Kapitola první
V noci na prvního ledna 1979, dvû hodiny pfied pfiíchodem nového
roku, spatfiila Emma Bensonová na mûsíci kfiíÏ. Probuzená podivn˘m neklidem vy‰la, zahalená do starého flanelového Ïupanu, pfied svÛj dÛm pobit˘ pfiekládan˘mi prkny; dÛm stál ve mûstû v hloubi texaského Panhandle, kde strávila cel˘ Ïivot. Teì upírala pohled na nadpozemsk˘ jev nahofie a mûla znepokojiv˘ pocit, Ïe ten kfiíÏ je zlé znamení urãené právû jí. Pfií‰tího dne se dozvûdûla, Ïe její poslední Ïijící dítû a jeho manÏelka zahynuli pfii dopravní nehodû, kdyÏ se vraceli domÛ ze silvestrovského veãírku. Volající se pfiedstavil jako doktor Rhinelander, soused a blízk˘ pfiítel Sonnyho a její snachy. Oznámil jí, Ïe se s manÏelkou postarají o pozÛstalou jedenáctiletou dceru Cathy, dokud soudy – nebo kdo to vlastnû má na starosti – nerozhodnou, co s ní bude dál. „Jak to myslíte – soudy?“ nechápala Emma. Zaslechla bolestn˘ povzdech. „Mluvím o pûstounské péãi, paní Bensonová.“ Pûstounská péãe. Její vnuãka, krev její krve, má vyrÛstat pod stfiechou cizích lidí? Ale kdo jin˘ se jí mÛÏe ujmout? Kam jinam by mûla jít? Îádní dal‰í rodinní pfiíslu‰níci tu nejsou. Emmina snacha byla jedináãek, adoptovan˘ manÏelskou dvojicí pfiíli‰ starou na to, aby mohla mít vlastní dûti, a oba manÏelé jsou po smrti. Emmin druh˘ sny Buddy padl ve Vietnamu. Emma je tedy jediná Ïijící pokrevní pfiíbuzná toho dítûte, jenÏe pro holãiãku bude osobou, se kterou se setkala jen jednou, a na babiãku patrnû zapomnûla; Emma chovala podezfiení, Ïe zmínka o ní a o domû jejich rodiny padla v synovû domácnosti jen zfiídka, pokud vÛbec. Usly‰ela v‰ak svÛj vlastní hlas. „Jestli je moÏné, pane doktore, aby Catherine Ann u vás zÛstala, dokud nepfiijedu, odvezu si ji pak domÛ.“ 15
L E I L A M E A C H A M O VÁ
Emma nikdy neletûla letadlem a vlakem jela jen dvakrát v mládí. Teì si udûlala rezervaci na let z Amarilla do Santa Cruz v Kalifornii a po ‰est hodin, kdy byla uvûznûná na prostfiedním sedadle své fiady – s vatou v u‰ích, aby vytûsnila mrzuté kÀourání ãtyfiletého chlapeãka za zády –, znepokojenû pfiem˘‰lela, do jaké míry mohly geny druhého syna infikovat jeho dceru. Zku‰enost jí napovídala, Ïe v devíti pfiípadech z deseti jsou prvorozené dcery po otci, a to nejen tûlesnou stavbou a temperamentem, ale i charakterem, zatímco prvorození synové b˘vají po matce. Její první syn Buddy nebyl v˘jimkou. JenÏe Sonny, kter˘ se narodil pozdûji, jako by v sobû nemûl ani kapku rodové krve. Namy‰len˘, materialistick˘, egoistick˘ a po stránce empatie se schopností prvoka; cítil se v‰ak pfiedurãen˘ pfiíslu‰et ke vzne‰enûj‰í spoleãenské vrstvû, neÏ do jaké se narodil. „Mám pfiedpoklady pro nûco lep‰ího, neÏ je tohle,“ prohlásil jednou a hluboce Emmu ranil. Zmizel pfii první pfiíleÏitosti, aby napravil chybu, kterou na nûm pfiíroda spáchala. DomÛ zavítal jen zfiídka a po sÀatku se Ïenou, která sdílela jeho pomíjivé hodnoty, pouze jednou. Pr˘ pfii‰el, aby Emmu seznámil s manÏelkou a dcerou, ale ve skuteãnosti si pfii‰el pÛjãit bratrovu Ïivotní pojistku, kterou Emmû vyplatili, kdyÏ Buddy padl. Odmítla. Sonnyho odcizení pak pokraãovalo, podnûcované elegantní manÏelkou, která stûÏí dokázala skr˘t opovrÏlivé odfrknutí nad prostfiedím, v nûmÏ její muÏ vyrÛstal. Emma ãetla ve sna‰in˘ch oãích pohrdání vyjadfiující, Ïe svou dceru by ani náhodou nevystavila vlivu místa, kde se narodil dcefiin otec, ãi vlivu té pfiísné, váÏné Ïeny, která ho vychovala. A jak si to Emma správnû vyloÏila, nikdy za ní uÏ nepfiijeli ani ji nepozvali do svého domova v Kalifornii. Ona si v‰ak dobfie pamatovala tu drobnou, jemnou a pfiekvapivû krásnou ãtyfiletou holãiãku, která se témûfi okamÏitû po Emminû pozdravu stáhla do bezpeãí tatínkova klína a odmítla s ní mít cokoli spoleãného. Emma ji povaÏovala za politováníhodnû rozmazlenou. Staãilo se podívat na drahé ‰ateãky a hraãky, sly‰et její vrkání a Ïvatlání, sledovat, jak její rodiãe jsou pfiipravení splnit jí kaÏdé pfiání a touhu, a vûdûli jste, Ïe z ní vyroste nesamostatná kfiehotinka. Pfiesto to bylo okouzlující dûvãátko s otcov˘mi blonìat˘mi kudrnami a velk˘ma modr˘ma oãima zírajícíma – jestli pla‰e, ãi bázlivû, to Emma nepoznala – pod dlouh˘mi fiasami, které ve spánku spoãívaly jako prachové pefií na líbezn˘ch kfiivkách krémov˘ch tváfiiãek. Fotografii holãiãky z té doby mûla Emma vystavenou na noãním stolku. 16
DLOUHÉ STÍNY
Catherine Ann bylo teì jedenáct rokÛ a moÏná byla nositelkou chemické informace, která pfiená‰í dûdiãné charakteristiky z rodiãe na dítû. Její postoje jsou uÏ zformované v˘chovou a zpÛsobem Ïivota v rodné Kalifornii. Jak pfiesadíte takové dítû od palem, oceánu a shovívav˘ch rodiãÛ do prérie, drsn˘ch podmínek a péãe babiãky, která stále zastává názor, Ïe dûti mají b˘t vychovávány tak, aby pochopily, Ïe jsou milované, ale nejsou stfiedem vesmíru? Ten chlapeãek na sedadle za ní byl dobr˘m pfiíkladem nové v˘chovy dûtí. NedejboÏe, aby nûkdo snad oãekával, Ïe navzdory omezení volného pohybu by mûl respektovat u‰ní bubínky lidí kolem sebe. Budoucnost nevyhnutelnû pfiinese hluboké konflikty, které moÏná nikdy nebudou pfiekonány, ale Emma pochopila, co musí udûlat, a ve sv˘ch dvaa‰edesáti letech byla pfiipravena vystavit své srdce riziku, Ïe ztratí dal‰í dítû.
17
Kapitola druhá
T
„ ak jsme tu, Catherine Ann,“ oznámila Emma Bensonová, kdyÏ vjíÏdûly do garáÏe jejího domu v Kersey v Texasu; nasadila lehk˘ tón. „V domû bude za chviliãku teplo, ale my to urychlíme hrneãkem horké ãokolády. Dበsi?“ Stejnû jako pokaÏdé od chvíle, kdy se v Santa Cruz setkaly, vnuãka jí odpovûdûla nevyzpytateln˘m upfien˘m pohledem. Ov‰em Emma dokázala vytu‰it, co se asi odehrává za tûma modr˘ma oãima, kdyÏ teì Catherine Ann poprvé zahlédla nov˘ domov. „Beru to jako souhlas,“ pfiik˘vla a spûchala odemknout dvefie do kuchynû, aby dítû nezÛstalo moc dlouho na mrazu v kabátku, kter˘ byl pro zimní období v Panhandle pfiíli‰ tenk˘. „Zatracenû!“ zachmufiila se. Klíã se v zámku neotoãil – dal‰í rána prvním dojmÛm – a ona teì musí vyjít ven do vûtru a plískanice k domovním dvefiím, aby se dostaly dovnitfi. Tfiesoucí se vnuãka stála vedle ní mlãky, stoicky, s kamenn˘m obliãejem, jak˘ zachovávala cel˘ t˘den. Selektivní mutismus, nazval její stav doktor Rhinelander. Upozornil, Ïe je jen pediatr, nikoli dûtsk˘ psychiatr, ale Catherine Ann vykazuje v‰echny pfiíznaky této poruchy. „Obvykle to je pfiechodná záleÏitost spojená s úzkostí ãi traumatem a charakterizuje ji neschopnost mluvit v urãitém prostfiedí,“ vysvûtlil jí. „Cathy teì bude mluvit jen s lidmi, které zná a kter˘m dÛvûfiuje.“ Letm˘m vûcn˘m pohledem si zmûfiil Emminu sto osmdesát centimetrÛ vysokou, nepfiikrá‰lenou, kostnatou postavu. „Nechci se vás dotknout, paní Bensonová, ale vypadáte jako Ïena, ze které jde aÏ trochu strach, a Cathy ve va‰í pfiítomnosti onûmí, protoÏe se s vámi necítí jistû. Jste pro ni cizí ãlovûk. Radûji mlãí, protoÏe kdyÏ uváÏí v‰echno, co se stalo, nachází v mlãení bezpeãí. Promluví, aÏ vám bude dÛvûfiovat.“ Emma to zkusila s klíãem je‰tû jednou. „Ten zatracen˘ zámek se ani nehne. Ani nevím, kdy jsem dvefie naposledy zamykala. Nejspí‰ 18
DLOUHÉ STÍNY
to budou uÏ roky. V tomhle mûstû dvefie nezamykáme.“ Vzdala se dal‰ích pokusÛ a otoãila se ke Cathy. „Nûco ti povím. VraÈ se do auta, abys byla v teple, a já zatím vejdu do domu hlavním vchodem a otevfiu ty dvefie zevnitfi. Ano?“ Holãiãka energicky pfiistoupila k poliãce v pfiední ãásti garáÏe, stoupla si na ‰piãky a uchopila plechovku motorového oleje. Podala ji Emmû. Zkus tohle, vyzvala ji oãima, jedin˘m komunikaãním nástrojem posledního t˘dne. Emma si plechovku vzala, povzbuzená i tímhle mal˘m kontaktem. „Ty jsi ale chytrá holka!“ zvolala. „Îe mû to hned nenapadlo!“ Staãila kapiãka na klíã a za pár vtefiin byly v kuchyni. Emma si pospí‰ila zapnout sporák a radiátor u stûny, zatímco holãiãka nehybnû stála ztuhlá zimou; v kapsách kabátku zfietelnû vystupovaly boule rukou sevfien˘ch v pûst. Nejspí‰ si myslí, Ïe spadla do králiãí nory jako Alenka v fií‰i divÛ, pomyslela si Emma a uvûdomovala si, jak dítû zaraÏenû zkoumá její zastaralou kuchyÀ. V Santa Cruz byla kuchynû stejnû jako cel˘ dÛm velká, plná slunce a zafiízená nejmodernûj‰ím vybavením jako podle návrhÛ nejnovûj‰ího vydání magazínu Lep‰í domovy a zahrady. „Nechce‰ si poãkat v pokojíku, neÏ nám udûlám to kakao?“ zeptala se. „AÏ se pokojík ohfieje, bude ti tam pfiíjemnûji.“ Dítû odpovûdûlo krátk˘m pfiik˘vnutím a Emma ho zavedla do útulnû o‰untûlého pokojíku, kam se chodí dívat na televizi, ãíst si a ‰ít ãi vy‰ívat. Dítû sebou trhlo pfii náhlém zasyãení a záblesku ohnû za mfiíÏkou, kdyÏ Emma zapnula plynov˘ radiátor. Cathyin domov v Kalifornii se samozfiejmû honosil ústfiedním topením. „Chce‰ se koukat na televizi?“ zeptala se Emma. Zavrtûní hlavy, také sotva znatelné. Dítû, stále v kabátku, se posadilo do kfiesla u topení a otoãilo se, aby si prohlédlo knihovniãku, která zabírala celou stûnu. Jako profesionální knihovnice si Emma srovnala knihy podle oblastí zájmu, nikoli podle autorÛ. Catherine Ann vytáhla z police s dûtsk˘mi kníÏkami Malého prince. Pak se znovu podívala na Emmu. Smím? „Samozfiejmû. Tys tu kníÏku je‰tû neãetla?“ Vnuãka zvedla dva prsty. Dvakrát. „Tak tys ji ãetla uÏ dvakrát? Mal˘ princ si rozhodnû zaslouÏí pfieãíst víc neÏ jednou. VÏdycky je dobré vracet se k vûcem, které dobfie známe. MÛÏou nám pfiipomenout ‰Èastné ãasy.“ 19
L E I L A M E A C H A M O VÁ
Tohle fiíkat nemûla. Hluboko v modr˘ch oãích zahlédla Emma jiskfiiãku, jako by se vynofiila nûjaká vzpomínka, a pak jemnou tváfiiãku zakryl závoj smutku. Dívka vrátila knihu na polici. „Tak tedy,“ fiekla Emma a rychle polkla, „jdu pro to kakao.“ V kuchyni sklesla na pracovní pult a podlehla pocitu naprosté bezmoci. Zprvu si myslela, Ïe tenhle úkol zvládne, jenÏe jak by to mohla dokázat, kdyÏ se uváÏí, co v‰echno vnuãka ztratila a jak málo jí mÛÏe Emma poskytnout, aby zaplnila propast vzniklou v Ïivotû holãiãky? Jak by jí kdy mohla nahradit rodiãe? Jak by jí ‰koly v Kersey se sv˘m dÛrazem na fotbal a dal‰í sporty mohly poskytnout kvalitu vzdûlání a kulturní v˘hody, které znala? Jak by tahle holãiãka s jemn˘m vzezfiením mohla zapadnout mezi spoluÏáky, ktefií se chovají jako venkov‰tí balíci? A jak by proboha mohla b˘t ‰Èastná tady, v Emminû skromném domû, kdyÏ vyrÛstala v pfiepychovû zafiízené domácnosti, kde mûla svou vlastní televizi a stereopfiehrávaã – a v koutû ob˘váku se bly‰tûlo malé kfiídlo! – a vzadu za domem bazén a dûtsk˘ domeãek na hraní se v‰ím moÏn˘m, po ãem se dá lézt, klouzat a skákat? Jak by mohla Emma zachránit to, co tomu dítûti zbylo z dûtství? „Dejte jí ãas,“ radil doktor Rhinelander Emmû. „Dûti jsou velice odolné, Cathy je‰tû víc neÏ vût‰ina. Dostane se z toho.“ Nezbláznil se ten ãlovûk? Catherine Ann v jednom t˘dnu pfii‰la o rodiãe a její dÛm byl na prodej. Byla odlouãena od nejlep‰í kamarádky, klavíru, moderní soukromé ‰koly, do které chodila od matefiské ‰kolky, krásného mûsta, kde strávila cel˘ Ïivot – od kaÏdého a v‰eho, co jí bylo drahé a dÛvûrnû známé. Ode‰la do texaského Panhandle k babiãce, kterou neznala. A dnes vypadal zdej‰í kraj tak bezútû‰nû jako nikdy. KdyÏ Emma odboãila na silnici ãíslo 40 z Amarilla do Kersey, dítûti se roz‰ífiily oãi; a ty oãi hlasitûji neÏ slova vyjadfiovaly panick˘ strach, Ïe je odváÏena aÏ na konec svûta. Emma mohla s jejím dojmem nesouhlasit jen stûÏí. Prérie v zimû nenabízí vÛbec nic, nad ãím by se dalo jásat. Mrtvá a hnûdá se táhla do obrovské nekoneãné prázdnoty, pfieru‰ované jen tu a tam vzdálen˘m farmáfisk˘m domem nebo houfkem krav choulících se k sobû ve vûtru a plískanici. Mûsteãka, kolem nichÏ projíÏdûly, vypadala za po‰mourného nedûlního odpoledne obzvlá‰È bezútû‰nû: hlavní ulice opu‰tûné, v˘lohy obchodÛ temné a na pouliãních lampách se ve vûtru zmítaly zbytky zapomenuté vánoãní v˘zdoby. 20
DLOUHÉ STÍNY
Emma chtûla dítû tro‰ku rozveselit a zaãala popisovat prérii na jafie, kdy vypadá jako nekoneãn˘ koberec luãních kvûtin – „Nejkrásnûj‰í promûna, jakou mÛÏe‰ vidût,“ prohlásila. Její nad‰ení v‰ak bylo pfieru‰eno – malá Cathy na cosi vydû‰enû ukazovala. „BoÏe mÛj,“ povzdechla si Emma. Z prérie se na nû valila masa ‰ed˘ch chuchvalcÛ laskavce, desítky such˘ch rostlin, kter˘m tu také fiíkají rusk˘ bodlák, vyrvan˘ch z kofienÛ a hnan˘ch vûtrem. Vypadalo to jako banda zl˘ch duchÛ rozhodnut˘ch zaútoãit na auto. Emma nedokázala zastavit, neÏ se ta horda na nû vrhla a sv˘mi hnáty udefiila do fordky ze strany, kde sedûla Catherine Ann. Vnuãka vyvfiískla, pfiitiskla si lokty k bokÛm a hlavu zakryla dlanûmi. „To nic není, Catherine Ann,“ uklidÀovala ji Emma. Zastavila vÛz a sevfiela vnuããino pevnû schoulené tûlíãko do náruãe. Ulámané suché lodyhy laskavce, pokud se pfii útoku na fordku neroztfií‰tily, se rozpt˘lily a kutálely se dál. „To jsou jen suché rostliny, takov˘ plevel,“ vysvûtlila jí jemnû. „Na Jihozápadû na laskavec narazí‰ v‰ude. V zimû, kdyÏ dozraje, odlomí se nadzemní ãásti rostliny od kofienÛ a ve vûtru se odkutálejí pryã. Nûkdy se jich valí celá hromada najednou a pak vznikne to, co jsme právû vidûly. KdyÏ se takhle rozbûhnou v‰echny naráz, jde z nich strach, ale jsou ne‰kodné.“ I pfies kabátek cítila, jak dítûti zdû‰enû bu‰í srdce. Vût‰ina dûtí by se pfii takové podívané uch˘lila do bezpeãí náruãe nejbliωího dospûlého, Catherine Ann v‰ak nikoli. Ochranu hledala sama u sebe. Tohle zji‰tûní v Emmû znovu probudilo dobfie znám˘ pocit odmítnutí. „Cathy je velice nezávislá, navzdory tomu, Ïe na ní rodiãe slepû lpûli,“ fiekla Emmû Beth, manÏelka doktora Rhinelandera. Nezávislá. Emma vypáãila víãko plechovky s instantním kakaem. Není tohle jen jin˘ v˘raz pro lhostejnost vÛãi rodiãovské lásce a pouãování, kterou sama zaÏila od otce holãiãky? KdyÏ se znovu setkaly, chladn˘ pohled modr˘ch oãí Catherine Ann pfiipomnûl Emmû Sonnyho tak silnû, aÏ ji zamrazilo, a okamÏitû pocítila ten svár lásky a odporu, kter˘ její city k synovi suÏoval. V hektickém t˘dnu, kdy se zafiizoval pohfieb, pfiipravovaly dÛm k prodeji a balily krabice k zaslání do Kersey a zavazadla do letadla – v‰e, aniÏ dítû vypustilo ze rtÛ jediné slÛvko –, hledala Emma genetické indikátory, které pevnû urãují Catherine Ann jako Sonnyho dceru. Kromû jemn˘ch rysÛ a barvy pleti pohledného otce Emma nic nena‰la, ov‰em za hradbou mlãení je bylo tûÏké zahlédnout. 21
L E I L A M E A C H A M O VÁ
Vût‰ina informací, které se o Catherine Ann dozvûdûla, pocházela od Beth. „Je velice bystrá, zvídavá, lidé ji ãasto povaÏují za mlad‰í, protoÏe je na svÛj vûk malá. Rychle ale poznáte, s k˘m máte tu ãest. K na‰í nesmûlé dcerce Laufie se chová moc hezky. Laura právû díky ní získala sebedÛvûru, kterou by jinak nemûla.“ KdyÏ ‰la Emma vyzvednout ‰kolní dokumentaci Catherine Ann na Winchester Academy, ústav zaloÏen˘ v˘luãnû pro nadané dûti, fieditel jí potvrdil Bethin dojem o vnuããinû inteligenci. „Víte, ãím se chce Cathy stát, aÏ bude velká?“ zeptal se jí. Emma musela pfiiznat, Ïe nemá tu‰ení. „Lékafikou. Vût‰ina dûtí tuhle pfiedstavu pfietfiásá, ale k jejímu uskuteãnûní nemají víc síly, neÏ kolik jí má zmokl˘ krepov˘ papír. V pfiípadû Cathy bych v‰ak fiekl, Ïe ten cíl v jejích silách je.“ Emma nakoukla do pokojíku s televizí a vidûla, Ïe vnuãka sedí tam, kde ji zanechala, s rukama sloÏen˘ma v klínû, zkfiíÏen˘ma nohama, zcela nehybná a s v˘razem opu‰tûného dítûte; v kaÏdé linii jejího postoje se zraãila otcova nekomunikativnost. Emmu zalila vlna beznadûje. Na sv˘ch bedrech uÏ musela nést hodnû smutku – Ïelezniãní ne‰tûstí, které z ní krátce po sÀatku udûlalo vdovu a z jejích synÛ dûti bez otce, smrt prvorozeného syna ve Vietnamu, dlouholeté odcizení jeho bratra a teì i jeho vûãnou ztrátu bez nadûje na vzájemné usmífiení; ale jak by mohla snést odmítnutí Catherine Ann pfiijmout lásku, kterou jí tak zkormoucenû nabízí? Jak by mohla vydrÏet pokraãování synovy lhostejnosti v téhle holãiãce, která ho mechanicky napodobuje jako nûjak˘ robot? Emma pfiinesla hrnky kakaa. „Tak tady to máme,“ zaãala, ale hlas se jí zlomil a neodkázala pokraãovat. Îal jí stáhl hrdlo, Ïal po jejích chlapcích, které uÏ nikdy neuvidí, po synovi ztraceném ve válce a druhém ztraceném pro ni od narození – po tom, jehoÏ milovala nejvíc. Po tváfiích jí zaãaly stékat slzy a vtom se k jejímu údivu ten maliãk˘ robot zvedl, postavil se topornû pfied ni, hladké ãelíãko svra‰tûlé – Co se stalo? – a v oãích se mu objevil náznak vcítûní. Nebuì smutná. V Emminû nitru vyklíãilo semínko nadûje, které do ní – jak si teì uvûdomila – chtûla zasít Beth Rhinelanderová, kdyÏ se louãily. „Cathy je svá,“ po‰eptala jí do ucha. Emma pofiád drÏela horké ‰álky, a jak se vnuãka postavila mezi nû, Emma se sklonila; dûtské paÏe ji objaly kolem krku a malá ruãka ji nûÏnû potlapkala po zádech.
22
Kapitola třetí
Z kuchyÀského okna pozorovala Mabel Churchová jedenáctiletého
synovce Treye Dona Halla a jeho nejlep‰ího kamaráda Johna Caldwella, jak si v posledním svûtle zimního odpoledne házejí vzadu na dvorku míãem. Na rozdíl od Johnova veselého v˘razu setrvávala v Treyovû obliãeji stopa jisté nabruãenosti a Maud zaslechla, jak ho John uklidÀuje: „No tak, TD. Musíme se o ni starat jen asi tak tejden a pak na‰e smlouva konãí!“ Smlouva. Jeden z nov˘ch v˘razÛ ve slovníãku kluka ze ‰esté tfiídy. Trey trval také na pouÏívání nûkter˘ch nespisovn˘ch tvarÛ, aby to znûlo zajímavûji, muÏnûji, a oba s chutí zdobili vzájemnou konverzaci nov˘mi slovy. Mabel doufala, Ïe to uãiní na Catherine Ann Bensonovou náleÏit˘ dojem. Îel Emmina vnuãka bude zfiejmû tak moc chytrá, Ïe jí to mÛÏe aÏ ‰kodit – v kerseyské základní ‰kole urãitû. To byl jeden z dÛvodÛ, proã se Emma obrátila na Mabel s prosbou, aby s obûma chlapci dohodla, Ïe si dívku prvních pár t˘dnÛ ve ‰kole vezmou na starost. Druh˘ dÛvod byl v prostfiedí základní ‰koly je‰tû nepfiíjemnûj‰í. Emmina vnuãka trpí „selektivním mutismem“, ale jen doãasnû, vysvûtlila Mabel stará pfiítelkynû, „dokud se Catherine Ann nepfiizpÛsobí novému prostfiedí“. Emma mûla pfiedstavu, Ïe pfiechod Catherine Ann do kerseyské základní ‰koly bude snaz‰í, jestliÏe Trey a John, nezpochybnitelní vÛdci ‰esté tfiídy, udají tón, jak se s ní má zacházet – slu‰nû a s ohledy. „Apeluj na jejich muÏskou je‰itnost,“ navrhovala. „¤ekni jim, Ïe kdyÏ mají ve tfiídû hlavní slovo, ostatní je napodobí, budou následovat jejich vedení.“ Emma byla pfiesvûdãená, Ïe se nikdo neodváÏí dûlat si z Catherine Ann legraci, jestliÏe ji Trey s Johnem vezmou pod ochranná kfiídla. Mabel o tom zaãala téhoÏ dne odpoledne, kdyÏ chlapci u stolu v kuchyni psali domácí úkoly. Poté co jim vysvûtlila, co péãe o Catherine 23
L E I L A M E A C H A M O VÁ
Ann obná‰í, synovec se podle oãekávání za‰klebil, jako by dostal na talífi krupicovou ka‰i. „Na to zapomeÀ, teto Mabel. Nebudeme hlídat nemluvÀátko, vysedávat s ní ve ‰kolní jídelnû a mofiit se s ní na hfii‰ti. Jak bychom s Johnem vypadali? Pfii obûdû sedíme s ostatníma borcema a o pfiestávkách hrajeme fotbal.“ „Ona není Ïádné nemluvnû, není nûmá,“ pokou‰ela se jim to Mabel vysvûtlit. „Prostû naãas ztratila chuÈ mluvit. Dostala se do toho stavu po otfiesu z náhlé smrti rodiãÛ, kdy se jí bûhem pár dní pfievrátil svût vzhÛru nohama. Byla odtrÏena od v‰eho a v‰ech, co znala, dostala se na neznámé místo s neznám˘mi lidmi. Úplnû osifiela. Îádn˘ div, Ïe pfiestala mluvit. To pfiece chápe‰, Treyi Done, nebo ne?“ Promluvil John. „Samozfiejmû to chápe. Oba to chápeme.“ Pohlédl na Treye. „Pfiemej‰lej hlavou, TD. Rodiãe jí právû umfieli. Je z ní sirotek. Víme, jak˘ to je. Emma má pravdu. KdyÏ ji nebudeme chránit, ostatní dûti si z ní budou dûlat srandu. Ví‰ dobfie, jak hnusná umí bejt Cissie Jane s tím sv˘m hejnem slepic.“ Mabel ho mûla ráda. Moc se jí líbilo, Ïe jí fiíká teto. John Caldwell nebyl její synovec, ale cítila k nûmu stejn˘ pfiíbuzensk˘ vztah jako k dítûti své sestry. Ve chvílích, jako je tahle, Mabel jasnû vidûla dÛsledky zdûdûn˘ch vlastností. Bylo to téma, které s Emmou ãasto probíraly a na které mûly shodné názory. V Johnovi proudila ‰lechetná krev jeho matky, aÈ její du‰e odpoãívá v pokoji, zatímco v Ïilách Treye Dona pulzovala krev Mabeliny sobecké mlad‰í sestfiiãky. JenÏe JohnÛv odkaz na sirotka zabolel. Treyovi rodiãe Ïili. Jenom nebylo známo kde. Otec zmizel, neÏ se Trey narodil, a matka, poté co odloÏila ãtyfiletého syna „na pár dní“ u Mabel a jejího manÏela, ode‰la s bÛhvíjak˘m ‰mejdem. UÏ ji nikdy nevidûli. Trey se neochotnû zeptal. „Jak vypadá?“ Jeho tmavé oãi byly plné nadûje, Ïe Catherine Ann se Emmû moc nezamlouvá. „Jsem ráda, Ïe se ptá‰,“ rozzáfiila se Mabel. „Emma fiíká, Ïe je moc hezká. Modrooká blond˘nka. Není moc vysoká, ale je samostatná a kuráÏná, Ïádná padavka.“ „Je jedno, jak vypadá,“ ujistil ji John. „Udûláme to, teto Mabel. Poãítej s náma. Kdy se s ní seznámíme?“ „AÏ pfií‰tí pondûlí. Navrhovala jsem, abyste se vy dûti setkaly dfiív, ale Emma to nepovaÏuje za pfiíli‰ dobr˘ nápad – kvÛli tomu problému s mluvením.“ 24
