K reslil O . Zemin;t
ANDĚL STRÁŽNÝ l:AS O PIS KATOLICKÝCH DĚTI • ROl:NiK 62 • l:ISLO 4
CENA
Kčs4 · -
V ne děle a zasvěcené svátky c el :, u mši sv. nábožně slyšet budu 22. 12. NED~LE 4. ADVENTN I
12. NED~LE 1. AD VENTNI. Spasitel spravedlivé si vezme do nebe. (Lukáš 21 .) Bllzko je královstvl Božl'
Sv . Jan křti. (Lukáš_}.) · Každý tvor uvidl spásu Boi • 25. 12 . HOD BOŽI VÁNOC:NI.
8. 12. NED~LE 2 . ADVENTN!.
Spasitel světa narozen. (Luka 1 l. · Sláva na výsostech Bohu a na tem pokoj I idem dobré vůle'
Předchůd c e
Pána Jež íše. (Mot . ll.) M~lomocní jsou očišťováni. hluší slyŠ[ a m r tvi jso u k ř lš e ni.
(y rf
15. 12. NED ~LE 3. ADVENTN!.
1
o • r
~
Jan Křtitel nabádá k pokáni. (Jan l.j Spravte cestu Páně!
Advent ěili příchod Páně V souk romých do mech a v ch r ámech chystají j e slič k y a vánočnl stromek. Děti cvi č ! koledy1 a dospěli zpě v y ke sl2vné mši s vaté na počest nově narozeného Spao 1tele Mládež i ostatnl věřícf fasně zrána spěchajf na radostné rority a na m$i svatou ke ct i blaho \lavené Panny Marie. Mnozf jdou ke s•taté zpovedi a kP. svatému přijlmir.l. ab y nastávajld svátky prc~:l i , ~~~ to u dušL
Vánoce Pro nevýslovnou radost nad nar ozeným Spasitelem lidstva dovolu je clrkev kněf1rr. sloužit na Hod Božl vá n očnl tři mše svaté . Svou svátečnf pov innost však spln i l, kdo byl přltomen jen jedné· mešnl obětl.
!•
•m ěj !
Lidové průpovědi
Cyr il Berko
3. 12. SV. FRANTIŠEK XAVERSKÝ . Odešel mezi pohany, Pána ježlše jim hlásala je křtil prověčnouspásu .
12. Sv. panna BARBORKA vynášl
dřevo
ze dvorka. Pro chladné dny se musl do kamen přikládat.
6 12. SV. MIKULÁŠ . Sv. biskupa Mikuláše zdobila ctnost k chudému člověku a zvláště k dětem . Po jeho odchodu do nebe zbožni i<řesťané oblékajl biskupský _ š at a ko na jl nadílku . ro šlechetné dllo čiňte důstojně iako zástupci oslaveného biskupa . Děti zase ať s největšf úctou se krát-
štědrosti
ce pomodli a za nadllku sv. Mlkulá! poděkuji. 1
8 . 12..
NEPOSKVRN~NÉ
POC:ETI nA ibla
hoslavenějšl Panny Marie . Počata
žena, v ráji sllbená Je blízko spása lidstvem kýžená Kristovu Matku Bůh zla uchrán l ' a navždy každou ctnosti okráJiil. 21 . 12. Na sv . TOMÁŠE je nejde!!! no< Ale od téchvlle den zvolna jlf rostt 31 . 12. SV. PAPEŽ SILVESTR .
Na konci občanského rok u, v (Jer sv . papeže Silvestra, ublrá se křesťar do kostela, aby Pánu Bohu za vle chna prokázaná dobrodinf pod~k o val. - Bohu vroucf dfky '
98
Vánoční pohádka
)os• p
Ribióť
V deváté říši na Stědrý večer umíral dobrý a moudrý král. Umíral. ale zemřít ne moh l. Hleděl na vánoční stromek na stole a těžké myšlenky se mu rojily hlavo u. Má tři syny, všichni tři jsou dobří a rozumní. Všich n; t ř i jsou udatn í hrdinové. Kterému má odkázat království? Který je nejhodnější? Král hledí na světélka na stromečku, hledí na andílka, který se houpe na vrcholku, a tu se mu najednou zdá. že mu andílek vnuknu I Hastný nápad. Sehne se s lože a zašeptá: · . ,Ať sem přijdou moji tři synové!" M i nistři a radové odstoupili a ke královu loži přišli jeho tři synové Starý král na ně dlouho hleděl a potom jim pravil : ,Dnes je Stědrý večer . Zajděte do města mezi lid a podívejte se . Je-ll t am všechno . jak se patří. Co nen í y pořádku, to napravte. Potom se rraťte a p o vězte mi, co a jak bylo. Nejhodnějšímu z vás odkáži královstvf! " Br atř i se poklonili a odešli. Ministři a radové se divili, ale nic neříkali ) ~ děli ko lem vánočního stromku a čekali, kdy se královi syni vrátf. Cekali-dlouho. Svíce na stromku skoro dohořely, když se vrátil ne!· ;tarší kralevic. Přistoupil k otcovu loži a pravil: , Chodil jsem městem a díval jsem se do oken. Okna boháčů byla osvět · !ena . o kna chuďasů však ne . To se mi nezdálo správným. Nakoupil jsem cedy mnoho stromečků a daroval jsem je chuďasům, aby byla všechn a :>kna o světlena . Teď jsou všichni šťastni a spokojeni. Když potom zvěd ě li . kdo Jsem, říkali, že jsem hodný a dobrotivý." Krá! spokojeně potřásl šedivou hlavou. Vtom už do komnaty vešel :J ru hý syn, ~ klon i l se k otc i a vyprávěl mu: .Drahý o tče a králi! Učinil jsem, jak jsi rozkázal. Prošel jsem celým m ěst em a nakonec jsem vešel do hostince . Tam se lidé hádali, málem !e se ne pop rali. Vstoupil jsem mezi ně a řekl jsem jim: Mír s vámi 1 j děte domů a ať mezi vámi vládne láska! Když lidé zvěděli, kdo jsem , ~f kali: Ten je mírumilovný! Bude-li králem, budeme vždy žíti v pokoji!" Král spokojeně kývl hlavou a pohlédl ke dveřím, jíiniž právě vcházel ne jmladší syn. Celý v rozpacích přisedl k otcovu loži a prosil ho: " Odpusť mi, otče a králi! Nemohl jsem jíti mezi lid, jak jsi rozkázal, abych se podíval, je-li tam všechno v pořádku. Na cestě jsem totiž uviděl ležet ve sněhu na zemi chlapce. Ležel tam celý promrzlý. :Lebral celý den l unavil se a usnul. Odnesl jsem ho do nejbližšího domku a tam jsem pomáhal přivésti ho zpět k životu. Když se probral, přivedl jsem ho sem ·1 a zámek. Teď je dole mezi kuchaři, neboť má hlad a je vyčerpán. To "šechno trvalo tak dlouho, že jsem nemohl vykonati, co jsi mi nařídil' .. Hm," odvětil král, "a co řekli lidé, když viděli, co jsi učinil?" .Lidé?" podivil se kralevic. " Co měli říci? Vždyť nevěděli, kdo jsem!" Tu se král naklonil na loži a ukázal na nejmladšího syna: ., Rozhlaste po <;elém království, že tento můj nejmladší syn bude mým následníkem. On je toho tak hoden jako nikdo jiný!" Potom král ulehl a zemřel. Všichni ministři a radové poklekli a modlili se . Svíčky na vánočním stromečku hasly, ale venku už svítala nová záře . Přel. o. F. Bab ter
Bříz/ca v zimě
M o r/~
8rlch ovd
stráně c!o kr aje hledl . ca slunkem v dá lku se diva, ' k o ru ně vrobtá ci sedl, •!tveml tes kně strom ký v ó
Se
b ~ 'óu ťká
no strán i bFfzka 7
~ ·
K res l il f . Bflkov>k ý.
I
Klouzač/cy
K/ouzotky , k lo u z a ťk• vola}/ na žátkyr .,Ho/o hoj , hola ho.J. pojdte k nám na tálky '' Kluci - hop - ta m o v závod se dal i hned, hola hoj, hola hoj. v/taj/ prvn( led . Tuži se děda Mráz: ,,VItám vás, vftám vás / ·Hola hoj, hola hoj, } ~ " p řl fdte brzo zasl '·
zpět
Nll psa l• Kle ma Ptál kov d· Pllátovd
100
Vítr severák "' o ri ~
Br/chová .
latottl se po ulici , ~ áh/
chlapci po čepici . jako dra~ ostrý vitr severák. funěl ; supěl
lavýsk/ sl ve vánici, :atancoval s chumelicl, světem,
ina l se ostr ~
v
mrak.
čele
Yltr severák.
-
Kreslil F. Bllkovský .
/
Mráz / ~ar i e
Dýchl nám
strýček
qkouzlll nádheru jak by je potajl l
Di k
Br/chová .
neznámých
mráz do oken
květil,
přivezl
báječných světel
flfe se ztratil zas do noci, úsměv
mu pohrává v
tváři .
tldl uf v duchu, nad
květy
dětem
101
jak
očička
záFI.
cl á rci
s v.
Cyril Berka . Dlk kdyf
Tobě,
svatý
hvězdná
te jsi nás
Mikulá~l.
noc se k zem / sndk
v/ldně
a nadi/ku nám
nav!tfv/1
uftědfi/.
Pofll brzy je:tlfka
'
k nám z krásného nebltka'
Půlnoční dobrodružství
.
Napsal Franm Finn . -
Přei. F.Pokorny
Vyňnt o z právě vy~lé knihy ŠKOLA V PRt:RII . vydané nakladate/stv/m Brněns k é tiskárny v Brn~
Po snídani vyzval Slávek Toma, Harryho, Vilouše a Jožku, aby ~ll s ním do místnosti, kde byla jeho zavazadla. "Mám pro každého z vás něco," pravil s tajemným úsměvem. když vkročili do šatny. Vyňal ze svého kufříku voňavou krabičku a otevřev ji, ukázal JeJicr užaslým zrakům několik jemných hedvábných kapesníků . .. Vyberte si!" vybízel. ,,Nesmysl!" vzepřel .se Tom. "Nejsme lupiči! Nech si je sám!" Slávek však tak zesmutněl tímto odmítnutím a prohlašoval tak slav nostně, že mu nemohou nic milejšího učinit, než přijme li každý jeden . až se konečně podrobili. Na tom neměl Slávek dosti. Podrobně je poučil, jak a kde mají jeho dárek nosit, a když pak podle daných pokynu ~táli všichni před ním s vykukujícím růžkem šátečku z náprsní kapsy. zatleskal rukama. Tom tyto obřady rázně ukončil. "Teď zase já se ti ně.čím odvděčím. Pojď na dvOr, naučím tě několik<. '
a pochvala druh O mu zpOsobovaly dvojí ště stí : vlastni zábavu a vě d o· mf, že baví i ostatní. 'Výcvik ve skoku mu otevřel nový svět netu· {ených pažitkO . . ,Jsou vše chny hry hochO t ak pěkn é ?" táza l se po oddechu . .•Tohle nen í nic zv láštního proti jiným hrám ," tvrdil Jožka . . , Počkej , až uvidíš kopanou!" navnazoval ho Vilouš . . ,Nade všecky h ry je obíhaná," pravil Tom . . ,Co nepovídáš! Žasnu stále víc," divil se Slávek. " Teď jsem vs kutku rád , že jsem chlapec!" "Zcela správně," potvrd il Tom , .,a čí m budeš starší, tím vfce bude~ tomu rád ." V tu chvíli byl Sl ávek ředitelem úst avu zavolán ke zkoušce . Po jeho návratu byl Tom a Harry potěšen zprávo u, že bude ·s nimi v jejich třídě, v níž se pokračuje v latině a začíná se učit řečtině . Po celé dopolední vyučování byl Sl ávek pln napjaté pozo rnosti. Ně kteřf z jeho s·polužákO , byvše vyvoláni, překládali uloženou část kni hy ,,Viri Romae - Římští mužové" a rozbírali větu za větou . Slávek, jejž až dosud vyučoval domácí učitel, marně se snažil jim stačit a byl tím trochu zneJilokojen . Ke konci hodiny promluvil hlasitě : "Nemyslíte, pane profesore, že studium latiny je pro začátečníka spojeno se značnými obtížemi?" láci byli příliš překvapeni , aby se smáli. "Ano, z 'počátku bývá dost nesnadné," přisvědčil profesor s l)směvem. , ,Proto ,Praví latinské přísloví : Per aspera ad astra - Cesta k výšinám je strma. Ale čím více se budeš učit, tím více se ti to bude líbit a tfm mazší ti bude práce ." r "Děkuji vám, pane!" pokračoval Slávek v rozhovoru, jako by mluvil doma s ma_!:kou nebo se sestrami. " Zkusil jsem pravdu vašich slov i v mateřštině. Cím více jsem četl , tím raději jsem sahal :po knize . - Ale, pane P,rofesore, nechtěl byste nám teď vyprávět něco pěkného?" Slávek se nemálo podivil, proč po této jeho ne.nadálé žádosti se rozlehl třídou bouřlivý smích . Richard hleděl s velikým opovržením na nováčka, který svými zvláštnfmi poznámkami znovu vzbudil jeho pozornost. "Jaký to hlupáček!" uvažox al. "Jistě se dosud držel jen máminy zástěry. S tím provedeme několik kouskO!" Richard byl zvyklý provádět, co si umínil. V přestávce pozval Petra k tajné porade. "Vyženeme mu z hlavy všechny jeho dětinské roupy!" končil , roz· vinuv celý svOj plán. "To bude skvělý vtip!" chechtal se Petr, mna si kostnaté ruce. "Ustroj lm tě za hrozné strašidlo . Oči ti omaluji červenou barvou a ostatnf obličej černou; až tě uvidí, dostane psotník." · · . Dlouho se oba radili a přemýšleli, jak by provedli svOj nepěkný žert. jejich nevinná oběť zatím obohacovala poklad svých zkušenosti novými poznatky. Po obědč mu ukazoval Tom cílovou hru čili obíhanou . .. Koukej, Slávku! "
103
-
r Vítej~ Dítko Karel Doubravský . Stromeček
už v koutku zdfl. planou. po svátečnf jejich tváři velké slzy do/tl kanou. svlčky, žárovečky
~etězy se blahem chvěji. snfžek vaty s větvi padá andflkové plsně pěji, raduje se duše mladá . Kašičky
se usmfvajf
pod větvemi. se kolébajl, pozlátko lesk podá k zem i.
na
jablfčko
ořechy
Stromeček
má nové šaty . . . Však se toky nazdvihuje .. . Svaté chvfle odlesk zlotý s nebe k nám se nachyluje .
~těst( padá v naši duši,
ježlšek se k zemi blfžf. Už ho naše ťrdce tuši, už se blahem v jeslfch shlfžt. Vftej , svaté Dftko Lásky, vftej, nádpozemský králi. ~těstlm chvl se naše hlásky, jesličky je rozehrály . •. Kr eslil C . Kotyhn .
"Jaký to tvrdý mlč!" zvolal Slávek, opatrně se ho dotýkaje měkoun kým prstlčkem. "Teď se jej nauč!~ chytat!" "jál To nenf možné! Vždyť je jako kámen. Vykroutil by ml v~echny prsty a pak bych, Tome, nemohl hrát na piano!" "Vskutku , ty umg v~e. co já neumím, a neumí~, co já umlm!" Slávek se zasmál. " Sestry mě tomu naučily," pravil, střepávaje s čela světlé vlásky .. Ale já tě nynf naučím chytat tento mlč," pokračoval Tom . . ,Vážně, Tome l To je, jako bys mě chtěl učit chytat dělovou koulL· · "Neboj se, nenf tak tvrdý," tě~il ho Tom. "Ukáži ti, jak se s nfm za· cházf. Tu máš míč a jdi s nfm na dvacet kroků ode mne, pak jím mršf co nejprudčeji na mne a dívej se, jak jej chytím." .,Ale nesmí~ se zlobit, jestli tě udeřím;" ohrazoval se Slávek, stoJE> již v určené vzdálenosti. "Beru na sebe všechnu odpovědnost!" prohlásil Tom vesele. Slávek, drže míč v pravici, chtěl jfm nejprve jen zlehka hodit. "Nezdržuj!" volal Tom. "Hoď, co ti síly stačl. Poletl-li přlliš prudce," a tu se Tom odmlčel, aby potlačil nával smíchu, "uhnu včas." Leč nebylo za těchto okolnosti třeba uhýbat. Slávek několikrát zatočil paží kolem dokola a pak vypustil náhle ml~ ·z ruky. Zachvěl se před následky, a nikoli bezdůvodně. Mlč, místo aby letěl k Tomovi, mířil opačným směrem rovnou na hlavu Jana Donnela . který s rukama v kapsách s velkým Zmen~enáobáikadobrodrul. knihy SKOLA V PRÉRII zájmem pozoroval skupinU hochů, hrajfcfch ObfhanOU kterou Ilustroval akademický mallr Karel Do•t61 "Pozor, Jendo!" křikl na něho Tom. "Sehni hlavu!" Výstraha přišla včas. Tak ho míč nezasáhl přímo do tváře, nýbrž na ucho. "Kýho šlaka!" zabroukl a třel sl trefené místo. Vtom zaslechl usedavý pláč. , ,Ubožáčku!" naříkal Slávek, běže k Jenfkovi se slzami soustrasti v očkh. "Asi jsem tě hodně uhodil. Ale na mou čest, nemohu za to! Pravda, Tome, že jsem to nechtěl? Povězte mi, pane, zda jsem vám vážně ublížil? Ujišťuji vás, že to nebylo úmy~lně!" Překvapil-li jenfka úder míčem, fasl Ještě vke, slyše tyto snažné omluvy z úst útlého hošfka, kterého dosud neznal. "Ano ,. jsem smrtelně zraněn," konečně praví I s líčenou vážností: .,Doufám, že mě někdo odnese do nemocnice.• ·
105
"Ach, co Jsem to učinil!" bědoval Slávek . .,jak tě lituji! Tom a Já tl odneseme, Ram si přeješ. Tome, chop se ho za nohy a já ho vezmu za hlavu! P.ekni mi jen, že mi odpouštíš!" A Slávek jižjiž hlasitě hořekoval. "Copak, ty špunte , skutečně myslíš, že jsem vážně poraněn?" smál se svalnatý Jan, pozoruje, že Slávek pojímá jeho řeč doslovně .. "Nic ml není! Proto ti i beze všeho odpouštím, a chceš-li, smíš po mně hodit míčem ještě jednou." "Neboj se, že tě při tom treff!" vážně děl Tom. "On treff jen ty, na které nemířf." Slávek, zbaven jsa svých planých obav, připojil se k smíchu obou přátel .,Buď tak laskav, Tome, a představ mne!" prosil. "Zajisté! Jene DonneTe, to je Slávek Wynn." Úklonu provedl Sláve~ s obvyklou uhlazeností, ujišťuje vybranými slovy, jak nesmírně ho těšf. že se s Janem seznam uje. Ten byl okouzlen. Byl to nejen největší hoch na hřišti malých, nýbrž i )nejvlídnějšf. Pro jeho dobráckou povahu ho malí nazývali "strýčkem". Ihned uhodl Tomuv záměr "udělat ze Slávka správného hocha", a na místě se zúčastnil tohoto záslužného díla poučováním, jak se při házen f hýbe ramenem. Po pulhodinovém cvičení za vedení obou zkušených mistru dospě l Slávek tak daleko, že míč jím hozený neobrožoval alespoň trochu obe· zřetné diváky . .,Pro dnešek dost!" usoudil Tom konečně . .,Zítra budeš cítit v ra· meni ztuhlost, ale nedbej na to, to se děje každému, kdo není zvykl~ házet." . . Čtenář (který je zajisté "správným hochem") měl asi pfi čtení těchto stránek dojem, že Slávek mluvil a jednal dost pošetile. Usudek našeho mladého hrdiny o skákání, házení míčem a š~olním životě vubec zdá sE' směšným jako rozoumek sedmiletého chlapečka. Ale představte· si člo věka, třebas nějakého hudebníka, který se narodil slepý a po dlou holetém žití v temnotách náhle nabude zraku. V hudbě bude jevit tuté1 zručno st jako dříve ,- ale v pozorování divu země a hvězdnatého ne bE:' bude jako nemluvně, mocněj i unesen než pětiletý capart, kt erý se po prvé dívá na loutkovou hru. Kdo by neznal jeho předešlý stav, měl by ho snad za blouda. Slávek je v podobném postavení. Takto uplynul den dosti. příjemně. Nastal večer a Slávek, úplně vysílený nezvyklým zaměstnáním, usnul, jakmile jeho hlava spočinula ~a pod ušce Spal skoro dvě hod iny, když byl znenadání probuzen čímsi, co se dotklo jeho nohou. Neklidně se obrátiv na druhý bok, chystal se opět klesnout v říši snu, ale jakési tiché, příšerné mručení jej přivedlo k plné· mu vědomí. Zvedl hlavu, opíraje se o rámě , a rozhlížel se kolem se be. Naproti sobě uzřel strašlivou postavu v bílém hávu, s krvavýma očima a s černým obličeJem; tlumené světlo ozařovalo celý ten hrozný zjev Spatřils někdy, milý čtenáři , tvář, v níž se zračil velký vnitřní strach? Vytřeštěné zraky, otevřená ústa, lfce bledá jako stěna? Slyšels někdy di voký výkřik smrtelného. zděšení? · Toto vše očekával Richard, - toť onen duch -a když se Slávek v zp ř í mil na posteli , zamručel znovu ještě hrozivěji . 106
Zvonivý smích zazněl ozvěnou . Slyšel Richard dobře? Smál se opravdu ten bojácný ubožáček? Duch opakoval své mručení. "Chi, chi, chi! To je podařené! Jako v cirkuse! Jejda, takové trefnť \trašidlo!" Slávek Wynn , sedě na lůžku, se smál, až ho v boku píchalo, a tleskal rukama s nelíčeným potěšením. Tento hluk probudil některé sousedy, mezi nimi i Harryho, Jeho] postel stála blízko Slávkovy. Nuže, Harry pohlížel na ten žert jinýma očima než jeho dobrosrdečný soused. Poznal ihned, že se nějaký suroyec pokusil postrašit Slávka. Bez cavyků seskočil s postele, popadl ducha, !enž proti všem zvykům záhrobních bytostí měl více strachu než ostatn f účastnki nočního výjevu, a pádnou pěstí ho srazil k zemi. . Ač koli Richard velmi pe~livě připravil svůj podnik a dobře si promyslil, jak se okamžitě vzdálí na své místo v ložnici , prve než dozní Sláv· kův úzkostný výkřik, přece neuvá:il možnost, že se octne na podlaze. V takových okolnostech je hořící svíčka, umístěná v masce na hlavě a ozařu jící bledým svitem strašidelné rysy, věcí nanejvýš nepohodlnou . . ,Pomoc! Pomoc!" pronikavě ječel duch, váleje se po zemi, " hořím!' ' jeho tvrzení bylo pravdivé; prostěradlo, jímž byl zahalen, vzplanulo jasným plamenem. V této chvíli zašuměla celá spárna, před chvílf ještě ponořená v hluboké ticho , divokým zmatkem. Někteřf'se již probudili. ~ in f teprve procitali. " Vodu, vodu! - Vzbuďte pana prefekta! - jděte pro kněze! Hoři , hoří!" Takové a steré jiné výkřiky zaznívaly se všech stran. jeden blázn ivý chlapec běžel k nejbližšímu oknu a ze všech sil volal policii, z:apomněv, že vesnice Maurov je půl míle vzdálena a že jediný policajt, jfmž se mohla pochlubit, dobrácký to staroch, chrápe v onu hodinu spokojeně ve strážnici. . Někteřf vzbuzovali na kolenou dokonalou lítost, jiní, strachem Jsouce téměř smyslů zbaveni, hnali se s šíleným spěchen1 ke dveřím. Tam byla kabina dozorce chovanců. Pan Medlon spával tvrdě, ale tehdy - k velkému prospěchu údů, ne-li i životů těch, kdož se pokoušeli uniknout na schodiště - procitl a včas vyskočil v ústrety poplašenému klubku u prchlíků. Pan Medlon ihned pochopil stav věcí. Byl to klidný muž. nepřítel chvatu , ale za těchto okolností neměl kdy uvažovat nebo .vywětlovat. Rázným hmatem odstrčil nejbližšího hocha . •Zpátky!" zahřměl velitelsky. "Zpátky -každý na své místo!" Bylo po panice. Celý dav se obrátil a utíkal ode dveří, a pan Medlon , z:aslechnuv sténání ubohého ducha, uchopil koberec a spěchal do prostředního průchodu mezi lůžky. Avšak Tom ho již předešel. S ložní pokrývkou se vrhl na nešťastníka a s takovqu h·orlivostí hasil vyšlehující plaménky, že by málem udusí ! zároveň i oběť své úslužnosti. Richardovy vlasy byly zle sežehnuty a na tváři utrpěl spáleniny . Zabalen v Tomovu pokrývku, smutně putoval do nemocničních místnosti. Brzo byl ·obnoven pořádek. Spánek, velký ten dobrodinec mládí, za· mával svým mocným žezlem, víčka všech se sklížila a zbytek noci uplynul v klidu. jako by všichni duchové pozemští byli navždy zapuzeni .
107
O NAŠEM BAFINOVI. Máme takového malého psfka. je hezký a má se velmi rád s kočkami a morkami. jednou utfkala kočka a ná! Safin za nf. Myslil si, že kočka skočf na plot a že on ·5kočf na ni, ale špatně si to vypočftal. Právě se chystal l<e skoku, když milá kočka - škrk - a už byla na tebři a Bafin vrazil čumákem do země. je mlsný. Chce jen mlfčko, chod[ a žere s kočkami. Teď se nauč i I chodit ie mnou a s bratrem hlfdat do vinohradu. Milada š., IV. tř., Lužice. ON DOBŘE V~D~L. PROC: JE NA SV~Tt Ve druhé lavici sedf Fanoušek Soukup. jeho velké hnědé oči se na mne upřimně dfvajf. jak rád poslouchá o ježfškovi, ale on na něho také myslf. Fanoušek už ::lávno poznal, že ježfšek je jeho nejlepšf přftel. A pak přišel ten nejkrásnějšf den V· životě - prvnf svaté při jfmánf. I Fanoušek přikleká k oltáři. A už je, zase tomu kolik týdnů. již je poslednf hod~ na náboženstvf a již jsou tu prázdniny. Fanoušek chodf 1 dětmi na jahody a na houby. Ale co to1 jednou ráno ~tojf u jejich domku auto a Fanouška odvezli do nemocnice. V nemocnici zemřel. ježfšek si ho vzal do svého královstvf slávy - do nebe. Fanoušek dobře věděl, že je na světě proto, aby tu Pánu Bohu ~oužil, aby děla l to, co se jemu lfbf. Ach, kéž by to věděly a dělaly ta~ fiechny děti!. Ant. Hofmanová, Hornl Branná jAK NAŠI ZABljALI KOHÚTA. (Ve slovácké m náře~f.) Bylo to jednú v s?botu večer. Naši mamička šli do '
Vysilač
A. S.
1. JitFenka, Břeclav: Snaž se dále, ale piš kradl věci, .. by bylo mfsto i pro druhé spolupracovnfky. - 2. Věra ~arošová, Bosonohy: Pošli vfce svých vtipných řfkanek. - 3. ]. Š., Lužice: Pohlednici nemůžeme otisknout, je má!o zřetelná. Těšf mne, že často na nás pamatuješ. 4. M. L. Věra: Básn~ se hodf pro jarnf obdobf. - S. Hot ovice: Fotog~afie je pro tisk málo ostrá a jasná.
MODLITBA. Můj milý pěkně Tě
ježlšku. proslm, vyslyš mou modlitbu , již v srdci noslm: 'Opatruj Čechy i
Prahu-matičku,
aby k nf každý lnuC jak llstek k llstečkui Jana Málková, IV.a tř. mě~t. , Ostřešrrn , ,
Z !MA. Sněhuláček
venku sto;: ,
slunlčka
se přece bo}' Zima krajem běž!,
děti derou peřl. Václav Brich, IV. tř. obec. Slc, Kob y1/sy
ll. IP. Hora Řlp pozved:l své
témě
sta leté
a v srdci vzpomlnk" mi dávná vykvete. Já vidlm dávný Řlp, fak z dáli dobrý lid přicházi v českou ze17. do nf se usldlit. Již soumrak snášf se. Zřlm horu velebnou a v slz ách volám tu: 6 Bože, chraň vlast mc~:: Jarmila z LuhaZovl?: . MUCEDN!CI ZE ZÁK!'\OVA . Dne 20. dubna 1945 bylo upáleno od Němců v lese nad naš i vesnici devatenáct ney innýcl'> mučednfků, kte řf byli pochytá ni na Z,ákřově a přiveze n i do lesa za Ujezdem. Tam je Němc ( upálili. Byla to pro ubožáky strašlivá smrt. Občané ze Zá křova a z Újezda rádi by vy bu dovali na tomto památném mfstě v lese kapličku nebo pomnfk, aby lidé nikd y nezapomněli na hrůzy, které ta m Němci spáchali. Alena Coufalová, 111. tf. měU.• Velký Újezd u Olomouc~
108
Kre slil M. Floria n.
Švédská legenda .
V Skane, v městě Lundu, které bylo sfdlem prvnfho skandinávskéhc arci biskupa, stoj! nádherný románský chrám s velikou kryptou pod kllrem. Lidé vypravuj!, že chr<~m nikdy nebude dohotoven , vždy na něm Je~tě něco chyb! a příčina prý je tato: Když svatý Loris přišel do Lundu, aby tam hlásal křesťanstvf, chtěl tam vystavěti kostel, ale nevěděl, kde na to vzíti prostředky. Právě , když zase jednou přemýšlel o tom, jak by mohl uskutečn i ti svůj úmysL pflfel k němu obr a nabídl se mu, že kostel v krátké době vystavf pod tou podmfnkou, že ho svatý Loris oslov! jeho jménem dřfve, ne j kostel bude dohotoven, jinak že mu svatý Laris musf dáti buď slunce a. měsfc ane bo své vlastni oči. Světci nezbývalo, než aby s t!m byl srozu.měn . Stavba chrámu rychle pokračovala a zanedlouho byl už koste! skoro hotov. Svatý Loris přemýšlel s úzkosti, jak to dopadne, nebo( obrova jména nevěděl a oči by také nebyl rád pozbyl. Když se pak jednou v takovýchto myšlenkách procházel před městem, unavil se ~ ulehl na pahorek k odpočinku. Tu zaslechl, jak uvnitř v pahorku pláče dftě a Jak mu ženský hlas konejšivě zpfvá. , ,Děťátko, spinkej a podřimuj, Pak budeš sl měsfcem a sluncem hrát•
s
zftra pfijde Finn, otec tvůj:
či oči
Lorisovy do ruček bráti I"
Když to zaslechl svatý Loris, zaradoval se, neboť nynf věděl, jak se :>br jmenuje. Pospfšil do města a ke kostelu . Obr seděl na střeše a právě ~am chtěl zasaditi poslednf kámen, ale v té chvfli na něho světec zavolal : ' ,. Finne, Ffnne, klad' tam kameny jiné!"
Tu obr vztekle kárnen odhodil a řekl, že kostel nikdy nebude hotov , zmizel A od té doby na lundském chrámě skutečně stále něco chyb! 1'fe/ožil O. F. 8ab/e, 1
109
t(retL I t-
Venuše
~ flkovskY
D r Jo~ . Mo uři nov s ký
Venuše je druhá o běžnice, vzdálená od Slunce 108,000.000 km, kte roužto dráhu proletf sluneční paprsek za 6 minut. jejf průměr je o málo menší než průměr našf Země - 12.190 km obvod její pak měřf 38.295 km. Člověk by obešel Venuši za 3 léta a 150 s:lnf, rychlík by !I objei u 16 dnf, letadlo za 2 dny, dělová- koule za 10 a pŮl hod . Bod na jejfm rovnfku ubíhá rychlostí 450 mjsec. Venuše je o málo menší Země. Má 82% hmoty zemské, Jev l se nárr Iake nejjasnějšf hvězda na obloze vůbec - ba jejf světlo vrhá i strn . le známa pode jménem jitřenk~ a Večernice. Kdo dobře vf, kde Jl hle dat, může ji vidět i za jasného dne v poledne. Odtud také Jej! }ménc Denice. Pisatel sám ji viděl po 11. hodině před polednem. Hustota její je 5.2 -tedy o málo menší než hustota zemská Venuše a také Merkur se nám jevf ve fázích jako Měsíc. Kdy'ž je nim blfzká, vidíme ji jako srpek. Oběhne Slunce za 225 dnf; , tak dlouhý je tedy jejf rok . Letf n ~ sv ~ pouti rychlosti 35 km /sec. Může se nám přiblížit až na 41,000.000 km. Do té vzdálenosti by člověk došel za 3750 let, rychlfk by tam dorazil ta 47 let, letadlo za 6 let, dělová koule za 475 dní -rok a 4 měsfce wětelný paprsek je z ní u nás za 2 minuty. je-li však Venuše od nás na opačné straně Slunce, je nám vzdálen;; 257,000.000 km. Venuše je obklopena hustou atmosférou, která nám nedovoluje spaai1 povrch planety. Na Venuši se odehrávají denně hotové bouře. jejf oceán) ve dne vrou a syčf pro úžasný žár slunečnf (na rovníku přes 100 stupňů ) a z mračen se hrnou na pevninu proudy vod. Oběžnici samu an i nevidíme -co vidíme, jsou sluncem ozářená jejf mračna. Možno ji často pozorovat celý .den. Ráno jí říkáme jitřenka, večer ji nazýváme Večernici.
11 o
Nejsnadnější jazyk na světě NeJsnadnější řeč í na světě jest mezinárodní pomocný jazyk esperanto Od roku 1887, kdy vyšla první učebnice tohoto jazyka, sestaveného očnfm lékařem ve Varšavě drem L. L.' Zamenhofem, se již esperanto rozšíl'!lo tak. že esperantisté jsou ve všech zemkh na celém světě Píše nám esperantsky mnoho katol. chlapců a děvčat z celého světa, fe sl pl'ejí dopisovati s naší mládeží. Jsou mezi.n imi skauti, studenti a mladl dělnkL Chtějí si vyměňovati pošt. známky, pohlednice, fotografie nebo různ é jiné zajímavosti. Je ovšem k tomu třeba znáti esperantskou řeč. Neumíte dosud esperanto? Lehká pomoc. Pomocí písemného kursu mezinárodního jazyka esperanta se naučíte hravě této řeči za několik týdnO. Tento kurs pro naši mládež sestavili dva bratří, katoličtí kněžl. prof. Jan a Karel Filipové, autoři Velkého slovníku esperantsko-českého , který vyjde zanedlouho ve ll. vydání. O písemný kurs si napište diecés ní Katolické akci v Hradci Králové, Jiříkova tř. 238 (esperantský odbor). která jej kažtlému zájemci ochotně obstará. . Crm dříve začnete, tím dříve budete hotovi. Můžete se učit též spol ečně v družinkách nebo v kroužcích. Která družinka se naučí nejdříve ~ spe ra ntu? Která naváže první spojení s katolickou mládeží v cizině? ?rvním se dostane odměny buď knižní nebo v cizích poštovních známkách. Za vypracování jednotlivých úloh v desíti lekcích plsemného kursu dostanete ro vněž cizí poštovnr známky jako odměnu pilnosti . - Kdo dřív?
Jak se stal krejčí Nitečka králem ' ft !o!llc M Janouchová .
Kornet Maku .zynsk/ ( Dokončeni. )
Sl! dále. Protože se dověděli, že v Pacanově zemřel král, zamířili k tomu krásnému městu, v němž jsou proslulí kováři, kteří okovávají kozy. Cesto· vall sedm dnf za stálých rozmanitých příhod, až nenadále spatřili město ; poznali, že je to slavný Pacanov, jejž hledali. Velmi však žasli a údivem ;e až zastavili. V celém světě bylo krásně, jenom na to město strašně pršelo. s· nebe se lilo jako z konve. "já tam nepůjdu," povídá Strašák, "zmokl by mi cylindr." , .A Já věru nechci být králem v takovém mokru," hovořil krejč!. Ale z města je již spatřili a zástup lidí pospíchal k nlm . Starosta přijel 1a oko vané koze a všichni před nimi začali plakat . .,Váženf pánové! Snad vy nás zachráníte."· ~ .•A co se vám stalo?" ptal se Nitečka . ., Hrozí nám potopa a zahlazení. Je tomu týden, co umřel náš král, a )d té ·chvfle strašlivě prší na naše krásné město . Nemůžeme doma anl ratoplt , co vody padá komínem. Zhyneme, vážení pánové!" .. To Je zlé," řekl velmi mo,udře Nitečka . .,Je to -zlé! Ale nejvíce je nám líto dcerky nebožtíka krále, neboť se Jbohá nemůže uklidnit a stále pláče, čímž voda stoupá ještě vfce." ,,To je ještě horší," řekl ještě moudřeji Nitečka . .. ó vážení pánové," zvolal starosta, "zachraňte nás. zachraňte! A víte,
111
jakou nesmirnou cenu slibila princezna tomu, kdo zastavl déšť? Sllblla. že si ho vezme za muže a že bude králem!" "Ó!" 'zvolal Nitečk3 . .. Opravdu? Pane Strašáku. pojďme do mě1ta Zkusfme to!" Ve velkém dešti je odvedli k dceři nebožtfka krále a ona . jakmile spatřila Nitečku , zvolala: "Ach, to je hezký mládenec!" Nitečka poskočil třikráte velmi vysoko a řekl: "Je pravda, královno, že ·si vezmeš za muže toho, kdo zastavl déšť?' .,Siibila jsem to." "A kdybych to třeb a udělal já?" "Slib dodržfm." "A stanu se potorn králem?" vyptával se Nitečka .
"Staneš se, krásný mládenče!"
"Tak dobře!" zvolal krejči.
Zamrkal na hraběte Strašáka a odešli. Celé město, plné naděje, vyhlfžélo, aby spatřilo ten veliký čin. A Nitečka {e( pod deštnfkem se Strašákem a tak spolu f rozmlouvalj : "Poslouchej, Strašáku, jak to udělat, aby !;>řestalo pršet?" "Třeba zařfdit, aby cyl o krásné počasi." "Ale jak?' . ,Ha, přemý~lejme!'' Myslili t_ři dny - a zatfm pršf ~ pršf! Pojednou se pan Nitečka udeřil do čela. zamekal radost[ Jako ko za •
..
l VO(a(:
.,Vfm, odkud je ten
déšť . "
~.Odkud?"
.. z
.
nebe." , "Eh," zabručel Strašák. ,.To Já jsem také tak moudrý. jistě že nepad~ zdola nahoru, ale obráceně." "Ano,'' řekl' Nitečka," ale proč prš!' jen na město a nikde Jinde?' ' . ,Neboť jinde je krásně." .. jsi hloupý. pane hrabě." řekl krejči, ,.ale pověz ml. od kdy prW"
112
~:
.\/
..· . .
. ,P..lkaji, že od té doby, kdy zemřel král." "Vidl!, já již· vfm všechno. A je to takto: Král se dostal do nebe . a protože byl velký a silný, udělala se v nebi dfra." "Oj, oj, to je pravda!" "z té dfry se proudem vylila voda a tak bude pršet do konce světa jestli díru nezašijeme." Pan Strašák otevřel široce oči a řekl: .. Ve svém životě jsem neviděl tak moudrého krejčlho." Sli ke starostovi • dali rozhlásit, že pan Nitečka, občan města
Tajdarajda, slibuje, Žf přestane pršet. "Ať žije pan Nitečka . ať žije!" křičelo celé město. Nitečka poručil,
aby
občané přinesli všechny žebřlky, které byly v měst~, svázal je ; přistavil k nebi. Sám
vzal sto jehel a dvku , na nfž bylo navinuto sto mil nit(, a lezl s tfm po žebř!ku. Vylezl n~. samy vrcholek a vid l, · ,. že je v nebi velká dfr:; jako celé město; od· trženy kus nebe vise l dohj a otvorem vyté· kala dešťová voda. Dal se tedy do práce a .šll šil dva dny. Palce mv oďnámahy umdlévaly ale nepřestával. Potorr žehličkou všechno vy hladil a velmi unaveni slézal dolu na zem. A v městě bylo krásně. Hrabě Strašák div se radost! nezblázni l tak jako všichni obyvatelé města. Královna si osušila oči, které byl) z poloviny vy-?lakané, a· Nitečku srdečně objala. Nitečka byl šťasten . A ~u vidl, jak starosta a rádcové panl královn ) mu nesou zlaté žezlo a krásnou korunu a volajf: "Ať žije Nitečka, král!" ' "Ať žije! Ať žije! A ať je královniným mužem, šťastně a dlouho at nám' vládne!" · A tak ten vesely král panoval dlouho a v jeho zemi nikdo neplakal Svého přítele, hraběte Strašáka, jmenoval Velkým Strážcem . aby od háněl mouchy od královské koruny.
113
-Veselé příhody nezbedného opičáka Jacka
1.
Chtěl i byste do Afriky, tam, kde rostou · datle. fiky 1 a v tom ráj i na kraji . op i c~ si vř í sk 2. jf .
2. Černoši jim neubližf, a když šelma kol se plfžl. marně kouká po větvfch. op ice jen tajf smfch.
časně zrán a past bělochy uchystána, opičáci vše t e0Jchyti I i se;lfž jsou v ni.
4. Všechny pěkně pochytali, co platno, že naříkali, ne jvfc ze všech malý Jack , až mu táta dal na frak .
3. Avbk jednou
. 5. V dálnou zem i z jejich ráje veliká loď odvezla je . Kam se všichni poděli i Jacka k ci•ku pfiděll. < reslty: O . Zemina
6 . Nenf zlato , co se třpytf, Jack jen v cirku boty cf dl , vzpomfná na milou vlast , t3 m jsou le.; y - tady past .
114
Dívčí hrad
DobroJ•uz11a pov
S~1rfíčky , i laskavé čtenářky, př1nášlm Vám tuto pov!dku v dobr é vůli podat Vám kousek tvt•< 'o jsem pozoroval, doslechl se, i spolu radostně prožíval, když jsem vídával svoji cho( Ašenh ,ck s řadou šotků a junaček ponořovala se do lesů, aby ve velebném tom chrámě prožlvala , • . . svoji rodinou" ty nejkrásnejší chvlle mládl. Doufal jsem, že některá z Vás sama se ujme této práce, ale poněvadž jsem dosud nic Dodat> · o•ho nenašel, činím tak sám, aby i jiným moh lo býti postaveno před oči to, co sami snad n< Dražili, ale co mohou ještě prožiti. Zba vte se všednosti a odějte vše svátečnlm rouchem. D1ve}t• -e na svět očima udiveného dítěte , které se dovede z každé ma ličkosti r a d o v a t a býti pror. :rastno. Konečně ještě bych podotkl: Často nás žádaly čtenárky a junačky A, ·-fl'ka, abvchom tah •opsal/ něco o nich a pro ně. Nuž, zde to máte v " D ivčlm hradě".
I
MUC HOMŮRKY SE P~EDSTAYUjl.
Vysoko na o bloze, jež zbarvena azurem a mráčku prosta dýchala. žhavými ústy léta, zjevil se malý černý bod. Kdo ·ví, kďe a jak se tarn vzal. Najednou si ho bystré oko všimlo. A brzy rozeznalo v něm ptačl profil. Nebylo pochyby. N ějaký dravec majestátně plaval ve výši vzduchem. Jeho ostrý zrak proni kal onu úžasnou hloubku a pozoroval, zda někde dole nespatří něj ako u neopatrnou kořist, jež by mu skytla tohc 9ne chutný oběd. A zdá se, že něco našel. Po jednou totiž stočil svůj let do velikých oblou ků, jež se však stávaly menší a menší. Pak slétl střelhbitě poněkud níže a opět kroužil modrým vzduchem. A opět popolétl, slétl ješa níže a zastavil se na chvíli ve vzduchu. Mával prudce křídly a tak se udržoval na jednom místě. Kam hrabete se, vy nejmodernější stroje Iidské, za jediným takovýmto dravcem? Co dovedou vaše helikoptery, hydro· aviony, stihačky,letadla nejmodernějších typů? Zdaž dovedla by se prudcE spustit kolmo dolů, jak to učinil nyní onen dravec? Kdo však bude onou nebohou obětí krutého přírodního zákona? Ah bílá holubice, ne, krotká domácí hrdlička to zmateně vykřikla, když po· jednou koule masa a peří s drápy jak jehla ostrými padla jí na záda Zoufalý ten výkřik byl umlčen pádnou ranou zobáku, jak sekera ostrého Nebohá! Jinak ovšem bude smýšlet dravec, jenž si bude na tobě pochutnávat. Však ne! Ostrý výkři k jak jeh I~ šicfho stroJe projel vzduchem. K chomáči peří přiskoč i lo cosi velikého nažloutlého. Krahujec se zamotal, po· skočil a zmateně prchal, nutě perutě k maximálnímu výkonu. Zkrvavený chumáček bělavé hrdličky povznesl se od země. Nezvedal jej vša~ dravec-kořistník, ale jemná dívčí ručka. "Můj nebohý ptáčku," vzlykalo malé děvčátko, nesouc nebožátko k ústům, jako by polibkem je mohlo probudit jak nějakou Srpkovou Růženku z pohádky. Hrášky slz zarosily jí oči. Zatím již shromáždila se kol malé Nellinky, v níž jsme poznaly majitelku nebohé krotké hrdličky, skupina dívek. . ,,Neplač, Nelly!" pravila konejšivě štfhlá blondýnka, nejstarší z dívek . 1 .. ukaž, podívám se, lze-li ještě nějak ubohému tvorečku pomoci." Nellinka bezduše podala ptáčka sestře vedoucí. Ptáček jí zmizel z ru-
115
eek, ale zato zůstaly na nich veliké červené skvrny. To pohnulo Nellinku k novému pláči. "Už by j( nepomohl ani lékař!" proťalo vzduch vté jako odsouzeni v~em několik slov, jež pronesla vůdkyně, "vezmete ji s sebou na , D(včf h raď a vykopeme j! tam hrobeček." To bylo jaksi na útěchu. "Ten zlý pták," zahrozila malá Nelli směrem , kam odletěl dravec, dusk se v novém návalu lítostivého pláče . "Řikala jsem ti, neber ji s sebou!" prohodila věčně rozcuchaná bruneta Babuh, kterou, jak se zdálo, nebohý osud ptáčka ještě nejméně dojal , .• )4 jsem si hned myslela, že to nějak dopadne." "Ty také všechno v!š," obrátila se pohněvaně na Babušu ul!zaná černo vláska Cička, která byla rozhodně v každém ohledu pravým opake m Sabuše. A přece, ač se zdálo, že obě se jen stále hádaj!, byly ve skuteč nosti nejlepš!mi př(telkyněmi. "Jedno je jisté," ozval se kazatelský hlas brejlaté Majky, které s oblibou řfkali kazatel neb kantor, "která holubička si nedá pozor, padne dravci za ooět." Děvčata málem se dala do sm!chu, jak důstojně to dovedla Majka pronésti. Nel linka tiše si však opakovala: "Která holubička si nedá pozor, padne dravci za oběť." A ta větička usadila se jl na dně srdéčka a seděla tam v koutku, ač Nellinka jl vlastně zplna nerozuměla. "Tak pojďte, sestry, mus!me uklidit věci a vrátit se do našeho hrad u'. Cas nás volá," přerušila tryznu nad mrtvou hrdličkou vůdkyně svým z:vučným hlasem. Kre sby: Slá vt
H r>o~tov l
Dlvky rozběhly se ke keřům a jaly se smotávat přikrývky, na kterých tu porůznu seděly, poslouchajfce vyprávěni vůdkyně z českých dějin . Dovedla vždy tak nadšeně mluvit o dávných dobách naši vlasti : A proto, když na vycházce, kterou tohoto odpoledne podnikly, usadily se chvfl l k odpočinku, vyp rosily si od . ní toto vyprávěni. · Cesta zpátky byla ještě dosti daleká. Skoro se již stmfvalo, když před našimi skautkami vyskočily najednou ze zeleného obalu lesa bílé plachty stanů. Nebylo jich mnoho a tulily se jak kuřátka kol vysokého stožáru , na Jehož vrcholu se třepotala vlajka bělomodročervená . A tam v pozad i za stany? Prosvítalo opět cosi bflého, jako zdi staveni. Leč na pozorováni tohoto předmětu nebylo času. · "Muchomůrky (název družiny díve k) jdou, Muchomůrky jsou tady!" Takovýto výkřik ozval se najednou ze všech koutů a jako víly v reji z po· hádky hnaly se vstřfc junačky ze všech konců k novým přfchozfm. Ve chvfli utvořily se dva hloučky. Jeden tvořily Muchomůrky, s nim iž jsme byli na výletě, druhou skautky, které trávily tento čas v táboře. Pak projely vzduchem družinové pokřiky, pozdrav to a přivítáni. "Co Jste nám donesly? Co víte nového?" To bylo zvědavosti a vyptáván(. A jedna. Muchomůrka přes druhou vykládala své kamarádce Pomněn ce o nešťastném osudu bflé hrdličky. Ještě toho večera byl pak vystrojen velký pohřeb a po táboře zavládl jakýsi tajený smutek, neboť měl y všech ny hrdličku, jež s nimi letos "tábořil a", rády. Ale půllitrák teplého kakaa a koláče od oběda zahnaly brzy chmury. (Pokrotovánl .)
\.'
9
junác 1 1sou ve lmi pod nikavl, a ootřeby, ~ikavosti
stany, kotHky at.d . si a prací, jak jen lze .
poněvadž
pořizuji
jejich
z vl astnfch
měšce
ncj ; ou nikdy plné
prostředků.
pomáhajl si
1
všec hny
často
' .~
svou pod-
Brzy po owobození bylo vy · láno na r oz ličných m ísr ec h nnoho junác kých
'-1.1 jednom je
p o hledů .
k r·ásně zac hy-
~en
Junácký betl e m . Obrázek tent o ·: ám u veřejňujeme .
Dnes jsme pro vás pl'i p raviii milé překvapeni. Novou h r u, l<. cerou jmenovitě p "ed .. !. o
, nad no ze starých školnfch
s ešitů .
ca .obr. P.lk obdrží každý
h r á č:
1
mateřskou loď
2
křižnfky ,
? ponorek.
letadl o vo .>.
Tent::> se nalinkuje a uprav[ ve dva r.. j. ro EJ h t.
čtverce,
W•· • •
jak nn <- d ~no
čtyři čt v erečky
j. rozsah po
tř ec h čtverečcích
.. j. rozsah po jednom
čtverečku
rychlé motorové tl u ny . ' t. j. rorsa h po dvou č tverečcích atomovou j)Umu s bo mbardovaclm letadlem (za s:íhne najednou 9 č tverečků) .
<+~
118
Pfed započetím hry zakresll si každý z ,hráčů pol ožen i svého válečného lods~va . (kromě . otomové pumy, kterou použije až při ,.střlle n í"). M ateřské lodi , křižniky a rychlé motorové čluny nesměji se dotýkat vice než jedním rohem a musi mezi nimi zůstat alespoň jedno poličko prázdné. Naopak ponorky mohou se dotýkat sama. sebe i lodi plochou ce lou i rohy
ROB IN •bcdefghjk
I I I I I I l I I I I I I I I I I I I I I I I
lAL
+
~ t1
a 9 10
Vále č n i
I I I I I I I I I l I I ~r+ I I
abcde fghjk
I I I I I 2 3 4
5 6 7 8 9 10
Zásahy
o lán
I 1- I
ll ll I I I I I I I I I I 1-1 p K I I I I I I p I I I I L I I I I I I I I I I I I I ll ll I I I I I ll ll I I
I .I I I I I I I I
nepřltel e
ORKO &bcdefghjk
ll
'
~~-· I
5
T
6 1 ll
J
J
l
I I I I
- 1 ]_ - 1 I J I
•o
Válelný plán
abcdefg hjk
I I I I I I I I I I
2
t±:I
3 4
I I I ~.... t- -~IrI I I I I I I I I I I I I L
,--t-
9
l
5 6 7 8 9 10
ll ll I I I I I I ll I I I I I I ll ll I I I I I 1111111 I I 1111111 I I I I ll ll I I I I l l l l Ml I I I I I I I I I I I I Z ásahy
T
~--i
nepřltele
A nynf začlná bitva! Vylosovánlm určl se ten, který prvnl " střfll ". Mezi hrajlcf je posta· vena na př. kn iha, aby jeden druhému nevid ěl do vál ečného pole. Samozřejmě , že se hraje . ,tESTN~"! Prvnl, třeba ROBIN hlásl. "4 b". Jeho soupeř ORKO nemá však na tomto mlstě tád nou loď, a proto hlásl: "VODA!" ROBIN si toto místo poznačl vyčárkován lm. St řílí ORKO a hlásí třeba "8 h !" Na tomto mlstě má· ROBIN rychlý člun, a proto hlásl: "RYCHLÝ ČLUN ZASAŽEN!" ORKO si poznačl do plánku velké M, a by věděl, kde. je onen motorá k. Pak 5třfll opět ROBIN. Použije třeba atomové pumy a hlás l: " Atomová puma na 5 e!" OR KO mu odpovldá: "4 e křižnlk zasažen, 6 f ponorka zasažena, 6 d letadlová loď zasažena." Ostatnl vod a. ROBIN si vše poznačl a již zase st řílí ORKO. Ví, že na 8 h je rych lý člun, a chtěl by jej celý potopit. St řl ll tedy na 9 h a náhoda mu přeje! Právě takto byl natočen mot orový tlu n a RO BIN mu hlásl: "Motorový člun potopen!" ORKO si to poznač í opět plsme nem (v iz obr.). Tak pokračuje boj , až je některý soupeř úplně vyřazen z boje ztrátou všech · 1ilečných lod i. Zaj lmavá je také hra, jestliže ka7dý stříl! po sobě třikráte! Hra se dá rozličně kombinovat a mfsto čtverce o 100 poličkách můžeme si poř í dit čtverec o vice polič kách . Nuže, přejeme vám hojně zábavy a pamatujte na jed hu junáckou zásadu : R a dě j I čest n ě pro h r á t ne ž • n e čest ně vy h r á t!" Dodržujté proto vždy a všude čestnou hru . junák, když prohráv( nikdy se ~ři hře nehádá , nepodezřfvá protivnfka. i kdy by měl odůvodnění , ale s úsměvem podává vitě z i pravici, i když prohrál.
119
Svatému Mikuláši
Ka rel Doubravskt :
mno~o'
Nedostol j sem tenkr ót rádnou metličku o pa k k on#!, na kr k u m t '
Dět i: Milý s vatý M i k u l á l i.·
vltáme
Tě
k nám .
f r ant{ k s úklonou :
pěknou p entličku .
Já už Tebe, vzácný h o s te. o d předloňska znám . Byl jsem tenkrát malý kloulek . I jsem se moc, ~ až už p ři j áe ta}D pl nó m i kulášská noc.
těš i
Kdo si z lehka n a drele n á m třikrát
zaklepa l. An i ne v I š, jak s m n ~ t e n k r ó t
jse m n edo v edl .
křlžek
j en t ak tak , vša k se za to na m nr uplral Tvóf zr ak
Letos , svatý M i kuldf l. modlitby už znóm, a když křlžkem žehnóm ( a/o . pozor
pl!kn~
dóm .
V neděli též d o koste/o chodlm k oltá Fi, mys/lm , že Ti letos čel & v ll d n ~ z a z á řl. D ěti: ,..Ano,
Fádnl! vylekal . ,Otče náš"
Kreslil 1'.. Brun.
p l fsn~
Je
s vatý Mik u ló! l. to hodný hoch ,
pěkně čte
a
přeče !
kn/tu
snad už c elý stah Pr o sl m e H, deJ m u k n i
a nám tleba
f k
o
n i c,
jen když tuhle Fro nt/k u • · zrud n ~
b la h em lf c
Kreslil Boh. Vele1a .
O jednom chlapečku a nemocné mamince Milena Rodová .
Byl Jeden hodný chlapeček a ten měl nemocnou maminku . Bylo mu 11 moc lfto a stále přemýšlel, jak by jf pomohl. Běžel do lesa a stále volal: "Ach, co mám dělat, aby maminka byla zase zdravá, ach, co mám dělat?" A náhle se zdvihl vítr a zahučel: "Má-li být maminka zdravá, musíš ty umřít!" A chlapeček bez rozmýšlení zavolal: " Ano!" 1 padl na zem jako mrtvý! A vtom vidí maminku, jak k němu přicházl taková světlá a zářící a usměvavá, s křídly velikými a hebkými jako .1nděl a povídá: "Můj miláčku malinký, víš, co to chceš? Víš, co je to opustit v~ecku tu krásu, co nám zde Pán Bůh dal?" Ale chlapeček se tuH k mamince a řlká : "Ale bez tebe tu nenl nic hezkého, to jenom ;lunlčko svltí, když ty se směješ, a hřeje, když ty mě hladíš!" A ma· minka bere kloučka do náruči a letl s ním vysoko, vysoko až k bílým obláčkům a tam ho do nich posadí jako do peřinek, hladl ho a kolébá 1 zpívá žertovné písničky. Zpívá a zpívá, její hlas zní stále s i lněji a ;ilněji a chlapeček otvírá oči, vidí, že je ve své postýlce a maminka docela zdravá že u něho sedí, drží ho za ručku a zpěvem ho budl: .,Vstávej, kloučku, ty můj broučku, dostaneš kašičku na svoji -mističku.' ' Vyskočí, chytl maminku kolem krku a šeptá: "Ach. maminko, mami-. nečko, já jsem se o tebe tolik bál!" A Maminka ho tiskne a říká: .,Už nemuslš, už nemuslš. Už se nikdy nerozloučíme a já ti neodejd u. mlláčku '" ·
121 I
VELKÁ SOUTĚŽ ANDĚLA STRÁŽNÉHO /
)
1 O. ú k o I :
v osmilitrové nádobě mate vod u . . kt erou máte bez litrové odmě rky ro 7.df>!n• ~resr.e " . dva stejné díly, tedy po č tyřech li t rech. Máte však k disposici jen iednu většl c-ad n bu r ovněž
,, jednu
osmilitrovou (A) . pa k jednu pětilitrovo u třílitrovou (C). Jak si bud e te počínati
(B)
N á po věd a : ( len pro ty menši lušti tele Vět š í !i Z A do B, z B do C , z C do A . z B do C : o:lokračujte tak, aby Vám zůstal v os·m ; I itrové nádobě 1 I itr vod y a kone c je již s naď ný nečtou!)
, 1. ú k o I :
V dřlvějšl době věno, a lo se v našich zem1ch r>1noho pozornosti rybnikářstvf. Jede n majitel pozemk ů měl r a svých pozemcfch rybník č tvercovitého tvaru a kol nasáteny stromy. Chtěl svů j rybnik zvětšit, aby byl dvoj-
o
o
násob veliký, ale nechtěl žádný ze stromů vykácet ani potop•t náš obrázek a barevnou tužkou naznačte vyřešení'
12. ú k o I :
Kterého
světce vy ja d řuje
p'ipojený obr:\zek a co m:i · ln ,l( lt l
-122
Liduška a její přítel
J OSEF/)
4. Pa~a se stal nepostradatelným poslíčkem. Nyni již nechodil nikam jinam na návštěvu než na Pankrác. Přinesl a donesl tam již několik psanfček, a to zcela nepozorovaně. Voják byl stále na tom omylu, že pes chod! za ním. Mrzelo ho, že si Paša od něho nic nevzal. Schovával mu dobré věci, i maso mu nosil, ale Paša to nikdy ani neolízl. Nemohl, protože by mu vypadlo psaníčko - a to ovšem voják nevěděl. Myslel si, že si dá za čas také říci. Paní Klanicová odepla Pašovi známku, aby se nikdo na Pankráci nemohl dopátrat, komu pes patří. již několikrát Paša nepřines I psaníčka. Klanica ne mohl psát. Neměl silan I papfru. Však v tom posledním domů napsal, že bude psát až za několik dni. Ale na Pankrác nechodil pouze Paša. Chodila tam i Liduška. Panl Kla· nlcová nemohla s ní chodit každý den, protože chodila do zaměstnáni. Liduška se potulovala každý den kolem trestnice, aby tatíčka alespoň uviděla, když šel s ostatními do práce. Nyní byla poněkud veselejší. protože tatíčka častěji vídávala a měla naději, že se jim vrátí brzy domů V neděli chodívala na Hradčany sama. Šla vždycky na ta místa, kam cho dfvala s otcem. Všechna je posvětila modlitbou za drahého tatíčka. Ve škole se jí také dobře vedlo. Měly novou paní učitelku. Starší již, ale v~lice hodnou. Byla vlastenkou tělem ! duší a uměla nadchnout své děti opravdovou láskou k vlasti. Při občanské nauce jim vyprávěla povídky v duchu vlasteneckém. Často s nimi chodívala na Hradčany a říkávala jim: "Děti, nezapomeňte nikdy, že Hradčany jsou trůnem české slávy' Jsou vzácnou hrobkou našich českých svatých velikánů, proto zde Bůh zcela určitě vyslyší každou českou duši." Děti začínaly chápat, že vlast je něco, čemu musí patřit naše srdce a to opravdu celé a ne jen tak na oko, snad jen na papíře. Kdysi v sobotu měly děti ruční práce. Paní učitelka jim řekla: "Děti , buďte potichu, každá háčkujte svou pokryvečku a já vám při tom budu povídat pěknou legendu o naší Vltavě. Chcete?" Samozřejmě, že děti byly nadšeny. Svatosvatě slibovaly.: že ani ne~eptnou, jen aby učitelka povídala. "Tak poslouchejte! Na nábřeží pod Karlovým mostem vyčníval ze země oblý kámen. Byl o mnoho vyšší než ostatní kameny . dlážděni Mnoho lidí jej překročilo., mnoho děti přeskočilo, ale nikomu nenapadlo, že by tam ten kámen neměl být . Nikomu nikdy nenapadlo kámen vytrhnout a nahradit druhým. A to bylo právě štěstím, neboť oblý kámen zakrýval malé tajemství. Byl pcd ním otvor, který byl vlastně chodbičkou, jež vedla k malé světničce, která byla až pod dnem Vltavy. Bydlel v ni malý podivný mužíček. Byl jenom půl metru vysoký a neměl hlasu. V,e světničce měl jen lehátko mechem porostlé a malou skřínku, na které stál budík. Snad proto, aby věděl, kolik je hodin a co lidé nad Vltavou asi dělají. Sám si říkal Vltávek, a to proto, že žil na světě jen z lásky k Vltavě a ku Praze. Když ležel na svém lehátku, s pýchou naslouchal harmonickému šploucháni své Vltavy. Myslil, že krásnější hudby na
123
již není nad zvonkovou hru vltavských vln . Budík klepal do taktu této podi vné hře a Vltávek si šeptal v dojmu hlubó\ kého štěstí: "Vltavo, moje zlatá j zpěvná Vltavo , kdybys jen vě· d ě la , jak tě mám rád!" Kdysi vyšel ze své světnič ky a sedl si až pod ob!ý kámen, aby poslouchal, co si lidé o jeho Vl tavě povídajf. Slyšel, Jak obdivují Hradčany, které se zrcadlí ve vltavské hladině. Vltávek tomu ani věřit nechtěl. Což Je to možné, že se ve vl· nách krásné Vltavy vznášl obraz překrásného hradu ! To by musela být Vltava Ještě krásnější, než si ji předsta· voval. Rozhodl se, že se pOjde sám přesvědčit . Po několik večerQ čekal pod oblým kamenem, až Praha ztichne, aby mohl vystoupit, ale čekal m~rně . Stále i v noci slyšet kroky chodcQ. Odložil tedy svou výzkumnou výpravu až na zimu . kdy lidé pospfchajf do svých domovQ a nechodí po ulici zbytečně. Pod Karlovým mostem bylo ticho jako v kostele . Oblý kámen se za· hýbal, nadzvihl - a Vltávek vyšel do světa. Přivalil, kámen, aby nikdo neviděl do jeho chodbičky, a rozhlédl se kolem. Udivem mu zOstala pusinka otevřená. Měsíček si svítil na Prahu . Stál zrovna nad Hradčanami. jeho bílé světlo oblévalo hrad, stříbřilo hladinu Vltavy a rýsovalo na ni obrysy vltavské pohádky -drahých nám Hradčan . Vltávek byl jak u vy· trženf. Zašeptal slova, kterxmi jeho hruď překypovala. "VI7avo, VIta· věnko moje, jak jsi krásná! Liji sice jen pro tebe, ale od dnešního dne tě budu milovat ještě vfce . Nyní pOjdu na ten krásný hrad/ který se do tebe stále dívá jako do zrcadla, a budu se na tebe dív-a( z výšky jako ten .stříbrný, milý měsíček." Vydal se na cestu. Nožičky měl krátké, protože sám byl celý malouč ký . Cesta na Hradčany mu trvala tuze dlouho. Když přišel na Starozámecké schody, díval se skulinkou na svou Vltavu. Protože jí to nemohl řfcl . tedy jí alespoň zašeptal: .,VItavěnko, ty jsi jak stříbrný pás. Krášlíš celou Prahu . Nebýti tebe , nebylo by v Praze nic krásného. A co teprve v létě, až tvé vlnky zase roztají a budou zpívat a hrát. Pak budeš ještě krásnějšf. Chci dále žit jen pro tebe, nikdy tě neopustím!" Díval se, díval, stál jak přikován a nepomyslil na to, že čas spěchá, n ezůstane stát ani na chviličku. Tam pod Vltavou, ve své světničce nemusel myslet na rychlý běh času, ale zde mezi lidmi je čas velkým pánem . Najednou se cosi rozezvučelo . S Vltávkem to tr.hlo . ještě neslyšel světě
124
nikdy tak silně zvonit . To zvony svatovftského chrámu svolávaly na prvnf roráty. Vltávek se blfžil též pomalu ke kostelu. Podařilo se mu vklouznout nepozorovaně dovnitř. Schoulil se do velké bočnf lavice, takže ho vůbec nebylo vidět, a dával pozor, co se bude dít. Neviděl pl'lcházet lidi ani kostelníka, který rozžíhal svfce. Najednou něco cinklo a ozvala se překrásná hudba, jakou Vltávek Je~tě nikdy neslyšel. Připadalo mu, že je v nebi. Celý život naslouchal jen vlnkám Vltavy -:-a teď -taková hudba. A což teprve když v~ichnl lidé začali zpívat: Ejhle, Hospodin přijde ... Ta hudba se mu tak lf. bila, že přemýšlel, nebylo-li by dobré, kdyby se přestěhoval na Hradčany, aby mohl naslouchat varhanám den co den. Mše svatá skončila . Varhany ztichly, lidé odcházeli a Vltávek musel též vyjít z kostela. Vyšel. Bylo již poněkud světlo. Utíkal zase na Starczámecké schody, aby se podíval skulinkou ještě jednou na svou Vltavu Nyní byla ještě krásnější. Ranní červánky ji zbarvily do růžova, že byla jako stúha. Zašeptal: _ "VItavěnko krásná, já tě neopustím. Zde je sice slyšet krásnou hudbu a zpěv, ale ty hraješ jemněji a dojemněji. Běžím zase k tobě a již nikdy od tebe neodejdu ani na krok." _ Běžel skutečně. Hnala ho bázeň, aby si ho nikdo z lidí nev~iml, a táhla ho láska k Vltavě. Když doběhl k té, kterou tak vroucn~ miloval, odval l! oblý kámen, chtěl vejíti - avšak nemohl. Chodbička byla plná vody. N,a kraji Vltavy stálo pět mužů, kteří vybírali z Vltavy led. jeden zarazli do dna dlouhou železnou tyč, aby se měli oč opřít, a tou právě prorazili strop Vltávkovy světničky. Vltávek ztrnul. Přišel o svůj milovaný domov. Zkypěl zoufalsty(m Byl jen 'podzemní bytostí, nebyl člověk, neznal tedy zákon odpu~těnf Vrhl se do vody a veplul pod led. Zoufale plaval pod ledem sem a tam, až pozdě večer vyplul druhou skulinou v ledu. zrovna pod Vyšehradem. Sedl si na břeh, díval se na VIta· Kresb y :
J.
Marek.
polu na Pankrác, že by byla ráda, kdyby zase jednou uviděly tatíčka. Když se o tom radily, někdo zaťukal. Běžely obě otevřít, protože byly !vědavy, kdo k nim přichází. Byla to pošta. Pan Kremláček, tatíč kův :lobrý známý, pcdával jim balíček. Jindy byl veselý, ale dnes nemluvil. Dal podepsat průvodku, smutně se na obě podíval, pozdravil a šel \ Paní Klanicová se dívá na ústřižek pr6vcdky. Bylo tam německé ra· d tko, které hned nemohla pochopit, proto rozbalovala balíček. Pod prvním obalem byl dopis: "V příloze vám posíláme šaty, jejichž majitel Vojtěch Klanica byl dne 13. XI. t. r. zastřelen." Paní Klanicová klesla na židli. Položila hlavu na stůl a dala se do hlasitého pláče. Liduška rozbalovala dále sama. A co našla? Zakrvácenou
i.J P OIORNĚNf: Rozluštění hádanek zasílejte~ pouze redaktorovi , jehož adresa je v z~ -, h vf hádanek. Rozluštěn! "Dědeč kových o říš ki'l " posflejte - na administraci A. S., Brno ' ta: obrněnská č. "-o zluštěnf J
3.
čfsle
19-21 ; tam také zasflejte Vaše kresby z rubriky "Kreslete s nám i" . "Velké soutěfe o ceny" zatfm neposílejte, stačo poslat až po vyjftf 10. č í si < je zmfnka o kuponu . Tuto pov;žujte za bezpředmětnou . Administrac e
126
Drobnosti
Sblrá V. A. Nesnldol.
c.1n 1111
SLON. "eliké zvíře, které bud l pozornost naši mládeže v zoologické zahradě, žije 120-150 let. Jest to zvlře velmi nteligentnl, ;ehož mozek váží !en 11800 celkové váhy těla, asi 5 kg. Denně spotřebuje 250-300 kg potrávy, ako: listl , trávy, plodů. zrnf a ko ř ínků . protože je býlo· travec. Nsl. KOLIK MÁME OBYVATEL .
V Čechách a na Moravě je podle potravinových lístků 8.100.000 Čechů a na Slovens ku 2,590.000 Slováků . Na cel ém územ i ,je tedy 10,690.000 Čechoslováků . Nsl .
Kreslete s námi! Po k račujeme
úkolů. Snažte se podobného podle pokynů z 1. čls . Dobré práce uveřejnlme a odměnlme'
vy nakreslit
i
v.
řadě kreslířských
něco
TEČKOVKA . Námořnlk .
Doplnt~ podobn~
•
~aJiete
r<>d akci'
Vidlte před sebou Matěje který se pyšnl novým obleken a mysli si při tom, že je admir~ lem. Matěj povldá, že má něe< pěkného vyšitého na kazajct> což mu působl velikou radost a jiným to ukazuje, že jest ná mořníkem. Do kresllte-li obrá zek - spatřlte "kotvu", ta~ t o tiž ~e onen předmět nazývá K čemu se kotva u živá - a čehc je odznakem?
~
KAMENY
VELKÝ POKROK .. jak ti j
"ND~l STRÁŽNÝ, měslčnlk katolických děti. Vycházl měslčně mimo hlavni prázdniny . Redakce: P. Ferdinoo <
okorný, Kyjov , Riegrova 38. Odpovědný redaktor: jUDr Josef ~anzet, Brno, Starobrněnská 19-21 . Vydh• -3Jskupský ordinariát v Brn~. Tisk a expedice : Brněnská tiskárna v Brně , Starobrněnská 19-21 . Pfedplatn -:~s 35 - . lednotllvá. člsla Kčs 1. . - . Administrace : Brn o . Starobrněnská 19·21 . Oohlédacf poh . ú J'ad Brn o I 0
127
HÁDANKY A KŘÍŽOVKY REDAKTOR : V O JT~C H MAr'IOUŠE K , SVITÁVKA , M O RAV A
1\ehnl a p f lsp ěv ky h ádan e k )a n na t ut o ad rasu !
ll. TURNAJ O CEMY
( Dokonťent. J
22 . P~EDPONKA
'r'fem
ltenóřllm :
28. KONitEK NOVORO~N 1 Slávek A., Přfvoz.
Red
Podzim je za nám i. jde svatý Mikuláš. Vánoce , stromeče k'. ježl!ka rád čekáš . .. Zima je nad krajem . se jeden 123, !t !J.../f_,_ půjdeme dál s Bohem : jen směle každý v 3123 ~ IJA~Yf-J
konči
KRÁLOVSKÁ PROCHÁZKA Josef Otoupalfk, Brno 25 .
tJ
o I pI o JIL c I AJLIMJO A K 11. 1 1 1 2 15 AJz Jo[ I JsJA ! I ~ I MI o I s I Tl oJ* IHi ei* Je N
29 . REBUS .
f. Ce chmajstr,
D
30 . ZÁHADNÝ NÁPIS . 8 . lák, NámHť n. Osl. BOCO ILI TEMPO PREV
25 . LIŠTOV KA . Zd. · Duroňo vá , Brno. DO U
Zej. Cinkan, Chrást . SOK OVCE BI(JE)
1"
h
ODMhY ZA I. ŘEŠITELSKÝ TU RNAJ (Hád anky z
D EJ VÁC
::)
'-{
26. ZÁM~NKA . S. Cejpek , Třebfl . llomfš s " p" p řes "k"!
27. P~ESMY~KA. Z. Andrýsek, Hnoj ice
AEDA
MANA . RA
~.1. -2. )
Mezi správné feši tele vyiosuf e m1 •
1. Pinie! pero. 2. Fotoalbum . 3. Ptálková: Blaňáček ( krásně ilustr. i
Tl
ULEsa
31 . P~ESMY~KA M{STOPISN Á
24. ZÁM~NKA . . j . Ar, Rokytnice. 'i " e" okra~a kraj e, s " o" zv l ře ze severu 1 " I" knihařský stroj.
Měl la ny
Nl TY TY
~. 3.-4. )
Mezi s právné f ešlte le vylos uj eme ~
1. Kulda: Mora vské národnl pohád y 2. Fotoalbum . 3. Šachová hra . 4.- 20. Kn ihy. Správné řeš en ! hádane k (14 -31) nu tn e zas lati red akci hádanek ne j pozděj I db 31 . prosince 1946. ~ádně podepsané a známkované dopisy i lfstky jen do Svitávky ' Vylosováni celoročnfho turnaje z mi r. ročnfku a vypsán! odměn z letošn!ho roč nlku v čfsle 5. S přá n l m zdaru a požehnaných váno c věrným přáte l ům rubriky váš redaktor hádane k.
128
