KAPITOLA
17
Práchenˇ
Z ticha lip a sosen tvých chlad kamene do mne dých dávná slova v stínu thují nad mrtvými podˇrimují jak stráž u zdí rozpadlých. Na hudbu “Z cˇ eských luhu˚ a háju” ˚ myslíme u rˇ eky Otavy1 , kde metlice2 3 potichu šelestí na “hrubatech ˚ ” dávných ryžovišt’ a proutek husopasˇcin kreslí do modra nebes kradmé obrazy snu. ˚ A olše4 voní – a rˇ eka zpívá. O cˇ em? -“U panského dvora náš Vitoušek orá, strakaté voleˇcky má.5 ” Ano, to je znárodnˇelá zamilovaná písniˇcka Alšovy6 maminky Veroniky, písniˇcka, 1 otava:
druhá senoseˇc trsnatá: Deschampsia cespitosa (viz obrázek na str. 17) 3 sejp: Drobný kopcovitý útvar nˇ ekolik metru˚ dlouhý, vzniklý nakupením hlušiny pˇri rýžování. 4 olše lepkavá: Alnus glutinosa, listnatý strom, vyskytuje se ve vlhkých pudách, ˚ na bˇrezích rˇ ek a potoku, ˚ v moˇcálech. (viz obrázek na str. 3) 5 U panského dvora náš Vitoušek orá: (viz text na str. 29) 6 Mikoláš Aleš: Ceský ˇ malíˇr a ilustrátor (1852-1913) (viz obrázek na str. 17) 2 metlice
1
17. Práchenˇ
jejíž dˇejistˇe umístil dojatý syn sem na Horaždovicko. Jistˇe si na ni vzpomnˇel, jda tudy jednou, a do malého náˇcrtníku si zaznamenal strmý obrys Práchnˇe7 i panský dvur ˚ s alejí starých hrušní, vonící jarní ornicí, i oráˇce za pluhem. Z polí voní rˇ ebˇríˇcek a máta, na vyprahlé pˇešinˇe zvedá se stonek jitrocelu˚ 8 , Alšovy6 erbovní kvˇetiny, z trav zní “crkot cvrˇcku” ˚ – a rˇ eka plyne. Museli byste pˇrijít na vrchol Práchnˇe7 o vojtˇešské pouti, abyste tu zahlédli modro podléštek11 a poznali lidi z celého kraje. Chasníci kupují dˇevˇcatum ˚ perníková srdce v poutních boudách a kˇrik vyvolavaˇcu˚ se tˇríští o lesní tiš. Sosny a thuje šumí nad hroby nebožtíku˚ z Veˇrechova, Hydˇcic a Boubína12 . Ti spí uprostˇred lesa na hˇrbituvku ˚ kolem prastarého kostelíka svatého Klimenta, kam vede z hydˇcické strany “smrtelná cesta” až k hradišti, po nˇemž má celá tato širá krajina své jméno. Práchni7 , jak vyjádˇriti celou složitou podmanivost tvého jména a místa? Zboˇrme zídku prostoru a cˇ asu a nechrne promlouvati jen ústa vln a listí, jistˇe se dovíme víc, než mohla zaznamenati do knih ruka písaˇrova. Naše zvídavost se bude stále ptáti na osudy rodu, ˚ jež zalidnily tuto krajinu už v dobách vymykajících se každé pamˇeti lidské. Kterými asi slovy bychom se dorozumˇeli s prvními pˇríchozími, kteˇrí za hlinˇenými valy sroubili na této výšinˇe první hradisko, aby ochránili pˇred vpádem nˇekterého z nepˇrátelských kmenu˚ své ženy a stáda. Byl to jistˇe lid divoký, sedící na zvíˇrecích kožich v zemních jámách, spíš posunˇcinou se domlouvajíc: než promyšleˇ to už byli pokojnˇejší obyvatelé pasteveˇctí, nemyslící nou stavbou vˇet. Ci tolik na výboj, jako spíš na písen, ˇ kterou u hlinˇeného pˇreslenu pˇredzpˇevovaly nad ovˇcím rounem plavé ženy širokých boku, ˚ s oˇcima kvetoucího lnu, z jejichž rtu, ˚ prudce opojných, kanula slova jako med? Kdo nám poví jména knížecích úˇredníku, ˚ popravcu, ˚ spravujících na úsvitˇe dˇejin ze zdejšího hradištˇe rˇ ídce rozseté osady tohoto kraje? Po hradské cestˇe pˇricházívali osadníci v urˇcený cˇ as, aby odvedli berni: vybrané kusy bravu a skotu, voští i drubež ˚ i štuˇ ˚ cky vybíleného plátna. Synkové potˇežkávali mohutné meˇce vladaˇrových zbrojnošu, ˚ toužíce ve snách po hradní službˇe. Zdola od rˇ eky tiše zazníval pˇresýpaný písek na primitivních 7 Práchen: ˇ
Vrchol nad Horažd’ovicemi, 512 m. (viz mapa na str. 31) kopinatý: Plantago lanceolata, léˇcivá vytrvalá bylina. (viz obrázek na str. 17) 11 jaterník podléška: Na jaˇre kvetoucí bylina z c ˇ eledi pryskyˇrníkovitých. (viz obrázek na str. 8 jitrocel
3) 12 Boubín: Šumavský vrchol (1362 m), nˇ emecky Kubany. (viz mapa na str. 31, obrázek na str.
3)
2
17. Práchenˇ
jelec jesen
olše lepkavá
jaterník podléška
Velké Hydˇcice
Boubín
3
17. Práchenˇ
sítech a do zad polonahých ryžovníku˚ se palˇcivˇe opíralo slunce. Byli to uteˇcenci jiných kmenu˚ nebo provinilí vyhoštˇenci, tající pod cˇ elem pˇrízrak vraždy, cˇ i “holota” ostˇríhaných hlav, pˇrivedená v zajateckých poutech z nˇekteré vojenské výpravy? Nasupená oboˇcí jen tak tak skryla uhýbavý zrak, v nˇemž bys marnˇe hledal nˇejaký cˇ istší záblesk bohatšího života vnitˇrního. Jak asi neradi káceli tito robotní posvátnou lípu, v jejímž stínu se cˇ ernala dˇrevˇená socha Perunova14 ; s jakými pocity hledˇeli na nové podivné znamení, vztyˇcené zde na nádvoˇrí rukou biskupa Metodˇeje, vyslaného do tˇechto konˇcin samotným vojvodou Boˇrivojem? Co asi cítila jejich pˇrírodní duše pˇri prvním zaznˇení zvonu, co si pˇredstavovala pˇri první modlitbˇe Otˇcenáše? S podivem hledˇeli na nový obˇrad pohˇrbu, kdy tˇelo nebožtíkovo neshoˇrelo na hranici, ale bylo spuštˇeno do zemˇe. Dívky neoslavovaly už v cˇ as slunovratu Ladu15 , bohyni lásky tˇelesné, ani Živu, dárkyni života, ale v cˇ ase májovém nosily kvítí k nohám Panny, která porodila bohoˇclovˇeka. Promluvte staré valy, a ty, vodo, nenech nás na pospas jenom vznícené obraznosti... Husté trsy malin a lískoví stˇreží trosky hradeb hradu pozdˇejšího, vyvedeného už z kamene. Podaˇrí-li se ti v šeru zahlédnouti kvˇet lilie zlatohlavé, proˇc bys neuvˇerˇ il tomuto zjevení, proˇc bys neuvˇerˇ il povˇesti o zlaté sovˇe, stˇrežící v zasutých sklepeních dávno ukryté poklady? Jen se dívej do modravé dáli a uzˇríš rozhlednu na vrcholu Svatoboru. (Zase jméno kouzelné a pradávné jako Stohlavec nebo Svat!) Pod vrchem dýmá Sušice16 . Knˇežno Vodolenko17 , jen povˇest zbyla po vás z mythické doby – jen povˇest a jméno lázní17 . Milovala jste svuj ˚ lid, nejvíce nemocné a ubohé – i svou smrtí jste jim chtˇela posloužit. Poruˇcila jste prý pˇred svým skonem, aby vaše mrtvé tˇelo naložili na vuz ˚ tažený dvˇema voly, a na miste, kde se sami zastaví, bylo pohˇrbeno. I stalo se, a z hlubin vašeho hrobu vytryskl pramen vody hojivé – a my si nad studánkou Vodolenkou17 tento tklivý pˇríbˇeh znovu oživujeme. Zlaté veˇcery nad Práchní7 , co všechno ještˇe z vás vytušíme? Hvˇezdník 14 Perun:
Slovanské božstvo hromu, bouˇre a blesku (analogie severského Thora). slovanské božstvo, obecnˇe považována za bohyni lásky 16 Sušice: Mˇ esto na Otavˇe jihovýchodnˇe od Klatov, asi 11600 obyvatel. (viz mapa na str. 32, obrázek na str. 5) 17 Vodolenka: Bývalé láznˇ e. 15 Lada:
4
17. Práchenˇ
Sušice
zlatobýl obecný
Rabí
kostel sv. Jakuba a Filipa v Hejné
bažanka
hlaváˇc obecný
5
17. Práchenˇ
a zlatobýl21 – jaká tˇrpytná cˇ elenka jmen pro kvítí polní – ale proˇc i potmˇechut’ se tu pne mezi vrbovím? Odtud odboˇcme od rˇ eky k Hejné. Je to vesnice, známá z jedné povˇesti v celém kraji. Pˇripomenme ˇ si ji! Pan Puta ˚ Švihovský si pˇrivezl z cizích krajin na svuj ˚ hrad Rábí22 malou opici a velmi si ji oblíbil. Jednou musil odjet z hradu, naˇrídil však pˇrísnˇe služebnictvu, aby zvíˇre bedlivˇe opatrovalo. Jeden služebník nechal otevˇrené okno, a když se vrátil do komnaty, byla opice tatam. Shánˇeli se po ní v celém hradˇe, ale ta už bˇehala v lese u Hejné. Tam ji náhodou zahlédl jeden z Hejnenských, a domnívaje se. Že vidí cˇ erta, bˇežel úprkem sdˇelit tuto zprávu do vsi. S vidlemi, kosami i sekerami blížil se ozbrojený zástup vesniˇcanu˚ k lesu a po vzrušující honbˇe nesl ubitou opici jako trofej pˇrímo na rábský hrad. Nepˇrejte si slyšet lamentace pánˇe Putovy, ˚ kterými je uvítal. Od té doby musili platit zvláštní dan, ˇ zvanou opiˇcí, a sousedé z okolních vsí neˇríkali Hejné jinak než bláznivá Hejná. To se však stalo již velmi dávno... Poutník si zde se zalíbením prohlédne starý kostelíˇcek, jehož nejzajímavˇejší starobylostí je silnˇe vyšpaletované románské okno. Vždycky mˇe zajímalo, co si vlastnˇe Adolf Heyduk pˇredstavoval pod slovem srdeˇcník23 , když jím nazval jednu básnickou sbírku ( Hoˇrec a srdeˇcník ). Dozvˇedˇel jsem se pozdˇeji, že tak nazýval šumavský lid tolii bahenní24 pro její srdˇcitý list. Tato kvˇetina má však ještˇe jedno pojmenování, úžasnˇe krásné: parnasie. Její bledý kvˇet, ohlašující z mlh podzimní chlad, je skuteˇcnˇe jakoby utkaný z par. Tedy tímto kvˇetem mínil pootavský slavík svuj ˚ srdeˇcník23 . 23 Nevˇedˇel asi, že srdeˇcník je také botanický název docela jiné, rumištní rostliny (Leonorus), která má drobný, bledˇe nachový kvítek a podle Pˇrešla “smrdí, chutná hoˇrce a jindá se potˇrebovala v lékaˇrství”. Na školním dvorku v Hejné jsem ji koneˇcnˇe poznal in natura, když mnˇe ji tam ukázal jeden z nejlepších znalcu˚ pošumavské flory, rˇ editel Josef Vanˇecˇ ek. Na vápencovém vrchu Puˇcance, který je dnes chránˇenou reservací, ještˇe sídlí výr a naveˇcer vzlétá na pastviny lelek kozodoj27 . Rostou tu nádherné 21 zlatobýl obecný: Bylina rostoucí na pasekách a chudých pastvinách, používá se pˇri zánˇetech ledvin. (viz obrázek na str. 5) 22 Rabí: Zˇrícenina hradu na Otavˇ e, severovýchodnˇe od Sušice. Hrad byl postaven v 15. stoˇ letí na místˇe starší tvrze a je nejvˇetším hradem v Cechách. (viz obrázek na str. 5) 23 srdeˇ cník obecný: leonurus cardiaca (viz obrázek na str. 20) 24 tolie bahenní: Parnassia palustris (viz obrázek na str. 20) 27 lelek lesní: Caprimulgus europaeus, tažný pták aktivní v noci. (viz obrázek na str. 7)
6
17. Práchenˇ
lelek lesní
Puˇcanka
lípa
Bobík
Maleˇc
Zuklín
7
17. Práchenˇ
okrotice, hvˇezdiˇcky bˇelozáˇrek, prorostlík28 , bažanka29 i marulka klínopád, hlaváˇc30 a kopretina chocholiˇcnatá, ale nejvˇetším pˇrekvapením je tu toˇriˇc, ten toˇriˇc, který Jan Neruda31 umístil ve svých “Prostých motivech” na hˇrbituvek ˚ u Svaté Máˇrí, kde nikdy rusti ˚ nemohl. Toˇriˇc! – Marnˇe pátrám v pamˇeti a marnˇe mapuji všechny Nerudovy31 cesty z Vlachova Bˇrezí, z nichž žádná nevede sem, na Puˇcanku... Obzírám jižní horizont kraje, uzavˇrený Boubínem12 a Bobíkem34 , od nichž pokraˇcuje k západu táhlá linie, pˇrerušená siluetou ohromné lípy a tušenými stˇrechami. To je Maleˇc. Ves mezi lesy je Zuklín35 , a mírnˇe zdvižený horský oblouk s prstem rozhledny neklamnˇe udává Javorník, nejvyšší horu v bývalém protektorátu. Má pozornost se soustˇreduje ke krajinˇe, uzavˇrené mezi horou Ždánovem36 a hradištˇem Sedlem, k domovu “svˇetáku”. ˚ Zuklíne, Zuklíne, stojíš v pahorkatinˇe, vyrábˇejí tam hrábˇe, znamenáš se v parádˇe, Zuklíneˇcku, Zuklíne. Nejen touto písniˇckou, ale ještˇe jiným rˇcením škádlí sousedé obyvatele této vsi, roztrušujíce o nich, že jim rostou dˇreváky na stromech. Z pouhého dˇreva dˇelával podzuklínský mlynáˇr Matˇej Studniˇcka kapesní hodinky a prý docela pˇresnˇe šly. O Maleˇcských jsem zase slyšel, že o pouti tam zabíjejí u Svátku˚ na vodru kapra, bývá prý celý mechovatý a hroznˇe kˇriˇcí. Ostruženskou poutní zvláštností jsou krajkované lívance a Sobˇešiˇctí si vysloužili název “beˇcani” snad proto, že se jim nikdy nechtˇelo jiti na vojnu. Rozsedelští se hnˇevají na Šimanovské, protože jim v noci z kapliˇcky ukradli svatého Jana a odnesli si ho v nuši. ˚ Jak jinak, vždyt’ tam prý pˇri cestˇe shora dolu˚ dˇelají nuše ˚ ob cˇ íslo a pˇri cestˇe zdola nahoru v cˇ ísle každém. Nedovˇedˇel jsem se, proˇc hezkým nezdickým dˇevˇcatum ˚ rˇ íkají “ˇripandy”, 28 prorostlík
srpovitý: Bupleurum falcatum (viz obrázek na str. 23) Bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), rostlina z cˇ eledi pryšcovitých. (viz obrázek na str. 5) 30 hlavᡠc obecný: Scabiosa columbaria (viz obrázek na str. 5) 31 Jan Neruda: Ceský ˇ básník a novináˇr (1834 Praha – 1891 Praha), cˇ len májovcu; ˚ zakladatel žánru fejetonu. (viz obrázek na str. 20) 34 Bobík: Šumavský vrchol (1264 m), nˇ emecky Schreiner. (viz mapa na str. 31, obrázek na str. 7) 35 Zuklín: Cást ˇ obce Strašín na severním svahu Javorníku. (viz mapa na str. 32, obrázek na str. 7) 36 Ždánov: Hˇrbet na západním okraji Javornické hornatiny (1064 m). (viz mapa na str. 31) 29 bažanka:
8
17. Práchenˇ
což by spíš patˇrilo ostruženským, které nosí cˇ ervené punˇcochy, zatím co nezdická barvy modré. Nebylo prý radno v dobách svˇetácké slávy projiti Nezdicemi mužskému cizinci. V létˇe byli všichni poˇrádní domácí mužští ve svˇetˇe u cirkusu˚ a doma zustali ˚ jen nemohoucí dˇedové a osamˇelé ženy. Klekly prý pˇred cizincem na kolena, nechtˇejíce ho pustit, a moc prosily, aby u nich pˇrespal do rána. Zato v zimˇe byla tu hluˇcnost pˇrenáramná, pivo i víno teklo proudem, v hospodˇe se jedly jen mladé husiˇcky, monokl byl bˇežným zjevem, o cylindrech na hlavách ani nemluvˇe. Vzpomínám na jedno vyprávˇení básníka Fráni Šrámka, který mi potvrdil toto nezdické bezmuží, jež poznal z vlastní zkušenosti, když tam v roce 1921 pobýval u svého kamaráda z vojny, uˇcitele Jakše. Byl v Nezdicích svˇedkem pˇri svatbˇe Jakšovy sestry, tamní poštmistrové, i krajina se mu líbila, ale bylo tenkráte tak pršlavé šumavské léto, že básník už zaˇcátkem srpna odjel, a od té doby jezdíval do Sobotky. Karel Klostermann37 vˇenoval Ostružnu celý román, pˇrípadnˇe nazvaný “Svˇeták z Podlesí”. Mramorový lom, jedno z dˇejišt’ románu, mužeme ˚ tam vidˇet podnes a je celý zarostlý lískovými keˇri. Hlavní postavu bychom nalezli na strašínském hˇrbitovˇe, kde u zdi cˇ teme nad jedním hrobem tento nápis: Zde v Pánu odpoˇcívá Jan Král nar. 29. dubna 1860 zem. 25. dubna 1896. Zde odpoˇcívá ještˇe jiná románová postava. Je jí sebevrah Josef Moravec, myslivec ze zalužské myslivny, ústˇrední postava románu “Jed v žilách”, jejž napsal profesor Viktorin Zeithammer pod pseudonymem Ursus Šumavský. Klostermannuv ˚ 37 “Hostinný dum” ˚ je vlastnˇe dnešní hostinec U Kopu˚ a musím rˇ íci, že si své románové pojmenování zaslouží právem... Mohli bychom se vypraviti i do strašínské jeskynˇe, vyhloubené v krystalickém vápenci, ale Strašenˇ je nejvíce známa v širokém dalekém kraji svými slavnými poutˇemi. Ještˇe dnes vidíme u kostela roubené stavení, kde žil v šestnáctém století Martin Rezek Strakonický, poustevník a divotvorce, 37 Karel Klostermann: Ceskonˇ ˇ emecký spisovatel (1848-1923), autor realistické prózy pˇredevším se šumavskou tematikou. (viz obrázek na str. 25)
9
17. Práchenˇ
10
Sobˇešice
Rozsedly
Šimanov
Nezdice
Ostružno
Strašín
17. Práchenˇ
který si svou asketickou zbožností a pˇríkladným životem získal úctu pˇrímo svˇeteckou. Jemu se prý zjevila Panna Maria a vymáˇckla svým prstem dulek ˚ v kameni. Nemusíte vˇeriti legendám, ale pravdou pravdoucí je zjištˇení, že i v nejsušších letech je tato prohlubenˇ plná vody, a povˇest vypráví, že její úˇcinek je blahodárný pro nemocné oˇci. Lehounkým modrem se vždycky nˇejak zamýšlíš, údolí Otavino, a postˇribˇríš pasáˇcka na sejpu, obrys topolu i provázek slin u kraví huby. Jako zjevení zahlédl jsem vápencový lom u Hydˇcic, kde troubení ohlašuje stˇrelbu, a teprve polední slunce zduraznilo ˚ bílou majestátnost hradu Rábí22 , zdviženou nad borovým lesem. Úplnou slepotou zaplatil Jan Žižka40 za jeho zteˇcení a každé dítˇe zná už z cˇ ítanky ten známý pˇríbˇeh. Tyto rozvaliny jsou ještˇe dnes schopny podnítit romantický sen a sama hradní studnˇe nás rozechvˇeje svou hloubkou. Asponˇ malíˇr Alois Moravec41 vždycky ztají dech nad tajemstvím její povˇesti, která kachnu, do této studnˇe spuštˇenou, nechá vyplouti až v rybníku pod vrchem. Jen zrak vˇedoucí pozná ve stromech na nádvoˇrí vzácné muky a nemusí to být zrovna bˇrichopásek, aby si všiml zahradních hlemýždu, ˚ jímž se jen stˇeží vyhne noha poutníkova. V jizbiˇcce hradního musea si všimni gotického reliéfu Krista, ale nezapomenˇ si pˇreˇcisti i nápis na Bílkovˇe42 kresbˇe : “Jan z Kalicha – v ovzduší své matky – své Ženy a dcery – v ovzduší uštvaných a kaceˇrovaných – u svých vojevudc ˚ u˚ a svého voje. Všechny pohledy spoˇcinuly na nˇem a jeho na Bohu se slovy: Tvé jest království.” Jaká úžasná zkratka – a jak mocnˇe pusobivá ˚ právˇe zde na hradu Rábí22 ! Rozhlížíš se po kraji. Nezamyslický kostelík s vysokým jehlanem vˇeže, gotickou Madonou na pulmˇ ˚ esíci, kopií Grünewaldova Ukˇrižování, zmate napoprvé svými ruznorodými ˚ epitafy, jejichž provenience44 sahá až do oblasti alpské, a nestaˇcí ani smuteˇcní parte knˇežny Lamberkové u velkého svícnu, abys vše tady pochopil. Kníže Lamberk, pán na Žihobcích a Žichovicích, majitel Javorníku, dal sem pˇrenésti všechny náhrobní kameny svých pˇredku˚ z jejich štýrské vlasti. Tímto aktem piety si vysvˇetlíme alpskou gotiku v kostelíku cˇ eském – jsou 40 Jan
Žižka z Trocnova: Váleˇcník a táboritský vojevudce ˚ (1360-1424) (viz obrázek na str. 25) ˇ Moravec: Ceský malíˇr a ilustrátor (1899 Chyšky u Milevska – 1987 Praha). 42 František Bílek: Ceský ˇ grafik, sochaˇr a architekt, pˇredstavitel symbolismu (1872 Chýnov – 1941 Chýnov). (viz obrázek na str. 25) 44 provenience: neboli puvod, ˚ z latinského provenio 41 Alois
11
17. Práchenˇ
12
kostel Narození Panny Marie ve Strašínˇe
Žihobce
Nezamyslice
perlorodka rˇ íˇcní
Horažd’ovice
Strakonice
17. Práchenˇ
Meˇcichov
Klatovy
žluva hajní
lednᡠˇ cek rˇ íˇcní
jelec tloušt’
Stˇrelské Hoštice
13
17. Práchenˇ
však jiné souvislosti, jež je nutno vˇedˇet. Pˇrí žihobeckých obžínkách byl tento kulhavec vyzván k tanci nejkrásnˇejším dˇevˇcetem ze zámecké chasy. Taneˇcnice – (nemˇela snad za nadry ˇ skrytý laskavec?) – se mu v okamžení tak zalíbila, že jí ihned zadal celé své srdce. Ani na chvíli ji z ruky nepustil, pˇretanˇciv s ní všechny zámecké pokoje, a v posledním z nich se prý s ní na klíˇc uzamkl. Nechci se zadušovati za pravdu tohoto taneˇcního závˇeru – ale báby mívají zrak ostrý a zkušenost pˇrevelikou. Buh ˚ ví, jakým a kterým kouzlem oˇcarovala šafáˇrova dcera (ˇcerná Káˇca jí rˇ íkali závistivci pro její krásu) svého knížecího pána, že nadobro ohluchl k pobouˇreným výtkám svého vznešeného pˇríbuzenstva, že poslal tuto svou nevˇestu do mˇesta na vychování a nakonec si ji odvedl ze strašenského ˇ kostelíka jako svoji zákonnou chot’. Tato provokující mesaliance45 jistˇe nezískala mladé knˇežnˇe mnoho pˇríbuzenské pˇríznˇe, ale lid ji miloval – bylat’ vlídnou vrchností. Milujícího manžela prý mnoha dˇetmi obdaˇrila a o jeho legálním otcovství nebylo sporu ani u závistivcu˚ nejzavilejších. Tátovi šafáˇri vsak stouplo dceˇrino štˇestí do hlavy – a ponˇevadž nenadálé bohatství jako rez niˇcí všechny dobré lidské vlastnosti, spustil se natolik, že dennˇe už po ránu zapíjel vydatnˇe její štˇestí horaždovickou “Münzovkou”. Spí už dávno svuj ˚ vˇecný sen v nezamyslické46 kryptˇe knˇežna Lamberková, ale dˇeti, nevím už kterým zákonem vydˇedˇené, musely se rozbˇehnout s prázdnou do svˇeta. Zámeˇcku žichovický, cˇ asto poutník mine tvuj ˚ renesanˇcní puvab ˚ a ani neuvidí na tvém schodišti gotický opukový reliéf Kristova Ukˇrižování, pˇrenesený sem z hradu rábského22 – a ani nepozná, že obrazy gotické archy jsou jen podvrženým falsem, zhotoveným podvodníky, pˇred cˇ asem rˇ ádícími v tomto kraji – ale to už by byla kapitola jiná. “Žichoviˇctí pulpáni” ˚ žijí už jen v románˇe Karla Klostermanna37 , jehož otec byl zde zámeckým lékaˇrem, a klukovské oˇci budou se nadále vzrušovat dobrodružstvími otavských Robinsonu, ˚ do nichž autor tak pˇeknˇe soustˇredil svá chlapecká alotria a pokání. Poslední lesmistr, známý svými záhadnými jízdami do Albánie pˇred druhou svˇetovou válkou, snad ve službách nˇemecké špionáže, zapsal se do 45 mesaliance:
spoleˇcensky nerovný snatek ˇ
46 Nezamyslice: Vesnice jižnˇ e od Horažd’ovic, asi 230 obyvatel. (viz mapa na str. 32, obrázek
na str. 12)
14
17. Práchenˇ
Maˇcice
Mladˇejovice
Radomyšl
Kuˇridlo
15
17. Práchenˇ
pamˇeti sousedu˚ svým neblahým koncem. Pˇríliš vˇernˇe sloužil nˇemeckému d’áblu, než aby mohl v revoluˇcních dnech s klidným svˇedomím vyˇckávati bˇeh nových cˇ asu... ˚ I prchal pˇred nimi, a jsa v pasti, použil strychninu, zkrátiv si tak cestu do pekel. Už ho nemusí mrzet, že zapomnˇel pˇri prodeji hradu Rábí22 Klubu cˇ eských turistu˚ vyznaˇciti ve smlouvˇe opatrnou klausuli, která by ho uˇcinila podílníkem pokladu, kdyby se pˇrece jen nˇekdy nˇejaký našel. A rˇ eka plyne Vede nás proudem po svých bˇrezích až k “ostrovu” horaždovickému, kde její slepé rameno chystá pro nás nové pˇrekvapení. Mlýnská strouha je totiž královstvím perlorodek rˇ íˇcních50 , a kdo neví, že rˇ eka Otava1 kromˇe názvu “zlatonosná” má i oznaˇcení “perlorodá”, muže ˚ se o jeho oprávnˇení na tomto místˇe makavˇe pˇresvˇedˇciti. Celý složitý ceremoniál býval konán pˇri jejich výlovu. Jedinˇe stˇríbrnou lžiˇckou byly vybírány perlové kuliˇcky z vypáˇcených lastur jako z pokladnice a zvlášt’ cenné exempláˇre se vložily do skˇrínky, nejjemnˇejší vatou vystlané. Dˇríve však byly dávány nejprve do úst, ponˇevadž se nezlomnˇe vˇerˇ ilo že perly teprve pod jazykem dosáhnou žádané tvrdosti. Kolik tˇechto nevinných zvíˇrátek zahyne pro ženskou parádivost, uvážíme-li, že v tisíci lasturách se nalezne stˇeží pˇet bílých perel... Mnohem snadnˇejší to mˇeli kluci, když pˇred lety pˇri stavbˇe jetenovické silnice mohli sbírat ametysty, nacházející se i na Stohlavci, a z dvojlomého vápence “u Hradce” vyštípli krásnˇejší destiˇcky, než co je jich po vlastech cˇ eských ukryto ve všech školních kabinetech. Krásné pˇešinky a cestiˇcky na ostrovˇe, v anglický park promˇenˇeném, kolikrát jsem obdivoval váš topol balzamický, hlohy52 , mukynˇe i lonicery, dˇrišt’ál a borovici Weimuthovku! Veverky skotaˇcily v rozložitých korunách a na rozsáhlém palouku ujíždˇel jezdec jakoby vystˇrižený z nˇekteré staré rytinky a do vln Otaviných1 vklouzla užovka, zasvítivší žlutými pulmˇ ˚ esíˇcky. Nerušme milence a neplašme srn! Pod tˇemito krásnými loubími zadumanˇe chodíval i máchovský lyrik Rudolf Mayer. Což nevidíte padající hvˇezdu? Tolik miloval noc... V Záˇreˇcí kvetou z jara hrušnˇe truskovky a rˇ eka Otava1 si pod starým 50 perlorodka rˇ íˇ cní: Margaritifera margaritifera, kriticky ohrožený druh mlže. (viz obrázek na str. 12) 52 hloh obecný: Crataegus oxyacantha (viz obrázek na str. 28)
16
17. Práchenˇ
Mikoláš Aleš
metlice trsnatá
rˇ ebˇríˇcek obecný
jitrocel kopinatý
17
17. Práchenˇ
mostem vykasala své vlnky jako do tance. Vˇerˇ te, je to rˇ eka škádlivá a povídavá jako venkovská dˇevˇcata pˇred vdavkami. Je-li trochu chlubná, má jistˇe proˇc. Než vejdeme do Horaždovic, mˇeli bychom si nˇeco zopakovat z jejich historie – ale to si pˇreˇctˇete jindy v knihách uˇcených. Jen tolik podotknˇeme, že u mlýna Járova zemˇrel morem pˇri obléhání tohoto mˇesta první Habsburk na cˇ eském trunˇ ˚ e, král Rudolf, a že i mrtvola tohoto vladaˇre, nazvaného pro jeho skoupost král “kaše”, hrála tehdy pˇri vzdání Horaždovických velmi dusažnou ˚ roli. Profesor Rudolf Urbánek55 , historik doby Podˇebradského56 , mohl by nám ovˇerˇ it horaždovickou chloubu, která tvrdí, že se zde v cˇ ísle pátém na den svatého Jiˇrí drakobijce léta Pánˇe 1420 narodil paní Annˇe z Kunštátu syn56 , který byl jménem tohoto svˇetce pokˇrtˇen. Což, nebylo by to rodištˇe zrovna nevhodné pro husitského krále, nebot’ všechna práchenská ˇ mˇesta kromˇe Strakonic58 stála vždy vˇernˇe pˇri Žižkovi40 . A kdyby návštˇevník nevím z jakých animosit chtˇel pominout místní museum, umístˇené v zámku, at’ si prohlédne asponˇ jednu jedinou znamenitost, jinde nevídanou. Je jí stará kniha mˇestských smluv, která se na zámek zamykala. Tak opatrnˇe stˇrežili Horaždoviˇctí své statky vezdejší. Vejdˇete kteroukoliv z bran, ale jistˇe vám v pamˇeti nejvíce utkví Pražská, na jedné stranˇe s namalovaným mˇestským znakem a druhou stranou obrácená do mˇesta s postavami Kristova ukˇrižování. V uliˇckách pˇrekvapí mnohý dum ˚ gotickým portálem, i kostel je krásná gotika a v klášterním chrámu školských sester je zachován renesanˇcní epitaf Puty ˚ Švihovského, tolik pobuˇrující mravní cit ctihodných panen. Kameník musel provésti na kamenném rytíˇri vyžádanou kastraci, aby nebylo svodu ani rušení z meditací a modliteb. Nevím sám, proˇc zámeckou sochu Neptuna pˇrekˇrtili tady na Nemodlenku a proˇc se venkované posmívají horaždovickým mˇešt’anum ˚ slovem “tˇrepáci”. Tito rˇ emeslníci a rolníci vybudováli zde pˇred lety krásnou muzikantskou tradici, z níž vyrostl i Otakar Ševˇcík60 , zdejší rodák a uˇcitel houslistu˚ svˇetového jména. ˇ Urbánek: Ceský historik (1877 Slaný – 1962 Praha). ˇ z Podˇebrad: Ceský král z rodu šlechticu˚ z Kunštátu (1458–1471). (viz obrázek na str.
55 Rudolf 56 Jiˇrí
28) 58 Strakonice:
Okresní mˇesto na soutoku Otavy a Volynky, ˇ asi 24 000 obyvatel. (viz mapa na str. 32, obrázek na str. 12) 60 Otakar Ševˇ ˇ cík: Ceský houslista a houslový pedagog (1852 Horažd’ovice – 1934 Písek).
18
17. Práchenˇ
túje západní
lilie zlatohlavá
lilek potmˇechut’
Adolf Heyduk
19
17. Práchenˇ
20
srdeˇcník obecný
tolie bahenní
Jan Neruda
bˇelozáˇrka
17. Práchenˇ
Rozsáhlé pastviny se prostírají kolem meˇcichovských rybníku˚ a my se díváme smˇerem ke klatovské silnici, kde se zvedá na výšinˇe románský kostelík Malého Boru. Na tomto návrší sevˇrela tˇesným prstenem panská jízda, vedená Oldˇrichem z Rožmberka a Bohuslavem ze Švamberka, Žižkovy40 váleˇcné vozy, ale i tentokrát husitské houfnice rozrazily kruh obklíˇcení. Jednooký zeman vyˇrídil panskou pˇresilu svým lapidárním tahem – a “bratˇrí” mˇeli k Prachaticum ˚ volnou cestu, nechavše za sebou bojištˇe plné mrtvých nepˇrátelských tˇel i konských ˇ mrch. Jdouce dál podle rˇ eky, míjíme pˇrívozy, pastevce, rybáˇre i naháˇce – na poli jsme vídávali pracující jeptišky z kláštera horaždovického a pˇešinou pod strohými skalnatými stránˇemi doputujeme ke kozlovskému jezu. Ach, toho ptactva nebeského na ostrovˇe kozlovském – tˇech žluv62 , stˇrízlíku˚ a konipasu! ˚ – I drahokam lednᡠˇ ckuv ˚ 63 zajiskˇrí tady na slunci svým mˇenavým ˇ tˇrpytem. U propusti jezu, kterou ještˇe pˇred cˇ asem pˇreskakovali lososi, mnohokrát skotaˇcíval uˇcitelský synek Alois Moravec41 , aby jadrnost a krásu tohoto svého chlapeckého domova pozdˇeji tolikrát oslavil štˇetcem i ryteckou jehlou. Jak dychtivˇe tenkrát sledoval plavení koní v tuni ˚ nad mlýnem, kde koupající se kluci toužebnˇe vyˇckávali voraˇre, volajíce už zdálky žadonivˇe: “Strejˇcku, hodte nám houžev!” – Dodnes zná všechny druhy zdejších ryb, at’ jsou to pstruzi, tloušti, lipani, proudníci, bˇelice nebo jelci a stˇrevliˇcky – ale pro dumnost rybáˇrskou je jeho povaha pˇríliš cˇ iperná. Nadšenˇe mˇe vodil na všechna svá malíˇrská místa kozlovská a i hoštická65 , k stavením, kde bydlil s rodiˇci, k mostu i mlýnu, kde z kopyt melou kostní mouˇcku, do staré formanské hospody u Berku˚ s prejzovou stˇrechou a jeslemi v pru˚ jezdu, kde jednou pˇrespal Mikoláš Aleš6 s plzenským ˇ stavitelem Rudolfem Štechem, a dál do renesanˇcního zámeˇcku, v jehož komnatách bˇehají kluci plzenských ˇ škodováku, ˚ ba ani školu jsme nevynechali. Tam nám rˇ ídící ˇ Václav Ctvrtník ukázal “zlatou knihu”, do níž byli zapisováni po visitacích žáci nejpilnˇejší a nejpozornˇejší. Stará lipová alej “Na Skalkách” i vrby v Prˇcínˇe u bˇrehu˚ Otaviných mu našeptávaly tolikeré vzpomínky prvních malíˇrských vznˇetu. ˚ Starý kupec, pan Uhlíˇr, mˇel peˇclivˇe schovány Aloisovy 62 žluva
hajní: Oriolus oriolus, tažný pták velikosti kosa. (viz obrázek na str. 13) rˇ íˇcní: Alcedo atthis s výrazným oranžovo-modrým zbarvením. (viz obrázek na
63 lednᡠˇ cek
str. 13) 65 Stˇrelské Hoštice: Vesnice na Otavˇ e jižnˇe od Strakonic, asi 880 obyvatel. (viz mapa na str. 32, obrázek na str. 13)
21
17. Práchenˇ
kresby z akademie, kleˇckatého ovˇcáka, vojáka ze šlesvického tažení, ba i pohˇrební pruvod ˚ družiˇcek za rakví utopené kozlovské pasaˇcky. V sadˇe u Cábu˚ tento muj ˚ nejvˇernˇejší druh pˇreskoˇcil kamennou zídku, jen aby mi ukázal vorlíˇcky, které tam kdysi trhával. Hejno housátek zaštˇebetalo do jeho zklamání. – Milý Aloisi, iluse dˇetské mizí rychleji než tající sníh – ale lety jim i pˇribývá na intensitˇe naší lásky... Kozlove! Kozlove! Podmanils mé srdce, ani nemohu rˇ íci cˇ ím. Jistˇe svou staroˇceskou krásou a selskou jadrností svých sousedu˚ – ale ještˇe víc jednou historií. V dávných dobách mˇel Kozlov cˇ ást selskou, robotnou, rozloženou kolem vladyˇcího tvrzištˇe, a rýžovnickou dole u rˇ eky. Rytíˇr z Braˇcic, tehdejší pán na Kozlovˇe, nerad vidˇel své poddané podléhati svodu zlatých zrn, a proto prý záhy nastalo zjevné nepˇrátelství mezi ním a lidem, ušklebujícím se nad prací polní. Nová varianta horymírovská skonˇcila však v Kozlovˇe jinak než známým skokem Šemíkovým s vyšehradské skály do Vltaviných vln. Náš rytíˇr si vyjel konmo ˇ dohlédnout na žence k veˇrechovské stranˇe a tu jej od vody zahlédli rozhoˇrcˇ ení ryžovníci, cháska všeho schopná jako rybnikáˇri. Brzy ho dohonili na louce “Strádalce”, kde ošidný moˇcál naráz zarazil cval jeho konˇe. Divoká chasa na místˇe utloukla svého nepˇrítele k smrti. Pohozené mrtvoly se ujali kozlovští sedláci, omyli ji, pˇrivezli do Kozlova a se smutnou zprávou ujíždˇel posel do kláštera strakonického58 , aby ji sdˇelil nebožtíkovu bratru, maltánskému rˇ eholníkovi. Kozlovští byli bohatˇe odmˇenˇeni za svou kˇrest’anskou službu, nebot’ pánuv ˚ bratr vymohl jim mnohé výsady a jejich robota byla od té doby znaˇcnˇe zmírnˇena. Privilegia kozlovská byla dukladnˇ ˚ e sepsána na pergamenech a sousedé svoje “preverie” stˇrežili jako dˇedictví nezadatelné. Rychtáˇre vždycky pˇrísnou pˇrísahou zavázali k jejich ochranování ˇ a byl za nˇe celé obci odpovˇeden. Dˇrevˇená schránka skrývala vzácné písmo a žádný nezasvˇecenec nemohl odemknouti zámek ze dˇreva; jen zvláštní otoˇcení dˇrevˇeného knoflíku uvolnilo nˇejaký ozub a teprve potom víko nadskoˇcilo. Na památku této jistˇe významné události dala obec kozlovská vždycky na den svatého Havla68 sloužiti v hoštickém kostele slavnou mši za pana Benedikta z Braˇcic i Havla, jeho bratra. Kozlovský zvoník vyzvánˇel o tomto dni v kapliˇcce na návsi, vyzývaje rodáky do chrámu Pánˇe, a celá obec mívala velký svátek. Vystrojení sedláci vážnˇe kráˇceli vykonat svou povinnost 68 den
22
svatého Havla: 16. rˇ íjen
17. Práchenˇ
prorostlík srpovitý
toˇriˇc pavoukonosný
Klostermannova rozhledna na Javorníku
Frána ˇ Šrámek
23
17. Práchenˇ
– vždyt’ tato námaha nebyla zadarmo. Mohli si totiž v babinských lesích porážet nˇekteré stromy. A tu se valívali vždycky najednou do lesu, ˚ nebot’ pˇríliš dobˇre jeden druhého znali. Po mši svaté ve Stˇrelských Hošticích65 odcházeli všichni sousedé s knˇezem, rychtáˇrem a staršími obce zpátky do Kozlova, kde se konalo zbožné shromáždˇení na prostranství pˇred rychtou, na návsi nebo u rychtáˇre. Rychtáˇr se staršími vynal ˇ posvátnˇe truhlici s “preveriemi” ze zazdˇeného výklenku, pˇrinesl ji pˇred shromáždˇení a knˇez cˇ etl pergamen za pergamenem, latinské pˇreloživ do cˇ eštiny. Zbožné díkuvzdání ˚ a modlitby za pány z Braˇcic ukonˇcily tuto každoroˇcní obecní hromadu. Celá obec potvrdila rychtáˇri správnost “preverií”, které byly zase uzamˇceny do schrány, odneseny do tajného úkrytu na rychtˇe a zazdˇeny. Od roku 1906 nebyly už zazdívány, ale truhlice uložena u starosty a stˇehovala se po cˇ íslech, vždycky tam, kde právˇe bylo starostenství, naposledy u Dubu. ˚ August Sedláˇcek70 je ještˇe vidˇel a napsal o Kozlovˇe pˇeknou monografii. V parku kladrubského zámeˇcku se pomalu nad jezírkem rozpadává skalka s profilem tváˇrí bývalého majitele a jeho paní a jen podivínství, témˇerˇ surrealistické, mohlo promˇeniti zdivo umˇelé zˇríceninky v draˇcí hˇrbet, zakonˇcený hlavou ještˇerˇ í, jež mˇela podobu altánku, pokrytého bambusem. I jména remízku˚ jsou tady exotická. Odoháj, Idoháj – kdo to jaktˇeživ slyšel? Zámecký mladý pán se jmenoval Odo, sleˇcinka Ida – už rozumíme, jsou pokˇrtˇeny po nich. ˇ e Strujce ˚ tˇechto podivností projel snad všemi moˇri svˇeta, v daleké Cínˇ mˇel dokonce cˇ ajové plantáže, i nedivme se, že svoje vzpomínání zkonkretnil zcela stylovˇe. Kromˇe zmínˇeného draka “indioska” ještˇe jiná zvláštnost udivovala rolnické obyvatele tohoto zákoutí. Blízko zámeckého okna stávala v pánovˇe pokoji socha japonského samuraje, zrovna proti velikému zrcadlu, pˇred nímž si náš cestovatel docela prosaicky cˇ istíval každého rána zuby. Lidová fantasie si tento všední úkon pˇrikrášlila dráždivým tajemstvím, sdˇelujíc šeptem, že prchlý pán svého Japonce prý tak dlouho políˇckuje, dokud mu nedá zlato. Odkud by také bral tolik penˇez na tolikerou zbuh˚ darmou marnotratnost? Byl jinak skrblík a krut’as i k osobám nejbližším. Vesniˇctí kluci pádili pˇred ním rychleji než pˇred strašidly – Buh ˚ chran, ˇ aby nˇekterého pˇristihl na luskách nebo pod ovocným stromem. Dívá se jednou z okna, žíly na cˇ ele nabˇehlé, a už porouˇcí šafáˇri vyhnat ze vzdáleného hra70 August
24
ˇ Sedláˇcek: Ceský historik (1843-1962). (viz obrázek na str. 30)
17. Práchenˇ
Karel Klostermann
Strašínská jeskynˇe
Jan Žižka z Trocnova
František Bílek
25
17. Práchenˇ
chovištˇe nˇejakou ženu. Služebník se po chvíli vrací a na prahu udýchanˇe koktá, že to je sama milostivá paní. “Pˇrived ji” – a sama paní domu musila zaplatit pokutu za polní pych jako kterýkoli jiný umounˇený kluk. Jindy téhož šafáˇre tajemnˇe vyzval, aby vzal motyku s lopatou, že pujdou ˚ vykonat moc duležitou ˚ práci. Udivený šafáˇr kopá a kopá v zámecké zahradˇe jámu pˇrehlubokou, a když byla hlubší hrobu, snal ˇ pan statkáˇr s hlavy svuj ˚ dˇeravý ušmudlaný klobouk, jemnounce ˇ jej spustil ke dnu a poruˇcil zasypati. Prosím vás, co zustane ˚ tajemstvím v takovém zámeˇcku? Nejstarší deputátníci kroutili nad touto pˇríhodou mudrlantsky hlavami v panském cˇ eledníku, rˇ íkajíce, že to už dávno s pánem není jaksi v poˇrádku, a ukazovali významnˇe prstem ˇ na cˇ elo. Ctenᡠri nˇemeckých novin cˇ ítali však pozornˇe hojné cestopisné fejetony, netušíce ani zdaleka, kdo se pod autorovým jménem skrývá. Nakonec jej hospodaˇrení omrzelo a rozhodl se svuj ˚ statek pronajmout. Dva písaˇri psali cˇ trnáct dní nájemní smlouvu, cˇ trnáct dní mudroval náš spekulant nad každou maliˇckostí, na nic nebylo zapomenuto – jen na vodu, zásobující zámek – a pro tu pak byly soudy pˇreveliké. V sousedních Maˇcicích mˇel rovnˇež na zámeˇcku podivínského pˇríbuzného, o nˇemž se podnes dochovala zpráva, že mˇerˇ il dukáty v mˇerˇ ici na obilí. Nový nájemce se vydaˇril, ba v mnohém pˇredˇcil samotného majitele. Jistˇe už více snaživcu˚ se marnˇe pokoušelo sestrojiti perpetuum mobile a nebudeme se proto vysmívat ani nezdarum ˚ našeho vynálezce, který byl jinak dobrým bratrem z mokré cˇ tvrti, vítaným s jásotem ve všech známˇejších hospodách kraje. Bez rozmýšlení zaplatil útratu za všechny ochmelky a smál se do oˇcí i tˇem nejkurážnˇejším panímámám, které si o polednách rozkacenˇe chodily do hospody pro své zmožené hlavy rodin. Témˇerˇ v každé sousední vsi plakaly v komurkách ˚ zklamané dívˇcí oˇci nad kolébkou s vrnícím novorozenˇetem, ale náš Don Juan byl kavalír. S úsmˇevem se pˇriznával k novým otcovstvím a vyplatil se ze všech povinností pˇresnˇe stanoveným paušálem. Jeho bílý plášt’ na modré husarské atile se zlatým šnˇerováním vlál romanticky s bílého konˇe, na nˇemž jezdil jako das, že ani vyjevení kluci nestaˇcili za ním vykˇriknout! svuj ˚ údiv: “Svatý Martin! Svatý Martin!” Ještˇe dnes vyprávˇejí staˇrí pamˇetníci o jeho divoké noˇcní jízdˇe, kdy se svým bˇeloušem se v tmoucí tmˇe mnohokrát otoˇcil na rábských hradbách, což bylo poˇcínání jistˇe nebezpeˇcné. – Jako vítr se pˇrihnal jednou na horaždovický rynk, právˇe když po ránu rozložili hrnˇcíˇri na dlažbˇe své jarmareˇcní zboží. Na tisíc kousku˚ roztˇríštila konská ˇ kopyta jejich ucháˇce a 26
17. Práchenˇ
hrnky – nikdy však nevyprodali rychleji všechny zásoby jako tentokrát – a s tak dobrým výdˇelkem. Zaplatil škodu do haléˇre, jindy neˇcekanˇe pˇricválal do hoštické hospody U Berku. ˚ Snad byla pout’, protože v sále vyhrávala cikánská kapela, která sem pˇrišla od svých vozu˚ u “Gustávky”. Už ve dveˇrích se pˇritoˇcil k snˇedé krásce, mávaje bankovkami, a loudil na ní hubiˇcku. Upejpala se z poˇcátku, upejpala – ale šetrní sousedé, zvyklí na mnohou jeho pošetilost, ztrnuli tentokrát nadobro. Jen považte, celou stovku ho ta jedna jediná hubiˇcka stála! Podivno, které lidské vlastnosti vložila tady minulost do jmen rybníku˚ – Dráˇc a Škaredý je u Mladˇejovic, Zlý u Sousedovic, Vražda u Radomyšle, Strašný a Konˇetop u Hradešic, Hrozný u Oseku a Vražedník u Lažan. V které jiné krajinˇe vymyslili však tajemnˇejší jména pro lesy? Bloudím a Jezinec. Patˇrí jezinkám nebo jezevcum? ˚ Divokostí pradávnou vydychne ze své hloubky jiný les – Turaˇcov. A což Kuˇridlo71 ? Tucha pohanské dávnovˇekosti slovanské ovane vás z tohoto jména a na tomto vrchu ještˇe dnes spatˇríte mezi smrkovými paˇrezy výhonky rašících lip. Ano, tady je skuteˇcnˇe kraj mohyl, hradišt’ a povˇestí. Pˇrisoudil-li archeolog Bedˇrich Dubský krajinˇe stˇrední Otavy zvláštní slovanský kmen, pozornˇejší zrak i sluch postˇrehne v povaze i dnešních lidí zvláštní rysy, na prvý pohled i poslech zcela odlišné od ostatních Jihoˇcechu. ˚ Pomˇerná zámožnost vypˇestovala zde furiantství a smysl pro jadrný vtip, zvýšený smysl pro vlastnictví a z nˇeho plynoucí cit pro vše, co je representuje. Zde je domovem bujarost i opatrnost, která se nikdy nepˇredá, lpˇení na svém, ale i urˇcitá okázalost, je-li toho potˇrebí. Zvláštní souvislosti nalezneme i v lidských osudech. Tato krajina mˇela dudáka, jenž hrál o pulnoci ˚ viselcum; ˚ vˇerojatnˇe pomyslíte na povˇest, ale pod Smrtí horou žil ještˇe nedávno pohodný, jemuž dudy hrály jen o málo umˇeleji než kdysi proslavenému Švandovi. Potkáte tu i chalupníka tˇekavých oˇcí, který zná všechna ptaˇcí hnízda, ví o každé štice v tuni ˚ a o pˇešinkách srn vám poví lépe než sám lesmistr. Jak byste mu kˇrivdili, poˇcítajíce ho mezi rabiátské pytláky. Kde jinde se setkáte s dohazovaˇckou ženichu˚ a nevˇest tak svéráznou, jaká chodívala zdejším krajem. Byla-li živou kronikou dalekého okolí, patˇrilo to jaksi k jejímu zamˇestnání. Svoji výmlu71 Kuˇridlo: Vrchol u Strakonic (545 m) s pˇrírodní rezervací (zbytek vápencové doubravy se zachovalou vegetací s celou rˇ adou vzácných a chránˇených druhu˚ rostlin). (viz mapa na str. 31, obrázek na str. 15)
27
17. Práchenˇ
28
hloh obecný
borovice vejmutovka
Jiˇrí z Podˇebrad
kostel sv. Petra a Pavla v Horažd’ovicích
17. Práchenˇ
vnost uplatnovala ˇ nejˇcastˇeji v zámeckých a uˇcitelských rodinách. Opravdu neˇcekanˇe dovedla pˇripomenout hostitelské povinnosti. Již ve dveˇrích pˇrekvapila zvláštním pozdravením: Dej Pán Buh ˚ zdraví svatej Tomáš praví – jez, co máš a co ti lidi dají... Slyšeli jste nˇekdy mluvit venkovany od Strakonic58 , kteˇrí poslední slabiku vždycky zpˇevávˇe protáhnou? Pˇredstavte si naši bábu, která právˇe vchází do školy a bodˇre lichotí ženským slabostem paní rˇ ídící: “Milostpaní jako abatyše, sleˇcinka tváˇre krev a mlíko, zuby jako Eliška – paní rˇ ídící v Novosedech má dva syny...” I mistr tesaˇr se utne a naší bábˇe se každá veselka vždycky nevyvedla. Do jednoho statku nesmˇela vejiti ani na dvur. ˚ Jen ji hospodynˇe zhlédla, už zahoˇrekovala: “Bábo, že jste si nohu nezlomila, když jste k nám prvnˇe vešla.” V každé vesnici nalezneme typy – ale všechno je tu jaksi pˇredimensováno, dobré i zlé. Propadne-li nˇekdo mamonu, neˇcekejme škrdlila – tato vlastnost jistˇe bude znásobena v krutou posedlost, která nechá zmrzaˇcit tˇreba vlastní dítˇe a rozvrátí štˇestí celé rodiny, jen aby z punˇcochy ani haléˇre neubylo. – Nepostihnete tu ani v rˇ eˇci zjihlou zasnˇenost jihoˇceskou, která by teple sáhla k lidskému srdci a rozlila se po tváˇrích prodlévavˇejší vlnou úsmˇevu. Stroze, spíš ironickou glossou vyjadˇrují zdejší lidé nerozpaˇcitˇe lidskou slabost i slabustku, ˚ suchou tˇresknou vˇetou dokreslí pˇresnˇe odpozorovanou charakteristiku – i když je vyslovena jen na pul ˚ úst, bodne do nejcitlivˇejšího místa. Toto poznání kraje mají i verše básníka73 , s jehož jménem si jej spojujeme už navždycky. U panského dvora náš Vitoušek orá Text písnˇe U panského dvora náš Vitoušek orá strakaté voleˇcky má Až pole doorá na mˇe si zavolá on mˇe už zdaleka zná Darmo ty muj ˚ milý
Vitoušku rozmilý darmo ty na mˇe voláš Volej ve dne v noci není ti pomoci mˇe se víc nedovoláš Já už mám jiného hocha upˇrímného
73 František Ladislav Celakovský: ˇ ˇ Ceský básník národního obrození (1799-1852). (viz obrázek na str. 30)
29
17. Práchenˇ
stˇrízlík obecný
August Sedláˇcek
ˇ František Ladislav Celakovský
30
17. Práchenˇ
Práchenˇ – mapa rybníku˚ a vrcholu: ˚ 1 – Práchen, ˇ 2 – Boubín, 3 – Svatobor, 4 – Puˇcanka, 5 – Bobík, 6 – Javorník, 7 – Ždánov, 8 – Dráˇc, 9 – Škaredý, A – Zlý, B – Vražda, C – Strašný, D – Konˇetop, E – Kuˇridlo
31
17. Práchenˇ
Práchenˇ – mapa mˇest a vesnic: 1 – Veˇrechov, 2 – Velké Hydˇcice, 3 – Sušice, 4 – Hejná, 5 – Svatá Maˇrí, 6 – Vlachovo Bˇrezí, 7 – Maleˇc, 8 – Zuklín, 9 – Sobˇešice, A – Rozsedly, B – Šimanov, C – Nezdice, D – Ostružno, E – Strašín, F – Žihobce, G – Žichovice, H – Nezamyslice, I – Záˇreˇcí, J – Horažd’ovice, K – Strakonice, L – Meˇcichov, M – Klatovy, N – Malý Bor, O – Prachatice, P – Kozlov, Q – Stˇrelské Hoštice, R – Maˇcice, S – Mladˇejovice, T – Sousedovice, U – Radomyšl, V – Hradešice, W – Osek, X – Novosedly
32
17. Práchenˇ
Práchenˇ – mapa kostelu˚ a kaplí: 1 – kostel sv. Jakuba a Filipa v Hejné, 2 – kostel Narození Panny Marie ve Strašínˇe, 3 – kostel sv. Václava v Nezamyslicích, 4 – kostel sv. Petra a Pavla v Horažd’ovicích, 5 – kostel sv. Máˇrí Magdalény v Malém Boru, 6 – kostel sv. Martina ve Stˇrelských Hošticích, 7 – kaple svatého Václava v Kozlovˇe 33
17. Práchenˇ
ten je mi nad tˇe draší Víc na mˇe nevolej hluboko zaorej
34
navˇeky lásku naši
Rejstˇrík
35
Rejstˇrík
ˇ Celakovský, František Ladislav, 29 Ševˇcík, Otakar, 18 Šimanov, 8 Škaredý, 27 Šrámek, Frána, ˇ 9 Ždánov, 8 Žižka z Trocnova, Jan, 11, 18, 21 Žichoviˇctí pulpáni, ˚ 14 Žichovice, 11 Žihobce, 11 Živa, 4 rˇ ebˇríˇcek obecný, 2 šafáˇr, 14, 24, 26 žluva hajní, 21
Bloudím, 27 Bobík, 8 Bohuslav ze Švamberka, 21 borovice vejmutovka, 16 Boubín, 2, 8 den svatého Havla, 22 Dráˇc, 27 Dubský, Bedˇrich, 27 Havel z Braˇcic, 22 Hejná, 6 Heyduk, Adolf, 6 hlaváˇc obecný, 8 hloh obecný, 16 Hoˇrec a srdeˇcník, 6 Horažd’ovice, 18, 26 houfnice, 21 hrad Práchen, ˇ 4 Hradešice, 27 Hrozný, 27
Aleš, Mikoláš, 1, 2, 21 Anna z Kunštátu, 18 Bílek, František, 11 bˇelice, 21 bˇelozáˇrka, 8 bažanka, 8 Benedikt z Braˇcic, 22
jaterník podléška, 2 Javorník, 8, 11 36
ˇ REJSTRÍK
ˇ REJSTRÍK
Jed v žilách, 9 jelec jesen, 21 jelec tloušt’, 21 Jiˇrí z Podˇebrad, 18 jitrocel kopinatý, 2
máta peprná, 2 Maˇcice, 26 Malý Bor, 21 Maleˇc, 8 Mayer, Rudolf, 16 Meˇcichov, 21 kaple svatého Václava v Kozlovˇe, 22 mesaliance, 14 Klatovy, 21 metlice trsnatá, 1 Klostermann, Josef, 14 Metodˇej, 4 Klostermann, Karel, 9, 14 Mladˇejovice, 27 Klostermannova rozhledna na Javorníku, Moravec, Alois, 11, 21 8 Klub cˇ eských turistu, ˚ 16 Neruda, Jan, 8 Konˇetop, 27 Nezamyslice, 14 konipas bílý, 21 Nezdice, 8, 9 kopretina chocholiˇcnatá, 8 Novosedly, 29 kostel Narození Panny Marie ve Strašínˇe, olše lepkavá, 1 9, 14 kostel sv. Jakuba a Filipa v Hejné, 6 Oldˇrich II. z Rožmberka, 21 kostel sv. Klimenta na Práchni, 2 Osek, 27 kostel sv. Máˇrí Magdalény v Malém Ostružno, 9 Boru, 21 otava, 1, 16 kostel sv. Martina ve Stˇrelských Hošticích, Puta ˚ Švihovský, 6, 18 22 pˇ r kostel sv. Petra a Pavla v Horažd’ovicích, eslen, 2 perlorodka rˇ íˇcní, 16 18 kostel sv. Václava v Nezamyslicích, Perun, 4 Práchen, ˇ 2, 4 11 Prachatice, 21 Kozlov, 21, 22, 24 prejzová stˇrecha, 21 Kuˇridlo, 27 preverie, 22 lípa, 8 prorostlík srpovitý, 8 Lada, 4 Prosté motivy, 8 lednᡠˇ cek rˇ íˇcní, 21 provenience, 11 lelek lesní, 6 Puˇcanka, 6, 8 lilek potmˇechut’, 6 lilie zlatohlavá, 4 Rabí, 6, 11, 14, 16 37
ˇ REJSTRÍK
Radomyšl, 27 Rozsedly, 8 Rudolf Habsburský, 18 rychtáˇr, 22, 24 Sedláˇcek, August, 24 sejp, 1 Sobˇešice, 8 Sobotka, 9 Sousedovice, 27 srdeˇcník obecný, 6 stˇrízlík obecný , 21 Stˇrelské Hoštice, 21, 24 Strašín, 9 Strašínská jeskynˇe, 9 Strašný, 27 Strakonice, 18, 22, 29 Strakonický, Martin Rezek, 9 Sušice, 4 Svˇeták z Podlesí, 9 Svatá Maˇrí, 8 svatý Kliment, 2 Svatobor, 4 túje západní, 2 toˇriˇc pavoukonosný, 8 tolie bahenní, 6 U panského dvora náš Vitoušek orá, 1 Urbánek, Rudolf, 18 Vanˇecˇ ek, Josef, 6 Veˇrechov, 2, 22 Velké Hydˇcice, 2, 11 Vlachovo Bˇrezí, 8 Vodolenka, 4 38
ˇ REJSTRÍK
Vražda, 27 Záˇreˇcí, 16 zámek Žichovice, 14 zámek Horažd’ovice, 18, 21 Zeithammer, Viktorin, 9 Zlý, 27 zlatobýl obecný, 6 Zuklín, 8 Z cˇ eských luhu˚ a háju, ˚ 1
