Anděl
Blízko Little Big Hornu
(Kryl Karel)
(Michal Tučný)
1.Z rozmlácenýho kostela v krabici s kusem mýdla přinesl jsem si anděla polámali mu křídla díval se na mě oddaně já měl jsem trochu trému, tak vtiskl jsem mu do dlaně lahvičku od parfému
Tam, kde leží Little Big Horn, je indiáská zem, tam přijíždí generál Custer se svým praporem, modrý kabáty jezdců, stíny dlouhých karabin a z indiánských signálů po nebi letí dým.
R:A proto prosím věř mi chtěl jsem ho žádat aby mi mezi dveřmi pomohl hádat co mě čeká a nemine co mě čeká a nemine 2.Pak hlídali jsme oblohu pozorujíce ptáky debatujíce o Bohu a hraní na vojáky Do tváře jsem mu neviděl, pokoušel si ji schovat to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat 3.Když novinky mi sděloval u okna do ložnice já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice A tak jsem pozbyl anděla on oknem uletěl mi Však přítel prý mi udělá nového z mojí helmy.
R:Říkal to Jim Bridger, já měl jsem v noci sen, pod sedmou kavalérií, jak krví rudne zem. Kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná, proč Custer neposlouchá ta slova varovná. Tam blízko Little Big Hornu šedivou prérií táhne generál Custer s sedmou kavalérií, marně mu stopař Bridger radí: Zpátky povel dej! Jedinou možnost ještě máš, život si zachovej. R:Říkal ... Tam blízko Little Big Hornu se vznáší smrti stín, padají jezdci z koní výstřely z karabin límce modrých kabátů barví krev červená kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná. R:Říkal ... Pak všechno stichlo a jen tam-tam duní nad krajem, v oblacích prachu mizí Siouxů vítězný kmen, cáry vlajky hvězdnatý, po kopcích vítr vál, tam uprostřed svých vojáků leží i generál. R:Říkal ...
Divoké koně
František
(Jaromír Nohavica)
(Buty)
Já viděl divoké koně, běželi soumrakem, Já viděl divoké koně, běželi soumrakem, Vzduch těžký byl a divně voněl tabákem. Vzduch těžký byl a divně voněl tabákem.
1.Na hladinu rybníka svítí sluníčko a kolem stojí v hustém kruhu topoly, které tam zasadil jeden hodný člověk, jmenoval se František Dobrota.
Běželi, běžěli, bez uzdy a sedla,krajinou řek a hor Běželi, běžěli, bez uzdy a sedla,krajinou řek a hor Sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor Sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor
2.František Dobrota, rodák z blízké vesnice, měl hodně dětí a jednu starou babičku, která když umírala, tak mu řekla: Františku, teď dobře poslouchej, co máš všechno udělat.
Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, naše touho ještě neumírej, sil máme dost naše touho ještě neumírej, sil máme dost.
R:Balabambam, balabambam, balabambam, balabambam, balabambam, balabambam, a kolem rybníka nahusto nasázet topoly.
V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, milování je divoká píseň večera milování je divoká píseň večera.
3.František udělal všechno, co mu řekla, balabambam, balabambam, a po snídani poslal děti do školy, žebriňák s nářadím dotáhl od chalupy k rybníku, vykopal díry a zasadil topoly.
Stébla trávy sklání hlavu , staví se do šiku, Stébla trávy sklání hlavu , staví se do šiku, král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků.
4.Od té doby vítr na hladinu nefouká, takže je klidná jako velké zrcadlo, sluníčko tam svítí vždycky rádo, protože v něm vidí Františkovu babičku.
chtěl bych jak divoký kůň běžet běžet, nemyslet na návrat, chtěl bych jak divoký kůň běžet běžet, nemyslet na návrat, s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád. Já viděl divoké koně….
Frenky
Hlídač krav
(Brontorsauři – Honza Nedvěd)
(Jaromír Nohavica)
Kolik je smutného když mraky černé jdou lidem nad hlavou smutnou dálavou já slyšel příběh, který velkou pravdu měl za čas odletěl, každý zapomněl
1.Když jsem byl malý, říkali mi naši: "Dobře se uč a jez chytrou kaši, až jednou vyrosteš, budeš doktorem práv, takový doktor sedí pěkně v suchu, bere velký peníze a škrábe se v uchu," já jim ale na to řek':"Chci být hlídačem krav."
R:měl kapsu prázdnou Frankey Dlouhán po státech toulal se jen sám a že byl veselej tak každej měl ho rád tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál a každej, kdo s ním chvilku byl, tak dlouho se pak smál Tam, kde byl pláč, tam Frankey hezkou píseň měl slzy neměl rád, chtěl se jenom smát a když pak večer ranče tiše usínaj Frankův zpěv jde dál nocí s písní dál R:… Tak Frankyho vám jednou našli přestal žít, jeho srdce spí tiše smutně spí Bůhví a za co tenhle smíšek konec měl farář píseň pěl umíráček zněl R:…
R:Já chci mít čapku s bambulí nahoře, jíst kaštany a mýt se v lavoře, od rána po celý den zpívat si jen, zpívat si: pam pam pam ... 2.K vánocům mi kupovali hromady knih, co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet' jsem z nich: nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy, ptal jsem se starších a ptal jsem se všech, každý na mě hleděl jako na pytel blech, každý se mě opatrně tázal na moje zdraví. R:… 3.Dnes už jsem starší a vím, co vím, mnohé věci nemůžu a mnohé smím, a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy, s nohama křížem a s rukama za hlavou koukám nahoru na oblohu modravou, kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy. R:…
Ho ho Watanay
Hudsonský šífy
(Žalman)
(Wabi Daněk)
1.Spinkej, můj maličký, máš v očích hvězdičky,
Ten kdo nezná hukot vody lopatkama vířený jako já, jako já Kdo hudsonský slapy nezná sírou pekla sířený Ať se na hudsonský šífy najmout dá, jo ho ho
dám ti je do vlasů, tak usínej, tak usínej. R:Ho ho Watanay, ho ho Watanay, ho ho Watanay, kiokena, kiokena. 2.Sladkou vůni nese ti noční motýl z paseky, vánek ho kolíbá, už nezpívá, už nezpívá.
Ten kdo nepřekládal uhlí, šíf když na mělčinu vjel, málo zná, málo zná Ten kdo neměl tělo ztuhlý až se nočním chladem chvěl Ať se na hudsonský šífy najmout dá, jo ho ho
R:Ho ho Watanay, ho ho Watanay, ho ho Watanay, kiokena, kiokena. 3.V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni, má barvu havraní, jak uhání, jak uhání. R:Ho ho Watanay, ho ho Watanay,
R:Tak ahoj, páru tam zhoď, ať do pekla se dřívě dohrabem Jo ho ho, jo ho ho Ten kdo nezná noční spěvy zarostlenejch lodníků, jako já, jako já Ten kdo cejtí se bejt chlapem, umí dělat rotyku Ať se na hudsonský šífy najmout dá, jo ho ho
ho ho Watanay, kiokena, kiokena. 4.V dlaních motýl usíná, hvězdička už zhasíná, vánek, co ji k tobě nes', až do léta ti odlétá.
Ten kdo má na bradě mlíko, kdo se rumem nevopil, málo zná, málo zná Kdo necejtil hrůzu z vody, kde se málem utopil Ať se na hudsonský šífy najmout dá, jo ho ho
2x R:Ho ho Watanay, ho ho Watanay, ho ho Watanay, kiokena, kiokena.
Kdo má roztrhaný boty, kdo má pořád jenom hlad, jako já, jako já. Kdo chce celý noci čuchat pekelního ohně smrad, ať se na hudsonský šífy najmout dá, jo ho ho, kdo chce zhebnout třeba zejtra, komu je to všechno fuk, kdo je sám, jako já. Kdo má srdce v správným místě, kdo je prostě prima kluk Ať se na hudsonský šífy najmout dá, jo ho ho…
Igelit
Jarní tání
(Brontosauři – Honza Nedvěd)
(Brontosauři - Na kameni kámen)
Ukrytý v stínu lesa Igelit to kdyby přišel k ránu déšť Pod hlavou boty, nůž, Tátovu bundu širou z maskáčů
Když první tání cestu sněhu zkříží a nad ledem se voda objeví, voňavá zem se sněhem tiše plíží, tak nějak líp si balím, proč, bůhví.
K ránu se mlhy zvednou A ptáci volaj hele lidi svítá Pak větvičky si nalámou na oheň,aby uvařili čaj
R:Přišel čas slunce, zrození a tratí, na kterejch potkáš kluky ze všech stran, [: Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí, oživne kemp, jaro, vítej k nám. :]
R:a všichni se znaj, znaj, znaj A blázněj a zpívaj A po cestách dál, dál, dál Hledaj normální svět
Kdo ví, jak voní země, když se budí, pocit má vždy, jak zrodil by se sám, jaro je lék na řeči, co nás nudí, na lidi, co chtěj zkazit život nám.
Ukrytý v stínu lesa K večeru znavený nohy skládaj Kytara zpívá o tom, jakdřív bylo líp
R:Přišel čas slunce …
ten kdo neví nepochopí nepromíjí čas nic všechno vrátí ta chvilka co máš na život ti uplyne jak od ohýnku dým R:… Ukrytý v stínu lesa igelit to kdyby přišel k ránu déšť
Zmrznout by měla, kéž by se tak stalo, srdce těch pánů, co je jim vše fuk, pak bych měl naději, že i příští jaro bude má země zdravá jako buk. R:Přišel čas slunce … + oživne kemp, jaro, vítej k nám …
Jižní kříž
Když sever válčil s jihem
(Brontosauři – Honza Nedvěd)
(americká – ľudová)
Spí jižní kříž to jak říkali jsme hvězdám kdysi v mládí to na studený zemi ještě uměli jsme milovat a spát
1.Když sever válčí s jihem a zem jde do války a v polích místo bavlny teď rostou bodláky Ve stínu u silnice vidím z jihu vojáky jak se tam válej v trávě a louskaj buráky
Dál však to víš světem protloukal ses jak ten život pádí dneska písničky třeba o červánku dojmou tě jak vrátil bys to rád
R:[: Hej hou hej hou nač chodit do války je lepší doma sedět a louskat buráky :]
R:zase toulal by ses Foglarovým rájem A stavěl bobří hráz, Se smečkou vlků čekal na jaro Jak stejská se až po zádech jde mráz
2.Plukovník v sedle sedí, volá yenkyové jdou ale mužstvo v trávě sedí prý dál už nemohou Pak plukovník se otočí a koukne do dálky vidí slavnou armádu jak louská buráky R:…
Spí Jižní kříž vidím všechna místa, kde jsi někdy byl to když naplněnej smutkem jsi plakal, plakal nebo snil
3.Až tahle válka skončí a jestli budem žít svý milenky a ženy zas přijdem políbit A když se zeptaj hrdino cos dělal za války Já flákal jsem se klidně a louskal buráky
R:…
R:….
Komedianti nestárnou
Kometa (Jaromír Nohavica)
(Fešáci)
Znám tě hezkou řádku let, jako kluci z rozcestí. Do hračkářství za korunu chodili jsme pro štěstí. Starý hotel jménem svět blízko náměstí zažil s námi lásek pár i hrátky s pověstí. Tys měl vždycky díru v kapse, já jsem taky neměl nic, chodili jsme na kytaru k chlápkovi co nechtěl nic. S otlučenou španělkou, noty psané pastelkou, od tý doby táhnem dál, všude kam nás zvou. R: Komedianti nestárnou, to je případ i nás dvou. Nám stačí jít a hrát, všude kam nás zvou. Uměli jsme spoustu písní, půlku už jsem zapomněl, první kostým šila máma, vždycky jsem v něm trému měl. První článek v novinách, první úspěch první krach k smíchu se nám tenkrát zdál
další den ho splách. R: Komedianti ... Od tý doby táhnem dál, hrál jsem všude kam vedou cesty, známe zkratky všemi městy, v každém z nich jsem někdy spal. Ani nevím čím jsem víc, zpěvák klaun a nebo nic, nejsem z těch co počítaj co jim život vzal, R: Komedianti nestárnou svět se točí léta jdou. Nám stačí jít a hrát všude kam nás zvou. R: Svět je velkou ruletou, vrzavou a ojetou. nám stačí jít a hrát, všude kam nás zvou.
1.Spatřil jsem kometu, oblohou letěla, chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela, zmizela jako laň u lesa v remízku, v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků. 2.Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem, až příště přiletí, my už tu nebudem, my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá, spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat. R:O vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit nejde se, o lásce, o zradě, o světě a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě. 3.Na hvězdném nádraží cinkají vagóny, pan Kepler rozepsal nebeské zákony, hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech tajemství, která teď neseme na bedrech. 4.Velká a odvěká tajemství přírody, že jenom z člověka člověk se narodí, že kořen s větvemi ve strom se spojuje a krev našich nadějí vesmírem putuje. R:Na na na ... 5.Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf zpod rukou umělce, který už nežije, šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat, marnost mne vysvlékla celého donaha. 6.Jak socha Davida z bílého mramoru stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru, až příště přiletí, ach, pýcho marnivá, my už tu nebudem, ale jiný jí zazpívá. R:O vodě, o trávě, o lese,o smrti, se kterou smířit nejde se,o lásce, o zradě, o světě,bude to písnička o nás a kometě ...
Křeček
Lilie
(Brontosauři - Ptáčata)
(Brontosauři - Sedmikráska)
Pár starejch věcí vezmem na sebe a na záda zelenej dům a jedem se toulat někam za nebe, kde vale dáme obyčejnejm dnům a po nás nikdy nikde nezbejvá sta konzerv a papírovej sad, pro zválenej kus trávy, co nás ukrejvá, nadáváte, chcete se smát.
Noční stíny lekaly nás, kdejaká sůva letící tmou, zlámaný větve, možná že laň, my pomalu dál táhli, dál.
R:Půjdeme dál, a s námi ti, co chtějí v lese žít, půjdeme dál, když řeka v peřejích nám nese klid, půjdeme dál a ten, kdo bránit nám chce, musí říct, co děláme špatně, musí říct. Pro pár kovbojíčků slyším každej den co tramp, to chuligán a když pozvu někoho at přijde jen, je línej a nechce se mu k nám. Těžko se autem dostaneš pane Křečku, do skal sem k nám, ty co jsi řek, že s trampy zameteš, znáš je vůbec? Slyšíš? Já se ptám. R:Půjdeme dál …
Až někdo zahlíd světlo v dálce, tlumený zpívání vítr tmou zanes až k nám, no konečně hrál, někdo tam hrál, písničku hrál. R:Zazpívej, já nohy si dám k ohni blíž, povídej, no koho jsi potkal a kde tu spíš. U ohně parta v pískovejch blůzách, na krku šátky, lilie, lámou mi palce a já zmůžu se jen, no zaplať pámbů, že už. R:Zazpívej, já nohy si dám …
Matterhorn
Montgomery
(Fešáci / Mel Tillis)
(Jižní eskadrona)
1.Vyšli ráno z Bernu, provázel je zvon, zkusit svoje štěstí, zdolat Matterhorn, muži jako skála, jež vyzývá on, pevně rozhodnutí zdolat Matterhorn.
1.Déšť ti holka smáčel vlasy, z tvých očí zbyl jen prázdnej kruh, kde jsou zbytky tvojí krásy, to ví už dneska jenom bůh
R:Matterhorn, hora, co ční k nebesům, to je Matterhorn, to je Matterhorn.
R:Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž, v Montgomery bijou zvony déšť ti smývá ze rtů rúž.
2.Vrcholek je v mlze, těžko vidět cíl, pokouší se znovu, kdo má více sil, kolik jich tak stálo: buď já nebo on, v očích rozhodnutí zdolat Matterhorn. R:… 3.Kam vede lidská touha, proč chtějí stále výš, nedají se zastavit, mít k nebi trochu blíž,. kdyby jim štěstí přálo, pak skloní se i on, znovupokořený bílý Matterhorn. R: + bílý Matterhorn ...
2.Na kopečku v prachu cesty leží i tvůj generál v ruce šátek od nevěsty jiná ruka leží dál. R:Z celé ... 3.Tvář máš zšedivělou strachem zbylo v ní pár těžkejch chvil, proužek krve stéká prachem déšť mu slepil vlasy v jíl. R:Z celé ...
Mrazík
Na kameni kámen
(Brontosauři - Ptáčata)
(Brontosauři - Na kameni kámen)
Příroda se k spánku chystá, hnědne listí zima jistá, přesto slyšíš na cestách tulácký písně hrát.
Jako suchej,starej strom, jako všeničící hrom, jak v poli tráva připadá mi ten náš svět, plnej řečí, a čím víc, tím líp se mám.
Svetr navíc rána studí, když tě první mrazík vzbudí, teplej čaj, než rozhlídneš se a zas o kousek dál. R:Tak jako vítr, trochu jak blázen ženeš to nocí, ostatní spí, nevidíš nebe, nevidíš na zem, vidíš pár lidí, co pochopí. Z poezie paneláků, šedejch zdí a metra vlaků, na nádraží pospícháš, aby sis spravil chuť. Když se mlhy v lese zvednou, známý tváře k ohni sednou, ze smutnýho Babylónu zbyde jenom suť. R:Tak jako vítr …
R:Budem o něco se rvát, až tu nezůstane stát na kameni kámen, a jestli není žádnej Bůh, tak nás vezme země, vzduch, no, a potom amen. A to všechno proto jen, že pár pánů chce mít den bohatší králů, přes všechna slova, co z nich jdou, hrabou pro kuličku svou, jen pro tu svou. R:Budem o něco se rvát … Možná jen se mi to zdá a po těžký noci přijde, přijde hezký ráno, jaký bude, nevím sám, taky jsem si zvyk na všechno kolem nás. R:Budem o něco se rvát … Laj la laj …
Na rozkaz krále
Občanka
(skotská lidová/Jan Lašťovička)
(Brontosauři – Honza Nedvěd)
Mám se bít na rozkaz krále život svůj mám za něj dát. A žít v nejistotě stálé v řadách vojska pevně stát. V řadách anglické armády mám si na vojáka hrát v téhle nesmyslné válce jedním z hrdinů se stát.
Do kapsy občanku a k tomu korun pár uprostřed přírody příjmat ticha dar to všechno přes škleby lidí co nechápou nic nechápou že chcem jen, jenom v klidu žít svět je nám těsnej když musíme jít a říkat někde něco, co svírá nám rty
Skotské kopce jsou mou láskou mým jediným královstvím Proč ti musím sbohem dávat proč to všechno opouštím? Mám-li bojovat za lásku za své děti a svůj dům pak i život svůj dám v sázku ne však za anglický trůn. Z dálky rachot bubnů sílí naše loučení je blíž I když říkám že se vrátím nevrátím se, ty to víš V poli stojí řada křížů i ten svůj tam vidím stát. Ze tvých očí slzy stírám neplač, lásko, mám tě rád.
R:Otřelý fráze a sliby do očí známe už známe vždycky se otočí jen proti nám vyrost z nich tuláckej kříž Nervozní města, hádky a pranice děla a zmatky, naftový štvanice to pro nás máte tak pěkně děkujem ne a proto do kapsy občanku a k tomu korun pár uprostřed přírody příjmat ticha dar to pro nás máte tak pěkně děkujem ne R:…2x
Osadní píseň
Sedm dostavníků
(Brontosauři - Na kameni kámen)
(Waldemar Matuška)
Na břehu řeky Sázavy je tichý klidný kraj, na břehu řeky modravý tam osadu prej maj, když měsíc kraj ten ozáří a peřej zašumí, tu kamarádi z osady si s lesem rozumí.
1.Plání se blíží sedm dostavníků, stačí jen mávnout, a jeden zastaví, sveze tě dál za pár slov a díků ten kočí, co má modrý oči laskavý.
R:Každý kdo patříš mezi nás, víš co je kamarád, každý kdos musel odejít, tak vrátil by ses rád, Toronto má osado s tím krajem kouzelným, říčko moje Sázavo, jen u vás je dobře to já vím.
R:Heja heja hou, dlouhá bude cesta, dlouhá jako píseň, co mě napadá, heja heja hou, sám když někdy stojím, sám proti slunci, který právě zapadá.
Ozvěna hlasy navrátí když soumrak přišel tam, tu kamarádi z osady nechtěj být nikdo sám, oheň zaplál černou tmou a píseň lesem zní, mraky letí oblohou jen stromy tiše spí.
2.Vím, že se dneska hvězdy nerozsvítí, neklidní ptáci maj' hlasy laskavý, vyprahlá tráva už velký deště vítá, ty deště, co i moje stopy zahladí.
R:Každý …
R:Heja heja hou, dlouhá bude cesta, dlouhá jako píseň, co mě napadá, heja heja hou, sám když někdy stojím, sám proti slunci, který právě zapadá.
Na břehu řeky Sázavy akáty zašumí, tu kamarádi z osady i skalám rozumí, když vláček nocí zahouká jdem domů všichni spát, jen vlajka s listem javoru tu bez nás bude vlát. R:Každý...
Severní vítr
Slunovrat
(Jaroslav Uhlíř)
(Brontosauři - Ptáčata)
1.Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou, jsem chudý, jsem sláb, nemocen hlava mně pálí a v modravé dáli se leskne a třpytí můj sen.
Stíny nad obzorem pomalu jdou, noc se snáší, paseky osvítí zář z borovejch klád zapálenejch.
2.Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí, tam zbytečně budeš mi psát, sám v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě já nechám si tisíckrát zdát.
R:Sešli se zapomenout a zvednout hlavu, to stačí, jen trochu popadnout dech, než půjdou zas dál.
R:Severní vítr je krutý, počítej, lásko má, s tím, k nohám ti dám zlaté pruty, nebo se vůbec nevrátím.
Ohnutý lžíce a nůž, dům z igelitů, lístek zpátky, boudy na zastávkách, kde potkáváš lidi, co potkat jsi chtěl.
3.Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem, už slyším je výt blíž a blíž, už mají mou stopu, už větří, že kopu svůj hrob a že stloukám si kříž. 4.Zde leží ten blázen, chtěl dům a chtěl bazén a opustil tvou krásnou tvář, má plechovej hrnek, v něm pár zlatej zrnek a nad hrobem polární zář.
R:Sešli se zapomenout … Stíny nad obzorem pomalu jdou, právě svítá, šlápoty, ohniště, klid, smutnej je kemp opuštěnej. R:Sešli se zapomenout …
R:Severní vítr je krutý, počítej, lásko má, s tím, k nohám ti dám zlaté pruty, nebo se vůbec nevrátím.
R:Sešli se zapomenout …
Stánky
Tisíc mil
(Brontosauři - Ptáčata)
(Waldemar Matuška)
U stánků na levnou krásu postávaj a smějou se času, s cigaretou a s holkou, co nemá kam jít.
V nohách mám už tisíc mil stopy déšť a vítr smyl a můj kůň i já sme cestou znavení
Skleniček pár a pár tahů z trávy, uteče den jak večerní zprávy, neuměj žít a bouřej se a neposlouchaj.
R:Těch tisíc mil těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl bílej dům to malý bílý stavení
R:Jen zahlídli svět, maj na duši vrásky, tak málo je, tak málo je lásky, ztracená víra hrozny z vinic neposbírá.
Je tam stráň a příkrej sráz modrá tůň a bobří hráz táta s mamou kteří věřej ďetskejm snům
U stánků na levnou krásu postávaj a ze slov a hlasů poznávám, jak málo jsme jim stačili dát.
R:Těch tisíc mil těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl jeden cíl ten starej známej bílej dům
2x R:Jen zahlídli svět, maj na duši vrásky, tak málo je, tak málo je lásky, ztracená víra hrozny z vinic neposbírá…
V nohách mám už tisíc mil teď mi sbejvá jen pár chvil cestu znám a ta se tam k nám nemění R:Těch tisíc mil těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl bílej dům to malý bílý stavení Kousek dál a já to vím uvidím už stoupat dým šikmej štít střechy čnít k D7nebesůmD7 ®: Těch tisíc mil těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl jeden cíl ten starej známej bílej dům jeden cíl ten starej známej bílej dům jeden cíl ten starej známej bílej dům
Tři čuníci
Tulácký ráno
(Jaromír Nohavica)
(Brontosauři)
V řadě za sebou, tři čuníci jdou ťápají se v blátě cestou necestou Kufry nemají, cestu neznají Vyšli prostě do světa a vesele si zpívají
Posvátný je mi každý ráno, když ze sna budí šumící les a když se zvedám s písničkou známou a přezky chřestí o skalnatou mez.
R:Uiiiiii ui uiiiii, ui ui ui ui, uiiii ..
R:Tulácký ráno na kemp se snáší, za chvíli půjdem toulat se dál, a vodou z říčky oheň se zháší, tak zase půjdem toulat se dál.
Auta jezdí tam a náklaďáky sem Tři čuníci jdou jdou rovnou za nosem Žito chroupají, ušima bimbají Vyšli prostě do světa a vesele si zpívají Levá pravá teď, přední zadní už, tři čuníci jdou, jdou, jako jeden muž Lidé zírají, důvod neznají Proč ti malí čuníci tak vesele si zpívají
Posvátný je můj každý večer, když oči k ohni vždy vrací se zpět, tam mnohý z pánů měl by se kouknout a hned by věděl, jakej chcem svět. R:Tulácký ráno …
Když kopýtka pálí, když jim dojde dech sednou ku studánce na vysoký břeh ušima bimbají, kopýtka máchají Chvilinku si odpočinou a pak dál se vydají
Posvátný je mi každý slovo, když lesní moudrost a přírodu znáš, bobříků sílu a odvahu touhy, kolik v tom pravdy, však kdo nám ji dá?
Když se spustí déšť, roztrhne se mrak, k sobě přitisknou se čumák na čumák Blesky blýskají, kapky pleskají Oni v dešti, nepohodě vesele si zpívají
R:Tulácký ráno …
Za tu spoustu let co je světem svět Přešli zeměkouli třikrát tam a zpět V řade za sebou, hele támhle jdou.
R:Tulácký ráno …
Vodník
Výroční oheň
(Brontosauři - Ptáčata)
(Brontosauři – Honza Nedvěd)
Posvěcený deštěm, kterej padá z nebe, vlasy jako vodník, pod šosem to zebe, z kůže břízy když narodil se oheň, vysuší jim promáčenej den.
S tmou nocí zaprášenou podivný postavy jdou pod mrakem ztratili stín za skálou mihnul se blesk
Malovaný sluncem, hnědou barvou klasů, indiánský hrátky starejch dobrejch časů, večer zvedaj hlavu do rozsvícenejch hvězd, lesem zazní písně dlouhejch cest.
Výroční oheň je dnes a kroky tuláků z cest sešli a mířejí sem přidat svou vlajku a stesk
Na krku svý znamení, raka, kotvu, list, na rukávech domovenky, z kterejch můžeš číst, na srdci sem-tam záplatu, jak život šel, mlčej k ohni, když se rozhořel.
R:potkáš svý známý a palce si zalomíš Stále je na co se ptát Až oheň svou labutí píseň vám zazpívá K ránu, tak půjdete spát
R:Krásný noci plný bílejch hvězd a kamarádů, vyzpívaný touhy kluků z měst plný bláznivejch snů.
Jak někdy člověk je sám tak se to nahrne znám to a pak neví už kam, kam by se obrátit měl
Jiný písně zazněj, než učili se zpívat, jinak viděj svět, než učili se dívat, v celý přírodě se nenajde tak hned tolik hrůzy, co už stvořil ten náš svět. A tak vyšlápli si s ránem a první listy stránek popisujou písmem, co poslal z lesů vánek, hledaj na slunci si místo, kdo z nich ví, co zítra na ně svět zas vymyslí. R:Krásný noci … R:Krásný noci …
Zazvoní telefon hej věci si do rance dej pojeď a nepospíchej budeš mít to co si chtěl R:……….
Vzpomínka na kamaráda
Zelené pláně
(Kamelot)
(Spirituál kvintet / T. Gilkyson, R. Dehr, F. Miller)
1.Lásko, nejsi má, jsi vzdálená až do smrti, dávno nečekám, že by mě křídla labutí zamávaly z vodopádů šedivýho dne, ze skály naděje mi odletí, odletí. R:Zlá nemoc jako černá tůň stavěla kříž o něco spíš, když hnal se nocí bílej kůň jak lítá saň a tvoje dlaň už byla ledová jak štíty hor, telegraf duše za obzor donesl skromné poselství: chtěl bych žít. 2.Lásko ukrytá, jsi vyrytá v mé paměti, Neboj, čekám dál jenom v malé naději, Vysnění jak návrat psance girlandami snů, všech nekonečných dnů a čekání, čekání. R:Zlá nemoc jako černá tůň stavěla kříž o něco spíš, když hnal se nocí bílej kůň jak lítá saň a tvoje dlaň už byla ledová jak štíty hor, telegraf duše za obzor donesl skromné poselství: chtěl bych žít.
1.Tam, kde zem duní kopyty stád, znám plno vůní, co dejchám je tak rád, čpí tam pot koní a voní tymián, kouř obzor cloní, jak dolinou je hnán, rád žiju na ní, tý pláni zelený. 2.Tam, kde mlejn s pilou proud řeky hnal, já měl svou milou a moc jsem o ni stál, až přišlo psaní, ať na ni nečekám, prý k čemu lhaní, a tak jsem zůstal sám, sám znenadání v tý pláni zelený. R:Dál čistím chlív a lovím v ořeší, jenom jako dřív mě žití netěší, když hlídám stáj a slyším vítr dout, prosím, ať jí poví, že mám v srdci troud. 3.Kdo ví, až se doví z větrnejch stran, dál že jen pro ni tu voní tymián, vlak hned ten ranní ji u nás vyloží a ona k spaní se šťastná uloží sem, do mejch dlaní, v tý pláni zelený.
ZÍTRA RÁNO V PĚT
Buráky
(Jaromír Nohavica)
(Tučný Michal)
1.Až mě zítra ráno v pět ke zdi postaví ještě si naposled dám vodku na zdraví z očí pásku strhnu si to abych viděl na nebe a pak vzpomenu si lásko na tebe ná-na ná-na ná na ná-na ná-na ná a pak vzpomenu si na tebe. 2.Až zítra ráno v pět přijde ke mně kněz řeknu mu že se splet že mně se nechce do nebes že žil jsem jak jsem žil a stejně tak i dožiju a co jsem si nadrobil to si i vypiju ná-na ná-na ná na ná-na ná-na ná a co jsem si nadrobil si i vypiju. 3.Až zítra ráno v pět poručík řekne pal škoda bude těch let kdy jsem tě nelíbal ještě slunci zamávám a potom líto přijde mi že tě lásko nechávám samotnou tady na zemi ná-na ná-na ná na ná-na ná-na ná že tě lásko nechávám na zemi.
4.Až zítra ráno v pět prádlo půjdeš prát a seno obracet já u zdi budu stát tak přilož na oheň a smutek v sobě skryj prosím nezapomeň nezapomeň a žij ná-na ná-na ná na ná-na ná-na ná na mě nezapomeň a žij.
Když sever válčí s jihem a zem jde do války, v polích místo bavlny teď rostou bodláky. V stínu u silnice vidíš z jihu vojáky, válejí se klidně a loupaj buráky. R:Hej hou, hej hou, proč chodit do války, je lepší doma sedět a loupat buráky. Hej hou, hej hou proč chodit do války, je lepší sedět doma a loupat buráky. Plukovník je v sedle, volá "yenkyjové jdou", mužstvo stále leží, prý dál už nemohou. Plukovník se otočí a kouká do dálky, jeho slavná armáda teď loupá buráky. R:… Až ta válka skončí a my zas budem žít, svý milenky a ženy zas půjdem políbit. Zeptají se "hrdino, coz dělal za války?", "flákal jsem se s kvérem a loupal buráky!" R:…2x
Když mě brali za vojáka
Holubí dům
(Nohavica Jaromír)
(Jiří Schelinger)
Když mě brali za vojáka stříhali mě dohola já vypadal jsem jako blbec jak i všichni dokola
1.Zpívám ptákům a zvlášť holubům, stával v údolí mém starý dům, ptáků houf zalétal ke krovům, měl jsem rád holubích křídel šum.
Zavřeli mě do kasáren začali mě učiti jak mám správný voják býti a svou zemi chrániti
Vlídná dívka jim házela hrách, mávání perutí víří prach, ptáci krouží a neznají strach, měl jsem rád starý dům, jeho práh.
Na pokoji po večerce ke zdi jsem se přitulil já vzpomněl jsem si na svou milou krásně jsem si zabulil Když přijela po půl roce měl jsem zrovna zápal plic po chodbě furt někdo chodil tak nebylo z toho nic Neplačte vy oči moje ona za to nemohla protože mladá holka lásku potřebuje a tak si k lásce pomohla Major nosí velkou hvězdu před branou ho potkala řek jí že má zrovna volný kvartýr a tak se sbalit nechala Co je komu do vojáka když ho holka zradila nashledanou pane Fráňo Šrámku písnička už skončila jakpak se vám líbila? no nic moc extra nebyla
R:Hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví? Míval stáj roubenou, bílý štít. Kde je dům holubí a ta dívka, kde spí, vždyť to ví, že jsem chtěl pro ni žít. 2.Sdílný déšť vypráví okapům, bláhový,kdo hledá tenhle dům. Odrůstáš chlapeckým střevícům, neslyšíš holubích křídel šum. Nabízej úplatou cokoli, nepojíš cukrových homolí, můžeš mít třeba zrak sokolí, nespatříš ztracené údolí. R:Hledám dům holubí, .....
Mamuty (neznámy)
Sneh sa slnku neubráni, snežienky sa hrejú v stráni, ustupujú pred chôdzou mojou. Až z tajomných tôní v lese jarný potok pravdu nesie, skutočnosť akoby bola snom. Je tu leto v plnej sile, kdesi striehne krása chvíle, čas zvádza súboj s páľavou. Že svet na rozprávku podobá sa, už málokomu možno zdá sa, keď ospalé má hviezdy nad hlavou. R:So srdcom cowboyov, Slovenskom sa túlam, s ľaliou ja kráľovskou na ramene woodcraft mám. Rozmarná a pestrá pani, jelene sa rúbu v stráni, pri zemi sa tíško chechtá mráz. Život plnia iba činy, svet je plný pavučiny, ku spánku sa chystá mnohý z nás. Preriedia nás biele pláne, padá sneh a odhodlane sám sebe sa pozrieť do očí. Vlčia pieseň, tá vždy ľaká, poézia snehuliaka, až sa vlastná chôdza zotročí. R:… Možno názor romantika sa dnes málokoho týka, ten si ďalej blúdi prírodou. So skalami si stále vyká, jeho myseľ nejde nikam, čo skrýva zima pod ľadom potokov. K poznaniu pár krokov chýba, že posledný nie je chyba, tu kdesi odvaha koreň má. Búrka smútok neprináša, ráno smútok hviezdy zháša, musí žiť tak ako sa dá.
