Kapitola 1. Kim Jones Stejně jako předtím, Kim opět klečel na studeném kamenném hrobu svých dávno zemřelých rodičů. Přejížděl očima po vyrytých slovech: Zde leží Helen a Johan Jonesovi - odpočívejte v pokoji. Vůbec mu nevadilo, že do něho zuřivý vítr surově narážel, jakoby se ho snažil odtrhnout od těch prokletých písmen. On totiž nebyl myšlenkami na hřbitově. Vrátil se do 15. května a bolestně přihlížel, jak byli rodiče vyhozeni z auta na tvrdou silnici, kde zůstali nehybně ležet. Ani si nevšiml, že se kolem něho vznášely duhové bubliny. Teprve když mu jedna tiše praskla u ucha, dokázal odlepit pohled od slov, aby se podivil, co to asi bylo. Proč by na hřbitově byly bubliny? Otázku ale nechal být a znovu zíral na nápis na desce. Kim měl patnáct - už sedm nešťastných let uplynulo od tragédie, ale pořád se s tím nemohl smířit. Bydlel se svou pratetou Daphne v jejím obrovském rodinném domě blízko Londýna. Každý mu to tam záviděl, ale on sám by radši spal na ulici. To mu Daphne bohužel nedovolila. Ne že by ho měla ráda, ona nesnášela ani Kima ani jeho zvyky. Kárala ho kvůli všemu: gestům, vtipům, vzhledu i kvůli značkám oblečení, jenž nosil. Dala mu ten nejméně útulný pokoj ze všech, které jako majitelka velmi úspěšné značky parfémů vlastnila. Snad všichni na světě znali vůně parfémů 'POP'! Kim už taky pořádně vyrostl. Měl vysokou, štíhlou postavu a pohledný obličej. Hnědá ofina spadala do jeho čokoládových očí a obočí bylo husté a silné. Přesto nepatřil mezi populární kluky na gymnáziu. Nikdo si ho vlastně ani nijak nevšímal i učitelky ho často přehlédly. Přitom měl docela silný hlas. Byl zato nejoblíbenější obětí šikany a posměchu. I kdyby tomu tak nebylo, stejně by se mu tam nelíbilo, miloval přestávky, kdy se mohl tiše odploužit do ponurých stinných šaten s knížkou pod paží. Nečekal, že se to za dva dny všechno změní. Sám nevěděl, jestli mu bylo lépe v domě Daphne nebo ve škole. Proto také, jakmile se ozvalo 'zvonění svobody', co nejrychleji vyrazil z brány a utíkal bud´na hřbitov, nebo šel navštívit svůj dům na druhém konci města, kde kdysi bydlel s rodiči. Daphne to vůbec nevadilo. Naopak byla ráda, kdykoli se toho 'vetřelce' mohla zbavit. *** 1
Ráno proběhlo stejně jako obvykle hlasitým bušením na dveře a hromadou nadávek z vedlejšího pokoje. Samozřejmě nemohl chybět jekot a netrpělivé skřípání zubů. Jediné, co Kim na oplátku udělal, bylo, že ospale zívl a zakřičel zpět, že už jde. Vylezl z tvrdé postele a projel si prsty rozcuchané vlasy, nazul si papuče a spěchal k umyvadlu. Kdepak, už skončil víkend - zpátky do školy, pomyslel si, když pohlédl do zrcadla. Hmátl po kartáčku a pastě, vzpomínajíc na jemné maminčino probuzení, a vyčistil si zuby. Za nepatrnou chvilku stál v prostorné jídelně, oblečený a pečlivě učesaný. Po lehké snídani nasedl na staré závodní kolo, co zůstalo po otci, a jel pro Kevina. Kevin byl Kimův dobrý kamarád, a protože bydleli ve stejné čtvrti, mohli spolu jezdit do školy každý den. Brzo už oba stáli před zrezivělou bránou, která se se zavrzáním otevřela, aby je přivítala. Vešli bez jediného zaváhání, ale s odporem. U recepce se přihlásili, když jim jako vždycky Penny, sekretářka, začala vyprávět, co vše je nového. Měla chlapce pro neznámý důvod v oblibě, a proto jim neváhala povědět všechny možné drby a novinky. Až když Kim s Kevinem odcházeli do třídy, vychrlila ze sebe, že přijde nová žačka jménem Erin Spectrisová. To Kima trochu pozastavilo, ale jelikož to nebylo nic zvláštního (skoro každý měsíc přišel někdo nový), pokračoval pomalým krokem do 9. A.
Kapitola 2. Ta nová Kim vešel do učebny a usadil se na jeho obvyklém místě v prázdné lavici. Prázdná byla, protože nikdo nestál o to sedět vedle něho. V tom se otevřely dveře a dovnitř vešel učitel Shepps. Za ruku vedl mladou a hezkou dívku. "9.A, tohle je Erin Spectrisová, nová dívenka. Chci, abyste ji mezi sebe pěkně přijali." Na to konto se otočil a začal k ní promlouvat. Nakonec ji uvedl na dosud prázdné místo přímo vedle Kima. Mezitím si Kim všiml, jak si polovina jeho spolužáků vzrušeně šeptá a ukazuje na ni. On, i když se snažil předstírat, že ho Erin vůbec nezajímá, si nemohl pomoci a sem tam po ní koutkem oka pohlédl. Co ho překvapilo, bylo, že ona jeho pohled opětovala se stydlivým úsměvem. 2
Náhodou Erin byla velice pěkná. Měla havraní vlasy, které jí poletovaly kolem hlavy při sebemenším pohybu, její velké zelenkavé oči byly orámované dlouhými černými řasami a při vzrušení si pohrávala s plnými rudými rty. I když měla bledší plet´, líčka jí žhnula rudě. Vtom Kim vydechl s úžasem - zpozoroval alespoň tucet lesklých bublin poletujících kolem učebny. Učitel nevypadal moc šťastně a zaburácel, ať se přizná ten, kdo je tu fouká. Kim si připomněl ten onen den strávený na hřbitově, ten den, kdy se mu stalo úplně to stejné. Pohlédl nevěřícně na Erin, která se snažila zakrýt svoji mrzutost z toho, co se právě stalo. Když Kim uviděl otevřené okno, zvedl se a řekl: "Prosím, Pane Shepps, nemohly náhodou přiletět z toho okna? Třeba někdo foukal bubliny u školy." Pan učitel místo odpovědi jen souhlasně zabručel a hlasitě zabouchl okno. Erin si tiše oddechla a vděčně se na Kima podívala, jakoby věděla, co se mu právě honí v hlavě. Zbytek hodiny matematiky už proběhl normálně, bez žádných bublin ani zmatků. Konečně zazvonilo, ale Kim se nechystal do šaten. Místo toho čekal před vchodem na Erin. Jaké bylo jeho zklamání, když zjistil, že Erin je jako každá nová holka, obklopena Michell, Sashou a Debbie, které na ni neustále chrlily všelijaké blbiny. A tak se Kim pomalu šinul do šaten. Doufal, že sám si v klidu dokáže nějak shrnout ty zvláštnosti, co se mu posledně děly. Byl si jistý, že s tím Erin má něco společného, ale nevěděl co a jak. Zůstal v šatně 9.A celou desetiminutovou přestávku a skoro přišel pozdě na další hodinu. Zbytek dne uplynul pomalu a Kim se jako vždy strašně nudil i s Erin vedle sebe. Párkrát byl vyvolán k tabuli, ale jen proto, že vůbec neposlouchal, o čem je řeč. Také, že jeho blábolení způsobilo obrovskou salvu smíchu a paní učitelce Hinklerové trvalo dost dlouhou dobu, než třídu konečně ztišila. Bez přestávky přemýšlel o bublinách, až nakonec dospěl k tomu, že Erin je normální holka jako každá jiná a že to všechno, co se událo, bylo jenom čistou náhodou. Když vyšel ven, ucítil, jak mu v kapse vibruje mobil. Vytáhl ho z riflí a povzdychl si; poznal číslo Daphne. Zvedl to a otráveně poslouchal, jak mu skřípavý hlásek sděluje, že má jít ihned rychle domů, jelikož přijede Daphnin synovec z druhého 3
kolena Carter. Jakmile zavěsil, ploužil se co nejpomaleji domů. Cartera přímo nesnášel. Podle Daphne to byl hotový vzor pro Kima, zato Kim si o něm myslel, že je rozmazlený fracek. Nakonec ale navzdory kázání Daphne, Kim změnil směr a ubíral se k jeho bývalému domku. Tu návštěvu si mohl nechat ujít.
Kapitola 3. Chaloupka u tří smrků Chaloupka u tří smrků - tak se jmenoval rodinný domek Kimových rodičů. Pojmenovala ho tak Helen s Johanem kvůli třem smrkům opodál. Kimovi se to jméno odjakživa líbilo a byl rád, že útulnou chaloupku Daphne nezměnila na profesionální laboratoř pro výrobu parfémů. Odkoupila ji totiž po smrti Jonesových jako letní chatu. Kim se rozhlédl a přešel opuštěnou silnici. Vytáhl malý stříbřitý klíček, který si nepozorovaně ukradl z věšáčku. Stejně si Daphne nevšimla, že tam není pověšený. Byl podzim, chaloupka se už nepoužívala. Kim vešel dovnitř. Ucítil krásnou vůni domova a rodičů. Nic se nezměnilo, což bylo správné. Stěny byly Johanem natřeny krémově béžovou a měkký koberec měl příjemný hnědý odstín. Pověsil si bundu na sluhu z dubového dřeva a podíval se na rodinné fotografie, které společně s různými obrazy anglické krajiny visely na stěnách. Kimovou nejoblíbenější místností byl jeho pokoj. Skládal se z pohodlné dřevěné postele, dvou skříní, pracovního stolu a větší knihovny, která byla kdysi vyplněna k prasknutí knížkami. Daphne bohužel většinu krásných pohádkových knih nelítostně recyklovala s tím, že to je neužitečný odpad. Potom si to Kim namířil na zahradu. Dokud žila v chaloupce Helen, zahrada byla rozkvetlá a upravená. Byly tam zeleninové záhony a ovocné stromy. Teď, i když se ji Kim snažil udržovat, to byla džungle plná přerostlých větví stromů a křoví. Kdyby se Kim snažil dostat na druhou stranu, musel by se jako princ z pohádky prosekat trním pořádným mečem.
4
Už několikrát poprosil o pořádné zahradnické náčiní, ale jelikož Daphne nezahradničila, její první a poslední odpověď zněla: "PROČ BYCH MĚLA UTRÁCET DRAHOCENNÉ PENÍZE ZA HLOUPOSTI A ZBYTEČNOSTI KVŮLI TOBĚ?!" Kim se pak správně rozhodl, že už Daphne radši nebude obtěžovat, a šel si spočítat, kolik měl kapesného. Vydělával si vytíráním a luxováním domu - jedna libra za výtečnou práci, padesát pencí za dostatečnou a deset pencí za neuspokojivou. Také nic za vylití vody z kýble, prasknutí sáčku z vysavače nebo podobnou katastrofu. Většinou ale, i když se Kim snažil sebevíc, dostal jenom těch deset pencí, aby Daphne ušetřila. Chystal se pomalu k odchodu. Bylo už pět hodin - Carter už rozhodně nebude doma. Vzal si bundu, vytáhl klíček a vyšel před dům. Jakmile se nadýchal dosti čerstvého vzduchu, vykročil… Vtom se zarazil. Zase se kolem něj vznášely ty duhové míčky. Rozhlédl se a spatřil Erin, jak si proti němu po cestě vykračuje v zeleném kabátku. Ona už ho taky zpozorovala a vesele mu zamávala. Jakmile ale uviděla bubliny, prošla kolem něho beze slova s obličejem schovaným v límci. Kima toto podivné chování zarazilo. Rozběhl se za ní, jak nejrychleji mohl, a pevně ji chytil za ruku. "Co to děláš!" vyjekla a snažila se vykroutit z jeho sevření. "Jen chci, abys mi něco vysvětlila," odpověděl a povolil trochu svůj stisk. Erin otevřela pusu, jakoby něco chtěla odseknout, ale po chvilce ji zase zavřela. Polkla a vykoktala ze sebe, aby se tady zítra setkali, že mu všechno poví…
Kapitola 4. Zítra Daphne byla samozřejmě zlostí bez sebe. Kim seděl zavřený na půdě se sluchátkami na uších. Poslouchal Green Cobalt, jeho nejoblíbenější hudební skupinu, a vůbec mu nevadilo, že Daphne ječela vzteky jako fúrie. Tak byl ponořený do hudby, že si nevšiml, jak rychle ubíhá čas a pomalounku se mu klížily oči. Bez sprchy se schoulil na svou tvrdou postel a okamžitě usnul. 5
Té noci měl zvláštní sen - zdálo se mu, že ho odnášejí bubliny do minulosti a on se znovu setkal se svými rodiči. Ale Daphne tam byla taky a přehodila přes něj černou tmu a... Kim se probudil se slzami na tváři. Rychle je setřel a seběhl dolů na snídani. Místo normální snídaně však dostal starou kůrku od topinky. Se samolibým úsměvem mu Daphne oznámila, že má týden domácího vězení. Vtom se Kim probral a vzpomněl si na Erin… ach, jak to jenom udělá, aby se dostal k chaloupce! Daphne měla zrak jako ostříž, zvlášť když šlo o Kima. A že by se obměkčila, to by nebyla Daphne, nebo byla, ale těžce nemocná. Brzy se mu vloudil do hlavy plán. Skočí z okna! Kim byl neobyčejně dobrý skokan a tentokrát by se mu to mohlo opravdu hodit. Blížila se třetí hodina. Daphne byla u své kamarádky Bridgit. Taky to byla načančaná, pitomá slepice, jako ona! Kim opatrně vylezl na okenní římsu a... a... skočil. Byla to pouhá chvíle, kdy si Kim připadal, že letí. Povedlo se! Přistál pevně na obě nohy. Odřel si sice dlaně, ale byl volný. Utíkal, co mu nohy stačily a ani se neohlídl, když uviděl Kevina na přechodu. Erin už na něj čekala přes půl hodiny. Zrovna když chtěla odejít, přiřítil se zpocený udýchaný Kim Jones, ten prapodivný kluk z její třídy, který určitě něco tuší. "Promiň, jdu pozdě. Domácí vězení, víš! No, ale nakonec jsem přece jen tady!" křičel Kim zdálky. "To je v pohodě, nechals mě tu čekat jenom půl hoďky, to nic není." ušklíbla se Erin a zasmála se, když se Kim celý rozčepýřený omlouval. Pozval ji do Chaloupky u tří smrků a za chvíli si povídali, jako by se znali už léta. Pár minut nato Kim zvážněl. Zeptal se Erin, co znamenají ty bubliny, které se kolem ní vždy objevovaly. "Učím se je mít pod kontrolou," suše utrousila. Když ale viděla, že se na ni Kim dívá, jako by byla padlá na hlavu, začala vysvětlovat: "Jsem jedna z těch, co se narodily na první jarní úplněk. Říkají mi Bublinová dívka. I když nevím přesně, jak velkou moc mám, matka vždy říkávala, že mám v sobě obrovskou magii, protože ona byla také Bublinovou dívkou. Jediné, co vím
6
jistě je, že bublinami dokážu sledovat okolí, vrátit čas -" "Ty umíš vrátit čas?" vyjeveně ji přerušil Kim a na oplátku ji vyprávěl o jeho prapodivném snu. Erin si ho se zájmem prohlédla a po chvilce mu skoro šeptem řekla: "Už dlouho tě sleduji a vím moc dobře, jak špatně jsi na tom, a myslím, že tobě bych ty rodiče mohla přivést zpět. Dneska na to už asi nebude čas, takové časoprostorové cestování trvá tak, řekněme hodinu, ale zítra to můžeme zkusit. Teda jestli budeš chtít…" Kimovo bolavé srdce radostí skoro udělalo salto. Bez rozmyšlení Erin objal. Řekl, že se zítra sejdou zase tady a tentokrát určitě přijde včas.
Kapitola 5. Časoprostorové cestování Dneska se Kimovi dařilo. Dostal se domů dřív a než se Daphne vrátila, stačil uklidit polovinu domu. Byla překvapená a zároveň Kima podezíravě sledovala více než obvykle. Jeho náhlá radost jí připadala podezřelá. Když se Kim vracel do pokoje, byl tak zaneprázdněn jásotem své duše, že si ani nevšiml, jak ho slídivé očko jeho pratety bedlivě pozoruje. Viděla vše. I to jak seskočil z okna a sprintoval si to k té chatce, kterou koupila po smrti jeho rodičů. Pronásledovala ho tiše po celičkou dobu a užasla, s kým se to setkal. Poslouchala, co si ti dva povídají, ale moc těm blábolům nerozuměla. Vtom zůstala stát paralyzovaná, když se Kim s Erin zvedli do vzduchu a ve stříbřité bublině jí zmizeli před očima. Chtěla Kima rychle stáhnout dolů, ale hmátla do prázdna. Ujišťovala se, že to byla jenom halucinace z toho zmetka, a snažila se i jásat nad tím, že konečně zmizel pryč z jejího života. Ale ani to nepomohlo a Daphne se zhroutila na trávu jako pytel brambor a usedavě se rozvzlykala nad představou, že je tak hloupá a stará a ještě k tomu blbě vidí. Kim si myslel, že je v jednom z těch úžasných snů. Držel se s Erin za ruce a zuřivě je mačkal, když se vznesli do vzduchu a spolu se ocitli v bublinkovém duhovém roji. 7
S úžasem pozoroval tu sedmibarevnou rouru, do které se vcucli, a výskal radostí z tohoto neuvěřitelného štěstí, které jej právě potkalo. Nahnul se a nečekaně vtiskl Erin polibek na tvář. Ta zrudla, ale hned se zase vzpamatovala, když to s nimi začalo házet a mlátit jako s gumovým míčkem. Většina nárazů, naštěstí nebyla tvrdá, spíš jako do peřin. Oba se smáli a užívali si jízdu na této horské dráze, kterou by si žádné dítě jen tak neužilo. Po chvilce dopadli do měkké voňavé trávy a zvedli se. "Doufám, že sis to užil tak jak já!" řekla Erin a Kim nadšeně souhlasil. Vypravili se spolu parčíkem do Kimovy rodné čtvrtě. Zazvonili u dveří chaloupky. Helen a Johan vskutku otevřeli a podivili se, jak Kim vyrostl. Ten jim dlouho vyprávěl o bublinách, Erin, časoprostovém cestování a o mnoho dalších věcech. Stěží tomu uvěřili, ale dali se přemluvit k výletu časem a všichni čtyři, Kim,Erin,Helen a Johan, se opět vznesli do vzduchu. Čekala je dlouhá cesta zpátky domů.
O dvacet let později Kim a Erin se šťastně vzali. Na svou svatbu pozvali dokonce i poblázněnou Daphne, která pořád věřila, že má halucinace. Měli spolu tři děti: Katrin, Rebeku a Johana. Z toho Rebeka byla Bublinovou dívkou, aby pokračovala v generaci nositelů štěstí. Helen a Johan, oba již staří, žili ještě mnoho, mnoho let.
A tak, jak by měla končit každá pohádka, skončil i tento příběh šťastně.
8
