jiným jazykem, a on ekl: Tak neváhejte a nau te se ho, není to takový problém. !ekl jsem si, že to je dobrý nápad: pojedu do Jižní Ameriky. Na Cornellu existovaly kurzy n"kterých cizích jazyk#, které pevzaly metodu používanou za války: malé skupinky asi o desíti studentech a vyu ující, pocházející ze zem" vyu ovaného jazyka, spolu hovoí pouze v cizím jazyku – nijak jinak. Jelikož jsem byl celkem mlad" vypadající profesor, rozhodl jsem se, že budu kurz navšt"vovat, jako bych byl oby ejný student. A jelikož jsem ješt" nev"d"l, kde v Jižní Americe skon ím, rozhodl jsem se pro špan"lštinu, protože ve v"tšin" tamních zemí se mluví špan"lsky. Pišel as zapsat se do kurzu a stáli jsme ped posluchárnou, pipraveni vejít dovnit. Znáte to, jak as od asu uvidíte takové d"v e, že vás napadne: NO TEDA? Taková byla ta buclatá blondýna, co se k nám pipojila. Vypadala úžasn" a já si ekl: Teba bude chodit na špan"lštinu, to bude skv"le? Ale ne, zašla do portugalského kurzu, a tak jsem si ekl: K ertu, pro ne, m#žu se pece úpln" klidn" u it portugalsky. Vyrazil jsem rovnou za ní, když se ve mn" ozval anglosaský zp#sob myšlení: ne, tohle není správný zp#sob, jak se rozhodnout, kterému jazyku se u it. Takže jsem se vrátil a ke své velké lítosti se zapsal do kurzu špan"lštiny. N"jaký as nato jsem byl v New Yorku na sch#zi Fyzikální spole nosti a zjistil jsem, že vedle m" sedí Jaime Tiomno z Brazílie. „Co budete d"lat píští léto?“ zeptal se. „Uvažuju, že bych se podíval do Jižní Ameriky.“ „Neíkejte! Tak co kdybyste pijel do Brazílie? Zaídím vám pozvání z Ústavu pro fyzikální výzkum.“ Takže te$ jsem musel všechnu svou špan"lštinu pem"nit v portugalštinu. Objevil jsem na Cornellu portugalského postgraduálního studenta a ten mi dával dvakrát týdn" hodiny, až jsem dokázal adaptovat to, co jsem se už nau il. V letadle do Brazílie jsem ze za átku sed"l vedle n"jakého chlapa z Kolumbie, který mluvil jen špan"lsky: rad"ji jsem se s ním nebavil, aby se mi to znova nepopletlo. Ale pede mnou sed"li dva muži, kteí
se bavili portugalsky. Nikdy pedtím jsem opravdovou portugalštinu neslyšel; jedin od toho svého u!itele, který mluvil velice pomalu a zeteln . A te" tady mám ty dva chlápky, kteí mluví jako kulomet brrrrrrrr-a-ta brrrrrrrr-a-ta, a já nejsem schopen zaslechnout ani slovo „já“ nebo ur!itý !len, prost nic. Nakonec, když jsme pistáli v Trinidadu a dopl#ovali palivo, pišel jsem k t m dv ma chlápk$m a velice pomalou portugalštinou (anebo tím, co jsem za portugalštinu považoval) jsem ekl: „Promi#te… rozumíte… co vám te" íkám?“ „Pues ndo, porque náo?“ – „Samozejm , pro! ne?“ odpov d li. Takže jsem vysv tlil, jak nejlépe jsem to svedl, že se už n kolik m síc$ u!ím portugalsky, ale ješt jsem nikdy neslyšel živý portugalský rozhovor, a tak jsem je poslouchal v letadle, ale nerozum l jsem z toho, co íkali, ani slovo. „No jo,“ ekli se smíchem. „Náo e Portugues! E Laddo! Judeo!“Jazyk, kterým se bavili, pipomínal portugalštinu asi tolik, jako se jidiš podobá n m!in . Takže si m$žete pedstavit n koho, kdo se u!í n mecky, jak sedí za dv ma chlápky, kteí se baví jidiš, a pokouší se pochopit, co se d je. Nem$že se n jak chytit, ale pitom n m!ina to zejm je. Asi že se moc dobe n mecky nenau!il. Když jsme byli zpátky v letadle, ukázali mi jiného muže, který mluvil portugalsky, tak jsem se posadil vedle n ho. Studoval neurochirurgii v Marylandu, takže bylo velice snadné s ním konverzovat, alespo# pokud se to týkalo cirugia neural, o cerebreu a dalších takových „komplikovaných“ témat. Dlouhá slova jsou fakticky z angli!tiny do portugalštiny snadno pevoditelná, protože jediný rozdíl je v koncovce. Ale když se podíval z okna a ekl n co jednoduchého, byl jsem vedle: nedokázal jsem rozluštit „nebe je modré“. Vystoupil jsem z letadla v Recife (úsek z Recife do Ria platila brazilská vláda), kde na m !ekali tchán Cesara Lattese, editele Ústavu pro fyzikální výzkum v Riu, jeho žena a další muž. Zatímco muži byli pry!, aby sehnali moje zavazadla, dáma na m za!ala mluvit portugalsky: „Hovoíte portugalsky? To je úžasné! Jak to, že jste se u!il portugalsky?“ Odpov d l jsem pomalu a s velikým úsilím. „Nejdíve jsem se za!al u!it špan lsky… pak se ukázalo, že pojedu do Brazílie…“
Te jsem cht l !íct: „Takže jsem se u"il portugalsky,“ ale nemohl jsem si vzpomenout na sloví"ko „takže“. Ale v d l jsem, jak vytvo!it dlouhá slova, takže jsem dokon"il v tu n jak takhle: „CONSE UENTEMENTE, apprendi Portugues!“ Když oba muži p!išli zpátky se zavazadly, !ekla: „Víte, že mluví portugalsky? A umí taková úžasná slova jako: CONSE UENTEMENTE!“ Pak se z reproduktor# ozvalo oznámení, že let do Ria byl zrušen a až do p!íštího úterka žádný další nebude – a já musel být nejpozd ji v pond lí v Riu. Byl jsem z toho hrozn roz"ilený. „T!eba poletí n jaké nákladní letadlo. Poletím nákladním letadlem,“ !ekl jsem. „Profesore,“ !ekli, „tady v Recife je opravdu docela p kn . Provedeme vás po m st . Jen si odpo"i$te – jste v Brazílii.“ Ve"er jsem se šel projít po m st a narazil jsem na hlou"ek lidí stojících kolem ohromné obdélníkové jámy v silnici – byla vyhloubena pro kanalizaci nebo n co takového – a tam, p kn usazené v jám , stálo auto. Bylo to kouzelné: vešlo se tam naprosto p!esn , se st!echou v úrovni silnice. D lníci, když jim padla, se neobt žovali dát tam n jaké zna"ky, a ten !idi" jednoduše vjel do jámy. Uv domil jsem si ten rozdíl: Kdybychom u nás vykopali díru, byly by kolem nejr#zn jší zna"ky pro zm nu sm ru a blikající sv tla, aby nás varovala. Tady vykopou díru, a když padla, prost odejdou. Recife rozhodn bylo hezké m sto a opravdu jsem s letem do Ria "ekal do p!íštího úterý. Když jsem se dostal do Ria, setkal jsem se s Cesarem Lattesem. Brazilská televize cht la po!ídit pár záb r# z našeho setkání, takže za"ali filmovat, ale úpln beze zvuku. Kameraman nám !ekl: „D lejte, jako byste se bavili. %íkejte n co – cokoliv.“ Takže Lattes se m zeptal: „Zvládl jste už postelový slovník?“ Ten ve"er sledovalo brazilské televizní publikum !editele Ústavu pro fyzikální výzkum, jak vítá hostujícího profesora ze Spojených stát#, ale nev d li pranic o tom, že nám tem jejich konverzace bylo, jak najít holku na noc do postele! Když jsme p!ijeli do ústavu, museli jsme rozhodnout, kdy budu p!ednášet – zda ráno, nebo odpoledne. Lattes !ekl: „Studenti by rad ji odpoledne.“
„Tak budu pednášet odpoledne.“ „Ale odpoledne je píjemn na pláži. Pro! byste nepednášel dopoledne, abyste si odpoledne mohl užít pláže.“ „Ale ekl jste, že studenti dávají pednost odpoledni.“ „S tím si ned lejte starosti. Ud lejte to tak, jak se to nejlépe hodí vám. B žte odpoledne na pláž.“ Takže jsem se pou!il, jak se dívat na život jiným zp"sobem, než je to obvyklé tam, odkud picházím. Za prvé, nežili tu v takovém chvatu, jako jsem žil já. A za druhé, jestliže je to takhle výhodn jší pro vás, tak žádné starosti! Pednášel jsem tedy dopoledne a odpoledne se t šil z pláže. A kdybych tuhle lekci absolvoval díve, byl bych se v první ad u!il portugalsky místo špan lsky. Nejdíve jsem si myslel, že budu pednášet anglicky, ale pak jsem si všiml, že když mi studenti n co vysv tlovali portugalsky, moc jsem jim nerozum l, pestože jsem trochu portugalsky um l. Nebylo mi úpln jasné, jestli ekli, že se n co „zv tšuje“ nebo „zmenšuje“ nebo „nezv tšuje“ nebo „nezmenšuje“ nebo „pomalu zmenšuje“. Ale když zápasili s angli!tinou a ekli teba „naoru“ nebo „dohl"“, v d l jsem, kterým sm rem myslí, i když jejich výslovnost byla mizerná a gramatika celá zmrza!ená. Uv domil jsem si, že když na n budu mluvit a snažit se je u!it, m l bych na n rad ji mluvit portugalsky, a# už jakkoliv mizern . Budou mi snáze rozum t. B hem tohoto prvního pobytu v Brazílii, trvajícího šest týdn", jsem byl požádán o pednášku pro brazilskou akademii v d, týkající se mé nedávné práce z kvantové elektrodynamiky. Zamýšlel jsem pednést pednášku portugalsky a dva studenti z ústavu ekli, že mi s tím pomohou. Za!al jsem pednášku psát svou naprosto nemožnou portugalštinou. Psal jsem si to sám, protože kdyby to psali oni, bylo by tam píliš mnoho slov, která jsem neznal a nedovedl poádn vyslovit. Takže já si to napsal a oni pak opravili gramatiku a jednotlivá slova a uvedli to do bezvadného stavu. Ale pitom to bylo ješt poád na takové úrovni, že jsem to mohl snadno !íst a vícemén jsem i v d l, co íkám. Cvi!ili to se mnou, abych dosáhl úpln správné výslovnosti. Dostavil jsem se na sch"zi brazilské akademie v d a první e!ník, chemik, vstal a pednášel – anglicky. Snažil se být zdvoilý nebo co?
Nerozuml jsem, co íká, protože jeho výslovnost byla hrozná; ale možná že všichni ostatní mli stejný p ízvuk, takže oni mu rozumli, nevím. Pak vstal další muž, a jeho p ednáška je zase v angli!tin! Když jsem p išel na adu, vstal jsem a ekl: „Omlouvám se, ale nevdl jsem, že jednacím jazykem brazilské akademie vd je angli!tina, a proto jsem si svou p ednášku nep ipravil anglicky. Takže m prosím omluvte, ale budu p ednášet portugalsky.“ Takže jsem to p e!etl a všem se to moc líbilo. Další muž, který byl po mn, vstal a ekl: „Podle p íkladu kolegy ze Spojených stát" budu i já p ednášet portugalsky.“ Podle všeho jsem zmnil tradici p ednášecího jazyka brazilské akademie vd. O nkolik let pozdji jsem potkal njakého muže z Brazílie, který mi p esn ocitoval vty, jimiž jsem za!al svou p ednášku v akademii. Z ejm to na n udlalo docela dojem. Ale s jazykem jsem ml po ád potíže a nep etržit jsem pracoval na jeho zdokonalení, !etl jsem noviny a tak dále. Své p ednášky jsem vytrvale p ednášel portugalsky – nebo v tom, co jsem nazýval „Feynmanova portugalština“. Vdl jsem, že nem"že být shodná se skute!nou portugalštinou, protože jsem rozuml tomu, co íkám, ale nerozuml jsem tomu, co íkali lidé na ulicích. Protože se mi první pobyt v Brazílii tak líbil, jel jsem tam nap esrok znova, a to na deset msíc". Tentokrát jsem p ednášel na univerzit v Riu, která m také mla platit, ale neplatila – takže Ústav mi vyplácel dál peníze, které jsem ml dostávat od univerzity. Posléze jsem skon!il v hotelu Miramar, p ímo na pláži Copacabana. Njakou dobu jsem ml pokoj ve t ináctém pat e, z okna jsem mohl pozorovat mo e a sledovat dv!ata na pláži. Ukázalo se, že v tomhle hotelu bydlí piloti a letušky spole!nosti Pan American Airlines, když mají „p estávku“. Mli pokoje vždycky ve !tvrtém poschodí a pozd v noci tam !asto byly slyšet plíživé pohyby kolem výtahu, popojíždjícího nahoru a dol". Jednou jsem odjel na pár týdn" na výlet, a když jsem se vrátil, editel hotelu mi oznámil, že musel m"j pokoj pronajmout a že moje vci p emístil do nového pokoje. Byl to pokoj p ímo nad kuchyní, ve kterém hosté obvykle dlouho nevydrželi. #editel si z ejm spo!ítal, že jsem jediný chlap, který dokáže natolik ocenit výhody tohoto
pokoje, že se smíí se zápachem a nebude si st žovat. Nest žoval jsem si, pokoj byl ve !tvrtém poschodí, blízko letušek. Ušetil mi spoustu starostí. Lidé z aerolinií byli svým zp"sobem života kupodivu dost znud ni a v noci !asto chodili popíjet do bar". Byli mi všichni sympati!tí, a tak abych se choval spole!ensky, chodil jsem s nimi n kolikrát týdn do baru na pár skleni!ek. Jednou, kolem p"l !tvrté odpoledne, jsem šel po chodníku naproti pláži Copacabana kolem baru. A najednou m zaplavil strašliv silný pocit: Tohle je pesn , co chci; to by mi te# akorát sedlo. Zrovna te# bych se hrozn rád napil. Zamíil jsem k baru, a najednou m napadlo: Moment! Te#, uprosted odpoledne? Nikdo kolem, žádný spole!enský d"vod k pití. Jak je to možné, že máš tak intenzivní pocit, že si musíš dát skleni!ku? – a vyd sil jsem se. Od té doby jsem už nikdy nepil. Nemyslím si, že bych byl v n jakém skute!ném nebezpe!í, protože bylo velice snadné pestat. Ale ta silná touha, které jsem nerozum l, m vyd sila. Víte, myšlení je pro m zdrojem takové zábavy, že nechci poškodit ten nejhez!í stroj, který d lá život tak vzrušující. Ze stejného d"vodu jsem se pozd ji nemohl odhodlat vyzkoušet LSD, navzdory svému zájmu o halucinace. Koncem toho roku v Brazílii jsem vzal jednu letušku – velice p"vabné d v!e s copy – do muzea. Když jsme procházeli egyptskou !ástí, pistihl jsem se, že jí vykládám v ci jako: „Kídla na sarkofágu znamenají tohle a tohle, a do t chhle váz dávali vnitnosti, a za rohem by m lo být to a to…,“ a napadlo m : Víš, kde ses všechny tyhle moudrosti dozv d l? Od Mary Lou – a za!alo se mi po ní stýskat. S Mary Lou jsem se seznámil na Cornellu a pozd ji, když jsem pešel do Pasadeny, jsem zjistil, že mezitím odešla do Westwoodu, který byl nedaleko. N jakou dobu jsem ji m l rád, ale trochu jsme se hádali; nakonec jsme se dohodli, že to je beznad jné, a rozešli se. Ale po roce, v n mž jsem chodil s t mi letuškami a k ni!emu poádnému to nevedlo, jsem byl znechucený. Takže když jsem te# tohle všechno vykládal té letušce, pomyslel jsem si, že Mary Lou je vlastn báje!ná a že všechny ty hádky byly zbyte!né.
Napsal jsem jí dopis a požádal ji o ruku. Nkdo moudrý by m byl mohl upozornit, že to je nebezpe né: když jste daleko a nemáte nic než papír a cítíte se osamle, vzpomínáte si na všechno to dobré a nem!žete si vzpomenout, kv!li emu jste se hádali. A také to nevyšlo. Hádky hned za aly znova a manželství trvalo pouhé dva roky. Jeden lovk z amerického velvyslanectví vdl, že mám rád sambu. Když jsem byl v Brazílii poprvé, slyšel jsem na ulici zkoušet njakou sambovou kapelu a myslím, že jsem mu tenkrát "ekl, že bych se chtl o brazilské hudb dozvdt víc. #ekl mi, že v dom, ve kterém bydlí, cvi í jednou týdn malá skupina, která si "íká regional, a že mohu p"ijít a poslechnout si, jak hrají. Skupinu tvo"ili t"i nebo ty"i lidé – jeden z nich byl domovník z toho domu – a hráli naho"e v jeho byt celkem tichou hudbu; žádné jiné místo, kde by mohli hrát, nemli. Jeden chlapík ml tamburínu, které "íkali pandeiro, a druhý ml malou kytaru. Po"ád jsem slyšel odnkud bubnování, ale žádný buben nemli! Nakonec jsem zjistil, že to dlá tamburína, na niž hrál ten chlapík složitým zp!sobem: zkroutil zápstí a palcem bubnoval do k!že tamburíny. P"ipadalo mi to zajímavé a vícemén jsem se nau il, jak na pandeiro hrát. Pak se za alo p"ibližovat období karnevalu. Je to doba, kdy na ve"ejnost p"icházejí nové skladby. Nové skladby a desky se neobjevují pr!bžn; vycházejí všechny, když probíhá Carnaval, což je velice p!sobivé. Ukázalo se, že domovník skládá hudbu pro malou sambovou skupinu z pláže Copacabana, která se jmenovala FarC’antes de Copacabana, což znamená „Podvodníci z Copacabany“. Pro m to bylo jako dlané, a tak mi domovník nabídl, abych se k nim p"idal. Sambová skupina byla p"íležitostí pro lidi z favelas – chudých tvrtí msta –, aby se dali dohromady a scházeli se za staveništm, na nmž stavli njaké obytné domy, a zkoušeli nové skladby pro Carnaval. Vybral jsem si, že budu hrát na cosi jménem frigideira; je to kovová pánvi ka, jako pro panenky, o pr!mru asi patnáct centimetr!, do níž se tlu e kovovou pali kou. Je to doprovodný
nástroj, který produkuje rychlé cinkání provázející hlavní melodii a rytmus samby a vypluje je. Takže na tenhle nástroj jsem zkoušel hrát a všechno bylo v pohod . Cvi!ili jsme, hudba burácela a byli jsme p kn rozjetí, když náhle z!istajasna vedoucí skupiny batteria, ohromný !ernoch, za"val: „STOP! Moment, moment – po!kejte chvíli.“ A všichni p"estali hrát. „N co není v po"ádku s frigideirar!“ za"val. „O Americano, outra vez!“ (Zase ten Ameri!an!) Pochopiteln jsem se necítil dob"e, a po"ád jsem cvi!il. Když jsem se procházel po pláži, sebral jsem vždycky dva klacíky a kroutil záp stím, abych cvi!il, cvi!il a cvi!il. Po"ád jsem na sob pracoval, ale stejn jsem se stále cítil mén cenný, že jsem n jak na obtíž a doopravdy na to nemám. Carnaval se blížil. Jednou ve!er diskutoval šéf kapely s n jakým chlapem, na!ež za!al obcházet kapelu a vytahovat z ní lidi ven: „Vy!“ "ekl trumpe#ákovi. „Vy!“ "ekl zp vákovi. „Vy!“ a ukázal na m . Po!ítal jsem, že jsme vy"ízení. „Jd te dop"edu!“ "ekl. Odešli jsme dop"edu na okraj stavební parcely – bylo nás p t nebo šest – a tam !ekal starý sedan Cadillac se staženou st"echou. „Nastupte si!“ "ekl šéf. Nebylo tam pro nás všechny dost místa, takže pár z nás muselo sed t na zadku auta. $ekl jsem chlapíkovi vedle m : „Co to d lá – vyhazuje nás?“ „Náo sé, ndo sé.“ (Nevím.) Odjeli jsme hezký kus nahoru po silnici, která kon!ila poblíž útes% shlížejících na mo"e. Auto zastavilo a šéf "ekl: „Vystupte!“ a vedl nás rovnou na kraj útesu. A tam ne"ekl nic jiného než: „Te& se se"a&te! Vy první, vy za n j! Za!n te hrát! Pochodem v chod!“ Byli bychom pochodovali rovnou ze skály – nebýt p"íkré cesti!ky vedoucí dol%. A tak naše skupinka jde po cesti!ce dol% – trumpe#ák, zp vák, kytara, pandeiro a frigideira – k ve!írku v lese, pod širým nebem. Nevybral nás, aby se nás zbavil; posílal nás na tenhle soukromý ve!írek, kde cht li n jakou sambovou kapelu! Když bylo po všem, vybral od nich peníze, za které koupil n jaké kostýmy pro naši kapelu. Po tomhle jsem se cítil o n co lépe, protože jsem si uv domil, že když vybíral hrá!e na frigideiru, vybral m !
Ješt jedna p íhoda posílila moje sebevdomí. O nco pozdji, k nám p išel njaký chlapík z jiné sambové skupiny z Leblonu, o jednu pláž dále. Chtl se p idat k naší skupin. Šéf ekl: „Odkud jste?“ „Z Leblonu.“ „Na co hrajete?“ „Na frigideiru.“ „Dob e. Poslechnu si, jak hrajete.“ Chlapík vzal frigideiru, kovovou pali!ku a…brra-dap-dap: !rk-ecik. Páni! Bylo to báje!né! Šéf mu ekl: „Jdi támhle, stoupni si vedle O Americano, aby ses nau!il, jak se na frigideiru hraje.“ Vysvtluju si to tak, že to je nco podobného, jako když nkdo mluvící francouzsky p ijede do Ameriky. Nejd ív dlá nejr"znjší chyby a ostatní mu stží rozumjí. Pak se stále zdokonaluje, až mluví docela dob e a vy zjiš#ujete, že mluví rozkošn pokrouceným jazykem, že jeho p ízvuk je celkem roztomilý a že ho rádi posloucháte. Já taky musel mít p i h e na frigideiru jakýsi p ízvuk, protože jsem se nemohl m it s tmi lidmi, co na ni hrají celý život; musel to být njaký legra!ní p ízvuk. Ale a# to bylo cokoliv, stal jsem se úspšným hrá!em na frigideiru. Jednoho dne, krátce p ed za!átkem Carnavalu, vedoucí naší sambové skupiny ekl: „Fajn, p"jdeme trénovat pochod v ulicích.“ Všichni jsme odešli ze stavební parcely na ulici, kde byla spousta provozu. Ulice v Copacaban byly vždycky jeden velký zmatek. V te mi nebo nev te, ale mli tam trolejbusovou linku, jejíž trolejbusy jezdily opa!ným smrem než ostatní auta. A uprost ed dopravní špi!ky jsme se chystali pochodovat rovnou prost edkem t ídy Avenida Atlantica. $ekl jsem si: Kristepane! Šéf si neobstaral povolení, nedohodl se s policií, neudlal nic. Prost se rozhodl, že vyrazíme. Vypochodovali jsme na ulici a všichni kolem, každi!ký !lovk, nás vzrušen sledovali. Pár dobrovolník" z ad divák" vzalo lano a utvo ilo z nj kolem naší kapely velký !tverec, aby chodci neprocházeli našimi adami. Lidé se za!ali vyklánt z oken. Každý si chtl poslechnout novou sambovou hudbu. Byl to velký zážitek. Když jsme se dali na pochod, zahlédl jsem daleko p ed námi na
druhém konci ulice policistu. Podíval se, zjistil, co se dje, a za al odklánt dopravu! Všechno bylo neoficiální. Nikdo nic nevyjednával, a p!esto to fungovalo bezvadn. Lidé kolem nás drželi lano, policista odklonil dopravu, chodci se ma kali a doprava se ucpala. Ale my jsme pochodovali ve velkém stylu! Šli jsme po ulici, zahýbali sem tam a prošli jsme k!ížem krážem celou Copacabanou, jen tak nazda!b"h! Nakonec jsme se ocitli na námstí ku p!ed bytem šéfovy matky. Stáli jsme tam, hráli a šéfova matka a teta a tak dále p!išly dol". Mly na sob zástry, pracovaly v kuchyni a bylo vidt, jak jsou z toho roz ilené – mly plá na krají ku. Bylo to opravdu hezké lidské gesto. A všichni lidé vyklonní z oken – bylo to úžasné! Vzpomnl jsem si, jak jsem byl p!edtím v Brazílii a vidl jednu takovouhle sambovou kapelu. Její hudba se mi tak strašn líbila, že jsem se do ní úpln zbláznil – a te# jsem byl sám v kapele! Mimochodem, když jsme toho dne pochodovali ulicemi Copacabany, všiml jsem si ve skupince na chodníku dvou mladých dam z velvyslanectví. P!íští týden jsem obdržel z velvyslanectví list, ve kterém stálo: „To, co dláte, je velice cenné bla bla bla…“, jako kdybych si p!edsevzal zlepšit vztahy mezi Spojenými státy a Brazílií! Takže to, co jsem dlal, bylo „velice cenné“. Nechtl jsem chodit na zkoušky kapely v obleku, který jsem bžn nosil na univerzit. Lidé v kapele byli velice chudí a mli jen staré, potrhané šaty. Takže jsem si oblékal staré tri ko, staré kalhoty a tak dále, abych nevypadal p!íliš odlišn. Jenomže pak jsem nemohl odcházet ze svého luxusního hotelu na Avenida Atlantica na pláži Copacabana vstupní halou. Takže jsem sjel výtahem až úpln dol" a vycházel suterénem. Krátce p!ed karnevalem mla být speciální soutž mezi sambovými skupinami jednotlivých pláží – Copacabany, Ipanemy a Leblonu. Šlo o t!i nebo ty!i skupiny, a my jsme byli jedna z nich. Mli jsme pochodovat v kostýmech po Avenida Atlantica. Byl jsem trochu na rozpacích, co se tý e pochodování v jednom z tch bláznivých karnevalových kostým", jelikož jsem nebyl Brazilec. Ale mli jsme být oble eni za $eky, takže jsem usoudil, že jsem stejn dobrý $ek jako oni.
V den soutže jsem jedl v restauraci svého hotelu a vrchní íšník, který asto sledoval, jak si bubnuji na st l, když hráli sambu, p!išel ke mn" a !ekl: „Pane Feynmane, dneska veer bude n"co, co se vám bude moc líbit! Bude to tipico Brasileiro – typicky brazilské: pochod sambových skupin p!ímo p!ed hotelem! A hudba je prost" skv"lá – musíte si to poslechnout.“ #ekl jsem: „No, dneska veer mám dost co d"lat. Nevím, jestli to stihnu.“ „Ale ne! Moc by se vám to líbilo! Nesmíte si to nechat ujít! Je to tipico Brasileiro!“ Vytrvale na m" naléhal a byl velice zklamaný, když jsem po!ád tvrdil, že si myslím, že tady nebudu a že to neuvidím. Veer jsem na sebe navlékl staré šaty a jako obvykle vyklouzl suterénem. Na stavební parcele jsme si oblékli kostýmy a vyrazili po Avenida Atlantica, sto brazilských #ek v papírových oblecích a já vzadu vyhrával na frigideiru. Po obou stranách ulice byly veliké zástupy lidí; všichni se vyklán"li z oken a my jsme p!icházeli k hotelu Miramar, kde jsem bydlel. Lidé stáli na stolech a na židlích, všude zástupy a zástupy lidí. Když kapela procházela kolem mého hotelu, hráli jsme jako diví. Náhle jsem uvid"l, jak jeden z íšník vylet"l, ukazuje rukou a p!es všechen hlomoz jsem slyšel, jak k!íí: „JÉ, PROFESOR!“ Takže vrchní íšník pochopil, pro jsem tam ten veer nemohl být a dívat se na sout"ž – sout"žil jsem! Druhý den jsem uvid"l jednu dámu, kterou jsem znal od vid"ní; potkával jsem ji po!ád na pláži. M"la byt s vyhlídkou na Avenida a n"jací její p!átelé se k ní p!išli podívat na p!ehlídku sambových skupin. Když jsme šli kolem, jeden z t"ch p!átel vyk!ikl: „Poslouchejte, jak ten chlap hraje na frigideira – ten je dobrej!“ Dokázal jsem to. Povzbudilo m", že jsem usp"l tam, kde se nep!edpokládalo, že bych usp"t mohl. Když p!išla chvíle Carnavalu, dostavilo se z naší skupiny jen pár lidí. Pro tuhle p!íležitost jsme si nechali zhotovit speciální kostýmy, ale nebylo do nich dost hudebník . Snad si mysleli, že opravdu velké sambové skupiny z m"sta nem žeme porazit, nevím. Myslel jsem si, že pracujeme den za dnem, cviíme a pochodujeme kv li karnevalu – ale když tu karneval byl, velká ást
kapely se neobjevila a nesoutžili jsme moc dob e. Dokonce, když už jsme pochodovali po ulici, nkte í lidé z kapely zbíhali. Byl to podivný výsledek! Vlastn jsem to po ádn nikdy nepochopil, ale možná že hlavní zábava a vzrušení spo!ívalo v pokusu zvítzit v soutži pláží, která – jak vtšina lidí cítila – odpovídala jejich úrovni. A mimochodem, taky že jsme tuhle soutž vyhráli. Bhem toho desítimsí!ního pobytu v Brazílii jsem se za!al zajímat o hladiny energií v lehkých jádrech. Celou teorii jsem vypracoval ve svém hotelovém pokoji, ale chtl jsem si ov it, jak vypadají experimentální údaje. Byly to nové vci, kterými se zabývali experti z Caltechu v Kellogg Laboratory. Objevil jsem v Brazílii radioamatéra a s jeho pomocí jsem se s nimi – v p edem dohodnutém !ase – spojoval amatérským rádiem. Chodil jsem za ním jednou týdn; navázal spojení s radioamatérem v Pasaden a pak, protože na tomhle využívání rádia bylo nco mírn nelegálního, mi p idlil njaké volací znaky a ekl: „Nyní vás p edám WKWX, který sedí vedle m a chtl by s vámi mluvit.“ Já pak ekl: „Tady WKWX. Mohl byste mi, prosím vás, íct vzdálenost mezi tmi hladinami v bóru, o nichž jsme mluvili minulý týden“, a tak dál. Experimentální hodnoty jsem použil ke stanovení svých konstant a k ov ení, že jsem na správné cest. První chlapík odešel na dovolenou, ale ekl mi o dalším radioamatérovi, za nímž mohu jít. Tenhle druhý chlapík vysílal, a p itom byl slepý. Oba byli velice milí a spojení, které jsem s Caltechem ml prost ednictvím amatérského rádia, bylo velice ú!inné a úžite!né. Co se tý!e fyziky samé, vypo!ítal jsem toho spoustu a vypadalo to rozumn. Pozdji na tom pracovali a experimentáln to ov ovali další lidé. Já jsem nicmén usoudil, že v mé teorii je p íliš mnoho parametr", které se musí nastavit, p íliš mnoho konstant nastavovaných „fenomenologicky“ na experimentální data na to, abych si mohl být jistý, že to opravdu k n!emu je. Usiloval jsem o hlubší pochopení atomového jádra a nikdy jsem nebyl úpln p esvd!ený, že tahle teorie je skute!n významná, takže jsem s ní nikdy nic neudlal.
Co se týe brazilského systému výuky, byla to pro mne velice zajímavá zkušenost. Uil jsem studenty, kte í se m!li nakonec stát uiteli, protože tenkrát nebylo v Brazílii ve v!d! pro kvalifikované lidi mnoho p íležitostí. Tihle studenti už absolvovali adu p ednášek a ta moje m!la být tou nejpokroilejší p ednáškou z elekt iny a magnetismu – Maxwellovy rovnice a tak dále. Univerzita byla rozptýlena v r"zných budovách po m!st! a moje p ednáška se konala v budov!, z níž byla vyhlídka na záliv. Objevil jsem velice zvláštní jev: n!kdy jsem student"m položil otázku a oni na ni okamžit! odpov!d!li. Ale když jsem se zeptal podruhé – podle mého názoru to byla stejná otázka na stejnou v!c – v"bec odpov!d!t nedokázali! Tak nap íklad jednou jsem vykládal o polarizovaném sv!tle a rozdal jsem jim všem pár polaroidových pásk". Polaroid propouští pouze sv!tlo, jehož elektrický vektor leží v uritém sm!ru; takže jsem jim vysv!tlil, jak m"žete urit sm!r, v n!mž je sv!tlo polarizováno, podle toho, zda je polaroid tmavý nebo sv!tlý. Nejprve jsme vzali dva proužky polaroidu a pootáeli jimi, až propoušt!ly nejvíc sv!tla. Tímto zp"sobem jsme zjistili, že oba proužky nyní propoušt!jí sv!tlo polarizované v témže sm!ru – všechno, co prošlo jedním kouskem polaroidu, mohlo projít i druhým. Ale pak jsem se jich zeptal, jak by bylo možno urit absolutní sm!r polarizace jednoho kousku polaroidu. Nem!li potuchy. Byl jsem si v!dom toho, že k odpov!di je t eba dost d"vtipu, tak jsem jim napov!d!l: „Podívejte se na sv!tlo odražené venku ze zálivu.“ Nikdo ani nemukl. Pak jsem ekl: „Slyšeli jste n!kdy o Brewsterov! úhlu?“ „Ano, pane! Sv!tlo odražené pod Brewsterovým úhlem od prost edí s n!jakým indexem lomu je zcela polarizováno.“ „A jak je odražené sv!tlo polarizováno?“ „Odražené sv!tlo je polarizováno v rovin! kolmé na rovinu odrazu, pane.“
Dokonce i te musím o odpov di p!emýšlet; oni to v d li okamžit ! V d li dokonce, že tangens toho úhlu se rovná indexu lomu. "ekl jsem: „No tak?!“ Po!ád nic. Práv mn pov d li, že sv tlo odražené od prost!edí s n jakým indexem lomu – jako je záliv venku – je polarizováno; dokonce mn !ekli, jakým zp$sobem je polarizováno. "ekl jsem: „Podívejte se ven na záliv polaroidem. A te polaroid pooto%te.“ „Aha, je to polarizované,“ !ekli. Po dlouhém zkoumání mi nakonec došlo, že studenti se všechno nau%í nazpam &, ale smysl ni%eho z toho nechápou. Když slyšeli „sv tlo, které se odráží od prost!edí s n jakým indexem lomu“, nev d li, že to znamená materiál, jako je voda. Nev d li, že „sm r sv tla“ je sm r, v n mž n co vidíte, když se na to díváte. Všechno se beze zbytku nau%ili nazpam &, ale p!itom nic z toho nem li p!eloženo ve smysluplná slova. Takže kdybych se zeptal: „Co je to Brewster$v úhel?“ vstoupil bych do po%íta%e se správnou instrukcí. Ale když !eknu: „Podívejte se na vodu,“ ned je se nic – pod instrukcí „podívat se na vodu“ nic není! Pozd ji jsem se šel podívat na p!ednášku na technice. P!ednáška se konala asi takovýmhle stylem: „Dv t lesa… považujeme za ekvivalentní… jestliže stejné silové momenty… zp$sobí… stejná zrychlení. Dv t lesa považujeme za ekvivalentní, jestliže stejné silové momenty zp$sobí stejná zrychlení.“ Studenti tam sed li a zapisovali, jak profesor diktoval, a když v tu zopakoval, p!esv d%ili se, že si ji zapsali správn . Pak si zapsali další v tu a tak dále. Byl jsem tam jediný, kdo v d l, že profesor mluví o t lesech s týmž momentem setrva%nosti, a nebylo snadné na to p!ijít. Nechápal jsem, jak se z takové p!ednášky dokážou n co nau%it. Vykládal o momentech setrva%nosti, a p!itom nepadlo ani slovo o tom, o% je t žší otev!ít dve!e, když zav síte t žká závaží daleko od pant$, než když je umístíte blízko pant$ – nic takového. Po p!ednášce jsem se dal s jedním studentem do !e%i. „Všechno si podrobn zapisujete – co s t mi poznámkami d láte?“ „No, u%íme se z nich,“ !íká, „budeme mít zkoušku.“
„Jak ta zkouška bude vypadat?“ „Bude velice snadná. Jednu z otázek vám mohu íct hned.“ Podíval se do svých poznámek a ekl: „Kdy jsou dv t lesa ekvivalentní?“ A odpov ! je: „Dv t lesa považujeme za ekvivalentní, jestliže stejné silové momenty p"sobí stejná zrychlení.“ Mohli ud lat zkoušku, všechno tohle se „nau#it“, a pitom nev d t nic – krom toho, co se nau#ili nazpam $. Šel jsem se také podívat na pijímací zkoušky pro studenty hlásící se na techniku. Byla to ústní zkouška a dovolili mi, abych si ji poslechl. Jeden ze student" byl naprostá jedni#ka: na všechno odpovídal perfektn ! Zkoušející se ho ptali, co to je diamagnetismus, a odpov d l bez chyby. Pak se zeptali: „Sv tlo dopadá pod ur#itým úhlem na desku materiálu s indexem lomu N; co se stane, když projde?“ „Vychází rovnob žn se sm rem dopadu, pane – a je posunuté.“ „A o kolik je posunuté?“ „To nevím, pane, ale mohu to vypo#ítat.“ A taky to vypo#ítal. Byl velice dobrý. Ale v té dob jsem už m l svoje pochybnosti. Po zkoušce jsem zašel za tím nadaným mládencem a vysv tlil mu, že jsem ze Spojených stát" a že bych se ho rád na pár v cí zeptal, což v žádném sm ru neovlivní výsledek jeho zkoušky. Moje první otázka zní: „Dovedl byste mi uvést n jaký píklad diamagnetické látky?“ „Ne.“ Pak jsem se zeptal: „Pedstavte si, že tahle kniha je ze skla a že se skrz ni díváte na n co na stole. Co se stane s obrazem, když ji na jednom okraji nadzdvihnu?“ „Bude úhlov posunutý, pane. O dvojnásobek úhlu, o n jž jste pooto#il knihu.“ %ekl jsem: „Nepletete si to náhodou se zrcadlem?“ „Ne, pane.“ Práv ekl pi zkoušce, že sv tlo bude posunuto rovnob žn s p"vodním sm rem, a proto se obraz posune k jedné stran , ale nebude v"bec pooto#ený. Dokonce vypo#ítal, o kolik bude posunutý, ale neuv domil si, že kus skla je materiál s indexem lomu a že jeho výpo#et platí pro m"j dotaz.
Pednášel jsem na technice kurz o matematických metodách ve fyzice, v n mž jsem se jim pokoušel pedvést, jak se problémy eší metodou postupných aproximací. Je to v c, která se b žn neu!í, takže jsem za!al s n kolika jednoduchými píklady z aritmetiky, abych tu metodu ilustroval. Byl jsem pekvapený, že asi jenom osm student" z osmdesáti mn odevzdalo první úlohu. Takže jsem jim ud lal kázání, že si to musí skute!n zkusit, ne jenom sed t v lavicích a pozorovat, jak to d lám já. Po pednášce ke mn pišlo pár student" jako malá delegace. #ekli mi, že nejsem obeznámen s jejich pr"pravou, že dokážou studovat a nemusí pitom ešit píklady, že se už aritmetiku nau!ili a že tyhle v ci jsou pod jejich úrove$. Takže jsem pokra!oval v pednášení a bez ohledu na to, jak komplikované !i pokro!ilé úlohy byly, nikdy mn neodevzdali ani mr%. Samozejm jsem v d l pro!: nedokázali je vyešit! Další v cí, k níž jsem je nedokázal pim t, bylo ptát se. Kone!n mn to jeden student vysv tlil: „Když se vás pi pednášce na n co zeptám, tak mn potom všichni eknou: ,Co plýtváš naším !asem b hem pednášky? Snažíme se n co se nau!it. A ty ho zdržuješ vyptáváním.‘“ Byl to zp"sob vytahování, pi n mž nikdo nechápe, o! jde, ale shazuje druhého, jako kdyby to v d l. Všichni pedstírají, že chápou, a když jeden student na okamžik pizná tím, že se zeptá, že n co nejasné je, ostatní zaujmou suverénní postoj: chovají se, jako by to v"bec nejasné nebylo, a eknou mu, že je okrádá o !as. Vysv tlil jsem jim, jak je d"ležité pracovat spole!n , rozebírat dotazy, všechno prohovoit, ale stejn to ned lali. Shazovali by se pece, kdyby se museli n koho ptát. Bylo to žalostné! Inteligentní lidé, odvedli spoustu práce, ale jejich mysl se dostala do toho podivného stavu jakéhosi „vzd lávání pro vzd lání“, které nemá smysl, absolutn žádný smysl. Na konci školního roku m studenti požádali, abych ud lal pednášku o svých zkušenostech s vyu!ováním v Brazílii. Na pednášce m li být nejenom studenti, ale i profesoi a vládní úedníci, takže jsem si vymohl slib, že smím íct všechno, co chci. #ekli: „Samozejm . Beze všeho. Tohle je svobodná zem .“
Takže jsem vešel a pod paží jsem nesl uebnici základ fyziky, kterou používali v prvním roce vysoké školy. Tuhle knížku považovali za obzvlášt dobrou, protože v ní byly rzné typy písma – tu!né pro nejdležit jší v ci k zapamatování, polotu!né pro mén dležité v ci a tak dále. N kdo "ekl okamžit : „Nechcete o té knížce "íkat nic špatného, že ne? #lov k, co ji napsal, je tady a všichni si myslí, že je to dobrá u!ebnice.“ „Slíbili jste mi, že mžu "íkat všechno, co chci.“ Posluchárna byla plná. Za!al jsem tím, že jsem definoval p"írodní v dy jako pochopení p"írodních d j. Pak jsem se zeptal: „Jaký dobrý dvod máme pro to, abychom p"írodní v dy vyu!ovali? Samoz"ejm žádný stát se nemže považovat za civilizovaný, pokud bla, bla, bla.“ Všichni tam sed li a p"ikyvovali, protože, jak jsem v d l, takhle uvažovali. Pak "íkám: „Tohle je samoz"ejm hloupost: pro! bychom si m li myslet, že musíme držet krok s jinou zemí? Musíme to d lat z n jakého dobrého dvodu, z rozumného dvodu; nejenom proto, že to d lají jiné zem .“ Pak jsem mluvil o užite!nosti v dy a o tom, jak p"ispívá ke zlepšení životních podmínek !lov ka, a všechny tyhle v ci – fakticky jsem je tak trochu škádlil. Pak povídám: „Hlavním cílem této p"ednášky je dokázat vám, že v Brazílii se žádná fyzika nevyu!uje.“ Vidím, jak to s nimi zamávalo, myslí si: Cože? Žádná fyzika? To je naprostá hloupost! Máme takovou spoustu p"ednášek. Takže jim povídám, že jedna z prvních v cí, která m v Brazílii p"ekvapila, byl pohled na d cka ze základní školy, jak v knihkupectví kupují knížky o fyzice. Spousta d tí se v Brazílii u!í fyziku, za!ínají mnohem d"íve než d ti ve Spojených státech, takže se !lov k diví, pro! v Brazílii nenajdete hodn fyzik – !ím to je? Tolik d tí tak usilovn pracuje, a nic z toho není. Pak jsem ud lal analogii s badatelem o starém $ecku, který miluje "e!tinu a ví, že v jeho vlasti není mnoho d tí, které by se u!ily "ecky. P"icestuje ale do jiné zem a s pot šením zjiš%uje, že se tu každý u!í "ecky, dokonce d ti v základní škole. Jde na zkoušku studenta, který z "e!tiny promuje, a ptá se ho: „Jaké byly Sokratovy názory na vztah
mezi pravdou a krásou?“ – a student nedovede odpovdt. Pak se ho zeptá: „Co ekl Sokrates Platónovi na t etím sympoziu?! Student se rozzá í a: „brrrrrrrr-ap“ – odvr!í v nádherné e!tin všechno slovo od slova, co Sokrates ekl. Ale to, o !em Sokrates hovo il na t etím sympoziu, byl vztah mezi pravdou a krásou! A tak náš u!enec zjiš"uje, že studenti v té druhé zemi se u!í ecky tak, že se nejprve nau!í vyslovovat písmena, pak slova, pak vty a odstavce. Dokážou od íkat slovo od slova, co Sokrates ekl, aniž si uvdomují, že ta ecká slova mají njaký smysl. Pro studenty to jsou jen umlé zvuky. Nikdy jim je nikdo nep eložil do slov, kterým by rozumli. #ekl jsem: „A takhle mi to p ipadá, když sleduji, jak vy v Brazílii u!íte dti ,fyziku‘. (Velký rozruch, divíte se?) Pak jsem pozdvihl u!ebnici základ$ fyziky, kterou používali. „V celé téhle knize nenajdete zmínku o experimentálních výsledcích, s výjimkou jediného místa, kde se popisuje koule kutálející se po naklonné rovin; tam se praví, jak daleko se koule dokutálí po jedné sekund, po dvou sekundách, t ech sekundách a tak dále. %ísla jsou zatížena ,chybami‘ – to jest, když se na n podíváte, myslíte si, že se díváte na výsledky m ení, protože !ísla jsou trochu vtší nebo trochu menší než teoretické hodnoty. V knížce se dokonce mluví o tom, že chyby m ení musíte korigovat – výborn. Potíž je v tom, že když vypo!ítáte z tchto hodnot zrychlení, dostanete správnou hodnotu. Ale koule kutálející se po naklonné rovin, kdyby se opravdu kutálela, má setrva!nost vzhledem k rozto!ení, a kdybyste ten pokus provedli, obdržíte pt sedmin správné hodnoty vzhledem k dodate!né energii, kterou spot ebujete na rotaci koule. Proto je tahle jediná ukázka ,výsledk$‘ pokusu získána z podvrženého pokusu. Nikdo takovou kouli nekutálel, protože by byl nikdy tyhle výsledky neobdržel.“ „Objevil jsem ješt nco,“ pokra!oval jsem. „Když v té knize budu náhodn listovat a položím nkde prst a p e!tu vám pár vt na té stran, mohu vám ukázat, co mi na ní vadí – není to fyzika, ale od za!átku do konce jenom memorování ! Proto mi nechybí odvaha k tomu, abych v ní listoval te&, p ed tímto publikem, položil dovnit prst a p edvedl vám to.“
Naež jsem to ud lal. Bmrrrrap – stril jsem do knížky prst a zaal íst: „Triboluminiscence. Triboluminiscencí nazýváme sv tlo, které vydávají krystaly, když je drtíme.“ !ekl jsem: „Tedy – je to fyzika? Nikoliv! Jenom jste "ekli, co znamená jedno slovo pomocí druhých slov. V#bec nic jste nevypov d li o p"írod – které krystaly vydávají sv tlo, když je drtíte, pro ho vydávají. Víte o tom, že by n jaký student šel dom# a zkusil to? Ani nem#že. Ale kdybyste místo toho napsali: ,Když vezmete kus cukru a v kleštích ho potm rozmakáte, uvidíte namodralý záblesk. Stejn se chovají i n které jiné krystaly. Nikdo neví pro. Tento jev nazýváme triboluminiscence.‘ Pak n kdo p#jde dom# a zkusí to. Pak jde o poznávání p"írody.“ Ukázal jsem jim to na tomhle p"íkladu, ale bylo úpln lhostejné, v kterém míst bych tu knihu rozev"el; vypadala takhle všude. Nakonec jsem "ekl, že nechápu, jak se n kdo m#že n co nauit v tomhle systému „vzd lávání pro vzd lání“, v n mž lidé skládají zkoušky a uí ostatní, jak skládat zkoušky, ale nikdo niemu nerozumí. „Akoliv,“ "ekl jsem, „musím se mýlit. M l jsem ve t"íd dva studenty, kte"í byli velice dob"í, a znám jednoho fyzika, který získal své vzd lání výlun v Brazílii. Z"ejm se n kte"í lidé dokážou tímhle systémem prokousat, a$ už je jakkoliv mizerný.“ Když jsem dop"ednášel, vstal vedoucí katedry vyuování fyziky a "ekl: „Pan Feynman nám pov d l v ci, které se nám velice špatn poslouchaly, ale je z"ejmé, že má fyziku opravdu rád a jeho kritika je up"ímná. Proto si myslím, že bychom o ní m li p"emýšlet. Šel jsem sem s v domím, že náš systém výuky trpí n kterými neduhy; te% jsem se dozv d l, že to je rakovina!“ – a posadil se. Tím umožnil "ad dalších lidí, aby se otev"en vyslovili, a nastal velký rozruch. Kdekdo vstával a n co navrhoval. Studenti ustavili n jaké výbory, které m ly p"edem rozmnožit p"ednášky, a další výbory, pov "ené ud lat tohle a tamto. Pak se stalo n co, co jsem v#bec neoekával. Jeden ze student# vstal a "ekl: „Já jsem jeden z t ch dvou student#, o nichž se pan Feynman zmi&oval na konci p"ednášky. Nestudoval jsem v Brazílii; chodil jsem do školy v N mecku a do Brazílie jsem p"ijel teprve letos.“
