K v voji péãe o sochy na Karlovû mostû v Praze 1

K v˘voji péãe o sochy na Karlovû mostû v Praze

1

Vratislav NEJEDL¯

Obr. 1. KarlÛv most, E. Bäck, mûdiryt, asi 1729, vyti‰tûno v Augsburgu. (Muzeum hlavního mûsta Prahy, inv. ã. 3 348)

Jiné opravy se v té dobû pravdûpodobnû neuskuteãnily. Nasvûdãovala by tomu zpráva praÏského stavebního úfiadu z ãervence 1831. Dne 15. ãervna toho roku se totiÏ uvolnila a upadla berla u sochy sv. Norber ta a právû v korespondenci o této události je zmínka o nutnosti provedení oprav v‰ech soch na mostû. Jednání se v‰ak zfiejmû vlekla a sochy dále chátraly. V noci ze 1

16. na 17. fiíjna 1833 upadla ruka sochy sv. Norberta a rozbila lucernu. Podle magistrátního protokolu ze dne 8. bfiezna 1834 byla nafiízena oprava v‰ech soch a souso‰í Soubor soch, kter˘ je od poãátku 18. století ne-

po‰kození mostu zpÛsoben˘ch povodní v únoru ro-

na mostû. Ve zpracovaném rozpoãtu se uvádûlo,

dílnou souãástí Karlova mostu, pfiedstavuje pfied-

ku 1784. Z roku 1787 napfiíklad pochází údaj

jaké opravy se musejí na sochách provést obecnû

mût zájmu mnoha oborÛ. Jeho dominantní hodno-

o tom, Ïe Ignác Platzer opravoval sochy sv. Vojtû-

a co je tfieba opravit na kaÏdé jednotlivé so‰e. V‰e

ty se v prÛbûhu století v pohledu souãasníkÛ

cha a sv. Víta. Jisté je, Ïe 8. srpna 1787 vystavil

s vyãíslením potfiebn˘ch finanãních nákladÛ. Pfii

mûnily. V minulosti mu byla pfiikládána pfiedev‰ím

malífi Johann Winiker spolu se sochafiem Ignácem

opravû se mûlo mimo jiné dbát na to, aby se na

hodnota kultovní, nezapomínalo se ani na hodno-

Platzerem kvitanci, ve které potvrdili, Ïe „za vyho-

vyspravování po‰kozen˘ch míst vÏdy pouÏíval ká-

tu umûleckou. V souãasnosti pfievaÏuje hodnota

tovenou práci na sochách sv. Vojtûcha a sv. Víta,

men, ze kterého byla socha vytvofiena. K upevnûní

kulturní (umûleckohistorická, v˘tvarná), i kdyÏ za-

stojících na praÏském mostû, dostali od slavné

nov˘ch ãástí mûly slouÏit Ïelezné ãepy a dobr˘ ole-

nedbatelné nejsou ani hodnoty dal‰í (napfiíklad

a ctihodné praÏské dómské kapituly na hotovosti

jov˘ tmel. Zatmelit se mûly také v‰echny pfii ãi‰tû-

uÏitná – jde o most pfies fieku –, turistická, politic-

65 zl. 30 kr.“.

3

ká, ekonomická, emotivní). JiÏ dlouho se také vûnu-

V letech 1787–1788 byla opravena pfieváÏná

je pozornost moÏnostem a metodám ochrany a zá-

vût‰ina soch na mostû, práce provádûli rÛzní fie-

■ Poznámky

chrany tûchto soch. Od svého vzniku byla sochafiská

meslníci. Mezi lety 1794–1795 pak byla opravena

1 Text je upravenou verzí pfiedná‰ky pronesené na zase-

díla osazená na mostû pfiedmûtem neb˘valého záj-

4

souso‰í sv. Vincence Ferrerského a sv. Prokopa.

dání ãeské sekce ICOMOS dne 20. ãervna 2007 v Ná-

mu. Ten se s postupujícím ãasem a zhor‰ováním

Z 20. let 19. století, konkrétnû ze dne 23. ãer-

stavu kamenného materiálu postupnû zamûfioval na

vence 1822 a ze dne 25. ãervna 1825, se zacho-

2 M. SUCHOMEL: Metamorfózy soch, in: I. Kofián, M. Su-

péãi, která mûla prodlouÏit jejich existenci.

valy rozpoãty na opravy mostních statuí. První byl

chomel: KarlÛv most, Praha 1991, s. 135; A. PODLAHA:

rodním muzeu v Praze.

Mnohé barokní sochy, a t˘kalo se to i Karlova

na ãástku 6051 zl. 24 kr., druh˘ na 2399 zl. 38 kr.

Materialie k slovníku umûlcÛ a umûleck˘ch fiemeslníkÛ

mostu, se nedoãkaly ani 19. století a musely b˘t

K opravám se zfiejmû váÏe i sdûlení praÏského

v âechách, in: Památky archeologické XXVIII, (1916),

nahrazeny jiÏ v prÛbûhu 18. století sochami nov˘-

stavebního úfiadu, kter˘ na dotaz magistrátu uvá-

s. 242.

mi, protoÏe kámen tûch pÛvodních silnû degrado-

dûl dne 14. ledna 1826, jak mají b˘t práce prove-

3 P. ZAHRADNÍK: Písemné zprávy k dûjinám soch na Kar-

val. To je pfiípad souso‰í sv. Norber ta. V roce

deny. V‰echny vadné ãásti soch mûli jak sochafi,

lovû mostû, II. ãást. Souso‰í sv. Víta, Praha 1997 (stro-

1708 je zhotovil Jan Brokoff, ale po pÛl století jiÏ

tak kameník opravit a zatmelit, naãeÏ mûly b˘t so-

jopis), s. 46; P. ZAHRADNÍK: Opravy a poruchy, in: KarlÛv

bylo tak se‰lé, Ïe muselo b˘t odstranûno a nahra-

chy peãlivû oãi‰tûny od prachu a ‰píny, omyty a ce-

most, Praha 2007, s. 290.

zeno v roce 1764 nov˘m dílem stejného zasvûce-

lé napu‰tûny ãist˘m olejem. Pak se mûly dvakrát

4 Pavel ZAHRADNÍK: Oprava soch na Karlovû mostû

5

ní od Ignáce Platzera. Ani to v‰ak na svém místû

natírat svûtlou barvou. Urãitû tehdy byla opravena

v Praze po povodni z roku 1784, in: Zprávy památkové

nevydrÏelo déle neÏ sto let. Bylo po‰kozeno v bo-

socha sv. Judy Tadeá‰e, protoÏe dne 18. ãervence

péãe 65, 2006, s. 333–337.

jích v roce 1848 a v rámci obmûny soch nahraze-

1830 poÏádal sochafi Ignác Platzer o zaplacení

5 V. NEJEDLÁ: Péãe o plastickou v˘zdobu Karlova mostu

no v roce 1853 souso‰ím od Josefa Maxe.

honoráfie 9 zl. 36 kr. za práce provedené na této

v prÛbûhu století, in: Památková péãe 35, 1975,

6

so‰e v roce 1827. Magistrátní úfiad proti tomu nic

s. 81–98.

staurátorské zásahy na mostních statuích. První

nenamítal a poÏadovanou ãástku dne 2. srpna

6 ·lo zfiejmû o Ignáce Platzera III. (28. ãervence 1799 –

z nich byly uskuteãnûny v souvislosti s opravami

1830 Platzerovi skuteãnû vyplatil.

11. ãervna 1853).

JiÏ z konce 18. století jsou doloÏeny také re2

44

Zprávy památkové péãe / roãník 68 / 2008 / ãíslo 1 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | V r a t i s l a v N E J E D L¯ / K v ˘ v o j i p é ã e o s o c h y n a K a r l o v û m o s t û v P r a z e

ní zji‰tûné trhliny. Chybûjící písmena nápisÛ mûla

kdo po skonãeném restaurování nepozná, Ïe by-

soch byla podle nûho umûlecky málo v˘znamná.

b˘t znovu osazena, vyzlacena v ohni a dobfie pfii-

la socha doplÀována.

Kladnû byla hodnocena Brokoffova souso‰í

pevnûna. Pfied ‰tafírováním mûla b˘t kaÏdá socha

Velk˘ dÛraz kladli také na dodrÏování technolo-

sv. Franti‰ka Xaverského, sv. Ignáce, sv. Jana

fiádnû oãi‰tûna, dobfie omyta a po úplném oschnu-

gick˘ch postupÛ. Po kaÏdé pracovní etapû se mûl

z Mathy nebo sv. Kajetána. Souso‰í sv. Salvátora

tí napu‰tûna nebo natfiena hork˘m lnûn˘m olejem

kámen nechat fiádnû proschnout a ‰tûrbiny a trhli-

se sv. Kosmou a Damiánem bylo oznaãeno jako

a poté, opût po patfiiãném proschnutí, olejovou

ny peãlivû zatmelit. Doporuãovalo se proto prová-

umûlecky bezv˘znamné, socha sv. Ludmily jako

barvou. Mûlo se pfii tom pouÏívat stejné olejové

dût práce v suchém roãním období, aby tmel k pÛ-

„zachovaná, ale nanejv˘‰ nepûkná ve formû i pro-

barvy, jakou byla jiÏ natfiena socha sv. Václava. Na-

vodnímu kameni dobfie pfiilnul a srostl s ním. Dvojí

vedení“,

tírat se mûlo opakovanû, dokud nebylo docíleno

aÏ trojí olejov˘ nátûr nemûl b˘t provádûn pfiíli‰ siln˘

ná, pouze bezcenná“.

Ïádoucí kvality a pfiíslu‰né barvy.

a barva musela mezi jednotliv˘mi nátûry dobfie za-

V rozpoãtu se u souso‰í Panny Marie se sv. Ber-

schnout.

12

Jäklova sv. Anna jako „dobfie zachova13

Star‰í umûleckohistorická literatura se domnívala, Ïe Maxové a jejich dílna se soustfiedili v˘-

nardem o natûraãsk˘ch pracích a ãi‰tûní pí‰e:

Závûrem profesofii sochafiské speciálky vídeÀ-

hradnû na realizaci nov˘ch sochafisk˘ch dûl pro

„RovnûÏ musí b˘t kaÏdá figura ãistû omyta, o‰krá-

ské Akademie uvádûli, Ïe po dvou letech by se

KarlÛv most, ale bylo tomu jinak. Nerestaurovali

bána, obrou‰ena kamenem a úplnû napu‰tûna

mûla provést kontrola trvanlivosti restaurování

sice na poãátku 50. let 19. století v‰echny mostní

hork˘m olejem. KaÏdou figuru je tfieba tfiikrát natfiít

a zjistit, zda se doplnûné ãásti neuvolÀují a nátûr

statue, ale restaurátorské zásahy na sochách pro-

ãistou kamennou olejovou barvou podle dfiíve udû-

nevytváfií puch˘fie nebo se nûkde neodlupuje. Pfií-

vádûli. Relativnû dosti informací se dochovalo o je-

lané zkou‰ky, stejnû tak je tfieba u nûkter˘ch figur

padnû se mûly uvolnûné ãásti znovu upevnit a pu-

jich restaurování souso‰í sv. Ignáce, sv. Luitgardy

opatfiit ‰patné zlacení a vÛbec doplnit 300 pís-

ch˘fie odstranit. Nedoporuãovalo se uÏívat tmel

a sv. Kajetána. Opravy tûchto soch totiÏ nebyly pla-

a nátûr y, s nimiÏ nejsou vzhledem k místnímu

ceny z penûz donátorÛ, ale z prostfiedkÛ náboÏen-

JiÏ 24. bfiezna roku 1834 poÏádal c. k. dvorní

podnebí dlouhodobé dobré zku‰enosti. Uvedená

ského fondu, a proto do zpÛsobu, jak˘m budou so-

‰tafír Felix Menschel zemské gubernium, aby mu

doporuãení byla v podstatû pfievzata pfiíslu‰n˘mi

chy opraveny, zasahovaly i ãeské místodrÏitelství,

povolilo provést na sochách nátûr nov˘m anglic-

orgány státní a komunální správy jako poÏadavky

vídeÀská (teprve v roce 1850 zaloÏená) Centrální

k˘m ochrann˘m prostfiedkem, smûsí rybího tuku

kladené na zpÛsob opravy soch na Karlovû mostû.

komise pro v˘zkum a zachování stavebních pamá-

a jin˘ch kámen chránících pfiísad. Mohl b˘t bar-

V té dobû se také uvaÏovalo o dvou variantách

tek a Ministerstvo kultu a vyuãování. Na Ïádost to-

ven a hlavnû, podle navrhovatele, mûl odolávat

nátûru kremÏskou bûlobou. V prvním pfiípadû se

hoto ministerstva z 12. dubna a Centrální komise

povûtrnosti po dobu padesáti let. K Menschelovu

mûl povrch opraven˘ch soch nejprve napustit „hor-

ze 17. dubna 1854 vypracoval posudek o tûchto

návrhu se vyjádfiila 20. kvûtna 1835 dvorní sta-

k˘m sírov˘m preparátem“ a potom natírat bûlobou,

tfiech souso‰ích tehdej‰í praÏsk˘ konzervátor pa-

vební rada. Konstatovala sice nutnost ochrany

ve druhém napou‰tûní sírou odpadlo. Menschel za-

mátkové péãe a profesor Univerzity Karlovy Jan

sochafisk˘ch dûl na mostû, ale protoÏe ne‰lo

ãal v roce 1836 provádût zkou‰ku se sv˘m nátû-

Erazim Wocel.

o metodu ovûfienou, nedoporuãila její pouÏití.

rem na so‰e sv. Judy Tadeá‰e, ale práce byly jiÏ

K tomuto stanovisku se rada pfiiklonila po kon-

v polovinû toho roku zastaveny.

men.“

7

14

Ministerstvo kultu a vyuãování dne 27. srpna 1854 restaurování uveden˘ch tfií památek povoli-

zultaci s polytechnick˘m ústavem a profesorem

Mostní statue byly tehdy zfiejmû v dosti ‰pat-

lo. TotéÏ ministerstvo se poté dne 6. ledna 1855

Meissnerem. Navrhovala, aby se sochy chránily

ném stavu. Dokládá to událost ze dne 21. listopa-

vyjádfiilo k pfiedloÏen˘m rozpoãtÛm. Obsah minis-

osvûdãen˘m prostfiedkem, tedy obyãejn˘m dob-

du 1836, kdy z jednoho souso‰í, pravdûpodobnû

terského vyjádfiení sdûlil zvlá‰tním v˘nosem ze

r ˘m olejov˘m nátûrem. Pfied jeho aplikováním

ze sv. Franti‰ka Serafinského, odpadla hlaviãka

dne 21. ledna 1855 praÏskému purkmistrovi ães-

mûla b˘t kamenosochafiská díla oãi‰tûna, chybû-

andílka. Îádná oprava se v‰ak nerealizovala a so-

jící ãásti doplnûny a v‰echny trhliny zatmeleny.

chy dále chátraly. Pfiib˘valy jen dal‰í a dal‰í zázna-

Barva olejového nátûru mûla souznít s barevn˘m

my o odpadl˘ch ãástech. Od druhé poloviny 30. let

■ Poznámky

tónem okolního zdiva.

19. století se také zaãala postupnû prosazovat

7 P. ZAHRADNÍK: Písemné zprávy, cit. v pozn. 3, s. 3–4.

V podobném duchu se vyjádfiili dne 26. záfií

my‰lenka, Ïe sochy na Karlovû mostû by se sice

8 Dobrozdání bylo publikováno v Památkách archeologic-

1835 i profesofii sochafiské speciálky c. k. Akade-

mûly restaurovat, ale zároveÀ by mûl b˘t cel˘ sou-

k˘ch XXXVIII, (1932), s. 90–92.

mie v˘tvarn˘ch umûní ve Vídni. Kromû toho do-

bor doplnûn dal‰ími hodnotn˘mi sochafisk˘mi díly,

9 P. Zahradník: Písemné zprávy, cit. v pozn. 3, s. 20.

poruãovali, aby ãi‰tûní soch a doplÀování jejich

nebo by mûly b˘t nûkteré staré statue nahrazeny

10 TamtéÏ, s. 21; R. MÜLLER: Künstler der Neuzeit Böh-

chybûjících ãástí provádûl vÏdy jeden a t˘Ï sochafi,

nov˘mi, hodnotnûj‰ími.

mens, in: Mittheilungen des Vereines für Geschichte der

8

kter˘ dobfie zná své fiemeslo a kter˘ by zaruãil, Ïe

V roce 1844 probûhla dal‰í jednání o restau-

Deutschen in Böhmen 15, 1876/1877, s. 122.

zpÛsob provedení doplÀkÛ bude odpovídat cha-

rování soch na mostû, pfii nichÏ do‰lo ke shodû

11 Kamenick˘ mistr Franti‰ek Jedliãka v rozpoãtu ze dne

rakteru restaurovaného díla. Za dÛleÏité také po-

v tom, Ïe restaurováním má b˘t povûfien sochafi

12. ãervence 1852 uvaÏoval o opravû „nejvíce po‰koze-

vaÏovali, aby pfii opravách byl kámen soch vÏdy

Josef Max. Mûstsk˘ stavební úfiad zpracoval dne

n˘ch postamentÛ a podstavcÛ“ u patnácti místních sta-

dÛkladnû oãi‰tûn. Jen tak mÛÏe b˘t napou‰tûní

13. bfiezna 1844 rozpoãet opravy, kter˘ se od roz-

tuí. Viz P. ZAHRADNÍK: Písemné zprávy, cit. v pozn. 3,

hork˘m olejem, které se provádí pfied olejov˘m

poãtu z poloviny 30. let li‰il v podstatû jen vy‰‰ími

s. 21.

nátûrem, úspû‰né. DoplÀky se mûly provádût ze

cenami za restaurátorské práce. ZpÛsob opravy

12 R. MÜLLER, cit. v pozn. 10, s. 121.

stejného kamene, z jakého byly zhotoveny origi-

se nemûnil. Josef Max se zavázal zpracovat po-

13 P. ZAHRADNÍK: Písemné zprávy, cit. v pozn. 3, s. 21.

nály, a mûly se upevÀovat na Ïelezné ãepy a hfie-

sudek a návrhy na opravu soch. K tomu skuteãnû

14 TamtéÏ. Wocelova zpráva byla ve zkrácené podobû

by za pouÏití nejlep‰ího sádrového tmelu. Dále

10

do‰lo, ale s velk˘m zpoÏdûním, aÏ v roce 1852.

publikována v Mittheillungen der k. k. Central-Kommissi-

profesofii sochafiské speciálky prohla‰ovali, Ïe

V posudcích Max jednak hodnotil sochy, jednak

on I, (1856), s. 14.

kdyÏ se bude postupovat podle jejich návodu, ni-

struãnû popsal návrh na jejich opravu.

9

11

Vût‰ina


45

k˘ místodrÏící Karel svobodn˘ pán Mescéry. V je-

t˘kající se natírání soch a navíc dodával, Ïe „tyto

Tomá‰em Bure‰em, Janem ·karkou a Antonínem

ho úvodu rekapituloval, Ïe podle protokolu ze dne

sochy jsou zhotoveny z pfiíli‰ mûkkého kamene

Wildtem.

14. záfií 1854 je tfieba u v‰ech tfií soch provést

a byly uÏ také dvakrát natfieny, proãeÏ se tím na-

Zajímavé je, Ïe kdyÏ v roce 1881 provádûl so-

„1. oãi‰tûní a o‰krabání…, 2. zhotovení a dopl-

léhavûji ukazuje nutnost napustit je znovu olejem

chafi Jindfiich âapek star‰í opravy souso‰í sv. Fran-

nûní v‰ech jejich chybûjících ãi jinak po‰kozen˘ch

a také je pro budoucnost zabezpeãit úpln˘m ná-

ti‰ka Borgiá‰e a zfiejmû také souso‰í sv. Luitgardy,

ãástí, 3. nátûr tûchto soch olejovou barvou ve

tûrem“. Navíc dodával, Ïe mají-li b˘t práce v ka-

nemûly jiÏ b˘t sochy natírány, ale pouze „tupová-

stejném tónu, jak˘ byl dán sochám, které byly do-

meni udrÏeny trvanlivé, nemají b˘t od poãátku

ny“. Tento poÏadavek zfiejmû odráÏí postupné pro-

sud restaurovány na náklad mûsta“.

natírány, aby se nevytvofiila krusta, ale byly-li jiÏ

nikání historizujících estetick˘ch názorÛ i do oblas-

natfieny, musejí b˘t ãas od ãasu natírány nebo

ti restaurování sochafisk˘ch dûl.

Provedení prvních dvou krokÛ pokládalo ministerstvo za nezbytné, protoÏe obû práce byly vyslo-

alespoÀ napou‰tûny olejem.

15

18

Dal‰í restaurování soch na mostû probûhlo

venû umûlecké povahy (první alespoÀ tehdy, „ne-

Spor pak pokraãoval, dalo by se fiíci, jak v rovi-

v souvislosti s nápravou po‰kození zpÛsoben˘ch

jde-li pfii tom jen o odstranûní prachu a tu i tam se

nû technologické, tak v rovinû v˘tvarné. Po smrti

mostu povodní z roku 1890 v roce 1895, kdy so-

ukazujících li‰ejníkÛ, n˘brÏ o jist˘m zpÛsobem pfie-

Josefa Maxe 19. ãervna 1855 pfievzal restaurá-

chafi Karel Vlaãiha opravil za 2565 zl. dvacet pût

pracování“). O tfietí poloÏce, tedy natírání olejovou

torské práce na Karlovû mostû jeho bratr Emanu-

statuí, pfiiãemÏ nejvût‰í rozsah mûly opravy souso-

barvou, se ve v˘nosu mimo jiné pí‰e: „Nejen proti

el. Nakonec ministerstvo souhlasilo s tím, aby tfii

‰í sv. Kosmy a Damiána a sochy sv. Iva.

zvolenému barevnému tónu, n˘brÏ i proti úãelnos-

sochy opravované z penûz náboÏenského fondu

ti takového nátûru vÛbec jak z hlediska umûní, tak

Emanuel Max restauroval a aby tyto sochy byly

neménû z hlediska Ïádoucího konzervování je

na závûr restaurování natfieny olejov˘mi barva-

moÏno vznést velmi podstatné námitky. Pfietírání

mi.

16

19

■ Poznámky 15 O tom, jak byl v té dobû mezi takzvanou odbornou ve-

star ˘ch budov a jin˘ch objektÛ z kamene, pále-

Ze srovnání posudku profesorÛ vídeÀské Aka-

fiejností roz‰ífien odpor k natírání kamene, svûdãí i zprá-

n˘ch cihel a dfieva nahozením a nátûrem, kter ˘

demie ze 30. let 19. století a právû citovan˘ch

va, která byla tehdy uvefiejnûna v ãasopise Památky ar-

ukr˘vá materiál, náleÏí dobû, opanované naprosto

vyjádfiení Ministerstva kultu a vyuãování vypl˘vají

cheologické: „O‰krabání jest tedy v kaÏdém pfiípadu

fale‰n˘mi umûleck˘mi zásadami. V umûleckém

pro poznání v˘tvarné charakteristiky restaurátor-

‰kodlivé poãínání, a tím vût‰í hany hodné, ãím více útrat

ohledu je nátûr kamenn˘ch a dfievûn˘ch soch ole-

sk˘ch zásahÛ na kamenn˘ch sochách, a to nejen

spÛsobuje, které by rozumnû vynaloÏeny zcela jiného v˘-

jovou barvou v kaÏdé dobû politováníhodn˘ a zavr-

na Karlovû mostû v Praze, velmi zajímavé poznat-

sledku docíliti mohly. Natírání zdí není nic neÏ ne‰ikovná

Ïeníhodn˘, jelikoÏ nejen zastírá jemnosti modela-

ky. Je moÏné konstatovat, Ïe do‰lo k zásadnímu

a nemotorná poklona, ãistotnosti a spoleãenské umluvitos-

ce, a to tím více, ãím ãastûji se opakuje, n˘brÏ

posunu v chápání poÏadavkÛ na v˘tvarnou kvalitu

ti uãinûná.“ In: Památky archeologické I, (1855), s. 190–

ukr˘vá materiál a neumoÏÀuje mu uplatnit se, aã-

restaurátorského zásahu ve spojitosti se zcela od-

191.

koliv ten pfiece v kaÏdém pfiípadû pfiedpisuje pro

li‰n˘m v˘tvarn˘m hodnocením kvalit samotného

16 P. ZAHRADNÍK, Písemné zprávy, cit. v pozn. 3,

fie‰ení umûlecké úlohy velmi urãité slohové záko-

sochafiského díla. Proti tisícileté tradici nátûrÛ ka-

s. 23–25. V‰echny sochy na mostû natíral ‰tafír Karel

ny a hodnota v˘tvarného díla mÛÏe b˘t patfiiãnû

mene se objevil poÏadavek uplatnûní v˘tvarného

Behr, kamenické práce provádûl kamenick˘ mistr Franti-

ocenûna rovnûÏ jen se stál˘m ohledem na mate-

pÛsobení ãistého povrchu kamenného materiálu

‰ek Jedliãka. Podrobnû informuje o opravách soch na

riál, ze kterého je udûláno.

jako jediného správného umûleckého pfiístupu.

mostû v 50. letech 19. století P. ZAHRADNÍK: Josef Max

Av‰ak také toho úãelu, aby kamenná socha byla

Tento názor obecnû zastávali ve sv˘ch stanovis-

a oprava soch na Karlovû mostû v letech 1853–1856, in:

více konzervována, se jejich nátûrem olejovou bar-

cích i Josef a Emanuel Maxové. Polemika, která se

Zprávy památkové péãe 58, 1998, s. 157–164.

vou nedosáhne. V‰echny odborné autority novûj‰í

vedla v polovinû 50. let 19. století o charakteru

17 Základní omyl, v dÛsledku jehoÏ uplatÀování do‰lo

doby uznávají a dokazuje to i zku‰enost, Ïe nátûr

restaurování mostních soch, pfiedstavuje (stejnû

v 19. a 20. století k odstraÀování a odstranûní barev-

pfiedmûtÛ olejovou barvou, a dokonce i jejich na-

jako diskuse vedená po více neÏ pûti desetiletích

n˘ch povrchov˘ch úprav témûfi na v‰ech kamenosochafi-

pou‰tûní olejem je vzdáleno toho, aby konzervova-

o nahrazování originálních soch zfiícen˘ch pfii po-

sk˘ch památkách umístûn˘ch nejen v exteriéru, a to ne-

lo, ba mnohem spí‰ jen tím jistûji pfiispívá jejich bu-

vodni v roce 1890) základní pfiíspûvek k poznání

jen v ãesk˘ch zemích, vycházel z mylné interpretace

doucí zkáze, kdyÏ zdánlivé konzervování trvá jen

v˘voje názorÛ na restaurování kamenosochafi-

fieckého sochafiství. I kdyÏ odstraÀování polychromie

krátk˘ ãas, potom v‰ak vlhkost, nahromadûná

sk˘ch památek, kter˘ má svÛj v˘znam v celoevrop-

a vytváfiení sochafisk˘ch dûl bez polychromie zcela jed-

uvnitfi vzlínavostí kapilár, pfii své pfiirozené tenden-

ském kontextu.

17

noznaãnû pfievládlo a stalo se urãujícím pro sochafiství

ci vypotit se znovu na povrchu neomylnû shazuje

Oprava vût‰iny soch na Karlovû mostû zabezpe-

19. a 20. století, objevily se jiÏ v 19. století kritické hla-

celou olejem napojenou krustu, která pfiekáÏí to-

ãila kamennou hmotu barokních originálÛ zfiejmû

sy pfiedev‰ím historikÛ umûní, ktefií upozorÀovali na to,

muto pfiirozenému procesu.“

na dobu zhruba dvou desetiletí. Nasvûdãovala by

Ïe fiecká architektura byla polychromovaná. Ve Francii to

Dále se ve v˘nosu psalo, Ïe natírání soch olejo-

tomu skuteãnost, Ïe 31. prosince 1870 bylo so-

byl jiÏ v roce 1814 Quatreme ` re de Quincy v ãasopise Le

vou barvou není potfiebné ani k tomu, „aby novû

chafii Leopoldu Fritschovi zadáno restaurování pat-

Jupiter Olympien, architekt Jacques Hittor f v dílech Ar-

doplÀované ãásti byly barevnû zharmonizovány se

nácti mostních soch. ProtoÏe v‰ak Fritsch poÏado-

chitecture antique de la Sicile (1826–1830) a Restituti-

star˘mi“, protoÏe „k tomu postaãí – odhlédneme-li

val za opravy pfiíli‰ mnoho penûz, byly práce

on du temple d’Empédocle a` Selinute ou l’architecture

od toho, Ïe takovouto harmonii velice brzy nastolí

zadány sochafii Jindfiichu âapkovi star‰ímu. Ten

polychrome chez les Grecs (1851) i nûmeck˘ architekt

dé‰È, slunce a prach – dát novû osazen˘m ãástem

v roce 1871 opravil souso‰í Panny Marie a sv. Ber-

Gottfried Semper v práci Vorläufige Bemerkungen über

pouze tón blízk˘ barvû star˘ch ãástí, k ãemuÏ opût

narda a v roce následujícím souso‰í Panny Marie

bemalte Architektur und Skulptur bei den Alten (1834).

vÛbec není potfieba ‰kodlivá olejová barva“.

se sv. Dominikem a sv. Tomá‰em Aquinsk˘m. Dal-

18 P. ZAHRADNÍK: Opravy a poruchy, in: KarlÛv most,

Josef Max v‰ak v rozpoãtu na opravu zpracova-

‰í souso‰í byla opravována v letech 1877–1881

Praha 2007, s. 292.

ném dne 17. bfiezna 1855 znovu uvádûl poloÏky

sochafii Jindfiichem âapkem star‰ím, Eduardem

19 TamtéÏ, s. 300–301.

46


2 3

Obr. 2. Praha, KarlÛv most po povodni 1890. (Fotoarchiv NPÚ – ÚP) Obr. 3. Praha, KarlÛv most po povodni 1890. (Fotoarchiv NPÚ – ÚP)


47

4

Od 90. let se táhly spor y o zpÛsobu opravy,

gen) nejen pro detailní individuální pÛsobení, ale

Obr. 4. Praha, KarlÛv most bez souso‰í sv. Ignáce z Loyoly

eventuálnû nahrazení souso‰í sv. Franti‰ka Xaver-

také pro pÛsobení v rámci celého mostu, a proto

a sv. Franti‰ka Xaverského. (Fotografie Brunner-Dvofiák,

ského a sv. Ignáce z Loyoly od Ferdinanda Maximi-

musely tak jako dfiíve i v budoucnu zdobit most

po roce 1900, Fotoarchiv NPÚ – ÚP)

liána Brokoffa, která se zfiítila pfii povodni 4. záfií

i mûsto. Nemohly b˘t urãeny pouze pro znalce

1890 spolu se dvûma pilífii a tfiemi mostními ob-

umûní a dal‰í náv‰tûvníky, na nûÏ by ãekaly zastr-

louky do Vltavy. âást soch byla vyzdviÏena v roce

ãené v koutû muzea, ale mûly slouÏit pro v‰e-

1891 (‰lo asi o ‰edesát kusÛ ze souso‰í sv. Igná-

obecné potû‰ení a umûleck˘ proÏitek.

ce z Loyoly a figury sv. Franti‰ka Xaverského, jejíÏ

Centrální komise proto doporuãila:

magistrátu, tehdy navrhoval umístit torzo skupiny

dal‰í ãásti byly ze dna fieky vytaÏeny teprve v roce

1. U souso‰í sv. Luitgardy omezit restaurování

sv. Franti‰ka Xaverského do muzea, viz Vûra NEJEDLÁ,

1905). Dochované fragmenty souso‰í sv. Ignáce

pouze na odstranûní po‰kození zji‰tûn˘ch pfii pro-

cit. v pozn. 5, s. 90.

z Loyoly byly sestaveny âeÀkem Vosmíkem v roce

hlídce, eventuálnû z le‰ení.

21 Pro dokreslení tehdej‰í situace je tfieba pfiipomenout,

1904, souso‰í sv. Franti‰ka Xaverského v roce

23

■ Poznámky 20 Jan Herain, archiváfi stavebního odboru praÏského

2. Souso‰í sv. Franti‰ka Xaverského a sv. Igná-

Ïe období sporÛ o zpÛsob náhrady souso‰í z Karlova mos-

Dal‰í jednání ve vûci zfiícen˘ch mostních

ce z Loyoly ponechat na mostû, doplÀky na nich

tu je dobou, kdy památková péãe v pfiedlitavsk˘ch zemích

souso‰í probûhla v roce 1909. Uplatnily se pfii

provádût pouze ze statick˘ch dÛvodÛ a pro zame-

monarchie vedená Maxem Dvofiákem usilovala o pfiijetí

nich jiÏ zcela nové pfiístupy vycházející z konzer-

zení dal‰ím po‰kozením. DoplÀky provádût z umû-

památkového zákona, bojovala proti pokr˘vání stfiech his-

vaãních poÏadavkÛ na restaurování památek, kte-

lého kamene, kter˘ bude odpovídat zrnem a bar-

torick˘ch objektÛ eternitem a uvítala, Ïe se koneãnû za-

ré se v té dobû prosazovaly do praxe památkové

vou kameni pÛvodnímu, doplÀky nepatinovat, aby

ãaly vyrábût fluáty pro zpevÀování kamene také v monar-

péãe také v ãesk˘ch zemích, a to hlavnû zásluhou

byly na první pohled odli‰itelné od originálu.

chii (ve Spolku pro chemickou a hutní v˘robu v Ústí nad

1906.

20

vídeÀské Centrální komise pro památkovou péãi,

3. V‰echna tfii souso‰í ãas od ãasu prohléd-

Labem), a nemusejí se tedy dováÏet ze zahraniãí. Jde ta-

vedené tehdy Maxem Dvofiákem. Obdobnû jako dis-

nout, aby byla zji‰tûna pfiípadná po‰kození a pro-

ké o dobu, kdy byly nejvy‰‰í státní pfiíspûvky na opravu

kuse z poloviny 19. století, také argumenty, proã

vedena nezbytná konzervaãní opatfiení.

památek v monarchii poskytovány na dostavbu katedrály

má b˘t pfii náhradû zfiícen˘ch souso‰í pouÏito právû té, nikoli jiné metody, velmi dobfie ilustrují v˘voj péãe o kamenosochafiská umûlecká díla a její teore21

tická a spoleãensko-estetická v˘chodiska.

4. U v‰ech tfií souso‰í provést sádrové odlitky a uloÏit je do muzea. 5. Zachovat stávající zákaz prÛjezdu nákladních vozÛ pfies most.

24

sv. Víta v Praze. Zajímavé v‰ak je, Ïe pofiízení kopie souso‰í sv. Iva, kterou provedl Franti‰ek Hergesell v roce 1908, nebyla v odborn˘ch památkáfisk˘ch kruzích vûnována Ïádná enormní pozornost.

Jednání ve vûci zfiícen˘ch mostních souso‰í pro-

Rada hlavního mûsta Prahy v‰ak nadále prosazo-

22 M. DVO¤ÁK: Die Statuengruppen des hl. Franz Xaverius,

bíhala v roce 1909. V únoru toho roku se se‰la

vala názor, Ïe souso‰í sv. Franti‰ka Xaverského

des hl. Ignatius und der hl. Luitgardis auf der Karlsbrücke in

komise ve sloÏení Josef Václav Myslbek, Stanislav

i sv. Ignáce z Loyoly mají b˘t na mostû nahrazena ko-

Prag, in: Mitteilungen d. k. k. Zentral-Kommission, 3. Folge

Sucharda, Kamil Hilbert, dr. Lubo‰ Jefiábek, Julius

piemi. Ve stejné dobû uspofiádal Spolek v˘tvarn˘ch

VIII, VídeÀ 1909, s. 152–160; K. HILBERT: Die Statuen auf

Úãastníci komise se

umûlcÛ Mánes anketu mezi evropsk˘mi umûleck˘mi

d. Karlsbrücke in Prag, in: Mitteilungen d. k. k. Zentral-Kom-

(na rozdíl od názoru Jana Heraina) shodli, Ïe „zno-

osobnostmi o tom, jak˘m zpÛsobem by se mûlo pfii

mission, 3. Folge VIII, VídeÀ 1909, s. 573–576.

vupostavení dvou originálních souso‰í“, tedy

opravách po‰kozen˘ch soch na Karlovû mostû postu-

23 M. DVO¤ÁK, cit. v pozn. 22, s. 159. V tomto názoru

sv. Ignáce z Loyoly a sv. Franti‰ka, na most je

povat. Z názorÛ lze uvést pro omezen˘ rozsah pfiís-

se projevuje mimo jiné i rieglovské nadnárodnostní chá-

technicky moÏné. Centrální komise proto nedopo-

pûvku pouze nûkteré. Sochafi E. A. Bourdelle povaÏo-

pání hodnot památek, které vypl˘valo z jeho pojetí role

ruãila osazovat na most kopie ani nová sochafiská

val za jedin˘ moÏn˘ a správn˘ postup zachování

památek v rámci monarchie.

díla a trvala na tom, Ïe zde musejí b˘t osazeny pÛ-

originálÛ. Pro osazení novodob˘ch umûleck˘ch so-

24 M. DVO¤ÁK, cit. v pozn. 22, s. 159–160.

vodní statue. Ty byly vytvofieny (podle Maxe Dvofiá-

chafisk˘ch dûl na most se vyslovili Otakar Hostinsk˘,

ka, kter˘ o vûci informoval v ãlánku v Mittheilun-

Franti‰ek Bílek. Pro zachování originálÛ, nebo jejich

Deininger a Max Dvofiák.

48

22


5a

5b

5c

nahrazení nov˘mi díly byli Vincenc Kramáfi a Hans

Dal‰í opravy probûhly v roce 1923. Právû v té do-

Obr. 5a. Ferdinand Maximilián Brokoff, socha sv. Fran-

Tietze. Proti zhotovení kopií vystoupilo také mnoho

bû se pfii opravách prosadil odklon od dosud pouÏí-

ti‰ka Xaverského, 1711, originál umístûn˘ v lapidáriu

dal‰ích v˘tvarn˘ch umûlcÛ a teoretikÛ umûní. Pro ko-

van˘ch tradiãních pfiístupÛ, které spoãívaly pfiede-

Národního muzea v Praze. (Fotoarchiv NPÚ – ÚP)

pie byl v této anketû jedinû Karel Chytil. Rada hlavní-

v‰ím v tom, Ïe na závûr prací byl povrch kamenné

Obr. 5b. Praha, KarlÛv most, Ferdinand Maximilián

ho mûsta Prahy v‰ak poÏádala o vyjádfiení Karla Chy-

sochy vût‰inou opatfien olejov˘m nátûrem. Zmûny

Brokoff, socha sv. Franti‰ka Xaverského, 1711, kopie od

tila, Stanislava Suchardu, Kamila Hilberta, Bohuslava

byly v˘znamné hned z nûkolika dÛvodÛ. Nepromûni-

âeÀka Vosmíka, 1913. (Fotografie Karel Plicka, 1943,

Hübschmanna, sochafie Viléma Amorta, Josefa

ly se totiÏ pouze v˘tvarné kvality povrchu soch, ale

Fotoarchiv NPÚ – ÚP)

Maudra, K. Nováka, Franti‰ka Rouse a archiváfie Jana

také zpÛsob degradace povrchu a návaznû metody

Obr. 5c. Praha, KarlÛv most, Ferdinand Maximilián

Heraina. Vût‰ina z dotázan˘ch byla pro pofiízení kopie

jeho restaurování, které se musely vyrovnat s tím,

Brokoff, socha sv. Franti‰ka Xaverského, 1711, kopie od

souso‰í sv. Franti‰ka Xaverského a magistrát schválil

Ïe v obnaÏeném porézním materiálu se nyní daleko

âeÀka Vosmíka, 1913. Podoba v roce 2001. (Fotoarchiv

její zhotovení v roce 1910. Kopie od âeÀka Vosmíka

více usazovaly neãistoty. Kámen byl ãi‰tûn zásadi-

NPÚ – ÚP)

byla na most osazena v roce 1912. Fragmenty origi-

t˘mi prostfiedky a zpevÀován fluáty.

nálu stejnû jako originálu souso‰í sv. Ignáce z Loyoly

Napfiíklad o restaurování Jäcklovy sochy sv. An-

natfieno tak, jak tomu b˘valo v minulosti. Nadále se

ny, které v roce 1923 provádûl (stejnû jako re-

mûl uplatÀovat pouze nezakryt˘ pískovec, v tomto

Za zcela nov˘ch spoleãensk˘ch podmínek, po

staurování sv. Víta, sv. Bernarda, sv. Ludmily

pfiípadû Ïehrovick˘, s vût‰ími kfiemenn˘mi zrny

skonãení 1. svûtové války a vzniku samostatné-

a sv. Augustina) sochafi a restaurátor Rudolf

a nûkde i oblázky, které se postupnû stále mar-

ho ãeskoslovenského státu, se jiÏ neuvaÏovalo

Vlach, se lze ze závûreãného kolaudaãního proto-

kantnûji projevovaly ve struktufie povrchu, jemuÏ

o tom, Ïe by mûlo b˘t na most navráceno dosud

kolu dovûdût, Ïe „souso‰í sv. Anny… bylo vcelku

usazované neãistoty navíc dodávaly stále tmav‰í

chybûjící souso‰í jezuitského svûtce, ale o jeho

zachovalé. Bylo nutno souso‰í zbavit nátûru, kter˘

vzhled.

nahrazení zcela nov˘m dílem. PÛvodnû mûl statui

v záhybech ve tfiech vrstvách byl nanesen. Spodní

Podobn˘m zpÛsobem jako statue sv. Anny byla

vytvofiit Jan ·tursa, po jeho pfiedãasné smrti pfie-

vrstva byla barva bílá, pak ãervená a navrch zele-

v roce 1923 pod dohledem Památkového úfiadu

vzal práci Karel Dvofiák. Souso‰í vûrozvûstÛ Cyri-

ná. RoztrÏená koule v ruce JeÏí‰kovû byla spojena

restaurována i dal‰í barokní souso‰í. Vedle jiÏ uve-

la a Metodûje bylo na most osazeno roku 1938.

mosaznou skobkou a zatmelena. Na pfiání komise

den˘ch restaurovan˘ch Rudolfem Vlachem se jed-

byly uloÏeny v lapidáriu Národního muzea.

Od poãátku 20. století také opakovanû probíha-

byl Ïelezn˘ kfiíÏek nahrazen nov˘m z mûdûného

nalo o statue sv. Salvátora s Kosmou a Damiá-

lo restaurování dal‰í sochafiské v˘zdoby Karlova

plechu. Vût‰í doplÀky umûl˘m kamenem provede-

nem, sv. Mikulá‰e Tolentinského a sv. Vojtûcha,

mostu. První akce se uskuteãnila v roce 1911,

ny byly na podstavci, jehoÏ ãlánky byly naru‰eny,

které opravoval sochafi Josef Pa‰a, sochy sv. Lud-

kdy sochafii Jindfiich âapek mlad‰í a âenûk Vos-

takÏe odpadly. Ze spár podstavce cement vysekán

mily, sv. Prokopa, sv. Franti‰ka Borgii, sv. Luitgardy

mík oãistili celkem dvacet dva mostních statuí. Ve

a nahrazen umûl˘m kamenem”.

26

a sv. Vincence Ferrerského, na kter ˘ch pracoval

zprávû o provedeném zásahu se fiíká, Ïe ãi‰tûní

Nález bílé, ãervené a zelené barvy svûdãí o tom,

soch bylo provedeno „svûdomitû a dÛkladnû, pfie-

Ïe se barevnost pfii historick˘ch opravách zfiejmû

ce v‰ak jen potud, pokud staãily ãisticí prostfiedky

mûnila. Nejspodnûj‰í, bílá vrstva by snad mohla b˘t

a nástroje uvedené v zadávacích podmínkách“.

oním v archivních pramenech ãasto uvádûn˘m ná-

Zpráva pak dále uvádí: „PonûvadÏ nesmûlo se

tûrem „bleyweisem“ – olovnatou bûlobou. Zelena-

■ Poznámky

pouÏíti chemick˘ch prostfiedkÛ, nebylo moÏno od-

vou barevnost je moÏné s jistou dávkou obezfiet-

25 P. ZAHRADNÍK, cit. v pozn. 18, s. 302.

straniti téÏ star˘ fermeÏ. nátûr, jímÏ skoro témûfi

nosti spojit s nûkterou z úprav uskuteãnûn˘ch

26 Spis Ministerstva ‰kolství a národní osvûty ze dne

v‰echna souso‰í byla opatfiena a kter˘ na nûkte-

v 19. století. Nejpodstatnûj‰í je v‰ak skuteãnost,

8. listopadu 1923, ã. j. 4471/23, za Památkov˘ úfiad

r˘ch místech, hlavnû de‰ti vysazen˘ch, byl vypr-

Ïe v roce 1923 byly v‰echny nátûr y nemilosrdnû

práce pfiebíral PhDr. Karel Guth. Citováno podle opisu

25

odstranûny a souso‰í jiÏ nikdy potom nebylo znovu

z pozÛstalosti PhDr. Vûry Nejedlé.

‰el˘ a zmizel, na jin˘ch v‰ak dosud se udrÏel.“


âenûk Vosmík, a souso‰í sv. Dominika, jeÏ o‰etfiil 27

Franti‰ek ¤ehofi.

49

6

7a

7b

V roce 1923 tedy do‰lo u barokních sochafi-

Od poãátku 50. let se prosadil názor, Ïe by od

Obr. 6. Karel Dvofiák, Kázání sv. Cyrila a Metodûje,

sk˘ch dûl na Karlovû mostû v Praze k nûkolika zá-

soch na Karlovû mostû mûly b˘t postupnû pofiizo-

1928–1938, celek po osazení (na fotografii vlevo). (Foto-

sadním zmûnám, zejména k dÛkladnému a koneã-

vány kamenosochafiské kopie a ty osazovány na

grafie Karel Plicka, 1943, Fotoarchiv NPÚ – ÚP)

nému oãi‰tûní od star ˘ch povrchov˘ch úprav,

most. První tehdy vzniklou byla kopie souso‰í

Obr. 7a. Jeron˘m Kohl, Jan Bedfiich Kohl-Severa, socha

z nichÏ zÛstaly jen drobné zapomenuté zbytky. Tím

Panny Marie se sv. Dominikem a Tomá‰em Aquin-

sv. Mikulá‰e Tolentinského, 1708, stav v roce 1960. (Foto

se zmûnila kvalita povrchu souso‰í. Olejové nátûry

sk˘m, kterou zhotovili v letech 1960–1961 so-

âestmír ·íla, Fotoarchiv NPÚ – ÚP)

byly odstraÀovány velmi razantnû, pravdûpodobnû

chafii Vladislav Bar tÛnûk a Stanislav Hanzl. Po

Obr. 7b. Jeron˘m Kohl, Jan Bedfiich Kohl-Severa, socha

chemicky, tedy pomocí louhov˘ch zábalÛ. Zfiejmû

nich následovaly dal‰í (sv. Mikulá‰ Tolentinsk˘ od

sv. Mikulá‰e Tolentinského, 1708, kopie Jan Jifiíkovsk˘,

se uplatnilo i mechanické ãi‰tûní. Negativní vliv

Jeron˘ma Kohla, 1708 – kopie od Jana Jifiíkov-

1969, stav v roce 2001. (Foto TaÈána Binková)

mohlo mít také zpevÀování pomocí fluátÛ. Povrch

ského, 1969; sv. Vojtûch – kopie od Vojtûcha

soch navíc nebyl nijak o‰etfien proti pronikání vody

a Karla Hofiínkov˘ch, 1969–1973; sv. Augustin

do materiálu, coÏ je v na‰ich zemûpisn˘ch ‰ífikách

od Jeron˘ma Kohla 1708 – kopie od Jana Du‰ka,

tûchto zámûrÛ v ‰ir‰í mífie v‰ak na Karlovû mostû

s mnoÏstvím dnÛ s velk˘mi v˘kyvy teplot velmi zá-

Aloise Sopra, Otakara Velinského a Jifiího Václava

nedo‰lo.

vaÏn˘ degradaãní faktor. Neo‰etfiení povrchu kame-

Hampla, 1971; Panna Marie se sv. Bernardem od

V prÛbûhu druhé poloviny 20. století byla vût‰ina

ne také zpÛsobovalo, Ïe na nûm mohly lépe ulpívat

M. V. Jäckela, 1708 – kopie od Miloslava Vajchra,

mostních statuí nûkolikrát restaurována, av‰ak pro

rÛzné druhy neãistot. Také v˘tvarná podoba vût‰iny

Václava Hlavatého, Josefa a Petra VitvarÛ, Jifiího

omezen˘ rozsah pfiíspûvku je moÏné zmínit se pou-

souso‰í na mostû byla promûnûna a novû urãena

Wolfa, Michala Tom‰eje a Aloisie Vi‰kovské,

ze o nûkter˘ch opravách. Od 60. let se v péãi o so-

pro dal‰í etapu jejich existence.

1978–1979; sv. Ludmila – kopie od Jifiího Kaãera

chafiskou v˘zdobu Karlova mostu uplatÀovaly tehdy

V roce 1927 restauroval Rudolf Vlach souso‰í

a Marcely Kaãerové, 1994; sv. Luitgarda – kopie

nové syntetické materiály. Napfiíklad v roce 1966 by-

sv. Norberta a Miroslav Böswart statue sv. Franti‰-

od J. Nováka, 1993–1995; sv. Anna – kopie od

lo restaurováno souso‰í sv. Antonína Paduánského.

ka Serafinského, sv. Judy Tadeá‰e a podstavec so-

Vojtûcha Adamce a Martina Pokorného, 1997).

30

chy sv. Jana Nepomuckého. Po osmi letech, v roce

Od 70. let se uvaÏovalo o pouÏití metody náhra-

1935, bylo restaurováno souso‰í sv. Bernarda

dy originálÛ jejich kopiemi zhotoven˘mi formou v˘-

■ Poznámky

a socha sv. Filipa Benicia, v roce 1936 pak souso-

dusku – faksimile. „Novû pofiízené a osazené so-

27 P. ZAHRADNÍK, cit. v pozn. 18, s. 303.

‰í sv. Salvátora s Kosmou a Damiánem a v roce

chafiské kopie pÛsobí – pfies ve‰keré úsilí jejich

28 TamtéÏ, s. 303.

1937 souso‰í sv. Luitgardy. V roce 1940 opravoval

autorÛ – v sousedství ostatní plastické mostní v˘-

29 TamtéÏ.

28

zdoby jak barevn˘m odstínem, tak zpÛsobem pro-

30 MateriálÛm, z nichÏ byly kopie vyrobeny, se dlouhodo-

V polovinû 30. let doporuãovala památková pé-

vedení ru‰ivû a cize. Zde by patrnû lépe poslouÏila

bû vûnuje Ing. V. Rybafiík.

ãe vzhledem k velmi ‰patnému stavu soch zahájit

faksimile z umûlého kamene, která se jak barvou,

31 V. NEJEDLÁ, cit. v pozn. 5, s. 108.

jejich dokumentaãní odlévání. Zaãalo se s ním

tak strukturou nejvíce mÛÏe pfiiblíÏit originálnímu

32 ProtoÏe se osoby restaurátorÛ opakují, budou v textu

sochafi Miroslav Böswart sedm mostních statuí.

29

v roce 1940.

Roku 1947 poÏadoval Václav Wag-

plastickému v˘tvoru a nejlépe se vypofiádat poÏa-

uvedena kfiestní jména pouze iniciálou. Jde o následující

ner, aby originály soch byly na mostû zachovány

davkem vytvofiení co nejdokonalej‰í iluze charakte-

osoby: Miroslav Vajchr, Du‰an Kfiiãka, Aloisie Vi‰kovská,

co nejdéle a aby dále pokraãovalo zhotovování do-

ru jeho epidermu se v‰emi stopami pfiirozeného

Václav Hlavat˘, Josef Vitvar, Karel âermák, Miloslav Sta-

kumentaãních odlitkÛ. V souvislosti se zmûnami

stáfií a depozit staletí. V kaÏdém pfiípadû by mûla

rec, JoÏka Antek, Stanislav Hanzl, Vladislav Tursk˘, Jaro-

památkáfiského a restaurátorského diskursu se

b˘t vzata v úvahu tato moÏnost substituce a vy-

slav Horálek, Jan Tursk˘, Jan Vokálek. S v˘jimkou Jaro-

v‰ak prosadilo jiné fie‰ení a v odlévání se ke ‰ko-

zkou‰ena pfii nejbliÏ‰í nutnosti v˘mûny nûkterého

slava Horálka, kter ˘ byl akademick˘m malífiem, byli

dû vûci nepokraãovalo.

z doÏívajících mostních souso‰í.“

50

31

K realizaci

a jsou v‰ichni ostatní akademick˘mi sochafii.


Obr. 8a. Praha, KarlÛv most, Matyá‰ Bernard Braun, dílna, socha sv. Ludmily, kolem roku 1730, originál. Podoba na poãátku 80. let 20. století. (Foto âestmír ·íla, Fotoarchiv NPÚ – ÚP) Obr. 8b. Praha, KarlÛv most, Matyá‰ Bernard Braun, dílna, socha sv. Ludmily, kolem roku 1730, kopie Jifií Kaãer, Marcela Kaãerová, 1998. Podoba v roce 2001. (Foto TaÈána Binková)

8a

Práce provádûli restaurátofii J. Vitvar a V. Hlava-

8b

sochu restaurovali J. Gru‰kovsk˘ a S. Hanzl. V je-

vzdûlaného odborníka na formulování metod tech-

t˘. „Cel˘ objekt byl nakonec opatfien hydrofobním

jich restaurátorské zprávû z 22. prosince 1966 je

nologie restaurátorského zásahu a uvedení sloÏe-

postfiikem Lukosilu M 101.“ Byl tak fie‰en jiÏ zmínû-

zajímavá zmínka vztahující se k pojmu patina:

ní pouÏitého materiálu v restaurátorské zprávû.

n˘ problém pronikání vody do povrchu kamene. Zno-

„Plastika byla za sucha oãi‰tûna od ve‰ker˘ch ná-

Stejnou charakteristiku v˘voje péãe od 60. do

vu byla socha restaurována roku 1974, a to V. Hla-

nosÛ. Byly odstranûny staré, neodbornû provedené

90. let 20. století by bylo moÏné uvést i u ostat-

vat˘m, M. Vajchrem, A. Vi‰kovskou a J. Vitvarem.

plomby, naru‰ená místa byla zbavena zvûtralého

ních kamenn˘ch statuí Karlova mostu.

Restaurování statue se pak opakovalo v letech

kamene. RovnûÏ spáry byly oãi‰tûny od zvûtralého

jde o v˘tvarn˘ rozmûr restaurátorského zásahu,

1978 a 1980. Ve zprávû o restaurování v roce 1974

tmele. Zvûtralé partie byly zpevnûny (fixáÏí). Chy-

byla ve druhé polovinû 20. století po‰kozená mís-

se mimo jiné uvádí: „Kámen byl prosycen zpevÀují-

bûjící ãásti byly doplnûny vhodn˘m komponátem

ta zapojována do struktury svého okolí tak, aby pfii

cím postfiikem (Silgel). Lasy byly zatmeleny a opadlá

z umûlého kamene a domodelovány, strukturou

zbûÏném pohledu nebyla rozeznatelná a neuplat-

místa domodelována umûl˘m kamenem. Byla pro-

byly pfiizpÛsobeny svému okolí. Spáry po oãistûní

Àovala se ru‰ivû ve v˘tvarném pÛsobení sochy.

vedena optická lokální retu‰ a povrch opatfien vos-

byly znovu peãlivû zatmeleny. Byla provedena lo-

kov˘m pokostem.“ Roku 1978 do‰lo ke konzervaci

kální retu‰ pfiizpÛsobivou technikou a barevné

a hydrofobizaci dvaceti devíti soch na Karlovû mos-

sjednocení celé plastiky. V zásadû byla respekto-

■ Poznámky

tû, tedy i sv. Antonína Paduánského. Práce provádû-

vána pfiirozená patina v plném rozsahu. Na závûr

33 Ve zprávách o restaurování souso‰í sv. Antonína Pa-

li M. Vajchr a J. Vokálek.

byla provedena hydrofobisace celého díla.“ Zají-

duánského jsou uvedeny nûkteré z pouÏit˘ch materiálÛ.

Souso‰í sv. Antonína Paduánského se v 60.–

mavé je porovnání této pasáÏe textu restaurátor-

Málokdy (existují samozfiejmû v˘jimky) se v‰ak z docho-

80. letech 20. století restaurovalo opakovanû,

ské zprávy s teoretick˘mi poÏadavky „konstant-

van˘ch zpráv a dal‰ích písemností dozvíme detailní infor-

s minimálním ãasov˘m odstupem mezi jednotliv˘-

ních kritérií uplatÀovan˘ch památkovou péãí

mace o pouÏit˘ch technologiích, materiálech a pracov-

mi zásahy. DÛraz pfii nich byl zfiejmû kladen pfiede-

v procesu restaurace (konzervace) kamenn˘ch

ních postupech. Tento jev je moÏné povaÏovat za jeden

v‰ím na v˘tvarnou interpretaci památky, která mû-

soch”, jak je formuloval od 70. do konce 80. let

z charakteristick˘ch rysÛ restaurování v ãesk˘ch zemích

la souznít s dobovou estetickou pfiedstavou

Milo‰ Suchomel. Restaurátofii nepovaÏovali od-

ve druhé polovinû 20. století. DÛvodem mohl b˘t fakt, Ïe

33

stranûní ve‰ker ˘ch nánosÛ ani barevné sjedno-

restaurování bylo zafiazeno mezi v˘tvarná umûní a u nich

cení celé sochy za naru‰ení patiny.

se za provedené práce úãtoval honoráfi, v rámci kterého

32

o barokním sochafiském dílu pro‰lém ãasem.

Podobnû se v roce 1964 restaurovalo také souso‰í

34

Pokud

sv. Franti‰ka Borgiá‰e. Práce provádûli M. Vajchr

Také souso‰í sv. Kajetána se ve druhé polovinû

byla na materiál pau‰ální odeãitatelná poloÏka. S jistou

a D. Kfiiãka. Roku 1974 pak souso‰í restaurovali

20. století poprvé restaurovalo v roce 1966. Zá-

mírou nadsázky je tak moÏné fiíci, Ïe jsme nûkdy lépe in-

A. Vi‰kovská, V. Hlavat˘ a J. Vitvar. V roce 1966

sah tehdy provádûli sochafii S. Hanzl a V. Tursk˘.

formováni o materiálech pouÏit˘ch pfii restaurování kon-

se restaurovalo souso‰í sv. Jana z Mathy, Felixe

Do‰lo pfii nûm k náhradû ãásti pilífie kamennou ko-

krétní sochy v 19. století neÏ o tom, co a jak bylo pouÏito

z Valois a Ivana. Práce provedli K. âermák

pií, na kterou byly osazeny pÛvodní obláãky a an-

ve druhé polovinû století dvacátého.

a M. Starec. Stejní restaurátofii opravovali totéÏ

dílci. V roce 1974 restaurovali souso‰í opût

34 Napfiíklad souso‰í sv. Kosmy a Damiána bylo restau-

souso‰í opût v roce 1980. O dva roky pozdûji,

S. Hanzl a V. Tursk˘. Po ‰esti letech, roku 1980,

rováno v letech 1966, 1974, 1978, 1986; souso‰í sv.

v roce 1982, je restauroval J. Antek a znovu po

restauroval V. Tursk˘ souso‰í znovu. Zatím posled-

Vincence Ferrerského a sv. Prokopa v letech 1966, 1975

dvou letech opût K. âermák a M. Starec.

ní restaurování se uskuteãnilo v roce 1991 a pro-

a 1977, 1978, 1988; socha sv. Víta v letech 1966,

Ve druhé polovinû 20. století byla opakovanû

vedli je J. Horálek a J. Tursk˘. Tento zásah dobfie

1974, 1978, 1980, 1982, 1987 a 1998; sou‰o‰í sv. Fili-

restaurována také socha sv. Judy Tadeá‰e. Opra-

dokládá jisté zmûny, ke kter˘m v oblasti restauro-

pa Benitia v letech 1999–200 M. Tom‰ejem a J. Kaifos-

vy se uskuteãnily v letech 1966, 1980, 1978,

vání kamenosochafisk˘ch v˘tvarn˘ch dûl od 90. let

zem.

1974 a dvakrát je‰tû v 90. letech. V roce 1966

postupnû dochází, napfiíklad podíl pfiírodovûdnû


51

K v voji péãe o sochy na Karlovû mostû v Praze 1

Recommend Documents