KaÏdá skuteãnost je sloïitûj í, neï moïnosti jejího zobrazení. Robert Kvaček

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 1

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 2

KaÏdá skuteãnost je sloÏitûj‰í, neÏ moÏnosti jejího zobrazení. Robert Kvaček

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 3

Roman Cílek

Já,

Otto Skorzeny...! HRDINA ČI GANGSTER?

PRAŽSKÁ VYDAVATELSKÁ SPOLEČNOST NAKLADATELSTVÍ EPOCHA

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 4

Ediční rada Edice Magnetka: prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc., (FF UK, Technická univerzita Liberec) doc. PhDr. Jan Halada, CSc. (FSV UK, vedoucí Katedry marketingové komunikace) doc. PhDr. Radek Fukala, Ph. D. (Univerzita Hradec Králové) PhDr. Miloslav Martínek, CSc. JUDr. František Čermák

Copyright © Roman Cílek, 2010 MK ČR E 17663 ISSN 1802-6915 ISBN 978-80-7250-524-1 (PRAŽSKÁ VYDAVATELSKÁ SPOLEČNOST) ISBN 978-80-7425-072-9 (NAKLADATELSTVÍ EPOCHA)

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 5

PROLOG

„Zblízka, velmi zblízka jsem viděla Skorzenyho zjizvený obličej...“ „Dodnes mám ten obraz pfied oãima,“ vyprávûla na sklonku devadesát˘ch let minulého století, nedlouho pfied svou smrtí, paní Ludmila ¤iãicová-Uhlífiová a za okny jejího bytu byla Farní ulice v praÏsk˘ch Stfie‰ovicích. „Bylo tehdy pozdní jaro ‰estaãtyfiicátého roku a na pÛdû b˘valého nacistického koncentraãního lágru Dachau nám v oddûleném sektoru americké v˘zvûdné sluÏby pfiidûlili vysl˘chací místnost tak malou, Ïe tváfi osmatfiicetiletého robustního muÏe, kter˘ se jmenoval Otto Skorzeny, se nacházela snad pouh˘ metr od mého. Jako civilní zamûstnankynû kontra‰pionáÏního, tedy obranného zpravodajství hlavního ‰tábu ãeskoslovenského ministerstva národní obrany, jsem v nûm samozfiejmû vnímala pfiedev‰ím bezohledného váleãného zloãince, jenomÏe mi také bylo nûco málo pfies pûtadvacet let a musím dnes uÏ s úsmûvem pfiiznat, Ïe z ãistû Ïenského pohledu to byl chlap nespornû pfiitaÏliv˘. A ten zku‰en˘ darebák to brzy vycítil a po celou dobu skoro aÏ okázale dával najevo, Ïe vnímá spí‰ mne, neÏ mého nadfiízeného majora StaÀka, kter˘ v˘slech vedl, zatímco já se starala o pfieklad otázek i odpovûdí a podrobn˘ zápis. No, zvládla jsem to, musela jsem; pocházím z dÛstojnické rodiny masarykovského raÏení, za okupace jsme si proÏili své, a také jsem si v té chvíli pfiipomnûla úder pendreku, kter˘ bolestivû poznamenal má záda v listopadu 1939, kdyÏ nás hitlerovci vyhánûli z budovy praÏské filozofické fakulty. Odvrátila jsem tedy od nûho pohled, tváfiila se lhostejnû a vûnovala se sv˘m papírÛm. Rozhodnû jsem nechtûla pfiipustit, aby si mohl myslet, Ïe on, kter˘ byl v posledních letech zvykl˘ velet pfii akcích, jeÏ sv˘m zpÛsobem vstoupily do historie, je i v tomhle v˘slechovém kamrlíku pánem situace.“ Celé se to tehdy v Dachau odehrávalo dost zvlá‰tnû. V˘slech, kter˘ zde majoru StaÀkovi na základû pfiedbûÏné Ïádosti jeho nadfiízen˘ch povolili, mûl – jak to lze vyãíst i z tajného úfiedního 5

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 6

záznamu – omezen˘ a dÛkladnû kontrolovan˘ prÛbûh. Ameriãané dávali prostû najevo, Ïe povaÏují Skorzenyho, kter˘ patfiil k zákulisní elitû tfietí fií‰e a mohl by, pokud by chtûl, objasnit ãetná tajemství, povaÏují v˘hradnû za svého zajatce. A je‰tû tu bylo cosi navíc. Nedlouho pfiedtím do‰lo pfiece ke „‰tûchovické aféfie“. Shrneme-li tuto událost, jednalo se o to, Ïe 11. února 1946 dorazila k Hradi‰Èku u ·tûchovic, kde mûli Nûmci za okupace vojensk˘ v˘cvikov˘ prostor, tajná v˘prava. Deset AmeriãanÛ, dva Francouzi a zajat˘ esesák jménem Aschenbach. Dva dny perné práce tu ãekaly pfiedev‰ím americké pyrotechniky, pfiiãemÏ Aschenbach, nûkdej‰í pfiíslu‰ník zvlá‰tního komanda z SS divize Das Reich, které tu bedny s archivními materiály zhruba pfied rokem zakopávalo, jim pfii tom byl svûdomit˘m rádcem. Poté tfii plnû naloÏená nákladní auta odjela smûrem na západ. Cílem cesty byl Frankfurt nad Mohanem. To uÏ se v‰ak ãeskoslovenské úfiady o téhle prapodivné akci dozvûdûly, následoval diplomatick˘ protest a Ameriãané 3. bfiezna bedny s pfieváÏnou ãástí jejich obsahu museli vrátit. Navenek se tedy za touto „politováníhodnou nehodou“ uãinila tlustá ãára, ale rozhodnû se tím vztahy mezi ãeskoslovensk˘mi a americk˘mi zpravodajci citelnû naru‰ily. A tomu zfiejmû odpovídal i pfiístup k majoru StaÀkovi a jeho servisní spolupracovnici. Padlo jasné urãení, Ïe zajatce lze kromû identifikaãních údajÛ vysl˘chat pouze ve vûci jeho pfiípadného podílu na dûní, k nûmuÏ do‰lo na území nûkdej‰ího Protektorátu âechy a Morava, jmenovitû se tedy jednalo o mnoha hrÛzn˘mi zloãiny zatíÏenou ãinnost Skorzenymu podfiízen˘ch stíhacích svazÛ SS (Jagdverbände). Téma „‰tûchovického archivu“, které mohlo se Skorzenym jako Hitlerov˘m specialistou na zvlá‰tní operace tak ãi onak souviset, bylo zcela zamítnuto. A aby se zajistila plná kontrola této jednostrannû zformulované dohody, byl pfiísedícím pfii v˘slechu americk˘ zpravodajsk˘ dÛstojník, jehoÏ rodinné kofieny pocházely zfiejmû ze Sudet, protoÏe obstojnû ovládal ãe‰tinu i nûmãinu. „MÛÏete zaãít,“ vyzval Ameriãan. Nejprve se vyfiídily formality. Major Stanûk nadiktoval sleãnû Uhlífiové rámcov˘ popis vysl˘chané osoby. Postava: 196 centimetrÛ v˘‰ky, rozloÏitá ramena. Hranatá hlava, kolmé ãelo, pfies jehoÏ celou ‰ífii probíhají tfii vodorovné r˘hy, jizvami po seãn˘ch ranách je poznamenána i levá ãást obliãeje. Oãi ‰edozelené, vlasy temnû plavé, pleÈ opálená, brada vyklenutá, na ústech 6

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 7

dal‰í zfietelná jizva po seãné ránû, mífiící ‰ikmo od levého koutku smûrem dolÛ. Potom padla první otázka: „Va‰e jméno?“ Odpovûdûl s mûkk˘m vídeÀsk˘m pfiízvukem: „Otto Skorzeny. Pfied válkou jsem k tomu pfiipojoval titul inÏen˘r, ale to asi není nyní dÛleÏité.“ „PouÏíval jste i jin˘ch jmen?“ Usmál se a pokusil se navodit uvolnûnou atmosféru: „Jistû. V na‰í branÏi jde pfiece o bûÏnou vûc. VyÏadovala-li to tedy situace, byl jsem napfiíklad Hansem Müllerem, doktorem Wolffem a bÛhvík˘m je‰tû jin˘m.“ „Datum a místo narození?“ „Dvanáct˘ ãerven 1908, VídeÀ.“ „Byl jste ãlenem nacistické strany (NSDAP) a SS?“ „Ano. V NSDAP jsem byl od roku 1932 veden pod ãíslem 1 083 671, v SS od roku 1934 – ãlenské ãíslo 29 579.“ „Jaká byla va‰e nejvy‰‰í dosaÏená hodnost v SS?“ „Obersturmbannführer.“ „Dá se to v pfievodu na hodnosti v armádû oznaãit za postavení plukovníka?“ „Ano.“ „Pfiikroãme nyní k problematice budování takzvan˘ch stíhacích svazÛ SS. Kdo vás tímto úkolem povûfiil?“ „Rámcové rozhodnutí pocházelo pfiímo od Hitlera a reichsführera SS Himmlera. Poãáteãní kroky se uãinily jiÏ v roce 1943, dÛraznûji se pak pokraãovalo v roce následujícím, kdy váleãné postavení Nûmecka zaãalo mít kritickou podobu a na‰e jednotky byly na mnoha místech fronty nuceny ustupovat... V kvûtnu 1944 mûly prapory aÏ do oznaãení 502 po 250 muÏích. V záfií 1944, tedy poté, co se situace zhor‰ila úspû‰nou invazí anglo-americk˘ch sil v Normandii a jejich postupem pfies západní Evropu smûrem k nûmeck˘m historick˘m hranicím, jsem po dohodû mezi vedením SS a generálním ‰tábem wehrmachtu obdrÏel pokyn, abych SS-stíhací svazy roz‰ífiil. T˘kalo se to pfiedev‰ím stíhacího svazu Jihov˘chod se ‰tábem ve Vídni, stíhacího svazu Jihozápad v Por˘ní, stíhacího svazu Severozápad v Neustrelitz, podpofien byl téÏ speciální svaz, kterému se neformálnû fiíkalo prapor leteck˘ch myslivcÛ. K tomuto posílení jsem dostal k dispozici dva tisíce dÛstojníkÛ a poddÛstojníkÛ z b˘valé zvlá‰tní divize armádního zpravodajství (abwehru) s názvem Brandenburg.“ 7

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 8

„K ãemu bylo muÏstvo stíhacích svazÛ SS cviãeno?“ „Pfiedev‰ím k tomu, aby vykonávalo vojenské úkoly související pfiedev‰ím s ústupov˘mi operacemi, které nemohly b˘t splnûny fiadov˘m vojskem.“ „Dá se tedy hovofiit o vyãi‰Èovacích akcích v pfiedpokládaném ústupovém terénu?“ „Lze to tak vyjádfiit.“ „Byly tyto akce zamûfieny hlavnû proti partyzánsk˘m celkÛm, které operovaly v blízkosti frontové linie?“ „Samozfiejmû, vypl˘vá to z logiky dûní. Partyzáni pro nás pfiedstavovali znaãné nebezpeãí a znesnadÀovali ve‰kerou na‰i ãinnost.“ „Bylo pfiípravn˘mi v˘cvikov˘mi instrukcemi i prÛbûÏn˘mi operaãními pokyny jasnû dáno, Ïe akce stíhacích svazÛ budou mít tvrdou a ve sv˘ch dÛsledcích tedy také zastra‰ovací podobu?“ „Co vám k tomu mohu fiíci? Partyzánská válka jako taková, a platí to oboustrannû, má vÏdy abnormálnû tvrdou podobu a nelze v ní uplatnit bûÏná kritéria a konvence...“ „T˘ká se,“ pfieru‰il ho major Stanûk, „toto va‰e mûfiítko také abnormální tvrdosti v postupu vÛãi civilnímu obyvatelstvu v dané oblasti?“ Vysl˘chan˘ se na okamÏik odmlãel a Ludmila Uhlífiová neopomnûla tuto pauzu zaznamenat do protokolu. „Vím, kam mífiíte,“ fiekl potom Otto Skorzeny, „a je mi známo, Ïe do‰lo i k velmi drastick˘m zákrokÛm. Nicménû musím konstatovat, Ïe civilní obyvatelstvo, které napomáhalo partyzánÛm, se tím vûdomû stávalo souãástí tohoto nemilosrdného zápasu.“ „Se v‰emi dÛsledky?“ „Ano, se v‰emi dÛsledky, které z toho vypl˘valy. Prohrávali jsme válku a byl to z na‰í strany zápas o pfieÏití. Ale jestli si pfiedstavujete, Ïe jsem ve svém ‰piãkovém velitelském postavení vydával rozkazy k tomu, aby se vypálila tamta ãi jiná venkovská chalupa...“ „Nepfieji si, abyste hovofiil o m˘ch pfiedstavách,“ okfiikl ho Stanûk a poloÏil pfiímou otázkou: „Zúãastnil jste se v dubnu 1945 protipartyzánsk˘ch operací na Vala‰sku, kde do‰lo k hromadn˘m zloãinÛm proti lidskosti?“ „Ne.“ „Nûktefií z niωích velitelÛ stíhacích svazÛ SS, které vám rámcovû podléhaly, naznaãují nûco jiného.“ „Pak tedy lÏou, aby sníÏili svÛj vlastní podíl odpovûdnosti. Konfrontujte mne s nimi a fieknu jim to do oãí.“ 8

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 9

„Nepochybnû jste ale bûhem války na území protektorátu pob˘val, ne?“ „V bfieznu 1942 jsem se léãil v Karlov˘ch Varech. Pak jsem se do protektorátu znovu dostal aÏ 10. dubna 1945, kdy jsem na Moravû nav‰tívil hlavní stan Schörnerovy skupiny armád Stfied. S polním mar‰álem Schörnerem jsme krátce hodnotili rámcovou situaci a na‰e vûcné a od propagandistického balastu opro‰tûné úvahy o tom, zda je moÏno udrÏet frontu, mûly jiÏ dost pesimistickou podobu. SoubûÏnû jsem obdrÏel zprávu, Ïe dobytí Vídnû rusk˘mi jednotkami má neodvratnou podobu. Ihned jsem se tam rozjel. Jednak jsem potfieboval zjistit, jaká je situace tamního stíhacího svazu Süd-Ost a zda nehrozí jeho obklíãení, a protoÏe ve Vídni pob˘vala moje rodina, samozfiejmû jsem se také zajímal o její osud. Dorazil jsem do Vídnû, která pÛsobila jako mrtvé mûsto a na mnoha místech hofiela, zkraje noci a dozvûdûl jsem se, Ïe stíhací svaz byl pfiemístûn k obranû Alpské pevnosti. Matãin dÛm jsem nalezl v ruinách, ale soused, kter˘ vylezl ze sklepa, mne ujistil, Ïe matka, manÏelka i dcera vãas unikly. Projel jsem kolem rusk˘ch linií do svého bytu v Döblingu, kde jsem posbíral nûkolik loveck˘ch zbraní, které pro mne mûly trofejní hodnotu a nechtûl jsem je nechat na pospas nepfiíteli. Poté jsem pfies Waldviertel zamífiil do Horních Rakous. O protektorát jsem v té dobû nemûl naprosto Ïádn˘ zájem.“ „Trváte tedy...“ hodlal major Stanûk poloÏit zpfiesÀující otázku. „UÏ ne!“ zarazil ho dohlíÏející americk˘ dÛstojník. „Domnívám se, Ïe pan Skorzeny fiekl v‰e, co jste potfiebovali vûdût.“ Úderem na dvefie pfiivolal eskortu, podíval se na hodinky a oslovil zapisovatelku: „Sleãno, zaznamenejte, prosím, ãas ukonãení v˘slechu.“ Uhlífiová vepsala údaj do bloku: 15.45 hodin. Povzdychla si a zvedla se ze Ïidle. „Nemûlo cenu protestovat,“ vzpomínala na ty okamÏiky s odstupem fiady desetiletí, bûhem nichÏ se zmûnila podoba svûta. „Karty tam byly rozdány tak, jak byly rozdány, aã se nám to tfieba nemuselo líbit. Sledovala jsem pfiíchod svalnat˘ch chlapíkÛ z eskorty, mûli na hlavách tradiãní bílé pfiilby s oznaãením MP a elitnímu zajatci v hodnosti SS-obersturmbannführera, kterého si Amíci tak úzkostlivû ‰etfiili pro sebe, nasadili pouta. Je‰tû mezi dvefimi se mne pokou‰el kontaktovat oãima. Odvrátila jsem se. Kdepak, Ïádné zamilované pohledy, pane Skorzeny, máte toho na svûdomí dost a dost, spoustu zcela nevinn˘ch lidsk˘ch ÏivotÛ, stejnû skonãíte na ‰ibenici, fiíkala jsem si odhodlanû – a byl to z mé strany takov˘ ryze Ïensk˘ druh pomsty. JenomÏe...“ 9

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 10

Ludmila ¤iãicová-Uhlífiová se pfii vyprávûní usmála a pokrãila rameny. SlÛvko „jenomÏe“ bobtnalo do podoby dûjinné absurdity. Ani v koutku du‰e by ji pfiece na jafie roku 1946 tam v Dachau nemohlo napadnout, Ïe i z ‰ir‰ího hlediska byly, pfiidrÏíme-li se jejího pfiímûru, rozdány karty jinak, neÏ by si pfiála. Jak by mohla vytu‰it, Ïe váleãn˘ zloãinec Otto Skorzeny se jiÏ za dva a ãtvrt roku za velmi zvlá‰tních okolností dostane na svobodu a zahájí v rÛzn˘ch koutech svûta dal‰í etapu svého neblahého pÛsobení, zatímco nejen ji, ale také zpravodajského dÛstojníka majora StaÀka, bude zhruba v téÏe dobû ãekat zúÏen˘ svût se zamfiíÏovan˘mi okny. „Tak takhle, pfiesnû takhle se uskuteãnilo mé setkání s muÏem se zjizvenou tváfií,“ uzavírala svou vzpomínku paní Ludmila. „Vnímala jsem ho jako nacistického zloãince, i kdyÏ se mu nespornû nedala upfiít osobní odvaha, pfiedpovûdûla jsem mu ‰ibenici – a aÏ po letech, bûhem nichÏ jsem sama jen se ‰tûstím unikla oprátce, pfieÏila komunistické muãírny i kriminály a teprve poté se zaãala znovu rozkoukávat, jsem se dozvûdûla, jak hluboce jsem se v tomto svém odhadu m˘lila. Skorzeny se ãile vy‰plhal ze svého pováleãného poníÏení a zaãal znovu spfiádat nitky zla. A je‰tû k tomu se stal legendou, pro mnohé dokonce obdivuhodnou legendou. Postava stateãného chlapíka, kterého nic neudolá a ze zákulisí si vychutnává pocit moci, je velmi pfiitaÏliv˘. A my oba, vy i já, velmi dobfie víme, jak se to vychloubaãné prokletí moci snadno mÛÏe zvrtnout, leccos jsme o tom o jin˘ch lidech a jiné dobû napsali. TakÏe...“ zauvaÏovala, „Otto Skorzeny, zbaven˘ nálepky umûle pfiiÏivovan˘ch legend, to by bylo nespornû pfiitaÏlivé téma. Známe se uÏ dlouho, a nefiíkejte mi tedy, Ïe jste o tom nikdy neuvaÏoval.“ Vyznûlo to jako v˘zva. V˘zva od nesmírnû stateãné Ïenské, na jejímÏ pohfibu ve Stra‰nicích se – aã sama nikdy nemûla vojenskou hodnost – bude stfiílet ãestná salva jako uznání za její klíãová svûdectví v fiadû rehabilitaãních procesÛ, jimiÏ se vracela ãest, mnohdy jiÏ posmrtnû, vojensk˘m ãinitelÛm, postiÏen˘ch poúnorovou zvÛlí. A ruku na srdce: lze takovéhle v˘zvû bez skvrnky na ‰títû vlastního svûdomí odolat? Nelze, prostû nelze.

10

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 11

KAPITOLA PRVNÍ

Vídeň: startovní plocha kariéry

„DOBY TÍ“ PREZIDENTOVA PALÁCE MuÏ v ãele dal‰ích muÏÛ zdolával schod za schodem. „Posílá mû nová rakouská vláda, musím okamÏitû mluvit s panem prezidentem!“ kfiiãel. V‰ichni byli v rÛznorodû poskládaném civilním obleãení, ale pÛsobili nesmlouvavû a nûktefií z nich svírali v rukou k v˘stfielÛm pfiipravené zbranû. Velitelé i muÏstvo nepoãetné jednotky, jejíÏ povinností byla spí‰ jen ceremoniální ochrana paláce ve vídeÀské Rainerovû ulici, kde sídlila rakouská hlava státu, byli zmateni. Vzhledem k tomu, Ïe ze v‰ech stran pfiicházely nik˘m nevyvracené, ale ani nepotvrzované zprávy o tom, Ïe situace v zemi se z hodiny na hodinu mûní a hrozí snad také vstup nûmecké armády, se tito stráÏci paláce neodvaÏovali klást v˘raznûj‰í odpor. Spí‰ prostû jen ãekali, co bude dál. Nepfiehlédnuteln˘ hluk v hale a na schodi‰ti, ale pfiedev‰ím také ãím dál silnûj‰í kravál, oz˘vající se z prostoru pfied budovou, pfiivolal prezidenta, kter˘ se dostavil dokonce i se svou krajnû vydû‰enou manÏelkou. „Co se tu dûje? Je zde nûkdo, kdo mi to vysvûtlí?“ poboufienû vykfiikl ‰esta‰edesátilet˘ Wilhelm Miklas, rodák z jihoãeské Volynû a pfiedstavitel kfiesÈansko-sociální strany, zvolen˘ do této funkce jiÏ pfied deseti roky. „Ano, já,“ sebevûdomû mu odpovûdûl mluvãí tûch, ktefií do budovy vtrhli. „Kdo jste, pane, a co chcete?“ „Jsem inÏen˘r Otto Skorzeny a jednám z povûfiení spolkového kancléfie Seyss-Inquarta, kterého jste podle informací, jeÏ mám k dispozici, do této funkce povolal. Pokud mi dovolíte mu zatelefonovat, jistû vám pan kancléfi moje slova osobnû potvrdí.“ 11

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 12

„A co ten zmatek venku?“ „Pfiedpokládám, Ïe se tam hromadí jednotky SA a mají v úmyslu vÛãi vám zasáhnout. Budete-li s tím souhlasit, pÛjdu jejich velitelÛm oznámit, Ïe se nepokusíte jak˘mkoli zpÛsobem mafiit tak jako tak neodvratn˘ v˘voj událostí, a není tudíÏ dÛvod k jejich násilnému zákroku.“ Vyznûlo to jako jednoznaãné vydírání. Prezident pfiesto pfiik˘vl. AÏ do dne‰ka odolával Hitlerovu nevybíravému nátlaku a odmítal jmenovat fanatického nacistu Arthura Seyss-Inquarta, rodáka z nûmecké jazykové enklávy na Jihlavsku, spolkov˘m kancléfiem. Nyní uÏ se v‰ak situace pod hrozbou pfiímé nûmecké agrese dostala tak daleko, Ïe mu nezb˘valo nic jiného, neÏ stále ustupovat. Ostatnû asi Wilhelm Miklas tu‰il, musel tu‰it, Ïe hlavou státu, kter˘ zfiejmû brzy, pravdûpodobnû v fiádu hodin, ztratí svou suverenitu, zÛstane jiÏ jen velmi krátkou dobu a nadále je pak jeho politick˘ i lidsk˘ osud znaãnû nejist˘. Patfiil pfiece v dané historické chvíli – byl pátek 11. bfiezna 1938 – mezi poraÏené. InÏen˘r Otto Skorzeny, se kter˘m prezident hovofiil, se naopak fiadil k vítûzÛm. A je‰tû k tomu to byly okamÏiky, kdy se poprvé v Ïivotû dotkl tepu „velké historie“. OPERACE S KRYCÍM NÁZVEM „TROJSKÝ KŮŇ“ SE TOHO DNE PŘIBLÍŽILA K VYVRCHOLENÍ Mûsto na Dunaji, proslavené valãíky, dobr˘m vínem, fiízky pfies cel˘ talífi a umûním Ïít, mûnilo svou jindy tak pohostinnou tváfi. Na ulicích se kupilo ãím dál víc hlouãkÛ a vzru‰enû debatovaly. Objevovalo se i mnoho uniforem, ale nikoli tûch parádních, ve kter˘ch jindy chodívali dÛstojníci na procházku a bl˘sknout se pfied dámami. MuÏi spolkového vojska, policie a ãetnictva mûli pohotovost. Listy Echo a Stunde vy‰ly ve zvlá‰tních vydáních. V Amtliche Nachrichtenstelle sdûlovali, Ïe v noci na dne‰ek do‰lo ve Vídni k nûkolika velmi váÏn˘m sráÏkám, k nejvût‰í pak ve Floriangasse pfied nacisty vyhledávan˘m lokálem Roter Hahn, kde skupina muÏÛ SA, tedy organizace, která v Rakousku pÛsobila protizákonnû, napadla demonstrující katolické studenty ze spolku Austria. Jeden student byl tûÏce pobodán, dva dal‰í lehce zranûni. V Neubau ostfielovala bojÛvka SA budovu Vlastenecké fronty. V tiskárnû Vorwärts, kde se tiskl levicov˘ Kleines Blatt, uskuteãnila policie na základû anonymního udání prohlídku. 12

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 13

Den ubíhal v neklidu. A veãer, veãer byl pak je‰tû vypjatûj‰í. Co bude dál? KaÏdému, kdo se zajímal o vefiejné dûní, muselo b˘t jasné, Ïe k vyostfiení sváru o Rakousko, které bude mít dalekosáhlé následky, musí dfiíve ãi pozdûji dojít. Hned poté, co se hitlerovci zkraje tfiiatfiicátého roku dostali k moci a v nadcházejícím období upevnili své postavení ve vlastní zemi i svou vojenskou sílu, zaãali se rozhlíÏet po zahraniãí. A Rakousko, rodi‰tû Adolfa Hitlera, kter˘ se hodlal stát „nejvût‰ím z NûmcÛ“, se z mnoha dÛvodÛ nabízelo jako první z fiady dal‰ích. „Jen hlupák by byl schopen nepochopit na‰e svaté úsilí o návrat Rakouska do lÛna fií‰e,“ vyjádfiil se bez obalu bojechtiv˘ Hermann Göring. Docházelo tudíÏ k neustálé podpofie nacistick˘ch a nacionálních skupin i vlivn˘ch jednotlivcÛ uvnitfi rakouské spoleãnosti – a snad i proto byl tajn˘ plán, vypracovan˘ v Nûmecku souãinností nejrÛznûj‰ích institucí, oznaãen názvem „Trojsk˘ kÛÀ“. Ne v‰e se ale dafiilo tak rychle, jak by si pfiáli. Pokus o puã, pfii nûmÏ v ãervenci 1934 mlad˘ hitlerovsk˘ fanatik Otto Planetta pfiímo v budovû spolkového snûmu zavraÏdil kancléfie Engelberta Dolfusse, byl policejními sloÏkami s pomocí pfiíslu‰níkÛ domobrany pfiedev‰ím z fiad dûlníkÛ a studentÛ rozdrcen a nûktefií úãastníci vzpoury pozdûji dokonce odsouzeni a popraveni. Vedoucí ãinitele tfietí fií‰e, ktefií nebyli zvyklí prohrávat, to pochopitelnû rozbûsnilo. Nátlak se tudíÏ stupÀoval. Nevratného bodu dosáhl poãátkem osmatfiicátého roku. „Chci Rakousko! A budu je mít. A budu je mít, uji‰Èuji vás, co nejdfiíve!“ prohlásil vÛdce na tajné poradû. Do svého pompézního horského sídla Berchtesgaden si v polovinû února pozval rakouského kancléfie Kurta von Schuschnigga. Jednání mûlo neobyãejnû dramatick˘ prÛbûh, Hitler na kancléfie bez zábran kfiiãel, nazval ho zrádcem historické nûmecké krve a pfiedloÏil mu dva ultimativní poÏadavky, z nichÏ nemínil ustoupit: 1. Vyhlásit amnestii a propustit na svobodu v‰echny, ktefií jsou v Rakousku vûznûni pro ãinnost podporující spojení Rakouska s Nûmeckem, tedy i úãastníky násilného puãe ve ãtyfiiatfiicátém roce. 2. Bezodkladnû jmenovat pfiedáka rakousk˘ch nacionálních socialistÛ dr. Arthura Seyss-Inquarta ministrem vnitra a vefiejné bezpeãnosti a svûfiit do jeho pravomoci ve‰keré sloÏky rakouské policie. „A kdyÏ odmítnu?“ zeptal se Kurt von Schuschnigg. 13

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 14

„Pak uÏ se s vámi nehodlám o niãem bavit a o v‰e dal‰í se postarají tady pánové,“ odsekl Hitler a ukázal na generály Hugo Sperrla a Walthera von Reichenau, reprezentující pfii této schÛzce k nástupu pfiipravené síly wehrmachtu. UraÏen˘ kancléfi se vrátil do Vídnû, splnil sice vÛdcovy poÏadavky na amnestii a jmenování Seyss-Inquarta ministrem vnitra, ale dal také najevo své rozhofiãení a 24. února 1938 ve spolkovém snûmu prohlásil: „Chceme udrÏovat s Nûmeckem pfiátelské styky, ale nemÛÏeme b˘t donekoneãna nuceni k dal‰ím ústupkÛm. Musíme fiíci: dost, tak daleko a ne dále!“ Odpovûdí byl zámûrnû vyvolávan˘ neklid po celé zemi. V den, kdy Schuschnigg proná‰el svÛj projev, demonstrovalo ve ·t˘rském Hradci na dvacet tisíc nacistÛ, ktefií – za neãinného pfiihlíÏení Seyss-Inquartovy policie – strhli z vefiejné budovy rakousk˘ prapor a vyvûsili místo nûho vlajku s hákov˘m kfiíÏem. Situace nab˘vala neúnosné podoby. Devátého bfiezna tedy kancléfi pfii náv‰tûvû Innsbrucku oznámil, Ïe za ãtyfii dny – tedy 13. bfiezna – se bude v Rakousku konat plebiscit, v nûmÏ obãané rozhodnou o pfií‰tím osudu zemû. Reakce Berlína? Vylouãeno – nepfiichází v úvahu jak˘koli plebiscit, jehoÏ v˘sledek by nemohli zcela ovlivnit! „Udefiíme!“ rozhodli se. Do stavu nejvy‰‰í pohotovosti byly uvedeny tfii armádní sbory a podpÛrné síly letectva. Jedenáctého bfiezna Nûmci zcela uzavfieli hranice s Rakouskem. A Hermann Göring v nûkolika za sebou následujících podveãerních a veãerních telefonick˘ch rozhovorech se Seyss-Inquartem, jejichÏ tûsnopisn˘ záznam bude po válce jako dÛkazní materiál pfiedloÏen Norimberskému tribunálu, sv˘m pfiíznaãnû neurval˘m zpÛsobem v podstatû odstartoval v Rakousku státní pfievrat. Seyss-Inquart: „Dle va‰eho pokynu... jsem navrhl spolkovému prezidentovi, aby mi pfiedal úfiad kancléfie, taková procedura obyãejnû trvá tfii aÏ ãtyfii hodiny... ÚtvarÛm SA a SS jsme dali pokyny, aby se ujaly pofiádkové sluÏby.“ Göring: „Nyní uÏ se to tedy rozjelo... Prezident vám neprodlenû musí jako spolkovému kancléfii pfiedat moc a pfiijmout vládu v takovém sloÏení, jak bylo fieãeno... ¤eknûte mu, Ïe nyní jde do tuhého... A zafiiìte, aby nacionální socialisté v celé zemi povstali. AÈ v‰ude vyrazí do ulic... Jestli to Miklasovi nedocházelo za ãtyfii hodiny, urãitû mu to potom dojde za ãtyfii minuty.“ O nûco pozdûji Göring hovofiil je‰tû otevfienûji. 14

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 15

„Pokud pokraãují problémy s Miklasem, vyfie‰te je, ale uÏ na tom mnoho nezáleÏí... Dáváme rozkaz vtáhnout do Rakouska, a vy se snaÏte uchopit moc. A upozornûte v‰echny rakouské vedoucí ãinitele na to, co vám nyní povím: Kdokoli by organizoval odpor, propadá okamÏitû na‰im stann˘m soudÛm, stann˘m soudÛm okupaãního vojska... AÈ je to kdokoli, tfieba i prezident. Je vám to jasné?“ Seyss-Inquart: „Ov‰em.“ Göring: „Dobrá. TakÏe se pusÈte do práce. Mnoho zdaru. Heil Hitler!“ Pokyn to byl jasn˘: pustili se tedy do práce. Následovalo dûní, jehoÏ uÏ jsme byli svûdky. Velitel vídeÀské 89. standarty SS Bruno Weiss, hodností SS-untersturmführer (podporuãík), kryjící svou ãinnost pod plá‰tíkem pfiedsedy Nûmeckého tûlocviãného svazu, povûfiil svého jiÏ osvûdãeného velitele oddílu SS-hauptscharführera (praporãíka) Ottu Skorzenyho, aby se postaral o izolaci spolkového prezidenta Wilhelma Miklase, kter˘ sice jiÏ v zásadních bodech ustoupil nátlaku, ale stále by je‰tû vahou svého postavení mohl leccos podniknout. „S radostí jsem se dal k dispozici,“ zapí‰e si o tom Skorzeny do svého deníku. Podle nûkter˘ch pramenÛ se poté podílel na podobné akci v sídle fií‰ského kancléfiství, kde byl neurval˘m zpÛsobem zadrÏen právû odstaven˘ kancléfi Kurt von Schuschnigg. Nespornû si Otto Skorzeny z hlediska triumfujících nacistÛ vedl schopnû. „O nûco pozdûji mi kancléfi Seyss-Imquart podûkoval srdeãn˘m stiskem ruky,“ pochlubí se ve sv˘ch pamûtech a pfiidá poznámku: „Tenkrát jsem byl je‰tû mlad˘ a naivní a velmi mne to potû‰ilo.“ Ménû potû‰eni byli jiní. Rakouskem se zaãínala valit obludná vlna teroru, vyfiizování si úãtÛ s politick˘mi protivníky, násilí, zat˘kání a t˘rání. PrÛvodní jev, kter˘ se v historii vyskytuje vÏdy, kdyÏ se k moci dostanou lidé neãestní a nízcí. A je v tomto kontextu jen pozoruhodnou kuriozitou, Ïe svrÏen˘ rakousk˘ kancléfi Kurt von Schuschnigg, kterého Hitler osobnû nenávidûl, ostatnû jako kaÏdého, kdo se mu postavil do cesty, dopadl – zfiejmû pod tlakem svûtového vefiejného mínûní – lépe neÏ mnozí jiní. Od svého zadrÏení v bfieznu 1938 aÏ do jara 1945 musel sice trávit ãas v rÛzn˘ch koncentraãních táborech, ale byl zde drÏen v kategorii prominentních vûzÀÛ, coÏ pfiiná‰elo ãetné v˘hody. V létû osmatfiicátého roku mu dokonce umoÏnili, aby se oÏenil s hrabûnkou Verou von Czerninovou, která s ním sdílela vûzení, kde mu i porodila dceru. O fiadu 15

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 16

desetiletí pozdûji, v ãervnu 1961, usedne Kurt von Schuschnigg v St. Louis, daleko za oceánem, k psacímu stroji a sdûlí nûmeckému publicistovi Juliu Maderovi svÛj pohled na to, co se na jafie 1938 odehrálo: „Zat˘kací akce, k nimÏ do‰lo ve Vídni dne 11. bfiezna a v následujících dnech, uskuteãÀovaly v˘luãnû oddíly SS... Pokud jde o sílu oddílu, kter˘ veãer téhoÏ dne obsadil budovu spolkového kancléfiství, nemohu ji dnes pfiesnû uvést. Myslím, Ïe jich byly asi dvû stovky, pohybovali se v civilu a nebylo na první pohled vidût, Ïe jsou ozbrojeni. Mûli pásky na rukávech a do budovy je vpustil Seyss-Inquart... Obyãejnû vystupovali funkcionáfii SS v anonymitû, pfiípadnû pouÏívali jméno Müller... Formálnû vlastnû ani nebylo vysloveno nûjaké mé zatãení, ale Ïivotní podmínky v internaci, do níÏ mne uvrhli, byly hor‰í neÏ pozdûji ve vûzení, zacházení poniÏující a jakákoli stíÏnost beznadûjná. Zejména chování ãetn˘ch mlad˘ch dÛstojníkÛ SS moÏno oznaãit pouze jako skandální... O tom, Ïe mé zatãení fiídil ing. Skorzeny, jsem se dozvûdûl aÏ po válce... Údajnû se Skorzeny rozhodujícím zpÛsobem podílel na fiízení rakouského puãe.“ SVĚDEK Z PRAHY Svût chtûl pochopitelnû vûdût, co se v Rakousku dûje. Do Vídnû se urychlenû sjíÏdûli novináfii. Mezi v‰emi jin˘mi sem právû ve veãerních hodinách pátku 11. bfiezna 1938 dorazil z âeskoslovenska také Franti‰ek Kraus, ãesky i nûmecky pí‰ící redaktor listu Prager Abendblatt a dopisovatel fiady dal‰ích liberálnû orientovan˘ch periodik. Hlad ho zahnal do pfieplnûného Dom-Café nedaleko katedrály svatého ·tûpána. Kdosi zapnul rozhlasov˘ pfiijímaã. Hlasatel oznámil, Ïe nyní mimo program promluví k obãanÛm spolkov˘ kancléfi dr. Kurt von Schuschnigg. Kraus odloÏil pfiíbor a podíval se na hodinky. Bylo 19 hodin a 40 minut. Neklid v místnosti zvolna umlkl. SchuschniggÛv hlas se pfii projevu znatelnû chvûl: „Stojíme pfied velmi tûÏk˘m rozhodnutím. Berlín pfiedloÏil spolkovému prezidentu Miklasovi ultimativní poÏadavek, aby jmenoval dr. Seysse-Inquarta spolkov˘m kancléfiem. Nestane-li se tak, pfiekroãí nûmecké vojsko ihned rakouské hranice... Prohla‰uji v této chvíli pfied cel˘m svûtem, Ïe zprávy o tom, Ïe v Rakousku teãe krev, Ïe dochází k dûlnick˘m nepokojÛm a Ïe vídeÀská vláda není pánem situace, jsou od prvního do posledního slova vylhány! Pan spolkov˘ prezident Miklas mne povûfiil, 16

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 17

abych sdûlil svûtu, Ïe se podfiizujeme násilí. Nechceme prolévat krev a nafiídili jsme proto spolkovému vojsku, aby se v pfiípadû vstupu nûmeck˘ch vojsk do Rakouska nestavûlo na odpor. Louãím se s rakousk˘m lidem s pfiáním: BÛh ochraÀuj Rakousko!“ Následovala chvíle ticha, pak se ze v‰ech stran zaãal oz˘vat vzru‰en˘ hovor. „To je konec – víte, pane?“ oslovil Krause jeho náhodn˘ spoleãník od stolu a pak se zeptal: „Vy ale zfiejmû nejste Raku‰an?“ „Ne, pfiijel jsem z âeskoslovenska.“ „Vás se to tedy net˘ká, mÛÏete b˘t ‰Èastn˘.“ ·Èastn˘? Ale na jak dlouho, pfiedvídavû napadlo Franti‰ka Krause, budoucího terezínského a osvûtimského vûznû, kter˘ jen shodou náhod unikne plynové komofie, ale nechal si tuto ponûkud pesimistickou, a tudíÏ v této chvíli krajnû nevhodnou, leã také hluboce pravdivou my‰lenku pro sebe. UMĚNÍ VYCHUTNAT TRIUMF V‰e bylo jasné. Rakousko pfiestávalo b˘t Rakouskem. Nûmecké vojsko se dávalo na pochod. A Hitler pr˘ odletûl z Berlína do Mnichova. Zfiejmû se chystá osobnû vtáhnout do své rodné zemû, kde b˘val kdysi nejposlednûj‰ím z posledních a nyní ji tak lehce, aÏ neuvûfiitelnû lehce získal. Krátce po dvacáté hodinû se ve v‰ech lokálech, obchodech a na ulicích znovu nahlas rozkfiiãela rádia. Tentokrát se v‰ak jiÏ neozval SchuschniggÛv rozechvûl˘ hlas, nyní hovofiil Arthur Seyss-Inquart, muÏ, kter˘ byl vybrán, aby v Rakousku sehrál roli prodlouÏené ruky hitlerovského vedení: „Vyz˘vám v‰echny formace nacionálnû-socialistické strany, aby se okamÏitû postaraly o naprost˘ pofiádek. NechÈ se nikdo neopováÏí postavit se pfiicházejícím jednotkám wehrmachtu do cesty!“ Ne, opravdu nikdo se jim nepostavil do cesty. V‰e, co se dûlo, mûlo ohromn˘ spád: jako kdyby se najednou zrychlil ãas. V sobotu 12. bfiezna fií‰sk˘ ministr propagandy Goebbels pfieãetl v fií‰ském rozhlase führerovu proklamaci: „Rakousk˘ lid odmítá dosavadní vládu teroru a krve. Chce domÛ, Heim ins Reich! Dnes ráno pfiekroãili vojáci nûmeckého wehrmachtu, pancéfiové oddíly, divize pûchoty a svazy SS po zemi i vzduchem rakouské hranice. Volá je nová vídeÀská vláda. A já jako vÛdce a fií‰sk˘ kancléfi nûmeckého lidu jiÏ brzy vstoupím na pÛdu zemû, která je mou domovinou.“ 17

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 18

Vstoupil – a to zpÛsobem, v nûmÏ se obnaÏují patologické rysy jeho sebestfiedné nátury. Vybral si k náv‰tûvû pokofiené zemû nedûli 13. bfiezna a nezvolil nabízející se leteckou cestu pfiímo do Vídnû. Dlouhá kolona jeho doprovodu vyrazila z Mnichova a v 15.30 hodin projela poslední bavorskou vesnicí Simbach. Nedalo se pochybovat o tom, kde bude první její zastávka. Hitlerovo rodné mûsteãko Braunau am Inn. Takhle si s gustem triumfátora vybral svou trasu! Hrály hudby a stále se skandovalo: „Ein Reich, ein Volk, ein Führer!“ Hitler se usmíval: jako kdyby se nacházel v extázi. Je‰tû téhoÏ dne zvládl uvítání v Linci a v pondûlí se vypravil do Vídnû, která uÏ se na jeho pfiíjezd staãila pfiipravit. KdyÏ se vozy pfiiblíÏily k Schönbrunnu, rozeznûly se zvony v‰ech vídeÀsk˘ch katedrál, kostelÛ i kapliãek na pfiedmûstí. V dómu svatého ·tûpána burácela Missa solemnis nejslavnûj‰ího z VídeÀanÛ (i kdyÏ rodáka z por˘nského Bonnu) Ludwiga van Beethovena. Masy vítajících byly doslova nepfiehledné. Ti, ktefií mûli jiné sm˘‰lení a dosud se jich nedotkla smr‰È neustále probíhající perzekuce, zÛstali radûji doma. Vlevo od Hitlera se leskly br˘le Seysse-Inquarta. Adolf Hitler byl obleãen v polní ‰edi, bez distinkcí, vzal na sebe pÛsobivou podobu fiadového frontového vojína, jen Îelezn˘ kfiíÏ pfiipomínal jeho údajnou stateãnost z první svûtové války. Koneãnû kolona dorazila na Schwarzenberger Platz k hotelu Imperial. U vchodu stála smí‰ená ãestná stráÏ fií‰ského wehrmachtu a rakouského spolkového vojska. Hitler ji pozdravil a zmizel ve dvefiích hotelu. V‰echno ostatní, tedy jmenování dr. Arthura Seyss-Inquarta fií‰sk˘m místodrÏícím a velkolepá vojenská pfiehlídka, zbylo na úter˘. Na úter˘ 15. bfiezna 1938. „Zdalipak by mû tehdy ve Vídni, kde jsem tomuhle v‰emu se znaãnû stísnûn˘mi pocity pfiihlíÏel, mohlo tfieba jen napadnout,“ v odstupu ãasu zauvaÏuje ãesk˘ novináfi Franti‰ek Kraus, „Ïe za rok, na den pfiesnû za rok, uvidím téhoÏ Adolfa Hitlera na PraÏském hradû.“ ZNAČNÁ ČÁST RAKOUSKA JÁSALA – A OTTO SKORZENY U TOHO NEMOHL CHYBĚT Své dojmy si zaznamenal do deníku, kter˘ mu pozdûji, aÏ jiÏ v‰echno jásání zapadne do nenávratnû nicotné minulosti, poslouÏí k sepsání sebeoslavnû ladûn˘ch pamûtí: „Triumfální pfiíjezd Hitlera do Vídnû jsem vidûl z velké v˘‰ky, a sice z horní ãásti le‰ení postaveného kolem právû opravovaného muzea na Ringstrasse. Moji dûlníci byli je‰tû nad‰enûj‰í neÏ já – a já jim ro18

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 19

zumûl. Vítali jsme nejen jednoho z nich, n˘brÏ i jednoho z nás. Z vysokého le‰ení jsem pozoroval tohoto neobyãejného muÏe. AÈ se o nûm fiíká cokoli, trpûl ve Vídni hladem. Dnes zaujal historické místo velikého rakouského vládce: místo Rudolfa, Maxmiliána, Karla, Ferdinanda a Josefa – nûmeck˘ch císafiÛ. Zdálo se to nemoÏné, a pfiesto to byla pravda. Statisíce volaly spolu s námi, Ïe je to pravda. To, co se odehrávalo dole na námûstí, mluvilo samo za sebe. Bylo to skvûlé, bájeãné, s mofiem vlajek a kvûtin, nekoneãn˘m potleskem a vojenskou hudbou. Lidé oslavovali nûmecké vojsko s nad‰ením, s jak˘m se Ïádná jiná armáda dosud v Rakousku nesetkala. V jistém okamÏiku probûhla davem vlna je‰tû vût‰ího vzru‰ení a zvûdavosti: objevila se Leibstandarta SS Adolf Hitler. Udûlala na mne siln˘ dojem. Netu‰il jsem ale, Ïe zanedlouho k ní budu patfiit.“ Netu‰il...? Leccos pfiece jen tu‰it musel. V okamÏicích, kdy z le‰ení na Ringstrasse sledoval pfiíjezd muÏe, kterého obdivoval a jemuÏ se po letech stal jednou z osobních opor, mu jen pár mûsícÛ zb˘valo do tfiicítky, takÏe nelze uvaÏovat o nûjakém klukovském snûní. JiÏ ‰est let byl ãlenem obãas povolované, obãas zakazované nacistické strany, ãtyfii roky pfiíslu‰níkem SS. Krvav˘ch událostí pfii letním puãi v roce 1934 se nezúãastnil jen proto, Ïe se krátce pfiedtím oÏenil s dívkou jménem Gretl a na ãervenec si naplánovali svatební cestu po Itálii, kde ho kromû v‰eho jiného nadchlo fieãnické vystoupení Benita Mussoliniho, tedy ãlovûka, s nímÏ ho o deset let pozdûji spojí siln˘ dramatick˘ pfiíbûh, kter˘ se zapí‰e ho historie. Tehdy, ve ãtyfiiatfiicátém, tedy mezi bojovníky chybûl. Nyní uÏ to bylo jiné a aktivní úãast pfii dûní, které provázelo pfiipojení Rakouska k hitlerovské fií‰i, by urãitû za svatební cestu nevymûnil. Z jak˘ch kofienÛ Otto Skorzeny vyrostl? Sv˘m zpÛsobem to aspoÀ zãásti byl nበkrajan. Rodina Skorzenyho otce pocházela z Chebu, kam se pfiestûhovala ze západopolské Poznanû, od Skorzencinského jezera, tedy z území náleÏejícího aÏ do roku 1918 císafiskému Nûmecku. Z historie rodu, která sahá aÏ do16. století, jméno Skorzeny souviselo s pojmenováním tamního jezera. PfieváÏnû ‰lo o majitele pÛdy a statkáfie. V dal‰ích generacích uÏ to bylo jiné. Zploditel Otty Skorzenyho i jeho star‰ího bratra byl inÏen˘rem-architektem a záloÏním dÛstojníkem dûlostfielectva rakousko-uherské 19

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 20

armády, coÏ ho zahnalo na krvavé pole první svûtové války, odkud se v‰ak – na rozdíl od více neÏ milionu sv˘ch spolubojovníkÛ – se ‰tûstím vrátil. Jak˘ mûl vliv na svého dorÛstajícího mlad‰ího syna? Pramal˘. Otto si o tom v polovinû tfiicát˘ch let zaznamenal nepfiíli‰ obdivné hodnocení: „MÛj otec byl liberál a vûfiil, Ïe demokratick˘ systém pfiedstavuje pokrok ve srovnání s pfieÏilou duální monarchií. Byl toho názoru, Ïe politikou se mají zab˘vat vyvolení a nanejv˘‰ schopní odborníci neposkvrnûné morální kvality, a Ïe není tudíÏ nutné, aby se obãané podíleli na vládních záleÏitostech. Av‰ak taková ideální vláda neexistovala ani za sociálních demokratÛ, ani za kfiesÈansk˘ch socialistÛ, ktefií následovali po nich.“ Synovo uvaÏování mífiilo jin˘m smûrem. Vnímal v sobû pfiíslu‰nost k „velkému, hrdému a silnému nûmeckému kmenu“, zaujaly ho my‰lenky nacionálního socialismu a pfii úvahách o jejich naplÀování se stal radikálem, byl vzdûlan˘, technicky i sportovnû nadan˘, ale nade v‰e jiné miloval dobrodruÏství a mûl blízko k postoji, kter˘ mu niternû blízk˘ filozof Friedrich Nietzsche shrnul do jednoznaãného apelu: „Îij nebezpeãnû!“ CoÏ se mu ostatnû v plné mífie zdafiilo. V dobû studií na nûho mûla rozhodující vliv také úãast v poloilegálních, ale z dlouhé tradice vycházejících bur‰áck˘ch sdruÏeních, tedy studentsk˘ch spolcích, které si pod názvy jako Saxo-Borussia, Burgundia ãi Teutonia, kladly za cíl „vychovávat skuteãné muÏe“. Kromû velk˘ch slov, jimiÏ se tu navzájem ‰kolili, byly hlavní náplní ãinnosti spolkÛ ‰ermífiské souboje s dlouh˘mi dvojseãn˘mi ‰avlemi, pfii nichÏ se prolilo mnoho krve. Skorzeny podstoupil ãtrnáct takov˘ch soubojÛ. Poznamenaly jeho tváfi, pfiiãemÏ on sám byl na své jizvy, jak se v tûchto kruzích slu‰elo, patfiiãnû hrd˘, zv˘‰il jimi svou chlapskou pfiitaÏlivost pro Ïenské pohlaví, ale díky jim také bude – aÏ pfiijde takov˘ ãas – snadnûji identifikovateln˘, neÏ kdokoli jin˘. Ale ne‰lo jen o jizvy. Souboje ho dotváfiely i v hlub‰ím slova smyslu. „âepel proti ãepeli! A mezi tím jen pár náhodn˘ch pfiestávek, kdy bylo tfieba ãepel mé ‰avle dezinfikovat. Potom, po sedmnácti kolech, mne protivník zasáhl. Pfiekvapilo mne, Ïe jsem necítil velkou bolest. 20

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 21

Mûl jsem starost jenom o to, jestli jsem pfied soupefiem necouvl,“ pfiiznal Skorzeny v pováleãném rozhovoru s novináfiem Charlesem Whitingem a dodal k tomu: „Pozdûji jsem byl ãasto vdûãn˘ za sebekázeÀ, které jsem se nauãil ve studentském klubu. Nikdy jsem se pod palbou necítil tak mizernû, jako kdyÏ jsem si odb˘val první souboj pfied ostr˘mi pohledy m˘ch kamarádÛ studentÛ. To, Ïe jsem znal bolest, o které mû pouãila ‰avle, mû nauãilo nebát se strachu. A jestliÏe pfii souboji musí mít ãlovûk na pamûti, Ïe má útoãit na hlavu protivníka, platí toto pravidlo ve válce úplnû stejnû. Není moÏné mafiit ãas zbyteãn˘mi úskoky a kroky stranou. âlovûk se musí rozhodnout pro jeden cíl a za ním jít.“ MuÏ se zjizvenou tváfií byl pfiipraven se tak chovat. Ve válce i v tom, co jí pfiedcházelo. KŘIŠŤÁLOVÁ NOC A VILKA V PETER-JORDAN STRASSE Na poãátku byly – údajnû – pouhé dva v˘stfiely. Padly na sklonku prvního listopadového t˘dne roku 1938 v PafiíÏi a sedmnáctilet˘ Ïidovsk˘ uprchlík Herschel Grynzspan jimi váÏnû poranil legaãního sekretáfie nûmeckého vyslanectví Ernsta Eduarda von Ratha. „Ne‰lo o mstu vÛãi jednotlivci, protoÏe pana von Ratha osobnû ani neznám,“ vypovûdûl zmatenû pÛsobící atentátník pfii prvním v˘slechu ve sluÏebnû francouzské policie, „ale chtûl jsem upozornit svût na stra‰liv˘ údûl m˘ch blízk˘ch, pfiedev‰ím tedy rodiãÛ.“ V tom smûru si nevym˘‰lel. Grynzspanova rodina patfiila mezi obûti jedné z prvních nacistick˘ch „oãistn˘ch akcí“, bûhem níÏ byly v fiíjnu 1938 vypovûzeny z Nûmecka tisíce ÎidÛ polského pÛvodu. Prvky antisemitismu rovnûÏ zatíÏené Polsko je v‰ak odmítlo pfiijmout, a tak tito lidé ve velmi bídn˘ch podmínkách trávili dny a t˘dny v hraniãní „zemi nikoho“, protoÏe Nûmci je nehodlali pustit nazpût, zatímco polské úfiady trvaly na tom, Ïe o nû nestojí. A tak Herschsel ‰el a vystfielil... Pr˘. Dodnes se nepodafiilo zcela vyvrátit pochybnosti o tom, zda se ze strany hitlerovcÛ alespoÀ ãásteãnû nejednalo o záludnou hru, v níÏ se mladiãk˘ Grynzspan stal pouze nástrojem. Ale aÈ jiÏ se v‰e odehrálo tak ãi onak, v˘stfiely padly a záminka byla pfiipravena k pouÏití. A natolik skvûle naãasovaná, Ïe se dané potfiebû shodou náhod „pfiizpÛsobilo“ také umírání zranûného diplomata. Ernst Eduard von Rath na pafiíÏském nemocniãním lÛÏku naposledy vydechl 9. listopadu nedlouho 21

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 22

po poledni. Tedy jen o nûkolik hodin dfiíve, neÏ v Mnichovû zapoãalo tradiãní setkání státní a stranické elity se „starou gardou zaslouÏil˘ch bojovníkÛ“, kaÏdoroãnû v ten den zasvûcené v˘roãí nezdafieného nacistického pokusu o puã v roce 1923 – a rozhlasem pfiená‰ené do v‰ech, tfieba i nejzapadlej‰ích koutÛ zemû. Hlasitû a ve stoje freneticky oslavován pfiítomn˘mi tu hovofiil pfiedev‰ím Adolf Hitler a poté kolem dvaadvacáté hodiny shromáÏdûní opustil s vysvûtlením, Ïe musí z bavorské metropole urychlenû odcestovat. Konec parády? Je‰tû ne, je‰tû tu byl jeden zvlá‰tní bod programu. K mikrofonu pfiistoupil blízk˘ vÛdcÛv spolupracovník a ‰éfpropagandista reÏimu Joseph Goebbels. S pohnutím v hlase oznámil úmrtí von Ratha, naãeÏ v plamenném projevu vyzval „kaÏdého, komu leÏí na srdci budoucnost nacionálnû socialistického Nûmecka“ k nemilosrdné a nikoho ne‰etfiící protiÏidovské odvetû. Podobalo se to povelu. Zfanatizované oddíly SA a SS nejen pfiímo v Mnichovû, ale témûfi ve v‰ech dal‰ích mûstech, vyrazily do ulic. Vzplály první synagogy, hofiely MojÏí‰ovy knihy i svitky tóry, Ïidov‰tí obyvatelé, ktefií se rozbûsnûné lÛze dostali do rukou, byli v‰emoÏnû poniÏování, leckde je nutili, aby zubními kartáãky vkleãe ãistili dlaÏbu pfied sv˘mi domy, z v˘kladních skfiíní Ïidovsk˘ch obchodÛ se zaãalo sypat sklo. Roztfií‰tûné kusy skla... Hmatatelná skuteãnost, z níÏ se zrodil metaforick˘ název Kfii‰Èálová noc. „Spontánní v˘buch oprávnûného hnûvu,“ popsaly dûní nacisty ovládané noviny. Samozfiejmû to byla leÏ. JiÏ zkraje listopadu, tedy je‰tû pfied pafiíÏsk˘mi v˘stfiely, ode‰el z berlínského ¤í‰ského hlavního bezpeãnostního úfiadu (RSHA), jmenovitû z úseku gestapa, pfiísnû tajn˘ dálnopis urãen˘ „náãelníkÛm v‰ech velitelství a sluÏeben státní policie“. Ve ãtyfiech bodech se zde zdÛrazÀovalo: 1. V nejbliωí dobû budou v celém Nûmecku uskuteãnûny akce proti ÎidÛm, zejména proti jejich synagogám. Nesmûjí b˘t policejními zákroky ru‰eny. 2. Pokud se v synagogách nalézá dÛleÏit˘ archivní materiál, je tfieba uskuteãnit opatfiení k jeho zaji‰tûní. 3. Je nutno pfiipravit zatãení asi 20 000 aÏ 30 000 ÎidÛ v fií‰i, pfiiãemÏ by se mûlo jednat pfiedev‰ím o zámoÏnûj‰í osoby. 4. Do v‰ech tûchto akcí mohou b˘t zapojeny speciální oddíly SS, jakoÏ i v‰eobecné SS. 22

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 23

V‰e bylo tedy jiÏ pfiedem pfiichystáno. âekalo se jen na vhodnou záminku. V˘stfiely Herschela Grynzspana ji nabídly v podobû zdánlivû spravedlivého hesla: „Smrt von Ratha musí b˘t pomstûna!“ VídeÀ v souhrnu dûní samozfiejmû nemohla stát stranou. Jasnozfiiv˘ dálnopis z RSHA, pfiedvídající to, co se brzy vskutku stane, sem samozfiejmû také dorazil. Zdej‰í mocn˘ muÏ, mimo jiné ‰éf bezpeãnostní sluÏby SD (sicherheitsdienstu) dr. Ernst Kaltenbrunner, je‰tû donedávna pouh˘ lineck˘ advokát, si do paláce barona Rothschilda, kam po nikoli dobrovolném odchodu jeho majitelÛ umístil svÛj hlavní stan, sezval nûkolik blízk˘ch spolupracovníkÛ. Byli mezi nimi i muÏi, ktefií se o nûkolik málo let pozdûji pfii dûsivé realizaci „koneãného fie‰ení Ïidovské otázky“ stanou masov˘mi vrahy, napfiíklad Adolf Eichmann anebo terstsk˘ rodák Odilo Globocnik, ale pfiizván byl také KaltenbrunnerÛv osobní pfiítel SS-hauptscharführer Otto Skorzeny, jenÏ se sice, pfiiznejme mu to, doslova masov˘m vrahem nestane, ale kter˘ se jiÏ pfiedtím plnû osvûdãil jako „muÏ rázné akce“, jak bude doslova uvedeno v jeho esesáckém kádrovém spisu. Rozdûlili si úkoly. „Tady Skorzeny si vezme na starost tfietí okres,“ rozhodl Kaltenbrunner a ‰piãkou tuÏky jel po rozloÏeném plánu mûsta. „Otravuje nás v tom prostoru celkem pût synagog.“ „Brzy uÏ nebudou otravovat,“ u‰klíbl se Skorzeny. „Kdy pfiijde pokyn k úderu?“ „Myslím, Ïe brzy.“ Ono brzy mûlo podobu, jak jiÏ víme, veãerních hodin 9. listopadu. „Jdeme na to!“ zaznûl povel. Bûsnûní ve Vídni, trvající je‰tû bûhem celého následujícího dne a dal‰í noci, si v niãem nezadalo s tím, co se dûlo v jin˘ch ãástech hitlerovské fií‰e. Otto Skorzeny, velící jednomu z údern˘ch komand, dobfie pfiipravil své muÏe, dokonce je jako technik osobnû vy‰kolil ve finesách, jichÏ je moÏno pouÏít pfii zakládání poÏárÛ. Násilnické akce ve tfietím vídeÀském okrese plnou mûrou pfiispûly k tomu, co v dokumentu z 11. listopadu 1938, kter˘ bude po válce pfiedloÏen mezinárodnímu tribunálu v Norimberku, ohlásí vládnímu zmocnûnci Hermannu Göringovi ‰éf bezpeãnostní policie a sicherheitsdienstu SS-brigadeführer Reinhard Heydrich: „Celkovû bylo zapáleno 191 synagog, dal‰ích 76 bylo úplnû zpusto‰eno. Dále bylo zapáleno jedenáct domÛ Ïidovsk˘ch náboÏensk˘ch obcí, hfibitovních kaplí a podobn˘ch objektÛ a dal‰í tfii byly úplnû zniãeny. Zatãeno bylo cca 20 000 ÎidÛ.“ 23

MAGNET_5_10_TXT.QXD

2.11.2010

19:35

Stránka 24

Kfii‰Èálová noc – dal‰í mezník v historii tfietí fií‰e. ReÏim vyhlásil ãásti sv˘ch obãanÛ otevfiené rasové nepfiátelství. A v‰ichni víme, kde to skonãí... A co inÏen˘r Skorzeny? Mocensk˘mi ‰piãkami fiízené násilí, skr˘vané pod velk˘mi slovy ohlupujících hesel, vÏdy aspoÀ zãásti souvisí s osobními zájmy. Nebylo tomu jinak ani nyní. Rozdûlení obãanstva na kasty nadfiazen˘ch a poníÏen˘ch nabízelo lecjaké reálné moÏnosti. Otto Skorzeny nejenÏe upevÀoval svou pozici v rámci vídeÀsk˘ch sloÏek SS, ale také se protlaãil do postavení nacionálnû socialistického cechovního mistra vídeÀsk˘ch stavebních Ïivností, coÏ mu umoÏnilo získávat pro firmu svého tchána, kde fiediteloval, zprvu jen zakázky a pak i celé Ïivnosti tûch, jimÏ bylo z rasov˘ch dÛvodÛ odepfieno právo jakkoli podnikat. Skorzeny se prostû v mnoha smûrech stával muÏem s nadûjnou budoucností. âemuÏ by samozfiejmû mûlo odpovídat i dÛstojné bydlení. Porozhlédl se po nûm a brzy si vybral. Devatenáct˘ vídeÀsk˘ okres, Peter-Jordan Strasse, dÛm ãíslo 37. Dobrá adresa. Nebylo nijak obtíÏné se do bfieãÈanem obrostlé patrové vily, obklopené rozlehlou zahradou s vysok˘mi stromy, okamÏitû nastûhovat. Bylo pfiece zcela jasné, Ïe její Ïidov‰tí majitelé se sem jiÏ nikdy nevrátí. Konãil osmatfiicát˘ rok. U hitlerovcÛ byla spousta dÛvodÛ k oslavám. V prÛbûhu tohoto jediného roku si pfiece splnili dva v˘chozí cíle své rozpínavé politiky. Na jafie získali Rakousko, na podzim jim po dramatu naz˘vaném „sudetská krize“ vloÏila podlá mnichovská dohoda do náruãí ãeské a moravské pohraniãní oblasti. Zatím to v‰e zvládli bez války. CoÏ uÏ se nedalo fiíci o roce pfií‰tím.

24

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.