Kapitola 22. To bylo značně nemotorné, přesto lepší než minule, řekl Snape

Kapitola 22 Snape ho ráno opět napadl, ale tentokrát se Harry vzbudil dřív, než ho udeřilo první kouzlo. Vydrápal se sice z postele, ale zamotal se do peřin, takže to skončilo letem k zemi tváří napřed. Snape ho kouzlem zachytil a vrátil na postel. „To bylo značně nemotorné, přesto lepší než minule,“ řekl Snape. „Nemáte ani ponětí, jak zneklidňující je otevřít oči a spatřit něco, co vypadá jako přerostlý netopýr, jak stojí před vámi.“ Harry konečně zjistil, jak se vymotat z pokrývek a vklouzl na židli. Snape pro něj vyčaroval snídani, posadil se a pro sebe si obstaral hrnek čaje. „Jestliže najdu úspěšnější způsob, jak vás dostat z postele, ubezpečuji vás, že ho využiji.“ „Kdybyste dal na stůl pěkně vonící jídlo, můžete se spolehnout, že bych vstal okamžitě,“ ujistil ho Harry, když jedl omeletu. „Nejspíš ano,“ potvrdil Snape. „Ale musíte uznat, že to by bylo daleko méně uspokojující.“ „Jednoho dne dostanu hůlku a pak budu kletbami budit já vás.“ „Nikdy bych už znovu nespal,“ odpověděl Snape. „Rozhodně ne mírumilovně,“ souhlasil Harry. „Co jste naplánoval na dnešek? Znova to samý?“ „Ne, myslím, že byste dnes měl procvičovat míření při vyhýbání.“ „To zní složitě,“ řekl Harry radostně. „Nejdříve začneme v místnosti s nábytkem, abyste se za ním mohl přikrčit, a jak se budete zlepšovat, budu pomalu odstraňovat jednotlivé kusy.“ „Nemůžu se dočkat.“ Harry si se snídaní pospíšil. Když si Harry čistil zuby, Snape potichu promluvil. „Není pravděpodobné, že budeme mít návštěvu dřív než večer, ale ta možnost tu vždy je. Jestliže nás nečekaně přistihnou během tréninku, budu se muset zachovat tak, jak se ode mě žádá, a vy byste měl spolupracovat. Budu se snažit, co to půjde, vám neubližovat, ale víte, že čas od času to bude potřeba.“

Harry ztuhl s kartáčkem na zuby v puse. Nakonec pastu vyplivnul. „Jen nedělejte… tamto. Můžete mi ublížit nebo mě zbít nebo cokoliv. Jen ne tamto.“ „Budu se snažit, ale nemůžu vám nic slíbit. Lehčeji se vysvětluje, že jste mimo celu kvůli zvráceným účelům, než kvůli běžnému potrestání,“ upozornil ho Snape. „Tak bysme vždycky, když budu trénovat, mohli s sebou nosit čistící potřeby, a když se někdo ukáže, budu pro vás uklízet pokoj,“ navrhl Harry. Snape ten návrh zvažoval. „Ve skutečnosti vám není povoleno nacházet se v blízkosti jakékoliv chemikálie, která by mohla být považována za toxickou. Ale myslím, že bych mohl sesbírat malou sbírku přírodních prostředků, které byste používal místo toho.“ „To chcete říct, že byste měl potíže, kdyby se uprostřed toho, jak uklízím, objevil Smrtijed?“ zeptal se Harry nevěřícně, zatímco se svlékal a skládal oblečení na postel. „Doufal jsem, že kdyby vás s nimi přistihli, tak ignorantství mudlovského světa předejde jejich pochopení, jak nebezpečné jsou chemikálie,“ vysvětlil Snape, když vedl Harryho nahoru po schodech. „Kdyby se nacházely ve vašem okolí častěji, chtěli by je prošetřit.“ „Och, okej.“ Harry přešel do středu tréninkové místnosti, ve které byl její obvyklý nábytek. Snape mu hodil laserové ukazovátko a mladík ho obratně zachytil. „Mám mířit i na vás?“ „Ne. Engorgio!“ Snape zvětšil několik míčků, až měli přibližně dvě stopy v průměru. Rozmístil je podél zdí a všechny zbylé normálně velké balónky změnil na různé barvy. „Ty větší představují Smrtijedy. Budete mířit na ty.“ „Dobře,“ přikývl Harry, že rozuměl. Snape švihnutím hůlky odstartoval lekci a Harry se utíkal skrčit za gauč, když se míčky rozletěly k němu. Nebyl tak dobrý, aby dokázal mířit, a zároveň se najednou vyhýbal více než pár míčkům, takže se ukryl za pohovku a sestřeloval jednoho falešného Smrtijeda za druhým.

Poté, co je Harry ‚zabil‘ všechny, nechal Snape gauč zmizet a spustil cvičení nanovo. Harry zasténal nad ztrátou svého oblíbeného úkrytu, ale rozhodně začal zaměřovat, zatímco se proplétal kolem a skrýval se střídavě za méně účinnými štíty. Když vyhrál podruhé, Snape balónky odklidil. „To by pro dnešek stačilo.“ Harry chtěl cvičit dál, ale věděl, že mu to nebude umožněno, takže následoval Snapea dolů. „Bude těžké se naučit, jak je zacílit, když se budu vyhýbat v místnosti bez nábytku,“ přiznal Harry. „Nakonec to dokážete i v trůnním sále,“ informoval ho Snape, když otevřel dveře od koupelny. „Ani omylem! To místo je obrovský!“ Harry vlezl do vany. „Bude to obtížné, ale věřím, že to zvládnete.“ Snape vyndal ten lektvar a položil ho na židli. „Asi ano. Myslím, že nejdřív potřebuju dostat brýle.“ „Právě teď je ale nepotřebujete,“ naléhal Snape. „Soustřeďte se na to, jak mířit bez nich. Pokud si zvyknete příliš na ně spoléhat, pak bez nich budete k ničemu.“ „Jo, chápu, jak to myslíte.“ Harry se ponořil pod vodu, aby se opláchl. „Jen prostě nesnáším, když jsem slepý.“ „I kdybyste byl kompletně slepý, stále budete mít ostatní smysly.“ „Pokud mi Voldemort vezme oči, tak to vzdávám,“ prohlásil Harry. „Je mi jedno, co říkáte – v žádném případě se nemůžu postavit jemu a všem Smrtijedům slepý.“ „Nemá důvod, proč by vám měl odstranit oči,“ ujistil ho Snape. „Je šílený! On k ničemu nepotřebuje důvod.“ Harry vylezl s vany a osušil se. „Nedovolil bych mu to.“ „Uvěřím, že ho dokážete zastavit, až to uvidím.“ Harry, jakmile oschnul, si začal na svaly natírat mast.

„Nejste v pozici, kde můžete být vybíravý.“ „Jo, já vím.“ Když si Harry namazal lektvar na všechna místa, kam dosáhnul, předal lahvičku Snapeovi a klekl si před ním, aby mu Smrtijed mohl natřít i záda nahoře. „Kdo to bude dneska?“ zeptal se Harry, zatímco se Snapeovy ruce pohybovaly rychlými, ale pečlivými pohyby. „Macnair.“ „Och.“ Macnair mu tvrdil, že odřeže části jeho těla jednu po druhé. Harry si kolem pasu pevně obtočil ručník a zamířil zpátky do cely. Posadil se na židli a sledoval Snapea, který mu před odchodem na stůl vyčaroval oběd. Než se pustil do jídla, tak tam chvíli jen tak seděl. Snažil se nepředstavovat si, které části těla mu Macnair bude řezat. Myslel si, že by dokázal ztratit ucho jako George. To by nebylo zas tak hrozné. Jen doufal, že nepřijde o ruku nebo nohu. Už jen myšlenka na to, že by ztratil jakoukoliv část svého přirození, byla tak děsivá, že ji vůbec nešlo zvažovat, takže ji vystrnadil ze své mysli a pokusil se v poklidu sníst oběd. Po obědě se snažil rozptýlit se cvičením, ale nestačilo to k tomu, aby si zklidnil nervy, a v době, kdy přišel Snape, přecházel Harry v předjímání po cele. „Nedovolte mu uříznout mi nic důležitého,“ naléhal, když mu Snape řetězem spoutával ruce k sobě. Snapeovo obočí se pohnulo do zmateného výrazu. „Nedovolím mu uříznout vám nic.“ Harry ho následoval do trůnního sálu. Macnair stál u stolu připraveného vprostřed místnosti. Když se Harry pomalu přiblížil, viděl, že má Smrtijed na tváři velmi zlý úšklebek a že je stůl pokrytý ostrými noži společně s dalšími nástroji. Ztěžka polknul, zatímco se Snape šel připojit k Voldemortovi a Belatrix na vyvýšené pódium. „Na stůl,“ nařídil Macnair s odporným posměškem v hlase. Harry pomalu poslechl, snažil se přitom nedívat na ty příšerné čepele po své levici. Lehnul si na záda a Macnair odstranil řetěz poutající mu ruce. „Immobilus!“ Harry se nemohl pohnout. Na rozdíl od pouta, které svazovalo celé tělo, mohl stále dýchat a srdce mu v hrudi zuřivě bilo.

Macnair přesunul Harryho paže tak, že každá ležela podél jeho těla. Harry mohl pohybovat očima a mrkat, ale nemohl otočit hlavou. Zíral na strop a pokoušel se uvolnit. „Právě jsem je naostřil: pojďme je vyzkoušet.“ Macnair zdvihl dlouhou, úzkou, zakřivenou čepel tak, aby ji Harry viděl. Odsunul mu ji z dohledu a pak Harry ucítil ostrou bolest v pravé paži, jak mu do ní zajel nůž. Zavřel oči a snažil se nedat na sobě nic najevo, když cítil, jak mu čepel projela rukou a vynořila se na druhé straně. Macnair ji nechal v něm zabodnutou. „Pěkná a ostrá, co říkáš?“ zeptal se Macnair hlasem ztěžklým touhou. Zvedl další nůž a Harry cítil, jak mu ostřím přejel po hrdle a rozřízl mu tam kůži. „Jednoho dne, budu mít tvoji hlavu. Nejdřív odstraním oči.“ Zatlačil mu nožem do tváře přesně pod okem. Harry ani nedýchal, jinak by nůž sjel a propíchl by mu oko. Cítil, jak se mu trhá kůže, když mu Macnair nařízl tvář. „Hezky si tě otevřem.“ Přitiskl nůž mezi Harryho klíční kosti a velice pomalu a opatrně vedl řez přímo dolů jeho tělem, zastavil se pár stop pod pupíkem. Pak ho nařízl ještě ve dvou rovnoběžných čárách, jedna spojovala Harryho podpažní jamky a druhá se táhla od boku k boku. Harrymu došlo, co se chystá udělat sekundu předtím, než to udělal. Když ucítil, že mu Macnair začíná stahovat kůži a odhalovat hrudník, dostal hysterický záchvat, až z toho omdlel. Probralo ho, když mu Macnair udeřil něčím těžkým do levého malíčku. Zaslechl nechutný zvuk tříštící se kosti a ostrá bolest mu zařinčela tělem. Macnair popořadě zopakoval akci i na zbylých prstech. Harry pevně svíral zavřené oči, byl si jistý, že kdyby je otevřel, našel by svůj hrudník zcela otevřený. Zaslechl, jak Macnair přešel k druhé straně stolu. Ne! Ne jeho ruku, kterou používal ke kouzlení! Harry se pokoušel škemrat, aby nechal jeho pravou ruku na pokoji, ale nedokázal pořádně pohnout pusou a zvuky, které vydával, byly jen nesmyslným blábolením. Voldemortův krutý smích ho přehlušil, když Macnairova zbraň dopadla na jeho pravý malíček. Bezmocně vzlykal a jen cítil, jak jsou mu lámány prsty, jeden po druhým. Voldemort poté, co mu Macnair zlomil palec, něco říkal, ale Harry byl natolik zdrcený, že se ani nepokoušel zachytit jeho řeč. Bylo po všem; všechen jeho trénink byl k ničemu. Nikdy nebude schopen porazit Voldemorta, když má zlomenou pravou ruku. Proč je Snape nezastavil? Opět ho zradil. Styděl se za své slzy, ale nedokázal přestat brečet.

Snape se k němu přiblížil a přitiskl mu ke rtům lektvar. Harry ho rychle vypil, dychtivý propadnout do nicoty. ~ Vzbudil se ve svém pokoji, hrudník a ruce měl silně ovázané. Chtěl roztrhat ty bílé proužky obinadel a prohlédnout si zranění, ale bál se toho, co by mohl najít. Vůbec nedokázal pohnout prsty a to ho vyděsilo i přesto, že si uvědomoval, že mu je pravděpodobně pevně na místě drží ty obvazy. Snape vešel do chodby. „Rád vidím, že jste při vědomí.“ „Je po všem,“ zašeptal Harry zbědovaně, byl příliš zničený na to, aby vyjádřil nenávist, kterou si Snape zasloužil. „Mohu vyřídit Smrtijedy bez kouzel, ale potřebuji magii, abych porazil Voldemorta. Jak budu držet hůlku? Tvrdil jste mi, že mě ochráníte.“ Snape k němu přistoupil. „Uzdravím vám vaše ruce.“ „Proč? Proč jste jim to dovolil?“ Snape se zamračil. „Odrazoval jsem Pána zla od této specifické formy mučení, ale on začal trochu příliš spoléhat na mé léčitelské schopnosti.“ „Měl jste se snažit usilovněji!“ rozkřičel se na něj Harry. Ve Snapeových očích se zablesklo. „Neopovažujte se mi ani náznakem říkat, co mám dělat! Udržel jsem vás naživu, ne snad?“ „Naživu - “ začal Harry pohrdavě. Snape ho přerušil. „Ano, my oba jsme stále naživu a to navzdory tomu, že plánujeme zničení Pána zla jemu přímo pod nosem. Nepřežil bych jako Smrtijed, kdybych nevěděl, kdy požádat o laskavost a kdy být zticha. Postavím se mu, když budu moci, ale musím zůstat v jeho přízni, jestliže mám zůstat tady a trénovat vás. Sice bych dával přednost tomu, aby se nikdy nedotkl vašich rukou, ale nedovolil jsem mu udělat nic, co bych nebyl schopný napravit. Dejte tomu čas a opět budete zcela v pořádku.“ „Já nemám čas! Co když se mě pokusí zabít zrovna teď?“ „Nepokusí,“ ujistil ho Snape a vyčaroval na stůl jídlo. Připravil ovesnou kaši přesně tím způsobem, jak ji měl Harry rád, a přinesl mu ji k posteli, přitáhl si židli a sedl si vedle něj. „Slibuji vám, nepokusí se vás zabít v době, kdy máte zlomené ruce.“ „Jak si tím můžete být tak jistý?“ Harry na něj zíral s pochybnostmi.

„Vím, jak Pán zla přemýšlí. Až vás přijde zničit, bude to v době, kdy budete ve vrcholné kondici. Nechává toto pokračovat, protože věří, že mám schopnosti vás rychle navrátit k plnému zdraví.“ „A máte?“ „Nedávno jsem vyvinul nové lektvary a prokázalo se, že jsou daleko účinnější, než v co jsem se odvažoval doufat. Mohl jste si všimnout, že jen zřídkakdy zůstanete nemohoucí déle než jeden den,“ poukázal Snape. Harry stále pochyboval. „Den je dlouhá doba.“ „Kdybyste se léčil rychleji, přáli by si vás zraňovat častěji. Už takto mám dostatečně potíží, abych je držel dál od vás mezi jednotlivými seancemi,“ přiznal. „Myslel jsem si, že mě nemají zraňovat, když tady není on.“ „Nemusí vás zraňovat, aby vás mučili,“ připomněl mu Snape. Harry si skousl ret. Přestože Snapea občas šíleně nenáviděl, věděl, že Snape ho nebude mučit, dokud to od něj nebude vyžadovat Voldemort. To samé se nedalo říct o ostatních Smrtijedech. Ani ho nikdy nenapadlo, že Snape bude mít potíže držet Smrtijedy od něho dál v čase, kdy Voldemort není poblíž. Snape nabral lžíci ovesné kaše a donesl ji k Harryho rtům. „I když třeba nepůjde po mě hned teď, co když ho budeme potřebovat zničit my?“ zeptal se Harry, než přijal tu lžíci. Jakmile ovesná kaše doputovala do jeho žaludku, ucítil, jaký má hlad. Snape ho dál krmil. „Ještě nejste připravený. Přesto bychom ho měli odradit od toho, aby nadále ignoroval má doporučení a umožňoval opakování podobné akce. Ještě dlouho poté, co se vám ruce vyléčí, předstírejte, že jsou ztuhlé a vaše prsty že jsou poškozené.“ „A co když se nikdy nevyléčí?“ „Pokud všechno ostatní selže, odstraním vám kosti a nechám je znovu dorůst.“ Harry se zašklebil. Nesnášel chuť kostirostu. „To snad ne.“ „Nemyslím si, že to bude nezbytné,“ souhlasil Snape. „Macnair byl nešikovný a nenadělal až tolik škody, co mohl.“ Harry pohnul jednou rukou a dotkl se bandáže na hrudníku. „Stáhnul mě z kůže?“

„Ne, jen jsem nechtěl, abyste si znovu otevřel rány,“ vysvětloval mu Snape a ohřál chladnoucí kaši. Harry se na posteli uvolnil a nechal se Snapem nakrmit. Když se konečně cítil plný, řekl: „To stačí, děkuji.“ Snape nechal talíře zmizet. „Není toho mnoho, co byste mohl dělat, dokud se vám nezahojí rány.“ „Nemohu trénovat vyhýbání?“ Snape odhrnul peřinu, která zakrývala dolní polovinu Harryho těla, a Harry spatřil obvazy kolem svých stehen a bérců. Nebylo divu, že měl problém s nimi pohnout. Snape zpátky narovnal deku. „Neměl byste stát na nohou déle, než je nutné.“ „Jak mám trénovat, když jsem neustále vyřazován z provozu?“ zavrčel Harry. „Bude pro vás užitečné naučit se bránit i za předpokladu, že vás zraní. Pokud si přejete být Bystrozorem, pak je takový trénink nezbytný.“ „Jo, asi,“ povzdechl si Harry. „Hej, nemůžete mě naučit, jak se pohybovat tak nenápadně jako vy?“ „Udělám, co bude v mých silách, ale vzhledem k tomu, jak zvučně se normálně nesete, obávám se, že to bude nemožný úkol.“ Snape vypadal pochybovačně. „Když potřebuju, tak dokážu být pěkně potichu,“ namítal Harry. „Občas jsem v blízkosti svých příbuzných musel být nenápadný. Jen mi to nejde tak dobře jako vám. Jak dokážete chodit, aniž byste přitom vydával zvuk? Zvládám to, když jdu pomalu, ale ne když se snažím chodit normálně.“ „Existují kouzla, která můžete použít, ale jinak je to vše záležitost toho, jak pokládáte chodidla,“ vysvětloval Snape. „Nejdřív položte na zem patu, pak se přehoupněte ke špičce.“ Harry se posunul a položil nohu na podlahu. „Takhle?“ vyzkoušel to. „Ano,“ přikývl Snape. „Pomůžete mi na záchod?“ požádal Harry. Snape mu nabídl ruku a Harry se vytáhl na nohy. Cestou na toaletu procvičoval styl chůze podle Snapeova návodu. Byl rád, že je nahý, protože si myslel, že by ze sebe udělal hlupáka, když by se pokoušel stáhnout kalhoty od pyžama. Snape mu pomohl zpátky do postele.

„Takto nemohu ani číst,“ postěžoval si Harry, jakmile ležel opět na matraci. „Nebude to snadné,“ souhlasil Snape. „Donesu vám jinou knihu.“ Zmizel v zavíření černé. Harry se podivil, co tím Smrtijed myslel. Jak by mu další kniha mohla pomoci? Snape se vrátil s knihou ještě větší, než byl Kosmos. Harry ji přijal, vyvažuje ji na stehnech. Umění v průběhu věků. Zjistil, že dokáže ty obrovské stránky otočit i se svými silně obvázanými prsty. „Nejsem nadšenec do umění,“ prohlásil, „ale je to lepší než nic.“ „Já sám jsem se teprve nedávno naučil ho oceňovat,“ přiznal Snape. „Musím uvařit nějaké lektvary, takže vás tu opustím. Vrátím se až s obědem,“ s tím odešel. Harry pomalu listoval knihou umění. Na jedné straně byla vždy fotografie díla a na druhé byl k němu popis. Harry si zamiloval řecké umění. Sochy vypadaly, jako kdyby se měly každou chvíli probudit k životu a on oceňoval zejména ty nahé ženy. Ignoroval svůj tvrdnoucí penis, neboť si nemyslel, že s rukama tak omezenýma je možnost, že by se mohl vyhonit. Pokoušel se zaměřit spíš na mužská těla než ženská, ale jeho neposlušný orgán se odmítal uklidnit. Byl rád, když se přesunul do byzantské éry. Křesťanské mozaiky jednoduše nebyly tak erotické jako řecká a římská díla. Harry si právě četl o mesoamerickém umění, když se Snape vrátil. „Byla ta kniha podle vašich představ?“ „Cokoliv s nahými ženami mě zajímá,“ zazubil se na něj Harry. Snape se na něj na oplátku zamračil. „Pokud mi znečistíte knihu, kupujete novou.“ Harry ji zavřel a odložil na stranu, jakmile Snape přistoupil k posteli. „Nebojte se, to se nestane. Stejně momentálně nemůžu.“ Snape přejel svoji hůlkou přes obvazy, které kryly Harryho hrudník a ty se rozevřely. Harry shlédl a až na tři zanícené červené linie, na něm neviděl žádné jiné značky. Snape odstranil i ostatní obvazy na Harryho těle, kromě těch, které měl kolem prstů. Harry spatřil více zarudlých ran na své pravé paži, na stehnech a na holeních. Snape vytáhl z hábitu lahvičku a roličku obinadla a začal na rány roztírat mast. Jakmile dodělal určitou oblast, znovu ji zabandážoval. Poté, co dokončil vše až na Harryho ruce, opatrně odstranil slabou náplast z Harryho obličeje. Harry na svoji ránu na tváři úplně zapomněl, neboť

obvaz byl velice tenký a lehký. Snape opatrně aplikoval mast na ránu a pak ji překryl novou náplastí. „Necítím to, když mluvím.“ Harry zvednul ruku, aby se dotkl obvazu, i když si myslel, že ji přes náplast neucítí. „Je skoro zahojená,“ vysvětlil Snape, zatímco opatrně odstraňoval obvaz z Harryho pravé ruky. Harry upřeně hleděl na své vlastní prsty, které byly nateklé a na místě je pevně přidržovaly dlahy. Snape vytáhl další lektvar a pečlivě ho natřel na Harryho ruku. Znovu prsty obvázal, tentokrát každý zvlášť. „Kdy si myslíte, že je zase budu schopný používat?“ zeptal se Harry Snapea, který si umýval ruce. „Ohnout je byste měl být schopný zítra.“ „Jak dlouho bych měl předstírat, že jsou stále poškozené?“ Harry se pokoušel zjistit, jak dalece může s každým obaleným prstem pohnout. „Další seanci s nimi skoro nehýbejte a schůzi poté předvádějte jen omezené pohyby.“ Snape přivolal dušený pokrm a pro Harryho vyčaroval tác na postel. „Okej, to zvládnu.“ Harry nemotorně uchopil lžíci, kterou mu Snape podával, a najedl se sám, jak nejlépe to zvládl, přitom velkou část jídla vysypal na podnos místo sobě do pusy. „Můžu trénovat naslouchání kouzel?“ Chtěl dělat něco dalšího kromě čtení. „Ano, to byste mohl,“ povolil Snape. „Nemůžu se dočkat,“ řekl Harry dychtivě. Jakmile dojedl oběd, Snape do něj nalil nějaké chuťově ohavné lektvary. „Teď už můžeme cvičit?“ zeptal se Harry poté, co do svého hrdla násilím vpravil poslední. „Ano, přesuňte se doprostřed postele.“ Jen co Harry poslechl, Snape mu převázal oči. Zanedlouho už mladý kouzelník cítil a slyšel, jak mu kolem hlavy prolétávají kouzla. Snažil se odhadnout, která kouzla a kletby k němu Snape vysílá, a zjistil, že při jejich identifikování je velice úspěšný. Cvičili několik hodin, než Snape trénink ukončil a odstranil mu pásku. „Jak jste se naučil používat tolik kleteb, aniž byste je říkal nahlas?“ zeptal se Harry, když se uvelebil zpět na posteli. „Používal jsem kouzlo, které před vámi má slova utají, ale je možné provozovat magii zcela bez hůlky a beze slov, jak jste se pravděpodobně

domníval. Magie vyvolaná takovýmto způsobem je rozptýlená a nekontrolovatelná, pokud ovšem nevíte, jak přesně ji bez hůlky ovládat, a i tehdy nemůžete používat určité kletby. Avada Kedavra zakouzlená bez hůlky a neverbálně může zabít toho, kdo ji vykouzlil. Děti se učí používat k čarování hůlku proto, aby se předešlo katastrofám.“ „Takže mohu porazit Voldemorta bez hůlky?“ „Ano,“ přikývl Snape. „Bude to daleko těžší než cokoliv, co jste doteď udělal, a nejdříve budete potřebovat dostatečný trénink, ale můžete to zvládnout, pokud se naučíte pořádně svoji magii ovládat.“ To byl pravděpodobně Snapeův plán, uvědomil si Harry. Mladík bude muset jít bojovat s Voldemortem úplně bez ničeho až na svoji magii. Není divu, že Snape svůj plán neřekl Harrymu dřív. Ta představa, postavit se Voldemortovi bez hůlky, ho naplňovala děsem. Ale… pokud si Snape myslí, že to může zvládnout, pak nejspíš také může. Byl zde jen jeden obrovský problém: jak bude moci Harry procvičovat bezhůlková kouzla? Snape Harrymu podal knihu umění, což bylo dobře, protože Harry si nebyl jistý, že by ji dokázal zvednout, přestože měl prsty obvázané volněji. „Vrátím se, abych vám přinesl večeři,“ informoval ho Snape před odchodem. „Dobře,“ přikývl Harry a nalistoval stránku, na které skončil. Harry si zrovna doprohlédl knihu, když se vrátil Snape a vyčaroval mu večeři. „Nelíbí se mi moderní umění. Myslím si, že je ošklivý, zvláště ve srovnání s klasickým uměním.“ Harry zavřel knihu a odstrčil ji na kraj postele, aby si ji Snape mohl vzít. „Původně jsem míval stejný dojem.“ Snape pro něj měl další dušené hovězí. Položil ho na tác a dolevitoval ho k posteli. „Co se změnilo?“ Harry se neohrabaně pustil do jídla. „Když jsem se dozvěděl příběh za každým tím kouskem, začal jsem je chápat. Nicméně převážně jsem prostě získal schopnost ocenit rozmanitou estetiku.“ „Co to znamená?“ „To znamená, že jsem měl úzký náhled na to, co jsem považoval za krásné. Nakonec jsem se dospěl k bodu, kde oceňuji i druhy umění, které jsem dříve zavrhoval jako neatraktivní,“ vysvětloval Snape.

„Takže si myslíte, že hromada barevných čtverců je stejné umění jako řecké sochy?“ zeptal se Harry nevěřícně. „Pokoušíte se srovnávat jablka a hrušky. Pokud nahlížíte na moderní umění stejnými brýlemi jako na klasické, těžce se v moderním umění zklamete. Přemýšlejte o tom jako o hodnocení mužského versus ženského těla.“ Snape zvedl knihu a nalistoval na obrázek Doryfora1. „Dokonce i když je člověk sexuálně přitahován pouze ženami, stále dokáže ocenit přitažlivost mužského těla, už jen pro tu sílu a mužnost, o kterých vypovídá ta svalnatá postava.“ Harry cítil, jak se z nějakého důvodu červená, když se dívá na tu sochu. „Jo, asi jo…“ Snape vyčistil nádobí. „Pokuste se teď spát. Jakmile se vaše tělo zahojí, obnovíme pravidelná cvičení.“ „Mohl bych spát v přístěnku?“ zeptal se Harry. „Prosím?“ Snapeovo obočí se stáhlo k sobě. „Nebo aspoň se zhasnutými světly. Je tady moc světlo a nedokážu se pořádně vyspat,“ postěžoval si Harry. „Jelikož zde nejsou žádné vypínače, musel bych použít kouzla, což by mohlo být nebezpečné vzhledem k tomu, jak magie interaguje s elektřinou,“ objasňoval Snape. „Přejete-li si spát v přístěnku, může to být zařízeno.“ „Ano,“ přikývl Harry. „Počkejte tady.“ Snape opustil celu a zamířil směrem, ve kterém se nacházel přístěnek. Po chvíli se vrátil a podal Harrymu ruku. Harry ji přijal a kulhal mu po boku. Snape otevřel dveře a Harry spatřil, že podlaha je kompletně vystlaná dekami. Snape přivolal mladíkův polštář a podal mu ho, zatímco si Harry vlezl do překvapivě měkkého hnízda. „Přijdu ráno a přinesu vám snídani,“ informoval Snape Harryho, který si upravoval přikrývky. „Okej,“ Harry se nikdy necítil uvolněnější. Snape zavřel dveře a Harry mírumilovně usnul.

1

Doryforos doslova znamená „muž s kopím“ a je to název jedné z nejznámějších řeckých soch. Autorem je Polykleitos a má mnoho kopií. Obrázky tady a tady. (pozn. autor)

Kapitola 23 Harry se už dlouho takhle dobře nevyspal. Vzbudil se s pocitem, jako by právě prospal celý týden. Snad by mohl spát v přístěnku pravidelněji. Chvíli ležel v peřinách a užíval si tu měkkost, co se dotýkala každého centimetru jeho obnažené kůže. Vážně by si na tohle dokázal zvyknout. Nakonec ho popadl hlad a on zkusil dveře v malé místnůstce. K jeho překvapení šly otevřít. Zatlačil do nich a rozhlédl se po chodbě. Snape nebyl nikde v dohledu. Postavil se na nohy a vyzkoušel ty dveře, kterými ještě nikdy neprošel. Byly zamčeny, jako vždy. Harry šel chodbou a cestou se opřel o mříže své klece, ačkoliv ve skutečnosti nebylo třeba. Do jeho cely vedl otvor přes dvě tyče, takže by se mohl vrátit tam, kdyby chtěl, ale radši se rozhodl prozkoumat dům bez Snapea v závěsu. Každopádně kde byl ten Smrtijed? Harry otevřel dveře od knihovny a vešel dovnitř. Být o samotě se všemi těmito knihami ho z nějakého důvodu, který neuměl pořádně vysvětlit, vzrušovalo. Napadlo ho, jestli se Hermiona takto cítila pokaždé, když vešla do školní knihovny. Frankenstein byl stále usazený na vrchní poličce. Rychle se rozhlédl, jestli tam není Snape, a začal pro ni lézt nahoru. V tom si náhle uvědomil, že když se nachází bez stráže, existuje mnoho lepších věcí, které by mohl dělat. Mohl by utéct, nebo nalézt sovu. Potichu vyšel do schodů, nechtěje Smrtijeda na sebe upozornit. Na vrcholu schodiště zaslechl Snapeův hlas, tak se zastavil a zaposlouchal. Snape se nacházel ve svém pokoji a říkal slova, která Harry nedokázal rozluštit. Tón měl nenucený, jako kdyby si povídal s přítelem. Harry přemítal, s kým by mohl Snape mluvit v ložnici. Mladík neslyšel žádnou odezvu a Snape se neodmlčel, aby si vyslechl odpověď. Bylo to nezvyklé, nicméně jiné věci čekaly, až je prozkoumá, takže se rozešel na druhý konec chodby směrem k trůnnímu sálu. Měl pocit, že ty druhé dveře v trůnním sále vedou ven. Zrovna byl tak vpůli cesty, když se dveře ložnice odevřely a Snape vyšel ven. Harry zvažoval, že se dá na útěk směrem do sálu, ale věděl, že by se nedostal moc daleko, a navíc se mu to zdálo trochu zbytečné. Kdyby věděl, že útěkem se mu podaří skončit u Řádu, rozběhl by se bez jediného zaváhání. Nicméně jak znal své štěstí, pravděpodobně by ho znovu zajali Smrtijedi. Snape byl po Řádu druhá nejlepší možnost. Harry se otočil a spatřil Snapea stojícího s tasenou a připravenou hůlkou. „Vraťte se do cely, pokud chcete dostat snídani,“ řekl Snape klidně. „S kým jste to mluvil?“ zeptal se Harry, když mířil zpět ke schodům. „S mým společníkem,“ odpověděl Snape tajemně. „Bolí vás něco?“ „Ne, cítím se fakt dobře, jen mám hlad.“ Harry prošel knihovnou. „Se Smrtijedským společníkem?“

„To není vaše věc,“ odpověděl Snape striktně. Harry umíral zvědavostí, když procházel otevřenými mřížemi. Proč by měl Snape ‚společníka‘ ve své ložnici? Že by milenec nebo milenka2? Pokud to byla milostná známost, co si myslí o tom, že Snape spí s Harrym? Nicméně mladík pochyboval, že by to byl milenec. Snape pravděpodobně jen používal nějakou neobvyklou metodu komunikace. Sice když byl posledně v tom pokoji, neviděl tam žádný krb ani portrét, ale kdo mohl vědět, jaké jiné způsoby kouzelníci mají, aby spolu mohli mluvit? Snape byl taktéž obeznámený s mudlovskými druhy komunikace, ale ani telefon tam Harry neviděl. Jediný další způsob, který Harryho napadal, byla sova, ale Snape nevypadal jako typ člověka, jenž by mluvil se sovami. Navíc Harry posledně ve Snapeově ložnici neviděl ani sovu a ani si nevšiml žádné známky po její přítomnosti a většina kouzelníků sovy do svých ložnic nepouštěla. Harryho tak zaměstnávalo přemítání nad tím, s kým to Snape mluvil, že skoro nezareagoval, když mu Smrtijed přivolal dušené kuře a do ruky mu dal lžíci. Zlepšil se v jedení bez pohybu prstů. „Dnes se budete pokoušet vyhýbat. Pokud se vám udělá mdlo, bude lepší si odpočinout, než se přepínat, takže tento den na sebe netlačte.“ „Dobře,“ slíbil Harry. Snape jen upíjel čaj. Jakmile Harry dosnídal, Snape mu odstranil zbytek obvazů. Řezy byly už téměř neviditelné a kromě těch prstů se cítil dobře. Rychle, vzrušený už aby začal, dokončil své ranní povinnosti. Konečně vyšel ze mříží za Snapem. „Co budeme dělat dnes?“ „Myslím, že vyhýbání vám bude stačit.“ Snape ho zavedl do tréninkové místnosti. Harry si povšiml, že čistící prostředky byly nahrazené novými lahvičkami a nádobkami. Se zvědavostí si nové položky prohlédl. „Jedlá soda? Citrónová šťáva? Zubní pasta? Vinný ocet? Kukuřičný škrob?“ Harry se zamračil. „Jak se tímhletím dá uklízet?“ „Jsem si jistý, že na něco přijdete,“ řekl Snape přezíravě. „Přivedl jsem vás sem kvůli tréninku, ne úklidu.“ Harry se o to nepřel, takže se postavil a zamířil do středu pokoje. Snape odstranil většinu nábytku a začal na Harryho vysílat míčky. Mladík byl 2

Anglicky je milenec i milenka prostě lover. Vzhledem k tomu, že Harry o Snapeově sexualitě stále pochybuje, rozhodla jsem se to přeložit takhle. Všechny stížnosti jsou tedy na mě:). (pozn. překlad)

okamžitě schopen se vyhnout pěti. Zaměřil se na úsporné pohyby a snahu zůstat po celou dobu ve středu místnosti. Od posledně, co se pokoušel o toto cvičení, se výrazně zlepšil, a v době, kdy Snape zastavil trénink na oběd, nebyl unavený i přes lehkou bolest v nohou. „Můžu toho dělat víc,“ naléhal Harry. „Nechci, abyste sebou házel po zemi, jak je vaším obvyklým sklonem při normálních tréninkových seancích,“ vysvětloval Snape. „Nebudu se vrhat na zem,“ slíbil Harry. „Pak tedy můžeme procvičovat opět zaměřování.“ Snape dojedl svůj sendvič. „Okej!“ Harry netrpělivě dopil dýňovou šťávu. Snape sklidil nádobí a odvázal Harryho. Mladý kouzelník přeběhl do středu místnosti a Snape po něm hodil laserovým ukazovátkem. „Zaměřte se na to, abyste po celou dobu zůstával veprostřed,“ navrhl Snape, když připravoval trénink. „Ano, pane.“ Harry se snažil co nejlépe se svýma obvázanýma rukama držet ukazovátko jako hůlku. Začaly se na něj řítit míčky a on se proplétal, když se snažil sejmout všechny falešné Smrtijedy. Bez nábytku to bylo těžké a několikrát byl zasažen, ale dokázal zůstat ve stoje a docela uprostřed. V době, kdy sejmul posledního Smrtijeda, byl hladový. „Je to těžší, když se snažím zůstávat na místě.“ Snape ho zavedl do sklepení. „Je vysoce nepravděpodobné, že vám setrvávání na jednom místě pomůže, ale i tak byste měl tuto schopnost ovládnout.“ „Zvládnu to,“ souhlasil Harry. „Jen doufám, že to bude brzo, protože to nemám rád tolik, jako když pobíhám kolem.“ Snape ho zavedl do koupelny a kouzlem mu pustil kohoutky. Harry, odhodlaný se vykoupat sám, vlezl do vany a popadl mýdlo dřív, než se Snape stihl pohnout, aby mu pomohl. Snape se posadil na svoji židli a Harry se ze všech sil snažil vydrhnout. Mýdlo mu neustále vyklouzávalo mezi prsty a podařilo se mu dostat šampón do očí místo na vlasy. Snape se do toho vložil a pomohl mu opláchnout si obličej. Pak mu ráznými pohyby prstů vlasy namydlil. Harryho zahanbovala jeho vlastní bezmocnost. A nepomáhalo ani to, že Snapeova těsná blízkost mu vybavovala vzpomínky na sex a on začal tvrdnout. Snažil se vůlí erekci potlačit, ale od posledního orgasmu uběhlo už docela dost času a on měl pocit, že pokud se brzy neudělá, vybuchne.

Když lezl z vany, zůstával otočený zády ke Snapeovi. Utíral se do ručníku a přitom si uvědomil, že není způsob, jak by si s obvazy na rukou dokázal natřít mast na svaly. Snape by mu musel pomoct a to by pak Snape viděl, že je vzrušený. „Nepotřebuju dneska lektvar na svaly,“ naléhal Harry. „Nenamáhal jsem se tolik.“ „Je lepší, abyste ho používal, i když si myslíte, že ho nepotřebujete,“ poučoval Snape. „Tento lektvar nemá žádné nežádoucí vedlejší účinky, takže vám neublíží i při denním užívání. Pokud váš trénink myslíte vážně, měl byste udělat vše, co je ve vašich silách, abyste zajistil, že bude probíhat hladce a rychle.“ „Myslím to vážně,“ odpověděl Harry okamžitě. Dokáže se vyrovnat s trochou trapasů. Pevně si přitáhl ručník ke svému klínu. „Dobrá, vezmu si ho.“ „Položte se na břicho.“ Snape si vyhrnul rukávy. Harry roztáhl ručník přes kobereček a lehl si na něj. Zezačátku byly Snapeovy ruce studené a on nadskočil, když se ho dotkly. Ale jak mu Smrtijed do pokožky vtíral lektvar, zahřály se a Harry se uvolnil pod těmi zručnými prsty. Musel uznat, že je vážně docela příjemné nechat se masírovat, a ačkoliv se ho Snape nedotýkal sexuálním způsobem, ztvrdnul ještě víc. Utěšoval se skutečností, že je stále dospívající chlapec a nevhodné erekce jsou holt něco, co se čas od času stává. Když ho Snape poklepal na bok na znamení, aby se přetočil, přetáhl si ručník s sebou a nařasil si ho přes klín tak, aby Snape nepoznal, že mu stojí. Snape mu nevěnoval ani letmý pohled a začal s obratností mazat Harryho nohy. Když Snapeovy prsty přejížděly přes hrudník, měl mladík bradavky bolestně tvrdé. Téměř chtěl požádat o lektvar a sex na dnešek večer, ale zvládl se udržet. Snape skončil a u umyvadla si umyl ruce. Harry se posadil, uvázal si ručník pevně kolem pasu a opatrně kráčel zpátky do cely. Byl tak zatraceně tvrdý, až chtěl poprosit o pár minut v koupelně o samotě, aby si ho mohl vyhonit, ale pochyboval, že by to Snape povolil. Místo toho se posadil za stůl a myslel na ty nejnechutnější a nejodpornější věci, které si dovedl představit, a pokoušel se uvolnit. „Proč děláte takové obličeje?“ Snape začal odstraňovat obvazy z Harryho rukou. „Nemůžu se dočkat, až se jich zbavím,“ lhal Harry rychle, zahanben svojí nadržeností. Snape mu sundal dlahy. „Zkuste prsty ohnout.“

Harry poslechl a potěšilo ho, když zjistil, že to jde. Sice měl prsty trochu toporné, ale dokázal je pokrčit úplně celé. Několikrát je cvičně natáhl a ohnul a ten pocit si vychutnával. „Ve skutečnosti jste měl zlomené pouze proximální falangy3.“ Snape vzal Harryho pravou ruku do své levé a proběhl svými prsty přes hřbet, těsně nad klouby. Smrtijed každou kost pečlivě prohmatal mezi svým pravým palcem a ukazováčkem. Pak pustil mladíkovu pravou ruku, uchopil jeho levou a proces zopakoval. „Zdají se uzdravené, ale rád bych je jen pro jistotu převázal.“ Harry sledoval, jak Snape omotával obvaz přesně mezi jeho články prstů a kloub na palci. Když Smrtijed skončil, Harryho ruce měly docela velkou pohyblivost. Vyzkoušel je ještě jednou s obinadlem, zatímco Snape mu na stůl vyčarovával večeři. Harry se pustil do vepřových kostiček a byl rád, že má zase obyčejné jídlo. Snape se posadil naproti němu a přivolal si čaj. „Budeme muset dnes nebo zítra vykonat pohlavní styk. A jelikož se o tom budeme pokoušet bez použití drogy, navrhuji dnešní večer.“ „Nemůžete mi dát místo toho něco jinýho?“ požádal Harry. „Ne,“ řekl Snape pevně. „Byl jsem ujištěn, že tato droga vám nezpůsobí ztrátu mentální způsobilosti, a přesto jste řekl něco, co jsem vám jasně nařídil, abyste nikdy nezmiňoval. I kdybych vám dal tradiční společenský lubrikant, jako je alkohol, obávám se, že byste i přesto řekl to, co nikdy říct nesmíte.“ Harry byl postaven před hrozivou volbu. Buď mohl přiznat, že ta slova řekl úmyslně, aby si užil sex dvakrát, nebo se se Snapem vyspí bez použití drogy. Harry posbíral veškerou svou odvahu a řekl: „Okej, zkusíme to bez ní.“ Snape přikývl, podle všeho tuto odpověď očekával. Harry pomalu dojedl a po celou dobu se vyhýbal pohledu na Snapea. K jeho mrzutosti opět tvrdnul. Ksakru, Snape si bude myslet, že je nějaký úchyl. Nechtěl sex, jen toužil po orgasmu při sexu. Nemyslel si, že to zvládne, a to navzdory skutečnosti, že byl silně přesvědčený, že už jednou sex bez lektvaru měli. Dobrá věc byla, že ve skutečnosti nemusel vyvrcholit. Mohl tam jen ležet a nechat Snapea, ať si dělá, co potřebuje. Když dojedl večeři, přešel k posteli a přitom si ručníkem zakrýval klín. Ručník upustil a lehl si na postel na břicho. Zíral do zdi a poslouchal, jak si Snape sundavá oblečení. Proč vůbec kdy trval na tom, aby se Snape svlékal? Při myšlence, že se podívá na nahého Smrtijeda, se cítil neuvěřitelně trapně a zvažoval, že Snapeovi řekne, aby zůstal oblečený. Nebylo divu, že muž pokaždé zavíral oči. 3

proximální falang – kost prvního článku prstů (tedy ta část, která je nejblíž dlani). (pozn. překlad)

Snape vylezl na postel a dotkl se Harryho boku, čímž mu dával znamení, aby se přetočil na záda. Harry poslechl a zavřel oči. Cítil, jak se Snapeovy ruce pohybují na jeho hrudníku a dotýkají se bradavek. Jeho penis trochu poskočil, ačkoliv ten dotyk necítil ani zdaleka tak eroticky, jako když mu v těle koloval lektvar. Neustále si uvědomoval to, že ten, kdo se ho dotýká, je Snape. To Snapeovo tělo se mu tiskne k boku. To Snapeovy ruce má na svých prsou. To Snapeovu vůni cítí. Pokoušel se si představovat Ginny, ale nešlo to, zvláště když Snape sklonil hlavu, vzal do úst jeho bradavku a vlasy se Harrymu otřel o hruď. Harry se snažil vybavit si, jak dobré to bylo minule, ale jeho mysl mu stále připomínala, že to Snape se ho dotýká. Roztáhl nohy, protože chtěl, aby to brzo skončilo. Snape pochopil a použil kouzla. Když otevřel lahvičku, Harryho penis se plně vzrušil. Jeho tělo, které si pamatovalo Snapeovy dotyky, toužilo po více, ale jeho mysl se jednoduše přes ten koncept nedokázala přenést. Pronikl do něj první prst a Harry pevně sevřel prostěradlo. Bylo to divné. Nechápal, jak to kdy mohl shledávat smyslným. „Uvolněte se…“ Snape laskal Harryho stehna. „Zatlačte proti mně.“ Jak do háje měl asi tak udělat oboje najednou? Snažil se vyhovět Snapeově návodu, ale nešlo to a s přidáním druhého prstu to bylo akorát nepříjemnější. Prsty mu pohladily to místo a on cítil, jak sebou penis cuknul a objevila se kapička. Chtěl, aby cítil vzrušení jak po těle, tak na mysli. Bylo by pro ně pro oba daleko lepší, kdyby dokázal opět nabýt toho dokonalého stavu, ve kterém byl posledně, když spolu spali, ale prostě nedokázal k tomu svoji mysl přimět. Snape přidal třetí prst a Harryho roztahoval, zároveň palcem a ukazováčkem druhé ruky obkroužil mladíkův penis těsně pod žaludem. Pomalu přetahoval předkožku přes hlavičku a zpátky. Harry se soustředil na rozkoš ve svém kopí a pokoušel se udržet mysl zaměřenou na to, jak příjemný je ten počitek. Uvolnil se, když přirážel do Snapeovy ruky a zoufale si přál, aby Smrtijed objal větší jeho část. Snapeovy prsty ho šukaly, dokud nesténal rozkoší. Pak Smrtijed prsty vytáhl, otočil ho a vytáhl na kolena. Harry se nastavil tak, že klečel před zdí. Vzpomínal si, jak při minulých příležitostech byl sex v této pozici skvělý, takže se horní částí trupu předklonil a opřel o stěnu. Snape zaujal pozici a vtlačil se dovnitř. Bolelo to a nelíbilo se mu to. Vyjádřil svoji nespokojenost zasyčením a pokusil se se odtáhnout. Snapeovy prsty se opět obtočily kolem jeho penisu a on se snažil zaměřit na to, spíš než na nepohodlí, které cítil v zadku. Nedokázal to. Prostě to nešlo; nikdy se mu nebude líbit nechávat se souložit bez lektvaru. Musel tedy všechny ty minulé pokusy, kdy spolu měli sex, být pod vlivem lektvaru.

„Prostě to udělejte,“ protlačil skrz zaťaté zuby, když Snape čekal, až se přizpůsobí. Snape se místo toho vytáhl, což Harryho rozčílilo. „Prostě to udělejte!“ zařval Harry a chtěl už celou tuhle věc mít za sebou. „Pojďte.“ Snape vmanévroval mladšího kouzelníka tak, že ležel opět na zádech na posteli. „Potřebujete se nejdřív uvolnit.“ „Neuvolním se! Udělal jste to předtím, tak to prostě udělejte znovu.“ Harry měl pořád zavřené oči, neboť se nechtěl na Smrtijeda dívat. „Stejně se mu to nejspíš líbí víc, když to nenávidím.“ „Potřebujete se uvolnit proto, abych vás nezranil.“ Snapeovy prsty hladily Harryho po vnitřních stehnech. „Tak mi jednoduše dejte lektvar proti bolesti.“ „A vytvořit vám závislost i na něm?“ řekl Snape nesouhlasně. „Nechci, aby to pokaždé bylo takovéto.“ „Nebude to jiné. Nejsem žena,“ naléhal Harry. Snapeovy prsty se zastavily. Vzal Harryho za ruku. „Pojďte sem.“ Harry zdráhavě Snapeovi dovolil, aby ho vytáhl z postele a postavil ho čelem ke zdi. Pak ho obrátil. „Toto nikdy nikomu nesmíte ukázat, je to jasné?“ vyhrožoval Snape hlasem, který naznačoval, že pokud Harry neposlechne, zabije ho. „Nikdy nikomu neukazuju nic z tohohle!“ Harry by spíš zemřel, než aby živé duši ukázal to, co se tu dělo. Snape, uspokojený, že je jeho tajemství v bezpečí, si před Harryho klekl. Och můj bože! Harry se chytil zdi jako podpory a byl zvědavý, jestli se Snape vážně chystá udělat to, co si Harry myslel, že plánuje. Snape obtočil ruku kolem kořene Harryho penisu a vzal žalud do svých vlhkých, hříšných úst. Kurva. Kurva. Kurva. Harrymu se protočily oči a na chvíli nemohl dýchat. Tohle bylo lepší než tisíc masturbací. Byl tohle ten pocit, co by cítil, kdyby byl při sexu mužem? Snapeova pusa byla tak vlhká a horká, až Harry toužil do ní nacpat svůj penis celý a nikdy ho nevyndat. Když do něj před chvílí Snape proniknul, erekce mu lehce ochabla, ale nyní znovu ztvrdnul a nechtěl nic jiného, než vyvrcholit do Snapeových ústech. Snape přesunul druhou ruku a laskal jí Harryho varlata, zatímco hlavou pohyboval nahoru a dolů po Harryho mužství. Harry se musel předklonit a pro podpěru sevřít Snapeova ramena, zvláště když ruka hladící mu šourek

našla to místečko těsně za ním, kde dotek vyvolával skoro stejný pocit, jako když Snape laskal ten bod v něm. Harry roztáhl nohy, aby měl k němu Snape lepší přístup, a pak Snapeova volná ruka ho začala přejíždět po celé štěrbině mezi jeho půlkami. Škádlil svými prsty Harryho vstup a mladík zjistil, že mu to skoro vůbec nevadí, ne když ho tak báječně kouří. Snapeovy prsty vklouzly dovnitř a muž ho jimi projížděl, zatímco mu Harry přirážel do pusy. Kdyby Snape nějak dokázal si Harryho vzít a zároveň ho přitom kouřit, Harry by to udělal s nadšením. Potřeboval Snapea požádat, aby ho naučil nějaká slova, protože ‚zasraně úžasný‘ ani zdaleka nedostačovalo k tomu, aby popsal, jak euforický pocit to byl. Bylo to skoro stejné, jako tehdy poprvé s tou drogou. Návaly rozkoše proudily mezi jeho penisem a zadkem a zbytek těla se chvěl vzrušením, jak se blížil orgasmu. Harry byl skoro na vrcholu, když Snape vyndal prsty a odtáhl hlavu. „Ne! Jsem tak blízko!“ Snape otočil Harryho čelem ke zdi a postavil se. Palci roztáhl Harryho půlky a vnikl dovnitř. Nebolelo to jako předtím, a to i když se tentokrát pohyboval Snape rychleji a pronikl hlouběji. Snape do něj plynule přirážel a penisem se třel o to místo v něm, které nutilo mladšího kouzelníka třást se a křičet rozkoší. Harry se s každým přírazem zvedl na špičky, tělem se opřel o stěnu a zadek vystrčil, takže Snape do něj mohl pronikat přesně tím způsobem, jakým se mu to líbilo. Byl tak velmi, ale velmi blízko. Penis mu zuřivě prosakoval a on věděl, že zemře, pokud se neuvolní ten silný tlak v jeho nitru, díky kterému měl našponovaný každý sval v těle. Harry přesunul jednu ruku a obemkl jí svůj bolestivý úd a stačilo po něm přejet jen dvakrát, než se udělal se zavytím, každičký kousíček energie a tekutiny ze svého těla vychrlil na zeď. Snape jednu paži zkroutil na jeho hrudi a držel ho vzpřímeně, když se končetiny mladého kouzelníka přeměnily ve vařené nudle. Snape do něj dál přirážel, a ačkoliv Harry už vyvrcholil, stále to bylo příjemné. Byl rád, že se neudělal Snapeovy do pusy, protože pak by pravděpodobně neměl orgasmus ze samotného sexu a to by bylo velice trapné. V penisu mu již opět škubalo novým zájmem. Mít Snapeovo mužství v sobě byl podivný pocit. Vždycky se během sexu zaměřoval převážně na svoji chloubu než na zadek a pocit být tam zcela vyplněn byl vážně zvláštní, přesto určitým způsobem smyslný. Harry svíral svaly kolem toho velkého vzrušení v sobě a Snape vydal uznalé zavrčení a začal přirážet rychleji. Harry ho popoháněl tím, že kolem něj stahoval stěny rekta a netrvalo dlouho a Snape se vystříkl do mladého kouzelníka, přitom ho svíral tak pevně, až se Harry bál, že zítra ráno z toho bude mít na hrudníku modřiny. Snape se opatrně vytáhl, až když sebou jeho penis přestal cukat. Hned poté, co opustil jeho tělo, Harryho pustil. Mladík doklopýtal k posteli a

nechal na ní místo i pro Snapea. Smrtijed si lehnul a Harry se přitiskl k jeho strnulému tělu. Ležel s hlavou na Snapeově hrudi a poslouchal jeho rychlý srdeční tlukot. Snape se pozvolna uvolňoval a váhavě přesunul ruku na Harryho záda. Postorgasmická blaženost nebyla stejná, jako bývala. Harry předpokládal, že už si na orgasmus zvyknul, a proto se už po sexu necítil se Snapem propojený. Dávalo to smysl. A ačkoliv soulož byla stále úžasná, nebylo to jako poprvé, kdy dokázal vyvrcholit, aniž by se vůbec dotkl penisu. Harry ležel se zavřenýma očima a vychutnával si pocit teplého těla tisknoucího se k jeho a nechával se unášet potěchou a štěstím. Snape to musel zničit, když po příliš krátké době Harryho odstrčil. „To vážně budete ukazovat Voldemortovi?“ zeptal se Harry, zatímco sledoval, jak se Snapeova rozmazaná postava obléká a používá čistící kouzla. „Zcela jistě mu neukážu jistou část a vy také ne,“ zvedl hůlku a namířil jí na Harryho. Harry zvedl želízka, aby si jimi ochránil hlavu. A jak to udělal, naplnil ho podivný pocit déjà vu. „Ne, ne! Nedělejte mi to! Přísahám, že to nikdy nikomu neukážu!“ K Harryho úlevě Snape hůlku sklonil a vyšel z cely. Harry přes sebe přetáhl přikrývku a lehl si na teplé místo, které v posteli po Snapeovi zbylo. Stále nedokázal uvěřit, že mu ho Snape doopravdy vykouřil. Jenom gayové a ženy ho kouří, tudíž Snape musí být gay. Harry nedokázal přijít na žádný jiný důvod, proč by chlap, který o sobě prohlašuje, že je heterosexuál, dobrovolně sál penis jiného muže. A Snape to dělal tak báječně. Při vzpomínání na Snapeovy rty kolem svého penisu opět zcela ztvrdnul a tak vyklouzl z postele a došel si pro toaletní papír. Obyčejně by ho onanování tak krátce poté, co si ho Snape vzal, naplnilo hanbou a nenávistí, ale vzpomínka na orální sex byla tak vzrušující, než aby se ji pokoušel vůlí odehnat. Lehl si na záda a spojil si palec s ukazováčkem do kruhu tak, jak mu to dělal Snape. Jeho prsty nebyly ani zdaleka tak zručné jako Snapeovy, ale stále to bylo vážně vzrušující. Harry nikdy předtím nezkoušel masturbovat tímto způsobem – jen si spíš pohrával s předkožkou, než aby přejížděl rukou po celé své délce. Zjistil, že takto si nemusí plivat do dlaně, a netrvalo dlouho a musel k hlavičce penisu přitisknout toaletní papír, aby zachytil sperma, které nevystříkl napoprvé. Orgasmus nebyl tak silný, ale stejně byl uspokojivý. Na chvíli se na posteli uvolnil, pak přešel pokoj a vyhodil zbytky po své potěše do záchodu. Vrátil se k posteli a stočil se na prostěradle. Pokud mu Snape dopřeje orální sex pokaždé, pak by to mohl zvládnout bez lektvaru. K čertu, pokud ho Snape bude kouřit, aby do něj mohl proniknout, pak o to Harry sám bude žádat. Harry si myslel, že bylo daleko přiteplenější provádět muži

orální sex než nastavovat zadek. Snape byl očividně ve stádiu popírání své homosexuality. Tvrdil, že sex s Harrym nesnáší, ale Harry věděl, že Smrtijed se k plnému vzrušení nemusel přemlouvat tak jako Harry. Nevadí. Pokud chce Snape předstírat, že je heterosexuální, Harry ho nebude nutit odkrýt karty. Zvláště, pokud bude ochoten ho pokaždé vykouřit. Usnul rychle.

Kapitola 24 Harry se příštího rána vzbudil ještě předtím, než Snape vstoupil do chodby. Předstíral ale, že stále spí, a pak se s lehkostí vyhnul kouzlům, která na něj Snape poslal. Jakmile se osvědčil, Snape mu odstranil zbylé obvazy z prstů. Zdálo se, že jsou v pořádku. Různě s nimi kroutil, zatímco mu Snape servíroval snídani. Harry si cpal jídlo do pusy, protože dychtil začít s tréninkem a Snape jen upíjel čaj a mračil se na něj. „Co budeme dělat dnes?“ zeptal se Harry, mezitím co v rychlosti vykonával ranní rutinu. „Budete nacvičovat vyhýbání s omezením. Nechám vám svázaná zápěstí k sobě.“ Snape se postavil na nohy a sklidil ze stolu. Harry zvedl ruce, aby na ně mohl Snape použít spoutávací kouzlo. „Concretio Ferratilis!“ Poté, co ho Snape svázal, zavedl ho nahoru do tréninkové místnosti, která byla zbavena nábytku. Harry přešel do středu místnosti bez obavy z následujícího úkolu. Ve vyhýbání se s minimálním úsilím se stal docela zručným a věřil si, že dokáže unikat i s řetězem na rukou. Snape spustil cvičení a Harry se snadno vyhýbal a proplétal a s lehkostí unikal dokonce i šesti střelám naráz. Snape do pokoje vrátil nábytek, aby cvičení ztížil, ale Harry se naučil využívat ho ve svůj prospěch a v době, kdy přerušili cvičení kvůli obědu, nebyl zasažen ani jednou. „Je to moc lehký.“ Harry si skrčil nohy a přijal od Snapea talíř. Snape se posadil do svého oblíbeného křesla a upjatě jedl své jídlo. Harryho zajímalo, jak proboha Snape zvládá sníst své sendviče, aniž by z nich vytrousil alespoň polovinu ingrediencí, jak se to stávalo jemu. „Vyzkoušíme další metody, ale nemyslím si, že mít svázané ruce bude pro vás velký problém.“ „A co se svázanýma nohama?“ „To budeme nacvičovat také,“ přikývl Snape. „A jak se můžu přiblížit ke Smrtijedům, když budu k něčemu přivázaný?“ zeptal se Harry podezřívavě. „Naučím vás, jak se zbavit řetězů.“ Snape odložil sendvič a výhružně na Harryho shlédl. „Nicméně v žádném případě to nesmíte využít před závěrečnou bitvou. Nehledě na to, co se stane, ostatní se nikdy nesmí dozvědět o této vaší schopnosti, dokud vám nedám signál k útoku.“ Harry ztěžka polkl. Tahle představa se mu vůbec nelíbila. „Co se stane, jestliže umřete?“

„Pak se musíte pokusit přimět Pána zla, aby vás zabil.“ „Zabil mě?“ Harry upustil sendvič a přísady v něm se rozsypaly po celém talíři. „Je zde důvod, proč se před těmi lety kletba, kterou se Pán zla pokoušel vrhnout na vás, odrazila zpátky na něj,“ vysvětloval Snape. „Musíte se pokusit přimět ho, aby na vás seslal Avada Kedavra.“ „Nefungovalo to, protože má matka za mě položila život,“ objasnil Harry. „To se už znovu nestane, její ochrana mi už napodruhé nebude moct pomoci.“ „Láska vaší matky vás chrání a bude chránit více, než vůbec tušíte,“ pronesl Snape tiše. „Když to říkáte,“ Harry nejistě poskládal dohromady svůj krůtí sendvič a dojedl ho. „Takže co bude signálem?“ „Dám vám vědět, až se budeme blížit k tomu termínu.“ Snape se zbavil jejich prázdných talířů a odvázal Harryho. „Dejte ruce za záda.“ Harry okamžitě poslechl a Snape mu je svázal k sobě. Pak Smrtijed přešel na stranu místnosti a znovu cvičení započal. Mít ruce svázané za zády Harryho vykolejilo a ve vyhýbání nebyl ani zdaleka tak úspěšný. Nespočetněkrát zakopl a spadl, ale Snape ho magií zachytil pokaždé, když škobrtnul směrem k něčemu ostrému. Snape zrovna Harryho postavil zpříma po dalším pádu, když Harry opět zakopl o roh stolu a padal směrem na gauč. Snape pád nezastavil, protože padal do měkkého, jenže Harry se pokusil využít síly svého pádu k tomu, aby se rychle postavil na nohy, přepočítal se a naletěl hlavou na knihovnu. „Au!“ Spíš byl překvapený, než aby to bolelo. Snape k němu přistoupil. „Udeřil jste se do hlavy?“ „Jo, ale ve skutečnosti to nebolí.“ Harry se nemotorně vysápal na nohy. Snape ho jednou rukou ustálil a druhou šťouchl Harryho do temene. „Jste si jistý? Nechcete přitáhnout pozornost Pána zla.“ „Jo… au, nebodejte do toho!“ Snape náhle ztuhnul a zpevnil sevření Harryho ramene. „Někdo je tady.“ Stlačil Harryho na kolena a odeslal míčky. Dveře se rozletěly a do místnosti vešla Belatrix. „Severusi,“ zasyčela nelibě. „Měla jsem tušit, že jsi pedofil.“

Harrymu hořely tváře. Klečel nahý před Snapeovým klínem s rukama svázanýma za zády. „Nejsem dítě.“ Snape Harryho udeřil hřbetem ruky, až ho poslal obličejem na koberec. Harry byl tak v šoku, že tam zvládl jen ležet, zatímco mu Snape položil nohu na krk, čímž ho přišpendlil k podlaze. „Nevycvičil jsi svého mazlíčka moc dobře, co?“ ušklíbla se Belatrix. „Kdyby byl můj, donutila bych ho škemrat o mučení.“ „Mám ho radši vzpurného,“ řekl Snape chladně hrobovým hlasem. „Pro mě není nic sladšího než sledovat, jak se pošetilá odvaha mění na slzy bezmoci.“ Belatrixin strašlivý smích zamrazil Harryho na páteři. „To je pravda. Předveď mi něco, zatímco spolu budeme mluvit.“ „Obvykle ho touto dobou nechávám uklízet jednotlivé místnosti.“ „To je nudné.“ Posadila se do Snapeova oblíbeného křesla. „Předveď mi něco lepšího.“ Harry se chtěl sebrat a utéct zpátky do cely, ale donutil se zůstat v klidu a bez pohnutí. Divil se, proč kdy Snapeovi věřil; ten chlap byl Smrtijed! Jeho hlas byl tak krutý a chladný, až si Harry byl jistý, že mu udělá něco hrozného. Snape sundal nohu z jeho krku a mladík lapal po dechu, ačkoliv mu Snape neporanil dýchací cesty. Paže měl ohnuté v loktech a svázané k sobě, takže byly rovnoběžné. Snape ho popadl vzadu za vlasy a trhnutím mu zvedl hlavu. Harry cítil, jak se mu objevuje obojek kolem krku úplně stejně jako tehdy, když ho Snape znásilnil poprvé. Ne. Žádal Snapea, ať tohle nedělá. Prosil ho, ať udělá cokoliv, jen ne tohle. Ale ten chlap byl Smrtijed a Harrymu ublíží tím nejhorším možným způsobem. Když ho Snape chytil za kotníky, měl Harry jistotu, co bude následovat, a tak bojoval ze všech sil, ačkoliv jeho pokusy se osvobodit, mu kradly dech. Byl tak zachvácený panikou, že si skoro neuvědomil, že mu Snape kotníky svazuje k sobě místo toho, aby mu nohy roztahoval. Nechystá se ho znásilnit. Donutil se uklidnit, když mu Snape zvedal bérce tak, že mu chodidla mířila k hlavě. Cítil, jak Snape propojil pouto vázající mu krk s tím kolem kotníků, a pak ustoupil. Harry musel udržovat nohy a hlavu na stejném místě, jinak by se udusil. Byla to strašlivá pozice a věděl, že pokud ho Snape během příštích několika hodin nepustí, zabije se, ale byl ochotný snést radši tohle, než jiné typy mučení. Uši mu zaplnilo hučení, když Smrtijedi použili ševelissimo, aby nemohl vyslechnout jejich konverzaci. Bolely ho svaly a chtěl si položit hlavu a odpočinout si, ale nemohl tak učinit, aniž by si přerušil dodávky vzduchu. Snažil se přetočit na bok, aby ulevil svým namáhaným svalům, ale jakmile se o to začal pokoušet, skončilo to tím, že se dusil, a tak si nebyl jistý, jestli se mu to podaří bezpečně. Kradmo vrhal pohledy po Smrtijedech, ale

dívala se na něj jenom Belatrix. Harry se nehodlal pokoušet lehnout si na bok, dokud si nebude jistý, že Snape dává pozor, aby ho kdyžtak, kdyby se místo toho škrtil, přišel zachránit. Po době, která mu připadala jako věčnost, se Belatrix konečně postavila a přešla přes pokoj, Snape ji následoval. Společně odešli dveřmi a Harry na chvíli zpanikařil, když se dveře za Snapem zavřely. Jak ho mohl ten Smrtijed zanechat v této pozici? Co kdyby umřel? Naštěstí se Snape po pár vteřinách vrátil a uvolnil Harryho pouta. Harry ležel na zemi a s požitkem, že zase může normálně dýchat, lapal po dechu. Snape k němu přišel a lehce se dotkl chlapcova krku. „Jste zraněný?“ Hlas měl stále chladný, ale ani zdaleka tak ledový jako předtím a prsty měl studené, přesto jemné. Kdyby to Harry nevěděl jistě, myslel by si, že Sex Snape a Trénující Snape je jiná osoba než Znásilňující a Mučící Snape. „Jen je to podrážděný,“ Harry odstrčil Snapeovu ruku a postavil se na nohy. „To by pro dnešek stačilo,“ Snape se postavil a zamířil ke dveřím. „Poučil jste se propříště nebo si proti sobě budete poštvávat další Smrtijedy, kteří přijdou?“ „Nesnažill jsem se ji proti sobě poštvat.“ Harry se vydal za Snapem. „Promluvil jste bez přemýšlení,“ uhodl správně Snape. „Mnohokrát jsem vás před tím varoval.“ „Snažím se,“ zavrčel Harry. „Nedostatečně,“ zpochybňoval ho Snape. „Kdyby vás Belatrix za vaši neúctu chtěla mučit, bylo by to stokrát horší než to, co jsem vám udělal já. Měl jste veliké štěstí, že pospíchala. Co když vaše jednání nebo slova zničí naše plány nebo zapříčiní, že vás nějaký Smrtijed omylem zabije?“ „Voldemort říkal, že mi nemají ani ubližovat, když není poblíž,“ poukázal Harry. Snape Harryho popadl za okovy a natlačil ho do zdi koupelny, svým větším tělem mu zabránil v pohybu, a když se naklonil blíž, Harry z této krátké vzdálenosti viděl jeho tvář ostře. „Myslete, Pottere,“ zavrčel, černé oči se mu blýskaly. „Občas jim Pán zla musí přikázat, aby zastavili, a to i když jsou v jeho přítomnosti.“ Ustoupil od něj a zkroutil mu ruce za zády a přidržoval je svojí pravou, zatímco Harryho ohýbal přes okraj vany. Levou rukou otočil kohoutky a z nich se vyvalila voda. „Co to děláte?“ zeptal se ho Harry zděšeně.

„Dávám vám za vyučenou.“ Snape přistrčil Harrymu hlavu k vodě. „Co kdybych byl nahrazen jiným strážným? Strážným, který by měl pocit, že je zábavnější držet vám hlavu pod vodou, než vás koupat? Co kdybyste tohohle strážného během jedné takové zábavy naštval natolik, že by byl tak zaslepen svým hněvem, až by vám tam hlavu podržel déle, než zamýšlel, a utopil vás? Věříte, že to není možné?“ Snape strčil do Harryho tak, že měl mladík hlavu jen palec nad vodou. „Vážně věříte tomu, že nemáte schopnosti rozzuřit Smrtijeda až k bodu, kdy vás omylem zabije?“ „Ne,“ Harry věřil, že by to udělal i Snape. Snape ho pustil a ustoupil do rohu místnosti. „Ano, Pán zla by toho Smrtijeda, který by vás nedopatřením zavraždil, zabil, ale to by vás k životu nenavrátilo.“ Harry vlezl do vany na třesoucích nohách. Vypnul vodu. Snape uměl občas být strašně děsivý. Nenáviděl, když byl k němu Snape drsný; nebyl dítětem, které by potřebovalo dostat vynadáno. „Chápu, že se vyhýbáte účinněji, když jednáte bez přemýšlení, takže se zdráhám vám nařídit přemýšlet dřív, než uděláte cokoliv. V ideálním případě byste měl mít dva způsoby myšlení – vaše tréninkové a vaše coby otroka. Během výcviku a závěrečné bitvy byste měl spoléhat na své pečlivě vybroušené instinkty. Ale v době, kdy hrajete submisivního otroka, byste měl myslet dřív, než cokoliv uděláte.“ Snape k vaně přinesl roztok na svaly a položil ho na okraj, sám tam zůstal stát a shlížel na Harryho. „Pokud není ve vaší moci tento úkol zvládnout, alespoň myslete předtím, než promluvíte. Uděláte to?“ „Pokusím se…“ Harry sevřel lahvičku se šamponem. „Jen nechápu, jak můžete lidem dovolit obvinit vás, že zneužíváte děti, a nechtít je praštit.“ „Snažila se mě vyprovokovat,“ vysvětloval Snape, když odstoupil. „Kdybych odpověděl hněvem, dosáhla by přesně toho, co chtěla. Potřebujete ovládnout svůj vztek a využít ho ve svůj prospěch.“ „Snažím se.“ Harry nenáviděl Snapeovo poučování. Co věděl Smrtijed o tom, čím si prochází? Říkat mu, že by měl být v klidu a nedovolit svým emocím, aby ho ovládaly, bylo snadné, když vás téměř denně nemučili a nezneužívali. „Nedostatečně.“ Harry po něm hodil šampónem. „NENÍ TO SNADNÝ, OKEJ?“ Snape se rozzlobeně vydal k němu a Harry vyskočil z vany a pokusil se utéct dveřmi. Snape švihnul hůlkou a pod Harrym podjel kobereček. Než si uvědomil, co se stalo, ležel na zádech a Snape na něm, čímž ho přidržoval na zemi.

„Nesnesitelný spratku!“ běsnil Snape. „Netvrďte mi, že jste teď myslel, než jste jednal!“ „Slezte ze mě!“ Harry vyhazoval boky ve snaze Smrtijeda ze sebe shodit. „Nemáte ani ponětí, jaké to je! Mučí mě – vy mě mučíte – pořád a já s tím nemohu nic dělat!“ „Můžete s tím něco dělat!“ naléhal Snape, přidržoval Harryho pevně na místě, tvář měl zkřivenou hněvem a oči planoucí. „Můžete se řídit mými instrukcemi a vycvičit se, zatímco budete hrát otroka, aby, až povstanete a půjdete je porazit, skutečně zvítězíte. Nemusíte mi věřit, ale aspoň mi dovolte vám pomoci!“ „Dovolit vám pomoct mi?!“ zasmál se Harry. „Nelžete mi; vím, že já pomáhám vám! Nikdy se nezbavíte Voldemorta, pokud ho nezabiju.“ „A porážka Pána zla vám ani v nejmenším nepřinese žádné výhody? Znám vás. Znám takové, jako jste vy… Nebelvírští mučedníci, kteří se pletou do věcí, i když to absolutně není potřeba.“ Snapeovy rysy zjemněly a on promluvil klidnějším hlasem: „Kdybych vás odvedl na druhou stranu zeměkoule a dopřál vám přepych, nesnášel byste to, že? Snažil byste se hned vrátit zpátky sem a všechny zachránit, i kdyby to znamenalo vaši smrt. Nikdy nebudete mít klid, dokud nezabijete Pána zla nebo on nezabije vás.“ „Samozřejmě!“ Harry ho probodával pohledem. „To proto, že mám odvahu. Nejsem zbabělý Zmijozel; udělám, co je správné, nehledě na to, co budu muset obětovat!“ Snape ho pustil a postavil se. „Pak je vaše cesta vpřed jasná. Uděláte vše, co je ve vašich silách, abyste zničil Temného pána, i kdyby vás to mělo stát život.“ „A jak to můžu dokázat, když jsem uvíznul tady?“ zeptal se Harry podezřívavě. „Pokud chcete porazit Voldemorta, proč mi nepomůžete utéct? Víte, že se vrátím ho zabít.“ „Myslíte si, že bych přežil dlouho, kdybych vám pomohl utéct?“ Snape si vyhrnul rukáv a odhalil Znamení zla. „Kdybych vás tam venku nechal samotného, zajali by vás během několika minut. A mimoto se priority Pána zla od posledně, kdy jste byl na útěku, přesunuly a tentokrát by se nezastavil před ničím, dokud by vás znovu nechytil, i kdyby to mělo znamenat, že vystopuje všechny Weasleyovy a jednoho po druhém je vyvraždí. Říkám si… byla by Ginevra první nebo poslední?“ „Přestaňte!“ Harry to už dál nedokázal snášet. Snape strhl z poličky ručník a přehodil ho Harrymu přes ramena. „Vím, že to není snadné, ale nesnažil bych se vám pomáhat, kdybych nevěřil, že to

dokážete. Chci vidět Pána zla zničeného a vy jste jediný kouzelník, v jehož moci je tak učinit.“ Nabídl Harrymu ruku a mladík ji přijal, dovoluje tak Snapeovi, aby ho vytáhl na nohy. Když pak následoval Snapea do cely, nechával si ručník obtočený kolem sebe. Z nějakého důvodu byl protivně tvrdý. Našel oblečení a natáhl si ho, celou dobu byl otočen ke Snapeovi zády. Zvykl si na nahotu a pár dní už ho na sobě neměl, ale nyní cítil nutkání se obléct. Snape na stůl vyčaroval večeři. „Od teďka chci, abyste předtím, než cokoli řeknete, si to pořádně rozmyslel, dokonce i v mé přítomnosti. Jednoduše na to nahlížejte jako na další formu tréninku. Nebyl byste schopný vyhýbat se pěti projektilům najednou, kdybyste začal rovnou s tak vysokým počtem. Dřív, než promluvíte, nadechněte se a zvažte svá slova,“ navrhl Snape. Harry přikývl a pustil se do kuřete. To mohl zvládnout. Naučil se držet jazyk na uzdě v blízkosti strýce Vernona. Jistě, to, co mu udělali jeho příbuzní, nebylo nic ve srovnání s tím, co mu pravidelně prováděli Smrtijedi. „Proč chcete vidět Voldemorta zničeného?“ Harry pochyboval, že dostane přímou odpověď, ale musel se zeptat. Snape na něj pohlédl přes okraj svého hrnku. „Jak už jsem říkal, pravděpodobně jste postřehl, že i mé největší úsilí potěšit Pána zla, je marné. Během let zvyšuje své požadavky a cenu za neúspěch, nadto toužím mít větší moc nad svými vlastními záležitostmi.“ „Co budete dělat pak?“ „Vrátím se k učení na nějakém místě, kde to bude bez nadstandardních povinností.“ Byl rád, že ho Snape natolik respektoval, aby mu přiznal, že touží po Voldemortově smrti z čistě osobních prospěchářských důvodů, a nesnažil se Harryho přesvědčit, že to dělá pouze z dobroty svého srdce. Bylo to přesně tak, jak Harry předpokládal, a pasovalo to k tomu, co o Snapeovi věděl. Harry měl sice stále podezření, že Snape se sám chce stát příštím Pánem zla, ale byl ochotný prozatím přijmout jeho vysvětlení. „Nenávidím sledovat vás, jak se před ním hrbíte, i když s váma zachází jako s kusem hadru,“ řekl mu Harry. „Ve vteřině by vás zabil, kdybyste se mu připletl do cesty nebo kdyby si myslel, že by mu to byť jen trochu pomohlo. Viděl jsem ho to udělat.“ „Já vím,“ přikývl Snape. „Tak proč - ?“

Snape zvedl ruku. „Nejdřív si to promyslete. Nadechněte se a řekněte si ta slova v hlavě, než je vyslovíte nahlas.“ To Harryho naštvalo, ale udělal, jak Snape požadoval, zhluboka se nadechl a posbíral své myšlenky, než pronesl: „Proč pro něj děláte tak strašné věci, když víte, že na vás zvysoka kašle? Dovedu pochopit, proč jsou lidé ochotni zemřít pro Řád, ale nechápu, proč pro Voldemorta.“ „Je jen málo lidí, kteří jsou ochotní zemřít pro Pána zla. Pro většinu z nás byly ideje daleko důležitější než ten čaroděj,“ vysvětloval Snape. „Ach jo, zapomněl jsem, jak nesnášíte ‚mudlovský šmejdy‘.“ Harry se napil dýňového džusu. Snapeovy prsty kolem hrnku sebou škubly a jeho obočí se stáhlo k sobě, ale nijak neodpověděl. Harry byl jeho reakcí překvapený. Věděl, že Snape nemá rád mudly, ale podobná odezva při pouhé zmínce o nich byla trochu moc. „Kdybyste měl mudlorozeného kamaráda, jako já mám Hermionu, pochybuji, že byste je tak nenáviděl,“ vyjádřil se. „Víte - “ Snape se postavil tak rychle, až se jeho židle s hlasitým křupnutím převrhla a Harry leknutím nadskočil. „Skončil jste nebo budu nucen tady zůstávat a poslouchat vaše žvanění o každé pitomé myšlence, která vstoupí do vaší prázdné hlavy?“ zeptal se Smrtijed jízlivým tónem. „Skončil jsem,“ Harry rychle odložil svůj prázdný hrnek a šokovaně zíral na Snapea. Byl natolik omráčený, že nevymyslel ani řádné odseknutí. Snape trhnutím hůlky odklidil nádobí. „Běžte spát,“ vyplivnul, než se vyřítil z cely. Harry za ním upřeně civěl. Neměl v úmyslu být hrubý a Snapeova odezva byla vážně přehnaná. Čistil si zuby a přitom si s tím lámal hlavu. Pokud věděl, Snape se většinou pouštěl do rvaček s Poberty, kteří byli všichni čistokrevní, kromě Lupina, ten byl dvojí krve. Bylo to tak očividné, až si na to skoro nevzpomněl: Snapeův otec! Harry téměř zapomněl na ten další kousek Snapeovy minulosti, který viděl. Vzpomněl si na malého chlapce, který plakal, zatímco ošklivý chlap křičel na třesoucí se ženu. Snapeův otec pravděpodobně nesnášel skutečnost, že má za ženu čarodějku a za syna kouzelníka. Harry si nedokázal představit, že by vyrůstal s otcem, který by ho nenáviděl za to, čím je. Dursleyovi Harryho neměli rádi proto, že si mysleli, že by mohl být kouzelník, ale nikdy mu důvod své nelibosti neřekli. Harry vždycky předpokládal, že ho nesnáší kvůli tomu, že nemají rádi nikoho, kdo nepochází z jejich nejbližší rodiny a nemá spousty peněz. Kdyby Harry věděl, že si na něj zasedli, jelikož je čaroděj, vypěstoval by si v sobě na mudly jiný názor? To si nemyslel; poté, co se dozvěděl pravdu, nezazlíval

chování Dursleyových ostatním mudlům. Snape nejspíš jen odrážel otcův odpor ke všemu, co bylo odlišné, zatímco Harry názory svých příbuzných na ty ‚jiné‘ ignoroval. Harry nadzvedl matraci, aby si prohlédl svoji sbírku knih. Stále měl zbytky knihy bájí s dopisem pečlivě v ní zastrkaném, Kosmos a knihu umění. Ačkoliv si pročetl už celou knihu umění a Kosmos ještě nedočetl, vytáhl knihu umění a listoval stránkami. Pohled na nahá těla ho vzrušil a tak otočil na stránku s moderním uměním. Picasso maloval díla s nahými ženami, ale prostě nebyly tak smyslné jako renesanční obrazy. Harry si znovu přečetl popisky u moderních kreseb. Na protější straně obzvláště podivného Picassova obrazu vyprávěl doplňující text příběh o muži, který si stěžoval, že Picassovy obrazy nejsou realistické. Picasso se ho zeptal, co chápe jako příklad realistického umění, a když muž vytáhl fotografii své manželky, umělec ji zkritizoval jako nereálnou, řka, že jeho žena pravděpodobně není tři palce vysoká a dvojrozměrná. Harry si stále myslel, že ty obrazy jsou šeredné, ale začínal chápat, co Snape myslel tím oceňováním odlišné estetiky. Nalistoval zpátky na řeckou sochu Doryfora. Ačkoliv ho nevzrušovala způsobem, jakým ho vzrušovala Spící Venuše4 od Giorgiona, dokázal ocenit dobře urostlé tělo mužského atleta. Připadali dívkám klasická mužská těla vzrušující? Kdyby vypadal jako Doryforos, byla by Ginny víc nakloněná představě, že se s ním vyspí, nebo naopak? Myšlenka na sex s Ginny probudila k životu jeho penis a on zavřel knihu a zastrčil ji zpátky pod matraci. Bylo mu trapné masturbovat tak brzy po sexu. Zabořil si tvář do polštáře, když si vzpomněl, jak se vyhonil hned po posledním čísle. Nebylo to tak, že by ho vzrušoval homosexuální sex. Bylo jen neuvěřitelně těžké zůstat ochabnutý, když někdo měl váš penis v puse. Vzpomínka na to, jak ho Snape kouřil, byla ta nejhorší věc, na kterou mohl pomyslet hned poté, protože všechna krev z jeho těla okamžitě zamířila do jeho mužství. Nebude onanovat nad představou toho, jak mu Snape dopřává orální sex. Nebude. Harry sevřel polštář a myslel na sex Voldemorta s Umbidgeovou, dokud se jeho orgán nezklidnil natolik, že mu dovolil usnout.

4

Spící Venuše

Kapitola 25 Harry se příštího rána vzbudil s bolestivou erekcí. Jeho tělo ho prostě nenechá odpočinout, co? Ale zase na druhou stranu od sexu uběhlo už dostatečně času, takže předpokládal, že nyní je bezpečné se uspokojit. Stáhnul si kalhoty, z nichž se vymrštil osvobozený penis. Bože, byl tak zatraceně nadržený. Natáhl k němu ruku a skoro se ho dotkl, když z knihovny uslyšel Snapeovy kroky. Rychle se oblékl, přetočil na břicho a očima sledoval chodbu. Snape prošel dveřmi od knihovny a hned, jakmile byl na dostřel od mladšího kouzelníka, po něm začal vrhat kouzla. Harry se jim bez námahy vyhnul a Snape brzy cvičení zastavil, aby mu připravil snídani. Když pak klopýtal ke stolu, skrýval svoji tvrdost. Zaměřil se na snídani a přál si, aby jeho penis ochabnul a on si tak mohl dojít ještě před tréninkem na záchod. Trvalo to věčnost, než erekce povolila, obzvláště když se sem a tam letmo podíval na Snapea. Sice neviděl Snapeova ústa jasně, ale pokaždé, když je Smrtijed otevřel, aby si usrkl čaje, Harryho penis poskočil vzrušením, nepochybně si vzpomínal na to, že v nich byl. Dobře, možná zdržet se masturbace byla chyba. Kdyby onanoval, pak by nebyl tak zoufale nadržený, že se ani nedokázal na Snapea podívat, aniž by si ho nechtěl vyhonit. „Co jste naplánoval na dnešek?“ zeptal se Harry ve snaze přerušit své obscénní myšlenky. „Potřebujete ovládnout vyhýbání s rukama svázanýma za zády,“ Snape nechal zmizet svůj dopitý čaj. „Jo,“ přikývl Harry. „Je možné, abychom cvičili někde, kde nenarazím na ostré předměty?“ Snape si v zamyšlení přejížděl prstem přes rty. Od pátého ročníku u něj Harry mnohokrát tohle gesto viděl a stěží si ho všímal, ale tentokrát mu z toho tvrdnul penis. Sklopil oči ke své omeletě s vědomím, že jeho tvář se musí barvit do červena. „Domnívám se, že bych na nábytek mohl použít polštářové kouzlo, abych zamezil tomu, že vám pád ublíží,“ promluvil Snape nakonec. „Vyklidit pokoj by bylo pouze krátkodobé řešení a já mám dojem, že čím rychleji zvládnete tuto konkrétní lekci, tím lépe pro nás pro oba.“ „Prozatím je to z těch tréninků můj nejmíň oblíbený,“ přiznal Harry, když vyluxoval talíř. „Budu rád, až se přesuneme k něčemu lepšímu.“ Snape se opět zamyslel a ten pohyb prstu dováděl Harryho k šílenství. „Můžete s tím přestat?“ vyštěkl, než se stihl zastavit.

„S čím?“ Snapeovo obočí se stáhlo k sobě, jak se zmateně zamračil. Tohle byl přesně ten případ, který měl Snape na mysli, když říkal, že se Harry potřebuje naučit myslet předtím, než promluví. „Uhm… s ničím.“ Rychle si pospíšil k umyvadlu vyčistit si zuby. Pokud to takhle půjde dál, tak mu erekce nikdy neochabne. A při představa toho, že si svlékne oblečení a odhalí Snapeovi svůj vzrušený penis, se mu chtělo rozpaky zemřít. Potřeboval se o to postarat dřív, než půjde trénovat. „Mohl bych dostat patnáct minut o samotě?“ „K čemu potřebujete patnáct minut?“ zeptal se Snape podezřívavě. „Jen tak, jen, ehm… rád příležitostně medituju.“ „Rád meditujete?“ zeptal se Snape tónem, který jasně vypovídal o tom, že ví, že Harry lže. Harry zůstával ke Snapeovi zády. „Potřebuju si ho vyhonit, jasný?!“ Snape si výsměšně odfrknul. „Puberťáci.“ Odstrčil židli a odešel z cely. Jakmile Harry zaslechl, že se zavřely dveře od knihovny, pádil k toaletě, strhnul si kalhoty, uchopil svůj penis, jako kdyby se s ním setkal poprvé. Stačilo mu jen pětkrát přetáhnout předkožku přes svůj naběhlý žalud a vyvrcholil, penis zuřivě vystříknul a pokropil semenem mísu od záchodu. Poté, co se zklidnil, prošel si zbytkem ranní rutiny. Snape vstoupil zpátky do chodby v době, kdy si Harry nanášel deodorant. „Skončil jste nebo bych měl odejít a počkat, až budete mít situaci pevně v rukou?“ „Ha ha,“ zamumlal Harry. „Skončil jsem.“ Svlékl se a odhodil oblečení na postel. Snape mu otevřel mříže a on prošel skrz a následoval Smrtijeda nahoru. Odmítal se stydět za své masturbující návyky. Byl zdravý dospívající mladík, který strávil předchozí noc sledováním obrázků nahých žen. „Lentesco!“ zakouzlil Snape na každý kousek vybavení. Harry se dotkl stolu a překvapilo ho, když zjistil, že je měkký jako polštář. Divil se, že stále může stát. „Dejte ruce za záda.“ Harry poslechl, a jakmile byl svázaný, přesunul se do středu místnosti. Snape začal s cvičením a vysílal k Harrymu vždy jen pár míčků najednou. I přes malý počet střel, chlapec zakopával, když se jim snažil uniknout. Tvrdošíjně pokračoval, dokud nebyl schopný vyhýbat se třem naráz, aniž by každých pět minut sebou žuchl na zem. V době, kdy Snape přidal čtvrtý, vymyslel jak na to a zvládl zůstat vzpřímeně, než Snape přidal pátý. Pět ho mátlo a než zastavili na oběd, ještě častokrát zakopl.

„Můžeme se vrátit k tomu, jak se mě pokoušíte uřknout a já se vám pokouším utéct?“ požádal Harry, jakmile Snape vstoupil do místnosti s obědem a rozvázal mu zápěstí od sebe. „‚Směli bychom,‘ Pottere,“ opravil ho Snape. „To budeme nacvičovat zítra. Prozatím po vás chci, abyste se soustředil na tento úkol.“ „Ukážete mi teď, jak se prolomit skrz řetězy?“ „Přemýšlel jste, než jste to řekl?“ zvedl na něj Snape obočí. „Ne,“ přiznal Harry. „Chci po vás, abyste po zbytek dne v každé větě, kterou mi řeknete, použil alespoň jedno slovo začínající na ‚s‘,“ zadal Snape. „Proč?“ „To nebyla věta.“ „Proč chcete, abych používal slova začínající na ‚s‘?“ zeptal se Harry. „Abyste si nejdřív rozmyslel, co řeknete.“ „Okej… dobrá… budu se snažit.“ Harry se vrátil k sendviči a pak si vzpomněl na svoji původní otázku. „Takže… Ukážete mi, jak se prolomit skrz řetězy?“ „Ne, dokud se nenaučíte vyhýbat se svázaný,“ trval na svém Snape. „Jinak nebudete trénovat dle svých nejlepších schopností.“ Harry odstrčil svůj prázdný talíř. „Můžeme začít hned?“ Snape se na něj zamračil. „Ou jo… ehm… můžeme začít s tréninkem hned?“ „‚Smíme,‘ Pottere,“ povzdechl si Snape. „‚Smíme začít s tréninkem.‘“ Postavil se a vyčaroval řetěz mezi Harryho okovy. Trénovali ještě několik hodin, ke konci se už Harry byl schopný vyhýbat se docela úspěšně pěti. Snape přerušil cvičení neobvykle brzo. „Pro dnešek už to stačilo?“ zeptal se Harry zklamaně. „Jsem pozadu ve vaření lektvarů,“ přiznal Snape. „Pokud to brzy nedohoním, bude Pán zla požadovat moji hlavu.“ „Snad byste měl teda jít,“ uznal Harry.

„Tentokrát na sebe naneste lektvar na svaly,“ připomněl mu Snape, když vešli do koupelny. „Nezapomenu,“ přikývl a pak rychle dodal, „použít lektvar na svaly.“ Snape se posadil na židli. Harry vlezl do vany. „Myslím, že až zítra vyhraju, požádám o sirupový košíčky.“ „A pokud prohrajete, nechám vás uklidit trůnní sál,“ odpověděl Snape. „Nenecháte mě dělat něco ve vaší lektvarové laboratoři nebo něco v tom smyslu?“ zeptal se Harry zvědavě. „Do té oblasti máte přístup zakázaný,“ připomněl mu Snape. „Pořád?“ „Slova na ‚s‘, Pottere,“ naléhal Snape. „Ehm… Pořád mám zakázaný přístup do té sekce?“ „A vždy budete,“ potvrdil Snape. „To je stupidní,“ zamračil se Harry a ponořil se pod vodu, aby si opláchl vlasy. „Nikdy bych si nepomyslel, že budete tak dychtivě chtít navštívit moji laboratoř.“ „Je to lepší, než se nudit ve své cele.“ Vylezl z vany. „Ale samozřejmě to není tak dobrý jako trénink,“ dodal rychle a zvedl lektvar. „Domnívám se, že pro vás je lepších jen pár věcí.“ „Jo…“ Harry si roztíral mast na nohy. „Jestliže jste si myslel, že můj poslední požadavek byl divný, pak budete tenhle pokládat za nehorázný.“ Přesunul své tělo tak, aby se mohl podívat na Snapea. „Rád bych si přečetl nějaké knihy o teorii různých druhů útočných kouzel. Pokud mi nedovolíte to procvičovat, snažil bych se to naučit skrz teorii. Hermiona mě přiměla studovat teorii přivolávacího kouzla, když mi vůbec nešlo a docela dost to fungovalo, takže si myslím, že by mi to mohlo pomoci i v tomto případě.“ Snape přistoupil blíž a položil Harrymu ruku na čelo. „Nezdá se mi, že byste měl horečku. Jste si jistý, že nejste nemocný?“ Harry se pokusil zasmát a zamračit zároveň. „Ale no tak, vím, že nejsem ten nejlepší student, ale tohle je něco, co se vážně musím naučit.“

„Ano…“ souhlasil Snape, převzal si od něj lektvar a rozetřel mu ho po ramenou. „Mrzí mě, že vám to musím říct, ale nemohu vám dát žádnou kouzelnickou knihu. Čistokrevní zavrhují mudlovskou literaturu jako odpad, ale na jakékoliv znalosti o magii pohlížejí jako na nebezpečné. Nemám čas přepsat ta slova ručně a ani by to pro mě nebylo bezpečné. Knihy mohou být přehlíženy, poznámky a svitky ne.“ „Nemyslíte si, že bych se alespoň trochu měl naučit nějaká útočná kouzla?“ Harry se předklonil, aby tak měl Snape snadný přístup ke zbytku jeho zad. „Už takto jich znáte značné množství. Navíc, neunikl jste Pánovi zla pomocí Expelliarmu?“ Snapeovy zkušené prsty zpracovávaly napětí v Harryho zádech. Harry netoužil po ničem jiném, jen si lehnout na kobereček u vany a nechat se Snapem namasírovat po celém těle, ale věděl, že Snape potřebuje jít vařit. „Jo, ale to ho stoplo jen díky mojí hůlce, která byla zničena,“ přiznal Harry. Snape si u umyvadla umyl ruce. „Pak se pokuste sebrat tu jeho. Byly sestry, nebo ne?“ „To je pravda… kdybych popadl libovolnou hůlku, pravděpodobně by mi ublížila, ale pokud se dostanu k jeho, měl bych být schopen ji ovládnout,“ přemítal Harry, zatímco si kolem sebe uvazoval ručník. Snape ho zavedl zpátky do cely. „Nedoporučoval bych vám používat žádnou cizí hůlku, pokud nebudete mít šanci ji ovládnout ještě před závěrečnou bitvou.“ Harry se posadil na židli. „Takže bych je měl zničit? Myslím tím, kdyby Smrtijed ztratil hůlku a já bych na ni narazil, nebo kdybych ho odzbrojil.“ „Přesně to bych vám doporučoval.“ Snape poklepal na stůl a přivolal pro Harryho večeři. Harry začal jíst dušené maso, zrovna když mu došlo náhlé uvědomění. „Jak to, že máte čas uvařit všechna ta jídla a udržovat je teplá nebo studená? Jsem s vámi minimálně osm hodin denně, možná spíš dvanáct, a přesto máte vždycky předpřipravená tři jídla.“ „Nepotřebuji tolik odpočinku jako vy. Mám pro sebe několik hodin než se vzbudíte a poté, co jdete spát,“ vysvětlil Snape. „Na to, abych udržel jídlo čerstvé a při správné teplotě, používám magické zařízení.“ „Myslel jsem si, že v mé blízkosti nemáte používat magii?“ „Pán zla si přeje, aby magie byla snížena na minimum, ale podařilo se mi ho přesvědčit, aby kouzla ve vaší přítomnosti nezakázal úplně,“ Snape

vyšel za mříže. „Musím se věnovat svým povinnostem. Pokud si přejete trénovat ve vaší cele, navrhoval bych vám naučit se, jak se co nejrychleji zvednout z podlahy na nohy. Rozložte si deky po dlaždicích, abyste se nezranil.“ „Nezraním,“ slíbil Harry. „Chci říct… ehm… snížím tvrdost dlaždiček.“ Snape odešel. Harry ve skutečnosti neměl zatím moc velký hlad, takže odložil lžíci a poslechl Snapeův návrh. Cvičil, jak se zvednout na nohy se svázanýma rukama; napodoboval tu skutečnost tím, že si sepjal ruce před tělem nebo za zády. Přestal dřív, než se unavil, pak dojedl večeři a oblékl se. Nadzvedl matraci, aby si vytáhl knihu umění, ale tam spatřil také knihu bájí. Vytáhl ven místo toho ji a posadil se na kraj postele, prohlížeje si svůj dopis. Dotýkal se těch písmen a zastesklo se mu po Hermioně a Ronovi. Vážně tu uvíznul bez cesty ven? Harry sice Snapeovi věřil, že mu zbytečně neublíží, ale… Opatrně zase vzkaz sroloval a vrátil ho do knihy. Snape byl jeho nepřítel a už tak dlouho předstíral, že ke Snapeovi necítí nenávist, až tomu skoro uvěřil. Brumbál mu zadal úkol a on ho potřeboval splnit. Ron s Hermionou udělají, co bude v jejich silách, ale potřebují jeho. A on potřebuje je. Zastrčil knihu zpátky pod matraci a vklouzl pod peřinu. Samota, kterou měl pohřbenou v hrudi, mu pomalu prosakovala ven do všech kostí. Většinu svého života strávil v osamění, ale nyní nechtěl nic víc, než se smát s Ronem, mluvit s Hermionou a líbat se s Ginny. Chtěl sledovat dvojčata, jak chystají žertíky, poslouchat paní Weasleyovou, jak hubuje své děti, postarat se s Hagridem o jakéhokoliv hrozného mazlíčka, kterého v poslední době poloobr dostal, vyslechnout si přednášku profesorky McGonagallové a pomáhat Řádu. Přemítal, jak se asi vede Tonksové, Lupinovi a ostatním bez něj. Budou vědět, co mají dělat, pokud tady umře? Pokud se Voldemortovi podaří ho zabít, stane se Temný pán nezastavitelným? Ty otázky byly pro něj příliš děsivé, aby o nich mohl uvažovat dlouho, a tak temné myšlenky odtlačil stranou. Bude silný a ustojí to. Celou hlavu si zaplavil vzpomínkami z tréninku a udržoval je, dokud neusnul. ~ Harry nespal moc dobře a vzbudil se velice unavený, přesto se mu nedařilo znovu usnout. Nechtělo se mu číst si, ale neměl, co jiného by dělal. Zvažoval, že by trénoval, ale chtěl být ve vrcholné formě na svoji pozdější soutěž se Snapem.

Snape vešel dovnitř a prošel skrz mříže. „Nenapadnete mě, abyste – ÁÁ!“ Harry jen tak tak minul kouzlo, které se vynořilo jakoby odnikud. „Nebudu na vás útočit, když to očekáváte,“ řekl Snape s pobavením v hlase, když dvakrát poklepal hůlkou na stůl. Harry se posadil na své místo. „Óóó, miluju palačinky.“ Zvedl mísu s jahodami a sirupem, aby si je přidal na talíř. Vůně jahod mu připomněla lubrikant, který Snape používal, tak je zase rychle odložil. „Stalo se něco?“ zeptal se Snape přes svůj čaj. „Ehm, jen nemám dneska na jahody chuť.“ Harry misku odtlačil na Snapeovu stranu stolu a palačinky si ozdobil ostatními ingrediencemi. „Pravděpodobně je to tak lepší. Vždycky, když je jíte, naděláte strašný nepořádek.“ Snape nechal nádobu zmizet. „Chtěl bych vidět vás, jak jíte palačinky lžící. Nemůžu občas dostat nůž nebo vidličku?“ Šlehačku rozetřel prsty. „Ne, mohl byste tím zranit sebe nebo Smrtijeda,“ podotknul Snape. „Proč na tohle nepoužijete lžíci?“ „Stejně si vždycky zašpiním ruce,“ vysvětlil Harry, když si sroloval palačinku a pustil se do ní. Miloval je nacpané tak moc, že mu skoro všechny suroviny vypadly ven a on pak musel poslední palačinku použít k tomu, aby posbíral zbytky na talíři. I bez jahod byly velice dobré a nakonec, když si olízával a ocucával prsty dočista, Snape iritovaně řekl: „Nechte toho!“ „Hmm?“ zeptal se, vzhlédl ke Smrtijedovi s ukazováčkem stále v puse. „Běžte si umýt ruce k umyvadlu,“ nařídil mu Snape podrážděně. „A příště použijte lžíci.“ „Pokud vás moje jedení tolik obtěžuje, pak se na mě nedívejte,“ probodával ho Harry pohledem, ale poslechl, co se po něm chtělo. „Nedíval jsem se. Ale vydáváte takové zvuky, že je nemožné vás ignorovat,“ stěžoval si Snape a propaloval pohledem zase Harryho. Ježišmarja, co měl za problém? Harry se svlékl a absolvoval svoji ranní očistu. On přece Smrtijeda nežádal, aby se k němu ráno na snídani připojoval. Snapea bylo nemožné odhadnout. Rozzuřily ho jemné věci, přesto některé Harryho největší zpochybňování jeho autority házel za hlavu. Nemluvě o tom, že dokázal v jedné minutě Harryho mučit a v příští se ho s něžností dotýkat.

Vyčistil si zuby a pak následoval Snapea nahoru. „Dnes budete trénovat bez nábytku,“ informoval ho Snape, když vstoupili do prázdné místnosti. Harry přikývl a přesunul se ke středu. „Radši byste měl zásobit kuchyň.“ „Jste si tak jistý, že vyhrajete, Pottere?“ Snape rozmístil balónky a hodil Harrymu laserové ukazovátko. „Ano.“ Harry se účinně vyhnul prvnímu náletu. Ačkoliv už nějakou dobu se Harry při tomto cvičení nepokoušel Snapea ošálit, bez námahy se zbavil všech falešných Smrtijedů, jako kdyby trénoval každý den. Harry si pomyslel, jak je neuvěřitelně nespravedlivé, že Snape může nosit hábit, který Harryho mate, zatímco jeho tělo je Smrtijedovi zcela vystaveno na odiv, aby mohl na něj mířit s přesností. Navzdory Harryho nevýhodě v době, kdy Snape cvičení ukončil, nebyl zasažen ani jeden. „To by pro dnešek stačilo.“ „To je vše?“ Harry spadl na podlahu a lapal po dechu. „Musíte být v cele, až se vrátí Pán zla,“ vysvětlil Snape. „Och,“ Harry se postavil. „Kdo to bude dneska?“ Nevěděl, proč to vždycky chtěl znát, ale nedokázal se nezeptat. „Buď Avery, nebo Belatrix,“ řekl Snape striktně po cestě do Harryho cely. Belatrix by mohl zvládnout, ale nebyl si jistý, co by udělal Avery. „Nemůžete udělat něco, abyste zajistil, že to tentokrát ‚vyhraje‘ Belatrix?“ poprosil Harry. „Nebudu schopný pořádně trénovat, pokud mě Avery ublíží hodně.“ „Nevíte, o co mne žádáte,“ odpověděl Snape tvrdě. Harry si myslel, že ví, ale věděl, že je zbytečné se s tím Smrtijedem hádat. Posadil se na židli a sledoval Snapea, jak pro něj přivolává veliký oběd. Věděl, že dneska večer nedostane nic k jídlu, takže si jídlo rozdělil na část, kterou mohl sníst hned, a část, kterou si nechá na později. Slyšel, jak Snape odchází, právě když strkal rolky do hromádky ‚nechat na později‘. Snape nedovolí Averymu, aby ho znásilnil, že ne? Harry si vzpomínal, že Smrtijed tvrdil, že Avery má nějakou nemoc, kterou by Harrymu předal, kdyby se s ním vyspal. Harry nikdy předtím nechtěl, aby si Snape sex

s ním užíval, až doteď. Protože jestliže Snape sex s ním nesnáší, pak mu nebude vadit, když Harryho předají Averymu. Jestliže si Snape sex užívá a chce s ním pokračovat, pak udělá všechno, co je v jeho silách, aby Averymu zabránil se Harryho dotknout, jen proto, aby Harry zůstal čistý pro něj. Harry nedokázal dál jíst. Vklouzl do postele a pevně si přidržoval polštář u své bolavé hrudi. Měl se v posteli víc snažit, aby Snapea povzbudil? Potřeboval Rona kvůli strategii, on v ní byl otřesný. Vůbec neviděl, že tohle přichází, ačkoliv ale měl. Avery přece nakonec musí někdy vyhrát Voldemortovu přízeň a pak si vybije svůj vztek na Harrym. I kdyby Snape Averyho zastavil před tím, aby ho znásilnil, Avery stejně bude naštvaný, že mu ta příležitost byla odepřena. Bude Harryho mučit hůř než jakýkoliv Smrtijed doposud. V době, kdy se Snape konečně objevil v chodbě, zůstávalo Harryho jídlo stále nedotčeno. Mladík se donutil přejít místnost k mřížím. Snape ho popadl za paži a poté, co vyčaroval řetěz, ho vytáhl ven. „Udělal jsem tohle pro vás, takže v nadcházejících dnech budete trénovat ze všech sil. Nezapomínejte na to,“ zasyčel a dovedl Harryho nahoru. Zaplavila ho úleva. Snape se postaral o to, aby to byla Belatrix, kdo ho dneska bude mučit! Donutil se, aby se mu úsměv nepromítl na tvář, protože být týraný Belatrix není nic, kvůli čemu by se měl usmívat. Přesto si nemohl pomoci, ale byl šťastný, že bude svěřen Belatrix, a ne Averymu. Když vešli do trůnního sálu, nic mu neudělalo větší radost, než být předán na večer Smrtijedce. I se svým mizerným zrakem dokázal říct, že Avery je nepříčetně rozlícen. Belatrix, kočka, jež slízla smetanu, hrdě stála na okraji vyvýšeného stupínku a sledovala Harryho s hladovým výrazem, který rozechvíval celé její tělo. Snape Harryho srazil na podlahu a přešel se postavit na pódium z druhé strany Voldemorta. „Crucio!“ Harry byl vděčný za Belatrixinu předvídatelnost. Přežil její Cruciatus už dřív a přežije ho znovu. Milovala ho na něj sesílat, po jedné obzvláště dlouhé kletbě se jí protočily oči a tělo se jí začalo třást, jako kdyby měla orgasmus. Poctivě sebou házel a cukal, zplna hrdla řval, přesně, jak se od něj očekávalo. Nebylo to jenom předstírané. Bolelo to jako čert a věděl, že se celý příští den nebude schopen bez Snapeovy pomoci hýbat, ale nebolelo to ani zdaleka tolik, jako to bolelo na začátku. „To stačí, Bello,“ řekl nakonec Voldemort láskyplným hlasem. Harry ležel na podlaze a snažil se řídit svůj dech tak, aby si ve zraněném hrudníku nezpůsoboval ještě víc bolesti. Snape ho popadl za paži a vytáhl

na nohy. Podařilo se mu polknout žluč, která mu stoupala do krku, když klopýtal za Smrtijedem, který ho surově táhl zpátky do cely. Snape ho nakrmil tlumičem bolesti a odešel. Harry čekal, až lektvar zabere. Ačkoliv to strašně bolelo, věděl, že mohlo být daleko, ale daleko hůř. Za Snapeovu pomoc byl velice vděčný. Přál si, aby věděl o něčem, čím by to Smrtijedovi mohl vynahradit. Obrovský uzel v jeho žaludku zmizel a dovolil mu usnout. ~ Harry se vzbudil, když ho Snape nadzdvihl kouzlem. „Mmm… díky.“ „Odpočívejte,“ instruoval ho Snape, zatímco ho levitoval do koupelny. Harry zavřel oči a poslouchal hukot puštěných kohoutků. Byl to velice uklidňující zvuk a opět začínal klimbat, když ho Snape položil do vody. Cítil, jak ho neviditelné pásy drží ve vaně tak, aby mu hlava nemohla sklouznout pod hladinu. Snape se pohyboval po koupelně a Harry otevřel oči, když ucítil, jak mu Smrtijed zvedá ruku. Snape mu začal vtírat lektvar, který stvořil, do rukou zkušenými tahy. Předloktí měl odhalená a jeho Znamení zla se rytmicky pohybovalo. Harry tetování se zájmem sledoval a přemítal, jak je to asi cítit, když se rozpálí. Vypálí mu Voldemort nakonec taky jedno? „Dá… mi taky… jedno?“ „Na co se ptáte?“ Snape se přiblížil, aby zvedl Harryho druhou ruku a jeho vůně smíchaná s aroma lektvaru zaplnily vzduch. „Volde…mort…Znamení…zla…“ „Ne, nemá potřebu vám ho dávat.“ Snapeovy ruce se přesunuly níž, na Harryho hruď. „Nebude…se snažit…donutit mě…mít ho rád?“ Harry si všimnul, že Snape má stažené vlasy nízko do culíku. „Nepřijme spoluvládce a nevěřil by vám jako Smrtijedovi,“ vysvětlil Snape, když se jeho ruce propracovávaly jižně a rychle se přesunuly přes Harryho genitálie. „Jsem rád…radši…bych umřel.“ „Já vím,“ Snape začal natírat jeho nohy. „A on to ví.“ Harry si dovolil usnout; přesvědčený, že Snape se o něj postará a bude ho léčit, dokud zase nebude připraven trénovat.

Kapitola 26 Harry se probudil v posteli, oblečený a zabalený pod peřinu. Jen tak si ležel na lůžku, než ho volání přírody vyhnalo z postele a na záchod. Končetiny měl těžké, jako kdyby nesl neviditelné závaží, a všechny své smysly měl jakoby otupené. Zrak měl tak špatný, že musel nejdřív toaletu ohmatat jako slepec, aby si byl jistý, že se trefí do mísy, a ne na okraj. Sotva se vrátil do postele, dorazil Snape. „Jak se cítíte?“ „Jako kdyby mě někdo obalil těžkou plastickou fólií, zatímco jsem spal,“ odpověděl Harry. „Můj zrak je hrozný, je to normální?“ Obří černá šmouha, která byla Snapem, přistoupila ke stolu a Harry spíš cítil, než viděl jídlo. „Ano… Tohle je poprvé, co jste ráno po Cruciatu vzhůru. Posledně, když vás Belatrix mučila, jste spál až do pozdního odpoledne.“ „To nezní tak zle,“ zívnul Harry, když opatrně lezl na židli. „Bylo by pro vás lepší, kdybyste dnes odpočíval co nejvíc. Zítra bychom měli být schopní obnovit naše obvyklá tréninkové seance. Nechcete si natáhnout hojící se svaly,“ vysvětloval Snape a usrkával čaj. „Mm.“ Vedle jeho ovesné kaše byly jahody, ale on byl tak unavený a smysly měl natolik omezené, že ho jejich vůně nerušila, tak si všechen obsah vysypal do misky. Snape byl během celé snídaně zticha. Harry dokázal určit, že vzhledem ke způsobu, jakým držel šálek s čajem, byl hluboko ponořený do myšlenek. Jakmile Harry dojedl, Snape odstranil nádobí a pak potichu odešel. Harry se pokoušel číst, ale písmena mu před očima plavala, takže znovu spal, dokud Snape nepřišel, aby mu přivolal oběd. „Vařil jste lektvary?“ Zrak se mu zlepšil; tentokrát už viděl Snapeovu tvář, bledá skvrnu v moři černé, s tlustými linkami obočí zřetelně usazenými nahoře. „Ano,“ Snapeova hůlka vytvořila pro Harryho velký kus hovězího a mladík ho pomalu jedl, vychutnávaje si chuť. Snape pro sebe žádné jídlo nevyvolal. Místo toho hned, jakmile Harrymu naservíroval to jeho, vyšel z cely. „Počkejte!“ Harryho hlas donutil Snapea zastavit. „Nemůžete mi dát laserové ukazovátko a nechat mě cvičit míření?“

Snape přikývl. „Počkejte tady.“ Harry se pustil do jídla, ale v čase, kdy se Snape vrátil s míčky, ještě nedojedl. Smrtijed je očaroval tak, aby se pohybovaly kolem zdí, podal Harrymu ukazovátko a pak rychle odkráčel. Po jídle se Harry uchýlil do postele, kam se posadil a sestřeloval jeden míček za druhým. S tím mizerným zrakem mu to trvalo daleko déle než obvykle, a když se Snape ukázal na večeři, stále ještě zaměřoval. „Váš zrak se vám ještě plně nevrátil?“ „Myslím, že teď už jo.“ Harry zamžoural na Snapea a snažil se si vybavit, jestli normálně býval takhle rozmazaný. „Jo, jsem si docela jistý, že jo.“ „A vaše svaly?“ Snape na stůl vyčaroval jídlo. „Jsou v pořádku; měl bych být zítra schopný trénovat jako normálně. Co máte v plánu?“ zeptal se zvědavě a vklouzl na židli. „Nejdříve vyhýbání zatímco budete omezený v pohybu, pak, pokud si povedete dobře, vaši oblíbenou aktivitu,“ Snape nechal balónky zmizet. „Ano! Nemůžu se dočkat.“ Harry se vrhl na své vepřové kostičky. Snape odešel, což Harryho zklamalo. Měl za sebou pěkně nudný den a chtěl si povídat, jen aby zabil čas. Smrtijed se zdál být něčím silně zaměstnán, neboť obvykle vtáhl Harryho do trochy konverzace, když mu připravoval jídlo. Harryho zajímalo, čím byl Snape tak rozptýlený, ale měl pocit, že kdyby se zeptal, odpověď na to nedostane. Nicméně pokud bude Snape takto roztržitý i zítra, zeptá se. Vrátil se do postele a četl Kosmos, dokud neusnul. ~ Ginny stála v cele a zírala na postel. „Nechápu, proč musíme spát tady, když Snape dostal tu ložnici nahoře. Nesnáším mříže.“ „Tahle postel je větší,“ připomněl jí Harry. „Možná bychom mohli přes mříže pověsit záclony.“ „Budu spát se Snapem,“ prohlásila a vyřítila se z cely. „Ginny…“ snažil se běžet za ní, ale zmizela mu z dohledu. Prošel knihovnou a vyšel nahoru do schodů. Prohledal dům, objevil další knihovnu, garáž plnou aut, skleník a obrovský přístěnek zaplněný černými hábity.

Nakonec našel Ginny v kuchyni se Snapem, který pil čaj. „Harry, budu odteď Snapeovou přítelkyní.“ „Co? Proč?“ „Vaří mi jídlo, dává mi lektvary, má větší pokoj a pravděpodobně je lepší v posteli.“ „To teda není,“ namítal Harry. „Dobře, uspořádáme soutěž,“ navrhla Ginny. „Ten, kdo mě víc uspokojí, se stane mým přítelem.“ „Fajn,“ souhlasil Harry. „Vy dva běžte první.“ Snape s Ginny odešli z místnosti společně. Harry seběhl dolů do cely a uklidil ji. Snape byl větší a zkušenější, ale Harry si myslel, že tuhle bitvu by mohl vyhrát. Snape neměl tušení, jaké to je být ženou, takže nebude znát ty nejlepší věci, co by mohl udělat. Když Ginny vešla do chodby, byl Harry připravený. Pečlivě ji svléknul a uložil ji do postele na záda. Líbal ji, zatímco rukama jí přejížděl po těle a laskal každou její část až na tu, které se chtěl dotknout nejvíc. Až když se k němu tiskla v dychtivém očekávání, přesunul se dolů a hladil ji mezi nohama, zatímco do pusy nasál její bradavku. Sál ji, mnul a hladil, dokud dívka neprosila o jeho prsty. Posadil se a použil čistící a lubrikační kouzlo, na to si na prsty natřel lubrikant a vnořil je do ní. Byla teplá a vlhká jako Snapeova ústa a on sklonil hlavu, aby ji lízal, zatímco ji pečlivě roztahoval. „Tvůj penis, Harry! Chci ho!“ dožadovala se a on ji přetočil a zvedl na kolena. Vstoupil do ní a bylo to božské a tvrdě si ji bral. Natáhl kolem ní ruku, aby ji laskal a ona vyvrcholila a její ejakulát mu zmáčel prsty. Jeho vlastní orgasmus ho tvrdě popadl a on do ní vystříkl všechno, co měl. Jakmile sebou jeho penis přestal škubat, opatrně se vytáhl a lehnul si na postel, přitáhl si ji k sobě a obtočil kolem ní ruce. A zatímco oba chytali dech, lehce jí třel záda a hladil po vlasech. „Byl jsi tak dobrý, Harry!“ lapala po dechu. „Daleko lepší než Snape! Jak to, že jsi přesně věděl, co chci?“ „Prostě tě znám,“ odpověděl potutelně. Začala ho znovu líbat a bylo to tak skvělé, až spadl z postele a vzbudil se.

Sen? Aspoň to byl ale heterosexuální sen s Ginny. Ty lektvary mu vždycky způsobovaly divné sny. Uvnitř jeho pyžamových kalhot byl lepkavý svinčík, tak se doplahočil k umyvadlu, aby je vypral. Nechtěl, aby se Snape dozvěděl o jeho bizardních snech, takže si stáhl i vršek, aby tak předstíral, že se předčasně svlékl při přípravě na jejich trénink. Snape vstoupil do chodby a přejel pohledem po Harryho těle. „Nemohl jsem se dočkat tréninku,“ informoval ho Harry a přesunul se, aby se posadil na židli. Snape na stůl vyčaroval jídlo a posadil se naproti. „Netušil jsem, že se tak nemůžete dočkat uklízení.“ „Pokud vyhrajete,“ namítal Harry okamžitě. „Přemýšlejte, než promluvíte,“ připomněl mu Snape. „Dnes musíte používat slova začínající na ‚p‘.“ „Prima, to by nemělo být tak těžký,“ zakřenil se Harry. „Prostě…“ „A ‚prostě‘ v tomto smyslu se nepočítá,“ dodal rychle Snape. „Cože?“ zamračil se Harry. „To je nespravedlivé!“ „Slova začínající na ‚p‘, Pottere,“ rýpnul do něj Snape. „To je od vás velmi podlé, pane,“ řekl Harry. „A jo, hádám, že ‚pane‘ se taky nepočítá? Och, vydržte… to nemělo slovo na ‚p‘. Ehm…“ Snape ho sledoval. „Je ‚pane‘ slovo, které bych neměl používat?“ „Zkuste to znovu, Pottere,“ Snape se napil čaje. „‚Pane‘ říkat máte.“ Harry se zamyslel. „Dobrá… je ‚pane‘ slovo, které se nepočítá mezi slova na ‚p‘ v mých prohlášeních?“ „Máte pravdu, nepočítá se,“ odpověděl Snape. „Myslím, že to bude… ne tak prosté jako slova na ‚s‘.“ „To nebude, ale pokud bych to udělal pro vás lehké, nikdy se nenaučíte nejdřív myslet. Buďte rád, že jsem nezačal s ‚b‘.“ „To by bylo… nemůžu vymyslet žádné slovo na ‚p‘ do téhle věty, promiňte.“

„Vydedukoval jsem, že se pokoušíte říct něco ve smyslu nemožné nebo složité?“ zeptal se Snape. Harry přikývl. „To je přesně to, co jsem chtěl říct.“ „Mohl byste použít přísné, perné nebo dát do záporu proveditelné,“ nabídl Snape. „Myslím, že budu potřebovat slovník synonym, abych mohl s vámi mluvit,“ žertoval Harry. „Zoufale potřebujete širší slovník… obzvláště v ložnici. Nikdy jsem nikoho neslyšel tolikrát říct ‚kurva‘.“ Harry sklopil oči k vajíčkům, cítil, jak mu tvář hoří rozpaky. To stále mluvil bez toho, aniž by věděl, co říká? „Dojezte jídlo,“ řekl Snape rychle. „Měli bychom začít trénovat brzy.“ Harry udělal, jak Snape žádal, a rychle dokončil ranní hygienu. Vyšel z cely a následoval Snapea nahoru do tréninkové místnosti. „Dejte ruce k sobě před břichem.“ Harry poslechl a Snape vyčaroval řetězy. Jakmile byl Harry svázaný, Snape ustoupil a začal cvičení. Harry se šikovně vyhýbal a unikal všemu, co na něj Snape vyslal. Když bylo jasné, že to, že má Harry ruce svázané před tělem, nikterak nemá dopad na jeho schopnost vyhýbat se, Snape cvičení zastavil. „Nyní dejte ruce za záda,“ nařídil Snape, když odstraňoval řetěz. Harry uposlechl, děsil se toho, co přijde. Vůbec mu nešlo vyhýbat se s rukama spoutanýma za zády. „Doufám, že skončíme brzo s touto… podmínkou,“ stěžoval si Harry, když se vracel do středu místnosti. Snape očaroval nábytek tak, aby byl měkký, a začal s tréninkem. „Je důležité, abyste ovládl tuto lekci tak efektivně, jak jen to bude možné.“ Harry uhnul z cesty dvěma míčkům, které se na něj hnaly, a ustoupil do strany za knihovnu, aby předešel zásahu dalším. Během cvičení se zlepšoval a než Snape zastavil na oběd, spadl už jenom párkrát. „Můžeme teď dělat to vyhýbání se kletbám?“ zeptal se nedočkavě Snapea, jakmile muž vstoupil do místnosti s talíři s jídlem. „Pottere…“ zavrčel Snape.

„Och, jo…“ Harry se zamračil, jak přemýšlel. „Můžeme dělat teď to cvičení, kde na mě posíláte kouzla a já se jim vyhýbám, pane?“ „Neustále používáte ‚můžu‘, když tím myslíte ‚smím‘,“ oznámil mu Snape. „Měl byste používat ‚smím‘ nebo ‚směl bych‘, když žádáte o svolení, a ‚můžu‘, když se ptáte na své schopnosti. Nepochybuji o tom, že jste schopen vykonávat své oblíbené cvičení, ale dokud se nenaučíte rozdíl mezi ‚smím‘ a ‚můžu‘, nemusel bych vám to dovolit.“ „Heh, to jsem netušil. Ups! Chci říct… sakra, to je těžké, ehm… není to snadno proveditelné,“ zvládl nakonec říct. Snape si povzdechl. „Mám dojem, že tohle bude pro vás zatím ten nejtěžší úkol, co se máte naučit.“ „Pravděpodobně, možná byste mě měl odměnit, pokud jeden den nezapomenu ani jednou,“ navrhl Harry plný naděje. „Začíná vám docházet, že nikdy naši soutěž nevyhrajete, jestliže nebudete podvádět?“ ušklíbl se Snape. „Ne!“ potřásl Harry rozhodně hlavou. „Došlo mi, že bych vás měl pomalu zvykat na to, abyste mi dával věci, protože brzy to budete dělat často. Možná budete pak každý den v týdnu vařit jídlo speciálně pro mě.“ „Těším se na uklizený dům.“ „Och jasně,“ vyzýval ho Harry. „Pokud si jste tak jistý, že vyhrajete, pak uzavřeme tuhle sázku… Jestliže vyhraju, budu při sexu nahoře.“ Snape se postavil. „Začneme.“ Kouzlem zapudil talíře s dojedeným jídlem a nábytek. Harry se nedočkavě přesunul do středu místnosti a pozorně sledoval Snapea, aby se ujistil, že Smrtijed nepodvádí. Cvičení započalo a Harry s lehkostí zničil falešné Smrtijedy. Přiblížil se ke Snapeovi a tancoval před ním. „Nemůžu uvěřit, že mě nedokážete zasáhnout prokletím,“ provokoval ho. „Jsem tady… přímo před vámi.“ „Je daleko zábavnější vás sledovat, jak běháte kolem jako potrefený zajíc,“ odsekl Snape a vyslal rychlou sérii šesti kouzel na Harryho. Harry jen stěží zvládl uniknout bez zasažení. „Kdybych měl brýle a magii, neměl byste šanci.“ „Stejně byste prohrál,“ řekl mu Snape. „A zapomněl jste použít slovo na ‚p‘.“

„Sak- chci říct, do prdele,“ Harry se praštil do čela a skoro ho zasáhlo kouzlo. „Až příliš často ztrácíte ostražitost,“ upozornil ho Snape. „Jak vůbec chcete porazit Pána zla, když se neustále rozptylujete?“ „Samozřejmě rozptýlím jeho! Podívejte… řeknu mu, že já jsem vy a že jsme si mnoholičným lektvarem vyměnili podoby.“ Harry se těsně vyhnul zásahu kletbou. „Myslím, že vás dokážu zahrát… překvapivě dobře.“ Začal mluvit co nejhlubším hlasem. „Potter je idiot. Jdu si ho vyhonit do lektvarové laboratoře, zatímco budu přemýšlet nad způsoby, jak mučit studenty.“ „Pokud se mě snažíte vyprovokovat, nebude to účinkovat,“ informoval ho Snape. „Navíc, pochybuji, že bych se dokázal chovat jako naprostý pitomec, abych dokázal správně vyobrazit vás.“ „Myslím, že byste byl v háji, když by si Voldemort uvědomil, že nemáte moje přímo výjimečné dovednosti,“ ostře odpověděl Harry. „Jako třeba moje reflexy!“ Hbitě se natáhnul, chytil míček a obloukem ho hodil na Snapea, trefil překvapeného Smrtijeda do hrudníku. „Opět podvádíte?“ Snape se ho pokusil oklamat několika fingovanými útoky. „A to jsem si myslel, že Nebelvíři mají čest.“ „Možná Zmijozel ve vás se přenáší na mě,“ zakřenil se Harry. „Jen vám předvádím, že kdybych měl magii, hůlku a brýle, už byste ležel na zádech.“ „Nebuďte si sebou tak jistý, Pottere,“ zpochybňoval ho Snape. Konečně se mu podařilo Harryho zasáhnout do ramene. „Hádám, že zase uklízím… pokoj,“ přiznal neochotně Harry. „Byl to slušný pokus,“ řekl Snape vítězoslavně. „A pro dnešek to stačí, pojďte za mnou.“ Harry šel za Snapem dolů. Užil si tolik zábavy, že mu doopravdy nevadilo, že prohrál. Začínal si být docela jistý, že kdyby se Snapeovi postavil v plné síle, rozpoutali by velmi dobrý boj, přestože by ho třeba nevyhrál. Byl na sebe pyšný za to, čeho se mu podařilo dosáhnout svým tréninkem v tak krátkém čase. Byla škoda, že byl Snape v době, kdy Harryho učil v Bradavicích, vždycky takový hajzl. Kdyby ho tehdy cvičil jako teď, Harry by nikdy neskončil tady. „Takže prostě uklidím místnost, jaká to bude tentokrát?“ zeptal se Harry, když si mydlil prsa. „Och, zadržte, ‚prostě‘ se nepočítá… hm…“ Snape čekal na své židli.

„Jakou místnost… přikrášlím?“ „Strašlivé, Pottere,“ zavrtěl Snape hlavou. „Mohl jste říct… ‚jaký pokoj‘ nebo ‚v jaké místnosti poklidím‘. Také jste se mohl odkazovat na určité činnosti při uklízení jako setřít prach, vydrhnout podlahu, přejet hadrem, povytírat, dát do pucu, atd.“ Harry se otočil a probodl ho pohledem. „Spolkl jste slovník?“ „Čtu. Měl byste to občas také zkusit.“ Harry se opláchl a vylezl z vany. „Rád bych. Necháte mě prohledat svoji knihovnu, abych si vybral další knihu?“ „Ano, zítra po tréninku,“ souhlasil Snape. „Skvělé.“ Harry si začal roztírat mast na nohy. „Za pár dní dočtu Kosmos. Je to vážně zajímavá kniha. Rád si prohlížím obrázky o tom, jak by mimozemské druhy a světy mohly vypadat. Kéž by astronomie v Bradavicích byla vyučována podle této knihy. Myslím, že tak bych si ji užíval.“ Snape mu pomohl vmasírovat lektvar do zad. „Chápete, co myslím tím nebezpečím mechanického memorování? Astronomie se skládá z daleko více věcí než jen identifikování souhvězdí, a přesto ty vědomosti jsou vám odpírány, aby zbrzdili váš zájem o svět kolem vás.“ „Jak vytváříte kouzlo?“ zeptal se fascinovaně Harry. „Rád bych se o to někdy pokusil, až se mi vrátí magie.“ Snape natřel lektvar do Harryho paží a ustoupil si k umyvadlu umýt ruce. „Je těžké to vysvětlit osobě, která nemá přístup k magii.“ Harry se zabalil do ručníku a zamířil zpět do cely. „Předvedete mi to tedy, až ji dostanu zpátky?“ „Jakmile se vám magie navrátí, porazíte Pána zla a pak budeme oba zbaveni společnosti toho druhého,“ připomněl mu Snape, když vyčaroval jídlo na stůl. „No jo.“ Harryho polekalo, když si vzpomněl, že až se odsud osvobodí, vrátí se se Snapem k tomu, kdy jeden druhého nenávidí. Tak si zvykl, že ho Snape učí, až zapomněl, že je to všechno jen dočasné a že poté, co Harry opustí vězení, půjdou každý svou cestou. Rozčarovalo ho to; Snape byl velmi dobrý učitel a překvapivě silný čaroděj. Kdyby dostával instrukce od někoho, jako je Snape, stal by se z něj hrůzu nahánějící Bystrozor. Ale Snape Harrymu pomáhat nebude, ne? Sám přiznal, že chce zničit Voldemorta, ne kvůli tomu, že je to správná věc, ale protože se chce osvobodit od člověka, který na něj nahlíží jako na škodlivý hmyz. Pokud

říkal pravdu a chce Voldemorta mrtvého jen proto, aby se ho zbavil, nepomůže Harrymu, až bude po všem. A jestliže se Snape plánoval stát příštím pánem zla, pak byl pro něj Harry snadno postradatelný. Snape věděl, že Harry se nezastaví před ničím, jen aby zničil Voldemorta, a musel také vědět, že Harry nezabije jednoho pána zla jen proto, aby jeho místo přebral další. Bude muset zabít Harryho okamžitě, jakmile Harry zničí Voldemorta. Po čem Snape doopravdy jde? Na čí straně ve skutečnosti stojí? Harry si náhle vzpomněl na ten sen, který měl po Voldemortově mučení. Brumbál mu říkal, že požádal Snapea, aby ho zabil, a že by Harry měl tomu Smrtijedovi věřit, že se o něj postará. Harry to rovnou zavrhl jako čirý nesmysl, ale nyní si tím nebyl tak jistý. Brumbál byl otrávený horcruxem a na základě Harryho zkušenosti s dalším horcruxem, byla to pravděpodobně taková otrava, která by nakonec mocného čaroděje zabila. Nicméně jestliže byl Snape na Brumbálově straně a Harrymu pomáhal, protože byl vážně tím dobrým a chtěl Voldemorta porazit, proč Harrymu lhal a říkal, že to dělá proto, aby se osvobodil od protivného mistra? Harry věděl, že před ním Snape skrývá tajemství a lže mu, nehledě na to, kde leží jeho skutečná věrnost. „Obvykle nebýváte takto potichu,“ poznamenal Snape a sledoval Harryho přes svůj šálek. „Nad čím přemýšlíte?“ Harry se zaměřil na své brambory. „Jen jsem myslel na všechny ty věci, které se musím naučit, než budu schopný s ním bojovat,“ lhal. Snape dopil čaj a odeslal prázdný hrneček pryč. „Vyhýbání je pro vás právě teď ta nejdůležitější zručnost. Nejdříve se zaměřte na ni a ostatní k vám přijde časem.“ Odmlčel se a pak se od Harryho odvrátil. „Měli bychom dneska večer vykonat pohlavní styk.“ „Okej,“ Harry vyčistil talíř a ignoroval přitom cuknutí v penisu. Ačkoliv nesnášel to, že musí mít sex se Snapem, nechystal se odmítnout orgasmus, a už vůbec ne orální sex. Navíc poté, co mu Snape pomohl s Averym, měl tak trochu pocit, že Snapeovi dluží, a nechtěl být zadlužený Smrtijedovi. Jakmile dojedl, postavil se a přešel k posteli, pustil ručník na zem, vylezl na matraci a lehl si na břicho, hlavu natočil ke zdi. Za sebou slyšel Snapea, jak se svléká. Snapeovi vždycky trvalo dlouho sundat všechny vrstvy a Harryho zajímalo, proč se ve dnech, kdy budou mít sex, obtěžuje s plným oblékáním. Jeho penis byl nadšený tím, co přijde, a pomalu tvrdnul navzdory mladíkově nejlepšímu úsilí to ignorovat. Nechtěl, aby ho Snape viděl plně vzrušeného; Smrtijed by si myslel, že to Harry chce. Snape konečně vylezl na postel a dotkl se Harryho boku. Harry se přetočil, ale vyhýbal se pohledu na Snapea. Cítil, že muž použil kouzla a pak se Snape sklonil a olízl Harryho levou bradavku. Harry se vypnul k jeho ústům, pevně svíral polštář, když Snape začal škádlit pravou prsty,

zatímco levou zpracovával pusou. Harry si musel skousnout rty, aby přestal nahlas sténat rozkoší nad pocitem, že si s jeho bradavkami někdo pohrává. Snapeova ústa sála ten malý pahorek přesně tím způsobem, jakým sál Harryho penis, a když se Snape přesunul, aby vzal do úst pravou, byl Harry tak zatraceně tvrdý, až se obával, že se udělá jen z pocitu škádlených bradavek. Naštěstí Snape opustil jeho prsa a pak otevřel lahvičku s lubrikantem. Harry svědomitě roztáhl nohy a zíral na strop, zatímco čekal na svoji oblíbenou část. Snape do něj strčil jeden prst, brzy na to přidal druhý a Harryho jimi pomalu projížděl. Neudělá to, uvědomil si Harry. Snape ho tehdy poprvé vykouřil proto, aby se Harry uvolnil, ne proto, že by byl gay. „Udělejte to pusou… prosím…“ škemral Harry. Zvažoval, že nedovolí Snapeovi do sebe proniknout, pokud mu nejdřív neposkytne orální sex, ale Smrtijed by ho prostě jen mohl plně donutit, kdyby musel. Snapeovy prsty v Harrym se zastavili. „Podívejte, bylo by lepší, kdybychom Pánovi zla předvedli jednu kompletní scénu. Nepotřebujete to, abyste se uvolnil.“ „Ale chci to,“ trval si na tom Harry. „Pokud mám být žena, pak to chci.“ „Nebuďte stupidní,“ řekl Snape netrpělivě. „Ženy nemají prostatu.“ Přitiskl prsty na to místo v Harrym, než je vytáhnul. „Prosím… pokud mi to uděláte ještě třikrát, já vám to jednou oplatím,“ nabídl Harry a posadil se. „Ne,“ pronesl Snape pevně. „Dobrá, dvakrát,“ nepolevoval Harry. Snapeovo odmítnutí dokonce i nabídky opětované kuřby, jen přimělo Harryho chtít ji víc. „Ne, nechci felaci - “ „COŽE-?!“ Ten muž byl lhář. „Od vás,“ ozřejmil Snape. „Chci tenhle celý proces skončit co nejrychleji. Zcela rozhodně to nechci protahovat činnostmi navíc.“ „A já chci sex s Ginny, ale to se taky nestane, že? Pokud to musíme udělat, pak bychom to stejně tak mohli udělat co nejlepším.“ Harry se natáhl a obtočil prsty okolo Snapeova penisu. Snape popadl Harryho zápěstí a okamžitě Harryho ruku odtrhl. „To nechci.“ Zatlačil Harryho zpátky na postel. „Udělám, co si žádáte, ale mám to u vás.“

„Fajn,“ souhlasil rychle Harry. Byl rád, že vyhrál tuto bitvu. Pochyboval, že bude ve vězení dostatečně dlouho na to, aby musel Snapea vykouřit víc než maximálně jednou. „Bez stěžování vykonáte jakékoliv cvičení, co vám zadám a podrobíte se mi před ostatními Smrtijedy tak, abychom je přesvědčili, že jsem vás zastrašil k poslušnosti,“ požadoval Snape. „Okej,“ přikývl Harry. Docela se zlepšil v předstírání submisivního vůči Snapeovi v blízkosti ostatních a nevadilo mu to, dokud oba věděli, že je to jen hra. Snape se posunul svým tělem, aby se dostal do pozice. Sklonil se a vzal Harryho do úst, jediným svižným pohybem obklopil hlavičku Harryho penisu. Harry rozkoší zasténal a skrčil jedno koleno, ohnul ho na stranu tak, aby měl Snape lepší přístup k jeho tělu. Snape Harryho rukou, kterou obtočil kořen jeho penisu, pevně přidržoval dole. Začal přejíždět ústy nahoru a dolů po Harryho údu, zatímco prstem vklouzl zpátky do něj. K prvnímu se přidal druhý a palcem mu začal mnout mezi varlaty. „Och, ano!“ zalapal Harry, pevně popadl polštář, jak se snažil Snapea přimět, aby prsty přejel přes to místečko v něm. „Víc… dotkněte se mě…“ Snape si domyslel, co Harry chtěl, a začal ho prstem souložit, zatímco tvrdě sál Harryho penis. „Kurva, kurva, ó kurva!“ vykřikoval Harry, jak pohyboval boky mezi Snapeovými prsty a pusou. Byl tak vzrušený a blížil se k orgasmu, celé jeho tělo se napnulo, jak pádilo k uvolnění. „Ó můj bože, už budu.“ Natáhl se dolů a popadl Snapea za vlasy. Snape zvedl hlavu a vytáhnul prsty. Harry ho pustil, lehl si zpátky na záda a lapal po dechu. „Lehněte si na břicho,“ nařídil mu Snape. Harry se přetočil a nutil se ke klidu. Slyšel a cítil, jak Snape vstává z postele. Po chvilce Snape na lůžko opět vylezl, předstíraje, že toto je poprvé, kdy se dnes večer k Harrymu přiblížil. Opět seslal kouzla a zatahal za polštář. Harry zvedl hlavu, aby ho Snape zpod ní mohl vytáhnout. Snape stočil prsty na jeho boku a Harry poslušně zvedl zadek, mu aby Snape mohl polštář vsunout pod břicho. Harry byl tak tvrdý, že chtěl, aby Snape prostě pronikl do něj a on už mohl vyvrcholit, ale Snape i nadále předstíral, že začíná nejdřív prsty. Harry si skousl rty ve snaze ignorovat svůj zoufalý penis. Konečně, zrovna když se Harry už chystal na Snape frustrovaně rozkřičet, se Smrtijed natlačil do něj. Harry rozkoší zasténal a zatlačil proti němu při pokusu přimět ho si pospíšit. Rozuměl tomu, co se mu minule snažil Snape říct. Mužův penis do něj vklouzl s lehkostí, když zatlačil proti němu,

ta mohutná délka ho pomalu roztahovala. Jakmile byl Snape kompletně v něm, opřel se rukama po obou stranách Harryho těla a začal přirážet, houpal s Harrym proti posteli. Harry se snažil vycházet vstříc Snapeovu tělu a užíval si ten pocit, kdy se kůže tiskne na jeho vlastní pokožku. Snape ho souložil pomalu a hluboce, s každým přírazem se ponořil až po varlata. Bylo to dobré, ale Harry nemohl vyvrcholit s penisem uvězněným v pokrývkách. Naštěstí se Snape vzepřel na rukou, nadzvedl své tělo z Harryho a přitom pokračoval v přirážení. V nové pozici nenarážel správně do toho místa, takže se mladík zapřel na loktech a skrčil si nohy pod sebe, aby mohl zvednout zadek. Přesun pozice osvobodil jeho penis a navíc teď Snape přejížděl každým zasunutím přes Harryho prostatu. Ano, kurva, ano! Harry si skousl ret, aby si zamezil vykřikovat. Tentokrát ho nerušilo, že klečí na kolenou, zvláště když Snape jednou rukou sklouzl Harrymu po hrudi a dlouhé prsty obtočil kolem jeho penisu. Harry vykřikl v extázi a natlačil se penisem Snapeovy do ruky, dokud celé jeho tělo nebrnělo elektřinou a on se neudělal na prostěradlo, příval orgasmu ho zanechal bez dechu. Snape pustil Harryho mužství a popadl ho za boky. Začal do Harryho bušit silou, šukal ho tvrdě, jak se sám blížil k orgasmu. Harry se kolem něj svíral s vědomím, že to přiměje Smrtijeda vyvrcholit rychleji, a netrvalo dlouho, než se Snapeovy přírazy změnily v trhavé chvění, což znamenalo, že je blízko. Předklonil se a jednu ruku obtočil kolem Harryho, pevně ho objal, zatímco se do něj vyprazdňoval. To Harryho vylekalo. Snape ho nikdy předtím neobjal, a to ani když se k sobě tiskli po sexu. Smrtijedův lapající dech mu zněl pronikavě do ucha, když ho muž stále pevně objímal a oba je přidržoval jednou silnou paží. Konečně uvolnil sevření a opatrně se vytáhl z Harryho zadku. Harry mazal na stranu, aby si Snape mohl lehnout vedle něj. Smrtijed tak udělal a Harry se mu přitiskl k boku a nesměle položil hlavu na jeho hrudník. Snape nebyl tak ztuhlý, jako obvykle býval na začátku, když se k němu mladší kouzelník přisunul. Odhadoval, že muž zažil obzvláště dobrý orgasmus. Zdálo se, že to má nejradši, když je Harry na všech čtyřech. Harry zezačátku tuhle pozici nesnášel, ale nyní se mu začínala líbit. Bylo to rozhodně daleko lepší, než být přivázaný na řetěz, a byl rád, že to Snape už nedělá. Líbila se mu skutečnost, že když je na kolenou, má největší rozsah pohybu. Mohl dopředu a lehnout si na břicho, nebo mohl zatlačit a zvednou se do kleku. Za cokoliv, co mu dovolovalo kontrolovat sex, třebaže jen něco tak prostého jako pozici, byl rád. Plus ho Snape občas v téhle pozici držel. Objetí nepřimělo celé jeho tělo tetelit se jako na začátku a Harry rozhodně nechtěl nechat se od Snapea objímat, když nebyli v posteli. Kdyby se ho Snape pokusil obejmout kdykoliv jindy, praštil by ho tak silně, jak by jen zvládl. Ovšem objímání během sexu bylo něco jiného. Bylo hodně věcí, které Harry během a krátce po sexu toleroval, dokonce si užíval, a které by obyčejně nesnášel,

jako třeba líbání. Už nějakou dobu se nelíbali a Harry cítil, jak se mu do tváří žene horkost, když si vzpomněl, jak skvělé to bylo, když to dělávali, ale o tohle rozhodně žádat nebude. Z nějakého důvodu bylo líbání daleko intimnější než orální sex. Požádal by o vykouření, ale ne o polibek. Nakonec Snape Harryho odstrčil a seslal čistící kouzla. Oblékl se, celou dobu, co si navlékal oblečení, stál k Harrymu zády. Snapeovo odmítání uznat svůj požitek, Harryho rozzuřilo. Snape se snažil předstírat, že je heterosexuál, a popíral své homosexuální chování zastíráním skutečnosti, že si sex s Harrym užívá. Harry se rozhodně nechystal dopustit, aby mu to procházelo. Nechtěl mít homosexuální styk a obzvláště nechtěl mít sex se Snapem, ale musel přiznat, že to mohlo být potěšující. A jestliže on dokázal připustit tohle a on byl po většinu času ženou, pak to Snape mohl přijmout také. Snape, jakmile se dooblékl, kvapem odešel. Harry přes sebe přetáhl peřinu. Snape mu neřekl, na jakém poměru orálního sexu se dohodli, ale Harry doufal, že mu ho Snape dopřeje ještě dvakrát, než mu to bude muset oplatit. Nevypadlo to zas tak složitě, jen jako pokus sníst opravdu veliký sendvič. Snape očividně vážně nerad Harryho kouřil a z té skutečnosti, že se mu podařilo přimět ho k tomu dvakrát, byl mladík sám se sebou spokojený. Jo, bylo velmi přiteplené kouřit jiného muže, ale on za každou jednu kuřbu dostane na oplátku několik a Snape to nikdy nikomu neřekne, nebo by se musel přiznat ke své vlastní homosexualitě. Snape se přiřítil zpátky do chodby. „Vstávejte, Temný pán je tady.“ Harry na něj zíral, když Snape rychle prošel skrz mříž a popadl ho za paži. Hrubě ho vytáhl z postele, použil řetězové kouzlo a začal ho vláčet do poschodí. Voldemort byl tady? To bylo neobvyklé, že ano? Harrymu vyskočilo srdce do krku, když nervózně následoval Snapea po schodech. Voldemort stál v trůnním stále společně s Averym, který měl na tváři triumfální pohled. Ó ne, podařilo se tomu Smrtijedovi získat druhou šanci Harryho mučit? Snape Harryho veprostřed místnosti stlačil na kolena a sám se Voldemortovi hluboce poklonil. „Můj pane?“ „Udělal jsi nějaký pokrok s tím lektvarem od doby, co jsme spolu mluvili naposledy?“ zeptal se Voldemort ledovým hlasem, po kterém Harrymu přejel mráz po zádech. „Ne, můj pane, - “ „Crucio!“ seslal Voldemort na Snapea a Harry sebou cuknul a snažil se vypadat co nejmenší. Upřeně se díval na podlahu, neschopen sledovat, jak je Snapeovi ubližováno. Pokud je Voldemort na Snapea takhle naštvaný,

pak s ním bude zacházet ještě hůř. „Myslím, že si otroka užíváš až příliš, Severusi. Jsem zklamaný tvým nedostatkem pokroků. Možná tudíž potřebuješ být znovu motivován. Půjdeš se mnou a dokončíš odlišný úkol. Avery bude mít na týden otroka na starosti.“ Ne! NE! chtěl Harry křičet, ale donutil se kousnout si do jazyka. Pokud by naléhal na to, aby s ním Snape zůstal, Voldemort by Snapea odvolal na delší dobu už jen proto, aby ho mučil. Propadal se do temnoty a jen stěží zaslechl Snapea říct: „Ano, můj pane.“ Snape se zvednul na nohy a Harry s panikou a bolestí sledoval, jak Snape odchází za Voldemortem ze dveří. Harry se chtěl za ním rozeběhnout a úpěnlivě ho prosit, ať něco udělá, jen ať ho nenechává s Averym. Harry mu poskytne orální sex každý den, uklidí celý dům, kdykoliv Snape požádá, udělá cokoliv, cokoliv, co Snape bude chtít, jen pokud ho tu nenechá s Averym. Snape se ani jednou neohlédl, a když se zavřely dveře za jeho odcházející postavou, Harry nedokázal dělat nic jiného, než v šoku na ty dveře zírat. Tohle musí být sen. Tohle se nemůže dít jemu. Měl se postarat o to, aby si Snape s ním sex užíval, aby ho takhle neopustil. Aby se ho nevzdal bez boje, bez jediného ohlédnutí. Topil se a ta bolest, kterou cítil v hrudi nad Snapeovým odvrhnutím, mu jakoby rvala srdce. Stěží si všiml, kdy se kolem jeho paže obtočily Averyho prsty a vytáhly ho na nohy. „Teď jsi můj.“

Kapitola 27 Harry ochromeně klopýtal za Averym, když ho Smrtijed táhl dolů do cely. Tam ho Avery popadl za vlasy, hodil jím na zeď a tělem se mu přitiskl k zádům. „Ošukám tě tak tvrdě, že až s tebou skončím, týden nebudeš moct chodit,“ slíbil Avery. Ustoupil od Harryho a přejel mu prstem po páteři ve zvráceném pohlazení. Když se dostal k Harryho zadku, vrazil mu do něj jeden prst. Harry bolestí zasyčel a pokusil se odtáhnout. I přestože si ho Snape zrovna vzal, Avery byl tak hrubý, že to bolelo. „Stále těsný. To změním.“ Avery Harrymu olízl tvář a pak ho hodil na postel. Smrtijed si jazykem přejel přes rty a začal si rozepínat kalhoty. Harry na něj v děsu zíral. Bude tu vězet s Averym celý týden. Avery ho každodenně bude přivazovat k posteli a znásilňovat. To nedovolí. Když se Smrtijed posunul k okraji postele, Harry vyhodil nohou a za všech sil kopnul Averyho do koulí. Averyho ruce vylétly k jeho klínu a muž se ohnul v bolesti. Harry vyskočil na nohy a veškerou silou, kterou dokázal shromáždit, praštil Smrtijeda do nosu. Klouby ho bolely jako čert, ale zvuk lámané kosti byla hudba pro jeho uši a řeka krve, která potom následovala, byl pro Harryho ten nejhezčí pohled, co kdy viděl. Avery tasil hůlku, ale Harry mu ji vyškubl z ruky a zahodil ji. Nabral Averyho ramenem, čímž ho poslal na zeď. Mlátil do něj ze všech sil, mířil na místa, která bolela nejvíc. Na Dudleyho zacházení byla jedna dobrá věc, věděl, jak někoho zasáhnout tak, aby mu způsobil bolest. Naučil se před Dudleym ta místa schovávat a místo toho mu nabízet méně citlivé oblasti. Avery byl čistokrevný a očividně se nikdy předtím neocitl v pěstním souboji. Byl natolik překvapený a omráčený, že nedokázal udělat nic jiného, než si zvednout ruce, aby si chránil hlavu. Pro Harryho bylo těžké bít ho se zápěstími svázanými k sobě, ale i tak to zvládal. Všechen jeho vztek mu proudil k pěsti a čím více ran rozdal, tím se stával rozzuřenějším. Zrak se mu rozplýval a srdce mu rychle bubnovalo, což ho pobízelo tlouci pěstmi do těla před sebou, až už se nedalo rozeznat jako člověk. Jak se jeho vztek stále vyostřoval, měl pocit, že mu celé tělo hoří a rychle zapomínal, že se snažil Averyho zasáhnout do míst, kde nadělá nejvíc škody. Nasrat na něj. Nasrat na ně všechny. Nebude jejich děvka. Všechny je do prdele zničí. Nechá je zaplatit za to, co mu udělali. Jeho útok se přesunul níž a zaměřil se na to, aby pěstí bil Averyho co nejsilněji do rozkroku.

Avery mu řval do ucha, ale Harry byl natolik soustředěný na to, aby mu zničil genitálie, že se nestaral, co řve. Ruce mu zatlačily do ramen a vychýlily ho z jeho nestabilní pozice, až přepadl na postel. „Concrito Fetallis!“ Objevily se řetězy a připoutaly Harrymu okovy k posteli. Harry se rychle přizpůsobil tak, aby mohl Smrtijeda napadnout, kdyby se opovážil znovu k němu přiblížit. „Ty malej sráči. Zkurvená děvko.“ Avery si odplivl krev a doklopýtal ke své hůlce. „Až s tebou skončím, budeš škemrat o slitování. Uříznu ti koule a nacpu ti je do pusy!“ Zamumlal několik kouzel, jimiž se nemotorně vyléčil. „Ukousnu ti čůráka!“ zuřivě zavrčel Harry. „Odstraním ti zuby!“ Avery namířil hůlkou na Harryho. „Immobilus!“ Harry na posteli ochabnul, jak se jeho končetiny odmítaly znovu pohnout. Jestliže se ho ten parchant pokusí dotknout, pomstí se mu. Utrhne mu koule a pak ho zabije. Avery přiklopýtal zpátky k němu a přesunul se mezi jeho nohy. Jednou rukou mu sevřel krk. „Ty couro! Budeš ještě litovat, že ses mě kdy dotknul.“ „MDLOBY NA TEBE!“ zařval Snape. Avery se zhroutil na Harryho. Snape popadl Smrtijeda a odhodil ho na podlahu. Uvolnil řetězy, uchopil Harryho za paži a vytáhl do sedu. „ZNÁSILNIL VÁS?“ dožadoval se Snape. Heh? Odkud Snape přišel? A proč je tak naštvaný? Sevření jeho ruky bolelo a černé oči žhnuly hněvem. Harry nikdy předtím neviděl Snapeovu tvář tak divokou a to bylo zneklidňující. „Co?“ „Strčil do vás svý péro?“ zuřivě zavrčel Snape a vypadal, jako kdyby se chystal Harrymu ukousnout hlavu. Od Snapea slovo ‚péro‘, znělo podivně. Byla tohle jedna z věcí, kde Harry udělal něco, co udělat neměl? Měl hrát submisivního otroka a nechat se Averym znásilnit? „Ne, já… já…“ Harry zavrtěl hlavou. „Omlouvám se; nemohl jsem mu dovolit, aby mě znásilnil, tak jsem… vymlátil jsem z něho duši.“ Snape zíral Harrymu na hrudník, a když Harry letmo shlédl dolů, spatřil krev pokrývající mu tělo. „Och, ta není moje. Zlomil jsem mu nos.“

Snape na něj zíral. „Myslel jsem… byl jsem si jistý… nejste zraněný?“ „Ne, ubližujete mi hůř, než co mi udělal on.“ Snape ho okamžitě pustil. Harry si mnul paži v místě, kde ho Snape pevně svíral. „Měl jste ho vidět, než se vyléčil. Jsem si dost jistý, že jsem mu ještě k tomu nosu zlomil žebro nebo dvě.“ „Hloupý kluku.“ Ve Snapeově hlase nebyla žádná zloba, ani v jeho rukou, které rychle přejížděly Harrymu po těle a hledaly, zda nemá úraz. Jakmile se Snape ujistil, že Harry je v pořádku, napřímil se a výraz se mu tak náhle změnil do jeho obvyklé chladné vyrovnanosti, že to bylo skoro, jako kdyby ho v tom okamžiku vyměnili za jinou osobu. Snape od něj ustoupil a přešel k padlému Smrtijedovi. „Tohle už nikdy nesmíte znovu udělat. Následky takovéto akce by byly vážné.“ Levitoval Averyho z cely směrem ke knihovně. „Pokusím se na něj použít Imperio, ale to nevydrží celý týden. Pokud chcete, aby odešel, musíte si sám ubližovat.“ Snape nezůstává? Harry potlačil to bodnutí zklamání, které ucítil v hrudi. „Cože? Co tím chcete říct? Vy ne - “ „Pán zla nařídil, abyste zůstal nezraněný v době, kdy nejste v jeho přítomnosti,“ přerušil ho Snape. „Pokud vám Avery bude opakovaně způsobovat bolest, Pán zla ho sesadí. Jenom si musíte ubližovat, když se dá předpokládat, že za vaše zranění je odpovědný Avery. Nechť se z jeho menších činů stanou ty nebezpečné.“ Snape se k Harrymu opět přiblížil, položil mu ruku na rameno a jemně ho zmáčkl. „Neměl bych tu být. Nikdy nedovolte Pánovi zla, aby viděl tuto vzpomínku. Měl bych jít, než bude postrádat moji přítomnost. Nezapomeňte cvičit.“ Pustil Harryho rameno a pospíšil si z pokoje. Harry se umyl u umyvadla. Nebyl si jistý, že je dostatečně silný, aby strávil týden bez Snapea a pod Averyho dohledem, ale pokud si Snape myslí, že to zvládne, pak tu schopnost mít musí. Ukryl si oblečení pod matraci, věděl, že kdyby ho Avery našel, vzal by mu ho. Vlezl si do postele a znovu si v hlavě přehrával, jak Averyho zmlátil do klubíčka. Doufal, že tomu bastardovi zničil přirození. Užíval si ten nádherný pocit a cítil návaly potěšení, když mu v tom došlo, že to, co udělal, bylo skutečně nejspíš velice hloupé. Zrovna zřídil Smrtijeda, který ho bude mít na starosti celý týden. Snape byl mocný kouzelník, ale mohl vážně držet Averyho pod Imperiem po celou tu dobu? Vždyť i Avery sám musel být silným čarodějem, když byl natolik vysoko ve Voldemortově úctě. Až se Avery vzpamatuje, vrátí to Harrymu desetinásobně. Snape měl pravdu; Harry vážně potřeboval nejdřív myslet a až pak jednat.

Vědomí toho, co udělal, Harryho znervózňovalo, ale pokoušel se to vytlačit z mysli. Měl by se místo toho soustředit na hledání způsobů, jak přimět Averyho, aby ho zranil, a aby se tak Snape mohl k němu vrátit co nejdřív. Předpokládal, že Snape tam venku se bude snažit nalézt cesty, jak udělat to samé. Nakonec se mu podařilo usnout s tužbou, aby měl Snapea za vězeňského dozorce co nejdříve. ~ Harry si četl knihu, když k němu do cely přišel Snape následovaný Averym a Malfoyem. „Jedu do Kalifornie nasbírat další rostliny,“ informoval ho Snape ležérně. „Avery nebo Malfoy to tady odteďka přebírají. Kterého z nich si vyberete?“ „Nechci ani jednoho! Chci zůstat s vámi!“ prosil Harry. „Moje postel nebo jeho nůž,“ zakřenil se Avery a ukázal tak všechny svoje zuby. Malfoy otevřel velikou černou tašku, která v sobě měla všemožné děsivé nástroje. „Přinesl jsem tyhle věci jen pro tebe.“ Harry se vrhnul ke Snapeovi. „Vezměte mě s sebou! Prosím! Dovolím vám mě zbičovat a spát se mnou každý den!“ „Dobrá, ale musíte nosit boty. Nikdy nenosíte boty,“ zamračil se na něj Snape. „Nikdy jste mi žádné nedal…“ protestoval. Snape ho uchopil za ruku a náhle byli na zádech hipogryfa letícího ve vzduchu tak vysoko, že Země pod nimi byla jen jako velký nafukovací míč. Klesali dolů na přistání a Harry pevně zavřel oči nad oslepující silou větru. Když je znovu otevřel, hipogryf zmizel. Všude kolem nich, kam jen oko dohlédlo, se zvedaly velké pískové duny. „Kde to jsme?“ „V Údolí smrti.“ „Nenávidím písek.“ Harry viděl, že se do něj potápí. Bojoval, aby se vytáhl ven, ale bylo to těžké. „Proč jsme tady, Snape?“ Nikdo neodpověděl, a když se rozhlédl kolem, nikde už Snapea neviděl. „Snape?“ Otočil se kolem dokola ve snaze najít černou skvrnu, která by značila, že ho Snape neopustil. „Snape, kam jste šel?“

Těžko se mu šlo v písku, který mu ujížděl pod nohama. Snažil se vylézt na tu nejvyšší písečnou dunu, aby se odtamtud mohl rozhlédnout, ale sklouzl dolů pokaždé, když se mu podařilo vyšplhat se do poloviny. „SNAPE!“ zařval. „NEVÍM, JAK SE DOSTAT ZPÁTKY!“ Písek se kolem něj rozvířil a on neviděl nic jiného než temnotu. „SNAPE! Prosím! Pomožte mi!“ Prudce kolem sebe v posteli mával a vzbudil se, jen aby zjistil, že se zamotal do povlečení. Se zběsile bušícím srdcem se opatrně vyprostil. Nevěděl, co jiného by měl dělat, tak čekal na Averyho příchod s upocenými dlaněmi a se suchem v ústech. Když Smrtijed konečně vešel do chodby, Harry umíral hlady. Muž na Harryho zíral, jako kdyby byl mladý kouzelník ta nejodpornější věc, jakou kdy viděl. Neměl výraz někoho, kdo byl pod Imperiem, a Harryho srdce vynechalo jeden úder. „Smrdíš. Kdy ses koupal naposledy?“ „Včera,“ odpověděl Harry rychle s touhou se držet od Averyho, co nejdál to bude možné. „Nechutné,“ vyštěkl. „Pojď za mnou.“ Harry se neochotně postavil na nohy a došel k mřížím. Avery vyčaroval řetěz a otevřel pro Harryho východ, aby mohl projít ven. Harry po cestě do koupelny šel od Averyho co nejdál, a jakmile do místnosti došel, hupsnul do vany. Avery kouzlem pustil sprchu a Harry potlačil vyjeknutí pod přívalem ledové vody. Stiskl zuby a rychle se umyl. Nevěděl, jestli Voldemort ucítí jeho promrzlost, ale doufal, že ano. Jakmile se opláchl, předstíral, že při vylézání z vany zakopl o okraj a rozmázl se o zeď. Dopadl tvrději, než zamýšlel, a v hlavě mu zabrnkala ostrá bolest a na moment se mu rozmazalo vidění. „Idiote!“ zavrčel na něj Avery a nakopl ho do holeně. Harry se pokusil natáhnout pro ručník, ale Avery odkopl jeho ruku. „Zpátky do cely. Hned.“ Harry se postavil na nohy a klopýtal zpátky do postele. Avery přestal mít trpělivost s jeho pomalým tempem a prostrčil ho mřížemi. Harry se nepohnul, aby zastavil svůj pád, a loktem se schválně praštil o zem. Bolest se mu šířila paží a on si skousl rty, jak se snažil předstírat, že se nezranil. Avery hůlkou poklepal na stůl a odešel. Harry se vytáhl na nohy a šel si prohlédnout nabídku. Na stole ležela miska studené polévky a kousek plesnivého chleba. Harry seškrábl plíseň a snědl nejdřív chleba, pak vypil polévku. Poté, co dojedl, měl stále hlad, ale vytlačil ho z mysli. Bylo mu jedno, jestli ho Avery ztluče nebo vyhladoví, jen když ho neznásilní.

Harry vlezl do postele a četl si Kosmos, ucho měl nastražené ke dveřím pro případ, že by se Avery vrátil. Chtěl cvičit, ale měl veliký hlad a nevěděl, jestli posilovat v tomto stavu je moudré. Nedokázal se na knihu soustředit moc dlouho a vrátil ji do jejího úkrytu pod matrací. Zajímalo ho, co dělá Snape. Na jaký úkol ho Voldemort vyslal? Harry nechtěl, aby Snape musel páchat zlé činy, ale Voldemort by Snapeovi odpustil rychleji, kdyby učitel lektvarů úspěšně vykonal své poslání. Harryho zaplavila vlna viny. Bylo od něj sobecké doufat, že ať Snape provádí jakékoliv zlo, podaří se mu to, a co nejrychleji se k němu vrátí. Neměl by chtít, aby se Snape dopouštěl hříchů, a bylo od něj strašné, že toužil, aby Snape uspěl ve Smrtijedské práci. Zvláště když to byla jeho chyba. Sobecky Snapea požádal, aby zajistil, že Avery nedostane příležitost ho mučit. Očividně to Averyho rozzuřilo natolik, že se mu podařilo nechat se dosadit na místo, kde Harrymu poroučel celý týden. Kdyby Harry Snapea nežádal, aby zasahoval do Smrtijedských záležitostí, nic z tohohle by se nestalo. Ohrozil oba dva i jejich plán. Měl být statečnější a nechat se Averym mučit v trůnním sále. Tam by alespoň Snape byl schopen Averyho zastavit, aby Harrymu neudělal nic příliš hrozného. Harry pevně sevřel polštář. Cítil se tak rozervaný. Jestliže byl Snape tím dobrým, Harry by se nemusel bát, že se Snape chce stát příštím pánem zla a tudíž ho zabije. Na druhou stranu, jestliže byl Snape zlým, udělal by vše, co by bylo potřeba pro to, aby získal Voldemortovu přízeň a nechal se znovu dosadit na místo Harryho vězeňského dozoru. Tohle měl Snape na mysli, když mluvil o ‚nezbytném zlu‘? Harry pochyboval o tom, že by byl on sám schopen zabít nevinnou osobu, i kdyby to bylo nutné k Voldemortově porážce. Vždycky měl silný cit pro morálku, a dokonce i teď, po tom všem co se stalo, by stále nedokázal zabít nikoho, kdo by si to nezasloužil. Ale zase, ačkoliv ho to bolelo přiznat, jedna jeho část doufala, že Snape dokáže udělat, co je nezbytné, i kdyby to znamenalo zabít nevinné lidi. Obrátil ho tak dlouhý pobyt kolem Snapea také ke zlu? Bylo určité zlo nezbytné k tomu, aby mohlo dobro zvítězit? Stal se zvráceným nebo praktickým? Harry prostě nevěděl, co si má myslet. Avery se konečně vrátil, za sebou zabouchl dveře od knihovny. „Dej ruce mezi mříže!“ Bodnul hůlkou ke sloupkům postele na konci lůžka, kde Harry v současné době seděl. Harry zaváhal, nebyl si jistý, co má udělat. „Concrito Fetallis!“ Harryho ruce byly roztažené od sebe a připoutané ke sloupkům postele vzadu u zdi. „Dal jsem ti rozkaz, otroku!“ zavrčel Avery s tváří naplněnou vztekem. Namířil hůlkou na Harryho. „Volespiro!“

Harry nemohl dýchat. Pokusil se zalapat po dechu, ale jeho plíce se odmítaly pohnout. Avery prošel do cely. „Dokážu vymyslet spousty způsobů, jak tě mučit, i když tu Pán zla není.“ Přesně tehdy, kdy Harryho začaly pálit plíce, Avery kouzlo uvolnil a mladík hltal vzduch. „Proč jsi mi neřekl, že ses zranil?“ dožadoval se Avery. Aha, takže Voldemort Smrtijeda seřval. Harry se zvládl nezakřenit. „Byl jste tam, myslel jsem, že to víte.“ Avery Harrymu znovu vzal dech, tentokrát to držel déle. Když Harry zrychleně dýchal poté, co se mu kyslík vrátil, Avery uvolnil pouta. „Mazej do přístěnku. Po čtyřech!“ Harry zvažoval, že by mu řekl, aby odstřelil, ale obával se, že ať už Snape Smrtijedovi udělal cokoliv, nevydrží to, pokud ho proti sobě poštve až příliš, takže slezl z postele a klekl si na kolena. Takto se vyplazil ven a do přístěnku. Avery ho nakopl a třískl za ním dveřmi. Harry se ve tmě schoulil a pokusil se ignorovat svůj kručící žaludek. Tohle zvládne přežít. Snape i Macnair ho tu oba zamkli i na několik dní v kuse. Nutil se do spánku, ale vždy se po chvíli vzbudil. Když si uvědomil, že ani v absolutní tmě nebude schopen usnout, nacvičoval, jak rychle vyskočit na nohy. Bylo to těžké v té malé místnosti a navíc ho to zanechalo nesnesitelně hladového, takže po nedlouhé době přestal. Po čase, který se zdál jako věčnost, Avery otevřel kočičí dvířka dole ve dveřích a vstrčil dovnitř misku studené polévky. Harry ji rychle vypil a schoulil se na podlahu. Dobrá věc na strádání byla ta, že nepotřeboval chodit na toaletu. Neměl tu žádný kbelík a hnusila se mu myšlenka na to, co bude muset udělat, pokud ještě v době, kdy si bude potřebovat odskočit, bude stále zamčený v přístěnku. Jeho myšlenky se vrátily ke Snapeovi. Potřeboval přijít s ještě nějakým jiným způsobem, jak dosadit Snape zpět na místo stráže, než je ubližování si. Dost dobře to nemohl zařídit tak, aby to vypadalo, že ho zraňuje Avery, když bude po celou tu dobu zavřený v přístěnku. Navíc to, co Snape Averymu udělal, sice podle všeho fungovalo, ale Harry nevěřil, že to vydrží dlouho. A až se Avery vzpamatuje ke svému pravému já, chtěl být tou dobou od něj pěkně daleko. Harry vzpomínal na ta úžasná jídla, která mu Snape připravoval, na tréninky, které spolu mívali, na knihy, které mu Snape dával, a na konverzace, které spolu vedli. Uvítal by i Snapeovy přednášky, jen aby

měl někoho, s kým by mohl mluvit. Ksakru, Snape by si z něj mohl dělat srandu třeba celý den, jen pokud by ho trénoval a povídal si s ním. Harry zpětně netušil, jak dokázal vydržet začátek svého uvěznění, kdy byl Snape sadistický parchant místo částečného spojence. Nebyl by schopný to ustát, kdyby Snape zůstal zlým. Cítil se provinile, když si uvědomil, že se okamžitě zaměřil na Snapea a na myšlenku, jak moc mu chybí, místo toho, aby vzpomínal na Rona s Hermionou nebo Ginny. Samozřejmě, kdyby měl na výběr, vybral by si ve vteřině Rona s Hermionou nad Snapem a intenzita jeho pozitivních citů ke svým nejlepším přátelům byla značně vyšší, než pozitivní city ke Snapeovi. Ale… Ron s Hermionou jen stěží sem přijdou a zachrání ho před Averym. Došel k závěru, že jsou nyní zaneprázdnění soustředěním se na horcruxy. Snape tu možnost měl a pravděpodobně dorazí, aby ho ochránil. A kvůli tomu se Harry rozhodl zaměřit na Snapea a na plánování způsobů, jak zapříčinit, aby se k němu učitel lektvarů vrátil. Harry stále ještě plánoval, když se vrátil Avery a kočičími dvířky mu prostrčil další polévku. „Prosím! Potřebuju na záchod!“ požádal Harry rychle. Avery otevřel dveře a jízlivě a s opovržením se na něj zašklebil. „Plaz se,“ zavrčel. Harry poslušně do koupelny dolezl. Netoužil po ničem jiném, než opět rozmlátit Averyho na kaši, ale to by mu Snapea nevrátilo. Harry potřeboval, aby mu Avery ublížil, ale ne zase moc. Vzpomněl si na to, jak ho Snape varoval, že pokud zažene Smrtijeda příliš daleko, mohl by ho onen dotyčný omylem zabít. Také nechtěl, aby ho Avery znásilnil a bál se, že pokud by Averyho naštval přespříliš, Smrtijed by si mohl upamatovat na své dřívější já a Harryho napadnout. Poté, co Harry použil toaletu, umyl si ruce a začal se vracet do cely chůzí. „Po kolenou!“ nařídil Avery. Harry se sehnul. „Děláš to proto, že si pak připadáš vyšší?“ Avery měl jen o pár palců víc než Harry a mladík, jelikož byl sám malý muž, věděl, jak je mnoho menších chlapů citlivých na svoji výšku. Avery ho nakopl do žeber. Harry se pevně držel a ještě se do rány nastavil, aby to bolelo co nejvíc. „To je naposledy, co jsem tě pustil ven!“ Popadl Harryho za paži a táhl ho zpátky do přístěnku. Zvedl misku s polévkou a vylil mu ji na hlavu, než práskl s dveřmi.

Polévka byla kuřecí s rýží a Harry snědl ty kousky, které dokázal najít a slízal vývar ze své kůže, kam jen dosáhnul. Doufal, že bolest jeho hladového žaludku Voldemorta obtěžuje. Schoulil se a pokoušel se odpočívat. ~ Polévka mu byla znovu poskytnuta až o mnoho hodin později. Harry ji rychle vypil a zašklebil se, protože se zdálo, že jenom posílila jeho hlad. I ve svých nejhorších dnech nebyli Dursleyovi ani zdaleka takhle zlí. To Harryho vystrašilo. Jak bude schopný trénovat, když se jeho tělo živí samo ze sebe? Cítil se mizerně. Bez toho hnízdečka, které pro něj Snape vytvářel, byla podlaha přístěnku nesnesitelně tvrdá a Harry měl ztuhlé celé tělo. Díky polévce, kterou nebyl schopen ze sebe slízat, byl ulepený, a když se dotkl svých vlasů, mohl říct, že jsou ztvrdlé. Nakonec snad po celé věčnosti otevřel Avery dveře od přístěnku a jasná světla ho bodla do očí. „Po čtyřech a zpátky do své klece,“ nařídil mu Avery a Harryho zachvátil strach. Jak dlouho to bylo od doby, co Snape Averymu to cosi provedl? Harry se vyplazil ven. „Potřebuju na záchod.“ „Na postel.“ Avery Harrymu přerušil dodávku vzduchu. „Nebo se znovu nenadechneš.“ Když mu byl odříznut dech, Harry schválně spadl na zeď. Zvedl se a pospíšil si k posteli, vylezl na ni těsně předtím, než mu zčernalo vidění. Avery kouzlo uvolnil a on zoufale polykal vzduch. „Concretio Ferratilis!“ Avery ho přivázal k posteli a pak vstoupil do cely. Harry se odtáhl co nejdál od něj, co na posteli mohl. Myslel na to, jak mu Snape říkal, aby hrál poddajného otroka, ale nemyslel si, že to zvládne. Avery přešel ke stolu a na jeho povrch vyčaroval jídlo. Odešel se vzteklým mávnutím svého hábitu a než zmizel z dohledu, Harryho odvázal. „Do prkýnka…“ vydechl Harry a úlevou spadl na postel. Byl si tak jistý, že bude znásilněný. Snape musí být velice mocný kouzelník, že je schopný donutit čaroděje celé dny jednat proti jeho přirozenosti. Byla škoda, že ho Snape po porážce Voldemorta nebude dál učit. Měl pocit, že kdyby Snape pokračoval v jeho výcviku, mohl by se stát docela mocným. Jakmile se Harry uklidnil natolik, aby se mohl najíst, slezl z postele a přiblížil se ke stolu. Dostal studenou polévku, ale také bloček sýra, dvě jablka a balíček krekrů. Snědl všechno, až na ta jablka, která schoval do rohu postele pod nařasené prostěradlo. Proběhl si svojí ranní očistou s radostí, že si zase může vyčistit zuby. Bylo těžké pokoušet se vymýt

z vlasů ten zaschlý vývar, ale udělal vše, co bylo v jeho silách, a jakmile se opět cítil čistý, cvičil, až dokud se nezpotil. A když pak dokončil svoji druhou koupel, cítil se už zase v pořádku. Od chvíle, kdy se dozvěděl, že bude předán Averymu, cítil na hrudi ohromnou váhu, a přestože nezmizela, už ho tolik netížila. Snědl jedno své jablko a poté spláchl stopku a semínka do záchodu. Vylezl na postel a dočetl Kosmos. Právě ho vrátil pod matraci, když do chodby vešel Avery a přivázal ho k posteli. Zamezil mladému kouzelníkovi přísun vzduchu a se škodolibou radostí sledoval, jak Harry sebou na posteli zmítá při pokusu donutit své plíce k pohybu. Zvedl to kouzlo na dostatečně dlouho, aby mohl Harry zalapat po dechu a pak, když vstoupil do cely, ho použil znovu. Harrymu došlo, o co se snaží, takže když Avery kouzlo přerušil podruhé, nabral do plic co nejvíc vzduchu a přesunul svou hlavu na posteli. Avery mu znovu sebral dech poté, co vyčaroval na stůl jídlo a udržoval ho, i když vycházel z místnosti. Harry sebou házel a přitom se třískal hlavou o zeď. Avery bezprostředně poté naráz zrušil veškerá kouzla, která použil, a Harry zhluboka dýchal, dokud nepřestal mít závrať a slabost. Zklamalo ho, že se mu tentokráte nepodařilo způsobit si víc bolesti. Příště se nastaví do pozice, kde bude moct tlouct hlavou do zdi hned od začátku. Když Smrtijed odešel, Harry se nedočkavě vydal ke stolu. Očividně Voldemort na Averyho řval pro jeho zacházení s Harrym. Harry si nikdy nepomyslel, že bude závislý na Voldemortovi, aby ho ochránil před Smrtijedem, nebo, v případě Snapea, aby ho Smrtijed ochránil před Voldemortem. Zdálo se, že se svět postavil na hlavu. Harry se rychle najedl. Jídlo, stejného jako minule, stačilo k tomu, aby se nasytil. Cvičil, dokud se neunavil a pak se vykoupal. Stával se docela mistrem v mytí u umyvadla s žínkou a na podlahu nerozlil ani zdaleka tolik vody, jako míval ve zvyku. Jakmile byl suchý, vrátil se do postele a četl si knihu umění. Nahá těla ho vzrušila a tak se ji chystal odložit, aby předešel ještě větší erekci, když si uvědomil, že nikdy neměl lepší čas na masturbaci. Snape ho zřídkakdy nechával hodiny o samotě a Harry už celou věčnost si ho jaksepatří nevyhonil. Lehl si na postel hlavou ke dveřím, aby zaslechl blížící ho se Averyho. Ten Smrtijed byl daleko hlučnější než Snape a obvykle ho slyšel už na schodech. Harry při svých masturbačních seancích si šel vždy přímo pro výhru, ale nyní se rozhodl, že si dá načas a užije si. Snape mu předvedl, že je úžasně příjemné, když si mimo penisu pohrává i s dalšími částmi svého těla. Zavřel oči a prsty si hladil bradavky. Bylo to příjemné, ale ani zdaleka ne tak skvělé, jako když to dělal Snape, a to i když napodobil pohyby, které Snape používal. Představoval si Snapea mezi svýma nohama, jak ho saje, a přitom si nepřestával pohrávat s těmi malými uzlíčky. Ten mentální

obrázek ho velmi vzrušil a on se jednou rukou natáhl dolů a uchopil svůj penis, předstíraje, že jeho prsty jsou Snapeova ústa. Snape by prostě nejdřív do nich vzal špičku, jen by při pohybu hlavou stáhl předkožku. Bože, bylo to tak žhavé, jako kdyby tady Snape doopravdy byl a kouřil mu ho. Snape by se taky dotýkal toho místa na zadní straně Harryho šourku. Harry roztáhl nohy a přesunul dolů i svou druhou ruku a přejížděl si přes to místo, jako to dělal Snape. Ze špičky penisu mu kapal preejakulát a všechno, co dělal, ho rozvášňovalo, ale kdyby mu to dělal Snape, byl by zoufalý touhou. Přesunul ruku, kterou si mnul varlata, níž, aby si polaskal svůj svraštělý vstup. Zažíval úžasný pocit, kdykoliv Snape lehce stiskl to místečko v něm. Snape tvrdil, že to místo mají jenom muži, takže z něj neudělá ženu, když se při masturbaci vyprstí. Harry si strčil prsty do pusy a sál je, aby je navlhčil, zatímco zpomalil svoji druhou ruku na penisu. Jakmile měl prsty mokré, vrátil si je k zadku a pronikl prostředníčkem skrz těsný prstenec svalů. Cítil, jak se jeho tělo kolem něj stáhlo. Měl z toho zvláštní pocit; byl tak neuvěřitelně pevně sevřený kolem svého prstu, až se divil, že do sebe kdy zvládl přijmout Snapeovo mužství. Pokusil se protlačit prst dál, ale zdálo se, že to nepůjde, až dokud nezatlačil proti němu. Pohnul se snadněji, a jakmile byl celý uvnitř, stáhl kolem něj svaly. Povytáhl prst ven a znovu jím pronikl dovnitř, cítil, jak jeho konečník k prstu lne. Přidal druhý a pokusil se najít svoji prostatu. Nebyl si ani jistý, co hledá, a tak tlačil náhodně na stěny rekta. Nedokázal to přimět fungovat správně. Tlačil nahoru směrem k žaludku a v určité chvíli jím to škublo, ale nebylo to nic ve srovnání s tím, co zvládl udělat Snape. Napomáhaly tomu Snapeovy dlouhé prsty, nebo byl starší kouzelník jen zkušenější, přestože se prohlašoval za heterosexuála? Harry se souložil prsty, druhou ruku stočil kolem svého penisu a představoval si, že ho Snape kouří. Snape by sál tak tvrdě, jazykem by zapracoval na žaludu, zatímco by rty přejížděl nahoru a dolů přes jeho délku. „Kurva!“ Varlata měl napjatá a brzy už bude. Vytáhl si prsty ze zadku, aby se mohl pravou rukou uspokojovat plnou silou. Honil se rychleji, potlačil výkřik, když vystříkl a pokryl si dlaň levé ruky spermatem. Chvíli odpočíval, než chytnul dech, pak si setřel ejakulát z břicha a došel k záchodu. Očistil se a vrátil se do postele. Nebylo to ani zdaleka tak dobré jako sex. Orgasmus během sexu jako by vysál z celého jeho těla tekutinu a občas se udělal tak silně, že se potom nemohl pohnout. Jestliže ho homosexuální styk donutil vyvrcholit takhle, a to přitom nebyl gay, pak heterosexuální sex musí být mysl ochromujícně fantastický. Podaří-li se mu být s Ginny před závěrečnou bitvou, bude muset se s ní vyspat. Orgasmus při sexu vedl k pocitu intenzivního klidu a uspokojení,

vyčistí mu mysl a uleví jeho nervům, než půjde čelit Voldemortovi. Dokonce i jen masturbace ho zanechala s lepším pocitem, než jaký měl od Snapeova odchodu. Harry se stočil do klubíčka a s lehkostí usnul. ~ Vzbudil se vzhledem ke své situaci slušně odpočatý. Zvedl Kosmos a znovu pročítal své oblíbené části. Zrovna se díval na obrázky mlhovin, když zaslechl Averyho scházet po schodech. Harry knihu schoval a slezl z postele, postavil se k umyvadlu a čistil si zuby. „Mazej na postel,“ nařídil mu Avery. Harry si dál čistil zuby. „Volespiro!“ Avery ho zasáhl dusícím kouzlem. Harry vyplivl pastu a sevřel okraj umyvadla. Avery konečně kouzlo ukončil a Harry si dovolil spadnout na zem, přitom se praštil hlavou o umyvadlo. „Jsi pitomej?!“ zařval na něj Avery, když se vřítil do cely. „Nedělám to schválně!“ lhal Harry. Avery Harryho popadl za paži a dotáhl ho do postele. Hodil ho na ni, popadl ho za ruce a přinutil ho dát je nad hlavu. Použil řetězové kouzlo, ale nechával své ruce na Harryho pažích, čímž mu je přišpendlil na místě. Ó ne, začal se ten Smrtijed vracet ke svému normálnímu já? Harry znehybněl, vzpomněl si, jak mu Avery tvrdil, že je rozpálený Harryho zápolením. Propašoval jeden letmý pohled na Averyho a nelíbil se mu ten záblesk, který měl dojem, že spatřil v Averyho oku. Snapeovo kouzlo nakonec začínalo vyprchávat. Naštěstí se Avery oklepal a ustoupil od něj, aby vyčaroval jídlo na stůl. Harry byl velice vděčný za to, že je Snape tak mocný kouzelník. Kolik dní uplynulo od okamžiku, kdy ho Snape opustil? Harry to odhadoval tak na čtyři dny, a přesto byl Avery stále ovlivněný tím, co mu Snape udělal. Chce-li se Snape stát příštím pánem zla, má k tomu skutečně přirozené nadání. Nicméně Avery se začínal vzpamatovávat. Jestliže se Snape brzy nevrátí, bude Harry znásilněný. Poté, co ho Avery osvobodil a odešel, si Harry třel bolavé místo na hlavě, kam se udeřil. Nevěděl, co má dělat. Potřeboval na Averyho zatlačit, aby se tak vrátil Snape, ale bál se, že podobná akce by mohla zapříčinit, že ho Avery znásilní. Voldemort tvrdil, že Snapeovo potrestání bude trvat týden. Harrymu zbývaly ještě přinejmenším tři dny. Nebyl si jistý, že vydrží další.

Pokud se Avery začíná vzpamatovávat, za pár dní už bude v pořádku. Harry ztěžka polkl. Snape by měl radši dělat vše, co mohl, aby se k němu vrátil. Harry jedl svoji skrovnou snídani bez toho, aby dával pozor na to, co si strká do úst. Odteď se bude snažit ze všech sil, aby se zranil pokaždé, kdy se k němu Avery přiblíží. Jen si ale zajistí, aby ho Avery mučil zdálky. Jakmile se rozhodl, začal si probíhat cvičeními ve snaze odvést svoji mysl od nebezpečí, kterému čelí. Když se Avery do jeho cely nevracel mnoho hodin, Harry znervózněl. Konečně Smrtijed dorazil, aby mu přinesl oběd. Harry schválně spadl z postele, když mu Avery vzal dech. Udeřil se nosem do země, ale pak předstíral, že se mu vůbec nic nestalo. Avery odešel a Harry si diskrétně setřel krev. Stále ještě jedl, když se Avery přihnal nazpět. „Dej si zápěstí k sobě,“ zavrčel zuřivě. Harry tak váhavě učinil. Avery vyčaroval řetězy. „Pojď za mnou,“ nařídil a otevřel mříže. Harry se pomalu rozešel. Avery ho popadl za řetěz a trhnutím ho popohnal dopředu. Harry se pokusil narazit na mříž, ale Avery ho držel pevně. „Hejbni sebou, ty bezcenná hroudo sraček!“ Popadl Harryho za vlasy a táhl ho ke knihovně. Mladík klopýtal za ním. Přišel Voldemort? Neodvažoval se v to doufat, takže držel své emoce zkrátka, ale rychle se přizpůsobil Averymu tempu. Avery ho vstrčil do trůnního sálu a tam ho hodil na zem. Harry vzhlédl a spatřil Voldemorta stojícího ve středu vyvýšeného stupínku s nenávistným pohledem, jenž mu křivil rysy. Po jeho pravé straně stál Snape a tvář natočenou k Harrymu měl bez jakéhokoliv výrazu.

Kapitola 28 Harry okamžitě sklopil hlavu a zíral na podlahu. Obával se, že kdyby se podíval na Snapea, začal by se usmívat nebo by nějakým jiným výrazem dal najevo úlevu a radost. Snažil se si připomínat, že ještě nebyl mimo nebezpečí a že tu Snape může být jenom proto, aby sledoval jeho mučení, ale v srdci měl pocit, že se opět spojí se Snapem. „Avery, jsem nanejvýš nespokojený,“ naplnil Voldemortův hlas místnost a Smrtijed vedle Harryho se roztřásl strachy. „Můj pane, přísahám, že po našem posledním rozhovoru jsem se ho ani nedotkl!“ „A přesto jsem cítil jeho bolest. Crucio!“ Avery křičel a mlátil kolem sebe, zatímco Harry držel čelo u země, doufaje, že nebude další na řadě. „Severusi, předveď se mi.“ „Přinesu si bič, můj pane,“ řekl Snape uctivě. „Ne, chci vidět, jak ho znásilníš,“ nařídil Voldemort. „Ano, můj pane.“ Snape přistoupil k Harrymu, který zůstával na svém místě na podlaze. Když ho Snape vzal za paži, nechal se jím dovést k přeměněné matraci. Jestliže Snapeovi byla udělena takováto laskavost, pak to nejspíš znamenalo, že je zpátky ve Voldemortově dobré přízni. Ještě v době, kdy ho Snape nastavoval, aby si klekl na všechny čtyři, si Harry stále nebyl jistý, jak má jednat. Voldemort vypadal, že tehdy poprvé, kdy Harry bojoval a křičel, se mu to líbilo, ale ve většině vzpomínek, které mu Snape ukazoval, si to Harry užíval. Nemohlo se mu to líbit před Voldemortem, ale kdyby protestoval příliš, vypadalo by to podezřele. Navíc ho Snape požádal, aby před Voldemortem předstíral, že je zcela podrobený. Harry se nakonec rozhodl vypadat zahanbeně a trochu vystrašeně. Zaplnil svoji mysl vzpomínkami na to první znásilnění a zíral přitom na spodní kraj Voldemortova hábitu. Snape použil kouzla a pak pronikl prstem do Harryho, nejdříve jen na kousek, pak ho zatlačil až na doraz. S lubrikací a pozvolným tempem to vůbec nebolelo. Harry byl v šoku nad Snapeovou opovážlivostí. Nechtěl Voldemort vidět Harryho trpět? Harry doufal, že učitel lektvarů ví, co dělá. Nechtěl, aby od něj Snapea vzali tak brzy poté, co byl znovu dosazen na místo jeho stráže. Snape přidal druhý prst a loudavě jimi Harryho souložil. Naštěstí měl prsty stočené směrem k Harryho páteři, a ne k tomu místu. Přesto si Harryho tělo pamatovalo, co ty prsty obvykle znamenají, a navzdory své vůli začal

tvrdnout v očekávání orgasmu. Byl rád, když Snape prsty vyndal a pomalu se dovnitř vtlačil penisem. Harry zakňučel ve falešné bolesti, zatímco se diskrétně snažil uvolnit a zatlačit proti Snapeovi, aby mu usnadnil průnik. Trochu to pálilo, ale nebylo to nic, co by nedokázal snést. Jakmile byl Snape kompletně v něm, začal se v Harrym pohybovat, každý příraz byl pomalý, ale hluboký. Harry lehounce fňukal, ale nebyl si jistý, jak dlouho ještě může pokračovat s předstíráním bolesti, než černokněžník pojme podezření. Na tváři udržoval výraz ponížení smíchaný s bolestí, a když mu Voldemort vstoupil do mysli, měl pro něj nachystáno spoustu vzpomínek na ukázku. Harry se natolik soustředil, aby Voldemortovi připravil dobrou představení, až si skoro nevšiml, že má Snape potíže. Snapeův penis nebyl tak tlustý, jako obvykle býval, a s pokračující souloží začal spíš měknout, než naopak. Muž začal přirážet rychleji, ale Harry mohl říct, že je stále dalek orgasmu. Do háje. Pokud to Snape nezvládne pořádně, Voldemort se na něj naštve a znovu ho od Harryho odloučí. Harry se tedy trochu pohnul tak, aby Snape mohl pronikat hlouběji, a začal vydávat malé steny potěšení namísto bolesti ve snaze staršího kouzelníka povzbudit. Stáhl zadek tak těsně, jak jen mohl, a potěšilo ho, když Snape začal opět tvrdnout. Bude-li muset, Snapea tady před Voldemortem vykouří. Naštěstí svírání, zdá se, stačilo a zanedlouho se Snape vytáhl a vystříknul Harrymu na záda. Harry zariskoval rychlý pohled na Voldemorta a viděl, že oči Pána zla se třpytily uspokojením. Stočil se na matraci do klubíčka a do popředí mysli natlačil svoje rozpaky a stud. „Nezklam mě, jako to udělal Avery,“ přikázal Voldemort. „Nezklamu, můj pane.“ Koutkem oka Harry spatřil, že se Snape hluboce uklonil. „Jen ať.“ Voldemort vyplul ze sálu a Avery se vlekl nervózně za ním. Snape použil čistící kouzlo na Harryho, který zůstával schoulený v pozici pokoření. Jakmile si byl jistý, že jsou dveře úplně zavřené, pohnul se a zakřenil na Snapea, jenž se k němu skláněl, aby ho vytáhl za ruku, a jenž měl na tváři stále opatrně kontrolovanou masku. Harry se posadil a dovolil Snapeovi, aby mu pomohl na nohy a odvedl zpátky do cely. „Fungovalo to. Musel jsem se několikrát vrhnout na zem, ale pokaždé když tam byl, jsem si ublížil. Takže musíte být znovu ve Voldemortově přízni, že jo? Protože vám dovolil mě mučit. Vsadím se, že Avery zuří. Zaslouží si to, parchant.“ Snape zatlačil Harryho na postel. „To byl trest,“ informoval mladého kouzelníka skrz sevřené zuby. Vytáhl lektvar proti bolesti, ale Harry zavrtěl hlavou.

„Nepotřebuju ho. Neublížil jste mi.“ Snape se otočil a zamířil ven skrze mříže. Harry ho popadl vzadu za hábit. „Počkejte! Neviděl jsem vás celé dny!“ „Můžeme si promluvit ráno.“ Snape vytrhl svůj hábit z Harryho sevření. Harry byl zdrcený. Nestýskalo se Snapeovi po něm? Sklíčeně svěsil hlavu a všiml si temné skvrny na svých rukách. „Vy krvácíte!“ Vyskočil z postele a znova zadržel Snapea za hábit. „Samozřejmě, idiote,“ protlačil Snape skrz zaťatou čelist. „Teď mě pusťte, abych si mohl jít ošetřit své rány.“ „Dovolte mi vám pomoct!“ naléhal Harry. Snape na něj překvapeně koukal. „Vždycky léčíte vy mě,“ vysvětloval Harry. „Nemůžu používat magii, ale můžu na vaše poranění nanést mast a zavázat vám je. Prosím, tohle je tak trochu moje vina.“ „Počkejte tady.“ Snape opustil celu v mraku černé a Harry na něj čekal u mříží. Poté, co uběhlo několik minut, začal Harry Snapea podezírat, že souhlasil s Harryho pomocí při léčení pouze proto, aby se dostal z mladíkova sevření, a že už se nevrátí zpátky. Zrovna se chystal vztekle bít okovy o mříže, když Snape znovu vstoupil do chodby. Muž prošel mříží a na stůl položil černou tašku. Harry se k ní zvědavě přiblížil. „Nejdřív si umyjte ruce,“ instruoval ho Snape a začal se svlékat. Harry si pospíšil k umyvadlu a použil spoustu mýdla. Jakmile si byl jistý, že je čistý, otočil se a skoro otřeseně vyheknul nad tím, co viděl. Přes Snapeova záda se táhl obrovský šrám, rozřezával ho od levé strany krku, až těsně nad pás kalhot. Uprostřed byl skoro stejně široký jako Harryho ruka. Také měl spoustu dalších oděrek a modřin, které vypadaly, jako že se uzdravily v nedávné době, ale jedině tento šrám krvácel. Očividně se začal hojit, ale znovu se otevřel, a to pravděpodobně během jejich sexu, uvědomil si Harry. „Když už jste u umyvadla, namočte ručník. Nejdřív budete muset ránu vyčistit.“ Snape vyčaroval misku a naplnil ji vodou z hůlky. Tón měl stejně chladnokrevný jako vždy, jako kdyby z něj neodkapávala krev na podlahu. Harry kvapem udělal to, oč žádal. „Budu to muset sešít?“ Zvedl látku a obezřetně se ke Snapeovi přiblížil.

„Je to spíš široké než hluboké.“ Snape vytahoval různé lektvary, mezitímco mu Harry začal nesměle omývat záda. „Jak jste přišel k těm zraněním?“ zeptal se Harry, ačkoliv jedna jeho část to vědět nechtěla. „Řád,“ odvětil Snape úsečně. „Kdo?“ Snape neodpověděl. Harry se opatrně propracovával ke konci toho šrámu. „Zabil jste někoho z nich?“ zeptal se, když nakonec odložil zakrvácený ručník na stranu. „Ne,“ řekl Snape stroze a pak ukázal na zašpičatělou lahvičku. „Rozetřete to přes ránu. Zabrání to infekci.“ „To je dobře.“ Harry ji zvedl a opatrně nanesl řídký lektvar na každý centimetr zranění. „Měl bych vám dát lísteček, který byste jim mohl ukázat, kdyby se vás znovu pokoušeli napadnout. Stálo by tam: ‚Neubližujte Snapeovi; pomáhá mi – Harry Potter.‘ A pak by vás nechali na pokoji.“ Snape zavrtěl hlavou. „Jen by si mysleli, že jsem vám vymyl mozek.“ „Proč jim neřeknete, že se mnou spolupracujete?“ „A riskovat tak moje odhalení, kdyby je zajali a vyslýchali?“ Harry si klekl, aby natřel lektvar i na spodní část rány. Takováto blízkost Snapea znovu oživila jeho poživačný orgán a on vytlačil své vzrušení z mysli. Snape nebyl ve stavu, kdy by se s ním mohl vyspat. Bylo ohromující, že ten muž byl schopen s takovou krevní ztrátou udržet erekci! Tohle měl Snape na mysli, když říkal, že to byl trest? „Je na vás stále naštvaný? Proč to byl trest?“ Harry se postavil a odložil flakónek na stůl. Snape mu podal kelímek. „Nyní rozetřete tuto pastu přes každý palec kůže,“ nařídil. „Testoval moji loajalitu. Měl jsem předpokládat, že vás Avery nakazil.“ „Nenakazil, víte.“ Harry odšrouboval víčko z kelímku a začal pokrývat ránu hustou mastí, která smrděla jako nemocniční pokoje. „Zezačátku byl krutý, ale nedotkl se mě jinak, než aby mě praštil. Co jste mu udělal?“ „Přesvědčil jsem ho, že shledává mužská těla odpuzujícími. Máte velké štěstí, že během péče o vás jsem se stal obstojně kvalifikovaným v lékouzelnictví,“ plísnil ho Snape.

Harry se uchechtnul, odmítal se kát teď, když nebezpečí pominulo. „Zasloužil si to.“ „To ano. Nicméně vím, že jste nepřemýšlel, než jste to udělal.“ „Přemýšlel jsem dost,“ odsekl Harry. Nedovolí Snapeovi tyranizovat ho kvůli činu, u kterého měl pocit, že je dokonale oprávněný. „Takže vzpomínka na to, jak jsem ho zbil, je pryč?“ „Jak jsem říkal dříve, vzpomínky nemohou být vymazány. Přerušil jsem synapse mezi neurony odpovědnými za tuto specifickou vzpomínku. Jenom někdo, kdo ví, kde hledat, bude schopen najít místo poškození, ale stěží půjde neurony znovu pospojovat,“ vysvětlil Snape. Harry skončil s mastí a odložil kelímek na kraj stolu. Otřel si ruce do látky a zvedl roli obvazu. „Co budete dělat? Voldemort chce, abyste mě zabil tím lektvarem, který vytváříte. Jak dokážete zůstat tady jako moje stráž, když neuděláte, co žádá?“ „To nechte na mně.“ „Nemyslím si, že to, co jste udělal, zabere i podruhé. Ke konci znovu začínal mít ten pohled v oku. Musíte zůstat v jeho přízni.“ Snape se postavil, aby mu tak Harry snadněji mohl zabandážovat spodní část trupu. „Vy se zaměřte na svůj trénink a já se zaměřím na úkoly, které mám před sebou.“ Harry podal konec role obvazu Snapeovi a sledoval ho, jak ho přilepil magií. Svědila ho touha vyzkoušet všechna ta nová kouzla, která odkoukal od Snapea a Smrtijedů kolem sebe. Přesunul se a posadil se na postel, takže se nepletl Snapeovi do cesty, když si muž na sebe natahoval oblečení. Jakmile byl dooblečený a zastrkal si všechny balíčky s lékařskými zásobami pod paži, podíval se na Harryho. „Odpočiňte si. Ráno budeme trénovat.“ „Dobře,“ souhlasil Harry a díval se, jak vychází z cely. Očima ho pronásledoval, dokud mu starší kouzelník nezmizel z dohledu. Když už ani neslyšel Snapeovy tiché kroky, vklouzl pod peřinu a vůlí se pokusil přimět ke spánku. Zítřek nemůže přijít dostatečně brzo. ~ Harry se vzbudil bolestivě tvrdý. Do háje, měl pocit, že pokud nebude mít orgasmus ze sexu brzo, vybuchne. Po tom nervydrásajícím týdnu, kterým si prošel, by bylo uvolnění a klid, které následovaly po souloži, vítaným rozptýlením.

Přetočil se na záda, nově osvobozený penis se vymrštil nadšením, když se mu o kůži otřel chladný vítr. Zlostně se na něj zahleděl. „To si nikdy nedáš pohov?“ Jako kdyby se mu vysmíval, začala se na špičce sbírat velká kapka preejakulátu. Nebude prosit o sex – chtěl sice orální sex, ale ne zas tak strašně – takže se pokusil soulož napodobit, co nejlíp to šlo. Přetočil se na břicho a popadl polštář. Stáhl ho dolů, umístil ho mezi svůj klín a postel a pak se na něj přitisknul svým penisem. Bylo to nádherně měkké pod jeho tvrdým orgánem, a když se začal proti tomu pomalu pohupovat, shrnulo mu to předkožku přesně natolik, aby mu to poskytlo rozkoš, kterou potřeboval. Vzepjal se na rukách, cítil, jak mu celé tělo tuhne, když se blížil k bodu, kdy ho to pohltí. Začal přirážet k polštáři rychleji a představoval si přitom, že ho Snape saje, a to stačilo, aby se přehoupl přes okraj. „Och, kurva, Snape!“ Vystříkl na povlak polštáře, svaly v jeho těle přešly z napjatého stavu do ochabnutého. Jakmile se mu boky přestaly třást a penis se konečně vyprázdnil, posadil se a z polštáře strhl povlečení. Naštěstí vlhkost ještě neprosákla skrz. Upustil povlak na postel a kompletně z ní svlékl ložní prádlo, nahrnul ho na zem ke kraji lůžka. Stejně potřebovalo vyprat. Snape přišel zanedlouho a beze slova odstranil špinavé prádlo, poslal jej cestou do chodby a vešel k Harrymu do cely. „Potřebuje vyprat. Avery na mě vylil kuřecí polévku a donutil mě sednout si na povlečení dřív, než jsem měl šanci se umýt,“ rychle vysvětloval Harry. Snape vyčaroval snídani pro Harryho a čaj pro sebe. Jídlo se skládalo z mléka, jogurtu, cereálií, manga a pomerančového džusu. Stěží to byla ta hostina, kterou obyčejně dostával ráno před tréninkem. Vzhlédl ke Snapeovi, který odpověděl na otázku dřív, než se stačil zeptat. „Avery se neobtěžoval doplňovat kuchyni a objednávka jídla, kterou jsem zadal dnes ráno, přijde nejdřív odpoledne. Navíc je zničený sporák. Budu ho muset zcela nahradit,“ objasnil Snape. „Zničený? Co udělal?“ „Pokoušel se zapálit plyn magií a použil daleko víc síly, než bylo nezbytné. Měl štěstí, že zničil jenom kamna, a ne většinu kuchyně,“ řekl Snape opovržlivě. Harry se upřeně díval na Snapea přes svoji pomerančovou šťávu. „Myslel jsem si, že mi dával studenou polívku, protože je hajzl, ale pravděpodobně neměl ponětí, jak ohřát vývar z plechovky. Většina čistokrevných by byla v mudlovském světě kompletně bezmocná, že? Chci říct, mě vychovali mudlové, ale nebylo pro mě příliš složité se adaptovat na Bradavice. Vsadím se, že čistokrevní by se zbláznili, kdyby se snažili

přizpůsobit mudlovskému světu. A to je kvůli tomu nedostatku vědeckých předmětů, co?“ Snape přikývl. „Čistokrevní jsou učeni jednat, ne myslet, a konstantní jistota v magii, dokonce i při běžných úkonech, jim způsobuje to, že se stávají přehnaně sebejistí. Po vašem prvním setkání s Pánem zla jsem slyšel mnoho Smrtijedů prohlašovat, že smrt nebo Azkaban je lepší, než žít ve skrytu v mudlovském světě.“ „To je vážně ubohé. Být mudlou vůbec není těžké. Kdybych měl na výběr mezi Azkabanem a životem jako mudla, šel bych rozhodně přímo do mudlovského světa! Bylo by to složité, převážně proto, že to vypadá, jako kdybych opustil školu v jedenácti letech, a všechny moje peníze jsou u Gringottových, ale jsem si jistý, že bych našel způsob, jak si žít slušně. A kdyby mi pomáhala Hermiona, neměl bych vůbec žádné potíže,“ řekl Harry sebevědomě. „Co vy?“ „Předpokládám, že kdybych měl přístup k magii, žil bych si vcelku pohodlně. Představa, že bych svoji magii ztratil úplně, je děsivá a dávám přednost nepřemýšlet nad tím, jaký by byl život bez ní,“ přiznal Snape. „Jo…“ souhlasil Harry. „Chci říct, vím, že bych dokázal přežít bez kouzel, ale nechtěl bych to.“ „Domnívám se, že bychom se cítili stejně jako Lucifer poté, co byl svržen z nebes.“ „Jenom hůř, protože by to nebyla naše chyba.“ Harryho náhle něco napadlo. „Co budete dělat po Voldemortově porážce?“ Snape odklidil jejich prázdné nádobí. „Najdu místo, kam jít.“ „Nezůstanete tady?“ Harry si šel vyčistit zuby. „Řeknu jim, že jste mi pomáhal, takže nebudou moct proti vám nic udělat.“ „Brumbál mě jen stěží udržel mimo Azkaban, a to jsem tehdy veřejně nezavraždil všemi milovaného kouzelníka.“ „Ale on vás o to požádal!“ protestoval Harry. Nebyl si jistý, jestli tomu snu věří, ale doufal, že byl pravdivý. „Neuvěří mi,“ zavrtěl hlavou Snape. Když spatřil, že Harry otevírá pusu, aby promluvil, rychle dodal: „A pokud se ozvete vy, budou jen předpokládat, že jsem vás zmátl kouzlem.“ „Ale… nemůžou vám dát Veritasérum nebo se podívat na vaše vzpomínky?“ Snape ho zavedl do tréninkové místnosti. „Umím lhát pod Veritasérem a vzpomínky v myslánce mohou být zkušeným čarodějem zmanipulovány.

Navíc po tom, co se stalo vašemu kmotrovi, opravdu věříte, že náš soudní systém je spravedlivý?“ To Harryho zneklidnilo. Sirius byl usvědčený bez soudního procesu a strávil dvanáct let ve vězení, než se mu podařilo utéct. To samé, nebo ještě hůř se mohlo stát Snapeovi. Co když mu dají Polibek? Bude Harry schopný ochránit Snapea před zkorumpovaným soudním systémem? Harry se bez námahy vyhýbal střelám, které na něj Snape poslal, a proplétal se po celé místnosti. Jaký mělo smysl být zachráncem kouzelnického světa, když nemohl ochránit lidi, kteří mu pomáhali? Ale pomáhal mu Snape vlastně vůbec? Harry si tím nebyl jistý. Snape byl po celé ty roky v Bradavicích k Harrymu krutý a záštiplný a dokonce i nyní to vypadalo, že Harrymu pomáhá spíš kvůli svému vlastnímu prospěchu než proto, že to byla správná věc. Hermiona Harryho vždycky říkala, že by měl věřit Brumbálovu názoru na Snapea, a Hermiona se jen zřídkakdy mýlila. Harry se pokusil si ten sen, co se mu zdál o Brumbálovi, vybavit jasněji. Nepodobal se žádnému jinému snu, jaký kdy zažil. Cože to Brumbál přesně říkal? Harry se pokusil poskládat dohromady ty fragmenty vzpomínek. Pokud si správně vybavoval, Brumbál Harrymu říkal, že Snape pro něj pracoval celou tu dobu a bude dál pomáhat Harrymu. Jestliže byl Snape věrný Brumbálovi, pak hrál velice nebezpečnou hru. Pokud by Řád pomohl Harrymu svrhnout Voldemorta, Snape by se možná nedostal ani před soud. Mysleli by si o něm to samé jako o ostatních Smrtijedech – nebezpečný. Věděli, jak mocný Snape je? Učitel lektvarů by se klidně mohl stát příštím pánem zla, kdyby chtěl. Lidé z ministerstva by mohli Snapea zabít jen jako prevenci, aby zabránili vzestupu dalšího černokněžníka. Harry si nebyl jistý, že tohle Snape doopravdy neplánuje. Mohl sice zabít Brumbála na Brumbálův příkaz, ale i tak mohl být stále zlou osobou. Snape jako padouch dával Harrymu větší smysl než představa toho, že by Snape mohl být tím hodným. Snape nevypadal jako typ, který by chtěl porazit Voldemorta jen z dobroty svého srdce. Poprvé, když Voldemort povstal k moci, byl Pánovi zla loajální. Byl to Snape, kdo řekl Voldemortovi o věštbě a zapříčinil smrt Harryho rodičů. Harry pochyboval, že by se kvůli tomu cítil provinile. Kdyby ano, choval by se k Harrymu mileji. Harry si s tím vším lámal hlavu, ještě když Snape přerušil cvičení na oběd. Lehl si na podlahu a čekal, až se starší kouzelník vrátí. Bude prostě spolupracovat a předstírat, že věří, že mu Snape pomáhá z dobroty svého srdce. Snape k Harrymu poslal jeho talíř. „Co vám běží hlavou? Není vám podobné být takhle dlouho potichu.“ „Máte v plánu mít tam s náma Řád, až půjdeme porazit Voldemorta? Budete tam vůbec se mnou?“

„Doufám, že tam budu, ale je možné, že to budete muset dokázat na vlastní pěst,“ přiznal Snape. „Myslím, že Řád by vás jenom rozptyloval, a já nechci, aby až se mu postavíte, jste se strachoval o bezpečí svých přátel.“ „Jo… chápu, co tím myslíte. Ačkoliv bych je chtěl vidět, než proti němu půjdu. Zvláště Ginny.“ „Nemohu vám nic slíbit,“ odpověděl Snape. „Já vím, ale možná byste to mohl zkusit? Šel bych se mu postavit s daleko větším klidem, kdybych věděl, že jsou všichni v bezpečí.“ Harry neočekával, že mu Snape dá to, co chce, ale požádat nebolelo. Snape neřekl nic a oběd dojedli v tichosti. „Můžeme teď dělat moje oblíbený cvičení?“ požádat. „‚Smíme,‘ Pottere,“ opravil ho Snape. „Myslím, že byste nejdřív měl trénovat vyhýbání s pouty, neboť ještě musíte trénovat, jak se vyhnout všemu s rukama svázanýma za zády.“ Harry zasténal, ale posadil se a dal si ruce k sobě za zády. „Pojďme na to, ať je to brzo za námi.“ Snape vyčaroval řetěz a začal cvičení. Harry se přetáčel a koulel po zemi, než se mu podařilo postavit se na nohy. Pobíhal po místnosti a snažil se nespadnout při vyhýbání rychlým míčkům. Zlepšil se i navzdory dnům, které strávil bez jakékoliv formy tréninku. A v době, kdy Snape zastavil kvůli večeři, byl zasažen jenom dvakrát. „To snad bylo dostatečně dobrý?“ Lapal po dechu a Snape ho rozvázal. „Chci, abyste to zvládal, aniž byste byl jedinkrát zasažen,“ řekl Snape, jak ho vedl dolů do koupelny. „Radši by se mi to brzy mělo podařit,“ zamumlal Harry. „Tohle je moje nejméně oblíbený cvičení.“ Snape na okraj vany položil tonikum na svaly. „Podařilo se vám během tréninku zůstat vcelku klidný; obvykle se plašíte, díky čemuž jste pak napjatý.“ „Nesnáším být svázaný,“ vysvětlil Harry. „Když mám ruce před sebou, mám aspoň větší rozsah pohybu. Kdyby mě přivázali takhle, pravděpodobně bych se pokusil přesunout ruce s řetězem před sebe.“ „Zkuste to, hned teď,“ navrhl Snape.

Harry dal ruce za záda a Snape znovu vyčaroval řetěz. Harry zvedl ruce nad hlavu a vyhodil si levé rameno tak, aby mohl stáhnout ruce před břicho. Snape na něj zíral. „Nebolí to?“ Pozvedl hůlku a kouzlo zrušil. „Ne, mám gumový klouby. Jen jsem to už roky nedělal, takže jsem si nebyl jistý, jestli to ještě dokážu,“ osvětloval Harry, když lezl do vany. „Dokážu otočit rukou kolem dokola, koukněte.“ Položil si dlaň na okraj vany a otočil jí v plném kruhu. Snape na to šokovaně civěl. Harry se zasmál jeho výrazu a ruku zvedl, aby pustil vodu. „To taky nebolelo.“ Snape se přesunul ke své židli. Harry se namydlil. „Když jste byl pryč, tak jsem trénoval, co se dalo, ale kliky nejsou zdaleka tak zábavné jako vyhýbání.“ „Někdo přišel… nejspíš jídlo, které jsem objednal.“ Snape se postavil. „Běžte zpátky do cely.“ Harry se rychle opláchl a vylezl z vany, na cestě ven popadl ručník. Snape mu otevřel mříže, on vešel dovnitř a pak sledoval Snapea, jak mizí do knihovny. Když uběhlo několik minut a Snape se nevracel, Harry znervózněl. Co mu trvalo tak dlouho? Nemělo by být tak těžké ujistit se, zda jsou všechny balíčky v pořádku. Dorazili Smrtijedi? Harry byl v pokušení udeřit pouty o mříže, aby Snapea přivolal, ale nechtěl skončit jako Smrtijedské rozptýlení, takže se donutil posadit na svlečenou postel a netrpělivě civěl na mříž. Když konečně zaslechl Snapeovy kroky v knihovně, vystřelil k mřížím, a jakmile si byl jistý, že ta černá skvrna, která vstoupila, je Snape, dožadoval se: „Kde jste byl?“ „Navzdory tomu, v co možná věříte, nedokážu vyčarovat jídlo z čistého vzduchu,“ odsekl Snape podrážděně. „Vím, vím, je to první z pěti hlavních výjimek z Gampova zákona elementárního přeměňování,“ přerušil ho Harry. „Jen jste byl pryč dost dlouho.“ „Je pro mě lehčí vařit na sporáku, než za pomoci magie,“ vysvětlil Snape, když na stůl přivolal jídlo. Harry se pustil do svého kuřete. „Kdy dostanete nový vařič?“

„Doufejme, že zítra.“ Snape si pro sebe vykouzlil čaj. „Ve skutečnosti to může trvat týden, než nějaký dostanu.“ „To je hrozné. Měl byste říct Voldemortovi, že teplá jídla vám pomáhají při vaření lektvarů, aby vám ho teda obstaral brzo.“ „Kdyby se jen dal tak snadno přesvědčit.“ Snape si usrknul čaj. „Nevzal jsem si s sebou ten lektvar na svaly. Pravděpodobně bude potřeba si ho namazat, ne?“ zeptal se ho Harry. „Donesu vám ho.“ Snape se postavil a odešel. Harry ho slyšel otevírat ty dveře, za kterými nikdy nebyl. Možná to byla prostě jen prádelna? Snape tam chodil jen tehdy, když potřeboval vyprat prádlo. Tak proč to před Harrym držel v tajnosti? Harry by se přece nemohl zranit pračkou nebo sušičkou. Byl příliš veliký, aby se do většiny z nich vešel. Snape se vrátil s lektvarem. „Vaše povlečení by mělo být brzy vyprané.“ „Díky.“ Harry dojedl a rozložil si ručník na podlahu. Začal si natírat lektvar do kůže. „Pomůžete mi nanést ho na záda?“ „Klekněte si přede mě,“ nařídil Snape. Harry k němu přešel a podal mu mast. Zapomněl, že Snapeův obvázaný trup mu pravděpodobně bránil se předklonit, takže ho nenatře vleže. Snapeovy ruce se pohybovaly pomalu, ale důkladně ho masírovaly, odplavovaly napětí v jeho zádech, když mu vtíraly lektvar do svalů. Harry zavřel oči a opřel se do Snapeova dotyku. Znovu tvrdnul pod znaleckým přejížděním těch prstů po své pokožce. Vybavil si, jak ty prsty s obratností pracují na jeho mužství a jeho požadovačný orgán poskočil v souhlasu. Chtěl, aby ho Snape vyhonil nebo vykouřil. Obě z těchto možností mu momentálně zněly opravdu velice dobře. Chtěl sex orgasmus a bylo mu jedno, jestli bude muset přijmout Snapea do sebe, aby se jeho penisu dostalo dotyku nějaké části Snapeova těla. „Budeme muset mít znovu sex někdy brzo, ne?“ zeptal se Harry co nejnenápadněji. „Chci říct, Voldemort je dost náročný a minulý večer mu stačit nebude. Takže bychom to měli udělat brzo, ne?“ „Budeme muset počkat do zítřka, pokud nejste ochoten být nahoře,“ informoval ho Snape. Harry se rozjařil. „Vážně?!“ „Doslovně nahoře,“ opravil ho Snape pevně a přešel si k umyvadlu umýt ruce.

„Počkat… a nepůjde to… tam přímo, víte, co myslím? Vzhledem ke gravitaci…“ Bylo zvláštní mluvit se Snapem o sexu a on od něj držel oči odvrácené. „Nebuďte hloupý. Hrál jste famfrpál šest let, ne snad?“ zeptal se Snape s opovržením v hlase. „Technicky necelých šest let - “ „Tak či tak předpokládám, že máte nějaké svaly ve stehnech,“ přerušil ho Snape. „Měl byste mít sílu to kontrolovat, ale pokud se toho obáváte, můžeme počkat do zítřka.“ Byla-li to záležitost síly, pak to Harry zvládne. „Ne, to je v pohodě, jsem si jistý, že jsem dostatečně silný.“ „Přinesu povlečení.“ Snape odešel z cely a Harry uháněl k umyvadlu si vyčistit zuby. Orální sex by mohl namoct Snapeova záda, ale stále by se mu mohlo dostat ruční práce. A být nahoře… to on bude řídit sex, ne Snape. Snape se vrátil a povlékl postel pomocí kouzel. Harry natáhl čistý povlak na polštář a položil ho do čela postele. Odvracel oči od Snapeovy tváře, když se muž opatrně svlékal a úhledně si ukládal oblečení přes opěradlo židle. Starší kouzelník pak položil na její kraj kelímek s lubrikantem a posadil se na postel jen v obvazech zakrývajících mu hrudník. Harry viděl, že je napůl tvrdý, ale hlavičku má stále překrytou předkožkou. Mladý čaroděj na to civěl, když se šel postavit vedle lůžka. „Neměl byste mě nejdřív… připravit?“ „Ano, klekněte si na postel na všechny čtyři, čelem ode mne.“ Harry pomalu poslechl. Předtím, když to všechno byl jen abstraktní koncept, to chtěl tak strašně, ale nyní byl tady se Snapem a nebyl si už tak jistý. Chtěl orgasmus ze sexu, ale Snape si ho vezme, aniž by mu předem dopřál orální sex. Vytlačil tyto myšlenky z hlavy a udělal, jak Snape požádal, a roztáhl doširoka nohy. Cítil, jak se jím v rychlosti prohnalo čistící kouzlo, ale ne lubrikační. Snape otevřel lahvičku a vůně jahod Harryho plně vzrušila. Skousl si jazyk a čekal. Snape do něj pronikl prstem a ani bez použití lubrikačního kouzla to nebolelo. Snape prstem několikrát pohnul tam a sem, než přidal druhý. Zatlačil jimi směrem k Harryho břichu a každým tahem se mu otřel o prostatu, až Harry zanedlouho vzdor sobě sténal rozkoší. Jakmile ho Snape považoval za dostatečně roztaženého, prsty odstranil. „Posuňte se na stranu.“

Harry mu vyhověl a sledoval muže, jak se upravuje. Pak se čaroděj položil na záda a jeho zduřený penis mu mířil k hlavě. Podal lubrikant Harrymu. Harry si ho váhavě převzal. Líbila se mu ta představa, že bude mít nadvládu nad sexem, ale skutečnost, že to vážně musí udělat, ho znervózňovala. Nemohl vycouvat. Pokud by to udělal, Snape by si mohl myslet, že se obává, že je moc slabý na to, aby se dokázal kontrolovat. Harry se zhluboka nadechl a zabořil prsty do hmoty v kelímku. Posadil se rozkročmo na Snapeova stehna a sklonil se, aby rozetřel lubrikant na penis druhého kouzelníka. Úd při Harryho dotyku poskočil a Harry na něj fascinovaně hleděl. Byl tlustý a těžký, stejně jako jeho vlastní. Snapeův byl delší a tmavší, a to navzdory faktu, že zbytek jeho pokožky byl světlejší než Harryho. Byl stejně jako mladíkův lehce žilkovaný, ne s tak hrubě naběhnutými žílami jako Averyho. Stáčel se víc než jeho a ohýbal se směrem ke Snapeově břichu. Harry něžně stáhl předkožku a odhalil načervenalou hlavičku. Ze Snapeova neprosakovala tekutina jako z jeho; jen na špičce se nakupila drobounká kapička. Harry opatrně rozetřel lubrikant kolem žaludu, čímž ze Snapea vyloudil syčivé nasání vzduchu. Poté, co byla celá Snapeova délka pokrytá lubrikací, Harry odložil kelímek na stranu. Kleknul si na kolena a posunul se tak, že jeho zadek byl nad kořenem Snapeova penisu. Pravou rukou si sáhl mezi nohy a přidržel mužovo kopí svisle. Levou použil na to, aby si roztáhl půlky, a přitiskl si špičku penisu ke své dírce, pak pomalu dosedal. S lubrikací a roztažením, byl dostatečně uvolněný, aby Snapea přijal bez bolesti. Opatrně se spouštěl na tu tlustou délku, a jak se opatrně sunul dolů, cítil se roztažený a naplněný. Obával se bolesti, ale necítil nic jiného než slast, když se otevíral pro Snapea. Jakmile ho Snapeova masivní erekce zcela zaplnila, urovnal si nohy tak, aby mohl snadněji přirážet a začal se pohupovat. Bylo to tak zatraceně dobré. Mohl regulovat, jak rychlý a jak hluboký bude každý příraz. Zvedl se nahoru tak, až z něj Snape skoro vyklouzl, pak plnou silou dosedl. Podíval se na Snapea a viděl, že ten sleduje, jak jeho penis mizí v Harryho těle, zatímco ho mladý kouzelník rajtuje. Kurva. Harry byl natolik nadšený, až zapomněl dávat pozor a zvedl se tak vysoko, že z něj Snapeův penis vypadl. Harry, v rozpacích nad svojí nemotorností, se na něj znovu rychle nabodnul a pak se předklonil a opřel se o ruce, aby mohl přirážet vstříc Snapeovi obratněji. Změna úhlu způsobila, že to místo bylo drážděno lépe, a brzy lapal po dechu rozkoší. Snape zvedl ruku, obtočil ji kolem Harryho penisu a mladý kouzelník byl téměř ztracen. „Och, kurva! Už budu, kurva!“ Zavřel oči a zaklonil hlavu, zatímco se souložil tak tvrdě, co jen dokázal, a každým přírazem dopředu, přejížděl přes Snapeovy prsty. Vytryskl, stažené svaly v jeho těle se chvěly, když odlévaly ven veškeré napětí přes penis. Jakmile se jeho úd vyprázdnil,

otevřel oči a spatřil, že celé Snapeovo tělo postříkal ejakulátem. Když si starší kouzelník otíral tvář, zdál se být velice popuzený. „Zcela jistě nebudu ukazovat Pánovi zla tohle,“ řekl Snape naštvaným hlasem. Harry si musel skousnout jazyk, aby se nerozesmál. Donutil se vypadat kajícně. „Ehm… pardón.“ „Přineste mi trochu toaletního papíru,“ nařídil mu Snape a Harry sklouzl z lůžka, aby nějaký obstaral. Byl bez sebe škodolibou radostí. Udělal se Snapeovi přes celou tvář! Chtěl zavýt smíchy, ale donutil se to potlačit a vrátit se k posteli předat mu papír. „Pomohu vám vyměnit obvazy,“ nabídl, když sledoval Snapea, jak neúčinně stírá ejakulát rozstříknutý po svém těle. Dostal se mu dokonce i do vlasů. Nakonec to Snape vzdal a použil na sebe pulírexo. Postavil se na nohy a ukázal na zeď mezi umyvadlem a postelí. „Postavte se ke zdi.“ Harrymu došlo, co chce, tak přešel ke zdi, přitiskl se k ní hrudníkem a vystrčil zadek. Snape došel k němu, předstíral, že je to poprvé, co se k mladíkovi přiblížil. Harry trpělivě čekal, zatímco ho Snape prsty v rychlosti roztahoval a znovu do něj vstupoval. Snapeovy přírazy byly skvělé a Harry věděl, že pokud muž brzy nevyvrcholí, bude znovu plně vzrušený. Semknul svaly kolem penisu ve své zadnici a brzy ho Snape pevně objímal a kousal ho v bodě, kde se spojuje rameno s krkem, zatímco se do něj vyprazdňoval. To pevné objetí bylo zvláštní, ale Harry si nyní už uvědomoval, že něco v orgasmu nutilo lidi chtít si být blízcí, i když se normálně nenáviděli. Snape ho po chvilce pustil a opatrně se vytáhl. Harry vklouzl na postel, nechávaje místo pro Snapea, který se k němu přidal. Mladík se na něj přitiskl a společně chytali dech, odpočívajíce v dozvucích. Bože, i přestože mu nebyl dopřán orální sex, bylo tohle přesně to, co potřeboval. Byl uvolněný, jako kdyby prospal celý den, a měl tu dočasnou iluzi, že je milován. Snape s Harrym ležel daleko déle než obvykle, prsty levé ruky líně hladil výstupky na jeho páteři. Chladná cestička prstů za sebou zanechávala stopy elektřiny na kůži. Harry obyčejně neměl rád, když se ho někdo nenuceně dotýkal, ale bylo cosi na způsobu, jakým ho Snape po sexu hladil, díky čemuž chtěl, aby ho muž laskal po celém těle. Když Snape stále zůstával na posteli i několik minut po orgasmu, Harry se vytáhl, aby viděl na čarodějovu tvář. Muž měl zavřené oči, jako kdyby spal, a hluboká rýha mezi jeho obočími skoro úplně zmizela. Snape pod tíhou Harryho upřeného pohledu otevřel oči, a když se ty setkaly s Harryho, odstrčil mladšího kouzelníka ze sebe a začal se oblékat.

Harry se položil na postel a sledoval Snapea zapínat si kalhoty a vklouzávat do bot. Když Snape zvedal košili, Harry se posadil. „A co vaše obvazy?“ „Trváte-li na tom,“ řekl Snape přezíravě. Odložil košili zpátky a poté, co na svůj hábit použil nějaké kouzlo, vyšel z pokoje. Harry počkal, dokud nebyl z dohledu, a pak vrhl na Snapeovo oblečení s touhou prohrabat mu kapsy, ale byl zastavený, když se jeho prsty dotkly neviditelného štítu, který, jak se zdálo, obklopoval každý palec látky. Ksakru. Snape ho znal příliš dobře. Harry se vrátil do postele a předstíral, že se o nic nepokoušel. Snape se vrátil s kelímkem a rolí čistého obvazu. Vtiskl nádobku Harrymu do ruky a pak si hůlkou přejel po hrudi. Bandáže odpadly a rozpadly se na prach. Posadil se na kraj postele a Harry si prohlédl ránu. Už nebyla červená a zanícená, ale růžovobílá se svraštěnými sekcemi táhnoucími se přes prostředek, jako kdyby Snapeova kůže bývala zmačkaná jako papír. „Neublížilo jí to, že ne?“ „Ne,“ Snape zavrtěl hlavou. „Nicméně to bylo naposledy, co jsem vás nechal být nahoře.“ „Hej!“ protestoval Harry a začal natírat mast přes šrám. „Varoval jsem vás!“ „Tamto nebylo normální.“ „Jak to víte? Sledoval jste hodně teenagerů se udělat?“ popichoval ho Harry. „Jistě že ne!“ odpověděl Snape pobouřeně. „Kniha tvrdí, že průměrné množství mužského ejakulátu se pohybuje mezi jedním a půl a pěti mililitry.“ Harry skoro spadl z postele. „Ony existují knihy o sexu?“ Proč mu to nikdo neřekl? „Samozřejmě, že ano,“ řekl Snape opovržlivě, když vtiskl obvaz Harrymu do ruky. „Existuje jich několik a na nejrozličnější formy kopulace.“ „Chci si jednu přečíst,“ dožadoval se Harry, když začal Snapeovi obvazovat záda. „Dočetl jste Kosmos?“ „Jop, byla to zatím moje nejoblíbenější kniha z těch, co jste mi dal… kromě jistých částí v knize umění.“

„Budu muset kupovat novou?“ zeptal se Snape s povzdechem. „Hej!“ zasmál se Harry. „Umím se ovládat. Přísahám, že nebudu onanovat ani nad knihama o sexu. Jaké máte? Nějaké s obrázkama?“ Snape se postavil a přilepil konec obvazu. „Běžte spát.“ „S váma není sranda,“ stěžoval si Harry, ale natáhl si kalhoty od pyžama. „Dobrou noc.“ Snape odešel.

Kapitola 29 Harry stále spal, když Snape přišel a napadl ho kouzly. Harry se rychle skulil z postele a vyhnul se jim. Muž cvičení zastavil, jakmile si uvědomil, že není schopen zasáhnout nyní již probuzeného kouzelníka. „Nejste tak ubohý, jako jste býval.“ „V noci jsem se dobře vyspal.“ Harry se posadil. „Rád bych dneska zase spal v přístěnku.“ Nehodlal žádat o sex dvakrát za sebou, ale měl dojem, že jeho trénink probíhal daleko hladčeji ty dny, kdy měl možnost se pokojně vyspat. „Pokud na tom trváte,“ odpověděl Snape hlasem, který naznačoval, že si není jistý, zda Harrymu věří jeho touhu spát do přístěnku. Snape tentokrát sice uvařil normální snídani, ale nechutnala tak dobře. Vajíčka byla trochu řídká, toast nebyl dokonale zlatavý a klobásky byly lehce přepečené. Harry si domyslel, že ještě nedostal nový sporák. „Budu mít dnes hosty,“ informoval ho Snape. „Myslím, že pro vás bude nejlepší, když zůstanete v tichosti ve své cele. Dám vám knihy ke čtení. Pokud ale uslyšíte, že se někdo blíží, musíte knihy schovat a svléknout se.“ To mu zničilo celý den. Vážně se těšil na trénink. „Jak dlouho tady budou?“ Snape zavrtěl hlavou. „Nevím. Měli by dorazit odpoledne, takže budeme mít obvyklou ranní hodinu. Dám vám velký oběd, měli by však odejít ještě před večeří. Pokusím se je odradit od žádostí, aby vás směli vidět, ale pokud přijdou sem, nesmíte zapomenout hrát svoji roli. Nehledě na to, čím vám budou vyhrožovat, není jim dovoleno vás zranit, když není Pán zla poblíž.“ Harry velmi dobře věděl, že ho mohou mučit, aniž by ho fyzicky zranili, takže Snapeův pokus ho utěšit moc nezabral. Zůstane ve své cele a bude potichu jako myška. „Jaké cvičení budeme dělat dnes?“ zeptal se ho Harry, když se postavil a šel kvapem proběhnout svoji ranní očistou. Snape odklidil jejich prázdné nádobí. „Chci po vás, abyste předvedl, že dokážete přesunout své svázané ruce i v průběhu vyhýbání. Pokud to zvládnete, nebudeme pokračovat v lekcích, kdy máte ruce spoutané za zády.“ „Jsem si jistý, že to dám,“ řekl mu Harry sebevědomě.

„Budete se dnes také znovu pokoušet vyhýbat se zavázanýma očima, neboť jste to již nějakou dobu nedělal.“ Harry dokončil přípravu a vyšel za ním z cely. Společně došli do tréninkové místnosti a Snape připravil prostor na jejich hodinu. Harry dal ruce za záda, aby ho Snape mohl svázat, a okamžitě jakmile Smrtijed zahájil cvičení, vyvrátil si rameno a začal unikat střelám s rukama před sebou. Snape ho nutil to opakovat, dokud se nepřesvědčil, že Harry tuto techniku plně ovládá. Při přípravě na druhou část tréninku vrátil muž nábytek do místnosti. Harry na to podezřívavě koukal. „Nechápu, proč tu ten nábytek musí být, jen když trénuju vyhýbání. Myslím, že se rád díváte, jak vrážím do věcí.“ „To je sice zábavné,“ přiznal Snape, „ale když víte, že je nábytek na místě, nemáte tendenci plýtvat energií běháním po celé místnosti. Mějte na paměti, úsporné pohyby.“ „Jo, jo, úsporný pohyby.“ Harry si od Snape převzal pásku a postavil se do středu místnosti, než si ji uvázal přes oči. Snape na něj sesílal kouzla a on se jim s lehkostí vyhýbal. Po několika minutách ho to začalo nudit. „No tak, Snape, snažte se trochu víc!“ Snape na něj vyslal několik kouzel naráz a Harry vyjeknul, když se tělem pokoušel najednou uhnout do tří různých směrů, až nakonec skončil na zemi. „Zkuste to znovu, Pottere,“ řekl mu Snape. Harry se zvedl do stoje. „Nezasáhl jste mě.“ Řítila se k němu další kouzla a Harry se skrčil za knihovnou. „Přestaňte se schovávat, Pottere,“ zavolal Snape z druhé strany místnosti. Nyní, jelikož věděl, že ho Snape neuvidí podvádět, vykouknul zpod pásky, kterou měl na očích. Zhodnotil situaci a pak si zformoval plán. Vrátil si pásku na místo a propletl se místností až ke skrýši za další skříňkou. „Snažte se trochu!“ „Myslel jsem si, že Nebelvíři mají být stateční, ale doposud jsem neviděl žádný důkaz, který by to potvrzoval. Přestaňte se schovávat!“ nařídil mu Snape. Za tenhle komentář ho Harry dostane. Na minutku poskakoval ve středu místnosti. „No tak, vždyť nic nevidím!“

Když na něj Snape znovu seslal pár dalších kouzel, dohrabal se schovat za pohovku poblíž staršího kouzelníka. „Stále vystrašený?“ Harry na to nic neřekl, jen zůstal skrčený za gaučem a Snapeovi naslouchal. „Nenuťte mě jít za vámi vás chytit,“ varoval ho Snape, když se začal přibližovat k Harrymu. Harry se nadále krčil za kusem nábytku, až dokud nebyl Snape přesně na tom místě, kde ho chtěl mít. Vyskočil nahoru, vrhl se přes gauč a složil Smrtijeda na zem. „Mám vás!“ „Tohle je lekce v obraně, ne útoku,“ oznámil mu Snape nabručeně. „Vám se prostě jen nelíbí, že jsem vás porazil,“ oponoval mu Harry samolibě. Strhl si pásku a zjistil, že se nachází přesně ve stejné pozici, jako byl včera večer. S rozpaky se rychle zvednul ze Snapea, jenž se ztuhle posadil a uhladil si hábit. „Och, do prkýnka! Neublížil jsem vašim zádům, že ne? Omlouvám se, měl jsem pamatovat na to, že jste zraněný. Ale přemýšlel jsem, než jsem to udělal. Naplánoval jsem si to. Jen jsem si nevzpomněl, protože jste se dneska ráno zase pohyboval jako normálně a - “ „Sklapněte, Pottere,“ přerušil ho Snape. „Jsem v pořádku. Aby mi to ublížilo, potřeboval bych daleko víc než jen kouzelníka s osmi kameny5.“ „Hej! Já nevážím osm kamenů!“ „Tak tedy sedm.“ Harry znovu na Snapea vletěl, ale starší čaroděj se již vzpamatoval a okamžitě na něj začal sesílat kouzla. Harry se jim stočil z cesty a zmizel směrem k druhé straně pokoje. Snape se zvedl ze země a jal se ho pronásledovat. „Nenechám vás se znovu ukrýt,“ slíbil. „Jen to zkuste,“ vyzýval ho Harry, který běhal po pokoji. Byl rychlejší než Snape a brzy přišel na to, jak dát Snapeovi vážně zabrat, jestli ho chtěl trefit kouzly. Snape brzy rozluštil jeho hru a začal kusy nábytku spíš nechávat zmizet, než aby ho pronásledoval. „Podvádíte!“ obvinil ho Harry, když stůl, za který doběhl, zmizel. 5

autorka striktně dodržuje britské jednotky, takže jsem se rozhodla to respektovat. Osm kamenů je 50,8 kilo. (pozn. překlad)

„Moje lekce, moje pravidla,“ prohlásil Snape. „Vraťte zpátky balónky,“ navrhl Harry. „Natřu vám to!“ Snape vrátil všechny míčky naráz a ty pak v obrovském černém mračnu vyrazily k Harrymu. Harry se vmáčkl pod stůl a schoulil se do kuličky, když do něj všechny narazily. Nebolelo to, a jakmile útok přešel, míčky zmizely. „To pro dnešek stačilo,“ oznámil mu Snape, očividně odhodlaný mít poslední výhru. „Jen počkejte,“ slíbil Harry, když se stavěl na nohy. „Tohle vám oplatím.“ „To bych rád viděl,“ vyzýval ho Snape, zatímco ho vedl dolů do koupelny. „Možná máte magii a hůlku, ale já jsem rychlejší a umím se prát,“ informoval ho Harry. „Nenajdete kouzelníka, který by používal pěsti, když má k dispozici kouzla.“ „Převážně proto, že to neumí. Měl jste tu být, když jsem rozcupoval Averyho. Očividně nikdy předtím ránu nedostal. A já jsem nikdy nebyl tak vděčný za to, že mám za bratrance Dudleyho.“ Harry skočil do vany a pustil vodu. „Dáte mi teď ty knihy?“ „Ano, dám vám je,“ souhlasil Snape. „Ale pokud je ušpiníte, už vám žádnou jinou nepůjčím.“ „Ale no tak, jsem sice teenager, ale mám nějaké sebeovládání,“ protestoval Harry. „Přinesu vám je, až se vrátíte do cely.“ Harry ještě nikdy nezažil rychlejší koupel. Už byl skoro za dveřmi, když mu Snape připomněl: „A co lektvar?“ „Ou jo.“ Harry na zem roztáhl ručník a rychle si na sebe natíral mast. Snape vycítil Harryho spěch, takže přistoupil blíž a zatímco se mladík zaměřil na své nohy, namazal mu záda. Jakmile skončili, omotal si Harry ručník kolem pasu a zamířil do cely. Snape mu na stůl vyčaroval večeři, pečeni se zeleninou a brambory, a odešel. Snape se nevracel podezřele dlouho a Harry se obával, že Smrtijedi dorazili dřív. Konečně se muž vrátil a nesl s sebou dvě knihy, které položil na stůl vedle Harryho. Harry si dychtivě přečetl názvy: „Nové radosti homosexuálního sexu, Kámasútra pro gaye… myslel jsem, že jste říkal, že nejste gay?“

„Nekoupil jsem je kvůli čtení pro radost, idiote,“ prohlásil Snape tónem, který naznačoval, že zvažuje, zda si knihy nevezme zpátky. „Och,“ Harrymu došlo, co to znamenalo. „Jo… díky.“ Snape rychle odešel v důstojném oblaku černé. Harry se podíval na obálku Kámasútry. Není divu, že Snape věděl, co dělat při homosexuálním styku. Nejspíš si po tom hrozivém poprvé poštou objednal tyto knihy, aby byl schopen to udělat, aniž by Harryho zranil. Harry rychle dojedl jídlo a uchýlil se do postele společně s knihami. Nejdříve prolistoval Kámasútru a žasnul nad kresbami sexuálních poloh. Neměl ani ponětí, že existuje tolik možností, jak mít sex. Kolik z nich bude schopen zopakovat s Ginny? Z obrázků felace se vzrušil, představoval si, že ho Snape saje mnoha různými způsoby. Byla tam celá sekce na téma šedesát devítky, kterou si Harry se zájmem prohlížel. Vykouřit Snapea by nemuselo být tak špatné, kdyby současně s tím mu muž ten akt oplácel. Další část byla o ‚frotáži‘, což bylo, když dva muži třeli o sebe své penisy. Možná by mohl Snapea přesvědčit, aby dělali spíš tohle, než aby pronikal do něj. Tak by mohli vykonávat styk a přitom by oba mohli zastávat mužskou roli. Po této části následovala spousta podivných sexuálních praktik. Harry si nedokázal představit, jak anilingus může být pro nějakou ze zúčastněných stran příjemný, interkrurální sex se zdál bolestivý, fisting vypadal jako mučení a prepuciace6 byla prostě jenom divná. V době, kdy dolistoval na konec knihy, byl nesnesitelně vzrušený. Pokusil se svůj penis ignorovat. Přece jen se mu zdálo vážně přiteplené vyhonit si ho nad knihou o sexu pro gaye. Na druhou stranu, byl by nějaký heterosexuální chlap schopen představit si, jak ho někdo kouří, aniž by ztvrdnul, a to i kdyby osoba, která by mu felaci prováděla, měla penis? To Harry nevěděl. Odložil knihu na stranu. Ale zase, Snape Harryho varoval, aby mu neznečistil knihy, což znamenalo, že předpokládal, že Harryho vzruší až do bodu masturbace. Snape si o něm nemyslel, že je gay, že ne? Ne, říkal, že předpokládá, že se Harry jednou, až dostane příležitost, pomiluje s Ginny. Možná bylo pro muže normální se vzrušit, když se dívali na podobné obrázky. Harry si jako další pročetl Radosti homosexuálního sexu. V ní byly techniky a doporučení, jak vykonávat pohlavní styk. Ale některé obrázky 6

anilingus je to samé co rimming, akorát to pochází z latiny místo angličtiny.

Interkrurální sex je metoda, kdy jeden partner si tře penis mezi nohama druhého. Prepuciace je můj neologismus, anglicky je to ‚docking‘, což je metoda masturbace, kdy jeden muž přetáhne svoji předkožku přes penis druhého. Původně jsem to chtěla opsat, jelikož se mi anglický název nelíbí a český ekvivalent neznám, ani jsem nenašla (pokud někdo víte, sem s ním), ale belldandino pošťuchování (promiň, bell) mi nedalo a musela jsem sem dát tohle vymyšlené slovo. (pozn. překlad)

ho vážně zchladily. Všichni ti muži měli obrovské svaly, jako kdyby byli kulturisti, a velice chlupaté nohy. Pokud toto byly typy mužů, které přitahovaly gaye, pak homosexuálem vážně nebyl. Úsek o bisexualitě ho upoutal. Ve skutečnosti tomu pořádně nerozuměl, když mu ten koncept vysvětloval Snape. Kniha tvrdila, že v mnoha kulturách byla bisexualita běžná a že se často týkala starších mužů zapletených s dospívajícími chlapci. Skutečnost, že ti chlapci pak podle všeho dospěli a sami si vedle manželek pořídili mladší milence, mu zlepšila náladu. Pokud celá jedna populace mužů se mohla nechat souložit jinými muži, a přesto když vyrostli, byli převážně heterosexuální, pak mohl i on. Kniha též naznačovala, že sex mezi muži je běžný ve vězeních a že lidé, kteří se účastní takovéhoto chování, nemohou být považováni za homosexuální a ani za bisexuální. Ulevilo se mu při vědomí, že ve vězení mohl mít homosexuální pohlavní styk, a přesto stále zůstat heterosexuálem. Harry začínal chápat, proč Hermiona tolik milovala knihy. Kdyby před měsícem věděl alespoň polovinu těchto věcí, nevyšiloval by kvůli sexu se Snapem. Stále by byl radši tím, kdo byl přeneseně nahoře, ale ani jeden z těch chlápků v knihách nevypadal jako žena. Ve skutečnosti pokud vůbec něco, vypadali mužněji než normální muži. Harry předpokládal, že to je důvod, proč staří Řekové a Římané považovali za mužnější být bisexuálem nebo gayem než heterosexuálem. Harry si právě dočetl zajímavé úseky v obou knihách, když Snape přišel. Mladík počkal, dokud neprošel skrz mříže a pak se zeptal: „Už odešli?“ „Ano,“ přikývl Snape a na stůl vyčaroval lehkou večeři. „Co chtěli?“ Harry odložil knihu a vylezl z postele. Snape se na něj jen podíval a přivolal si pro sebe čaj. „Bylo to něco, z čeho bych mohl být šťastný?“ zatlačil Harry. „Ano. Žádné další otázky,“ naléhal Snape. „Pořád si přejete spát v přístěnku?“ „Jo, je to tam hezké a tmavé.“ Harry zvedl sendvič. „Budeme moct zítra provést celé tréninkové cvičení?“ „Nejsem si jistý,“ připustil Snape. „Již jste nějakou dobu nebyl mučený a mnoho Smrtijedů horlivě usiluje o to, aby jim byla ta laskavost udělena na důkaz jejich loajality a prestiže.“ „To, že jste mě znásilnil, jako mučení nestačilo?“ dožadoval se Harry informace.

Snapeova obočí zamířila směrem k tmavé lince mezi nimi ve vyjádření hluboké nespokojenosti. „Trestal mě, ne vás. Mohlo mu to stačit, nevím. Může dorazit zítra večer nebo za tři dny.“ „A vy neznáte žádný způsob, jak to zjistit?“ Snape se postavil, zjevně rozzlobený Harryho vyptáváním. „Nečtu myšlenky, Pottere. Pokud mě nadále budete otravovat otázkami, zamknu vás v přístěnku a nechám vás tam do doby, než přijdou. Nyní když jste dojedl, měl byste spát.“ Vykráčel z cely a zamířil směrem k přístěnku. Harry v tichosti do sebe vpravil zbytek jídla. Kdyby to Snape věděl, řekl by mu to. Neměl důvod tajit před ním tuto informaci, navíc nebylo Snapeovi podobné, že by přiznal, že něco neví, což znamenalo, že nejspíš vážně neví, kdy se Voldemort chystal dorazit. Harry si čistil zuby, když se Snape vrátil. Vyčkával u mříží, než Harry dokončil své večerní úkony a přidal se k němu. „Jelikož to nevíte, pak bychom možná měli tréninky zkrátit, nebo trénovat v mé cele,“ navrhl Harry staršímu kouzelníkovi. Snape ho vedl chodbou až k otevřeným dveřím přístěnku. „Dokud nedorazí, plánuji mít kratší seance.“ „Doufám, že to nebude zítra.“ Harryho potěšilo, když zjistil, že Snape opět vystlal podlahu přikrývkami a polštáři. Vplazil se dovnitř a upravoval si měkké peřiny, dokud si nevyrobil pro sebe dokonalé hnízdečko. Snape zůstal ve dveřích, dokud Harry neskončil, a sledoval ho s temnou, hlubokou čárou mezi obočími. „Pokud budete potřebovat ven dřív, než pro vás přijdu, bouchněte okovy o tyče,“ připomněl Harrymu. „Pamatuju si to,“ zívnul Harry. „Dobrou.“ Snape zavřel dveře a tiše odešel chodbou. Harry rychle usnul a spal mírumilovně. ~ Stále spal, když Snape ráno otevřel dveře a vzbudil ho ze snu, jenž sice okamžitě zapomněl, ale který byl docela příjemný. „To už je ráno?“ zeptal se, ačkoliv se vůbec necítil unaveně. „Ano, čeká na vás snídaně,“ oznámil mu Snape. Harry vylezl z přístěnku a postavil se hned, jakmile se nohama dotkl dlaždiček na podlaze chodby. „Hmm, voní to dobře.“

Společně vešli do Harryho cely a Harry se dychtivě vrhl na jídlo. „Dostal jste sporák, že jo?“ zeptal se Snapea s pusou plnou toastu. Snape se zamračil na ten bordel, který Harry vytvářel. „Nový byl nainstalován dnes ráno.“ „Vaše po mudlovsku uvařené jídlo je daleko lepší než vaše po kouzelnicku vařené jídlo,“ řekl mu Harry. „Hádám, že to ukazuje, že magie všechno nezlepšuje.“ Snape upíjel svůj čaj a pohnul svými obočími v souhlasu. Harry nyní už velice dobře uměl číst výrazy mistra lektvarů bez brýlí, a i když se k němu jeho brýle vrátí, nebude se muset dívat jinam než na mužovo obočí. „Neměl bych všechno vyzkoušet aspoň jednou s brýlemi?“ zeptal se Harry a napil se pomerančového džusu. „Ano, a také to vyzkoušíme, až je Malfoy vrátí,“ odpověděl Snape. „Proč má moje brýle?“ „Několik předmětů bylo doneseno před ministerstvo jako důkaz vašeho zajetí.“ „Jak to lidé vzali?“ otázal se Harry váhavě. „K velké zlosti Pána zla mnoho lidí odmítá věřit, že jste držen ve vězení. Pár jich to podle všeho vzdalo, ale máte mnoho věrných stoupenců,“ informoval ho Snape. Harry se na něj usmál. „Vážně? Jsem rád… Nechci, aby lidé upínali své naděje ke mně, ale ani nechci, aby se vzdávali.“ Snape nechal zmizet jejich prázdné nádobí. „Začneme s vaší lekcí co nejdřív.“ Harry si pospíšil k umyvadlu, zatímco Snape odešel z cely. Když se Snape konečně vynořil z prádelny, Harry už netrpělivě čekal u mříží. „Písmeno pro dnešek je opět ‚P‘ a budete trénovat vyhýbání v trůnním sále.“ „Nemůžu se dočkat… až se do toho pustíme.“ Harry šel za Snapem do trůnního sálu, v němž byl náhodně roztroušený nábytek. Snape s cvičením začal skoro okamžitě a Harry se proplétal a vyhýbal, zatímco se pohyboval po místnosti a zvažoval, který nábytek půjde nejlépe využít k tomu, aby naučil Snapea, že ho má neustále bedlivě sledovat. Bez kapes s sebou nemohl nosit míčky, aniž by si toho Snape

všiml, takže je chytil mimo Snapeův výhled a zastrkal je pod pohovku, od které plánoval vést svůj útok. Byla dostatečně nízká, aby jim zabránila jen tak uniknout, ale zase natolik vysoká, že je snadno mohl vytáhnout a ve vteřině je vrhnout. Jakmile se mu podařilo nashromáždit značnou sbírku, chvíli jen tak tančil po místnosti a předstíral, že se soustředí pouze na vyhýbání. Když si myslel, že Snape přestal být obezřetný, znovu se skrčil za gauč, popadl míček a přetočil se za knihovničku, opatrně před mužem schovával míček v ruce. „Přestaňte se schovávat.“ Snape nechal tu skříňku zmizet a Harry po něm hodil míčkem. Polekaný učitel lektvarů mu sotva stačil včas ustoupit z cesty. „Co to-? Pottere, už jsem vám to říkal, nemůžete chytat kouzla.“ „Viděl jste mě, že bych ho polapil? Naučil jsem se, jak odstranit tyhle pitomé okovy,“ stál si na svém Harry a vrhnul se za pohovku vybrat si další míček. Zamířil na druhou stranu místnosti a schovával střelu po svém boku. Jakmile byl tam, vyslal ho přes místnost na Snapea. Snape ho krátkým švihnutím hůlky poslal zpátky na něj. „Ubohé.“ Harry se vrhnul nazpět na druhou stranu sálu. „Mohl bych říct to samé o vás. Kolikrát se vám podařilo mě dneska zasáhnout? Ani jednou.“ Další salvou kouzel se Snapeovi Harryho skoro podařilo zasáhnout a Harry se uháněl schovat zpátky za svoji základnu. „Kdybyste strávil méně času skrýváním se za nábytkem, mohu vás ujistit, že počet by byl - “ Harry vyskočil, v levé ruce měl nacpané čtyři míčky a všechny je co nejrychleji plnou silou naházel na Snapea. Snape je švihy hůlky posílal nazpět a Harrymu se jen tak tak podařilo včas před nimi uprchnout. „Za tohle vás dostanu,“ slíbil Harry a nashromáždil si další míčky. „Jen to zkuste.“ Snape odstranil gauč. „A používejte slova na ‚P‘.“ „Podvodníku!“ Harry si pevně přidržel míčky na hrudi a přetočil se, aby se skryl za skřínku. „Jen pojďte sem a bojujte jako muž, Snape!“ „Říká kluk, co se schovává!“ odvětil Snape a mávnutím hůlky skřínku odstranil. Harry všechny míčky, co měl, hodil na Snapea, zatímco se vyhýbal a proplétal k dalšímu úkrytu za rozložitým křeslem. Snape vyslal kouzlo pod křeslem a strefil Harryho do kotníku. „To bylo nefér!“ protestoval Harry.

„Slova na ‚P‘,“ napomenul ho Snape. „Jste pořádný Zmijozel!“ „Ó, děkuji vám.“ Snape odeslal další nábytek a začal sesílat kouzlo za kouzlem na Harryho, jehož se i míčky neustále pokoušely praštit. Harry neměl čas, aby se pokusil naplánovat další útok; až příliš ho zaměstnávalo vyhýbání se všem střelám. Bylo to na něj skoro příliš a už se chystal požádat Snapea o přestávku, když si uvědomil, že se vyhýbá nad úrovní, které se mu kdy podařilo dosáhnout. S odhodláním zvládnout tuto konkrétní lekci zaměřil všechnu svoji energii na to, aby ho nic nezasáhlo. Kvůli rychlosti a intenzitě projektilů se musel pohybovat po místnosti a využívat nábytku. Krčil se za stolky, skákal přes pohovky, skrýval se za knihovničkami a chytal dech z druhé strany skříněk. Proplétal se sálem, dokud ho nezačaly pálit plíce. Chtěl se přemoci, ale věděl, že lekce okamžitě ustanou, když v přítomnosti Snapea ucítí bolest. „Bolí mě plíce,“ informoval muže a zkolaboval na podlahu. Šest míčků do něj okamžitě narazilo a Snape cvičení zastavil. Přispěchal k němu a z hábitu vytáhl lahvičku. „Potřebujete jen pár kapek.“ Harry vyplázl jazyk a Snape mu na špičku kápnul dvě kapky. Lektvar proti bolesti rychle pronikl do jeho krevního řečiště a za okamžik pálivý pocit ustal. Snape se posadil do svého oblíbeného křesla a sledoval Harryho s nečitelným výrazem na tváři. „Co je?“ zeptal se Harry mezi lapáním po dechu. „Nikdy jsem nic podobného neviděl,“ přiznal Snape. „Víte, kolika kouzlům najednou jste se vyhýbal?“ „Hodně?“ Harry si odhrnul ofinu z tváře. Docela mu narostla, a pokud ji brzy nezastříhne, budou mu vlasy padat do očí. „Deseti, což je pravděpodobně maximální počet Smrtijedů, které bude mít Pán zla u sebe, až mu budete čelit.“ „Čím víc tím… přijatelnější… chceme co nejvíc Smrtijedů, ne?“ „Ano.“ Snape odeslal pryč veškerý nábytek a přivázal Harryho k podlaze. Harry byl sám sebou docela potěšený. Už byl skoro připravený na svůj velký střet s Voldemortem. Jediné, co potřeboval, byl krátký rozhovor s Ronem a Hermionou, aby se ujistil, že jsou všechny horcruxy zničené, a pak bude nachystaný. Měl by říct Snapeovi o horcruxech? Pokud to

neudělá, Snape by se mohl pokusit poslat ho proti Voldemortovi příliš brzy. Pokud mu Snape vážně pomáhal, potřeboval se dozvědět o horcruxech. Možná by mohl dokonce Harrymu pomoct po nich pátrat a ničit je. Harry přesto měl obavy to Snapeovi prozradit. Pokud tohle všechno byla lež a Snape pracoval pro Voldemorta, pak Snape půjde říct Voldemortovi všechno o horcruxech, pokud ovšem už Pán zla nevěděl, že se Harry se svými přáteli zaměřil na ně. Teď to už ale musel vědět, usuzoval Harry. Takže ničemu neublíží, když prozradí Snapeovi něco, co Voldemort už věděl. Snapeovi chvíli trvalo připravit oběd, a když Harry uslyšel, že se za ním dveře od trůnního sálu otevírají, řekl: „Je tu něco, co vám potřebuju říct.“ „Říct mi co?“ ušklíbl se Lucius. Harry se prudce otočil a spatřil Malfoye stát ve dveřích se Snapem po boku. Snape Harryho propaloval pohledem, který, jak Harry věděl, přestože Snape se nacházel přes celou místnost, říkal ‚drž hubu‘. Harry přitiskl hlavu k podlaze. „Prosím… už to déle nezadržím.“ Snape odhadl jeho hru a přešel k němu. „Zpátky do klece. Nepoužiješ moji koupelnu, ani mi neušpiníš podlahu.“ „Proč ho nenecháš to pustit tady, Severusi?“ navrhl Malfoy. „Může to potom uklidit.“ „Aby pak trůnní sál při příchodu Pána zla čpěl močí?“ Snape nechal zmizet řetězy a Harry se postavil, radši než na Malfoye se díval na spodek Snapeova hábitu. „Pobavíš se s ním později.“ Malfoy ho bude dnes večer mučit? Harry si vybavil ty nože a zachvěl se. Klopýtal za Snapem, který ho zavedl do cely a na stůl mu vyčaroval jídlo. Než stihl odejít, popadl ho Harry za paži. „Nedovolíte mu mi moc ublížit, že ne? Potřebuji trénovat.“ „Nedovolím mu udělat nic, co bych nemohl do jednoho dne vyléčit,“ slíbil Snape. Harry ho pustil, posadil se na židli a Snape odešel směrem ke schodům. Donutil se něco sníst. Neměl hlad, ale věděl, že musí jíst, aby si udržel svalovou hmotu. Poté, co do sebe natlačil poslední sousto sendviče, umyl se u umyvadla a pokoušel se nepřemýšlet nad tím, co mu tentokrát Malfoy udělá. Snape nedovolí, aby se mu stalo nic příliš hrozného, snažil se si připomenout, ale další část mozku mu neustále do popředí strkala věci, které mu Smrtijed může udělat, aniž by ho přitom zranil. Harry se schoulil na posteli, a aby se uklidnil, představoval si Ronovo a Hermionino hašteření. Přežije tohle a vrátí se k nim stejně silný jako dříve.

Když dorazil Snape, byl Harry připravený. Narovnal se a přešel k mřížím, natáhl ruce, aby ho Snape opět mohl připoutat. „Myslím, že rozumím tomu chlápkovi Syfilovi.“ „Sisyfovi,“ opravil ho Snape. Zvědavě se na Harryho podíval. „Jste šťastný?“ „Ne, ale cítím se líp, když s jistotou vím, že se to stane, než když jsem doufal, že se to snad nestane.“ „Rozumím,“ zašeptal mu Snape do ucha a zavedl ho do trůnního sálu.

Kapitola 30 Malfoy stál na stupínku společně s Belatrix, Mulciberem a Voldemortem. Harry vešel za Snapem dovnitř a hluboce se před nimi uklonil, zatímco Snape zaujímal své místo na pódiu. Malfoy uvolnil řetěz svazující Harryho zápěstí. Mladík i nadále nechával svoji hlavu skloněnou k podlaze, neodvažoval se ke Smrtijedovi vzhlédnout. Vzpomínal si na to, co mu Snape říkal o ohýbání se jako strom ve větru. To může zvládnout. Dokáže Malfoyovi zahrát otroka. „Obscuro!“ Harryho oči překryla páska a odřízla mu zrak. Ale na rozdíl od té látkové, kterou používal Snape, tuto si nemohl Harry stáhnout a věděl, že pouze Malfoy nebo jiný kouzelník ji může odstranit. „Mobilicorpus!“ Harry byl nadzdvihnutý nad zem. Nechal sebou manipulovat a přitom přemítal, jaký druh mučení Malfoy plánuje. „Vitresolum!“ Harry tohle kouzlo nepoznal. Když ho Malfoy snesl zpátky na zem, tvrdé dlaždice byly pokryty něčím, co bylo cítit jako rozbité sklo. Harry bolestí zasyčel a snažil se najít takovou pozici, ve které by se mu střepy bořily do co nejméně částí těla. „Nepřeměnil jsem celou podlahu. Plaz se a najdeš měkké dlaždičky,“ informoval Malfoy Harryho krutým hlasem. Harry váhavě začal kolem sebe hmatat a přitom se snažil nerozříznout si prsty na rukou ani na nohou o sklo. Kolem sebe necítil nic než drsné hrany. Měl pocit, že střepy byly rozesety celé metry na každou stranu, takže zůstal tam, kde byl. „Mám dojem, že jsi mi nerozuměl,“ zazněl Malfoyův hlas. „To byl příkaz, ne návrh. Mastigio!“ Záda mu sežehl ostrý pruh bolesti, jako kdyby byl zasažen bičem. Věděl, že ho Malfoy udeří znovu, pokud se nepohne, takže začal lézt po čtyřech k místu, kde tušil, že stojí Malfoy. Smrtijed by si nepřeměnil zem pod sebou. Harry si chtěl ochránit ruce, takže se opíral o předloktí. Sklo mu rozřezávalo kůži a bolest byla nesnesitelná. Snažil se si ji vytlačit z mysli, ale pokaždé, když položil ruce nebo nohy na podlahu, ostrá bolest mu připomněla, kde je a co dělá. Smrtijedi se mu smáli a Harry měl pocit, jakože ho střepy pronásledují, neboť podlaha jimi posetá se táhla snad donekonečna. Když se konečně dostal k Malfoyovi, Smrtijed ho nakopl do hrudníku a on odletěl nazpět po zádech. Napnul se v očekávání, že spadne na sklo, ale do jeho kůže udeřily jen studené dlaždice. „Zakrvácíš úplně všechno,“ jízlivě protáhl Malfoy a Harry ucítil, jak ho spláchla studená voda.

Schoulil se do klubíčka ve snaze udržet se v teple. Ledová voda neodtékala, naopak se její hladina začala zvedat, jako kdyby seděl ve vaně. Rozbalil se a okamžitě narazil končetinami o nějaký druh překážky. Voda stoupala výš a výš a on rychle hmatal kolem sebe a zjistil, že je uvězněn v krabici. Tvrdě zatlačil na nehybné víko, panika se mu šířila hrudí, když voda dosáhla jeho zátylku. Co když nevidí dovnitř a on se utopí dřív, než jim dojde, že se tak děje? Ze všech sil kopal a rukama mlátil o stěny a voda stoupala a stoupala. Naposledy se nadechl a zběsile se oháněl. Plíce ho pálily a měl dojem, že jistojistě zemře. A pak krabice zmizela a voda odtekla. Harry ležel na podlaze a s chutí, že zase může dýchat, lapal po dechu. Kolem končetin se mu obmotaly lana s trny, vytáhly ho z jeho schouleného stavu a roztáhly ho tak, že byl na zemi přivázán tváří vzhůru. „Verospiro!“ Tohle kouzlo Harry poznal, a když mu plíce odmítly pracovat, udržel se v klidu. Věděl, že od něj Malfoy očekával to, že sebou bude zmítat a pořeže se o ostnaté provazy. Malfoy kouzlo po krátké době zvednul. „Frigiardium!“ Harry měl pocit, jako by náhle byl vražen do sněhu. Rozdrkotaly se mu zuby a končetiny se mu silně roztřásly. „Chceš se zahřát?“ zeptal se Malfoy krutě. „Ano…“ zvládnul Harry ze sebe vypotit. „Popros mě.“ „Pr…osím… Prosím! Za-stavte tu z-z-zimu.“ „Chtěl jsem po tobě, abys mě prosil o zahřátí.“ Malfoyova bota se silně opřela Harrymu o hruď. „Prosím! Zz-zzahřej-te… m-mě.“ „Infervesco!“ Bolest, naplnila ho spalující bolest, když mu jakoby plameny prudce vyrazily po kůži. Zvrhlostí toho bylo, že ho chlad neopustil a on k smrti mrznul, zatímco se zdálo, že kůže mu hořela žárem. Řval a zmítal se, už se dál nestaral o trny v provazech. Přesně v okamžiku, kdy toho na něj bylo příliš, kdy cítil, že bolestí omdlí, Malfoy ten oheň a led odstranil. Harry vzlykal a těžce oddechoval. Tehdy mu Voldemort vstoupil do mysli a pro Harryho nebylo obtížné vrhnout na něj svoji bolest, ve své hlavě se soustředil pouze na to, jak moc to bolí. Voldemort Harryho mysl opustil a Malfoy vykřikl: „Finite Incantatem!“

Páska byla odstraněna a provazy zmizely. Harry nechával své oči pevně zavřené a modlil se, aby Smrtijed už skončil. „Musíš mi poděkovat za to, že jsem k tobě byl milosrdný,“ řekl mu Malfoy. Tohle bylo milosrdné? „Polib mi botu.“ Harry v jeho hlase mohl přímo slyšet ten úšklebek. Harry se zvedl na své rozervané ruce a nohy a přelezl po podlaze k Malfoyovi. Bolelo to jako čert a on se chtěl jen schoulit do klubíčka a odpadnout v oparu bolesti, ale donutil se překlenout vzdálenost po podlaze. Čím dřív tohle skončí, tím dřív se navrátí do své cely. Rty se dotkl špičky Malfoyovy boty a přidržel je tam slušnou dobu, než se odsunul a přitiskl hlavu na podlahu v tom, co doufal, že je dostatečně poddajné gesto, aby uchlácholilo sadistického Smrtijeda. Belatrix se zachechtala a začala tleskat. „S tebou ví, kde je jeho místo, Luciusi. Severus by měl od tebe brát lekce.“ „Nepotřebuji pokyny, abych věděl, jak ho přimět k poslušnosti,“ odsekl chladně Snape. „Otroku, pojď sem.“ Pódium bylo daleko, ale Harry byl odhodlaný hrát svoji roli. Zatlačil svoji bolest stranou a donutil své zmučené tělo k cestě po podlaze. Snape ho později vyléčí. Rány za sebou zanechávaly šmouhy krev a on začal slábnout. S posledními zbytky sil se vytáhl na stupínek a doplazil se k učiteli lektvarů. Snape zpod hábitu vystrčil nohu a Harry nepotřeboval pobízení. Sklonil se, přitiskl své rty ke kůži a přidržel je tam déle, než to udělal u Malfoye. Snape nepožádal o nic jiného a Harry se vrátil do pozice úplné poddajnosti. Nechtěl Luciuse za svého strážného. Pokud proto, aby mistra lektvarů udržel ve Voldemortově přízni, musí předstírat, že je Snapeova děvka, tak to udělá. Odpočíval a napůl naslouchal jejich konverzaci. Belatrix mluvila o tom, že ho předvedou na veřejnosti, aby ukázali kouzelnickému světu, jaký patetický vtip se stal z jejich takzvaného zachránce. Harry doufal, že to udělají. Pokud by ho vzali ven, měl by šanci na útěk. Dle způsobu, jakým o něm Smrtijedi mluvili, to vypadalo, jako že se opravdu stal tím ubohým stvořením, za které se vydával. To mu dodalo naději. Pokud již teď podceňovali jeho sílu a odhodlání, padnou před ním jako domek z karet. „Vrať ho, Severusi,“ přikázal konečně Voldemort. „Ano, můj pane.“ Snape vyčaroval kolem Harryho krku obojek. Od něj ke Snapeově ruce vedlo vodítko a muž lehkým zataháním dal najevo, že chce, aby ho Harry následoval. Mladík se opatrně vlekl za ním. Tělo mu

silně protestovalo proti takovémuto drsnému zacházení, ale donutil se přelézt po čtyřech celou tu cestu, ačkoliv se mu končetiny třásly a měl pocit, že každou vteřinou omdlí. Jakmile se dveře trůnního sálu za nimi zavřely, Snape si sundal svůj svrchní plášť. „Postav se.“ Hlas měl stejně chladný jako před chvílí, ale Harry ho poslechl, neboť věděl, že mu Snape dnes večer už víc neublíží. Snape kolem něj omotal plášť a pak Harryho zvedl do náruče. „Jste daleko… silnější, než vypadáte,“ oznámil mu Harry, když ho Snape nesl dolů do cely. „Jsem kouzelník,“ připomněl mu Snape, opatrně Harryho položil na záda na postel a zvolna zpod něho vytáhl svůj hábit. Ke rtům mu přitiskl léčivý lektvar a mladý čaroděj ho vděčně vypil. „Udržím vás v jeho přízni,“ slíbil Snapeovi, jakmile polk, a pak sledoval, jak si Snape Pulírexem očistil hábit od Harryho krve a znovu si ho oblékl. „Vedl jste si dnes dobře,“ pochválil ho Snape, aniž by se mu podíval do očí. „Vrátím se hned, jak se ujistím, že odešli.“ Vyšel mřížemi ven a zmizel v knihovně. Harry si prohlédl své rozřezané ruce. Byl sám na sebe hrdý. Přesvědčil Smrtijedy o své ochočenosti týden poté, co z jednoho vymlátil duši. Pokud ho odsud vytáhnou a dovedou ho někam, kde ho vystaví veřejně, bude schopen utéci. Nikdy ho nebudou podezřívat, že má tak silnou vůli. Snape se vrátil dlouho poté, co lektvar proti bolesti začal účinkovat. „Nenávidím, když ubližují mým rukám,“ Harry mu ukázal své potrhané dlaně. Snape se přiblížil k posteli se svojí pomučící soupravou. „Neměl byste tohle dělat příliš často nebo si uvědomí, o co se pokoušíte.“ Snape mu začal vtírat mast do rukou. „Nedovolím jim zranit vaše ruce hůř, než co jsem schopen rychle vyléčit. Mohu Pánovi zla připomenout, že je možné, že bude potřebovat brzy posednout vaše tělo.“ Harry se oklepal. „Pustí mě ven? Chci, aby mě vzali ven a předváděli.“ „Myslím, že místo toho pouze nafotí nějaké vaše fotky.“ Snapeovy ruce se propracovávaly po Harryho pažích. „Och,“ Harry se zamračil. Protivilo se mu, když si představil, jaký druh fotek asi udělají. Nenafotí ho při tom, jak si ho Snape bere, že ne? Zdálo se, že mu Snape čte myšlenky. „Nebudu s vámi souložit na film. Fotografie budou nejspíš vás, jak se klaníte Pánovi zla nebo jak vás přijímá za Smrtijeda - “

„Myslel jsem, že jste říkal, že mi Znamení zla nedá!“ „Neudělá z vás Smrtijeda doopravdy,“ vysvětloval Snape, zatímco Harrymu obvazoval paže. „Buď se bude snažit přesvědčit veřejnost, že jste se k němu připojil, nebo že má nad vámi absolutní nadvládu. Nikdy by vás skutečně nepřijal za Smrtijeda, ale kdyby si myslel, že dokážete svoji roli zahrát přesvědčivě, mohl by předstírat, že se jím stáváte jen proto, aby odradil vaše stoupence.“ „To nechci. Radši bych předstíral, že jsem jeho otrok,“ řekl Harry. „To jsem předpokládal,“ Snape dokončil obvazování Harryho rukou. „Zkuste ohnout zápěstí a lokty.“ Harry tak udělal a s potěšením zjistil, že bandáže jsou velice ohebné. Snape se začal věnovat jeho nohám. „Takhle bych měl být schopen trénovat celou dobu.“ „Zítra uvidíme, jak dobře jste se vyléčil,“ odpověděl Snape obezřetně. „Víte, ta věc, kterou jsem vám chtěl říct, než se Malfoy ukázal…“ „Příště než promluvíte, ujistěte se, že jsme sami,“ nařídil mu Snape ostře. „Já vím, já vím, nemusíte mi to říkat dvakrát,“ ujistil ho Harry. „Každopádně ten úkol, který mi zadal Brumbál… Musím ho dokončit dřív, než padne Voldemort, jinak bude všechno k ničemu.“ Snapeovy prsty se při jejich úkolu nezastavily, ale Harry věděl, že poslouchá. Zhluboka se nadechl a pokračoval. „Voldemort rozštěpil svoji duši na rozličné části. Abych byl přesný, na sedm, z nichž jeden zůstává v jeho těle.“ „Horcruxy,“ Snapeovy prsty se zastavily. „To vysvětluje, proč tehdy poprvé nezemřel. Kolik jste jich již zničili?“ „Deník, prsten a medailón,“ řekl mu Harry. „Nevím, co jsou ty zbylé tři zač, ačkoliv Brumbál měl podezření, že Nagini by mohla být jedním z nich. Dalším by mohl být ten pohárek, který patřil Helze z Mrzimoru. O tom posledním nevím nic jiného, než že pravděpodobně patřil Havraspáru nebo možná Godriku Nebelvírovi. Kde je vlastně Nagini?“ „Pán zla ji nechce ve vaší blízkosti, což mi naznačuje, že nejspíš opravdu je horcruxem. Nyní když se jevíte takto poddajně, možná ji sebou příště přivede.“ Snape Harrymu obvázal i nohy. „Skrčte kolena.“

„Všechno funguje,“ prohlásil Harry. „Takže co Ron s Hermionou udělali, že to přimělo Voldemorta mě mučit?“ „Vlámali se do Belatrixina trezoru a vzali z něj jednu položku – věřím, že pohárek patřící Helze z Mrzimoru,“ oznámil mu Snape. „Och, páni, doufám, že ho zničili.“ „Vzhledem k reakci Pána zla, domnívám se, že ano.“ Snape od Harryho odstoupil a umyl si ruce v umyvadle. „Nyní si odpočiňte. Jakmile budete moci, obnovíme tréninky.“ „Dobře.“ Harry přes sebe přetáhl peřinu. Snape si shromáždil svůj majetek a odešel. Harry zavřel oči a pokoušel se vůlí donutit usnout. Ron s Hermionou nejspíš právě teď hledají zbylé dva horcruxy. Bude si Voldemort nechávat své poslední horcruxy u sebe, aby zabránil Ronovi a Hermioně je nalézt? Pokud ano, bude je muset zničit on se Snapem. Se sebejistým pocit, že má schopnosti vyjít z tohohle vítězně, Harry usnul. ~ Harrymu se opět zdálo o tom, že žije se Snapem a Ginny. Museli ukrývat Snapea, protože ministerstvo tvrdilo, že všichni bývalí Smrtijedi musejí jít do Azkabanu. Když se je Harry snažil přesvědčit, že Snape ve skutečnosti byl tím dobrým, Rita Holoubková prohlásila: „Jednou Smrtijed, navždy Smrtijed,“ a všichni s ní souhlasili. „Nechápu, proč mi nevěří,“ stěžoval si Harry Snapeovi, zatímco mistr lektvarů vařil ve své laboratoři lektvary. Po dlouhém dni v práci zamířil rovnou sem. „Vidí jen to, co chtějí vidět,“ odpověděl mu Snape a nalil do kotlíku jasně zářivou tekutinu. „Získal jste ta chapadla čtyřhranky?“ „Jop!“ Harry ze svého cestovního pláště vytáhl dlouhou, silnou krabici a předal ji Snapeovi. „Nechal jsem si to včera v noci poslat až z Austrálie.“ „Dobře. Pojďme jíst.“ Vyjeli výtahem do jídelny, kde na ně čekala Ginny. „Co vám dvěma trvalo tak dlouho?“ plísnila je Ginny. „Stydne vám večeře.“ „Promiň,“ odpověděl Harry rychle a se Snapem na sebe rozpačitě pohlédli.

Náhle bylo po večeři a oni se ocitli v knihovně, Harry s Ginny se tulili k sobě na gauči a Snape si u ohně četl. Harry laskal Ginnyina prsa a ona mu lehce sténala do ucha a nepatrně k němu přirážela. „Pokud mi zašpiníte gauč, kupujete mi nový,“ varoval je Snape. „Já to celé slížu,“ slíbila Ginny a sklonila se, aby vzala Harryho do úst. Dveře od knihovny se otevřely a Harry se vzbudil. „Jak se cítíte?“ Snape vstoupil do cely a vyčaroval na stůl jídlo. Než jste přišel, tak dobře, skoro odpověděl Harry. „Fajn.“ Pokusil se pohnout, aby přelezl na židli, ale jeho končetiny nepracovaly správně a on téměř upadl na podlahu. Snape k němu přistoupil, pažemi ho objal kolem hrudníku a pomohl mu na židli. „Co je to se mnou? Včera večer jsem mohl hýbat vším.“ „Malfoyovo kouzlo vám pravděpodobně poškodilo podkožní vazivo,“ vysvětlil Snape. „Uvařil jsem nějaké lektvary, abych vám pomohl se zotavit, ale prozatím byste se měl zaměřit na míření místo na vyhýbání.“ „To myslíte vážně?“ zamračil se na něj Harry přes svůj toast. „Vážně jsem chtěl dneska trénovat.“ „Vím a také budete. Míření je stejně tak důležité jako vyhýbání.“ Harry si nebyl jistý, že souhlasí, ale věděl, že hádka mu nepomůže se uzdravit rychleji, takže se zaměřil na svoji snídani. Když skončil, Snape mu pomohl k umyvadlu. „Možná byste je měl přesvědčit, aby mě mučili delší dobu, takže bych strávil den nebo dva zotavováním, ale celý týden bych potom byl schopen trénovat bez přerušování,“ navrhl Harry. „Víte, že to nepůjde. Mučili by vás každou noc, kdyby mohli,“ připomněl mu Snape. Přistoupil blíž k Harrymu, jeho hábit se přitiskl mladíkovi k zádům. Položil mu prsty pod bradu, zaklonil mu hlavu a hůlkou se dotkl pravé strany Harryho čelisti. Harry se ho zrovna chystal zeptat, co to dělá, když mravenčivý pocit z kouzla mu přeběhl přes čelist a krk. „Vy jste mě oholil,“ uhádl Harry a dotkl se své hladké sanice. „Divil jsem se, proč mi nerostou vousy. Nechtěj mě vidět v blízkosti břitvy, co?“

„Ani nůžek,“ potvrdil Snape. „Potřebuji vám brzy ostříhat vlasy.“ „Není divu, že vypadají tak strašně,“ škádlil ho Harry. „Nic nedokáže zkrotit tenhle chaos.“ Snape od něj odstoupil a sklidil stůl. Na jeho okraj položil tři lahvičky. Harry je vyprázdnil a nad každou se znechucením zašklebil. „Nemůžete udělat ty lektvary tak, aby měly dobrou chuť?“ „A zmírnit tím jejich účinnost?“ zamračil se na něj Snape nesouhlasně. „To jsem si mohl myslet.“ Harry to rychle zapil mlékem, které pro něj Snape přivolal. „Domníváte se, že budete schopen dojít do trůnního sálu?“ zeptal se ho Snape. „Doplazím se do trůnního sálu, jestli budu muset,“ odpověděl Harry s odhodláním. „Pak pojďte se mnou.“ Snape mu nabídl rámě a Harry kolem něj obtočil svoji ruku a ztěžka se o něj opíral po celou cestu nahoru. Jakmile dosáhli svého cíle, Harry spočinul vprostřed místnosti. Snape mu předal laserové ukazovátko a ustoupil, aby nachystal cvičení. „Engorgio!“ Snape zvětšil několik míčků a poslal je na rozličné pozice podél zdí. Začaly pádit kolem síně, zatímco Harry seděl v centru a jednu po druhé je sestřeloval. Zjistil, že mu šlo daleko lépe je ničit, když je zaměřil hned, jakmile vstoupily do jeho zorného pole, a sestřelil je, jakmile byly v jeho středu. Přísahal by, že koutkem oka vidí lépe, ale zaměřovat mu jde, když jsou objekty v centru jeho vidění. Konečně poslal k zemi posledního falešného Smrtijeda a zamířil ukazovátkem na Snapea. „Mám vás.“ „To pro teď stačí.“ Snape vyčaroval kruh a přivázal Harryho k podlaze. Zatímco byl Snape pryč, Harry si prohlédl ten kruh. Od chvíle, kdy mu Snape potvrdil, že existuje způsob, jak se prolomit skrz řetězy i bez magie, Harry umíral touhou zjistit jak na to. Přál si, aby mu Snape věřil natolik, že by ho to naučil už teď. Dřív býval docela impulzivní, ale myslel si, že se od svého uvěznění hodně zlepšil a nyní že se mu mohlo věřit, že nedovolí svému vzteku, aby nad ním vyhrál. Neměl se to snad dozvědět

pro případ, že by od něj Snapea zase vzali? Raději by vyrazil do boje, než se pokoušel o sebevraždu. Prohmatával spodek kruhu, který jakoby vyrůstal přímo z mramoru, ale nedokázal nalézt žádný spoj. Snape vstoupil zpět do místnosti a Harry předstíral, že si jen protahuje své zafačované končetiny. „Kdy mi vyměníte obvazy?“ zeptal se, když od Snapea přijímal oběd. „Před koupelí vám je sundám a zkontroluji vaše rány. Očekávám, že budou převážně zhojené, neboť většina vnějších zranění byla pouze povrchových. Pak vám dám lektvary, které si poradí se zbytkovými účinky oněch kouzel, které na vás použil.“ „Vyvinul jste i speciální lektvary, které vyléčí poškození po těch kouzlech?“ „Ano,“ potvrdil Snape a sledoval Harryho, jak jí sendvič. „Jak již jsem říkal, navzdory skutečnosti, že vývoj nových kouzel není příliš složitý proces, tak jednoduše kvůli ignoranci se do něj pouští jen minimum kouzelníků. Sepsal jsem si seznam kouzel, které s největší pravděpodobnosti na vás použijí, odhadl jsem nejpravděpodobnější vysvětlení jejich funkce a na základě toho jsem vytvořil lektvary zaměřující se na každý efekt.“ Harry na něj zíral. „Jinými slovy, odhadl jste, co každé kouzlo dělá a pak jste vytvořil lektvary založené na tom, co se domníváte, že se možná děje, ačkoliv ve skutečnosti nevíte, co to dělá, ani to, jestli to, co mi dáváte, to spraví?“ Snape na něj chvilku hleděl a pak zvedl šálek čaje, aby se napil. „…ano.“ „Pak tedy doufám, že jste v odhadování dobrý. Voldemort vás zavraždí, pokud mě omylem zabijete, až se budete snažit vrátit barvu mojí kůže do normálu nebo něco podobného.“ „Nedal jsem vám nic, v co bych neměl značnou důvěru, s výjimkou té mudlovské drogy, kterou jsem byl nucen získat ve velmi krátké časové periodě. Nicméně nevypadá to, že by měla nějaké přetrvávající vedlejší účinky,“ ujistil ho Snape. „Zadržte,“ Harry se na něj upřeně zadíval. „Vy jste mi dal drogu, kterou jste předem neotestoval? Mohl jste mě zabít!“ „Neměl jsem na výběr,“ bránil se ztuhle Snape. „Kouzelnický svět neposkytuje žádný ekvivalent a bylo vysoce nepravděpodobné, že vás ta

droga zabije, neboť bezpočet mudlů ji užívá, aniž by přišli o život. Přestože je pravda, že jsem ji neprozkoumal v tak rozsáhlé míře jako ostatní lektvary, které vám dávám, osoba, od níž jsem ji obdržel, mě ujistila, že nezanechává žádné dlouhodobé vedlejší účinky, pokud se dbá na bezpečnostní opatření a dávky se podávají s dostatečným rozestupem. Jelikož se zdáte být absolutně v pořádku, nemáte se čeho obávat.“ „Když to říkáte,“ odpověděl Harry pochybovačně. Dojedli a Snape mu předal pásku přes oči. „Budete procvičovat identifikaci kouzel podle zvuku a citu,“ oznámil mu Snape a připravil místnost. „I když je nepravděpodobné, že by Smrtijedi na vás vysílali cokoliv, do čeho by bylo výhodné vstoupit jinak než v nejkrajnější alternativě, mám pocit, že by vám mohlo být užitečné, když budete vědět, co vám míří na záda.“ „To mi zní dobře,“ souhlasil Harry a přes oči si převázal pásku. Snape krátce nato započal cvičení. Harry se snažil držet nehybně jako socha a nahlas vyvolával názvy kouzel. Avada Kedavra prolétla kolem na jeho vkus až příliš blízko. „Mohl jste mě zabít!“ zalapal po dechu, když znovu objevil svůj hlas. „Ujišťuji vás, Pottere, až vás zabiju, budete to vědět,“ zaplnil Snapeův hlas místnost. „Jste Zmijozel. Zardousíte mě ve spánku!“ obvinil ho Harry, ačkoliv se ani nepokusil sundat si pásku. „A kde by v tom bylo to uspokojení?“ dodal Snape a seslal další kouzlo. „Incendio,“ poznal Harry okamžitě. „Tak mě teda zardousíte při vědomí?“ „Ne, to bylo před dvěma měsíci. Nyní vás zamýšlím utopit. Existují teorie, že je daleko bolestivější utopit se ve slané vodě než ve sladké, ale na toto téma je značný nedostatek pokusů na lidech. Můžete si být jist, že vaše smrt nevyjde nadarmo.“ K Harrymu se řítilo další kouzlo. „Diffindo?“ odhadoval. Snape to tak nemyslel, že ne? Harry to nedovedl určit, když neviděl jeho výraz. Snapeův hlas byl hluboký a ledový, jako kdyby myslel vážně každé slovo, které řekl, ale Harry měl pocit, že kdyby mu nakouknul do tváře, viděl by, že sebou jeho obočí pobaveně cuká.

„Pouta na vás,“ a další šlo vedle něj tak těsně, až se mu musel mladý kouzelník vyhnout. „Hej!“ Harry si strhl pásku. „A tohle bylo za co?“ „Vždy buďte na stráži - “ „Musíte být ustavičně na pozoru!“ přerušil ho Harry co nejlepší napodobeninou Moodyho hlasu. Snape se na něj nesouhlasně zamračil a přešel k němu. „Ačkoliv váš nedostatek paranoii zdaleka není uspokojivý - “ aby svá slova dokázal, zničehonic seslal na Harryho kouzlo, ten vyjeknul a stěží se mu stihl vrhnout z cesty. „Pokud mě nenecháte vyhýbat se, přestaňte na mě sesílat kouzla!“ Snape si v poklidu schoval hůlku. „Alespoň vaše vyhýbání se zlepšilo.“ Nabídl mu ruku. „To by pro dnešek stačilo.“ Harry zúžil oči a podezřívavě na Snapeovu ruku zíral, očekávaje další útok. „Pojďte,“ řekl Snape netrpělivě. „To bude pro dnešek vše.“ „Nevěřím vám,“ oznámil mu Harry, ale přijal nabízenou ruku a po cestě do sklepení se o Snapea opíral. „Nejste tak hloupý, jak vypadáte.“ Přestože Harry nesnášel, když ho Snape urážel, Snape, který mu nadával a sesílal na něj kletby, když se nedíval, odpovídal jeho očekávání a on měl pocit, že staršího kouzelníka zná natolik dobře, aby dokázal odhadnout jeho akce. Milý Snape v něm zanechával pocit nepříčetnosti, a třebaže nenáviděl, když ho někdo urážel a vozil se po něm, dával přednost Snapeovi, kterému rozuměl, před Snapem, jenž ho neustále překvapoval. Navíc od Snapea slova: ‚Nejste tak hloupý, jak vypadáte,‘ byla téměř komplimentem. Harry si nebyl jistý, jak na to reagovat, takže neodpověděl a Snape zůstával potichu po celou dobu, než došli do koupelny. „Posaďte se na rohožku,“ nařídil mu a Harry poslechl, upravil si nohy tak, aby k nim měl Snape snadný přístup. Snape si klekl a hůlkou přejel přes obvazy, odpadlé proužky posléze spálil. Odstranil všechny bandáže a pak

se vrátil k Harryho noze. Prsty mu obkroužil levý bérec a lehce mu masíroval kůži. „Pětkrát propněte špičku.“ Harry tak udělal a sledoval, jak mu Snape na nohu aplikuje rozličné lektvary. „Cítíte nějaké pnutí?“ Harry zavrtěl hlavou. „Ne, fungují daleko lépe než dneska ráno. Trochu mě bolí, jako kdybych celý den běhal, ale nic víc.“ Snape přikývl. „Dnes večer ještě jednou použiji lektvar a obvazy, ačkoliv si nemyslím, že to je nezbytné.“ Napřímil se a odstoupil od Harryho směrem ke své židli. Harry vlezl do vany a napustil si ji. Snape řekl, že ho chtěl před dvěma měsíci zardousit, což znamenalo, že Harry byl pravděpodobně uvězněn už alespoň tak dlouho. Měl najít nějaký způsob, jak si značit dny, a ne je nechávat plynout bez povšimnutí. To vážně byl na tomto místě celé dva měsíce? To se zdálo být jako velmi dlouhá doba. Dva měsíce by měly stačit na zorganizování záchranné výpravy, ale podle všeho se Ron s Hermionou rozhodli zaměřit na horcruxy místo něj. Jak se jim proboha podařilo vloupat ke Gringottovým? To místo bylo neskutečně dobře chráněno, přesto se jeho dvěma přátelům podařilo ukradnout pohár a uniknout, aniž by se nechali chytit. Harry si byl dost jistý, že Snape o zničení pohárku mluvil pravdu, jelikož Harry mu neprozradil své podezření, že se skrývá v Belatrixině trezoru. Hermiona si musela povšimnout čarodějčiny nervozity při pohledu na Nebelvírův meč a správně si odvodila, stejně jako on, kde se dá nalézt čtvrtý horcrux. Nemohl se dočkat, až je znovu uvidí a vyslechne si jejich příběh, jak se jim samotným podařilo zničit horcrux. Jestliže Smrtijedi věděli, že do toho byli zapojeni, pak musí být velice obezřetní. Možná by Harry měl přidat ke svému dopisu část, kde jim řekne, aby se drželi v ústraní, zatímco on se Snapem se budou snažit přijít na to, kde je schovaný poslední horcrux. Ale zase, jak by mohl Snape hledat horcrux, když uvíznul tady? Harry si byl velice jistý, že byl ukrytý kdesi v Bradavicích. Kdyby jen věřil Snapeovi natolik, aby mu řekl o horcruxech dřív! Snape je mohl hledat, zatímco jeho hlídal Avery. Ne, kdyby to udělal, učitel lektvarů by se zdržel a Harry by zcela jistě byl znásilněn. Harry se zamračil a sevřel žínku. Bylo od něj sobecké, že si přál držet si Snapea u sebe kvůli ochraně, když potřebovali zničit horcruxy.

Musel přestat myslet na sebe a začít myslet na to, jak ukončit válku. Pokud ho Avery musí znásilnit, aby získali, vyjma Nagini, poslední horcrux, pak by to měl snést. Musel ochránit Rona s Hermionou. Oni mu dokázali svoji věrnost a nyní byla řada na něm. „Pottere,“ vyštěkl Snape netrpělivě. „Vy možná máte čas na hodinové koupele, nicméně já ne. Opláchněte se a vylezte z té vany.“ Harry poslechl a kolem sebe obtočil ručník, aniž by na Snapea pohlédl. „Přemýšlel jsem - “ „Netušil jsem, že oplýváte podobnou schopností.“ Harry ho ignoroval. „Možná byste se měl na několik dnů nechat vyměnit ve funkci mého strážného.“ „Proč?“ zeptal se ho Snape se zúženýma očima. „Jsem si dost jistý, že ten neznámý horcrux má co dělat s Havraspárem a že se dá najít v Bradavicích. Rád bych, abyste tam šel a podíval se po něm,“ vysvětlil, když bez pomoci cupital zpátky do cely. Snape na stůl vyčaroval večeři. „Nehodlám se motat po celých Bradavicích jenom proto, že jste si ‚dost jistý‘, že ona položka je ukrytá někde v jejich zdech. Pro případ, že by to uniklo vaší pozornosti za tu dobu, co jste tady, Bradavice jsou poněkud rozlehlé. I kdybyste byl absolutně přesvědčený, že onen předmět, který hledáte, je ve skutečnosti tam, stejně bych odmítnul.“ „Ale-!“ vložil se do toho Harry a mračil se na Snapea přes své jídlo. „Dokonce i kdybyste se mi chystal oznámit, že víte, kde přesně se onen předmět nalézá, i tak bych odsud neodešel po něm pátrat. Jelikož má Pán zla více rozumu než vy, přestěhoval by ho ihned poté, co se dozvěděl o incidentu s pohárem. I kdyby byl v Bradavicích, pravděpodobně se tam již déle nenachází. Opravdu si přejete být předán na týden Malfoyovi?“ Harrymu se zastavilo srdce. „Ne,“ zašeptal. „Pak pusťte ten nejapný nápad z hlavy. A pokud jste natolik pošetilý, abyste se pokoušel pokoutně mě nechat sesadit, buďte si jistý, že i kdybych měl to potěšení a zbavil se vás, nenavštívím Bradavice.“ „Nepokusím se o to, v pořádku?“ Harry Snapea probodl pohledem. „Byl to jen návrh. Nemusíte mi hned ukousnout hlavu.“

„Přemýšlejte, než něco řeknete,“ požadoval Snape, než odkráčel pryč. Harry se zamračil na svoji večeři. Přece nežádal Snapea, ať zůstane v Bradavicích, dokud neprohledá každou píď. Přesto, ač to bylo bolestné přiznat, jedna jeho část byla ráda, že Snape tak vehementně odmítal. Nechtěl za strážného nikoho jiného než Snapea. Nedovedl by si zvyknout na znásilňování od Averyho. Snape byl při sexu tak něžný, že to dokonce nebolelo, ani když ho znásilňoval před Voldemortem. Myšlenka na sex a Snapea ho vzrušila. Chtěl onanovat, ale Snape mu zapomněl dát nové obvazy a Harry se obával, že ho při tom načapá. Ale na druhou stranu, co se stará, jestli ho Snape při tom nachytá? Možná by měl masturbovat přímo před starším kouzelníkem, jen aby viděl jeho reakci. Harry netušil, co by udělal. Při představě toho, že by mohl být přistižen, sebou jeho penis vzrušeně cuknul, tak si Harry pospíšil s jídlem, pak popadl toaletní papír a vlezl si na postel. Spojil do kroužku palec s ukazováčkem a pomalu masturboval; využíval techniky, jíž ho naučil Snape. Teď, když byl převážně uzdravený, brzy se dočká sexu. Bude Snape žádat splacení orálního sexu, co mu dopřál? Harry nadále pravou rukou pozvolna onanoval, a přitom si levý ukazováček strčil do krku. Zvedl se mu žaludek a okamžitě ho vytáhl. Jak sakra si tam má strčit penis, když i z pouhého prstu se mu chce zvracet? Přidal k prvnímu i druhý prst a začal jimi jezdit dovnitř a zase ven ze svých úst. Pozvolna je přijímal do pusy čím dál tím dál, než nechtěně zatlačil příliš daleko. Rozkašlal se a navalovalo se mu, okamžitě prsty vytáhl, zamrkával bezděčné slzy a ze všech sil se snažil nezvracet. Fuj. Není divu, že se Snape tak zdráhal vykouřit ho i napodruhé! Harry k němu ucítil prudký nával náklonnosti. Měl dlouhý penis a Snape ho přesto polkl až ke své ruce. Tehdy chtěl, aby Snape ruku sundal a vzal ho do pusy celého, ale nyní, když věděl, jak těžké je někoho vykouřit, netlačil by na nic víc. Byl si jistý, že ho Snape nechá použít ruce. Mohl by jen lízat a sát žalud, zatímco rukama se bude pohybovat po celé jeho délce. Stejnak byla hlavička tím nejcitlivějším místem, takže Snape nebude moct zas tak namítat. Také mohl Snapeovi názorně předvést, co by chtěl, aby se dělalo jemu. Ačkoliv se už cítil natolik bezpečně, aby požádal o orál, nebyl natolik v pohodě, aby Snapeovi dával návrhy nebo instrukce. Což bylo ale nespíš dobře. Snape už tak byl dost dobrý v tom, jak sát jeho penis a přivádět ho k šílenství. Kdyby se v tom ještě zlepšil, Harry by vyvrcholil dvakrát a to by bylo ponižující. Představa Snapea, že ho saje až

k orgasmu, přiměla jeho opomíjený orgán naléhavě poskočit a on s novou vervou obnovil své laskání. Kurva. Obtočil kolem svého prosakujícího penisu všechny prsty a varlata se mu stáhla. Nemohl se dočkat dalšího sex orgasmu. Levou rukou pevně sevřel prostěradlo, zatímco se prsty rychle honil a boky sebou divoce zmítaly, když se blížil vyvrcholení. Snape ho nejdřív vykouří a pak pronikne do něj. „Kurva!“ Harry popadl toaletní papír a naléhavě si ho přitiskl k hlavičce penisu přesně v momentě, kdy vystříkl. Skousl si ret, aby si zabránil vykřiknout rozkoší nahlas, když ho síla orgasmu popadla a on se úplně vyprázdnil. Položil se na postel a odpočíval, hrudník se mu rychle zdvíhal a klesal. Nemohl se dočkat zítřka. Zítra to Snape určitě udělá. Jakmile se mu srdce už nesnažilo vyskočit z hrudi, dovlekl se k umyvadlu, očistil se a zbytky po svém potěšení spláchl do záchodu. Broukal si, zatímco si čistil zuby. Snape tak neústupně trval na tom, že zůstane s Harrym, navíc to vypadalo, že se vrátil ke svému starému já, ačkoliv zdaleka nebyl tak zlý, jako býval. Tak dlouho, co Harry neztratí hlavu a Snape si udrží svoji masku, se nemají čeho obávat. Harry se vrátil k posteli a vklouzl pod peřinu. Cítil se překvapivě spokojený se svojí situací.

Kapitola 31 Harrymu se zdálo, že utekl a našel Rona, Hermionu a Ginny, kteří společně pátrali po horcruxech. Po objetích a polibcích od holek a poklepání po zádech od Rona, jim Harry sdělil své podezření, že poslední horcrux se skrývá v Bradavicích. „Myslím, že vím, kde je!“ vydechla Ginny. „Luna mi vyprávěla o zvláštním havraspárském artefaktu, který ukryli ve společenské místnosti.“ „Pojďme!“ Harry vyskočil na své koště a všichni čtyři se rozletěli do Bradavic. „Jak se proplížíme dovnitř?“ zeptala se Ginny, jakmile přistáli na astronomické věži. „Přece díky Harryho neviditelnému plášti!“ Hermiona ho vytáhla ze své kabelky. „Páni!“ Harry ho nadšeně popadl. „Co dalšího ještě máš?“ „Všechny tvoje věci! Získala jsem je těsně předtím, než tě zajali,“ odvětila s úsměvem. „Ty jsi nejlepší, Hermiono.“ Přehodil přes ně plášť, který byl dostatečně velký, aby se pod něj vešli všichni čtyři, a obezřetně proklouzli k havraspárské společenské místnosti. „Znáte heslo?“ otázal se, jakmile došli ke dveřím. „Hrádek,“ odpověděla okamžitě Hermiona. „To víš všechno?“ zeptal se Ron podezřívavě. „Zaslechla jsem ho náhodou.“ Hermiona je zavedla do společenské místnosti. Tam byla Luna a na stole si vypracovávala svůj domácí úkol. „Ahoj Harry!“ Harry si ze sebe stáhnul plášť. „Jak jsi poznala, že jsem to já?“ „Jsi jediným neviditelným studentem v Bradavicích. Připojil ses taky k Havraspáru?“ „Ne.“ Ginny se vynořila zpod pláště, následovaná Ronem a Hermionou. „Snažíme se najít Voldemortův horcrux. Napadá tě, kde by mohl být?“ „Horcruxy…“ vydechla Luna. „Můj taťka mi o nich řekl vše. Duše se skrývá v jehle, která je uzavřena ve vajíčku, které je v ptákovi, který je nacpaný uvnitř králíka, který je ukrytý v lišce, která je uschovaná v truhlici, která

je přímo tady.“ Ukázala a všichni se otočili, aby se tam podívali. „Buďte ale opatrní. Otevřete-li truhlu, liška uteče. Chytíte-li lišku, králík zaleze do své nory. Vykopete-li králíka, pták ulétne. Polapíte-li ptáka do sítě, budete z něj muset vyříznout vejce a udělat z toho omeletu a teprve poté najdete jehlu.“ Podrážděně se na sebe podívali. „Pojďme prostě jen rozříznout mečem celou tu věc vejpůl,“ navrhl Ron. „Skvělý nápad,“ souhlasil Harry. Harry uchopil meč a rozetnul truhlici vprostřed. Vzduch naplnil hrozivý skřek a konce truhly vzplály obrovskými plameny, které se šířily až ke stropu. Harry popadl Ginny a strhl ji na zem, zaštítil ji vlastním tělem, zatímco Ron udělal to samé pro Hermionu. Jakmile se plameny rozplynuly, Harry opatrně zvedl hlavu a zjistil, že Luna stále v poklidu vypracovává své domácí úlohy a že na místě, kde stála truhla, zeje obrovský kráter. „Skvěle, teď musíme zabít Nagini a Voldemorta. Díky Luno.“ „Dávejte si pozor na škrkny,“ řekla zasněně. Ostrý prskavý zvuk kouzla se řítil k němu a Harry se jen tak tak stihl skulit z postele, skončil na podlaze v nedůstojné kupě přikrývek. Snape na něj vypálil další kouzlo a Harry se rychle štrachal přes dlaždičky. „Jsem vzhůru! Jsem vzhůru!“ Snape na něj vystřelil třetí a pak prošel dovnitř. Harry zůstával na druhé straně toalety a přes okraj nedůvěřivě Snapea sledoval. „Pojďte, snězte si snídani,“ nařídil mu Snape, když na stůl vyčaroval jídlo a posadil se na svoji židli zády k Harrymu. Harry se postavil. Potichu sebral ústní vodu a mrštil jí Snapeovi na zátylek. Zastavila se ve vzduchu, ačkoliv se Snape ani neotočil. „Budete se muset snažit usilovněji, Pottere,“ vybízel ho. Harry vytrhl lahvičku ze vzduchu a navrátil ji na umyvadlo. „Jak jste věděl, že jsem to hodil?“ „Při svém pokusu zůstat zticha, jste zadržoval dech,“ vysvětlil Snape a usrkl si čaje. Harry se posadil na židli a namazal si máslo na toast. „Jak jste se naučil být tak nenápadný?“ „Léta cviku. Také jsem dával pozor na omyly, kterých se dopouštěli mí studenti. Přílišná kompenzace je nejčastější chybou. Například studenti,

kteří se vám nikdy nedívají do tváře, obvykle při lži hledívají lidem přímo do očí.“ Harry se snažil vzpomenout si, jestli to dělával. „Řeknu vám dvě pravdy a jednu lež a vy se pokusíte uhodnout, která z nich je lež.“ Snape přikývl. Harry odložil topinku a podíval se Snapeovi přímo do očí. „Moje nejoblíbenější jídlo je sirupový košíček. Jednou jsem si ho pod svým neviditelným pláštěm vyhonil na astronomické věži. Viděl jsem v Bradavicích opilého domácího skřítka.“ „Ta druhá,“ odhadl Snape správně. „Jak jste to poznal?“ zeptal se Harry nevěřícně. „Přidal jste příliš mnoho detailů,“ vysvětlil Snape. „Jste na řadě.“ Harry dopil svoji pomerančovou šťávu. „Dojezte snídani a začneme s tréninkem,“ řekl Snape pevně. „S váma není sranda,“ stěžoval si Harry, ale pospíšil si k umyvadlu. „Cítím se dobře; nemyslím si, že bych potřeboval další lektvary.“ Snape vytáhl dva ze svého hábitu. „Vezměte si tyto, jen pro případ.“ Harry je do sebe hodil. Chutnaly obzvláště odporně a on si nemohl pomoci a zašklebil se. „Hnus!“ Přeběhl k umyvadlu a nalil si polovinu obsahu ústní vody do pusy. Snape pobaveně sledoval, jak si zoufale snažil nahradit chuť ve svých ústech mentolem. „Přísahám, že děláte tyhle věci čím dál tím odpornější,“ prohlásil Harry, když se mu konečně podařilo překrýt tu chuť. „Účinkují, ne snad?“ poukázal Snape. „Jo, to jo,“ uznal Harry. Ohromovala ho Snapeova schopnost ho vyléčit, ale neodvažoval se o této skutečnosti staršího čaroděje informovat, jinak by to měl na talíři neustále. „Co jste naplánoval na dnešní trénink?“ „Budete opět zaměřovat, a zároveň se vyhýbat,“ oznámil mu Snape, když sklidil stůl a vyvedl ho z cely. „Můžeme potom uspořádat naši soutěž?“

„Písmenko pro dnešní den je ‚N‘,“ řekl Snape, když vstoupili do tréninkové místnosti a on očaroval míčky, aby poletovaly podél zdí. „Eeennn?“ zeptal se Harry zamračeně. „Ale to je… není lehké.“ „Buď ‚N‘, nebo ‚V‘.“ Snape Harrymu poté, co dokončil zvětšování míčků, které představovaly Smrtijedy, podal laserové ukazovátko. „Dobře, pak tedy budu používat písmenko, které používat nechci,“ souhlasil s nechutí Harry. „Což je?“ pobídl ho Snape. „To, které následuje za ‚M‘!“ Snape kouzlem spustil cvičení a Harry se vyhnul šesti míčkům najednou. Jeho míření se dramaticky zlepšilo a musel uznat, že Snape měl pravdu, když trval na tom, aby se v době svého zranění zaměřoval na míření. Stále se sice musel schovávat za nábytkem, zatímco sestřeloval balónky, jež představovaly Smrtijedy, ale jakmile nějaký zacílil, neminul. Snape znovu očarovával ty, které Harry poslal k zemi, a udržoval cvičení v chodu, zatímco se Harry pokoušel zůstávat v otevřeném prostoru delší časové periody. Nicméně v době, kdy Snape trénink zastavil, stále se ještě potřeboval krýt, aby mohl mířit. Harry se rozvalil na podlaze, sám ze sebe zklamaný. Věděl, že bylo nereálné od sebe očekávat, aby ovládl tuto lekci během jednoho dne, ale doufal, že bude schopný zacílit bez krytí alespoň jednou. Měl pocit, že toto cvičení je příčku nad jeho schopnostmi a že nejdřív potřebuje zvládnout jeho jednodušší formu. Když se Snape vrátil s tuňákovým sendvičem a mlékem, Harry ležel na podlaze a mračil se na svůj oběd, zatímco se snažil vymyslet způsob, jak zapracovat slovo na ‚N‘ do své věty. „Neubližte si. Co se pokoušíte říct?“ zeptal se Snape. Harry zápasil s tím, aby vymyslel to slovo. „Přemýšlel jsem, že možná… Snad bych měl… Třeba by bylo lepší, kdyby… potřebujunejdřívvyzkoušetněcojinýho!“ „Promiňte?“ Snape na něj pozvednul obočí. Harry se posadil, pyšný, že našel způsob, jak říct, co má na srdci. „Myslím, že potřebuji nejdřív vyzkoušet lehčí formu tohoto cvičení. Nejdřív potřebuji trénovat zaměřování, zatímco budu pobíhat po místnosti bez míčků. Jakmile to zvládnu, přesunu se k následující lekci, k té, co jsme právě dělali.“ „Použil jste ‚nejdřív‘ dvakrát,“ reklamoval Snape.

Harrymu došla trpělivost. „Bylo už tak dost těžký vymyslet tohle!“ „Nyní jste neřekl žádné slovo na ‚N‘, a je mi jasné, že jste nepřemýšlel, než jste promluvil,“ zamračil se na něj Snape nesouhlasně. To nepřemýšlel. Harry se zakousl do svého sendviče a po celém talíři se mu z něj při tom, jak zuřivě žvýkal, rozsypaly okurky a rajčata. Další cvičení, které nezvládl navzdory celým dnům trénování. Chtěl požádat, aby se Snape držel stejných pravidel jako on, aby si tak mohl rozšířit slovní zásobu, ale nedokázal přijít, jak to říct a přitom použít slovo na ‚N‘. „Prosím, nemohl bych místo ‚N‘ používat ‚P‘?“ požádal. „Slibuji, že budu přemýšlet, než řeknu slovo na ‚P‘.“ „Pottere, - “ začal Snape vrčet. „Heleďte, to není moje vina!“ přerušil ho Harry frustrovaně. „Vy jste měl kamarádku, která vám dávala všechny ty knihy a pobízela vás ke čtení. Moji příbuzní nikdy nečetli nic jiného než jen televizní program nebo ty mizerné časopisy o celebritách. Nejbližší knihkupectví bylo ode mě vzdálené osm mil a já jsem stejně neměl povoleno chodit tam sám. Kdybych měl člověka, jako vy jste měl tu kamarádku, pak bych možná měl slovní zásobu jako vy, ale neměl jsem. Snažím se, ale je to těžké.“ Zíral na svůj talíř a čekal, až Snape urazí jeho inteligenci nebo si bude stěžovat, že nepoužil dostatek slov na ‚N‘. „Po zbytek dne budete používat ‚P‘,“ povolil mu Snape. „‚N‘ je očividně nad vaši úroveň schopností.“ Harry úlevně vydechl. „Víte, pomohlo by, kdybyste taky v každé své větě říkal nějaké slovo na písmeno, které mám ten den používat.“ „Obávám se, že pak budete pouze kopírovat moji řeč.“ „Nebudu používat ty stejný věci jako vy,“ slíbil Harry se zvětšenou sebedůvěrou. „Pak se pokusím podrobit podobným podmínkám,“ souhlasil Snape. Harry na něj ohromeně civěl. „Jen do toho, posmívejte se mi. V tomhle cvičení nade mnou vyhrajete snadno.“ „Je to potupné,“ Snape si usrkl čaje. „Vždy jsem dával přednost výzvám, neboť jednoduchost mě nudí.“ „To platí i pro mě.“ Harry dojedl své sendviče. Nemohl se dočkat své příští lekce, ale ještě více se nemohl dočkat toho, co nejspíš bude následovat poté – sexu. Jeho penis, přitisknutý ke koberci, s ním absolutně souhlasil. Náhle ho něco napadlo. „Víte, nepřipadá Voldemortovi podivné, že mu

předvádíte jen vidiny, kde spolu máme sex v mojí posteli? Pokud hodláte předstírat, že mě vodíte nahoru kvůli ‚zvráceným účelům‘, neměl byste mu ukázat alespoň jednu vzpomínku, kdy spolu spíme tady nahoře?“ „Pochybuji, že jeho podezření padne na podobné praktiky. Zřídkakdy prohlíží vzpomínky do takových detailů,“ přiznal Snape. „Z jakého důvodu tedy stále trváte na tom, abychom vykonávali… pravý nepřerušovaný akt?“ zeptal se Harry podezřívavě. „Pro případ, že by toužil prohlédnout si tyto vzpomínky podrobněji.“ „Pořád si myslím, že by mohl být podezřívavý, kdybychom nikdy neprovozovali sex tady nahoře,“ neustupoval Harry. Nyní, když se mu ta myšlenka zcela zformovala v hlavě, dychtivě to chtěl vyzkoušet. „Postel je dokonale vhodná,“ naléhal Snape temným hlasem a shlížel na Harryho s povýšeneckým výrazem ve tváři. Harry měl dojem, že Snape odmítá sex v tréninkové místnosti, protože se bojí, že ho přistihnout Smrtijedi, kteří přijdou na návštěvu. Jen málo věcí Harryho těšilo tolik, jako tlačit Snapea do sexuálních činností, které dělat nechtěl. Nicméně Harry věděl, že jakmile si Snape uvědomí, že odmítání souhlasit s Harryho návrhy vede pouze k tomu, že na nich Harry trvá ještě víc, přestane říkat ‚ne‘. Harry musel Snapea přesvědčit, aniž by Snapeovi prozradil, o co se ve skutečnosti snaží. „Ale…“ Harry opatrně volil svá slova. „Vždycky mi říkáte, že bych měl hrát poddajného otroka. A já vím, že bych měl a pokouším se o to. Jen jsem si myslel, že pokud uplatňujete tento nárok, měl byste to nějak podporovat, jestliže můžete a mě přitom nezraníte. Pokud se bojíte, že vás přistihnou, pak jen zajistěte ochranu a podobný věci.“ Snape se naježil, když ho obvinil ze zbabělosti, a Harry věděl, že ho dostal. „Pottere, já nejsem ten, kdo výslovně požadoval, aby podobné aktivity nebyly prováděny mimo vaši klec,“ připomněl mu Snape chladně. Harry měl pocit, že se ho Snape snaží vytočit natolik, aby zapomněl na svůj plán. „Ano, ale tehdy jsem tak docela nevěděl, jak se věci mají, že? Teď rozumím tomu, že musím hrát svoji roli a nechci, aby nás odhalili jen kvůli tomu, že zapomeneme na tak pitomou maličkost, jako je nemít sex tady.“ Snape švihnul hůlkou a nádobí zmizelo. „Jestliže dokážete mířit a zároveň zůstávat v otevřeném prostoru, splním vaše přání.“ Harry popadl laserové ukazovátko. „Jasně. Jsem připravený.“

Snape Harryho napadl okamžitě, ale mladý kouzelník snadno uhýbal z cesty projektilům. Harry byl odhodlaný tohle cvičení vyhrát, i kdyby ho to mělo zabít. Zůstával nekrytý ve volném prostoru a začal zaměřovat Smrtijedy, jakmile se vloudili na okraj jeho zorného pole. Obracel se k nim hned, co si koutkem oka nějakého povšimnul, a zacílil na něj, když byl černý flek přímo vprostřed jeho zorného pole. Jelikož ale spíš střílel od boku, než aby pečlivě mířil, jeho rány byly poněkud náhodné a míjel daleko častěji než předtím. Přesto věděl, že nikdy nebude schopný vyhrát tuto soutěž, pokud bude lpět na své staré taktice. Harry se snažil celé hodiny a bez úspěchu. Zrovna když se chystal přiznat porážku, naslepo vystřelil na jednoho ze Smrtijedů a podařilo se mu ho srazit na zem. „Dokázal jsem to! Vážně jsem to dokázal!“ „Podařilo se vám to spíše díky štěstí než schopnostem,“ protestoval Snape, ale Harry měl dojem, že není tak naštvaný, jak předstíral. „Ale dokázal jsem, že to zvládnu, viďte?“ zdůraznil Harry, odhodlaný získat jakoukoliv formu kladného uznání. „Máte pravdu, skutečně jste uspěl,“ přiznal Snape. „Hej! Nemusíte znít tak překvapeně!“ Harry se rozhlédl po pokoji. „Jak to chcete udělat?“ „Běžte na pohovku,“ nařídil mu Snape, vytáhl svoji hůlku a začal sesílat ochrany. Harry se rozvalil na největší pohovku a sledoval Snapea, jak nastavuje daleko víc ochran, než vůbec potřeboval. Harry měl pravdu; Snape se obával toho, že na ně někdo narazí. Během cvičení jeho erekce opadla, ale nyní opět tvrdnul, když sledoval Snapea, který si pro sebe mumlal a sesílal kouzla. Zajímalo ho, jestli se Snape dnes bude dožadovat splacení těch vykouření. Doufal že ne, ale jestli o to Snape požádá, udělá to. Konečně se k němu Snape přiblížil. Vyhýbal se pohledu do Harryho očí, zatímco se usazoval na gauči vlevo od něj, stále plně oblečený. Harry chtěl, aby se také svlékl, ale už takhle mu dalo dost zabrat, aby Snape v první řadě s tím vůbec souhlasil, takže se neodvažoval pokoušet své štěstí. Snapeovy dlouhé prsty klouzaly vzhůru, až zachytily Harryho bradavky, zároveň se sklonil a ústy se dotknul jeho klíční kosti. Harry zaklonil hlavu a slastně zavřel oči, když Snape dál mnul ty citlivé pahorky, dokud nebyly vzrušením ztvrdlé. Snape je pomalu válel mezi prsty, mezitímco se jeho horká ústa propracovávala k Harryho pravé bradavce. Harry si skousl ret, aby si zabránil vykřikovat potěšením, jen vyklenul záda ve snaze přimět Snapea, aby pusou pohyboval rychleji.

Snapeovy rty se uzavřely kolem jeho bradavky, přesně když ji opustily prsty. Harry popadl gauč, aby si zabránil popadnout Snapea, a jen sténal rozkoší. Snapeova volná ruka sjela Harrymu na levé koleno, zatímco sál ten malý terčík a lehce ho kousal. Harry vzrušením lapal po dechu, jak se Snapeovy prsty sunuly vzhůru k jeho slabinám. Otevřel se pro něj v touze, aby Snape do svých talentovaných rukou vzal jeho ztěžklý penis. Ale Snape ignoroval jeho tvrdost, ruka sklouzla níž a otřela se Harrymu o vstup. Snapeův prostředníček v jemných kruzích laskal jeho svraštělý svěrač a Harry zabořil prsty do pohovky. Zrovna když si pomyslel, že víc už nevydrží, Snape použil čistící a lubrikační kouzlo, aniž by zvedl hlavu od Harryho nateklé bradavky. Pronikl prstem dovnitř a Harry zatlačil proti němu. Snapeova ústa opustila Harryho pravou bradavku a pomalu se sunula k levé a k prvnímu prstu se přidal druhý a začaly Harryho pozvolna souložit. „Kurva!“ Byl tak vzrušený, až se bál, že vyvrcholí pouze ze Snapeových prstů, zvláště když Snape zároveň hladil to místo za jeho varlaty. „Přestaňte. Přestaňte,“ vydechnul a Snapeovy prsty a ústa se zastavily. Harry se ocitl v rozpacích. Chtěl, aby do něj Snape pronikl, protože se obával, že vyvrcholí dvakrát, ale nechtěl říct ‚ošukej mě‘ jako nějaký zvrhlík. Zavřel oči, tváře mu hořely a zamumlal: „udělejte to,“ doufaje, že Snape pochopí, co tím chtěl říct, a on nebude nucen to dál vysvětlovat. Naštěstí se zdálo, že Snape porozuměl, neboť z něj vytáhnul prsty a zvedl se z gauče. „Klekněte si na pohovku čelem ke zdi,“ naváděl ho Snape. Harry otevřel oči a vyhověl mu. Snape přešel přes místnost, ujišťoval se, že jsou ochrany stále nedotčené. Nakonec upokojen, že je dva nikdo nepřekvapí, znovu přistoupil k sofa. Harry netrpělivě čekal, zatímco si Snape stahoval svůj vnější hábit, opatrně ho skládal a přehazoval přes křeslo. Vždycky trvalo celou věčnost, než se Snape svlékl díky všem těm vrstvám a knoflíkům, které nosil. Harry si kousal ret, aby si zabránil říct něco pitomého nebo ponižujícího. Naštěstí se Snape nesvlékal úplně celý a zanedlouho znovu přistoupil k Harrymu stále z větší části oděný. Snape položil Harrymu na bedra ruku a druhou na stehno, nepatrně jím pohnul tak, aby měl mladík vystrčený zadek. Harry ucítil, jak se špička Snapeova penisu tiskne k jeho vstupu. Pak ho Snape uchopil za boky a vnikl dovnitř, zatímco přidržoval Harryho na místě. Harry zalapal po dechu, když byl znenadání roztažený a kompletně vyplněný jediným přírazem. Nebolelo to. Ve skutečnosti to byl úžasný pocit, zvláště když se Snape začal pohybovat. Souložil ho plynule, hluboce a tvrdě. Kdyby ho nedržel tak pevně za boky, Harry by narazil do gauče. Sténal, když Snape dokonale narážel do onoho místa, a z penisu mu ustavičně prosakovala tekutina.

Normálně Harry vždy chtěl provést je tím co nejrychleji, hned jakmile byl hotov vyvrcholit, uchopil svůj penis a svíral se kolem Snapea, aby ho pobídnul k rychlejšímu orgasmu. Nyní ale si to chtěl užít, jelikož se mu zdálo pošetilé uspěchat těch pár chvil potěšení, které nalézal na tomto místě. Donutil se nechat ruce na opěradle pohovky místo toho, aby je obtočil kolem své toužící erekce. Svíral hranu gauče tak silně, až mu zbělely klouby, když do něj Snape dál přirážel. Snape mu snad četl myšlenky, jelikož udržoval své tempo plynulé a nesnažil se to uspíšit, jako to obvykle dělával. Harry potěšením sténal nad způsobem, jakým si ho Snape bral, ale věděl, že by to mohlo být ještě lepší. Nepatrně se přesunul, takže se Snape absolutně správně trefoval, a pravou nohu zvedl a položil si ji na opěradlo. Změna úhlu dovolovala Snapeovi nořit se ještě hlouběji a starší čaroděj skutečně přitvrdil. Přirážel do něj tak tvrdě, až Harry nedokázal myslet na nic jiného, než na to, jak úžasný je to pocit, být takhle souložen. Kurva, ano! Ó bože, tohle bylo přesně to, co chtěl! Prsty zabořil do pohovky. Snape ho šukal tvrději než kdy předtím. Harry se rozplynul v rozkoši, s každým přírazem vykřikoval nahlas. Jen matně si byl vědom toho, že řval nesmysly jako ‚ošukej mě!‘, ale natolik se soustředil na euforii, kterou mu to celé přinášelo, než aby se snažil vrátit se k rozumu. Byl tak blízko. Tak strašně blízko. Věděl, že aby vyvrcholil, stačilo by jen natáhnout ruku a uchopit svůj ztěžklý penis, ale chtěl, aby to udělal Snape. Chtěl, aby se Snapeovy dlouhé prsty obtočily kolem jeho kopí a dovedly ho k završení. Jen při té myšlence mu zatepalo v údu a z hrdla mu unikl obzvláště hlasitý výkřik. Snape, stále přirážeje jako sbíječka, se naklonil nad něj a zavrčel mu do ucha. „Zmlkněte. Nechce- “ Harry se nikdy nedozvěděl, co nechtějí, protože něco ve Snapeově hlasu mu vyslalo chvění do celého těla, jako kdyby se v něm náhle protrhla přehrada. Zaplnil ho vodopád extáze a vytryskl mu z penisu. Zhroutil se na pohovku, výkřik rozkoše mu uvízl v hrdle, když ho síla orgasmu tvrdě popadla. Ani se nedotkl svého penisu, a přesto vystříkl, stejně jako se mu to podařilo jen tehdy poprvé, co si vzal tu drogu. „Ó bože! Ó bože!“ slyšel sám sebe sténat, zatímco byl přitištěn ke gauči a jen nejasně si byl vědom toho, že i Snape vyvrcholil. „Kurva!“ vyheknul Snape při orgasmu, ale Harry byl příliš vygumovaný, než aby se podivoval nad touto novotou. Společně se Snapem chvíli leželi zhroucení přes opěradlo gauče a oběma se srdce snažilo vyskočit z hrudi. Nakonec se Snape z Harryho vytáhl. Mladík si pospíšil co nejvíc ke straně, aby si Snape mohl na pohovku lehnout, a pak na něj zkolaboval, hrudník přitiskl ke Snapeovu a hlavu si vsunul muži pod bradu. Snape mu přes záda lenivě přehodil pravou ruku. „Dokázal jste to,“ oznámil mu Harry, jakmile se mu podařilo chytit dech.

„Co jsem dokázal?“ zeptal se Snape, jehož vlastní hlas stále nebyl normální. „Vyšukal jste mi mozek z hlavy.“ „Tak to je dobře, že jste do začátku skoro žádný neměl, jinak bychom měli vážné potíže,“ pravil Snape suše a Harry ho praštil do ruky. „Sklapněte.“ Harry znovu zavřel oči a přitiskl hlavu ke Snapeově hrudní kosti, nestaral se o to, že nejspíš mu na tváři zůstane otisk po knoflíčku. Leželi takto několik minut. Nechal se unášet v potěšení druhého těla přitisknutého ke svému. Dával přednost tomu, když spolu se Snapem leželi oba nazí, ale i takhle přes tlustý hábit cítil Snapeův žár. Snape to musel zničit tím, že ze sebe Harryho shodil na zem. „Jste těžký,“ byla jeho chabá výmluva, pak použil Pulírexo a z křesla strhl svůj svrchní hábit. „Potřebuji sprchu.“ „Já taky,“ souhlasil Harry ze země. Snape do něj šťouchl nohou. „Vstávejte.“ „Ničíte můj dozvuk,“ stěžoval si Harry a nepohnul se z místa. „Vstaňte, nebo tohle nikdy nebudeme opakovat,“ nařídil mu Snape pevně. Harry okamžitě otevřel oči a postavil se na nohy. Šel za Snapem dolů do koupelny vrávoravým krokem. „Co se děje? Jste zraněný?“ zamračil se na něj Snape. „Rád bych viděl vás, jak se snažíte chodit rovně potom, co byste si se mnou vyměnil pozici,“ vyzýval ho Harry. „Tss, pochybuji, že byste vydržel pět minut,“ odpálil Snape nazpět. „Vydržel bych setsakra déle,“ sliboval Harry, když vstupoval do vany a pouštěl sprchu. Snape prošel kolem něj a ze začarované skříňky vytáhl lektvar na svaly. Položil ho na kraj vany, pak se posadil na židli a vytáhl si jednu ze svých knih. Harry se cítil natolik uvolněně, když přes něj padala teplá voda. Toužil se jen schoulit na své posteli se Snapem a hodiny spát. Stáhl si předkožku, aby si očistil penis, ale jeho obvykle nenasytný orgán byl velice uspokojený a on pochyboval, že by se teď vzrušil, i kdyby se o to snažil. Snape byl zcela pohroužen do knihy a Harry ho sledoval, jak si čte, zatímco se mydlil. Byl rád, že se Snape dostal přes svoji nechuť

k homosexualitě. Stále se sice Harrymu nedíval do očí, ale už se nesnažil rychle odklidit z Harryho přítomnosti. Harry měl taky radost, že Snape už s ním nemluvil o sexu, jako kdyby to byla ta nejnechutnější věc, jakou kdy dělal. Oproti začátku byl rozhodně daleko svolnější k celému tomu procesu. Harryho zajímalo, jestli Snapeovi chyběly sex orgasmy stejně jako jemu, když byli od sebe odděleni. Předpokládal že ano, neboť si nemyslel, že by si Snape dokázal najít sexuálního partnera snadno. Byl poměrně ošklivý. Možná byl Snape daleko příjemnější nyní, když se mu pravidelně dostávalo pohlavního styku. Harry věděl, že pro něj osobně bylo těžké zůstávat naštvaný nebo rozrušený po tak úžasných orgasmech. Byl si jistý, že si je Snape užívá taky, i když to odmítal otevřeně přiznat. Snape nyní měl dva velice dobré důvody, proč udržovat Harryho naživu, při zdraví a šťastného. Harry měl pocit, že kdyby se náhle rozhodl odmítnout se Snapem spát, ublíží to víc Snapeovi než jemu. Ale ne že by mu sex ještě vadil. Snape k němu mohl být dost krutý, kdyby mu ty zážitky chtěl znepříjemnit. Bylo mu sice zakázáno působit Harrymu fyzickou bolest, ale mohl ho třeba přivazovat, jako to dělával zezačátku. Nebo ho mohl nutit vykonávat ponižující činnosti. Nebo ho mohl souložit před ostatními Smrtijedy. Snape zatím ještě Harryho nepožádal ani o svůj orální sex, ačkoliv nevypadalo, že by byl nadšený ho sám provozovat, čemuž Harry rozuměl. Přesto poměr nejméně dva ku jedné byl od Snapea velice štědrý, protože neměl důvod mu ho dopřávat i nadále, když se Harry naučil, jak se uvolnit sám od sebe. Přinejmenším mohl Harry Snapea vyhonit. Snape mu pokaždé velice velkoryse dopřával rozkoš a nežádal nic na oplátku. Harry také nikdy neviděl Snapeův ejakulát a docela ho to zajímalo. Byl hustý a bílý stejně jako jeho vlastní? Nedovolil by Snapeovi vyvrcholit mu do pusy, ale nevadilo by mu dodělat ho rukou. Kdyby nesouložili pro Voldemorta, Harry by navrhl, aby navzájem masturbovali nebo zkusili šedesát devítku, kterou viděl v té knize. Harry vylezl z vany, Snape zavřel knihu a zastrčil ji zpátky do hábitu. „Co čtete?“ zeptal se zvědavě, když se utíral ručníkem a pak zvedal lahvičku s lektvarem na svaly. „Na Větrné hůrce,“ odpověděl Snape, zatímco pomáhal Harrymu natřít si lektvar na záda. „O čem to je?“ „O muži jménem Heathcliff, který se zamiluje do krásné ženy. Ona tvrdí, že ho miluje, ale zvolí si za manžela jeho největšího nepřítele. Heathcliff, přísahaje pomstu, dá do pohybu sled událostí, které mají za následek smrt jeho milované a jejího manžela. Jejich potomek, dcera s rysy po otci a očima po matce, se dostane do jeho péče a on s ní zachází jako se svou otrokyní a dělá jí ze života peklo.“

„To zní hloupě.“ „Co vás přimělo ji takto zhodnotit?“ zeptal se Snape, když odstoupil od Harryho, aby si umyl ruce u umyvadla. Harry se postavil a obtočil si ručník kolem pasu. „Kdyby ji miloval, nenechal by ji zemřít! Zjevně ji nemiloval, jestliže věděl, že to, co dělá, ji zabije.“ „Tvrdíte tím, že kdybyste odsud odešel jen proto, abyste zjistil, že slečna Weasleyová se během vaší nepřítomnosti dala dohromady s mladým Malfoyem, přál byste jim oběma štěstí?“ zeptal se Snape cestou do Harryho cely. „Ale no tak, Ginny má lepší vkus,“ posmíval se Harry. „Ženy jsou vrtkavá stvoření. Představte si toto: jste pryč a pravděpodobně mrtvý, zatímco on zůstal po jejím boku, aby ji držel za ruku a utěšoval.“ Snape na stůl vyčaroval jídlo a posadil se naproti Harrymu. „Nebo možná noc sdílené vášně ji rozpálila a nyní si nedovede představit život bez něj. V dobách války se stávají podivné věci.“ „To by Ginny nikdy neudělala,“ trval tvrdošíjně na svém Harry. „Taková ona není.“ Ale i když protestoval, nedokázal si pomoci a zatoulaly se mu myšlenky. Neznal Ginny až tak dobře. Nevěděl, jaké předměty má nejradši, jakým jídlům dává přednost, ani co chce dělat poté, co dokončí Bradavice. Během jejich společného času nemluvili o ničem vážném, jen o hloupostech. Přesto Draco… Brr. Není možná, ne s Dracem. Snape se ho jen snaží vyděsit. Nebo ne? Ví Snape něco, co Harry ne? Harry se na Snapea ostře podíval. „Proč? Co jste slyšel?“ Snape usrkával čaj a vypadal spokojeně. „To byla pouhá hypotéza. Ačkoliv mě zajímá, jak byste reagoval. Vždycky velice rychle definujete, co pro ostatní je láska a co není.“ Harry si byl jistý, že s ním Snape jenom vyjebává. „Pokud by to Ginny udělala, což neudělá, nesnažil bych se jim znepříjemnit životy. Jelikož ji miluju, chci, aby byla šťastná a v bezpečí, i kdyby to znamenalo, že nebude se mnou,“ pokračoval rychle Harry s větší sebedůvěrou. „Chci říct, to je taky důvod, proč jsem se s ní na konci svého šestého ročníku rozešel, protože jsem se bál, že by se jí něco stalo, kdyby zůstala se mnou.“ „Vážně?“ pozvedl na něj Snape obočí. „Jo, to se tak dělává, když někoho milujete,“ vysvětloval Harry. „Měl byste chtít, aby byli šťastní a zdraví, i když z toho, co pomáhá jim, je vám mizerně.“

„I kdybyste si byl jistý, že nakonec Draco Ginny určitě ublíží?“ tlačil na něj dál Snape. „Pokud něco víte, tak mi to řekněte!“ dožadoval se Harry. „Byly to pouhé řeči,“ odpověděl Snape, postavil se a chystal se odejít. Harry na něj podezřívavě hleděl. „Zítra ráno budeme trénovat,“ s tím Snape odkráčel. Harry jeho odchod sledoval, pak se vrátil k jídlu. Lámal si hlavu nad tou konverzací, zatímco dojídal a připravoval se do postele. Neexistovala možnost, že by ho Ginny opustila kvůli Dracovi. Nenáviděli jeden druhého. Ne, Ginny na něj počká. Milovala ho od útlého dětství a pár měsíců odloučenosti její city k němu nezmění. Opustí tohle místo a půjde za ní. Snape jen žárlil. S pocitem, že je jeho vztah v bezpečí, vylezl na postel a usnul.

Kapitola 32 Harrymu se zdálo, že ho Ginny opustila kvůli Dracovi. „Zabiju ho pro tebe,“ nabídl se Snape při vaření dušeného masa. „Mám mnoho jedů.“ „Ne, získám ji zpátky sám,“ opáčil Harry, zatímco se snažil najít něco, na co by mohl Ginny napsat dopis. „Nemáme v našem domě žádné propisky ani brka?“ „Neposílej jí dopis. Dej jí dar.“ „Co bych jí měl dát?“ zeptal se Harry. „Květiny. Dívky mají rády květiny,“ prohlásil Snape. „Máte nějaký?“ „Pojď se mnou.“ Snape ho dovedl do jejich zahrady. „Nic jedovatého,“ připomněl mu Harry. „Pro Ginny ne,“ souhlasil Snape, když je začal sbírat. Harry spatřil jedny krásné bílé se zakroucenými okvětními lístky. „Co tyhle?“ „Jedovaté.“ „Tyhle?“ ukázal na další s jasně žlutými květy. „Jedovaté.“ „To jste zaplnil celou zahradu jedovatými kytkami?“ zeptal se Harry nedůvěřivě. „A tyhle.“ Snape mu do rukou vtiskl kytici rudých růží a karafiátů. „Jsou nádherné,“ vydechl Harry. „Zamiluje si je.“ „A pokud ne, zabijeme jeho,“ ujistil ho Snape. Harry se na koštěti rozletěl k Malfoyovu sídlu. Draco se přeměnil do draka a pokoušel se pod ním zapálit koště, ale Harry se střemhlav vrhnul dolů, pak se prudce vznesl a v několika kruzích létal kolem zmateného zvěromága, až se mu podařilo prolétnout skrz otevřené okno. Panství bylo jako bludiště a Draco pálil zdi ve snaze Harryho zabít. Nakonec se mu podařilo najít Ginny uvězněnou ve sklepení.

„Och Harry!“ Hodila kolem něj své paže a on s ní odlétl na svém koštěti. Zámek se kolem nich začal řítit a ona se ho pevně chytila. „Nikdy se odsud nedostaneme živí!“ „Neboj se, zachráním tě!“ prohlásil, zatímco se proplétal skrz padající trosky, až nakonec vylétl na otevřené prostranství. „Dokázal jsi to, Harry! Dokázal!“ vřískala nadšeně Ginny a objímala ho a vroucně líbala. Harry, nadšením bez sebe se snesl na zem, kde stál Snape vedle teď již mrtvého draka. „Musel jsem ztrojnásobit dávku, ale osvědčilo se to jako nanejvýš účinné,“ řekl Snape. Harry Ginny strčil květiny. „Tohle všechno jsem udělal pro tebe.“ „Jsou nádherné…“ vydechla. „Už tě nikdy neopustím, Harry! Nevím, co jsem si to myslela.“ Oči se jí plnily slzami. „To je v pořádku. Vždycky tě budu milovat, nehledě na okolnosti,“ ujistil ji. „Pojďme se spolu vyspat,“ navrhla. „Dobře,“ souhlasil nadšeně. „Ne na mém drakovi,“ upozornil Snape. Harry se náhle vzbudil a napřímil se dřív, než poznal, co ho probudilo. Snape prošel mřížemi a na stůl vyčaroval jídlo. „Musím se zúčastnit schůze,“ informoval Harryho, když z hábitu vytáhl knihu a umístil ji na stůl. „Zůstaňte nahý, a pokud se někdo přiblíží, schovejte knihu. Nevím, jak dlouho to bude trvat.“ „Okej,“ odpověděl Harry ospale. Lehl si naznak do peřin a Snape odešel. Schůze? Budou probírat, zda ho předvést před veřejnost? Harry v to doufal; jistě bude schopný tam utéct. Vyklouzl z postele a přišoural se ke stolu, a jak si sedal, ospale k sobě přitáhl talíř s uzenáči. Zvedl knihu, která ležela na rohu. Lev, čarodějnice a skříň. Doufal, že to není nic starého a nudného jako ta ostatní díla, která mu Snape vybíral. Byl příliš unavený, aby si četl, takže si ji přenesl ukrýt pod matraci, pak se vrátil ke stolu dojíst snídani. Když vyprázdnil talíř, byl stále vyčerpaný, takže se vrátil do postele spát. ~

Když se vzbudil, nebyl si jistý, jak dlouho spal. Jelikož nevěděl, kdy naposledy viděl Snapea a Snape si nebyl jistý, jak dlouho bude pryč, Harry ve své cele cvičil, dokud ho nebolely svaly. Umyl se u umyvadla a pak dokončil svoji ranní očistu. Jakmile skončil, rozhlédl se po svém malém pokoji. Nenáviděl, když zůstával v cele dlouho. Nemohl dělat nic jiného než cvičit, číst si, onanovat nebo spát. U Dursleyových sníval, když neměl co jiného na práci, ale tady chtěl ustavičně dělat něco přínosnějšího. Nesnášel nicnedělání. Nechtěl masturbovat, když sem každou chvílí mohli vtrhnout Smrtijedi, byl až příliš vzhůru, aby spal, a necítil se na čtení, ačkoliv dostal novou knihu. Zvažoval, že by ještě posiloval, ale doufal, že později budou trénovat a chtěl na to být ve vrcholné formě. Ustlal si postel a pak za použití toaletního papíru umyl umyvadlo a záchod, zbytky použitého papíru pak spláchl. Umyl si ruce a pak vyrovnal své toaletní potřeby do úhledné řady. Když se Snape neukazoval ani poté, co si v cele uklidil, musel přiznat porážku a vytáhl si svoji novou knihu. Byla daleko zajímavější než většina děl, která se k němu dostala, a dočetl až ke čtvrté kapitole, než začal být příliš hladový a znuděný na to, aby pokračoval v příběhu. Co těm Smrtijedům trvalo tak dlouho? Snape už dříve míval schůze, ale žádná z nich neprobíhala tak zdlouhavě jako tato. Na základě hladu, který cítil, odhadoval, že od doby, co mu Snape naservíroval snídani, uběhlo nejméně sedm hodin. Musejí prodiskutovávat něco velice důležitého. Harry neklidně přecházel po cele a při tom plánoval. Měl by se Snapem vyvinout nějakou metodu, jak spolu tajně komunikovat. Mohli by používat narážky na knihy, jako to udělali tehdy s Billy Buddem, aby upozornili toho druhého na své plány, když budou v přítomnosti jiných Smrtijedů. Ne, ne, neočekávalo se od něj, jakožto otroka, že bude mluvit. Kdyby před nimi promluvil, třebas jen na Snapea, začali by ho podezírat. Harry zavrtěl hlavou a kousal si nehty na rukou. Signály rukama byly lepší. Možná by mohli využít oboje? Ano, to by bylo perfektní! Mohli by mít pár slov, které použijí v případě nutnosti nebo když nebudou komunikovat skrze znamení rukama. Harry si klekl na podlahu ve svém tradičním gestu totální podřízenosti. Nohy měl skrčené pod sebou a čelo přitiskl na podlahu mezi lokty. Obvykle své ruce pokládal dlaněmi na zem a prsty tak, aby se dotýkaly. Nacvičoval, jak prsty naaranžovanými na podlaze před sebou mírně pohybovat, když opakovaně zvedal a zase pokládal hlavu. Takhle by mohl komunikovat. „Co to děláte?“ zeptal se ho Snape zmateným tónem. Harry se polekal a vyskočil na nohy. Neslyšel Snapea vstoupit a zneklidnilo ho vidět Snapea stát z druhé strany mříží s hlubokou rýhou mezi obočími.

„Jak to k čertu děláte?“ dožadoval se Harry, když přešel k němu. „Neslyšel jsem vás vstoupit.“ „Maskoval jsem zvuky svých kroků,“ oznámil mu Snape, jako kdyby to bylo něco, co praktikoval běžně. Prošel mřížemi a poklepal na stůl hůlkou. „Co jste to dělal?“ „Napadlo mě, že bychom měli mít tajný jazyk.“ Harry se usadil na svoji židli. Snapeova obočí vystřelila vzhůru. „Pottere, tohle je - “ „Jen mě vyslechněte,“ požádal Harry a pokračoval rychleji, než ho Snape stihl znovu přerušit. „Ne nezbytně mluvený jazyk, ačkoliv si myslím, že bychom si měli vytvořit i pár frází. Myslel jsem na nějaký druh znakového jazyka, který bychom mohli používat ke komunikaci. Například, když klečím, mohl bych dát pravou ruku přes levou, abych ukázal, že jsem připravený udělat cokoliv, co je třeba.“ Harry to předvedl. „A levá přes pravou by mohla znamenat, že jsem ztratil tolik krve, nebo jsem natolik zraněný, než abych mohl jakkoliv bojovat nebo se vyhýbat. A možná bych vám mohl říct ‚pane‘, když budu poraněný nebo nebudu schopný si kleknout a ukázat vám to rukama, a ‚profesore‘, když jsem v pořádku. Nebo naopak. A - “ „To je zbytečné. Ve skutečnosti čím méně bude metod komunikace mezi námi, tím více oba získáme. Měli bychom na sebe přitahovat méně pozornosti, ne více.“ Snape si přivolal hrnek a jídlo pro sebe. „Ale pokud mě vyvedou ven - “ „Jestli se tak vůbec stane, rozhodně to nebude v brzké době,“ přerušil ho Snape. „Tak proč jste byl pryč tak dlouho?“ zeptal se Harry rozčarovaně. Snape na něj vyklenul obočí. „Není vaše věc, co dělám, když nejsem u vás.“ „Konala se vůbec schůze?“ zeptal se Harry podezřívavě a zúžil oči. „Ano,“ potvrdil Snape. „Nicméně pokud se domníváte, že jsme se v tak krátkém čase dobrali k závěru, co s vámi dělat - “ „Krátkém?!“ „Nepřerušujte mě.“ Snape ho usadil zlostným pohledem. Harry si nacpal do pusy velký kousek rohlíku, aby si zabránil odmlouvat a dostat tak přednášku na téma, jak potřebuje myslet dřív, než promluví. Čekal, až Snape bude pokračovat a nakonec mu starší kouzelník vyhověl.

„Pochybná morálka nenutí osoby být efektivnějšími. Vlastně ve skutečnosti mám sklon nacházet přesně opačný výskyt, neboť je téměř nemožné dosáhnout kompromisu mezi jednotlivci, kteří se zajímají pouze o osobní prospěch. Ne všichni Smrtijedi jsou přesvědčení, že jste zlomený, a zdráhají se dopřát vám i tu nejnepatrnější šanci na útěk. Od těch, kteří považují vaši šarádu za reprezentaci skutečného stavu vaší mysli, zaznívá několik různých názorů na to, co by s vámi mělo být provedeno. Pán zla se uráčil vybrat si z těch mnoha možností, které mu byly předloženy.“ Harry Snapea sledoval, jak si maže máslo na svůj rohlík, a čekal, až bude pokračovat. Když se Snape nadále soustředil na rohlík, Harry vybuchl: „A? Co rozhodli? Co se stane?“ „Povím vám to zítra,“ řekl Snape přezíravě. „Zítra?! Proč ne dneska?“ Harry byl zmatený. Snape nikdy neprozrazoval věci příliš dopředu, ale obvykle neskrýval informace o tom, co se bude dít teď. „Vysvětlení zabere určitý čas a já bych byl radši, abyste dneska trénoval. Je pro vás lepší, abyste cvičil půl dne dnes a půl dne zítra, než abyste dnes necvičil vůbec a zítra celý den,“ vysvětloval Snape. „Och… dobře,“ souhlasil Harry, ačkoliv ho docela zajímalo, proč Snape cítí potřebu zabrat půl dne vysvětlováním toho, co se dělo na schůzi, místo aby mu to jen shrnul. Byl v pokušení trvat na plném tréninku na zítřek a vyslechnout si ten příběh dnes, ale z toho, že zůstával tak dlouho zamčený ve své cele, byl neklidný a svrběla ho touha dostat se ven a proběhnout se. Snape během celého jídla zůstával roztěkaný. Soustředil se na svůj talíř a jedl tak metodicky a automaticky, až měl Harry dojem, že zapomněl, že s ním v místnosti je ještě další osoba. Harry netrpělivě čekal, až dojí. Konečně Snape odeslal jejich nádobí a postavil se, rychle vyšel z cely bez jediného komentáře či snad pohledu na Harryho, aby se ujistil, zda ho následuje. Harry se štrachal za ním, trochu zneklidněný Snapeovou rozptýleností. Nevěděl, jestli je dobré nebo špatné znamení, že je Snape tak hluboko ponořen v myšlenkách. Doufal, že to znamená, že se blíží k závěrečné bitvě. „Shodli se na něčem?“ zeptal se, když Snape zůstával potichu, zatímco v trůnním sále chystal cvičení. „Povím vám to zítra.“ Snape mu podal laserové ukazovátko a Harry si ho převzal. „Miřte na Smrtijedy, zatímco se budete vyhýbat míčkům, které představují kouzla.“ „Budete se také účastnit?“ zeptal se Harry zamračeně.

„Ne.“ Snape švihnul hůlkou a Harry se musel pohnout z místa, aby se vyhnul zásahu míčkem. Přeběhl do středu místnosti a proplétal se a vyhýbal, zatímco sestřeloval falešné Smrtijedy. Snape to očaroval tak, aby na něj zároveň střílely pouze čtyři střely. Harrymu se daleko zručněji dařilo mířit, když byl ve velké místnosti a pádilo k němu jen málo projektilů. Nutil se udržovat neustále v pohybu, víc kvůli tomu, aby se naučil mířit za běhu, než aby se vyhýbal balónkům. Snape nechal cvičení probíhat daleko déle, než bylo zvykem, až nakonec to byl Harry, kdo sérii zastavil, plácnul sebou na zem, aby chytil dech, když ho začaly bolet svaly. „To pro dnešek stačilo,“ řekl Snape, jako kdyby trénink zastavil sám. Odeslal balónky pryč a dovedl Harryho dolů do koupelny. „Nemůžete mi to říct, než půjdu spát?“ zeptal se Harry, umíral touhou dozvědět se, co Snapea tak vyvedlo z míry. „Povím vám to zítra po snídani,“ oznámil mu Snape, když vytahoval ze začarované skřínky lektvar na svaly pro Harryho a posazoval se na židli, aniž by si z hábitu vytáhl knihu. „Je to zlý?“ musel se Harry zeptat a v duchu si křížil prsty v naději, že není. „Co jestli je zlý?“ zamračil se na něj Snape a poprvé za několik hodin se Harrymu podíval do očí. „To, co mi neřeknete.“ Snape se probral. „Vysprchujte se,“ nařídil hlasem chladným jako obvykle. Z hábitu si vytáhl knihu. „Povím vám to ráno.“ Harry pustil vodu a nechal ji po sobě stékat. Snape by mu to radši měl zítra říct jako první věc, co po ránu udělá, jinak odmítne trénovat a dělat cokoliv produktivního, dokud se nedozví, o čem Smrtijedi na schůzi rozhodli. Harry umíral zvědavostí a zajímalo ho, jak vůbec bude schopen v noci usnout. Jakmile byl čistý, vylezl ze sprchy a na podlaze si rozprostřel ručník. Snape mu pomohl vmasírovat lektvar do zad, prsty se mu pohybovaly metodickými tahy. „Všiml jsem si, že jste daleko pozornější ve dnech, které následují po nocích strávených v přístěnku. Na zítřek budete potřebovat všechen odpočinek, který se vám podaří získat. Pokud byste si přál, nachystám vám tam na dnešek přikrývky,“ nabídl Snape. „Jo, mohl byste?“ zeptal se Harry nadšeně.

„Samozřejmě.“ Snape si u umyvadla umyl ruce a pak dovedl Harryho zpátky do cely. Vyčaroval na stůl jídlo, pak za použití kouzel svlékl povlečení z postele. Levitoval ložní prádlo do prádelny, zatímco Harry jedl dušenou rybu. Určitou dobu v té místnosti strávil a vrátil se, až když měl Harry převážnou část večeře snědenou. „Připravil jsem pro vás přístěnek.“ „Okej, díky.“ Harry dojedl. Poté, co dokončil svoji večerní hygienu, následoval Snapea do přístěnku. Snape mu ho už zaplnil přikrývkami a polštáři a Harry vlezl dovnitř a stočil se na peřinách. „Pokud mě budete potřebovat, víte, co dělat,“ připomněl mu Snape. „Jo. Dobrou.“ Harry zavřel oči a uvelebil se. Snape zavřel dveře. Trénink ho musel vyčerpat víc, než si myslel, protože jakmile si upravil přikrývky podle svého gusta, zjistil, že je velice unavený, a netrvalo dlouho, než usnul. ~ Harry se vzbudil, když Snape ráno otevřel dveře od přístěnku. „Dobré ráno!“ pozdravil Harry radostně, když se vyplazil z toho chuchvalce dek a protáhl se. „Už dlouho jsem se nevyspal takhle dobře. Co se včera stalo na té schůzi?“ „Oznámím vám to po snídani.“ Snape ho zavedl do cely, která očividně byla včera v noci vyčištěná. Přivolal snídani, zatímco si Harry prohlížel svoji novou zubní pastu a toaletní potřeby, pak rukama přejel po novém ložním prádle. „Myslím, že až budu mít domov, tak si pořídím takovéhle povlečení,“ komentoval to Harry nepřítomně a obdivoval svěžest karmínu. Očekával, že Snape udělá nějaký pohrdavý komentář o Nebelvírech, a když žádný nepřišel, otočil se a zjistil, že Snape sedí u stolu a upíjí svůj čaj. Na Harryho straně bylo rozloženo daleko víc nádob, než Harry obvykle na snídani dostával. Jedinkrát, kdy dostal tolik druhů jídla, byl ten den poté, co ho Snape znásilnil. Harry si pospíšil ke stolu a prohlédl si misky. Obvyklá snídaňová nabídka byla poblíž jeho místa, ale Snape do snídaně také zařadil vydatné dušené kuře, Harryho oblíbené, společně s mangem a SIRUPOVÝMI KOŠÍČKY! Harry okamžitě popadl ten talíř, který obsahoval jeho nejoblíbenější jídlo a přitáhl si ho k sobě. Byly tam dva, oba velikosti jeho dlaně.

„Kdybyste měl zmrzlinu, byl bych v nebi,“ prohlásil, než si od každého trochu ukousl. Byly přesně tak lahodné, jak si je pamatoval, a on zavřel oči a vychutnával si tu chuť. Sirupové košíčky byly o trochu lepší než čerstvé mango, ale ne o moc. Nejdřív snědl je a byl zklamaný, když polkl poslední sousto. Nakonec se pustil i do zbytku jídla. „Proč jste mi dal tolik jídla?“ „Máte před sebou náročný den,“ odpověděl Snape. „Myslel jsem, že jen hodiny budeme mluvit o tom, co se stalo včera?“ zeptal se Harry a vrhl se na omeletu. „To nezabere celý čas.“ Snape poklidně upíjel čaj, pro jednou zlostně nezíral na Harryho za to, jaký vytváří nepořádek. Harry si nemyslel, že si kdy zvykne, že nemá vidličku a nůž. Harry snědl skoro všechno, než to konečně vzdal. Snape odeslal zbytky jídla a nádobí pryč. „Ač možná máte pocit, že jste připravený postavit se Pánovi zla, já ho nesdílím,“ začal Snape a pevně svíral svůj hrnek. „Mám dojem, že by bylo nejrozumnější počkat, než mu půjdete čelit, dokud nezničíme všechny horcruxy. Jelikož Pán zla velice dbal na to, aby byla Nagini daleko od vás, jsem si docela jistý, že ona je horcruxem. I kdybych ji otrávil, stále bude potřeba najít ten poslední, než se mu postavíte. Bylo mi řečeno, že pár posledních týdnů byla v Bradavicích podezřelá aktivita mezi studenty, ale je možné, že je to spíše kvůli tlaku z konce roku, než díky úsilí slečny Grangerové a pana Weasleyho. Pokud já vím, stále pátrají po horcruxech a jsem si značně jistý, že jeden z mých zdrojů mi prozradí jejich případný úspěch.“ Harry se zakřenil. Byl strašně hrdý na své dva nejlepší přátele. Vedli si bez něj obdivuhodně, daleko lépe, než v co se odvažoval doufat. Cítil se lehce provinile, že tam s nimi není, aby jim pomohl, ale vzhledem k tomu, jak ohromně se jim dařilo, nezdálo se, že by potřebovali jeho vedení. Snape pokračoval: „Dokud neuspějí nebo dokud my sami nenajdeme poslední horcrux, věřím, že je nezbytně nutné, abychom pokračovali v cestě, kterou jsme si vytyčili. Vy byste se měl dále soustředit na trénink vašeho těla a mysli. Nevím, jestli se mi podaří obstarat hůlku, jež by byla kompatibilní s vaší magií, nebo jestli se vám podaří silou získat nějakou, která se podřídí vaší vůli, takže budeme předpokládat, že budete bez ní. Budu vás nadále trénovat jak ve vyhýbání, tak v míření.“ Harry přikývl, aby dal najevo, že rozuměl. Už předem předvídal, že bude nucen jít do závěrečné bitvy bez hůlky, takže si nedělal přílišné starosti, když mu Snape potvrdil, že nejspíš ji mít nebude. „Stejně důležité, jako je váš fyzický trénink, je to, že musíte být psychicky připravený. Co se týče kontroly svých emocí a hraní své role, jste pokročil

lépe, než v co jsem doufal. Nicméně navzdory vaší snaze se ovládat, stále vidím, když ve vás vzplane vztek, a také jste zatím dokonale nezvládnul svoji roli submisivního otroka.“ Harry musel přiznat, že má Snape pravdu. Sice se milionkrát zlepšil, ale stále byl daleko od dokonalosti. „Já vím. Snažím se. Zvládnu to brzo.“ Snape stiskl rty do úzké linky. „Obávám se, že to nestačí. Včera na schůzi se rozhodlo, že byste měl být podroben zkoušce.“ Jeho černé oči se přesunuly a střetly se s Harryho. „Dnes večer se Lucius Malfoy pokusí určit, zda jste byl zlomený, a pokud ne, bude se vás pokoušet zlomit.“ Harryho náhle přemohl tlukot jeho srdce. Několik minut nemohl dělat nic jiného, jen tam sedět a zírat na Snapea, zatímco mu v uších zvonil zvuk jeho uhánějící krve. Snapeův výraz byl neutrální, jako často býval v trůnním sále. „Zkouška?“ zvládl nakonec Harry říct. V krku měl sucho a přál si, aby Snape neodklidil jeho pohárek se šťávou. Chtělo to několik polknutí naprázdno, než nakonec dokázal dodat: „Co bude dělat?“ Snape pomalu zavrtěl hlavou. „Přál si, aby to bylo pro Temného pána překvapením. Zapřísahal jsem Pána zla, aby nechal Malfoye odhalit mi své záměry, abych tak věděl, jaké lektvary bych měl uvařit, ale on prohlásil, že nemá v úmyslu vás zranit fyzicky.“ Ačkoliv myšlenka na útěk byla vždy v koutku Harryho mysli, nikdy nebyla tak naléhavá, jako se náhle stala nyní. Pevně sevřel stůl. „Musíte mě odsud dostat. Musíte mi pomoci utéct.“ Snapeovy oči se zavrtaly do Harryho. „Ne, tohle musíte zvládnout. Tohle zvládnete.“ „Nemůžu. Já nemůžu.“ Harry vrtěl hlavou. „Co když mě zlomí?“ „Nezlomí,“ řekl Snape pevně. „V tyto poslední dny jste si vedl bezchybně. Zvládnete to. Podvolte se mu a budete v pořádku. Nechte ho, ať si hraje své hry, zatímco se pevně uzamknete, jako jste to učinil, když vás skoro k smrti umučil Pán zla.“ „To bylo jiné,“ vysvětloval Harry, náhle si uvědomil, že zatíná prsty do stolu tak pevně, až si ubližuje. Rychle ruce uvolnil, aby se Snape nedostal do potíží. „To byla fyzická bolest. Nedokážu to samé udělat s psychickou.“ „Máte větší nadvládu nad svojí myslí, než svým tělem,“ namítal Snape. „Myslete na to jako na vyhýbání. Nebyl byste schopen unikat pěti kouzlům najednou s páskou přes oči, kdybyste se zaměřoval na skutečnost, že jste oslepený. Již jste se osvědčil v menších výzvách podobného ražení. Máte všechny nezbytné schopnosti uspět v této klíčové úloze.“

„Potřebuju víc času na procvičování,“ naléhal Harry. „Nemůžete mi získat pár dní navíc? Nestihnu se připravit do večera. To je příliš brzo.“ „Pán zla si přeje ukázat vás veřejnosti, co nejdříve to bude možné, ale neudělá to, dokud si nebude jistý, že jste zlomený. Chcete-li, aby vás vyvedli odsud, musíte tohle absolvovat. Navíc, zvládnete to. Jen mějte na paměti to, co jsem vás učil, a budete v pořádku. Nebojujte s ním nehledě na to, co řekne nebo udělá. Buďte svolný a poslechněte jeho přání. Pokaždé, když budete chtít bojovat, místo toho proste,“ navrhl Snape. Harry na něj upřeně hleděl a nevěděl co říct. Navzdory Snapeově přesvědčování, nemyslel si, že je na tohle připravený. Snape se postavil. „Musím zkontrolovat své lektvary. Promyslete si, co jsem vám říkal.“ Harry zůstával nehybný, zatímco naslouchal Snapeovým vzdalujícím se krokům. Nakonec donutil své končetiny k pohybu a donést ho k posteli. Vklouzl pod peřinu a lehl si na polštář, měl pocit, že kdyby šel spát, mohl by celý tento mizerný den začít od znovu. Neuklidnilo ho Snapeovo přesvědčení, že má schopnosti přestát Malfoyovo mučení. Psychická bolest byla jiná než fyzická. Snape měl důvod, proč zasáhnout a předejít tomu, aby byl Harry zraněný fyzicky, ale jakou omluvu si mohl vymyslet, aby uchránil Harryho od psychického poškození? Harry se snažil vzpomenout, jak se mu podařilo vystavět ty neuvěřitelně masivní mentální zdi, ale nevěděl, jak to dokázal. Bylo možné, že na krátkou chvíli mu byla vrácena jeho magie? Nejhorší na tom bylo, že ani jeden z nich nevěděl, co má Malfoy v plánu. Existovalo tolik věcí, co mohl Harrymu udělat. Harry se už nebál znásilnění, ale nemyslel si, že k tomu Malfoy tíhnul. Ne, Malfoy udělá něco horšího, daleko horšího. Přemýšlení nad rozličnými způsoby mučení jen přivodilo Harrymu nevolnost. Harry, rozhodnutý nepřijít o snídani, vytlačil ty myšlenky ze své mysli. Mohl to zvládnout. Zvládne to. Udělá to, co navrhoval Snape, a kompletně se Malfoyovi podvolí. Nepostaví se mu na odpor. Malfoy pravděpodobně chtěl, aby s ním Harry bojoval, a tak aby ho mohl mučit déle. Pokud se mu Harry nepostaví na odpor a bude předstírat, že je zlomený, bude muset Malfoy přestat, že? To je taky důvod, proč to dělají, takže by nedávalo smysl, aby se ho nadále pokoušeli zlomit, když si budou myslet, že ten skutek již byl vykonán. Harry stále ležel schoulený na posteli, když do chodby vstoupil Snape. Harry zůstával na místě a zíral do zdi. „Předpokládám, že vaše touha vidět moji sovu se nesnížila,“ řekl Snape upjatě.

„Ne.“ Harry se otočil, aby viděl na mistra lektvarů a vyskočil na nohy, když si všiml toho, co sedělo na paži muže: sova! „Posaďte se, ať ji nevyděsíte,“ nařídil mu Snape a nesouhlasně mladíka stojícího na posteli propaloval pohledem. Harry se okamžitě dohrabal na stranu, stěží schopen ovládnout své nadšení. Snape vešel skrz mříže a povytáhl židli, aby si na ni sova mohla sednout. „Tohle je Strix7.“ Harry rychle přemýšlel. Nikdy nebude schopen uvázat sově svoji zprávu, jestliže Snape zůstane v místnosti. „Nemáte pro ni nějaký soví pochoutky?“ „Ano, přinesu vám je.“ Snape odešel. Harry opatrně naslouchal Snapeovým krokům. Jakmile si byl jistý, že je Snape na schodišti, pospíchal k posteli, zvedl matraci a vytáhl dopis. S třesoucími prsty přešel k sově, která na něj zvědavě mrkala. Byla krásná s na pohled jemnými pírky. Bílé a hnědé proužky se vinuly po jejím těle a kolem velkých černých očí. Byla spíše malá a zakulacená. „Ahoj Strix. Jsem Harry Potter,“ řekl jí, když konečně nalezl hlas. „Mám pro tebe dopis.“ Nadzvedl jí pírka a úplně nahoru na nohu jí přivázal vzkaz. „Prosím, zanes to Ronovi Weasleymu nebo Hermioně Grangerové. Pokud je nenajdeš, dej to Ginny Weasleyové. A prosím, prosím, ať už uděláš cokoliv, neukazuj to nikomu jinému, dokonce ani Snapeovi ne.“ Uhladil jí peří, takže dopis byl zcela zakrytý. Měl štěstí, že byla podsaditá, takže jeho vzkaz pod jejím hustým peřím nebyl vidět, ani když natáhla nohy a zamávala křídly na souhlas. „Moc ti děkuju. Hodně to pro mě znamená.“ Jemně ji hladil a usmál se na ni. „Chybí mi moje sova, Hedvika. Umřela. Zabili ji Smrtijedi. O to se nejspíš nemusíš obávat, jelikož patříš Snapeovi, ale i tak bys měla být opatrná.“ Pokývala hlavou, jakože rozumí a souhlasí. „Víš, jsi prvním stvořením, které jsem po měsících viděl a kterého se nemusím bát, že by mě mohlo zabít,“ oznámil jí a dál jí laskal po pírkách. „Docela ubohý, co?“ Zaslechl Snapeovy blížící se kroky. „Pamatuj, prosím, neukazuj ten dopis nikomu jinému než Ronu Weasleymu, Hermioně Grangerové nebo Ginny Weasleyové.“

7

Takhle nějak vypadá Strix. (Puštík obecný se latinsky řekne Strix Aluco)

Snape vešel do chodby s malým pytlíkem sovích pochoutek. Předal ho Harrymu, který ho otevřel a nabídl Strix. Lačně po nich chňapla z jeho dlaně a zhltla je. „Líbí se mi, hodně,“ řekl Snapeovi. „Myslel bych si, že budete mít sovu podobnou vám, ale ona je vážně docela jiná.“ „Nedávejte jí celý sáček. Má držet dietu,“ zamračil se na něj Snape. „Umí být pěknej mizera, co?“ zašeptal jí Harry a ona na znamení souhlasu klapla zobákem. „Ke mně, Strix,“ nařídil Snape. Harry ji pohladil. „Radši běž, ať se nedostaneš do problému,“ kvitoval. Láskyplně ho klovla do prstů a pak odletěla posadit se na Snapeovu paži, a jak ji Snape odnášel z místnosti, otočila hlavu a dívala se na Harryho. Harry pevně věřil, že jeho dopis doručí. Ron s Hermionou se dozví, co se mu stalo a možná mu dokážou pomoct odsud utéct. Zvládne to. Dokáže zahrát Malfoyovi poddajného otroka, pokud bude třeba. A třebaže mu nepřijdou na pomoc a on se bude muset odsud dostat zcela na vlastní pěst, cítil se sebejistější než po nějakou dobu. Nyní se jeho přátele dozví, že je neopustil a že ze všech sil pracuje na tom, aby se k nim znovu přidal. Vzepřeli se všem nepřízním a vyhlídkám, že nemají schopnosti pátrat po horcruxech sami, a nyní byla řada na Harrym, aby prokázal cenu svého přátelství. Když se o chvíli později vrátil Snape do jeho cely, Harry na něj čekal u mříží. „Znáte nějaký trénink, kterým se můžu připravit na večer?“ Snape se na něj podíval. „Není nic, co byste již nevěděl. Můžeme trénovat Nitrobranu nebo můžeme zapracovat na vyhýbání.“ „Vyhýbání, chci dělat něco fyzického,“ odpověděl Harry rychle. Snape přikývl. „Budeme trénovat zde pro případ, že by dorazili dřív.“ Mávnul hůlkou a střela zeleného světla uháněla k Harrymu, který jí rychle ustoupil z cesty. Pobíhal kolem cely, zatímco na něj Snape co nejrychleji sesílal kouzla. Harry měl pocit, že Snape se ho skutečně snaží zasáhnout, ale on se zlepšil natolik, že se Snape doopravdy musel tvrdě snažit, aby ho trefil kouzlem. V rámci ušetření energie se naučil vyčkat, dokud u něj kouzlo nebylo blízko a pak se teprve vyhnul. Nějakou dobu unikal dokonale, až se Snapeovi nakonec podařilo zasáhnout ho Obscurem.

„Finite Incantatem!“ zbavil ho Snape sleposti. „To by pro teď stačilo. Potřebuji se vrátit k lektvarům.“ Poklepal na stůl hůlkou a odešel. Harry pomalu jedl sendviče. Neměl ani ponětí, v kolik hodin mají Smrtijedi večer dorazit, ale doufal, že to nebude brzo. Vytáhl svoji novou knihu, aby se rozptýlil, ale sotva se zvládl prokousat další kapitolou, než to vzdal. Kousal si nehty a čekal na Snapea, až se vrátí a odvede ho Malfoyovi. Nenáviděl čekání a nenáviděl skutečnost, že nevěděl, do čeho půjde. Lehl si na podlahu a dělal sklapovačky a kliky, dokud ho nebolely svaly. Znovu pomyslel na útěk, ale věděl, že ho dopadnou v ten okamžik, co vyjde z vězení. A kdyby Smrtijedi nemohli najít jeho, šli by místo toho po jeho přátelích. Tohle bylo místo, kde musel zůstat, dokud oni nebo on nenajdou poslední horcrux. Přesto ale měl potíže se uklidnit. Když Snape konečně prošel dveřmi od knihovny, Harry skoro vyskočil z kůže. „Je Malfoy tady?“ zeptal se. „Ne, ještě ne. Posaďte se.“ Harry se posadil na kraj postele a upřeně hleděl na své nehty. „Pamatujete si, co jsem vám říkal? Co budete dělat před Malfoyem?“ otázal se Snape chladným hlasem. „Nebudu s ním bojovat. Udělám, co bude chtít,“ přikývl Harry a sevřel pěsti. „Je to prostě tak těžký… mám pocit, jako kdybych se vzdával. Vím, že to tak není. Ale stejně… nenávidím nebojovat.“ „Nevzdáte se tak dlouho, dokud s ním bojovat budete. Třebaže nikdo kromě vás o vašem boji vědět nebude,“ ujistil ho Snape a posadil se na Harryho židli. „Možná nemáte nadvládu nad svojí situací, ale ovládáte svoji mysl. Dokud si tam udržíte vliv, budete mít moc.“ Harry přikývl. „Já vím. Je to jen… tohle se snaží poškodit. Dokážete je zadržet, aby mi neubližovali fyzicky, ale vím, že jim nemůžete zabránit zničit moji mysl. Co když ve skutečnosti uspěje?“ Snape se na okamžik zamyslel. „Počkejte tady.“ Postavil se a vyšel ven. Harry se opět natáhl na postel. Snape se vrátil a přistrčil si židli k posteli. Posadil se na ni a zvedl knihu, kterou držel v ruce. „To nejlepší z anglické poezie,“ přečetl, než otevřel knihu na značně osahané stránce. „Tahle je od Williama Ernesta Henleyho. Jmenuje se

Invictus, což v latině znamená ‚neporažený, nepřemožitelný‘. Možná jste ji již slyšel, je poměrně známá.“ Odmlčel se a začal číst. „Z temnoty, jež mě zahaluje jak Propast od pólu na pól černou děkuji bohu, ať již nějaký je, za duši svou nepřemožitelnou. Byť v okolností sevření nekřičel jsem, ani se neuhnul. Ač životem zmlácen k zemdlení zkrvavenou hlavu nesehnul…“ Jeho tmavé oči se střetly s Harryho, než pokračoval: „Za tímto místem slz a zloby nečeká nic, jen Děs ze stínu, navzdory ušlých roků hrozby bez strachu jsem a zůstanu. Nesejde na tom, jak úzká je brána, co ještě přijde trestů, ran můj osud má jen jediného pána: já jsem své duše kapitán.“ Snape knihu zavřel a chvíli oba seděli v tichosti. „Dorazili,“ upozornil tiše Snape, pak se postavil na nohy a vyšel z pokoje. Harry prstem vykresloval runy na svých okovech, zatímco seděl na kraji postele a čekal na Snapeův návrat, aby ho dovedl nahoru. Konečně zaslechl kroky, které rozpoznal jako učitele lektvarů, postavil se a přešel k mřížím. Snape nonverbálním kouzlem otevřel a postavil se ke straně, aby mohl mladík projít skrz. Harry stoupal k trůnnímu sálu rovnoměrným tempem a s narovnanými zády. Zastavil se před dveřmi a podíval se na Snapea pro radu, jak má postupovat. „Pamatujte,“ řekl Snape, jeho pronikavé černé oči se zadívaly do Harryho. „Nehledě na to, co se tam stane, musíte hrát svoji roli. Slibte mi to.“ „Nehledě na to, co se stane.“ Harry na souhlas přikývl a klesl na všechny čtyři. „Slibte mi to,“ naléhal Snape. „Slibuji.“

Snape otevřel dveře a Harry ho následoval do trůnního sálu, kde na něj čekal Malfoy.

Kapitola 33 Harry pomalu otevřel oči. Nebyl si jistý, co ho vzbudilo, ale spal tak mírumilovně. Zíral na strop a čekal, až se mu probere i tělo. Cítil se trochu zmateně, jako kdyby se v době, kdy byl probuzen, nacházel v hlubokém spánku. Nakonec se vzpamatoval natolik, aby se posadil. Udělal to pomalu, ospale zamrkal na Snapea, který seděl na jeho židli a sledoval ho s neproniknutelným výrazem ve tváři. Snape se postavil a poklepal na stůl hůlkou. Pro Harryho se objevila snídaňová hostina. Voněla tak dobře, až Harry chtěl hned vylézt z postele a zhltnout ji, ale něco nebylo v pořádku. „Jak… co…?“ Harry se zamračil, když se s úsilím snažil vzpomenout, jak skončil v posteli. „Co se stalo?“ „Lucius vás včera večer testoval,“ odpověděl Snape vyrovnaně a postavil se vedle postele, kde stál nehybně jako socha. „A? Prošel jsem?“ Harry nemohl přijít na to, proč nemá žádnou vzpomínku na včerejší večer. Bylo to tak hrozné, že to vytěsnil? „Ano. Těsně,“ potvrdil Snape. „Proč si to nepamatuju?“ zeptal se Harry se vzrůstající panikou. Ó bože, co se stalo, že to bylo tak strašné, až si na nic nemohl vzpomenout? Proč byl Snape v jeho cele a čekal, až se vzbudí? Smrtijedův výraz byl absolutně neutrální, z čehož Harrymu vyskočilo srdce až do krku. Rychle se ohledal a zjistil, že na sobě nemá ani škrábnutí. Všechny jeho končetiny pracovaly perfektně. „Ó bože, co udělal?“ „Odstranil jsem vám vzpomínku,“ odvětil Snape, jako kdyby recitoval předpověď počasí. „Vrátím vám ji před příští návštěvou Pán zla.“ „Vy jste odstranil -“ Harry na něj zcela vyjeveně zíral. „Vraťte mi ji!“ „Ne,“ řekl Snape pevně. „Potřebujete se soustředit na trénink a toho s tou vzpomínkou nebudete schopný. Cvičte dva dny a já vám ji pak vrátím.“ „Ne! Je to moje vzpomínka! Neměl jste vůbec právo mi ji brát! Vraťte mi ji teď hned!“ Harry začal slézat z postele a chtěl jít ke Snapeovi. Snape švihnul hůlkou a mezi Harryho pravým poutem a nejbližším sloupkem od postele se objevil řetěz. „Uklidněte se. Nebudete pořádně trénovat, pokud budete -“ „PUSŤTE MĚ!“ Harry neúspěšně zatahal za řetěz, použil všechnu svou sílu, aby se osvobodil. „Nemáte právo!“ „Uděláte, jak já -“

„JSTE ZLÝ!“ vyštěkl na něj Harry a mocně cloumal řetězem. Vztek jím vášnivě proplouval a on se chtěl na Snapea vrhnout. „JAKÉ DALŠÍ VZPOMÍNKY JSTE MI VZAL? CO DALŠÍHO JSTE UDĚLAL?“ „Immobulus!“ Snape přistoupil blíž. Harry na něj zavrčel, neschopen dělat cokoliv jiného. Ten parchant vždycky využíval magii proti němu. Nenáviděl to. „Vyslechněte mě,“ požádal ho Snape, jako kdyby měl Harry na výběr. „Udělal jsem to, protože to bylo třeba. Možná s tím nemusíte souhlasit, ale to, co jsem udělal, bylo správné. Jakmile vám vaši vzpomínku navrátím, uznáte to, jak jsem se zachoval.“ Snape ho uvolnil z Immobulu. „Tak mi ji vraťte teď!“ naléhal Harry a propaloval ho pohledem. „Co dalšího jste mi vzal? Proč si nepamatuju na to, jak mě dopadli?“ „Ta vzpomínka byla pryč dřív, než vás přinesli ke mně,“ prohlásil Snape. „Nějakou dobu vás mučili, než mě informovali, že jste byl zajat. Tohle bylo nezbytné - “ „Ne, to teda nebylo!“ oponoval Harry. „Vždycky tvrdíte, že tak dlouho, co mám svoji mysl, mám i kontrolu, ale jak může být má mysl moje, když se do ní serete? Jak můžu mít pocit, že něco řídím, když děláte takovéhle podobné věci!“ „Nemohu dovolit, aby vás zlomili. Vrátím vám vaši vzpomínku, ale pouze tehdy, až si budu jistý, že jste na ni připravený,“ řekl Snape chladně. „To rozhodnutí není na vás! Jsou to moje vzpomínky! PATŘÍ MNĚ!“ zařval Harry frustrovaně. „Ne, dokud na ně nebudete připravený,“ stál si pevně za svým Snape a oči měl zúžené. „NE! Nebudu dělat nic, dokud mi je nevrátíte!“ „Pokud si přejete bránit si v pokroku, nebudu vám stát v cestě. Ublížíte tím pouze své- “ „JESTLIŽE JSTE ZLÝ!“ Harry se vrhl na Snapea, který ho do hrudi zasáhl dalším Immobulem, čímž ho poslal zpátky na postel. „UKLIDNĚTE SE!“ nařídil mu Snape. „Ublížíte si a tím sem přitáhnete pozornost Pána zla. Jak mu to vysvětlím? Chcete, aby vás tomuto podrobili znovu?“ Uvolnil Harryho. „Já ani nevím, co ‚toto‘ bylo!“ odsekl Harry, dopálený svojí nemohoucností proti Snapeovi cokoliv podniknout. „Nevěřím vám! Jak mám vědět, že nepracujete pro něj? Vždycky jste - “

„Vždycky jsem udělal přesně to, co bylo třeba,“ přerušil ho Snape. „Jaký jiný možný motiv jsem mohl mít, abych se spojil s vámi, než zničení Pána zla? Co máte, co bych si jednoduše nemohl vzít?“ Harry věděl, že je to pravda, ale Snapeova slova ho rozcupovala jako břitvy. Snape ho udržoval naživu výhradně kvůli jeho schopnosti zničit Voldemorta. Ten Smrtijed neměl žádný jiný důvod, proč mu pomáhat, a on neměl možnost, jak zabránit Snapeovi, aby si pomocí kouzel nebo lektvarů nevzal jeho tělo, znalosti nebo magii. Nedokázal se Snapeovi ani ubránit, aby si nepohrával s jeho myslí, a to i když ovládl Nitrobranu. Harry spadl naznak na postel, vyčerpaný bojem a s pocitem, že je osamělejší, než kdy v životě byl. „Potřeboval jste, abych to udělal,“ opakoval Snape klidnějším tónem. „Snad,“ připustil nakonec Harry. „Ale měl jste nechat výběr na mně.“ „A jak víte, že jsem to neudělal?“ zeptal se Snape. „Protože bych to nedopustil!“ „Nevíte - “ „Vím!“ stál si za tím tvrdohlavě Harry. „Nepožádal bych, abyste mi odstranil vzpomínku! Nenávidím to! Nenávidím, že jste to udělal!“ A skoro dodal ‚Nenávidím vás,‘ ale nemohl. „Nepotřebuji váš souhlas.“ Snape se obrátil a prošel mřížemi. „Vrátím se na váš trénink, až dojíte snídani.“ Odvázal Harryho, až když procházel dveřmi do knihovny. Harry ležel na peřinách. Na hrudníku cítil velikou tíži, díky které pro něj bylo obtížné dýchat. Nerozuměl tomu, proč se Snapeovým jednáním cítil spíš zraněný, než jenom naštvaný. Snape přece nepředstíral přátelské chování vůči němu, ani mu nedal žádný náznak, že mu jde i o něco jiného, než jen o vlastní cíle… Harry se snažil probrat svými zmatenými pocity. Poslední dobou se začínal se Snapem cítit tak nějak… bezpečně. Věděl, že mu Snape ublíží, jak se to čas od času od Smrtijeda vyžadovalo, ale Harry také začínal věřit, že mu napomáhá, kdy může, třebas jen mírně. Přestože neměl rád, když na něj Snape posílal kletby nebo když ho urážel, poslední dobou se ho nebál, a to ani když mu Snape zavázal oči a zezadu na něj střílel Avadu Kedavru. Po tom incidentu s Averym s ním Snape jednal víc jako se sebou rovným a Harry věřil, že se jím ve Snapeových očích stal. Konec konců, pokud Snape mluvil pravdu a zamýšlel Harryho trénovat na to, aby porazil Voldemorta, pak Snape potřeboval Harryho stejně, jako Harry potřeboval jeho. Nicméně mu Snape právě předvedl, že ho za rovnocenného nepovažuje. Zneužil proti Harrymu svoji magii a ani to nebylo poprvé.

Harry si vzpomněl na tu chvíli, kdy na něj Snape namířil hůlkou po orálním sexu. Tehdy mu bylo jasné, co se Snape chystá udělat, ačkoliv neuměl vysvětlit, jak to ví. Jak dlouho mu Snape odstraňuje vzpomínky? Co dalšího před Harrym skrývá? Harry mu už nemohl dál věřit. Nemohl mu důvěřovat. Vždycky věděl, že ho Snape využívá, ale bolelo ho na prsou, když si vzpomněl, jak chladně ho Snape před chvílí zavrhnul. Ta sova, ta lahodná jídla, přátelské škádlení mezi tréninky, ty knihy, noci v přístěnku, objetí po sexu… Byly to všechno jen manipulace, které Snape používal, aby Harryho zpacifikoval? Kdykoliv byl Snape k němu milý, býval obvykle toporný, jako kdyby bylo bolestné či obtížné se k Harrymu chovat laskavě. Harry vždycky předpokládal, že jeho neohrabanost je způsobená nedostatkem tréninku, ale možná to Snape nenáviděl. Přemýšlel o tom stejně jako o sexu? Bylo být milý něco, co nesnášel, ale cítil se povinen se tak chovat kvůli osudu či okolnostem? Harry přejel pohledem přes mísy na stole, ale neměl hlad. Na krátkou chvíli byl oklamán, aby uvěřil tomu, že je něco víc než nástroj. Nebylo to to, před čím ho Snape kdysi dávno varoval? Říkal: „budete nástroj, který bude zneužíván a využíván“, a to se stalo. Harry to věděl. Čekal to po celou dobu. Tak proč to tolik bolelo? Proč ho bolel hrudník, jako kdyby celý den trénoval? Byl tak hloupý, když si myslel, že by mohl být něčím víc. Pro Snapea byl pouze další pěšec v jeho obrovské šachové hře. Harry se nikdy v životě necítil tak skrz naskrz bezmocný a nenáviděl to. Co máte, co bych si jednoduše nemohl vzít? A to byla pravda. Ačkoliv to Harry nesnášel, musel přiznat, že mu nezůstalo nic, co by bylo jeho. Snape si už vzal Harryho tělo, použil runy, aby ho odřízl od magie, a pohrával si s jeho myslí. Nemohl proti Snapeovi dělat vůbec nic, kromě pokusů vzít si život, a i to mu bylo odepřeno. Už od samého začátku si Snape dával dobrý pozor, aby nikdy u Harryho nenechal nic ostrého nebo jinak nebezpečného. Byl tak sám. Myslel na Strix a na to, s jakou vlídností se na něj dívala. Bolest v hrudi se ještě zostřila, jako kdyby byl pobodaný a v plících ho při dýchání píchalo. První jedinec, kterého viděl po měsících a který k němu necítil nenávist, byla zatracená sova. Chyběla mu Hermiona. Chyběl mu Ron. Chyběla mu Ginny. Myslel na všechny ty, které miloval, a na ty, které ztratil. Sirius by mu řekl, aby se držel pěkně daleko od Snapea, aby mu nikdy nevěřil, a Sirius by měl pravdu. Harry doufal, že ho teď Sirius nemůže vidět. Tolik by se styděl. A jeho rodiče. Co by si mysleli jeho rodiče? Bylo tak hrozivé na to myslet a Harry to rychle vytlačil. Snapeovi se dostalo jeho pomsty, ne snad? Jediné dítě jeho nejnenáviděnějšího nepřítele a zcela pod jeho kontrolou. Myslel na Jamese, když mučil Harryho? Tohle si představoval, když přešel do ‚Smrtijedského módu‘ a měl ruce a hlas plné ledu a nenávisti? Na určité úrovni si to musel užívat. Vždycky velice rychle přirovnával Harryho k Jamesovi až měl Harry pocit, že na něj Snape pohlíží jako na mladého Jamese. Koneckonců nikdy nepopřel, že by si neužíval sledovat Harryho

trpět. Pouze zdůraznil, že má dobré důvody, proč se snažit snížit v Harryho životě utrpení. Snape vešel zpátky dovnitř. „Potřebujete jíst. Odmítat jídlo nebo trénink vám nepřinese nic dobrého.“ „Tak mě donuťte,“ řekl mu Harry a nehnul se ze svého místa na posteli. „To stejně uděláte tak jako tak, co? Proč předstírat, že mám v této záležitosti na výběr?“ „Vy ale máte,“ naléhal Snape. „Nemohu vás donutit zabít Pána zla. To je něco, co si musíte zvolit svobodně.“ „Tak mě přestaňte ovládat! Přestaňte ničit vše, co mám! Všechny, co miluju! Přestaňte být… přestaňte se mnou hrát tyhle hry. Vím, že mě nenávidíte. Vím, že nenávidíte, když se ke mně musíte chovat mile. Vím, že mě chcete zabít. Vsadím se, že jste teď šťastný. Teď, když jste se dočkal pomsty za mého otce - “ Snape otevřel pusu, aby promluvil, ale Harry ho přerušil. „Nepokoušejte se to popřít. Vím, jak moc ho nenávidíte!“ „Samozřejmě že ho nenávidím!“ skočil mu do řeči Snape. „Nenávidím ho víc, než vůbec můžete vědět! Nicméně nejsem natolik pošetilý, abych dovolil své averzi vůči němu mě zaslepit a řídit mé současné jednání. Tohle není o minulosti. Tohle je o budoucnosti.“ Prošel mřížemi a přiblížil se k Harrymu. „Poslouchejte mě. Prošel jste. Prošel jste, ale byl jste tak… Nebyl jsem si jistý, zda uspěl nebo ne. Vypadá to, že si myslíte, že jsem to udělal proto, abych k vám byl krutý nebo abych se vám pomstil, ale já to udělal, abych vám pomohl. Potřeboval jste, abych to udělal.“ „Tak mě nechte, ať to vidím. Nechte mě se na to podívat a rozhodnout se sám za sebe, jestli to bylo to, co jsem potřeboval. Nebudu trénovat. Nebudu jíst. Nebudu dělat nic, dokud mi nevrátíte moje vzpomínky,“ prohlásil Harry resolutně. Snapeovy černé oči zůstávaly pevně upřené do Harryho. Po chvíli souhlasil: „Dobrá tedy.“ „A abyste nepodváděl,“ zlostně na něj hleděl Harry, „pokud si budu přát tu vzpomínku znovu odstranit, což nebudu, ale kdyby ano, pak mi musíte nechat vzpomínku na souhlas, že ji chci znovu vymazat.“ „Dobře.“ Snape z hábitu vytáhl hůlku a namířil jí Harrymu mezi oči. Druhou ruku mu položil na čelo a Harry cítil, jak se mu do mozku protlačila cizí magie. Byl to zvláštní pocit, úplně jiný, než když do něj Snape pronikal fyzicky. Trochu to bolelo, jako vysoce koncentrovaná bolest hlavy.

„Áh!“ Popadl Snapea za zápěstí, když se bolest přiostřila. Měl pocit, jako kdyby mu Snape do mozku strčil rozžhavený pohrabáč. „Bolí to!“ Snapeovy prsty se mu zatínaly do vlasů, zatímco zaklínal, ale bolest byla tak oslepující, že Harry se nedokázal soustředit na nic jiného než na to, jak moc to bolí. Křičel a zrovna když se chystal Snapeovi říct, že si to rozmyslel a že si na to už nechce vzpomenout, ucítil zvláštní vjem čehosi, co se mu v hlavě láme. A pak, prostě zčista jasna, se rozpomněl. ~ „Pamatujte,“ řekl Snape, jeho intenzivní černé oči se zadívaly do Harryho. „Nehledě na to, co se tam stane, musíte hrát svoji roli. Slibte mi to.“ „Nehledě na to, co se stane.“ Harry na souhlas přikývl a klesl na všechny čtyři. „Slibte mi to,“ naléhal Snape. „Slibuji.“ Snape otevřel dveře a Harry ho následoval do trůnního sálu. Opatrně přelezl přes mramorovou podlahu a přitom nechával hlavu skloněnou. Neodvažoval se vzhlédnout vzhůru a podívat se, kdo se rozhodl přijít podívat na představení. Snapeovy kroky dopadaly vedle něj v odměřených intervalech, nezastavily se, když dospěli do středu místnosti, kde měl Harry zůstat. Harry přitiskl hlavu na podlahu a ruce umístil před sebe, pravou přes levou. Zůstával tak, i když uslyšel, že se otevřely hlavní dveře a do místnosti vstoupilo několik osob. Nechával oči zavřené, ale nějak věděl, že to je Malfoy. „Taková poslušnost už tak brzy? Je daleko zajímavější, když bojují,“ řekl hlas, který Harry nepoznával. „Po dnešku už bojovat nebude,“ slíbil Malfoy, z jeho tónu spadlo Harrymu srdce do kalhot. „Už jsem ho zlomil,“ nesl se Snapeův chladný hlas přes místnost. „To se uvidí, Severusi,“ zpochybňoval Malfoy. „Spíš si myslím, že toho spratka rozmazluješ.“ „Mám ti předvést ukázku jeho věrnosti ke mně?“ opětoval Snape. „To teď nebude nutné,“ utišil jejich hádku Voldemortův vysoký hlas. „Začni, Luciusi.“ „Zvedni hlavu, otroku.“ Malfoy přešel pokojem k němu.

Harry zvedl oči a spatřil Malfoye stojícího před ním s krutým úšklebkem na tváři. Vlevo za ním Smrtijed, jehož Harry nikdy předtím neviděl, svíral za paži třesoucí se osobu, která přes hlavu měla přetažený černý pytel a na sobě červený svetr a džíny. Matně si byl vědom i zbylých Smrtijedů v místnosti, bylo jich alespoň dvacet, ale nemohl odtrhnout oči od Malfoye a jeho zajatce. Malfoy pokynul prsty, Smrtijed se přiblížil a za paži přitáhl vzpouzejícího se člověka. Když oba přišli blíž, Harry si všiml, že ta mudlovsky oblečená osoba je dívka, že má bosá chodidla a ruce svázané za zády. Džíny měla špinavé a rozepnuté, skoro jí padaly z boků. Svetr byl řezem otevřený od levé klíční kosti k pravému rukávu, odhaloval tak nahé rameno a na něm ostře červený šrám. Ztěžka dýchala a potichu vzlykala. Malfoyův křivý úsměv se ještě rozšířil. „Nepředpokládám, že jsi kdy předtím zabil, že ne?“ Harrymu se dech zasekl v hrdle a oči se mu mihly k dívce. „Mastigo!“ Spalující linie bolesti přetáhla Harryho záda. „Položil jsem ti otázku, otroku!“ „N-ne, pane,“ zprudka vydechl Harry a rychle sklonil hlavu na podlahu. „Mastigo! Dívej se na mě!“ Harry okamžitě zvedl hlavu. Malfoy z hábitu opatrně vytáhl dlouhou, úzkou a zakřivenou dýku. Hodil ji k Harrymu, jen přelétla přes podlahu a přistála kousek od něj. „Zvedni ji!“ nařídil Malfoy a Harry okamžitě obtočil prsty kolem rukojeti ze slonoviny, oči upřené na Malfoye a na třesoucí se dívku. „Tak se podíváme, jak zabiješ, otroku.“ Malfoyův úsměv se změnil do ještě krutějšího, než si Harry kdy myslel, že je možné, a z dívky uniklo kňouravé zalapání po dechu. Ne, to nemůže udělat. Nemůže. „Pojď sem,“ nařídil Malfoy a strčil dívku na kolena. Harry nevěděl, co jiného dělat, nevěděl, co by mohl dělat, tak pomalu přelezl podlahu k ní. Slíbil Snapeovi, že bude hrát svoji roli dokonalého otroka nehledě na okolnosti, ale nemůže. Nedokáže zabít nevinnou osobu. ‚Pak Voldemort nikdy nezemře,‘ ozval se někde v jeho hlavě hlas. ‚Musíš ji zabít.‘ Musel to vykonat, aby přesvědčil Smrtijedy, že je kompletně ochočený, ale prostě nemohl. I kdyby mu to nařídil Snape, aby ji zabil, nemohl by. Zastavil se, když byl od ní na vzdálenost úderu, a nevěděl, co dělat.

Malfoy se na něj usmál a pak strhl dívce z hlavy tkaninu. Pohled mu oplácely slzami naplněné oči Hermiony. Dolní ret měla od krve a nateklý a krk jí pokrývaly modřiny. Vlasy měla neupravené a nasáklé krví z rány vysoko nad pravým obočím. Hermiona. Jakoby ho hodili do Severního ledového oceánu. Nemohl dýchat, nemohl myslet, nemohl nic, jen na ni hleděl, na svoji nejlepší kamarádku. Pokoušela se mluvit, ale něco, nejspíš Klihando, z jejích slov dělalo pouhé blábolení. Oči jí těkaly mezi nožem a Harryho tváří a slzy jí stékaly po tvářích. Znovu se pokusila promluvit a zvuk, který vydala, bylo spíš zakvílení. Její křik se smíchal s dalším děsným hlukem, jenž část Harryho ztuhlého mozku rozpoznala jako smích Smrtijeda. „Ať ji taky znásilní,“ navrhl kdosi. „A dát mu tak příležitost stát se mužem?“ zkritizoval to další hlas. „Zapomeň.“ „Zabij ji,“ zabodl se Malfoyův hlas do Harryho. Nemohl myslet. Nemohl nic, jen sledoval plačící Hermionu. „Zabij ji! Mastigo!“ To ostré bodnutí bolesti na zádech ho rozmrazilo. „PROSÍM!“ Harry odhodil nůž na stranu a sám se vrhl Malfoyovi k nohám. „NEMOHU! UDĚLÁM COKOLIV! COKOLIV! PROSÍM, NEUBLIŽUJTE JÍ, PROSÍM!“ Malfoy poklekl a něžně Harrymu prohrábl vlasy. Prsty ho pohladily po tváři, pak sklouzly dolů, stočily se mu pod bradou a zvedly mu hlavu. „Uděláš cokoliv?“ zeptal se jemným hlasem. Na chvíli měl Harry naději. „Prosím?“ vydechl Harry, třásl se a škemral. „Ano. Udělám cokoliv, co chcete. Vše, co si žádáte. Udělám to. Prosím. Prosím.“ Malfoyův úsměv byla ta nejděsivější věc, jakou Harry kdy spatřil. „A také uděláš, můj chlapče. Uděláš cokoliv.“ Sevření Harryho brady zesílilo natolik, až to bolelo. „Všechno, co po tobě chci, včetně tohohle.“ Pustil Harryho a postavil se. „Teď ji zabij.“ Harry ležel na zemi a vzlykal. Nemohl. Nemohl to udělat. Nemohl zabít Hermionu. Radši by zemřel, než by jí ublížil. „Ubohé,“ jízlivě se ušklíbl Macnair. „A pomyslete si, že měli za to, že on je dokáže zachránit,“ zasmál se další. „Pěkný spasitel světa!“

„Ááá, podívejte se na chudáčka malého Potříčka,“ prozpěvovala si Belatrix. „Miluje svoji polulanou mudlovskou šmejdku? Tak bezmocný je. Myslíš si, že ji slzy zachrání?“ „Jdi,“ nařídil mu Lucius, „a zvedni ten nůž! Mastigo!“ „Nemohu! Nemohu!“ Nedokáže ji zabít. Musí ji zachránit. Jak? Udeřil ho náhlý záblesk inspirace. Zvedne ten nůž a uřízne si levou ruku. S navrácenou magií bude schopný něco udělat. Co udělá, to nevěděl, ale musí se pokusit ji zachránit. Nezáleželo mu na sobě nebo na svém těle, ale musel zachránit Hermionu. Malfoy ho stále bičoval a on s úsilím se vytáhl na kolena a plazil se přes místnost k noži. „Říkal jsi, že mu fyzicky neublížíš, Luciusi.“ Bičování ustalo, když Snape přešel k nim a botou přišlápl čepel dýky. „Jestliže ho nedokážeš ovládat bez násilí, nedokážeš ho ovládat vůbec.“ Snape mu pomůže. Snape tohle zastaví. Snape mu pomůže zachránit Hermionu. „Pak ho tedy přiměj ty zabít tu holku, Severusi,“ líně protáhl Malfoy. „Když jsi tak chytrý.“ Harry se vrhl před Snapea. „Nedovedu to udělat. Nedovedu. Prosím… Chci vás poslouchat. Chci vám vyhovět. Vážně chci. Snažím se. Ale nemůžu. Ne tohle. Dejte mi něco jiného, co mám udělat, a já to udělám. Přísahám vám, že to - “ Pohnul prsty, aby uchopil rukojeť nože, když Snape mu ruku odkopl. „Zmlkni, ty pitomý kluku. Nedovolil jsem ti mluvit.“ Klihando svázalo Harrymu jazyk. „Nech ho škemrat, Severusi,“ zasyčela Belatrix. „To nám chceš odepřít veškerou zábavu? Ve svém volném čase si s ním dělej, co chceš. My ho chceme vidět naříkat jako mimino.“ Snape ji ignoroval. S nohou stále pevně na noži se obrátil k Voldemortovi. „Myslel jsem, že ho chcete zlomeného, ne že z něj chcete zabijáka. Udělal jsem z něj slabého a bezmocného. Vidíte, jak zoufale touží nám sloužit. Kdybych věděl, že si přejete, aby měl sílu zabíjet, pak jste mi to měl říct a já bych z něj neudělal takového slabocha. Pokud si přejete dalšího Smrtijeda, mohu vám vyhovět, ale takhle ho z něj neuděláte.“ Harry sevřel Snapeův hábit, neodvažoval se dýchat, ani se podívat na Hermionu, která stále vzlykala. Snape mu pomůže Hermionu zachránit. „Ne, takhle to bude v pořádku,“ odpověděl Voldemort. „Dávám přednost tomu, aby byl slabý a bezmocný.“

„Má sílu neuposlechnout naše rozkazy,“ zpochybňoval Malfoy. „Není zlomený.“ „Prosil, protože to nedovede. Ne proto, že to neudělá,“ prohlásil Snape pevně. „Neslyšel jsi jeho slova?“ „Souhlasím se Severusem,“ vpadl jim do hovoru jeden Smrtijed. „Je zlomený.“ „Zabij tu holku, ať můžeme jít,“ nařídil znuděně Voldemort. Harry se pokusil zachránit Hermionu, zaštítit ji, ale něco ho svázalo a pevně přidržovalo na místě. Pokusil se chytit Snapeův hábit a zvednout hlavu, aby se mu podíval do očí a řekl mu, aby jim zabránil ji zabít, ale vůbec se nemohl pohnout. Snažil se na ně křičet, aby zastavili, ale Klihando stále svazovalo jeho jazyk a mohl jen bezmocně přihlížet, jak Malfoy pozvedá hůlku. Hermiona vzlykala tak silně, že si toho ani nevšimla, slzy se jí řinuly po lících a oči jí kmitaly mezi Smrtijedy na pódiu. „Ano!“ zachechtala se Belatrix. „Zabij ji! Zabij ji pro něj, ať vidí, co uděláme všem jeho mudlovským šmejdům a krvezrádným kamarádíčkům! Och, kdybychom je jenom sem mohli přivést všechny, aby se mohl dívat, jak umírají, a neměl by na jejich záchranu nic než slzy.“ Harry chtěl odtrhnout oči, ale nemohl. Nemohl dělat vůbec nic, jen upřeně hleděl na Hermionu, která přelétla pohledem k jeho tváři, oči se jí třpytily slzami. Otevřela pusu ve snaze mu něco říct. „Avada Kedavra!“ pronesl Malfoy s úšklebkem, zelený proud světla zasáhl Hermionu přímo do hrudi. Oči se jí rozšířily, pak padla na bok, hlava jí dopadla na mramorovou podlahu trůnního sálu s tupým zaduněním. Hermiono. Hermiono. Ležela bez pohnutí, oči otevřené, jako kdyby hleděla na nějaký bod za ním. „Óóó, ubohý Pottere,“ Belatrixina slova byla jako vpichy jehly do jeho kůže. „Propříště víc štěstí, co? Koho budeme mít na příští týden? Možná budeme mít čas je nejdřív před tebou mučit. Je škoda, že jsi tam nebyl, když jsme si s ní užívali.“ Harry nemohl dělat nic jiného, jen se třást a dívat se na Hermionino tělo. Belatrix, znuděná nepřicházející odpovědí, odešla. Neměl moc ji zachránit. Měl být rychlejší. Měl si uříznout ruku hned, jak dostal ten nůž. Mohl jí zachránit život, ale neudělal to. Nechal ji zemřít. Nechal zemřít svoji nejlepší kamarádku sobě přímo před očima. Měli pravdu. Jak mohl být spasitel světa, když nedovedl zachránit ani svoji nejlepší přítelkyni?

Proč je Snape nezastavil? Proč nedovolil Harrymu vzít si zpátky svoji magii? Snape ukončil Klihando, a když Harry otevřel pusu, aby na něj zařval, nalil mu do krku lektvar a ústa mu zakryl dlaní. Harry ho ze všech sil kousl do prstu. „Spi,“ nařídil mu Snape vyrovnaným hlasem s tváří bez výrazu. Harry nechtěl spát. Chtěl pomstu. Chtěl si utrhnout ruku a nechat magii ze sebe explodovat a zničit všechny v místnosti. Chtěl zabít. Všechny je zabít. Ale nemohl. Když sklouzával do bezvědomí, Snape pozvedl hůlku a namířil mu jí mezi oči. „Zapomeň!“

Kapitola 34 Harrymu se zvedl žaludek. Snape pro něj vyčaroval mísu a držel ho vzpřímeně v posteli, zatímco se dávil. „Nebyla to ona. Ona nezemřela. Mnoholičný lektvar,“ neustále opakoval Snape, zatímco Harry zvracel a zvracel, až mu v žaludku nic nezůstalo. Snape ho pevně držel jednou rukou a druhou z hábitu vytáhl lahvičku. „Musíte se pokusit udržet tenhle lektvar proti bolesti v sobě, jinak na mě bude Pán zla velice naštvaný.“ Přitiskl flakónek k Harryho rtům a nalil mu značnou dávku lektvaru do krku, pak mu pevně překryl ústa dlaní. Harrymu se lektvar vrátil ze žaludku, ale Snape odmítal pohnout svojí rukou a Harry byl donucen to zpátky polknout. Snažil se dýchat, ale místo toho se začal dusit a Snape ho nakonec pustil, když kašlal, prskal a lapal po dechu. Snape nechal mísu zmizet poté, co Harryho dávení se naprázdno ustalo. Nedokázal se přestat třást. Bylo mu teplo a zároveň zima jako tehdy, když ho Malfoy mučil. Bolest v jeho hrudi slábla, ale stále se mu těžce dýchalo. Snape ho přidržoval a ze svého hábitu vytáhl další lektvar. Harry zavrtěl hlavou, neschopen najít svůj hlas. Žádné další lektvary. Nevěřil Snapeovi. „Potřebujete se uklidnit,“ naléhal Snape. „Nechcete nyní získat pozornost Pána zla.“ Držel Harryho na místě a násilím mu rozevřel čelist. Harry se pokoušel od něj odtáhnout, ale byl příliš slabý na odpor. Snape ho svíral pevně a pomocí kouzel naklonil lahvičku a nalil lektvar Harrymu do krku. Pak mu čelist pustil a opatrně ho položil na postel. „Mám vám tu vzpomínku opět odstranit?“ zeptal se a prsty zkontroloval Harryho puls. „Je mrtvá,“ zaskřehotal Harry a popadl Snapea za předek hábitu. Snape se na něj zamračil. „Ne, říkal jsem vám to. To nebyla slečna Grangerová. Použili - “ „Je mrtvá.“ Viděl pouze ji. Hermionu na podlaze trůnního sálu se zakalenýma očima. Hermionu, jak se mu snaží něco říct, když se jí do hrudi zanořila Avada Kedavra. Hermionu, jak vzlyká, zatímco mu nařizovali, aby ji zabil. „POSLOUCHEJTE MĚ!“ Snape ho přišpendlil k posteli. „HERMIONA JE NAŽIVU! TO NEBYLA ONA!“ Harry zařval: „ALE BYLA NĚKÝM!“ Bojoval o dech a pak vykuckal: „Byla někým, kdo umřel… umřel kvůli mně. Tolik lidí… umřelo… kvůli mně.“ Chtěl zemřít. Chtěl zabít. Chtěl vidět Hermionu.

„Ne. Ne.“ Snape ho pustil. „Nejste odpovědný za nikoho kromě sebe.“ „Umřela…“ Slzy se mu řinuly po tvářích a on nebyl schopný je zastavit. Pustil se Snapea a schoulil se do sebe. Brečel a brečel jako nikdy v životě a zdálo se, jako by jeho zármutek byl napájen z bezedné studny a nikdy nebude schopen přestat vzlykat. „Vy jste ji nezabil,“ ujistil ho Snape důrazně, prsty obtočil Harrymu kolem paže a přetočil ho zpět na záda. Jeho temné oči se upíraly do Harryho a tvář měl plnou účasti. „Poslouchejte mě. Vy jste ji nezabil. Lucius ji zabil.“ „Zabil ji kvůli mně.“ „Zabil ji, protože se vyžívá ve znásilňování a zabíjení žen. Vy jste s tím neměl nic společného.“ Snape pustil Harryho ruku. „Nebyla to vaše vina.“ „Nikdy neměla zemřít,“ zašeptal Harry, nebyl si jistý, jestli to bylo obvinění nebo obhajoba. Snape se posadil a shlédl na Harryho. „Ne. Ale čí je to vina? Kdo zabil vaše rodiče? Kdo zabil Siriuse? Kdo zabil Brumbála? Můžete dávat vinu sobě nebo mně, ale v konečném důsledku to byl Temný pán, kdo jim přivodil smrt.“ Pevně sevřel Harryho pravou ruku. „Pán zla je odpovědný.“ „Voldemort…“ Nenáviděl ho. Chtěl, aby zemřel. Chtěl ho roztrhat na cucky holýma rukama. Chtěl „Zabijete ho,“ prohlásil Snape pevně s rozjasněnýma očima. „Zabiju ho.“ Harry se zvedl do sedu. „Ano. Ano, zabijete.“ Snapeovy oči byly planoucí a jeho sevření pevné. „ZNIČÍM HO!“ zařval Harry, vztek se prolomil skrz slupku uklidňujícího lektvaru, žhavý jako čerstvě vybuchlá láva. Na chvíli ho celého pohltil, až nemohl nic, jen hořet silou svého hněvu. Snapeovy prsty a tvář zjemněly a on zlehka pohladil Harryho po hřbetu ruky. „Ale zatím ještě ne,“ řekl tiše. „Ne, dokud nenajdeme horcruxy. Pak ho zničíte. Ale ne nyní. Časem.“ „Hermiono…“ Harry zavřel oči a zhroutil se zpět na postel, ta nenávist ho vyšťavila. „Nezvládnu to. Nezvládnu.“ „Ale zvládnete,“ naléhal Snape. Otevřel oči a prsty obtočil Snapeovo zápěstí. „Prosím, nechte mě jít,“ zoufale a naléhavě žádal. „Vrátím se. Zabiju ho. Přísahám, že ho zabiju. Nemůžu tu zůstat… umřu.“

Snape pomalu zavrtěl hlavou. „Víte, že to není možné. Zemřu, když vás osvobodím. Tady vás mohu trénovat a udržovat naživu. Jste silný, překonáte to. Vím, že máte sílu to přečkat.“ „Nemůžu, pokud budou…“ Překryl si tvář rukama. „Jestliže to nebyla ona… Pokud to vážně nebyla ona - “ Snape ho uchopil za ramena. „Přestaňte s tím. Poslouchejte, nedovolím jim to. Vím, že to nebyla ona, protože bych věděl, kdyby ji zajali - “ „Proč jste mi to teda neřekl? Proč jste mě nechal tomu uvěřit?“ dožadoval se Harry, sundal ruce a propaloval ho pohledem. „Nebyl způsob, jak bych vám to mohl sdělit. Jak jsem již říkal, neměl jsem ani tušení, co Lucius naplánoval. Když jsem spatřil její tvář, byl jsem stejně tak otřesený jako vy. Kde vzali její vlas, to nevím, ale - “ „Kdo?“ Harry pevně sevřel jeho hábit. „Kdo to byl?“ Snape se na něj upřeně zahleděl. „Smrtijedka,“ řekl nakonec. „Zemřela by tak jako tak, takže se tím netrapte.“ „Smrtijedka…“ Točila se mu hlava. „Ne, ne, musím to vědět. Dokažte to! Dokažte, že to nebyla Hermiona!“ „Jak to mohu dokázat?“ zeptal se Snape něžně a Harryho pustil. „Jsem tu uvězněný stejně jako vy. Nemohu teď odsud odejít. Ublížili by vám.“ „Něco vymyslíte,“ naléhal Harry. „Přinesl jste mi sovu. Potřebuju vědět, že to nebyla ona.“ Snape chvíli zůstával potichu. „Pokusím se vymyslet nějaký způsob. Ale chápete nyní, proč jsem vám tu vzpomínku vzal?“ „Už to nikdy znovu nedělejte.“ Harry na něj nasupeně hleděl. „Jaké další vzpomínky jste mi vzal? Chci je všechny zpátky.“ Snape se odvrátil. „Část o vašem zajetí.“ „Vraťte mi to!“ Snape zavrtěl hlavou. „Ještě ne. Původně je zapečetila vaše mysl. Vzpomínáte si, jak jsem vám musel dát ty lektvary, abyste si vzpomněl? Ta dotyčná vzpomínka byla natolik bolestivá, že jste nedokázal přestat křičet, tak jsem ji znovu uzamknul. Byla na to, jak vás Lucius mučí. Doopravdy si přejete pamatovat si v tuto chvíli toho víc? Ještě jste dneska nic nesnědl.“ „Potřebuji vědět, kdy mě chytili. Proč mě chytili. Jak mě chytili. Musím to vědět,“ prosil Harry.

„Mohu vám zodpovědět kdy, ale ne ty zbylé dvě věci. Před dvěma měsíci jsem byl odvolán na Malfoyovo panství s novinou, že jste byl dopaden. Když jsem dorazil, již vás po nějaký čas mučili. Zakročil jsem a přesvědčil Pána zla, aby vás nechal naživu a on -“ „Proč?“ přerušil ho Harry. Snape vypadal překvapeně. „Zemřel-li byste, Temný pán by přežil. Domníváte se, že vám lžu, když tvrdím, že ho chci zničit?“ „Občas,“ přiznal Harry. Levý koutek Snapeových úst se zdvihl. „Jste nemožný.“ Odmlčel se a pak dodal: „Myslel jsem, že nás v trůnním sále prozradíte.“ „Ne,“ zavrtěl hlavou Harry. „Šel jsem pro ten nůž. Chtěl jsem si uříznout ruku, abych získal zpátky magii.“ Snapeovo obočí vystřelilo vzhůru. „Zastavili by vás dříve, než by se tak mohlo stát.“ „Samozřejmě,“ uznal Harry hořce. „Nemůžu dělat nic mimo to, co ode mne chcete vy.“ „Kdyby to byla pravda, byl by můj život o mnoho snazší,“ ušklíbl se Snape. „Jak tam můžete stát a sledovat je, jak mě mučí?“ „Dělám to, protože musím.“ Snape se náhle postavil. „Někdo je tu. Zůstaňte potichu.“ Vypáčil si hábit z Harryho prstů, pak rychle odkráčel, plášť za ním vlál. Harry si lehl na postel a snažil se vzít si rozum do hrsti. Uklidňující lektvar mu otupil city, ale ty byly tak silné, až měl pocit, jakože vyvřou na povrch každou minutou. Ta vzpomínka byla příliš děsivá, ale nepřál si ji odebrat. Snape mu ji vzal sám od sebe a pak se snažil Harryho přesvědčit, že ho o to požádal. Harry ho sice už nepodezíral, že mu vzal vzpomínku, aby skryl nějaký hřích, který spáchal, ale přesto mu nemohl odpustit to, co udělal. Měl se nejdřív zeptat. Měl mu dát na výběr. Ó bože, toužil vidět Hermionu. Potřeboval vědět, že je stále naživu. Zrovna teď nedovedl Snapeovi věřit a potřeboval důkaz. Potřeboval něco, co by ho ujistilo, že nesledoval jednoho ze svých nejlepších přátel zemřít. Skutečnost, že Ron s ní nebyl a že nikterak nekomentovali Weasleyovy, mu dodával naději. Ron musel být s Hermionou během jejich pátrání po horcruxech, a jestliže by byla zajata ona, musel by být i on. Neopustil by ji podruhé. Díky tomuto vědomí byl sice nakloněný Snapeovi uvěřit prohlášení, že je Hermiona stále naživu a v bezpečí, ale chtěl něco víc.

V puse měl sucho a hroznou pachuť, takže vyklouzl z postele a roztřeseně došel k umyvadlu vyčistit si zuby. Nic ho nebolelo; lektvar proti bolesti byl docela účinný, ale všechny smysly měl tlumené a dělalo mu potíže se hýbat. Když se vrátil k posteli, oblékl se. Nějakou dobu oblečení na sobě neměl, ale nyní cítil potřebu se zakrýt. Žaludek se mu zhoupl, když si uvědomil, že někdy brzo se bude muset se Snapem vyspat. Momentálně nechtěl být nikde ve Smrtijedově blízkosti. Jako na zavolanou vešel Snape dveřmi od knihovny. Vstoupil do místnosti a poklepal na stůl hůlkou. Objevil se tác s ovesnou kaší a přilevitoval k Harrymu. Harry se ve skutečnosti necítil na to, aby něco snědl, ale věděl, že by měl. Opatrně přidal ke kaši přílohy a Snapea ignoroval. „Dejte mi vědět, jestli cítíte bolest,“ řekl Snape. „Ne,“ odpověděl mu Harry a díval se dál do misky. „Pottere…“ Snape chytil Harryho židli a přitáhl si ji k boku postele. Posadil se na ni a předklonil se. „Potřebuji, abyste mi řekl všechno, co víte o posledním horcruxu.“ Harry k němu letmo vzhlédl, lžíce ztuhla na své cestě k puse. „Nevím nic jistě, jsou to jen dohady. Brumbál vám nic neřekl?“ „Nevěřil mi,“ odpověděl Snape a vypadal velice roztrpčeně. „Proč si myslíte, že je v Bradavicích?“ Harryho překvapilo Snapeovo přiznání, že mu Brumbál nevěřil. „Než jsem byl zajat, mohl jsem vidět to, co viděl Voldemort. Nyní proti mně používá Nitrobranu. Nechce, abych viděl nic, na čem pracuje. Nevím, proč nyní má potřebu to dělat.“ „Pravděpodobně se obává, že byste informoval mě nebo jiného strážného o jeho akcích,“ přemítal Snape. „Vždycky býval tajnůstkářský, dokonce i vůči svým nejoblíbenějším. Jste si jistý, že se kompletně zastírá?“ „Moje jizva nebolí, ani když na mě sesílá kouzla.“ Harry si nepřítomně promnul znak na svém čele. „Ani necítím jeho emoce. Obvykle jsem věděl, když byl šťastný a taky když byl naštvaný. Mohl jsem vstoupit do jeho mysli, kdykoliv jsem chtěl.“ „Fungovalo toto spojení oběma směry?“ zeptal se Snape zamračeně. „Nevím. Proč?“ „Pokud používá stejnou metodu, aby poznal, kdy cítíte bolest, pak by také měl vědět, kdy jste spokojený. Nebylo by třeba, aby používal Nitrozpyt,“ upozornil Snape. „On neví, když jsem šťastný,“ řekl Harry přesvědčeně.

„Co vám dává tu jistotu?“ podíval se na něj Snape pochybovačně. „Protože jsem byl šťastný před ním a on to nevěděl.“ Harry od sebe odstrčil prázdný tác od snídaně. Snape se zvedl ze židle, přešel k němu a klepnutím hůlky nechal tác zmizet. „Jak jsem se domníval, musí to být těmi pouty.“ „Co je s nimi?“ Harry shlédl na svá předloktí. „Nosí odpovídající sadu. To proto byl schopný spoutat vaši magii tak pevně. Neznám přesný mechanismus, kterým fungují, ale mám podezření, že - “ „On má moji magii?“ Harrymu se udělalo špatně. „Ne, samozřejmě že ne. Nemůžete vzít magii druhého kouzelníka a použít ji pro svůj vlastní -“ „Nemyslím si, že většina kouzelníků má to samé spojení, jako máme my,“ poukázal Harry. Snape se na chvíli na Harryho ostře zadíval, pak zavrtěl hlavou. „I tak je to vysoce nepravděpodobně na základě toho, co jsem vyrozuměl o teorii magie - “ „Teorii,“ vyzdvihl Harry. „Nevíte to, že jo?“ Snape vypadal silně popuzeně. „Je to vysoce nepravděpodobné. Kdyby mohl udělat takovou věc, což pochybuji, pak by to nejspíše vyžadovalo, aby zůstával s vámi v těsném kontaktu, jelikož intenzita magie klesá, čím dále je dotyčný od jejího zdroje. Nadto od vašeho zajetí nepředvedl žádný nárůst moci a Pán zla vždycky nacházel potěšení v dávání najevo síly své magie.“ Snape pevně potřásl hlavou. „Ne, pouze vám brání v přístupu k té vaší. Věřím, že očaroval ta pouta, aby ho upozornila, když cítíte bolest nebo jste fyzicky zraněný. Nestaral by se o sledování vašeho štěstí, neboť pochybuji, že by si dovedl představit, že byste na takovémto místě mohl být šťastný.“ Harry tomu sám měl potíže uvěřit, ale musel přiznat, že čas od času se šťastný cítil. Užíval si, když Snape předstíral, že se o něj stará. Chtěl, aby s tím Snape přestal, protože věděl, že to bylo falešné a že ho Smrtijed jenom využívá. Ale… byla v něm určitá část, která chtěla, aby v tom Snape pokračoval. Vzpomněl si na to, jak po té epizodě s Averym spatřil v trůnním sále Snapea a jak to štěstí, které ucítil, ho zcela vyplnilo. „Ale jakou spojitost to má s horcruxech?“ zeptal se Snape, když se posadil zpátky.

„Spojitost je mezi mnou a Voldemortem. A není to jen v tom, že jsem mohl vidět to, co viděl on. Ale… jsme si oba podobní. Polokrevní sirotci, kteří našli svůj domov v Bradavicích, když nás nikdo jiný nepřijal… Vím, jak se v Bradavicích cítil. Je to stejné, jak jsem se tam cítil já… Mám dojem, že by ukryl část sebe tam.“ Harry si uvědomil, jak hloupě to celé vyznělo, takže rychle dodal. „Plus, Brumbál si myslel, že když se snažil získat práci jako učitel obrany proti černé magii, ve skutečnosti se vrátil proto, aby schoval svůj horcrux někde v Bradavicích.“ Snape si chvíli přes ústa přejížděl prstem, než se zeptal: „A vy nemáte ani ponětí, kde v Bradavicích by to bylo ukryto?“ Harry zavrtěl hlavou. „Medailonek byl původně v jeskyni, než ho Siriusův bratr ukradl. Prsten byl v domě Voldemortových předků. Deník dal do opatrovnictví Malfoyovi. Pohárek byl v trezoru. Nemyslím, že to bude někde volně přístupné… Bude to na nějakém speciálním místě.“ „A vy věříte, že to patřilo Roveně z Havraspáru?“ zúžil Snape oči. „S největší pravděpodobností ano,“ přikývl Harry. „Měl něco z Mrzimoru, něco ze Zmijozelu, takže pravděpodobně měl něco z Havraspáru. Nebo Nebelvíru.“ „Mám tušení, ale nechci být ukvapený. Podívám se do svých knih,“ řekl Snape a postavil se. Harry si vzpomněl na Hermionu a srdcem mu projela bodavá bolest. Snape vyšel z cely. „Dejte mi vědět, až budete připravený trénovat.“ Harry se položil na postel a zíral do stropu. Věděl, že by měl znovu začít cvičit, ale chtěl si jen odpočinout. Události v trůnním sále ho vyčerpaly více než jakákoliv tělesná námaha. Prošel, ale co to znamenalo? Vezmou ho ven a představí veřejnosti? Byl rád, že z něj Voldemort nemá v plánu udělat Smrtijeda. Věděl, že by nedokázal ani předstírat, že jím je, když bylo nutné vraždit. Byl moc unavený na myšlení. Zavřel oči a propadl se do neklidného spánku. ~ Snape ho probudil, když prošel dveřmi od knihovny. Vstoupil do cely s knihou v ruce a na stůl vyčaroval večeři. „Jediný artefakt Roweny z Havraspáru, o němž jsem byl schopen najít zmínku, je ztracený diadém,“ oznámil mu Snape. Otevřel knihu, kterou držel v rukách, a položil ji vedle jídla. „Údajně má propůjčovat moudrost komukoliv, kdo ho má na sobě.“ Harry slezl z postele a přešel ke stolu. Posadil se na židli a podíval se do knihy, aby si prohlédl kresbu diadému. „Lunin otec se snažil jeden takový vyrobit. Pokud ho Voldemort našel, jsem si jistý, že ho použil na horcrux.“

„Nenosil by ho,“ řekl Snape suše a Harry se navzdory sobě usmál. Snape zavřel knihu a zvedl ji. Vyšel z cely a pak se zastavil. „Budete vbrzku potřebovat další knihu?“ „Ne, stále čtu Lva, čarodějnici a skříň,“ odpověděl Harry a přelétl pohledem jídlo. Byly tam další sirupové košíčky! A tentokrát i s vanilkovou zmrzlinou! Harry popadl talíř, na kterém byly, a přitáhl si ho k sobě. Okamžitě se do nich pustil a hned ztratil přehled o všem, kromě jejich úžasné chuti. Možná to bylo jen proto, že je neměl tak dlouho, nicméně měl dojem, že Snapeovy sirupové košíčky jsou ty nejlepší, co kdy ochutnal. Jejich těsto bylo jemné a rozpadající se a jejich náplň byla lepivá a horká. Jak je jedl, sladký sirup mu kapal na prsty. Byl natolik pohlcen jejich chutí, že jen stěží zaznamenal Snapeův odchod, když si tak pomalu, jak se jen odvažoval, vychutnával každé sousto. Stále ještě je jedl, když se Snape navrátil a posadil se ke stolu. Harry si ho nevšímal a loudavě dojídal poslední kousíček, pak si naklonil talíř směrem k ústům, aby pochytal veškerou zmrzlinu. Nestaral se o to, jestli vypadá hloupě. Jakmile dojedl dezert, dostal hlad a okamžitě se vrhl na vepřové kostičky. Snape si pro sebe přivolal čaj a napil se. „Dnes večer se bude konat další setkání.“ Harry přestal jíst. Nemyslel si, že by právě teď dokázal snést další mučení. Snape si všiml jeho obličeje a přezíravě mávl rukou. „Vy do něj nebudete zapojen. Řekl jsem jim, že Luciusovo kouzlo vám zranilo záda a potřebujete odpočívat. Po večeři vám obvážu hrudník a dám vám lektvar, abyste spal klidněji. Je vysoce nepravděpodobné, že by Pán zla trval na vašem probuzení.“ Harry se uklidnil, vrátil se k jídlu a přitom sledoval Snapea. „Rovněž povím Temnému pánovi, že ze stejného důvodu jsem se zdráhal s vámi vykonávat pohlavní styk,“ pokračoval Snape. „Nebudou mít podezření, že mi trvá zotavování tak dlouho?“ zeptal se Harry. „Nevědí, jak účinné jsou mé nové lektvary,“ odpověděl Snape samolibě. „A rád bych to tak udržel.“ Odložil hrneček. „Jak již jsem říkal, pokusy Pána zla přesvědčit společnost o vašem zajetí byly relativně neúspěšné. Mnoho jeho stoupenců se dožaduje vašeho předvedení před veřejnost, aby umlčel skeptiky. Po včerejším vystoupení jich velká část má pocit, že nyní je ten nejlepší čas poskytnout hmatatelné svědectví. Nevím, zda s nimi Pán zla souhlasí, neoznámil své záměry. Nicméně věřím, že brzy odhalí kouzelnickému světu nějaké konkrétní důkazy o tom, že jste v jeho vlastnictví.“

Odmlčel se, než pokračoval: „Mám dvě teorie, které mohou vzejít z dnešního večera, pokud se Temný pán rozhodne poskytnout světu důkaz o vašem dopadení. První je, že budete odvezen z tohoto místa, aby vás vystavili před veřejnost. Shledávám tento scénář z těch dvou méně pravděpodobný, jelikož Řád by se v tu chvíli, kdy byste byl odhalen, pokusil o vaši záchranu. Domnívám se, že je příliš paranoidní, než aby doopravdy zvažoval tuto možnost a riskoval, že ztratí vás, svůj nejcennější majetek.“ Harry nad tím zúžil oči, ale nepřerušoval ho. Snape pokračoval: „Druhá, o které jsem si značně jistý, že ji zvolí, je, že si vybere pár představitelů z ministerstva a médií, kteří ono prohlášení předají kouzelnickému světu za něj. Buď pozve je sem, nebo vás vezme na jiné, dobře střežené místo. Pusťte útěk z hlavy… ten nebude teď možný.“ To se lehčeji řeklo, než udělalo. Harry nevyslovil nahlas své obavy, jen se soustředil na zelené fazolky před sebou. „Možná se mnou nesouhlasíte, ale myslím si, že je důležité, abyste nyní zůstal zde. Pán zla byl ukolébán do pocitu uspokojení. Ačkoliv Řád stále odolává, jeho nadvláda nad kouzelnickým světem vzrůstá každým dnem a on si dělá větší starosti o legislativní záležitosti než o jejich odpor. Pokud byste utekl, jeho pozornost by se opět zaměřila na Řád a na vaše další spojence. Mám dojem, že vaši přátelé budou ve větším bezpečí, zůstanete-li zde.“ Tím si Harry nebyl tak jistý. Snape odeslal svůj šálek. „Mám v úmyslu navrhnout Pánovi zla způsob, jakým by těmto zástupcům demonstroval svoji nadvládu nad vámi. Navrhnu, aby vám dal veritasérum a dovolil jim udělat s vámi rozhovor. Pokud bude tento plán odsouhlasen, naučím vás, jak pod lektvarem pravdy lhát.“ „Lhát pod lektvarem pravdy?“ zamračil se Harry. „Ale neví Voldemort, že umíte lhát?“ „Samozřejmě, ale nikdy z toho nebude podezírat vás,“ podotknul Snape. „Pokusím se nechat se během rozhovoru umístit do vaší blízkosti, abych zajistil, že budou pokládat správný druh otázek. Bude to těžké a až do ustanovení interview vás budu muset připravovat výhradně na něj, ale jsem toho názoru, že s dostatečnou přípravou a odhodláním jste schopný to zvládnout.“ Jeho temné oči se dál upíraly do Harryho, očividně hledaly souhlas. Harry přikývl. „To mohu dokázat.“ Nebyl slabý. Dokáže Snapeovi, že je silný. „Ale co když se jim nebude váš plán líbit?“

„Pak vymyslíme nějaký nový.“ Postavil se. „Měli by dorazit zakrátko. Odstraňte si košili a stoupněte si přede mne.“ Harry nechtěl, aby se ho Snape dotýkal, ale také nechtěl být předveden před Voldemorta, takže zdráhavě vstal a přešel k němu. Postavil se před Snapea, který z hábitu vytáhl roli bandáže a začal obvazovat Harrymu hruď. Jeho ruce se pohybovaly rychle, prsty se mu jen míhaly, jako kdyby cítily Harryho odpor a odmítaly na něm prodlévat. Když Snape skončil, zapečetil obinadlo a z kapsy vytáhl lahvičku. „Bezesný spánek smíchaný s relaxantem,“ vysvětlil, když ji otevřel a předal Harrymu. „Vypijte to celé.“ Harry si ji od něj převzal, aniž by se jeho prstů dotkl a vylil si obsah do krku. Vrátil flakónek Snapeovi, který v tichosti sledoval, jak se Harry otočil a došel k posteli. Mladík vklouzl pod peřinu a letmo se podíval na Snapea, jenž uklízel stůl a nádobí. „Ráno vám oznámím, jak bylo rozhodnuto,“ řekl mu Snape. „Pokuste se co nejvíce odpočívat.“ Harry zavřel oči a pod peřinou se stočil do klubíčka. Díky lektvaru na uklidnění a relaxantu se cítil neuvěřitelně ospalý. Snažil se dosáhnout na svůj vztek, ale už ho nedokázal vynést na povrch. Chtěl spát a nějak smazat vše hrozné, co se stalo. Chtěl se vzbudit v Bradavicích s Ronem chrápajícím na vedlejší posteli a Hermionou s Ginny v dívčí ložnici. Chtěl, aby se Snape vrátil a omluvil se za to, že mu vzal tu vzpomínku. Chtěl se přestat cítit tak osaměle a bezmocně. Bylo toho příliš, co by si přál, ale musel se spokojit s požehnáním bezesného spánku.

Kapitola 35 Vzbudil se, když Snape vešel do cely. Harry ospale mrkal na temnou skvrnu, která přistoupila ke straně jeho postele. Snape si z oblečení vytáhl hůlku a namířil jí na Harryho, jenž se rázem probudil a okamžitě se štrachal, aby zmizel z dosahu konce Smrtijedovy hůlky. „Nehýbejte se,“ nařídil mu Snape. „Jednoduše vám nemohu odstranit obvazy, když sebou vrtíte.“ Harry se donutil ke klidu. „Proč jste neřekl, co se chystáte udělat, a místo toho jste na mě jen namířil hůlkou?“ Snape hůlkou přejel Harrymu po hrudi a obinadla odpadla. „Nesesílal bych na vás kletby na tak krátkou vzdálenost.“ „Nevěřím vám.“ „To jsem si všiml.“ Snape od něj ustoupil a dvakrát hůlkou klepnul na stůl, než se posadil. Harry tam přiklopýtal poté, co si natáhl košili. Snape mu připravil ke snídani jídlo, které obvykle dostával ve dnech, kdy šli trénovat. Cítil se lehce hladový, takže okamžitě začal konzumovat omeletu. Neobtěžoval se ptát Snapea, co se na schůzi rozhodlo, protože věděl, že mu Snape jejich závěr zanedlouho oznámí. Snape nezklamal. Poté, co několik minut upíjel čaj, prolomil ticho slovy: „Pán zla souhlasil s mým návrhem. Zítra odpoledne sem bude přivedeno pět osob dle jeho výběru, aby s vámi udělalo rozhovor.“ „Kdo?“ „To neřekl a nezáleží na tom. Musíme se soustředit na to, jak vás naučit, abyste hrál svoji roli dokonce i pod vlivem veritaséra.“ Snape vytáhl lahvičku, kterou Harry poznával od doby, co Snape vyhrožoval, že mu její obsah nalije do dýňového džusu. Zamračil se na Snapea. „Tohle si nevezmu.“ Snape na něj vyklenul obočí. „Souhlasil jste s plánem.“ „Jak mám vědět, že se zítra skutečně nějaké setkání koná a že mi ho nedáváte jen proto, abyste mě přiměl vyklopit tajemství?“ zeptal se nedůvěřivě. „Upřímně, Pottere…“ povzdechl si Snape podrážděně. „Kdybych měl v plánu dát vám veritasérum proto, abych se dozvěděl všechna vaše nejtemnější tajemství, jednoduše bych vám nakapal pár kapek do jídla. A až by lektvar začal účinkovat, položil bych vám své otázky a pak vyhladil

všechny stopy po té vzpomínce. Nic byste nevěděl. Zcela jistě nemám potřebu vymýšlet propracované plány. Uděláte to dobrovolně, nebo na vás použiju kouzlo na zmatení, jako jsem to udělal s Averym. Je příliš pozdě, abyste mohl couvnout, a já nezemřu jenom proto, že jste změnil názor.“ „Jestli mě prostě můžete zmást kouzlem, proč to neuděláte?“ zeptal se Harry nedůtklivě. „Protože se bojím, že zničím tu pustinu, kterou nazýváte myslí,“ zasyčel Snape. Harry praštil pěstmi do stolu. „Nemluvte se mnou takhle!“ „Tak se přestaňte chovat jako děcko!“ Harry vyletěl na nohy, až převrhl židli. „Přestaňte se mnou jednat jako s dítětem!“ „To nedělám! Ale nyní vidím - “ odporoval mu Snape a taktéž vyskočil. „Vzal jste mi vzpomínky!“ „Abych vás chránil! Vy - “ „Ne! Snažil jste se mě přesvědčit, že jsem vás o to žádal! Udělal jste to pro sebe.“ Harry pro větší důraz udeřil rukama do stolu. „Nic takového jsem neudělal! Pouze jsem se vás zeptal - “ „UDĚLAL JSTE TO!“ zařval Harry. „Naznačoval jste to!“ „Dobrá,“ zavrčel Snape. „Myslíte, že si užívám, když vás vidím brečet? Já “ „Ano,“ okamžitě dotčeně odpověděl Harry. „Jste tupý!“ odsekl Snape. Uklidil stůl brutálním škubnutím hůlky. „Měl jsem vědět, že všechny ty laskavosti byly na vás jen plýtváním - “ „Laskavosti - “ vyjel na něj Harry. „Ano!“ zaútočil Snape a Harry si připravil pěsti k boji. „Myslíte si, že piju dýňovou šťávu? Nebo jím sračky jako sirupový košíčky? Domníváte se, že s nadšením dávám knihy z mé osobní knihovny odpornému spratkovi, který rozcupoval tu, kterou mi dala má matka?“ Snape postoupil kupředu a Harry o krok ustoupil, koleny narazil na okraj postele a zadkem spadl na matraci. Snape se nad ním tyčil, tvář měl zkroucenou hněvem. „Dělám všechny tyhle věci proto, abyste trénoval a nefňukal, a je mi to k ničemu. Neměl jsem se obtěžovat se snahou učinit vás šťastným. Měl jsem vám

dát lektvary, abyste se nebránil, použít na vás Imperio a pak vás donutit trénovat!“ Harry na něj zíral, příliš šokovaný a zmatený, než aby něco odseknul. Snape udělal ty sirupové košíčky jenom pro něj? Jistě, uvědomil si náhle Harry. Nedělal je, dokud mu Harry neřekl, že je to jeho nejoblíbenější jídlo. A když mu je Snape dal poprvé, Harry se jen tak mimochodem zmínil, že je miluje se zmrzlinou, a podruhé mu byly naservírovány společně s ní. A ta kniha… Harry si vzpomněl na své fotoalbum, které nejspíš bylo zničeno. Znal cenu dárků od rodičů a uvědomil si, že Snapeovi jejím zničením musel ublížit. A přesto Harryho za její roztrhání nepotrestal. Dovolil mu nechat si zbytky té knihy a dokonce mu dal další. Ale něco nebylo správně. Snape říkal, že dělal všechno tohle proto, aby Harry trénoval a nesoužil se. Ale Harry dostával dýňovou šťávu a knihy skoro od začátku svého uvěznění. To značí, že Snape se snažil Harryho povzbudit ještě předtím, než s tréninky začali. Snape se narovnal a ovládnul se. Zkřivené rysy jeho tváře sklouzly zpět do neutrální masky a rozevřel pěsti. Jen jeho hlas, chladný a smrtící, prozrazoval vztek. „Nezemřu kvůli vám. Včera jste s tímto plánem souhlasil a absolvujete ho buď násilím, nebo dobrovolně.“ Znovu z hábitu vyndal lahvičku veritaséra. „Vy jste vždycky plánoval mě cvičit?“ zeptal se ho Harry, když našel svůj hlas. „Co myslíte, Pottere?“ vyštěkl Snape. „Proč jste to nedělal v Bradavicích?“ „Kdybyste se naučil Nitrobranu, pak bych to nejspíš dělal,“ odvětil Snape plynule. Osten viny šel přímo Harrymu do srdce. Byla to jen jeho chyba, že se nenaučil kontrolovat své myšlenky. Celý ten čas obviňoval ze svého nedostatečného pokroku v Nitrobraně Snapea, ale nyní musel uznat, že výhradně on byl zodpovědný za svoji neschopnost zvládnout tento předmět. Kdyby jen tak byl pečlivější při svém studiu Nitrobrany, Sirius by – ne, nic se nezíská, když se bude prodlévat na ‚kdyby‘. Snape ustoupil a vrátil se na svoji židli. Sledoval Harryho přes stůl, nepochybně čekal na odpověď. Harry chápal, že se mu Snape snažil pomáhat. Snape mu vzpomínku odstranil ne proto, aby s Harrym manipuloval nebo ho ovládal, ale aby zajistil, že Harry bude schopný trénovat. Věděl, že Harry tou vzpomínkou bude zdrcený až k bodu, kde nebude schopen několik dní cvičit, což by překazilo jejich plány. Ale proč mu to ten chlap jednoduše nemohl říct? Proč všechny ty úskoky? Kdyby mu Snape prostě vysvětlil, proč tu

vzpomínku vzal, neměl by Harry tak prudkou reakci. Harry se posadil na svoji židli. „Heleďte se, přestaňte se snažit zmanipulovat mě a prostě mi řekněte, proč chcete, abych co udělal. Nejsem tak hloupý, jak si podle všeho myslíte.“ Výraz na Snapeově tváři jasně vyjadřoval, že má jiný názor, ale nahlas ho nevyslovil. Harry se podíval na veritasérum, které Snape položil na stůl před něj. „Každopádně, proč jste vůbec navrhoval, aby se v tom výslechu použilo veritasérum? Nebylo by pro nás oba lepší, aby mě vyslýchali bez něj?“ „Bylo by to snazší,“ přiznal Snape. „Nicméně tazatelé budou předpokládat nějaký úskok a tohle je pomůže upokojit a přesvědčit je o věrohodnosti toho, co vidí. Navíc to v očích Pána zla upevní vaši pozici coby otroka. Až vás uvidí, jak jim odpovídáte na otázky pod veritasérem, bude nakloněnější dívat se na vás jako na zcela zlomeného. Jsem si jistý, že jste zaznamenal, jak velice paranoidní je. Většina Smrtijedů je přesvědčena o vašem ochočení, ale zabere to opakované představení, než se nám podaří oklamat i jeho.“ „Takže jak se dá lhát pod veritasérem?“ zeptal se nyní zvědavý Harry. Snape si na stole zkřížil ruce. „Existuje fyzická, magická a psychická metoda, jak překazit účinky veritaséra. Pokud si pamatujete ze svého čtvrtého ročníku, podali jsme Skrkovi lektvar téměř okamžitě po útoku. To bylo proto, aby se zajistilo, že jeho obrana bude snížena a že se mu nepodaří použít kouzlo, co by přeměnilo lektvar do něčeho neškodnějšího…“ Harrymu se rozšířily oči. Netušil, že se něco takového dá provést. „Nebo si zablokoval krk, nebo kouzlem zapečetil lektvar do kapsule,“ mluvil dál Snape. „A mohl bych tak pokračovat. Já se vás budu pokoušet naučit psychickou metodu.“ „Pokoušet?“ zeptal se Harry. „Nemusím to snad zvládnout?“ „Ne nezbytně,“ odpověděl Snape. „Ačkoliv bych tomu dával přednost. Existují dvě metody oklamání, které mohou být použity. První je Nitrobrana. Bohužel vy stále nejste pravým Nitrobráncem.“ Na důkaz svých slov vnikl do Harryho mysli. „Ááá! Tohle nedělejte!“ Harry, jakmile vyhodil Snapea ven, se duševně i fyzicky oklepal. Snape zavrtěl hlavou. „Stále jste přespříliš ovládán svými emocemi. Jsem si dobře vědom toho, že nejlépe předvádíte Nitrobranu při stresu a že jste byl schopen úspěšně zablokovat Pána zla i mě při všech předešlých příležitostech, kdy jste byl v jeho přítomnosti. Nicméně je

nepravděpodobné, že vám budou během tohoto rozhovoru ubližovat, a já se obávám, že při jejich otázkách se uvolníte a povolíte sevření své mysli. Druhý způsob je v zásadě vyhýbání se odpovědi. Kdybych se vás zeptal: ‚Sloužíte Pánovi zla?‘ mohl byste odpovědět pouhým ‚ne‘ a prozradit se tak. Avšak pokud řeknete: ‚On je můj pán a já jeho otrok,‘ bude to naznačovat, že mu sloužíte. Přísně vzato jsou obě tvrzení pravdivá a vy nebudete mít obtíže takové prohlášení pod veritasérem učinit. Ovšem je jasné, že pokud budete odpovídat příliš vyhýbavě, vysvitne podezření a tento přístup není platný pro otázky ano nebo ne, takže je důležité, abyste se snažil ovládnout obě tyto metody.“ Snape se postavil a přešel k Harrymu. „Nejdřív vás budu zkoušet na vyhýbání se odpovědi. Vyplázněte jazyk.“ „Neptejte se na žádnou otázku, na kterou se nebudou ptát oni.“ Harry vystrčil jazyk. Snape mu na špičku obezřetně nakapal tři kapky a pak se vrátil ke své židli. „Nejprve se s tím nesnažte bojovat,“ navrhl Snape, když si sedal. „Nesmíte dát najevo, o co se pokoušíte. Vzpírejte se tomu decentně.“ Do Harryho se vkradl neuvěřitelný pocit klidu. Cítil se velice uvolněný, jako kdyby byl čerstvě po orgasmu a všechny obavy a pochybnosti, co měl ohledně Snapea, odletěly, jak lektvar začal účinkovat. Byl to podobný pocit, jako být pod kletbou Imperius, ačkoliv ne tak silný. „Je to příjemný,“ řekl a zjistil, že jeho hlas zní dost odlišně, jako kdyby mluvil z druhé strany tunelu. Přesto mu to nevadilo: všechno bylo fajn. „Sloužíte Pánovi zla?“ zeptal se ho Snape. Harry si matně pamatoval správnou odpověď. „On je můj pán. Já jsem jeho otrok.“ Snape pomalu přikývl. „Přejete si bojovat se Smrtijedy?“ „Ano,“ řekl, než se stihl zastavit. „Ne, vzpomeňte si na to, co vás učím. Nebudete bojovat se Smrtijedy, vy je přinutíte, aby se pozabíjeli navzájem. To, co si přejete dělat, je přizpůsobit se jim. Přejete si bojovat se Smrtijedy?“ „Přeji si přizpůsobit se jim. Jim všem.“ „Lepší. Odpovídejte krátce.“ „Líbí se mi mluvit. Je příjemný mluvit, když jste pod vlivem,“ řekl Harry zasněně. „Já vím, ale musíte se pokusit mít tu trochu kontroly, co zvládnete. Mluvte jen tehdy, když jste tázán. Přejete si pomstít se Smrtijedům?“

Harry se jen stěží zvládl zastavit, aby neřekl ‚ano‘. „Já… chci se jim přizpůsobit.“ „Skryjte svůj zápas. Nenechte si nic projevit ve tváři. Kdo jsou vaši páni?“ „Smrtijedi, vy a Voldemort,“ odpověděl Harry okamžitě. „Nenazývejte ho Voldemort. On je váš pán. Vlastní vaše tělo, ne vaši mysl. Odkazujte na něj jako ‚můj pán‘ nebo ‚Pán zla‘. Také byste mě neměl vydělovat od ostatních Smrtijedů. Já jsem Smrtijed.“ Snape na něj civěl, pak se zeptal znovu: „Kdo jsou vaši páni?“ „Můj pán a Smrtijedi.“ „Dobře. Ale máte víc pánů než jen je. Máte své svědomí, svou duši, odhodlání vašich přátel, touhy této společnosti… všechny tyto věci mají nad vámi moc. Když se vás zeptají, kdo jsou vaši páni, budou se ptát na vaše fyzické vlastníky, ale vy jim můžete odpovědět buď těmi, kdo ovládají vaše tělo, nebo těmi, kdo mají nadvládu nad vaší duší. Rozumíte?“ „Ano.“ „Představujte si, že já jsem těmi, kdo s vámi bude dělat ten rozhovor,“ navrhl Snape. „Co si vaši mistři přejí?“ „Chtějí dobýt svět, aby můj pán vládl.“ „Budete proti nim bojovat?“ „Ne, přizpůsobím se jim,“ odpověděl Harry okamžitě. „Budete je poslouchat?“ „Prozatím.“ „Není třeba být specifický. Jednoduše řekněte: ‚ano, budu je poslouchat,‘ což je zcela pravda. Budete je poslouchat prozatím. Budete poslouchat své pány?“ „Ano,“ souhlasil. „Budu je poslouchat.“ „Pamatujte, máte dva druhy pánů. Můžete mezi nimi zaměňovat, kdykoliv si přejete. Sloužíte svým pánům rád?“ „Ne, nenávidím to.“ „Vy jste pánem své duše,“ připomněl mu Snape. „Vy jste pánem svého osudu, své mysli, svého srdce. Sloužíte svým pánům rád?“

„Ano.“ Rád se řídil srdcem. „Dobře,“ pochválil ho Snape. „Když se vás budou ptát, kterak vás dopadli, můžete jednoduše říct: ‚Na tu událost nemám žádnou vzpomínku.‘ Jak vás dopadli?“ „Na tu událost nemám žádnou vzpomínku,“ odpověděl rychle. „Komu sloužíte?“ „Mým pánům.“ „Kdo jsou vaši páni?“ „Smrtijedi, můj Pán a má duše.“ „Není třeba dodávat ‚má duše,‘“ kladl mu na srdce Snape. „Pamatujte, používejte krátké odpovědi. Kdo jsou vaši páni?“ „Smrtijedi a můj Pán.“ „Sloužíte svým pánům rád?“ „Ne.“ „Vzpomínáte, máte dva druhy pánů. Jak se jmenujete?“ „Harry James Potter.“ „Plánujete, jak porazit Pána zla?“ „Ano.“ „Popravdě, neplánujete. Já plánuji, jak porazit Pána zla, a vy jste s tím souhlasil. Plánujete, jak porazit Pána zla?“ „Ne, Snape to plánuje.“ „Krátké odpovědi, Pottere,“ řekl Snape úsečně. „Plánujete, jak porazit Pána zla?“ „Ne.“ „Sloužíte svým pánům rád?“ „Ano.“ „Co s vámi Pán zla zamýšlí?“ „Chce - “

„Ne, Pottere, vy nevíte, co s vámi Pán zla zamýšlí. Ani já neznám všechny podrobnosti. Prohlásil byste to, co si myslíte, že s vámi zamýšlí, ne to, co má ve skutečnosti v plánu. Co s vámi Pán zla zamýšlí?“ „Nevím.“ „Kdo jsou vaši páni?“ „…Smrtijedi a můj Pán.“ „Nedávejte najevo svoje vzdorování. Toužíte zabít Pána zla?“ „Ano.“ „Pokud ho zabijete, jednoduše se vrátí. To, co si přejete mu udělat, nelze slovy vystihnout. Dokonce i ‚zničení‘ není dostatečné. Toužíte zabít Pána zla?“ „Nemůže být zabit.“ „Ne, Pottere, používejte jednoduché odpovědi. Odpovězte ‚ne‘. Jak se jmenujete?“ „Harry James Potter.” „Toužíte zabít Pána zla?“ „Ne.“ „Přejete si zničit Pána zla?“ „Ano.“ „‚Zničit‘ není dostatečné. Plánujete, jak porazit Pána zla?“ „Ano.“ „Nejsou to vaše plány, Pottere.“ Snape se ho dál vyptával na otázky. Promíchával ty samé otázky s jednoduššími, ptal se Harryho na jméno, věk a narozeniny. Nakonec začal Harry automaticky odpovídat, aniž by mu musela být napovězena správná odpověď. Poté, co Harry nějakou dobu odpovídal správně, Snape se postavil. „Myslím, že tuto konkrétní lekci jste zvládl. Máte hlad?“ „Ano,“ odpověděl Harry. Veritasérum už vyprchalo, ale on stále cítil nutkání odpovědět okamžitě.

Snape přikývl a vyšel z cely. Harryho těšil jeho pokrok. Snape očividně neočekával, že toto cvičení zvládne hned, a byl nevšedně trpělivý. Lhát pod veritasérem… Harry zoufale doufal, že Snape mluvil pravdu, když prohlašoval, že chtěl Voldemorta zničit pro své vlastní osobní důvody. Věděl, že by se od Snapea toho mohl naučit hodně a chtěl, aby ho trénoval i poté, co Voldemort bude poražen. Ta těžká část bude přesvědčit Snapea, aby zůstal ve Velké Británii a učil ho. Snape se vrátil a dvakrát poklepal hůlkou na stůl. Oběd se skládal z pečených kuřecích prsou dušených v lahodné šťávě, šťouchaných brambor a brokolice s mrkví vařených v páře. Harry si všimnul, že jeho talíř měl o jedno kuřecí prso navíc, zatímco na Snapeově byla vysoká hromádka zeleniny. „Po obědě budeme opět cvičit s veritasérem,“ řekl Snape, zatímco si delikátně krájel kuře. „Proč nemůžu dostat nůž a vidličku? Je strašný snažit se sníst tyhle věci lžící,“ stěžoval si Harry. „Už jsem vám to říkal,“ odpověděl Snape, „mohl byste - “ „Jo, to jste říkal, ale nedává to smysl. Chci říct, sedíte u stolu se mnou, což jak jste říkal, je známka rovnosti a bavíme se o tom, jak oklamat Vol “ „Říkejte ‚mého Pána.‘“ „… jak oklamat mého Pána. Děláte věci, které jsou daleko horší než dát mi vidličku!“ „Nejdřív ze všeho, váš Pán jen zřídkakdy naslouchá dialogům, když mi prohlíží vzpomínky. Ne že mu v první řadě budu tuto vzpomínku vůbec ukazovat. Proto, abych vám mohl dát příbory, musel bych vynaložit čas a energii, abych zakryl jejich přítomnost. Musel bych vám je sebrat hned poté, co byste dojedl, a nechávat si je složené v hábitu, dokud bych nebyl schopen se vrátit do kuchyně, nebo je dojít vyndat hned, co by se vrátily do krabice. Jinak by si Smrtijedi, kteří občas navštěvují moji kuchyň, mohli všimnout druhého páru.“ „Chodí vůbec do kuchyně často?“ zeptal se Harry. „Příležitostně míváme společenské večeře.“ Harrymu zaskočila dýňová šťáva. „Vážně?“ „Ano,“ přikývl.

„Co s nimi probíráte? Koho zabijete příště?“ „Dojezte a pak se přesuneme na druhou fázi vašeho tréninku,“ řekl Snape pevně. Harry udělal, o co byl požádán, ale zajímalo ho to. Snapeovi se podle všeho nelíbilo mluvit o tom, co dělal jako Smrtijed nebo co dělal v době, kdy nebyl u Harryho. Harry vypozoroval, že žádný ze Smrtijedů Snapea nemá rád a že se s ním hádají více než s ostatními. Věděli, že je dvojí krve a nenáviděli ho kvůli tomu? Jak mu vlastně v první řadě bylo dovoleno přidat se k nim? Věděli, že Voldemort je dvojí krve? Mohl se mudlorozený stát Smrtijedem? Harry měl milion otázek, ale dobře věděl, že se nemá pokoušet ptát. Možná někdy po sexu. Snape v tu dobu býval uvolněnější. Poté, co Snape uklidil nádobí, postavil se a znovu přešel k Harrymu. „Tentokrát se budete pokoušet používat Nitrobranu, abyste se ubránil. Nyní se zaměřte na mysl. Pevně ji uzamkněte a pak mi řekněte, až budete připravený začít.“ Harry přikývl a snažil se vyhovět Snapeovým požadavkům. Jakmile si myslel, že jsou jeho vzpomínky pevně uschované, přikývl. „Jsem připravený.“ Vyplázl jazyk. Snape mu na špičku nakapal tři kapky a pak se vrátil na své místo. „Udržujte svoji tvář bez výrazu.“ Harry s úsilím zápasil proti účinkům, aniž by se mu ve tváři zračilo jeho odhodlání. Mohl cítit, jak se ho lektvar snaží dostat do stavu relaxace, ale věděl, že s tím musí bojovat. „Komu sloužíte?“ zeptal se Snape. „Mému Pánovi a Smrtijedům,“ odpověděl Harry snadno. „Budete bojovat proti Pánovi zla?“ „Ne, přizpůsobím se mu.“ „Budete se bouřit proti Smrtijedům?“ „Ne, přizpůsobím se jim.“ „Chcete proti nim bojovat?“ „Udělám cokoliv, co si ode mne moji páni přejí.“ Harry se v tomhle stával docela zdatným. „Sloužíte jim rád?“

„Jsem šťastný, když mohu potěšit své pány.“ „Používáte stále Nitrobranu?“ „Ne.“ Do háje. Tak se zaměřoval na otázky, že si dovolil sklouznout. „Nenávidíte Pána zla?“ „Ano,“ odpověděl, neschopen se zastavit. „Nenávist není pocit, který cítíte k Pánovi zla. Nenávist je také příliš nekomplikovaná. Příliš jednoduchá. Nenávidíte růžičkovou kapustu. Nenávidíte být spoutaný. Nenávidíte, když zůstáváte v cele dlouho. To, co cítíte k Temnému pánovi je hlubší než nenávist. Nenávidíte Pána zla?“ „Ne.“ Pocit, který cítil k Voldemortovi byl tak ostrý a plný hněvu, že občas bolelo jen myslet na to, jak moc si ho hnusil. „Nenávidíte Smrtijedy?“ „Ne.“ Pomstí se jim. Pomstí se jim všem. „Máte nějaké plány na zabití Pána zla?“ „Ne.“ Snape měl plány a Harry je s radostí vyplní. „Pokoušel jste se utéct?“ „Ano.“ „Budete se pokoušet utéct?“ „Ne, patřím sem,“ a věřil tomu. Nejenom že chránil své přátele a milované, navíc ho Snape vyučí a vytrénuje lépe, než by mohl Řád. Kdo jiný znal Smrtijedy a Voldemorta lépe než Snape? Kdo jiný by mohl zajistit, aby byl Harry schopný nalézt Voldemorta, až půjde proti němu v závěrečném střetu? Právě nyní bylo tohle místo, kde potřeboval být. Snapeovo levé obočí na to sebou cuklo, ale nijak jinak nedal najevo, že by Harryho odpověď nebyla očekávaná. „Líbí se vám, když vám ubližují?“ „Ne.“ „To je v pořádku, nemělo by. Chybí vám vaši přátelé?“ „Ano, velmi.“ Chtěl je vidět víc než cokoliv jiného.

„To je v pořádku, měli by. Koho posloucháte?“ „Vás.“ Snape mu pomůže tohle zvládnout. Společně porazí Voldemorta. Snape se zamračil. „Posloucháte vaše pány nebo vašeho Pána a Smrtijedy. Koho posloucháte?“ „Mého Pána a Smrtijedy.“ „Sloužíte svým pánům rád?“ „Ano.“ Miloval, když plnil cíl, který si pro sebe vytyčil. Miloval, když předčil Snapeova očekávání. Miloval, když ho Snape pochválil poté, co úspěšně zvládnul nějakou lekci. „Nenávidíte Pána zla?“ „Ne.“ Vymaže ho z povrchu zemského. Snape pokračoval s otázkami o jeho pánech a jeho ochotě jim sloužit, dokud Harry nedokázal odpovědět na cokoliv, na co se ho ptal. Nakonec Snape řekl: „Musím jít vařit. Vrátím se na večeři a poté budeme pokračovat.“ „Okej.“ Harry byl stále pod účinky veritaséra. „Víte, jste teď daleko lepším učitelem, než když jste byl v Bradavicích. Líbí se mi, když mě teď učíte.“ Snape se na něj podíval. „Nyní je to lehčí, když jste se konečně naučil používat svůj mozek i na něco jiného než famfrpál.“ Odešel. Harry se vrátil do postele, kde si lehl na pokrývky. Cítil se velice uvolněný, ale nebyl ospalý. Byl si sám se sebou jistý, že se mu podaří přesvědčit jak tazatele, tak Voldemorta, že se změnil do ubohého otroka. Se Snapeovým vedením se nemohl dopustit omylu.

Kapitola 36 Snape se vrátil a prošel skrz mříže. „Vyprchalo veritasérum?“ „Jo. Můžu si k němu vytvořit toleranci?“ „Ano.“ Snape pro Harryho vyčaroval večeři. „Ačkoliv ne do zítřka. Musím se vrátit k lektvarům. Měl bych skončit za chvíli.“ Rychle odspěchal pryč a Harry si k sobě přitáhl pečené vepřové. Zajímalo ho, jaký lektvar Snape vařil, že ho to přimělo opustit Harryho v době, kdy měli ze všech sil nacvičovat. Nechtěl tohle zkazit. Musel přesvědčit Voldemorta, že je zlomený, nebo jinak bude muset znovu čelit Malfoyovi. A tomu se chtěl vyhnout za každou cenu. Snape prošel dveřmi od knihovny, zatímco Harry stále jedl jablečný koláč s drobenkou. „Nyní se budeme pokoušet trénovat vás v Nitrobraně, zatímco jste uvolněný. Poté, co dojíte jídlo, běžte do koupelny a připravte si koupel dle vašich preferencí,“ dal mu Snape pokyny. „Nemůžu to udělat, když budu na posteli?“ zeptal se Harry, nechtěl být nahý před Snapem. „Zamýšlím vám vyprat povlečení,“ oznámil mu Snape a pak prošel kolem Harryho sebrat mu přikrývky. Dodal: „Měli bychom dnes večer vykonat pohlavní styk.“ Poslední věc, co chtěl Harry právě teď dělat, byl sex se Snapem, ale ve skutečnosti neměl na výběr. Dojedl koláč a pak se plahočil do koupelny. Přidal si pěnu do koupele dřív, než se v rychlosti svlékl a vlezl do vany. Uvelebil se pod pokrývkou bublin a čekal. Nebyl to sex, čím Harry současně opovrhoval, ale tou intimitou s ním spojenou. Sex mohl být docela příjemným a mohl mu zanechat osvěžující pocit, ale sex byl obvykle doprovázený objetími a dalšími akty, které způsobovaly, že jejich těla končila propletená. Snape zklamal Harryho důvěru a Harry chtěl omluvu, než mu odpustí. Ale nebude čekat na zázrak. Došlo mu, že omluva od Snapea byla událost kosmických rozměrů. Slunce se dřív změní v supernovu a zničí veškerý život na Zemi, než Snape řekne: ‚Mrzí mě to.‘ Kdyby to záleželo na Harrym, nedovolil by Snapeovi dotknout se ho, dokud se mu neomluví. Snape vstoupil do místnosti a přepravil si židli k vaně. „Jste uvolněný?“ zeptal se ho. „Jak to jen jde,“ zamumlal Harry. Snape mu podal lahvičku. „Tento lektvar napodobuje všechny efekty veritaséra, až na jeho schopnosti vyvolávat pravdu. Je také lehčí se proti

němu bránit Nitrobranou. Nejdříve budeme procvičovat s tímhle, než se přesuneme k veritaséru.“ Vtiskl Harrymu lektvar do ruky. Stále byl teplý. Snape ho musel zrovna dovařit. Harry vytáhl zátku a polkl ho. Byl slaně nahořklý a vyvolával v něm pocit na zvracení. „Blé.“ Snape se posadil a Harryho sledoval, mezitím co lektvar začínal účinkovat. Rozhostil se v něm pocit klidu a všechny jeho starosti se odplavily. Kombinace teplé koupele a požehnaného lektvaru zanechala Harryho v pocitu takového míru, že v něm chtěl zůstat navždy. „epekný,“ zamumlal ospale, shledával těžkým mluvit. „Nyní si uzavřete mysl. Zabraňte mi proniknout vaší obranou.“ Ačkoliv Snape od něj seděl sotva na vzdálenost dvou dlaní, jeho hlas jakoby se k němu nesl přes propast. „Zbavte se svých emocí…“ Harry se o to pokusil, ale nikdy mu nešlo vyčistit si mysl od emocí. „Legilimens!“ Snape mu lehce pronikl do hlavy. Stáhl se, jakmile si uvědomil, že je vevnitř. „Soustřeďte se, Pottere. Vyčistěte si mysl. Zbavte se všech svých emocí. Jste připravený?“ Harry se zamračil, když se pokoušel vyhovět Snapeovým instrukcím. „Okej…“ „Legilimens!“ Snape opět snadno prorazil dovnitř. „Zkuste to znovu, Pottere.“ Další pokusy byly stejně katastrofální. Snapeův hlas byl čím dál tím netrpělivější a po další, opět neúspěšné zkoušce vyštěkl: „Pottere! Snažíte se vůbec? Měl byste vykazovat alespoň nějaký pokrok, ale vaše mysl zůstává stále stejně nechráněná!“ „Nikdy jsem to nezvládnul,“ informoval ho Harry zasněně. Snapeova špatná nálada mu ani omylem nemohla ublížit. „Již se vám podařila Nitrobrana dříve, ačkoliv - “ „Ne, ne Nitrobranu. Vyprázdnění mysli. Nikdy jsem to nezvládnul.“ „Nechápu proč, jelikož s prázdnou hlavou už začínáte,“ zamručel Snape, stále naštvaný. Harry se domníval, že by si Snape vážně měl vzít nějaký ze svých vlastních lektvarů. Očividně se potřeboval uvolnit víc než Harry. Zvedl lahvičku a předal ji Snapeovi. „Po tomhle se budete cítit lépe.“

Snape mu věnoval podivný pohled a strčil si ji do kapsy. „Jak jste byl schopen zastírat mysl, když jste si ji nevyprázdnil od emocí?“ Harry pokrčil rameny. „Vystavěl jsem zdi. To jsem udělal proti němu. Schoval jsem se za nimi.“ Poklepal si na spánek. „Chápu…“ Snape si přejel prstem přes ústa. „Pak postavte zdi proti mně. Udělejte cokoliv je třeba, abyste mi zabránil vstoupit do vaší mysli.“ „Okej…“ To bylo pro Harryho lehké. „Legilimens!” Harryho zdi zabránily Snapeovi proniknout dovnitř. „Zajímavé…“ Snape na něj civěl, jako kdyby byl obzvláště fascinující odvar, který právě objevil. „Znovu. Legilimens!“ Bylo snadné nevpustit Snapea dovnitř. „Velmi dobře. Nyní to udělejte, aniž byste své soustředění odrazoval ve tváři. „Legilimens!“ Harry se o to pokusil, ale ani si nebyl vědom toho, že se mu něco na tváři zrcadlí. „Udržujte svoji tvář hladkou. Legilimens!“ Pokusil se o to znovu, ale očividně to nestačilo, protože si Snape povzdechnul. „Potřebujete - “ „Já nevím, co mi dělá obličej,“ zamumlal Harry. Snape vyčaroval zrcátko a dolevitoval ho k němu. „Procvičujte zastírání, aniž byste odhalil svůj vnitřní zápas.“ Odešel z koupelny. Harry zíral na svůj obraz v zrcadle. Vlasy měl docela divoké a trčely mu všemi směry. Vzadu byly už značně dlouhé a sahaly mu skoro až po ramena. Bylo jen dobře, že tu s ním nebyla Ginny a nemohla ho vidět. Bude to muset napravit, než za ní půjde. Dotkl se brady, kde začínal mít trochu strniště. Zajímalo ho, kdy mu pořádně narostou vousy. Tohle bylo docela nesourodé. Snape se vrátil do místnosti a Harry si vzpomněl, o co se měl pokoušet. Vystavěl si zdi a viděl, jak se mu obočí stáhlo k sobě a nos se mu nakrčil. Snažil se je znovu vystavět, aniž by se mu to projevilo ve výrazu tváře, ale bylo to docela těžké. Když lektvar vyprchal, zjistil, že jeho obličej odhaluje více emocí, a ne méně.

Nakonec Snape řekl: „To by pro dnešek stačilo. Osušte se a navraťte se do cely.“ Odešel a Harry vystoupil z vany poté, co vytáhl špunt. Odhadoval, že by měl prostě skousnout zuby a odbýt si to. Zakryl se ručníkem, pod paži si nacpal oblečení a zamířil zpět do cely, ručník si pevně přidržoval kolem pasu. Snape vyměnil povlečení na posteli a kontroloval Harryho toaletní potřeby. Harry přešel místnost, upustil oblečení na stůl a pak vylezl na postel, lehl si na bok tváří ke zdi s ručníkem stále obtočeným kolem pasu. Snape přistoupil blíž a Harryho zaslechl, jak se svléká a opatrně skládá oblečení. Matrace poklesla, když Snape konečně skončil a připojil se k Harrymu na posteli. Zezadu se k mladíkovi přitiskl, pravou rukou mu klouzal kolem pasu a vzhůru po hrudníku. Harry cítil napůl ztopořený penis, jak se tiskne k jeho bedrům, těsně nad ručníkem. Snapeův palec se otřel o jeho levou bradavku, pomalu přelétal sem a tam přes ten pahorek, až ztuhnul do tvrdosti. Harryho tělo bylo lačný tvor, který prahne po laskání a polibcích, i když jeho mysl doteky odmítá. Snape byl ještě dychtivější než Harry, ustavičně tvrdnul proti Harryho zádům. Jednu ruku zavrtal pod Harryho hrudník a přitiskl se k němu celým tělem. Levá ruka pokračovala tam, kde pravá skončila. Prsty škádlil Harryho bradavku, mnul ji, štípal, tahal, laskal, zatímco pravou ho hladil v pomalých kruzích a směřoval níž a níž. Nakonec mu Snape rozvázal ručník a odhalil jeho pomalu tvrdnoucí penis. Špičkami prstů se otřel o žalud a ten chtivý orgán v odpověď poskočil. Sevřel kolem něj ruku a pomalu ho laskal, zatímco ústy mapoval Harryho vzadu na krku, zuby lehce škrábal o kůži. Harry cítil Snapeův penis, nyní již zcela vzrušený, jak se tře o jeho zadek, když ho Snape hladil po délce. Harry věděl, že ho Snape chce. Snape chtěl do něj proniknout a zašukat ho do postele. Harry se diskrétně otřel zadkem o pulzující úd zachycený mezi jejich těly a byl odměněn ostrým nasáním vzduchu u svého ucha. Rozhodl se, že na tomhle bude muset zapracovat. Snape se od něj odsunul a otevřel lubrikant, pokoj se zaplnil vůní jahod. Harry se přetočil na záda, roztáhl nohy a zavřel oči. Snape se k němu znovu přiblížil a Harry ucítil čistící kouzlo. Jeho tělo zůstávalo napjaté, zatímco do něj Snape vtlačil prst. Druhou rukou ho laskal po vnitřních stehnech ve snaze ho uklidnit, zatímco prstem pomalu klouzal dovnitř a ven. Harry udržoval své tělo v napětí, ještě nebyl připravený se pro Snapea uvolnit. Snape vycítil tu bitvu, kterou měl před sebou, stočil svoji volnou ruku kolem kořene Harryho penisu a sklonil se, aby jazykem prokmitl přes špičku. Harry potěšením zalapal po dechu. Ano! Snapeův talentovaný jazyk jeho citlivý žalud po délce pomalu olíznul, než ho vtáhnul do úst. Ó bože. Harryho boky sebou škubly a on hlasitě rozkoší zasténal. Kurva. Snape mohl být úplným bastardem, pokud bude tohle dělat častěji.

Druhý prst se přidal k prvnímu, ale Harry vzdal svůj odpor. Vyšel jim naproti, zatímco Snapeův jazyk zavířil kolem špičky. Snape ho začal souložit prsty, nechávaje ho přirážet do svých horkých úst. „Kurva…kurva…“ Jeho varlata se pevně stáhla a on vykřikoval rozkoší, když ho Snape plynule dováděl k orgasmu. A pak, když už skoro vyvrcholil, Snape Harryho zoufale toužící mužství pustil a vytáhl prsty. Harry zaskřípal zuby nad tou ztrátou. Snape Harryho otočil zpátky na bok a uložil se za něj do té samé pozici jako předtím. Harry si pamatoval, jak spolu kdysi dávno souložili na boku a tak zvedl pravou nohu, pokrčil ji v koleni. Snape ho prsty chytil pod kolenem, aby ji přidržel na místě a pomalu do něj pronikl. Harry zalapal po dechu, když ho Snape plynule roztahoval a vyplňoval. Pevně sevřel prostěradlo, soustředil se na pocit ve svém zadku, když ho zaplnilo Snapeovo vzrušení. Jakmile se Snape kompletně zabořil, začal pomalu přirážet, a jak ho souložil, zezadu se na něj natlačil celým tělem. Znovu vklouzl levou rukou pod Harryho hruď a přitáhl si mladšího kouzelníka do objetí. Harry zasténal a přitiskl se zády k němu. Chtěl se rozpustit do jeho žáru. Byl to velice dobrý pocit být takto držený, ruka naplocho opřená o jeho hruď, zatímco mu druhá přidržovala zvednutou nohu. Snapeův nepravidelný dech cítil u ucha a tlukoucí srdce v hrudi. Muž ho lehce líbal na krk, teplý vzduch ovanul mladíkovu kůži. Harry se kolem něj sevřel a Snapeovi se zasekl dech v hrdle, když začal přirážet trochu tvrději. Teď bylo snadné uvěřit, že se o něj Snape zajímal. Zavřel oči a přitiskl se k tomu teplému tělu, jež ho pevně drželo. Představoval si, že ho Snape tělem žádá o odpuštění, protože to nedokáže slovy. A on mu ho dal, ale také jen svým tělem. Harry zvedl levou ruku a umístil ji na mužovu, propletl své prsty se Snapeovými většími. Snape stočil ruku, chytil Harryho prsty do svých a pokračoval v přirážení. Bylo to dokonalé. V tuto chvíli měl všechno. Snape pustil Harryho nohu a uvolněnou rukou směřoval dolů, aby prsty obtočil kolem Harryho penisu. Masturboval ho v rytmu svých přírazů a mírně mu okusoval ucho. „Ó bože.“ Harry se pravou rukou natáhl dozadu a popadl Snapea za bok, zatímco levou pevněji sevřel kolem Snapeovy ruky. Vycházel vstříc Snapeovým prstům a dychtivě rajtoval na Snapeově údu. Snape tiše zavrčel jemu u ucha a honil ho rychleji. „Kurva!“ Vykřikl Harry, jak se jeho tělo napjalo. Orgasmus se jím převalil jako vlny a on vrcholil a vrcholil, celé jeho tělo pulzovalo po tom výbuchu. Snape mu do ucha zasténal a pustil Harryho penis, aby ho popadl za bok a souložil ho rychleji. Ústa přitiskl Harrymu na krk, lehce ho tam kousl, když se blížil svému vlastnímu orgasmu. Pevně Harryho přidržoval, když vrcholil, prsty silněji sevřel ty Harryho.

Jakmile se Snapeovo tělo přestalo třást, opatrně se z Harryho vytáhl. Nicméně se neodsunul, zůstával pevně přitisknutý k Harryho zádům. Mladík zavřel oči, spočinul v objetí a pevně mezi svými prsty držel Snapeovy. Nyní se cítil stejně uvolněný a spokojený, jako se cítil, když byl na té droze. Chtěl tak zůstat, navěky sevřen ve Snapeově náručí. Leželi takto několik minut, než Harry prolomil ticho. „Budete tam zítra?“ „Ano. Pán zla a já vás doprovodíme. Nikdo jiný by tam být neměl, ačkoliv nepochybně bude mnoho takových, kteří se budou pokoušet získat jeho přízeň a je možné, že jim bude dovoleno se k nám přidat.“ „Proč?“ „Svět uvidí, jak vysoko jsou v jeho řadách, když jim dovolil být s jeho nejcennějším zajatcem,“ vysvětlil Snape. „Co budeme dělat, když to zkazím?“ zeptal se Harry s obavami. Zatím nebyl schopný ovládnout Nitrobranu a nevěřil si, aby se zcela spoléhal jen na metodu vyhýbání se odpovědi. „Nezkazíte,“ ujistil ho Snape. „Ale co když ano?“ naléhal Harry. „Pak budeme předstírat, že jste byl pomatený,“ odpověděl Snape s lehkostí. „Neberu na sebe zbytečná rizika. Nenavrhoval bych tento konkrétní scénář, kdybych nebyl plně přesvědčený, že z toho můžeme vyjít vítězně.“ „Jen mi řekněte, že máte záložní plán.“ „Samozřejmě že mám,“ odpověděl Snape okamžitě. „Můžu toho díky tomuto plánu ztratit daleko víc než vy.“ „Jakto?“ „Co se vás týče, to nejhorší, co se může stát, je, že se dozvědí, že nejste zlomený. To nejhorší, co se může stát mně, je, že odhalíte naše plány a Pán zla mě zabije.“ Snape pustil Harryho prsty, otočil svoji ruku tak, že jejich dlaně jedna druhou překrývaly. „Zdám se vám nervózní?“ Snapeova pokožka byla studená a suchá jako vždy. „Ne.“ „Nemají být Nebelvíři ti odvážní? Neříkejte mi, že se bojíte.“ „Hej!“ protestoval Harry a posadil se. „Nebojím se. Jen mě zajímalo, co budeme dělat, když to zkazím. Když se mě zeptají na otázky ano nebo ne -“

„Nezeptají,“ odpověděl Snape sebejistě a přetočil se na záda. „Mají omezený čas a nebudou se ptát na otázky, co nikam nevedou. A kdyby bylo třeba, vždy na vás mohu použít Klihando.“ „Proč mi předem nedáte lektvar, který zneutralizuje účinky veritaséra?“ „Mohli by to očekávat a otestovat vás na něj. Chceme je kompletně přesvědčit o vašem zotročení. Je nezbytně nutné, abychom pouze vy a já byli jediní, kdo ví, že jste všechno, jen ne otrok s vymytým mozkem.“ Harry si vzpomněl na ten dopis, který poslal Ronovi a Hermioně. V něm neuváděl nic o tom, že spolupracuje se Snapem. Podle toho, co věděli, byl Snape plně angažovaný Smrtijed. Bylo to tak lepší. Čím méně toho věděli, tím ve větším byli bezpečí. „Takže co se stane pak? Jakmile projdeme tímhle testem.“ Ke Snapeovi přilétla jeho hůlka a on použil čistící kouzla. „Je nejlepší neplánovat příliš dopředu. Uvidíme, zda bude tato zkouška stačit na přesvědčení Pána zla. Pokud ne, pak vymyslím další způsoby, jak si vás může ověřit.“ Posadil se a ze židle zvednul své boxerky. „Vaše záda…“ Harry se natáhl, aby se dotkl jizvy, kterou Snape získal během své absence. Byla růžovější než zbytek jeho zad a hladší než normálně zbarvené oblasti kolem ní. „Proč se neuzdravila? Nedal jsem na ni dostatečně léčivého lektvaru?“ Snape se postavil, popadl svoje triko a rychle si ho přetáhl přes hlavu. „Moje tělo se neléčí stejně rychle jako vaše a já jsem nepokračoval s léčbou tak dlouho, jak bych měl.“ „Proč ne?“ zeptal se Harry a sledoval Snapea, jak vklouzává do svých kalhot. „Co je další jizva mezi tolika?“ zeptal se Snape nepřítomně, zatímco se jeho prsty kmitaly na knoflíčcích jeho košile. Harry se na něj díval, jak se obléká. Nosil tolik vrstev a nechával si je pevně zapnuté, jako kdyby se bál, že by mohl být náhle svlečen. Harry si vzpomínal, jak se zpěčoval sundat si oblečení v tréninkové místnosti a jak ho dříve nosíval dokonce i během sexu, dokud Harry netrval na tom, aby se také svlékl. Byla Snapeova starost o oblečení odpovědění na ten úskok, který na něj nahrál Harryho otec během jejich pátého ročníku? Harry doufal, že jeho otec neodstranil Snapeovi spodní prádlo. Nedokázal si představit, jak ponižující musí být mít obnažené genitálie před spolužáky. Náhle si Harry uvědomil, že na tom rozhovoru by ho mohli fotografovat. Vymrštil se na nohy, čímž Snapea vyděsil. „Budou mě fotit?“ „Předpokládám, že ano.“

„Mohu mít na sobě oblečení?“ požádal zoufale. „Nechci, aby mě fotili, když budu nahý.“ „Uvidím, co se dá udělat.“ Snape si narovnal oblečení. „Spěte. Zítra po rozhovoru obnovíme tréninky.“ „Okej.“ Snape odešel, plášť za ním zavlál. Harry se vyšplhal na postel a přetáhl si přes sebe peřinu. Pokud si Snape věřil, pak on bude taky. Jestliže jim plán padne, Snape ho může zbavit pout a pak oba mohou napadnout Voldemorta. Snape nevypadal na typ člověka, který by připustil, aby zemřeli bez boje. Kombinace lektvaru a sexu ho zanechala ve velmi uvolněném stavu a netrvalo dlouho, než usnul.

Kapitola 37 „Vstávejte, Pottere.“ Harry ospale zamrkal na Snapea, který vešel do jeho cely a vyčaroval mu snídani. „To už je ráno? Kdy tady budou?“ „Kdykoliv během dneška. Pán zla to nespecifikoval. Po snídani budeme opět trénovat s veritasérem,“ řekl Snape a upíjel čaj stejně v poklidu a lhostejný jako vždy. Harry přikývl a usrkl si ze své pomerančové šťávy. Musel přiznat, že Snape měl teda nervy. Klidná vyrovnanost staršího kouzelníka byla nakažlivá a Harryho ranní obavy se rozpustily dřív, než dosnídal. Poté, co odklidil nádobí, vyndal Snape veritasérum a přitáhl si židli blíž k Harrymu. Sedl si tak, že se koleny dotýkali. „Snažte se vůči tomu zastírat, aniž byste změnil svůj výraz tváře.“ Harry vyplázl jazyk a Snape mu na špičku opatrně umístil tři kapky. Mladík se na něj podíval a pokoušel se zůstat ztuhlý jako mrtvola, zatímco si pevně uzavíral mysl. Snape zavrtěl hlavou. „Stále máte všechno vepsané na tváři. Obávám se, že bude trvat roky vás z tohohle návyku vyléčit.“ „Nejspíš jo,“ uznal Harry. „Komu sloužíte?“ „Mému pánovi a Smrtijedům,“ odpověděl Harry s lehkostí. „Sloužíte jim rád?“ „Ano, rád poslouchám své pány.“ „Plánujete, jak zničit Pána zla?“ pokračoval Snape. „Ne, neplánuji.“ „Nenávidíte Pána zla?“ „Ne.“ Krátké odpovědi byly nejlepší. „Plánujete útěk?“ „Ne, patřím sem.“ Snape se náhle postavil. „Pán zla je tady. Vezměte si toto.“ Vrazil mu do ruky lektvar. „Vrátím se.“ A rychle odkráčel.

Harry lektvar vypil a postavil prázdnou lahvičku na stůl. Účinky veritaséra vybledly a on se stal opět ostražitým. Sklouzl ze židle a při čekání na Snapeův návrat, začal dělat sedy-lehy. Po pár minutách Snape rychlými kroky prošel dveřmi od knihovny. „Oblékněte se, Pottere.“ Harry vděčně vytáhl své oblečení zpod matrace. „Jsou tady?“ „Ano.“ Snape přešel blíž k Harrymu a přitiskl mu hůlku k čelisti. Harry ucítil, jak přes jeho pokožku přejelo holící kouzlo. „Zavřete oči.“ Harry okamžitě poslechl a pak je bleskově otevřel, když něco kovového se dotklo kořene jeho nosu: jeho brýle! „Já vidím!“ Zíral na Snapea, který teď když Harry dokázal rozeznat jasněji rysy jeho obličeje, vypadal docela jinak. Nos měl stále monstrózní a pro Harryho nikdy nebude atraktivní, ale črty jeho tváře nebyly tak ostré, jak si je Harry pamatoval. Vlasy nebyly tak mastné jako předtím, ale stále zplihle visely kolem jeho úzké, nažloutlé tváře. Harryho líně napadlo, jestli se naučil pořádně mýt poté, co jej tolikrát sledoval při koupeli. Snape rozdělil Harryho ofinu, aby mu byla vidět jizva. „Nedívejte se jim do očí. Zaměřte se na jejich nohy, popřípadě ústa, pokud budou trvat na tom, abyste se na ně díval.“ „Dobře,“ přikývl Harry. „Pojďte za mnou.“ Snape od Harryho odstoupil a vyvedl jej z cely. Harry prošel za ním a všechno kolem si pořádně prohlížel, když měl teď brýle. Snape se zastavil před tréninkovou místností, kde Harry poklesl na všechny čtyři. Srdce mu rychle tlouklo, ale vůbec nebyl vystrašený. Cítil se stejně jako famfrpálovými zápasy: vzrušený, trochu nervózní, napjatý a sebejistý. Spolu se Snape hráli tu nejkritičtější hru jeho života a nyní to celé záviselo na něm. Snape otevřel dveře a Harry vlezl do místnosti za ním. Nábytek z pokoje byl odklizen a zůstaly pouze Snapeovo oblíbené křeslo, ve kterém spočíval Voldemort, a sedm kuchyňských židlí uspořádaných do půl kruhu na druhé straně místnosti. Tazatelé tam na ně již čekali, seděli na krajích svých židlí. Jak se Harry vplazil dovnitř, uslyšel zalapání po dechu. Umíral touhou kmitnout očima po lidech, ale udržoval je zaměřené na Snapeovy boty, zatímco lezl za ním. Snape přešel k Voldemortovi, postavil se po jeho levé ruce a mezi sebou a trůnem nechával mezeru. Harry dolezl k nim, uklonil se Voldemortovi a zaujal své místo mezi nimi. Klečel s hlavou skloněnou ke koberci. Mohl vidět přesně tak spodek nohou návštěvníků. Dva nalevo na sobě měli černé hábity, které jim zakrývaly nohy. Vedle nich seděla osoba v jasně modrém hábitu a špičatých botách, to byla pravděpodobně žena. Po jejím

druhém boku seděli další dva lidé odění v černých pláštích. Ten napravo měl těžké boty vyčnívající zpod hábitu. Dál od něj seděla osoba, která nosila tmavě zelený hábit a netrpělivě se vrtěla. Ten úplně napravo byl oblečený v okázalé fuchsinové. „Severusi, vzorek jeho krve,“ přikázal Voldemort. Harry ucítil na své paži tlak čehosi studeného a kovového. Vyčkával nehybně, zatímco mu byla propíchnuta kůže a krev vytekla ven. Po pár vteřinách Snape zařízení odstranil a ránu mu zahojil. „Přinesli jste si veritasérum, nebo máme dodat naše vlastní?“ zeptal se Voldemort. Osoba úplně nalevo se pohnula. „Přinesli jsme si vlastní.“ Hlas měla hluboký a pevný. „Severusi,“ přikázal Voldemort a Snape přešel pokoj k muži, který se rovněž postavil. Snape zaříkával a ozvalo se tiché ťukání lahviček. Nakonec Snape řekl: „Je to čisté veritasérum, můj pane.“ Vrátil se a postavil se Harrymu z druhé strany. „Použijte kouzla,“ nařídil Voldemort. Ten kouzelník s hlubokým hlasem začal na Harryho sesílat kouzla, o kterých mladík předpokládal, že potvrdí, že to, co před sebou vidí, je opravdu skutečné. Harry klidně seděl a nechával se omývat magií, ačkoliv ten brnivý pocit kouzel jej svědil. Po několika minutách čaroděj skončil a posadil se, očividně si jistý, že ta osoba před ním je skutečně Harry Potter. „Nyní si můžete otroka vyfotografovat,“ řekl Voldemort. Podle tónu jeho hlasu se dalo soudit, že je sám sebou velice potěšený. „Je to jedinkrát, kdy to dovolím.“ Kolem Harryho cvakaly blesky, ale on se nadále zaměřoval na podlahu. Při své nudě se mu zatoulala mysl a jeho napadlo, jestli jej přestanou mučit poté, co si budou myslet, že je zlomený. Neodvažoval se v to doufat. Po několika minutách záblesky polevily. Všichni seděli v tichosti. Harryho svědil nos, ale držel se jako zamrzlý. Čekali, až snad vyprchá mnoholičný lektvar? Doufal, že ne. Nikdy mu nešlo sedět dlouhou dobu. Snape konečně prolomil ticho slovy: „Je načase, můj pane.“ „Dej tomu otrokovi veritasérum,“ nařídil Voldemort. Harry natočil hlavu ke Snapeovi a vyplázl jazyk. Snape mu na špičku umístil tři kapky. Harry se znovu vrátil pohledem na nohy tazatelů.

Zaplavil jej lektvar, ale nepokoušel se s ním bojovat, dovolil mu, ať nad ním převezme kontrolu. „Nyní jej můžete vyslýchat, ale pamatujte… pokud se jej zeptáte na cokoliv, co neschvaluji, budete odstraněni.“ Z Voldemortova tónu nebylo jasné, zda ‚odstraněni‘ znamenalo zabiti nebo vykopnuti z místnosti, ale Harry věděl, že to mohlo být oboje. Ten úplně nalevo prolomil ticho jako první. „Jak se jmenujete?“ „Harry James Potter,“ odpověděl Harry automaticky. Všichni se na svých místech zavrtěli. Ten druhý zleva promluvil jako další. Měl nepatrný přízvuk, který Harry nedokázal zařadit. „Jak dlouho jste jejich zajatcem?“ „Nemám odhad probíhajícího času.“ Modře oděná žena následovala. „Jak vás zajali?“ „Na tuto událost nemám žádnou vzpomínku.“ Osoba v černém hábitu vedle ní promluvila hned poté. „Co vám udělali?“ zeptala se, hlas zaplněný obavou. Harry se zhluboka nadechl, aby odpověděl. „Klihando.“ Snape mu přilepil jazyk. „To by zabralo mnoho času na vypovězení. Otroku, jmenuj tři způsoby, jakým jsi byl mučen.“ Uvolnil jeho jazyk. „Byla mi z hrudi stáhnuta kůže. Zlomili mi všechny prsty. Plazil jsem se přes podlahu s rozbitým sklem.“ V místnosti se rozlehla zalapání po dechu a ta, která položila otázku, nepatrně popotáhla. „Už dále nebudete bojovat proti… Temnému pánovi?“ zeptal se černě oděný muž nalevo od modré. „Žiju pouze proto, abych plnil přání svých pánů.“ „Kdo jsou vaši páni?“ zeptal se muž v zelené. „Můj pán a profesor Snape,“ odpověděl Harry. Ups. Neměl oddělovat Snapea od ostatních Smrtijedů. No co, Snape byl Smrtijed, se kterým přicházel do kontaktu nejčastěji. „Vaše kamarádka, Hermiona Grangerová, chytila na konci svého čtvrtého ročníku do lahvičky zvíře. Co to bylo za druh?“ Ta žena ve fuchsiové byla Rita Holoubková. „Brouk,“ odpověděl Harry.

„Kdo je vaším hlavním pečovatelem?“ zeptal se muž úplně nalevo. „Profesor Snape.“ „Pokusil se vás někdo zachránit?“ „Nikdo mě nemůže zachránit. Patřím sem.“ Obával se, že kdyby se o to pokusili, přišli by ke zranění. Voldemort byl příliš silný, aby se s ním Ron s Hermionou mohli měřit. „Mučí vás neustále?“ zeptala se žena v modré. „Ne, dělám i jiné věci jako spaní nebo jedení.“ Co to je za pitomou otázku. „Je, ach, profesor Snape slušný pečovatel?“ zeptala se žena vedle. „Občas mi ubližuje.“ Harry myslel na to, jak mu Snape vzal vzpomínku a pak se mu pokoušel o tom lhát. „Ale není stále zlý. Občas mě nechává spát v přístěnku. A… je správné, když mě zbičuje. Dělá, co je třeba.“ Nenáviděl, když k němu byl Snape krutý, ale rozuměl, že je to občas nezbytnost, aby si učitel lektvarů udržel své krytí. Snape mu nikdy neudělal nic, z čeho by se nebyl Harry schopný vzpamatovat. „Chtěl byste něco vzkázat svým přívržencům a přátelům?“ „Dávejte na sebe pozor. Nebojujte s mým pánem.“ Pokud by se jej pokoušeli zachránit, byli by s jistotou zabiti. On bude v pořádku. Spolu se Snapem zničí Voldemorta sami. „Nemáte vztek, že jste donucen klečet před kouzelníky, kteří zabili vaše rodiče a profesora Brumbála?“ zeptal se muž v zeleném. „Těší mě dělat to, co po mně žádají moji páni.“ Nikdo jej nenutil klečet před Voldemortem, on sám si to vybral, aby hrál svoji roli. Zrovna teď je chtěl všechny přesvědčit, že je zlomený. „Jak by reagovali vaši rodiče, kdyby věděli, že z jejich oběti vzešlo toto?“ zeptala se Rita Holoubková hlasem oplývajícím obviněním. „Vím, že by na mě moji rodiče nebyli hrdí.“ Harry nenáviděl, když si představoval, co by si jeho táta myslel o tom, že se nechává souložit Snapem. Doufal, že jej nemůže vidět. „Ale doufám, že by rozuměli.“ „Stanete se Smrtijedem?“ Začalo třetí kolo otázek. „Nevím, co se mnou můj pán plánuje.“ „Neobáváte se, že vás zabijí?“

„Ne. Bude-li třeba, zemřu.“ Jestliže bude vědět, že to zničí Voldemorta, obětuje svůj život. „Bylo vám dovoleno jít vůbec ven?“ zeptala se žena oblečená v modré. „Ne, vůbec jsem nebyl venku.“ „Chybí vám vaši přátelé? Vaši milovaní?“ Hlas ženy v černém hábitu se chvěl, jako kdyby brečela. Harry nechápal proč. Všechno to bylo jen představení. „Ano, strašně moc, ale neměli by se pokoušet mě zachránit. Potřebuji tohle udělat.“ „Pokud by měl Řád povstat proti Pánovi zla, pomohl byste jim?“ „Pokud by si to přáli mí páni.“ Předpokládal, že se Snapem ano, ale to záleželo na tom, co by si mysleli o šancích Řádu. Bylo by pro ně pravděpodobně lepší, kdyby on se Snapem udělali, co nejvíc mohli na vlastní pěst. „Co za novinky dostáváte z vnějšího světa?“ „Téměř žádné.“ „Existovalo mnoho lidí, kteří byli přesvědčeni, že zničíte Pána zla. Tvrdilo se, že jste takzvaný ‚Vyvolený‘. Co byste řekl těm, kteří do vás vkládali velké naděje?“ zeptala se Rita. „Přeji si, abych mohl být tím, co ode mě chtějí, ale nemohu.“ Harry se prostě nemohl postavit před Voldemorta, říct Avada Kedavra a zabít jej bez hůlky a magie. Neměl takový druh moci. Kdyby věděl jak, už by to udělal. „Věřím, že bych měl poslouchat profesora Snapea.“ Snape měl velmi spolehlivý plán, jak porazit Voldemorta a ostatní Smrtijedy. Harry si byl jistý, že by v něm mohli uspět, když budou spolupracovat. Snape mohl být manipulativní bastard, ale nedokázal by donutit Harryho jednat proti své vůli. „Přeji si, aby mi neubližoval, ale neodejdu.“ Tohle byla cesta, kterou si pro sebe zvolil. Věřil si, že je schopen z toho vyjít vítězně. „To bude vše,“ oznámil Voldemort. „Viděli jste jej přes hodinu, takže si můžete být jisti, že není produktem mnoholičného lektvaru. Severusi, vrať ho do jeho klece.“ „Ano, můj pane.“ Snape se otočil na patě. Harry se Voldemortovi poklonil a pak bez pobízení cupital za Snapem. Ta černě oděná žena vzlykala a Harry ji chtěl ujistit, že bude v pořádku, ale držel jazyk za zuby. Snape za ním zavřel dveře a Harry zůstával na kolenou a plazil se do cely. Snape potichu kráčel před Harrym. Neohlížel se, ale zastavil se, když se Harry potýkal se schody. Jakmile se dveře knihovny zavřely, otočil se Snape k Harrymu.

„Vstaň,“ nařídil. Harry se postavil. „Jsem rád, že jste ty otázky zastavil. Nechtěl jsem jí říct o tom znásilnění. Prošel jsem, že jo?“ Snape položil prst Harrymu pod bradu a naklonil mu hlavu. Přistoupil tak blízko, až se lemy jeho hábitu dotýkaly Harryho oblečení. Jeho černé oči vyhledaly ty Harryho. „Jste stále pod vlivem veritaséra.“ „Ano.“ „Byl jste pod ním během celého interview.“ „Samozřejmě,“ odpověděl Harry. Nebylo to očividné? „Byl to velice krátký rozhovor. Myslel jsem si, že bude trvat déle.“ „Proč se vás Rita Holoubková ptala na tu otázku s broukem?“ zeptal se Snape. „Je zvěromág. Takhle taky během mého čtvrtého ročníku na každého špehovala. Hermiona ji chytila do skleničky. Byla velice rozzuřená.“ Zakřenil se. Snape dále na Harryho upřeně zíral. Pak jej náhle pustil a sundal mu brýle z nosu. Svět se opět stal rozmazaným. „Do klece. Musím se vrátit k Temnému pánovi.“ Harry prošel mřížemi, které se hned za ním zase zatáhly. Snape odplul. Mladý kouzelník se rozvalil na matraci. Dost si věřil, že touto konkrétní zkouškou prošel. Nemohl se dočkat Snapeova návratu, aby mohli začít plánovat jejich příští tah. Možná by mohli najít nějaký způsob, jak tajně kontaktovat Řád a předat jim návrhy, kde by se dal nalézt poslední horcrux. Když se Snape po několika minutách nevracel, odvodil si Harry, že bude muset počkat o trochu déle a tak si zpod matrace vytáhl knihu. Z pokusu o čtení jej lehce rozbolela hlava, takže přestal dřív, než se to zhorší, lehl si hlavou ke dveřím a čekal na Snapea. Snape se konečně vrátil, v oblaku černé vešel dlouhým krokem. „Pán zla odešel. Interview jej velice potěšilo.“ Na stůl vyčaroval oběd pro ně pro oba. „Takže jaký je náš další krok?“ Harry odložil knihu na stranu a vklouzl na své místo. Snape pro něj připravil hostinu; k tlustému plátku roast beefu, který byl pokapaný šťávou, mu Snape připravil bramborovou kaši a dušené zelené fazolky. Jídlo zakončovaly dva kopečky zmrzliny, které překrývaly sirupové košíčky a Harry se nedočkavě nejdřív vrhnul na ně. Snape by mu nedával jeho nejoblíbenější jídlo, kdyby neprošel.

„Nebudeme dělat nic, počkáme,“ odpověděl mu Snape, když si jemně odkrajoval ze svého plátku masa, který byl značně menší než Harryho. „Nevíme, zda vaše vystoupení stačilo na jeho přesvědčení, takže by bylo rozumné nechat ho, ať vás v této roli vidí víckrát, než se o něco pokusíme, třebas jen malého.“ „Pokud dřív nenajdeme a nezničíme horcrux,“ připomněl mu Harry. „Jistě,“ řekl Snape. „Bude lepší nechat další test vytvořit jeho, než navrhovat nový. Kdybych vypadal, že vás příliš dychtivě chci nechat otestovat, získal by podezření.“ „Nemůžu se dočkat, až jej konečně zabijeme.“ Harry dojedl první košíček a začal s druhým. Snape se soustředil na své jídlo. Když dojedli, uklidil nádobí. „Přesuneme se do tréninkové místnosti?“ „Jo. Můžem dělat to, kde se vás snažím zasáhnout a vy se snažíte zasáhnout mě?“ zeptal se Harry, když se svlékl a následoval Snapea ven z cely. „‚Smíme,‘ Pottere,“ opravil jej Snape. „Jen si myslím, že byste měl mít pásku přes oči.“ „Ale no tak… to se bojíte, že prohrajete?“ Harry se protáhl kolem něj dovnitř. „Pokud mě chcete oslepit, musíte mě trefit!“ Jen tak tak se zvládl vyhnout Obscuru, které na něj Snape vyslal, jakmile vběhl do pokoje. Ten už byl připravený na trénink a okamžitě, co prošel dveřmi, se z rohu vznesly míčky a všechny vyrazily směrem k němu. Harry vykřikl a sotva se stihl skrýt za velkým gaučem. „Trefit mě kouzlem!“ „To už přiznáváte porážku, Pottere?“ zeptal se Snape hedvábně, když se všechny míčky rozlétly zpět ke zdi a začal jejich obvyklý rytmus útoku. „A to si říkáte Nebelvír…“ „To tak!“ Harry uháněl zpoza pohovky na stranu malé knihovny. Jakmile byl mimo Snapeův výhled, chytil ze vzduchu jeden míček. „Mám více odvahy ve svém malíčku, než má celá zmijozelská kolej dohromady.“ „Chcete říct stupidity,“ odporoval mu Snape, když se přiblížil ze strany a na Harryho vypálil ostrý záblesk Obscura. Harry stěží zvládl uniknout mu z cesty, a přitom jak běžel přes místnost, vrhl na Snapea svůj balónek. Snape se sklonil a pokusil se Harryho dostat tím, že poslal kouzlo pod křeslem, ale Harry tento útok očekával a vrhl se ke skříňce. „Nemůžete mě přesvědčit, že Crabbe a Goyle jsou chytřejší než já. Ve druhém ročníku jsem se pomocí mnoholičného lektvaru přeměnil do Goyla a přísahám, že jsem ztratil pár mozkových buněk jen díky tomu, že jsem jím hodinu byl.“ Chytil ze vzduchu další dva míčky a

propracovával se k malému, zavalitému gauči, pod kterým by Snape nemohl poslat kouzlo. „Je neuvěřitelné, jak můžete žít pouze s jednou mozkovou buňkou.“ Snape přešel k němu, aby jej napadl ze strany. „Měl bych vás po vaší smrti pitvat, abychom se dozvěděli, jak může jedinec fungovat bez mozkové kůry.“ Harry vyskočil a hodil na Snapea míčky, skoro jej zasáhl do nohy. „Počítá se, když vás trefím do nějaké části vašeho hábitu.“ „Musí to být zásah, který by zabil nebo zneškodnil Smrtijeda,“ hádal se Snape, když vyslal kouzlo před Harryho a dočasně jej zmátl. „Měl byste si sundat oblečení,“ řekl Harry, překlopil stůl, aby jej mohl používat jako štít. „Je to - “ „Ale, ale, Pottere, to jsem netušil,“ protáhl Snape. „Zmlkněte!“ protestoval Harry, horko se mu rozšířilo po tvářích. „Měl jsem na mysli, že byste se měl svléknout, aby byla soutěž rovnocennější.“ „Já trénuji vás,“ podotknul Snape. „Nepůjdete před nahé Smrtijedy.“ „Vy potřebujete také trénovat.“ Harry se s lehkostí vyhnul Snapeovým kouzlům. „Ve vašem pokročilém věku se stáváte pomalým.“ „Pomalým? Já nejsem tím, kdo musí podvádět, aby vyhrál, Pottere,“ řekl Snape. Harry zůstal potichu, když se kradmo propracovával blíž ke Snapeovi. „Opět se schováváte? Postavte se mi jako muž.“ Harry mlčel, sledoval Snapea, jak prochází pokojem a hledá ho. „Je dobré, že jste dostatečně malý. Jinak byste nebyl schopný se tak účinně schovávat.“ Za tohle jej Harry dostane. Čekal, dokud Snape nedošel podívat se za skříňku, která byla poblíž, vyskočil a se skloněnými rameny vyrazil. Snapeovi došlo, o co se Harry snaží, a vyslal kouzlo na jeho nohy, když sebou hodil na stranu. Harry se musel převalit, aby se vyhnul zásahu, a Snape stihl uniknout. „Uchylujete se k fyzickému útoku? Jak typicky nebelvírské.“ „Skoro jsem vás dostal!“ Harry zamířil zpět ke stolu.

„Nepřeceňujte své šance.“ Snape začal sesílat kouzla po obou jeho stranách, čímž mu bránil v poklidu přejít místnost. Harrymu se konečně podařilo skrčit se za stůl. „Vážně… jak mě porazíte, když neustále trváte na skrývání?“ Harry chytil míčky, co k němu mířily, a strčil si je pod levou paži. „Nedovolím, abyste viděl, co plánuji.“ „Nebyl jsem si vědom toho, že v tom svém miniaturním mozku máte místo ještě na něco jiného než na jídlo, sex a famfrpál.“ Harry vyskočil a hodil míčky na Snapea. Snape nebyl natolik rychlý, aby se jim všem vyhnul, takže vyvolal štítové kouzlo proti tomu, který by jej zasáhl. „To byla Avada Kedavra! Nemůžete se zaštítit kouzlem proti Avadě Kedavře!“ protestoval Harry, když se znovu skrčil za stolem. „To byla ta nejubožejší Avada Kedavra, jakou jsem kdy viděl,“ odvětil Snape. „Teď se přestaňte skrývat, nebo vás přinutím proklínat den, kdy jste se narodil.“ „Přinuťte mě,“ řekl Harry. Všechen nábytek zmizel a Harry se stěží stihl vyhnout salvě míčků a kouzel, které se na něj řítily. „Podvádíte! Vždycky podvádíte!“ „A to vás překvapuje?“ Snape na něj vyklenul obočí. „Myslel bych, že jste se to už naučil.“ „Samozřejmě, že jsem se to už naučil, mizero,“ řekl Harry. „To proto taky vaše triky nefungují. Ještě jste mě netrefil.“ „Chci na vás jít zezačátku pomalu, abych vás ukolébal do pocitu sebejistoty.“ Snape zvýšil počet míčků, které najednou na Harryho mířily. „Je zábavné, jak si myslíte, že proti mně vyhrajete.“ Harry sevřel pěsti. „Udělejte pro nás rovnocenné podmínky a vyhraji.“ „Konečně vám došlo, že se nikdy nedočkáte splnění svého požadavku? Každopádně, cože to bylo? Vyhrál jste už tak dávno, že si nevzpomínám.“ Snape se na něj jízlivě ušklíbl. „Musíte týden vařit má oblíbená jídla,“ připomněl mu Harry, když se proplétal místností. Bez nábytku nemohl Snapea snadno napadnout, ale uměl se vyhnout skoro všemu, co na něj Snape poslal.

„Myslím, že byste opět měl vydrhnout svoji celu,“ přemítal Snape. „Už nějakou dobu nebyla uklizena.“ „To mě ale nejdřív musíte zasáhnout.“ Harry se vyhnul z cesty třem míčkům a narazil do neviditelné bariéry. „Co to ksakru-?“ Snapeovo Obscuro jej zasáhlo do boku a svět zčernal. „PODVÁDĚL JSTE!“ „Na použití mé magie nebyla umístěna žádná omezení.“ Snapeův hlas k němu připlul přes místnost. „To byl podvod,“ řekl Harry, když pomalu kráčel k místu, kde si myslel, že Snape stojí. Naběhl do jedné z knihovniček. „Parchante! Vy jste vrátil nábytek!“ Snapeův hlas byl plný pobavení. „Samozřejmě.“ „Jasně. Užil jste si. Teď sundejte to kouzlo,“ požádal Harry. Když Snape neodpověděl, Harry opatrně přecházel k místu, kde Snape stál naposledy. „Snape?“ Harry se zaposlouchal, ale neslyšel ani dech druhého muže. „Snape?“ Pokusil se řídit se vůní, ale jeho čichový smysl nikdy nebyl moc dobrý. Zastavil se a pozorně naslouchal. Snape jej náhle zezadu popadl, obtočil ruku kolem jeho hrudi, aby jej přidržel na místě, a hůlku mu přitiskl ke krku. Harrymu vyskočilo srdce z hrudi, když jej ruka pevně sevřela, ale podle vůně poznal Snapea a donutil své tělo ke klidu namísto útoku. „Oznámit svoji přítomnost nepříteli je žalostná strategie,“ řekl Snape, jeho slova, hluboká a tichá, ovanula vlasy poblíž Harryho ucha. Harrymu srdce bilo rychleji než během celého jejich tréninku a v ústech mu vyschlo. Způsob, jakým jej Snape držel, mu připomněl včerejší noc a on začal tvrdnout. „To teď už vidím,“ zvládl nějak ze sebe vypravit skrz stažený krk. Snapeův levý ukazováček se tiskl přímo pod jeho pravou bradavku. Kdyby se jen trochu pohnul vzhůru, dotkl by se jí. Dotkne se jí? Harryho penis se při té myšlence ještě více nalil krví a on si zoufale přál, aby Snape prstem jen nepatrně pohnul a polaskal ten ztvrdlý pahorek. Pak aby vzal Harryho penis do druhé ruky, své dlouhé prsty by stočil kolem něj a pomalu by jej honil. Ó bože, mohl Snape poznat, že tvrdne? Nechtěl, aby si muž myslel, že jej chce. Chtěl, aby Snape přestal. Chtěl, aby pokračoval. Pohnul se, snažil se skrýt svoji rostoucí erekci a přál si, aby Snape udělal cokoliv. „Finite Incantatem.“ Snape jej pustil a odstoupil. Úleva a zklamání se prohnaly Harrym a on si nebyl jistý, co je silnější. Otočil se a sledoval Snapea, který se u dveří zastavil. „Bude to, Pottere?“ zeptal se hlasem chladným a klidným jako vždy. Harry se oklepal a šel za ním. Vážně se potřeboval odsud dostat a vyspat se s Ginny. Strávil se Snapem tolik času, až měl zmatené tělo.

Snape jej zavedl do koupelny, zaujal své tradiční místo a vytáhl si knihu. Harry se s ním nepokoušel mluvit, zatímco se myl. Nebyl si jistý, co se právě stalo. Snape vedle něj byl zcela nenucený až do okamžiku, kdy jej chytil. Nyní se choval chladně a formálně jako obvykle. Viděl snad, jak Harryho penis tvrdne? Harrymu hořely tváře a on zíral na vodovodní kohoutky. Byl puberťák. Stačilo mu málu, aby se vzrušil. Chtěl říct něco, aby muže ujistil, že se mu nepostavil kvůli jeho dotyku, ale bylo mu to příliš trapné, než aby na to obracel Snapeovu pozornost pro případ, že by si toho Snape nevšiml a Harry si jeho změnu chování pouze představoval. Když Harry dokončil koupel, Snape byl stále ponořen do své knihy a nepřistoupil blíž, aby Harrymu s lektvarem pomohl, jak to normálně dělával. Ksakru. Nejspíš to viděl a teď si myslel, že je Harry gay. Nebyl. Harry si pevně přidržoval ručník kolem pasu a šel zpět do své cely. Snape pro něj obstaral večeři. „Musím vařit lektvary. Zítra se navrátíme k našemu běžnému tréninkovému rozvrhu,“ oznámil mu Snape ostrým, věcným tónem. „Okej,“ přikývl Harry a zíral na svoji večeři. Slyšel Snapea odcházet. Harry nabodl své dušené hovězí na lžíci. Nebylo to tak, že by chtěl mít sex se Snapem. Snape byl ošklivý a chlap a Smrtijed a zlý. Naneštěstí byl Snape také jediná osoba, s níž zrovna teď sex mít mohl, která se nebude snažit přimět jej ke křiku, nepřemění jej mnoholičným lektvarem do dívky, ani neudělá dalších nespočet ponižujících věcí. Navíc to Snape chtěl. Chtěl jeho. Pokud by se jej Snape pokoušel ztrapnit kvůli skutečnosti, že ztvrdnul, pak by mohl jednoduše poukázat na to, že včera v noci, když se k němu Snape přitiskl, byl už převážně vzrušený. Přemýšlení o sexu jen povzbudilo Harryho erekci a on se snažil zaměřit na jídlo. Poté, co dokončil přípravu na spaní, si vytáhl Radosti homosexuálního sexu a znovu si přečetl tu část o sexu ve vězení. Kniha neříkala přímo, že by ve vězení bylo normální, aby se heterosexuální chlapi vzrušovali homosexuálním stykem, ale zcela jistě to naznačovala. Koneckonců alespoň jeden z partnerů musel být tvrdý, aby mohli vykonat sex, a kniha tvrdila, že sex ve vězení není žádným indikátorem sklonů k homosexualitě. Přečetl si kapitolu o vztazích gayů, aby vyhledal další vodítka. V knize stálo, že v každém homosexuálním vztahu je jedna věc odlišná od heterosexuálních, a to ta, že ani jeden z partnerů nemá jasně vymezenou roli. Obyčejně heterosexuální ženy zaujaly tu receptivní roli díky své tělesné stavbě a díky tomu, že to od nich společnost očekávala. Stejně tak heterosexuální muži aktivně penetrovali ze stejných důvodů.

Homosexuálové nebyli tak silně vymezení podobným uspořádáním a obvykle daleko proměnlivěji vyjadřovali svoji sexualitu8. Uvádělo se tam, že role příjemce, by neměla být srovnávána se slovy jako slabý, pasivní nebo ženský a argumentovalo se tím, že ten dole může mít nad sexem větší kontrolu než ten nahoře. Zezačátku bylo těžké tomu uvěřit, ale když se nad tím Harry zamyslel, uvědomil si, že je to pravda. Koneckonců neočekával, že bude Ginny během jejich sexu ovládat nebo kontrolovat. Pokud něco, tak doufal, že při jejich poprvé převezme kontrolu právě ona, aby jí neublížil. Nadto on přeci byl schopný Snapea oklamat, aby mu dopřál orální sex, ale on sám jej nikdy na oplátku dělat nemusel. Nemusel do Snapea proniknout, aby nad ním měl při sexu nadvládu. Měl tu moc, a to to ani nevěděl. Zaujatě si přečetl i další kapitolu, která byla o romantice. V knize se psalo, že homosexualita není o tom, s kým spíte, nýbrž o tom, do koho se zamilujete. Ne, nebyl gay. Nezamiloval se do Snapea. Nápad, že by se s tím mužem oženil (nebo obecně s jiným mužem), byl směšný. Představil si, že se se Snapem drží za ruku, a rozesmál se. Snape by jej pravděpodobněji uřknul permanentní slepotou, než aby se s ním vodil na veřejnosti ruku v ruce. Rovněž myšlenka, že by kdy Snapeovi řekl ‚miluji tě‘ nebo to na oplátku uslyšel od něj, byla absurdní. Harryho napadlo, že by mu to jednou říct mohl jen proto, aby jej při jednom z jejich soubojů vykolejil. Nejspíš by poté musel utíkat jako šílený, aby se vyhnul smrti, ale stálo by to za to, vidět ten zděšený výraz na Snapeově tváři. Harry zavřel knihu a vrátil ji pod matraci. Bylo v pořádku, že se mu líbil homosexuální sex a dokonce i že se mu líbilo být v přijímající pozici při homosexuálním sexu se Snapem. I kdyby chtěl, nedělá to z něj ženu ani gaye. To Ginny miloval. Vždycky miloval pouze dívky. Ron byl jeho kamarád a měl jej rád, ale náklonnost, kterou k němu cítil, byla podobného druhu jako ta, kterou cítil k Hermioně, a s Hermionou nikdy nechtěl chodit. Hermiono. Harry si povzdechl. Snape mu stále nedokázal, že nezabili ji, ale Harry na to nebude čekat se zatajeným dechem. Neočekával, že mu Snape něco přinese. Nyní chápal, že je tu muž skoro stejným vězněm jako on.

8

Jen jsem chtěla objasnit, že tohle tvrdí ta kniha, není to to, v co já, jakožto autor, věřím. Přestože obecně je to pravda pro většinu moderních homosexuálů v průmyslových západních zemích; ve společnostech, kde měla homosexualita daný vzorec nebo byla přijímanou alternativou, vztahy byly vázány vytvořenými pravidly stejně, jako je většina heterosexuálních svazků. Existuje mnoho společností, kde se pravidla a společenské normy týkající se homosexuality nevyskytují. Nicméně vysvětlovat jednotlivá pojetí sexuálních aktivit muže s mužem pro rozličné kultury a to, že jen protože to pojetí existuje, neznamená, že je dodržováno ve všech případech, by bylo pro chudáka Harryho moc matoucí a detailní.:)

Harry si přes sebe přetáhl peřiny a zavřel oči. Měl by se zaměřit na to, jak úžasně ustál to vyslýchání. Poznal, že je s jeho představením Snape velice potěšený, i když to ten bídák neřekl přímo. Srdce měl lehké, když se propadl do spánku.

Kapitola 38 Harrymu se zdálo, že Ginny mu sahá do klína při hodině lektvarů. „Snape nás uvidí,“ zasyčel, oči měl zafixované na zádech učitele, jenž psal na tabuli. „Ne, neuvidí,“ zapředla Ginny, rozepnula mu zip na kalhotách a pomalu mu obnažila tvrdý penis. „Ó bože,“ vydechl Harry a chytil se stolu pro oporu. Ginnina ruka mu zvolna přejížděla sem a tam po délce. Neustále se díval na Snapea, zatímco jej ona zpracovávala přesně tím způsobem, co se mu líbil. U žaludu lehce rukou zakroutila a Harry nedokázal zadržet pochvalné zasténání. Snape se otočil a rozešel se k nim, a Ginny jej nadále honila. „Dáváte pozor, Pottere?“ zlostně se na něj podíval Snape. „Ano,“ stěží dokázal ze sebe vymáčknout. Letmo se podíval na Ginny, ale ona už vedle něj neseděla. Na svém penisu ucítil horká ústa a uvědomil si, že vlezla pod lavici a kouřila jej. Doufal, že si Snape nevšimne její absence. Neměl ponětí, jak by to vysvětlil. Naštěstí se Snape vrátil před třídu a pokračoval v přednášce. Ginny kolem jeho mužství sténala a Harry na ni shlédl a přiložil si prst na pusu. „Ticho! Uslyší tě!“ „Nemůže vzít to, co je moje.“ Polkla jej hluboce do krku a jemu se rozkoší zatmělo před očima. Kurva! Bylo to úžasné! „Ginny!“ zalapal po dechu a přirazil jí do úst. Vzbudil se a zjistil, že přiráží k matraci. Rychle se kolem sebe rozhlédl a hledal zdroj vyrušení, ale nenašel nic, co by nebylo v pořádku. Jeho penis poskočil nadšením. Harry se přetočil na záda a kolem žaludu si obtočil tři prsty. Představoval si, že je to Ginnina pusa a pokračoval ve snu ručně. Polkla jej celého, celého až po kořen. Bože, tak nadšeně mu sála penis. „Ginny…“ kouřila jej až do konce, neodtáhla se na poslední chvíli, jako to dělal Snape. Dokončila jej a pak polkla jeho sperma a – „Kurva!“ Ruka sebou trhala rychleji a dech se mu zasekával v hrdle, jak napětí rostlo víc a víc a pak vyvrcholil, levou rukou zachytával své semeno, zatímco se důkladnými tahy ruky vyprazdňoval. Bylo to pěkné, ale chtěl víc. Jelikož během svého posledního setkání s Voldemortem nebyl zraněný, nejspíš se sexu dočká dnes. Možná by mohl Snapea přesvědčit, aby mu předtím poskytl orální sex. Možná by jej dokonce dokázal přimět, aby si před něj klekl, jako to udělala Ginny ve snu. To by bylo vážně rajcovní.

Harry sklouzl z postele a doplahočil se k umyvadlu, aby se umyl. Snape dneska nejspíš požádá o svůj orální sex. Harry se příliš neznepokojoval tím, že mu jej bude muset oplatit. Bude moci použít ruce, kdyby to chutnalo nějak hnusně nebo něco takového. Snape vešel dovnitř, když si umýval ruce. „Přemýšlel jsem, že bych zase měl trénovat míření při vyhýbání, jelikož to je to, na čem potřebuju nejvíc zapracovat,“ navrhl Harry, když si sušil ruce a došel ke stolu, kde pro něj byla připravená snídaně. „Souhlasím.“ Snape se posadil na svoji židli a přivolal si čaj. „Možná bychom mohli nachystat cvičení, ve kterém byste mířil na jediný, rychle se pohybující cíl.“ „Jo, to by myslím že pomohlo,“ přikývl Harry a žertem dodal: „Taky by pomohlo, kdybych měl brýle.“ „Zamýšlel jsem vám je na dnešek dát,“ oznámil mu Snape. „Výborně. Měl byste mi je dát, abych mohl číst a nemusel si přitom strkat knihu až těsně k obličeji.“ Zakousl se do svého párku s kaší. Snape pozvedl jedno obočí. Harry v odpověď pokrčil rameny. „Jste dobrý v porušování pravidel, aniž byste se nechal chytit. Což mi připomíná… Chtěl bych zase vidět vaši sovu. Líbila se mi.“ „Byla z vás poněkud unesená,“ přiznal Snape. „Vážně?“ „Dal jste jí šest sušenek. Tolik jsem jí nedal za celou dobu, co ji vlastním.“ „To byste ale měl!“ Harry se vrhl na slaninu. „Zaslouží si je.“ „Drží dietu.“ Snape sledoval Harryho jíst. „Kdyby měla váš metabolismus, pak bych jí je možná dával.“ Harry co nejrychleji dojedl a kvapem vykonal svoji ranní očistu. „Okej, jsem připravený.“ Snape prošel mřížemi a vydal se nahoru. Harry za ním nedočkavě poklusával. „Tak jak najdeme ten poslední horcrux, když jsme tu oba uvízli?“ „To nemáte v Grangerovou a Weasleyho žádnou víru?“ zeptal se Snape, když pokračovali k trůnnímu sálu.

„Jen si myslím, že bych jim měl pomáhat. Chci říct… co když ho nebudou moci sami nalézt?“ Harry vešel do místnosti hned za ním. Sál byl prázdný až na obvykle rozmístněný nábytek. Harry přeběhl k Voldemortově trůnu a svalil se do něj. „Vypadněte z toho křesla,“ řekl Snape a střelil po něm smrtícím pohledem. Stejně v něm nemohl dobře mířit, takže se vrátil ke Snapeovi. „Tohle je moje nejméně oblíbená místnost. Kdybych tu někdy žil, přeměnil bych ji na něco úplně jiného.“ „Proč byste zde měl kdy bydlit?“ Snape se na něj podivně podíval, když mu předával brýle a laserové ukazovátko. Harry si brýle nasadil a se zájmem se rozhlédl po místnosti, kterou nyní mohl jasně vidět. Vypadala přesně tak, jak si ji představoval. „Nevím. Občas se mi zdá, že tu bydlím s Ginny.“ A se Snapem, ale tohle by Snapeovi v žádném případě nepřiznal. Snape od něj odstoupil a přivolal míček. Začaroval jej a pak jej poslal svištět kolem zdí. „Přidám další, až se naučíte, jak tento jeden účinně zaměřovat.“ „Dobrá.“ Harry se přesunul do středu místnosti a očima sledoval dráhu balónku. Pohyboval se neuvěřitelně rychle, rychleji než se dokáže pohybovat jakýkoliv člověk. Snape vystoupil na pódium a přivolal si sedadlo po pravé straně trůnu. Z hábitu si vytáhl knihu a pustil se do čtení, Harryho si nevšímal. „Jak poznáte, že se mi to podařilo, když se na mě nedíváte?“ zeptal se jej Harry. „Pottere, pokud budete podvádět, ublížíte tím jen sám sobě,“ odpověděl Snape, aniž by odtrhl oči od knihy. „A vám,“ připomněl mu Harry a vrátil se k míření. Předpokládal, že se mu dovednost značně zvýší, když bude mít brýle, ale byl s nimi jen nepatrně lepší než bez nich. Přibližně po půl hodině si myslel, že míček zasáhl, ale nic se nestalo. „Jak poznám, že jsem ho trefil?“ „Poznáte to,“ ujistil jej Snape a obrátil v knize na další stranu. Harry si povzdechl a posadil se na zem. Koneckonců nemělo smysl celé hodiny stát. Nesnášel míření. Vyhýbání bylo milionkrát lepší než míření. Stejně nejspíš nebude mít ani hůlku. Jen tak lhostejně na míček několikrát vystřelil, než jej zaplavila vlna viny. Co to dělá? Hermiona s Ronem potřebovali, aby trénoval ze všech sil a na co nejvíce typů boje. Jakmile najdou a zničí poslední horcrux, bude muset být připravený postavit se Voldemortovi.

Harry se postavil na nohy a celou svou pozorností se zaměřil na míření. Zvládne tuto techniku a zvládne ji brzy. Pokusil se odhadovat, kam míček zamíří příště, a mířit spíš před něj než za ním. Bylo to docela těžké, neboť se zdálo, že se míček nepohybuje žádným rozpoznatelným schématem. Konečně se Harrymu podařilo zasadit mu ránu a balónek spadl na zem. „Mám to!“ Snape švihnul hůlkou, aniž by vzhlédl od knihy, a balónek opět začal závodit kolem místnosti. „Znovu.“ Harry se rozhodně vrátil k míření. Pokud se mu to podařilo jednou, může to zvládnout znovu. Zkoušel to už počtvrté, když se Snape náhle postavil. „Někdo tu je.“ Nechal míček zmizet a pak k Harrymu poslal koš s čistícími prostředky. Harry jej zachytil a sledoval Snapea, který mířil k masivním hlavním dveřím. Bylo moc brzy na to, aby jej mučili, že jo? Vytáhl hadr a předstíral, že drhne podlahu dočista. Hlavní dveře se otevřely a dovnitř vstoupila Narcisa Malfoyová, oblečená do černého hábitu. Snape se na ni usmál. Harry byl tak šokovaný tím činem, že upustil hadr. Snape a usmívat se? Ani to nebyl ten falešný úsměv, který občas nasazoval, kdy jeho oči zůstávaly neměnné, přestože koutky úst se stočily. Snape vypadal upřímně potěšený, že ji vidí. Na Harryho se nikdy takhle neusmál, ani když si Harry vedl výjimečně dobře. Snape přešel místnost a uchopil její nabízenou ruku do své. „To je ale milé překvapení!9 Co tě sem přivádí?“ Harry na ně vyjeveně civěl. Snape nenáviděl ostatní Smrtijedy a ti nenáviděli jeho! Proč k čertu se choval k Narcise tak přátelsky? Narcisa letmo pohlédla na Harryho, oči naplněné lítostí pro něj. Snape sledoval její pohled a švihnul hůlkou. Ševelissimo zabránilo Harrymu, aby zaslechl jejich další konverzaci. Co před ním Snape skrýval? Obrátili se zase čelem k sobě a Narcisa začala mluvit. Harry by dal cokoliv za možnost zaslechnout, co říká. Na tváři měla starostlivý výraz, jako kdyby byl znepokojená. Snape odpovídal na její slova se stejným pohledem, jako když se o něčem snažil ujistit Harryho. Přistoupila k němu blíž a znovu začala mluvit, když Snape pozvedl ruku. Pronesl pár slov a ona přikývla. Snape se od ní odvrátil a přešel k Harrymu. Pokynul mu prsty, aby se postavil, a ukončil ševelissimo. Harry odložil hadr a postavil se, rychlým pohledem střelil po Narcise, když Snape prošel kolem něj. Věděl, že by měl jít za Snapem, ale umíral touhou zůstat v trůnním sále a vyslechnout si důvod, proč Narcisa navštívila Snapea. Otočil se a vyšel za Snapem ze dveří. Jakmile se za ním zavřely, řekl: „Co to - “

9

Převzato z Prince dvojí krve

„Klihando!“ Snape jej popadl za paži a dotáhl jej zpět do cely. „Mohla vás zaslechnout mluvit. Jste otrok. Mějte to na paměti.“ Drsně Harryho prostrčil mřížemi a okamžitě se otočil k odchodu. Harry sledoval, jak se vzdaluje, a byl celý paf. To nebylo Snapeovi podobné, že jej odvedl z místnosti během jeho jednání se Smrtijedem. Co Snape s Narcisou probírali, že to bylo natolik osobní, až je Harry nemohl při rozhovoru ani sledovat? Harry vylezl na postel. Stále měl u sebe laserové ukazovátko a brýle. Ani to se Snapeovi nepodobalo, že by si ty položky zapomněl vzít po tréninku zpátky. Harry měl lehce provinilý pocit, když nosil brýle i ve své cele. Věděl, že pokud jej někdo s nimi přistihne, dostane tak Snapea do problémů, takže si je sundal a společně s ukazovátkem schoval pod polštář. Ležel na matraci a přál si, aby měl ultradlouhé uši. O čem to k čertu mluvili? Harry si vzpomněl, jak zaslechl Snapea, když se bavil s někým ve své ložnici. Měl Snape poměr s Narcisou Malfoyovou? To by vysvětlovalo, proč si nyní podle všeho šli s Luciusem po krku, když v době Harryho studia v Bradavicích působili přátelsky. Ne, pokud by to Lucius věděl, nejspíš by Snapea zabil. Pokud mu to ovšem Voldemort nezakázal. Nebo to Lucius nevěděl, jen měl podezření. Harry sklouzl z postele a jal se cvičit. Snape spí s Narcisou… ta představa mu sevřela hrudník a naplnila jej hněvem. Když si Harry nemohl užívat heterosexuálního styku, pak by Snape taky neměl. Nebylo to spravedlivé. Věděla Narcisa, že Snape souloží s Harrym? Možná to byl důvod, proč jej Snape z místnosti odvedl. Harry by jí to měl říct. Kdyby to věděla, nechtěla by už se Snapem mít sex. Harry jí to rozhodně řekne. Cvičil, dokud jej svaly nezačaly bolet. Po skončení se umyl u umyvadla. Byl naštvaný na Snapea, že je pryč tak dlouho. Pokud se nehodlají zaměřovat na nalezení horcruxů, měl by trénovat, co nejvíc je to možné. Ačkoliv si Harry nebyl jistý, že to s těmi horcruxy vzdává. Věřil Ronovi a Hermioně, že udělají, co mohou, ale nechtěl se spoléhat čistě jen na ně. Brumbál mu svěřil úkol, aby zničil horcruxy, a on by se vážně měl přesvědčit, že jsou všechny pryč, než se postaví Voldemortovi. Možná nejsou schopni fyzicky se účastnit jejich hledání, ale stále mohli vymýšlet rozličná místa, kde by mohly být schované, a lámat si hlavy nad ostatními záhadami, které po sobě Brumbál zanechal. Možná by mu Snape mohl pomoci rozřešit tajemství relikvií smrti. Relikvie smrti! Harry vystřelil do sedu. Jako kdyby se mu v mysli otevřely dveře. Vybavila se mu návštěva u pana Láskoráda i to, že Voldemort hledá hůlku osudu. Co když ji našel? Kámen vzkříšení byl schovaný uvnitř zlatonky v jeho váčku. Byl zničený? Nebo jej Voldemort stále měl? Poslední vzpomínka, kterou měl Harry ohledně svého neviditelného pláště, byla ta, když jej Hermiona pečlivě skládala do své korálkové kabelky. Měla jej stále ona? Co když si jej vzal těsně před nocí, kdy byl zajatý? Pokud měl Voldemort všechny tři relikvie, mohl být neporazitelný, i kdyby

nevěděl, čím jsou. Všechno jejich plánování by vyšlo nazmar. Snape by měl s Harrym probírat relikvie smrti a horcruxy, a ne si někde šukat s Narcisou. To Harryho dožralo. Stále byl ještě popuzený, když se Snape vrátil. Pelášil k okraji posteli, jakmile Snape otevřel dveře od knihovny. „O čem jste s ní mluvil?“ „To není vaše starost,“ řekl Snape, když prošel mřížemi a přiblížil se ke stolu. „Mluvili jste o mně?“ pokračoval Harry. „Které z části ‚to není vaše starost‘ jste nerozuměl?“ Snape pozvedl jedno obočí a hůlkou poklepal na stůl. „Pokud děláte plány beze mě, měl bych to vědět.“ „Už jsem vám říkal, že to není vaše starost. Pokud mě i nadále budete obtěžovat otázkami, odejdu a až do zítřka nebudete trénovat,“ vyhrožoval Snape. Harry si zkřížil paže na hrudi. „Chcete Voldemorta porazit nebo ne?“ „Chci, abyste se naučil, kdy máte držet jazyk za zuby. Kolikrát vám mám říkat, abyste nemluvil - “ „Vy jste se mnou venku za dveřmi mluvil!“ „Až poté, co jsem použil kouzlo, abych ostatním zabránil nás zaslechnout!“ „Ne! Byl jsem tam! Nepoužil jste kouzlo!“ Snape nasadil obvyklý výraz opovržení, který Harry začínal nenávidět. „Takže… pokud nesešlu kouzlo přímo před vámi, pak není žádná možnost, že bych použil magii?“ „Dobrá, možná byste mi měl tyhle věci říkat, a ne jen předpokládat, že umím číst vaše myšlenky,“ protestoval Harry a rozhodil rukama. „Myslel jsem, že jsou ty dveře zabedněný!“ „Očividně ne tak zabedněný, jako jste vy.“ Harry zaskřípal zuby. „Proč jste takový kretén? Skoro to vypadá, jako kdybyste hledal výmluvy, proč mě netrénovat.“ „Samozřejmě že ne. Potřebujete se naučit disciplíně. Nebudu cvičit jedince, který - “ „To není jen o tréninku!“ přerušil jej Harry. „A co s relikviemi smrti? Pokud se dostanou Voldemortovi do ruky, bude pán smrti! Vy - “

„Pán smrti?“ Snapeův výraz se vmžiku změnil z naštvaného do zvídavého. „Jo. Pokud získá všechny relikvie smrti, je možné, že ho nepůjde zabít, i kdybychom zničili všechny horcruxy,“ objasňoval Harry. „Vysvětlete.“ Snape se posadil na židli. „Profesor Brumbál odkázal Hermioně knihu, která obsahuje legendu o relikviích smrti. Pan Láskorád tvrdil, že člověk, který získá všechny tři položky - neviditelný plášť, kámen vzkříšení a bezovou hůlku, se stane pánem smrti. Když jsem viděl, co vidí Voldemort, tak pátral po hůlce osudu. Já jsem měl ve svém váčku kámen vzkříšení a nemohu si vzpomenout - “ „Kámen vzkříšení? Vy jste měl kámen vzkříšení?“ skočil mu do řeči Snape. „Ano. Brumbál mi ho odkázal. Byl v mé zlatonce, kterou jsem měl ve váčku.“ „Počkejte tu.“ Snape rychle odešel. Harry se při čekání posadil na kraj postele. Snape se vrátil a v ruce svíral zlatonku. „Vy ji máte!“ Harry málem spadl z postele. „Ale říkal jste, že - “ „Zničil vše, co si nenechal,“ přikývl Snape. „Tohle nezničil. Dostal jsem ji já jako trofej.“ Vtiskl ji Harrymu do rukou. „Otevřete ji, vyndejte kámen.“ „Nemůžu.“ Harry zavrtěl hlavou. Přitiskl si ji ke rtům. „Vidíte… Otevírám se na konci. Nevím, co to znamená.“ Vrátil ji zpátky Snapeovi. Snapeovy chladné prsty se otřely o Harryho, když si ji přebíral. Oči měl přilepené na zlatonce a nevypadalo to, že by Harryho slyšel. Když promluvil, jakoby mluvil sám k sobě. „…přivést je zpět z mrtvých…“ Harry se zamračil. „Nemyslím si, že to funguje takhle. Chci říct, má mamka a taťka se tam na hřbitově vrátili, ale nebyli to doopravdy oni, víte? V tom příběhu, který nám Brumbál dal, se nějaký chlápek snažil přivést zpět k životu svoji lásku, ale byla nešťastná, protože nebyla skutečně živá. Když se uvědomil, že s ní tímhle způsobem být nemůže, zabil se.“ „Chápu,“ řekl Snape, jeho oči ztratily ten pohled intenzivní koncentrace. Stále pevně svíral zlatonku a pomalu ji otáčel. „Přesto, ta fráze ‚pán smrti‘ -“ „Máte-li všechny tři, tak se jím prý stanete. Ale kde je můj plášť?“ zeptal se Harry.

„Věřím, že se nachází ve držení slečny Grangerové,“ odvětil Snape, stále nezvedl oči od zlatonky. Harry vydechl úlevou. „A hůlka osudu? Myslím, že ji měl Brumbál. Utkal se -“ „Temný pán po ní stále pátrá. Někdo se vloupal do Brumbálovy hrobky a vzal si hůlku.“ Harry se zamračil. „Nemyslím si, že by o ní věděl kdokoliv, kromě Voldemorta, Rona, Hermiony a mě. Hermiona ani tomu příběhu nevěří. Myslíte si, že ji vzali oni?“ „Je to možné.“ Snape se stále soustředil na zlatonku, na tváři měl výraz, jaký Harry nikdy předtím neviděl. Znenadání se mu obličej změnil zpět do svého obvyklého chladného nezájmu a zlatonku si strčil do kapsy. „Podívám se po tom příběhu. Kde jsou brýle a laserové ukazovátko?“ Harry si pospíšil k druhé straně postele a nadzdvihl polštář. „A co ten zbytek mých věcí, co jsem měl ve váčku?“ Došel k závěru, že Pobertův plánek, zbytek Siriusova zrcátka a dopis od jeho mámy zničili, ale existovala šance, že jeho fotoalbum přežilo. Pokud zachovali zlatonku jako trofej, pak možná album bylo také darováno. Zbytky jeho hůlky si musel nechat Voldemort. Získá je zpět. „Accio brýle.“ Snape je zachytil a narval si je do kapsy ke zlatonce. „Já vlastním pouze zlatonku. Budete procvičovat míření ve své cele.“ Otočil se k odchodu. „Já se taky chci podívat na ty knihy,“ protestoval Harry. „Nemohu vám dovolit přístup poblíž kouzelnických knih,“ řekl mu Snape. „Zaměřte se prozatím na míření.“ Přivolal tři míčky a než odešel, očaroval je tak, aby poletovaly podél zdí. Harry doklopýtal ke stolu. Jídlo mu během jejich konverzace vychladlo. Míchal ve svém dušeném pokrmu, jak přemýšlel. Voldemort neměl žádnou z relikvií. To byly pro Harryho skvělé novinky. Nicméně kdo mohl vzít hůlku z Brumbálovy hrobky? Ačkoliv Harry velice obdivoval Rona s Hermionou, měl značné pochyby, že by za to byli zodpovědní oni. Přece jen Hermiona zavrhla tu legendu, jako kdyby nebyla ničím víc než obyčejnou pohádkou. Domníval se, že nezáleží na tom, kdo ji vzal, ale bylo důležité, že ji v současné chvíli nemá v držení Voldemort. Když dojedl, odstrčil stůl a židle na stranu, aby mohl mířit ze středu místnosti. Umíral touhou jít do knihovny a přidat se ke Snapeovi. Co se dozvěděl? Věřil, že mu Snape zopakuje vše, jakmile ty knihy přečte, ale nechtěl čekat. Co když Snape něco přehlédne? Možná v nich byla nápověda, kterou by poznal jenom Harry. Mladík si uvědomil, že vůbec nemířil a vypeskoval si. To počká. Měl by se prozatím zaměřit na trénink.

Harry se vrátil k míčkům a s obratností je zacílil. Netrvalo dlouho, než se mu podařilo je všechny tři sundat na zem. Znovu si vylezl na postel a přitiskl ucho ke zdi ve snaze zaslechnout něco z knihovny. Nic. Nudil se. Slezl z postele, aby mohl nadzdvihnout matraci a prohlédnout si své knihy. Nakonec si vybral Lva, čarodějnici a skříň, ale moc se mu nechtělo číst. Radši by posiloval, ale doufal, že později budou mít trénink, ve kterém se bude vyhýbat nebo se pokoušet zasáhnout Snapea, takže se nechtěl utahat. Takže buď čtení, nebo onanování. Lehl si na postel a otevřel si knihu na místě, kde posledně skončil. Pokoušel se číst, ale nemohl se koncentrovat. To chtělo masturbaci! Harry vrátil knihu pod matraci a přetočil se na záda. Stejně nejspíš bylo nejlepší vyhonit se před sexem. Pak mu ho Snape může vykouřit a on se nemusí obávat, že by vyvrcholil dvakrát. Harry se pomalu laskal, zatímco přemýšlel o relikviích. Bez bezové hůlky byl Voldemort daleko méně působivý oponent. Nebyl by se ani příliš obával, i kdyby Voldemort tu hůlku získal. Měl pocit, že dokud se bude umět účinně vyhýbat, bude v pořádku. „Nic nadto, co už víme,“ řekl Snape hned, jakmile prošel dveřmi od knihovny. Harry se přetočil na břicho, jako kdyby do něj uhodil blesk. Srdce mu divoce bušilo, ale snažil se vypadat klidně a nenuceně. „To už jste pročetl všechny své knihy?“ civěl na něj Harry a pokoušel se ignorovat erekci, která se mu tiskla do matrace. Snape nevnímal Harryho nepohodlí. „Nevlastním mnoho těch, které se zabývají pohádkami kouzelnického světa. Hledal jsem ostatní zdroje, ale zjistil jsem, že i těch se mi nedostává. Mám v úmyslu ráno se Strix poslat objednávku.“ „Och, chápu,“ řekl Harry a snažil se vůlí potlačit svoji erekci. „Vstávejte, zapracujete na vyhýbání.“ Harry si představoval ty nejhnusnější věci, co jej napadaly, zatímco sklouzával z postele a kráčel za Snapem, rukama skrývaje své vzrušení. Naštěstí v době, kdy došli do tréninkové místnosti, ve které opět nebyl nábytek, byl z větší části už ochablý. „Budete se pokoušet vyhýbat se velkému množství projektilů najednou. Postavte se do středu místnosti.“ Harry přešel přes koberec a protahoval se, zatímco Snape připravoval cvičení. Okamžitě k němu vystřelilo devět míčků a kouzlo. Harry se jim jen tak tak stihl uhnout z cesty. Dospěly k protější stěně a připojily se ke zbytku. Obvykle Harryho krátce po vyhnutí se prvnímu, napadl hned druhý set, takže se mladík otočil a zmateně se na Snapea podíval. Další várka na něj vystřelila, když se nesoustředil a jeden balónek jej zasáhl do paže. Harrymu došlo, co se jej Snape snaží naučit, a začal s očekáváním

sledovat míčky. Občas měly balónky mezi jednotlivými útoky celé minuty, jindy následovaly po sobě téměř okamžitě. Hned zezačátku byl Harry několikrát zasažen, ale brzy se naučil být neustále na pozoru a asi hodinu neudělal chybu, až nakonec Snape cvičení zastavil. „Soustřeďte se na to, abyste skrýval své emoce,“ nařídil mu Snape, když vrátil nábytek. „Je zřetelně vidět, kdy očekáváte útok.“ „Budu zírat na podlahu kolem nich - “ „Pottere, - “ začal Snape vrčet. „ – dokud se mi to nepodaří,“ objasnil Harry. Snape souhlasně přikývnul. „Myslíte si, že legenda o relikviích smrti je skutečná?“ zeptal se Harry, když následoval Snapea dolů po schodech. „Na tom nezáleží. Pán zla věří alespoň její části, což z toho dělá náš zájem. Měli bychom předpokládat, že je to skutečnost a v souladu s tím upravovat plány. Pokud to pravda není, mohlo by to pozdržet naše plány o určité množství času. Nicméně pokud to pravda je, pak ignorovat ji, by mohlo vést ke zničení všech našich záměrů.“ „Jo… Nechápu, proč by nám profesor Brumbál tu knihu dával, kdyby z nějakého důvodu nechtěl, abych se o ní dozvěděl.“ „Ředitel měl své chyby, ale zdaleka to nebyl ten senilní starý blázen, kterého sám ze sebe čas od času dělával,“ souhlasil Snape. Harry se namydlil. „Proč si myslíte, že mi dal Brumbál kámen vzkříšení, ale nedal mi víc vodítek, jak jej použít? Mám jej vůbec použít? Nebo je to jen něco, co bych měl vlastnit pro případ, že by se mi podařilo dostat najednou všechny tři relikvie?“ „Pottere, já vím, že řediteli věříte, že jedná ve vašem nejlepším zájmu, ale to nemusí být moudré. Ne vždy měl na prvním místě vaše dobro. A vskutku, některé z jeho - “ „Já vím,“ přerušil jej Harry. „Četl jsem o jeho vztahu ke Grindewaldovi a o záhadě s jeho mladší sestrou. Ale… když jsem se skrýval po Voldemortově mučení, Brumbál ke mně přišel a řekl mi, že bych vám měl důvěřovat, protože mi pomůžete. Nechtěl jsem to tehdy poslouchat, ale nyní vidím, že měl pravdu. Kdybych ho zpochybňoval, nikdy bych vám neuvěřil, když jste říkal, že mi chcete pomáhat.“ Pokud si Snape myslel, že mluvit s mrtvou osobou je divné, nedal to nikterak najevo.

„Takže se pokusím následovat jeho plány, dokud nebudu mít dobrý důvod, proč se řídit jinak,“ pokračoval Harry. „Dobrá,“ uznal Snape. „Existuje ještě něco dalšího, co potřebuji vědět a co jste opomněl zmínit?“ Harry přemýšlel, když vystoupil z vany a osušil se. „Nemyslím si… Bylo to divné. Nezapomněl jsem na relikvie, ale bylo to, jako bych si na ně z nějakého důvodu nemohl vzpomenout. Nepamatuji si na své zajetí a v tom by mohly být detaily, které musíme znát.“ Harry zvednul lektvar na svaly a začal si jej natírat na nohy. „Říkal jste, že má mysl tu vzpomínku na zajetí vytěsnila?“ „Ano.“ Snape přistoupil blíž a přebral si flakónek. Poklekl dolů, aby jej natřel Harrymu na ramena, prsty zkušeně odplavovaly napětí pomocí důkladných, pevných tahů, z kterých se Harryho penis nalil krví. „Neviděl jsem předtím, že by mysl sama takto omezila vzpomínky a jen se zdráháním bych se pokoušel prolomit tu bariéru, zvláště po reakci, kterou jste měl posledně, když jsem se pokoušel proniknout skrz. Budu vám muset nejspíš před dalším pokusem dát vysokou dávku lektvaru proti bolesti.“ Harry se zády opřel do Snapeova dotyku. Mužovy prsty jej tak úžasně laskaly, až chtěl sex tady a teď. Hodil si ručník přes klín, aby Snape neviděl, že už je vzrušený. Předklonil se, nechávaje Snapeovy prsty pomalu putovat podél jeho páteře. Snape namasíroval hořejšek Harryho hýždí, pak rukama znovu klouzal nahoru na mladíkova ramena a nakonec je k Harryho zklamání sundal. Snape od něj odstoupil a umyl se u umyvadla. Harryho ta masáž natolik rozptýlila, že si ani nedokázal vzpomenout, o čem se to bavili. Vzal si ručník s sebou, jak mířil do cely, a pečlivě před Snapem schovával erekci. „Říkal Voldemort něco o včerejšku?“ „Neviděl jsem jej od té doby.“ Snape na stůl vyčaroval večeři a posadil se na svoji židli. „Domnívám se, že reaguje na povyk, co ten článek vyvolal.“ Harry se pustil do tresky. „Jaká byla odezva? Oklamal jsem všechny?“ „Stále mnozí zůstávají přesvědčeni, že je to falešná zpráva. Ozývají se hlasy, že byste měl být předvedený před veřejnost, aby vás mohlo otestovat více než jen pár vybraných jedinců. Pochybuji, že se Pán zla těmto požadavkům podvolí.“ Snape ustrkával čaj a sledoval Harryho. „Och,“ Harry potlačil to bodnutí zklamání, které ucítil. „Hádám, že své plány na útěk musím ještě o pár dní odložit.“ Drze se na Snapea usmál, a ten jej zpražil pohledem, který jasně říkal: ‚ani na to nemysli‘.

„Přinesu vám výtisk s tím článkem hned, jakmile jeden obdržím. Narcisa mi říkala, že Denní Věštec byl úplně obležený sovami, až to mnohé vzdaly a vrátily se domů s prázdnýma rukama.“ Narcisa. Harry ji vážně neměl rád; byla tak namyšlená a nafoukaná. „O čem jste s ní mluvil?“ „Ne o vás, takže se přestaňte ptát.“ Snapeův ledový hlas Harryho zastavil před pokusem o další vyzvídání. Narcisa nejspíš nevěděla o něm a o Snapeovi. Harry se nemohl dočkat, až jí to poví. „Nepotřebuju výtisk s tím článkem. Dovedu si představit, co v něm stojí.“ Rita Holoubková nejspíš prohlašovala, že se pokouší stát Temným pánem společně s Voldemortem nebo něco podobně směšného. „Pravděpodobně to pro vás nebude příliš lichotivé,“ souhlasil Snape. „Nicméně to by mělo pracovat v náš prospěch. Čím více lidí uvěří, že jste zlomený, tím více jich s vámi tak bude jednat a tím spíše na vás takto začne nahlížet i Pán zla.“ „Takže co se teď bude dít v trůnním sále?“ Harry se nedokázal nezeptat. „Nemyslím si, že se to mnoho změní,“ odpověděl Snape pomalu. „Možná nyní k vám umožní přístupu širší skupině lidí. Předtím jen těm v nejužším kruhu bylo uděleno povolení nacházet se ve vaší blízkosti. Budu se snažit zabránit mu, aby zvýšil frekvenci mučení. A po tom debaklu s Averym nevěřím, že by mě někdy v nejbližší době nahradil. Pokud by se tak stalo, víte, co máte dělat.“ Harryho srdce zběsile uhánělo. Oba dva udělají vše, co bude v jejich silách, aby udrželi Snapea ve Voldemortově přízni. „Doufejme, že teď, když už se jim nevzpírám, je to přestane bavit.“ Snape se postavil. „Běžte do postele. Zítra vás čekají dva plné tréninky.“ Žádný sex? Harry si byl jistý, že se dneska večer konat bude. „Cože? Ale já myslel…“ „Myslel co, Pottere?“ pobídl jej Snape, když se Harry sám nedokázal přimět to vyslovit. Harry cítil, jak se mu tvář barví doruda. „Myslel jsem, že bychom po večeři ještě mohli trénovat,“ zalhal a snažil se nevšímat si svého ztopořeného penisu. „Ne, musím vařit lektvary.“ Snape uklidil stůl. „Zítra budete trénovat déle, abychom vykompenzovali dnešek.“ Harry spolkl své zklamání. „Dobře.“

Po Snapeově odchodu dál zíral na stůl. Proč se spolu dneska nevyspali? Bylo to kvůli Narcise? Vzplál v něm vztek. Ale zase, Snape tvrdil, že musí vařit lektvary. Možná po sexu rád spal stejně jako Harry a možná dával přednost počkat na večer, kdy od Harryho bude moci zamířit přímo do své ložnice. Ať tak či tak, budou se muset spolu vyspat brzy, jinak Voldemort získá podezření. Harry přešel k umyvadlu a vyčistil si zuby. Snape ho chtěl. Nebude to trvat dlouho a s Harrym se vyspí. Harry se posadil na toaletu a pomalu masturboval, klouzal rukou od kořene až po žalud. V Bradavicích takhle nadržený nebýval. Teď to ale vypadalo, že nedokáže se Snapem strávit ani den, aniž by potřeboval vyvrcholit. Vybavil si, jak mu Snape dneska masíroval záda a představil si, že ty lektvary potřísněné ruce putují po celém jeho těle a všude jej zbavují napětí. Snapeovy dlouhé prsty se nakonec stočí kolem Harryho penisu a budou jej laskat přesně tím způsobem, jakým potřeboval. Pevně a rychle a tvrdě a – Harry rychle přiložil druhou ruku ke špičce svého mužství, když s tichým zasténáním se udělal. Dál se hladil, dokud si nebyl jistý, že skončil, a pak se očistil, než zamířil do postele. Vklouzl pod peřinu a zavřel oči. Myšlenky se mu stočily k jeho majetku, který býval ukrytý ve váčku. Zlatonka vůbec nevypadala důležitě, a přesto byla darována Snapeovi. Možná i ostatní položky byly rozptýlené mezi Smrtijedy ze stejných důvodů. Jak ty předměty najde, to neměl ponětí, ale vědomí, že existuje možnost, že jeho osobní věci přežily, jej naplnilo nadějí. Znovu se dostane ke svému fotoalbu. Netrvalo dlouho, než usnul.

Kapitola 39 Když se Harry vzbudil, byl tvrdý. Stáhl ze sebe peřinu, plivl si do dlaně a uchopil se. Pomalu, ale důkladně se laskal, každým pozvolným pohybem se hladil od kořene až po žalud. Představoval si, že je tu Ginny, leží vedle něj a on se tiskne k jejím zádům. Že přiráží do ní a ona mu do ucha sténá rozkoší. Vyklenul boky, jak začal svojí rukou pohybovat rychleji. Souložil Ginny a ona křičela jeho jméno, když do ní přirážel. Chtěla to. Chtěla jeho. Vyvrcholil a potlačil sten, zatímco se mu penis vyprazdňoval. Bylo to pěkné, ale nebylo to to, co doopravdy chtěl. Chtěl sex a byl rozhodnutý, že ho dneska dostane. Snape to bude muset udělat, jinak bude čelit Voldemortově hněvu. Když popadl dech, pospíšil si k umyvadlu a umyl se. Jakmile se usušil, klesnul na svou židli a netrpělivě čekal, až mu Snape donese snídani. Když se Snape konečně ukázal, otočil se, aby na staršího kouzelníka, který procházel dveřmi od knihovny, viděl. „Objednal jste ty knihy?“ „Ano. Měli by dorazit zítra.“ Snape prošel mřížemi a hůlkou se dotkl stolu. Vrátil hůlku do hábitu a vytáhl výtisk Denního Věštce. Položil ho na stůl vedle Harryho snídaně. Velkými písmeny nahoře stálo: „HARRY POTTER: ‚NEBOJUJTE S TEMNÝM PÁNEM.‘“ Harry se rychle odvrátil, srdce mu pokleslo. „Říkal jsem vám, nechci to číst.“ Snape zvedl noviny a otevřel je na straně dva. Položil je na stůl. „Podívejte, slečna Grangerová je stále uvedená na seznamu v sekci Hledá se.“ Harry popadl noviny a přitáhl si je k sobě. Tam, kde nahoře na stránce byl v řadě výčet jmen s fotkami a odměnami, byli Hermiona s Ronem. Ron si na své fotce mnul nos, zatímco Hermiona se dívala, jako kdyby se chystala udělit přednášku. Deset tisíc galeonů se nabízelo za každého z nich. Srdce se mu nadmulo pýchou při pohledu na jejich tváře. Nenechají ho ve štychu. Najdou horcruxy. Harry přeletěl pohledem po ostatních obličejích. Neville se svojí babičkou, Luna s otcem, Dean Thomas, Lupin, Tonksová, Kingsley, Ollivander, pan Weasley, paní Weasleyová… Harrymu se zasekl dech a on rychle přesunul zrak na konec řady Weasleyů. Tam, úplně poslední, byla fotka Ginny. Zíral na ni úplně ochromený. Smála se, ústa doširoka otevřená a vrásky smíchu kolem očí. Byl to jeden z nejkrásnějších pohledů, co kdy viděl. „Ginny…“ Špičkami prstů obrázek pohladil, představoval si, že někde v dálce dělá ona to samé s jednou z jeho fotek. Náhle mu srdce sevřel strach. „Co když si to přečte a uvěří tomu? Chci říct, ví, že tisknou spoustu kravin, ale co když tomu uvěřila? Ona - “

„Neuvěří,“ řekl Snape klidně, usrkával čaj a sledoval Harryho. „Jak jsem říkal, vaši nejoddanější stoupenci nebudou přesvědčeni o vašem zotročení, dokud to neuvidí na vlastní oči.“ Harry jej jen stěží slyšel. Tolik se mu po ní stýskalo. Stýskalo se mu tak strašně po všech. Ale nemíval moc času prodlévat ve své osamělosti. Se vším tím soustředěním na trénink byl schopný odsunout na stranu svoji touhu být s přáteli. Ale nyní na něj dopadla celá tíže samoty. Projevilo se to tísní na srdci, ustavičně se mu krátil dech a bolest v žaludku rostla každým okamžikem, co se díval na jejich fotky. Po Siriusově smrti se v něm otevřela díra; temná jáma, kterou neustále cítil, ale měl ji pod kontrolou, nechtěl dovolit, aby ho zármutek pohltil. Pevně se zachytil železného zábradlí sebekontroly, které kolem ní bylo. Potřeboval se soustředit na trénink a ujistit se, že v co nejkratším čase bude připraven porazit Voldemorta. Po Voldemortově smrti budou v bezpečí. Do té doby zůstane tady a bude pracovat ze všech sil. Nevěděl, co by bez nich dělal. Zvláště bez Ginny. Věděl, že bylo správné se s ní rozejít, ale stále si nějaká jeho část přála, aby to neudělal. Měl se ujistit, aby věděla, jak moc ji miluje. Popadl spodek novin, aby si z nich vytrhl její fotku, vtom se Snape ostře ozval: „Co to děláte?“ Harry vzhlédl a spatřil na mužově tváři zamračení. Věděl, že je to hloupé, ale nemohl si pomoci, aby to nechtěl. Zhluboka se nadechl a odpověděl: „Chci si nechat její obrázek.“ „Jak vysvětlím, že se nachází ve vašem vlastnictví?“ zeptal se Snape. „Používáte ho, abyste mě mučil? Roztrhal bych ho nebo snědl, kdyby se někdo z nich ke mně přiblížil.“ Snape zavrtěl hlavou. „Příliš riskantní. Mám nápad.“ Postavil se a přešel kolem Harryho k jeho posteli. Švihnutím hůlky nadzvedl matraci a vytáhl Kosmos. Přinesl ho ke stolu, otevřel jej a listoval stránkami. Konečně nechal knihu otevřenou a hůlkou se dotkl obrázku Ginny. Pod vousy si vyřkl zaklínadlo, zatímco to Harry se zájmem sledoval. Ginny ztuhla vprostřed smíchu, její fotka se přeměnila do obyčejné, mudlovsky vypadající fotografie. Snape špičku hůlky pak umístil na obrázek chlapce v knize a znovu kouzlil. Chlapec se probudil k životu, usmál se a naklonil hlavu. Snape poklepal na obrázek, pak na ten s Ginny a ty si vyměnily místa. „Páni…“ vydechl Harry, přitáhl si Kosmos blíž, aby mohl prozkoumat tu fotku. Byla bezchybná. „To je skvělé!“ „Pokud by ta kniha měla být zkonfiskována, nebudu mít vůbec žádné slitování,“ řekl mu Snape. „Pokuste se nebýt tak hloupý jako obvykle.“

Harry se na něj zakřenil. Jen Snape by cítil tu potřebu urazit někoho poté, co mu prokázal laskavost. „Nedovolím jim ji vzít, slibuji.“ Snape poskládal Věštec a vrátil se na svoji židli. Harry se ještě naposledy dotknul Ginniny fotky, než se zvedl ze židle a vrátil knihu pod matraci. Jakmile si byl jistý, že je v bezpečí uložená, vrátil se sníst snídani. „Co budeme dělat dneska?“ zeptal se Harry, jak se pustil do míchaných vajíček. „Vy budete trénovat míření a já si budu číst.“ „Co čtete?“ Obvykle Snape dával na Harryho při trénincích pozor. Nebylo mu podobné, že by byl během jejich cvičení zabraný do knihy. „Náhodou vlastním několik svazků o tradicích hůlek, které by mi mohly poskytnout větší porozumění legendě o Starší hůlce a jejím praktickém využití vzhledem k naší současné situaci.“ „Aha.“ Hermiona se Snapem by si dobře rozuměli, pokud by se naučil, jak se přestat chovat tak často jako mizera. Harry si snažil představit, že vezme Snapea s sebou k Řádu a představí jej jako svého spojence. Pravděpodobně by ho odvlekli ke svatému Mungovi. Harry dojedl a pak se připravil na lekci. Snape sklidil nádoby, načež odešel z cely a přešel do knihovny. Jen zřídkakdy nechával Snape Harryho úplně o samotě s mřížemi od klece otevřenými. Harry si rychle dočistil zuby a vykradl se z místnosti, pohyboval se bokem, neboť neustále sledoval otevřené dveře knihovny a vyhlížel Snapeovu postavu. Kráčel co nejtišeji, krůček po krůčku se vzdaloval, až dosáhl dveří, za kterými ještě nikdy nebyl. Potají zkusil kliku. Bylo zamčeno. Proklel svoji smůlu a pak popřemýšlel, jakou místnost by měl prozkoumat jako další. Sám už si prohlédl koupelnu, takže tam nemělo smysl chodit. Používal techniku, kterou ho Snape naučil, když se kradmo plížil po chodbě. Pokud by měl štěstí, Snape už odešel nahoru. Harry vstrčil hlavu dovnitř a našel Snapea, který stál zády k němu před poličkou s knihami. „Byla vaše zvědavost ukojena?“ zjišťoval Snape, aniž by se na mladíka ohlédl. Vytáhl z poličky knihu a posadil ji na vrchol malé hromádky svazků, které se vznášely vedle něj. „Jak víte, že jsem šel prozkoumávat?“ zeptal se Harry, když vstoupil dovnitř a podíval se na místo, kde odpočívával Frankenstein. Byl pryč. Přešel k místu, kde stál Snape, a pohledem přejel přes stolky a hledal, jestli někde neuvidí jeho barvu. „Byl jste netypicky potichu.“ Snape vrátil knihu, kterou zběžně prolistoval, na místo a vybral si jinou.

Harry si prohlédl všechny knihy po stolcích, ale nikde Frankensteina neviděl. „Kde je Frankenstein?“ Snape se na něj letmo podíval. „Proč vás to zajímá?“ „Je to jediná kniha, kterou jste mi nedovolil přečíst.“ Harry sebou žuchl na pohovku. Byla daleko větší a pohodlnější než ta v tréninkové místnosti, která se mu předtím tolik líbila. Přejel rukama po materiálu a užíval si ten pocit pod svojí pokožkou. Měli by se spolu vyspat na ní. „Existuje mnoho knih, které vám nedovolím přečíst.“ Snape se otočil zpět k poličce. „Je to jednoduše jediný titul, o který jste požádal a který jsem vám zamítl. Ujišťuji vás, pokud budete žádat o další, přidáte si na tento seznam mnohé.“ „Měli bychom tu chvíli jen tak zevlovat, je tu pěkně.“ Harry si upravil jeden z jejích polštářů. „Pottere, z čeho máte ten dojem, že si přeji s vámi ‚zevlovat‘?“ otázal se Snape chladně, zatímco přejížděl ukazováčkem po knize, kterou držel v ruce. „Dobrá, posadit se a promluvit si o horcruxech,“ odpověděl Harry uštěpačně. Na někoho, kdo se údajně snažil být k němu milý, Snape neodváděl moc dobrou práci. „Opomněl jste mě informovat o jistých událostech?“ Snape otočil hlavu a podíval se na Harryho zúženýma očima. „Už jsem vám to říkal, myslím, že jsem vám vypověděl vše, ale nevzpomínám si, takže to nevím jistě.“ „Pak není potřeba dané téma dále probírat.“ Snape si na hromádku přidal další knihu. „Pojďte do trůnního sálu.“ Protáhl se kolem Harryho a vyšel nahoru po schodech. Harry neochotně vstal z pohovky. Měli by na ní provozovat sex. Obecně, sex v knihovně zněl jako zábava. Mohli by to dělat na gauči, na předložce před krbem nebo opření o dveře. Měli by se spolu vyspat ve všech místnostech tohohle domu. Snapeově ložnici, kuchyni, trůnním sále a snad dokonce i ve Snapeově laboratoři. To by bylo jedinkrát, kdy by Harry s nadšením vlezl do Snapeovy pracovny. Harry si představil, že spolu souloží na Voldemortově trůnu a skoro se nahlas rozesmál. Voldemort by je zabil, kdyby se to dozvěděl. „Zeptal bych se, co vám vyvolalo na tváři ten mimořádně bezduchý úsměv, ale mám dojem, že radši zůstanu neznalý této odpovědi.“ Snape pro Harryho očaroval tři míčky.

„To nejspíš jo.“ Harry měl podezření, že kdyby Snapeovi svůj plán řekl, muž by jistojistě odmítl. K tomu ho bude muset přelstít nebo jinak navést. Nechá si trůn jako poslední. Prostě tohle Voldemortovi neukážou. Možná by dokonce dokázal Snapea přesvědčit, aby mu ho vykouřil, zatímco on bude sedět na Voldemortově trůně. Ta fantazie ho naplnila vzrušením a on musel myslet na nechutné věci, aby se zase zklidnil. „Přinesl jste si s sebou laserové ukazovátko?“ zeptal se Snape, čímž jej odvedl od jeho představ. „Och, myslel jsem, že jste mi ho tajně vzal, zatímco jsem se nedíval.“ Snape si povzdechl. „Namouduši… Accio laserové ukazovátko!“ Harry byl připravený, když se objevilo a hnalo se k němu. Vyskočil a chňapl ho ze vzduchu. Snape Harrymu hodil brýle a pak přešel k židli, mumlaje si pod vousy. Harry si nasadil brýle a došel do středu místnosti, kde začal mířit. Zlepšil se a střely probíhaly rychleji než včera. Snape zůstával v židli, svůj obrovský nos zabořený do knihy, kterou četl. Harryho začalo míření nudit, posadil se na podlahu a sledoval Snapea. Tu a tam zvedl ruku a zmáčkl tlačítko ukazovátka, jako kdyby se stále soustředil na míření. Když se Harry dozvěděl, že Snape ukradl jeho vzpomínku, byl si absolutně jistý, že je nemožné staršímu kouzelníkovi věřit. Nicméně případ s rozhovorem ukázal, že Harry má nad Snapem hodně moci. Snape dokonce přiznal, že by přišel o život, kdyby Harry pod účinky veritaséra odhalil jejich plány. Navzdory hrozbě smrti důvěřoval Harrymu natolik, že ho nechal zdrogovat a vyslýchat. Ano, Snape mohl zarazit jakoukoliv otázku, která by odhalovala jeho tajemství, ale jistě by si Voldemort a tazatelé všimli, kdyby mu Snape bránil na určité dotazy odpovědět. Snape projevil, že má v Harryho víru a Harry ji oplatil tím, že mu řekl o relikviích smrti. V mladíkovi stále pochyby o mistrovi lektvarů přetrvávaly, ale neviděl, jaká by to byla výhoda nechávat si tajemství o relikviích pro sebe, zvlášť když Voldemort po jedné z nich pátral. Existovala možnost, že si Snape nashromáždí všechny tři relikvie a použije je, aby se stal Pánem smrti, ale Harry měl pocit, že když dokáže porazit Voldemorta, dokáže přemoci i Snapea. Nezničí jednoho temného pána, aby na jeho místo nastoupil další. Dříve byl Harry přesvědčený, že Snape chce smrt Voldemorta proto, aby se mohl stát příštím pánem zla, ale nyní to Harry považoval za nepravděpodobné. Snape se choval nepřátelsky vůči většině Smrtijedů, což se zdálo jako velice nerozumný tah pro někoho, kdo nad nimi chtěl získat kontrolu. Ne, nejpravděpodobnější bylo, že Snape chce zničení Voldemorta jednoduše proto, aby získal svoji svobodu. Harry si nemyslel, že by Snapeovi mohl věřit, že udělá vše, co bude v jeho silách, aby mu pomohl, jen kvůli pomoci samé. Ačkoliv ani nevěřil, že ho Snape chce mučit nebo zabít a drží se zpátky jen kvůli respektu

k Voldemortovi, také si nemyslel, že by Snape riskoval jen pro udržení Harryho v bezpečí, pokud z toho sám nezíská nějakou výhodu. Nedělal si žádné iluze o tom, že by ho Snape miloval nebo mu na něm aspoň záleželo. Harry si byl jistý, že může Snapeovi věřit v tom, že udělá vše pro zničení Voldemorta, ale nevěřil, že je moudré očekávat od Snapea, že se stará o to, co je nejlepší pro Harryho. Mladík jen musel Snapea přesvědčit, že jej Snape potřebuje nejen pro porážku Voldemorta, ale také kvůli pomoci v následcích po válce. Jinak by Snape mohl skončit ve vězení, nebo ještě hůř. A aby se tak stalo, musí Snapea naučit, aby jej nepodceňoval. Harry chtěl znovu Snapea obelstít. Od té doby, co se mu podařilo během jednoho cvičení Snapea obehrát, muž většinu útoků předvídal a Harrymu se nepodařilo dostat do jeho blízkosti, aby jej znovu mohl sejmout. Chtěl se pokusit překvapit Snapea nyní, ale netušil, jak to udělat, aniž by se prozradil nebo na sebe přitáhl pozornost. Snažil se přikrást se blíž tak nenápadně, jak jen mohl, ale Snape zvedl hlavu, když byl Harry vzdálený od okraje pódia na dosah paže, a zadíval se mu do očí. „Neměl byste se soustředit na míření?“ zeptal se tónem naplněným autoritou. „To také dělám,“ lhal Harry, odkutálel se a vrátil se zpátky k tréninku. Tímhle způsobem se mu nikdy nepodaří Snapea dostat. Musí ho napadnout, až bude pokoj zaplněný nábytkem. S úkryty se mohl k němu proplížit, aniž by byl chycený – pokud Snape nebude podvádět, což jak se zdálo, se stávalo při jejich soutěžích vždycky. Opět jednou si Harry přál, aby měl hůlku. Poprvé, kdy se se Snapem utkal, s ním Snape zacházel jako s obtížným hmyzem a s lehkostí Harryho kouzla odrážel. Harry si myslel, že se od té doby značně zlepšil, ale umíral touhou vyzkoušet svůj talent proti Snapeovi, aby viděl, jak daleko během těchto posledních měsíců došel. Snape zavřel knihu a podíval se na Harryho. „To by pro teď stačilo.“ Mávnul hůlkou k Harrymu a připoutal jej k podlaze. Postavil se a odešel připravit oběd. Harry si pohrával s řetězem a prsty přeběhl přes spojovací kroužky. Snape by ho měl brzy naučit, jak se vyvlíknout z řetězů; možná dokonce jak se zbavit těch pout. Jen potřebovali najít poslední horcrux, zničit Nagini a pak budou připraveni sesadit Voldemorta. Možná by měli pokusit se najít způsob, jak spolupracovat s Ronem a Hermionou spíš než na ně plně spoléhat. Harry měl pocit, že jeho přátelé jej nikdy nenajdou, pokud jim se Snapem nepomůže. Snape dovnitř dolevitoval tác a vedle Harryho pro sebe vyčaroval stůl a židli. Vzal si svůj oběd a pak dopravil tác dolů k Harrymu. Harry si prohlédl sendviče, které byly složené z neidentifikovatelného druhu ryby, sušených rajčat a listového salátu na celozrnném chlebu. Díval se na to podezřívavě, ale vychutnával si jakékoliv jídlo, co mu Snape nabídl, vyjma růžičkové kapusty. Trochu si ukousl a bylo to docela lahodné. Ryba byla marinovaná v citrónové omáčce, která měla zajímavou příchuť.

„Nebylo by lepší, kdybychom spolupracovali s Ronem a Hermionou?“ zeptal se Harry. „Zabere to daleko více času, pokud budeme pracovat každý sám. Neměl byste se s nimi zkontaktovat?“ „Pokud by bylo snadné slečnu Grangerovou a pana Weasleyho kontaktovat, už by v tuto dobu byli dopadeni.“ „No, možná mohli navázat kontakt s někým z Řádu - “ „Doufám, že to ne. Na můj vkus je Řád složen z příliš mnoha osob, než aby se dalo předpokládat, že se mezi ně neinfiltrovali špehové. A i kdyby všichni jejich členové byli loajální, ne mnoho z nich dokáže odolat typu mučení, které používají Smrtijedi k získání informací. Můžete si myslet, že s vámi zachází nevalně, ale ujišťuji vás, že to, co dělávají vám, není nic ve srovnání s tím, co použijí, aby se dostali k informacím, pokud budou dostatečně odhodlaní.“ „Takže ani jedna osoba - “ „Stále příliš riskantní,“ trval na svém Snape. „Nevěřím nikomu z nich, že je schopen vydržet výslech.“ Harry se zamračil. „Ale věříte mně a já jsem - “ „Hrozný ve skrývání informací? Ano, ale jste daleko více pod kontrolou než jakýkoliv člen Řádu, že? Vím, s kým přicházíte do styku, kdy budete s nimi nejvíc interagovat, co o mně víte a co nevíte a kde jste a co děláte téměř v každý okamžik dne. Také jsem s vámi byl skoro pokaždé, kdy jste byl vyslýchaný, což znamená, že mám možnost zasahovat, kdybych měl sebemenší náznak toho, že můžete odhalit naše plány, ať už záměrně či nikoliv.“ Snape se odmlčel a pak dodal: „Vzal jsem na sebe určitá rizika, když jsem vám odhalil své záměry a plány. Abych pravdu řekl, dával bych přednost udržovat vás zcela v nevědomosti, ale měl jsem pocit, že bych nebyl schopen vás trénovat v žádném způsobu obrany, pokud byste i nadále věřil, že jsem věrný Smrtijed.“ „A co když by se Řád nedozvěděl, že jste to vy, kdo jim pomáhá?“ „Vždycky jsem předpokládal, že jakákoliv komunikace posílaná dovnitř i ven z tohoto místa, je monitorovaná,“ vysvětloval Snape. „Nadto se domnívám, že Řád by byl vysoce nedůvěřivý ke kontaktu od neznámých osob a poskytoval by mi informace pouze poté, co bych je dostatečně přesvědčil, že nejsem přívržencem Pána zla. Přestože to bych udělat mohl, kdybych si myslel, že je to nezbytné, zahrnovalo by to z mé strany hodně rizika. Pán zla o každém svém plánu informuje jen určité osoby, takže když jsou informace předávány nepříteli, je pro něj značně snadné dopátrat se původu onoho prosakování.“ „Takže jsme v tom sami?“

„Věřím, že chráníme Grangerovou a Weasleyho tím, že se vyvarujeme kontaktu s nimi. Také se chci vyhnout všem zbytečným rizikům z naší strany. Najdou-li a zničí diadém, dozvím se to.“ „Ale to může trvat věky!“ Harry od sebe odstrčil prázdný talíř. Co bylo tohle sakra za plán? „Nechci tu jen sedět a čekat. Měli bychom jim pomoci ho najít.“ „Nemáte žádnou víru ve své přátele?“ „Mám! Prostě si nemyslím, že bychom měli nechat něco tak důležitého na náhodě. Jsem tu už měsíce a stále ho ještě nenašli. Co když jim to bude trvat ještě další měsíce?“ Ani za nic neexistoval způsob, že tu ve vězení zůstane tak dlouho. Už takhle tu strávil příliš mnoho času a konec byl v nedohlednu. Chtěl – potřeboval – bojovat s Voldemortem a ukončit tuto válku dřív, než zemřou další lidé. „Nebude,“ řekl Snape a s lehkostí mávnul rukou. Ostřejším tónem dodal: „Pokud toužíte, aby byli v bezpečí, pak musí být opatrní. Chcete, aby riskovali svoji bezpečnost jen proto, aby vám pomohli?“ „Ne, jistěže ne!“ odpověděl Harry pobouřeně. Překvapilo ho, že se Snape zajímal o Ronovo a Hermionino dobro, ale na druhou stranu možná si Snape jednoduše myslel, že jsou mu více k užitku naživu. „Jen jsem… Myslím to vážně.“ Harry si rukama pročísl vlasy. „Zdá se mi to neuvěřitelně pitomé spoléhat zcela jen na ně, když ani nevíme, kde jsou nebo jak daleko v tom pokročili.“ „Dozvím se, pokud uspěli, a to je vše, co potřebujeme vědět.“ Harry otevřel pusu, aby se do toho vložil, ale Snape pokračoval: „Nicméně nespoléhám výhradně jen na ně. Bude-li se zdát, že nejsou schopni uspět, pak se nechám z tohoto postu sesadit a sám se vydám hledat diadém. Dávám přednost použít tuto metodu jen jako poslední možnost a až poté, co budete jaksepatří vytrénovaný.“ „Kolik ještě tréninku potřebuju?“ zeptal se Harry. „To závisí na vašem pokroku.“ Snape dojedl sendvič, postavil se a pak nechal zmizet jejich talíře a vyčarovaný nábytek. „Opět budete nacvičovat míření, zatímco já dočtu ty knihy. Doporučoval bych vám procvičovat pohyb kolem místnosti, zatímco budete cílit na terč.“ Harry rozhodně zvedl laserové ukazovátko. „Dozvěděl jste se už něco?“ „Mám určitou představu, ale zatím nic konkrétního.“ Snape se vrátil na svoji židli a zvedl další knihu z hromádky. „Například?“ pobídl ho Harry.

„Sdělím vám to, jakmile budu mít více informací,“ odpověděl Snape, aniž by vzhlédl od knihy. „Proč ne teď?“ Snape zvedl hlavu a propálil Harryho pohledem. „Obtěžování mé osoby nepomůže ani jednomu z nás. Zaměřte se na svůj úkol a já se zaměřím na ten svůj.“ Vrátil se ke knize, aniž by dal Harry šanci odpovědět. Harry si povzdechl a vrátil se k míření. Vyrazil kolem místnosti, předstíral, že jsou zde Smrtijedi, kteří na něj sesílají kouzla. Tvrdý mramor trůnního sálu byl značně odlišný od přepychového koberce v tréninkové místnosti, na který byl zvyklý. Harry se pokoušel o kotoul, který se mu v tréninkové místnosti již mnohokrát podařil. Ačkoliv si dával pozor, aby nedopadl tak tvrdě jako obvykle, stále se o mramor udeřil do levého kolene silněji, než zamýšlel, a do nohy mu vystřelila bolest. Bylo to jen mírně rozčilující, ale nebyl si jistý, jakou úroveň bolesti Voldemort zaznamená. „Zranil jsem si koleno,“ informoval Harry Snapea. „Nebolí to, ale nevím, co on ignoruje.“ Snape přešel k němu a z hábitu vytáhl lektvar proti bolesti. Harry vyplázl jazyk a Snape mu na špičku kápl dvě kapky. Poklekl vedle něj, prsty se jemně dotkl zraněné nohy. „Tohle koleno?“ „Jo, nemyslím si, že jsem si ho poranil, jen jsem do něj trochu narazil.“ Snape umístil levou ruku na Harryho lýtko a pravou na stehno, mezi každou rukou a kolenem nechal mezeru na jednu dlaň. Zavřel oči a mladík ucítil brnivý počitek, jenž se mu prohnal kolenem. Snape otevřel oči. „Nejsem lékouzelník, ale vypadá to, že je v pořádku. Pravděpodobně bych to jen pro jistotu měl obvázat.“ „Vážně si nemyslím, že je to nutné.“ Harry se protáhl a ohnul koleno. „Neudeřil jsem se do něj silně.“ Snape se postavil a přivázal jej k podlaze. „Je pošetilé riskovat.“ Odešel ve víru černé. Harry si povzdechl. Myslel si, že je Snape přehnaně opatrný, ale předpokládal, že Snape by nevydržel příliš dlouho jako antiVoldemortovský Smrtijed, kdyby nebyl tak paranoidní. Snape se vrátil s lahvičkou a bandážemi. Znovu poklekl vedle Harryho a otevřel nádobku. Ponořil prsty do jejího obsahu, nabral si nějakou purpurovou, marmeládě podobnou substanci a rozetřel tu chladnou, mazlavou hmotu na Harryho koleno. Jeho prsty se pohybovaly v povědomém, kruhovitém vzorci a vmasírovaly mu jej do kůže. Harry

zíral na trasu jeho prstů, uchvácen jejich pohyby, když laskaly jeho pokožku poblíž klína. Harry zastavil ten myšlenkový pochod, než jej zavede na místo, kam se nechtěl před Snapem dostat. Snape byl příliš blízko, lemy jeho hábitu se otíraly Harrymu o paži. Cítil ho, tu zvláštní směsici země a lektvarů. Odkdy byla Snapeova vůně vzrušující? Přinutil své myšlenky stočit se k Voldemortovi, aby vydržel ochabnutý. Voldemort šukající Averyho. Bože, to byla nechutná představa. „Bolí to?“ zeptal se Snape, černé oči upřené do Harryho a obočí stažená k sobě ve starostlivém výrazu. Harry se chtěl doplazit do jámy a umřít. Snapeovi už teď muselo dojít, jak snadno se Harry v jeho přítomnosti vzruší. „Ne… ne… jen…“ Nedokázal vymyslet žádnou výmluvu. „Ta věc je docela slizká.“ Snape si otřel ruce o černý hadřík, který Harry předtím neviděl. „Nebylo mi známo, že jste taková citlivka, Pottere.“ Začal převazovat Harryho koleno, prsty se mu pohybovaly s puntičkářskou přesností. „Nejsem. Jen mi to připomíná… něco… co jsem kdysi viděl. Každopádně…“ Potřeboval změnit téma. „Myslím, že mě ten koberec rozmazlil. Budu muset cvičit vyhýbání tady, zvlášť když tohle je místo, kde budeme bojovat.“ Snape zajistil obvazy. „Pokud se bude bitva odehrávat v této lokaci, je tohle ta nejpravděpodobnější místnost.“ „Kde jinde by byla?“ „Dávám přednost nepředbíhat v dohadech. Pán zla může kdykoliv nařídit, aby vás přemístili na jiné místo.“ „Proč to už neudělal? Není riskantní mít mě celé měsíce bez přestávky na jednom místě?“ zeptal se Harry. „Jen pár vybraných ví, jak se sem přemístit. Zbytek sem musí dopravit Pán zla nebo jeden z jeho vyvolených. Jakmile na vás začne nahlížet jako na zlomeného, mohl by vás přemístit do jiné lokace. Nemohu to vyloučit.“ „Doufám, že zůstaneme tady.“ „Vraťte se k tréninku.“ Snape se postavil a ustoupil zpět na pódium. Spíš než na míření, kterého měl už docela plné zuby, se Harry rozhodl, že bude procvičovat, jak se co nejrychleji pohybovat po místnosti, aniž by se na mramoru zranil. Snape si ho nevšímal, ale kdykoliv se Harry přiblížil k pódiu, zvedl svůj zrak k Harrymu, jako kdyby říkal: ‚Vím, že se snažíš mě napadnout.‘ Takhle na něj Harry nikdy nebude schopen zaútočit. Vrátil se ke cvičení, dokud se Snape nezvedl.

„To bude pro dnešek vše, následujte mě.“ Snape mávnul rukou a knihy se zvedly a táhly se za ním, když si vykračoval k Harryho cele. Harry šel za ním. Muž se zastavil v knihovně, aby uložil všechny knihy na svá místa na policích a Harry sebou hodil na pohovku a zavrtal se to měkkých polštářů. „Vstávejte. Potřebujete koupel,“ nařídil Snape v ten okamžik, co si Harry lehl. „Nejsem ani zpocený,“ protestoval Harry, ale postavil se a čekal, až Snape skončí. Společně vešli do koupelny a Harry si sundal brýle a předal je spolu s laserovým ukazovátkem Snapeovi. Vlezl do vany a pustil si sprchu. „Nesnáším, když se mi oči přizpůsobují po sundání nebo nandání brýlí. Vypadáte jako obrovský tučňák nebo tak něco. Pokud si myslíte, že bude třeba bojovat, neměl byste mi ty brýle dávat vůbec, nebo byste mi je měl dát dopředu.“ „V ideálním případě na sobě v čase, kdy nastane ozbrojený konflikt, mít brýle nebudete. Až příliš mnoho kouzelníku k odrážení kouzel používá spíše zrak než cit, což zabírá pouze na kouzla, která po sobě zanechávají viditelné stopy. Důležitější ovšem je, že pokud během začátku střetu budete mít brýle a ty se vám pak rozbijí nebo spadnou, budete mít na okamžik extrémně špatný zrak. Obávám se, že jste také ten typ, který promrhá značné množství času jejich hledáním.“ Harry vzpomínal na chvíle, kdy mu byly brýle sraženy. „Máte pravdu. Není tu nějaký způsob, jakým byste mi mohl dát permanentní brýle? Jako lepící kouzlo?“ „Mudlové používají nástroj známý jako ‚kontaktní čočky‘, což jsou čočky uzpůsobené k nošení přímo v očích. V kouzelnickém světě neexistuje žádný ekvivalent, neboť většina kouzelníků dává přednost nošení brýlí ke zlepšení svého zraku, než aby si jej jednoduše spravili. Přemýšlel jsem o tom, že bych vám pár kontaktních čoček objednal nebo vyčaroval, ale mám dojem, že objednání by bylo příliš podezřelé a obávám se používat magii tak blízko vašim očím bez oficiálního vyškolení.“ „Radši bych, abyste si s žádným z mých smyslů nepohrával,“ řekl mu Harry. Přestože byl Snape ohromující, co se týče lektvarů a kouzel, nebyl připraven dovolit mu pokoušet se spravit něco, čeho se děsil, že ztratí. Poté, co Harry dokončil sprchu, vyšel z vany a rychle se usušil. Otevřel lektvar na svaly a nakapal si na nohy značnou dávku, než umístil lahvičku na okraj vany. Po chvíli ji Snape zvedl a navrhl: „Lehněte si na břicho, abych měl přístup k vašim zádům.“ Harry se natáhl na předložku, pod sebou měl ručník. Snape po kapkách nalil teplý lektvar Harrymu na záda, pak teprve odložil lahvičku na stranu.

Klouzal dlouhými prsty Harrymu po kůži, jak jej masíroval a používal přitom ty samé pohyby, které Harry znal tak dobře. Mladík se soustředil na pomalu hladící ruce a uvelebil se na ručníku pod sebou. Snapeovy prsty se propracovávaly podél Harryho páteře, palce se mu tiskly po stranách na boky. Harry tvrdnul, když ho laskaly níž a níž na své cestě k zadku. Posunul se, dal nohy k sobě a skryl svoji erekci. A když Snape konečně začal Harrymu masírovat hýždě, byl už mladík kompletně tvrdý, penis se mu pevně tlačil mezi břichem a ručníkem. Zbytek těla měl tak uvolněný, že by Snape pravděpodobně do něj mohl proniknout bez bolesti. Obvykle Snape přes jeho zadek přejížděl dost rychle, ale tentokrát se tam zdržel. Nejspíš se s Harrym vážně chtěl vyspat. Dneska večer se dočká, bylo to tak dlouho. Snape hnědl rukama Harryho půlky, roztahoval je od sebe a zase tiskl k sobě. Harry se penisem přitiskl k ručníku a soustředil se na ty teplé ruce mačkající a masírující jeho pozadí. Dnes večer se určitě dočká orgasmu. Snape mu ho vyhoní nebo dokonce vykouří. Kdyby si Snape dával na čas a zpracovával ho orálně se stejnou promyšlenou důkladností, jako dával masáže, pak by Harry pro něj milerád roztáhl nohy. Jen pouhé přemýšlení o tom stačilo, aby mu zapulzoval penis a on se musel násilím držet, aby nepřirážel do koberečku. Snapeovy ruce laskaly Harryho stehna a pak ještě níže na nohou. Když dosáhly k jeho chodidlům, poklepal ho po boku. „Přetočte se,“ nařídil mu hlubokým hlasem. Harry si s sebou vzal ručník a držel ho přetažený přes svůj rozkrok. Snape obtočil své teplé ruce kolem Harryho kotníků a začal mu hníst svaly v kruzích. Propracovával se vzhůru po jeho noze, ruce se každým pohybem přibližovaly k mladíkovu penisu. Harry si pevně přidržoval ručník na místě, když Snape roztíral lektvar na jeho horní stehna a teplá tekutina mu prosakovala do pokožky. Harry pevně sevřel ručník a dech se mu zasekl v hrdle. Jestliže Snape pohne rukou jen o trošičku výše, dotkne se Harryho penisu. Snapeovy ruce se posunuly dovnitř a v kruzích masírovaly Harryho vnitřní stehna, a když vystoupaly ještě o milimetr výše a dotkly se okraje jeho ručníku, Harry zavřel oči a zoufale čekal, až Snape bude pokračovat. Ale Snape mu ručník nesundal a Harryho nevyhonil. Místo toho ony partie přeskočil a začal mu roztírat mast na břicho. Ruce se mu pohybovaly rychle, svižně pokračovaly na své cestě nahoru po hrudi a dolů po pažích. Jakmile dorazily k Harryho zápěstí, Snape se postavil a Harry zaslechl, jak přechází k umyvadlu. Harry otevřel oči a spatřil ho mýt si ruce. Harry s ručníkem blízko u těla, aby skrýval erekci, se postavil na nohy a kráčel zpět do své cely. Byl tak blízko toho, aby se vyprázdnil, že si nebyl jistý, jak přetrpí večeři. Snape šel za ním a zamířil ke stolu. Poklepal hůlkou na Harryho straně a Harry si pospíšil na místo, žuchl sebou na židli.

Pustil se do vepřových kostiček s úmyslem dojíst co nejrychleji, aby se dostali k sexu. Snape se vedle stolu zastavil a Harry čekal, až si obstará svůj čas a posadí se, ale on místo toho vykročil k mřížím. „Kam jdete?“ dožadoval se Harry. „To není vaše věc,“ odpověděl Snape pevně. „Ale…“ Harry zíral na stůl. Byl si tak jistý, že se spolu vyspí. „Musíme mít sex. Voldemort - “ „Nepožádal o poslední vzpomínku. Nemusíme vykonávat styk dřív než po dalším mučícím sezení,“ vysvětlil Snape odsekávaně. Harry potlačil své zklamání. „To je dobře,“ zvládl říct. Snape odešel rychle, hábit za ním zavlál. Harry ho sledoval odcházet plný zmatení. Byl si tak jistý, že s ním Snape chtěl mít sex. Proč tedy neměl? Bál se, že se mění do gaye? To nedávalo smysl. Snape nejspíš sám četl ty knihy, což znamenalo, že by měl vědět, že mít, nebo dokonce chtít sex ve vězení, z člověka gaye nedělá. Všechno, co Harry věděl, bylo, že potřebuje úlevu. Pospíšil si k umyvadlu a upustil ručník na zem. Levou rukou udržoval rovnováhu zapřený o kryt nádrže, zatímco pravou se chytil a začal si laskat vzrušený penis. Byl tak vlhký, že nepotřeboval žádnou formu lubrikantu. Rychle onanoval; přestavoval si, že prsty držící jeho penis patří někomu jinému. Po chvíli se udělal, ale nebylo to moc uspokojivé. Omyl se u umyvadla. Možná by měl přestat masturbovat, vypadalo to, že jej to pouze činí ještě nadrženějším. Zrovna teď chtěl okovy bouchat do mříží a dožadovat se od Snapea sexu. Místo toho se vrátil k večeři. Pravděpodobně nebyl špatný nápad, aby měli jedno představení navíc pro případ, že by neměli na sex čas, nebo kdyby Harry onemocněl. Voldemort by také mohl požadovat druhou vzpomínku a bylo by velice podezřelé, když by ji Snape neměl. Přešel k mřížím a chystal se zavolat Snapea zpátky do cely, ale když zvedl ruku, aby jí bouchl do mříží, zastavil se. Snape by se dozvěděl, proč po něm Harry chce, aby se vrátil. A Harry nechtěl vypadat, že zoufale touží po sexu. Jestliže Snape dokáže odolat, pak on taky. Ignoroval svůj penis a utekl do postele, aby si před spaním četl.

Kapitola 40 Harrymu se zdálo, že napsal Ginny několik dopisů. Požádal Snapea o Strix, aby je mohl odeslat, ale Snape odmítl. „Ztratil jsi svoji sovu,“ řekl Snape. „Kdybych ti dal svojí, nejspíš bys ji taky ztratil.“ „Jak ji můžu ztratit v cele?“ protestoval Harry. „Není moc velká.“ „Ty najdeš způsob. Neustále věci ztrácíš.“ „To je lež!“ Harry vyskočil na nohy. „Jen žárlíte, protože mě má Strix radši než vás!“ „Dobrá, dobrá, vezmi si tu zatracenou sovu.“ Snape rozrazil dveře od knihovny a dovnitř vlétla Strix. Harry natáhl paži a ona na ni s veselým houkáním přistála. Hladil ji po jemném peří a dával jí soví pochoutky. „Jsi hodná sova, Strix.“ Byla krásná, zrovna jako Hedvika a srdce ho bolelo, když si vzpomněl na svoji mrtvou sovu. „Buď opatrná, Strix. Smrtijedi by tě mohli zabít, pokud tě uvidí, jak doručuješ moje dopisy.“ Houkla na něj, že rozumí a lehce ho klovla do prstu, jako to dělávala Hedvika. Dveře od knihovny se s prásknutím otevřely a Harry se vzbudil v posteli, aby zjistil, že hladí svůj polštář. Odložil to na stranu a pokusil se ignorovat melancholický pocit, co sídlil v jeho srdci. „Pán zla možná nebude schopen využít hůlku osudu v plném jejím rozsahu, i kdyby ji našel,“ oznámil Snape, jak vešel do Harryho cely a opatřil mu snídani. „Proč ne?“ zeptal se Harry, pustil svůj polštář a sklouzl z postele, aby se připojil ke Snapeovi u stolu. „Pro to, aby se člověk stal pánem hůlky osudu, musí porazit současného majitele. Tím se nabízí tři možné scénáře. Pánem bezové hůlky po řediteli je buď mladý Malfoy, nebo já. Také existuje možnost, že jelikož ředitel prakticky spáchal sebevraždu, vzal si její vlastnictví sebou do hrobu.“ „Počkat.“ Harry se zmateně zamračil. „Chápu, že rozumím tomu, proč jste pánem hůlky vy, ale proč Draco?“ „Použil na ředitele expelliarmus.“ „A to stačí, aby se to počítalo jako porážka?“

„Mohlo by. Některé z mých zdrojů uvádí, že odzbrojení kouzelníka, který je současné době pánem starší hůlky, může stačit k tomu, aby získal její loajalitu, i když tento člověk hůlku nemá v držení,“ vysvětloval Snape. „Tak to se dá lehce napravit,“ prohlásil Harry. „Zavolejte si sem Draca, použijte na něj expelliarmus a pak mu tu vzpomínku vymažte. A budete hůlku ovládat vy.“ Snape na něj zíral. „Co?“ zeptal se Harry a napadlo ho, jestli nemá na tváři šlehačku. Rozpačitě si otřel nos. Snapeova ústa se zkroutila ve výrazu, který pozoruhodně připomínal úsměv, než pokračoval: „Ve vašem plánu je zásadní trhlina. Nevíme, jestli Draca od té noci na astronomické věži někdo nepřemohl. Budu muset najít způsob, jak si prohlédnout každý jednotlivý střet, do kterého byl Draco od té doby zapojen.“ „Nemůžete jednoduše použít Nitrozpyt?“ „Jak jsem vám již dříve říkal, Pottere, toto není exaktní věda. Existuje několik metod, které mohu využít, abych se pokusil vynést do popředí vzpomínky, které hledám, nicméně stále to má dost daleko od dokonalosti.“ „Nehledě na to, že Draco umí Nitrobranu, že?“ zeptal se Harry. „Ano…“ souhlasil Snape, ale způsob, jakým to říkal, naznačoval, že ani Draco ve skutečnosti nebyl skutečným Nitrobráncem. Po několika minutách Snape pokračoval: „Mám podezření, že Pán zla dorazí dnes večer. Ráno budeme mít obvyklé tréninkové uspořádání a pak, než dorazí, se vrátíte do cely a já se budu věnovat vaření lektvarů.“ Harry by se nikdy netěšil na to, že jej budou mučit, ale byl rád, že nebude trvat dlouho, než se opět dočká sexu. „Na čem bych podle vás měl dneska pracovat?“ „Vyhýbání v trůnním sále,“ odvětil Snape, když odeslal pryč svůj prázdný hrnek. „Měl byste být schopen provádět ty samé obratné manévry jako v tréninkové místnosti, aniž byste se zranil. Jak je na tom vaše koleno?“ „Je perfektně v pořádku.“ Harry natáhl nohu a znovu ji ohnul. Pochyboval, že bude mít třeba jen modřinu. „Prohlédnu ho.“ Přistoupil blíž, Harry se na židli otočil a vystrčil nohu ven. Snape si před něj poklekl a mladíkovi to připomnělo ten sen, kdy mu mezi nohama klečela Ginny a kouřila ho. Nepohodlně se na židli zavrtěl. Bylo to

až příliš jako včera a on věděl, že ztvrdne, jestliže se ho Snape bude dotýkat víc, než je nezbytné. Snape hůlkou přejel přes obvazy a ty odpadly a přeměnily se v popel. Levou rukou zvedl Harrymu kotník, prsty pravé hladily kolenní jamku, když nohu ohnul a natáhl. Ten dotyk byl zvláštně intimní a Harry cítil, jak se mu žene horko do tváří, když se jeho penis probral k životu. Rukama si schoval klín. Pokud se Snape dokázal udržet, pak on to zvládne také. „Žádná tenze?“ zeptal se Snape a vzhlédl k Harrymu, ruce měl stále položené na mladíkově noze. „Ne,“ zaskřehotal Harry hlasem daleko vyšším, než míval. Ano, byla tam tenze, ale ne v noze. Snape se postavil. „Dojezte snídani a budeme mít běžný trénink.“ Vrátil se na svoji židli a z hábitu si vytáhl knihu. „Dobře,“ přikývl Harry s úlevou, že ho Snape konečně nechal na pokoji. Nechtěl Snapea žádat, aby odešel a nechal ho masturbovat, ale věděl, že kdyby Snape zůstal blízko u něj a nadále se jej podobně dotýkal, ztvrdnul by úplně. Soustředil se na snídani ve snaze se uklidnit. V době, kdy si po jídle dočistil zuby, byl už úplně v klidu. „Jsem připravený.“ Jako obvykle se trénink sestával z vyhýbání. Harry svědomitě cvičil, ale brzo se začal nudit a zachytil míček, který k němu uháněl. „Obrana, Pottere, ne útok,“ naléhal Snape, aniž by vzhlédl od knihy. „No tak…“ Harry odhodil míček na stranu. Zdálo se, že jediné, co kdy v životě dělal, bylo jedení, spaní a trénování. „Každopádně co čtete, že je to tak zajímavé?“ Snape zavřel knihu. „Bádám po informacích o relikviích.“ Harry přešel blíž a posadil se na okraj pódia. „Co jste se dozvěděl?“ „Nevěřím, že pan ředitel zamýšlel, abyste se stal ‚Pánem smrti‘, pokud něco takového vůbec existuje. Proč přesně, to netuším. Možná se obával, že se stanete na hůlce příliš závislým a přestanete se starat o to, co je třeba udělat.“ „Nerozumím,“ potřásl Harry hlavou. „Nemusím snad zabít Voldemorta? Jak by mi mohlo ublížit, že budu mít tu hůlku?“ Snape na něj upřeně hleděl s výrazem, který Harry nepoznával. „Z několika důvodů. Kdybyste se začal spoléhat pouze na hůlku a Pán zla by

na vás použil expelliarmus a ovládl ji, mohl byste vzdát veškeré naděje. Vy nepotřebujete hůlku ani magii, abyste jej porazil. Čím méně spoléháte na vnější zdroje, tím lépe se vám povede bez nich.“ „Zadržte,“ vložil se do toho Harry. „Jak mám asi porazit Voldemorta bez použití hůlky a magie? Jaký je vlastně vůbec váš plán?“ „Již jsme to probírali dříve. Řeknu vám jej, jakmile budu mít pocit, že je to nezbytné.“ „Proč ne teď?“ zeptal se Harry, Snapeovo odmítnutí ho zabolelo. „Nevěříte mi?“ „Věřím, že jednáte ve svém vlastním zájmu za použití toho minima mozku, co ve skutečnosti vlastníte,“ odpověděl Snape jízlivě. „Dejte pokoj!“ protestoval Harry naštvaně. „Co jsem udělal, že o mně pochybujete? Víte, že hodlám porazit Voldemorta. Proč bych neměl?“ „Jako obvykle vám zcela unikla má pointa a pouze jste opět názorně předvedl, proč toužím počkat. Jste lehkovážný a zbrklý - “ Harry otevřel pusu, aby ho přerušil, ale Snape pokračoval, „stále mluvíte bez přemýšlení a neustále děláte ukvapené závěry, které se zcela vyhýbají logice.“ „No a? Stále s ním mohu bojovat!“ „Musíte se naučit přemýšlet! Jednat s rozmyslem a logikou, namísto slepé suverénnosti.“ Harry se zamračil. „A vy si myslíte, že to neumím?“ „Ani zdaleka.“ „Tak mi řekněte, co přesně jsem udělal špatně! Vážně se snažím. Souhlasil jsem, že se budu řídit vašimi plány, dovoluju jim, aby se mnou zacházeli jak s hovnem, do padnutí dřu na trénincích… Kdy jsem to podělal před ním?“ „Sám jste přiznal, že jste téměř prozradil naše krytí v trůnním sále - “ „Myslel jsem, že se chystají zabít Hermionu!“ „Na tom nezáleží,“ řekl Snape přezíravě a potřásl hlavou. „Měl jste ji nechat zemřít - “ „Nemohl jsem!“ „Tohle je válka, Pottere! Lidé umírají!“

„Nedokážu sledovat své přátele umírat a nedělat nic!“ pronesl Harry bez omluvy v hlase a sevřel pěsti. Jestliže je šance je zachránit, udělá to. „Musíte!“ naléhal Snape. „Kdybyste napadl Pána zla, zarazili by vás a ona by zemřela tak jako tak. Jediné, čeho byste dosáhl, by bylo odložení našich plánů. Kdy už to konečně dorazí do té vaší tupé hlavy? Musíte svoji roli hrát kompletně až do úplného konce a bez jediného selhání.“ Harry zíral na svoje pěsti. To, co Snape říkal, dávalo určitým způsobem smysl, ale bylo to špatné. Co by to byl za člověka, kdyby tam stál a sledoval, jak jsou lidé vražděni? „Snažím se. Ale prostě nedokážu obětovat své přátele.“ „A pokud neporazíte Pána zla, budou umírat další,“ vyřkl Snape a zněl, jako kdyby se o jejich smrt ani v nejmenším nestaral. „Některé životy musí být obětovány. Je to jediný způsob.“ „Ne mých nejlepších přátel,“ Harry zoufale vrtěl hlavou. „Musí existovat způsob, jak je zachránit.“ „V tuto chvíli nemáte možnost je chránit. Jediná osoba, kterou momentálně můžete ochránit, jste vy sám.“ „Tak mi pomožte!“ Harry vyskočil na nohy. „Pomožte mi ho zničit teď a tady! Jsem připravený! Řekněte mi, co je třeba udělat, abychom ho zničili, a já to udělám! Udělám cokoliv, co je v mých silách, abych je udržel naživu!“ Narovnal záda a podíval se Snapeovi do očí s neochvějným přesvědčením. „Nezajímá mě, jestli musím zemřít. Chci ho mrtvýho!“ „Hloupý nebelvírský mučedník,“ jízlivě se ušklíbl Snape. „Nejste odpovědný za jejich život či smrt. Musíte - “ „Jsem odpovědný, pokud neudělám vše, co je v mých možnostech, abych zabránil jejich smrti! Jsem odpovědný, když ho nechám žít, zatímco ostatní umírají!“ „Pak ovládněte své emoce. Podívejte se na sebe. Už teď jste se poddal svému vzteku,“ poukázal Snape se samolibým podtónem. „Jak kdy můžete být připravený, když se nenaučíte mít pod kontrolou své pocity? Chcete, aby zemřeli další lidé? Užíváte si vědomí, že jsou lidé vražděni kvůli vaší neukázněnosti? Jestliže se nenaučíte hrát svoji roli dokonale, zemřou další lidé a jejich smrt bude vaše vina.“ Snapeova slova byla jako dýky do jeho hrudi. „Dělám vše, co mohu!“ zalapal Harry po dechu. „Co víc po mně chcete, abych udělal?“ „Potřebujete trénovat - “

„Trénuji! STÁLE TRÉNUJU!“ Snape vyklenul jedno obočí a shlížel na něj, jako kdyby byl umíněný prvák. „Zrovna teď se chováte jako děcko; fňukáte, protože vám neřeknu to, co chcete slyšet. Potřebujete se uklidnit a - “ „Jak můžu být klidný? Vy… říkáte mi, že pokud budu hrát svoji roli, mí přátelé zemřou… ale pokud se pokusím s ním bojovat, zemřou také. Tohle neberu. Nedovolím, aby lidé kvůli mně umírali.“ „Přestaňte skuhrat.“ Snapeův hlas byl stejně krutý jako jeho výraz. „Nemůžete zachránit všechny!“ „Jste bezcitný!“ „Jsem naživu!“ „A jakou cenu jste zaplatil, aby to takhle zůstalo? Jste - “ „Větší, než jakou vůbec dokážete pochopit, pitomý spratku,“ zavrčel Snape. „ZABIL JSTE MI RODIČE! Kdo další byla ‚nezbytnost‘?! Kdo další musel zemřít, abyste vy mohl žít?!“ „ZMLKNI! NIC NEVÍŠ!“ zařval Snape a vyskočil na nohy tak rychle, až kniha spadla na zem s hlasitým prásknutím. „A KVŮLI ČEMU? ABYSTE BYL VOLDEMORTOVA DĚVKA? JEHO POSRANÝ PSÍČEK?“ „TY MALÝ - “ „VŠICHNI VÁS NENÁVIDÍ!“ křičel Harry. „DOKONCE I SMRTIJEDI VÁS NENÁVIDÍ!“ „TOHLE JE VÁLKA! TY IMBECILNÍ - “ „DOUFÁM, ŽE VÁS ZABIJE! DOUFÁM, ŽE UMŘETE! ZASLOUŽÍTE SI CHCÍPNOUT O SAMOTĚ, BEZ NI - !“ Snape k němu z pódia prakticky doletěl. Harry zůstal pevně stát a pozvedl pěsti. Muž udeřil jako první, ruka pročísla vzduch směrem k Harryho čelisti. Mladík se jí vyhnul a praštil Snapea do břicha, pěst zmizela v černých záhybech Snapeova pláště. Rozmáchl se znovu, tentokrát zamířil výše a ucítil, když se jeho klouby setkaly s nařasenou látkou zakrývající Snapeův hrudník. Snape ho udeřil ze strany do obličeje, pěst se setkala s Harryho levou lícní kostí. Mladík bolest ignoroval a nasměroval další ránu na mužův nos. Snape se jej pokusil chytit za

zápěstí, ale Harry se rychle odtáhl a kopl ho do holeně. Ještě jednou Harry vystřelil nohu ke Snapeově a chystal se zasadit další, když se mu kolem kotníků náhle objevily okovy a přivázaly ho k podlaze, jeho kop odumřel vprostřed cesty. Vyveden z rovnováhy spadl, stěží se mu podařilo dopadnout tak, aby si neublížil. Snape na něj skočil a pokoušel se ho chytit za pouta, zatímco jej Harry zasypával ranami. „PARCHANTE! BOJUJTE SE MNOU BEZ KOUZEL!“ Harry vytrhl svoji ruku ze Snapeova sevření a tvrdě ho třískl do obličeje. Cítil, jak se láme kost, když se jeho pěst setkala s tím obrovským nosem, a vydává hlasité, uspokojující křupnutí. Se zuřivým zavrčením jej Snape popadl za vlasy a hlavou mu praštil o podlahu. Oslepující bolest mu vystřelila do lebky a na několik chvil nic neviděl. Bylo to dostatečně dlouho, aby Snape zachytil jeho mávající paže a přetáhl mu je nad hlavu, kde je přišpendlil kouzlem. Harry vyhodil boky, čímž shodil Snapea na stranu, a pak se ohnal nohou a nakopl Snapea do zlomeného nosu. Na Snapeův hrudník vystříkla krev a on přepadl dozadu a svíral si nos. Harry se zmítal v poutech, která jej svazovala, ve snaze dostat se do pozice pro útok. „JSTE MRTVEJ‼“ Snape se vrhnul dopředu, ruce sevřel Harrymu kolem krku a silně stiskl. Harry vyklenul záda; dodávky vzduchu se mu zastavily. Snapeova tvář, rudá a zkřivená vzteky, jen stěží připomínala lidskou. Poprvé za mnoho týdnů se ho Harry bál. „Měl bych tě nechat umřít, ty bezcenný fakane,“ zuřivě zavrčel a stiskl Harryho krk tak silně, až se mladík bál, že mu v něm křupne. „Nevím, proč se vůbec obtěžuju. Měl jsem se držet jeho plánu, ale ne, chtěl jsem tě udržet naživu. Jaká to byla obrovská chyba; nestojíš za to.“ Krev Harrymu tepala v hlavě a vidění se mu rozostřovalo. Zavřel oči a nechal své tělo ochabnout. Mohl jen doufat, že Voldemort dorazí brzy. „Dej mi jeden dobrý důvod, proč bych tě měl nechat naživu,“ zavrčel Snape a stále pevně svíral Harryho hrdlo. „Řekni mi, proč bych tě měl nechat žít.“ Harry se pokusil promluvit, ale Snapeovy prsty mu odepíraly vzduch. Snape naráz sundal ruce z Harryho průdušnice a uvolnil ho, skulil se na stranu. Harry odvrátil hlavu, dávil se a lapal po dechu, krk ho bolel z toho, jak jej Snape pevně svíral. Slyšel muže vedle sebe ostře dýchat. Vzduchem k němu dolevitoval lektvar a přistál mu u obličeje.

„Lektvar proti bolesti. Vypijte to,“ vyplivl Snape, než odstranil kouzlo, které Harrymu vázalo ruce k podlaze. Harry zaslechl jeho vzdalující se kroky a zabouchnutí dveří. S třesoucími prsty Harry odkorkoval lahvičku a zhluboka se napil. Teď, když adrenalin vyprchával, celé jeho tělo bolelo, zvláště klouby na rukou měl pohmožděné a rozervané. Opatrně se posadil a pokoušel se ignorovat ostrou bolest ve své hlavě. Cítil, jak mu něco teplého odkapávalo na stehno, a když se podíval, viděl kapky krve. Dotkl se tváře a otřel si krev ze strany úst, kam ho Snape praštil. Harry byl rozlícený. Chtěl vyrvat řetěz z podlahy a hnát se za Snapem; uštědřit mu výprask, který si zaslouží. Popadl řetěz vázající mu kotník k podlaze a tahal za něj a rval ze všech sil. Zmítal se, dokud se kompletně nevyčerpal; nakonec spadl na podlahu a chytal dech. Dveře se otevřely a Snape vešel dovnitř, kroky měl klidnější a méně uspěchané. „Budu potřebovat aplikovat tento lektvar na vaše poranění, abych předešel modřinám. Kde jste zraněný?“ „Na krku, tváři, kloubech a zátylku,“ odpověděl Harry a vyhýbal se Snapeovým očím. Vřel vzteky na Snapea, ale pokud se s ním pustí do dalšího boje, skončili by akorát tím, že si opět ublíží. Ačkoliv Snapea v tuto chvíli strašně nenáviděl, nechtěl, aby jej nahradili jiným vězeňským dozorcem. Snape si klekl a začal natírat lektvar na Harryho krk, prsty měl opět něžné. Když Harrymu otočil hlavu, aby uzdravil jeho tvář, mladík si všiml, že svá zranění si už vyléčil nebo skryl za kouzlem krásy. Snape zůstával potichu, dokud nezačal roztírat mast na Harryho klouby. „Udělal jsem a nadále budu dělat mnoho věcí, které sám osobně shledávám zavrženíhodnými. Jestliže to, že mě budete nenávidět, ulehčí vašemu zármutku, pak v tom jen směle pokračujte. Nicméně musíte odložit stranou ten vztek, který ke mně cítíte.“ Postavil se. „Pán zla je vaším nepřítelem. Zaměřte svoji nenávist na něj.“ „Tak mě přestaňte napadat!“ „A dovolit vám chrlit na mě své dětinské urážky a obvinění bez odvety?“ Snape jej probodl pohledem. „Přecházel jsem některé z vašeho do očí bijícího chování pro dobro spojenectví, ale i má shovívavost má meze.“ „Neřekl jsem nic než pravdu,“ začal Harry. Když spatřil Snapeovo obočí, jak se stahuje k sobě ve výrazu extrémní nelibosti, tak rychle dodal: „Okej, to o těch přátelích bylo jen tím, že jsem byl naštvaný, ale vy jste zodpovědný za smrt mých rodičů. Ne - “

Snapeův výraz se vyrovnal zpět do obvyklé neutrality. „Ano.“ Harryho překvapilo, že ho to slyší říct. Vždycky předpokládal, že slyšet Snapeovo přiznání odpovědnosti za smrt jeho rodičů v něm vyvolá jen větší vztek na Snapea, ale z nějakého důvodu to mělo opačný účinek. Překvapilo ho zjištění, jak moc hněvu, který ke Snapeovi cítil za své rodiče, se začíná odplavovat. Začal se víc zabývat touhou vědět. „Proč?“ Snape se na Harryho upřeně zadíval, výraz měl stále neutrální. „Netušil jsem, že … je vaše matka těhotná, když jsem informoval Pána zla o tom, co jsem zaslechl. Nemohu popřít, že jsem… si přál smrt vašeho otce… Kdybych na něj náhodně narazil v době, co bych byl na misi s ostatními Smrtijedy, pravděpodobně bych jej sám zabil, i kdyby nebyl v Řádu. Nikdy jsem nelitoval Jamesovy smrti. Byla to shoda náhod… hříčka osudu, že jsem zaslechl věštbu, která později byla interpretována, že se vztahuje na vás a vaše rodiče.“ ‚Neměl jsem v úmyslu zabít vám rodiče, ale nejspíš bych je i tak zabil,‘ nebyla moc omluva, ale Harry věděl, že je to jediná omluva, kterou kdy získá od hada s černým srdcem, jako je Snape. V tichosti se chvíli na sebe dívali, Harry jej propaloval pohledem a Snape ho sledoval bez viditelné emoce. Po pár vteřinách Snape vzal svoji hůlku a mávnutím odstranil řetězy. „Musíte se vrátit do cely, než dorazí Temný pán.“ Harry se postavil a kráčel zpět do své klece, Snape šel za ním. Náhle se muž rozešel rychleji, u cely Harryho předešel a vyčaroval mu oběd na stůl. „Budete se muset umýt u umyvadla, dorazili o něco dříve.“ Snape prošel mřížemi a za Harrym je uzavřel. „S největší pravděpodobností vás nebudou chtít vidět hned teď, ale najezte se rychle,“ řekl Snape a kvapem se vzdálil. Harry si prohlédl svůj oběd. Dostal tlustý plátek dušeného hovězího, dva rohlíky a jablko. Do povlečení si skryl rohlíky a jablko a co nejrychleji snědl maso. V době, kdy dojedl, pro něj Smrtijedi stále ještě nepřišli, takže se vykoupal u umyvadla, pečlivě se vyhýbal místům svého těla, kde měl zranění. Snape byl takový bastard. Harry měl nesporný pocit, že se ho snažil ke vzteku vyprovokovat. Pokud to byla forma tréninku, byla to od něj pěkná hnusárna. Nepotřeboval být cvičen každý moment, co byl vzhůru. Snape věděl, že Harry nemá žádný důvod, proč kontrolovat své emoce, když jsou spolu sami. Navíc Snape sám ztratil sebekontrolu a zaútočil jako první. A nejen to, navíc podváděl, když věděl, že ve spravedlivém souboji nemůže vyhrát. Zasraný zmrd. Harry se rozhlédl po své cele. Nemyslel si, že je dobrý nápad pokoušet se číst nebo onanovat, když jsou Smrtijedi v domě, což mu jako jedinou

možnost, co může dělat během čekání, zanechalo posilování. Dělal sklapovačky, dokud lektvar proti bolesti nevyprchal a nezačala ho bolet hlava. Nebyl si jistý, zda bude Voldemorta zajímat, že se zranil, když Snape nebyl s ním, ale nechtěl to riskovat. Očistil se u umyvadla a lehl si na postel. Jelikož neměl co na práci, představoval si, jakým útrapám čelí jeho nejlepší přátelé na své cestě za horcruxy. Opět jednou si přál, aby vynalezli tajnou metodu komunikace mezi ním, Ronem a Hermionou a on jim tak mohl pomáhat s jejich postupem. Možná by Snape mohl udělat další pár zrcátek a najít způsob, jak jim jedno podstrčit. Byl příliš chytrý, než aby nevymyslel cestu, jak se zkontaktovat s Ronem a Hermionou, kdyby to ovšem potřeboval. Snape ale byl přehnaně paranoidní, než aby je zahrnul do svého plánování. Harryho přátelé by jeho ani Snapea nezradili, nehledě na to, co by jim bylo uděláno. Snape prošel skrz dveře od knihovny. „Je vyžadována vaše přítomnost.“ Harry přikývl a přešel k němu, snažil se přečíst jeho tvář kvůli jakékoliv známce toho, co jej čeká, ale ta byla jako obvykle bez výrazu. „Na kolena, budete se nahoru plazit.“ Harry klesl na všechny čtyři a lezl vedle Snapea cestou přes knihovnu a nahoru po schodech. Z toho, co se bude dít dnes večer, byl spíš zvědavý než nervózní a vystrašený. Měl pocit, že by se mučení mohlo zmírnit teď, když ho považovali za zlomeného. Snape nahoře na schodišti vyčaroval kožený obojek a vodítko a navedl Harryho do tréninkové místnosti. Harry se plazil za ním. Dokonce i s hlavou sklopenou a očima na koberci dokázal Harry říct, že pokoj byl plný Smrtijedů. Očividně měli nějaký druh smrtijedské párty. K jeho zklamání mu uši zasáhlo ševelissimo. Proč mu Snape nedovolil poslouchat? Bylo to proto, že jej stále považoval za příliš zbrklého a ukvapeného? Ke Snapeovi se připojili na dva Smrtijedi a on se zastavil, aby s nimi promluvil. Harry se posadil na paty a velice opatrně, bez toho aniž by zvedl hlavu, se rozhlédl po místnosti. V pokoji nebyl žádný nábytek krom kuchyňského stolu, jenž spočíval veprostřed. Bez pozvednutí hlavy neviděl nad židle, ale všechny měly na sobě potah a vypadaly dosti pohodlně. Valná většina lidí v místnosti byla oblečená v černé, díky čemuž bylo složité odlišit jednotlivé osoby od sebe a určit počet přítomných. Ale vzhledem k množství židlí odhadoval, že zde bude dnes večeřet kolem osmnácti lidí. Po několika minutách se všichni v místnosti otočili směrem ke dveřím. Voldemort musel dorazit, pokud už tady nebyl. Harry propašoval jeden

pohled do strany a spatřil blonďatého Smrtijeda, kterého nikdy předtím neviděl, jak zdvihá sklenku v přípitku. Co oslavovali? Voldemortovo předpokládané ovládnutí Harryho? Harry znovu uhnul zrakem na Snapeovy boty. Po příliš mnoha minutách se každý vydal ke stolu. Snape lehce zatáhl za vodítko a Harry se po čtyřech plazil za ním. Mistr lektvarů se posadil po Voldemortově pravici a Harry poklekl před Pána zla, než se usídlil mezi nimi s hlavou skloněnou a rukama v klíně. Doufal, že nebude nucen tu sedět během celé večeře. To mohlo být horší mučení než bičování, zvláště pokud se to potáhne hodiny. Bohužel Harryho opustilo štěstí. Vůně jídla naplnila vzduch a Harry věděl, že zde bude trčet po celou večeři. Oběd dostal malý a pach jídla byl omamný. Nepatrně se pohnul a doufal, že mu nezakručí v žaludku. Snape vycítil Harryho hlad a sklonil ruku, nabízeje mu trochu masa. Harryho to naplnilo odporem, nechat se krmit jako pes, ale věděl, že jiným způsobem jídlo nedostane a potřeboval Voldemorta přesvědčit, že je dokonalý otrok. Harry přijal sousto, což byl nějaký druh drůbežího, který nepoznával. Snape mu podstrčil ještě několik kousků masa společně s chlebem nasáklým v husté šťávě. Poté, co dal Harrymu obstojnou dávku, projel prsty skrz jeho vlasy způsobem, jakým mohl někdo hladit ochočeného psa. Pak se otočil ke stolu a opět si Harryho nevšímal. Harry si vnitřně povzdechl. Doufal, že nebude muset přetrpět víc tohohle, už teď se k smrti nudil. Po době, která se zdála celou věčností, se Snape postavil a odvedl Harryho od stolu. Smrtijedi nezávazně konverzovali různě po místnosti a rozličné osoby přicházely ke Snapeovi a s odstupem s ním mluvily. Harry už vzdal snahu je rozlišovat, když v tom jeho nozdry naplnila podvědomá vůně a on si povšiml dvou nových lidí, kteří zamířili ke Snapeovi. Jeden na sobě měl černý hábit dámského střihu a druhý nosil odřené boty, které čněly ven, když se před Harrym zastavily. Ta žena přistoupila ke Snapeovi blíže a Harry okamžitě poznal, kdo to je – Narcisa. Smrtijed, který ji doprovázel, musel být Draco. Harrymu hořely tváře, když si uvědomil, jak asi Dracovi musí připadat. Držel oči sklopené k botám, nechtěl zvednout obličej a spatřit nadřazený výraz na Dracově povýšené tváři. Harry chtěl, aby odešli, ale oni zůstávali a převelice dlouho se Snapem hovořili. Konečně dorazil další Smrtijed a oni Snapea opustili a zamířili ke dveřím, jež mířily ven z tréninkové místnosti a do chodby vedoucí ven. Kam šli? Harry se pokoušel je co nejnenápadněji sledovat, ale Smrtijedi mu neustále stoupali do výhledu. Snape zatahal za vodítko a Harry se jen neochotně otočil, následoval učitele lektvarů a společně s ostatními Smrtijedy prošli do trůnního sálu. Snape se zastavil před trůnem, na kterém seděl Pán zla, a Harry se před ním hluboce až na zem poklonil. Tři Smrtijedi se k Harrymu přiblížili

zprava a jeden se mu postavil velice blízko. Po několika minutách ucítil ostré zatahání, které jej vedlo pryč od Snapea. Harry se plazil tím směrem, kterým byl volán, ale jeho nový pán byl netrpělivý a táhl ho takovou silou, až byl Harry nucen postavit se na nohy. Klopýtal kupředu a letmo vzhlédl, aby spatřil Smrtijeda, který vypadal jen stěží starší, než byl on sám. Mladík měl hnědé vlasy, tmavé oči a býval by byl hezký, kdyby nebylo dlouhé jizvy, která se mu táhla od dolní části levé líce, pod okem, až doprava nad ret. Na tváři měl zvrácený úšklebek, když si přitáhl Harryho blíž a říkal něco, čemu Harry nemohl rozumět, ačkoliv ševelissimo pomalu vyprchávalo. Harry sklopil oči a pečlivě si vystavil zdi. Hádal, že nastal čas na skutečné mučení. Mladý Smrtijed jej popadl za bradu a donutil ho zvednout hlavu. Harry se snažil udržovat svůj výraz co nejpokornější a díval se Smrtijedovi na ústa místo do očí. Věděl, že jeho oči obvykle bývalo to, co jej zrazovalo. Smrtijed mu pustil bradu a otočil ho zády. Zatlačil na Harryho ramena a stlačil ho na kolena. Bota na zádech ho donutila klesnout k podlaze do klečící pozice a on složil ruce v tradičním gestu podřízení. Jak ho kouzlo konečně opustilo, zachytil pár slov, „… sklonit se před tebou, není to tak?“ Pokud chtěli, aby se před nimi poklonil, udělá to. Někdo jej popadl za vlasy a donutil ho zvednout hlavu. Dle vzhledu násilnický blonďák si před něj poklekl. „Byl vytrénovaný, aby byl poslušný malý mazlíček.“ Harry se soustředil na mramor. „Slyšel jsem, že ho prý Snapeovi kouří každej den,“ řekl ten s vodítkem, a jak mluvil, lehce za něj tahal. Harry se prudce obrnil proti vzteku a ponížení a nečinně hleděl na podlahu. „Je to tak?“ Blonďatý Smrtijed přitiskl palec na Harryho rty a lehce je otevřel. „Otevři pro mě pusinku.“ Harry poslechl a Smrtijed mu do ní strčil palec. Mladík odolal nutkání ten invazivní prst kousnout. Smrtijed jej vytáhl a pustil Harrymu vlasy, než se postavil. „Vsadím se, že je v tom dobrej,“ řekl posměšně. Bota z jeho zad zmizela a Smrtijed, který tiskl Harryho k zemi, přešel dopředu a postavil se před něj. „Na kolena,“ rozkázal a zatáhl za vodítko, aby mladíka vytáhl. Přistoupil blíže, pravou rukou pevně svíral vodítko, zatímco se rozepnul. „Podíváme se, co tě Snape naučil,“ zavrčel. Harryho pobouřilo to, co mu bylo přikázáno, aby udělal. Doufal, že když je Avery z cesty, nebude se muset bát opětovného znásilnění. Představa, že by s jakýmkoliv Smrtijedem vyjma Snapea měl cokoliv sexuálního, jej znechucovala a zvláště jej odpuzovalo, že byl donucený vykouřit penis. Ne

ten samotný akt, ve skutečnosti byl na to docela zvědavý, ale byl ochotný to vyzkoušet na Snapeovi, ne na nějakém náhodném Smrtijedovi a rozhodně ne pro potěšení Voldemorta. Těch pár rozhodnutí, které mu zůstaly, mu byly pomalu odebírány, a to nesnášel. Nechat se znásilnit Voldemortovými následovníky nebylo to, co měl Harry na mysli, když souhlasil, že se bude řídit Snapeovým plánem. Vyrovnal se s mučením a ponížením v naději, že ochrání své přátele, společně s šancí trénovat, aby zabil Voldemorta, ale nesouhlasil s možností budoucího nekonečného znásilňování. Chvilku zvažoval, že odmítne splnit příkaz, aby byl radši místo toho mučen fyzicky, ale vzpomněl si, co mu Snape říkal o potřebě udržet jejich krytí. Nehledě na to, co Snape tvrdil, Harry věděl, že má v sobě schopnost jednat dospěle a kontrolovat své emoce, pokud se pro to rozhodne. Dokáže Snapeovi, že není tak lehkomyslný a ukvapený. Ať pro něj Voldemort se svými přisluhovači vymyslí jakéhokoliv mučení, on jej trpně přijme, přesně jak Snape chce. Pokud vykonat na tom Smrtijedovi orální sex bylo to, co předvede, že má ukázněnost a sebekontrolu, pak jim dovolí jej ponížit a zneužít. Harry pohřbil svůj odpor a donutil se zůstat submisivní. Smrtijed vytáhl svůj penis, který stále tvrdnul. Popadl Harryho zezadu za hlavu a přitáhl si jej ke svému rozkroku. „Vykuř mi ho.“ Ačkoliv nebyl Smrtijed veliký, Harry věděl, že by se dusil, kdyby ho nechal celou délkou mu přirazit do úst. Zvedl ruce a stočil je kolem údu, zatímco jazykem obkroužil špičku, jak to dělal Snape jemu. Chutnalo to stejně nechutně hořce, jako to smrdělo a Harry se skoro pozvracel. Potlačil svůj odpor a pokusil se přivést Smrtijeda k orgasmu. Byl odhodlaný mít nad tím, co byl donucený dělat, co nejvíce nadvlády a došlo mu, že čím rychleji toho Smrtijeda udělá, tím rychleji ho vrátí do cely. „Ví, jak kouřit ptáka,“ uznale se ušklíbl Smrtijed. „Pěkná coura,“ poznamenal třetí s vyštěknutím smíchu. Harry se je pokoušel vypnout, když zavřel oči a mechanicky pohyboval hlavou. Snažil se použít každou metodu, kterou na něm předvedl Snape a kterou si zapamatoval z knih. Očividně měl dobrou paměť, protože Smrtijed byl brzy plně ztopořený. Měl ho přibližně stejně dlouhého jako Harry, ale jen z poloviny tak tlustého. Harry se zaměřil na skutečnost, že je větším mužem než jeho násilník, aby se rozptýlil od toho odporného úkolu, který měl před sebou. Smrtijedi ho nazývali různými jmény a mluvili o něm, jako kdyby tu činnost sám inicioval a užíval si to. Harry je nadále ze všech sil ignoroval, jen si chtěl touhle tvrdou zkouškou projít co nejrychleji a vrátit se do své místnosti. Celkem brzy se mu podařilo úspěšně zvládat tu malou délku penisu, co si vzal do pusy, takže na moment uvolnil ruce. V té chvíli

snížené ostražitosti Smrtijed přirazil a vrazil Harrymu do úst větší část přirození, až vyvolal u Harryho dávivý reflex. Harry se rychle odtáhl a s úsilím polkl zvratky. Nebyl si jistý, jak by ho potrestali, kdyby je pozvracel, a nechtěl to zjišťovat. Harry vrátil ruce na Smrtijedův penis a udělal vše, co mohl, aby jej dovedl k vrcholu. Naštěstí netrvalo dlouho, než Smrtijed srazil Harrymu ruce a pevně si sevřel penis v pěsti. Harry se odtáhl a zavřel ústa s úlevou, že už konečně bude po všem. „Otevři pusu, děvko!“ přikázal Smrtijed, popadl ho ze strany za krk a prstem mu přidržoval zdvihnutou bradu. Harry zavřel oči a otevřel ústa přesně v okamžiku, aby ucítil vřelé sperma, jak mu vystříklo přes obličej a do pusy. Chutnalo to stejně odporně jako jeden ze Snapeových nejhnusnějších lektvarů, ale přinutil se nechat pusu otevřenou, dokud Smrtijedův nepravidelný dech se nezastavil. S vynaloženým úsilím Harry spolykal ejakulát, bylo mu nanic a cítil se degradovaný. Začal se třást a toužil všechno vyzvracet, ale udržel to v sobě, tvrdě polykal a snažil se zklidnit. „Přesně co jsem potřeboval,“ povzdechl si Smrtijed. „Teď jsem na řadě já,“ pronesl ten blonďák. „Já ho chci ojet,“ prohlásil ten třetí. Blonďák uchopil vodítko a trhnutím přitáhl Harryho k sobě. „Dobře, udělej to, zatímco mi ho bude kouřit.“ „Nyní si ho převezmu já,“ řekl Snape pevně, když přikročil a vytrhl vodítko blonďákovi z ruky. „Ještě jsme neskončili!“ protestoval Smrtijed. „Pán zla mi udělil oprávnění. Máte-li potíže s jeho rozhodnutím, možná byste to měli probrat s ním.“ Smrtijedi si něco pro sebe zabručeli, ale odešli. Harrymu se ulevilo, když je sledoval jít. Nenáviděl, když ho sexuálně zneužívali, ale pokud měl být znásilněný, bude daleko radši, když to udělá Snape. Klekl si před Snapea a čekal, až si muž rozepne kalhoty. „Na všechny čtyři,“ nařídil Snape. Harry se rychle otočil zády a nastavil se do pozice, kyčle daleko od sebe a zadek vyšpulil do vzduchu. Byl rád, že se ho Snape nechystá přimět k orálnímu sexu. Alespoň nemusel dělat nic, jen dovolit Snapeovi, aby jej znásilnil.

Lajna ohně mu vystřelila přes hýždě a Harry nahlas zalapal po dechu bolestí a překvapením. Druhá se přidala k první a on potlačil výkřik. Vzpomínky na Snapeovo minulé bolestivé bičování byly téměř zapomenuty, než se mu první prudká rána vryla do kůže. Harry nenápadně stáhl nohy k sobě, když šlehy dál a dál dopadaly na jeho nahé tělo. Poslední věc, po které toužil, bylo nechat se přetáhnout přes pohlavní orgány. Když bič nakonec přešel na jeho horní část stehen, z plic se mu vydral výkřik. Harryho lkavá vytí bolesti se rozléhaly po trůnním sále. Zanedlouho měl celá záda, od lopatek až po kolena, v jednom ohni. Končetiny se mu třásly z nesnesitelného utrpení a on se jen stěží dokázal udržet zpříma. Konečně od něj Snape odstoupil a táhl ho za vodítko přímo zpět směrem k trůnu. Harry se ztuhle ploužil za ním, bolest mu vystřelovala do celého zmučeného těla a jen se soustředil na to, aby pokládal ruku před ruku a nohu před nohu. Stěží se zvládl Voldemortovi poklonit. „Děkuji vám, můj pane,“ pronesl Snape, když se klaněl Pánovi zla. „Půjdu ho vrátit do klece.“ Otočil se a vedl Harryho dál od pódia. Harry jen tak tak dokázal za ním lézt, sužovala ho strašidelná bolest. Jakmile se za nimi dveře trůnního sálu zavřely, Snape nechal obojek a vodítko zmizet a dovolil Harrymu postavit se na nohy, jelikož plazit se tak strašně bolelo. Tentokrát Snape Harryho do cely neodnesl, ale potichu kráčel za ním. Jakmile Harry došel do chodby, zkolaboval, silný třas končetin mu znemožnil jít dál nebo dokonce jen na svých nohách stát. Prohnal se jím obrovský náraz bolesti, když udeřil do tvrdé, vykachličkované podlahy, jenž ho téměř poslal do mdlob. Snape z hábitu vytáhl zelenou lahvičku. „Vypijte to.“ „Co to je?“ zeptal se Harry a vyndal uzávěr. „Lektvar proti bolesti.“ „Jiná nádobka,“ komentoval a jedním velkým lokem to hodil do sebe. Znovu zandal zátku a předal to Snapeovi, jehož tvář stále byla pod stejnou chladnou, krutou maskou, kterou používal v trůnním sále. „Myslím, že ta večeře byla zatím nejhorší mučení,“ zažertoval Harry ve snaze uvolnit napětí. Doufal, že se Snape usměje, ale ten neoceňoval jeho smysl pro humor. Výraz mistra lektvarů potemněl, obočí se mu stáhlo k sobě a vráska byla hlubší, než ji kdy Harry viděl. Snape si zastrčil flakónek zpět do hábitu a v tichosti sledoval, jak se Harry opatrně plazí do cely. Švihnutím hůlky za ním zavřel mříže a beze slova odešel. Harry čekal, až lektvar proti bolesti začne účinkovat, než se opatrně vydal k umyvadlu. Vykloktal si a vyčistil si zuby, použil celou lahvičku ústní

vody, aby smyl všechnu přetrvávající pachuť po Smrtijedovi, který jej znásilnil. S velice hrdým pocitem sám na sebe si Harry opatrně lehl na postel a čekal na Snapeův návrat. Snape musel vidět, jak dobře to sehrál, a Harry se nemohl dočkat, až se ho zeptá, jestli si stále o něm myslí, že je impulzivní. Snape nemohl tvrdit, že je Harry zbrklý a ukvapený poté, jak po celý večer ovládal své akce a reakce. Chtěl by vidět, jak si Snape nečinně nechává šukat pusu Smrtijedem, nebo jak dokáže vydržet alespoň polovinu toho, čím si on tu ve vězení prošel. Schválně, jestli by ho i pak nazýval neukázněným. Jelikož Harry prokázal, že sebe zvládne cele kontrolovat, jediný způsob, jakým jej Smrtijedi mohli dostat, byl útok na jeho přátele, a ti byli v bezpečí tak dlouho, dokud si zachovají zdravý rozum. Jestliže tím, že nechá Smrtijedy, aby mu ubližovali, udrží Rona s Hermionou v bezpečí, pak je klidně nechá pokračovat, alespoň prozatím. Jeho myšlenky se zpátky stočily k tomu Smrtijedovi, který ho donutil mu vykouřit penis. Jak si to znovu ve vzpomínkách prožíval, vzplál v něm vztek tak ostrý a mocný, až se prudce roztřásl. Za očima ucítil intenzivní, pichlavé pálení a na okamžik prožil velice uspokojivou fantazii, že tomu bastardovi uřízl péro a donutil ho to sníst. Chtěl mlátit pěstí do zdi. Místo toho zapracoval na tom, aby svůj hněv potlačil; zadupal zuřivost, až ji už vůbec necítil. Nedopřeje jim tu satisfakci ze své reakce, a to ani když už se nenacházel v jejich přítomnosti. Později si užije své pomsty, až je přiměje zabít se navzájem. A jestliže se nezabijí, zabije je sám. Harry si ještě teď večer chtěl promluvit se Snapem, ale náhle se cítil vyčerpaný a věděl, že se neudrží při vědomí o moc déle. Měl podezření, že ten flakónek lektvaru proti bolesti, který mu dal Snape vypít, musel obsahovat i lektvar na spaní. Zklamalo ho to, neboť všechny otázky o tom, jak večer probíhal, budou muset počkat do zítřka. Harry si unaveně povzdechnul a vděčně vklouzl pod peřinu. Zaspal skoro okamžitě.

Kapitola 41 Harry se vzbudil dlouho předtím, než mu Snape přišel naservírovat snídani. Někdy během noci mu byl obvázán hrudník a jemu se nelíbilo, jak ho to omezovalo. Našel okraje obinadel a vyškubnul je, pomalu si je rozbalil. Jakmile si bandáže svléknul, otestoval svůj rozsah pohybu protahováním se na posteli. Cítil se dokonale v pořádku a zajímalo ho, jestli ten lektvar proti bolesti, který mu dal Snape, byl stále v jeho systému. Bičování jej obvykle nechávalo celého rozbolavěného, ale on neměl pocit, že by měl zastřené smysly, jako obvykle pod vlivem lektvaru míval. Doufal, že dneska bude schopen trénovat celou dobu. Události předchozího večera v něm zanechali touhu dělat určitou formu fyzického tréninku, do kterého se mohl plně ponořit a vylít si při něm svůj vztek. Pokoušel se číst, ale jeho mysl se nechtěla soustředit, takže se posadil na podlahu a dál se protahoval, zatímco čekal na Snapea. Mistr lektvarů konečně vstoupil v oblaku černé, rychle prošel mřížemi a na stůl vyčaroval snídani. „Oblečte se.“ To byl příkaz, který Harry nikdy neočekával, že uslyší. „Jdeme někam?“ zeptal se, když přešel k posteli a zpod matrace si vytáhl oblečení. „Dneska nepřijdou žádní návštěvníci,“ komentoval to Snape, když se posadil a vyčaroval si pro sebe čaj. Zdálo se, že je lhostejný k tomu, že si Harry sundal obvazy. Harry přikývl a posadil se, jakmile se dooblékl. Hladově se vrhnul snídani, nacpal si klobásky do krku, než se zeptal: „Jak to, že mě nic nebolí?“ „Vynalezl jsem kouzlo, které způsobuje mučivou bolest, přesto velice brzy odezní. V tuto chvíli byste neměl pociťovat žádný jeho účinek,“ vysvětloval Snape. „To je parádní.“ Harry umíral touhou naučit se, jak vymýšlet nová kouzla. Plánoval, že jakmile se mu navrátí magie, bude Snapea uhánět o lekci. „Nemusíte to dělat ani moc bolestivé, víte. Vždycky můžu předstírat, v tom jsem dobrý.“ Snape nijak neodpověděl. Ležérně upíjel svůj čaj a oči měl upřené na Harryho talíř. Harry se pustil do omelety. „Dozvěděl jste se něco nového?“

„Samozřejmě že ano,“ vysmíval se Snape. „Co si asi myslíte, že dělám během svých vzácných okamžiků volného času?“ Harry protočil oči. „Dozvěděl jste se něco nového o relikviích nebo horcruxech?“ „V současnosti jsem uvedl do pohybu plán, abych získal vlastnictví hůlky osudu, je-li stále v držení mladého Malfoye. Jeho rodiče souhlasili, aby mě navštěvoval na týdenní doučování.“ „Skvělý.“ Harry se na něj zazubil. „Myslíte si, že byste mohl nás oba trénovat ve stejnou dobu?“ „Nebuďte hloupý,“ odpověděl Snape přezíravě. „Je - “ „Nemyslel jsem to takhle. Mohl byste ho nechat, ať vrhá kouzla na mě.“ „Vím, jak jste to myslel, a nepřerušujte mě,“ pronesl Snape ostře. „Jak jsem vám už nespočetněkrát říkal, je lepší, když zůstanete mimo dosah ostatních Smrtijedů, i těch relativně neškodných, jako je Draco. Nemohl byste jíst, aniž byste rozhazoval jídlo všude kolem?“ „Je dost těžký jíst omeletu lžící,“ informoval jej Harry skrz zaťaté zuby. „Jsem si jistý, že i takový prosťáček jako vy by to mohl zvládnout, kdyby se doopravdy snažil.“ Harry chtěl tomu mizerovi nějak odseknout nebo ho znovu praštit do toho obrovského nosu, ale měl podezření, že Snape se pouze snaží ho zase vyprovokovat. Potlačil svůj vztek a zaměřil se na jídlo, rozhodnutý Snapeovi předvést, že má své emoce pod kontrolou. Dojedl snídani a proběhl svoji ranní očistou, zatímco Snape netrpělivě čekal u mříží, až skončí. Mistr lektvarů vyšel ven a Harry si pospíšil za ním. „Proč jste na mě včera večer použil ševelissimo?“ „Pán zla to očekával. Mimoto bylo to tak lepší, abyste nezaslechl poznámky na svoji osobu. Nemusel byste se ovládnout.“ Snape ho zavedl do tréninkové místnosti, která pro jednou opět obsahovala obvyklou sbírku nábytku. „Heleďte, to, že se neovládám ve vaší přítomnosti, neznamená, že se neovládnu, když jsem s nimi,“ naléhal Harry a sledoval Snapea, jak očarovává balónky. „Neviděl jste, jak jsem to včera večer sehrál?“

Snape byl zády otočený k Harrymu, když mávl hůlkou a míčky začaly létat kolem zdí pokoje. „Viděl,“ odpověděl úsečně. „Ale stále potřebujete na tom pracovat.“ Švihnul hůlkou a spustil útok. Harry uhnul z dráhy třem balónkům a jal se proplétat kolem místnosti. Snape nastavil cvičení tak, že jej z jakékoliv strany napadalo od tří do osmi míčků naráz, což bylo docela náročné. Harry byl odhodlaný prokázat, že zvládá jakýkoliv úkol, který před něj Snape postaví, takže ze sebe vydával maximum, vyhýbal se a unikal, jako kdyby na tom závisel jeho život. V čase, kdy potřeboval zastavit a odpočinout si, se ve vyhýbání střelám stal už docela mistrem. „Musím si odpočinout, jinak mě začnou bolet plíce,“ oznámil druhému kouzelníkovi, když se posadil a okamžitě do něj udeřilo pět míčků. Snape hned cvičení zastavil a odložil knihu, co četl. „Potřebujete lektvar proti bolesti?“ „Ne,“ potřásl Harry hlavou. „Teď ne.“ Zatahal si za košili, aby se ovíval. I když si ráno na sebe dal antiperspirant, cítil se velice zpocený. Zvyknul si, že cvičí bez oblečení, a nyní zjišťoval, že s ním mu to moc nevyhovuje. Kdyby měl něco, co by mu těsně obepínalo klín, možná by tomu dával přednost, ale jeho kalhoty od pyžama byly velké a pouze mu překážely. Sundal si košili a zrovna se chystal svléknout si i kalhoty, když se Snape ozval. „Co to děláte?“ zeptal se drsně. „Jsem celý zpocený,“ stěžoval si Harry. „Zvykl jsem si trénovat nahý a teď tomu dávám přednost.“ „Oblékněte si tu košili,“ nařídil mu druhý muž ostře. „Je od vás pošetilé předpokládat, že budete při závěrečné bitvě nahý.“ „To jsem ani nepředpokládal,“ protestoval Harry. „Dokážu se v oblečení vyhýbat dobře, jen nesnáším být zpocený.“ „Budete oblečený, a to je mé poslední slovo,“ trval na tom Snape a propaloval jej zlobným pohledem. Harry se celé dopoledne pokoušel ignorovat Snapeovy hnusné poznámky a nevraživé pohledy, ale při tomto komentáři jeho trpělivost vypršela a nutkání na Snapea zaútočit se jím náhle převalilo. Aby si zabránit staršího kouzelníka praštit, zaťal nehty do koberce. „Víte… nemusíte se furt snažit

mě trénovat, jak ovládat vztek. Ve skutečnosti když je třeba, jsem v tom docela dobrý.“ „Pokud jste si odpočal, měl byste se vrátit k tréninku.“ Snape švihnul hůlkou a míč začal tančit opět kolem místnosti. Harry se odhodlaně postavil a začal trénovat. Vylil svůj vztek na Snapea do tréninku, takže v době, kdy učitel lektvarů zastavil na oběd, Harry věděl, že pokud bude dál cvičit, budou ho bolet nohy. „Mám namožený svaly,“ informoval Snapea, když kouzelník vstoupil do místnosti a za sebou levitoval tác. „Nemyslím si, že budu schopný absolvovat i druhou půlku.“ „Pak budete mířit,“ řekl Snape jednoduše. Harry se s požitkem vrhnul na svůj steak a ledvinkový koláč. „Pokud se vám podaří převzít vlastnictví starší hůlky od Draca, převedete ho pak na mě? Co se stane, když Voldemort získá tu hůlku, ale ovládat ji budete vy? Měli bychom se pokusit mu ji vzít?“ „To bude záležet na okolnostech, za kterých přistoupíme k závěrečné bitvě,“ odpověděl Snape. „Rozhodnu se, až budeme blíže ke konci.“ Harry se zamračil. „Vy nevíte, co budeme dělat, že ne?“ „Samozřejmě že vím,“ odseknul Snape odměřeně. „Bylo by neuvěřitelně stupidní vytvořit jediný plán a očekávat, že se mu Temný pán přizpůsobí. Vymyslel jsem několik různých variant, abych mohl jednat dle toho, jak se nejpravděpodobněji zachová Pán zla.“ „A jakmile bude poslední horcrux nalezený a zničený, vyberete si tu, kterou budete chtít použít?“ odhadl Harry. „Přesně tak,“ přikývl Snape. Harry zmíral touhou slyšet detaily plánů, ale věděl, že Snape od včerejška nezměnil názor na Harryho ovládání se. Pokud něco, tak dneska se zdál daleko nedůtklivější než kdy předtím. „O čem jste s ostatními Smrtijedy včera večer na párty mluvili?“ zeptal se Harry. „Co mají v plánu?“ „To se vás netýká,“ odpověděl Snape pevně.

„To se mě teda týká,“ vrátil mu to Harry ostře, vztek v něm stoupal, ačkoliv se ho snažil co nejlépe skrýt. „Zvláště když, jak jste říkal, mluvili o mně.“ „Jsem si jistý, že dokonce i vy máte schopnost domyslet si komentáře, co o vás kolovaly,“ jízlivě se ušklíbl Snape. Harry si vzpomněl na toho Smrtijeda, který jej nazval šlapkou, zatímco Harryho donutil, aby mu ho vykouřil. Absolutně dokonale si dokázal představit, co říkali. Zíral na svůj skoro prázdný talíř. „Takže… znamená to, že si Voldemort myslí, že jsem zlomený?“ „To si nemyslím. Nepřivedl s sebou Nagini, což mi napovídá, že stále o vás má nějaké pochyby,“ poukázal Snape. „Tak budeme muset vymyslet další způsoby, jak ho přesvědčit,“ řekl Harry sebevědomě. „Teď dokážu zvládnout cokoliv. Jediný způsob, jak by mi doopravdy mohli ublížit, je, že půjdou po mých přátelích.“ „Dojezte a vraťte se k tréninku.“ Snape se postavil a nechal zmizet prázdné nádobí, než vyšel z tréninkové místnosti. Harry se zamračil, zatímco sledoval staršího kouzelníka odcházet. Proč měl Snape tak odpornou náladu? Harry měl podezření, že ta večeře neprobíhala dle plánu. Nerozuměl tomu, proč se Snape tak zdráhal podělit se s ním o detaily rozhovorů mezi ním a Smrtijedy. Harry měl pocit, že byl pořád udržován v nevědomosti a bylo mu sdělováno jen absolutní minimum potřebných informací. Přestože míval předtím výbušnou povahu, myslel si, že se dramaticky zlepšil a nyní mu mohlo být svěřeno více znalostí. Rozzuřovalo ho, jak málo mu Snape říká. Tohle byl jeho život a nejspíš i jeho smrt. Čelit Voldemortovi v bitvě bude ta nejdůležitější věc, jakou kdy v životě udělá, a potřeboval se dozvědět o okolnostech, které obklopovaly jeho budoucnost, všechno. Nedokázal přijít s žádným dalším důvodem kromě nedostatku důvěry, proč před ním Snape stále informace tajil. Harry věděl, že v trůnním sále znovu a znovu prokazoval, že má sebekontrolu. Co víc od něj Snape chtěl? Co ještě mohl udělat, aby Snapea přesvědčil, že už není unáhlený a zbrklý? Harry přiznával, že pravděpodobně vždycky bude trochu horkokrevný, a pochyboval, že kdy bude tak nečitelný, jako byl Snape po většinu času. Nicméně věřil, že je velice dobrý Nitrobránce, i když nezastíral svoji mysl tak, jak ho to učil Snape. Schovávání se za zdmi mu fungovalo dobře a učitel lektvarů sám přiznával, že nemá ani ponětí, jak se mu dařilo zastírat bez použití magie.

Nenaznačovalo to, že by teď mohl být Nitobráncem na Snapeově úrovni, když ji zvládal i zcela bez kouzel? Snape se vrátil s laserovým ukazovátkem a hodil mu ho. Harry obratně vystřelil nepřipoutanou ruku a zachytil jej. Snape odčaroval řetěz z Harryho okovů, než nastavil tréninkovou místnost na cvičení v míření. Mladík byl odhodlaný získat od Snapea nějaké jasné odpovědi; nicméně věděl, že momentálně nebyl správný čas tlačit na pilu. Počká, až bude mít Snape lepší náladu, a pak přednese svůj důvod logicky, aby jej druhý kouzelník nemohl odmítnout. Vzpomínal si, jak jednou Snape argumentoval tím, že jelikož má Harry před ním tajemství, tak on si bude také bránit ta svá. Kvůli tomu, aby urychlil jejich společný pokrok, se Harry svých vzdal, ale Snape neudělal to samé. Nebylo to správné a Harry byl odhodlaný vyrovnat skóre. Začal mířit hned, jakmile se Snape vrátil na své místo a pustil se do čtení. Jeho dovednosti v tomto úkolu se velice zlepšily a po pár hodinách se začal nudit. „Není další druh tréninku, který bych mohl dělat a který nezahrnuje pobíhání kolem? Nebo bych si možná mohl vzít lektvar proti bolesti a vrátit se k vyhýbání… Nemáte nějaký, co by pomohl mým svalům uzdravit se rychleji?“ „Žádný z nich neúčinkuje okamžitě,“ odpověděl Snape. „Lektvar, který vám obvykle dávám po tréninku, je značně efektivní a měl by vás vrátit k normálnímu svalu do jedné či dvou hodin.“ „Okej, tak prozatím jsem skončil. Můžeme - “ „Smíme.“ „Smíme se vrátit k tréninku po večeři? Můžete se vrátit k lektvarům, pokud chcete.“ Harry se postavil. „Pojďte za mnou.“ Snape si také stoupnul a vedl Harryho zpátky k cele. Harry se svlékl a stoupl si pod sprchu, zatímco muž levitoval Harryho oblečení ven z koupelny a odešel do prádelny. Harry byl v pokušení jít za ním a domáhat se pohledu do místnosti, ale nechtěl tlačit na ty méně důležité záležitosti, dokud se mu úspěšně nepodaří získat ty nejzávažnější. Harry si dopřál dlouhou uvolňující sprchu, užíval si ten pocit, jak se přes něj valí horká voda. Když si myl penis, začal tvrdnout. Jeho myšlenky nabraly nevítaný směr zpět ke vzpomínce na minulou noc a on ruku spustil, styděl se za to, co se mu stalo. Ne. Nedovolí jim dostat ho. V Bradavicích vždycky rád masturboval ve sprše a nebyl důvod, proč by si

to neměl užívat i tady. Pokud si přestane dopřávat rozkoš kvůli tomu, co mu udělali, pak je nechá vyhrát. Harry obtočil prsty kolem svého údu a začal se pomalu laskat, soustředil se na potěšení. Možná se dočká sexu dnes večer. Možná dokonce se mu podaří Snapea přimět, aby mu ho vykouřil. Opřel se o zeď, jednou rukou se mazlil s varlaty, zatímco druhá přejížděla po jeho délce. Palcem škádlil žalud, přejížděl přes citlivou špičku, dokud si nekousal rty. Zavřel oči, spojil prsty do kroužku a začal onanovat, využíval předkožku, aby si prodloužil požitek. Představoval si, že se k němu ve sprše připojila Ginny a tře se o něj. Voda by jí stékala po prsou a po stehnech. Usmála by se a řekla: ‚Počkej, Harry, pomůžu ti s tím,‘ a pak by „Pottere - “ Snape vstoupil do místnosti. Harryho oči se naráz otevřely, ruka mu ztuhla vprostřed pohybu, vyděšený náhlým objevením druhého kouzelníka. Snape stál bez hnutí a oplácel Harrymu upřený pohled, než se rychle otočil a odešel, hábit za ním zavlál jako plachta. „Pospěšte si s tím!“ požadoval Snape, když zmizel z výhledu. Harry se rychle vyhonil k orgasmu, potlačil sten při vyvrcholení a udělal se do dlaně. S daleko uvolněnějším pocitem se kvapem opláchnul a vypnul sprchu. Osušil se, pak si roztáhl ručník na kobereček, aby si natřel lektvar na svaly. Snape se do místnosti nevrátil ani v době, co skončil s těmi částmi, kam si dosáhnul, takže do jedné ruky popadl lahvičku, do druhé ručník a vyšel hledat Snapea. Našel jej ve své cele, navlékal na postel nové povlečení. Oblečení bylo úhledně poskládané na stole. „Mohl byste mi namazat lektvar na záda?“ požádal ho Harry, když přistoupil ke straně postele. Snape na něj letmo pohlédl. „Otočte se.“ Harry poslechl a podržel lektvar na straně. Snape rázně přistoupil a vytrhl mu lahvičku z ruky. Nakapal mast Harrymu na záda a velice klinicky mu ho rozetřel, přitom se ho dotýkal co nejméně. Obvykle se ujišťoval, aby vmasíroval směs mladšímu kouzelníkovi do celé plochy zad, i do oblastí, na které si Harry dosáhl sám, jako na lopatky a bedra. Tentokrát lektvar vetřel pouze čistě do těch míst, kam si Harry nedostal, a po celou dobu se jej dotýkal co nejmíň. Jakmile skončil, vzdálil se i s lahvičkou. „Vrátím se na večeři.“ Rychle odkráčel a ani se na Harryho nepodíval.

Harry se mračil, když sledoval kouzelníka odcházet. Snape se rozhodně choval divně. Cítil se v rozpacích, že na Harryho narazil, když masturboval? Ne… celý den s ním jednal hrubě a odměřeně. Dříve se jej Snape často nenuceně dotýkal nebo s ním přátelsky konverzoval. Nyní to vypadalo, že je Snape odhodlaný se mu vyhýbat. Harry si rozložil ručník na podlahu a natáhl se na něj, dokud nezačal lektvar účinkovat a on mohl posilovat, aniž by si způsobil bolest. Měl pocit, že se něco změnilo, ale nebyl si jistý co. Mělo to něco společného s tou včerejší bitkou? Oba si řekli spoustu zraňujících věcí a Snape se zdál být tím typem, který se drží své zášti. Harry se postavil a přešel k mřížím. Pokud měli spolupracovat, potřebovali spolu vycházet. Bouchal pouty o železo a mezi každým úderem počkal pět sekund. „POTTERE!“ zařval Snape, když se vřítil skrz dveře od knihovny o půl minuty později. „Co si myslíte, že děláte?“ Harry o krok ustoupil. Takovouhle reakci rozhodně neočekával; Snape byl rozzuřený do běla. „Volal jsem vás. Říkal jste, že dneska nikdo nepřijde.“ „Umíráte?“ Harry se zamračil. „Ne.“ „Tak buďte zticha!“ Snape se otočil k odchodu. „Zranil jsem si ruku,“ lhal Harry, rozhodnutý donutit ho zůstat. Snape se zastavil a pak se k němu otočil se zúženýma očima. „Doopravdy?“ „Ano, tady.“ Natáhl pravou ruku a levou si ukázal na loket. „Když jsem posiloval.“ Snapeovo obočí se stáhlo k sobě a Harry si byl jistý, že ví, že lže. „Vezměte si tohle.“ Snape si sáhl do hábitu a vytáhl obyčejný lektvar proti bolesti, který Harrymu hodil. Mladík vyndal zátku a kápl si kapku na jazyk, než ho Snapeovi vrátil. „Díky.“ „Buďte opatrnější,“ vyštěkl Snape. „A oblečte si něco.“ S tím rychle odešel. Harry za ním civěl. Snape se dneska kompletně změnil. Ano, sice se včera choval jako bastard, ale také se velice pečlivě přesvědčoval, že Harry není zraněný. Přebíral si to v hlavě, zatímco vylezl na postel a natáhl se.

Pomalu si projížděl událostmi, které se včera od rána přihodily, a hledal nějakou nápovědu k tomu, co se stalo. Dostal se k části s těmi třemi Smrtijedy a jako blesk ho zasáhlo pochopení. Byl nakažen? Vždycky se domníval, že abyste dostali nemoc, musíte mít skutečný sex, ale když z něj Snape tehdy odhodil Averyho, tak se zeptal, jestli Avery do něj strčil své péro. Možná jakýkoliv způsob penetrace stačil k tomu, aby se předala nemoc. Pokud byl Harry nakažený, pak by s ním Snape už nemohl spát, což by Snapea hodně naštvalo. I kdyby se dočkal nějakého sexu od Narcisy, nenavštěvovala jej častěji než jednou za měsíc. To vysvětlovalo, proč je Snape podrážděný, proč se ho zdráhá dotýkat a proč trvá na tom, aby Harry chodil oblečený. Harry si prohlédl své přirození a hledal něco, co nebylo běžné, ale všechno se zdálo v pořádku. Ve skutečnosti nevěděl nic o sexuálně přenosných chorobách, takže si ani nebyl jistý, co vlastně má hledat. Jen vřele doufal, že to není nic příliš děsivého. Ginny! Och ne, co si počne? Nedokázal snést myšlenku, že by ji nakazil. Co když na tuhle nemoc nebyl lék a on se s ní nebude moci nikdy vyspat? Zvedl se mu žaludek. Slezl z postele a cvičil ve snaze přivést se na jiné myšlenky. Snape byl, co se lektvarů týče, jednoduše ohromný. Možná by mohl pro Harryho vynalézt novou léčbu. Možná zrovna teď na tom pracoval. Harry v to doufal; nedokázal snést pomyšlení, že by nikdy nemohl mít heterosexuální sex. Když Snape přišel, aby mu přivolal večeři, Harry prakticky vyletěl k mřížím. „Jakou mám?“ dožadoval se nahlas. „O čem to mluvíte?“ zeptal se Snape, obočí měl zmateně stažené k sobě. „Jakou nemoc?“ naléhal Harry úzkostně. Snape na něj zíral. „Pokud vím, tak nemáte žádnou nemoc.“ „Nenakazili mě včera večer?“ otázal se Harry s úlevou. „Jistěže ne,“ Snape se protáhl kolem něj ke stolu. Přivolal pro mladého kouzelníka večeři a obrátil se k odchodu. „Tak proč se mě nedotknete?“ zmateně pravil Harry. „Proč bych se vás měl dotýkat?“ ušklíbl se jízlivě Snape, než odešel. Harry cítil, jako kdyby ho někdo bouchnul do žaludku. Nebyl nakažen, ale Snape už déle nechtěl s ním mít nic společného? Ztratil Snape zájem kvůli

tomu, co mu udělali ti Smrtijedi? Harry se vrátil do postele, bylo mu moc zle na to, aby se najedl. Přestože mu budou chybět orgasmy ze sexu, nebylo to to, co ho štvalo. Měl rád ty náhodné dotyky, které se Snapem sdílel, a také to skoro přátelství, jež se mezi nimi rozvinulo. Ačkoliv Snape byl parchant, stále dokázal projevovat překvapivě mnoho vřelosti a něžnosti. A teď, když už ho Harry dál sexuálně nezajímal, neměl jiný důvod, krom donucení k tréninku, proč předstírat, že je k Harrymu milý. Harry doufal, že to znamenalo, že Voldemort už po Snapeovi nechce, aby s ním spal. Ale na druhou stranu, mohlo se to zhoršit. Možná bude předán a znásilňován náhodnými Smrtijedy na Voldemortův příkaz, když to Snape teď odmítal dělat. Žaludek se mu vzbouřil nad tím, když si uvědomil, jak krutí budou. Pomyšlení na to, co by mu mohli udělat, mu probíhalo hlavou a on se pokoušel to vytěsnit. Dokáže to, nemohou mu ublížit, pokud jim to nedovolí. Chtěl Rona. Chtěl Hermionu. Chtěl Ginny. Toužil po někom, kdo se k němu bude chovat přátelsky proto, že ho má rád, ne proto, že od něj něco chce nebo chce, aby něco udělal. Možná by měl napsat další dopis? Harry sklouzl z postele a vytáhl si Billyho Budda a knihu bájí. Vrátil se na lůžko a uvolnil si prostor, aby mohl pracovat na svém dopise. Jemně začal přesouvat písmenka pro ‚buďte opatrní‘, nejdůležitější zprávu, co chtěl napsat. Lepil zrovna ‚n‘, když se dveře od knihovny rozletěly a Snape vtrhl dovnitř. Očividně maskoval zvuky svých kroků, protože Harry neslyšel, když šel po dlaždicích k mřížím. Ignoroval jej a soustředil se na práci. „Co to děláte?“ Snapeovy jestřábí oči byly upřené na dopis. „Píšu zprávu,“ odpověděl s vědomím, že Snape velmi dobře ví, co dělá. „A co si představujete, že budete s tou zprávou dělat?“ zeptal se Snape a vyklenul obočí. „Pokud si myslíte, že dovolím Strix pobývat ve vaší blízkosti, zatímco vlastníte toto, pak se šeredně mýlíte.“ „Vymyslím způsob, jak ho poslat, časem.“ Harry na místo připevnil ‚í‘. „Incendio!“ Zbytky Billyho Budda a knihy mytologie propukly v plameny. „Co to k čertu má být?“ Harry upíral pohled na popel rozházený po matraci. Snape nechal prach zmizet dalším mávnutím hůlky. „Váš nedostatek inteligence mě nikdy nepřestane udivovat. Jak můžete být zlomený, když píšete dopisy?“

„Nedozvěděli by se o něm, kdybych ho napsal,“ odsekl Harry. „A nikdy se nedívají pod matraci.“ „To, že se něco doposud nestalo, neznamená, že to nenastane, idiote!“ křičel Snape. „Podle všeho máte mozek. Použijte ho pro jednou!“ Harry sevřel ruce do pěstí. „Proč jste tady? Vypadněte. Nechci s vámi mluvit.“ „Neodvažujte se říkat mi, co mám dělat!“ syčel Snape, když prošel mřížemi a rázoval ke straně postele. „Chcete se se mnou prát?“ zeptal se Harry, pozvedl pěsti a na matraci si kleknul, aby byl ve stejné výšce jako Snape. „Protože já chci. Tady a teď, bez kouzel. Pojďme do toho.“ „Jste ten nejneukázněnější - “ „A přesto se podívejte, co jsem dokázal! Většinu z nich jsem oklamal, ne? Myslí si, že jsem zlomený! Když jsem s vámi - “ „Jo, já vím,“ přerušil jej Snape. „Neoklamal jste mě a ještě se vám nepodařilo oklamat Pána zla.“ „Co vy víte? Co když nikdy s sebou Nagini nepřivede? Jak to zjistíte?“ odpověděl Harry vzpurně. „Poznám to,“ odpověděl Snape jednoduše. „Teď se vrátím k lektvarům a vy zapomenete na ten nesmysl s posíláním zpráv. Potřebujete hrát svoji roli kompletně. Pokud to nedokážete, zamknu vás v přístěnku, abych vám zabránil udělat něco neuvěřitelně stupidního, co by nás oba prozradilo.“ Harry si překřížil paže. „Jen proto, že už nebudeme kvůli Voldemortovi souložit, neznamená, že se mnou můžete zacházet jako s kusem hadru.“ „Z čeho usuzujete, že už nebudeme spolu souložit?“ otázal se Snape chladně. „Och.“ Harry se zmateně zamračil. „Myslel jsem, že nechcete.“ „Samozřejmě, že nechci!“ hádal se Snape s pohrdavým úšklebkem. „Nikdy jsem ani nechtěl!“ „Jste lhář!“ opáčil mu Harry, zasažený Snapeovým odmítnutím. „Nedokážete poznat, kdy předstírám, viďte?“ opáčil Snape domýšlivým tónem, černé oči se mu samolibě leskly. „Věřil jste, že si ve skutečnosti užívám … to,“ vyplivl to slovo, jako kdyby to byla kletba. „I kdyby mě přitahovali muži, zcela jistě bych nikdy nedával přednost skrčkovi - “

Rozzuřený Harry zařval: „Nikdy jste nepotřeboval pomoct, abyste zvtrdnul! Chcete mě ošukat! Užíváte si to!“ Snapeova tvář se zkroutila. „Včera v noci jste pro mě roztáhl nohy jako děvka. Vykouřil jste ho - “ Harryho vztek vybuchl v bouři zuřivosti. „MYSLÍTE SI, ŽE SI UŽÍVÁM, ŽE MĚ ZNÁSILŇUJOU?“ řval a vyskočil na nohy. Rozžhavený běsem do běla se třásl tak silně, že stěží dokázal stát. „MYSLÍTE SI, ŽE SE MI LÍBILO, KDYŽ JSTE MĚ DO - “ „DRŽTE HUBU!“ zařval Snape a vytasil hůlku. „Nebo co?“ zasyčel Harry, oči mu planuly. Pěsti a čelist měl sevřené tak silně, až to bolelo. „Co mi uděláte? Znova mě znásilníte?“ Snapeovy pokřivené rysy pozvolna sklouzly zpět do obvyklé masky neutrality, ale Harry dokázal poznat, že zoufale bojuje, aby dostal své emoce zpět pod kontrolu. „Pokud budu muset, vezmu vám váš hlas, dokud se neuklidníte. Potřebujete sníst večeři. Potřebujete trénovat.“ Harry se ohlédl na stůl, na kterém nebylo nádobí. Jeho jídlo se muselo vrátit zpět do kuchyně netknuté. „Nemám hlad,“ zvládl nakonec říct, jakmile se uklidnil dostatečně na to, aby promluvil. „Jednou budete,“ Snapeova tvář se konečně vrátila do své obvyklé nerozluštitelné masky. „Snězte si večeři a já vás poté budu trénovat.“ „Proč se tak staráte, abych snědl večeři?“ zeptal se Harry podezřívavě. „Dal jste mi do ní další uspávací lektvary? Všiml jsem si, že jste se nějak ‚zapomněl‘ zmínit, že ten lektvar, který jste mi dal včera v noci, byl jím říznutý.“ „Nebuďte směšný,“ vysmíval se Snape. „Proč bych vám dával sedativa do večeře?“ „Jak bych to měl vědět?“ pravil Harry posměšně a opět si zkřížil paže. „Možná rád onanujete, když spím.“ Snapeovi by se hodila masturbace nebo sex; byl až příliš napružený. Zcela jistě se toho od Harryho v blízké době nedočká. Snapeova tvář se zbarvila ošklivým odstínem červené. Odstoupil od stolu a udeřil pěstmi do jeho desky tak tvrdě, až Harry z toho hlasitého zvuku nadskočil. Sundal ruce a Harryho večeře se znovu objevila. Snape přistoupil opět blíž, s hůlkou tasenou a výhružně namířenou Harrymu na krk. Mladý kouzelník zůstal stát, probodával Snapea pohledem skrz zúžené oči a vyzýval jej, jen ať zkusí proti němu použít kouzla.

„Dnes večer nebudete trénovat, a pokud nesníte tohle jídlo, nedostanete nic jiného až do rána,“ zasyčel Snape, černé oči mu blýskaly zuřivostí. Otočil se a vyšel z místnosti v černém hurikánu vzteku. Harry vší silou praštil do polštáře. Jakmile se mu klouby zabořily do měkkého, jeho emocionální kontrola se konečně zlomila a Harry si vyléval svůj vztek, představoval si, že polštář je Snapeova hlava a znovu a znovu do něj mlátil pěstí. Nestačilo to na uklidnění jeho zuřivosti, která byla v něm pohřbená, popadl polštář a hodil jím na zeď. Tiché zadunění nebylo ani v nejmenším uspokojující, takže Harry se přiřítil ke stolu, uchopil židli a hodil jí proti mřížím. Hlasité křupnutí, které se při dopadu rozlehlo pokojem, jej naplnilo radostí a on přišel k umyvadlu, popadl zubní pastu a vší silou jí mrštil na protější zeď. Zvedl i ostatní toaletní potřeby a co nejsilněji jimi házel na zdi a na podlahu. Láhev ústní vody byla poslední, a když dopadla na dlaždičky u jeho nohou, rozkřápla se a zalila mu nohy zelenou tekutinou. Zničení lahvičky byla ta katarze, co potřeboval, a jeho destruktivní vztek z něj pomalu opadal, což mu dovolovala převzít sám nad sebou opět kontrolu. S klidnějším pocitem se Harry sklonil a prozkoumal ty kousky, nevšímal si přitom vlhkosti, jež obklopovala jeho nohy. Víčko se roztříštilo a rozpadlo, když jím hodil, ale sama flaška zůstala netknutá. Uzavřel prsty kolem jednoho kousku rozbitého uzávěru a ostré hrany se mu zakously do polštářků na prstech. Opatrně kousky posbíral a spláchl je do záchodu, zatímco lahvičku vrátil na okraj umyvadla. Jeho vztek zeslábl až k bodu, kdy už se zase ovládal. Vzal si žínku a rychle uklidil rozlitou tekutinu. Když skončil, posbíral zbytek toaletních potřeb. Všechny byly v pořádku až na mýdlo, které se rozlomilo vejpůl. Dal je zpátky na umyvadlo, znovu je vyrovnal do řady, každou úhledně umístil na své místo. Teď už jeho vztek skoro úplně zmizel, tak vrátil židli a snědl večeři, násilím do sebe natlačil vepřové kostičky. Snape mu jako dezert dal mango. Harry kus zvednul a pečlivě ho prozkoumal, než si malinký kousek ukousl. Počkal, dokud si byl jistý, že nebylo zkažené žádným lektvarem, než jej pomalu snědl a vychutnával si jeho chuť. Jestli si Snape myslel, že se mohl chovat jako kretén a pak si ho udobřit dárky, tak se šeredně pletl. Dokonce ani orálním sexem mu neodčiní to, jaký bastard byl poslední dobou. Okej, možná orál, hodněkrát a vážně, vážně dobrý. Jinak nedovolí Snapeovi se ho dotknout, dokud mu nevynahradí to mizerné zacházení. Pomyšlení, že je Snape donucený ho kouřit do té doby, než mu Harry odpustí, jej velice potěšilo a on se konečně uvolnil. Rozhodl se, že si po večeři bude číst. Zvedl matraci a prohlédl si knihy. V krátkosti ho napadlo, že se pokusí napsat další dopis, ale Snape měl pravdu. Kdyby se nechal chytit se vzkazem, neměl by pro to žádnou omluvu. Bylo jen čiré štěstí, že první dopis mu nezadrželi; Snape by se dostal do vážných potíží, kdyby ta zpráva byla nalezena. Přesto… stýskalo se mu po jeho přátelích tak moc… Díval se na fotku Ginny, dokud ho nebolelo srdce tolik, že už dál na ni nedovedl myslet. Zavřel Kosmos a zvedl Lva, čarodějnici a skříň. Vrátil matraci na místo, vlezl do postele a uvelebil se pod peřinou, aby si četl.

Ztratit se ve světě fantazie mu pomůže přestat myslet na současné potíže, aspoň na chvíli. Harry si četl, dokud neusnul.

Kapitola 42 Snape příští ráno Harryho vzbudil kouzlem. Ačkoliv už uběhl nějaký čas od doby, co Harryho napadal ve spánku, mladík se vzbudil hned, co zaslechl ostrý praskavý zvuk prvního kouzla. Naneštěstí si ve stavu ospalosti spletl levou s pravou a narazil do zdi. „Jste zraněný?“ Snape vstoupil do cely a přešel k posteli. „Ani ne, jen vzhůru.“ Harry si mnul to místo, kde se jeho lebka srazila se sádrokartonem. „Vezměte si tohle, jen pro jistotu.“ Snape k němu natáhl normální lektvar proti bolesti. Harry si ho vzal a opatrně si kápl na jazyk jednu kapku, než ho vtiskl Snapeovi do ruky. Snape si ho zastrčil zpět do hábitu a ustoupil od něj, aby na stůl vyčaroval snídani. Pak se posadil na židli a upíjel čaj, zatímco Harry si sedl na své místo a zakousl se do klobásky. „Dnes budete mít obvyklé tréninkové uspořádání,“ řekl Snape poklidně, hlas měl chladnější než obvykle. „A večer také bychom měli vykonat pohlavní styk. Vím, že si to hnusíte stejně jako já, ale jednoduše to udělat musíme.“ Harry se zamračil, když upíjel svůj pomerančový džus, nebyl si jistý, jak na tuhle poznámku odpovědět. Nehnusil si sex a ani Snape ne. Harry věděl, že je možné mít erekci třeba jen ze strachu nebo vzteku, nejen ze vzrušení, ale nemyslel si, že by to byl Snapeův případ. Byl si jistý, že ho Snape chce, ale před dvěma dny se stalo něco, díky čemuž Snape předstíral, že se mu sex s ním nelíbí. Harry si nad tím stále lámal hlavu, když ho Snape vedl do tréninkové místnosti, kde protentokrát nebyl nábytek. Když Snape očarovával míčky, Harry se rozhlédl po místnosti a ucítil náhlé prozření. Před dvěma dny večer to bylo poprvé, co si vzpomínal, že byla Narcisa na Smrtijedském shromáždění, ačkoliv Lucius se účastnil mnoha. Smrtijedi, kteří Harryho sexuálně obtěžovali, se zmiňovali, že si myslí, že Snapeovi ho kouří pravidelně. Bylo možné, že Narcisa zaslechla, co se o něm a Snapeovi povídá. Harry si byl dost jistý, že ještě při minulé návštěvě nevěděla, že Snape s ním je zapletený sexuálně; jinak by se Snapem nespala. Možná to o nich zjistila včera večer a to byl důvod, proč odešla? Nebo odešla vůbec? Co když zůstala a dívala se, jak Harry jednal, jak si myslel, že s ním chce Snape mít sex? A po tom představení nebylo možné, aby si věřila, že jeho vztah se Snapem není sexuální, a naštvala se na učitele lektvarů, že jí to neřekl. A pokud zůstala ona, pak to nejspíš znamenalo, že tu byl i Draco. Při té myšlence se Harrymu zkroutily vnitřnosti. Dokázal přestát mnoho věcí, ale ne představu, že ho Draco

sleduje na kolenou, jak někomu kouří. Rychle vytlačil tuhle představu z hlavy. Harry si pomyslel, dobře Snapeovi tak, že mu byl odepřen heterosexuální sex. Když on ho nemohl mít, tak ani Snape by si ho neměl dopřávat. A teď, pokud Snape nezlepší svůj přístup k němu, ani od Harryho se mu nedostane žádného druhu sexu. Harry si domyslel, že existují dvě možnosti, co se stane, když odmítne se Snapem spolupracovat: buď ho Snape znásilní, nebo si bude muset vymyslet nějakou výmluvu pro Voldemorta, aby mu vysvětlil, proč s Harrym nesouložil. A vzhledem k tomu, že Snape opovrhoval znásilněním, Harry očekával ten druhý scénář. Má na to, aby donutil Snapea jednat s ním stejně jako před tím incidentem se Smrtijedy. Byla to značně uspokojivá myšlenka a Harry se jí nechal natolik rozptýlit, až si nevšiml, že Snape už započal cvičení, dokud mu tři míčky neudeřily do zad. „Neplýtvejte mým časem, Pottere. Jestliže si nepřejete trénovat, mám mnoho dalších aktivit, kterým bych osobně dával přednost,“ povýšeně ho informoval Snape. Harry rychle vyskočil na nohy a začal se vyhýbat. „Teď už jsem připravený.“ A společně s očarovanými míčky, na něj Snape taky začal vrhat kouzla. Harry se v tom stal tak dobrý, že se bez problému vyhýbal Snapeovým kouzlům, ačkoliv občas kvůli tomu musel vběhnout do cesty míčku. Snape na něj obyčejné mířil neškodnými kouzly, ale dneska používal černou magii společně s neodpustitelnými. Když ho Avada Kedavra jen těsně minula, dostal Harry skoro infarkt. Jakmile konečně popadl dech, rychle se otočil, aby se Snapeovi díval do tváře, a zařval: „Snažíte se mě zabít?!“ Snape odpověděl vystřelením další Avady Kedavry na Harryho hlavu. Harry se sehnul, ale Snape použil dvě kouzla najednou a to druhé zasáhlo Harryho do nohy a přišpendlilo mu ji k zemi, čímž mladík ztratil rovnováhu. Vzpamatoval se dřív, než dopadl na zem a jen tak tak se vyhnul dalším dvěma Avadám. Dalším řetězovým kouzlem jej Snape trefil do zápěstí a on byl uvězněný, neschopen se hýbat víc jak pár palců do stran. Snape přešel blíž a postavil se před Harryho, tvář jako nečitelnou masku. Namířil hůlkou Harrymu přímo na hruď. „Avada Kedavra.“ Harry se na tak krátkou vzdálenost nemohl kletbě vyhnout a nemohl dělat nic, když se mu zelené světlo zanořilo do prsou. Srdce mu poskočilo, jak jeho tělem proběhl mravenčivý pocit chladícího kouzla. „Co jste to do háje udělal?!“ zalapal po dechu, jakmile mu došlo, že je stále naživu. „Jednoduše jsem seslal jedno kouzlo, zatímco nahlas jsem vyslovil jiné. Je to dobře známý trik, který v minulosti Smrtijedi používali,“ poučil ho

Snape s podivným úsměvem na tváři. „To jste tak hloupý, abyste věřil, že Avada Kedavra může být seslána ve dvojici s jiným kouzlem?“ uvolnil Harryho z pout. „Vy… vy…“ lapal Harry po dechu pod návalem emocí, pro které byl moc omráčený, když se vyhýbal kouzlům. Strach se jím proháněl jako lavina a on bojoval o vzduch, tělo se mu prudce třáslo. „Vy jste si skutečně myslel, že se vás chystám zabít,“ odvětil Snape a zněl pobaveně. „Samozřejmě!“ Harryho vztek překypěl na povrch, rychle zadusil strach. Vyskočil na nohy a pozadu přešel na druhou stranu místnosti, co nejdál od Snapea. Neodvažoval se spustit oči z toho zvráceného parchanta. „Konečně se vaše inteligence a paranoia zlepšila do bodu, kdy je skoro na normální úrovni. Měl bych vás odměnit,“ přemítal Snape, zatímco si zastrkával hůlku do hábitu. „Nemluvte se mnou takhle, bastarde!“ zasyčel Harry. Měl toho dost. Odmítal déle snášet Snapeovu krutost a urážky. Ani omylem nemohl trénovat, jestli ho Snape bude takhle šikanovat. Snape vyklenul jedno obočí. „Pottere - “ „A neříkejte mi, že se potřebuju uklidnit!“ násilně mu vpadl do řeči Harry. „Nikdy normální by nebyl klidný potom, co by byl svázaný a zasažený Avadou Kedavrou! Co to s váma kurva je?“ „Pottere, já jsem ne - “ „Chtěl jste, abych tomu věřil!“ Narazil do zdi a uvědomil si, že je u dveří vedoucích do chodby s kobercem, jež mířila ke schodům do sklepení. Jednal hned, jakmile je uviděl, trhnutím je otevřel a vyběhl jimi dřív, než Snapeovo kouzlo dorazilo k němu. „POTTERE!“ hulákal Snape. „VRAŤ SE SEM!“ Harry prolétl schody a uháněl ke dveřím knihovny, jen sotva si vzpomněl, aby je za sebou zabouchl. Vrhnul se chodbou a do koupelny, třísknutím dveře zavřel a pod kliku strčil Snapeovu těžkou židli. Pokoušel se dostat do skříňky s lektvary, a když zjistil, že ji neotevře, snažil se ji přesunout, ale byla moc těžká, aby s ní hnul. Posadil se na předložku k vaně, aby mohl držet židli na místě, a se zkříženýma rukama a zuřivostí divoce běsnící mu v srdci čekal na Snapea. Nebyl tam moc dlouho, než se z druhé strany dveří ozval Snapeův hlas. „Jestliže si myslíte, že takovéto chování zvýší moji důvěru ve vaši sebekontrolu a oddanost, pak se ošklivě pletete. V tuto dobu už musíte vědět, že vám není povoleno být mimo vaši klec a bez mého dohledu,

když nejste spoutaný. Pokud okamžitě neotevřete dveře, odstraním je kouzlem.“ Ta nevyslovená hrozba, co by se Harrymu mohlo stát, kdyby byl Snape donucený otevřít dveře kouzly, visela ve vzduchu mezi nimi. Harry chvíli zvažoval, že Snapea nechá magii použít, aby viděl, jakým směrem se Snape vydá, aby mu to oplatil, ale zároveň se mu také chtěl nebojácně postavit, dokud to bylo možné. Naneštěstí věděl, že jakmile Snape začne používat kouzla, není naděje na férový souboj. Harry se postavil na nohy a zpod kliky vytáhl židli. Otevřel dveře a setkal se se Snapeovým zrakem s klidem, který necítil. Snape stál s tasenou hůlkou a pod Harryho pohledem měl na tváři neutrální masku. „Hodlám se vysprchovat a pak si ho chci vyhonit,“ informoval Harry chladně věcným tónem. „Buď můžete jít dovnitř a sledovat mě jako hnusný perverzák, nebo si můžete jít číst či vymýšlet způsoby mučení lidí nebo cokoliv, co obvykle děláváte, když na mě nepoužíváte neodpustitelné.“ „Pottere, nechtěl jsem - “ začal Snape, ale Harry ho přerušil. „To sice tvrdíte, ale jste zasraný lhář. Takže to vyřeším za vás. Nedotknete se mě, dokud nepřestanete být takovým parchantem,“ prohlásil a probodl Snapea pohledem. Snapeova obočí se vzteky stáhla k sobě. „A Pán zla - “ „Nasrat s Voldemortem!“ zvolal Harry. „Nedovolím vám - “ „Jste nesnesitelné děcko,“ vyštěkl Snape. „Neustále - “ „Jestliže jsem děcko, co to pak dělá z vás?“ odsekl Harry. Snapeova tvář se zkřivila zuřivostí a on namířil hůlkou Harrymu na hruď. „Uděláte, jak říkám, nebo - “ „Nebo co? Znásilníte mě?“ ušklíbl se Harry. „Použijete magii, abyste mě donutil? Zdrogujete mě a uděláte to, až už vás nebudu moct zastavit? Jste stejný jako oni; nic víc než násilnický vrah. Doufám, že nemáte v plánu mít děti, protože - “ „Ty drzý spratku!“ zasyčel Snape. „Chcete být potrestán Pánem zla? Chcete, abych vás přestal trénovat a vrátil se do Bradavic? Protože já to udělám, jestliže nepřestanete s tímto bláznovstvím!“ „Jen do toho!“ vykřikl harry vzdorovitě. „Do toho a já mu povím, že mě trénujete, abych ho porazil!“ „Pak nás zabije oba dva, idiote! A to jen proto, že jste tak velký ignorant, abyste si uvědomil, kdy máte držet hubu a dělat, jak je vám řečeno!

Budete mě poslouchat dobrovolně, nebo vás k tomu donutím!“ vyhrožoval Snape a mířil Harrymu na krk. Harry se statečně ani nepohnul, odmítal ustoupit. „Beze mě nemůžete dosáhnout ničeho!“ připomenul mu. „Potřebujete mě, abych Voldemorta zabil!“ „Jste tak ubohý, že pochybuji, zda toho vůbec jste schopen,“ jízlivě se ušklíbl Snape a tyčil se nad Harrym jako veliký černý sup. Černé oči mu nebezpečně blýskaly a rty se zkroutily do děsivé parodie úsměvu. „Doufejme, že v pokusu o záchranu kouzelnického světa budete úspěšnější, než jste byl při záchraně vašeho ubohého, drahého kmotra, ale pochybuji o tom.“ Harry se ostře nadechl, když mu srdce spadlo až na podlahu. „SKLAPNĚTE!“ Snape jej ignoroval, ten stejný děsuplný úsměv natahoval jeho úzké rty ještě do užší lajny. „Měl bych vás přeměnit do bezduché loutky. Ve vaší inteligenci by nebyla přílišná změna, ale tak byste skutečně mohl mít pro mě nějakou cenu. Jediné využití pro vás je coby pěšec, a ani na to nemáte. Nejste dobrý ani pro - “ „BĚŽTE DO PRDELE!“ zařval Harry. Vrhl se dopředu, rychle vytrhl Snapeovi hůlku z ruky a pak mu vší silou zabouchl dveře před nosem. Snape se pokoušel dveře silou vyrazit, ale Harry silně zatlačil proti nim a nedovolil je otevřít ani na skulinku. „Incendio!“ zařval Snape a Harry měl sotva dost času na to, aby se vydrápal na druhou stranu koupelny, když dveře vybuchly v plamenech. Zbytky se rozletěly do stran a Snape jimi prošel, na tváři měl ten samý nelidský výraz jako tehdy, když se Harryho pokoušel zardousit. Harry na něj namířil jeho hůlkou. „Nedotýkejte se mě!“ „Immobulus!“ Snapeova pravá ruka namířila na něj, jako kdyby byla hůlkou. Harry se pokusil uhnout, ale místnost byla příliš malá, aby se mohl řádně vyhýbat, a tak nemohl kouzlu zabránit, aby jej zasáhlo. Ochablo mu tělo, on upustil hůlku a pozadu spadl na měkký kobereček. Zíral na strop, neschopen se pohnout navzdory tomu, jak moc se snažil. Za tohle Snapea dostane. Vymlátí z něj duši. Roztrhá ho na malinké kousíčky. Vyhodí ho do vzduchu tím nejvýbušnějším zaklínadlem, jaké najde. Slyšel Snapeovo hlasité oddychování, zatímco cítil, jak je jeho tělo zvednuto na neviditelných úponcích Mobilicorpa. Hlava mu spadla nazad a on cestou, jak byl levitován do cely, sledoval zdi. Snape šel za ním. Muž ho vmanévroval na postel a položil jej na záda. Naklonil se nad něj a popadl jej za ruce, vytáhl mu je nad hlavu směrem k tyčím. Harry ho

vášnivě probodával pohledem, ale Snape se mu do očí nepodíval, když používal řetězové kouzlo a připevňoval Harryho okovy ke sloupkům u postele. Pak konečně odstoupil. „Finite Incantatem,“ zamumlal nakonec a osvobodil Harryho z Immobula. Harry se stočil a probodával ho pohledem. „HAJZLE! JÁ VÁS - “ „Silencio!“ Snape sevřel hůlku tak pevně, až mu zbělaly klouby. Harry doufal, že toho šmejda vystrašil. „Teď,“ vyřkl ze sebe ta slova, jako kdyby byla závažná a těžkopádná, „vás tady nechám až do oběda. Pokud se do té doby nezklidníte, nepustím vás. Pokud budete ještě agresivnější, zamknu vás do přístěnku, dokud se neuklidníte. Nezajímá mne, jestli vás tam budu muset nechat i několik dní. Je to jasné?“ Harry bezhlesně vyslovil ‚naserte si‘ a na ruce blíž Snapeovi vztyčil prostředníček. Snape přikročil blíž a Harry k němu vykopl nohou. Muž opět použil Immobulus a popadl Harryho za vlasy. Prsty mu drsně za ně škubnul a hůlku mu přitiskl ke krku, špičku mu zabořil do kůže. Sklonil hlavu, tvář měl k němu blíže než kdy předtím v době, co byl Harry při smyslech. Úzké rty měl ohrnuté, žluté, křivé zuby odhalené a černé oči se leskly opovržením a záští, nažloutlá pokožka pouze podtrhovala jejich temnotu. „Nezkoušejte. Mě. To, co se vám dosud stalo, vám bude připadat jako ráj ve srovnání s tím, co vám udělám, pokud budete dál zpochybňovat moji autoritu. Znám nesčetné množství způsobů, jak vás mučit, aniž bych upozornil Pána zla na vaši bolest. Budete škemrat o odpuštění dlouho předtím, než s vámi skončím. Věřte mi, Pottere, až vás budu mučit, budu si to užívat víc, než vůbec tušíte.“ Na jeden děsivý moment Harry úplně ztuhl, zíral na Snapea rozšířenýma očima. Ten divoký záblesk, který v těch Snapeových spatřil, jej znervóznil, a když se Snape trochu pohnul, jako kdyby se chystal vylézt na postel, srdce mu málem vyskočilo z hrudi. Nicméně Snape pouze pustil Harrymu vlasy a vyřítil se pryč, jen dveře od knihovny za ním práskly. Zanechán pod Immobulem mohl Harry jen civět na strop a představovat si rozličné způsoby, jak Snapea zabije. Když kouzlo konečně vyprchalo, co nejlépe se uvelebil, rozmrzen řetězy, co ho poutaly k posteli. Jak je možné, že věci jen v průběhu pár dní šly od špatného k ještě horšímu? Myslel Snape své hrozby vážně? Harry byl v pokušení pokračovat a tlačit na Snapea ještě víc, aby viděl, jak daleko ho nechá zajít, než jej potrestá, ale potřeboval trénovat a to dost dobře nemohl, když by byl zamčený v přístěnku. V Harrym to stále ještě vřelo, když se Snape o pár hodin později vrátil, ale smazal si všechny stopy emocí ze své tváře a setkal se se Snapeovým zrakem s chladnou netečností. Muž očividně předpokládal, že Harryho

vystupování odráží jeho vnitřní hnutí, protože mu sundal řetězy, jen co prošel mřížemi. Harry zůstal stočený v rohu své postele. Učitel lektvarů mu obstaral oběd a schoval si hůlku. V tichosti Harryho sledoval a Harry mu pohled oplácel. „Až dojíte oběd, budu vás opět trénovat,“ oznámil mu Snape vyrovnaně. Ačkoliv Harry chtěl trénovat, jeho vztek při těch slovech prudce vzrostl. Vážně si Snape myslel, že může Harryho sekýrovat po tom proslovu, co tu vedl? Zúžil na muže oči a nedůvěřivě odvětil: „Nesním ani nevypiju nic, dokud mi neodpřisáhnete, že jste do toho nepřidal žádný lektvar.“ S očima upřenýma do Harry Snape pozvedl hrnek a napil se. Pak přistoupil k posteli a nabídl mu jej. „Ve vašem jídle nejsou lektvary; nemám důvod vám je dávat.“ „Jistě že máte,“ nedůtklivě odpověděl Harry. „Dáte mi lektvary do jídla a pak mě zase znásilníte.“ Snapeova tvář se zkřivila do výrazu extrémní zuřivosti a hodil pohár s dýňovou šťávou po Harrym. Hrnek mladíkovi neškodně narazil do ramene, džus mu vystříkl do obličeje a na hruď a pokropil lůžkoviny. Harry byl chvíli příliš šokovaný, že mohl jen prskat, pak se vzpamatoval a vrhl se na Snapea. „Immobulus!“ zvolal Snape a Harry přistál naplocho na posteli. Snape vydupal ven a Harryho uvolnil, až když prošel dveřmi od knihovny. „ZBABĚLČE!“ Harry vystartoval k mřížím. „BOJUJTE SE MNOU JAKO MUŽ!“ Málem zuřivostí praštil pěstí do mříží, ale zastavil se. Vztekle dopochodoval k posteli, svlékl si povlečení, mokré lůžkoviny vyhodil ven z cely do chodby a pak přešel k umyvadlu a vykoupal se, odstranil všechny pozůstatky po dýňové šťávě. Když skončil, posadil se na židli, aby si snědl oběd. Jestliže ho Snape zamořil, utrhne tomu bastardovi koule. Snape mu udělal to lahodné dušené kuře, které měl tak rád, společně s jablečným drobenkovým koláčem a zmrzlinou jako dezertem. Harry jedl pomalu, vychutnával si chuť a strukturu každého pokrmu. Jedení jej uklidňovalo a v době, kdy skončil, nebyl zdaleka tak rozrušený jako dříve. Harry věděl, že se zachoval dětinsky, když vyhrožoval, že půjde za Voldemortem. Řekl to čistě jen proto, že byl v té době nesmírně naštvaný. Také věděl, že spolu musejí spát, chtějí-li udržovat šarádu; nedalo se tomu vyhnout. Sice nenáviděl způsob, jakým s ním Snape jednal, ale být nedospělý ani jednomu z nich nepřinese nic dobrého. I kdyby s ním Snape zacházel jako úplné hovado, neznamenalo to, že by se měl Harry snížit na jeho úroveň. Poradí si s tím bastardem stejně, jako zvládá Smrtijedy.

Potlačí svůj odpor a nechuť a dovolí Snapeovi, ať dělá, cokoliv je třeba. Snape nikdy nebýval k němu během sexu krutý, takže by to nemělo být příliš složité. A až bude volný, vrátí to tomu parchantovi desetkrát, nicméně prozatím budě dospělý a udělá cokoliv, co je zapotřebí pro porážku Voldemorta. Harry dojedl a pak si četl, dokud o mnoho hodin později nedorazil Snape. Snape beze slova zvedl prádlo a odeslal ho do chodby. Otevřel dveře pro Harryho. „Pravděpodobně chcete koupel.“ Harry odložil knihu a postavil se na nohy. „Jo, chci.“ Vyklouzl z cely a na cestě do koupelny, které stále chyběly dveře, se vyhýbal Snapeovi. Když se sprchoval, všiml si, že Snape zůstával venku. Neuspěchaně se myl, pak se usušil a vešel do chodby, kolem pasu si obtočil ručník. Snape byl v jeho cele a měnil povlečení. Harry prošel mřížemi, opět se držel daleko od toho mizery, a vydal se směrem k židli. Když se konečně usadil, Snape mu na stůl vyčaroval večeři. Harry si ukousl kousek opékaného masa. Soustředil se spíš na jídlo než na Snapea, který zkontroloval Harryho toaletní potřeby a poté, co se přesvědčil, že je všechno v pořádku, se posadil na vlastní židli. „Dočetl jste již Lva, čarodějnici a skříň?“ zeptal se Snape ležérně. Harry zamrkal. Ze všech věcí, které očekával, že Snape řekne, byla tohle ta poslední. „Ne, ale budu to mít brzo.“ „Co si o tom myslíte?“ pokračoval Snape, jako kdyby nestrávili celý den řvaním na sebe. Harry si přál, aby měl brýle a mohl tak vidět Snapeův obličej jasněji, ale měl dojem, že ten mastný mizera se konečně rozhodl opět s ním jednat slušně. „Aslan se právě vrátil k životu, což považuju za trochu hloupé,“ odpověděl Harry v rovněž vyrovnaném tónu. „Proč?“ Snape si pro sebe přivolal čaj. „No, udělali obrovský humbuk ze skutečnosti, že se obětoval, aby zachránil Edmuntovi život, ale ve skutečnosti za Edmunta neumřel. Jestliže Aslan věděl, že se probudí z mrtvých, pak se doopravdy neobětoval,“ poukázal Harry. „Nenávidím, když v knihách lidé umřou a pak se opět probudí k životu. Takhle to ve skutečném světě nefunguje. Dokonce i v kouzelnickém světě když lidi umřou, tak zůstanou mrtví.“ Snape se na něj klidně podíval. „Ten příběh byl napsán jako alegorie, kde Aslan představuje Krista. Je to prostě další příklad krajního hrdinného ideálu – hrdina, co se obětuje.“

„Vy si o hrdinství moc nemyslíte, co?“ zeptal se Harry. „Mnoho z toho, co byste považoval za hrdinství či statečnost, bych já pokládal za hloupost,“ vysvětlil Snape. „Přemýšlejte o své vlastní situaci. Jsem si jistý, že existují jedinci, kteří od vás očekávají, že vyzvete Pána zla při první příležitosti, co se vám naskytne. To jste také původně udělal, a nepřineslo vám to nic než mučení, při kterém jste téměř přišel o rozum. Vaše současná strategie je vyčkávat a spoléhat se na manipulaci a klam, dokud se sama nenaskytne dokonalá příležitost. Tento plán pro vás může být méně žádoucí vzhledem k té směšné představě o čestnosti a odvaze, na které vy Nebelvíři podle všeho lpíte; nicméně udrží vás naživu a relativně bez zranění.“ „Bez zranění?“ zeptal se Harry nevěřícně, skoro se zadusil dýňovým džusem. „Ani za nic bych nechtěl vidět, co považujete za zranění, jestliže já jsem bez něj.“ „Relativně,“ zdůraznil Snape. „Jste vězněm již několik měsíců. Mohl byste být touto dobou zlomený. Mohl jste být po celou dobu bez přestání zamčený v přístěnku a pouštěný ven pouze v krajní nutnosti. Mohl jste být zdrogován, až byste - “ „Okej, okej, pochopil jsem.“ Harry píchnul do pečeně lžící poněkud silněji, než zamýšlel, a kousek mu vyletěl z talíře a přistál na zemi. Snape jej švihnutím hůlky nechal zmizet. „Vím, že máte v plánu postavit se Pánovi zla a v případě potřeby položit svůj život za kouzelnický svět, ale musíte zvážit - “ „Hodlám ho porazit a basta,“ přerušil jej Harry odhodlaně. „Nezamýšlel jsem navrhnout vám, abyste se mu nepostavil,“ ujistil jej Snape klidně. „Pokud by si vás Pán zla nevybral za terč, stejně byste udělal vše, co by bylo ve vaší moci, abyste proti němu bojoval, nemám pravdu?“ „Samozřejmě.“ „Jednoduše se divím, co je na kouzelnickém světě, že kvůli tomu cítíte povinnost v případě potřeby obětovat svůj život.“ Snape musel hrát hloupého. Nebylo možné, že mu to do této chvíle ještě nedošlo. „Pro mé přátele,“ odpověděl Harry jednoduše. „Pokud nebude zničený, tak zabije víc lidí, jako moji mámu a tátu.“ „A co kdyby slíbil, že již neublíží vašim přátelům ani rodině?“ naléhal Snape. Harry se na něj zamračil. Nedokázal pochopit, kam Snape těmi komentáři míří. „Je to lhář. Zabil by je v tu chvíli, co by vylezli z úkrytu. Proč se

vlastně ptáte? Pokud se mě snažíte přesvědčit, abych se přidal k Voldemortovi, tak to nebude fungovat.“ „Samozřejmě že ne.“ Snape odeslal pryč svůj čaj. „Pouze chci, abyste přemýšlel o svém jednání a co to pro vás bude mít za následek, když očividně trváte na tom, že budete následovat spíš své srdce než hlavu.“ „Pokud nebudu naslouchat svému srdci, změním se v něho.“ Harry dojedl pečeni a pustil se do crème brûlée. „To, že se pokusíte trochu víc rozvažovat veškeré své jednání, neznamená ignorovat své srdce,“ řekl Snape a sledoval Harryho jíst. „Neublíží vám přemýšlet dřív, než budete jednat.“ „To přemýšlím,“ oponoval Harry. „Jen proto, že nedojdu ke stejnému závěru jako vy, neznamená, že to nedělám.“ „Přemýšlel jste, než jste mi vytrhl hůlku a zamknul se v koupelně?“ Snapeovo obočí vystřelilo skoro až vlasům. Harry popadl misku tak pevně, až se začala rozpadat. „Jestliže Voldemort na mě bude vysílat Avady Kedavry, tak se naštvu. Pokud si myslíte, že to značí, že jsem zbrklý, pak asi vždycky budu.“ „To nebylo poprvé, co jsem ve vaší přítomnosti použil černou magii,“ vyzdvihl Snape. „Ne, ale tehdy jste se taky nechoval jako naprostý kretén.“ Harry dojedl crème brûlée a odložil misku na stranu k ostatním. S maskou na tváři Snape jedním švihnutím hůlky nechal nádobí zmizet a složil si ruce na stole. „Musíme dnes večer vykonat pohlavní styk. Pán zla to bude očekávat a já jsem na tomto plánu pracoval příliš dlouho, než abych vám dovolil ho zničit. Buď se podřídíte, jak se očekává, nebo vám dám tu drogu a vezmu si vás, až váš odpor ochabne.“ Sáhl do hábitu a vytáhl lahvičku, která obsahovala sexuální lektvar, a položil ji na stůl před sebe. Harry hleděl na lektvar úplně fascinovaně. Zapomněl na něj, ale nyní se vzpomínky na to, jak se pod jeho vlivem cítil šťastně a báječně, rychle vynořovaly. Zoufale toužil cítit opět tu euforii, kterou mu přinášela droga, ačkoliv logicky věděl, že by neměl. Jeho silná lačnost po lektvaru byla nebezpečná, nicméně právě teď ho chtěl víc než cokoliv. Věděl, že by se měl prostě podrobit těm větším silám ve svém životě a nechat Snapea dělat vše, co udělat musí, protože to bylo nezbytné, ale… také si mohl užít to, co se za chvíli stane. Mohl se ztratit v extázi a zapomenout na horor, co se stal z jeho života. Zasloužil si nějakou radost uprostřed tohohle pekla. Ochutnat ho ještě jednou mu neublíží. Jen protentokrát. Jako kdyby o své vlastní vůli se mu prsty posunuly přes stůl směrem k lahvičce.

Snape rychle chňapnul po lektvaru a odtáhl ho dál. „Mám ale určitá pravidla, s kterými musíte souhlasit, než vám jej dám,“ řekl pevně. „Tohle je naposledy, co vám tento lektvar nabízím. V budoucnu každé další problémové chování z vaší strany vyústí v to, že vás svážu a použiju sílu. Nepřeji si to udělat, ale udělám, pokud bude třeba. Pokud chcete tento lektvar, musíte mi slíbit, že už nikdy nebudete vyhrožovat tím, že odmítnete vykonat pohlavní styk.“ „Slibuji,“ odpověděl Harry rychle, oči přilepené na tom malém, krvavě rudém flakónku. Šíleně po něm toužil. Potřeboval ho. „Druhé pravidlo,“ pokračoval Snape, „je, že musíte hrát svoji roli dokonale. Dám vám jen velmi malou dávku, abych předešel tomu, že ztratíte kontrolu nad svými slovy. Prohlašujete, že jste schopný perfektně sehrát svou úlohu před Pánem zla. Jestliže musíte, představujte si, že nás sleduje; ale tohle nepokažte.“ Harry se oklepal; poslední věc, na kterou chtěl myslet zrovna teď, byl ten šupinatý starý úchyl. „Vezmu si ten lektvar a vy se nemusíte ničeho obávat,“ souhlasil. „Ale musíte se svléknout; je divné, že chcete na sobě během sexu mít oblečení.“ Pokud se musí dneska spolu vyspat, nenechá Snapea mít poslední slovo ve všem, co se mezi nimi má stát. „Neměl jsem v úmyslu je na sobě mít.“ Snape se postavil a přešel k Harrymu. „Počkejte.“ Harry se odstrčil od stolu. „Dejte mi ho těsně předtím, než začneme, nechci, aby vyprchal vprostřed.“ Snape přikývl a položil lektvar na stůl. Začal si rozepínat svrchní hábit, zatímco Harry vklouzl na postel a obrácený čelem ke zdi čekal, až se Snape svlékne. Po několika minutách zaslechl stěhování židle, takže se otočil a spatřil Snapea, kterak ji přitahuje ke straně postele. Snape byl úplně nahý, oblečení měl složené a úhledně přehozené přes židli. Lektvar a lubrikant ležely na té straně sedadla blíže postele. Když Snape lezl na postel, všiml si Harry, že je ochablý. Nikdy předtím neviděl Snapea úplně ochablého a byl to zvláštní pohled, tak se radši místo toho zaměřil na Snapeův obličej. Snape měl svůj neutrální výraz, když zvedal lahvičku a otevřel ji. „Otevřete ústa.“ Harry se předklonil, otevřel pusu a Snape mu do ní opatrně nalil trochu lektvaru. Pak flakónek zazátkoval a odvrátil se, aby vrátil lahvičku na židli. Harry většinu toho, co dostal, polkl, ale malou dávku si nechal na špičce jazyka. Přetočil se na břicho a podepřel na loktech. Snape si lehnul na postel za něj a položil studené ruce Harrymu na záda. Pomalu jimi klouzal podél těla, dokud do prstů nezachytil bradavky. Ty při tom dotyku ztvrdly a pak následovaly pohyby Harrymu tak dobře známé,

ale byly upjaté a robotické. Harry to nesnášel. Odtáhl se od Snapeova dotyku a posadil se, otočil se tváří k němu. Snape vypadal překvapeně, když našel Harryho náhle se dívajícího na něj. Obočí se mu stáhlo k sobě a on otevřel pusu, aby promluvil. „Jestli - “ Harry se na něj vrhnul a pevně ho chytil za ramena. Přitiskl ústa ke rtům druhého čaroděje, jazykem vrazil dovnitř a společně s tím tam propašoval i tu tekutinu, co mu v puse zbyla. Harry předstíral, že chce jednoduše Snapea políbit, tak zavřel oči, když svým jazykem prozkoumával jeho ústa. Snape chutnal jako čaj a lektvarová laboratoř, nepatrně nahořklá směsice země a bylinek a něčeho dalšího, co Harry nedokázal identifikovat. Snape byl ztuhlý jako socha, když ho Harry políbil, ale brzy rozmrzl a začal mu polibek oplácet, jeho jazyk se dožadoval vstupu do Harryho úst. Snapeovy polibky byly hrozně nepříjemné, vůbec ne jako ta sladká, jemná políbení, která Harry sdílel s Ginny. Mužova pusa byla příliš mokrá a ten obrovský nos se neustále pletl do cesty. Snape zlehka jezdil rukou Harrymu po zádech, zastavila se až mezi lopatkami, a něžně jej položil dolů na postel. Harry se uvolnil a nechal sebou manévrovat. Pustil Snapeova ramena a uvelebil se na lůžku, doufal, že lektvar začne účinkovat brzy u obou dvou. Snape líbal Harryho krk a pak se začal prolíbávat a lízat si cestičku dolů, vlasy se lehce otíral o Harryho klíční kost. Mladík netrpělivě čekal, až se posune níž, ale když Snape stále nepokračoval dál, otevřel oči a zvedl hlavu, aby se podíval, co mu trvá tak dlouho. Jakmile tak udělal, zaskočilo ho, co viděl. Spatřil, jak Snapeova levá ruka se rytmicky pohybuje schovaná mimo výhled. Nikdy předtím neviděl Snapea onanovat; nikdy to v Harryho přítomnosti nepotřeboval. Snape vážně s ním nechtěl mít sex; nelhal, když říkal, že se ho nechce dotýkat. Z vědomí, že už není více chtěn, ucítil v sobě dutý, prázdný pocit. Čekal, až lektvar začne účinkovat, aby jej zaplnil štěstím a euforií, aby odnesl s sebou jeho osamělost. Konečně se mu tělem začalo šířit teplo a on se uvolnil. Snapeovy polibky ho už déle neštvaly a on se vyklenul k mužovým dráždivým rtům a jazyku. Chtěl, aby se jej dotýkal a laskal víc, takže se pohnul, nastrčil své bradavky ke Snapeově puse. Snapeovi došlo, co chce, a přesunul svoji hlavu k jednomu z jeho nedočkavých vrcholků a švihl přes jeden růžový hrot jazykem, než kolem něj sevřel rty a nasál jej. Harry vykřikl rozkoší a prohnul se téměř až nad postel, když lektvar nabral plný účinek. Bylo to tak zatraceně dobré. Snape použil obě ruce, aby přidržel Harryho dole, jak začal intenzivně škádlit tu citlivou uzlinku. „Ó bože.“ Harryho penis se rychle zaplnil krví a on přejížděl rukama přes každou část Snapeova těla, na kterou dosáhnul. Žasnul nad hedvábnou jemností Snapeových vlasů protékajících mu mezi prsty a pohrával by si s nimi celé hodiny, kdyby se Snape neposadil. Zachytil Harryho okovy, přitáhl mu je k sobě a pevně mu rukou sevřel prsty, dva z každé ruky chytil do své. Vytáhl mu ruce nad hlavu a přitiskl k posteli.

„Nenuťte mě vás svazovat,“ zavrčel Snape a vrátil svá ústa na Harryho hruď a lehce ho kousl. Harry se zachvěl nad intenzitou toho hlasu. Snapeova pusa dělala divy s jeho bradavkou, ale vážně chtěl, aby Snape namísto toho vzal do úst jeho penis. Erekci měl tak ztěžklou a tvrdou, zoufale potřebovala být vsána a zajata Snapeovými horkými, mokrými ústy. Harry doširoka roztáhl nohy, snažil se přimět muže, aby se pohnul níž. „Dolů, dolů,“ pobízel ho, pokoušel se vytáhnout své uvězněné ruce ze Snapeova pevného sevření. Volnou rukou muž sjížděl Harrymu po hrudi a břiše, ale zvedl ji dřív, než se dotkl jeho zduřelého, červeného orgánu. Harry nasál dech, snažil se zvednout boky, aby se třel o Snapea. Snape vrátil svoji ruku na Harryho pravé vnitřní stehno a posunul se rukou dolů, až se dotkl Harryho vstupu. Mladík ucítil, jak se jím prohnalo čistící kouzlo. „Ne, ne.“ Potřásl hlavou. „Ne, dokud na mě nebudete hodný.“ „Já jsem hodný,“ zašeptal Snape a přes mladíkovu pokožku se převalilo nádherné mrazení. Snape pak ruku posunul nahoru a jemně jí dvakrát přejel přes jeho úd. Harry toužebně vykřikl, celé jeho tělo se třáslo slibem toho, co nadcházelo. „To je ono,“ vydechl. Snape ho pustil a natáhl se pro lubrikant na židli. Harry spatřil lektvar pro sex usazený na okraji sedátka a chtěl víc. Ta malá dávka, kterou dostal, ani zdaleka nestačila. Líbily se mu dotyky, ale myšlenky se mu nerozebíhaly jako obvykle pod vlivem lektvaru. Chtěl se ztratit úplně, být zblázněný extází. Vyštrachal se k okraji postele a natáhl se, aby jej popadl, ale Snape po něm rychle chňapl a zvedl ho. „Chci víc! Dejte mi víc!“ prosil Harry a vrhl se Snapeovi na klín při snaze vyšplhat se po něm, aby se dostal k lektvaru, jako kdyby byl muž stromem. „Ne,“ odpověděl Snape pevně, když lahvička zmizela z jeho ruky. Chytil Harryho okovy a strčil ho zpátky na matraci, přišpendlil ho k posteli. Opět jednou mu dal ruce nad hlavu a přitiskl k lůžku. „Dostal jste víc než dost,“ prohlásil Snape, než pustil Harryho ruce a posunul se ke straně. Harry se ho pokusil dotknout, ale nemohl rukama moc pohybovat, tak stočil hlavu a spatřil, že je přivázaný ke sloupkům postele. „Ne… nesvazujte mě.“ Zatahal za řetězy ve snaze se osvobodit. Snape řekl, že ho sváže a vezme si ho násilím, pokud nebude hrát svoji roli. Nechtěl být znásilněný! Vyklenul záda a snažil se odtáhnout, panika v něm vzrůstala. „Nenávidím to! Nepřivazujte mě!“ „Zmlkněte, nebo vám dám roubík,“ zasyčel Snape. Položil ruku nad Harryho pravé koleno a začal se sunout nahoru.

„Neeeee!“ Harry levým kolenem Snapea nakopl a pokusil se vykroutit z jeho sevření. Znásilnění ne. Znásilnění ne. Cokoliv jen to ne. „Rozvažte mě!“ Snape vylezl na něj, vahou těla mu přišpendlil nohy. „Klihando.“ Harry pevně zavřel oči a pokusil se křičet, ale jeho uvězněný jazyk přeměnil křik do kvílení. Snape ho chytil za bradu a napomenul: „Slíbil jste, že se budete chovat slušně. Pokud to nezvládnete, tak teď přestaneme a začneme znovu, až se uklidníte. Budete se chovat slušně?“ Uvolnil Harryho jazyk. „Udělám to. Udělám,“ naléhal Harry a hltal dech. „Nesvazujte mě. Prosím. Udělám to.“ Byl uvolněný z řetězů a tak se natáhl po Snapeovi, zatímco druhý kouzelník z něj slezl a posadil se na stranu. Snape mu zachytil ruce a přitiskl je k sobě, levou ruku obtočil kolem jeho prstů, opět je uvěznil jemu před hrudníkem. Harry se ho chtěl dotýkat, ale tohle bylo lepší než být svázaný, bylo to skoro, jako kdyby se drželi za ruce. Volnými prsty pohladil Snapeovu ruku, zatímco muž druhou mu stočil kolem pravé nohy a přitáhl si ho blíž. Kouzlem otevřel lubrikant a konejšivě mu přejel po vnitřním stehně. Harry se na posteli uvelebil a ochotně roztáhnul nohy. Snape měl teď nohy poblíž jeho hlavy a Harry na ně fascinovaně zíral. Nikdy předtím neviděl Snapeovy nohy tak zblízka. Byly lehce ochlupené s neobvykle dlouhými prsty pokryté nažloutlými nehty. Snape do něj pronikl prstem a Harry hodil hlavou nazad, sténal rozkoší. Snape mu teď neublíží. Druhý prst se přidal k prvnímu a společně se začaly rázně zasouvat dovnitř a ven, otíraly se o to speciální místečko hluboko v něm. Harry vykřikl a lačně přirazil zadkem k těm napadajícím prstům, chtěje víc. „Ošukejte mě,“ prosil; zoufale toužil po orgasmu. Chtěl se ztratit v extázi. „Ošukejte mě!“ Snape mu pustil ruce a nastavil ho do pozice na všechny čtyři. Harry dal nohy od sebe a v pěsti pevně sevřel prostěradlo. Muž ho chytil za boky a pomalu se vtlačil do něj, jeho široké vzrušení kousek po kousku Harryho roztahovalo. Harry netrpělivě chtěl vyvrcholit, tak přirazil proti němu, napíchnul se sám jedním rychlým pohybem. Snape stočil prsty pevně kolem jeho boků a začal do něj energicky pronikat. „KURVA!“ Harry nemohl nic jiného, než popadnout peřinu a řvát potěšením, zatímco Snape ho přiměl zapomenout na vše krom toho, jak zatraceně skvělé je nechat se takhle souložit. Nemohl myslet na nic, jen na to, jak blízko je a jak zoufale touží po uvolnění; všechno to napětí v těle mu proudilo přímo k břichu.

Ten lektvar ho oslabil, tak měl potíže se udržet vzpřímeně. Snape mu přitiskl roztaženou ruku na prsa, přidržoval ho vzhůru, zatímco pokračoval v hlubokém pronikání do jeho zadku. Harry překryl jeho prsty svojí vlastní rukou, utěšený důvěrností, kterou mu to malé gesto poskytovalo. „Dotkněte se sám sebe.“ Hřmot se přes něj převalil a on se v něm skoro ztratil. „Doveďte se k orgasmu.“ Harry okamžitě vystřelil rukou dolů a stočil prsty kolem svého ztěžklého penisu. Silně se laskal v rytmu Snapeových přírazů, varlata měl těsně stažená ke klínu, když si přetahoval předkožku přes zarudlý zduřelý žalud jednou, dvakrát, třikrát a pak se ta přehrada uvnitř něj protrhla. Zaplavila jej euforie a všechno napětí, nenávist a strach se odplavilo společně se spermatem. Zalapal po dechu, dech se mu zadrhl v hrdle, když vrcholil a vrcholil, až se zdálo, že každá tekutina v jeho těle z něj odtekla na prostěradlo. Tělo mu ochablo z intenzity prožitku a on nemohl nic, jen se chvět silou dozvuku, zatímco jej Snape přidržoval na místě. Muž do něj ještě chvíli přirážel, než se sám také udělal, z hrdla mu unikl tichý zvuk, rukou stále pevně tiskl Harryho k sobě. Poté, co se Snapeovy boky přestaly cukat, něžně položil Harryho na postel a opatrně se vytáhl. „Accio hůlka,“ vydechl, dech měl stále zrychlený. Harry cítil záchvěv čistícího kouzla v sobě a kolem něj. Snape pak odložil hůlku na židli a zvedl spodní prádlo. „Ne, zůstaňte se mnou,“ Harry se posadil a chytil ho za paži ve snaze stáhnout ho zpátky k sobě na postel. Nemohl snést pomyšlení, že by sledoval Snapea odcházet s vědomím, že budou následovat další dny hádek a vyhrožování. Potřeboval věci nějak napravit. Potřeboval zpět přivést toho Snapea, který mu četl poezii a něžně ho držel - ne toho krutého podvodníka, co byl rozhodnutý roztrhat Harryho na kousky. „Jste stále pod vlivem lektvaru,“ Snape si vypáčil ruku z jeho sevření. „Zase mě budete nenávidět, až se vrátíte ke svému normálnímu já.“ „Teď není pravda, že vás nenávidím,“ ujistil ho Harry. „I když jste naprostý parchant.“ Snape se od něj odvrátil a odstoupil z postele. Harryho bolela hruď Snapeovým odmítnutím. Založil si ruce na hrudníku v touze potlačit svoji bolest. „Proč mě teď nenávidíte?“ „Nenávidím vás teď?“ zeptal se Snape zády k Harrymu a vklouzl do kalhot. „Chcete mě znásilnit místo toho, abyste na mě byl hodný,“ připomněl mu Harry sklíčeně. „Nechtěl jsem vás znásilnit,“ řekl Snape úsečně s napjatými zády. „Nikdy jsem nechtěl.“

„Pak proč jste tedy nemohl mít se mnou sex?“ „O čem to mluvíte?“ Snape se otočil a zamračil se na něj. „Chystal jste se mě svázat a znásilnit. Skoro jste to udělal. Mohl jste být ke mně milý a pak bych se s vámi vyspal, ale místo toho jste řekl, že jestli neudělám přesně to, co chcete, znásilníte mě. Proč jste chtěl spíš znásilnění než sex?“ „Nedostatek vnějšího donucení nevytváří souhlas,“ odpověděl Snape, vrásku mezi obočími temnou. „Pokaždé, co jsem… měl s vámi pohlavní styk, to bylo znásilnění. Ten lektvar - “ „Ne, to nebylo.“ Harry potřásl hlavou. „Chci říct, nejste zrovna typ osoby, s kterou bych chtěl mít sex. Váš nos je příliš veliký, zuby žluté a křivé a prsty na nohou až příliš dlouhé.“ Snape se podíval na své nohy. „A poslední dobou se chováte jako naprostý kretén. Taky vím, že byste si nevybral spát se mnou, kdybyste mohl. Možná si myslíte, že jsem odpudivý jako dodatek k tomu, že vás nepřitahují chlapi. Ale… líbilo se vám to. Mně se to líbilo. Jediný, co jste musel udělat, bylo jednat se mnou s respektem a já bych s vámi měl sex a oba bychom si to užili, ale vy jste to odmítl a řekl jste, že mě místo toho znásilníte. Dokonce ani teď se mě nedotknete, jako jste se mě dotýkal. Říkal jste, že si budete užívat, až mě budete mučit! Proč mě teď tak strašně nesnášíte?“ Snape chvíli neodpovídal a Harryho zajímalo, jestli vůbec dává pozor. Nakonec Snape promluvil, zatímco se stále díval na nohy, tvář zakrytou vlasy. „Nemyslím si, že jste odpudivý.“ „Heh?“ Harry na něj zíral. Snape naklonil hlavu, aby se na něj upřeně zadíval. „Abych citoval Billyho Budda, jste ‚kvalitní exemplář rodu Homo.‘“ „Nazýváte mě gayem?“ Harry se na něj zamračil. Snape na něj na okamžik jen civěl. Nakonec se mu koutek úst zkroutil nahoru do úsměvu. „Vy jste vážně pitomý,“ řekl spíš pobaveně než se záští. „Neříkejte mi, že jsem pitomý,“ protestoval Harry, zmatený Snapeovou náhlou proměnou z chladu ke vřelosti. Snape přistoupil k posteli. „Pojďte sem.“ Pokynul rukou, hlas měl vřelejší, než měl po nějakou dobu. Ačkoliv nerozuměl tomu, proč se tak stalo, Harry měl radost, že se mu podařilo naprasknout chladný zevnějšek a dosáhnout k tomu Snapeovi, který se až příliš dlouho schovával. To Harrymu stačilo, prozatím. Dolezl na kraj postele, vzhlédl s očekáváním ke Snapeovi. Snape umístil ruce

Harrymu na šíji a vytáhl jej do kleku. Na chvíli si Harry myslel, že ho Snape chce políbit, ale ten nesklonil hlavu. Hleděl do Harryho očí a Harry se topil v jeho, ztrácel se v těch černočerných studánkách; nyní vřelých namísto zamrzlých. „Jste stále pod účinkem drogy,“ zpozoroval Snape, prsty prohrábl Harryho vlasy. „Buď můj je nový recept účinnější, než jsem očekával, nebo jste ztratil svoji vysokou toleranci.“ Harry rukama chytil Snapea za předloktí a zaklonil se, zatahal Snapea, aby šel do postele s ním. Muž se nakonec nechal obměkčit a vylezl k němu, lehl si vedle něj a prsty jej jemně hladil po levé ruce. „Předpokládám, že bych tady měl zůstat a počkat, dokud lektvar nevyprchá pro případ, že byste udělal něco neuvěřitelně stupidního, k čemuž máte přirozené sklony.“ Snapeův tón byl mírný navzdory slovům a Harry se k němu přitulil, přitiskl si hlavu na mužův hrudník a propletl si s ním nohy. „Měl byste se mnou spát,“ zamumlal a užíval si teplo Snapeova těla, které se vsakovalo do jeho. Jemně ho hladil po prsou, a těšil ho pocit kůže, která jej obklopovala. „Na to je tato postel příliš malá,“ stěžoval si Snape nabručeně. „Tak to příště budeme dělat v té vaší,“ navrhl Harry se zívnutím. Všechen ten vztek a nenávist, které planuly uvnitř něj, se teď zdály tak vzdálené, jako kdyby patřily někomu jinému. Naslouchal tlukotu Snapeova prudce bijícího srdce proti jeho hrudi a ten zvuk byl silně uvolňující a zklidňující. Pak si uvědomil, že mu tahle blízkost chyběla daleko víc než orgasmy, dokonce i víc než ten lektvar. Tohle bylo to, co ve skutečnosti zrovna teď chtěl – co zoufale potřeboval. To pochopení jej překvapilo, ale ve svém srdci věděl, že je to pravda a nemělo smysl s tím bojovat. Velice vzdálená část jeho mozku říkala: ‚On tě nemiluje. Je to bezcitný parchant, který tě zničí.‘ Harry tu myšlenku vzal na vědomí a pak se rozhodl ji ignorovat. Odpuštění bude muset počkat na později, pokud si ho Snape zaslouží. Pro teď nebylo nic špatného si namlouvat, že Snapeovi na něm záleželo, že? Jen pro dnešní noc. Ráno se navrátí k vzájemné nenávisti a boji, Snape zase bude svým obvyklým krutým já a Harry bude usilovat o respekt, ale zrovna teď měl to, co ze všeho na světě chtěl nejvíc. Dnes v noci už nebude osamělý. Dnes večer si dovolí cítit se chráněný a v bezpečí; a ano, dokonce i milovaný. Harry mírumilovně usnul; ukolébaný uklidňujícím tlukotem Snapeova srdce.

Kapitola 43 Harry se vzbudil sám ve svojí posteli. Ospale ze sebe stáhl peřinu a doklopýtal k toaletě, aby si ulevil. Jeho ranní erekce mu znemožňovala se vyprázdnit, takže se rychle potajmu vyhonil. Při orgasmu se myslí soustředil Ginny. Když si pak myl ruce, vzpomínky na včerejší večer mu prosákly do povědomí a tvář mu zahořela, jak mu došlo, co se stalo. Zapomněl, jaký účinek na něj lektvar měl, jak ho nutil říkat a dělat věci, které by obyčejně neudělal. S konečnou platností měl odteď v plánu držet se od něj co nejdál, i kdyby už nikdy neměl znovu zažít ten pocit euforie. Snape by se radši neměl snažit vytáčet ho ani donutit vzít si opět ten lektvar. Neodpustil Snapeovi, a pokud si ten bastard myslel, že s ním může jednat jako s odpadem, pak mu dát ten podělaný lektvar a po všem ho objímat, aby mu to vynahradil, tak se pekelně mýlil. To bude chtít daleko víc než jen objetí, zvláště drogou vyvolaných, aby mezi nimi dal věci opět do pořádku. Měla ta malá dávka lektvaru, kterým Snapea nadopoval, na mistra lektvarů nějaký účinek? Snape ho nazval ‚pěkným exemplářem‘, ať už tím myslel cokoliv. Harry předpokládal, že je to způsob toho mizery, jak říct, že shledává Harryho atraktivním. Potěšilo ho dozvědět se, že si Snape o něm myslí, že je ošukáníhodný. Ale Harry stále nerozuměl tomu, proč se Snape choval jako debil a předstíral, že sex s ním nesnáší. Dokončil ranní očistu, pak zvedl knihu a přečetl si další kapitolu ve snaze nepřemýšlet o tom svém trapném chování. Skoro skončil, když zaslechl Snapeovy kroky v knihovně. Harry zastrčil knihu pod matraci a posadil se zpět na postel akorát v době, kdy se Snape ukázal ve dveřích. „Sjednal jsem si, aby Draco v sobotu přijel na trénink,“ informoval ho Snape věcně. Prošel mřížemi a na stůl mu vyčaroval snídani. „To je kdy?“ zeptal se Harry s úlevou, že se Snape rozhodl předstírat, že se předchozí noc nikdy nestala. Snape se posadil na židli a vykouzlil si čaj. „Za čtyři dny.“ „Musíme být nedaleko Bradavic, jestliže se Draco může zastavit na návštěvu,“ přemítal Harry, když se pouštěl do uzenáčů. Snape na něj zíral s tváří plnou opovržení. „Neslyšel jste o letaxu?“ „Říkal jste, že tento dům není připojený k letaxové síti,“ připomněl mu Harry. „Tento dům není.“

„Což značí, že je v přemisťovací vzdálenosti od domu, který je,“ poukázal Harry. Proč musel Snape všechno obrátit do hádky? Snapeova obočí se podezřívavě stáhla k sobě. „Víte vůbec, jaký je dosah přemisťování?“ „Ne.“ „Myslel jsem si to,“ pravil Snape samolibě a upil si z šálku. Harry očekával, až mu Snape udělí přednášku o přemisťování a jeho omezeních, a když se tak nestalo, tak jej pobídl: „No? Tak jaká je?“ „Nechci vám vnukávat nápady.“ Rozvířil se v něm vztek na Snapeovo odmítání dělit se s ním o informace. „Jak se můžu přemisťovat s těmihle?“ Zvedl nahoru okovy. „Nadto jste říkal, že problém s Bradavicemi je nedostatek vědecké zvědavosti. Jsem zvědavý a chci vědět, jak funguje přemisťování.“ Snape na něj chvíli v tichosti upřeně hleděl, než odložil hrnek na stůl. „Jako u mnoha aspektů magie, nikdo přesně neví, na jaké bázi přemisťování pracuje. Nejslibnější hypotéza, co jsem slyšel, prohlašuje, že při přemístění procházíme skrz červí díry, což - “ „Červí díry?“ Snape přikývl. „Topologické prvky časoprostoru. V teorii - “ „Časoprostor? Co to vlastně znamená?“ „Je poněkud složité vysvětlovat časoprostor jedinci, který nikdy nestudoval fyziku. Mnozí z nás by nahlíželi na čas jako na univerzální konstantu. Nicméně teorie relativity naznačuje, že čas je spojitý s ostatními třemi obecně uznávanými dimenzemi, a tudíž může být zpomalený či zrychlený v závislosti na nich. Jis - “ „Jako s obraceči času?“ zeptal se Harry. „Ne. Mudlové nemají obraceče času a objevili tohle. Časo- “ „Jak?“ „Přestanete mě přerušovat?“ vyštěkl Snape podrážděně. „Fajn,“ odsekl Harry. Obrátil svoji pozornost ke snídani, aby ho Snape nevyprovokoval k ráně. Po několika minutách si Snape přivolal jablko. Když viděl, že k němu Harry vzhlédl, řekl: „Přemýšlejte o časoprostoru jako o slupce tohoto jablka.

Tohle je konstrukce vesmíru a jediné médium, ve kterém můžete existovat. V současné době jste tady.“ Ukázal prstem na bok jablka na Harryho levé straně. „A přejete si dostat se sem.“ Poklepal prstem na stranu opačnou. „Pro to, abyste se tam dostal, byste musel urazit značnou vzdálenost.“ Svým prstem přejel z levé strany jablka, přes vrchol až na druhou stranu. „Představte si, že máte tu schopnost projít skrz jablko.“ Otočil jím o devadesát stupňů a nyní Harry uviděl tunel, který jím procházel. „Nebo… představte si, že máte schopnost sám pokřivit samotnou konstrukci času a prostoru.“ Jablko se začalo protahovat a tunel zkracovat, dokud to nebylo nic víc než pouhá slupka na obou stranách jablka tisknoucí se naplocho k sobě. „Tohle je červí díra. Umožní vám dostat se na druhou stranu jablka v daleko kratším čase, než by vám trvalo přejít po jeho slupce.“ „Takže jakou z nich děláme my?“ zeptal se Harry silně zaujatý tou ukázkou. „Věřím, že přenášedla a letax nám umožňují cestovat tím prvním způsobem a přemisťování tím druhým.“ Snape nechal jablko zmizet. „Pokud je tato hypotéza pravdivá, pak teoreticky kouzelník dostatečné síly a znalostí by byl schopný přemístit se kamkoliv.“ „Kamkoliv?“ zeptal se Harry, shledával těžké tomu uvěřit. „Takže bych se mohl odsud přemístit přímo do Austrálie, kdybych měl magii?“ „Teoreticky,“ zdůraznil Snape. Nesouhlasně ho probodl pohledem. „A neměl byste se pokoušet to testovat, pokud si nebudete absolutně jistý tím, co děláte, a to kvůli souvisejícímu nebezpečí. I sám Pán zla se spoléhá na let, když cestuje na dlouhé vzdálenosti, kvůli rizikům přemisťování. Kromě toho, jestliže si myslíte, že tento dům nemá protipřemisťovací zábrany, které jej pevně střeží, pak jste - “ Harry protočil očima. „Jistě že to vím. Šel bych nejdřív ven, než bych se pokusil kamkoliv se přemístit.“ „Není to pouze záležitost být venku - “ „Jo, to já vím,“ skočil mu do řeči Harry naštvaný tím, že ho Snape poučuje, jako kdyby vůbec nic nevěděl. „Musel bych se ujistit, že jsem mimo protipřemisťovací zábrany. Úspěšně jsem Voldemortovi unikal skoro rok.“ „A přesto jste skončil tady.“ Snape si opět usrkl čaje. Harry se naježil. „Nevrátíte mi moje vzpomínky, takže jak můžu vědět, že to byla moje chyba?“

„Vyslovil jste jméno Pána zla,“ informoval ho Snape. Další dveře se otevřely v Harryho mysli a on si vzpomněl na vysílání, na hádku s Hermionou, pronesení Voldemortova jména, Šedohřbeta a lapky, Malfoyovo panství, Deana, Griphooka, Lunu, pana Olivandera… Oči se mu otevřely, aniž by si vzpomínal, že by je zavíral. Ležel na zemi na zádech, zíral na Snapea, který vedle něj klečel s hůlkou mířící mu na hlavu. Snapeova obočí byla stažená k sobě ve výrazu intenzivní koncentrace. „Co se stalo?“ zaskřehotal, znepokojil ho pohled na Snapea, jenž na něj mířil hůlkou, a on přitom neměl vzpomínku, proč se tak dělo. Snape si hůlku zastrčil a natáhl k Harrymu ruku. Harry ji přijal a Snape mu pomohl zpátky se posadit na židli. „Věřím, že jste si začal vzpomínat, než vás něco zastavilo,“ řekl Snape a odstoupil od něj, jakmile byl mladík usazený na místě. „V jedné minutě jste seděl na židli, zíral jste na stůl, a v příští jste ležel na podlaze a hleděl do stropu. Použil jsem na vás Rennervate a vy jste se probral z otupění. Na co si pamatujete?“ „Řekl jsem to jméno.“ Harry se zamračil, jak se snažil probrat svým zmateným mozkem. „A chytili nás… Hermionu chytili…“ „Ano, chytili,“ potvrdil Snape. „Všichni až na vás unikli. Vy jste se právě chystal přemístit s přáteli pryč, když vás Lucius uchopil, a tak jste raději pustil své přátele, než abyste jeho vzal s sebou.“ Harry se pokusil rozpomenout si, ale bylo to, jako kdyby se mu dveře opět pevně zabouchly. Daleko víc si vzpomínal na vzpomínání, než na tu samotnou vzpomínku. „Jak jste věděl, že jsem řekl jeho jméno?“ „Detaily nám byly sdělené,“ odpověděl Snape. „Dojezte snídani a budeme opět trénovat.“ „Myslím, že je se mnou něco špatně.“ Harry si mnul čelo. Nemyslel si, že je zdravé nebo normální mít v paměti události, které se náhle zjevovaly a zase mizely. „Jste v pořádku,“ ujistil ho Snape. „Občas mysl neprodyšně uzavře vzpomínky, které jsou mimořádně stresující.“ Harry se pochybovačně zeptal: „Ještě stresujícnější, než když jsem si myslel, že jeden z mých nejlepších přátel mi umírá před očima?“

„Fyzické mučení může být občas pro mysl těžší než psychické,“ vysvětloval Snape. „A vaše mysl se pokusila tuto vzpomínku vytěsnit. Pamatujete si, jak vás bolelo, když jsem vám ji vracel?“ Harry přikývl. „To není obvyklé. Musel jsem se probourat skrz bariéru, kterou vytvořila vaše mysl. Domnívám se, že kdybych ji nechal na pokoji, zpevnila by se a nakonec by byla stejně pevná jako ta, co v současnosti obklopuje myšlenky na vaše zajetí.“ Harry se mračil, když dopíjel dýňovou šťávu. Skoro to vypadalo, jako kdyby se vzpomínky začaly navracet samy od sebe. Pořádně si nepamatoval ani na relikvie, a to přitom nebyl žádný důvod, proč by je jeho mysl měla potlačit. Odložil prázdný kalíšek a dojedl zbytek jídla na talíři, pak odešel od stolu vyčistit si zuby. Zajímalo ho, jestli si ty okovy nějak nepohrávaly s jeho myslí. Možná chybění magie mělo na něj účinky, které ani Snape nemohl předvídat. Konec konců Voldemort mu odřízl přístup k magii a oni dva sdíleli jedinečné spojení, jež mu ještě nikdo nikdy pořádně nevysvětlil. Co když ta stejná věc, která zarazila bolest v jeho jizvě, si také pohrála s jeho mozkem a potlačila mu vzpomínky? Jediné další vysvětlení, s kterým mohl Harry přijít, bylo, že mu vzpomínky vzal Snape, ale to nedávalo smysl. Proč by mu Snape bral vzpomínky na relikvie a jeho zatčení? Snape vypadal podrážděně, že se Harry o relikviích nezmínil dřív, a kdyby to byl on, kdo je potlačil, pak proč by je zase neodstranil, jakmile si Harry vzpomněl? Byl jen jediný způsob, jak to zjistit najisto. Vyplivnul ústní vodu a obrátil se ke Snapeovi. S pozorným pohledem na učitele lektvarů, aby mohl vyhodnotit jeho reakci, mu oznámil: „Chci zpátky vzpomínky na moje zajetí. Myslím si, že je v nich něco důležitého, co potřebuju vědět.“ Snape nepatrně přikývl, na tváři se mu nezračila žádná změna výrazu. „Mám pocit, že by bylo pro vás lepší nechat to na pokoji, když si vaše mysl vytvořila tak silnou bariéru, aby je ochránila. Nicméně pokud věříte, že je důležité rozpomenout se na tu událost, pak vám tu vzpomínku opět zpřístupním. Možná to zabere nějaký čas, takže bychom si měli na ten úkol vyhradit celý den.“ Harry přikývl. „Chci to udělat hned teď.“ Byl si jistý, že je v těch vzpomínkách skrytého cosi, co potřeboval odhalit. Snape se odmlčel, pak řekl: „Dobrá, položte se na postel.“ Opustil celu, aniž by čekal, jestli Harry ty instrukce splní.

Harry vylezl na matraci a natáhl se. Očekával od Snapea větší odpor. Díky tomu měl tendence spíše muži uvěřit, když prohlašoval, že s odstraněním této určité vzpomínky nemá nic společného. Ale pokud Snape tuhle nevzal, kde byly další vzpomínky, s kterými si pohrával? Měl ten pocit déjà vu jen proto, že mu Snape znovu upevnil blokádu, když se prolomila poprvé? Harryho znalost toho, co se mu Snape chystal udělat, když mu namířil hůlkou přímo na hlavu, byla pekelně silná na to, aby se vyvinula jen po jediné události. Snape se po chvilce vrátil a nesl si s sebou malou černou taštičku. Harry ho sledoval, jak ji položil na stůl a opatrně vytáhl pět lahviček. „Nejdřív léčivý lektvar vyrobený speciálně pro mysl.“ Snape zvedl křivou, zelenou láhev. Otevřel ji a přistoupil k posteli. Harry se posadil a otevřel ústa. Snape mu do nich trochu nalil. Bylo to husté a kupodivu to chutnalo jako mozzarela. Snape pak dolevitoval flakónek na stůl a přivolal si další; nízký černý. „Jako druhý pak lektvar zkoncipovaný na snížení vašich psychických obran.“ „Na prolomení zdi v mé mysli?“ zeptal se ho Harry. „Na to, aby se stala co nejslabší,“ přikývl Snape a nalil do Harryho druhý lektvar, který měl povědomou sladkou chuť, jež nemohl tak zcela zařadit. „Za třetí, lektvar na vyčištění mysli.“ Tento, v zářivě rudé lahvičce, chutnal nechutně a Harrymu se zvedl žaludek. Snape odzátkoval čtvrtou a vtiskl ji Harrymu do ruky. „Jako čtvrtý lektvar proti bolesti, který nebude mít účinek na vaši mysl. Vypijte jej celý.“ Byl hustý a slizký a Harry ho jen stěží dovedl polknout, skoro upustil bílý flakónek, když měl co dělat, aby se nepozvracel. Přikryl si ústa rukou a nutil se to nevyblít. Musel polknout několik nechutných loků, než se konečně přestal dávit. Snape nonverbálně vykouzlil sklenici dýňového džusu a vtiskl ji Harrymu do ruky. Harry ji rychle obrátil do sebe, ale stěží to překrylo pachuť té směsi. „A nakonec lektvar, co vás uvede do snu podobného stavu. Pokusím se vrátit vám vzpomínky, zatímco budete v bezvědomí,“ vysvětlil Snape. „Budu-li úspěšný, vzpomenete si hned, jak se probudíte.“ Harry otevřel pusu a Snape mu nakapal pár sladkých kapek na jazyk. Převalila se přes něj vlna ospalosti a on si lehl na postel, zavřel oči a nechal se unést do dřímoty. „Nyní odečítejte od desíti.“ Snapeův hluboký hlas jako by se nesl z druhé strany pokoje.

„Deset… devět… osm… sedm… šest… pět… čtyři… tři…“ „Snažte se, jak nejlépe můžete,“ nařídil Snape napjatým hlasem. Harry nemohl hýbat žádnou částí těla. „Potřebuji ho vrátit k úplnému zdraví.“ „To je nemožné,“ namítl někdo, koho Harry neznal. Cítil, jak je mu sloupáváno oblečení, ale nedokázal v sobě najít energii pro potřebný boj. „Závisí na tom váš život,“ odvětil Snape chladně. Ležel na podlaze vystlané kobercem, přivázaný a zmítal sebou. Ruce měl spoutané za zády a tvář natisknutou do temně červeného koberce. „Utekli!“ vřískala Belatrix. „Na tom nezáleží,“ Luciusův hlas byl chladný a ozval se blízko něj a Harry bojoval proti jeho sevření, kopal po Smrtijedovi, ale obtočili se kolem něj provazy. „Máme Pottera.“ Byl v nesnesitelné bolesti. Mučen nad všechno, co kdy zažil. Řval a řval, ale neslyšel ani hlásku a jeho tělo se kroutilo a obracelo způsoby, které jej děsily. Byl ve vězeňské cele s Ronem, Lunou, Deanem, Griphookem a panem Ollivanderem. V dálce křičela Hermiona při Belatrixině mučení. Musel něco udělat! Byl hozen na koberec. Někdo ho popadl za vlasy a trhnutím mu zvrátil hlavu, donutil ho podívat se na Voldemorta, který stál před ním s triumfálním pohledem. Harry lapal po dechu a v děsu na něj zíral. Bylo po všem, tohle byl konec všeho. „Vedli jste si dobře,“ usmál se Voldemort, oči zůstávaly stejně kruté a plazí jako vždy a Harry věděl, že se odsud nikdy nedostane živý. Byl nahý a ležel na zádech na posteli, nemohl hýbat tělem a viděl jen černo. Plakal; tváře měl vlhké slzami. Studené prsty mu přejely po líci a Snape slíbil: „Dnes večer vám už neublížím,“ a přesunul se na posteli. Harry mu chtěl věřit, ale nemohl, ne teď. Ležel na břiše a topil se ve vlastní krvi. Umíral, ale vůbec se nebál. Zažíval takovou bolest, že vítal osvobození smrti. Krev opustila jeho plíce a on lapal po dechu, nesnášel své tělo za to, že se drží; že bojuje, i když on to už vzdal. „Co s ním budeme dělat teď?“ zeptal se někdo.

„Znám přesně to správné kouzlo,“ Luciusův hlas po něm sklouzl jako had a po celém těle ho najednou probodlo milion nožů. „Zabijte mě!“ pokoušel se škemrat, ale z jeho úst vyšla akorát krev. Ležel na posteli s karmínovým povlečením a hleděl do zdi. Pokusil se pohnout, ale žádná část jeho těla neposlouchala příkazy. Dýchal a srdce mu tlouklo, ale nemohl pohnout jediným svalem, dokonce ani zavřít oči. Panika se jím prohnala a on se zoufale snažil donutit rozličné části svého těla k pohybu; aby získal nějaké ujištění, že není uvězněný uvnitř kompletně paralyzovaného těla. Ruka ho uchopila za paži a přetočila ho a on zjistil, že leží na zádech a hledí na Snapea, který má na tváři výraz soustředěnosti, jako kdyby sledoval přípravu lektvaru. Snape mu položil ruku na bradu a otevřel mu pusu. Harry ucítil hustý lektvar, který mu Snape do úst nalil, pak mu muž čelist zavřel a masírováním krku pomáhal lektvaru projít. Harry ho chtěl ochutnat, aby zjistil, co mu bylo dáno, ale i jeho chuťové pohárky odmítaly pracovat. Ne, už žádné další lektvary, žádné další vzpomínky. Chtěl znovu zapomenout. Nebylo to dobré. Chtěl se pohnout. Potřeboval se pohnout. Jeho tělo sebou začalo cukat a křečovitě se stahovat, jako kdyby byl kolo za kolem zasahován Cruciatem. Harry cítil, jak Snapeovo větší tělo překrylo jeho a přišpendlilo jej k posteli do přikrývek. Chtěl křičet, ale když se jeho pusa konečně trhavě otevřela, přestal dýchat. Lektvar a snídaně mu zaplnily dýchací cesty a vyhrnuly se mu z úst. Byl hrubě hozen na bok a nejasně zaslechl Snapea použít Anapneo a Harry cítil, že opět dýchá. Harry lapal po vzduchu, oči se mu obrátily v sloup a celé jeho tělo se svíjelo. Snažil se najít něco, čeho by se mohl zachytit, aby si pomohl udržet se v klidu, ale nic neviděl a stále neměl nadvládu nad svými divoce se zmítajícími končetinami. „Rennervate!“ křičel Snape znovu a znovu dokola. „Rennervate!“ Harryho krk sebou trhl dozadu, páteř se mu prohnula, jako kdyby se měl rozlomit napůl, a všechen ten řev, co předtím nedokázal ze sebe dostat, se mu vydral z hrdla. Ten zvuk byl natolik nelidský, že jediný důvod, proč věděl, že to pochází od něj, byl, že cítil, jak se mu hýbou hlasivky. Nadvláda nad tělem se mu navrátila a on zkolaboval na postel, všechna síla z něj vyprchala. „Harry!“ Snape ho přetočil na bok, popadl jej za bradu a zvedl mu ji. „Harry, vzbuď se!“ Byl příliš unavený, než aby dokázal i tak jednoduchý úkol. „Harry!“ Snapeův hlas získal na naléhavosti. „Otevři oči, Harry! Podívej se na mě!“

Harry si přivolal všechnu svoji sílu a donutil svá těžká víčka k pohybu. Snapeova tvář byla těsně nad jeho, úplně bledá, jako kdyby mu byla z těla vysáta veškerá krev. Divoké oči v sobě měly pohled, jaký Harry nikdy předtím neviděl, a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co to je: strach. „Bolí tě něco?“ Snapeův hlas byl roztřesený a ani zdaleka se neblížil tomu chladnému klidu, na který byl Harry zvyklý, a oči mu přelétávaly po Harryho tváří, zatímco rukama mu přejížděl po těle, zkoušel jeho puls a krevní tlak; potichu kouzlil slova, která Harry nerozpoznával. „Už ne,“ zvládl Harry vyheknout, dech měl stále zkrácený a dýchalo se mu těžko. Zbloudilá křeč mu vletěla do těla a on se pro oporu chytil Snapeova hábitu. Snapeovy silné paže se obtočily kolem něho, podepřely jej do sedu. Harry se opřel o jeho hruď, takže si hlavu položil na mužovu hrudní kost. Snape ho pravou rukou přidržoval, zatímco levou mu třel záda. „Dýchejte, pomalu a zhluboka,“ nabádal jej klidnějším tónem. Harry se zhluboka nadechl, pokoušel se udělat, jak ho Snape požádal, ale s každým dechem mu bylo hůř a točila se mu hlava. Snapeova konejšivá ruka sjela dolů a spočinula mu na břiše. „Bránicí, ne plícemi.“ Harry si nebyl jistý, co tím myslel, ale pokoušel se při nádechu používat břicho a náhle se mu opět dýchalo dobře. Když se mu dech zpomalil k normálu a srdce se mu už déle nesnažilo vyskočit z hrudi, Harry si dovolil uvolnit se a opřel se o Snapea. Ruka, jež mu spočívala na břiše, zmizela, ze vzduchu vyškubla sklenici s vodou. Snape mu přitiskl pohárek ke rtům a Harry vděčně pil, nestaral se o to, že většinu z toho na sebe vybryndal. Když mladík dopil, Snape sklenku nechal zmizet a volnou rukou odhrnul Harrymu ofinu. „Byl… byl jsem…“ Harry se mu to pokusil říct, ale z nějakého důvodu nemohl mluvit a lehký šok mu projel tělem, díky čemuž se nekontrolovatelně roztřásl. „Nemluvte, dokud nebudete připravený,“ naléhal Snape. Švihnutím hůlky očistil zvratky a položil Harryho zpátky na postel. „Musím poslat Pánovi zla vzkaz s vysvětlením, proč jste cítil bolest, jinak sem někoho pošle, aby mě zkontroloval. Odpočívejte, promluvíme si, až se vrátím.“ Slezl z postele a v oblaku černé odspěchal. Harry se schoulil do klubíčka. Vzpomínky tam stále byly, prodlévaly pod povrchem, surové, silné a tak strašně bolestivé. Přemýšlel, že by Snapea požádal, aby mu je opět odstranil, ale měl pocit, že je musí snést. Slza mu sklouzla po nose a on si uvědomil, že brečí, ale slzy byly tím posledním z jeho obav. Snape mu říkal pravdu, když tvrdil, že jediný Harry byl zajatý, že všichni ostatní unikli. Hermiona nebyla uvězněná společně s ním. Ale co se dělo v těch prvotních dnech jeho zajetí? Pokud ty

vzpomínky byly pouze ochutnávkou toho, co se mu stalo, nechtěl víc. Rozuměl, proč je jeho mysl vytěsnila. Byla chyba je požadovat nazpět, teď to viděl. Snape se vrátil v přívalu energie. Měl novou tašku s lektvary, kterou upustil na stůl a okamžitě otevřel. „Žádné další lektvary,“ trval na svém Harry. Snape se na něj zamračil. „Mám pocit, že posilňující lektvar - “ „Ne.“ Harry potřásl hlavou. „Žádné další.“ Snape nechal tašku na stole a přistoupil k posteli. Položil ruku Harrymu na čelo a jeho obočí se spojila dohromady, když kontroloval Harrymu teplotu. „Mrznete. Pojďte sem.“ Harry se roztřeseně přetočil k okraji postele a Snape mu pomohl na nohy, objal ho rukama kolem prsou. Harrymu se třásly nohy příliš silně, než aby dovedl stát, takže jej Snape zvedl do náručí a donesl ho do knihovny, pevně si jej tiskl k hrudi. Něžně ho položil na gauč, přinesl mu polštář pod hlavu a přivolal přikrývku, urovnal mu ji, jako kdyby ho ukládal do postele. Oči během celého procesu nespouštěl z Harryho tváře, a jakmile skončil, švihnutím hůlky rozdělal oheň v krbu a pak o pár kroků ustoupil, klesl do křesla, které vyletělo naproti, aby jej zachytilo. „Jak se cítíte?“ zeptal se Snape po minutě stísněným hlasem. „Strašně.“ Harry si pevně přitáhl peřinu kolem sebe. Ani si neuvědomoval, že je mu zima, ale díky ohni a tlusté přikrývce se mu třas zmírnil na zvládnutelnější úroveň. „Líp než předtím, ale stále se nemůžu přestat třást. Bylo to horší, daleko horší než posledně.“ „Neočekával jsem tak … silnou reakci,“ přiznal Snape. „Už to znovu nebudu zkoušet.“ Po chvíli se tiše zeptal: „Na co jste si vzpomněl?“ Harry zíral do ohně. „Vzpomněl jsem si… všechno to bylo propletené dohromady. Nejsem si jistý, kdy se jaká vzpomínka odehrála.“ Pokusil se dát útržky do logického pořadí. „Myslím… slyšel jsem Belatrix, jak mučí Hermionu. Byli jsme zamknuti v cele… všichni ostatní unikli, ale… Malfoy, chytil mě. Ve svém domě, myslím. Voldemort…byl tam… Oni…“ zavřel oči, jako kdyby pouhým přáním mohl vzpomínky vymazat. „Mučili mě. Myslel jsem, že umírám. Ch-chtěl jsem umřít. Byl jste tam vy. Říkal jste někomu, ať mě uzdraví a on tvrdil, že je to nemožné. Říkal jste, že musí, že na tom závisí jeho život. A pak jsem byl… nemohl jsem se hýbat. Byl jsem paralyzovaný na posteli. Byl jsem – byl jsem zraněný. A vy jste se mě dotýkal. Říkal jste: ‚Dnes večer vám už neublížím‘ a já jsem vám nevěřil.“ Harry otevřel oči a zahleděl se jimi do Snapeových. „Kolik mých vzpomínek je pryč?“

Snapeova tvář byla bledá v třepotajícím světle ohně z krbu, které házelo dlouhé stíny přes jeho obličej, ukrývající před Harrym většinu výrazů. „Skoro pět dní,“ odpověděl striktně. „Pět dní…“ Harry se položil na záda na pohovku a znovu zavřel oči. „Proč to bylo takovéhle?“ „Nevím,“ přiznal Snape, hlas prozrazoval jeho nenávist k tomu slovu. „Mám teorii, že tyto ‚mentální zdi‘, které jste mi popsal, jsou toho příčinou. Domnívám se, že jsou určitým druhem obranného mechanismu, který jste si vytvořil, abyste se chránil během mučení. Já jsem se jimi začal prolamovat, ale vaše reakce byla natolik… nepříznivá, až jsem se neodvažoval tlačit víc. Chcete-li, mohu znovu zapečetit ty vzpomínky, které se vám obnovily.“ „Ne.“ Harry zavrtěl hlavou. „Potřebuji je. Když už jen jako připomínku toho, proč bych se o to neměl znovu pokoušet.“ Snape na to nic neřekl a oba seděli několik minut v tichosti. Harry odpočíval, zatímco ten třas pomalu opouštěl jeho tělo a srdeční tep se mu vracel do normálu. Slyšel, že se Snape postavil, a tak otevřel oči. Snape se k němu přiblížil a poklekl vedle sofa. Do nažloutlé tváře se mu vrátila barva a z očí se mu vytratil strach. Studenou ruku položil Harrymu na čelo a pak jí sklouzl po krku a zkontroloval mu puls. „Jak se cítíte?“ zeptal se Snape tiše, prsty stále na Harryho hrdle. „Hladově,“ odpověděl Harry. Žaludek se mu konečně uklidnil a myslel si, že tentokrát se mu podaří udržet v něm jídlo. Koutek Snapeových úst se zvedl v úsměvu. Postavil se a vytáhl hůlku, švihl jí a mezi Harryho pravým okovem a podlahou se objevil řetěz. „Jsem hned zpátky.“ Odkráčel, vyšel po schodech rovnoměrnými, přesto uspěchanými kroky. Harry zavřel oči a zhluboka dýchal. Gauč a přikrývka silně voněly po Snapeovi a Harryho zajímalo, jestli zde strávil mnoho volného času při čtení. S pocitem toho, že je v teple a dobře chráněný, se na pohovce uvolnil. Vdechoval vůni Snapea, ohně a to nepatrné elektrické aroma magie, jež stále prodlévalo ve vzduchu. Snapeovy kroky zazněly na schodech a Harry se posadil, jak mu to jen šlo, neboť řetěz měl pouze délku jeho paže a bránil mu hnout se příliš daleko. Snape vstoupil do místnosti a v ruce nesl snídaňový tác. Odstranil Harrymu řetěz a Harry kolem sebe upravil pokrývku tak, aby mohl jíst. Snape mu položil tác do klína a přizpůsobil jeho podpěrky, aby byl stabilní. Poklepal na něj hůlkou a objevil se talíř se sendviči, společně se Snapeovým hrnkem čaje, skleničkou dýňového džusu, kostkou sýra, bílým

hroznovým vínem a sušenkami. Snape si vzal šálek a posadil se na druhý konec pohovky. Harry se dychtivě zakousl do sendviče, ve kterém byly plátky krůtího masa. Jakmile se mu jídlo dotklo žaludku, třas jej opustil a on se opět cítil fyzicky téměř normálně. Nyní když byl v teple a měl jídlo v žaludku, dovolil si vrátit se zpět k těm vzpomínkám. I přes jejich značnou děsivost měl pocit, že je musí mít na paměti. Byl zodpovědný za jejich zajmutí a Hermionino mučení, ale také pomohl svým přátelům utéci. Také teď rozuměl, proč jej Malfoy tolik znervózňoval. Zapomněl na ta hrozivá kouzla, s pomocí kterých ho Malfoy mučil, ale některá hluboká část jeho podvědomí si pamatovala všechen ten strach a bolest. Ale nejdůležitější bylo, že teď měl Harry pocit, že Snapeovi může věřit. Snape se ho pokoušel varovat, že navrácení vzpomínek by mohlo být nebezpečné, a byl upřímný v popisu toho, co se Harrymu stalo po jeho zajetí. Jediná věc, která ho mátla, byla ta vzpomínka na Snapea, jež se skutečně k ostatním nehodila. Kdyby si nebyl tím jistý, myslel by si, že ho Snape znásilnil krátce po jeho zatčení. Ale to také nedávalo smysl. Snape Voldemortovi řekl, že Harry byl panic, a Snape by Voldemortovi nelhal. Navíc Snape se nechoval jako muž, který zneužil situace, aby si vzal to, co vždycky chtěl. Mohl Harrymu lhát a prohlašovat, že Voldemort chce mnohonásobné vidiny sexu, nebo mohl naléhat, aby měli sex i v době, kdy Voldemort jeho vzpomínky nekontroloval. Harry by nepoznal rozdíl. Ne, Snape se ho pravděpodobně snažil vyléčit. Harry si pamatoval, jak zezačátku nenáviděl Snapeův dotyk, a to i když se mu starší kouzelník snažil pomoct. Tehdy si myslel o Snapeovi jen to nejhorší, ale jen stěží mu to mohli dávat za vinu; Snape taky neudělal nic, čím by mu tuto víru rozptýlil. Harry se diskrétně podíval po Snapeovi a všiml si, že jej Snape pozoruje, přestože předstírá, že to nedělá. Harry si nemyslel, že ten strach, co viděl ve Snapeových očích, byl jen proto, že se bál, že ublížil Voldemortovu nejcennějšímu majetku. Ne, bylo v tom něco jiného, protože Snape nebyl tak uvolněný jako obvykle. Dokonce i svým špatným zrakem rozpoznal ty sotva patrné znaky – ztuhlost v jeho vyrovnaných zádech a velice mechanický způsob, jakým upíjel z hrnečku. Harry si uvědomoval, jak těžká ta celá situace pro Snapea musí být. Byl donucený nejen se spojit se synem muže, jehož ze všeho na světě nejvíc nenáviděl, ale také se pokoušet udržet jej šťastného. Nadto musel zůstávat v přízni náročného, krutého pána, který by Snapea zabil v okamžiku, kdy by se dozvěděl, nebo by měl jen sebemenší podezření o jeho zradě. Nebylo to tak hrozné jako to, čím si procházel on sám, neboť

Snape se sám rozhodl zaplést se s Voldemortem a nebyl pravidelně mučíván. Ale… i se Snapeovou převážně sobeckou touhou osvobodit se od osobních překážek, stále se zdálo, že Harrymu po většinu času pomáhá, jak jen to nejlépe umí. Navzdory veškeré jeho krutosti a urážkám, se mu podařilo, aby se Harry cítil podstatně v bezpečí a chráněný. Snapeovi na něm záleželo, tím si byl Harry jistý, třebaže by to mistr lektvarů nikdy nepřiznal nahlas. „Mám přinést další?“ zeptal se Snape poté, co Harry snědl poslední sousto hroznů, čímž dojedl jídlo. „Ne, jsem v pohodě. Chci teď trénovat.“ „Mám pocit, že byste měl odpočívat,“ naléhal Snape. „Ne-e, říkám vám, jsem v pořádku.“ Harry odložil tác na podlahu, postavil se a protáhl. Cítil se dokonale zdravý, jako kdyby se ta hrozná událost s lektvary a vzpomínkami nikdy nestala. Chtěl trénovat. Teď, když si byl jistý, že jeho přátelé unikli, měl pocit, jako kdyby se měl soustředit na snahu, jak se k nim co nejrychleji vrátit. Snape se postavil a švihnutím hůlky nechal zmizet jejich nádobí. „Pojďte za mnou.“ Snape ho zavedl po schodech nahoru. Harry za ním nadšeně poklusával. „Na čem budeme pracovat dneska?“ „Mám pocit, že byste měl zapracovat na míření - “ „Přísahám vás, jsem v pořádku,“ naléhal Harry. „Nejdřív budete mířit,“ odpověděl Snape pevně s nasupeným pohledem, aby umlčel další protesty. „Musíme být opatrní; zvláště v tomto stádiu.“ Harry přikývl a přijal laserové ukazovátko. ‚V tomto stádiu‘ mohlo znamenat jen to, že se blíží konci a že Voldemorta vyzve brzy. Harry se nemohl dočkat, cítil se víc než připravený. Snape pro Harryho stvořil falešné Smrtijedy a očaroval je, aby tančili kolem místnosti ve velmi realistických pohybech. Když se Harry otočil k nim, začali se proplétat a rychle se vyhýbali při prvním náznaku útoku. Musel se naučit, jak na ně zacílit koutkem očí. Věděl, že laser je rychlejší než kouzlo, takže se to pokoušel vzít v úvahu při svém zacilování na terče. Cvičil několik hodin, když Smrtijedi náhle zmizeli. „Někdo je tu.“ Snape si přivolal košík s čistícími potřeby a vrazil ho Harrymu do rukou a přitom mu vytrhl laserové ukazovátko. „Na kolena. Čisti.“

Harry se spustil na kolena a vytáhl hadr. Drhl flek na podlaze, zatímco sledoval Snapea, jak jde přes místnost. Jedny z tlustých dvoukřídlých dveří do trůnního sálu se rozletěly a dovnitř se vřítil Avery. Harryho pěst pevně sevřela hadr a on držel zkrátka svoji nenávist. Nechtěl nic jiného, než přejít přes pokoj a pokračovat v tom výprasku, který Averymu uštědřil. „Vím, že jsi ho zabil, Severusi!“ ječel Avery, když rázným krokem vyšel ke Snapeovi, hábit mu povlával kolem kotníků jako dým. Snape stál nehybně, záda vzpřímená a hůlku pevně svíral v ruce. „Koho že jsem zabil?“ zeptal se Snape chladným a hlubokým hlasem. „Nehraj se mnou tyhle hry!“ Avery se zastavil sotva na délku paže od Snapea a namířil na něj prstem. „Hathawaye! Zabil jsi ho!“ „Byl jsem informován, že to Řád jej zabil,“ odvětil Snape s náznakem pobavení v hlase. Ačkoliv hůlkou mířil přímo na Averyho, celý jeho postoj vypovídal spíše o lehkosti a sebedůvěře než agresi. Averyho tvář, která již byla zkroucená a červená, při tom komentáři nabrala ošklivý nachový odstín. „Udělal jsi to!“ řval Avery a Harry přemýšlel, jestli ten Smrtijed ztratil nervy. „Není to žádná náhoda! Nechal toho otroka mu ho vykouřit a pak umřel! Já jsem ho chtěl ojet a náhle jsem upadl v Jeho nemilost a jen můj otec mě zachránil!“ „Neměl bys ze svých chyb vinit - “ začal Snape, v hlase se mu stále odráželo veselí. „NE!“ Averyho ruka sebou cukla ke Snapeovi, jako kdyby se pokoušel vrhnout černou magii špičkou prstu. „Něco jsi mi provedl! Pohrál sis s mou myslí!“ „A jak jsem to dokázal? Pán zla by jistě zaznamenal jakoukoliv magii použitou v jeho přítomnosti,“ upozornil rozvážně Snape s klidným přesvědčením. Kdyby Harry nevěděl, že Snape lže, uvěřil by mu. „Nevím, jak jsi to dokázal, ale udělal jsi to! Vím, že jsi to byl ty!“ zavrčel Avery, vypadal jednoznačně nepříčetně. „Ty a on!“ Otočil se a zadíval se na Harryho. „Pracujete společně!“ Rozešel se k mladíkovi s jasným záměrem mu ublížit a Harry musel bojovat, aby se mu na obličeji nezračil úšklebek. Chtěl, aby Avery přišel a snažil se mu ublížit, jen aby mohl toho zvráceného parchanta znovu zbít. Červené kouzlo přilétlo před Averyho, skoro ho zasáhlo, když mu zkřížilo cestu a Smrtijed se naráz zastavil. Avery se rychle otočil, tasil hůlku a

namířil jí na Snapea, který svojí na oplátku mířil na Averyho a na tváři měl vražedný výraz. „Neodvažuj se ho dotknout,“ zuřivě zavrčel Snape, z hlasu mu odkapával jed. Kráčel směrem k Averymu, jeho vystupování se zcela změnilo na dravčí. Zastavil se na dvě paže daleko od Smrtijeda, otočil se a zlostně se na Harryho zahleděl. „Vrať se zpátky k práci.“ Švihnul k Harrymu hůlkou a mladý kouzelník ucítil vypovídající statický výboj ševelissima těsně předtím, než mu zaplnilo uši. Harry sklopil oči na podlahu a předstíral, že drhne mramor. Harry se nedokázal soustředit na podlahu příliš dlouho a tak kradmo vzhlédl. Viděl, jak ti dva kouzelníci míří na sebe hůlkami, oba na tváři měli vražedný výraz. Avery na Snapea něco řval. Snape ho propaloval pohledem a pak odpověděl cosi, díky čemuž se Averyho tvář zkroutila ještě víc a opět něco křičel. Snape znovu promluvil, na což Averyho obličej smrtelně zbledl a Smrtijed klopýtl o pár kroků zpět. Snapeova tvář se pokřivila do toho děsivého úsměvu, z kterého Harryho mrazilo až do morku kostí. Mladík fascinovaně hleděl, jak Snape pozvolna postupuje k Averymu, mluví pomalu a rozvážně. Harrymu připomínal kočku pronásledující myš a Avery vypadal jako velice vyděšená myš. Kvapem couval, hůlkou sice celou dobu mířil na Snapea, ale neustále se třásl. U dveří se zastavil, něco na Snapea zaječel a pak odběhl. Snape se otočil, použil na Harryho řetězové kouzlo, pak kvapem vyšel za druhým Smrtijedem. Harry zíral za jeho vzdalující se postavou, zoufale si přál, aby mohl tu hádku vyslechnout. Čím Snape Averymu vyhrožoval, že to vyvolalo takovouhle reakci? Po minutě se Snape vrátil, postoj i rysy tváře zpět v obvyklé neutralitě, jako kdyby se před chvíli nepohádal se spolusmrtijedem. Promluvil k Harrymu, čemuž mladík nemohl rozumět, tak si ukázal na uši. Snape mávnul hůlkou, bzučení opustilo Harryho sluch a řetěz zmizel. „Nikdy, ani na okamžik se nedívejte Smrtijedovi do očí,“ poučoval ho Snape. „Neustále hrajte svoji roli.“ „Co jste mu řekl, že odešel?“ zeptal se Harry zvědavě. „To není vaše věc,“ odpověděl Snape pevně. „Zabil jste toho Smrtijeda?“ „Nebuďte hloupý. Jak bych to mohl zvládnout? Měl byste pokračovat ve vaší lekci.“ Odvrátil se od Harryho a opět začal připravovat cvičení.

Harry ho sledoval z podlahy. Snape zavraždil toho Smrtijeda, tím si byl jistý. Snapeův tón hlasu a výraz ve tváři byl přesně tentýž, jako když lhal Averymu. Vážně zavraždil člověka kvůli tomu, že sexuálně zneužíval Harryho? Snape nezabil Averyho, ale na druhou stranu Avery ho ve skutečnosti neznásilnil a znělo to, jako kdyby Averyho otec byl významná osobnost. Snape byl den po tom znásilnění tak naštvaný a Harry věřil, že měl jen špatnou náladu. Ale teď, když o tom přemýšlel, mohl by Snape… žárlit? Harry v tom okamžiku věděl, že má pravdu, ale ta myšlenka byla natolik překvapující, že zapomněl dávat pozor na své okolí a jeden falešný Smrtijed do něj skoro vrazil. „Neplýtvejte mým časem, Pottere,“ pronesl Snape chladně. „Buď budete trénovat, nebo se vrátíte do klece.“ „Budu trénovat.“ Harry vyskočil na nohy a bez námahy sestřelil jednoho nepravého Smrtijeda. Vrátil se ke cvičení, ale nemohl se soustředit. Neustále vrhal kradmé pohledy po Snapeovi, který se soustředil na ovládání padělaných Smrtijedů. Snape žárlil, tím si byl jistý. Mistr lektvarů neměl žádný jiný důvod, proč zabít Smrtijeda, jenž Harryho sexuálně obtěžoval. Harry nevěděl, co si má myslet. Bylo to poprvé, co byl rád, že je Snape prohnaný zabiják. Zmíral touhou dozvědět se, jak se Snapeovi podařilo toho Smrtijeda zabít, aniž by opustil budovu. Snape tvrdil, že zaslechl, že to Řád zabil Hathawaye. Byl Snape v kontaktu s Řádem nebo shazoval vinu na druhé? Harry doufal, že ať už Snape udělal cokoliv, nemohlo to být žádným způsobem vystopováno zpátky k němu. Hryzalo jej svědomí a na chvíli ucítil trochu viny nad Smrtijedovou smrtí, což ale surově potlačil. Neměl se kvůli čemu obviňovat, to on byl tím zneužívaným. Neříkal přeci, ani Snapeovi nenavrhoval, že by toho Smrtijeda měl zabít. Snape se zcela o vlastní vůli rozhodl ho zavraždit. „Soustřeďte se, Pottere,“ nařídil mu Snape a Harry si uvědomil, že vůbec nemíří. „Promiňte.“ Obrátil svoji pozornost zpátky ke cvičení. „Kdybyste chtěl zabít někoho, aniž byste se k němu přiblížit, jak byste to udělal?“ „Pokud se vážně domníváte, že vám na tuto otázku odpovím, pak jste hloupější, než jsem si původně myslel, což už je co říct,“ odvětil Snape ostře. Harry se nenechá tímto od Snapea vytočit. „Měl byste být opatrný. Mohli by vás podezírat i další z vraždy toho Smrtijeda.“

„Avery je žárlivý hlupák, který proti mně vznesl několik nehorázných obvinění,“ Snapeův hlas jasně vyjadřoval jeho nechuť. „Nezajímá mě to.“ Harry s pečlivostí vybíral slova. Ačkoliv oceňoval snahu, ten čin byl na Snapea poněkud ukvapený. Jestliže měl Voldemort podezření, že Snape zabil toho Smrtijeda, mohl by ho od něj odvolat. Harry musel Snapea varovat, aby to už znovu nedělal. „Pokud další Smrtijed… udělá to, co Hathaway, a zemře, bude to vypadat velice podezřele. Nebo i kdyby Avery umřel, pak - “ „Jistěže to vím,“ odpověděl Snape pohrdavě. „Na rozdíl od vás, já svůj mozek používám docela často.“ Harry si uvědomil, že Snape ho dál bude urážet, pokud bude pokračovat, takže nechal tu věc být. Doufal, že i ostatní Smrtijedi budou Snapea podezírat z vraždy Hathawaye a už se ho nepokusí znovu znásilnit. Pokud se ho ještě někdo z nich pokusí dotknout, zabije ho sám, stejně jako zabije Averyho. Myšlenka na to mu rozbušila srdce a on se obrátil zpátky ke Snapeovi. „Myslím, že už jsme byli opatrní dost dlouho. Rád bych se vyhýbal.“ Snape na něj na chvíli hleděl, než přikývl. „Budete se pokoušet ‚zabít‘ Smrtijedy tím, že přinutíte, aby se kouzlem zasáhli navzájem.“ Vytvořil šest velkých černých mračen míčků, které se začaly potulovat po místnosti, jako kdyby byly živá stvoření. Harry hodil laserové ukazovátko zpátky Snapeovi a sledoval, jak se postavy bezcílně vznášejí po sále. Náhle na něj z jednoho vylétl míček a brzy na něj útočily všechny. Harry si vybral jeden a pokusil se přimět ostatní, aby ho zasáhli. „Jak poznám, že jsem někoho zasáhl, když nepoužíváme kouzla?“ zeptal se Harry, když se on i Smrtijed vyhnuli míčku na poslední chvíli. „Očaroval jsem je, aby zmizely, když utrpí zásah,“ vysvětlil Snape. „Víte…“ Harry se sehnul, aby unikl čtyřem střelám a překulil se na podlaze, než se mu podařilo získat stabilitu. „Tohle je daleko složitější, než by bylo bojovat se skutečnými Smrtijedy. Tyhle věci můžou střílet z jakéhokoliv směru.“ „Je lepší, abyste byl spíše trénován více než nedostatečně,“ zdůraznil Snape. „Vaše okno příležitostí je těsně poté, co provedou útok. Stejně jako kouzelníci, nemohou vrhat kouzla nepřetržitě.“ Harry přikývl. Snažil se vysledovat, jak často každý z těch šesti na něj střílí, ale bylo to příliš složité a on brzy ztratil přehled. Rozhodl se zaměřit jen na dva a čekat na ten dokonalý moment, kdy skočit mezi ně. Jeden

vystřelil na Harryho o něco dřív a mladík se vrhl dopředu, zatímco druhý vypálil. Jeho trik byl úspěšný a falešný Smrtijed zmizel. „Mám to!“ vykřikl triumfálně a jen tak tak se mu při svém rozptýlení podařilo uhnout. „Soustřeďte se,“ připomněl mu Snape. Harry přikývl a vybral si další dva černé tvary, na které se zaměřil. Zkusil to samé, ale oni zmoudřeli a ten druhý na Harryho nevystřelil. „Tihle jsou chytřejší než skuteční Smrtijedi,“ zažertoval Harry. „Nikdy nepodceňujte svého nepřítele,“ nařídil mu Snape ostře. Dva Smrtijedi na Harryho vypálili současně a Harrymu se jen stěží podařilo vyhnout zasažení. Harry si připomněl, aby se pořádně soustředil. Pokusil se o několik dalších úskoků, ale ty skončili nezdarem a v době, kdy Snape cvičení zastavil, se mu nepodařilo ‚obelstít‘ žádného dalšího. „To je dostačující.“ Harry sám sebe zklamal. Chtěl být lepší než ‚dostačující‘. Těžce se plahočil za Snapem a toužebně se podíval v knihovně na pohovku, jak ji míjel. Chtěl se na ni schoulit, před zapáleným krbem a s hrnkem čaje. Měl už dost své cely a jejích chladně bílých zdí. Vstoupil do sprchy a plánoval svůj následující postup. Pochyboval, že by jej Snape mohl nechat v knihovně o samotě na dlouho, i kdyby byl připoutaný ke gauči. Potřeboval Snapea přesvědčit, aby tam zůstal s ním. „Mohl bych si číst knihy magické teorie, kdybyste zůstal se mnou a v tom momentě, kdy by se někdo ukázal, byste mi ji vzal?“ zeptal se Harry, když si mydlil paže. Snape vzhlédl od své knihy. „Co si přejete vědět?“ Harry přemýšlel. „Hádám, že bych si měl také přečíst vaše nejlepší knihy o relikviích a tradici hůlek. A pokud máte nějakou o horcruxech - “ Snape si výsměšně odfrknul. „Myslel jsem, že jestli někdo má o nich knihy, jste to vy,“ vysvětloval rychle Harry. „Myslím tím, že jste o horcruxech slyšel dřív, než jsem vám o nich řekl, a Voldemort rozhodně nevypadá jako typ, co by se podělil o takovouto informaci se svými následovníky. Dokonce ani s vámi ne.“

„Přestože vlastním několik tlustých svazků stručně popisujících horcruxy a kouzla používaná na jejich vytvoření, nebylo by mi umožněno mít knihy o podobné černé magii ani ve stejné místnosti s vámi,“ vysvětlil Snape. Harry pokrčil rameny. „Vím, že mi není povoleno ani být se sovami. Ale budeme potřebovat najít způsob, jak zničit ty dva poslední horcruxy, pokud se to Ronovi s Hermionou nepovede. Hádám, že na Nagini můžete jednoduše použít Avada Kedavra, ale nemáme meč ani baziliškův zub na diadém.“ „Jak jsem vyrozuměl, pro zničení horcruxu musí být předmět, ve kterém je obsažený, poškozený tak, že se nedá opravit,“ přemítal Snape a zavřel knihu. „Existuje několik temných kouzel - “ „A co ten lektvar, který vytváříte pro Voldemorta? Nemůžete ho dát potajmu Nagini?“ zeptal se Harry, když si smýval vlasy. „Jaký?“ Snapeova obočí se stáhla k sobě, jak se zamračil. „Ten, co by zničil moji duši, ale zanechal mé tělo nedotčené,“ připomněl mu Harry. „Pokud ho uděláte, mohl byste ho dát Nagini a zničit tak horcrux. Ona by přežila, takže by byl daleko lehkomyslnější, než kdyby byl horcrux zničený.“ Snapeova obočí se stáhla do obvyklého výrazu extrémní nelibosti. „Přesto že jsem se pokoušel vymyslet takovýto lektvar, dosud jsem byl ve své snaze neúspěšný. Duše – její původ, vlastnosti i poslední pobyt uvnitř těla…“ Snape potřásl hlavou. „Obávám se, že toto je oblast, kde jsou lektvary jen minimálně k užitku.“ Zněl velice roztrpčeně a Harry dokázal poznat, že jen s nenávistí přiznává, že není schopný něco spravit lektvary. „Moje hlavní překážka je, jak potvrdit, že lektvar měl úspěch. Jak to můžu dokázat i jen se zničením jediné duše, natož s tou, která sídlí vedle další? Zabít je lehčí. Zničení těla… jednoduché, dětská hra.“ Přezíravě mávl rukou. „Lidská těla jsou křehká a mohou být vytvořena či zničena v pouhém rozmaru. Ale u většiny z nás duše přežívá dokonce i tu nejkomplexnější destrukci těla.“ Harry vylezl z vany a osušil se. „A co mozkomorové?“ „I v té nepopiratelně limitované literatuře o mozkomorech je obvykle nanejvýš řečeno, že duši spíš odstraňují, než ničí. Nikdo neví, co se s duší stane poté, co člověk dostal polibek. Odrazoval jsem Pána zla od takovéhoto jednání, neboť v současné době není způsob, jak se dozvědět, jak zcela je duše odstraněna. Nicméně stejnak pochybuji, že by Pán zla kdy dovolil mozkomorům přiblížit se k Nagini.“

Harry se zamračil. „Takže není možnost vytvořit lektvar, který by zničil horcrux v Nagini a ji nechal žít?“ Snape pomalu přikývl. „V současně situaci není. Nemáme žádnou bezpečnou cestu, jak ten lektvar dopředu vyzkoušet. Kdybychom měli dostatek času a lepší přístup k vybavení, mohl bych být schopen nějaký vytvořit, ale to nemohu, když jsem uvězněn tady.“ „Není mnoho těl se dvěma dušemi,“ souhlasil Harry, když rozvažoval jejich problém. „Je způsob, jak mohou dvě duše skončit v jednom těle, mimo stvoření horcruxu?“ „Ano, ale jsou vzácné a často zahrnují velice černou magii. Taková magie zanechává stopy, které by šly před Pánem zla těžko utajit,“ objasňoval Snape. „Takže to s ním vzdáváte?“ „Ne, ještě ne.“ Snape se postavil. „Pojďte, potřebujete si na sebe nanést lektvar a sníst večeři.“ Harry si sebral z vany lektvar, rozprostřel si ručník na předložku a pak se posadil zády ke Snapeovi. Nakapal si lektvar na nohy a posléze předal lahvičku dozadu ke Snapeovi, který ji vzal a poklekl za něj. „Knihy o relikviích by měli být dostatečně neškodné, ne?“ zeptal se Harry nadějně, když si natíral lektvar na nohy. „Přestože se zdráhám odmítnout vám jakoukoliv literaturu,“ pronesl Snape, když vmasírovával Harrymu mast na záda, „neměl bych mít tyto knihy ve vaší blízkosti. Mohu vám dát svazek o tradici hůlek, pokud trváte na tom, že si chcete přečíst díla, která jsem si již prostudoval.“ „To není tak, že bych vám nevěřil,“ pokusil se jej Harry uklidnit. „Může v tom být něco, co jste nepoznal a co bych poznal já. Pokud po mně chcete, abych si četl své současné knihy, udělám to. Jen nechci uvíznout v cele na několik hodin o samotě. Nejsem vůbec unavený. Netrénoval jsem dostatečně dlouho.“ Snape od něj odstoupil a umyl si ruce u umyvadla. „Můžete si po večeři číst své mudlovské knihy v knihovně.“ „Skvělé.“ Harry se vrátil do klece. „Jaká jsou ta kouzla, co zničí horcruxy?“ „Řeknu vám je později.“ Snape za ním prošel mřížemi. „Později?“ Harry se na své cestě zastavil, otočil se a zkřížil si paže. „Co se stane, když umřete?“

„Nemám v úmyslu umřít, alespoň dokud nebude Pán zla zničen.“ Snape přistoupil ke stolu a z vůně vyčarovaného jídla Harrymu zakručelo v břiše. Harry přešel ke svému místu. „Nehody se stávají, víte. Co když přijde na to, co tu děláme?“ Snape na Harryho zúžil oči. „Nedozví se to, pokud vy - “ „Neuděláte něco hloupého,“ dokončil za něj nevrle Harry. „Kdy jsem udělal něco stupidního před ním?“ „Dopustil jste se velkého množství idiotského chování přede mnou, a to stačí,“ odvětil Snape. „Říkal jsem vám, - “ „Tento argument mě pouze hlouběji přesvědčuje, že nejste připravený,“ řekl Snape ledovým hlasem. „Jen včera jste opustil moji přítomnost a ukradl hůlku. Myslíte-li to vážně se svým tréninkem, pak mi dokažte, že jste ukázněný.“ Harry se pořádně podíval na své, na pohled podivné jasně oranžové dušené maso a kus kuřete nabodl na konec lžíce. Myslel si, že je od Snapea neuvěřitelně nespravedlivé svalit vinu za celou tu hádku na něj, zvlášť když ji Snape z větší části sám vyvolal. Jestli on byl horkokrevný, pak Snape taky. „Nemohu s vámi pracovat, jestliže se ke mně budete chovat jako kompletní kretén. Budu vám prokazovat respekt a ukázněnost, pokud vy uděláte to samé pro mě.“ „Budu vás trénovat, jakkoliv uznám za vhodné,“ odpověděl Snape tichým a smrtícím hlasem. „Nepotřebuju být trénovaný každou hodinu dne.“ Když Snape otevřel pusu, aby něco namítal, Harry rychle pokračoval. „Když jsem před ním, vím, co musím udělat a udělám to, ale nedokážu vydržet být otrokem každičkou vteřinu dne. Jestli mě chcete urážet a snažit se mě vyprovokovat, abyste vyzkoušel moji trpělivost, tak klidně, jen mi to předem řekněte.“ Snape na to nic neodpověděl a Harry se podíval na své jídlo. „Má to mít tuhle barvu?“ „To je murgh tikka masala. Nikdy předtím jste ji neměl?“ „Ne, v Bradavicích ji nikdy nedělali.“ Harry podezíravě koukal na ten kousek kuřete na konci své lžíce. „To krmivo, kterému jste v Bradavicích dával přednost, je jen stěží typickým příkladem kuchyně.“ Snape na něj opovržlivě koukal. „Nikdy jste nebyl v restauraci?“

„Jen málokdy jsem s příbuznými někam chodil,“ odpověděl Harry mrzutě, rozvířila se v něm nenávist. Chtěl hodit tu misku Snapeovi na hlavu. Snape znovu nabyl svého neutrálního výrazu. „Je to kuře na kari, což je jedno z nejoblíbenějších jídel v Británii.“ „Kari… to je indické, ne?“ „Je to podobné indickému pokrmu známému jako murgh makáni – kuře na másle, ale murgh tikka masala, což se dá přeložit jako ‚kořeněné kousky kuřete‘, pochází z Anglie.“ Harry si váhavě ukousl. Bylo to docela lahodné – vlhké, šťavnaté kuře marinované v neobvyklé, ale pikantní směsi koření. Bylo to o něco pálivější než cokoliv jiného, co mu Snape naservíroval, ale to dokázal zvládnout. Snape mu posunkem ukázal k talíři vedle Harryho, na němž byly nakrájená rajčata, cibule a mistička podivné bíle věci a ploché kousky chleba v tvaru velikých slz. „V Indii se kari tradičně jí rukama, používají kousky naan,“ ukázal na chleba, „aby nabraly ingredience. Okurková raita,“ pokynul k misce hutné bílé věci, „je jogurtová příloha, jež vyváží ostrost. Pokud je na vás jídlo moc pálivé, přidejte si toho trochu.“ „Je to fajn,“ odpověděl Harry a cítil, jak pálení od koření pomalu postupuje. Utrhl si kousek naanu a použil jej, aby si nabral trochu masa, a objevil rýži, která byla pohřbená pod omáčkou. S tím pečivem to bylo absolutně lahodné. Vyzkoušel raitu, ale její chuť nebyla moc podle jeho představ. „Přejete-li si jídlo zchladit, vmíchejte to dovnitř,“ instruoval jej Snape. „Ta chuť se vám zalíbí.“ „Dostal jste novou kuchařku?“ zeptal se Harry. „Tuhle mám již několik týdnů.“ Snape se napil čaje. „Měl jsem potíže sehnat rozličné koření v jejich nezpracované formě. Nejsou zde příliš běžné a Strix se zpěčuje létat na dlouhé vzdálenosti.“ Harryho zajímalo, kde ‚zde‘ je, ale věděl dobře, že se nemá pokoušet ptát. Předpokládal, že se nachází někde mimo Anglii, zvláště jestli Strix musí létat daleko, aby přinesla ingredience na oblíbené britské jídlo. Možná byli na pevnině. „Dokázal jste nakonec Strix donutit tam doletět?“ Snape si odfrknul. „Čekal bych týdny.“ „Týdny?“ zopakoval Harry. Vážně museli být daleko od Anglie. Snažil se rozpomenout, jak dlouho Hedvice trvalo doletět do Francie a zpátky.

„Ne z toho důvodu, jaký si myslíte,“ opravil jej Snape rychle. „Doručuje poštu opravdu neuvěřitelně pomalu. Domníval jsem se se, že všechno nosí ještě třetí straně - “ „To je způsob, jakým čtou vaše dopisy?“ přerušil ho Harry. Pomyslel si na svůj dopis a jak Strix věřil, že ho nikomu neukáže. Ale pokud to nosila ještě další osobě… To nemohla. Dostal by se do potíží, že jej poslal. „Předpokládal jsem to,“ přikývl Snape. „Kdybych byl Pánem zla, přesně tohle bych dělal. Také by to napomáhalo udržovat zdejší lokaci jako tajemství, zvláště pokud ona třetí strana dostává mnoho různých sov. Nevyloučil jsem zcela tuto možnost, ale také jsem ji začal podezírat, že je jednoduše líná a spíš je na lovu, než aby doručovala zásoby. Občas jsem odběhl dát jí dopis, ale ona nebyla nikde k nalezení. A když se konečně vrátila, neměla pro mě žádnou poštu. Také jsem jí zakoupil nové jídlo, aby nemusela trávit čas na lovu, a ona jej celé sní, a přesto stále loví,“ stěžoval si a zněl velice roztrpčeně. Harry se zasmál. „Kde jste k ní vlastně přišel?“ „Pán zla ji pro mě obstaral, když jsem byl umístěn sem. Nyní spoléhám na další Smrtijedy, aby mi přinesli všechno důležitého.“ „Pak tedy nedostáváte balíčky příliš často, protože přicházejí maximálně každý třetí den,“ komentoval to Harry, když honil poslední kousek kuřete. „Mám návštěvníky skoro každý den,“ informoval ho Snape. „Většina z nich přichází a odchází dříve, než se vzbudíte.“ „Proč tak časně?“ „Musí chodit do práce.“ Snape odeslal svůj prázdný hrneček. „Pokud všechno vaříte úplně od píky, pak vám to musí zabrat strašně času,“ přemítal Harry. „A přesto máte tři celá jídla připravená na každý den, neustále vytváříte nové lektvary, vaříte ty pro Voldemorta a pro mě, děláte tisíce domácích prací, čtete knihy, stýkáte se s ostatními Smrtijedy a trávíte hodiny mým tréninkem. Nemyslím si, že spím tak dlouho.“ „Užívám lektvar, který mi umožňuje snížit dávku času, který strávím spánkem tak, že odstraní nepotřebné fáze. Mám další lektvar, jenž mi umožňuje vyhnout se v případě potřeby spánku úplně, ale zjistil jsem, že mé kognitivní funkce po jeho užití klesají, takže se snažím nebrat jej více než jednou za týden a jen v případě nutnosti,“ vysvětlil Snape. „Také používám na výpomoc s domácími povinnostmi kouzla.“

„Můžu si já vzít ten lektvar? Mohl bych trénovat déle.“ Harry odstrčil své skoro prázdné nádobí pryč. Snape je umyl a postavil se. „‚Smím‘ a samozřejmě že ne. Mladí potřebují o několik hodin více spánku než dospělí a vaše tělo vyžaduje čas na to, aby si odpočinulo a uzdravilo se.“ „Jsem dospělý,“ naléhal Harry. „Už jste přestal růst?“ Snape na něj vyklenul obočí. Harry zúžil oči. Kdyby řekl ‚ano‘, přiznal by tím, že vždycky bude menší než Snape, ale řekne-li ‚ne‘, uzná, že ještě není kompletně dospělý. „Nevím.“ „Tak to nebudeme zbytečně riskovat. Přineste si své knihy, pokud si přejete číst v knihovně.“ Snape vyšel z mříží. Harry si zpod matrace vytáhl knihu a šel za Snapem do knihovny. Chystal se natáhnout na gauč, když mu Snape nařídil: „Na zem. Kdyby kdokoliv přišel, uděláte přesně to, co vám přikážu.“ „Okej,“ souhlasil Harry, zklamalo ho, že si nemohl lehnout na pohovku. Rozuměl, proč by mě zůstávat na koberci, ale doufal, že Snape sníží svoji ostražitost a dovolí mu vlézt si na gauč. Snape opět zatopil v krbu a Harry si lehnul na břicho, vychutnával si teplo ohně na své kůži. Snape si přivolal tlustý balíček papírů a posadil se na pohovku, nohy měl blízko mladíkových. Harry nalistoval na stránku, kam dočetl. Světlo v knihovně bylo tlumenější než jasná světla u něj v cele, a dokonce i s ohněm v krbu musel napínat oči, aby mohl pořádně číst. „Poškodíte si oči,“ řekl Snape. „Tady máte.“ Harry se otočil a uviděl své brýle, jak se vznáší ve vzduchu ani ne dlaň od něj. Natáhl se pro ně, uchopil je a nasadil. „Díky.“ Zazubil se na muže, který mu stroze pokýval a vrátil se ke své vysoké hromádce papírů. S nasazenými brýlemi se mu četlo daleko lépe a on dočetl pár posledních kapitol. Odložil knihu na podlahu a otočil se ke Snapeovi, který zuřivě psal přes celý pergamen tím samým typem brku, jenž používal při opravování testů. „Známkujete písemky?“ zeptal se Harry, nevěřil vlastním očím. Neexistoval způsob, jak by Snape stíhal učit společně s tím vším, co dělal. „Ne. Opravuji tomuto imbecilovi gramatické chyby.“ Přeškrtl celou část jediným brutálním trhnutím brku.

Harry se připlazil blíž a po Snapeově pravé ruce si všiml hromádky přečtených dopisů, které byly také plné červeného inkoustu. „Proč jim je opravujete, když ty dopisy nikdy neuvidí?“ „Ale uvidí,“ odpověděl Snape, na konec dopisu cosi zuřivě psal. „Posílám originály zpět společně s mojí odpovědí.“ Harry se zakřenil. Jen Snape by mohl cítit potřebu opravovat a urážet při každé příležitosti, která se mu naskytne. Přiblížil se ještě o kus, aby viděl, co je tam napsaného, ale jen se mu podařilo všimnout si velkého červeného ‚NE‘, než Snape přes papíry dal ruku a zablokoval tak Harrymu výhled. „Musím vám ty brýle zase vzít?“ Zamračil se na Harryho nesouhlasně. Harry se posadil na paty. „Žádost o lektvary?“ odhadoval. Snape přidal dopis, co měl v ruce, na hromadu a zvedl další z komínku na stole. „Ano. Je až příliš mnoho Smrtijedů, kteří věří, že nošení černé a přísaha věrnosti Pánovi zla jim dává právo žádat hloupé laskavosti od ostatních následovníků.“ Jeho brk jen kvetl, když se vrhl na korekce. „Je s podivem, jak někteří z těchto kreténů dokázali dokončit Bradavice.“ Přeškrtl pořádný kus textu a napsal na konec velice jízlivě vypadající odpověď, než ho odhodil na vrcholek opravené hromádky a zvedl další. Rychle ji prolétl očima a potřásl hlavou. „Ano, další zástupce Pan troglodytes10 se ptá, jestli nemám ‚rychlý, efektivní lektvar, který zabije člověka, aniž by zanechával stopy,‘“ přečetl a zdůraznil všechna špatně napsaná slova. „Jsou to Smrtijedi,“ okomentoval to Harry přezíravě. Snape ho usadil pohledem. „Co jsem vám říkal o podceňování nepřítele? Hovořil jsem s mnoha Smrtijedy, kteří jsou daleko inteligentnější než lidé jako vy. I bez předsudků z mé strany Zmijozelové by získali známky lepší než většina Nebelvírů. Existuje mnoho těch, kteří si udržují svoji vysokou pozici spíše díky svému narození než zásluhám, nicméně i mezi nimi jich je mnoho, jež jsou značně prohnaní. Věříte si, že jste inteligentnější než Lucius?“ „Já jen prostě nerozumím, jak někdo, kdo je chytrý, by se dobrovolně chtěl stát otrokem někoho dalšího, neboť to je prakticky to, co pro Voldemorta jste. Vím, že jste říkal, že ideály mají velký význam, ale stále nechápu, proč tak strašně nenávidíte mudly, že se kvůli tomu vzdáte vlastní nezávislosti. Možná s vámi zacházeli strašně, a proto je nenávidíte, ale můj taťka a jeho přátelé s vámi jednali taky tak, a to byli převážně čistokrevní. A Voldemort se k vám chová stejně, pokud neuděláte přesně to, co chce. Já se Voldemortovi podrobuju, protože musím, ale vy jste mu

10

Pan troglodytes – šimpanz učenlivý (Pozn. překlad)

moc nad sebou odevzdal dobrovolně. Proč se stát otrokem někoho, kdo se nebude rozmýšlet dvakrát, než vás zabije?“ Snape se na Harryho chvilku upřeně díval, očima mu zvídavě přejížděl po tváři. Nakonec se zeptal: „Chcete vědět, proč jsem se přidal ke Smrtijedům?“ „Jo.“ Harry ho sledoval. Měl pocit, že je blízko k odpovědi. Snape pozvedl ruku a přiletěla k němu malá, úzká červená kniha v brožované vazbě. „Řeknu vám, proč jsem se přidal ke Smrtijedům, pokud si přečtete a porozumíte této knize.“ Předal ji Harrymu, který ji převzal a přečetl si název. „Tragická historie o doktoru Faustovi od Christophera Marlowea.“ Harry k němu vzhlédl. „Nechápu, proč chcete, abych si nejdřív přečetl tohle.“ „Chci vědět, jestli tomu dokážete porozumět. Jsem zvědavý, jestli jste vážně inteligentnější než průměrný Smrtijed,“ vysvětlil Snape. „Jestliže dokážete pochopit to, co je zde napsáno, pak vám odpovím na to, co se toužíte dozvědět.“ Harry shlédl na obálku knihy. „A co když s Voldemortem budeme bojovat dřív, než ji dočtu?“ „Pak vám to řeknu potom,“ slíbil Snape. „Pokud ji pochopíte.“ Harry přikývl. Kdyby na to došlo, vždycky se mohl zeptat Hermiony, ať mu to vysvětlí, ale doufal, že tomu porozumí sám. Chtěl Snapeovi dokázat, že je dobrý. „Musím se vrátit k lektvarům.“ Snape se postavil, zasvištěla hůlka a dopisy se uspořádaly do dvou úhledných hromádek. Harry také vyskočil na nohy a šel zpět do své cely, nesl si svoji novou knihu. Snape ho následoval, otevřel pro něj mříže a Harry jimi prošel. Sundal si brýle a skrz tyče je vrátil Snapeovi, pak zamířil k posteli. Umístil si svoji novou knihu pod matraci. „Chcete vrátit tu knížku umění?“ „Nemám v úmyslu ji číst někdy v brzké době. Smíte si ji nechat.“ Zastrčil si brýle do kapsy. Harry se rozhodl, že si ji nechá. Kdyby nic jiného, tak ji může používat jako materiál pro masturbaci, až bude Snape mimo trénovat Draca. Snape vešel dovnitř. „Potřebuji vyměnit vaše povlečení.“ Přešel k posteli, rychle švihnul hůlkou a pomocí kouzel mu svlékl všechny lůžkoviny. Zblízka si prohlédl matraci, mávnul hůlkou nad jejím povrchem a objevila se zelená záře. „Co to děláte?“ zeptal se Harry.

„Před určitým časem jsem použil na matraci kouzlo, abych zabránil proniknutí tekutin do materiálu. Kontroluji, zda je to kouzlo stále funkční.“ „Proč to neprovedete povlečení, to byste ho nemusel prát tak často?“ „Zanechává to drsný povrch.“ Snape mávnul hůlkou a zelená záře zmizela. „Dotkněte se toho teď bez kouzla.“ Harry rukou přejel přes povrch; byl velice měkký a pružný pod jeho dotykem. Jakmile ruku zvedl, Snape znovu mávnul hůlkou. „Zkuste to teď.“ Harry vrátil svoji ruku a zjistil, že matrace je tvrdší než předtím, s lehce gumovitým nádechem. „Můžete to samé udělat i s oblečením, kdybyste chtěl?“ „Vždycky používám toto kouzlo na svůj hábit, než vařím cokoliv žíravého.“ Snape odstoupil od postele a levitoval prádlo ven z cely. Prošel mřížemi a za sebou je zavřel. „Proč mi nikdy není povoleno vidět to, co je v prádelně?“ zeptal se Harry, přešel k mřížím a sledoval, jak Snape manévruje s prádlem do zakázané místnosti. „Pokud to správně uhodnete, možná vám to prozradím,“ informoval jej Snape, než zmizel za dveřmi. Harry počkal, než se Snape vrátí s další soupravou ložního prádla, než to zkusil. „Nebezpečné chemikálie.“ Snape neodpověděl, když otevřel mříže. „Spousta ostrých předmětů.“ Snape v tichosti převlékl postel. Harry se zamyslel. „Jedovaté rostliny nebo zvířata nebo tak něco.“ „Uvidíme se ráno.“ Snape vyšel ven. „‘Brou.“ Harry zamířil k umyvadlu a vyčistil si zuby. Poté, co dokončil svoji večerní hygienu, vyndal si novou knihu. Byla to divadelní hra a zdálo se, že to bude stejná výzva jako Sen noci svatojánské. Rozmrzele zíral na řádky latiny roztroušené mezi textem na první stránce, snažil se je přečíst nepřítomným pohledem. Pokusí se o to později. Ospale si promnul oči, vrátil knihu pod matraci a ponořil se do spánku.