Kapitola první PLANTÁÎ QUEENSCROWN U CHARLESTONU, JIÎNÍ KAROLÍNA
Elizabeth Toliverová pozorovala zpoza ‰irokého, mûkkého okraje zahradnického klobouku svého mlad‰ího syna Silase. Stál u zábradlí verandy a upíral oãi na cestu lemovanou duby, která vedla k jejich domu na plantáÏi; jeho postoj byl pln˘ oãekávání, pohled soustfiedûn˘. Byl zaãátek fiíjna 1835. Elizabeth na nûj hledûla od jednoho ze záhonÛ rÛÏí obklopujících ze dvou stran dÛm, kde se s nÛÏkami v ruce chystala nastfiíhat ko‰ík ãerven˘ch lancastersk˘ch rÛÏí, které v lednu s takov˘mi starostmi o‰etfiovala. âlovûk Ïasne, co dokáÏe udûlat voda, mulã a chlévsk˘ hnÛj s tenk˘mi stonky, a vÛbec s vût‰inou rostlin, poté co byly ponechány dlouho bez náleÏité péãe, pomyslela si. Pfiíroda je plná takov˘ch pfiíkladÛ obnoveného rÛstu a nové síly rostlin, kdyÏ se uspokojí jejich potfieby – kéÏ by si toho pov‰iml ãlovûk a uplatnil to i na lidskou rasu. KéÏ by si toho pov‰iml její manÏel a uplatnil to na potfieby svého druhého syna. „Koho ãeká‰, Silasi?“ zavolala. Silas k ní otoãil hlavu. Byla to velmi hezká hlava obdafiená krásn˘mi toliverovsk˘mi rysy, potvrzujícími, Ïe je potomkem starého rodu anglick˘ch ‰lechticÛ, jejichÏ portréty vítají hosty ve velké vstupní hale Queenscrownu. Silasovy zelené oãi se zúÏily a pod oboãím, plnû odpovídajícím bujné ãerné k‰tici, zaplály jako smaragdy, ov‰em nepochybnost jeho pÛvodu dokazoval dÛlek zasazen˘ doprostfied rodové brady. „Na Jeremyho,“ odpovûdûl struãnû a znovu se zahledûl na cestu. Elizabeth poklesla ramena. Silas jí vyãítal ty zvlá‰tní podmínky v otcovû závûti. „Mohla jsi ho pfiimût, aby si to rozmyslel, mami,“ obvinil ji, „teì musí‰ nést následky.“ Nikdy ho nepfiesvûdãila, Ïe ani netu‰ila, Ïe by otec mohl sepsat poslední vÛli tak, jak ji sepsal, tfiebaÏe 13
L E I L A M E A C H A M O VÁ
Silas vûdûl – musel to vûdût –, Ïe by si nikdy nezaji‰Èovala vlastní ‰tûstí obûtováním ‰tûstí svého syna. Nyní zaslechla, jak se na dunících koÀsk˘ch kopytech blíÏí „následky“ jejího selhání – Jeremy Warwick na bílém hfiebci pfiijíÏdí odlákat jejího syna, ãtyfiletého vnuka a budoucí snachu do neznámého, nebezpeãného teritoria zvaného Texas. Jeremy se pfiihnal a zastavil. Je‰tû neÏ pozdravil Silase a seskoãil z konû, zavolal na ni. „Dobré ráno, sleãno Lizabeth. Jakpak vám rostou rÛÏe?“ Tohle byl jeho obvykl˘ pozdrav bez ohledu na situaci a nevyjadfioval nic jiného neÏ dotaz na to, jak se jí dafií. Odkaz na rÛÏe mûl dal‰í v˘znam v tom, Ïe Warwickové i Toliverové pocházeli z anglick˘ch královsk˘ch rodÛ symbolizovan˘ch elegantní kvûtinou s trnit˘m stonkem, kterou mûli ve sv˘ch heraldick˘ch znacích. Warwickové z JiÏní Karolíny pocházeli z rodu YorkÛ symbolizovaného bílou rÛÏí; Tolivery z rodu LancasterÛ pfiedstavovala ãervená rÛÏe. TfiebaÏe byli sousedy a blízk˘mi pfiáteli, znak pfiíslu‰nosti k aristokratick˘m kofienÛm sv˘ch pfiátel na vlastních zahradách nepûstovali, kaÏd˘ si hledûl pouze sv˘ch rÛÏí. Dnes ráno ono Jakpak vám rostou rÛÏe? nebylo mínûno jako dotaz na stav jejích milovan˘ch rostlin, které znovu vypiplala po mûsících nepfiítomnosti, kdy peãovala o nemocného manÏela v charlestonské nemocnici, ale na to, jak se Elizabeth cítí, kdyÏ manÏel spoãívá uÏ ãtyfii t˘dny v hrobû. „TûÏko fiíct,“ zavolala v odpovûì. „Jejich odolnost bude záviset na poãasí.“ Tato slova si vymûÀovali uÏ od dob, kdy byli chlapci malí a Elizabeth objevila pohotov˘, ironick˘, ale nikdy posmû‰n˘ dÛvtip Jeremyho Warwicka. Ona toho chlapce zboÏÀovala. Jeremy, vysok˘ a statn˘, na rozdíl od jejího stejnû vysokého, av‰ak ‰tíhlého a ‰lachovitého syna, byl nejmlad‰í ze tfií bratrÛ, jejichÏ otec vlastnil sousední bavlníkovou plantáÏ zvanou Meadowlands. On a Silas, spojeni stejn˘m postavením obou rodin na spoleãenském Ïebfiíãku a shodn˘m vûkem, dûdictvím a zájmy, byli ideálními pfiáteli a Elizabeth byla za tento vztah vdûãná, protoÏe Silas a jeho star‰í bratr spolu válãili od chvíle, kdy se mlad‰í syn nauãil mluvit. Z Jeremyho oãí vyzafiovala radost z toho, Ïe ji vidí, pak ale jeho pohled pohasl, coÏ naznaãovalo, Ïe pochopil, co má Elizabeth na mysli. „Obávám se, Ïe poãasí nemÛÏe b˘t vÏdycky takové, jak bychom si 14
SEN O SOMERSETU
pfiáli,“ pronesl s omluvn˘m úklonem hlavy, potvrzujícím Elizabeth dÛvod jeho pfiíchodu. „Pfii‰el ten dopis, na kter˘ ãekáme?“ zeptal se Silas. „Koneãnû. Je tady ve vaku, a taky dopis od Lucase Tannera. On a jeho skupina dorazili na úrodnou ãernozem.“ Elizabeth nehodlala jít do domu. Pokud by si chtûli promluvit mezi ãtyfima oãima, mohli by se vzdálit nûkam mimo doslech, ale doufala, Ïe to neudûlají. Nûkdy jedin˘m zpÛsobem, jak se mohla dozvûdût, co se dûje v rodinû, bylo bezosty‰nû potají naslouchat nebo tím povûfiit nûkterou sluÏku. Zaslechla, jak Silas volá do domu, aby jim Lazarus pfiinesl kávu. Za krásného podzimního rána se tedy hodlali domlouvat na verandû. „Bude se mi obsah dopisu líbit?“ vyzvídal Silas. „PfieváÏná ãást urãitû,“ odpovûdûl pfiítel. Elizabeth vûdûla, k ãemu se chystají. Zaãínali právû váÏnû naplÀovat spoleãn˘ sen, o kterém si uÏ léta povídají. Jako nejmlad‰í synové vyrÛstali s vûdomím, Ïe po smrti sv˘ch otcÛ se dûdici rodinn˘ch bavlníkov˘ch plantáÏí zfiejmû nestanou. V pfiípadû Jeremyho by tato skuteãnost Ïádn˘ problém nepfiedstavovala. Dobfie vycházel s obûma bratry a otec se v nûm vidûl – urãitû dohlédne na to, aby Jeremy dostal spravedliv˘ podíl majetku. Jeremy prostû jen chtûl mít svou vlastní plantáÏ a hospodafiit na ní podle svého. Silasovy vztahy s bratrem a otcem byly zcela odli‰né. Benjamin Toliver jako dûdice Queenscrownu favorizoval od zaãátku svého prvorozeného syna Morrise. „Takhle to chodí,“ fiíkával Elizabeth. Nikdy zcela neodmítl zásadu prvorozeneckého práva; byl to návrat k jeho anglickému odkazu, kter˘ stanovoval, Ïe rodinn˘ majetek má zdûdit nejstar‰í syn. V JiÏní Karolínû byl tento zákon zru‰en v roce 1779. JenÏe do hry vstoupilo dal‰í nadrÏování. Benjamin a Morris spolu ve v‰em souhlasili, a nebylo to proto, Ïe by syn chtûl dûlat otci radost. Morris upfiímnû sdílel otcovy názory na v‰e od náboÏenství aÏ po politiku, zatímco Silas zaujímal odli‰n˘, nûkdy bufiiãsk˘ postoj. Mezi otcem a synem, stejnû jako mezi obûma bratry, rostla averze a nijak nepomáhalo, Ïe Elizabeth, aby pfieklenula rostoucí propast mezi nimi, vûnovala Silasovi obzvlá‰tní pfiízeÀ. Benjamin vûdûl, Ïe Silas a jeho bratr by si jako rovnocenní partnefii ‰li vzápûtí po jeho smrti po krku. Aby tato situace nenastala, odkázal plantáÏ, v‰echny peníze a rodinn˘ majetek – pozemky, dÛm s nábytkem, dobytek, náfiadí i otroky – 15
L E I L A M E A C H A M O VÁ
Morrisovi; Silas zÛstal bez penûz s v˘jimkou roãního „platu“ a urãitého procenta z v˘nosÛ plantáÏe, dokud bude slouÏit jako správce pod sv˘m bratrem. Îádn˘ div, Ïe se nyní devûtadvacetilet˘ Silas cítil zrazen˘ a zahofikl˘ a pfiál si opustit rodn˘ kraj a zamífiit s Jeremym Warwickem na úrodnou ãernozem ve v˘chodní ãásti Texasu, která se v˘bornû hodí – podle zpráv pfiicházejících odtamtud – k pûstování bavlny. Je smutné, Ïe má odjet s nespravedliv˘mi pocity vÛãi otci, protoÏe Elizabeth vûdûla nûco, co Silas nevûdûl. Benjamin Toliver z lásky k mlad‰ímu synovi nebral zfietel na svou lásku k manÏelce. Zanechal ji v péãi tûÏkopádného svobodného syna, kter˘ se nejspí‰ nikdy neoÏení, a ona zestárne, aniÏ pozná radost z vnouãat, která by opatrovala a rozmazlovala. Elizabeth toho patrnû bude litovat, ale nechá Silase – lhostejného k její lásce k rozko‰nému vnukovi a dívce, která se brzy stane Silasovou druhou manÏelkou – odejít do Texasu, aniÏ se syn kdy dozví, Ïe otec takto upravil svou poslední vÛli proto, aby mu dal volnost.
16
Kapitola druhá
Silas pociÈoval, jak k nûmu svûÏí podzimní vánek zaná‰í matãinu beznadûj zesílenou jejím vdovsk˘m Ïalem, ale nebylo zbytí. On odchází do Texasu a bere s sebou syna a nevûstu. Jejich spor byl prastar˘. Matce byla v‰ím rodina. Jemu byla v‰ím pÛda, muÏovo neodmyslitelné pojítko s jeho samotn˘m bytím. Bez své vlastní pÛdy, kterou orá a osívá, není muÏ nic, bez ohledu na to, z jaké pochází rodiny. Matka uplatnila kdejak˘ dÛvod, aby mlad‰í syn neopou‰tûl pohodlí, jistotu a bezpeãí domova a nevydával se se svou rodinou na území Texasu, kter˘ se ocitl na pokraji revoluce. Zpátky prosakovaly zprávy, Ïe texa‰tí kolonisté se sdruÏují, aby vyhlásili nezávislost novû osídleného území na Mexiku, coÏ je krok, kter˘ bezpochyby povede k válce s tou zemí. „Co mám dûlat, mami? ZÛstat tady podfiízen˘ bratrovi, v domû, jehoÏ pánem se mÛj syn, stejnû jako jeho otec, nikdy nestane?“ „Neházej to na Jo‰uu,“ namítala matka. „Tohle chce‰ ty pro sebe – vÏdycky jsi to chtûl; jenÏe teì musí‰ myslet na Lettii a maliãkého syna.“ Zakryla si obliãej rukama a pfiedstavila si hrÛzy, pfied kter˘mi ho varovala – stra‰né choroby (v roce 1834 propukla v kolonii Stephena F. Austina cholera), divo‰‰tí indiáni, divoká zvífiata a hadi, krveÏízniví Mexiãané, nebezpeãné vodní pfiechody, extrémní poãasí… Seznam hrÛz ‰el dál a dál a úplnû nejstra‰livûj‰í se jevila moÏnost, Ïe svého syna, Jo‰uu a Letii uÏ nikdy neuvidí. „A neházej to ty na nû, mami. I kdyby mi nabídli pÛdu kdekoli jinde na Jihu, kde je to bezpeãné, ty bys pfiesto chtûla, abych zÛstal v Queenscrownu, kdy bychom byli v‰ichni pohromadû jako rodina, bez ohledu na to, Ïe mû otec v podstatû vydûdil a bratr mû nemÛÏe vystát.“ „Pfiehání‰. TvÛj otec udûlal to, co povaÏoval pro Queenscrown za nejlep‰í, a není to tak, Ïe tû bratr nemÛÏe vystát. Prostû ti nerozumí.“ 17
L E I L A M E A C H A M O VÁ
„A já udûlám to, co povaÏuju za nejlep‰í pro Somerset.“ „Somerset?“ „Takhle nazvu svou plantáÏ v Texasu, na poãest pfiedka ToliverÛ, vévody ze Somersetu.“ Matka onûmûla; proti tak mocné touze jsou její argumenty marné. Silas jí pfiipomnûl, Ïe za svÛj Ïal mÛÏe dûkovat poslední vÛli svého manÏela, ov‰em jeho strohé chování vÛãi ní v posledních t˘dnech se tím neomlouvalo a Silas se za sebe stydûl. Matku miloval a bude se mu po ní velice st˘skat, ale nemohl se zbavit pocitu, Ïe zámûrnû nepfiedvídala, a tudíÏ nezabránila nespravedlivému rozdûlení otcova majetku. Kdyby byl Benjamin Toliver rozdûlil majetek rovn˘m dílem, Silas by svÛj sen navÏdy pustil z hlavy. Dávno si dal slib, Ïe udûlá v‰e, co je v jeho silách, aby Ïil s bratrem v klidu a míru. Morris, star˘ mládenec, miloval svého synovce a oblíbil si i Silasovu nastávající manÏelku a její líbezné, jemné zpÛsoby. Lettie a jeho matka spolu skvûle vycházely. Elizabeth se k Lettii chovala jako k dcefii, kterou nikdy nemûla, a jeho snoubenka ji brala jako náhradní matku za svou vlastní, o kterou pfii‰la v útlém dûtství. Spoleãnû by vytvofiili pokojnou domácnost. I Morris si uvûdomoval, jakou mu jeho zisk nyní pfiinese ztrátu. „Nûco vymyslíme,“ nadhodil, ale Silasovi nemohl nabídnout nic, co by nahradilo nedostatek otcovské lásky, tak bolestnû vyjádfien˘ podmínkami poslední vÛle. Nevzal by si od bratra nic, co mu otec nemínil dát. Proto odchází do Texasu. Jeremy seskoãil z konû a Silas vdûãnû shlíÏel dolÛ na muÏe, kter˘ s ním záhy zvedne kotvy. Hfiebec se stále vzpínal. Jeremy Warwick jen zfiídka bránil svému koni, kdyÏ si zvífie vzalo nûco do hlavy, stejnû jako nemûl ve zvyku neprosadit to, co si vzal do hlavy on sám. Silas si toho velice cenil, protoÏe pfiítel byl znám svou neobyãejnou rozumností a zároveÀ se nebál riskovat; jeho druh z dûtství je‰tû nikdy nepodnikl nic riskantnûj‰ího, neÏ je to, k ãemu se chystají. Je‰tû neÏ uvázal koni otûÏe, hodil Jeremy Silasovi vak s po‰tou, kterou byl vyzvednout v Charlestonu. Silas dychtivû rozepnul fiemínky, a dfiív neÏ pfiítelovy vyle‰tûné jezdecké boty do‰láply na podlahu verandy, byl uÏ zaãten˘ do dopisu od Stephena F. Austina, známého texaského podnikatele. „Trochu znepokojivé ãtení,“ poznamenal Jeremy a zti‰il hlas, aby ho Elizabeth nesly‰ela. „JestliÏe souhlasíme s tím, Ïe budeme Ïít v Texasu, pan Austin je ochotn˘ odprodat nám tolik sv˘ch bonusov˘ch 18
SEN O SOMERSETU
akrÛ, kolik mÛÏeme nakoupit, ale varuje, Ïe válka je na spadnutí. Jsou tu nûjaké noviny, kde se popisuje rostoucí nespokojenost osadníkÛ s politikou mexické vlády, a je tu také dopis od Lucase Tannera. Pí‰e, Ïe v tom kraji je v‰e, v co doufal – dobrá panenská pÛda, spousta dfieva a vody, pûkné poãasí; ale pr˘ moÏná bude muset bojovat, aby si to udrÏel. UÏ má za sebou pár stfietÛ s indiány a mexick˘mi vojáky.“ „Nevyrazíme dfiív neÏ na jafie, a tak by aspoÀ konflikt s mexickou vládou mohl b˘t uÏ vyfie‰en˘, ale já tuhle zprávu stejnû musím sdûlit ostatním, co pojedou s námi,“ usoudil Silas. „AÈ vûdí, Ïe tu existuje dal‰í riziko.“ „Zahrnuje to i Lettii?“ zeptal se ti‰e Jeremy. Ostré cvakání nÛÏek ustalo a v následující odmlce dolehlo ticho aÏ na verandu. Elizabeth naslouchala, u‰i nastraÏené na jeho odpovûì. Ano, povûz, Silasi. Zahrnuje to i Lettii? Jejího syna od odpovûdi zachránil Lazarus, kter˘ pfiiná‰el kávu a právû se pokou‰el otevfiít loktem domovní dvefie. Silas se natáhl, aby mu je otevfiel pofiádnû. „Dûkuju, pane Silasi,“ uklonil se ‰edovlas˘ ãernoch a postavil tác na stÛl, na kter˘ se uÏ generacím ToliverÛ servíroval mátov˘ julep a odpolední ãaj. „Mám vám kávu nalejt, pane?“ „Ne, Lazare. Udûlám to sám. Vyfiiì Cassandfie, Ïe ten koláã vypadá skvûle.“ Lazarus a jeho manÏelka Cassandra pojedou s ním do Texasu. Patfiili mu, zdûdil je po své babiãce Mamii Toliverové. Druhému vnukovi neodkázala nic. V poslední dobû si Silas pov‰iml, Ïe Lazarus obtíÏnû chodí a jeho manÏelka si uÏ pfii hnûtení chleba nezpívá. „Bude to zahrnovat i Lettii,“ potvrdil Silas a podal Jeremymu talífiek s mouãníkem. Obûma nalil horkou kávu. „AÏ budu mít náladu jí to fiíct,“ dodal. „Hm,“ pfiik˘vl Jeremy. „Co to má znamenat?“ „Îe ten koláã je bájeãn˘,“ odpovûdûl Jeremy a ukousl si pofiádné sousto. „PÛjdete s Lettií na veãírek Jessiky Wyndhamové?“ „Tohle by si Lettie nenechala ujít. NeÏ Jessika ode‰la do internátní ‰koly, Lettie ji uãila a moc si ji oblíbila. Ty dvû jsou jen ãtyfii roky od sebe. Osobnû nemÛÏu fiíct, Ïe bych se na ni pamatoval. Ty ano?“ „Maliãko. Dodne‰ka jsem si vybavil jen váÏnû se tváfiící holãiãku s velk˘ma ka‰tanovû hnûd˘ma oãima, ale kdyÏ dneska ráno dorazila z Bostonu do Charlestonu, poznal jsem ji hned na molu. Pfiijeli pro ni 19
L E I L A M E A C H A M O VÁ
matka a bratr. Odehrál se tam pûkn˘ v˘stup, kdyÏ Jessika pfiispûchala na pomoc ãerno‰skému nosiãi, se kter˘m jeden cestující o‰klivû zacházel.“ „Bûloch?“ „Obávám se, Ïe ano.“ „Její otec se k tomu urãitû vyjádfií.“ „Doufám, Ïe jeho nelibost nepokazí veãírek. Sly‰el jsem, Ïe Wyndhamovi nijak ne‰etfií, aby fiádnû oslavili Jessiãiny osmnácté narozeniny a její návrat domÛ z dívãí ‰koly v Bostonu. Pozvali i pfiíbuzné z Anglie – lorda a lady DeWittovy.“ „Wyndhamovi si to mÛÏou dovolit,“ poznamenal Silas a vytáhl z po‰tovního vaku mapu. „Courier uvádí Carsona Wyndhama jako nejbohat‰ího muÏe v JiÏní Karolínû,“ pfiipomnûl Jeremy a znovu se zakousl do koláãe. „Chudák bude mít co dûlat s odhánûním v‰ech lovcÛ bohatého vûna ve státû.“ „Tfieba si ji vezme Morris a u‰etfií mu práci.“ Silas si odfrkl. „Morris by nepoznal valãík od polky, ani dámsk˘ kapesníãek od hadru na podlahu, tudíÏ není Ïádná ‰ance, Ïe by on mohl získat její ruku. Proã si ji nevezme‰ ty, Jeremy, a nezbaví‰ jejího otce starostí. Takov˘ fe‰ák jako ty by mûl otevfiené dvefie.“ Jeremy se zasmál. „Nechci se dotknout Lettie, ale nemyslím si, Ïe bych mohl zaujmout mladou dámu takového pÛvodu a tak kultivovanou, jako je Jessika Wyndhamová, aby se provdala za muÏe, kter˘ se hodlá usadit v Texasu. Lettie je do tebe zbláznûná. Ta by tû nechala, abys ji odvedl tfieba do pekla.“ Silas roztáhl mapu pfiiloÏenou k dopisu Stephena F. Austina a svra‰til ãelo nad cestou, kterou podnikatel vyznaãil tmav˘m inkoustem. Vzdálenost nahánûla hrÛzu; území Texasu za âervenou fiekou vzbuzovalo obavy. ZakrouÏkovaná byla oblast, kde se trasa odklánûla od logiãtûj‰ího smûru. Poznámka na okraji varovala: „DrÏte se mimo. Lovi‰tû indiánÛ kmene KomanãÛ.“ „MoÏná ji do nûj odvádím,“ poznamenal Silas.
20
Kapitola třetí
K
„ am posadíme pfii obûdû lady Barbaru?“ tázala se Eunice Wyndhamová, kdyÏ její dcera vplula na krytou verandu, kde se ve velkém shonu prostíral stÛl pro dvanáct osob. „Taková svízel. KdyÏ bude sedût zády do zahrady, slunce ukáÏe její fiídké vlasy v nejhor‰ím svûtle. KdyÏ k ní bude ãelem, svûtlo odhalí kaÏdou její vrásku. A ta Ïena je na svÛj vzhled tak dom˘‰livá.“ Jessika neposlouchala. Matka pfiemítala nahlas a Ïádnou odpovûì od ní neoãekávala. Vûdûla, Ïe dcera se o takové vûci nezajímá, dokonce ani teì po dvou letech v internátní ‰kole, která mûla její nezájem napravit. StÛl na obûd se pfiipravoval na verandû, aby jídelna zÛstala volná pro velk˘ banket pofiádan˘ dal‰ího dne veãer. Jessika by radûji oslavila narozeniny a návrat domÛ pouze rodinn˘m piknikem. Dívka, kterou hledala mezi ãerno‰sk˘mi sluÏkami, tu nebyla. Nena‰la ji ani v jídelnû, kde probíhaly podobné ãinnosti. „Mami, kde je Tippy?“ „MoÏná bych ji mohla posadit do ãela stolu a lorda Henryho na opaãn˘ konec. V‰ichni by si tohle rozsazení vyloÏili jako znamení úcty. TvÛj otec a já mÛÏeme sedût proti sobû uprostfied.“ „Mami, kde je Tippy? Hledám ji v‰ude, a nemÛÏu ji najít. Co jsi s ní udûlala?“ Eunice zastrãila krasopisnû napsanou jmenovku do sklenûného drÏáãku ve tvaru rÛÏového poupûte a o krok odstoupila, aby zkontrolovala, jak to pÛsobí. „Nemûla bych rozmístit pasti na mouchy?“ zeptala se. „Koupila jsem dvû opravdu krásné z kfii‰Èálu, kdyÏ jsem byla s tv˘m otcem ve Washingtonu. Mají tam naprosto pfií‰erné mouchy – hor‰í neÏ tady. Není na nû ale touhle roãní dobou je‰tû moc brzy, co myslí‰?“ „Mami, kde je Tippy?“ 21
L E I L A M E A C H A M O VÁ
Eunice upfiela na dceru pohled. „PaneboÏe, dítû. Proã jsi je‰tû v Ïupanu?“ Jessika se otoãila a zamífiila ke dvefiím. „Kam jde‰?“ „Do kuchynû. Jsem si jistá, Ïe jsi ji vyhnala tam.“ „Jessie, okamÏitû se zastav, sly‰í‰ mû?“ Eunice popla‰enû zv˘‰ila hlas. Uchopila vûjífi, kter˘ si pfiinesla do místnosti, a rychle jím zamávala pfied obliãejem. Jessika se zastavila a otoãila se. Tfii sluÏky v ‰ed˘ch ‰atech s bílou zástûrou znehybnûly, místnost ztichla. „Jsem moc ráda, Ïe tvÛj otec vzal lady Barbaru a lorda Henryho dopoledne na vyjíÏìku,“ povzdechla si Eunice a stále se pfiitom ovívala. „Budu u‰etfiená ostudy, Ïe moje dcera bûÏí do kuchynû pro sluÏku, kdyÏ by staãilo sáhnout po táhlu zvonku.“ „Chci vidût Tippy, mami.“ „Má práci, zdobí ti narozeninov˘ dort.“ „Tak jí pÛjdu pomoct.“ Eunice vrhla zdû‰en˘ pohled za dcefiina záda na sluÏky stojící s vytfie‰tûn˘ma oãima jako pfiikované; v jejich bûlmu se zraãil úlek a zvûdavost. „To bude v‰echno,“ vy‰tûkla na nû. „Jdûte za Willií May a dûlejte nûco uÏiteãného.“ SluÏky se mihly kolem Jessiky jako ‰edobílá ‰mouha. Eunice rychle vtáhla dceru do místnosti, pak za sebou zavfiela francouzské dvefie. Sotva se ocitly o samotû, vybafla na dceru. „Takov˘ tón si na mû nedovoluj, sleãinko, a uÏ vÛbec ne pfied sluÏebnictvem. Tou vãerej‰í scénou v pfiístavu sis uÏ zadûlala na dost velké nepfiíjemnosti.“ „Prostû jsem toho muÏe plácla vûjífiem po rameni.“ „Bránila jsi ãernocha proti bûlochovi!“ „Ten muÏ zacházel sprostû s nosiãem, kter˘ se vlekl s nadmûrn˘m bfiemenem. Plácla bych ho, i kdyby ten nosiã byl bíl˘ jako padl˘ sníh.“ Eunicin napjat˘, rozzloben˘ obliãej se zbortil jako hrad z písku. „Proboha, dítû, co si s tebou poãneme? V‰ichni jsme se tolik tû‰ili, aÏ se vrátí‰ domÛ. Neumí‰ si pfiedstavit, jak tû tvÛj bratr touÏil vidût. Trval na tom, Ïe tû pojede se mnou vyzvednout k lodi, ale ty jsi Michaela pfiivedla do stra‰nû trapné situace, moÏná nenapravitelnû.“ „To Michael ho mûl pra‰tit.“ Eunice zaãala mávat vûjífiem rychleji. „Já jsem vûdûla, Ïe tû nemáme posílat do té ‰koly v Bostonu – do toho semeni‰tû abolicionistÛ.“ „Ne, mami, to je semeni‰tû milovníkÛ svobody.“ 22
