Karel Václav Rais ( )

Česká vesnická próza

Karel Václav Rais (1859 – 1926) • nar. v Bělohradě (Lázních Bělohrad) • učitelský ústav, maturita • učitel na Českomoravské vrchovině, v Hlinsku, Praze • ředitel měšťanské školy na Vinohradech • představitel české realistické venkovské prózy


Karel Václav Rais: Západ „(...) Nemám síly někoho jiného opět zasvěcovat a žít jen tak tupě vedle něho. Vím, že jste již všecko konali za mne, ale přec, přec jen jsem povinnosti míval v hlavě – teď už je konec, není možno dál – osadníci potřebují faráře, hřích by byl, abych tu ještě zůstával. Do kostela nemohu, ve škole páni musí učit za mne, žádnou starost neunesu – paměť slábne, ty řádky, které jsem vám psal, daly mi práci náramnou - - ne, ne, příteli, všecko jsem rozvážil, procítil, nehněvejte se, každé slovo je marno!“ (...) „ (...) Pane bratře, chci mít pokoj duše, osada nesmí trpět. Potřebují rady – já jim jí nedám. Umírají, a já o tom sotva zvím. Protože je mám rád, půjdu! Odstěhuju se někam na vejměnek a budu dřímat.“ „Ale kam? řekl rychle kaplan domnívaje se, že se o to všecko ještě zlomí.


Karel Václav Rais - dílo Výminkáři (5 povídek) Kalibův zločin (román; Vojtěch Kaliba, Karla, její matka) Západ (román; farář Kalous) Zapadlí vlastenci (román; Karel Čermák, učitel Čížek, farář Stehlík)


Antal Stašek (1843 – 1931) • • • • • •

vl. jm. Antonín Zeman nar. ve Stanovém u Vysokého n. Jiz. po maturitě studium práv v Praze, Krakově práce v advokátní kanceláři autor realistických povídek a románů syn Kamil Zeman (= Ivan Olbracht)


Antal Stašek - dílo Blouznivci našich hor (cyklus povídek z Krkonoš; téma: spiritismus) O ševci Matoušovi a jeho přátelích (román; téma: sociální vzpoura) V temných vírech (román z Podkrkonoší; téma: sociální a národnostní spory)


Teréza Nováková (1853 – 1912) • • • • •

z česko-německé úřednické rodiny znalost N, A, Fr úsilí o rovnoprávnost žen (vzor: K. Světlá) pobyt v Litomyšli, Proseči syn Arne Novák (lit. historik)


Teréza Nováková: Jiří Šmatlán Když byli již za posledními domky Nové Kamence, zastavil Šmatlán trochu, urovnal si na trakaři lépe zboží a pravil Zahradníkovi: „Ším ses těch novin, co tam na poště měli? Kerý asi byly? Troufám, že tíle lidi, co se podlevá módy spravujou, nečtou noviny, jako my čtáváme, ani kerý drží falář a starosta?“ „Kdožpak to může vědít?“ odpovídal Zahradník klidně. „Novin je teďkomej kolik set, chdyby je měl člověk šecky přeříkat, ani by nestačil!...“


Teréza Nováková - dílo Úlomky žuly (sbírka povídek) Jiří Šmatlán (román) Děti čistého živého (román z Prosečska – kraje poblíž Chrudimi) „Teďkejc platěj jenomej peníze.“


Další realističtí autoři Karel Klostermann (1848 – 1923) Ze světa lesních samot Mlhy na Blatech

Jindřich Šimon Baar (1869 – 1925) Jan Cimbura trilogie Paní komisarka Osmačtyřicátníci Lůsy „Chceš-li míti synka vola, hleď , ať jemu smrdí škola.“


Další realističtí autoři Josef Holeček (1853 – 1929) Naši (nedokončený román; 10 dílů ve 12 svazcích) Kojan pozdravil matku, odhodil klobouk do trávy, utřel si lysé čelo červeným, květovaným šátkem a šátek opět zastrčil za opasek, jímž opínal si koženky. Chodě, míval hlavu poněkud schýlenu tak, že statná jeho postava nestávala se nápadnou. Nyní se narovnal a protáhl a zívl. Frantík stopoval z čáslavky každé jeho hnutí a odhadl, že strejček Kojan mohou být o pěst vyšší jeho tatínka. Zamrzelo ho to, ale utěšil se. "Kláda jsou strejček Kojan," usoudil u sebe, "ale náš tatínek by jimi přece lupli! Náš tatínek nejsou Kahovec. Cožpak takový měšťáček, takový řemeslníček, takový pekaříček, který nemohl rohlík unést a musel ho dělat menší, ten se nyní plichtí mezi sedláky! Ale náš tatínek kdyby na ně-"

Česká realistická próza z městského prostředí

Ignát Herrmann (1854 – 1935) • • • •

vyučený kupec vliv Jana Nerudy redigoval humoristický časopis Švanda dudák romány, povídky


Ignát Herrmann - dílo U snědeného krámu (román; kupec Martin Žemla) Otec Kondelík a ženich Vejvara Tchán Kondelík a zeť Vejvara (humoristické romány) „kondelíkovština“


Ignát Herrmann: Sudička Stála tam ženština jak rohatina, špičatá kolem dokola. Ze zvadlého, žlutého, vrásčitého obličeje vyzíralo dvé baziliščích očí – očí, jakých jsem posud neviděl. (…) Stáří této odstrašující bytosti nemohl jsem odhadnouti, ale tak mimoděk počítal jsem na sta let. (…) Vybíral jsem tedy zdlouhavě doutníky a poslouchal jsem, neodvažuje se pohlédnouti v žlutý obličej strašidelné trafikantky. „Ano – kde jsem to přestala, slečno Tóny?“ zaharašil její hlas – vzpomněl jsem si při tom na zvuky, které vyluzuje had chřestýš, ač jsem ho nikdy předtím neslyšel – „kde jsem přestala? Dobře, u pana lajtnanta Šustršice. Můj Bože, frajln Tóny, toho měli znát! Byl v té samé kumpanii jako můj otec, hejtman (…)“. Klika cvakla, do trafiky vstoupil nějaký muž žádaje viržinky. Třískla mu krabicí na pult jako dříve mně, muž si vybral dva kousky, zaplatil, odešel. „Toho znaj?“ zadrnčela trafikantka hodíc hlavou za neznámým. „To je ten pangrotýrovaný sládek, co měl sbírku šmetrlinků za deset tisíc zlatých. To musel puknout – měl vařít pivo, a ne dávat šmetrlinky do špiritusu!“

Karel Václav Rais ( )

Recommend Documents