Petr Moucha
Karlštejnsko bylo odedávna cílem přírodovědců různých oborů. Mimořádný zájem vzbuzovala pestrá geologická stavba a bohaté nálezy zkamenělin. Botaniky a zoology lákala pestrost květeny a bohatost zvířeny. Už v roce 1786 se o této oblasti zmiňuje Tadeáš Haenke a od těch dob je Velká hora u Karlštejna často uváděna jako vynikající botanická lokalita. Přírodovědci po objevení mimořádných hodnot zdejší přírody velmi záhy došli k závěrům, že toto přírodní bohatství je třeba ochránit. Tak už v roce 1914 byla Velká hora zahrnuta do návrhu přírodních rezervací, který podal Pátý sjezd českých přírodozpytců, lékařů a inženýrů v Praze.
Teprve v roce 1932 byla oficiálně výnosem Státního pozemkového úřadu zaručena ochrana Velké hory na ploše 20,25 ha a výnosem Ministerstva vnitra jako správcem Tereziánské nadace z téhož roku byla ochrana rozšířena o Javorku, Na Vrších, Skalku a U Královské studánky. Tak byla rezervace rozšířena na celkem 223.59 ha. Všechny ostatní snahy vysokých škol, jednotlivých vědeckých pracovníků i tehdejšího Ministerstva školství a národní osvěty o další rozšíření ochrany zůstaly bezvýsledné.
Po skončení druhé světové války byly snahy o ochranu celého Karlštejnska obnoveny. Výnosem tehdejšího Zemského národního výboru v Praze ze dne 7. března 1946 byla vytyčena velká chráněná oblast Karlštejnsko. K podrobnějšímu vypracování rozsahu i ochranných podmínek bylo zřízeno zvláštní kuratorium. Zůstalo však pouze u těchto administrativních aktů a také kuratorium nepokračovalo ve své činnosti.
V roce 1951 se státní ochrana přírody ujala iniciativy a už v roce 1952 se podařilo prosadit vyhlášení státní přírodní rezervace Koda a byl připraven projekt celé chráněné oblasti “Karlštejn”. Po dlouhých a složitých jednáních se podařilo odstranit většinu rozporů mezi rezortními zájmy v území a bylo dosaženo dohody jejímž výsledkem bylo v roce 1955 vyhlášení státní přírodní rezervace Karlštejn o rozloze 1546,99 ha.
Ještě dva roky před tím byla zřízena státní přírodní rezervace Radotínské údolí. Jaroslav Veselý tehdy v knize Příroda Československa ( Veselý 1954) poněkud optimisticky napsal: “Jsem přesvědčen, že všichni, kterým ležel na srdci osud Karlštejnska , oblasti vědecky i hospodářsky tak důležité, nyní spokojeně oddychnou”. Bylo třeba ještě téměř dvě desetiletí usilovné práce mnoha odborníků k vytvoření širokého zázemí státním přírodním rezervacím Koda , Radotínské údolí a Karlštejn, ne sice podle tehdejších představ v podobě zřízení “Karlštejnského národního parku” jako vhodného rámce pro hrad Karlštejn, ale v dubnu 1972 zřízením chráněné krajinné oblasti Český kras.
Na projektu zřízení chráněné krajinné oblasti byly zahájeny práce v roce 1966. Po velmi podrobném posouzení špičkovými odborníky z mnoha přírodovědných oborů, zejména geologických, zoologických, botanických, z lesnictví, z historie a dalších, bylo vymezeno území o rozloze 129 km2 a výnosem tehdejšího Ministerstva kultury vyhlášeno v roce 1972 za chráněnou krajinnou oblast. Ještě před vyhlášením chráněné krajinné oblasti byly geologicky cenné lokality vyhlášeny podle tehdy platného zákona o státní ochraně přírody za chráněné přírodní výtvory.Od roku 1969 byla zajištěna ochrana hraničního profilu devonských stupňů lochkov a prag v Černé rokli u Kosoře.
V roce 1970 pak byla zajištěna zvláštní ochrana názorně odkrytému očkovskému přesmyku a krasovým jevům v lomu na Kobyle a za chráněné naleziště bylo prohlášeno klasické paleontologické naleziště Špičatý vrch – Barrandovy jámy. V roce 1972 byly vyhlášeny za státní přírodní rezervace Karlické údolí a Kulivá hora pro ochranu cenných lesních společenstev a skalních stepí a Zlatý kůň za chráněný přírodní výtvor pro ochranu Koněpruských jeskyní. V roce 1974 následovalo vyhlášení státní přírodní rezervace Tetínské skály. Světový hraniční profil mezi horninami silurského a devonského stáří na Klonku u Suchomast je zvláště chráněn od roku 1977.Ve stejném roce byla pro ochranu cenných zbytků přirozených lesních porostů vyhlášena státní přírodní rezervace Voškov.
Po několikaletých sporech s Pražskými papírnami byla v roce 1981 zajištěna ochrana opuštěnému lomu u Kozolup, ve kterém je odkryt významný stratigrafický profil kopaninským souvrstvím siluru s bohatými paleontologickými nálezy. Pro ochranu přirozených skalních výchozů silurských a devonských vápenců a četných krasových jevů, bohaté teplomilné květeny a zvířeny byl v roce 1986 za chráněný přírodní výtvor vyhlášen Kotýz na západní hranici chráněné krajinné oblasti. V roce 1988 následovalo vyhlášení chráněných přírodních výtvorů Klapice pro ochranu teplomilných doubrav a skalních stepí, Staňkovka pro ochranu dobře zachovaných lesních společenstev habrových doubrav, Hvížďalka pro ochranu význačného geologického profilu a paleontologického naleziště a Zmrzlík pro ochranu mozaiky stanovišť od vápencových skal přes skalní stepi až po mokřadní vegetaci.
Po vydání nového zákona o ochraně přírody a krajiny v roce 1992 došlo ke změně kategorií chráněných území Státní přírodní rezervace Karlštejn a Koda byly zařazeny mezi národní přírodní rezervace. Chráněné přírodní výtvory Kotýz, Klonk, Černá rokle a Zlatý kůň se staly Národními přírodními památkami. Do kategorie přírodních rezervací byly zařazeny Karlické údolí, Klapice, Kulivá hora, Radotínské údolí, Staňkovka, Tetínské skály a Voškov . Jako přírodní památky jsou chráněny Hvížďalka, Lom u Kozolup, Lom na Kobyle, který byl proti původnímu vymezení v roce 1999 rozšířen, Špičatý vrch – Barrandovy jámy a Zmrzlík. Nově přibyly v roce 2003 Krásná stráň a v roce 2010 Syslí louky u Loděnice.
Vědecké zdůvodnění ochrany bylo nezbytným krokem k administrativnímu vyhlášení ochrany oblasti, ale bez soustavné ochranářské práce by výnos o zřízení oblasti zůstal pouze mrtvým předpisem. Vedle několika vynikajících propagátorů ochrany Českého krasu jakými byli Jaroslav Petrbok, prof. RNDr. Jaromír Klika, prof. RNDr. Josef Dostál, DrSc., RNDr. Vojen Ložek, DrSc., prof. RNDr. Ivo Chlupáč, DrSc., prof. Ing. Jan Jeník, CSc., doc. RNDr. Vladimír Skalický, CSc., Ing. Věroslav Samek, CSc. zde v uplynulých třiceti letech působily stovky dobrovolníků.
Praktickou péči o oblast vykonávala již od samého vyhlášení početná skupina dobrovolných ochránců přírody. Obrovskou práci v tomto směru pro Český kras vykonal Mirko Vosátka, který se se svými odchovanci po léta staral především o fyzickou ochranu rezervací. O průzkum a ochranu botanických lokalit se velmi zasloužil Ing. Filip Kopřiva. Záchranný chov holuba doupňáka úspěšně vedl a mnohá ornitologická pozorování i praktickou péči o národní přírodní rezervaci Koda po mnoho let vykonával Jindřich Štefan. Sledování populací vybraných ohrožených rostlin, krajinářské mapování a praktickou péči o rezervace po mnoho let organizovali a prováděli Stanislava a Zdeněk Myslbekovi.
Teprve v roce 1974 v květnu se podařilo přispěním Okresního národního výboru v Berouně otevřít Správu chráněné krajinné oblasti Český kras obsazenou dvěma odbornými pracovníky, kteří měli za úkol naplňovat výnos o zřízení oblasti a dále připravovat vyhlášení chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Dva odborní pracovníci s minimálním technickým zabezpečením se snažili vyrovnat se s obrovským úkolem pečovat o dvě velkoplošná chráněná území o celkové rozloze 780 km2 s 19 zvláště chráněnými částmi přírody o rozloze téměř 2500 ha a o 14 území ke zvláštní ochraně navržených o rozloze necelých 1000 ha.
Od roku 1977 došlo k oddělení péče o připravovanou chráněnou krajinnou oblast Křivoklátsko a správa chráněné krajinné oblasti Český kras byla opět zajišťována pouze jedním odborným pracovníkem a administrativní silou na polovinu pracovního úvazku. V druhé polovině roku 1978 bylo pracoviště posíleno o dva odborné pracovníky. Technické podmínky pro činnost byly žalostné. Jediná kancelář o ploše 18 m2 sloužila současně jako skladiště veškerých pomůcek potřebných k péči o svěřené území. Jediným na tehdejší dobu “nadstandardem” byl osobní automobil Moskvič. Ve srovnání s jinými správami tehdy již existujících chráněných krajinných oblastí v České republice a zejména na Slovensku mohl jen nenapravitelný optimista považovat takto vybavené pracoviště za Správu chráněné krajinné oblasti Český kras.
I přes uvedené těžkosti se podařilo v poměrně krátké době po vyhlášení oblasti správě prosadit respektování ochranných podmínek u některých orgánů státní správy a postupně i některých tehdy místních národních výborů. Pokud šlo o praktickou péči o chráněná území, bylo v krátké době vybudováno základní vybavení všech chráněných území, zejména označení přes 80 km hranic oblasti a všech vyhlášených maloplošných chráněných území a instalován byl základní informační systém v podobě vysvětlujících tabulí a návštěvních řádů.
V roce 1980 byla pro Správu chráněné krajinné oblasti Český kras zakoupena budova v Karlštejně. Po provedení nezbytných úprav, realizovaných většinou svépomocí pracovníků správy, zde správa zahájila v červnu 1981 činnost. Rostoucím potřebám správy byl objekt přizpůsoben rozsáhlou rekonstrukcí a rozšířením v letech 1994 – 1995.
Po změně společenských poměrů v roce 1989 a zejména nabytím účinnosti zákona o ochraně přírody a krajiny v polovině roku 1992 došlo k výraznému posílení pozice správ chráněných krajinných oblastí, a tím i Správy chráněné krajinné oblasti Český kras. Po zániku Střediska státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje se správa stala od začátku roku 1991 součástí Českého ústavu ochrany přírody a od roku 1995 součástí Správy chráněných krajinných oblastí České republiky. Kromě toho, že daleko lépe materiálně a personálně vybavená vykonávala odbornou péči o přírodu a krajinu oblasti, tak byla pověřena výkonem státní správy v ochraně přírody.
Pokud k výrazným úspěchům správy po vyhlášení oblasti patřilo zastavení živelné výstavby rekreačních chat a postupné usměrnění lesního hospodářství, pak se po vydání nového zákona o ochraně přírody a krajiny v poměrně v krátké době podařilo prosadit diferencovanou péči o území podle zón, zpracovat plán péče o oblast a vymezit územní systém ekologické stability území. Pomocí těchto strategických nástrojů a s využitím základních i bližších ochranných podmínek se podařilo zcela zásadně posunout kvalitu péče o přírodu a krajinu chráněné krajinné oblasti.
