Orientální koberce ve v voji evropského interiéru

Orientální koberce ve v˘voji evropského interiéru Josef ·TULC

Vázané koberce zaujímaly v evropské obytné kultufie nespornû ménû v˘znamné poslání neÏ v zemích svého pÛvodu – Anatolii, Íránu ãi Stfiední Asii.1 V Orientû mûly dvojí základní funkci: uÏitnou a v˘tvarnou. Tvofiily základ vybavení i uspofiádání perské a turecké mûstské domácnosti, na kobercích se sedûlo, pracovalo, jedlo i spalo. Je‰tû daleko vût‰í v˘znam mají koberce pro nomády. Tvofiily a nahrazovaly ve‰ker˘ nábytek, kobercové velbloudí ta‰ky byly nepostradatelné pfii transportu. Koãovníky koberec doprovázel cel˘ Ïivot; od visut˘ch kolébek pro novorozeÀata aÏ po pokr˘vku már pfii pohfiebním obfiadu. Neménû v˘znamná je v Orientû funkce koberce jako v˘tvarného díla. Islámsk˘ svût nezná z náboÏensk˘ch dÛvodÛ sochy ani závûsné obrazy ãi nástûnné malby. V˘tvarné cítûní muslimsk˘ch národÛ se proto mohlo projevit pouze v abstraktní v˘zdobû architektury a umûleckofiemesln˘ch v˘robkÛ, pro nûÏ je charakteristick˘ geometrick˘ nebo v˘raznû stylizovan˘ florální (arabeskov˘) dekor. Z umûleckofiemesln˘ch ar tefaktÛ právû koberce svou velikostí, umístûním, kompozicí i ‰kálou barev nejv˘raznûji naplÀovaly potfiebu v˘tvarného projevu. Tato nezastupitelná funkce je pfiíãinou velké úcty a ‰etrnosti, s níÏ je v orientální domácnosti s koberci nakládáno. Tak jako do me‰ity, nevstoupí muslim ani do domácnosti a na její koberce nikdy s obuví na nohou.2 Evropa se s vázan˘mi koberci seznámila nepochybnû jiÏ v antice. Technicky i v˘tvarnû dokonal˘ vázan˘ koberec ze skytské hrobky v Pazyryku na Altaji dokládá, Ïe jiÏ v 5. století pfied Kristem (tedy zhruba v dobû Periklovû) mûlo na V˘chodû umûní vázan˘ch kobercÛ za sebou mnohasetlet˘ v˘voj.3 Vût‰inu nádhern˘ch tkanin pfiedstavujících napfiíklad kofiist vojensk˘ch v˘prav Alexandra Makedonského jiÏ mohly tvofiit vázané koberce z dílen persk˘ch králÛ. Hmotné doklady se o tom bohuÏel nedochovaly a zprávy soudob˘ch historikÛ jsou pfiíli‰ pov‰echné, neÏ abychom mohli o v˘tvarném charakteru tehdej‰í produkce cokoli soudit. O více neÏ tisíc let pozdûji dorazily rané vázané koberce tureck˘ch SeldÏúkÛ ãi pozdûji egyptsk˘ch a syrsk˘ch MamlúkÛ do Evropy znovu,4 tentokrát jako dÛsledek kfiiÏáck˘ch v˘prav.5

Obr. 1. Jan van Eyck, Madona kanovníka van der Paela, kolem roku 1430, Musée communal, Bruggy. Anatolsk˘ koberec na stupních Mariina trÛnu zv˘razÀuje slavnostní ráz její adorace.

1 Pfiedkládan˘ pfiíspûvek nemá ambice b˘t vûdeckou, nové pÛvodní poznatky pfiiná‰ející statí. Jeho úãel je ryze popularizaãní a zároveÀ burcující, protoÏe znalosti o orientálních kobercích jsou u nás vesmûs na velmi nízké úrovni. Odtud pramení i obecnû roz‰ífiené nedocenûní a ne‰etrné zacházení s nimi. 2 O orientálních kobercích existuje jiÏ velmi rozsáhlá odborná literatura, k níÏ poloÏili na pfielomu 19. a 20. století základy velcí historikové umûní Wilhelm Bode a Alois Riegl. Od zhruba 60. let 20. století je mlad‰í a nejnovûj‰í odborná literatura (dnes vût‰inou v angliãtinû) vûnována kobercÛm pfiedev‰ím z hlediska topografického, etnografického a etnologického. Nové poznatky pfiiná‰í ‰estkrát do roka v Lond˘nû vycházející odborn˘ ãasopis Hali s hodnotn˘mi, znaãnû specializovan˘mi pfiíspûvky. Vztahu kobercÛ k nábytku a jejich funkci v interiéru se, pokud vím, zevrubnû zab˘val pouze Werner GROTTE-HASENBALG: Der Orientteppich. Seine Geschichte und seine Kultur, Berlin 1922. 3 Pazyryck˘ koberec je vyobrazen a popsán in Fabio FROMENTON: Das Buch der Orientteppiche, München 1974.

Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 / D ù J I N Y PA M ÁT K O V É P É â E | J o s e f · T U L C / O r i e n t á l n í k o b e r c e v e v ˘ v o j i e v r o p s k é h o i n t e r i é r u

163

Evropa se díky nim dostala do bliÏ‰ího kontaktu s vyspûlej‰í arabskou i perskou vzdûlaností a kulturou, z níÏ mnoho vûcí pfievzala. Evrop‰tí feudálové si nechali dováÏet domÛ luxusní pfiedmûty, s nimiÏ se seznámili v Levantû. Jaké funkce mohly vázané koberce mít v tehdy je‰tû velmi nehostinn˘ch, studen˘ch, tmav˘ch a jen spor˘m nábytkem (truhly, lavice, stoly a ojedinûle skfiínû) opatfien˘ch interiérech hradÛ 11. – 14. století, se opût mÛÏeme jen dom˘‰let. K odpovûdi na tuto otázku musíme zpûtnû do minulosti promítat nepfiímé informace i první doloÏené pfiíklady pocházející aÏ ze 14. a 15. století. Takzvan˘ koberec z Marby (dnes uloÏen˘ v Historickém muzeu ve Stockholmu) byl donací ‰védského feudála místnímu kostelu, kde po staletí visel na stûnû. Díky tomu se tento krásn˘ anatolsk˘ (dle jin˘ch badatelÛ kavkazsk˘) koberec se zvûrn˘mi motivy z pfielomu 14. a 15. století dochoval témûfi intaktnû.6 Uveden˘ pfiíklad naznaãuje, Ïe funkce o století mlad‰ích, tzv. Sedmihradsk˘ch kobercÛ, vyroben˘ch v Anatolii v 16. století, které zdobily (a dodnes ãásteãnû zdobí) stûny a poprsníky tribun kostelÛ v Transylvánii, se neomezovala jen na tuto oblast. Ve stfiedovûké Evropû byla zfiejmû bûÏnû roz‰ífien˘m jevem. Podle této analogie mÛÏeme soudit, Ïe jako dekorativní obraz ãi panel povû‰en˘ na stûnu mohl leckter˘ orientální koberec zateplovat vedle domácích tkan˘ch tapiserií i kamenné stûny feudálních hradních palácÛ. Od poãátku 14. století a zejména ve století 15. se orientální koberce zaãínají objevovat na obrazech italsk˘ch mistrÛ. První dosud známé vyobrazení nalézáme na Giottov˘ch freskách v kostele San Francesco v Assisi (1296–1300), následuje freska Svatba nalezencÛ od Domenica Bartola v Sienû z roku 1440–1444.7 V quatrocentu se vázané koberce zaãínaly objevovat jako motiv na oltáfiních i na závûsn˘ch obrazech – nejen v Itálii, ale paralelnû i ve franko-vlámské deskové malbû téÏe doby. Jedná se v naprosté vût‰inû o koberce abstraktních geometrick˘ch vzorÛ anatolské a moÏná jiÏ i vzdálenûj‰í kavkazské provenience. Na obrazech jsou zpodobnûny s velkou péãí a vûrnou, aÏ minuciózní detailností. V 19. století, v období, kdy evropské dûjiny umûní a etnografie je‰tû neznaly provenienci jednotliv˘ch typÛ, byla jména malífiÛ propÛjãována k oznaãení jimi zobrazen˘ch kobercÛ urãitého charakteristického vzoru.

164

Obr. 2. Vittore Carpaccio, Nav‰tívení, poãátek 16. století, Museo Covrer, Benátky, detail. Budovu chrámu se dvûma ochozy zdobí orientální koberce (vedle anatolsk˘ch jiÏ i perské) ve funkci dekorativních panneaux.

4 SeldÏúcké koberce 13. století, jejichÏ fragmenty byly nalezeny v hlavní me‰itû v Konyi ve stfiední Anatolii a jsou dnes uloÏeny v Turk ve Islam muzeu v Istanbulu, jsou pfiekvapivû velk˘ch formátÛ, nádhern˘ch barev a geometrick˘ch vzorÛ s monumentálnû fie‰en˘mi tzv. kúfick˘mi bordurami. Koberce vázané v dobû vlády MamlúkÛ (pÛvodnû velitelÛ tureck˘ch gard) v Egyptû a S˘rii (polovina 13. – konec 15. století) se vyznaãují sloÏit˘mi pfiísnû geometrick˘mi vzory a ãervenozelenou barevností. 5 Nelze ov‰em vylouãit, Ïe vázané koberce pfiicházely do stfiední Evropy jiÏ dfiíve, a to i z okcidentu, z kvetoucího córdobského kalifátu. Jeho obchodníci, jako byl napfiíklad kolem roku 930 Prahu nav‰tíviv‰í Ibrahim ibn Jakub, zprostfiedkovávali v 10. století smûnu luxusního arabského zboÏí za slovanské otroky. Sama Córdoba byla v té dobû v˘znamn˘m stfiediskem v‰ech fiemesel, vãetnû v˘roby vázan˘ch kobercÛ. 6 Srovnej F. FROMENTON, cit. v pozn. 3. 7 Srovnej Hans J. FAHRENKAMPF: Teppiche, München 1976, s. 8.


Toto pojmenování se z tradice uÏívá dodnes. Kavkazské koberce se stupnicov˘mi háky opatfien˘mi medailony (tzv. Göls) nesou jméno Hanse Memlinga,8 anatolské s hvûzdicov˘mi polygony byly pojmenovány po Carlu Crivellim.9 Specifick˘ typ koberce z anatolského U‰aku se Ïlut˘m vzorem na ãervené pÛdû je oznaãován jako lotto. Anatolské modlitební koberce nesou jméno Gentile Belliniho10 a Hans Holbein mlad‰í dal název hned dvûma typÛm anatolsk˘ch (pravdûpodobnû z Bergamy nebo z U‰aku pocházejících) kobercÛ – holbein s velk˘m a holbein s mal˘m vzorem. Vedle tûchto charakteristick˘ch dûl známe z dobov˘ch obrazÛ (i ze vzácnû zachovan˘ch pfiíkladÛ ve svûtov˘ch muzeích) také nádherné takzvané hvûzdicové a medailonové koberce z U‰aku s pÛsobivou kombinací sytû ãerveného podkladu a azurové modfii a zlatavé Ïluti vzorÛ. Obrazy evropsk˘ch mistrÛ nám mnoho fiíkají i o funkci a rozmístûní jimi s tak mimofiádnou, aÏ „portrétní“ péãí zobrazen˘ch kobercÛ. Nad v Orientû nezbytnou a oceÀovanou funkcí uÏitnou a zateplovací dominovala jednoznaãnû v Evropû té doby funkce v˘tvarná. Koberce byly chápány jako luxusní a vzácná v˘tvarná díla exotické krásy a takto s nimi také bylo nakládáno. Vedle jiÏ pfiipomenutého, dodnes v Transylvánii dochovaného zvyku zavû‰ovat koberce na stûnu a svû‰ovat je z poprsníkÛ tribun (o slavnostech i ven z parapetÛ oken) stoupalo zfiejmû od 16. století jejich vyuÏití jako dekorativních pfiehozÛ na stolech (v dobû jídla vymûÀovan˘ch nebo pfiekr˘van˘ch tkan˘mi ubrusy).11 Takto jsou nejednou zobrazeny na biblick˘ch ãi mytologick˘ch v˘jevech a pozdûji i na realistick˘ch scénách znázorÀujících napfiíklad diplomatická jednání a uzavírání v˘znamn˘ch státních smluv. Jako charakteristickou souãást stafáÏe je nacházíme i na portrétech jednotlivcÛ, skupinov˘ch portrétech kupeck˘ch gild a bratrstev i na Ïánrov˘ch scénách z aristokratického a mû‰Èanského prostfiedí. V té dobû tvofií koberce v˘tvarn˘ akcent a doplnûk k jiÏ daleko bohat‰ímu nábytku, aÈ jiÏ k fiezan˘m a tlaãenou kÛÏí zdoben˘m kfieslÛm a Ïidlím nebo k bohatû fiezan˘m renesanãním a ranû barokním truhlám, kredencím a skfiíním. Zobrazení koberce na zemi je spí‰e v˘jimeãné a prakticky ve v‰ech pfiípadech jen ve spojení buì s trÛnem nebo oltáfiem. Koberec mûl v takové situaci podtrhnout sakrální nebo dynastick˘ v˘znam zobrazené události ãi místa. Se zobrazováním orientálních kobercÛ se setkáváme i v 17. století, zejména v holandské malbû (Rembrandt, Vermeer van Delft, Pieter de Hooch, Willem Kalf a dal‰í). V té dobû jejich obliba kulminovala. I nadále byly uÏívány jako luxusní artefakty, mohly si je v‰ak dovolit a jako v˘raz své prosperity ukazovat i ‰ir‰í vrstvy bohatnoucích obchodníkÛ v celé západní a stfiední Evropû. Oproti star‰ím italsk˘m a vlámsk˘m vyobrazením jsou u holandsk˘ch mistrÛ koberce s oblibou malovány s leÏérním zfiasením, coÏ umûlcÛm umoÏnilo virtuóznû vyjádfiit jejich sametovû hedvábn˘ lesk (viz pfiedev‰ím Vermeer van Delft). Ve v˘chodní Evropû byl jejich v˘znam je‰tû vût‰í. V kníÏecích a bojarsk˘ch rezidencích namnoze nahrazovaly zde pfiece jen daleko vzácnûj‰í závûsné obrazy ãi západoevropské gobelíny. S nástupem Safijovské dynastie persk˘ch ‰áhÛ na poãátku 16. století zaãaly do Evropy pfiicházet koberce zcela nov˘ch typÛ a technického provedení. Velkoformátové hustû vázané a v˘tvarnû ãasto neobyãejnû rafinované v˘robky dvorních manufaktur v Tabrízu, Herátu, Ka‰ánu ãi Isfahánu opou‰tûly geometrick˘ základ a „nekoneãn˘“ vzor star‰ích mamlúck˘ch a anatolsk˘ch kobercÛ ve prospûch specificky persk˘ch medailonov˘ch kompozic s jemnû stylizovan˘m florálním dekorem. V oblibû jsou i vzácné lovecké, vázové ãi zahradní koberce, ãasto s figurálními prvky, zhotovené dle návrhÛ proslul˘ch persk˘ch dvorních miniaturistÛ. ·íitská Persie byla v ohledu zobrazování zvífiecích i lidsk˘ch postav daleko tolerantnûj‰í neÏ pfieváÏnû sunnitské Turecko a Egypt. V poslední tfietinû 17. století se vztah k orientálním kobercÛm v západní Evropû náhle pronikavû zmûnil a dále se po dlouhou dobu vyvíjel v jakési západo-v˘chodní dichotomii. Oslniv˘ dvÛr Ludvíka XIV. zálibu v orientálních kobercích nepûstoval. Nahradil ji úsilím po stylovû jednotném dekorování bohatû vypraven˘ch interiérÛ sv˘ch staveb. Této stylové jednotû daleko lépe odpovídaly nástûnné gobelíny a rozmûrné vázané podlahové koberce vyrábûné v královsk˘ch manufakturách v Aubussonu a pafiíÏské Savonnerie, navrÏené dvorními umûlci (svou roli mohlo hrát i úsilí mocného ministra Colberta podpofiit domácí v˘robu luxusního zboÏí a jeho export). Pod vlivem Versailles pfiestávaly orientální koberce (jako cosi, co jiÏ vy‰lo z módy) dováÏet a ve sv˘ch interiérech uplatÀovat nejprve spfiíznûné dvor y západoevropsk˘ch monarchÛ a vy‰‰í ‰lechty, pozdûji i mû‰Èanské vrstvy. Tento v˘voj v západní a stfiední Evropû je‰tû zesílil v 18. století, v období gracilního rokoka a klasicismu. Ve zjemnûlé obytné kultufie uveden˘ch slohov˘ch epoch s kfiehk˘m, jemnû intarzovan˘m nábytkem doplÀovan˘m

8 Jsou typické hlavnû pro oblast Moghan na jihov˘chodû Zakavkazska. Motiv se v‰ak uÏíval i v Anatolii. Krásn˘ star ˘ exempláfi s Memlingov˘mi göls vûnoval Náprstkovu muzeu Reiner Kreissl – viz katalog Nekoneãná rozmanitost, Anatolské koberce III, Praha 2000, kat. ã. 104, s. 46. 9 Díky Reineru Kreisslovi se v na‰ich sbírkách ocitl skvûle dochovan˘ anatolsk˘ exempláfi typu Crivelli ze 16. století. Viz katalog Anatolské koberce, dar Reinera Kreissla âeské republice, Praha 1995, kat. ã. 80, s. 36. 10 Viz dal‰í z Kreisslov˘ch darÛ, vyobrazen˘ v katalogu Brány do vûãnosti, Anatolské koberce II, Praha 1998, kat. ã. 1, s. 46. 11 Takto, v dobû jídla navrch pfiekr yt˘ bíl˘m plátûn˘m ubrusem, zpodobnil anatolsk˘ (ãi moÏná turkmensk˘) koberec Caravaggio v proslulém obraze Kristus v Emauzích z roku 1596, National Gallery, Lond˘n.

Obr. 3. Hans Holbein ml., Francouzsk˘ vyslanec na anglickém dvofie, kolem roku 1530, detail. Vedle astronomick˘ch, ãasomûrn˘ch pfiístrojÛ a hudebních nástrojÛ reprezentujících záliby urozeného ambasadora je zde s minuciózní pfiesností zobrazen anatolsk˘ u‰ak.


165

dováÏen˘m porcelánem, laky, tapetami a dal‰ími rafinovanû zjemnûl˘mi v˘robky ãínského a japonského umûní byly orientální koberce chápány sv˘m intenzivním koloritem a kompozicí jako pfiíli‰ razantní a s prostfiedím neharmonující prvek. Platilo to pfiedev‰ím o nepfieru‰ené rozsáhlé produkci anatolsk˘ch a kavkazsk˘ch kobercÛ s geometrick˘mi vzory, které dfiíve tak dobfie harmonovaly s robustním pozdnû gotick˘m a renesanãním nábytkem a které po zmûnû stylu náhle reprezentovaly diametrálnû rozdílné, ba pfiímo protichÛdné v˘tvarné cítûní. Zcela jinak se k orientálním kobercÛm choval evropsk˘ V˘chod. Rusko, polsko-litevská fií‰e i Uhry a Sedmihradsko zÛstávaly hluboko do 18. století v tûsném kontaktu s Osmanskou fií‰í a jejím prostfiednictvím s kulturou Orientu. Váleãná kofiist ãi naopak dary pfii mírov˘ch jednáních,12 a koneckoncÛ i bûÏné, válkou nepfieru‰ené obchodní kontakty dávaly dostatek pfiíleÏitostí k importu nejen tradiãních anatolsk˘ch, ale ve stále vût‰í mífie i kavkazsk˘ch a pfiedev‰ím luxusních persk˘ch kobercÛ. Ty zÛstávaly trvale v oblibû; pouÏívány byly zejména jako nástûnné tapiserie. Nejednou do nich byly na objednávku vevazovány heraldické kartu‰e se znaky polsk˘ch nebo rusk˘ch magnátÛ. Proslulá je napfiíklad rodov˘mi znaky opatfiená skupina isfahánsk˘ch kobercÛ z pfielomu 16. a 17. století ze sbírky Czartoryjsk˘ch, po níÏ tento typ dodnes nese jméno polské koberce. (Z hlediska hmotné kultury je vÛbec zajímavé sledovat, jak se hranice trvající obliby orientálního koberce v této ãásti Evropy pfiímo kr yla s hranicí no‰ení plnovousÛ ãi knírÛ a no‰ení orientálnû ladûn˘ch tradiãních ‰lechtick˘ch úborÛ vãetnû zakfiiven˘ch ‰avlí – jak u katolick˘ch polsk˘ch a uhersk˘ch magnátÛ, tak u pravoslavn˘ch rusk˘ch ãi moldavsk˘ch kníÏat a bojarÛ.) Pfies nespornû sílící vliv Západu v materiální kultufie tûchto zemí v prÛbûhu 18. a poãátku 19. století (viz polsk˘ a rusk˘ klasicismus a empír) lze fiíci, Ïe orientální koberec ve funkci závûsného v˘tvarného díla zde nikdy zcela nevy‰el z módy, coÏ trvá dodnes. SloÏitûj‰í byl dal‰í v˘voj vztahu k orientálním kobercÛm na západû Evropy. Po odeznûní období empíru do‰lo kolem poloviny 19. století náhle k neobyãejné obrodû zájmu o tento typ umûleckofiemesln˘ch v˘robkÛ. Souvisela s romantickou zálibou v exotice, k níÏ patfiil i idealizovan˘ obraz islámského Orientu a jeho Ïivotního stylu, jak jej pfiiná‰ela napfiíklad malífiská díla Ingresova a Delacroixova (v dobû, kdy Francie anektovala AlÏírsko). V˘znamná muzea jako Victoria and Albert v Lond˘nû, pafiíÏsk˘ Louvre ãi Museum für Angewangte Kunst ve Vídni získávala a zaãínala vystavovat nûkterá nádherná perská díla safijovské éry 16. století, pro vefiejnost velmi atraktivní (Ardebílsk˘ koberec, „lovecké“ koberce z muzea Poldi-Pezzoli v Milánû a UmûleckoprÛmyslového muzea ve Vídni). Velk˘ reformátor umûleck˘ch fiemesel William Morris orientální koberce nejen sám vlastnil a sv˘m pfiátelÛm znalecky radil pfii získávání kvalitních kusÛ,13 ale ve sv˘ch dílnách se také snaÏil kvalitní v˘robu vázan˘ch kobercÛ, inspirovanou orientální tradicí, obnovit. Cenná stará díla vazaãského umûní získal pro berlínská muzea Wilhelm von Bode. Zájem o toto umûní vrcholil velkou v˘stavou persk˘ch kobercÛ ve Vídni v roce 1873 (v rámci svûtové v˘stavy) a opakovanou v roce 1891. Jednalo se o sbûratelské „zlaté ãasy“, kdy do Evropy proudila pomûrnû levná, a tudíÏ i pro mû‰Èanské vrstvy dostupná vysoce kvalitní díla vyrobená v Íránu ãi Turecku mûstsk˘mi manufakturami je‰tû pro vlastní domácí potfiebu. Jako ménû hodnotné zboÏí se tehdy hluboko pod cenou prodávaly pfiekrásné, naprosto originální koãovnické v˘robky anatolsk˘ch YürikÛ, íránsk˘ch KurdÛ a Ka‰kajÛ, horsk˘ch obyvatel Kavkazu ãi národÛ koãujících ve stepích Turkmenistánu. Teprve postupnû se zaãaly v odborné literatufie objevovat doklady o tom, Ïe se v tûchto prost˘ch vesnick˘ch v˘robcích dík tradici uchovala nepfieberná zásobnice prastar˘ch vzorÛ, motivÛ a kompozic, které s takovou péãí a zaujetím kdysi zobrazovali mistfii evropské malby 14.–17. století. OÏiven˘ zájem mûl v‰ak i stinné stránky. V Evropû a záhy i v Americe nastal proces, kter˘ mÛÏeme oznaãit za skuteãnou kulturní tragédii. PÛvodní, ãasto starobylá, a proto kfiehká textilní díla, na trhu zdánlivû neomezenû dosaÏitelná a nahraditelná, byla niãena ne‰etrn˘m uÏíváním v taneãních sálech ãi jídelnách, pfiedsíních, schodi‰tích a pochozích koridorech evropsk˘ch palácÛ i mû‰Èansk˘ch bytÛ. Paralelnû s tím se rozbûhl snad je‰tû zhoubnûj‰í proces: fieãtí a armén‰tí pfiekupníci z Istanbulu a brzy i solidní britské a nûmecké obchodní firmy zaãali vyuÏívat levné pracovní síly a rozjíÏdût v Anatolii a Íránu masovou produkci nov˘ch kobercÛ urãen˘ch v˘hradnû na export do Evropy a Ameriky. Do produkãních dílen byly pfiiváÏeny syntetické, pro tamní oblasti neznámé, a proto technologicky ‰patnû aplikované barvy a nûkdy i australská vlna. Vazaãi byli bez ohledu na místní tradici nuceni uÏívat vzory a kombina-

166

Obr. 4. Domenico Ghirlandaio, Madona se svûtci, kolem roku 1470, Uffizi, Florencie. Na stupních trÛnu je zobrazen západoanatolsk˘ koberec typu oznaãovaného jako holbein s mal˘m vzorem.

12 Touto cestou se do majetku habsburského domu dostal nádhern˘ hedvábn˘ koberec, tzv. Wiener Jagdteppich, dílo safijovsk˘ch dvorních umûlcÛ a ka‰ansk˘ch vazaãÛ, kter˘ daroval car Petr Velik˘ císafii Leopoldu I. (Dnes je vystaven v Muzeum für Angewandte Kunst ve Vídni.) Srovnej F. FROMENTON, cit. v pozn. 3. 13 Pfiekrásn˘ tzv. vázov˘ koberec z jídelny Williama Morrise, perská práce ze safijovské éry 16. století, je dnes chloubou orientální sbírky Victoria and Albert Musea v Lond˘nû.


ce barev, které v Evropû momentálnû získaly nejvût‰í módní oblibu, ãímÏ nastalo obrovské promísení kdysi tradiãních a pro urãité provenience specifick˘ch vzorÛ (tzv. Musterverschleppung). To byla obrovská, dodnes nenapravitelná chyba. JiÏ v prÛbûhu druhé poloviny 19. století se produkce kobercÛ dováÏen˘ch do Evropy a USA pronikavû diferencovala. PfieváÏilo neosobní, ãasto i technicky nekvalitní komerãní zboÏí (tzv. Meterware). Vedle toho pÛsobily nûkteré dílny schopné v˘roby luxusních kusÛ, které úspû‰nû – byÈ v ponûkud neosobní poloze – imitovaly klasická díla safijovské éry. (MÛÏeme zde spatfiovat jakousi paralelu s evropskou, co do kvality rovnûÏ velmi rozrÛznûnou dobovou produkcí neorenesanãního a neobarokního nábytku, keramiky a dal‰ích umûleckofiemesln˘ch dûl). I u kvalitnû pracujících dílen se v této dobû jen vzácnû setkáváme se skuteãnû originálními tvÛrci a stylov˘mi inovátory (HadÏi Ali v Tabrízu, rodina Motah‰emÛ v Ka‰ánu, Toussenjanové v Istanbulu a dal‰í). S jist˘m zpoÏdûním, ale o to citelnûji zasáhla komercializace i dosud zcela pÛvodní koãovnickou a vesnickou produkci. AÏ do 1. svûtové války pfiicházely z tûchto zdrojÛ vedle záplavy ‰patnû barveného k˘ãe je‰tû pÛvodní, „provenienãní“ kusy z odlehl˘ch vysokohorsk˘ch oblastí ãi vzdálen˘ch oáz. Sovûtská moc a násilná kolektivizace v Pfiední Asii a Atatürkovy modernizaãní reformy v Turecku tomu v meziváleãném období postupnû uãinily konec. Ve druhé polovinû 20. století byla pÛvodní tvorba nomádsk˘ch kobercÛ globalizací zatlaãena snad jiÏ jen do neklidn˘ch konãin divokého Afghánistánu. V Evropû, která na tomto procesu mûla lví podíl, byly nejprve ne‰etrn˘m uÏíváním „spotfiebovány“ nádherné pÛvodní kusy z doby do poloviny 19. století. Ve ‰lechtick˘ch a mû‰Èansk˘ch interiérech byly jen v˘jimeãnû zavû‰ovány na stûnu (jako napfiíklad na schwarzenberské Hluboké nádhern˘ bíl˘ u‰ak s motivem ãintamani ze 16. století; v arcibiskupské KromûfiíÏi zase mamlúck˘ koberec z raného 16. století unikl zkáze jen díky tomu, Ïe kryl psací stÛl v knihovnû, coÏ v 19. století jiÏ nepatfiilo k bûÏn˘m zvyklostem). Vût‰ina tehdy koupen˘ch kobercÛ (vãetnû dvou nádhern˘ch isfahánÛ typu polonaise na Jindfiichovû Hradci) byla dána na podlahu a postupnû se opotfiebovala. I tak tvofií soubor orientálních kobercÛ, které pfieãkaly 2. svûtovou válku a uchovaly se na na‰ich hradech a zámcích, jedineãn˘, dodnes nedocenûn˘ kulturní fenomén velkého v˘znamu.14 Interiéry zámkÛ názornû ukazují, Ïe orientální koberec se od druhé poloviny 19. století opût stal nepostradatelnou sloÏkou evropské bytové kultury pfiinejmen‰ím u vy‰‰ích vrstev tehdej‰í spoleãnosti. V tomto smyslu také do‰lo k urãité dobovû podmínûné „remodelaci“ pozdnû barokních, rokokov˘ch a empírov˘ch zámeck˘ch ãi palácov˘ch pokojÛ. Orientální koberce sem byly novû introdukovány, aã z ãistû historického a stylového hlediska do interiérÛ této slohové orientace vlastnû nepatfií. Zajímavé je sledovat bûhem této nám jiÏ ne tak vzdálené epochy promûny vkusu a zájmu evropského publika, které odráÏí i tehdej‰í odborná literatura. AÏ do 1. svûtové války byly nejvíce cenûny hustû vázané per‰any s medailonovou kompozicí a vláãn˘mi liniemi florálního arabeskového dekoru, jaké na trh dodávaly obnovené nebo novû zaloÏené manufaktur y v íránském Tabrízu, Ka‰ánu, Kirmánu ãi Ma‰adu, pfiípadnû jejich tureãtí epigoni z Pandermy, Brussy, Isparty ãi Smyrny. Nomádské koberce se tehdy cenily daleko ménû. Obdivuhodnou v˘jimku v na‰ich pomûrech tvofií akviziãní ãinnost arcivévody EvÏena Habsburského s fiadou krásn˘ch star˘ch koãovnick˘ch kobercÛ z vysokohorské Anatolie a Kavkazu, dodnes dochovan˘ch na Bouzovû. Nûkteré vzácné kavkazské kusy si zase na Buchlovice pfiivezl hrabû Berchtold ze své velvyslanecké mise v Petrohradû. Chvíle ocenûní nomádsk˘ch kobercÛ, dlouho vníman˘ch jen jako druhofiadé zboÏí, pfii‰la aÏ po 1. svûtové válce. Souvisela s tehdy novû zrozen˘m zájmem o umûní pfiírodních národÛ. Evropská umûlecká avantgarda v nûm spatfiovala sobû blízk˘ protipól „vysíleného“ ãi „dekadentního“ evropského akademismu, od kterého se chtûla emancipovat. Neudiví nás proto, Ïe obû nejproslulej‰í díla moderní architektury na na‰em území – Müllerova vila v Praze od Adolfa Loose i vila Tugendhat od Miese van der Rohe – byla, jak ukazují dobové fotografie, vybavena sv˘mi majiteli krásn˘mi kolekcemi kavkazsk˘ch a turkmensk˘ch koãovnick˘ch kobercÛ. DluÏno fiíci, Ïe tento zájem, dodnes sílící a postupnû vedoucí i k vût‰í ‰etrnosti a péãi, zastihl nomádsk˘ koberec pozdû, kdyÏ jiÏ tisíce jeho autentick˘ch reprezentantÛ byly nenávratnû zniãeny a kdy houfnû zaãaly nevratnû zanikat i pÛvodní tradice jeho kdysi provenienãnû tak pestré a místnû charakteristické v˘roby.

14 Koberce na‰ich hradÛ a zámkÛ naléhavû vyÏadují odbornou inventarizaci a katalogizaci, která by identifikovala a klasifikovala jejich hodnoty. To by umoÏnilo urãit priority v jejich ochranû, restaurování a prezentaci. 15 Zhruba pfied tfiiceti lety se turecká vláda pokusila velmi ambiciózním a solidnû vûdecky podloÏen˘m programem vzkfiísit co do kvality a zejména pÛvodnosti prakticky jiÏ zaniklou v˘robu vesnick˘ch kobercÛ v Anatolii. Polostátní firma Dobag nejprve financovala rozsáhl˘ prÛzkum historick˘ch tureck˘ch kobercÛ (aÏ k seldÏúck˘m poãátkÛm ve 12. – 13. století). Vesnick˘m vazaãkám pak byly dodány (pfiípadnû byly nauãeny samy si vyrobit) pfiírodní barvy. Byla podchycena a obnovena dovednost ruãního spfiádání vlny. Vlna nebyla dováÏena z Austrálie, ale uÏívala se stfiiÏ domácích vysokohorsk˘ch plemen ovcí a vazaãky dostaly jako vzor diagramy kompozic historick˘ch, peãlivû dokumentovan˘ch exempláfiÛ. V˘sledkem jsou (firma dodnes vcelku prosperuje a má prodejny v fiadû evropsk˘ch mûst) v˘robky ãasto krásné, ale jakoby zbavené Ïivota. Zcela jim chybí právû to, co tvofií hlavní pÛvab nomádského koberce: vedle tradicionality i vysoká míra improvizace pfii vytváfiení kompozic „z hlavy“ (ne z pfiedkresby), fiada pÛvabn˘ch nepfiesností, umûle nenapodobiteln˘ abra‰ (náhlé zmûny barevn˘ch ‰arÏí pouÏitého vlnûného vlasu) a podobnû. Ukazuje se, Ïe stejnû jako v Evropû, ani v Orientû nelze pÛvodní lidové umûní, pokud jednou zanikne, umûle vzkfiísit.

Obr. 5. Sandro Botticelli, Pomluva, 1495, Uffizi, Florencie, v˘fiez. Na stupních vladafiova trÛnu je zobrazen koberec pfiipomínající kavkazské bûhouny z oblasti Tali‰ s jednobarevn˘m stfiedov˘m polem zvan˘m methi hane.


167

Po pfiedchozím struãném pfiehledu, kter˘ mohl zvolené téma pfiedstavit jen formou jak˘chsi hrubû naãrtnut˘ch prolegomen, si troufnu formulovat urãité památkáfiské závûry: – Orientální koberce v Evropû tvofiily od vrcholného stfiedovûku do souãasnosti v˘znamnou souãást historick˘ch interiérÛ, spoluurãující jejich v˘tvarn˘ charakter. Vztahuje se to i na interiéry z 18. a první poloviny 19. století, které sice pÛvodnû orientálními koberci nebyly vybaveny, pro‰ly v‰ak redekorací ve druhé polovinû 19. století. – Vzhledem k demografick˘m zmûnám, komercializaci a globalizaãním tlakÛm, které v produkãních oblastech postupnû témûfi úplnû zniãily pÛvodní provenienãní ráz v˘roby, jsou v‰echny tzv. antické (do konce 19. století) a velká ãást tzv. star˘ch (do poloviny 20. století) kobercÛ, které tûmto tlakÛm unikly, dnes jiÏ neobnoviteln˘mi kulturními statky. Je proto tfieba na nû pohlíÏet a nakládat s nimi se stejnou úctou a ‰etrností jako s historickou keramikou, sklem, porcelánem a dal‰ími typy historick˘ch umûleckofiemesln˘ch v˘robkÛ. JestliÏe nelze zabránit jejich ne‰etrnému uÏívání v soukrom˘ch domácnostech, o to ‰etrnûj‰í by mûlo b˘t nakládání s nimi ve státních sbírkách. PÛvodní orientální koberce nesoucí stopy u‰lechtilého pfiirozeného stárnutí nelze v historickém interiéru – má-li si uchovat autentick˘ charakter – niãím nahradit. Zejména ne – jak se namnoze dûje – lacin˘mi strojov˘mi napodobeninami. Ty jsou v interiérech na‰ich hradÛ a zámkÛ absolutnû nepfiijatelné. Devalvují totiÏ vûrohodnost historického celku stejnû pronikavû, jako by ji po‰kodilo napfiíklad uÏití zkreslujících reprodukcí namísto originálÛ v pfiípadû závûsn˘ch obrazÛ na stûnách.

168

Obr. 6. Vermeer van Delft, Kavalír a dáma pijící víno, kolem roku 1660, Staatliche Museen, Berlín. Jako na fiadû sv˘ch dal‰ích obrazÛ zpodobnil Vermeer i na tomto mistrovském Ïánrovém v˘jevu anatolsk˘ koberec pfiehozen˘ pfies stÛl.


Orientální koberce ve v voji evropského interiéru

Recommend Documents