Ostravsko GEOLOGIE Skalní podloÏí je na celém území rezervace tvofieno kulmsk˘mi horninami andûlskohorského souvrství, které místy vystupují ve v˘chozech. Do fly‰ového souvrství jílovit˘ch, místy fylitizovan˘ch bfiidlic, prachovcÛ a jemnozrnn˘ch drob se vkládají mocnûj‰í polohy drob s ãoãkami slepencÛ. Povrch terénu je pokryt písãitohlinit˘mi eluvii a deluvii se suÈov˘mi úlomky hornin. PÛdní pokryv je tvofien kambizemí dystrickou, pfiecházející ojedinûle do kryptopodzolu rankerového (typického). Na vût‰inû ploKVùTENA chy rezervace pfievládá kvûtnatá buãina asociace Dentario enneaphylli-Fagetum s typick˘mi buãinn˘mi druhy: baÏankou vytrvalou (Mercurialis perennis), svízelem vonn˘m (Galium odoratum), kyãelnicí cibulkonosnou (Dentaria bulbifera), kostfiavou lesní (Festuca altissima), p‰eníãkem rozkladit˘m (Milium effusum), starãkem vejãit˘m (Senecio ovatus) a pitulníkem horsk˘m (Galeobdolon montanum), místy jsou v podrostu také tfitina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), jeãmenka lesní (Hordelymus europaeus) a dal‰í druhy. V severov˘chodní ãásti území je pÛvodní buãina znaãnû prosvûtlená a zarostlá maliníkem, ãást plochy byla zalesnûna smrkem. Zoologick˘ prÛZVͤENA zkum nebyl dosud proveden. 2 LESNICTVÍ Geneticky cenn˘ modfiín roste pfiedev‰ím v centrální ãásti rezervace, pfii jiÏním okraji byl umûle vysazen. ·kodám pÛsoben˘m okusem brání oplocení chránûného území (1995). Díky tomuto opatfiení intenzívnû zmlazuje buk, jedle i smrk. Severov˘chodní ãást byla natolik po‰kozena imisemi, Ïe byla ãásteãnû sm˘cena a zalesnûna smrkem a bukem. V souãasné dobû je nejstabilnûj‰í dfievinou buk.
1 2 Ukázka pfiirozeného horského lesa niωích poloh Hrubého Jeseníku.
96
BR 16
VYUÎITÍ V˘chovn˘mi zásahy v lesních porostech je podporováno zmlazení jedle, klenu a jilmu. BIBLIOGRAFIE MAPA ÚZEMÍ
327 strana 120
Pfiírodní rezervace
Karlovice-sever
Zachovalá ãást pfiirozen˘ch horsk˘ch lesÛ niωích poloh Hrubého Jeseníku na jihozápadním svahu vrcholu Ostroh (731,6 m n. m.) na levém svahu údolí fieky Opavy. Katastrální území: Karlovice ve Slezsku
Nadmofiská v˘‰ka: 628 –787 m
V˘mûra: 42,35 ha
Vyhlá‰eno: 1970
Zachovalá pfiirozená jedlobuãina s autochtonním jesenick˘m modfiínem (Larix decidua subsp. polonica), hojnou jedlí (Abies alba), vtrou‰en˘m klenem (Acer pseudoplatanus) a dosud vitálním jilmem horsk˘m (Ulmus glabra).
Okres Bruntál
2
1
Pfiírodní rezervace
Krasovsk˘ kotel
Mezofilní a podmáãené louky na náhorní rovinû v sedle pod Kozím vrchem (678,7 m n. m.), 2 km severnû od obce Krasov. Katastrální území: Krasov
Nadmofiská v˘‰ka: 648 – 667 m
V˘mûra: 11,46 ha
Vyhlá‰eno: 1989
Druhovû bohaté louky s populací meãíku stfiechovitého (Gladiolus imbricatus) mezi lesními komplexy. Podmáãené louky jsou izolovány od intenzívnû zemûdûlsky obhospodafiovan˘ch pozemkÛ, nejsou ovlivnûny eutrofizací a odvodÀováním.
GEOLOGIE Chránûné území leÏí v oblasti ploché holoroviny. V centrální ãásti je mûlké úvalovité údolí. To je vyplnûnopísãitojílov˘mi kvartérními sedimenty – eluviem podloÏní horniny a splachy z okolních v˘‰e poloÏen˘ch partií terénu. Skal-
ní podloÏí je tvofieno kulmsk˘mi fly‰ov˘mi horninami hornobene‰ovského souvrství s pfievahou drob nad bfiidlicemi a prachovci. Zvûtralinov˘ znaãnû zajílovan˘ plá‰È snadno nasakuje vodou a namrzá, neumoÏÀuje v‰ak in-
filtraci povrchov˘ch nebo mûlce podpovrchov˘ch vod hloubûji do skalního masivu. Velmi omezen je také horizontální pohyb vody. Vytváfií se tak témûfi bezodtoká zamokfiená oblast, závislá na dotaci atmosférick˘mi sráÏkami. Zvodnûlé prostfiedí nehluboko pod povrchem terénu má znaãnû kyselou reakci (pH 5,4). PÛdy na vût‰inû území jsou ‰patnû propustné, stfiídavû zamokfiené a vysychavé. Jsou tvofieny kyselou varietou kambizemû typické a pseudoglejové, na podmáãen˘ch místech pseudoglejem (glejem) kambick˘m a typick˘m. âásteãnû podKVùTENA máãen˘ luãní komplex na náhorní rovinû mezi smrkov˘mi lesy je v souãasnosti tvofien mozaikou nûkolika odli‰n˘ch fytocenóz, respektive sukcesních stadií vegetace. Dosud pravidelnû kosené louky, tvofiící severojiÏnû orientovan˘ pruh ve stfiední ãásti, spadají do spoleãenstev na pfiechodu svazÛ Arrhenatherion, Polygono-Trisetion a Calthion. V severní ãásti se ostrÛvkovitû zachovaly fragmenty ochuzen˘ch smilkov˘ch luk svazu Violion caninae, ve stfiední a jihov˘chodní ãásti také fytocenózy zafiaditelné ke spoleãenstvÛm svazu Molinion. Celou západní tfietinu luãního komplexu nyní tvofií neobhospodafiované a rychle degradující mezofilní louky, na kter˘ch se jiÏ uchycují náletové dfieviny. Témûfi souvisl˘ nálet bfiízy vznikl v posledních 20 letech v centrální ãásti. V jiÏní ãásti luãního komplexu jsou dva ostrÛvky ol-
‰in. Populace meãíku stfiechovitého (Gladiolus imbricatus) je soustfiedûna na nûkolik míst v centrální a jiÏní (jihov˘chodní) ãásti luãního komplexu do spoleãenstev s ovsíkem vyv˘‰en˘m (Arrhenatherum elatius), psárkou luãní (Alopecurus pratensis), metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa), tfiezalkou skvrnitou (Hypericum maculatum), pcháãem potoãním (Cirsium rivulare) a expandující tfitinou kfiovi‰tní (Calamagrostis epigejos). Celkov˘ poãet kvetoucích exempláfiÛ meãíku se pohybuje od 150 do 250. Mezi dal‰í regionálnû vzácné druhy v nivû Moravice patfií ãertkus luãní (Succisa pratensis) a ole‰ník kmínolist˘ (Selinum carvifolia). Pozoruhodné jsou izolované nálezy k˘chavice bílé Lobelovy (Veratrum album subsp. lobelianum) v ol‰inû v jihov˘chodní ãásti a tfitiny chloupkaté (Calamagrostis villosa) ve smrãinû na v˘chodním okraji. Je‰tû koncem 80. let tady rostly pûtiprstka ÏeÏulník (Gymnadenia conopsea) a vemeník dvoulist˘ (Platanthera bifolia). Vzhledem k hlavZVͤENA nímu motivu ochrany není území systematicky sledováno. Nájemce pozemVYUÎITÍ kÛ pravidelnû kosí ãást luk. BIBLIOGRAFIE
344
1 Mezofilní louky PR Krasovsk˘ kotel jsou místy rozãlenûny skupinkami stromÛ rÛzn˘ch vûkov˘ch stádií. 2 Meãík stfiechovit˘ (Gladiolus imbricatus) roste v PR Krasovsk˘ kotel ve stovkách exempláfiÛ.
BR 17
97
Ostravsko
1 Povrch je tvoGEOLOGIE fien stfiednû ‰irokou nivou fieky Opavy. Údolí je vyplnûno fluviálními hlinitopísãit˘mi sedimenty se ‰tûrkovou akumulací na bázi. Údolní svahy jsou pokryty deluvii na kulmsk˘ch horninách hornobene‰ovského souvrství. Na podloÏí se vyvinuly nivní pÛdy rÛzn˘ch v˘vojov˘ch stadií, pfiedev‰ím pak fluvizem glejová, na okolních svazích kambizem dystrická. Mezi ramenem KVùTENA fieky a silnicí se jihov˘chodnû od míst, kde je pérovník nejhojnûj‰í, zachoval fragment staré jasanové ol‰iny s javorem klenem (Acer pseudoplatanus), star˘mi jasany (Fraxinus excelsior), vtrou‰en˘m habrem obecn˘m (Carpinus betulus) a lípou malolistou (Tilia cordata). V kefiovém patfie zbytku jasano-ol‰ového luhu podsvazu Alnenion glutinoso-incanae rostou kromû bezu ãerného (Sambucus nigra) také stfiemcha obecná (Padus avium) a z hor sestupující rÛÏe pfievislá (Rosa pendulina). V podrostu najdeme vedle pérovníku bûÏné mokfiadní dru-
2 hy bylin, napfi. devûtsil bíl˘ (Petasites albus), ãistec lesní (Stachys sylvatica), ptaãinec hajní (Stellaria nemorum), br‰lici kozí nohu (Aegopodium podagraria), pomnûnku hajní (Myosotis nemorosa), pfiesliãku lesní (Equisetum sylvaticum), tuÏebník jilmov˘ (Filipendula ulmaria) aj., v podrostu staré jaseniny je hojná také kopfiiva dvoudomá (Urtica dioica) a starãek vejãit˘ (Senecio ovatus). Území zatím neZVͤENA bylo zoologicky prozkoumáno. LESNICTVÍ Ve vût‰í ãásti území se souãasná dfievinná skladba znaãnû li‰í od pfiirozené, zejména pfievahou stanovi‰tnû nevhodného smrku (aÏ 70 %). Pfii dal‰í péãi o porosty je nezbytné postupnû redukovat smrk a podpofiit stanovi‰tnû vhodnûj‰í dfieviny (jasan, ol‰i, javor klen). Zbytek jasanového luhu bude ponechán samovolnému v˘voji, v místech, kde roste pérovník, bude provádûna pouze asanaãní tûÏba.
1 Pérovník p‰trosí (Matteuccia struthiopteris). 2 PP Kunov charakterizují porosty pérovníku p‰trosího (Matteuccia struthiopteris) podél slepého ramene fieky Opavy.
98
BR 18
Po povodni POZNÁMKA v ãervenci 1997 byla plocha rezervace pfiekryta vrstvou ‰tûrkov˘ch náplavÛ. Do roku 2001 uhynulo a poté bylo vykáceno 145 stromÛ, pfieváÏnû jasanÛ. Populace pérovníku nebyla po‰kozena.
Pfiírodní rezervace
Kunov
Zbytek luÏního lesa na bfiehu mrtvého ramene fieky Opavy (b˘valého ml˘nského náhonu) mezi Ïelezniãní tratí (Milotice nad Opavou – Vrbno pod Pradûdem) a silnicí. Katastrální území: Nové Hefiminovy, Skrbovice
Nadmofiská v˘‰ka: 409 – 414 m
V˘mûra: 4,16 ha
Vyhlá‰eno: 1989
Pfiírodní rezervace chrání celou zdej‰í populaci pérovníku p‰trosího (Matteuccia struthiopteris), kter˘ tu roste v mnoha desítkách aÏ stovkách statn˘ch exempláfiÛ.
Okres Bruntál
1
Pfiírodní památka
Lávov˘ proud u Meziny
Hranice pfiírodní památky jsou vymezeny prostorem lomu pfii úpatí Venu‰iny sopky 643,0 m n. m. u Bruntálu, zhruba 1 km severov˘chodnû od jejího vrcholu. Katastrální území: Mezina
Nadmofiská v˘‰ka: 519 – 550 m
V˘mûra: 1,22 ha
Vyhlá‰eno: 1997
Odkryt˘ lávov˘ proud Venu‰iny sopky s dobfie vyvinutou sloupcovitou a kulovitou odluãností plagioklastického ãediãe, s hojn˘mi vyrostlicemi olivínu.
GEOLOGIE Venu‰ina sopka je pozÛstatkem denudovaného stratovulkánu – smí‰ené sopky. TûÏbou kamene znaãnû zdevastované temeno vrchu je zbytkem nasypaného kuÏele, tvofieného vulkanoklastick˘m materiálem – zejména tufy. Bûhem aktivity vulkánu byla explozivní ãinnost nûkolikrát vystfiídána fázemi efuzivními. K v˘levÛm láv docházelo ve smûru svaÏujícího se pfiedvulkanického georeliéfu – pfieváÏnû k severu a v˘chodu. Vrtn˘m prÛzkumem na severov˘chodním úboãí sopky byly nad sebou zji‰tûny tfii lávové proudy oddûlované polohami vulkanoklastik. V ãelních ãástech lávov˘ch proudÛ byly zaloÏeny pomûrnû rozsáhlé lomy. Zatímco severnûji situovan˘ (NatherÛv) lom je jiÏ dlouho opu‰tûn, hornina tûÏená v jiÏnûji poloÏeném lomu byla donedávna vyuÏívána k v˘robû kvalitního ‰tûrku. âela lávov˘ch proudÛ zfiejmû vyplnila ãást nûkdej‰ího koryta âerného potoka, jak dokládá nález fluviálních ‰tûrkÛ v podloÏí ãediãe v Natherovû lomu. V obou lomech lze podle texturních znakÛ horniny rozli‰it dva ãasovû následné v˘levy nad sebou. V prostoru mezi obûma lomy byly pfii bázi lávového pokryvu objeveny chodbovité dutiny dlouhé aÏ 30 metrÛ. JiÏní lom (areál chránûného území) je pozoruhodn˘ zejména dobfie vyvinutou sloupcovitou odluãností, charakteristickou pro ãediãové horniny. Sloupce o prÛmûru nûkolika decimetrÛ mají ‰estihrann˘, vzácnûji pûtihrann˘ prÛfiez. Podle orientace sloupcÛ je moÏno identifikovat pfiedefuzivní reliéf deprese, kterou lávov˘ proud vyplnil. Zatímco ve stfiední ãásti lomové stûny jsou vertikální, v severozápadní stûnû se stáãejí mírnû ‰ikmo, pfiiãemÏ zachovávají kolmou orientaci k bázi proudu. V nûkter˘ch partiích se projevuje v˘razná lavicovitá odluãnost, kolmá ke sloupcovité. Ve zvûtrávací zónû pfii povrchu pak dochází k rozpadu horniny za vzniku kulovit˘ch balvanÛ. Vzácnûj‰í formou je tzv. bobovit˘ ãediã, jehoÏ kuliãky dosahují jen centimetrov˘ch rozmûrÛ. Petrograficky je zdej‰í hornina nefelinick˘ bazanit s pfiechody k olivinickému nefelinitu popfi. limburgitu. Jedná se o ãerno‰edou, místy svûtleji ‰edou horninu, nûkdy v nafialo-
vûl˘ch odstínech. Texturu má více nebo ménû pórovitou, strukturu porfyrickou, v základní hmotû afanitickou. Okem lze rozeznat drobné vyrostlice olivínu, nûkdy také augitu a magnetitu. Radiometricky urãené stáfií horniny ãiní zhruba 1,8 miliónu let a odpovídá spodnímu pleistocénu. Na tomto podloÏí se vyvinuly hnûdé pÛdy nasycené – kambizem eutrofní. Opu‰tûn˘ lom KVùTENA zarÛstá rÛznû pokroãil˘mi sukcesními stadii: na balvanité suti na úpatí lomov˘ch stûn rostou bûÏné pion˘rské dfieviny, pfiedev‰ím bfiíza bûlokorá (Betula pendula) a vrba jíva (Salix caprea), hojn˘ je modfiín opadav˘ (Larix decidua). Na neobhospodafiované pÛdû nad horní hranou lomu se v degradujících luãních fytocenózách svazu Arrhenatherion objevují nûkteré v okolí ménû bûÏné teplomilné druhy, napfi. jetel ladní (Trifolium campestre), mochna stfiíbrná (Potentilla argentea), divizna jiÏní rakouská (Verbascum chaixii subsp. austriacum). Ve ‰tûrku na dnû lomu byla nalezena malá populace ohroÏeného bûlolistu rolního (Logfia arvensis). Zoologick˘ prÛZVͤENA zkum této lokality zatím nebyl proveden. VYUÎITÍ Pro zachování geologického profilu a pro stabilizaci populací teplomiln˘ch druhÛ rostlin jsou postupnû redukovány nálety dfievin uvnitfi lomu. BIBLIOGRAFIE
14, 326, 368
1 V˘razná sloupcovitá odluãnost ãediãe v PP Lávov˘ proud u Meziny.
BR 19
99
Ostravsko
1
Pfiírodní památka
LiptáÀsk˘ bludn˘ balvan
Bludn˘ balvan na levém bfiehu LiptaÀského potoka 1 km jiÏnû od obce LiptaÀ. Katastrální území: LiptaÀ
Nadmofiská v˘‰ka: 350 m
V˘mûra: 25 m2
Vyhlá‰eno: 1966
Nejvût‰í bludn˘ balvan nalezen˘ na OsoblaÏsku, v severozápadní ãásti ostravské glacigenní pánve. Na souãasné stanovi‰tû byl pfiemístûn zaãátkem ‰edesát˘ch let 20. století a doplnûn dvûma men‰ími balvany. Rozmûry 2,2 × 1,3 × 1,2 m, objem 1,8 m3, hmotnost 4,7 t.
1
LiptáÀsk˘ bludn˘ balvan je nejvût‰ím bludn˘m balvanem nalezen˘m na OsoblaÏsku.
100
BR 20
GEOLOGIE Bludné (eratické) balvany jsou rÛznû velké valouny aÏ bloky exotick˘ch hornin, které k nám byly dopraveny ledovcem pfii kontinentálním zalednûní bûhem stfiedního pleistocénu zhruba v období pfied 250 aÏ 800 tisíci lety. Jedná se o porfyrick˘ jemnozrnn˘ granit (Ïulu). S nejvût‰í pravdûpodobností je to granit dalslandsk˘ z masivÛ jiÏního ·védska, pozdnû orogenní vyvfielina
dalslandské (resp. grenvillské) fáze asyntského vrásnûní z doby pfied 900 aÏ 1000 mil. let. Barva horniny je hnûdû rÛÏová. Struktura je porfyrická, s vyrostlicemi o velikosti 2 aÏ 7 mm, které tvofií ‰edorÛÏové a bûlavé Ïivce draselné (mikroklin), plagioklas (oligoklas) a nahnûdle ‰ed˘ kfiemen. V základní jemnozrnné hmotû, hypidiomorfnû aÏ alotriomorfnû zrnité, jsou kromû v˘‰e uveden˘ch minerálÛ je‰-
tû biotit a magnetit v úhrnném obsahu tmav˘ch ãástic do 10 % horniny. Tmavohnûd˘ biotit tvofií shluky do velikosti 2 mm a pfievaÏuje nad magnetitem. Usmûrnûní horniny, makroskopicky nezfietelné, je naznaãeno protaÏením shlukÛ tmav˘ch minerálÛ. BIBLIOGRAFIE
58, 219
Okres Bruntál
1
Pfiírodní rezervace
Mokfiiny u Krahulãí
Mokfiad asi 500 m severozápadnû od obce Krahulãí. Katastrální území: Dûtfiichov nad Bystfiicí
Nadmofiská v˘‰ka: 594 – 600 m
V˘mûra: 3,24 ha Ochranné pásmo: 8,47 ha
Vyhlá‰eno: 2001
Mokfiadní ekosystémy v nivû Trusovického potoka s poãetn˘mi populacemi nûkolika chránûn˘ch druhÛ rostlin. Hlavním motivem ochrany je bohatá populace kriticky ohroÏeného starãku bahenního (Senecio paludosus). Území leÏí GEOLOGIE v oblasti paleozoick˘ch hornin spodního karbonu skládající se z moravskoberounsk˘ch slepencÛ. V tûsné blízkosti se nacházejí také svrchnûdevonské vrstvy fly‰ovitého souvrství s pfievahou fylitick˘ch bfiidlic. PÛdy tvofií zejména glej typick˘ s fluvizemí glejovou, na nûÏ navazují kyselé kambizemû (typická, pseudoglejová, dystrická). V bezprostfiedKVùTENA ním okolí pfiírodní rezervace jsou hojná spoleãenstva podmá-
ãen˘ch smrãin svazu Piceion excelsae a vrbové kfioviny svazu Salicion cinereae. V rámci luãních porostÛ pfievaÏuje spoleãenstvo svazu Calthion. Starãek bahenní má na této lokalitû jednu z nejbohat‰ích populací v âR. Na trvale zamokfien˘ch a vlhk˘ch loukách najdeme mj. meãík stfiechovit˘ (Gladiolus imbricatus), hadí mord nízk˘ (Scorzonera humilis), prstnatec májov˘ (Dactylorhiza majalis), vrbu rozmar˘nolistou (Salix rosmarinifolia), kozlík dvoudom˘ (Valeriana dioica) a kam-
ziãník rakousk˘ (Doronicum austriacum). ZVͤENA Podrobn˘ prÛzkum nebyl zatím proveden. RozmnoÏuje se tu skokan hnûd˘ (Rana temporaria). Rozlohou malé LESNICTVÍ porosty na lesní i nelesní pÛdû jsou profiedûné a znaãnû podmáãené. Jsou ponechány pfiírodnímu v˘voji. Uchování luãVYUÎITÍ ních porostÛ vyÏaduje nepravi-
delné kosení ve dvou aÏ tfiíletém intervalu. PonûvadÏ dlouhou dobu nebyly seãeny, velká ãást plochy zarostla tfitinou kfiovi‰tní. Pro obnovení pÛvodního stavu se zaãaly louky v roce 2000 kosit.
1 Starãek bahenní (Senecio paludosus) tvofií v PR Mokfiiny u Krahulãí jednu z nejvût‰ích populací v âR.
BR 21
101
Ostravsko Pfiírodní rezervace
Niva Moravice
Podmáãené louky v nivû fieky Moravice mezi obcemi Dolní Moravice na severu a Malá ·táhle na jihu. Katastrální území: Dolní Moravice, Jamartice, Malá ·táhle
Nadmofiská v˘‰ka: 559 – 582 m
V˘mûra: 41,98 ha
Vyhlá‰eno: 1998
Údolní niva fieky se zachoval˘m pfiírodním charakterem meandrujícího toku stabilizovaného pfiirozen˘mi bfiehov˘mi porosty. Na bfiezích se rozkládají rozsáhlé plochy podmáãen˘ch mokfiadních luk (místy je vyvinut ra‰elinn˘ horizont) s bohatou mozaikou kefiov˘ch a rÛznovûk˘ch stromov˘ch porostÛ. V˘znamn˘ biotop jak pro hnízdící ptáky, tak pro migrující druhy, neboÈ leÏí na hlavní stfiedoevropské tahové cestû. Niva Moravice GEOLOGIE je vyplnûna akumulací fluviálních hlinitopísãit˘ch sedimentÛ, v ãoãkách s organickou pfiímûsí. Údolní svahy jsou pokryty deluviálními hlínami na podkladu fly‰ov˘ch kulmsk˘ch hornin andûlskohorského souvrství s pfievahou fylitizovan˘ch prachovcÛ a bfiidlic, jen místy s mocnûj‰ími polohami drob. PÛdní pokryv tvofií zãásti fluvizem glejová v asociaci s glejem typick˘m (organozemním). Místy se vyvinuly malé ostrÛvky organozemû glejové. Vût‰inu plochy KVùTENA nivy na pravém bfiehu fieky porÛstají mokfiadní vrbiny, bfieziny a ol‰iny. Zachovalé travní porosty lze jako sukcesní stadia fiadit do svazu Calthion. Na ménû podmáãen˘ch místech jsou to vysokobylinné louky asociace Cirsietum rivularis s pcháãem potoãním (Cirsium rivulare), hrachorem luãním (Lathyrus pratensis), psárkou luãní (Alopecurus pratensis), metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa) a dal‰ími druhy. Na nejvlhãích místech jsou vyvinuty fytocenózy
1
Meandrující tok Moravice je v PR Niva Moravice lemován pfiirozen˘mi bfiehov˘mi porosty.
102
BR 22
asociace Scirpetum sylvatici se skfiípinou lesní (Scirpus sylvaticus), blatouchem bahenním (Caltha palustris), stafiincem potoãním (Tephroseris crispa) a dal‰ími druhy. Znaãnou plochu zaujímají také porosty asociace Lysimachio vulgaris-Filipenduletum s tuÏebníkem jilmov˘m (Filipendula ulmaria), vrbinou obecnou (Lysimachia vulgaris), kyprejem obecn˘m (Lythrum salicaria) a svízelem bahenním (Galium palustre). Na dlouho nekosen˘ch plochách na samotném bfiehu Moravice se místy rozrostly souvislej‰í porosty tfitiny ‰edavé (Calamagrostis canescens). Porosty náletov˘ch dfievin tvofií ol‰iny s ol‰í lepkavou (Alnus glutinosa) a vrbiny s vrbou kfiehkou (Salix fragilis) a v. pûtimuÏnou (S. pentandra). Zajímav˘m útvarem jsou staré solitérní kefie nebo skupiny kefiÛ vrby popelavé (Salix cinerea). Vzácn˘m, nikoliv v‰ak porostotvorn˘m druhem je vrba rozmar˘nolistá (Salix rosmarinifolia), která se udrÏuje ve stabilní populaci. K dal‰ím ochranáfisky cenn˘m druhÛm rostlin patfií vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), rostoucí v omezené populaci v jiÏní ãásti rezervace, ole‰ník kmínolist˘ (Selinum carvifolia) a fiebfiíãek bertrám (Achillea ptarmica), na nûkter˘ch nekosen˘ch loukách omûj pestr˘ (Aconitum variegatum) a o. vlãí (A. vulparia). Pod sta-
1 r˘mi ol‰emi a kleny v bfiehov˘ch porostech rostou udatna lesní (Aruncus vulgaris), kamziãník rakousk˘ (Doronicum austriacum), ÏluÈucha orlíãkolistá (Thalictrum aquilegifolium) a pryskyfiník platanolist˘ (Ranunculus platanifolius). Na zra‰elinûl˘ch místech ve stfiední ãásti nivy místy najdeme kvetoucí violku bahenní (Viola palustris), prstnatec májov˘ (Dactylorhiza majalis) a kozlík dvoudom˘ (Valeriana dioica). Pestrost biotopÛ ZVͤENA sk˘tá vhodné podmínky pro fiadu skupin ÏivoãichÛ. V toku
Moravice Ïije poãetná populace mihule potoãní (Lampetra planeri) a vranky pruhoploutvé (Cottus poecilopus). V tÛních mÛÏeme najít ãolka horského (Triturus alpestris). Hnízdí a protahuje tudy mnoÏství ptákÛ. Pfii kaÏdoroãním krouÏkování v letech 1988 –1995 bylo zji‰tûno 80 druhÛ. Mezi chránûné patfií napfi. vãelojed lesní (Pernis aviporus), ostfiíÏ lesní (Falco subbuteo), v˘r velk˘ (Bubo bubo), dudek chocholat˘ (Upupa epops), ledÀáãek fiíãní (Alcedo atthis), krutihlav obecn˘ (Jynx torquilla), pûnice vla‰ská (Sylvia nisoria), slavík
Okres Bruntál
3 modráãek (Luscinia svecica) nebo kos horsk˘ (Turdus torquatus). Lesní porosty LESNICTVÍ pokr˘vají malou plochu. Pro ochranu avifauny je dÛleÏité zachovat jejich plo‰né i prostorové rozloÏení v nynûj‰ím rozsahu a podporovat listnáãe na úkor smrku. Vût‰ina luk byla VYUÎITÍ v minulosti pravidelnû obhospodafiována, v souãasnosti je kosena jen malá ãást spadající do rezervace. V letech 1998 – 2000 byly na pfiítocích z okolních polí provedeny rozsáhlé protierozní úpravy, které omezují eutrofizaci luk splachy z pfiilehl˘ch polí. MAPA ÚZEMÍ
strana 120
2 Staré solitérní kefie vrby popelavé (Salix cinerea) v PR Niva Moravice dodávají zdej‰ím podmáãen˘m loukám charakteristick˘ vzhled.
2
3 Omûj vlãí mor (Aconitum vulparia) patfií k ochranáfisky cenn˘m druhÛm pestré kvûteny PR Niva Moravice.
BR 23
103
Ostravsko
1 Pfii geologicGEOLOGIE kém mapování, provádûném poãátkem ‰edesát˘ch let, byly zdej‰í geologické pomûry ovûfiovány kopanou r˘hou o délce 53 metry, z níÏ je dnes znateln˘ zhruba desetimetrov˘ úsek s v˘chozy hornin na plo‰e zhruba 2 × 0,5 metru. Vápence vytváfiejí ãoãkovité polohy o mocnosti do pÛl metru a délce aÏ nûkolika desítek metrÛ v pfieváÏnû pelitickém v˘voji kulmské fly‰ové sedimentace. Podle dne‰ního sedimentologického pojetí jsou to olistolity – velké bloky pfiíbfieÏních vápencÛ, které se odlomily a sesuvem sklouzly do hlub‰ích ãástí bazénu. Tam sedimentoval pfieváÏnû jílovit˘ materiál, kter˘ tyto kry obklopil. Pfii vyvrásnûní do‰lo k setfiení ãásti pÛvodních sedimentárních znakÛ. Horninou, v níÏ jsou vápence uloÏeny, jsou tmavû zeleno‰edé jílové bfiidlice laminované prachovci, v okolí v˘chozu strmû uloÏené ve smûru západoseverním a v˘chodojihov˘chodním. Mocnûj‰í polohy drob jsou v okolí pomûrnû vzácné. Vápence jsou tmavû ‰edé, místy jílovité, protkávané sítí bíl˘ch
kalcitick˘ch Ïilek, organogenní, mnohde organodetritické, naznaãující neklidné a velmi mûlkovodní sedimentaãní prostfiedí. Makrofosílie jsou hojné ve vápencích, v men‰í mífie také v okolních bfiidlicích. MoÏnost identifikace jednotliv˘ch taxonÛ je v‰ak omezována zlomkovitostí materiálu. Ve vápencích v˘raznû pfievládají ãlánky lilijic a úlomky korálÛ. Netfiídûné organické úlomky jsou obalovány fiasov˘m mikritem a navrtány zelen˘mi fiasami. Identifikováni byli téÏ hlavonoÏci (zejména z ãeledi Goniatitidae) a ramenonoÏci (r. Gigantoproductus), dále foraminifery, mechovky, gastropodi. Z korálÛ, vesmûs rugózních, se podafiilo urãit druhy Dibunophyllum cf. bipartitum, Heterophyllia sp., Lithostrotion cf. proliferum aj. Vyhodnocení asociace fauny umoÏnilo biostratigrafické zafiazení do zóny Goalfa, stáfií svrchní visé. Stratigraficky horniny pfiíslu‰ejí do spodní ãásti moravického souvrství. Zdej‰í vápence jsou srovnatelné s vápenci hádsko-fiíãsk˘mi z okolí Hranic na Moravû. V bezprostfiedKVùTENA ním okolí geologické památky je orná pÛda.
1 PP Oblík u Dívãího Hradu je cenn˘m paleontologick˘m nalezi‰tûm fosilních pozÛstatkÛ karbonské fauny.
104
BR 24
Na lokalitû neZVͤENA byla souãasná fauna zkoumána. BIBLIOGRAFIE
54, 311, 370
Pfiírodní památka
Oblík u Dívãího Hradu
Vrch na pravém bfiehu fieky Osoblahy západnû od obce Dívãí Hrad. Katastrální území: Dívãí Hrad
Nadmofiská v˘‰ka: 310 – 318 m
V˘mûra: 858 m2
Vyhlá‰eno: 1966
Paleontologická lokalita karbonu s nálezem tzv. uhelného vápence (znám˘ jiÏ v první polovinû 20. století) ve formû úlomkÛ v eluviálním pokryvu na povrchu terénu. Byly z nich popsány fosilizované pozÛstatky ramenonoÏcÛ, hlavonoÏcÛ, mlÏÛ a trilobitÛ.
Okres Bruntál
1
Pfiírodní rezervace
Panské louky
Zachovalé ra‰elinné a podmáãené smrãiny na jiÏním svahu vrchu Sluneãná (800,2 m n. m.) severnû od Moravského Berouna. Katastrální území: Moravsk˘ Beroun
Nadmofiská v˘‰ka: 690 –760 m
V˘mûra: 14,33 ha
Vyhlá‰eno: 1970
Pfiírodní rezervace byla vyhlá‰ena k ochranû zachoval˘ch zbytkÛ podmáãen˘ch, ra‰elinn˘ch a pfiesliãkov˘ch smrãin s autochtonním ekotypem smrku. Jádro území je tvofieno porosty parkového charakteru a prostoupeno ãetn˘mi potÛãky a ra‰elinn˘mi loukami. Místy vynikají solitéry a skupiny smrkÛ zavûtven˘ch aÏ k zemi.
GEOLOGIE Chránûné území je z vût‰í ãásti pokryto suÈovit˘mi svahov˘mi hlínami, popfi. eluvii podloÏních hornin. V nich pfievládají hrubû lavicovité drobové polohy ve fly‰ové sedimentaci hornobene‰ovského souvrství moravskoslezského kulmu. Charakteristick˘mi pÛdami v rezervaci jsou zra‰elinûlé gleje (glej organozemní) s organozemí typickou (glejovou), v okolí pak podzol kambizemní (organozemní, humusov˘). Jádro rezervace KVùTENA tvofií pÛvodní ra‰elinné smrãiny asociací Mastigobryo-Piceetum a Equiseto-Piceetum se zachoval˘mi autochtonními smrky. V druhovû pomûrnû chudém podrostu nacházíme tfitinu chloupkatou (Calamagrostis villosa), kapraì samec (Dryopteris filix-mas), papratku samiãí (Athyrium filix-femina) a borÛvku ãernou (Vaccinium myrtillus). Místy se objevují ÏluÈucha orlíãkolistá (Thalictrum aquilegifolium), k˘chavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum) a stafiinec potoãní (Tephroseris crispa). Na ra‰elinn˘ch louãkách se udrÏuje malá populace meãíku stfiechovitého (Gladiolus imbricatus). Fauna není doZVͤENA stateãnû prozkoumána. V 60. le-
tech probíhala malakozoologická inventarizace, která nalezla bohaté lesní spoleãenstvo stfiedních aÏ horsk˘ch poloh na zachoval˘ch stanovi‰tích. V roce 1988 byl proveden hydrobiologick˘ prÛzkum, kter˘ prokázal velkou druhovou pestrost vodní fauny. Pfiirozené, pfieLESNICTVÍ váÏnû smrkové porosty jsou diferencované vûkem, v˘‰kou i tlou‰Èkou, pomûrnû fiídké, ve stáfií do 160 let. Místy najdeme exempláfie o prÛmûru pfies 100 cm ve v˘ãetní v˘‰ce. Staré smrky jsou VYUÎITÍ ponechány, je podporováno jejich pfiirozené zmlazení. V letech 1998 – 2000 probûhly pokusy o obnovení pÛvodních (nyní zarostl˘ch) ra‰elinn˘ch louãek. Lesy âR, s.p., vykácely vrbové nálety a vzniklé bezlesí udrÏují kosením. BIBLIOGRAFIE
51
1 PR Panské louky tvofií podmáãená a ra‰elinná smrãina s zachoval˘m autochtonním smrkem.
BR 25
105
Ostravsko GEOLOGIE V pokryvu svaÏitého terénu pfievládají svahoviny s vysok˘m podílem suÈov˘ch úlomkÛ hornin, ve vrcholové partii pak hlinitopísãitá eluvia vyvíjející se z podloÏních hornin. Jsou to zejména drobové polohy ve fly‰ov˘ch horninách hornobene‰ovského souvrství moravskoslezského kulmu. Zdej‰ím pÛdním typem je kyselá kambizem typická, vût‰inou písãitohlinitá, rÛznû skeletovitá, s pseudoglejem typick˘m. Porosty národní KVùTENA pfiírodní památky jsou tvofieny pfiechodn˘mi spoleãenstvy mezi asociacemi Luzulo-Fagetum, Melico-Fagetum a Festuco altissimae-Fagetum. V bylinném patfie rostou strdivka jednokvûtá (Melica uniflora), tfitina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), kostfiava lesní (Festuca altissima), bika bûlavá (Luzula luzuloides), violka lesní (Viola reichenbachiana), svízel lesní (Galium sylvaticum) a s. vonn˘ (G. odoratum), baÏanka vytrvalá (Mercurialis perennis), plicník tmav˘ (Pulmonaria obscura) aj. Z hlediska regionálního je zajímavá pfiítomnost nûkter˘ch horsk˘ch druhÛ v pomûrnû nízk˘ch polohách – vûsenky nachové (Prenanthes
1 Smí‰en˘ porost s autochtonním jesenick˘m modfiínem (Larix decidua subsp. polonica) na jihozápadním svahu Ptaãího vrchu.
106
BR 26
purpurea) a tfitiny chloupkaté (Calamagrostis villosa). Na bázích kmenÛ a na hnijících pafiezech byly nalezeny mechorosty – baÀatka ohnutá (Brachythecium erythrorrhizon), sádeãník zakfiiven˘ (Homomallium incurvum), rokyt bled˘ (Hypnum pallescens). Monitoring epiZVͤENA geonu a avifauny v letech 1996 –1998 prokázal bûÏné druhy smí‰en˘ch lesÛ. Jedin˘m neobvykl˘m nálezem je skrytû Ïijící svûtlu‰ka Phosphaenus hemipterus. Území je relaLESNICTVÍ tivnû malé, diferencované pouze na tfii lesní typy. Souãasnou druhovou skladbu tvofií buk lesní 56,8 %, modfiín 17,4 %, smrk 18,2 %, borovice 5 %, jedle 1,7 %, javor klen 0,9 %. Pomûrnû dobfie v území zmlazuje buk. Pûstování modfiínu v plném zápoji bukového porostu zpÛsobilo, Ïe modfiíny mají velmi tvárné, ale na svÛj vûk slabé kmeny a také malé koruny. Národní pfiírodní památka byla v roce 1996 zafiazena mezi v˘zkumné plochy mezinárodního projektu zamûfieného na studium promûnlivosti sudetského modfiínu. Z nûkter˘ch stromÛ bylo odebráno osivo pro zaloÏení pokusn˘ch ploch. Rodiãovské stromy jsou pravidelnû sledovány. Prosvûtlením poVYUÎITÍ rostu mal˘mi kotlíky a jednotliv˘m v˘bûrem je podporováno zmlazení modfiínu a jedle. BIBLIOGRAFIE
327
1
Národní pfiírodní památka
Ptaãí hora
Porost smí‰eného lesa na jihozápadním svahu Ptaãího vrchu (573,7 m n. m.) na levém bfiehu fieky Opavy u obce Nové Hefiminovy. Katastrální území: Nové Hefiminovy
Nadmofiská v˘‰ka: 440 – 570 m
V˘mûra: 17,46 ha
Vyhlá‰eno: 1970
Hlavním motivem ochrany je zachování bohaté buãiny s autochtonním jesenick˘m modfiínem.
Okres Bruntál
1
Pfiírodní rezervace
Pustá Rudná
Svahové louky na úboãí Kamenné hÛrky (785,2 m n. m.) asi 350 m od obce Pustá Rudná. Katastrální území: Andûlská Hora ve Slezsku
Nadmofiská v˘‰ka: 703 –734 m
V˘mûra: 1,92 ha Ochranné pásmo: 0,73 ha
Vyhlá‰eno: 1989
Druhovû pestrá podhorská suchomilná a vlhkomilná luãní spoleãenstva s dfievinami na kamenit˘ch mezích a se stabilizovanou bohatou populací lilie cibulkonosné (Lilium bulbiferum).
Chránûné úzeGEOLOGIE mí je pokryto vrstvou písãitojílovit˘ch deluviálních a eluviálních sedimentÛ. Ve skalním podloÏí se rytmicky stfiídají polohy fly‰ov˘ch bfiidlic, prachovcÛ a jemnozrnn˘ch drob andûlskohorského souvrství moravsko-
slezského kulmu. PÛdní pokryv tvofií kyselá kambizem typická (pseudoglejová) a kambizem dystrická. V pfiírodní reKVùTENA zervaci nalezneme ãtyfii typy biocenóz. Su‰‰í mezofilní louky
v horních ãástech severozápadního svahu patfií do svazu Arrhenatherion, jmenovitû do asociace Trifolio-Festucetum rubrae, louky na svahov˘ch deluviích v dolní ãásti svahu do svazÛ Polygono-Trisetion a Calthion (asociace Geranio-Trisetetum a Cirsietum rivularis). Tfietím fyziotypem vegetace jsou pruhy dfievin na kamenit˘ch mezích – autochtonními listnat˘mi dfievinami zarostlé kamenice. âtvrt˘m typem je v˘bûÏek smrãiny vyrostl˘ z náletÛ smrkÛ na prudkém severním svahu, na louãce, kde byl je‰tû koncem 80. let 20. století nejvût‰í poãet lilií. Populace lilie cibulkonosné je v souãasnosti vázána pfiedev‰ím na okraje dfievinami zarostl˘ch mezí, mladé lilie se v‰ak pravidelnû objevují také na louce v horní ãásti svahu v zapojeném porostu kostfiavy ãervené (Festuca rubra). Na nepravidelnû kosen˘ch a ãásteãnû degradovan˘ch okrajích luk rostou pûtiprstka ÏeÏulník (Gymnadenia conopsea) a vemeník dvoulist˘ (Platanthera bifolia). Na zarostl˘ch kamenicích se mísí pfiedev‰ím bfiíza bûlokorá (Betula pendula), jefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia), topol osika (Populus tremula) a vrba jíva (Salix caprea), místy hloh (Crataegus laevigata) a rÛÏe ‰ípková (Rosa canina), ojedinûle l˘kovec jedovat˘ (Daphne mezereum) a rÛÏe pfievislá (Rosa pendulina).
2 V podrostu rostou i charakteristické druhy buãin, napfi. baÏanka vytrvalá (Mercurialis perennis), vraní oko ãtyfilisté (Paris quadrifolia) a samorostlík klasnat˘ (Actaea spicata). Vzhledem k hlavZVͤENA nímu motivu ochrany není fauna systematicky sledována. Louky pfiírodní VYUÎITÍ rezervace jsou jednou roãnû koseny.
1 Pestré mezofilní louky PR Pustá Rudná se nachází na severozápadním svahu Kamenné hÛrky. 2 Na svazích pfiírodní památky roste poãetná populace lilie cibulkonosné (Lilium bulbiferum).
BR 27
107
Ostravsko GEOLOGIE Chránûné území leÏí v oblasti kulmsk˘ch hornin hornobene‰ovského souvrství s pfievahou hrubûj‰í sedimentace drobov˘ch poloh, místy s ãoãkami slepencÛ. Na hfibetech je povrch terénu pokryt vrstvou písãit˘ch eluvií, vznikajících rozkladem horniny, na svazích pak deluviálními sedimenty se suÈov˘mi úlomky. V pÛdním pokryvu se vyvinula kambizem typická a pseudoglejová a kyselá kambizem dystrická. V podrostu kvûtKVùTENA nat˘ch buãin asociace Dentario enneaphylli-Fagetum rostou typické buãinné druhy, napfi. svízel vonn˘ (Galium odoratum), baÏanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kapraì samec (Dryopteris filix-mas), vraní oko ãtyfilisté (Paris quadrifolia), p‰eníãko rozkladité (Milium effusum) a samorostlík klasnat˘ (Actaea spicata). Vzhledem k nadmofiské v˘‰ce a kontaktu s dubohabfiinami na protûj‰ích svazích se objevují souãasnû také druhy horsk˘ch buãin, napfi. vûsenka nachová (Prenanthes purpurea) a kokofiík pfieslenat˘ (Polygonatum verticillatum). Hojné jsou také druhy níÏe navazujících dubohabfiin svazu Carpinion a kysel˘ch buãin svazu Luzulo-Fagion, napfi. jaterník podlé‰ka (Hepatica nobilis), zvonek broskvolist˘ (Campanula persicifolia), konvalinka vonná (Convallaria majalis), ptaãinec velkokvût˘ (Stellaria holostea), bika bûlavá (Luzula luzuloides), lipnice hajní (Poa nemoralis), plicník tmav˘ (Pulmonaria obscura), matefika trojÏilná (Moehringia trinervia) aj. Nejvy‰‰í patro tvofií kromû buku lesního (Fagus sylvatica), jedle bûlokoré (Abies alba), jesenického modfiínu opadavého (Larix decidu subsp. polonica) a javoru klenu (Acer pseudoplatanus) také jilm horsk˘ (Ulmus glabra), bfiíza bûlokorá (Betula pendula), jefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia) a smrk ztepil˘ (Picea abies), ojedinûle
1 Na svazích Kopfiivné jsou v PR Radim chránûny pfiirozené kvûtnaté buãiny s pÛvodním jesenick˘m modfiínem (Larix decidua subsp. polonica).
108
BR 28
1 habr obecn˘ (Carpinus betulus) a lípa malolistá (Tilia cordata). Kefiové patro je vyvinuto hlavnû na svûtlinách a na skalnatém pruhu, kter˘ rezervací prochází. V nûm rostou kromû bezu ãerného (Sambucus nigra) a b. ãerveného (S. racemosa) také oba druhy zimolezÛ – zimolez ãern˘ (Lonicera nigra) a z. obyãejn˘ (L. xylosteum), líska obecná (Corylus avellana), srstka angre‰t (Ribes uvacrispa) a rybíz alpínsk˘ (Ribes alpinum). Území zatím ZVͤENA nebylo systematicky sledováno. LESNICTVÍ Staré pfiirozené porosty (asi 140 let) jsou nepravidelnû prosvûtlené, místy prolomené, s nálety dfievin, nûkteré mezery jsou dosud bez zmlazení. Pûstební obnova dfievinami místního pÛvodu a pfiísné tûÏební zásady zachovaly pfiirozenou skladbu dfievin. Negativnû se na porostech projevila v˘sadba nepÛvodních smrkov˘ch monokultur v ãásti rezervace v 60. letech 20. století. Po likvidaci následkÛ kÛrovcové kalamity na této plo‰e dochází k v˘raznému zmlazování jedle a modfiínu. BIBLIOGRAFIE
327
Pfiírodní rezervace
Radim
Lesní porost vrcholové ãásti a severního svahu Kopfiivné (561 m n. m.) v˘chodnû od obce Krasov. Katastrální území: Krasov
Nadmofiská v˘‰ka: 422 – 556 m
V˘mûra: 19,25 ha
Vyhlá‰eno: 1969
Rezervace uchovává zbytky pfiirozen˘ch kvûtnat˘ch buãin (asociace Dentario enneaphylli-Fagetum) s pÛvodním jesenick˘m modfiínem (Larix decidua subsp. polonica).
Okres Bruntál
2 Bazické horniny pokr˘vá kambizem eutrofní, na suÈov˘ch polích ranker suÈov˘ (kambick˘) aÏ bazická varieta litozemû.
1
Pfiírodní památka
Razovské tufity
JednoetáÏové stûnové lomy na levobfieÏním jiÏnû exponovaném svahu nad údolní nádrÏí Slezská Harta. Katastrální území: Razová
Nadmofiská v˘‰ka: 530 – 540 m
V˘mûra: 1,06 ha
Vyhlá‰eno: 1997
Chránûné území je vyhlá‰eno v ãásti opu‰tûného lomu, kter˘ byl zaloÏen v tûlese tzv. razovského pyroklastického komplexu. V moravskoslezské oblasti se jedná o zcela ojedinûl˘ zbytek nejmlad‰ích vulkanosedimentárních hornin. TûÏba v tomto místû probíhala jiÏ od stfiedovûku, coÏ dokládá pouÏití tufov˘ch stavebních prvkÛ na historick˘ch budovách v ‰irokém okolí. Razovsk˘m pyGEOLOGIE roklastick˘m komplexem je naz˘váno horninové tûleso, sestávající ze dvou odlouãen˘ch reliktÛ (cca 1,5 km od sebe) u Karlovy Plánû a Razové. Zatímco relikt u Karlovy Plánû je velmi mal˘, o rozloze jen nûkolik tisíc m2, zaujímá relikt podkovovitého tvaru u Razové plochu témûfi 1000 × 700 m. Vrty zji‰tûná mocnost pyroklastik se pohybuje kolem 12 m. Spí‰e neÏ o pyroklastikách, tj. úlomkovit˘ch vyvrÏeninách vulkanického materiálu, bychom mûli hovofiit o horninách vulkanosedimentárního pÛvodu. Pfievládají ‰edohnûdé, místy reza-
vohnûdé aÏ témûfi ãerné tufity, vloÏkové polohy tvofií tufitické slepence popfi. slepence ãistû sedimentárního pÛvodu. U Karlovy plánû jsou hojnûj‰í tufy. Tufity (na rozdíl od tufÛ) obsahují kromû vulkanického také velk˘ podíl sedimentárního materiálu – u Razové zhruba 10 aÏ 50 %. Jednotlivé vrstvy se odli‰ují zejména velikostí ãástic. Ve vulkanické sloÏce pfievládá sopeãn˘ písek a lapilli. Charakteristick˘mi znaky vulkanoklastik je jemnû vezikulární textura, hojnost ãediãového skla a pomûrnû velké mnoÏství uzavfienin (xenolitÛ) kulmsk˘ch hornin. Sedimentární podíl tvofií pfieváÏ-
nû úlomky kulmsk˘ch hornin. Subhorizontálnû uloÏené vrstvy mají odli‰nou odolnost vÛãi zvûtrávání a erozi. V centrální ãásti lomu, kde byly kvádry vyfiezávány pfiímo ze stûn, se pÛvodnû hladké kolmé stûny zmûnily ve stupÀovit˘ povrch se skalními fiímsami. Vznik razovského vulkanosedimentárního tûlesa je spjat se sopeãnou aktivitou Velkého Roudného. Akumulace se skládá jak ze sopeãn˘ch vyvrÏenin, napadan˘ch pfiímo do vodního prostfiedí (subakvatické tufy), tak z materiálu spláchnutého spolu s eluviálním pokryvem kulmsk˘ch hornin. Urãitou roli pfii sedimentaci hrály také místní sesuvy sypk˘ch materiálÛ, vyvolané otfiesy pfii erupcích. Tak je vykládán mj. vznik „balvanité facie“, v níÏ pfievládají velké suÈové balvany kulmsk˘ch hornin, zejména drob hornobene‰ovského souvrství. Z litologick˘ch znakÛ lze usuzovat, Ïe k ukládání sedimentÛ docházelo v dynamicky stabilnûj‰ím vodním prostfiedí. Erupcí Velkého Roudného a v˘levem lávového proudu Chfiibského lesa do‰lo k vyplnûní staropleistocénního koryta Moravice v délce nûkolika km. Následkem bylo vzdutí hladiny fieky a vytvofiení jezera. Podle radiometricky datovaného vzorku ãediãe z proudu Chfiibského lesa klademe vznik razovského vulkanosedimentárního tûlesa do období spodního pleistocénu, stáfií zhruba 1,4 miliónu let.
V lomu a jeho KVùTENA tûsném okolí se uchytil pfiedev‰ím modfiín opadav˘ (Larix decidua) a autochtonní listnáãe. Vût‰ina plochy mûlkého lomu je dnes zarostlá travinn˘mi spoleãenstvy. Podobnû jako na Uhlífiském vrchu zde vznikly tûÏbou a obnaÏením pyroklastik v˘hfievné bazické biotopy, na kter˘ch najdeme teplomilné druhy rostlin, které nikde v okolí nerostou. Vût‰ina teplomilnûj‰ích druhÛ je soustfiedûna na vystupujících lavicích tufitÛ a na obnaÏen˘ch místech. Zdej‰í populace rmenu barvífiského (Cota tinctoria) je mnohem bohat‰í neÏ na Velkém Roudném, poãetná je také populace hvozdíku kartouzku (Dianthus carthusianorum). Daleko mimo svÛj areál tady rostou kostfiava Ïlábkatá (Festuca rupicola) a strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica). Lokalita nebyla ZVͤENA dosud zoologicky prozkoumána. VYUÎITÍ Pro zachování obnaÏen˘ch v˘chozÛ tufitÛ a pro stabilizaci populací subtermofilních druhÛ jsou postupnû redukovány náletové dfieviny a selektivnû koseny nûkteré plochy. BIBLIOGRAFIE MAPA ÚZEMÍ
15, 368 strana 121
1 Vrstvy tufitÛ o rÛzné zrnitosti mají odli‰nou odolnost vÛãi zvûtrávání a erozi. 2 Tufity s podílem sedimentárního materiálu (tufitické a sedimentární slepence).
BR 29
109
Ostravsko
Národní pfiírodní památka
Re‰ovské vodopády
Pefiejnat˘ úsek potoka Huntavy s pfiilehl˘m lesním komplexem západnû od obce Re‰ov. Katastrální území: Re‰ov, Ruda u R˘mafiova
Nadmofiská v˘‰ka: 395 – 559 m
V˘mûra: 71,61 ha
Vyhlá‰eno: 1966
Potok Huntava vytváfií tûsnou skalnatou rokli a pfiekonává asi 50 m vysok˘ stupeÀ ãetn˘mi pefiejemi a nûkolika vodopády. Chránûno není jen toto geomorfologicky zajímavé údolí, ale také staré pfiirozené porosty na okolních skalách a sutích.
Chránûné úzeGEOLOGIE mí zahrnuje ‰ir‰í okolí soutûsky vodopádÛ – údolní svahy potoka Huntavy a jejího pfiítoku, Tvrdkovského potoka v délce zhruba 1000 m nad a 500 m pod vodopády. LeÏí na kontaktu dvou regionálních geologick˘ch jednotek, silezika na západû a moravskoslezského kulmu na v˘chodû. ¤íãka Huntava si v severozápadní polovinû chránûného území proráÏí cestu mocn˘m komplexem vulkanogenních, slabû metamorfovan˘ch hornin. Stfií-
110
BR 30
dají se pásma efuzivního pÛvodu s tufogenními. Metamorfované kyselé vulkanity spilit-keratofyrové fiady se naz˘vají porfyroidy. Jsou znaãnû odolné, mají drobnû porfyrickou aÏ afanitickou stavbu, nev˘raznou foliaci a svûtlou barvu s naÏloutl˘mi odstíny. Metatufy s v˘raznû niωí odolností nab˘vají vzhledu fylitick˘ch hornin. Koryto fiíãky je zahloubeno podle pfiíãn˘ch puklin pfiibliÏnû kolm˘ch na strmû spadající plochy foliace – ty jsou obnaÏeny v kaskádov˘ch prazích i ve skalní stûnû, po níÏ sté-
ká nejvy‰‰í, spodní vodopád. Hojné jsou klikatû zvrásnûné kfiemenné Ïíly nûkolikacentimetrov˘ch mocností, vût‰inou loÏní, paralelní s plochami foliace. Pod vodopádem, kde se soutûska roz‰ifiuje, se v nadloÏí porfyroidÛ objevují bazické vulkanity, diabasy, které metamorfními pochody nabyly charakteru zelen˘ch bfiidlic aÏ chloritick˘ch fylitÛ. Mají tmavou, zelenavû ‰edou barvu a zfietelnû páskovanou texturu se svûtlej‰ími milimetrov˘mi polohami s pfievahou kalcitického materiálu, které zv˘razÀují foliaci. Místy je v horninû vyvinuto magnetitové zrudnûní ve formû okem viditeln˘ch krystalkÛ. PozÛstatky po historické tûÏbû jsou patrné na odvalech v údolním svahu zhruba 50 m v˘chodnû od vodopádu. Metadiabasy mají v˘raznû niωí odolnost ve srovnání s porfyroidy. Metamorfované kyselé a bazické vulkanity vystupují ve vrbenské zónû v obalu oskavské klenby a tvofií její devonské strukturní patro s pfiíkrovovou stavbou. Ve vzdálenosti zhruba 200 m jiÏnû od vodopádu probíhá v˘raznû ‰ikmo ke smûru údolí tektonick˘ styk metavulkanitÛ s kulmsk˘mi horninami andûlskohorského souvrství. Ty se vyznaãují intenzivním fly‰ov˘m stfiídáním drobov˘ch, prachovcov˘ch a bfiidliãn˘ch poloh, postiÏen˘ch jen mírnou anchimetamorfózou. Podél Huntavy pfievaÏuje fluvizem glejová, v˘‰e na svazích kyselá kambizem typická. Chránûné úzeKVùTENA mí je pokryto rÛznorod˘mi lesními porosty. V jiÏní ãásti se na jiÏních a jihozápadních svazích zachovaly fragmenty pfiirozen˘ch habfiin asociace Melampyro-Carpinetum. Na západních svazích rostou staré suÈové lesy svazu Tilio-Acerion s javorem klenem (Acer pseudoplatanus), j. mléãem (A. platanoides), habrem obecn˘m (Carpinus betulus), bukem lesním (Fagus sylvatica), jasanem ztepil˘m (Fraxinus excelsior), hojnou jedlí bûlokorou (Abies alba) a jilmem horsk˘m (Ulmus glabra). V bylinném patfie rostou kopytník evropsk˘ (Asarum europaeum), samorostlík klasnat˘ (Actaea spicata), pitulník horsk˘ (Galeobdolon montanum), kokofiík mnohokvût˘ (Polygonatum multiflo-
rum), svízel vonn˘ (Galium odoratum), baÏanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kapraì samec (Dryopteris filix-mas) a plicník tmav˘ (Pulmonaria obscura), v jarním aspektu kvetou zapalice ÏluÈuchovitá (Isopyrum thalictroides) a dymnivka dutá (Corydalis cava). Vût‰ina ostatní plochy národní pfiírodní památky rekonstrukãnû náleÏí jedlobuãinám svazu Eu-Fagion. Porosty byly v‰ak ovlivnûny lesním hospodáfistvím, které preferovalo smrk, takÏe zbytky pfiirozen˘ch jedlobuãin s vitální (mnohde zmlazující) jedlí se nacházejí pfiedev‰ím v tûÏko pfiístupn˘ch dolních ãástech strm˘ch svahÛ kolem vodopádÛ, zatímco v horních ãástech pfievládá smrk. V podrostu jed-
Okres Bruntál
1 lobuãin dominují kapradiny – kapraì osténkatá (Dryopteris carthusiana), kapraì samec (D. filix-mas) a papratka samiãí (Athyrium filix-femina). Ve stfiedních a horních ãástech svahÛ hluboké soutûsky Huntavy jsou dnes vût‰inou druhotné smrãiny s vtrou‰en˘m bukem a jedlí. Na skalních v˘chozech se uchycují jefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia) a bfiíza bûlokorá (Betula pendula), na temeni nejvy‰‰í Soví skály roste nûkolik exempláfiÛ borovice lesní (Pinus sylvestris). Vlhké stinné skály v oblasti vodopádÛ jsou porostlé druhovû pestr˘mi spoleãenstvy mechÛ a játrovek, místy s kapradinami – puch˘finíkem kfiehk˘m (Cystopteris fragilis), osladiãem
obecn˘m (Polypodium vulgare) a sleziníkem ãerven˘m (Asplenium trichomanes). Z hydrobiologicZVͤENA kého pohledu jsou Re‰ovské vodopády zajímavou lokalitou. Za zmínku stojí nálezy dvoukfiídlého hmyzu – vzácného horského druhu muchniãky Simulium tuberosum (ãeleì Simuliidae), dále bahnomilek z ãeledi Limonidae Dactylolabis subdilatata (nejníÏe poloÏená lokalita tohoto endemitu JeseníkÛ) a Euphylidorea aperta (jediná známá lokalita na Moravû). Okraj chránûného území ob˘vá dosti poãetná populace kriticky ohroÏeného jasonû dymnivkového (Parnassius mnemosyne). Obratlovci zde nebyli zkoumáni.
LESNICTVÍ Pfiirozená dfievinná skladba lesních porostÛ byla na ãásti chránûného území (mimo prudké a skalnaté svahy) pfiemûnûna, dnes tu jsou monokultury nepÛvodního smrku ztepilého nebo porosty v nichÏ smrk pfievaÏuje. Místy byla skladba naru‰ena zavleãením dal‰ích nepÛvodních druhÛ, napfi. borovice vejmutovky (Pinus strobus) a douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii). Porosty jsou pomûrnû celistvé a biologicky stabilní, ãímÏ se vytváfiejí optimální podmínky samovolného zmlazování dfievin a kefiÛ provázejících pfiirozené ekosystémy oblasti Nízkého Jeseníku. Cílené lesnické zásahy podporují pfiirozenou obnovu jedle a buku, zachování doupn˘ch stromÛ
a vhodn˘ch biotopÛ pro jasonû dymnivkového. Lokalita je velmi VYUÎITÍ atraktivní a tudíÏ hojnû nav‰tûvovaná. Prochází jí znaãená turistická trasa, na které jsou vybudovány dfievûné mosty, schodi‰tû, lávky a jednoduché pfiístfie‰ky. Takfika kaÏdoroãnû je nutná údrÏba technického zafiízení po‰kozeného zv˘‰en˘mi jarními prÛtoky. BIBLIOGRAFIE 169, 277, 350
11, 30, 51,
1 V úseku NPP Re‰ovské vodopády vytváfií potok Huntava skalnatou rokli s ãetn˘mi pefiejemi a nûkolika vodopády.
BR 31
111
Ostravsko
1 GEOLOGIE Plochá, mírnû svaÏitá deprese je vyplnûna deluviálnû-eluviálními hlinit˘mi sedimenty se suÈov˘mi úlomky hornin. Centrum deprese zaujímá aÏ 1,8 m mocná vrstva humolitÛ, místy pfiekr˘vaná holocénními splachy. Horniny skalního podloÏí patfií k vrbenské skupinû devonského stáfií v obalu oskavské klenby (ãást regionální jednotky silezika). Jsou to slabû metamorfované sedimenty a vulkanity – pfieváÏnû muskovitické a chloritické fylity a zelené bfiidlice. Sv˘m charakterem patfií lokalita k tzv. odtokov˘m pramenním ra‰elini‰tím. Na jejím území bylo zji‰tûno 11 v˘raznûj‰ích pramenních v˘vûrÛ s celkovou vydatností 5,7 l·s– 1. Prameny jsou vázány na poruchová pásma s hlub‰ím obûhem podzemních vod. K udrÏení vysoké hladiny podzemních vod v ra‰elini‰ti pfiispívají vydatné sráÏky, málo propustná prachovojílovitá eluvia hornin a nízk˘ koeficient filtrace v tûlese humolitÛ v horizontálním smûru. Mezi pÛdami pfievaÏují gleje (glej typick˘, organozemní), organozem typická (glejová), místy pseudoglej glejov˘ (organozemní). V okolí na su‰‰ích místech navazuje kyselá kambizem typická (pseudoglejová). Za nejcennûj‰í KVùTENA ãásti rezervace mÛÏeme povaÏovat nejvlhãí ãásti ra‰elini‰tû s porosty zelen˘ch a hnûd˘ch ra‰eliníkÛ sekcí Cuspidata a Subsecunda ve v˘chodní ãásti horní ra‰elinné louãky a v severozápadní ãásti dolní ra‰elinné louã-
1 Na ra‰elinn˘ch loukách pfiírodní rezervace najdeme rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia). 2
Vût‰inu plochy bezlesí PR Skalské ra‰elini‰tû zaujímá mozaika ra‰elini‰È a rÛznorod˘ch sukcesních stádií.
112
BR 32
2 ky. V obou tûchto fytocenózách svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis je v souãasnosti soustfiedûna zdej‰í populace rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia), která byla v minulosti (napfi. po tûÏbû ra‰eliny v 60. letech 20. století) mnohem hojnûj‰í a pfiechodnû zaujímala plochy mnoha arÛ. Vût‰inu dne‰ní bezlesé ãásti ra‰elini‰tû pokr˘vá mozaika rÛznorod˘ch sukcesních stadií a spoleãenstev svazÛ Caricion fuscae, Sphagno warnstorfiani-Tomenthypnion a Sphagno recurvi-Caricion canescentis. Porosty tvofií ostfiice zobánkatá (Carex rostrata), o. prosová (C. panicea), o. jeÏatá (C. echinata), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), suchop˘r úzkolist˘ (Eriophorum angustifolium), psineãek psí (Agrostis canina) aj. Na bezles˘ch plochách ra‰elini‰tû roste korálice trojklanná (Corallorhiza trifida), prstnatec májov˘ (Dactylorhiza majalis) a p. listenat˘ (D. longebracteata), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), tuãnice obecná (Pinguicula vulgaris), violka bahenní (Viola palustris). Je‰tû v 60. letech tady prokazatelnû rostly v poãetn˘ch populacích suchop˘rek alpsk˘ (Trichophorum alpinum) a hofiec jarní (Gentiana verna). Bezlesé ra‰elini‰tû v posledních desetiletích z vût‰í ãásti zarostlo ol‰í lepkavou (Alnus glutinosa), vrbou popelavou (Salix cinerea) a porosty bfiízy bûlokoré (Betula pendula). Na dolní ra‰elinné louãce se poãátkem 80. let 20. století zaãal rozrÛstat rákos obecn˘ (Phragmites australis).
Pfiírodní rezervace
Skalské ra‰elini‰tû
Ra‰elini‰tû v pramenné oblasti Ra‰elinného potoka 5 km jihozápadnû od mûsta R˘mafiova na jv. svahu Dobfieãovské hory (809,1 m n. m.). Katastrální území: Skály u R˘mafiova
Nadmofiská v˘‰ka: 662 –748 m
V˘mûra: 45,50 ha
Vyhlá‰eno: 1970
Pfiechodové ra‰elini‰tû minerotrofního prameni‰tního typu, v jehoÏ dvou jádrech se z pÛvodnû rozsáhlého bezlesí zachovaly dvû men‰í ra‰elinné louãky. Díky tomu, Ïe z této rezervace, jejíÏ ochrana byla navrhována jiÏ ve tfiicát˘ch letech 20. století, existuje více podrobnûj‰ích údajÛ, lze pomûrnû pfiesnû rekonstruovat v˘voj celého ekosystému bûhem posledních dvou tfietin 20. století. Lokalita je poZVͤENA mûrnû málo prozkoumána. PfiedbûÏn˘ entomologick˘ prÛzkum prokázal vzácn˘ druh krytohlava Cryptocephalus decemmaculatus, vázaného na vrby a ra‰elinné louky. Skalské ra‰elini‰tû je pravdûpodobnû jedinou recentní lokalitou severského druhu nosatce Bagous frit v âR. Kromû dvou maLESNICTVÍ l˘ch star‰ích smrãin jsou jasn˘m dokladem druhotné sukcese nápadnû stejnovûké bfieziny, ol‰iny a vrbiny. Zajímavé a dosud nedostateãnû vysvûtlené zÛstává minimální pfiirozené zmlazení smrku, kter˘ byl jistû pÛvodní dfievinou.
Bezlesá ãást ra‰eVYUÎITÍ lini‰tû je pfied zarÛstáním náletov˘mi dfievinami a místy i rákosem chránûna kaÏdoroãním kosením. Zku‰enosti z dosavadních biotechnick˘ch zásahÛ, kter˘mi bylo zachránûno rychle zarÛstající bezlesí a v˘raznû podpofieny populace nûkter˘ch cennûj‰ích druhÛ (napfi. vachty trojlisté, rosnatky okrouhlolisté, tuãnice obecné), jsou vyuÏívány pro dal‰í zlep‰ení stavu rezervace. BIBLIOGRAFIE 268 MAPA ÚZEMÍ
49, 50, 51, strana 121
Okres Bruntál
2
1
Pfiírodní památka
Staré hlini‰tû
Opu‰tûné hlini‰tû asi 2,5 km severozápadnû od centra Krnova. Katastrální území: Krnov-Horní Pfiedmûstí
Nadmofiská v˘‰ka: 332 – 336 m
V˘mûra: 4,39 ha
Vyhlá‰eno: 1989
Terasovitû zahloubená tûÏní jáma opu‰tûného hlini‰tû v prÛmûru 4 m hluboká, s pfiíkr˘mi svahy, které ji ze tfií stran ohraniãují. V západní ãásti se nacházejí tfii vodní plochy – jedna trvalá, jedna periodická, tfietí obãasná. Tato lokalita je cenn˘m biotopem chránûn˘ch a ohroÏen˘ch druhÛ obojÏivelníkÛ a plazÛ. Z vûdeckého hlediska je zajímav˘ spontánní sukcesní v˘voj vegetace.
GEOLOGIE Hlini‰tû bylo zahloubeno v pokryvu spra‰ov˘ch hlín, kter˘ dosahuje promûnné mocnosti nûkolika metrÛ. Hloubûji, ve dnû hlini‰tû, byly odkryty fluviální (terasové) a glacifluviální písãité a zahlinûné ‰tûrky s písãit˘mi a jílovit˘mi vloÏkami. Pfiedkvartérní podloÏí tvofií fly‰ové kulmské horniny moravického souvrství. TûÏba cihláfisk˘ch hlín odkryla pfiedev‰ím jílovitohlinité pÛdy typu hnûdozemû luvizemní. âlenité území KVùTENA zahrnuje rÛzná sukcesní stadia vegetace v b˘valém hlini‰ti. Tak jako na podobn˘ch lokalitách se i tady uchytily pfieváÏnû tzv. pion˘rské dfieviny – bfiíza bûlokorá (Betula pendula), topol osika (Populus tremula), ve vlhãích ãástech ol‰e lepkavá (Alnus glutinosa) a vrba jíva (Salix caprea). Mírné zastínûní vytváfií vhodné podmínky pro nûkteré vzácnûj‰í druhy napfi. vemeník dvoulist˘ (Platanthera bifolia) a lilii zlatohlávek (Lilium martagon). V bezprostfiední blízkosti vodních ploch najdeme kosatec Ïlut˘ (Iris pseudacorus). Na srázech v severozápadní ãásti díky jiÏní expozici rostou nûkteré teplomilnûj‰í druhy napfi. hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum). Na mal˘ch luãních plochách pravidelnû kvetou prstnatec listenat˘ (Dactylorhiza longebracteata) a okrotice bílá (Cephalanthera damasonium). Lokalita poskyZVͤENA tuje mimofiádnû vhodné podmínky pro Ïivot obojÏivelníkÛ
a plazÛ – napfi. ãolka obecného (Triturus vulgaris), ã. velkého (T. cristatus), ã. horského (T. alpestris), ropuchu zelenou (Bufo viridis), r. obecnou (B. bufo), kuÀku Ïlutobfiichou (Bombina variegata), k. obecnou (B. bombina), rosniãku zelenou (Hyla arborea), uÏovku obojkovou (Natrix natrix), zmiji obecnou (Vipera berus), je‰tûrku obecnou (Lacerta agilis). ZároveÀ je území útoãi‰tûm fiady druhÛ ptákÛ, napfi. skfiivana lesního (Lullula arborea), Ïluvy hajní (Oriolus oriolus), krahujce obecného (Accipiter nissus), bramborníãka hnûdého (Saxicola rubetra), strakapouda prostfiedního (Dendrocopos medius) aj. V roce 2000 byly VYUÎITÍ upraveny a ãásteãnû odstínûny tÛnû, coÏ by mûlo zlep‰it podmínky pro rozmnoÏování obojÏivelníkÛ. V prostoru POZNÁMKA pfiírodní památky je vybudována nauãná stezka.
1 Trvalá vodní plocha v PP Staré hlini‰tû je biotopem fiady chránûn˘ch druhÛ obojÏivelníkÛ. 2 Ukázka spontánní sukcese bfiízy bûlokoré (Betula pendula) na území opu‰tûného hlini‰tû.
BR 33
113
Ostravsko GEOLOGIE Uhlífisk˘ vrch (671,7 m n. m.) je pozÛstatkem denudaãními procesy znaãnû zhlazeného stratovulkánu (smí‰ené sopky). PrÛzkumem byly zji‰tûny nejménû dvû fáze explozivní a efuzivní (v˘levné) ãinnosti sopky. Na povrchu terénu jsou odkryty pouze produkty mlad‰í fáze. âediãové horniny v temenní oblasti vrchu jsou nejspí‰e lávovou a zãásti i Ïilnou v˘plní stfiední nebo spodní ãásti kráteru, kter˘ byl obklopen prstencovit˘m valem vulkanoklastik. Bûhem erupce se vytvofiilo lávové jezero, které se po protrÏení obvodového valu zaãalo vylévat smûrem k v˘chodu. Petrograficky lze ãediãové horniny Uhlífiského vrchu zafiadit jako nefelinick˘ bazanit, pfiecházející do alkalického olivinického ãediãe popfi. olivinického nefelinitu. Vulkanoklastika zÛstala dodnes zachována jen ve dvou reliktech na severozápadním a jiÏním úboãí vrchu. Rozsáhlá tûÏba se omezila pouze do oblasti jiÏního reliktu. Lomové stûny s celkovou v˘‰kou kolem 30 m umoÏÀují studium stavby vulkanoklastick˘ch uloÏenin – tufÛ témûfi v celé zachované mocnosti. Jejich styk s podloÏními kulmsk˘mi horninami fly‰ového charakteru, svrchnokarbonsk˘mi bfiidlicemi a drobami hornobene‰ovského souvrství, byl odkryt v základnû jihozápadní ãásti lomu. Ve zdej‰ím vulkanoklastickém materiálu v˘raznû pfievládají lapilli o velikosti 0,2 aÏ 3 cm, popfi. strusky a malé bomby (3 aÏ 10 cm). Vzácnû byly zji‰tûny bomby a bloky o rozmûrech pfies jeden metr. Nedostatek jemnûj‰ích ãástic pÛsobí jen velmi slabou soudrÏnost horniny. Podle materiálového pÛvodu lze rozli‰it ãástice autigenní (sklovité, horninové a krystalové) a alotigenní – ty jsou tvofieny úlomky slabû kontaktnû metamorfovan˘ch kulmsk˘ch hornin. Ty také mnohde tvofií uzavfieniny (xenolity) v jádrech sopeãn˘ch bomb. Na základû centroklinální orientace vût‰ích ãástic je moÏno usuzovat, Ïe oba
1
TûÏbou tufÛ na Uhlífiském vrchu byl vytvofien rozsáhl˘ umûl˘ odkryv.
114
BR 34
1 relikty vulkanoklastik pocházejí z vnitfiní ãásti nasypaného valu. Aktivita sopky spadá do období spodního pleistocénu, radiometricky bylo stáfií ãediãové horniny urãeno zhruba na 1,9 miliónu let. V tufech jsou kryogenní jevy (pleistocenní mrazové hlíny). Na vulkanickém podloÏí se vyvinula nasycená hnûdá pÛda – kambizem eutrofní. Aãkoliv je hlavKVùTENA ním motivem ochrany zachování profilu tfietihorní sopky, je lokalita zajímavá také z botanického hlediska, protoÏe b˘val˘m lomem obnaÏené ãediãové tufy a strusky na jiÏnû orientovaném svahu vytváfiejí v˘jimeãnû tepl˘ biotop. Opu‰tûná stûna lomu, jeho horní okraj a ploché lomové dno poskytují útoãi‰tû fiadû teplomiln˘ch druhÛ rostlin, které jinde v Nízkém Jeseníku nerostou nebo jsou jen velmi vzácné. Patfií k nim napfi. populace celostátnû ohroÏeného bûlolistu rolního (Logfia arvensis) v otevfien˘ch porostech na dnû lomu. Na horní hranû lomu roste omezená populace devaterníku velkokvûtého tmavého (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum) a dal‰í teplomilné druhy, napfi. tafiice kali‰ní (Alyssum alyssoides), pomnûnka drobnokvûtá (Myosotis
Pfiírodní památka
Uhlífisk˘ vrch
Vyhaslá smí‰ená sopka (671,7 m n. m.) na jihozápadním okraji mûsta Bruntálu. Katastrální území: Bruntál-mûsto
Nadmofiská v˘‰ka: 604 – 670 m
V˘mûra: 3,70 ha
Vyhlá‰eno: 1966
Tûsnû pod vrcholem kopce byly v druhé polovinû 19. století zaloÏeny lomy na tufy, které bûhem století splynuly v rozsáhl˘ odkryv. Pfiírodní památka zahrnuje nejbliωí okolí odkryvu. stricta), mochna jarní (Potentilla tabernaemontani), jahodník trávnice (Fragaria viridis), zbûhovec lesní (Ajuga genevensis) aj. Cel˘ lom, jeho dno i stûny v‰ak postupnû zarÛstají bfiízami, jívami a modfiínem. Populace heliofilních a subtermofilních druhÛ slábnou a ustupují. Nejmarkantnûji se zastínûní projevilo ústupem bûlolistu, kter˘ je‰tû kolem roku 1970 vytváfiel na dnû lomu souvisl˘ porost. Na slunném jiÏZVͤENA ním svahu Ïije v kfiovinatém porostu vzácná teplomilná ‰tíhlonoÏka Calobatella longiceps
(fiád Diptera, ãeleì Micropezidae). Uhlífisk˘ vrch je její jedinou lokalitou na Severní Moravû a ve Slezsku. Stûny zarÛstají VYUÎITÍ dfievinami a kefii, které jsou postupnû redukovány. Uhlífisk˘ vrch POZNÁMKA je poutním místem. Na jeho vrcholu byl vystavûn kostel Panny Marie Pomocné, ke kterému vede ãtyfifiadá alej 337 lip. BIBLIOGRAFIE 326, 368
12, 14, 211,
MAPA ÚZEMÍ
strana 121
Okres Bruntál
1
Pfiírodní rezervace
Velk˘ Pavlovick˘ rybník
Rybník leÏící asi 1,5 km jiÏnû od Slezsk˘ch Pavlovic. Katastrální území: Hlinka, Osoblaha, Slezské Pavlovice
Nadmofiská v˘‰ka: 216 – 220 m
V˘mûra: 30,76 ha
Vyhlá‰eno: 1999
Obtokov˘ rybník, napájen˘ vodou Sádeckého potoka, s rozsáhl˘mi porosty rákosu. Pod hrází ve v˘chodní ãásti území se rozprostírají vlhké louky, tvofiící spolu s vodní plochou dÛleÏité lokální biocentrum. Území je rovnûÏ cenn˘m refugiem avifauny a tahovou zastávkou ptákÛ. GEOLOGIE Rezervace leÏí v nivû potoka vyplnûné akumulací fluviálních hlinitopísãit˘ch sedimentÛ. Z jiÏní strany je ohraniãena v˘chozy fluviálních písãit˘ch ‰tûrkÛ hlavní terasy z období stonavského interglaciálu. PodloÏí je tvofieno spodnokarbonsk˘mi horninami moravskoslezského kulmu. V pÛdním pokryvu pfievaÏuje fluvizem glejová. Nejroz‰ífienûj‰í KVùTENA vegetaãní strukturou jsou rákosiny a porosty orobince sv. Phrag-
mition communis, as. Phragmitetum communis a Typhetum latifoliae. Spoleãenstva vodních rostlin tfiídy Potametea jsou vyvinuta pouze sporadicky, nejbûÏnûj‰í je laku‰ník vodní (Batrachium aquatile). Severní okraj rybníka tvofií zbytky vrbov˘ch a jasanov˘ch ol‰in, patrnû náhradní fytocenózy po luÏních lesích podsvazu Ulmenion. Nejhojnûj‰ími dfievinami jsou kromû star˘ch jasanÛ vrba kfiehká (Salix fragilis), v. bílá (S. alba), ol‰e lepkavá (Alnus glutinosa) a o. ‰edá (A. inca-
na). Nûkteré z tûchto autochtonních dfievin rostou také na hrázi, kde je provázejí dub letní (Quercus robur), bfiíza bûlokorá (Betula pendula) a nûkteré kefie. Vlhké louky pod hrází rybníka náleÏejí do svazu Alopecurion pratensis. Dominuje psárka luãní (Alopecurus pratensis), hojné jsou kyprej obecn˘ (Lythrum salicaria), pryskyfiník prudk˘ (Ranunculus acris) aj. Lokalita je miZVͤENA mofiádnû v˘znamn˘m refugiem a biokoridorem vodních a mokfiadních ÏivoãichÛ. Îije tady fiada obojÏivelníkÛ, napfi. kuÀka obecná (Bombina bombina), rosniãka zelená (Hyla arborea), skokan skfiehotav˘ (Rana ridibunda). Bûhem prÛzkumÛ v letech 1987–1995 bylo zji‰tûno 153 druhÛ ptákÛ, hnízdí jich tu 98 a z nich je 33 zafiazeno mezi druhy zvlá‰tû chránûné. Jsou to napfi. ãírka modrá (Anas querquedula), bukáãek mal˘ (Ixobrychus minutus), chfiástal vodní (Rallus aquaticus), bekasína otavní (Gallinago gallinago) a rákosník velk˘ (Acrocephalus arundinaceus). Na tahu byli pozorováni volavka bílá (Egretta alba), bukaã velk˘ (Botaurus stelaris), kvako‰ noãní (Nycticorax nycticorax), orlovec fiíãní (Pandion haliaetus), koliha velká (Numenius arquata) a mnoho jin˘ch.
2 Aby nedo‰lo VYUÎITÍ k ohroÏení pfiíbfieÏních rákosin a v teplej‰ích letech ke kyslíkovému deficitu, je nutno pfiejít na polointenzívní chov ryb blíÏící se k extenzívnímu hospodafiení. Toto opatfiení je rovnûÏ dÛleÏité pro uchování a podporu populací obojÏivelníkÛ. Plán péãe rovnûÏ doporuãuje vytvofiit na vlhk˘ch loukách nûkolik tÛnûk. MAPA ÚZEMÍ
strana 121
1 Vodní plocha a rozsáhlé rákosiny Velkého Pavlovického rybníku jsou dÛleÏitou tahovou zastávkou migrujících ptákÛ. 2 V rozsáhl˘ch rákosinách Velkého Pavlovického rybníku hnízdí nûkolik párÛ rákosníkÛ velk˘ch (Acrocephallus arundinaceus).
BR 35
115
Ostravsko Národní pfiírodní památka
Velk˘ Roudn˘
Geomorfologicky nejv˘znamnûj‰í a nejzachovalej‰í stratovulkán âeského masivu leÏící jihov˘chodnû od obce Roudno v Nízkém Jeseníku. Katastrální území: Roudno
Nadmofiská v˘‰ka: 640 –780 m
V˘mûra: 81,00 ha
Vyhlá‰eno: 1966
Sopeãn˘ kuÏel je cenn˘ zejména svou zachovalostí. Krajinn˘ celek dotváfiejí zachovalé agrární antropogenní útvary – mnoÏství kamenn˘ch valÛ, agrárních hald a mezí. Pokryv hornin vulkanického pÛvodu zaujímá plochu témûfi 9 km2. Podstatná ãást leÏí uvnitfi chránûného území.
1 GEOLOGIE Velk˘ Roudn˘ (780,1 m n. m.) je typick˘m stratovulkánem (smí‰enou sopkou). V jeho stavbû se stfiídají produkty efuzivní (v˘levné) a explozivní vulkanické ãinnosti, tj. lávy a vulkanoklastika. Ve vrcholové ãásti kuÏelu jsou ve v˘chozech odkryty ãediãové horniny sopouchu, zejména s fialovû ‰edou, silnû pórovitou lávou, vzácnûji se sopouchovou brekcií. Jsou téÏ zachovány k západu a k severu smûfiující poãáteãní úseky terminálních lávov˘ch proudÛ, tvofiené kompaktním ãediãem pfiecházejícím do porézních láv s balvanit˘m rozpadem. Úboãí stratovulkánu jsou pokryta vulkanoklastick˘mi vyvrÏeninami – tufy – které jsou odkryty v nûkolika mal˘ch lomech. Hfibet, smûfiující od vrcho-
1
Na vrcholu Velkého Roudného byla v roce 1998 rekonstruována kapliãka.
116
BR 36
lu severoseverozápadním smûrem, je patrnû pozÛstatek parazitického kuÏelu. K vulkánu náleÏejí ãtyfii v˘razné lávové proudy, které pfiesahují hranice chránûného území. Smûrem k severu mífií krátk˘ proud Ml˘na Roudná (délka 0,7 km, mocnost 15 m), k severov˘chodu proud Heroldova Ml˘na o délce 1,3 km a mocnosti 30 m. Nejdel‰í, pfies 5 km dlouh˘, je proud Chfiibského lesa, smûfiující na v˘chod ke Slezské Hartû. Má sloÏitûj‰í stavbu pocházející z nejménû dvou oddûlen˘ch v˘levÛ, dosahuje mocnosti pfies 50 m a zãásti vyplÀuje b˘valé koryto Moravice. Je‰tû sloÏitûj‰í a nedostateãnû prozkoumanou stavbu (zahrnující polohy vulkanoklastik) má k jihov˘chodu vybíhající hfibet, naz˘van˘ proud âerného lesa. Nelze vylouãit, Ïe se jedná o star‰í vulkanické centrum sopky. V˘levné ãediãové horniny jednotliv˘ch proudÛ mají ponûkud odli‰né petrografické sloÏení. NáleÏejí do asociace alkalick˘ olivinick˘ ãediã – nefelinick˘ bazanit – olivinick˘ nefelinit – limburgit. Magma ke svému v˘-
stupu vyuÏilo oslabené zóny na kfiíÏení zlomÛ severozápadníhojihov˘chodního smûru a ‰ternbersko-hornobene‰ovské zóny, která je úzk˘m, tektonicky stlaãen˘m pásmem devonsk˘ch sedimentÛ a vulkanitÛ v kulmské formaci hornobene‰ovského souvrství. Radiometricky zji‰tûné stáfií ãediãÛ prokázalo nûkolik fází aktivity vulkánu v období spodního pleistocénu. Stáfií vzorku odebraného z „proudu“ âerného lesa ãiní cca 2,5 miliónu let, zatímco u vzorku z proudu Chfiibského lesa jen 1,4 miliónu let. PÛdní pokryv tvofií kambizem eutrofní, na sutích se místy vyvinul ranker suÈov˘. PfiestoÏe se v poKVùTENA sledních desetiletích zpÛsoby zemûdûlského obhospodafiování pozemkÛ na svazích Velkého Roudného vícekrát zmûnily a nûkteré ãásti byly postupnû opou‰tûny a zarÛstaly náletov˘mi dfievinami, zachoval se na velké a celistvé plo‰e komplex druhovû pestr˘ch mezofilních luk, jak˘ nemá v okolí obdoby. Z fytocenologického hlediska se jedná o spoleãenstva svazu Arrhenatherion, porostotvorn˘mi druhy jsou vysoké trávy – ovsík vyv˘‰en˘ (Arrhenatherum elatius) a srha laloãnatá (Dactylis glomerata), hojná je lipnice luãní (Poa pratensis) a kostfiava ãervená (Festuca rubra). Na obnaÏen˘ch ãediãov˘ch tufech malého opu‰tûného lomu na jiÏním svahu a na ãediãov˘ch v˘chozech nad tímto lomem se objevuje fiada teplomilnûj‰ích druhÛ, napfi. chrpa ãekánek (Colymbada scabiosa), zbûhovec lesní (Ajuga genevensis), rmen barvífisk˘ (Cota tinctoria), smûlek jehlancovit˘ (Koeleria pyramidata), mochna pfiímá (Potentilla recta), rozchodník tenkolist˘ (Sedum boloniense), pamûtník rolní (Acinos arvensis), pomnûnka drobnokvûtá (Myosotis stricta), kontryhel siv˘ (Alchemilla glaucescens), úroãník bolhoj (Anthylis vulneraria), váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum), svefiep vzpfiímen˘ (Bromus erectus) aj. Systém soubûÏn˘ch, dfievinami hustû zarostl˘ch mezí tvofií na Velkém Roudném pfiedev‰ím na jeho jiÏních, jihozápadních
a jihov˘chodních svazích v˘razn˘ krajinn˘ útvar. Kromû dominantní lísky obecné (Corylus avellana) a bûÏn˘ch autochtonních dfievin roste na tûchto mezích fie‰etlák poãistiv˘ (Rhamnus cathartica). Z pÛvodních lipov˘ch buãin a eutrofních suÈov˘ch lesÛ podsvazu Eu-Fagenion (asociace Tilio cordatae-Fagetum) a svazu Tilio-Acerion na severních svazích se dochovaly pouze fragmenty, zÛstaly ov‰em kromû bukÛ, lip, klenÛ, jasanÛ a jilmÛ také nûkteré druhy kfiovinného a bylinného patra tûchto spoleãenstev, napfi. ãesnek medvûdí (Allium ursinum), samorostlík klasnat˘ (Actaea spicata), srstka angre‰t (Ribes uva-crispa), l˘kovec jedovat˘ (Daphne mezereum), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), vraní oko ãtyfilisté (Paris quadrifolia), kokofiík mnohokvût˘ (Polygonatum multiflorum) k. pfieslenat˘ (P. verticillatum). V suÈov˘ch lesích na skalních v˘chozech ãediãov˘ch tufÛ pod vrcholem se dafií poãetné populaci rybízu alpínského (Ribes alpinum).
Okres Bruntál
2 jevuje dudek chocholat˘ (Upupa epops). LESNICTVÍ Severní a severov˘chodní svahy jsou pokryty porosty mladého, stfiedního i star‰ího vûku. Jsou to pfieváÏnû stejnorodé smrkové monokultury s pfiímûsí borovice, modfiínu, klenu a buku. Nejcennûj‰í jsou zbytky star˘ch smí‰en˘ch porostÛ s pfiírodû blízkou druhovou skladbou.
Velmi heteroZVͤENA genní území s fiadou biotopÛ. K druhovû nejcennûj‰ím patfií jiÏnû exponované louky s xerotermními plo‰kami zejména v okolí opu‰tûného lomu a fragmenty lipov˘ch buãin na sutích na severozápadním a severním úboãí. Na loukách prosperují pfiekvapivû poãetné populace 14 druhÛ ãmelákÛ a paãmelákÛ. Nûktefií z nich jsou velmi vzácní, napfi. Bombus humilis, B. soroensis soroensis, B. rudera-
rius a teplomilní Psithyrus rupestris, P. vestalis a P. barbutellus. Na prohfiát˘ch svazích Ïije je‰tûrka obecná (Lacerta agilis), je‰tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara) a zmije obecná (Vipera berus). V území byli pozorování ãáp ãern˘ (Ciconia nigra), jestfiáb lesní (Accipiter gentilis), krahujec obecn˘ (A. nisus), vãelojed lesní (Pernis apivorus), holub doupÀák (Columba oenas), s˘ãek obecn˘ (Athene noctua) aj. Zfiídka se ob-
Podle leteck˘ch VYUÎITÍ snímkÛ ze 30. let byla vût‰ina plochy Velkého Roudného vyuÏívána jako zemûdûlská pÛda, nejen jako louky, ale také jako orná pÛda (o ãemÏ rovnûÏ svûdãí meze vzniklé na kamenicích). Po 2. svûtové válce byl na ãásti severních svahÛ a na úpatí jihov˘chodního svahu vybudován pastevní areál pro hovûzí dobytek. Po roce 1991 pastva skonãila a od roku 1996 byly nûkteré plochy mulãovány. Louky pod vrcholem nebyly koseny vÛbec. V té dobû se podél mezí rychle roz‰ífiila lupina. V roce 1993 byly zahájeny pravidelné zásahy – pfiedev‰ím kosení me-
zofilních luk, v nejcennûj‰ích partiích ruãní. Mechanicky a chemicky je likvidována expandující lupina. Byly odstranûny kefie rozrÛstající se v lomu na jiÏním svahu a vrcholová partie u kapliãky byla zbavena náletov˘ch dfievin. Vliv této péãe na luãní spoleãenstva je sledován na trval˘ch monitorovacích plochách. Lesní hospodáfiství podporuje pfiirozenou obnovu buku, lípy a dal‰ích autochtonních listnáãÛ a jsou pfiipraveny postupné pfiemûny smrãin. V minulosti POZNÁMKA byl Velk˘ Roudn˘ poutním místem. Na vrcholu stojí kaple, která byla v roce 1998 zrekonstruována. 13, 14, 24, BIBLIOGRAFIE 25, 29, 39, 40, 51, 326, 349
2 Systém soubûÏn˘ch, dfievinami zarostl˘ch mezí vytváfií na jiÏních svazích NPP Velk˘ Roudn˘ charakteristick˘ krajinn˘ útvar.
BR 37
117
Ostravsko Pfiírodní park
Sovinecko
Vyhlá‰en v roce 1994 Okresními úfiady v Bruntále, Olomouci a ·umperku. Rozsáhl˘ pfiírodní park zaujímá celkovou rozlohu 19 910 ha, z toho v okrese Olomouc 7 910 ha, v okrese ·umperk 1 030 ha a v okrese Bruntál 10 970 ha. Podstatná ãást území patfií ke geomorfologickému celku Nízkého Jeseníku. Jihozápadním okrajem prochází zlomová linie, která tvofií rozhraní s Hornomoravsk˘m úvalem a severozápadní okraj zahrnuje v˘bûÏek Hanu‰ovické vrchoviny. Posláním pfiírodního parku je zachovat typick˘ ráz krajiny a lesní porosty s dochovanou strukturou a dfievinnou skladbou blízkou pÛvodním porostÛm, na které je vázána fiada zvlá‰tû chránûn˘ch druhÛ rostlin a ÏivoãichÛ. V území ‰ir‰ího okolí Sovince, mezi obcemi Paseka a Tûchanovice, v jihozápadní ãásti Nízkého Jeseníku vystupuje z andûlskohorského souvrství devonsko-karbonského stáfií (famen-tournai) „sovinecké antiklinorium“. Tvofií asi 5 km dlouh˘ pruh severov˘chodního smûru obsahující zvrásnûné vrstvy sericitick˘ch bfiidlic, vápencÛ aÏ písãit˘ch vápencÛ. Ty jsou v okolí Sovince zajímavé tím, Ïe obsahují zejména ve svrchnûj‰ích polohách zrnka aÏ malé valounky kfiemene, ÏivcÛ a úlomky sericitick˘ch bfiidlic, kvarcitÛ a fylitÛ. Vápence tohoto typu jsou charakteristické pro závûr pfiedkulmské sedimentaãní etapy. PfiestoÏe jsou vápence v okolí Sovince povaÏovány za devonské, pfiesnûj‰í urãení
1 1 Uprostfied rozsáhl˘ch lesních porostÛ pfiírodního parku Sovinecko dominuje zfiícenina hradu zaloÏeného koncem 13. století.
118
BR 38
jejich stáfií je komplikováno nedostatkem zkamenûlin. V opu‰tûném lomu na jiÏním okraji Sovince jsou v tûchto vápencích vytvofieny krasové jevy vykazující neobvykl˘ a pozoruhodn˘ charakter zpÛsoben˘ pfiímûsí v˘‰e uveden˘ch úlomkÛ v hmotû karbonátu. Z krasov˘ch jevÛ jsou odsud známy ‰krapy, kapsovité prohlubnû, komínovité dutiny a propasÈovité jeskynû dosahující hloubky 60 m. V komínovit˘ch dutinách byly nalezeny kosterní zbytky pleistocenních obratlovcÛ. Ze zachovalé pestré flóry 2.– 5. vegetaãního stupnû stojí za pozornost místy bohatû zmlazující jedle bûlokorá (Abies alba), jilmy (Ulmus sp.) zatím nezasaÏené tracheomykózou nebo meãík stfiechovit˘ (Gladiolus imbricatus), v‰ivec ladní (Pedicularis sylvatica), prstnatec májov˘ (Dactylorhiza majalis) a dal‰í chránûné nebo ohroÏené druhy rostlin. Poznatky o faunû tohoto velmi ãlenitého území jsou je‰tû znaãnû neúplné. Pozoruhodn˘ je nález plÏe ãlunice jezerní (Acroloxus lacustris). Území pfiírodního parku ob˘vá minimálnû sedm druhÛ obojÏivelníkÛ, ‰est druhÛ plazÛ, 108 druhÛ ptákÛ; u 95 z nich bylo prokázáno hnízdûní. Mezi doloÏen˘mi savci je zajímav˘ rejsek horsk˘ (Sorex alpinus) a zbytky my‰ivky horské (Sicista betulina) nalezené ve v˘vrÏku s˘ce rousného (Aegolius funereus). Na území pfiírodního parku je vyhlá‰ena NPP Re‰ovské vodopády. O vysoké hodnotû tohoto území svûdãí také skuteãnost, Ïe v minulosti byla zvaÏována my‰lenka vyhlásit zde chránûnou krajinnou oblast.
Okres Bruntál Pfiírodní park
Údolí Bystfiice
Vyhlá‰en v roce 1995 Okresními úfiady v Olomouci a Bruntále. Celková rozloha ani v˘mûra v okrese Olomouc nejsou ve vyhlá‰ce uvedeny. Pfiírodní park leÏí v Doma‰ovské vrchovinû na severním pomezí okresu Olomouc pfii hranici s okresem Bruntál, ve kterém navazuje pfiírodní park stejného jména. Osu území vytváfií fieka Bystfiice a její údolní niva. Geologická stavba území je tvofiena kulmsk˘mi, tedy spodnokarbonsk˘mi sedimenty. Horninové sloÏení je zde pomûrnû jednotvárné, pfievládají v nûm jílové bfiidlice s vloÏkami aleurolitÛ nebo drob, místy s polohami slepencÛ. Kulmské sedimenty mají ãasto fly‰ov˘ charakter – rytmicky se stfiídající sedimenty. Ve v˘chozech se stfiídají jílové bfiidlice s aleurolity, pfiípadnû je‰tû s drobami. Severní úsek území u Doma‰ova je souãástí hornobene‰ovského souvrství, kde pfievaÏují droby. JiÏní úsek pod Doma‰ovem smûrem k Jívové je souãástí moravického souvrství, zde pfievaÏují pfiedev‰ím jílové bfiidlice místy obsahující zkamenûlé karbonské rostliny a Ïivoãichy (napfi. goniatity a velké exempláfie mlÏe Posidonia becheri). Kulmské sedimenty jsou v údolních svazích odkryty v celé fiadû pfiirozen˘ch i umûl˘ch v˘chozÛ v záfiezu Ïelezniãní trati a opu‰tûn˘ch lomech. Pleistocenní kamenná mofie a kamenné proudy jsou vytvofieny na jílov˘ch bfiid-
licích moravick˘ch vrstev. Údolní niva fiíãky Bystfiice je tvofiena rÛznû mocn˘mi fluviálními sedimenty. V sevfieném údolí Bystfiice se zachovaly lesy, které mají mnohde pfiirozenou druhovou skladbu, místy i rozsáhlé porosty mûsíãnice vytrvalé (Lunaria rediviva). Západní a severní ãást území dne‰ního pfiírodního parku byla odlesnûna a pfiemûnûna na pastviny a louky. Z tûch zbyly po odvodnûní a rozorání jen fragmenty. I na nich se v‰ak zachovaly nûkteré vzácné druhy, mj. kosatec sibifisk˘ (Iris sibirica). Nûkolik aktivních lomÛ a desítky opu‰tûn˘ch ‰tol vyuÏívají letouni jako zimovi‰tû. Zatím v nich bylo zji‰tûno osm druhÛ, napfiíklad zvlá‰tû chránûní vrápenec mal˘ (Rhinolophus hipposideros), netop˘r velk˘ (Myotis myotis), n. velkouch˘ (M. bechsteinii), n. ãern˘ (Barbastella barbastellus) a nûkteré ménû bûÏné nechránûné druhy, kupfi. netop˘r severní (Eptesicus nilssonii). ·toly vyuÏívají k zimování také obojÏivelníci, zejména mlok skvrnit˘ (Salamandra salamandra) a fiada bezobratl˘ch. Vedle bûÏnûj‰ích druhÛ – meta temnostní (Meta menardi), píìalka jeskynní (Triphosa dubitata) – byl zatím na tfiech lokalitách v údolí Bystfiice nalezen koník Troglophilus cavicola. Souãástí pfiírodního parku je pfiírodní památka Kamenné proudy a v roce 2001 byla vyhlá‰ena pfiírodní rezervace Hrubovodské sutû.
1 1 Fragmenty pastvin a luk v pfiírodním parku Údolí Bystfiice s vzácn˘mi rostlinn˘mi spoleãenstvy.
BR 39
119
Ostravsko KARLOVICE-SEVER
NIVA MORAVICE
120
BR 40
STR.
STR.
96
102
Okres Bruntál RAZOVSKÉ TUFITY
STR.
109
SKALSKÉ RA·ELINI·Tù
STR.
112
UHLͤSK¯ VRCH
STR.
114
VELK¯ PAVLOVICK¯ RYBNÍK
STR.
115
BR 41
121
Ostravsko
1 1
122
Lípa velkolistá v Janovû u cesty na pravém bfiehu Petrovického potoka.
BR 42
Okres Bruntál Památné stromy 1. Lípa velkolistá, k. ú. Arnultovice u Jindfiichova, p. ã. 146, u silnice. O: 663 cm, Vs: 22 m, S: asi 270 let. 2. Dub zimní, k. ú. Bohu‰ov, p. ã. 208/1, za pfiejezdem úzkokolejky Tfieme‰ná – Osoblaha vlevo u silnice. O: 505 cm, Vs: 22 m, S: asi 250 let. 3. Lípa malolistá, alej 288 lip, k. ú. Bruntál, p. ã. 3534, 3535, 3536, ãtyfifiadá alej na Uhlífisk˘ vrch. O: 150 – 450 cm, Vs: 15 – 25 m, S: 250 let. 4. Dub letní, k. ú. âaková, p. ã. 87/1, za posledním domem v obci smûrem na ·irokou Nivu. O: 535 cm, Vs: 20 m, S: asi 380 let. 5. Dub zimní × letní, k. ú. Dolní Moravice, p. ã. 1242/1, u Moravického potoka ve stfiedu obce. O: 313 cm, Vs: 24 m, S: asi 180 let. 6. Lípa velkolistá, k. ú. Dolní Moravice, p. ã. 527, u sochy sv. Immaculaty. O: 625 cm, Vs: 28 m, S: asi 250 let. 7. Lípa malolistá, k. ú. Dolní Moravice, p. ã. 94, 2 lípy u sochy sv. Jana Nepomuckého. O: 340, 340 cm, Vs: 20, 20 m, S: asi 130 let. 8. Lípa velkolistá, k. ú. Dolní Václavov, p. ã. 84/1, kolem po‰ty a hostince k domu ã. p. 9. O: 650 cm, Vs: 20 m, S: asi 300 let. 9. Buk lesní, k. ú. Edrovice, p. ã. 312, na pravém bfiehu Podolského potoka, na kraji chatovi‰tû za domem ã. 5. O: 355 cm, Vs: 31 m, S: asi 140 let. 10. Lípa evropská, k. ú. Hefimanovice, p. ã. 4377/1, vlevo na konci obce smûrem na Vrbno pod Pradûdem, v zahradû u domu ã. p. 370. O: 700 cm, Vs: 26 m, S: asi 300 let. 11. Modfiín opadav˘ × japonsk˘, k. ú. Hefimanovice, p. ã. 724, vpravo od silnice smûrem na Holãovice u domu ã. p. 70. O: 240 cm, Vs: 9 m, S: asi 80 let. 12. Tis ãerven˘, k. ú. Horní Mûsto, p. ã. 98, ve smûru od R˘mafiova u kostela vlevo, za obecním úfiadem doleva, po 100 m vpravo. O: 295 cm, Vs: 9 m, S: asi 300 let. 13. Lípa velkolistá, k. ú. Janov u Krnova, p. ã. 295/1, na pravé stranû Petrovického potoka, naproti domu ã. p. 122. O: 890 cm, Vs: 25 m, S: asi 500 let. 14. Lípa velkolistá, k. ú. Janovice u R˘mafiova, p. ã. 71/2, pod Vilou Janovice. O: 663 cm, Vs: 37 m, S: asi 320 let. 15. Lípa malolistá, k. ú. Karlovice ve Slezsku, p. ã. 154, 2 lípy u dfievûného kfiíÏe uprostfied vesnice. O: 678, 464 cm, Vs: 28, 29 m, S: asi 250 let. 16. Jasan ztepil˘, k. ú. Kfii‰Èanovice, p. ã. 31, na zaãátku obce ve smûru od Rejchartic vlevo u silnice pfied domem ã. p. 16. O: 560 cm, Vs: 24 m, S: asi 180 let. 17. Lípa malolistá, k. ú. Lomnice, p. ã. 222/1, u domu ã. p. 9. O: 565 cm, Vs: 27 m, S: asi 200 let. 18. Lípa velkolistá, k. ú. Moravsk˘ Beroun, p. ã. 1139/1, uprostfied námûstí. O: 425 cm, Vs: 18 m, S: asi 250 let. 19. Lípa malolistá, „Lípa v Sedmi Dvorech“, k. ú. Moravsk˘ Beroun, p. ã. 1406, 1410, v místní ãásti Sedm DvorÛ, u b˘valého ml˘nského náhonu. O: 550 cm, Vs: 28 m, S: asi 200 let. 20. Lípa malolistá, k. ú. Ondfiejov, p. ã. 138/2, vpravo ve smûru od R˘mafiova, u ã. p. 42. O: 500 cm, Vs: 22 m, S: asi 200 let. 21. Buk lesní, dub letní, k. ú. Opavské pfiedmûstí, p. ã. 347, v parku na námûstí Míru. O: 400, 466 cm, Vs: 22, 28 m, S: 190, 220 let. 22. Lípa malolistá, k. ú. Opavské Pfiedmûstí, p. ã. 1841, za poutním kostelem Panny Marie sedmibolestné na vrchu Cvilín. O: 420 cm, Vs: 17 m, S: asi 150 let. 23. Lípa velkolistá, „Komenského lípa“, k. ú. R˘mafiov, p. ã. 81, pod námûstím u kulturního domu. O: 540 cm, Vs: 22 m, S: asi 300 let. 24. Lípa malolistá, k. ú. Sovinec, p. ã. 122, ve smûru od KfiíÏova vlevo v zalesnûném svahu pfied obcí. O: 460 cm, Vs: 35 m, S: asi 180 let.
2
3 2
Lípa velkolistá v Dolním Václavovû v zahradû u domu ã. 9.
3
Lípa malolistá v zahradû u chalupy na konci Hefimanovic smûrem na Vrbno pod Pradûdem.
BR 43
123
Ostravsko
6
4
7 25. Lípa malolistá, k. ú. Vajglov, p. ã. 528, na louce po pravé stranû silnice z R˘Ïovi‰tû do Bfiidliãné za odboãkou na Albrechtice u R˘mafiova. O: 650 cm, Vs: 26 m, S: asi 270 let. 26. Lípa malolistá, k. ú. Velká ·táhle, p. ã. 24/1, na zaãátku obce vpravo za autobusovou zastávkou ve smûru do Bfiidliãné. O: 733 cm, Vs: 26 m, S: asi 320 let.
5
124
4
Dub zimní v Bohu‰ovû u silnice na konci obce smûrem na Hrozovou.
5
Lípa velkolistá zv. Komenského lípa u kulturního domu v R˘mafiovû.
6
Dub letní za posledním domem v âakové smûrem na ·irokou Nivu.
7
Tis ãerven˘ vlevo pod obecním úfiadem Horní Mûsto.
BR 44
