k problematice nové legislativy v návaznosti na nový občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích, účinné od 1. ledna 2014

NEWS červen 2014

Korporátní změny po 1. 1. 2014 Autorské příjmy v roce 2014 Zálohová výplata na zisku z pohledu na auditora

Ve spolupráci s hlavním partnerem, ČSOB, a.s., připravujeme na 16. června 2014 v prostorách hotelu Majestic Plaza, Štěpánská 33, Praha 1, obchodní fórum pod názvem Obchodní a investiční příležitosti v Rusku, Bělorusku a Kazachstánu. Toto setkání s oficiálními zástupci Ruska, Běloruska

a Kazachstánu je určeno převážně pro české podnikatelské subjekty, které mají zájem o obchodní, případně investiční pobídky v  bývalých státech SNS. Schaffer & Partner Consulting nabízí v  rámci svého oddělení Russian desk aktivní pomoc českým podnikatelům jak v oblasti právního a daňového pora-

denství, tak i pomoc při zajištění překladů, zajištění víz, doprovod na obchodní jednání apod. Více informací včetně přihlašovacího formuláře naleznete na webu www.schaffer-partner.cz v sekci WORKSHOP  / FÓRUM PODPORA ZAHRANIČNÍHO OBCHODU.

Společnost Schaffer & Partner a  vydavatelství Wolters Kluwer se domluvily na úzké spolupráci nejen v rámci vzdělávání podnikatelských subjektů

k problematice nové legislativy v návaznosti na nový občanský zákoník a zákon o  obchodních korporacích, účinné od 1.  ledna 2014. Společné

specializované workshopy budou „šité“ na míru nejen klíčovým klientům společnosti Wolters Kluwer, ale také „široké“ veřejnosti.

Editorial

Ing. Martin Felenda, Managing partner

Nedávno proběhly v ČR ‒ stejně jako i v jiných členských státech Evropské unie ‒ volby do EU parlamentu. V těchto volbách na celé čáře zvítězili nevoliči, tedy ti, kteří volby ignorovali. V České republice jich bylo celkem 82 % a po Slovensku jsme se „umístili“ na druhém místě v celé EU. U Schafferu stále doufáme, že naše stále aktuální a zajímavé Schaffer News čte větší procento příjemců, než pouze 18 %, proto zasíláme další vydání. Přeji Vám hezký červen a zajímavé počtení Schaffer News. Váš Martin Felenda

Ing. Martin Felenda

M&A, mezinárodní zdanění, optimální daňové struktury

Ing. Tomáš Plzák

daň z příjmu fyzických a právnických osob, mezinárodní zdanění

Mgr. Aleš Eppinger

M&A, obchodní právo, pracovní právo, soudní a arbitrážní řízení

Ing. Radomír Stružinský

IFRS, due diligence

Korporátní změny po 1. 1. 2014 O novém občanském zákoníku a zákonu o obchodních korporacích již bylo řečeno mnohé. S  ohledem na blížící se lhůtu, do níž musí společnosti upravit své společenské smlouvy, stojí však za to připomenout nejzásadnější změny, které se promítnou v  každodenním životě korporací. Nejedná se totiž zdaleka jen o to, že společnost s ručením omezeným dnes založíte za 1 Kč či skutečnost, že zaknihovaný cenný papír vlastně už není cenný papír. Mgr. Aleš Eppinger [email protected] ve spolupráci s Mgr. Lenkou Valešovou [email protected]

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ZMĚNY V KOSTCE V  souvislosti s  účinností zákona o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „ZOK“) došlo od 1.  1.  2014 k významným změnám. V následujícím příspěvku si nastíníme ty, které se zdají být pro podnikatele nejzajímavější, a to i s  ohledem na to, že největší změny nastaly u společnosti s  ručením omezeným, což je snad nejužívanější typ společnosti u nás. Podstatnou změnou je vypuštění požadavku na dvousettisícový základní kapitál u společnosti s ručením omezeným. Základní kapitál je dle ZOK tvořen souhrnem vkladů všech společníků, přičemž minimální výše vkladu je nově 1 Kč (ledaže společenská smlouva určí vyšší povinný vklad). Při jediném zakladateli tak lze s.r.o. založit za onu pověstnou korunu. Zákonodárce se zde přiklonil k názoru, že základní kapitál neplní plně svůj účel, tedy ochranu věřitelů. Nebylo totiž výjimkou, že přestože byla stanovena povinnost vytvořit základní kapitál v  minimální výši 200  000 Kč a základní kapitál pak v této výši zachovávat, v okamžiku, kdy se věřitelé chtěli domoci uspokojení svých pohledávek ze základního kapitálu, zjistili, že tento je pouze účetní položkou a bankovní 2

účty jejich dlužníka jsou prázdné. Proto se od požadavku tvorby a zachování základního kapitálu částečně ustoupilo a po vzoru zahraničních úprav se nyní klade větší důraz na tzv. insolvenční testy. To se ovšem týká jen s.r.o., u a.s. nadále povinnost vytvářet základní kapitál ve výši 2 000 000 Kč trvá. Další finanční ulehčení znamená ustoupení od povinnosti vytvářet a doplňovat rezervní fond u kapitálových společností. Stávající rezervní fondy lze tedy zrušit a prostředky z nich rozdělit mezi společníky.

Změny doznala také pravidla týkající se corporate governance. Počet členů orgánů i délku jejich funkčního období si společnosti mohou stanovit odchylně od zákona, je tedy např. možné (byť tento název pak působí poněkud zvláštně) mít jednočlennou dozorčí radu. Velké akciové společnosti určitě ocení, že ze ZOK „vypadla“ povinná volba části členů dozorčí rady zaměstnanci. Akciovým společnostem se mimoto otevřela po vzoru evropských společností možnost zvolit si monistický systém struktury, tzn. místo představenstva a dozorčí

VÍTE, ŽE…? ▪  akciovou společnost může řídit jedna osoba? ▪  nová úprava již nevyžaduje povinné vytváření a doplňování rezervního fondu u kapitálových společností? ▪  s.r.o. může vydávat podíly ve formě cenných papírů ▪  společnosti, které neuvedou své společenské smlouvy do souladu s novou úpravou, se vystavují riziku zrušení? ▪  došlo k zásadní změně v odměňování členů orgánů? ZOK dále nabízí daleko flexibilnější úpravu práv a povinností společníků. Společnost si totiž může ve společenské smlouvě (což je legislativní zkratka, pod kterou se rozumí i stanovy a zakladatelská listina) upravit zvláštní druhy podílů, popř. vydávání akcií se zvláštními právy. Těmito zvláštními právy může být např. přednostní podíl na zisku, příp. větší váha hlasů při hlasování na valné hromadě. Bez zajímavosti jistě není ani skutečnost, že vedle akciových společností může být nově i podíl v s.r.o. představován cenným papírem, tzv. kmenovým listem.

rady jmenovat statutárního ředitele a správní radu. V této souvislosti je zajímavé, že předseda správní rady může být zároveň statutárním ředitelem a počet členů správní rady je opět stanoven dispozitivně. Většina autorů se tak kloní k názoru, že v rámci monistického systému je možné, aby společnost fakticky řídila jedna osoba. K významným změnám došlo v úpravě smlouvy o výkonu funkce a odpovědnosti členů orgánů. Tyto novinky by vydaly na samostatný příspěvek, sluší se však alespoň říci, že ZOK zakotvuje zásadu, že není-li ve smlouvě o výkonu

funkce sjednáno jinak, platí, že výkon funkce je bezplatný. To je přesný opak toho, co dříve stanovil obchodní zákoník, a proto je pravděpodobné, že řada smluv uzavřených před 1. 1. 2014 spadne pod tuto domněnku. Při revizi základních dokumentů společnosti je tak třeba myslet i na případné úpravy smluv o výkonu funkce. Důležité je také upozornit na to, že některé instituty, které dříve vyplývaly přímo ze zákona, musí být nově zakotveny ve společenské smlouvě, jinak je společnost do budoucna nebude moci využít. Příkladem je působnost valné hromady ohledně rozhodování o změně obsahu společenské smlouvy. Pokud společenská smlouva valné hromadě tuto působnost výslovně nesvěřuje, je možné společenskou smlouvu měnit pouze dohodou všech společníků, nedochází-li ke změně na základě zákona. To by se mohlo dotknout zejména společností se zahraniční účastí, kde je pro společníky obtížnější, aby se všichni sešli ve stejný čas na stejném místě. Dále lze namátkou zmínit, že zamýšlí-li společnost s  ručením omezeným uložení příplatkové povinnosti, musí být ve společenské smlouvě stanovena maximální výše příplatků. Některá ustanovení související se založením společnosti, např. určení správce vkladů, lze naopak po vzniku společnosti pro větší přehlednost ze smlouvy vypustit. MÁTE PLATNOU SPOLEČENSKOU SMLOUVU? Pokud jste při studiu ZOK zatím nedošli až téměř na jeho konec k přechodným ustanovením, možná pro Vás bude nepříjemným překvapením, že nový zákon se již mohl přímo dotknout znění Vaší společenské smlouvy. Ustanovení

§ 777 odst. 1 ZOK totiž stanoví, že ustanovení společenských smluv, která jsou v  rozporu s  donucujícími ustanoveními ZOK (to znamená těmi ustanoveními, od kterých se společníci nemohou ve společenské smlouvě odchýlit), byla 1. 1. 2014 zrušena ze zákona – některá ustanovení Vašich stávajících smluv tak vlastně vůbec nemusí platit, aniž byste o tom věděli. Do 30. 6. 2014 jsou pak korporace povinny uvést své společenské smlouvy do souladu s  donucujícími ustanoveními dle nové úpravy. Pokud tak neučiní ani v dodatečné přiměřené lhůtě k  výzvě rejstříkového soudu, může soud společnost zrušit. Je proto důležité, aby společnosti, resp. jejich statutární orgány, náležitě zvážily, zda je jejich společenská smlouva v souladu se ZOK, protože sankcí zde může být trest nejvyšší – likvidace společnosti. KDO SE V TOM MÁ VYZNAT? Přesto s účinností ZOK obchodní zákoník ještě v  koši nekončí. Stará úprava se totiž i nadále částečně použije na společnosti, které byly založeny před účinností nového zákona. Ty tak budou podléhat dvojímu režimu ‒ nadále se použijí ustanovení obchodního zákoníku upravující práva a povinnosti společníků, která nejsou v rozporu s donucujícími ustanoveními ZOK a od kterých se společníci ve společenské smlouvě neodchýlili, protože ta se ze zákona stávají obsahem společenských smluv. Naopak novou úpravu je třeba použít ve všech ostatních případech. To ovšem vede k několika problémům. Jednak je třeba v  každém jednotlivém případě zkoumat, zda je třeba použít starou nebo novou úpravu, jednak existuje určitá „šedá zóna“, kdy není úplně jasné, zda je dané pravidlo dispozitivní

či zda se obsahově jedná o ustanovení upravující práva a povinnosti společníků – tzn. zda je možné vycházet z obchodního zákoníku, nebo zda je třeba použít ZOK. Tyto výkladové problémy budou muset být odstraněny až výkladovou praxí. Této nejisté dvojkolejnosti se lze vyhnout prostřednictvím tzv. opt-inu. Jeho podstatou je, že společnost se prostřednictvím rozhodnutí valné hromady a následného zápisu do obchodního rejstříku podřídí ZOK jako celku. Následkem toho se další život korporace, jejích společníků a členů orgánů již bude řídit pouze zákonem o obchodních korporacích, což kromě právní jistoty a přehlednosti korporaci umožní i plné využití nových institutů. ZAPIŠTE SI DO KALENDÁŘE Jak již bylo uvedeno, na přizpůsobení společenských smluv donucujícím ustanovením ZOK mají společnosti čas již jen do 30. 6. 2014, resp. do uplynutí dodatečné lhůty stanovené ve výzvě rejstříkového soudu. Pokud tedy máte obavy, že by se povinné změny mohly týkat právě Vaší společnosti, je nejvyšší čas situaci začít řešit. Podřídit se zákonu o obchodních korporacích jako celku (tj. provést „opt-in“) mohou společnosti až do 31. 12. 2015. Avšak vzhledem k  tomu, že řada společností bude nucena své společenské smlouvy měnit už teď s ohledem na povinnost uvést je do souladu s donucujícími ustanoveními ZOK a také vzhledem k  výše uvedeným novým možnostem, stojí za to zvážit, zda nepřistoupit také k opt-inu už nyní a vyřešit tak všechny výzvy, které rekodifikace přinesla, jedním notářským zápisem.

3 

Autorské příjmy v roce 2014 Příjmy z  autorské činnosti představují pro mnohé pravidelný přivýdělek ke své hlavní činnosti. A právě tato skupina lidí by měla zbystřit. Z  hlediska zákona o daních z  příjmů mohou autorské honoráře tvořit samostatnou skupinu příjmů zdaňovaných zvláštní sazbou daně u zdroje. Rozsah příjmů autorů tvořících tento samostatný základ daně se po novelizaci zákona o daních z příjmů platné od 1. 1. 2014 radikálně změnil. V následujících řádcích se pokusíme nastínit, na co by si autoři a jejich chlebodárci měli dát pozor. Ing. Martin Javůrek [email protected]

Abychom mluvili o autorském příjmu tvořícím samostatný základ daně, nesmí výše autorského honoráře u téhož plátce překročit hranici 10 000 Kč měsíčně (do konce roku 2013 platil limit 7  000 Kč). V  tomto případě srazí výplatce honoráře daň ve výši 15 % a  autor obdrží zdaněný příjem, který již nemusí nikde vykazovat. V  případě, že výše honoráře překročí hranici 10 000 Kč, spadají tyto příjmy mezi obecné příjmy ze samostatné výdělečné činnosti a  autor je povinen podat daňové přiznání, a  neexistuje živnostenské oprávnění. Jako výdaje si může autor uplatnit výdaje skutečně vynaložené, anebo výdaje paušálem ve výši 40 % (v případě paušálních výdajů nejvýše 800 000 Kč). Nyní však přejděme ke stěžejní novince oproti roku 2013, kterou je vypuštění bližší specifikace příjmů autorů tvořící výše zmiňovaný samostatný základ daně, tj. v zákoně o daních z příjmů již od roku 2014 nenalezneme, že se jedná o příjmy autorů za příspěvky do novin, časopisů, rozhlasu nebo televize. Tím dochází k výraznému rozšíření obsahu pojmu autorské příjmy. O záměru zákonodárce bohužel mlčí i důvodová zpráva, takže o důvodech rozšíření autorských příjmů spadajících do samostatného základu daně můžeme jen spekulovat. Ať už je ale záměr jakýkoli, zákonodárce vnesl do problematiky poměrně značnou nejistotu. Nabízí se totiž otázka, co je vlastně autorské dílo 4

a zda spadá do samostatného základu daně či nikoli. Jisté světlo do problematiky vnáší nedávné jednání Koordinačního výboru Komory daňových poradců České republiky a Generálního finančního ředitelství, jehož výsledkem je několik závěrů, které by měly být při posouzení příjmů nápomocny. Jedním z jasných závěrů koordinačního výboru je posouzení příjmů výkonných umělců. Ty nespadají pod režim autorských honorářů, a to ani v případě, že je součástí odměny za umělecký výkon také odměna za další užití tohoto výkonu ve smyslu autorského zákona. Rozporuplně se však Generální finanční ředitelství staví k  přednáškové činnosti. V rámci Koordinačního výboru byl pro jisté zjednodušení navržen závěr, aby stěžejním znakem pro posouzení bylo, zda je přednáška provedena konkrétním odborníkem pro jeho jedinečné znalosti či vědecko-estetické dovednosti. V tomto případě by se  mělo jednat o příjem poléhající srážkové dani neboli autorský příjem. Zatímco v  případě výuky podle osnov by nebylo možné hovořit o autorském díle a příjem by měl zdanit poplatník (přednášející). Tento závěr však Generální finanční ředitelství rozporuje, považuje jej za nejednoznačný a  odkazuje na nutnost individuálního zhodnocení splnění podmínek daných zvláštním právním předpisem, např. autorským zákonem, u každého případu samostatně. Za zmínku rovněž stojí příjmy autorů software. Ty beze zbytku splňují defini-

ci autorských příjmů a za splnění ostatních výše uvedených podmínek tvoří tedy samostatný základ daně podléhající srážkové dani. Je však důležité mít na paměti, že mluvíme o příjmech, které jsou vypláceny distributorem autorovi softwaru. Nejedná se tedy o výplatu od konečného uživatele distributorovi za užívání rozmnoženiny počítačového programu. Jisté otázky mohou vyplynout také z hlediska DPH. Zákon o DPH stanoví, že ekonomickou činností nejsou činnosti, ze kterých plynou příjmy tvořící samostatný základ daně, kam patří mj. také autorské příjmy. Textace příslušného ustanovení českého zákona o DPH je však v  přímém rozporu se směrnicí rady EU o DPH, neboť ve své podstatě říká, že autoři píšící méně nejsou osobami povinnými k dani, zatímco autoři píšící na plný úvazek resp. za více než 10  000 Kč představují osoby povinné k dani, což odporuje systému rovného zacházení. Na jednání Koordinačního výboru tak byl přijat výklad, podle něhož nebude zpochybňováno uplatnění DPH na výstupu u plnění poskytovaných autory v  případech, kdy honorář nepřesáhne výše uvedenou hranici stanovenou zákonem o daních z příjmů. To se týká i odpočtu DPH na vstupu u  příjemců takových zdanitelných plnění. Jak napovídají předešlé řádky, problematika autorských příjmů představuje poměrně komplikovanou oblast. Pomyslné světlo na konci tunelu představují právě výklady Generálního finančního ředitelství, které by měly aplikaci zákona výrazně ulehčit.

Zálohová výplata na zisku z pohledu na auditora množství otázek. Tyto otázky jsou natolik závažné, že se jim bude zřejmě věnovat i interpretace Národní účetní rady. Pominu-li otázky, které zálohová výplata ze zisku vyvolává v  daňové oblasti, zůstávají nám otázky v oblasti účetní a auditorské a to: 1. Jakým způsobem zálohovou výplatu ze zisku účtovat? Ing. Radomír Stružinský [email protected]

Účetní, auditorskou i daňově poradenskou veřejností již od konce roku 2013 hýbe diskuse nad otázkou zálohových výplat ze zisku. Připomeňme si, že tuto zálohovou výplatu ze zisku umožňuje § 40, odstavec 2  zákona č. 90/2012 Sb. zákona o obchodních korporacích, který je účinný od 1. ledna 2014:

2. Musí být mezitímní účetní závěrka, která byla sestavena pro účely výplaty zálohy na zisku, ověřena auditorem? Pro zodpovězení první otázky je možno se soustředit na dvě části uvedeného odstavce a to „Zálohu na výplatu podílu na zisku lze vyplácet …“ a „K výplatě zálohy nelze

použít rezervních fondů…“. Pokud mám tedy vyplácet zálohu, pak bych předpokládal, že se nejedná o  definitivní podíl na zisku, ale pouze o  zálohu na tento podíl. Záloha by měla být zúčtovatelná, tedy případně i vratná, pokud zisk nedosáhne očekávané hodnoty nebo případně nebude dosaženo zisku vůbec. Z toho by vyplývalo, že výplatou této zálohy by obchodní korporaci měla vzniknout pohledávka a osobě, které bylo vyplaceno, by měl vzniknout závazek tuto zálohu částečně nebo úplně vrátit. Pak by tedy tato výplata zálohy na podíl na zisku měla být účtována na vrub pohledávek a ve prospěch běžného účtu, případně hotovosti v  závislosti na způsobu výplaty.

„Zálohu na výplatu na zisku lze vyplácet jen na základě mezitímní účetní závěrky, ze které vyplyne, že obchodní korporace má dostatek prostředků na rozdělení zisku. Výše zálohy na výplatu zisku nemůže být vyšší, než kolik činí součet výsledku hospodaření běžného účetního období, nerozděleného zisku z minulých let a ostatních fondů ze zisku snížený o neuhrazenou ztrátu z  minulých let a povinný příděl do rezervního fondu. K  výplatě zálohy nelze použít rezervních fondů, které jsou vytvořeny k  jiným účelům, ani vlastních zdrojů, jež jsou účelově vázány a jejichž účel není obchodní korporace oprávněna měnit.“. Tento průlomový odstavec (průlomový z  toho důvodu, že doposavad zálohová výplata podílů na zisku nebyla možná), vyvolal velké 5 

Naproti tomu věta „K výplatě zálohy nelze použít rezervních fondů…“ by spíše nasvědčovala tomu, že by taková výplata zálohy na podíl na zisku mohla být účtována přímo na vrub vlastního kapitálu a to zřejmě na vrub nerozdělených zisků minulých let. Takové účtování by však znamenalo, že v  okamžiku, kdy by byla sestavena řádná účetní závěrka za období, v jehož průběhu byly vyplaceny zálohově podíly na zisku, tato účetní závěrka by neobsahovala pohledávku za osobami, které v průběhu období tyto zálohy přijaly. Z  hlediska věrného a poctivého zobrazení bych se přiklonil k  tomu, aby zálohové výplaty podílů na zisku byly vedeny do konečného rozhodnutí o použití zisku v  pohledávkách, byť připouštím, že mohou existovat názory odlišné. Druhou otázkou, kterou uvedený odstavec vyvolal, je otázka, zda má být mezitímní účetní závěrka, která byla sestavena pro účely zálohové výplaty podílu na zisku, ověřena auditorem. Povinnost auditu je stanovena zákonem o účetnictví, konkrétně § 20. Ten hovoří o povinnosti ověřit účetní závěrku auditorem v případě řádné a mimořádné účetní závěrky. Nehovoří nic o mezitímní účetní závěrce. Pouze se zmiňuje o tom, že „účetní jednotky ... jsou povinny mít auditorem ověřenou účetní závěrku, pokud tak stanoví zvláštní právní předpis.“

Mezitímní účetní závěrka je definována v § 19, odstavci 3 zákona o  účetnictví: „V případech sestavování mezitímní účetní závěrky účetní jednotky neuzavírají účetní knihy a  provádějí inventarizaci jen pro účely vyjádření ocenění podle § 25, odstavce 3. Ostatní ustanovení tohoto zákona platí obdobně.“ Na druhé větě tohoto odstavce zákona o účetnictví je postavena diskuse o tom, zda mezitímní účetní závěrka pro účely zálohové výplaty na zisku by měla být ověřena auditorem. Zákon o účetnictví doposud měl za to, že mezitímní účetní závěrka je sestavována pro účely informování valné hromady v procesu schvalování přeměn společností. Toto je však nová příležitost pro sestavování mezitímních účetních závěrek. Mezitímní účetní závěrka vlastně skutečnou účetní závěrkou není, neboť se při ní účetní knihy neuzavírají. Touto účetní závěrkou nevzniká žádný předěl mezi dvěma účetními obdobími. Je to účetní závěrka k datu uvnitř účetního období, která je sestavena tak, jak by vypadala řádná účetní závěrka, pokud by účetnictví bylo k  danému datu skutečně uzavřeno. Pokud zákon o účetnictví říká, že by se tato závěrka měla vyhotovit jako, kdyby se vyhotovovala řádná či mimořádná účetní závěrka, pak je otázkou, zda se tím míní jen účetní metody a postupy použité při sestavování řádné či mimořádné účetní závěrky nebo se tím míní také povinnost auditu takto sestavené účetní závěrky.

Domnívám se, že žádnou takovou povinnost z tohoto ustanovení není možné vyčíst. Tím samozřejmě není vyloučena možnost, že by taková mezitímní účetní závěrka skutečně auditorem ověřena byla. Pokud bychom se vžili do odpovědnosti statutárního orgánu obchodní korporace, pak je možno provedení auditu mezitímní účetní závěrky sestavené pro účely zálohové výplaty podílu na zisku doporučit. Na druhé straně je však třeba říci, že tímto auditem se statutární orgán nemusí zbavit odpovědnosti za splnění podmínek pro zálohovou výplatu na zisku, které jsou v § 40, odstavci 2 zákona o obchodních korporacích obsaženy. Auditor se totiž vyjádří, zda „mezitímní účetní závěrka věrně a poctivě zobrazuje předmět účetnictví“. Pokud by se auditor měl vyslovit ke splnění podmínek obsažených ve výše uvedeném odstavci, pak už by se vůbec nejednalo o audit účetní závěrky, nýbrž by se mohlo jednat o Ověřovací zakázky, které nejsou audity dle auditorského standardu ISA 3000 nebo o dohodnuté procedury dle auditorského standardu 4400. Povinnost takového ověřování však v české legislativě není vůbec. Zdá se tedy ještě co diskutovat…

Obsah tohoto materiálu má čistě informativní charakter. Přestože jsme věnovali sestavování tohoto materiálu patřičnou pozornost a péči, nepřebírají společnosti skupiny Schaffer & Partner žádnou zodpovědnost za případné chyby a nepřesnosti, ani neodpovídají za jakékoli škody vzniklé na základě užití těchto informací. V každém případě doporučujeme vyžádat si v konkrétním případě naši odbornou radu. V souladu s ustanovením § 7 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti v platném znění, Vám tímto sdělujeme, že máte možnost odmítnout další elektronické zasílání obchodních a informačních sdělení spolecnosti Schaffer & Partner. Pokud nemáte zájem o zasílání informačního bulletinu, dejte prosím Odpovědět na e-mail a do předmětu napište „NEZASÍLAT“. V případě jakýchkoli dotazů nás neváhejte kontaktovat prostřednictvím níže uvedených kontaktů: Skupina Schaffer & Partner, Vodičkova 710/31, 110 00 Praha 1, tel.: +420 221 506 300, fax: +420 221 506 301, e-mail: [email protected], www.schaffer-partner.cz.

6