jak se vám podaří proklouznout tímto průchodem bez toho, aby si vás strážce všimnul. Je pravděpodobné, že ony dva předměty, které hledáte, se nacházejí uvnitř.
Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. Je čas soustředit se zase na vaše poslání. Když jste se blížili k místnosti s pokladem, přistoupila k vám vyhublá postava: „Vznešení cizinci, slitujte se nade mnou, ubohým stvořením, které už tak dlouho nevidělo denní světlo!“ Třetí kapitola je na vás!
Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. Objevili jste podzemní kryptu zaneřáděnou nespočetnými sochami a podobnými starožitnostmi, které se pomalu rozpadají v prach. Přišel čas najít dva kouzelné předměty. Ale kde se jen můžou ukrývat, tady v tomhle nepořádku nejroztodivnějších věcí? Třetí kapitola je na vás!
Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Mám na mysli něco takového: Ještě jste skoro ani nepřekročili práh do místnosti s pokladem, a už na vás volá drak: „Mladí dobrodruzi, právě jste prokázali, že jste čistého a upřímného srdce. Zde je to nejcennější, co vlastním. Doufám, že to nevyplýtváte tak jako ti, kdo byli před vámi.“ Jakmile drak vyřkl tato slova, proměnila se kupa zlata u drakových pařátů v jezero čisté, průzračné vody. Hrdinou naší pohádky bude ten, kdo vymyslí nejlepší způsob, jakým mohou obyvatelé mít užitek z tohoto pokladu.
10
Labyrint
Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Dva magické předměty už jsou ve vašem držení. Hrdinou naší pohádky a králem nového vzkvétajícího království bude ten, kdo je dokáže použít správným způsobem, tak, jak to předpovídalo proroctví.
Galeona
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: Před dávnými a dávnými časy… svěřil starý námořník, který plul na všech čtyřech oceánech, tajemství mladému kapitánovi, kterého měl v oblibě: „Hej, mladej! Sem přemýšlel, jestli bys náhodou neměl dost zlaťáčků a nekoupil starému mořskému vlkovi něco k pití… Líbíš se mi. A jestli by ti nevadilo, že by sis mě chvíli poslech, tak ti ručím za to, že to nebude ztracenej večír. Víš, že sem se už plavil na kupě lodí… Viděl sem takový věci, ze kterejch by většině lidí vstávaly vlasy na hlavě, ha! Ale eště nikdy sem neviděl to, co dva měsíce zpátky… loď duchů! Ne, jistotně! Opravdickou galeonu s trouchnivějícíma stěžněma. Viděl sem ji, jako teď vidím tebe nebo tu holku za tebou, co tu roznáší pití… Brr… Vypadá taky pěkně vyplašeně, chm. Tu galeonu sme minuli, když sme projížděli blízko vostrova, už pěkně daleko odsud. Až za jižním proudem. Ale ten vostrov… nejni na mapách. Vůbec tam nejni! Jen na té mojí! Nechám ti ji tady, možná ti bude k ničemu, ale tady k tomu máš navrch i truhlu, co patřila mýmu starýmu tátovi. Protože mě už tam nikdo nedostane ani párem volů. To by bylo sakra nebezpečný! Sem si jistej, že s tím má co dělat můj starej fotr… Spolehni se na mý slovo, mladej. Esli máš dost silnej žaludek na to, abys tam jel, možná bys tam našel něco, co by uhasilo tu žízeň po dobrodružství, co vy mladí dycky máte. Já budu svoji žízeň hasit raději tady a sám. Člověk si sice nemůže bejt jistej, že nepotká mrtvýho, ale tady se aspoň nebude hejbat. Hej, tu truhlu, vem si ji! Starýmu sem musel slíbit, že ji votevřu, až budu na tom vostrově… to by mi přineslo moc veliký neštěstí, kdybych ji votevřel tady!“ Mladý kapitán si vzal truhlu, poděkoval starému námořníkovi a odešel, aby hned na místě najmul do posádky samé podezřelé existence. Dva dny nato vypluli. Po dvou měsících plných strádání dopluli na dohled malého ostrůvku. Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola. Povězte mi, jak se postavíte k nebezpečí, které se k vám blíží v podobě lodi duchů. Míří přímo k vám! Můj příběh je ve vašich rukou. Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: zdá se, že se vám podařilo odvrátit hrozbu, kterou pro vás představovala loď s přízraky. Naneštěstí to ale vypadá, že vaše loď byla při střetu vážně poškozena! V druhé kapitole mi povězte, jak spravíte poničenou loď. Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. Přišel čas vyhodit kotvu u tohoto proslulého ostrova. Ale místo toho, abyste se k ostrovu přibližovali, vzdalujete se od něj! Určitě ale musí být nějaký způsob, jak to vyřešit. Třetí kapitola je na vás! Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Konečně se vám podařilo vkročit na ostrov. Sotva jste otevřeli truhlu starého námořníka, zpoza hrobu se ozývá hlas: „Děkuji, že jste sem přišli! Bohužel vás zde neočekává žádný poklad… Bude tomu už sto let, co můj otec ztroskotal poblíž tohoto ostrova. Od toho osudného dne nemůže duše mého otce a jeho posádky dojít klidu. Nalákal jsem vás se, protože jsem doufal, že dokážete dokončit úkol, který jsem já nedokázal, když jsem byl ještě naživu. Musí přece existovat způsob, jak pomoci těm nebohým duším!“ Hrdinou naší pohádky bude ten, kdo dokáže vykonat toto vznešené poslání.
Chobotnice
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: Před dávnými a dávnými časy… se manželce mladého šlechtice narodil dědic. Rodiče pro něj nechali zařídit ten nejkrásnější pokoj v samém srdci paláce. Nic pro jejich syna nebylo příliš krásné. Každého rána se na něj přišla podívat jeho maminka a hleděla na něj jako okouzlená celé hodiny. Až jednoho dne, když se otevřely dveře do jeho pokoje, stála hned za nimi obrovská chobotnice. Mladá královna, vyděšená k smrti, uskočila dozadu a křičela zplna hrdla. Křik bylo slyšet po celém paláci. Okamžitě přiběhly na pomoc stráže, ale příšeru se jim podařilo jenom trošku zatlačit dozadu. V následujících dnech podnikli další pokusy dostat se skrz dveře, ale chobotnice neochvějně zatarasila cestu do pokoje, k jejich jedinému dědici. A tak vládce království požádal své poddané, aby mu pomohli. Několik obyvatel vyslyšelo jeho výzvu. A tak se ocitli tváří v tvář obrovské chobotnici. Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola. Vymyslete, jak se kolem chobotnice dostanete do pokoje. Můj příběh je ve vašich rukou. Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: Jakmile se ocitnete v místnosti, zjeví se jako kouzlem před chobotnicí stařec: „Mladí dobrodruzi, nelekejte se a nebojte se. Jen prokažte, že vaše srdce jsou čistá, a já vám pomohu. Co z věcí, které vlastníte, je to nejcennější a vy mi to nabídnete?“ V druhé kapitole mi tedy řekněte, jakou odpověď dáte starci na jeho žádost. Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. Starý muž je ochoten vám pomoci a pokračuje: „Prokázali jste, že vaše srdce jsou čistá a bezelstná. Je neštěstí, že má kouzelná síla vyprchává a má podoba brzy zmizí. Najděte někde v tomto paláci mé tělo, abych vám mohl pomoci.“ Třetí kapitola je na vás! Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Konečně se vám podařilo najít starého mudrce v jeho pravé podobě v té nejhlubší cele hradního vězení. Zdá se, že muž je velmi rád, že vás znovu vidí: „Nejsem nikdo jiný než starý kouzelník, který cestuje po království a hledá moudrost a vědomosti. Velcí lidé tohoto světa většinou neodmítnou projevit pohostinnost muži, jako jsem já, ale paní tohoto paláce mě nechala uvrhnout do vězení. Ta žena si zasloužila dostat pořádnou lekci! A tak jsem proměnil to, co jí bylo na tomto světě nejdražší, totiž její dítě, v hrůzostrašnou příšeru.“ Hrdinou naší pohádky bude ten, kdo dokáže otevřít královně oči a obměkčit srdce a navrátí jí tak jejího syna.
11
Stůl
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: před dávnými a dávnými časy… terorizovala obyvatele malého městečka v našem království ďábelská bytost. Stvoření bydlelo v chátrajícím domě, který skoro ani nebylo vidět na vzdáleném konci odlehlého pole, kam nikdo nikdy nezavítal. Povídalo se, že bytost vládne temnými a nebezpečnými silami, například že může proměnit své oběti ve věci nebo zvířata. Kvůli těmto zvěstem žili obyvatelé v neustálém ovzduší strachu a ostražitosti, zvláště pak proto, že nikdo nevěděl, jak bytost vypadá. Když byli s rozumem v koncích, rozhodli se zastupitelé vyšší společnosti v městečku, že pošlou na výpravu do temného obydlí několik odvážných obyvatel. Ti nešťastníci ale ještě nestačili ani překročit práh temného obydlí nebo cokoli říci, a už se zmenšili, až byli maličcí jako myši.
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: před dávnými a dávnými časy… zmizely beze stopy všechny děti z vesnice. V následujících dnech je chodily hledat celé výpravy, ale všechny se vrátily s nepořízenou. Když se o záhadném zmizení doslechli v sousedních městech, několik z nich nabídlo zoufalým rodičům pomoc při hledání jejich potomků. Své pátrání započali návštěvou staré, osamocené ženy, která bydlela v malém srubu na vrcholu hory. Ale sotvaže kamarádi vkročili do starobylého stavení, naplnil se dům štiplavým kouřem, který je pálil v očích. Když se zase mohli pořádně rozhlédnout, s ohromením zjistili, že už vůbec nejsou v domě - ten dům už vůbec nebyl! A hora byla taky pryč! Zdálo se, že jsou lapeni na obrovské, hýbající se šachovnici.
Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola. Povězte mi, jak se zbavíte toho velkého kocoura, který na vás zírá a přitom se olizuje… Můj příběh je ve vašich rukou.
Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola. Povězte mi, jak můžete osvobodit děvčátko ze spárů očividně nepřátelské červené královny. Můj příběh je ve vašich rukou.
Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit. Když je odvráceno nebezpečí, které pro vás představoval kocour, tak mi v druhé kapitole předveďte, jak dokážete získat zpět svou normální velikost.
Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: Děvčátko, které jste zachránili, tvrdí, že na šachovnici je ukryto ještě patnáct dalších dětí. V druhé kapitole mi ukažte, jak najdete ty nebohé děti na téhle hrůzné černo-bílé poušti.
Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. Myslím, že přišel čas vypátrat, kde se skrývá ten zlověstný obyvatel tohoto domu. Třetí kapitola je na vás!
Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. Opravdu, děti jsou proměněny v červené a bílé pěšce! Neustále jsou v ohrožení, že je zabije věž, jezdec, střelec nebo některá z ostatních figur. Nyní je čas najít spojence, který by vám pomohl navrátit se i s dětmi do skutečného světa. Třetí kapitola je na vás!
Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Ve sklepě tohoto zvláštního stavení jste objevili laboratoř a konečně jste zjistili, že pokus, který tu čaroděj prováděl naposled, nevyšel tak, jak měl. Očividně ho to proměnilo v chlupatého blešivce. Ano, byl to přesně on, kdo na vás tak hladově civěl. Má, co mu patří! Ale možná už se ze své zkušenosti poučil a měl i dostatek času, aby přemýšlel o tom, co vlastně udělal. Hrdinou naší pohádky bude ten, kdo předloží nejspravedlivější rozhodnutí o tom, co by se s kocouřím čarodějem mělo udělat.
12
Šachy
Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Ta věž hrála opravdu velmi na tělo! Protože nebyla ochotná smířit se s osudem, který byl určen dětem-pěšákům, rozhodla se obětovat sama sebe - dala červenému králi šach a na místě tak prolomila kletbu. Červená královna ubohou věž okamžitě popravila, hned jak se děti vrátily do své člověčí podoby. V té chvíli zaplavilo šachovnici jasné světlo, a o několik okamžiků později, když světlo ustoupilo, jste byli zase zpátky ve srubu, vedle staré ženy. „Jaká škoda,“ prohlásila. „Nemohla jsem tu hru vyhrát, ale bez pěšáků to není fér hra.“ Jakým bláznovstvím to ta stará dáma jenom trpí? Hrdinou naší pohádky bude ten, komu se podaří porozumět pohnutkám a temným intrikám staré ženy.
Ropucha
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: Před dávnými a dávnými časy… mizeli jeden po druhém obyvatelé malé vesničky. Zvěsti říkaly, že je unáší démonický černokněžník. Bohužel, žádný z těch nešťastníků se nevrátil, aby ty zvěsti potvrdil. Malá skupina obyvatel, plná strachu z toho, že by jejich milovaní mohli být proměněni v kohouta nebo dýni, se rozhodla vyrazit na výpravu na černokněžníkův ostrov, který byl kdesi ve středu jezera. Když se ale ocitli na břehu, objevila se hustá mlha, která jim naprosto znemožňovala vidět bydliště obávaného čaroděje. Když čekali, až se ta mlha hustá jako mléko konečně roztrhá, přiblížila se k nim velká ropucha. „Kvak, kvak. Ten strašlivý černokněžník mě proměnil před měsícem. Kvak, dokázala jsem uplavat z ostrova, ale mocné kouzlo mi znemožňuje opustit oblast okolo ostrova. Takže vy jste přišli zachránit mé chybějící přátele? Kvak. To je od vás velmi odvážné. Jestli chcete, můžu vás dovést na ostrov! Kvak, viděla jsem veslici přivázanou nedaleko odsud.“ A tak naši kamarádi, vedení ropuším mužem, míří k ostrovu hrůzného černokněžníka Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola. Povězte mi, jak přistanete u pobřeží. A to co nejrychleji, protože podle vln, které se zvedají na jezeře, se zdá, že se probouzí veliká jezerní obluda. Můj příběh je ve vašich rukou. Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: teď, když už jste bezpečně v přístavišti, nemáte na výběr jinou možnost než vstoupit do vyvýšeného chrámu. V druhé kapitole mi povězte, jak vstoupíte do budovy, když, jak se zdá, nemá žádné dveře, které by do ní vedly. Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. I když byste měli být opatrnější. Ropucha se právě proměnila zpátky do své původní podoby: stal se z ní strašlivý černokněžník, kterému se tak povedlo přivést vás do pasti! Myslím, že by bylo záhodno chytit toho prokletého muže dřív, než bude moci použít své síly. Třetí kapitola je na vás! Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Před rokem opustil ropuší čaroděj své rodné město, protože už nemohl vydržet, jak se mu ostatní posmívají kvůli jeho malému vzrůstu. Aby světu dokázal, že talent se neměří jenom na centimetry, rozhodl se postavit věž, která dosáhne až pod nebesa. To je také důvod, proč s použitím svých kouzel unášel vesničany, aby mu pomáhali budovat monumentální dílo. Hrdinou naší pohádky bude ten, komu se podaří vrátit malého černokněžníka zpátky nohama na zem.
Začarovaný les
Předmluva. „Ó, tady jste, mí drazí přátelé! Teď, když jste zase plní inspirace a nápadů, nesmíme ztrácet čas. Začněme tedy společně nové vyprávění. Příběh by mohl začínat takto: před dávnými a dávnými časy… se říkávalo, že v nekonečném lese, který byl na hranicích království, je tajné místo se zvláštní silou. Když člověk na to místo došel, mohl si podle legendy něco přát a ihned se mu to splnilo. Jeden král z dávno uplynulých století to místo v mládí našel, a to mu přineslo moc a dlouhý život. Ale od té doby to magické místo nikdy nikdo neobjevil. Je nutno přiznat, že ten les se ani zdaleka nedal nazvat příjemným místem. Byl tmavý a nepokojný a skrýval mnoho strašidelných stvoření. Současný král, jehož zvědavost se mohla rovnat jedině snad s jeho zbabělostí, shromáždil skupinu lidí známých pro svou statečnost, a přikázal jim nalézt ono kýžené místo. Ještě štěstí, že jeden z nich v lese velmi dobře znal partu spřátelených gnómů. A tohle je vyprávění o tom, jak se ta veselá tlupa vydala za dobrodružstvím se zásobami v rancích na zádech. Kapitola 1. Hm, to vůbec nebyl špatný začátek! Teď, mí drazí smyšlení přátelé, se mi rýsuje první kapitola. Řekněte mi, jak nepozorovaně projdete okolo tisíciletého stromu, který stráží vhod do samého srdce lesa. Můj příběh je ve vašich rukou. Kapitola 2. Děkuji vám za cenné podněty, myslím, že dál už si to dokážu představit: než jste se dostali kolem starého stromu, uběhlo mnoho cenného času a zdá se, že gnómové na vás nečekali. Honí totiž záhadného fénixe. V druhé kapitole mi povězte, jak vypátráte, kudy se ubírali, přestože je v lese tma a gnómové vás logicky nemůžou vést. Obávám se, že se už navždy ztratíte! Kapitola 3. Skvěle! I bez mé pomoci si vedete výborně. Po dlouhých hodinách, které jste strávili ve skličujícím lese pátráním po gnómech, jste konečně dorazili do jejich vesnice. Jejich král vás poctí audiencí: „Takže vy hledáte lesní svatyni? Pro nás je to svaté místo. Naposled, když tam vkročil člověk, zradil naši důvěru a měl velmi sobecké přání.“ Je načase, abyste vykonali vhodný skutek, který by usmířil gnómy a lidi. Třetí kapitola je na vás! Závěr. No, to jsou opravdu velmi zajímavé myšlenky pro můj příběh. Nyní už potřebuji jen přijít na závěr. Díky vašim skutkům se zdá, že král gnómů je ochotný dát lidem šanci. Dovede vás na svaté místo, které není nic jiného než hnízdo ptáka ohniváka! „Buďte zdrávi, lidé. Já jsem duchem tohoto lesa. Mám moc splnit vám jedno z vašich přání. Poslouchám.“ Po těchto několika slovech stojíte před obtížnou volbou: vyslovíte jedno přání sami, nebo zajdete pro svého krále? Hrdinou naší pohádky bude ten, kdo pro náš příběh dokáže najít šťastný konec.
13
První kapitola scénáře „Šachy“
Příklady návrhů
Anička, Pavel, Vilík a Laura právě začali novou hru. Anička, která tentokrát hraje Grimma, zrovna hráčům ze scénáře přečetla odstavec „kapitola 1“. V této části se hráči dozvěděli, že musí najít úkryt pro malé děvčátko, aby je uchránili před spáry červené královny.
u
Pavel, který hraje prince, je zatím jediný, kdo se hlásí a chce předložit návrh. Anička ho vyzve, aby mluvil: „Vypadá to, že máte nápad, milý princi. Naslouchám.“ Toto je Pavlův návrh: „Ta královna vypadá velmi nepřátelsky, ale jsem si jist, že, stejně jako ostatní dámy z vyšší společnosti nebude přehlížet jisté dárky. Náhodou jí mohu nabídnout prsten, který nosím (Pavel vezme kartu předmětu, která představuje prsten, z prostředka stolu a položí jej před sebe). Tento šperk mi dali mí předkové a jsem přesvědčen, že královna pak bude ochotnější mi naslouchat.“
Poté, co Pavla vyslechne, se Aničce zdá, že jeho návrh posunul děj kupředu a že předmět hraje v příběhu dostatečně významnou roli. Říká proto:
Anička bere brk a položí ho na kartu předmětu, který Pavel použil. Vilík a Laura pak také zvednou ruku, aby mohli říct svůj návrh. Anička dá šanci Lauře, která hraje vlka, a vyzve ji, aby promluvila: „Jsem zvědavá, co nám nabídne Vlk …“ Laura odpoví: „Mám štěstí, protože s sebou mám náhodou krumpáč (Laura vezme kartu předmětu, na které je krumpáč, ze středu stolu a položí ji před sebe). Vykopu s ním díru v červené věži a malé děvčátko skryju uvnitř. Nezdá se ale, že by kamarádčin návrh Aničku přesvědčil, a tak odpovídá: „Můj milý Vlku, opravdu si myslíš, že Ti červená královna poskytne dostatek času na to, abys vykopal úkryt? Myslím si, že dřív, než bys byl jen z poloviny hotov, by tě rozcupovala na cimprcampr!“ Anička na předmět, který Laura použila, nepoloží žádný brk.
„Váš návrh je zajímavý, zamlouvá se mi. Proto ho schvaluji. Ale možná i mé ostatní postavičky mají nápady, které jsou stejně dobré?“
14
