Karel Kryl v roce 2004

Karel Kryl 12. 4. 1944 – 3. 3. 1994 v roce 2004

INFORMAČNĚ-KOORDINAČNÍ CENTRUM Divadelní ústav, Celetná 17, Praha 1 Tel.: 224 809 195 [email protected] www.ceskahudba2004.cz www.czechmusic.org

2004 česká hudba | czech music

Daleko od břehu déšť čeří vodu říční, zbobtnalou od sněhu.

Hlavní mediální partner

Jdeme jak náměsíční – dlaň v dlani. Skoro sen a skoro – probuzení. Jsme k smrti narozeni. Déšť vodou orosen mění se v hladinu, já v tebe. Neznatelně. Stesk hudby Martinů na cizí kazatelně: už dávno nevoní dým z bramborové nati!

Mediální partneři

Ach, marno vzpomínati: Předvčerem?… Předloni?…

(Karel Kryl, ze sbírky Amoretky)

Partneři

česká hudba 2004 – nedílná součást evropské kultury KAREL KRYL (Kroměříž, Olomouc, Praha, Mnichov) (na scéně působil v letech 1965 – 1994)

nedílná součást evropské kultury

Program vyhlášený Ministerstvem kultury ČR na podporu projektů s tématem významných hudebních výročí roku 2004, s důrazem na prezentaci České republiky v roce vstupu do Evropské unie. Pod záštitou prezidenta České republiky pana Václava Klause a paní Viviane Reding, členky Evropské komise zodpovědné za vzdělávání a kulturu Patroni: Gabriela Beňačková, Petr Eben, Sir Charles Mackerras, Jiří Stivín, Josef Suk, Miloš Štědroň

Základním cílem programu je především propagačně podpořit připravované projekty s tématem české hudby, a to doma i v zahraničí. České republice se tak dostává nástroje pro přirozenou reprezentaci v roce vstupu do Evropské unie. Program by měl přispět k oživení dramaturgie české hudby a pomoci připomenout význačné hudební osobnosti, které v tomto, pro Českou republiku významném roce, slaví svá životní jubilea. V březnu a dubnu 2004 si připomeneme 10. výročí úmrtí a 60. výročí narození významného českého písničkáře a básníka Karla Kryla. Jsme přesvědčeni, že jeho mimořádný životní osud i tvorba si zaslouží zvláštní pozornost a proto jsme se rozhodli propagačně podpořit akce, které jeho tvorbu připomínají.

Foto: Peter Čimbora

V roce 2004 si Česká republika připomíná na šedesát výročí významných českých skladatelů, některých předních hudebních interpretů a organizací. Roky zakončené čtyřkou jsou tradičně chápány hudební veřejností jako „roky české hudby“. Rok 2004 pro nás získává i význam politický v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie.

Písničkář Karel Kryl se stal první výraznou tuzemskou folkovou ikonou 60. let, k čemuž zajisté dopomohly tři okolnosti: Jako první z písničkářů-solitérů se začal objevovat v populárním rozhlasovém pořadu „12 na Houpačce“ manželů Černých, silně se protisovětsky angažoval v letech 1968-69 a v neposlední řadě mu jako prvnímu v tomto žánru vydal Panton přelomové album „Bratříčku zavírej vrátka“. Navíc jeho možní konkurenti se buď toulali po Evropě (Merta, Neduha), nebo setrvávali na pozici jakéhosi „pre-undergroundu“ (Třešňák, Hutka), anebo se jejich repertoár zatím ještě nevyhranil (Kalandra). Kryl pocházel ze staré kroměřížské knihtiskařské rodiny, takže jeho celoživotní zájem o knihy měl logický genový základ. Po roce 1948, kdy tiskárnu Krylových zlikvidovali komunisté, postihla jeho rodiče ekonomická krize, takže malý Karlík, jeho starší sestra Marie i mladší bratr Jan vyrůstali v dosti nuzných poměrech. Nicméně všechny je bavila muzika a ještě v rodném Kroměříži stačili založit rodinné trio, které získalo druhé místo v okresním kole tvořivosti mládeže. V roce 1958 se rodina přestěhovala do Nového Jičína, z kterého rod Krylů původně pocházel. Zde Karel dochodil základku a poté začal od podzimu osmapadesátého v jihočeské Bechyni studovat Střední průmyslovou školu keramickou. Tam také došlo k napsání jeho prvních písniček a k prvním náznakům pozdějšího rebelantství – zde zatím vycházejícího spíše z jeho puberty. Léta 1963-65 strávil na vojně, a díky své malé postavě si tam užil své. Právě toto nešťastné období z něj vytvořilo dosti konfliktního a permanentně naštvaného člověka; proti všemožným ústrkům se bránil tím, že neustále provokoval vojáky i důstojníky, takže se z kasáren mockrát ven nedostal. Stále však skládal a hrál – např. s pásmem „Nálet na blbý“ se zúčastnil soutěže armádní tvořivosti. Existuje názor, že neustálé problémy, které ho během základní vojenské služby provázely, silně ovlivnily jeho tvorbu a katapultovaly ho do pozice protestního zpěváka. Po příchodu do civilu (1965) se vrátil do porcelánky Spojker v Teplicích. Zde se seznámil s pozdějším manažérem Olympiku Milošem Zapletalem a oba společně založili několik malých amatérských divadel (Divadélko na zámku, Pár nás a Divadélko pro známé), ve kterých už zazněly některé pozdější slavné Krylovy písně – „Anděl“ a „Pieta“. A sám Kryl už byl na plakátech veden jako „zpěvák protestsongů“. Na setkání s tímto výrazem vzpomíná v rozhovoru pro časopis Československý voják (1969): „Když jsem jednou své písničky zpíval v Teplicích v zámeckém sklepení mladým posluchačům, řekl mi jeden z nich po představení, že jsou to protestsongy. Nevěděl jsem tehdy dost přesně, co to je. Vyprávěl mi o Bobu Dylanovi, Donovanovi a Tomu Paxtonovi, kteří zpívají protestní písně. Později mi některé pustil z gramofonových desek. Teprve když jsem si přečetl jejich překlady, tak jsem se dozvěděl, že vlastně také protestuji.“ Nicméně, ač „protestní zpěvák“, do médií se dostat chtěl: obesílal totiž různé časopisy svými texty a básněmi. V lednu 1967 se Kryl odstěhoval zpátky Moravu a v olomouckém domě osvěty si našel místo výtvarníka. Díky Zapletalovi, který se také vrátil na Moravu a stal se redaktorem ostravského rozhlasu, mohl svoje první písničky natočit a slyšet je z éteru – většinou se objevovaly v tématických pořadech (např. protiválečný pořad „Třiadvacet před zvoněním“ z března `67). O rok později se také Kryl přes Zapletala dostal i do rozhlasového pořadu Jiřího Černého „12 na Houpačce“, ale jeho věci zatím příliš neuspěly. Nicméně když písničkář zjistil, že je zván na koncerty a do rozhlasu stále častěji, a že jeho výdělky hodně převyšují výtvarnický plat, zaměstnání opustil a odešel na volnou nohu. Hrál po celé republice a v říjnu-listopadu `67 se dokonce stal (společně s Petrem Ullmannem) vyslancem redakce rozhlasového Mikrofóra, když po tři týdny pěšky a stopem navštěvoval různé mládežnické kluby coby součást rozhlasového pořadu „Krajánek“. V té době se také seznámil se šéfem olomouckého DEX-klubu Pavlem Dostálem (o třicet let později českým ministrem kultury), který ho seznámil s místním souborem Bluesmen. Pro tento band Kryl psal krátce texty a výsledkem spolupráce

česká hudba 2004 – nedílná součást evropské kultury


pak byla cena za nejlepší zpěvačku pro Hanu Ulrychovou na 1. Čs. beat festivalu 1967, když skvěle interpretovala Karlovu písničku „Nevidomá dívka“. Dostál později režíroval Krylův televizní recitál. Zpěvák mezitím v Ostravě spoluzaložil divadélko Waterloo, v němž se potkal např. s Luďkem Nekudou, Ivanem Binarem nebo Tomášem Slámou, ale hlavně stále vystupoval. Byl to čas činorodý, plný příležitostí a pro mladého barda znamenal postupné zvyšování popularity. Kryl sám později častokrát zmiňoval právě sedmašedesátý rok za jedno z nejšťastnějších období svého života. V lednu `68 se pak přestěhoval do centra všeho dění, do Prahy, i když do Nového Jičína stále zajížděl. V hlavním městě pak začal pracovat jako asistent scény v Československé televizi, což mu ovšem nebránilo nadále vystupovat v závodních klubech a klubech ČSM. Jeho nenávist k válce, kterou si přinesl ze základní vojenské služby, se v té době ještě vystupňovala – Kryl totiž objevil hnutí hippies a jeho pacifismus. Možná, že právě jeho protiválečný postoj, prostoupený navíc celkovou skepsí, byl později tím, co spousta lidí u nás přijalo za své. Zde je celkem zajímavé, že náhled ostatních mladých folkařů na Kryla i jeho skladby nebyl dvakrát pozitivní. Mertovi se zdál jeho projev teatrální, občas primitivní a písničky sentimentální, Hutka považoval Krylovy věci za povrchní, komerční. Kryla na výsluní popularity katapultovala ruská okupace. Jeho skladby najednou jakoby se staly „vizionářskými“, což se písničkáři samozřejmě líbilo. Z té doby je znám jeho citát: „Kdo zná budoucnost o čtyřiadvacet hodin dřív než ostatní, je přesně těchto čtyřiadvacet hodin považován za blázna.“ Písnička „Bratříčku zavírej vrátka“, napsaná hned druhý den po vpádu vojsk, okamžitě suverénně ovládla rozhlasovou Houpačku. To mělo určitě vliv na urychlené vydání Krylovy první velké desky, kterou Jiří Černý společně se Zapletalem sestavili z Karlových nahrávek pro ostravský rozhlas. Kryl dává svoje první interwiev a na konci roku 1968 a hlavně v první polovině devětašedesátého se objevují články o něm v Melodii, v Aktualitách Melodie, Svobodném slovu, Československém vojáku, v Mladé frontě, Mladém světě, Lidové demokracii a dokonce v ideologickém plátku Signál. V Pantonu mu vyšel zpěvníček „Hraje a zpívá Karel Kryl“ a samozřejmě LP „Bratříčku zavírej vrátka“, sám zpěvák vystoupil i na našem nejprestižnějším festivalu populární písně, Bratislavské lyře `69. Jaro 1969 bylo tak jednoznačně v jeho znamení. O desce „Bratříčku, zavírej vrátka“ pak napsal hudební publicista Josef Kotek v Melodii (1969): „Krylova deska si sebou přinesla na svět hned tři jistiny: aktuálnost, téměř filosofickou analýzu kořenů oné reality, jež nás dnes svírá bratrským objetím, a posléze i překvapivě nadějnou hudební inspiraci…“ nebo „…s určitým překvapením jsem zjistil, že „Bratříček” je sice nejznámější, nikoli však nejsugestivnější Krylovou skladbou. Ze stejného rodu (myšleno i časově) je též patrně zdařilejší „Podivná ruleta”; básnicky a filosoficky bohatší zdá se mi rovněž „Pieta”, „Veličenstvo kat” a „Pasážová revolta”. Jako reportáž s vyhrocenou pointou vnímal jsem „Důchodce” stejně jako „Píseň neznámého vojína”. Také hudební stránka skladeb naznačuje, že Kryl asi není tak docela samoukem: zejména jeho tvůrčí melodická hřivna si zaslouží další pozornosti…“ Kotek Karlovi vytknul snad jen obligátní amatérismy (více vyprávění než zpěvu, intonaci, kytarový doprovod, neusazenost některých nápadů), které jsou sice nepřijatelné pro hudební vědu, ovšem z celkového hlediska u takovýchto desek hrají zcela zanedbatelnou roli. Z dosud nejmenovaných skladeb desky je třeba připomenout ještě mezi mládeží tolik oblíbenou písničku „Anděl“ nebo protiválečnou „Morituri te salutant“. Co se týče prodejnosti mělo album obrovský úspěch. Jenomže pak se situace otočila – jakmile bylo dosazenou prosovětskou vládou rozhodnuto o tzv. normalizaci, Kryl se náhle octl na indexu; noviny o něm přestaly psát, rozhlas jeho písně odmítal hrát. Politicky začalo silně přituhovat, což citlivý písničkář vcelku rychle pochopil a myšlenky na možnou emigraci nabyly ostřejších kontur. Koncem léta devětašedesátého roku se Karel zrovna vracel z jakýchsi festivalů politické písně v Norsku a Dánsku a když 9. září odjel na festival do Západního Německa, náhle mu došlo, že prostě zpátky do Československa nechce. Bylo to ani ne měsíc po srpnových demonstracích, na kterých čeští policajti rozháněli české občany, kvůli jejich nesouhlasu s pobytem armád Varšavské smlouvy na našem území. V Německu se vzhledem k tomu, že byl považován za politického emigranta, Kryl uplatnil vcelku brzy.

Usadil se na statku poblíž Mnichova (město si počeštil po svém – nazýval ho „Mníšek pod Alpou“), začal pracovat pro Svobodnou Evropu i normálně koncertovat (Německo, Švýcarsko – tam vznikla koncertní podoba „bratříčka“, vydaná v roce 1971 na velké desce). V dvaasedmdesátém mu v nakladatelství INDEX (Köln) vyšel výbor jeho textů pod názvem „Kníška Karla Kryla“ (u nás vyšla v r. 1990). S Československem udržoval kontakty především přes svou matku, které psal nádherné dopisy. V 70. letech vydal nebo mu bylo vydáno ještě několik knížek textů a básní: „Sedm básniček za zrcadlo“ (1974), „Pochyby“ (1977), „17 kryptogramů na dívčí jména“ (1978), „Zpod stolu – sebrané spisy“ (1978) a „Slovíčka“ (1980). Několik knih se objevilo i v následující dekádě: „Amoresky“ (1982), „Z mého plíživota“ (1986) a „Zbraně pro Erató“ (1987) Od roku 1983 byl zaměstnán ve Svobodné Evropě trvale. Stále ale zpíval s kytarou a to po celém světě – zrovna v tomto roce uspořádali jeho krajané několik vystoupení v daleké Austrálii, o rok si zopakoval vystoupení pro krajany v Kanadě a USA. V exilu natočil i několik desek z nichž nejznámější je hned ta první – „Rakovina“. Stále ale čekal, kdy se pohnou ledy. K tomu ale došlo až v samotném závěru 80. let. V červenci a v srpnu `89 vystoupil ve Vídni společně s ostravskými folkaři Josefem Streichlem a Jarkem Nohavicou, přičemž s druhým jmenovaným udělal pro Svobodnou Evropu rozhovor – Kryl cítil „v kostech“, že se v Československu začíná něco dít. V knize Miloše Čermáka Nanebevzetí Karla Kryla říká: Lidé se přestali bát – což je mnohem důležitější a krásnější důkaz než jakékoliv systémové změny. Předtím se mnoho písničkářů bálo a my jejich věci na Svobodce nehráli. Na jejich výslovné přání. Teď se ta možnost otevřela. Pořad s Nohavicou byl první vlaštovkou. Tím pro mne začala revoluce.“ Na začátku listopadu `89 došlo ke společnému setkání hudebníků-emigrantů a hudebníků tuzemských v polské Wroclawi. Vedle Kryla zde byli ještě Hutka, Nohavica, Nos, Streichl a další. Teatr Polski byl narvaný českými fanoušky, spousta se jich dovnitř ani nedostala. Doba byla bouřlivá – přes ambasády SRN v Budapešti a Praze začal exodus východních Němců na Západ, u nás byly demonstrace. Pád železné opony visel na vlásku. Pro Československo byly v tomto ohledu nejdůležitější dny, které odstartoval 17. listopad. Kryl se vrátil do Československa v závěru listopadových událostí roku 1989. Bohužel byl „revolucionáři“ poněkud zneužit, když ho „nadelegovali“ na balkón budovy Melantrichu na Václaváku, aby zazpíval před shromážděným lidem státní hymnu společně s Karlem Gottem. To se později proměnilo v jeden z nejtraumatičtějších zážitků jeho života. Nicméně jeho zahořknutí a pozdější kritika tzv. sametové revoluce (i když zpočátku jí byl nadšen) vycházela ze zcela jiných příčin. Publicista Miloš Čermák píše v knize Nanebevzetí Karla Kryla: „Kryl se koncem roku 1989 octl v paradoxní situaci. Byl nesmírně populární (reedice alba „Bratříčku zavírej vrátka“ se později prodalo cca 250 000 kusů! – pozn. autora) a těšil se velkému respektu, ale většina lidí na něj hleděla jako na muže minulosti. Znala jeho texty ze šedesátých let, uměla je odříkat slovo od slova, ale už jim nedokázala naslouchat. Nenaslouchali mu ani tehdejší strůjci politických změn – ať už to byli disidenti či polooficiální ekonomové. Kryl pro ně nebyl rovnocenný politický partner, ale konzerva sentimentálních vzpomínek na šedesátá léta. To se Kryla někdy v té době (v průběhu prosince 1989) pravděpodobně hluboce dotklo.“ Krylovo rebelantství začalo nanovo a pro spoustu lidí z tzv. vyšších kruhů se stal nepříjemným týpkem, co do všeho šťourá, přičemž nejvíce je štvalo, že jeho kritiky měly v dosti případech své opodstatnění. Mj. například jako první vyslovil obavy z „ukradení revoluce“, obavy z nedostatečného se vypořádání s komunismem, z „rozvodu“ Čechů a Slováků, z budoucích negativních pohledů veřejnosti na exulanty. Dejme ještě slovo M. Čermákovi „…Lehkost, s jakou se většina lidí zbavila břímě minulého režimu, ho rozčilovala. Bral to do značné míry osobně, protože boj s totalitním režimem byl po dvacet let smyslem jeho života (ať už skutečným nebo náhradním). Stavěl proto proti sobě na jedné straně exulanty a disidenty, kteří v uplynulém období existenčně strádali (jako třeba on), a na druhé straně běžnou (možno říci i „kolaborující”) populaci, jež se za Husákova „gulášového socialismu” měla dobře. Kryl bral jako nespravedlnost, že se na tom ani po otočení poměrů nic nezměnilo. Zatímco „vítězové” se potýkali s problémy spojenými s vytváření nové existence, takzvaní poražení si žili stejně dobře jako předtím – nebo dokonce lépe.“ Po listopadu 1989 Kryl pendloval mezi Německem a Československem, přičemž více času strávil přece jenom u našich západních sousedů. Zemřel v roce 1994.



Karel Kryl se stal symbolem uměleckého i životního rebelantství a prvním zpěvákem tzv. protest-songů u nás. Jeho protiválečné postoje, nenávist k sovětské okupaci v letech 1968-69 a album „Bratříčku, zavírej vrátka“ z něj prakticky udělaly - použijeme-li název jeho vlastního songu - „znamení doby“. Ač v exilu, jeho písničky se po následujících dvacet roků i přes možné průšvihy a postihy opisovaly, hrály a zpívaly u ohňů, v hospodách a hlavně na soukromých mejdanech. Jakožto konfliktní osobnost si zažil mnoho ústrků a trablů jak v Západním Německu coby hvězda protikomunistického odboje, tak v Československu po roce 1989, kdy dokázal rozpoznat různé nebezpečné tendence, které se v nové české politice objevily, a naplno je pojmenovat. Ale hlavně – byl jedním z našich nejlepších a nejcitlivějších básníků, kteří se v tuzemsku ve druhé polovině 20. století objevili. Petr Hrabalik

AKCE POŘÁDÁNÉ K VÝROČÍM KARLA KRYLA (12.4.1944 – 3.3.1994) V BŘEZNU - DUBNU 2004

CO SE ZACHOVALO DO ROKU 1989 (VČETNĚ) Video: Foto + Reflektor (1967, KF, Kryl zpívá píseň „Pieta“), TV-recitál Karla Kryla (1968, režie: Pavel Dostál), „Reflektor“ (1969, KF, Kryl zpívá „Bratříčku zavírej vrátka“), video z koncertu písničkářů v exilu „Třetí setkání u Charlieho“ (1985, Francie – Alsasko, mj. vystoupení K. Kryla), video z koncertu K. Kryla ve Vídni v podniku Nachtazyl (1988, vlastní Skalák), video ze setkání exilových písničkářů s tuzemskými ve Wroclawi (1989, mj. vystoupení K. Kryla), „Koncert pro všechny slušný lidi“ (1989, ČT, Karel Kryl live několik písní, např. „Děkuji“, „Morituri te salutant“) Audio: Karel Kryl: „Bratříčku zavírej vrátka“ (1969, LP, Panton, reedice Šafrán 1980, reedice CD, LP Panton 1990) Karel Kryl: „Rakovina“ (1969, LP, Caston - SRN, reedice Šafrán 1980, reedice Bonton 1990) Karel Kryl: „Maškary“ (1970, LP, Caston – SRN, reedice Šafrán 1980, reedice CD, Bonton 1991) Karel Kryl: „Bratříčku zavírej vrátka – Live“ (1971, LP, Caston – SRN) „Lieder gegen Panzer“ (1978, LP-sampler, Verlag Neue Welt – SRN, Kryl zpívá německy „Bratříčku zavírej vrátka“) Karel Kryl: „Carmina resurrectionis“ (1974, EP, Caston – SRN, reedice Bonton 1994) Karel Kryl: SP (68 Publishers – Kanada) – „Dívka havířka“/„Azbuk“ (1978) Karel Kryl: „Karavana mraků“ (1979, LP, Šafrán – Švédsko) Karel Kryl: „Plaváček“ (1983, LP, Šafrán – Švédsko) Karel Kryl: „Karavana mraků“/„Plaváček“ (1983, 1MC, Šafrán - Švédsko, reedice obou předcházejících desek) Karel Kryl: „Swing Time“ (1983, LP, West Records – Kanada) Karel Kryl (& band): „Ocelárna“ (1983, EP, Saturn Recording – Austrálie, vyšlo 1984) Karel Kryl: „Vůně“ (1985, pouze nikdy nevydaná demokazeta) Karel Kryl: „Dopisy“ (1986, MC, Saturn Recording – Austrálie, vyšlo 1988, reedice LP, Best I. A. 1992) „Folkfórum“ (1989, MC-sampler, Panton, vyšlo 1990, Kryl zpívá „Bratříčku, zavírej vrátka“, „Ocelárna“, „Lásko!“) Karel Kryl: „To nejlepší“ (1993, CD-výběr, Bonton, mj. písně i z období před r. 1989) Karel Kryl: „To nejlepší 2“ (1998, CD-výběr, Bonton, mj. písně i z období před r. 1989) Písně použité v seriálu BIGBÍT: „Pieta“ (1967), „Bratříčku, zavírej vrátka“ (1969), i„Děkuji“ (1989)

13. únor - 12. duben 2004 Centrální katolická knihovna Thákurova 3, Praha 6, přízemí vlevo VÝSTAVA „STVOŘIL BŮH RATOLEST“ KAREL KRYL (1944 – 1994) Výstava „Stvořil Bůh ratolest“ je věnována křesťanským motivům v díle Karla Kryla a jeho víře tak, jak o ní sám mluvil v rozhovorech a životopisech a jak o ní svědčí výpovědi blízkých. Připomíná také přátelství s opatem Anastázem Opaskem, který byl Krylovi duchovním otcem od prvních let zpěvákova pobytu v exilu. Na výstavě jsou použity materiály z CKK, z knihovny Libri Prohibiti, Klubu Karla Kryla, Fan klubu KK a ze soukromých sbírek. tel. 220 181 320 2.březen 2004 Hudební klub Vagon v 17:00 h tisková konference k akcím k výročím Karla Kryla, po skončení vernisáž výstavy „Píseň pro blbouna nejapnýho“, Karel Kryl 1944 – 2004 www.ceskahudba2004.cz, tel. 224 809 195 3. březen – 12. duben 2004 hudební klub Vagon, Palác Metro, Národní 25, Praha 1 "PÍSEŇ PRO BLBOUNA NEJAPNÝHO", KAREL KRYL 1944 - 2004 koncert (12. 4.) a výstava k výročí Karla Kryla. Cílem výstavy, kterou připravuje o.s. Muzeum a archiv populární hudby (Popmuseum) k šedesátému výročí Krylova narození, je přiblížit především jeho hudební tvorbu. Ve spolupráci s Klubem Karla Kryla a za využití mnohdy dosud neznámých materiálů z fondů Popmusea a soukromých sbírek obsáhne expozice Krylovo zjevení v Československu 60. let, reflexe jeho exilové tvorby (se zřetelem na jeho působení ve stanici Svobodná Evropa), návrat do svobodného Československa a jakýsi 'život po životě', tj. podobu odkazu, který po sobě Karel Kryl zanechal. Tento rozměr výstavy podpoří i koncert mladší generace hudebních souborů, v den nedožitých 60. narozenin K.Kryla. Součástí expozice jsou dobové dokumenty (tisk, korespondence, nahrávky) i audiovizuální materiály. Jistý přesah do oblastí nepříliš zmapovaných vytvoří reflexe Krylovy činnosti publicistické, ať již pro Svobodnou Evropu, nebo pro periodika v polistopadovém Československu, resp. České republice. www.popmuseum.cz, tel. 776 141 531-2 3. březen – 16. duben 2004 Karel Kryl: „Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína“ Výstava pořádaná k životním jubileím Karla Kryla je zaměřena především na jeho literární činnost, zvláště na knihy vydané v exilu doplněné kopiemi rukopisů i dalších archivních materiálů. Výstavu pod záštitou ministra kultury ČR Pavla Dostála pořádá Národní knihovna ČR, Klementinum 190, Praha, 1.patro Zahájení 3. 3. 2004 v 15 hodin. Výstava bude přístupna pondělí – pátek 9 – 17 hod. www.nkp.cz, tel. 221 663 332



6. březen 2004 Břevnovský klášter, Praha 6 v klášterní basilice sv. Markéty v 18:00 h ZÁDUŠNÍ MŠE v Tereziánském sále kláštera v 19:00 h koncert a křest sborníku Karel Kryl – Jaro desáté, do nějž přispěli E.Kohák, J.Suchý, J.Škvorecký a řada dalších osobností. hraje kapela MISSA - KAREL KRYL REVIVAL, hosté: Vlasta Chramostová, Vlasta Třešňák, Zbyněk Benýšek a norský zpěvák Oyvind Melien vstupné dobrovolné pořádá: Opus bonum, Břevnovský klášter a Klub Karla Kryla tel. 728737372, p. Štumpf

Zpracování nahrávek KK ing. Tomáš Linhart Režie: Tomáš Vondrovic

9. březen 2004 divadlo Inspirace, Malostranské nám v 19:00 h DIVADELNÍ INSCENACE KNÍŽKY KARLA KRYLA SLOVÍČKA (PREMIÉRA) „Láska je řehole, k níž máš se protrpěti!“ K.K. Slovíčka, která Karel Kryl vydal poprvé v roce 1980, jsou lyricko – epickou básní, vyprávějící příběh o lásce. Bez úmyslu popisovat konkrétní osud nahlíží muže a ženu v krajních situacích – v okamžicích štěstí i zoufalství. Nenabízí východiska, nevnucuje smutek. Jeho pohled je hořký, ironický, soucitný i chápající. V inscenaci zazní Krylovy známější i méně známé melodie. V režii Marty Ljubkové hrají Jitka Nerudová a Lukáš Jůza. hudební spolupráce: Slavomír Hořínka, výprava: Petra Vykoukalová, produkce: Pavel Vlček pořádá: společnost OMEN ve spolupráci s LYROU PRAGENSIS www.omen.cz, tel. 224 934 849 11.a 12.dubna klub Parník, Ostrava Čtyři komorní koncerty Jarka Nohavici, na nichž bude zpívat písně Karla Kryla.

V PRŮBĚHU ROKU SE PAK PŘIPRAVUJÍ NĚKTERÉ DALŠÍ AKCE: červen 2004 VELKÝ KONCERT NA POČEST K.KRYLA pořadatel: M. Zapletal a Art Production K./2, dramaturg - Jiří Černý, ve spolupráci s Ministerstvem kultury ČR a paní Marlen Kryl duben – květen 2004 Knihovna v Kroměříži DEN PRO KARLA KRYLA výstava - Karel Kryl - (1944- 1994) hudební seminář To byl Karel Kryl (hudební kritik a publicista Jiří Černý) literární seminář: Místo Karla Kryla v současné české poezii (PhDr. Igor Fic, Dr. Josef Prokeš) filmová projekce - Občan Karel Kryl (+ přednáška filmového režiséra a nezávislého producenta Miloše Zábranského) koncert pro Karla Kryla (Vlastimil Trešňák, Vladimír Merta, Marian Varga, moderuje Jiří Černý) tel. 573330119 5. září 2004 Teplice, zámecké nádvoří od 15.00 - 21.00 h Pocta Karlu Krylovi, která se bude konat v rámci festivalu "Divadlo na teplickém zámku". Na koncertě vystoupí interpreti, kteří zahrají i písně z tvorby Karla Kryla. Např. Vladimír Mišík či skupina NEŘEŽ. pořadatel: Kulturní dům Teplice tel: 417515932

KAREL KRYL V ROZHLASE A TELEVIZI

12. duben 2004 klub Vagon, Palác Metro, Národní třída 25, Praha 1 KONCERT KAREL KRYL 2004 Koncert mladší generace hudebních souborů, uspořádaný ve spolupráci s Pohyblivým klubem Joe`s Garage v den nedožitých 60. narozenin K.Kryla. Své verze písniček Karla Kryla přednesou stylově a žánrově velmi různorodé soubory jako například Jablkoň, Kamil Jasmín Band, E!E, Žáha, Echt!, Oskar Petr, J. J. Neduha, Pavla Milcová s Peterem Binderem, Raven & Myslikovjan, Jiří Dědeček a další pořadá: Muzeum a archiv populární hudby (Popmuseum) www.popmuseum.cz, tel. 776 141 531-2

(vybrané pořady březen – duben 2004)

14. duben 2004 Nostický palác - Ministerstvo kultury ČR, Maltézské nám. 1, Praha 1 ve 20:30h a 15. duben 2004 Viola, Národní třída 7, Praha 1, ve 20:00 h „ÚLOMKY ZE SVĚTA PŮLKACÍŘE“ Výběr z milostné poezie Karla Kryla jako vzpomínka na ryzího básníka, která je na repertoáru VIOLY desátou sezónu. "úlomky" jsou sestaveny z básnických sbírek autora z let 1974 - 1992. Recitují: Daniela Bakerová Boris Rösner

11. 4. 17.15 Kam zmizel ten starý song. Hostem pořadu o Karlu Krylovi je Jiří Černý.

ČESKÝ ROZHLAS 3 - VLTAVA:

7.4. 19.15 ČAJOVNA. Etno Party s Ivanou Radechovskou a Jiřím Černým: Karel Kryl - malý velký písničkář 11.4. 9.30 SOUZVUK. Vrátka se zavřela. Repríza pořadu, sestaveného z Krylovy recitace jeho textů, natočeného při poslední Krylově návštěvě Českého rozhlasu. Připravil Rudolf Matys. ČT 1:

Změna programu vyhrazena. Uzávěrka pro tisk dne 20. února 2004.

Karel Kryl v roce 2004

Recommend Documents