Kapitola 3.
„Zůstaň v autě a zamkni se!“ vykřikl Kurtis, když vyskočil z vozu. Vytáhl si z opasku zbraň a odjistil ji. Nancy ho poslechla a sledovala, jak se pomalu přibližuje k potemnělému domu. Policejní siréna už nevydávala ten příšerný hukot, který jim dovolil projet na červenou přes všechny křižovatky, jen maják ozařoval celou ulici a pronikal lidem do domů. Z oken se postupně vykláněli sousedé, zjišťovali, co se děje a proč je tu policie. Nancy nic z toho nevnímala. Chvěla se strachy. O Kelly i o Kurtise. Pozorovala upřeně dům a snažila se zaregistrovat nějaký pohyb. Zaprodala by duši ďáblu, kdyby vetřelec začal prchat ulicí a Kelly s Kurtisem tak byli mimo nebezpečí. Ve vysílačce zachrastilo. Slyšela, jak dispečerka Kurtise nabádá, aby vyčkal na posilu a do domu nechodil sám. Pozdě. A pak se objevila Krvavá Mary. Stála před pravým reflektorem vozu a svou zkroucenou rukou ukazovala na dům. Byla tu, doprovázela ji sem. Nancy se prudce opřela o sedačku a zalapala po dechu. Nebyla schopná se pohnout, ba ani vykřiknout. Krvavá Mary k ní natočila hlavu. Nebyl to plynulý pohyb. Nancy připadalo, jako by se každý obratel pokoušel najít své místo a se zuřivým skřípěním, které si jen domýšlela, nakonec správně zapadl. „Nancy!“ 1
Z očí Krvavé Mary vyhrkla krev. Valila se v proudech na zem a zanechávala za sebou stopu, jak se vydala k domu. Krok za krokem, s rukou stále napřaženou před sebe, jako by na něco nebo někoho mířila. Zlámané prsty se snažily pohnout, ale marně. Jen zbytečně překážely ostatním, které se chvěly, jako by je držela pohromadě jen změť drátů. Nancy strnula hrůzou a opět zalapala po dechu, když se začala propadat do tmy. Nebyla už ve svém autě, nebyla v Lake Louise. Vzduch kolem ní hlasitě svištěl, jak nabírala na rychlosti. Náhle mohla volně dýchat. Stála v místnosti, ve které svítila jen jediná žárovka, visící od stropu a pohupující se v pravidelném rytmu. Nancy se na ni chvíli soustředila, než její zrak sjel níž. Na podlaze ležela žena. Byla oblečená do večerních šatů, jako by si ještě před chvílí někde dopřávala koktejl s přáteli. Nehýbala se, ale Nancy si všimla, že pravidelně dýchá. Opatrně k ní přistoupila a klekla si vedle ní. Odhrnula si pramen vlasů, které se jí nahrnuly přes obličej, a zkontrolovala ženin pulz. Zdál se být pravidelný. Rozhlédla se po místnosti a v záblescích světla se pokoušela odhalit, kde se nachází. V pravém rohu zahlédla dveře. Okamžitě se k nim vrhla a stiskla kliku. Zamčeno. Zalomcovala jí, ale zámek nepovolil. Vrátila se zpátky k ženě. Musí ji přivést k vědomí! Položila si její hlavu do klína, mírně jí zatřásla a postupně zvyšovala hlas, aby si uvědomila její přítomnost. Žena konečně otevřela oči a zalapala po dechu. Prudce se posadila a rozhlédla se kolem. Pravou rukou se dotkla levé paže. 2
Konejšivě si po ní přejížděla, bolest jí vystřelovala do celého těla. Neměla tušení, co se jí přihodilo, proč ji bolí ruka, proč není na večírku se svými přáteli… „Kde to jsem?“ zašeptala, opřela se rukama o podlahu a postavila se. Zakašlala a rozhlížela se po místnosti, stejně jako před tím Nancy. „Kde to zatraceně jsem?!“ zakřičela z plných plic. Nancy k ní vykročila s konejšivými slovy, žena však nereagovala. Jen zmateně chodila kolem a pokoušela se vzpomenout si, jak se tu ocitla. „Musíte zůstat klidná, jinak se odsud nedostaneme. Tamhle vpravo jsou dveře,“ ukázala tím směrem Nancy. „Slyšíte mě? Ty dveře jsou zřejmě jediným východem z téhle díry.“ Nic. Nancy to začalo znepokojovat. Proč s ní žena nekomunikuje? Proč je… A náhle jí to došlo. Ona ji neviděla. Potřebovala si rychle ověřit svou domněnku. Postavila se před ženu, křičela na ni, bezúspěšně. Je to stejné jako ta vidina v domě Coulterových, pomyslela si Nancy, jen jasnější. Má tahle žena zemřít? Má se stát obětí vraha, který ji strašlivě zmrzačí? Nebo už se to stalo? Je to jen záblesk minulosti? Za dveřmi se začaly rozléhat kroky. Tvrdé, dunivé nášlapy byly čím dál zřetelnější. Nancy jim naslouchala s naprostou hrůzou, slyšela dokonce tlukot vlastního srdce. V zámku zarachotil klíč. A pak stanul ve dveřích. 3
Přibližoval se pomalu, s jistotou, že mu nemůže uniknout, s převahou silnějšího, s dominancí lovce. Zatímco žena před ním couvala, on se naopak postavil pod žárovku, aby si ho mohla prohlédnout. Byl oblečený celý v černém – boty, kalhoty, rukavice, rolák i… Teď už i Nancy ustoupila, když spatřila jeho černou koženou masku. Byly v ní jen otvory pro oči, ústa halil stříbrný zip. Je to stejný muž, který ji vystrašil u Coulterových, uvědomila si Nancy. Musí to být on! Zpod masky vyšel vzdech, který byl ale pravděpodobně spíš jen zlomyslným úšklebkem. Pomalu zvedl ruku a ještě pomaleji si rozepínal zip. Jako by otevíral Pandořinu skříňku. „Copak mě nepoznáváš? Já jsem přece Mark!“ Nancy ani nestačila vykřiknout, když se opět propadla do tmy. Pád tentokrát netrval tak dlouho. Ocitla se zpět v Kurtisově voze. Krvavá Mary už neukazovala k domu. Stočila se směrem k ní a upřeně ji pozorovala. Hlavu měla nakloněnou, jako by některý z obratlů definitivně vypověděl službu. Nancy napadlo, jestli ji vidí. Jestli v těch místech, kde vládnou temnota a stále se řinoucí krev, přece jen nejsou oči, jimiž ji pozoruje. „Nancy.“ Už to nebyl výkřik. Spíš její jméno zašeptala, jako by si uvědomila určité souvislosti, jako by teprve nyní zapadly všechny kamínky do mozaiky. 4
Zazněl výstřel. Mary zmizela. Nancy okamžitě vyskočila z vozu a bez zaváhání se rozběhla k domu. Kurtis je v nebezpečí. Možná ho vrah překvapil, možná právě teď bojuje o život! Právě probíhala dveřmi, když ji někdo srazil k zemi. Prudce se rozkašlala a přetočila se na bok, aby zjistila, zda je to Kurtis, nebo Kelly. Nebyl to žádný z nich. Dívala se do temných očí kožené masky. Strnula hrůzou. Oběma rukama byl pevně zapřený do země, připravený pokračovat v útěku. Jenomže od ní nemohl odtrhnout oči. Nancy měla pocit, že se ještě nikdy nedívala do tak temných očí. Jako by měla tu čest se samotným Zlem. „Kdo jsi?“ zašeptala Nancy spíš sama pro sebe. A teprve poté se vrah hbitě postavil, prosmýkl se kolem policejního auta a běžel na druhý konec ulice. „Do prdele!“ zahřmělo od domu. Prudce se otočila a s úlevou zjistila, že ve dveřích stojí Kurtis. Zdálo se, že je zraněný, na levém rukávu jeho košile spatřila krev. „Co se ti stalo?“ Kurtis se na ni nevěřícně podíval. „Proč jsi, zatraceně, nezůstala v autě?!“ „Slyšela jsem výstřel,“ vyhrkla Nancy a zvedla se ze země. Vypadalo to, že se skvrna na Kurtisově košili stále zvětšuje. 5
„Krvácíš…“ Okamžitě se k němu postavila, aby zjistila, jak vážně je zraněný. Dotkla se jeho levé paže, až zasyčel bolestí. Nocí se náhle rozezněly sirény. Dva policejní vozy se rychle přibližovaly a zaparkovaly hned vedle Kurtisova auta. „Kam sakra běžel?!“ vyhrkl. „Támhle,“ ukázala Nancy a Kurtis se tím směrem rozeběhl. Zranění ho však zpomalovalo, a tak jen doběhl k posile, kterou okamžitě informoval. Dva ozbrojení muži se hned vydali muže pronásledovat, ale Nancy předem věděla, že nebudou úspěšní. Měl náskok a navíc byl velmi rychlý. V životě neviděla nikoho se tak pružně zvednout. Jako kdyby to nebyl ani člověk. Ještě chvíli sledovala, jak Kurtis na třetího muže zuřivě gestikuluje, a pak se otočila, aby nahlédla do domu. Uvnitř byla naprostá tma. Zdálo se, že nefunguje jediné světlo. Po několika krocích se ocitla v chodbě, kde zkusila nahmatat vypínač. Někde tady musí být, říkala si. Prsty jí bloudily po holé stěně, až na něj konečně narazila. Zkusila ho dvakrát stisknout, ale nic se nestalo. Ten parchant musel vyhodit pojistky. Teď tady ale nebyl a Nancy si nechtěla připustit strach, který ji obklíčil. Jde přece o její kamarádku. „Kelly?“ zvolala, ale ticho domu narušovaly sirény policejních vozů. „Kelly?“ zkusila to znovu, i když příliš nedoufala, že by něco mohla zaslechnout. Pomalu si na tmu přivykla. Přízemí navíc skrz okna osvětlovaly policejní majáky. Opatrně nakročila ke schodišti a vydala se nahoru. 6
Předpokládala, že se Kelly ukrývá ve svém pokoji. Možná má strach se jí ozvat, netuší, že vrah uprchl. Přidala do kroku a zastavila se až před dveřmi Kellyina pokoje. Zaklepala na dveře, jako by se ohlašovala na návštěvu. Dveře se pohnuly. Nebylo to však tím, že by je někdo odemkl. Přejela prsty po místě, kde tušila zámek, a málem si do jednoho z nich zabodla třísku. Někdo dveře prostě vyrazil. „Kelly?“ Nancy se zběsile rozbušilo srdce. Co teď? Má jít dovnitř, nebo raději počkat na Kurtise? Měla strach, co v pokoji objeví. „Kelly?“ Ani poté se však dívka neozvala a Nancy se zastavila. Je mrtvá, pomyslela si. Dostal ji, přišli pozdě. Jak dlouho cesta trvala? Pět minut? Stačilo mu na vraždu pět minut? Opřela se o zeď a čekala, až se objeví Kurtis a poví, co se stalo. Sama nezvládne pokračovat. „Nancy!“ zakřičel Kurtis, vracející se do domu. Když zjistil, že nestojí u vchodu, zmocnil se ho šílený vztek. Jak mohla být tak neopatrná?! Nejraději by ji popadl za ramena a pořádně jí zatřásl, aby si uvědomila, do jak šíleného nebezpečí se pustila. Musí ji hned najít. Nebylo možné vyloučit, že se vrah vrátil do domu druhou stranou a… „Tady jsem,“ zavolala na něj a vyklonila se do chodby. Přidržovala se přitom zdi, jako by stála na okraji římsy s hrůznou předtuchou, že se propadne do propasti pod sebou. Kurtis vyběhl schody a Nancy zřetelně slyšela, jak zaklel bolestí. „Co tu, zatraceně, děláš?!“ 7
Nancy sebou trhla a zamžikala. Začal se jí zmocňovat neovladatelný třes, podobný zimnici. Strach konečně vyplul na povrch. Kurtis ji vzal za ruku a vláčel ji ven. Nancy něco zamumlala, ale nerozuměl jí a nepřikládal tomu žádnou pozornost. „Počkej!“ zarazila ho Nancy na úpatí schodiště a vyškubla se mu. Přejela si prsty po zápěstí, které tak pevně tiskl. „Kde je Kelly?“ Kurtis polkl. Ještě že tu byla tma a Nancy mu neviděla do očí. „Nevím, v pokoji není. Musíme to tu teprve prohledat.“ „Kurtisi!“ ozvalo se z přízemí. Zástupce šerifa se naklonil přes zábradlí a v hale spatřil svého nadřízeného s baterkou v ruce. Dan Simmons okamžitě pohyb zaregistroval a vydal se po schodech za ním. „Našel jsi ji?“ vyhrkl šerif. „Ne, pane.“ Šerifovi neuniklo, že je Kurtis zraněný, a okamžitě požádal vysílačkou o sanitku. „Počkej venku a odveď ji, sakra, ven!“ zakřičel, když přejel pohledem po Nancy. Kurtis ji znovu popadl za ruku a pokusil se ji co nejrychleji dostat z místa činu. Venku mezitím probíhalo pátrání po vetřelci. Dorazily další posily, ale zatím se jim nepodařilo objevit jedinou stopu. Vrah byl buď tak rychlý, nebo s podobnou situací předem počítal a připravil se na ni. 8
Kurtis si už pomyslel, jestli by to nemohl být někdo ze sousedů, někdo, kdo se prostě jen vrátil domů a předstírá, že vede spořádaný život. Nebo tu také mohl mít komplice... Co když jsou dva, co když pracují v týmu? Nebylo by to nic výjimečného, ale ani obvyklého. Po tom, s čím přišla FBI, však velmi pochyboval, že by se vrah chtěl o své trofeje s někým dělit. Konečně dorazila i sanitka. Ošetřující lékař si hned všiml Kurtisova zranění a vedl ho k vozu. Nancy se držela s nimi – Kurtis jí to poručil. Kdyby ji šerif viděl, jak jde zpátky do domu, což měla v úmyslu, zešílel by z toho. „Je to čistý průstřel,“ říkal Kurtis lékaři, který mu rozstřihl košili a prohlížel si zranění. Nancy si založila ruce na prsou a netrpělivě se rozhlížela kolem. Pokud Kelly nebyla v domě, kam se sakra mohla ukrýt? Je možné, že by vylezla oknem na druhou stranu pozemku? Jednou se jí svěřila, že večer tajně sklouzla po střeše k altánku, ze kterého se pak spustila po mříži. Dostala se tak na party, kterou jí matka zakázala. Kurtis právě na něco odpovídal lékaři. Tři policisté zamířili do domu a usilovně pátrali po Kelly. Dva další se rozhodli projít ulici a zburcovat všechny sousedy. Poslední pak zůstal u vysílačky. A šerif byl stále uvnitř. Nancy si uvědomila, že se nikdo z nich nevydal na druhou stranu domu, která mířila k lesu. Jestli se Kelly podařilo dostat se ven, jestli je někde na útěku, pak je možné, že je jí v patách i vrah. „Dojdu si pro kabelku,“ prohodila ke Kurtisovi a zamířila za sanitku, kde stálo jeho auto, které však jen obešla. Sousedé Collinsových právě vycházeli ven. Ihned poznali Nancy a začali se jí 9
vyptávat, co se tu děje, ale ona je jen odkázala na Kurtise. Zamířili k němu, přesně jak očekávala. A ona měla volnou cestu. Proběhla jejich zahradou, přelezla nízké oplocení a po několika krocích stála u altánku Collinsových. Kam ses mohla vydat, Kelly? ptala se sama sebe Nancy a rozhlížela se kolem. Byla tu naprostá tma. Kdyby se vrah vrátil, mohl ji kdekoliv překvapit. Strach jí stoupal do celého těla, tentokrát ho však potlačila a doufala, že její oči temnotě brzy přivyknou a ona bude schopná se v ní orientovat. Obrysy židlí a stolu v altánku už pomalu začínala rozeznávat. Vyrazila po úzké pěšině vedoucí k lesu. Našlapovala opatrně – terén nebyl rovný, navíc mohla zakopnout o vyčnívající kořeny, plazící se po cestě. „Kelly?“ zavolala tlumeně. Nechtěla, aby ji zaslechl někdo z šerifových mužů. Okamžitě by ji odsud odvlekli. Věřila, že jedině ona zná přítelkyni natolik dobře, aby dokázala objevit její úkryt a dovést ji do bezpečí. Ve vysoké trávě po levé straně se něco pohnulo. Mohla to být kočka, ale také vrah. Nezastavila se, pokračovala plynule až k lesu, kde tma ještě víc zhoustla. Dostala by se Kelly až sem? ptala se v duchu a ohlédla se zpátky k domu. Všimla si, jak se v oknech odrážejí kužele baterek. „Nancy!“ 10
Jen několik metrů před ní se objevila Krvavá Mary s rukou namířenou k lesu. Nancy ztuhla. Ukazuje jí cestu, kterou se má vydat Kelly hledat, nebo ji vede do náruče vraha? Přejela si jazykem po suchých rtech a vážně uvažovala o tom, že se vrátí ke Kurtisovi a řekne mu, kde by se Kelly mohla ukrývat. „Nancy!“ Postřehla v jejím tónu výčitku? Četla snad Krvavá Mary její myšlenky? Musí se rozhodnout hned. Každým dalším okamžikem vystavuje Kelly většímu nebezpečí. Vrah už může být blízko, možná hrají jen o vteřiny. K čertu s tím, zaklela Nancy a následovala krvavý přízrak. Snažila se být ještě opatrnější. Kdyby špatně šlápla a vyvrtla si kotník nebo si zlomila nohu, byla by Kelly k ničemu a navíc by se sama mohla vydat vrahovi na pospas. Ale kdyby mě chtěl zabít, měl už dvě příležitosti, pomyslela si. Třeba to ale není jeho styl. Potřebuje samotu, klid, aby mohl oběť mučit a zohavit přesně tak, jak to viděla ve svých viděních. Krvavá Mary zmizela a znovu se objevila přibližně dvacet metrů před ní. Nancy už tušila, jakým směrem míří. Ke krmelci pro divokou zvěř. Po levém boku zaslechla šramot. Prudce se otočila a zaposlouchala se do nočních zvuků. Les byl klidný, slyšela jen svůj vlastní dech. Přesto cítila, že ve tmě někdo je. Někdo, kdo ji pozoruje.
11
Zrychlila. A pronásledovatel zrychlil zároveň s ní. Zatím se zdálo, že si udržuje stejný odstup, ve vhodné chvíli však může zezadu zaútočit. Dobré bylo, že už před sebou viděla krmelec a vedle něj Krvavou Mary. Ruku už neměla napřaženou před sebe, tohle byl cíl. Pohyb za Nancy se najednou zrychlil. Někdo nebo něco se k ní rychle přibližovalo a pak se prosmýklo kolem. Nancy vykřikla, ale s úlevou zjistila, že to nebyl člověk. Musela to být liška nebo možná pes, který se zatoulal nějakému majiteli. Každopádně ji neohrožoval, zmizel v hlubinách lesa. „Kelly?“ zakřičela Nancy a přimhouřila oči, když se za krmelcem vynořila čísi silueta. „Jsi to ty, Kelly?“ Postava postoupila vpřed. A v tu chvíli si Nancy uvědomila, že stojí tváří v tvář kožené masce. Zadržela dech. Nesměla panikařit, musela si zachovat chladnou hlavu, aby něco rychle vymyslela. Kožená maska se naklonila vlevo. Vrah si ji zvědavě prohlížel a podle zvuku, který vydával, usoudila, že nasává její vůni. Jako zvíře. Vrah se od ní odvrátil, sklonil se k zemi a popadl cosi do náruče. Když se opět postavil, přiblížil se o několik kroků k Nancy. Panebože, on drží Kelly! „Nech ji jít,“ zašeptala Nancy a vrah opět natočil hlavu na stranu. Musel být silný, když vydržel stát na místě a svírat nehybnou Kelly v náručí. Možná už je mrtvá, možná už ji chce jen znetvořit… 12
