1
2
Obsah A POHÁDKY JE KONEC A pohádky je konec Amerika Anděl Barbora píše z tábora Bedna od whisky Bláznova ukolébavka Buráky Červená řeka Dávno Dělání Dej mi víc své lásky Dokud se zpívá Frankie Dlouhán Hlídač krav Hlupáku, najdu tě Hrobař Jdem zpátky do lesů Jdou po mně jdou Jdu cestou necestou Jednou mi fotr povídá Jó třešně zrály Jožin z bažin Karavana mraků Kdyby se v komnatách Kdyby tady byla taková panenka Když jde malý bobr spát Když mě brali za vojáka Kozel Láska je láska Lepší než almužna
Lotr intelektuál Malé kotě Malování Marnivá sestřenice Milenci v texaskách Montgomery Mravenčí ukolébavka Nám se stalo něco překrásného Není nutno Okoř Panenka Pod dubem za dubem Pohoda Potkal potkan potkana Rodné údolí Rozárka Sametová Severní vítr Skládejte básníci Slavíci z Madridu Stánky Statistika Šaman Ta naše hospoda Tisíc mil Trpasličí svatba Tři čuníci Večerníček Všech vandráků múza Zítra ráno v pět Zlaté střevíčky
3
Lucie Bílá / Nesmrtelná teta ONA: Stmívá se nad královstvím, závist je smutek a splín. ON: Závist potutelná, číhá, je nesmrtelná. SPOLU: Tam, kde láska vládne, závist je ztracená shání srdce prázdné z lásky bývá zmatená. Bim bam zvon vyzvání blíží se svítání ONA:Svítá, rozum šel spát. ON: Z lásky zblázním se rád. ONA: Svítá a já mám strach, ON: že láska je jen v pohádkách. SPOLU: Tam, kde láska vládne, závist je ztracená shání srdce prázdné z lásky bývá zničená. Bim bam zvon vyzvání láska nás ochrání. Tam, kde láska vládne, závist je ztracená shání srdce prázdné z pravdy šílí. Bim bam zvon vyzvání Láska nás ochrání Nánaná.............. Láska nás ochrání!! 4
ANDĚL AMERIKA
Karel Kryl
Lucie Nandej mi do hlavy tvý brouky a bůh nám seber beznaděj, V duši zbylo světlo z jedný holky, tak mi teď za to vynadej. Zima a promarněný touhy, do vrásek stromů padá déšť. Zbejvaj roky asi né moc dlouhý, do vlasů mi zabroukej ... pá pa pá pá Na obloze křídla tažnejch ptáků, tak už na svý bráchy zavolej. Na tváře ti padaj slzy z mraků a bůh nám sebral beznaděj. V duši zbylo světlo z jedný holky, do vrásek stromů padá déšť. Poslední dny, hodiny a roky, do vlasů ti zabroukám ... pá pa pá pá
Z rozmláceného kostela, v krabici s kusem mýdla, přinesl jsem si anděla, polámali mu křídla. Díval se na mě oddaně, já měl jsem trochu trému, tak vtiskl jsem mu do dlaně, lahvičku od parfému. A proto prosím, věř mi, chtěl jsem ho žádat, aby mi mezi dveřmi pomohl hádat, co mě čeká a nemine, co mě čeká a nemine. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky, debatujíce o Bohu a hraní na vojáky. Do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat, to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat. A proto prosím, věř mi, chtěl jsem ho žádat, aby mi mezi dveřmi pomohl hádat, co mě čeká a nemine, co mě čeká a nemine. Když novinky mi sděloval u okna do ložnice, já křídla jsem mu ukoval z mosazné nábojnice. A tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi, však přítel prý mi udělá nového z mojí helmy. A proto prosím, věř mi, chtěl jsem ho žádat, aby mi mezi dveřmi pomohl hádat, co mě čeká a nemine, co mě čeká a nemine.
5
6
BEDNA OD WHISKY BARBORA PÍŠE Z TÁBORA Jaroslav Uhlíř, Zdeněk Svěrák Maminko, tatínku, posílám Vám vzpomínku z letního tábora, jistě víte, že vám píše vaše dcera Barbora. Strava se nedá jíst, dneska byl jen zelný list. Polívka studená, co v ní plavou místo nudlí číslice a písmena. Myslela jsem prostě, že budou různé soutěže, slíbili bojovku, pak jsme hráli vybíjenou, na ovce a na schovku. Štefan, hlavní vedoucí, chodí s naší vedoucí, která je příšera, scházejí se, líbají se u totemu za šera. Proč jsem se nenarodila o pár let dřív? Dneska bych krásně chodila se Štefanem, co říká si Steve. Proč jste mě prostě neměli o pár let dříve? Řekla bych: nebuď nesmělý, líbej mě, Steve. Závěrem dopisu ještě trochu popisu: ta Bréca vedoucí je tlustá jak dvě normální oddílové vedoucí. Když běží po lese, všechno na ní třese se. Užívá make-upu, co na ní ten Štefan vidí, to já prostě nechápu. Proč jsem se nenarodila o pár let dřív? Dneska bych krásně chodila se Štefanem, co říká si Steve. Proč jste mě prostě neměli o pár let dříve? Řekla bych: nebuď nesmělý, líbej mě, Steve. P.S. je tady ještě : Pošlete dvě tři sta, jsem bez peněz dočista. Pojedem do Písku, máme v plánu zastavit se v jitexovém středisku. Když jsme se koupali, všichni na mě koukali. Je to tím, že možná v jednodílných plavkách už jsem prostě nemožná. Proč jsem se nenarodila, nenarodila dřív? 7
Dneska už mně fóry ňák nejdou přes pysky, stojím s dlouhou kravatou na bedně vod whisky, stojím s dlouhým vobojkem jak stájovej pinč, tu kravatu, co nosím, mi navlík' soudce Lynč. R.: Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká, jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká, do nebeskýho baru, já sucho v krku mám, tak kopni do tý bedny, ať na cestu se dám. Mít tak všechny bedny od whisky vypitý, postavil bych malej dům na louce ukrytý, postavil bych malej dům a z vokna koukal ven a chlastal bych tam s Bilem a chlastal by tam Ben. (R. :) Kdyby jsi se, hochu, jen porád nechtěl rvát, nemusel jsi dneska, na týhle bedně stát, moh' jsi někde v suchu, tu svoji whisku pít, nemusel jsi dneska, na krku laso mít. (R. :) Když jsem štípnul koně a ujel jen pár mil, nechtěl běžet, dokavád se whisky nenapil, zatracená smůla zlá, zatracenej pech, když kůň cucá whisku jak u potoka mech. (R. :) Až kopneš do tý bedny, jak se to dělává, do krku mi zvostane jen dírka mrňavá, jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok, má to smutnej konec, a whisky ani lok. Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká, jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká do nebeskýho baru, já sucho v krku mám, tak kopni do tý bedny! 8
BLÁZNOVA UKOLÉBAVKA
BURÁKY
Pavel Dydovič Máš má ovečko dávno spát i píseň ptáků končí, kvůli nám přestal vítr vát, jen můra zírá zvenčí. Já znám její zášť, tak vyhledej skrýš, zas má bílej plášť a v okně je mříž. R.: Máš má ovečko dávno spát a můžeš hřát, ty mně můžeš hřát. Vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát, jestli ty v mých představách už mizíš. Máš má ovečko dávno spát dnes máme půlnoc temnou. Ráno budou nám bláznům lhát, že ráda snídaš se mnou. Proč měl bych jim lhát, že jsem tady sám, když tebe mám rád, když tebe tu mám.
Když sever válčí s jihem a zem jde do války, v polích místo bavlny teď rostou bodláky. V stínu u silnice vidíš z jihu vojáky, válejí se klidně a loupaj buráky. R.: Hej hou, hej hou, proč chodit do války, je lepší doma sedět a loupat buráky. Hej hou, hej hou proč chodit do války, je lepší sedět doma a loupat buráky. Plukovník je v sedle, volá "yenkyjové jdou", mužstvo stále leží, prý dál už nemohou. Plukovník se otočí a kouká do dálky, jeho slavná armáda teď loupá buráky. R.: Až ta válka skončí a my zas budem žít, sví milenky a ženy zas půjdem políbit. Zeptají se "hrdino, cos dělal za války?", "flákal jsem se s kvérem a loupal buráky!"
R:
R.: 2x
9
10
ČERVENÁ ŘEKA Pod tou skálou, kde proud řeky syčí, tam, kde ční červený kamení, žije ten, co mi jen srdce ničí, koho já ráda mám k zbláznění. Vím, že lásku jak trám lehce slíbí, já ho znám, srdce má děravý, ale já ho chci mít, mně se líbí, bez něj žít už mě dál nebaví. Často k nám jezdívá s kytkou růží nejhezčí z kowboyů v okolí, vestu má ušitou z hadích kůží, bitej pás na něm pár pištolí. Hned se ptá jak se mám, jak se daří, kdy mu prý už to svý srdce dám, na to já odpovím, že čas maří, srdce blíž červený řeky mám. Pod tou skálou, kde proud řeky syčí, tam, kde ční červený kamení, žije ten, co mi jen srdce ničí, koho já ráda mám k zbláznění. Vím, že lásku jak trám lehce slíbí, já ho znám, srdce má děravý, ale já ho chci mít, mně se líbí, bez něj žít už mě dál nebaví. Když je tma a jdu spát, noc je černá, hlavu mám bolavou závratí, Ale já přesto dál budu věrná, dokud sám se zas k nám nevrátí. 11
DÁVNO Divokej Bill Už je to dávno, co zkřížil mi cestu, prej podepiš se mi krví, budeš mít všechno, ale neujdeš trestu, jo byla to síla, byl to fakt nářez, bylo to vážně skvělý. Teď tu mám všechno, ale neujdu trestu, jo do roka a do dne přijdu si pro tebe, tady mi to podepiš. Do roka a do dne zapomeň na nebe, budeš o pár metrů, budeš o pár metrů níž. Mlčel jsem dlouho, do nebe se díval, čekal až přijde, chtěl to vzít zpátky, teď zdá se to krátký, jo pryč z tý pohádky chci, do roka a do dne přijdu si pro tebe, tady mi to podepiš, Do roka a do dne zapomeň na nebe, budeš o pár metrů, budeš o pár metrů, řvi si a nadávej, nezmůžeš nic mladej, i kdybys řval z plnejch plic, řvi si a nadávej, nezmůžeš nic mladej, i kdybys řval z plnejch plic, nezmůžeš nic.
12
DĚLÁNÍ
DEJ MI VÍC SVÉ LÁSKY
Jan Čenský / Princové jsou na draka
Olympic
1. Když máš srdce zjihlé, když máš potíže, tak dej cihlu k cihle, těsto do díže.
Vymyslel jsem spoustu nápadů, aů, co podporujou dobrou náladu, aů, hodit klíče do kanálu, sjet po zadku holou skálu, v noci chodit strašit do hradu.
Upeč třeba chleba, postav třeba zeď. Žal se krásně vstřebá, začni s tím hned teď, začni s tím hned teď.
Dám si dvoje housle pod bradu, aů, v bílé plachtě chodím pozadu, aů, úplně melancholicky s ctime pro věc, jako vždycky, vyrábím tu hradní záhadu.
1. R.: Dělání, dělání všechny smutky zahání, dělání, dělání je lék. Dělání, dělání to nám úsměv zachrání, dělání, dělání je lék.
R.: Má drahá, dej mi víc, má drahá, dej mi víc, má drahá, dej mi víc své lásky, aů, já nechci skoro nic, já nechci skoro nic, já chci jen pohladit tvé vlásky, aů. Nejlepší z těch divnejch nápadů, aů, mi dokonale zvednul náladu, aů, natrhám ti sedmikrásky, tebe celou, s tvými vlásky, zamknu si na sedm západů
Upeč třeba chleba, postav třeba zeď. Žal se krásně vstřebá, začni s tím hned teď, začni s tím hned teď.
R.: R.:
13
14
DOKUD SE ZPÍVÁ
FRANKIE DLOUHÁN
Jaromír Nohavica
Nedvědi
Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu, včera jsem nespal a ani dnes nespočinu, svatý Medard můj patron ťuká si na čelo, ale dokud se zpívá ještě se neumřelo.
Kolik je smutného, když mraky černé jdou lidem nad hlavou, smutnou dálavou, já slyšel příběh, který velkou pravdu měl, za čas odletěl, každý zapomněl.
Ve stánku koupím si housku a slané tyčky, srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky, ze školy dobře vím, co by se dělat mělo, ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo.
R: Měl kapsu prázdnou Frenky dlouhán, po Státech toulal se jen sám, a že byl veselej, tak každej měl ho rád. tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál, a každý, kdo s ním chvilku byl, ten dlouho se pak smál.
Do alba jízdenek lepím si další jednu, vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu, za oknem míhá se život jak leporelo, a dokud se zpívá, ještě se neumřelo. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze, houpe to, houpe to na housenkové dráze, i kdyby supi se slítali na mé tělo, tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa, zvedl jsem telefon a ptám se Lidi jste tam? a z veliké dálky do uší mi zaznělo, že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. Že dokud se zpívá, ještě se neumřelo.
15
Tam, kde byl pláč, tam Frenky hezkou píseň měl, slzy neměl rád, chtěl se jenom smát, a když pak večer ranče tiše usínaj', Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál. R: Tak jednou Frenkyho vám našli, přestal žít, jeho srdce spí, tiše smutně spí, bůh ví, jak, za co tenhle smíšek konec měl, farář píseň pěl, umíráček zněl. R:
16
HLÍDAČ KRAV
HLUPÁKU, NAJDU TĚ
Jaromír Nohavica
Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák / Princové jsou na draka
Když jsem byl malý, říkali mi naši: dobře se uč a jez vtipnou kaši, až jednou vyrosteš, budeš doktorem práv.
Někdo má hadry na těle, někdo je nosí v hlavě, berme ten rozdíl vesele, berme ten rozdíl hravě.
Takový doktor sedí pěkně v suchu, bere velký peníze a škrábe se v uchu, já jim ale na to řek: Chci být hlídačem krav. R.: Já chci mít čapku s bambulí nahoře, jíst kaštany, mýt se v lavoře, od rána po celý den zpívat si jen. Zpívat si pam pam padam pam padá dam pam pam padam pam padá dam pam pa da da dam pa da da da-ám. K Vánocům mi kupovali hromady knih, co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet jsem z nich, nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy. Ptal jsem se starších a ptal jsem se všech, každý na mě hleděl jako na pytel blech, každý se mě opatrně tázal na moje zdraví. (R.:) Dnes už jsem starší a vím, co vím, mnohé věci nemůžu a mnohé smím, a když je mi velmi smutno, lehnu do mokré trávy. S nohama křížem a rukama za hlavou, koukám nahoru na oblohu modravou, kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy. (R.:) 17
Nadutec hloupost nese si důstojně jako páv, platí to v každé profesi, švec nebo doktor práv. R.: Hlupáku, najdu tě, tváříš se nadutě, když lezeš na kutě, když ráno vstáváš. Ať jedeš v kočáře a nebo na káře, můj pyšný hlupáku, tebe já znám. Sotva byl váš svět stvořený, sotva byl váš svět stvořen, pustila hloupost kořeny, pustila hloupost kořen. Rodina zdravých mamlasů valí se jako proud, jde s námi z časů do časů, dá se s tím vůbec hnout? R.:
18
HROBAŘ
JDEM ZPÁTKY DO LESŮ
Premiér
Žalman
V mládí jsem se učil hrobařem, jezdit s hlínou, jezdit s trakařem, kopat hroby byl můj ideál.
Sedím na kolejích, které nikam nevedou, ó koukám na kopretinu, jak miluje se s lebedou, mraky vzaly slunce zase pod svou ochranu, jen ty nejdeš, holka zlatá, kdypak já tě dostanu?
Jezdit s hlínou, jezdit s vozíkem, s černou rakví, s bílým pomníkem, toho bych se nikdy nenadál. Že do módy přijde kremace, černý hrobař bude bez práce, toho bych se nikdy nenadál. Kolem projel vůz milionáře, záblesk světel pad' mi do tváře, marně skřípěj' kola brzdící.
R.: Z ráje, my vyhnaní z ráje, kde není už místa, prej něco se chystá, ó z ráje nablýskaných plesů jdem zpátky do lesů za nějaký čas. Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe, málo jsi se snažil, málo šel jsi do sebe, šel jsi vlastní cestou, a to se zrovna nenosí, i pes, kterej chce přízeň, napřed svýho pána poprosí. R.:
Stoupám vzhůru, stoupám ke hvězdám, tam se s černou rakví neshledám, sbohem, bílé město zářící. Sbohem, moje město, vzpomínat budu přesto, jak jsem poznal tvůj smích a tvůj pláč.
Už tě vidím z dálky, jak máváš na mě korunou, a jestli nám to bude stačit, zatleskáme na druhou, zabalíme všechny, co si dávaj' rande za branou, v ráji není místa, možná v pekle se nás zastanou. R.:
nananananananananananananana..........
19
20
JDOU PO MNĚ JDOU
JDU CESTOU NECESTOU Princezna ze mlejna
Býval jsem chudý jak kostelní myš, na půdě půdy jsem míval svou skrýš, (2x) pak jednou v létě řek jsem si bať, svět fackuje tě, a tak mu to vrať. Když mi dát nechceš, já vezmu si sám, zámek jde lehce a adresu znám, (2x) zlato jak zlato, dolar či frank, tak jsem šel na to do National Bank. R.: Jdou po mně jdou jdou jdou, na každém rohu mají fotku mou, kdyby mě chytli jó byl by ring, tma jako v pytli je v celách Sing-Sing jeee, jeee..
Vím jedno návrší zámek nádhernej, z nejhezčích pohádek ho znám. Stavěnej z křišťálu sahá k nebi pomálu, k povětří přijde k duhu princeznám. Stavěnej z křišťálu sahá k nebi pomálu k povětří přijde k duhu princeznám . Bílý je lilium bílej krásnej sen, bílý je pravý hedvábí. Jdu cestou necestou, za svou bílou nevěstou jiná mě na tom světě nevábí. Jdu cestou necestou, za svou bílou nevěstou jiná mě na tom světě nevábí.
Ve státě Iowa byl od poldů klid, chudičká vdova mi nabídla byt, (2x) byla to kráska já měl peníze, tak začla láska jak z televize. Však půl roku nato řekla mi dost, tobě došlo zlato mně trpělivost, (2x) sbal svých pár švestek a běž si kam chceš, tak jsem na cestě a chudý jak veš. R.: Teď ve státě Utah žiju spokojen, pípu jsem utáh a straním se žen, (2x) kladou mi pasti a do pastí špek, já na ně mastím, jen ať mají vztek. R.: 21
22
JEDNOU MI FOTR POVÍDÁ Ivan Hlas / Šakalí léta
JÓ, TŘEŠNĚ ZRÁLY
Jednou mi fotr povídá zůstali jsme už sami dva, že si chce začít taky trochu žít. Nech si to projít palicí a nevracej se s vopicí snaž se mě hochu trochu pochopit.
Waldemar Matuška
R.: Já šel, šel dál baby, kam mě pán bůh zval, já šel, šel dál baby a furt jen tancoval. Na každý divný hranici, na policejní stanici, hrál jsem jenom Rock´n Roll for You.
R: Jó třešně zrály, zrovna třešně zrály, sladký třešně zrály a jak to bylo dál.
Přiletěl se mnou černej čáp, zobákem dělal rockin´klap a nad kolípkou Elvis Presley stál. Obrovskej bourák v ulici, po boku krásnou slepici a lidi šeptaj přijel nějakej král. R.: Pořád tak nějak nemohu, chtit štěstí za nohu a nemůžu si najít klidnej kout. Blázniví ptáci začnou řvát a nový ráno šacovat a do mě vždycky pustí silnej proud. Tak jsi šel, šel dál baby kam tě pán bůh zval R.:
23
Jó třešně zrály, zrovna třešně zrály, sladký třešně zrály a teplej vítr vál. A já k horám v dáli, k modrejm horám v dáli, sluncem který pálí, tou dobou stádo hnal.
Tam jak je ta skála, ta velká bílá skála, tak tam vám holka stála a bourák opodál. A moc se na mne smála, zdálky už se smála i zblízka se pak smála a já se taky smál. R: Řekla, že už dlouho mě má ráda, dlouho mě má ráda, dlouho mě má ráda, abych prej si ji vzal. Ať nechám ty svý stáda, že léta pilně střádá, jen abych ji měl rád a žil s ní jako král. R: Pokud je mi známo, já řek jenom: dámo, milá hezká dámo, zač bych potom stál. Ty můj typ nejsi, já mám svoji Gracy, svoji malou Gracie a tý jsem srdce dal. R: Jó u tý skály dál třešně zrály, sladký třešně zrály a vlahej vítr vál. A já k horám v dáli, k modrejm horám v dáli, sluncem, který pálí, jsem hnal svý stádo dál.
24
KARAVANA MRAKŮ JOŽIN Z BAŽIN
R.: Slunce je zlatou skobou na obloze přibitý pod sluncem sedlo kožený. Pod sedlem kůň pod koněm moje boty rozbitý a starý ruce sedřený.
Děda Mládek Illegal Band Jedu takhle tábořit Škodou 100 na Oravu, spěchám, proto riskuji, projíždím přes Moravu, řádí tam to strašidlo, vystupuje z bažin, žere hlavně Pražáky, jmenuje se Jožin. R.: Jožin z bažin močálem se plíží, Jožin z bažin k vesnici se blíží, Jožin z bažin už si zuby brousí, Jožin z bažin kouše, saje, rdousí. Na Jožina z bažin, koho by to napadlo, platí jen a pouze práškovací letadlo. Projížděl jsem dědinou scestou na Vizovice, přivítal mě předseda, řek mi u slivovice: živého či mrtvého Jožina, kdo přivede, tomu já dám za ženu dceru a půl JZD.
Dopředu jít s tou karavanou mraků, schovat svou pleš pod stetson děravý. Jen kousek jít, jen chvíli do soumraku až tam, kde svítí město, město bělavý. Jen kousek jít, jen chvíli do soumraku až tam, kde svítí město, město bělavý. Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený, v tom městě nikdo nezdraví. Šerif i soudce - gangsteři, oba řádně zvolení a lidi strachem nezdraví. Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí a zákon džungle panuje. Provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí, a truhlář rakve hobluje.
R.: Říkám: dej mi, předsedo, letadlo a prášek, Jožina ti přivedu, nevidím v tom háček, předseda mi vyhověl, ráno jsem se vznesl, na Jožina z letadla prášek pěkně klesl. Jožin z bažin už je celý bílý, Jožin z bažin z močálu ven pílí, Jožin z bažin dostal se na kámen, Jožin z bažin tady je s ním amen. Jožina jsem dohnal, už ho držím johoho, dobré každé lóve, prodám já ho do ZOO. 25
V městě je řád a pro každého práce Buď ještě rád, když huba oněmí. Může tě hřát, že nejsi na oprátce, nebo že neležíš pár inčů pod zemí. Může tě hřát, že nejseš na oprátce nebo že neležíš pár inchů pod zemí. (R.:) Pryč odtud jít s tou karavanou mraků, kde tichej důl a pušky rezaví. Orat a sít od rána do soumraku a nechat zapomenout srdce bolavý, orat a sít od rána do soumraku a nechat zapomenout srdce bolavý. 26
KDYBY SE V KOMNATÁCH
KDYBY TADY BYLA TAKOVÁ PANENKA
Jaroslav Uhlíř; Zdeněk Svěrák / Princové jsou na draka
Žalman
K životu na zámku mám jednu poznámku je tu neveselo, je tu truchlivo. V ostatních královstvích nezní tak málo smích, není neveselo, není truchlivo.
ON: |:Kdyby tady byla taková panenka, která by mě chtěla:| |:která by mě chtěla, syna vychovala, přitom pannou byla:|
R.: Kdyby se v komnatách běhoun jak hrom natáh' a na něm akrobati začali kejklovati, kdyby nám v paláci pištěli dudáci, to by se krásně žilo, to by byl ráj. Kde není muzika, tam srdce naříká, tam je neveselo, tam je truchlivo. Chtěla bych dvůr pestrý, kde znějí orchestry, pěkně na veselo, žádné truchlivo.
ONA: |:Kdybych já ti měla syna vychovati, přitom pannou býti:| |:ty by jsi mně musel kolíbku dělati, do dřeva netíti:| ON: |:Kdybych já ti musel kolíbku dělati, do dřeva netíti:| |:ty bys mně musela košiličku šíti bez jahly a nití:| ONA: |:Kdybych já ti měla košiličku šíti bez jahly a nití:| |:ty by jsi mně musel žebřík udělati až k nebeské výši:| SPOLU: |:Kdybych já ti musel žebřík udělati až k nebeské výši:| |:lezli bysme spolu, spadli bysme dolů, byl by konec všemu:|
R.:
27
28
KDYŽ JDE MALÝ BOBR SPÁT
KDYŽ MĚ BRALI ZA VOJÁKA
Petr Skoumal
Jaromír Nohavica
Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát tak si chvilku hraje rád, hraje rád, hraje rád. Postaví se na zadní, na zadní, na zadní, jenom bobře nespadni, jenom nespadni.
Když mě brali za vojáka, stříhali mě dohola vypadal jsem jako blbec, jak ti všichni dokola-la-la-la, jak ti všichni dokola.
R.: Prosím Vás buďte tak dobří, dělejte to jako ti bobři. Raději hned po dobrém následujte za bobrem. Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát dobrá jídlo jídá rád, jídá rád, jídá rád. Pije mléko glo, glo, glo, glo, glo, glo, glo, glo, glo, aby mu to pomohlo, dělá glo, glo, glo. R.: Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát tak si uši myje rád, myje rád, myje rád. Vyčistí si pravý zub, levý zub, dupy dup a už spinká jako dub, spinká jako dub. Prosím Vás buďte tak hodní, dělejte to jak bobři vodní. Stejně Jarda, jako Jan, pochodujte do hajan.
Zavřeli mě do kasáren, začali mě učiti, jak mám správný voják býti a svou zemi chrániti-ti-ti-ti a svou zemi chrániti. Na pokoji po večerce ke zdi jsem se přitulil, vzpomněl jsem si na svou milou. krásně jsem si zabulil-lil-lil-lil, krásně jsem si zabulil. Když přijela po půl roce, měl jsem zrovna zápal plic, po chodbě furt někdo chodil, tak nebylo z toho nic nic nic, tak nebylo z toho nic. Neplačte vy oči moje ona za to nemohla, protože mladá holka lásku potřebuje a tak si k lásce pomohla-la-lala a tak si k lásce pomohla. Major nosí velkou hvězdu, před branou ho potkala, řek jí, že má zrovna volný kvartýr a tak se sbalit nechala-la-la-la a tak se sbalit nechala. Co je komu do vojáka, když ho holka zradila, nashledanou pane Fráňo Šrámku, písnička už skončila-la-la-la, jakpak se vám líbila-la-la-la, no nic moc extra nebyla.
29
30
LÁSKA JE LÁSKA KOZEL Jaromír Nohavica Byl jeden pán, ten kozla měl, velice si s ním rozumněl, měl ho moc rád opravdu moc, hladil mu fous na dobrou noc. Jednoho dne se kozel splet, rudé tričko pánovi sněd, když to pán zřel, zařval Jéje! svázal kozla na koleje. Zapískal vlak, kozel se lek, to je má smrt, mečel Mek mek! jak tak mečel, vykašlal pak rudé tričko, čímž stopnul vlak.
Zas je tu jaro je tu, lidi šílí, líbaj se jak o život navzájem. Tohle známe, zas tu máme máj ten divnej měsíc, ať žije Petřín!!! Zas je tu zima je tu, lidi šílí, líbaj se jak o život navzájem. Tohle známe, zas tu máme leden ten divnej měsíc, ať žije Petřín!!! R.:Láska je láska, když choděj kluci s holkama Láska je láska, když choděj kluci s klukama a holky s holkama. Zas je tu podzim je tu, lidi šílí Líbaj se jak o život navzájem. Tohle známe, zas tu máme říjen ten divnej měsíc, ať žije Petřín!!! (R.:) My dvě divný holky to pozorujem ze křoví, co lidi všechno dělaj, z toho jsme teda hotový. Koukaj si z oka do oka, ochutnávaj si hlavy, my řveme smíchy ve křoví, to nás děsně baví. To tuhle jeden inženýr furt koktal láskou ko-ko a pak si gumou z podprdy div nevystřelil oko. Venku je třeba zima, lidi tu lezou nahý, po Petříně se válej šílenci z celý Prahy. Bejby, ó bejby A jejich plnejch Petřín (R.:) Mácha má štěstí, že je kamenej, jinak by už nestál, smíchy by řval a byl by v pase zlomeném. (R.:)
31
32
LEPŠÍ NEŽ ALMUŽNA
LOTR INTELEKTUÁL
Jaroslav Uhlíř; Zdeněk Svěrák / Lotrando a Zubejda
Jaroslav Uhlíř; Zdeněk Svěrák / Lotrando a Zubejda
R.: Lepší než almužna, lepší než lup, je pila dvojmužná, ostrý má zub, jdi na to s fortelem, nedři se moc, ať se s tím poperem než bude noc, ať se s tím poperem než bude noc.
Dáme klukovi školy, ať to stojí cokoli, nešetříme na chlapci, táto, šáhni do kapsy. Když zná lupič písmena, stane se s ním proměna, když zná lupič dějiny, tak je úplně jiný.
Řízni, řízni, řízni, ať to krásně vyzní, řízni, řízni, řízni, ať to má-á-á-á-á-á-á ten šmuňk. Žížni, žízni, žízni, klidně si nás trýzni, s hostinským jsme v přízni, nachystá-á-á-á-á-á... nám truňk. R.:
R.: Bude to ozdoba loupežnické bandy, bude mít brejličky a možná i kšandy, Posune řemeslo zas o kousek dál, bude to lotr intelektuál. Naučí se francouzsky, bude nosit licousky, naučí se mluvnici, Naučí se německy, řekne troky, ne necky, když bude mluvit plynně, může loupit v cizině. R.:
33
34
MALÉ KOTĚ
MALOVÁNÍ
Jiří Suchý; Jiří Šlitr
Divokej Bill
Malé kotě , spalo v botě nehas, co tě nepá-, nepálí.
Nesnaž se, znáš se,řekni mi co je jiný. Jak v kleci máš se, pro nevinný. Noci dlouhý jsou plný touhy a lásky nás dvou.
A my jsme kotě spáti v botě po robotě necha-, nechali. To, co kotě poví ti jedním pohledem, to my ani slovy povědět nesvedem. Věř, že kotě, co spí v botě, to tě potě-, to tě potěší. Hoši a děvčata, pěstujte koťata, Země je kulatá, místa je tu dost. Kotě je solidní, nervy vám uklidní, nebuďte nevlídní, hned vás přejde zlost. Á, malé kotě spalo v botě nehas, co tě nepá-, nepálí. A my jsme kotě spáti v botě po robotě necha-, nechali.
Všechno hezký za sebou mám, můžu si za to sám. V hlavě hlavolam, jen táta a máma jsou s náma napořád s náma. To je to tvoje malování vzdušnejch zámků, malování po zdech holejma rukama tě nezachrání, už máš na kahánku. Tě nezachrání, už jseš na zádech. Je to za náma, ty čteš poslední stránku, za náma, na zádech, za náma, už máš na kahánku, mezi náma, mi taky došel dech... Znáš se, řekni mi co je jiný, jak v kleci máš se, pro nevinný. Noci dlouhý jsou plný touhy a lásky nás ... tří.
Hoši a děvčata, pěstujte koťata země je kulatá, místa je tu dost. Kotě je solidní, nervy vám uklidní, nebuďte nevlídní, hned vás přejde zlost. Á, malé kotě spalo v botě nehas, co tě nepá-, nepálí. my jsme kotě spáti v botě po robotě necha-a-a-li.
35
36
MARNIVÁ SESTŘENICE
MILENCI V TEXASKÁCH
Jiří Suchý
Starci na chmelu
Měla vlasy samou loknu, jé-jé-je, ráno přistoupila k oknu, jé-jé-je, vlasy samou loknu měla a na nic víc nemyslela, a na nic víc nemyslela, jé – jé - jé.
Chodili spolu z čisté lásky a sedmnáct jim bylo let a do té lásky bez nadsázky se vešel celý širý svět, ten svět v nich ale viděl pásky a jak by mohl nevidět, vždyť horovali pro texasky a sedmnáct jim bylo let.
Nutno ještě podotknouti, jé-je-jé, že si vlasy kulmou kroutí, jé-je-jé, nesuší si vlasy fénem, nýbrž jen tak nad plamenem, nýbrž jen tak nad plamenem, jé-jé-jé.
A v jedné zvláště slabé chvíli za noci silných úkladů, ti dva se spolu oženili bez požehnání úřadů, ať vám to je či není milé, měla ho ráda, měl ji rád, odpusťte dívce provinilé, jestli vám o to bude stát.
Jednou vlasy sežehla si, jé-je-jé, tím pádem je konec krásy, jé-je-jé, když přistoupí ráno k oknu, nemá vlasy samou loknu, nemá vlasy samou loknu, jé-jé-jé.
Ať vám to je či není milé, měla ho ráda, měl ji rád a bylo by moc pošetilé pro život hledat jízdní řád, tak jeden mladík s jednou slečnou se spolu octli na trati, kéž dojedou až na konečnou, kéž na trati se neztratí
O vlasy už nestará se, jé-je-jé, a diví se světa kráse, jé-je-jé, vidí plno jinejch věcí, a to za to stojí přeci, a to za to stojí přeci, jé-jé-jé.
37
38
MONTGOMERY
MRAVENČÍ UKOLÉBAVKA
Petr Spálený
Jaroslav Uhlíř; Zdeněk Svěrák
Déšť Ti holka smáčel vlasy, z Tvých očí zbyl prázdnej kruh. Kde je zbytek Tvojí krásy, to ví dneska snad jen bůh.
Slunce šlo spát za hromádku klád, na nebi hvězdy klíčí. Už nepracuj, mravenečku můj, schovej se do jehličí.
R.: Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž. V Montgomery bijou zvony, déšť Ti smejvá ze rtů růž. Tam na kopci v prachu cesty leží i Tvůj generál. V ruce šátek od nevěsty, ale ruka leží dál. R.: Tvář má zšedivělou strachem, zbylo v ní pár těškejch chvíl. Proužek krve stéká prachem, déšť Ti slepil vlasy jak jíl.
R: Máš nožičky uběhané, den byl tak těžký, Pojď, lůžko máš odestlané v plátku od macešky. Spinká a sní mravenec lesní v hromádce u kapradí. Nespinká sám, s maminkou je tam, tykadlama ho hladí. La-la-la-lá-la-la-la-lá la-la-la-la-la-la-lá la-la-la-lá-la-la-la-lá la-la-la-la-la-la-la.
R.: R:
39
40
NÁM SE STALO NĚCO PŘEKRÁSNÉHO
NENÍ NUTNO
Jaroslav Uhlíř; Zdeněk Svěrák / Lotrando a Zubejda
Jaroslav Uhlíř; Zdeněk Svěrák / Tři veteráni
OBA: Nám se stalo něco překrásného, nám se stalo něco divného, našla dívka kluka nešťastného, zamilovala se do něho. VŠICHNI: Jim se stalo něco překrásného, jim se stalo něco divného, našla dívka kluka nešťastného, zamilovala se do něho.
Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo, hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo.
R.: ON: Já jsem ten nešťastník. ONA: Já jsem ta slečna. OBA: Je z toho najednou láska neskutečná. ON: Já jsem ten nešťastník, ONA: Já jsem ta slečna, OBA: Je z toho najednou láska neskutečná.
Chceš-li, trap se, že ti v kapse zlaté mince nechřestí, nemít žádné kamarády, tomu já říkám neštěstí. Nemít prachy - nevadí, nemít srdce - vadí, zažít krachy - nevadí, zažít nudu -jo to vadí to vadí. Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo, hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo. Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo, hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo.
ON: Na světě mě pranic netěšilo, teď mi přijde, že je bezvadný. ONA: Mě se taky zdá, že je tu milo, přibrala jsem kilo za dva dny. VŠICHNI: Ptali se jí, proč si vyvolila právě toho muže za muže, řekla, že to způsobila síla, která všechny síly přemůže. Jim se stalo něco překrásného, jim se stalo něco divného, našla dívka kluka nešťastného, zamilovala se do něho. (R.:) 41
42
PANENKA
OKOŘ
Poutníci Na Okoř je cesta jako žádná ze sta, vroubená je stromama, když jdu po ní v létě, samoten na světě, sotva pletu nohama, na konci té cesty trnité stojí krčma jako hrad, tam zapadli trampi, hladoví a sešlí, začli sobě notovat. R: Na hradě Okoři světla už nehoří, bílá paní šla už dávno spát, ta měla ve zvyku podle svého budíku o půlnoci chodit strašívat, od těch dob, co jsou tam trampové, nesmí z hradu pryč, a tak dole v podhradí se šerifem dovádí, on jí sebral od komůrky klíč. Jednoho dne zrána roznesla se správa, že byl Okoř vykraden. nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát vodnes', nikdo nebyl dopaden, šerif hrál celou noc mariáš s bílou paní v kostnici, místo aby hlídal, vášnivě jí líbal, dostal z toho zimnici.
43
Co skrýváš za víčky a plameny svíčky, snad houf bílých holubic nebo jen žal. Tak skončil ten prvý den zmáčený krví, ani popuťovou panenku nezanechal. R.: Otevři oči, ty uspěchaná dámo uplakaná, otevři oči, ta hloupá noc končí a mír je mezi náma. Už si oblékni šaty a řetízek zlatý a umyj se, půjdeme na karneval. A na bílou kůži ti napíšu tuší, že dámou jsi byla a zůstáváš dál. R.:
44
POD DUBEM ZA DUBEM
POHODA
Jaroslav Uhlíř; Zdeněk Svěrák / Lotrando a Zubejda
Kabát
Pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme, Pod dubem, za dubem, tam tě oškubem.
Vezmu tě má milá rovnou k nám, kolem louky lesy hejna vran, všude samá kráva samej vůl, máme kino, máme hospodu, v obci všeobecnou pohodu, máme hujer, žito, chléb i sůl,
Loupežníci z povolání to jsou páni, to jsou páni. Loupežníci z profese nejlepší jsou v okrese. My řekneme ruce vzhůru a hned máme peněz fůru, žádné jiné řemeslo nikdy tolik neneslo. Pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme, Pod dubem, za dubem, tam tě oškubem. Hloupý koupí, chytrák loupí, dej sem cukr, dej sem kroupy. Seď formánku na houni, přepadli tě vrahouni. Loupežník je nesmlouvavý, loupení ho strašně baví, co šlohne, to nevydá, jelikož je nelida. Pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme, Pod dubem, za dubem, tam tě oškubem. 45
R.: Když se u nás chlapi poperou, tak jenom nožem, a nebo sekerou, V zimě tam dlouhý noci jsou, a tuhej mráz a tam já to mám rád. Jak jsou naše cesty zavátý, tak vezmem vidle, a nebo lopaty, když něco nejde, co na tom sejde, my máme čas Chlapi někdy trochu prudký jsou, holky s motykama tancujou, s ranní rosou táhnou do polí, nikdo se tam nikam nežene, máme traktory a né že né, až to spatříš ledy povolí R.: Hoří les a hoří rodnej dům, hoří velkostatek sousedům, to je smůla, drahá podívej, hasiči to stejně přejedou, oni si moc dobře nevedou, skovej sirky ať je nevidej. (R.:) 46
POTKAL POTKAN POTKANA
RODNÉ ÚDOLÍ
Jiří Suchý /Jiří Šlitr
Jan Nedvěd
Potkal potkan potkana pod kamenem, pod kamenem, počkat, pane potkane, počkat, pane potkane, počkat, pane potkane, ať se vám nic nestane.
Cesta má přede mnou v dáli mizí, každý krok v srdci mém zabolí, zakrátko bude mi všechno cizí, nespatřím své rodné údolí.
Pod kamenem potkala kočka kočku, kočka kočku, kampak, kočko, spěcháte, kampak, kočko, spěcháte, kampak, kočko, spěcháte, táži se vás popáté. Ty dvě kočky potkaly pod kamenem dva potkany, kočky na ně skočily, kočky na ně skočily, kočky na ně skočily, zbaštily je za chvíli. Přiběhl tam černý pes, kočky zbledly, kočky zbledly, snědl kočky k večeři, snědl kočky k večeři, snědl kočky k večeři a pak usnul pod keři.
R: Zavolám: nashledanou, nashledanou, nashledanou, rodné údolí, já volám: nashledanou, nashledanou, při vzpomínce srdce zabolí. Oči mé nevidí, jak se stmívá, nevidí, co jsem měl tolik rád, jediné, co mi teď ještě zbývá: rodnému údolí sbohem dát. R:
Tou dobou tam náhodou jeli tudy čtyři páni, k obědu je u nich dnes, k obědu je u nich dnes, k obědu je u nich dnes knedlík - zelí - černý pes.
Proč se den za každou nocí vrací, proč se čas na chvíli nezastaví, nemusel bych ti své sbohem dáti, kdyby dnešní den navěky byl. R:
47
48
ROZÁRKA
SAMETOVÁ
Divokej Bill Nikdy neřikej,že víš jak mi je s prázdným žaludkem v žilách víc vína než krve píšu tvůj osud propustku do pekel pálim ti cejch a v rukou mám kosu, Rozárko. Řikej, že víš jak mi je s prázdným žaludkem v žilách víc vína než krve píšu tvůj osud propustku do pekel pálim ti cejch a v rukou mám kosu, Rozárko. Tisíckrát v noci budí ze spaní zlej pocit, že sklání se někdo nad tebou pijem na zdravý i na ty bolavý z nás dostal je čas maj to za sebou, Rozárko. v noci budí ze spaní zlej pocit, že sklání se někdo nad tebou pijem na zdravý i na ty bolavý z nás dostal je čas maj to za sebou, Rozárko. Pijem na zdravý i na ty bolavý z nás, Rozárko...
Vzpomínám, když tehdá před lety začaly lítat rakety, zdál se to bejt docela dobrej nápad. Saxofony hrály unyle a frčely švédský košile a někdo se moh docela dobře flákat. Když tam stál rohatej u školy, my neměli podepsaný úkoly, už tenkrát rozhazoval svoje sítě. Poučen z předchozích nezdarů, sestrojil elektrickou kytaru a rock´n´roll byl zrovna narozený dítě. Vzpomínáš, taky s tu žila a nedělej, že jsi jiná taková malá pilná včela, taková celá Sametová. Přišel čas a jako náhoda, byla tu bigbeatová pohoda, kytičky a úsmevy sekretárok. Sousedovic bejby Milena je celá blbá z Boba Dylana, ale to nevadí, já mám taky nárok. Starý, mladý nebo pitomý mlátily do toho jako my, hlavu plnou Londýna nad Temží. Starej dobrej satanáš hraje u nás v hospodě mariáš, pazoura se mu trumfama jenom hemží. Vzpomínáš, už je to jinak a jde z toho na mě zima, ty jsi, holka, tehdá byla, taková celá Sametová. A do toho tenhle Gorbačov, co ho znal celej Dlabačov, kopyta měl jako z Arizóny. Přišel a zase vodešel a nikdo se kvůli tomu nevěšel a po něm tu zbyly samý volný zóny. Vzpomínáš, jak jsi se měla, když jsi nic nevěděla, byla to taková krásná cela a byla celá. Vzpomínáš, jak jsi se měla, když jsi nic nevěděla, byla to taková krásná cela a byla celá Sametová.
49
50
SEVERNÍ VÍTR
SKLÁDEJTE BÁSNÍCI
Jaroslav Uhlíř; Zdeněk Svěrák / Vrchní, prchni
O štěstí a kráse
Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou, jsem chudý, jsem sláb, nemocen. Hlava mě pálí a v modravé dáli se leskne a třpytí můj sen.
Skládejte básníci, skládejte básně, a ty nám kapelo do tance hraj, že my už do smrti, budem žít šťastně, láska nám udělá z života ráj.
Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí, tam zbytečně budeš mi psát. Sám v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě já nechám si tisíckrát zdát.
Malujte malíři, nahoru dolů barvama z palety rozkvetlý pruh, Že my se těšíme, jak budem spolu a všechno ostatní, že je nám fuk. Basy a housličky, smyčce ať hladí a taky trubky ať přidají hlas, že my se na věky, chceme mít rádi jako ty hrdličky okolo nás.
R.: Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím. K nohám ti dám zlaté pruty nebo se vůbec nevrátím. Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem, už slyším je výt blíž a blíž. Už mají mou stopu, už větří, že kopu svůj hrob, a že stloukám si kříž. Zde leží ten blázen, chtěl dům a chtěl bazén a opustil tvou krásnou tvář. Má plechovej hrnek a pár zlatejch zrnek a nad hlavou polární zář. (R.:) 51
52
SLAVÍCI Z MADRIDU
STÁNKY Nedvědi
Nebe je modrý a zlatý, bílá sluneční záře, horko a sváteční šaty, vřava a spocený tváře. Vím co se bude dít, býk už se v ohradě spíná, kdo chce ten může jít, já si dám sklenici vína. R.: Žízeň je veliká, život mi utíká, nechte mě příjemně snít. Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky, zpívat si s nima a pít. Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mě vzhlídla. Oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla.
U stánků na levnou krásu postávaj' a smějou se času, s cigaretou a s holkou, co nemá kam jít. Skleniček pár a pár tahů z trávy, uteče den jak večerní zprávy, neuměj' žít a bouřej' se a neposlouchaj'. R.: Jen zahlídli svět, maj' na duši vrásky, tak málo je, málo je lásky, ztracená víra hrozny z vinic neposbírá. U stánků na levnou krásu postávaj', a ze slov a hlasů poznávám, jak málo jsme jim stačili dát. R.:
Dobře vím co znamená pád do nástrach dívčího klína, někdo má pletky rád, já rači sklenici vína. (R.:) Nebe je modrý a zlatý, ženy krásný a cudný. Mám tady sváteční šaty, oči jako dvě studny. Zmoudřel jsem stranou od lidí, jsem jak ta zahrada stinná. Kdo chce ať mi závidí, já si dám sklenici vína. (R.:) 53
54
STATISTIKA
ŠAMAN
Princové jsou na draka
Kabát
Je statisticky dokázáno, že slunce vyjde každé ráno a i když je tma jako v ranci, noc nemá vůbec žádnou šanci.
Poslouchám, jak v dáli temný bonga zní, něco tu kolem zavoní, to starej šaman cocu žvejká.
R: : Statistika nuda je, má však cenné údaje neklesejte na mysli, ona nám to vyčíslí. Když drak si z nosu síru pouští a Honza na něj číhá v houští, pak statistika předpovídá, že nestvůra už neposnídá.
Hodně ví, taky už nikam nespěchá, namísto nože v ruce má vyhaslou dýmku, tiše dejchá. Protejká mu tělem celá jeho zem, opilost mužů a bolest žen, když děti na svět ze tmy přijdou. Sedí sám a nikdo nemá tolik sil, aby ho něčim urazil, jenom pro něj hvězdy vyjdou.
R: Tak vyřiďte to ctěné sani, že záleží jenom na ní, Když nepustí ji choutky dračí, tak bude o hlavičky kratší. R:
A kdo z nás si může vážně v klidu říct, že na svý černý duši nemá nic, ten slyší v dálce bonga znít. Kolikrát se ještě vrátim abych žil a co jsem nezvlád napravil, chtěl bych to spláchnout jednou rád.
55
56
TA NAŠE HOSPODA R.: Ta naše hospoda odshora, odspoda, to je pěkné zařízení. Polívka hřeje se, hostinský směje se, že mu pivo dobře pění. Ve sklepě jsou čtyři sudy, dva jsou lichý a dva sudý. Pivo stoupá nahoru, do našeho bachoru. Pivo stoupá nahoru, do našeho bachoru. Ach táto, tatíčku, máš doma matičku vlas jak sláma, oči jak len. Máš doma dětičky rovné jak pětníčky, vyjdi táto z hospody ven. Na peci jsou čtyři děti, mohl bys jim vyprávěti třeba o mládí a o vojně, po tom usnou pokojně. O mládí a o vojně, po tom usnou pokojně. (R.:) Náš táta tu dneska není, to je pane překvapení. Proč je doma, já to vím, zásobil se lahvovým. Proč je doma, já to vím, zásobil se lahvovým. 57
TISÍC MIL Waldemar Matuška V nohách mám už tisíc mil, stopy déšť a vítr smyl a můj kůň i já sme cestou znavení. R.: Těch tisíc mil, těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl, bílej dům, to malý bílý stavení. Je tam stráň a příkrej sráz, modrá tůň a bobří hráz, táta s mamou, který věřej dětskejm snům. Těch tisíc mil, těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl, jeden cíl, ten starej známej bílej dům. V nohách mám už tisíc mil, teď mi zbejvá jen pár chvil, cestu znám, a ta se tam k nám nemění. R.: Kousek dál a já to vím, uvidím už stoupat dým, šikmej štít střechy čnít k nebesům Těch tisíc mil těch tisíc mil a jeden směr a jeden cíl, jeden cíl ten starej známej bílej dům, jeden cíl ten starej známej bílej dům, jeden cíl ten starej známej bílej dům. 58
TRPASLIČÍ SVATBA
TŘI ČUNÍCI
Jaroslav Uhlíř; Zdeněk Svěrák
Jaromír Nohavica
V lese, jó v lese na jehličí, koná se svatba trpasličí, žádná divná věc to není, Šmudla už má po vojně a tak se žení.
V řadě za sebou tři čuníci jdou, ťápají si v blátě cestou-necestou, kufry nemají, cestu neznají, vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: uí uí uí ...
Malou má ženu, malinkatou, s malým věnem, malou chatou. Už jim choděj' telegrámky, už jim hrajou Mendelssohna na varhánky.
Auta jezdí tam, náklaďáky sem, tři čuníci jdou, jdou rovnou za nosem, ušima bimbají, žito křoupají, vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: uí uí uí ...
R.: Protože láska, láska, láska v každém srdci klíčí, protože láskou hoří i to srdce trpasličí a kdo se v téhle věci jednoduše neopičí, ten ať se dívá, co se děje v lese na jehličí.
Levá, pravá - teď!, přední, zadní - už!, tři čuníci jdou, jdou jako jeden muž, lidé zírají, důvod neznají, proč ti malí čuníci tak vesele si zpívají: uí uí uí ...
Mají tam lásku, jako trámek, pláče tchýňka, pláče tchánek, štěstíčko přejou mladí, staří, v papinově hrníčku se maso vaří.
Když kopýtka pálí, když jim dojde dech, sednou ke studánce na vysoký břeh, ušima bimbají, kopýtka máchají, chvilinku si odpočinou, a pak dál se vydají: uí uí uí ...
Pijou tam pivo popovický, (ale jen malý), Šmudla se polil, jako vždycky, Kejchal kejchá na Profouse, jedí hrášek s uzeným a nafouknou se.
Když se spustí déšť, roztrhne se mrak, k sobě přitisknou se čumák na čumák, blesky bleskají, kapky pleskají, oni v dešti, nepohodě vesele si zpívají: uí uí uí ...
R.:
Za tu spoustu let, co je světem svět, přešli zeměkouli třikrát tam a zpět v řadě za sebou, hele, támhle jdou, pojďme s nima zazpívat si jejich píseň veselou: uí uí uí ...
V lese, jó v lese na jehličí, koná se svatba trpasličí, žádná divná věc to není, Šmudla už má po vojně a tak se žení. 59
60
VEČERNÍČEK
VŠECH VANDRÁKŮ MÚZA
Karel Černoch
Žalman
Dříve, než vám klesnou víčka těsně před spaním, uvidíme Večerníčka, jak se uklání, pokud vám není moc, dobrý večer, dobrou noc, zamává čepičkou, z kouzelných hromádek hází lístky pohádek maličkou ručičkou.
Přišla k nám znenadání, hubená až hrůza, a řekla, že je múza, všech vandráků z Čech, to nebyl hřích, po nocích než po kytaře sáhla, tak nám chleba kradla, a čmárala po zdech.
Nežli Brouček složí krovky, aniž řekl "smím?", z televizní obrazovky krokem Rumcajzím loupežník vykročí, s každým pánem zatočí, Manku má copatou, zahvízdá, zapíská, vždycky najde Cipíska bradu má vousatou. Červená se muchomůrka, letí motýlek, v trávě sedí Vochomůrka, vedle Křemílek, zkoumají pravidla, jak se vaří povidla, vařečkou míchají, kdopak dřív uteče, než jim hrnec přeteče, to se nás neptají. Méďa Béďa honí v lese vlka-zloděje, Míček Flíček rozbil okno, nic se neděje, opičák Hup a Hop řídí loď a barví strop, najedou na útes, všechno zná, všechno ví, všechno zdárně vyřeší, chytrý pes maxipes-Fík. Stěžoval si kapříkovi vodník Česílko, že mu v noci někdo odnes vodní křesílko. Strašlivý kocour Fous, Pištu Fištu rád by kous, pořád prý smůlu má. Všechno zná Všeználek, všechno zkazí Neználek, chytřejší vyhrává. 61
R.: Ha- le-luja, zavírá se brána, my zpívat chcem do rána, než napadá sníh. Ha - le-luja, kterou pak si dáme, než skončíme s pánem, na hřbitově obutých. Na Moravě, z demižonu dobré víno pila, tak mezi námi žila, spousty hezkejch dní, až jeden pán v limuzíně, začal po ní toužit, budeš mi holka sloužit, a oženil se s ní. R.: Každou noc po milování, skládala mu hity, a kašlala na city, na obyčejnej lid, za pár let, tahle múza dneska služka Mici, skončila na ulici, a pod mostem má byt. R.: Vraťte nám, vraťte nám, tu všech vandráků múzu, má roztrhanou blůzu...
62
ZLATÉ STŘEVÍČKY ZÍTRA RÁNO V PĚT Jaromír Nohavica Až mě zítra ráno v pět ke zdi postaví, ještě si naposled dám vodku na zdraví, z očí pásku strhnu si, to abych viděl na nebe, a pak vzpomenu si, lásko, na tebe, A pak vzpomenu si na tebe. Až zítra ráno v pět přijde ke mně kněz, řeknu mu, že se splet, že mně se nechce do nebes, že žil jsem jak jsem žil, a stejně tak i dožiju a co jsem si nadrobil, to si i vypiju. A co jsem si nadrobil, si i vypiju. Až zítra ráno v pět poručík řekne pal, škoda bude těch let, kdy jsem tě nelíbal, ještě slunci zamávám,a potom líto přijde mi, že tě lásko nechávám samotnou tady na zemi. Že tě, lásko, nechávám na zemi. Až zítra ráno v pět prádlo půjdeš prát, a seno obracet já u zdi budu stát, tak přilož na oheň a smutek v sobě skryj, prosím nezapomeň, nezapomeň a žij. Ná-na ná-na ná na ná-na ná-na ná. Na mě nezapomeň a žij
Moje střevíčky jsou jako za zlata, když je mám připadám si hrozně bohatá, ty si vezmu jen v onen slavný den až si sednu do kočáru ty a já. Moje bílé šaty celé z hedvábí ty na ráz všechny lidi kolem přivábí, budou v onen den zářit tobě jen, až si sednem do kočáru ty a já. R: Ach, jsou samé zlato, ach ty stojí za to, zlaté střevíčky na nohou, ty tolik krásné jsou, jak se pěkně třpytí, jak se zlatem svítí, když ty střevíčky pěkně jdou tou zlatou uličkou. Na své staré banjo nemám vůbec čas, je to dávno, co ztratilo svůj krásný hlas, v onen slavný den bude nalezen, až si sednem do kočáru ty a já. Moje sestra Luce a mladší bratr Ben budou krásní v těch černých šatech onen den, ale nejvíce zlaté střevíce, až si sednem do kočáru ty a já. (R.:) Potom řeknu: Sbohem děti, musím jít, odcházím tam, kde věčně září slunce svit Sen je vyplněn, přišel onen den, až si sednu do kočáru ty a já. Všichni lidé budou mi dnes závidět zlaté střevíčky a zlatých šestnáct let, budu bohatá, celá ze zlata, až si sednem do kočáru ty a já. (R:)
63
64
65
66
