K OTÁZCE KONTINUITY VtVOJE KULTURY LIDU POPELNICOVÝCH POLI NA MORAVĚ

V L A D I M Í R

K

P O D B O R S K t

OTÁZCE KONTINUITY POPELNICOVÝCH

VtVOJE POLI NA

KULTURY MORAVĚ

LIDU

Lid kultury popelnicových polí vstupuje do pravěkých dějin naší země po­ čátkem mladší doby bronzové a můžeme jej u nás na základě archeologických dokladů sledovati přes celé období hallstattské (starší doby železné) až do počátků období latenského. Téměř celé tisíciletí hrál lid popelnicových polí v našich pravěkých dějinách rozhodující úlohu (stejně jako na celém území labsko-oderského hallstattského okruhu) a proto právem je studiu společnosti tohoto lidu věnována značná pozornost, tím spíše, že v něm řada našich i za­ hraničních badatelů vidí lid protoslovanský nebo dokonce praslovanský. Současně se nově řeší otázka původu tohoto lidu u nás a proti starším názo­ rům o migraci lidu popelnicových polí k nám z Lužice a Slezska se zdůrazňují silné vztahy nejstaršího stupně kultury tohoto lidu ke kultuře lidu mohylo­ vého střední doby bronzové. Dlouhé období vývoje kultury lidu popelnicových polí dělí se z archeolo­ gického hlediska (především podle vývoje keramiky) na tři základní stupně: lužický, slezský a platěnický. Ve stupni lužickém, prodělává keramika lidu popelnicových polí plynulý vývoj od strohých, ostře profilovaných tvarů zdobených vypnulinami, pres řidčeji zdobené tvary měkčí profilace až po tvary ladné esovité profilace, zdobené souvislým vertikálním žlábkováním (srov. na př. obr. 5: 6, obr. 8: 1, 2, 3, obr. 10: 5). Keramika slezského stupně je proti keramice mladolužické výrazněji zdobena, častěji tuhována (tab. IV: 2, tab. V: 3, 4, 5, obr. 4: 1, 7, 8, 11, obr. 10: 4, 7) a nese stopy hallstattského stylu, který se ještě více a doko­ naleji projevuje na keramice stupně platěnického (obr. 9: 8). 1

2

V C e c h á c h se od dob J . L . P i ř e u d r ž u j e p ř e s v ě d č e n í , že k u l t u r a o b d o b í s l e z s k é h o n e n i v n a š i c h z e m í c h (v Cechách a na M o r a v ě ) v ý s l e d k e m s o u v i s l é h o v ý v o j e z o b d o b í l u ž i c k é h o , n ý b r ž , ž e b y l a k n á m p ř i n e s e n a n o v o u v l n o u l i d u p o p e l n i c o v ý c h polí ze severu, j m e n o v i t ě ze Slezska. P í č ů v n á z o r p o d m í n ě n ý s o u č a s n o u dobrou z n a l o s t í a r c h e o l o g i c k é h o m a t e r i á l u p ř í s l u š n é h o o b d o b í p o d r ž e l i K . B u c h t e l a a na M o r a v ě se k n ě m u p ř i k l o n i l F r . Č e r n ý , k t e r ý v y d á v á r. 1909 p r v o u — m e n š í — m o n o g r a f i i o k u l t u ř e l i d u p o p e l n i c o v ý c h polí na M o r a v ě . V n o v ě j š í d o b ě z a s t á v a l i tento n á z o r J . S c h r á n i l a z v l á š t ě J . B o h m ' a J . F i l i p . Z á v ě r y v y s l o v e n é pro č e s k o u oblast b ý v a j í o b v y k l e p ř i j í m á n y i pro oblast m o r a v s k o u , n e b o ť o b ě spolu v m n o h é m historicky souvisí. T a k é v o b d o b í k u l t u r y p o p e l n i c o v ý c h polí b y l y s e v e r o v ý c h o d n í Cechy a s e v e r n í a s t ř e d n í část M o r a v y osazeny l i d e m stejné h m o t n é a p o m ě r n ě j e d n o t n é k u l t u r y , t a k ž e m ů ž e m e d ů v o d n ě p ř e d p o k l á d a t i i o b d o b n é osudy t v ů r c ů t é t o k u l t u r y jak v C e c h á c h , tak i na M o r a v ě . P ř e s t o v š a k na M o r a v ě b y l y b r z y v y s l o v e n y o d c h y l n é n á z o r y na v z n i k k u l t u r y o b d o b í slezského. Sledujme j e š t ě d á l e historii b á d á n í o tomto p r o b l é m u , aby blíže v y v s t a l y r o z d í l y v n á z o r e c h j e d n o t l i v ý c h n a š i c h b a d a t e l ů . J . Filip zdůrazňoval zvláště kontinuitu vývoje kultury slezského a platěnického s t u p n ě , kterou t a k é v y j á d ř i l n á z v e m „ k u l t u r a s l e z s k o p l a t č n i c k á " . N a p r o t i tomu neshledal na sou­ č a s n é m č e s k é m a r c h e o l o g i c k é m m a t e r i á l u dosti d ů k a z ů pro p l y n u l ý p ř e c h o d k u l t u r y l u 3

4

5

6

9

8

21

LID POPELNICOVÝCH P O L l NA MORAVĚ 10

11

žické ve s l e z s k o u a v y j á d ř i l so> p r o t i t e r m í n u „lužicko-slezská k u l t u r a " , k t e r ý se h o j n ě rozšířil z e j m é n a na M o r a v ě od dob I. L . Č e r v i n k o v ý c h , jak u k á ž i d á l e . 0 t. z v . p ř e c h o d n í m stupni, o n ě m ž h o v o ř i l i m o r a v š t í b a d a t e l é (a • j í m ž r o z u m ě l i tu část — p ř e d e v š í m kera­ m i c k ý c h — n á l e z ů , k t e r á vedle m l a d o l u ž i c k é h o charakteru- v y k a z u j e již z n a k y s t u p n ě s l e z s k é h o ) , se .1. F i l i p d o m n í v á , že jeho k e r a m i c k é f o r m y jsou v e s m ě s j e š t ě m l a d o l u ž i c k é . P o J . F i l i p o v i z a s t á v a l n á z o r o migraci l i d u se slezskou k u l t u r o u k n á m J . T o m s k ý , k t e r ý se pokusil stanovit s k u p i n u m l a d o l u ž i c k ý c h hradisek, v y b u d o v a n ý c h jako h r á z proti vlně slezského l i d u . N a M o r a v ě se naopak v e l m i b r z y ujalo p ř e s v ě d č e n í o d o m á c í m v z n i k u k u l t u r y s t u p n ě s l e z s k é h o v ý v o j e m z k u l t u r y s t u p n ě l u ž i c k é h o . I. L . Č e r v i n k a konstatuje již r o k u 1911, ž e „ k a ž d á slezská n á d o b a se d á , p ř e s n ě o d v o d i l i z p ů v o d n í h o v z o r u l u ž i c k é h o " . Tento n á z o r z a s t á v a l I. L . Č e r v i n k a až do s v é s m r t i . T ý ž n á z o r sdílel i A . G o t t w a l d a jiní l o k á l n í m o r a v š t í a r c h e o l o g o v é . F o r m u l o v a l jej i E . Simek, k t e r ý m l u v i l o „slezské fasi" k u l t u r y lužické a ve s v ý c h p ř e d n á š k á c h se v y s l o v i l pro tento n á z o r i F . K a l o u s e k . Zajímavý n á z o r v y s l o v i l J . B ó h m . k t e r ý uznal m o ž n o s t d o m á c í h o v z n i k u k u l t u r y slezské na M o r a v ě s p o d o t k n u t í m , neskreslují-li situaci na M o r a v ě „ojedinělé s k u p i n y , č a s o v ě d ř í v e p r o n i ­ kající do m l a d o l u ž i c k é h o p r o s t ř e d í " . Nejnověji na Moravě J . Kvíčala, vycházeje z rozboru archeologického materiálu přede­ v š í m v c e n t r á l n í oblasti l i d u k u l t u r y p o p e l n i c o v ý c h p o l í v o l o m o u c k é m k r a j i , dokazuje d o m á c í v ý v o j lužické k u l t u r y ve slezskou n a M o r a v ě . N a l é z á s t y č n é b o d y m e z i o b ě m a k u l t u r a m i p ř e d e v š í m v keramice (popírá, ž e b y slezská k u l t u r a p ř i n á š e l a v keramice v y s l o ­ veně nové tvary, v k o v o v é m i n v e n t á ř i a v k o n t i n u i t ě p o h ř e b i š ť , k d y ž již p ř e d t í m p o u k á z a l i na souvislosti k u l t o v n í c h p o m ě r ů o b d o b í l u ž i c k é h o a s l e z s k é h o . N a Slovensku n e b y l a o t á z k a p o m ě r u l u ž i c k é h o a s l e z s k é h o s t u p n ě k u l t u r y l i d u popel­ n i c o v ý c h polí blíže s t u d o v á n a . I t a m v š a k jsou n ě k t e r á p o h ř e b i š t ě , k t e r á t v o ř í p ř e c h o d od s t u p n ě l u ž i c k é h o ke s l e z s k é m u . 1 2

13

1 4

1 0

16

17

18

111

20

21

22

23

24

Určitým nedostatkem všech dosavadních studií o problému, který nás zajímá, bylo, že vycházely zcela anebo převážně ze studia keramiky. Přechod jedné kultury v jinou nelze však studovat pouze na základě keramického ma­ teriálu a jeho typologického srovnávání. V této otázce nutno přihlédnouti nejen k archeologickému inventáři příslušných kultur, ale ke všem postižitelným historickým, hospodářským a sociálním jevům ve společnosti lidí, která tyto kultury vytvořila. Studiem materiálu v tomto smyslu jsem přišel k poznání, že slezská kultura vznikla vývojem z lužické kultury také v našem prostředí, že totiž jejím tvůrcem je lid popelnicových polí stupně lužického. Svědčí o tom řada dokladů, z nichž v této stati uvedu alespoň nejzávažnější. Povšimnu si: 1. sídlišť a hra­ dišť, 2. pohřebišť, 3. keramických tvarů, 4. některých předmětů bronzových a 5. prvků ekonomické základny a společenské nadstavby lidu popelnicových polí.

1. Sídliště a hradiště. Rozloha sídlišť- lidu kultury popelnicových polí na Moravě se ve všech stup­ ních jeho vývoje v podstatě kryje. Centrální oblastí zůstává oblast střední a jižní části dnešního olomouckého a severní části gottwaldovského kraje. Po­ vodím Moravy pronikl lid popelnicových polí také jižněji na Uherskohradišť­ sko a Brodsko a udržel se tam až do plné doby hallstattské (obr. 1 a 2). Nálezy slezského stupně jsou, jak je patrno z mapky, všude tam, kde je zjiš­ těno také starší osídlení (stupně lužického). Nálezy stupně lužického jsou řídce roztroušeny ještě také v kraji brněnském a to i v jeho jižní části (jižně od Brna) až po Břeclavsko a Znojemsko. V této oblasti však vývoj kultury lidu popelnicových polí dostává záhy jiný směr (vlivy z Podunají) než v ob­ lasti severní a střední části Moravy. Nálezy slezského stupně kultury lidu po26

22

VLADIMÍR PODHORSKÝ

pelniCOVých polí známe z jihomoravské oblastí jen řídce (na pr. Velatice, Zábrdovice, Krepice). Do jaké míry jsou slezské nálezy v jižní části Brněn­ ského kraje výsledkem proudu slezského lidu ze severní Moravy, či výsled27

28

Obr.

1. O s í d l e n í M o r a v y l i d e m p o p e l n i c o v ý c h p o l i l u ž i c k é h o s t u p n ě .

kem vývoje z období lužického i v této oblasti, bude nutno teprve blíže zkoumati. Ani v období platěnickém se obraz osídlení Moravy lidem popelnicových polí nemění, ač nechybějí důkazy pro sesílení tlaku z jihomoravské oblasti mo-

Obr.

2. O s í d l e n i M o r a v y l i d e m p o p e l n i c o v ý c h p o l i slezského s t u p n ě . 29

hýlové horákovské kulturní skupiny. Hranice mezi oblastí lidu popelnico­ vých polí a oblastí smíšených skupin na Moravě zůstala v podstatě zachována po celou mladší dobu bronzovou a dobu hallstattskou.

23

L I D POPELNICOVÝCH P O L l N A MORAVĚ

Jednotlivá sídliště známe dosud velmi málo. Nejsme poučeni ani o vzhledu, konstrukci a zařízení domů, ani o celkové situaci na sídlištích. Z náhodných a nesoustavných výzkumů, rovnajících se dosud většinou jen sběrům, lze však soudit, že v kulturních vrstvách a jámách se velmi často nachází společně nejen archeologický (především keramický) materiál slezského a platěnického stupně, ale i stupně lužického a slezského, či všech tří stupňů kultury popel­ nicových polí (na př. sídliště u Bílovic, okr. Uh. Hradiště, poloha „Ploštiny", sídliště u Čechůvek, okr. Prostějov, poloha „Kopaniny", sídliště u Dobrochova, okr. Prostějov, poloha „Úzké", sídliště u Domamyslic, okr. Prostějov, poloha „Kopaniny", sídliště u Olšan, okr. Prostějov, poloha „U Lánského kříže", sídliště u Ořechová, okr. Uh. Hradiště, poloha „Valachy" a j.). Na škodu průkaznosti uvedeného faktu jsou nedostatečná pozorování stratigrafická při dosavadních sídlištních výzkumech. Vedle prostých sídlišť budoval lid popelnicových polí pevná hradiska. Na Moravě byla tato hradiska dosud zkoumána pouze ojediněle a proto je nedo­ vedeme obvykle přesněji datovat. Z dosavadních nálezů na hradiskách (na př. Kotouč u Stramberka, Holý kopec u Buchlovic, Klášťov u Chvalčova, Hostýn ) známe nejčastěji archeologický materiál až mladších stupňů kultury lidu popelnicových polí. Stavbu hradisek nemůžeme zatím datovati již do lužického období, kdy by byla mohla býti budována proti expansi lidu se slez­ skou kulturou. Vznik a funkce opevněného hradiska je nadto složitější a nelze je redukovati na funkci čistě obrannou. Budování opevněných sídel je v ý ­ razem změn v hospodářské a společenské struktuře společnosti, zapříčiněných rostoucí majetkovou a sociální diferenciací. Existence hradisek až v mladší «tapě vývoje lidu popelnicových polí nemůže býti proto dokladem svědčícím proti souvislému vývoji kultury tohoto lidu u nás. 30

31

32

33

34

35

36

37

38

39

40

2. Pohřebiště. Pohřebiště lidu popelnicových polí, která jsou vhodná pro sledování vývoje tohoto lidu na Moravě (podrobněji je uvádím níže) ukazují, že na nich bylo pohřbíváno vždy po delší časový úsek celého období kultury lidu popelni­ cových polí, nezřídka i po všechny tři vývojové stupně této kultury (srov. obr. 3). Pohřebiště stupně slezského a platěnického nebývala zakládána na jiných, zvláštních místech než pohřebiště stupně lužického, jak by tomu po­ většině bylo v případě příchodu nového slezského lidu do lužického pro­ středí. Naopak na moravských pohřebištích sledujeme zřetelné souvislosti v ukládání hrobů všech stupňů (Horka, Moravská Húzová, Slatinky, Určice — Kumberky) a stupně lužického a slezského zvláště (srov. plánky pohřebišť v Klínkách u Domamyslic, nebo na Nivkách u Slatinek. Výskyt hrobů všech stupňů na tomtéž pohřebišti lze sledovat i v Čechách (na př. ve Skaličce vedle slezskoplatěnických hrobů se vyskytly i hroby lu­ ž i c k é , rozsáhlé slezskoplatěnické pohřebiště svijanské poskytlo i několik hrobů mladolužických a samo eponymní pohřebiště platonické je situováno „podle staršího pohřebiště rázu lužického". Přihlédněme nyní blíže k jednotlivým moravským nekropolím, zachy­ ceným na obr. 3: 41

42

43

44

45

B e n k o v (okr. L i t o v e l ) , poloha „ P i n k e r B e r g " ( u v á d ě n o v l i t e r a t u ř e i p o d l o k a l i t o u U n i č o v ) . N a ž á r o v é m p o h ř e b i š t i prokopali od r. 1932 do r. 1935 V . R e i n e r a K . Schirmeisen c e l k e m p ř e s 55 h r o b ů , č í m ž p o h ř e b i š t ě n e n í ú p l n ě v y č e r p á n o . K e r a m i k a v y k a z u j e z n a k y

to

st. lužický I

lokalita

st. lužický I I

st. st. mladolužic- slezský I ky

st. st. st. slezský II platěnický pozdneplatSnicky

Benkov Čelechovice Domamyslice Domaželice Horka Hlušovice Kostelec n.H. Erumsín Mohelnice Moravská Húzová Mostkovice ODava - Kateřinky Postoupky Pteni Seloutky Slatinky Unčovice Určice - Hájové Určice - Kumberky Vlachovice Obr.

3.

Schéma

chronologického rozpětí

nejdůležitějších pohřebišC l i d u

p o p e l n i c o v ý c h polí na M o r a v ě .

L I D POPELNICOVÝCH POLÍ NA MORAVĚ

25

s t ř e d n í h o a m l a d š í h o l u ž i c k é h o , slezského a p l a t o n i c k é h o s t u p n ě . N a p o h ř e b i š t i b y l o oje­ d i n ě l e zjištěno p ř e v r s l v o v á n í s t a r š í c h h r o b ů h r o b y m l a d š í m i ( K . Schirmeisen, V e r h a n d l u n g e n des Naturforschenden Vereins i n B r u n n , 64. Jahr., 1933, str. 133 a d.; t ý ž , Zeitschrift des Deutschen Vereins fúr die G e s c h k h l e Mahrens und Schlesiens [dále jen Z D V G M S ] X X X V I I , 1935, str. 23 a d., s obr.). C e l e c h o v i c e (okr. P r o s t ě j o v ) , poloha „ U P l a c h é h o m l ý n a " . R . 1923 b y l o stavbou silnice z n i č e n o m n o h o ž á r o v ý c h h r o b ů . A . Gottwald zde z a c h r á n i l i n v e n t á ř deseti h r o b ů s t a r o l u ž i c k é h o a š e s t n á c t i h r o b ů slezského s t u p n ě (A. Gottwald, C V M O X X X I X , 1927, str. 81 a d., s obr.). D o n i a m y s l í c e (okr. P r o s t ě j o v ) , poloha „ K l í n k y " . R . 1923 p ř i s t a v b ě silnice z D o m a m y s l i c do Seloutek bylo zde objeveno r o z s á h l é ž á r o v é p o h ř e b i š t ě . V ý z k u m e m z a c h y t i l i A . Gottwald a K . D o b e š celkem 223 h r o b ů s k e r a m i k o u m l a d o l u ž i c k é h o a slezského s t u p n ě . V n ě k t e r ý c h h r o b o v ý c h celcích se i n v e n t á ř m l a d o l u ž i c k é h o a s t a r š í h o s l e z s k é h o s t u p n ě s t ý k á (hr. 6. 74, 84, 196 a j . ) . H r o b y s t u p n ě l u ž i c k é h o jsou v j i ž n í části p o h ř e b i š t ě , h r o b y s t u p n ě s l e z s k é h o p o k r a č u j ! k severu, m í s t y jsou u l o ž e n y i m e z i h r o b y l u ž i c k ý m i (A. Gott­ w a l d , R o č e n k a N á r o d o p i s n é h o a p r ů m y s l o v é h o musea m ě s t a P r o s t ě j o v a [dále jen R o č e n k a ] V ] , 1929, str. 3 a d., s obr.; t ý ž , R o č e n k a I X , 1932, str. 14 á d., s obr.). D o m a ž e l i c c (okr. P ř e r o v ) , poloha „ Z e r á v í " . R . 1894 p r o k o p a l i t u E d . P e c k a I. L . Červinku asi 35 ž á r o v v c h h r o b ů . R y l y tu h r o b y s k e r a m i k o u slezskou m e z i h r o b y l u ž i c k ý m i ( C V M O X V I I , 1900, s*tr. 80, bez autora; F . K o v á ř , C V M O X X X I , 1914, str. 142; I. L . Čer­ v i n k a , M o r a v a za p r a v ě k u , str. 215). Horka (okr. Olomouc), poloha „ N a d S k a l k o u " . R . 1901 zde p r o k o p a l K . F i š a r a na š e d e s á t h r o b ů m l a d o l u ž i c k é h o a slezského s t u p n ě . R r z y nato pracovalo n a p o h ř e b i š t i n ě ­ k o l i k a m a t é r ů (Dr. K u x , Ing. Kress) a v y k o p a l o zde n ě k o l i k set h r o b ů v š e c h s t u p ň ů k u l t u r y l i d u p o p e l n i c o v ý c h polí. Z v ý z k u m ů r. 1904, p r o v á d ě n ý c h pro M ě s t s k é m u s e u m v Olo­ m o u c i , p o c h á z í asi 240 h r o b ů , z a c h y c e n ý c h v s o u d o b é m i n v e n t á ř i d n e š p í h o K r a j s k é h o musea v Olomouci (I. L . Č e r v i n k a , M o r a v a za p r a v ě k u , str. 215). Hlušovice (okr. Olomouc), poloha „ H l i n í k y " , „ v L u k a v c i " , „ N i v y " . R . 1912 b y l a nalezena v L u k a v c i v e l k á b r o n z o v á spona se z á v ě s k y , u v á d ě n á v l i t e r a t u ř e pod lokalitou D o l a n y (J. V y v l e č k a , C V M O X X I X , 1912, str. 186 a d., s obr.). R . 1921 b y l o v u v e d e n ý c h t r a t í c h (od h l u š o v i c k é h o n á d r a ž í a ž k D o l a n ů m ) objeveno r o z s á h l é p o p e l n i c o v é pole, na n ě m ž další n á l e z y b y l y u č i n ě n y r. 1923 a 1930. V N i v á c h , na p o z e m k u F . D o s t á l a v y k o p a l i F . D o s t á l , K . D o u c h a , F r . K o v á ř a u č i t e l Ř e z n í č e k d v a h r o b y , z n i c h ž jeden (v s o u d o b é m i n v e n t á ř i o z n a č e n jako hrob 1) obsahoval 25 n á d o b , d r u h ý (hrob II) pouze t ř i n á d o b y . K e r a m i k a v y k a z u j e z n a k y s t u p n ě m l a d o l u ž i c k é h o a s l e z s k é h o ( K . Doucha, C V M O X X X I V , 1923, sir. 92; L . K o v á ř o v á , C V M O X L I V , 1931, str. 199). K o s t e l e c na H a n é (okr. P r o s t ě j o v ) , poloha „ v e v s i " , zahrada P ř i d a l o v a , K v a p i l o v a , V y k o p a l o v a . O d r. 1903 b y l y s l e d o v á n y v z a h r a d ě P ř i d a l o v ě p r a v ě k é n á l e z y . A . Gott­ w a l d zde p r o z k o u m a l 9 a d á l e 38 ž á r o v ý c h h r o b ů l u ž i c k é h o a nej m l a d š í h o l u ž i c k é h o s t u p n ě s p ř e c h o d y ke stupni s l e z s k é m u . V s o u s e d s t v í , v z a h r a d ě V y k o p a l o v ě , o t e v ř e l A . G o t t w a l d hrob p l a t ě n i c k é h o s t u p n ě . J e zde p a t r n ě v ě t š í p o h ř e b i š t ě l i d u p o p e l n i c o v ý c h p o l í v š e c h s t u p ň ů (A. G o t t w a l d C V M O X X I I I , 1906, str. 38 a d., s obr.; týž, P r a v ě k I V , 1908, str. 102 a d., s obr.; t ý ž , P r a v ě k á sídliště a p o h ř e b i š t ě na P r o s t ě j o v s k u , str. 103). K r u m s í n (okr. P r o s t ě j o v ) , poloha „ N a K a m e n i c i " . R . 1897—1898 b y l y n a r u š e n y ž á r o v é h r o b y n a p o h ř e b i š t i , na n ě m ž p r o k o p a l 26 h r o b ů I. L . Č e r v i n k a . R . 1903 v y z v e d l tu další d v a h r o b y A . Gottwald. T í m p o h ř e b i š t ě n e n í p a t r n ě v y č e r p á n o . K e r a m i k a v y k a ­ zuje z n a k y m l a d o l u ž i c k é h o a obou s l e z s k ý c h s t u p ň ů (I. L . Č e r v i n k a , V ě s t n í k m u s e j n í a p r ů ­ m y s l o v é jednoty v P r o s t ě j o v ě z a rok 1899, P r o s t ě j o v 1900, str. 60 a d., s obr.: A . G o t t w a l d , P r a v ě k I, 1903, str. 68, s obr.). M o h e l n i c e (okr. Z á b ř e h ) , poloh i — š k r o b á r n a b ý v . fy Gessner a P o h l . R . 1861 p ř i stavbě š k r o b á r n y bylo zničeno větší -množství žárových h r o b ů mladolužického a slezského s t u p n ě a t a k é s t u p n ě p l a t ě n i c k é h o (A. Rzehak, Annales M u s e i Franciscei, 1898, str. 72 a d . ; K . Schirmeisen, Z D V G M S X L I I I , 1941, str. 149 a d . ; J . F i l i p , P a m á t k y a r c h e o l o g i c k é X X X X I , 1 9 3 6 - 1 9 3 8 , str. 37). M o r a v s k á H ú z o v á (okr. Š t e r n b e r k ) , poloha — s e v e r o z á p a d n ě obce. R . 1924 tu p r v é v ý k o p y p r o v á d ě l F . K o v á ř . R . 1925 t u pracoval V . K r á č m a r a u č i t e l é ze Š t e r n b e r k a . Celkem zde b y l o o d k r v t o na 85 h r o b ů s k e r a m i k o u s v y p n u l i n a m i , s k e r a m i k o u ž l á b k o v a n o u , i v y s p ě l o u slezskou (F. K o v á ř , C V M O X X X V I , 1925, str. 9 7 ; fda, C V M O X X X V I I , 1926, str. 123; K . Schirmeisen, Sudeta X I , 1935, str. 48 a d., s obr.). Mostkovice (okr. P r o s t ě j o v ) , poloha „ S a r a s y " . N a r o z s á h l é m p o h ř e b i š t i , objeve­ n é m r. 1890, prokopal r. 1897 I. L . Č e r v i n k a 87 h r o b ů , r. 1 9 3 5 - 1 9 3 6 J . V š e t i č k a 22 h r o b ů a v r. 1940—1941 tu b y l o z n i č e n o na sto ž á r o v ý c h h r o b ů . K e r a m i k a z tohoto p o h ř e b i š t ě

L I D POPELNICOVÝCH P O L l NA MORAVĚ

27

Obr. 5. D o m a m y s l i c e — K l í n k y : č. 1—5, hrob č. 17; č. 6—8, hrob č. 64 (V3 p ů v . vel.)-

VLADIMÍR PODBORSKÝ

Obr.

G. D o m a m y s l i r c

— K l í n k y , lirob č. J96 (

LID POPELNICOVÝCH P O L l NA MORAVĚ

29

n á l e ž í n e j s l a r š í m u , s t ř e d n í m u a m l a d š í m u l u ž i c k é m u o b d o b í (I. L . Č e r v i n k a , V ě s l n í k mus. a p r ú m . jednoty v P r o s t ě j o v ě za r. 1899, str. 39 a d., s obr.; A . G o t t w a l d , C V M O X L I X , 1939, str. 3 ; J. Kvíčala, Z d á v n ý c h v ě k ů I, B r n o , 1 9 4 7 - 1 9 4 8 , str. 179). Opava - K a t e ř i n k y (okr. O p a v a ) , poloha „ N a d s á d r o v c o v o u s t u d á n k o u " . M n o h o ž á r o v ý c h h r o b ů na p o h ř e b i š t i o b j e v e n é m r. 1928 b y l o z n i č e n o v r. 1937. V ý z k u m opav­ s k é h o musea (L. Jisl) r. 1948 u k á z a l , ž e p o h ř e b i š t ě je v e l m i r o z s á h l é a k e r a m i k a odtud p ř e d s t a v u j e v ý v o j od s t a r o l u ž i c k ý c h t v a r ů a ž po t v a r y slezské (L. J i s l , A r c h e o l o g i c k é roz­ hledy I, 1949, str. 48, s obr.). Postoupky (okr. K r o m ě ř í ž ) , poloha „na S t ě r k á c h " . N a tomto p o h ř e b i š t i p r o k o p a l P . L e d v i n a větší p o č e t m l a d o l u ž i c k ý c h a s l e z s k ý c h h r o b ů (I. L . Č e r v i n k a , V e n c t o v é na M o r a v ě , U r n o , 1939, sir. 78, rukopis). Plení (okr. P r o s t ě j o v ) , poloha „Za slurou š k o l o u " . O d r. 1906 zde p r o z k o u m a l A . G o t t w a l d celkem 20 h r o b ů , čímž p r ý je p o h ř e b i š t ě v y č e r p á n o . K e r a m i k a v y k a z u j e p ř e ­ d e v š í m z n a k y slezského o b d o b í , ale v y s k y t l y se tu i n e č e t n é , typologicky m l a d o í u ž i c k é t v a r y (A. Gottwald, P r a v ě k I V , 1908, sir. 219 a d.; t ý ž , M ů j a r c h e o l o g i c k ý v ý z k u m , sir. 81 a d.). S e l o u t k y (okr. P r o s t ě j o v ) , poloha „ Š ť a s t n é " . R . 1923 b y l y stavbou silnice p o r u š e n y ž á r o v é hroby. A . Gottwald z a c h r á n i l 19 h r o b ů s t a r š í h o l u ž i c k é h o s t u p n ě a celkem 24 h r o b ů s t u p n ě p l a l ě n i c k é h o . M n o h o h r o b ů tu b y l o z n i č e n o , a proto je m o ž n é , ž e i zde se p o h ř b í ­ valo po celé o b d o b í k u l t u r y l i d u p o p e l n i c o v ý c h p o l í (A. Gottwald, R o č e n k a V , 1928, str. 7 a d., s obr.). S l a l i n k y (okr. Olomouc), poloha „ N a N i v k á c h " . R . 1890 zde b y l o p o r u š e n o mnoho ž á r o v ý c h h r o b ů , z n i c h ž z a c h r a ň o v a l i n á l e z y studenti ze Slatinek. R . 1899 zde o t e v ř e l jeden hrob I. L . Č e r v i n k a . R . 1932—1933 zde p r o v á d ě l i s o u s t a v n ý v ý z k u m A . G o t t w a l d , K . D o b e š a J . H u s i č k a , k t e ř í tu zjistili nejprve větší p o č e t h r o b ů p l a l ě n i c k é h o s t u p n ě , p o l o m i s l e z s k é h o s t u p n ě (s n ě k t e r ý m i c.elkv j e š t ě m l a d o l u ž i c k ý m i ) a k o n e č n ě i l u ž i c k ý hrob (celkem p ř e s 150 h r o b ů ) (F. P r e c e c h t ě l , ČVMO V I I , 1891, str. 133, s obr.; A . G o t t w a l d , C V M O X L V I I I , 1935, sir. 9 a d., s obr.). Unčovice (okr. L i t o v e l ) , poloha „ N a D ě l n i c í c h " . Z p o p e l n i c o v é h o pole p o c h á z í k e r a m i k a m l a d o l u ž i c k á a slezská ( K . Schirmcisen, Z D V G M S X X X V I , 1934, str. 35 a d.). U r č i c e (okr. P r o s t ě j o v ) , poloha „ H á j o v é " . K r o m ě h r o b ů l u ž i c k é h o s t u p n ě (srov. n á l e z č a s t o c i t o v a n é , štítovité spony z lir. č. I X ) je zde p r u h r o z t r o u š e n ý c h h r o b ů p l a l ě n i c k é h o s t u p n ě , j i c h ž A . Gottwald a K . D o b e š p r o k o p a l i 18 (A. G o t t w a l d , C V M O X L I V , 1931, str. 1 a d., s obr.; týž, R o č e n k a X I , 1931, separ., str. 26). U r č i c e (okr. P r o s t ě j o v ) , poloha „ K u m b e r k y " . O d r. 1908 zde p r o k o p a l A . G o t t w a l d celkem 258 h r o b ů l u ž i c k é h o , slezského a p l a t ě n i c k é h n s t u p n ě . (A. G o t t w a l d , Časopis M o r . zem. musea X I V , 1914, str. 25 a d., s obr.). Vlachovice (okr. Valašské K l o b o u k y ) , poloha „ D u l ů v kopec". R . 1902 zde z k o u ­ m a l ž á r o v é h r o b y J . K u č e r a , p o z d ě j i zde z a c h r a ň o v a l n á l e z y z r o z r u š e n ý c h h r o b ů A . R i c h ­ ter. O d r. 1953 je zde p r o v á d ě n s o u s t a v n ý v ý z k u m K r a j s k ý m museem v G o t t w a l d o v ě (Jan a J i ř í P a v e l č í k ) , k t e r ý dosud p ř i n e s l k e r a m i c k ý m a t e r i á l m l a d o l u ž i c k é h o a s l e z s k é h o stup­ n ě (J. Kučera, P r a v ě k I, 1903, str. 18 a d., s obr.; J i ř í P a v e l č í k , N o v é a r c h e o l o g i c k é v ý z k u m y v k r a j i g o t t w a l d o v s k é m v r. 1954, Gottwaldov, 1955, str. 29 a d.).

Z výběru nejdůležitějších moravských pohřebišť, jejichž soupis není ovšem tímto vyčerpán, je patrno, že se na pohřebištích nejeví žádný přeryv mezi stupněm lužickým a slezským, ani mezi slezským a platěnickým. Pouze ojedi­ něle lze položiti počátek pohřbívání na některých pohřebištích (a to ještě jde o otázku úplnosti výzkumů) na počátek slezského období (obr. 3). Mnohá z uvedených pohřebišť však začínají chronologicky ve stupni mladolužickém, který pravidelně pevně souvisí s obdobím slezským. Mladoíužické hrobové celky mají i některá pohřebiště v literatuře uváděná jako slezská (na př. Slatinky—Nivky, nálezová zpráva o části pohřebiště se slezskými hroby, hrob č. 20, 54. Fakt, že se na některých pohřebištích počíná pohřbívat v období mladolužickém ukazuje na důležitost mladolužického stupně kultury lidu popelnicových polí, jemuž není dosud přiznáván u nás charakter samo­ statného stupně. Ve výčtu pohřebišť chybějí ta pohřebiště, na nichž se pohřbívalo pouze po dobu jednoho stupně kultury lidu popelnicových polí (na př. Slatinice, okr. 46

30

VLADIMÍR PODBORSKÝ 47

Olomouc — pohřebiště starolužického stupně, Nedakonice, okr. Uh. Hra­ diště — pohřebiště platěnického stupně, Kelč, okr. Val. Meziříčí — pohřebiště platěnického stupně a j.). Nestejné chronologické rozpětí jednotlivých pohřebišť lidu popelnicových polí je samo o sobě důkazem pro celkovou souvislost vývoje tohoto lidu u nás. Jednotlivé přeryvy, pokud nejsou způsobeny neúplností výzkumů, lze vysvětliti událostmi lokálního významu, jako na příklad vnitřními nepokoji, pohyby obyvatelstva, změnou pohřebiště a pod. 48

49

3. Keramika. Velký význam pro posouzení otázky kontinuity vývoje kultury lidu po­ pelnicových polí u nás má keramika, jakožto nejosobitější projev každoden­ ního života lidu. Nelze jí však v otázce, která nás zajímá, přisuzovali rozho­ dující význam, neboť keramika jako součást hmotné kultury lidu popelni­ cových polí se mohla měniti, přijímati nové formy a staré opouštěti, a přece její výrobci mohli býti příslušníky téhož ethnického celku. Na druhé straně se v keramice nikterak neobrážejí změny v sociálních vztazích toho kterého 50

51

52

otázky, jak svědčí práce I. L. Červinkovy, J . Šchránilovy a jiných autorů, kteří došli při řešení stejné otázky k úplně odlišným závěrům. J. Kvíčala zjistil ve své poslední práci, že ze sedmnácti lužických kera­ mických tvarů jedenáct přechází do stupně slezského a šest zbývajících tvarů — převzatých většinou z kultury mohylové — mizí již v průběhu vlast­ ního lužického stupně, jehož konce se většinou nedožívá. Také z vlastního roz­ boru keramiky lidu popelnicových polí vyplynulo, že celý vývoj kultury popelnicových polí přežily jen některé tvary, zatím co jiné byly buď nahra­ zeny funkčně podobnými tvary, nebo úplně zanikly a na jejich místo na­ stoupily tvary nové. Sledujme nyní, jak se jeví problém kontinuity lužického a slezského stupně kultury lidu popelnicových polí při studiu keramiky: 53

54

N e j r o z š í ř e n ě j š í m k e r a m i c k ý m t v a r e m je d v o j u c h á amforka — osudí. P r o d ě l á v á p l y n u l ý v ý v o j t v a r o v ý od s t a r o l u ž i c k é h o a ž po r o z v i t é slezské o b d o b í . V o b d o b í m l a d o l u ž i c k é m j i z a s t i ň u j e m e ve tvarech s esovitou (řídce j e š t ě i se strohou, n a p ř . D o m a m y s l i c e — H r o b o v é d í l y , hr. ř. 2. obr. 4 : 10; H o r k a , hr. I C, obr. 7: 8) profilací, z d o b e n ý c h nejčastěji sou­ v i s l ý m ž l á b k o v á n í m p o v r c h u (na p ř . H l u š o v i c e , hr. I, tab. V : 1, 2). V o b d o b í s l e z s k é m b ý ­ vají tato o s u d í zdobena m i m o j i n é z v l á š t ě r y t ý m i nebo ž l á b k o v a n ý m i t ř á s n ě m i (na p ř . U r ­ číce — K u m b e r k y , hr. 216, obr. 9: 4). P ř e d e v š í m na o s u d í c h lze pozorovati z ř e t e l n ý p ř e c h o d m e z i s t u p n ě m l u ž i c k ý m a s l e z s k ý m , t v o ř e n ý n á d o b a m i s t. z v . rozpadem ž l á b k o v á n í (na p ř . Určice — K u m b e r k y , hr. í . 158, tab. V I : 4 ; D o m a m y s l i c e — K l í n k y , hr. 17, obr. 5: 5). O s u d í se vyvíjejí d á l e do p l a t ě n i c k é h o o b d o b í , k d y je n a l é z á m e ve tvarech „ o t e v ř e n ý c h n á d o b " středních r o z m ě r ů a v p o z d n ě p l a t ě n i c k ý c h tvarech l a h v o v i t ý c h . Podobnou v ý z d o b u j a k o o s u d í m a j í t a k é nízké džbánky, k t e r é se v y v í j e j í od n e j s t a r š í h o l u ž i c k é h o o b d o b í a ve stupni m l a d o l u ž i c k é m je z a s t i ň u j e m e v souvisle ž l á b k o v a n ý c h , níz­ k ý c h a š i r o k ý c h tvarech (na p ř . H o r k a , hr. B L i l , obr. 7: 1; D o m a m y s l i c e — K l í n k y , hr. 3 2 ) . Ve stupni s l e z s k é m jsou tyto tvary o p ě t zdobeny t ř á s n ě m i (na p ř . D o m a m y s l i c e — K l í n k y , hr. 84, tab. I V : 2). I tyto d ž b á n k y se u d r ž u j í do s t u p n ě p l a t ě n i c k é h o . Látky, f i k v ě t i n á č e — h r u b š í d v o j u c h é hrnce — ztrácejí j i ž v m l a d o l u ž i c k é m o b d o b í v e j č i t ý tvar a hrdlo a ucha, k t e r á p ů v o d n ě v y b í h a l a z okraje (srov. obr. 6: 10) se posou­ vají pod okraj (na p ř . D o m a m y s l i c e — K l í n k y , hr. 84, tab. I V : 5; hr. 196, obr. 6 : 11). Tento tvar p ř e c h á z í božně do s t u p n ě s l e z s k é h o (na pij. D o m a m y s l i c e — H r o b o v é d í l y , hr. 2. obr. 4 : 9) a v y v í j í se d á l e i do s t u p n ě p l a t ě n i c k é h o . Okríny — d v o j k o n i c k é u m y — dostaly j i ž v m l a d o l u ž i c k é m stupni esovitou profilaci ( t y k v o v i t ý tvar) (na p ř . S l a t i n k y — N i v k y , hr. 54, obr. 8: 7) a tak p ř i c h á z e j í ještě v hro5 5

5 6

57

LID POPELNICOVÝCH POLÍ NA MORAVĚ

Obi.

31

7. H o r k a u Olomouce: č. 1—3, hrob č. B L i l ; č. 4, 6, hrob č. A X L I X ; č. 5, 7, 8, hrob č. I C (*/a p ů v . veL).

7 Obr. S. S l a l i n k y — N i v k y : č. 2, 3 — hrob č. 20; ú. 1, <í, 5, 6, 7 — hrob C. 54 (V p ů v . vel.). 3

33

LID POPELNICOVÝCH POLÍ NA MORAVĚ

4<

Obr. 9. C. 1—3 — U r č í c e — K u m b e r k y , hrob č. 178; č. 4—7 — U r ř i c e — K u m b e r k y , hrob č. 216; č. 8—9 — Seloutky, hrob č. 2: č. 10 11 — S l a t i n k y — N i v k y , hrob č. 22 (podle A . Gottwalda). 3 S b o r n í k íil. fale.

VLADIMÍR PODBORSKÝ b o v ý c h celcích s l e z s k é h o s t u p n ě (na p ř . D o m a m y s l i c e , hr. 17, obr. 5: 1), n ě k d y i v j e m n ě j ­ ších tvarech, z d o b e n ý c h soustavami š r a f o v a n ý c h t r o j ú h e l n í k ů (na p ř . H l u š o v i c e , hr. I, tab. V : 4 ; U r č i c e — K u m b e r k y , hr. 158, tab. V I : 2). Z m l a d o l u ž i c k é h o s t u p n ě jsou z n á m y h r u b š í zásobnicové tvary s vodorovně vyloženým okrajem a plastickou d ů l k o v a n o u p á s k o u pod h r d l e m (na p ř . D o m a m y s l i c e — K l í n k y , hr. 13) . V y s k y t u j í se i v h r o b o v ý c h celcích s l e z s k é h o s t u p n ě (na p ř . D o m a m y s l i c e , hr. 1 7 1 ) a jen z v o l n a se na n i c h projevuje v š e o b e c n á v ý v o j o v á tendence, totiž z m ě k č o v á n í profilace s t ě n a z m e n š o v á n í velikosti. P ř e c h o d tohoto t v a r u z á s o b n i c ve t v a r y amforovit ý c h z á s o b n i c p l a t ě n i c k é h o s t u p n ě (srov. obr. 9: 8) nelze doložili. O mísách lze v š e o b e c n ě říci, ž e v ě t š i n a m l a d o l u ž i c k ý c h t v a r ů p ř e c h á z í do s l e z s k é h o stupně. M á m e tu na m y s l i jak d v o j u c h é „ k r a j á č e " , lak h l a v n ě m í s y k o n i c k ý c h s t ě n a r o z e v ř e n é h o h r d l a o b y č e j n ě s j e d n í m o u š k e m , i m í s y s m í r n ě d o v n i t ř z a t a ž e n ý m okrajem. T a k é m í s y na n o ž c e , v y s k y t u j í c í se ř í d c e v m l a d o I u ž i c k é m i p l a t ě n i c k é m s l u p n i , p ř e ž i l y snad celý v ý v o j k u l t u r y l i d u p o p e l n i c o v ý c h polí a ve stupni slezském jsou r e p r e s e n t o v á n y t v a r y p ř i p o m í n a j í c í m i p o k l i č k y (srov. tab. V : 8), jak se d o m n í v á J . K v í č a l a . P o d o b n ě lze soudit o r ů z n ý c h typech šálků, z n i c h ž lze v y m e z i t d v a z á k l a d n í t y p y : š á l k y bez h r d l a (konické, či hnízďečkovité) a š á l k y s h r d é l k e m . O b a t y p y p ř e c h á z e j í z m l a d o l u ž i c k é h o do s l e z s k é h o s t u p n ě , k d e b ý v a j í v ý r a z n ě z d o b e n é a m í v a j í ucha v y k l e ­ nuta nad okraj. Z v e d á n í u c h nad okraj se. p o č í n á p r o j e v o v a l i j i ž v o b d o b í m l a d o l u ž i c k é m (srov. p ř í s l u š n é tvary na obr. 8). T a k é oba d r u h y š á l k ů p ř e c h á z e j í do s t u p n ě p l a t ě n i c k é h o . K o n e č n ě se j e š t ě z a s t a v í m e u štěrchátek. B ý v a j í nejčastěji h r u š k o v i t ý c h t v a r ů , nebo upravena do z v í ř e c í p o d o b y . N e h l e d ě na v ý s k y t š t ě r c h á t e k již v h r o b o v ý c h celcích mlado­ l u ž i c k é h o s t u p n ě (Slatinky — N i v k y , hr. 20, obr. 10: 1, 2 ; M a l á B ě l á u B a k o v a v Ce­ c h á c h , hr. 1 1 6 ) a v celcích s p r v ý m i s l e z s k ý m i t v a r y (Domamyslice, hr. 196, obr. 6: 3), lze n e j h o j n ě j š í typ š t ě r c h á t e k — t v a r y h r u š k o v i t é — o d v o d i l i od n e j b ě ž n ě j š í h o k e r a m i c k é h o t v a r u , od o s u d í . U p r a v e n í h r d l a v r u k o j e ť si v y ž á d a l a p r a k t i c k á p o t ř e b a u z a v ř e n i p ř e d m ě t u n jeho u c h o p e n í l i d s k o u r u k o u . Častější v ý s k y t š t ě r c h á t e k a větší pestrost jejich t v a r ů p ř i n á š í o v š e m teprve o b d o b í slezské. V ý s k y t m n o ž s t v í drobných n á d o b e k slezského stupně n e m ů ž e býti d ů k a z e m proti s o u v i s l é m u v ý v o j i k u l t u r y slezské z l u ž i c k é , jak se n ě k d y s o u d í . V š e c h n y m i n i a t u r n í n á ­ d o b k y jsou pouze dokonale z m e n š e n é napodobeniny b ě ž n ý c h k e r a m i c k ý c h forem (nejčastěji o k ř í n ů , o s u d í a š á l k ů ) . J e j i c h v z n i k a v ý s k y t je v ý r a z e m v ý v o j o v é h o s m ě r u k u l t u r y slez­ s k é h o o b d o b í , o b r á ž e j í c í h o n e p o c h y b n ě u r č i t é z m ě n y ve s p o l e č e n s k é z á k l a d n ě . M

59

6 0

fii

62

63

64

65

K termínu „přechodní lužickoslezský stupeň" (lužickoslezská kultura) lze v této souvislosti podotknouti, že je lépe jej nepoužívali, neboť ve skutečnosti neexistuje žádný chronologicky a typologicky vymezený přechodný stupeň lužickoslezský. Jsou tvary (především keramické) buď ještě s hlediska typologického mladolužické, nebo již slezské. Často se obojí tvary stýkají v hrobo­ vých celcích na některých pohřebištích (na př. Hlušovice, hr. I, tab. V; Doma­ myslice — Klínky, hr. 84, tab. IV; hr. 196, obr. 6; Domamyslice — Hrobové díly, hr. 2, obr. 4; Určice — Kumberky, hr. 178, obr. 9: 1, 2, 3 a j.). Vcelku tvary mladolužické a slezské na sebe navazují, podobně — a snad více — jako tvary slezského a platěnického stupně kultury lidu popelnicových polí. Po­ dobně jako termín lužickoslezská kultura je nepřesný i název slezskoplatěnická kultura, neboť vyvolává někdy nepřesné představy o chronologickém rozpětí jistého objektu. Nejpřesnější se mi zdá býti terminologie, užívaná v sou­ hlase se staršími tendencemi posledně J. Kvíčalou. 66

67

S otázkou kolébky předpokládané slezské vlny lidu popelnicových polí k nám souvisí otázka keramických tvarů slezskopolské oblasti, které — pokud jsem to mohl v literatuře sledovati — nevyspely tvarově i ornamentačně tak jako u n á s . Zdá se pravděpodobné, že prvky hallstattského stylu, jdoucí z Podunají přes naše země k severu, daly u nás rozkvésti kultuře slezského období a zasáhly posléze také do oblastí severnějších. Souhrnem lze o keramice lidu popelnicových polí lužického a slezského stupně říci, že na genetickou souvislost ukazují kromě typologické příbuznosti 68

35

LID POPELNICOVÝCH P O L l NA MORAVĚ

další styčné znaky: posouvání uch některých nádobek nad okraj již v mladolužickém období, esovitá profilace tohoto období, počátek tuhování již ve slupni mladolužickém a konečně prolínání keramických tvarů mladolužického a slezského stupně v hrobových celcích.

4. Bronzový inventář. Bronzový inventář vykazuje ještě větší souvislosti mezi lužickým a slez­ ským stupněm kultury lidu popelnicových polí než keramika. I při neschop­ nosti kovového inventáře k určení kulturní příslušnosti nálezového celku, lze využít alespoň chronologických možností některých bronzových předmětů k řešení sledovaného problému. Z p r a c o v n í c h n á s t r o j ů , k t e r é dlouho u d r ž o v a l y svůj tvar i p o t é k d y ž b y l y v y n a l e z e n y n o v é , d o k o n a l e j š í t v a r y , j e d i n ě o s e k e r k á c h s tulejkou a o u š k e m ( t y p i c k ý c h p r o slezský s t u p e ň k u l t u r y l i d u p o p e l n i c o v ý c h polí) je m o ž n o se d o m n í v a t , ž e sahají s v ý m p o č á t k e m j i ž do m l a d o l u ž i c k é h o s t u p n ě . N a s v ě d č o v a l a b y t o m u p ř í t o m n o s t t a k o v é t o sekerky v h r o b ě lužického stupně v Seničce. P o d o b n ý názor vyslovil již J . Kostrzewski. Z p ř e d m ě t ů o z d o b n ý c h n á s zajímají p ř e d n ě h o n o s n é š t i t o v i t é spony a spony se z á v ě s k y (na p ř . z depotu u Slatěnic, K ř e n ů v e k , P ř e s t a v l k , z h r o b u z H á j o v ý c h u U r č i c ) , n e b o spony se z á v ě s k y z n á h o d n ý c h n á l e z ů . Objevuji se j i ž v o b d o b í m l a d o l u ž i c k é m , n e p o c h y b n ě i z n a č n ě dlouho v o b d o b í s l e z s k é m a n e j č a s t ě j i se v y s k y t u j í n a r o z h r a n í k u l t u r y s t u p n ě lužického a slezského.' B r o n z o v á jehlice s v á z i č k o v i t o u h l a v i c í , p ř í z n a č n á z v l á š t ě p r o slezský s t u p e ň k u l t u r y l i d u p o p e l n i c o v ý c h polí, se p o č í n á v y s k y t o v a l i v p r v ý c h , m á l o v y v i n u t ý c h tvarech, j i ž v m l a d o l u ž i c k ý c h h r o b o v ý c h celcích (Domamyslice, hr. 64, obr. 5: 8) a o b j e v í se v b r o n z u i v železe j e š t ě v celcích p l a t ě n i c k é h o s t u p n ě (Seloutky, h r . 2, obr. 9 : 9, S l a t i n k y — N i v k y , hr. 22, obr. 9 : 10). N a p r o t i t o m u u p o z o r n i l j i ž t a k é J . K v í č a l a n a G o t t w a l d ů v n á l e z m l a d o l u ž i c k é jehlice s b o h a t ě profilovanou h l a v i c í v h r o b ě v y s p ě l é h o s l e z s k é h o s t u p n ě (obr. 9 : 4, 5, 6, 7) n a K u m b e r k á c h u U r í i c . 69

70

7 1

72

7 3

4

7 5

Z uvedených faktů — ponecháváme tu stranou bronzové depoty, které pro svoji chronologickou roztříštěnost by celou situaci mohly skreslovat — je opět patrné prolínání bronzových předmětů lužického a slezského stupně kul­ tury popelnicových polí v hrobových celcích, jako tomu bylo již s keramikou. Tato fakta nelze ovšem chápat jako jednoznačný doklad kulturní souvislosti dvou celků. Ukazují však alespoň to, že kultura slezského stupně neznamená vpád nového lidu na Moravu, nesoucího vlastní, pokročilejší bronzový inventář.

5. Prvky ekonomické základny a společenské nadstavby. Výrobní vztahy lidu popelnicových polí nedovedeme dosud — hlavně pro naprostý nedostatek systematických výzkumů sídlišť — přesně stanovit a nelze jich proto využít při řešení této otázky. Některé doklady však mohou přinést jevy nadstavbové, které se v archeolo­ gickém materiálu projevují u tohoto lidu zřetelněji než vztahy sociální. O je­ vech nadstavbových se dovídáme nejvíce z pohřebního ritu lidu popelnico­ vých polí a pak ze studia některých, t. zv. kultovních předmětů tohoto lidu. Lid popelnicových polí všech stupňů si udržuje poměrně jednotný žárový pohřební ritus. " Úprava pohřbu v hrobové jámě je dobře známa a v podstatě se udržuje po všechny tři stupně vývoje kultury tohoto lidu. Obložení ka­ meny je známo jak z období lužického (na př. Mostkovice), tak i ze slez7

77

36

VLADIMÍR PODBORSKÝ

37

LID POPELNICOVÝCH P O L l NA MORAVĚ 78

79

ského (na př. Krumsín) a platěnického (na př. Seloutky). Nelze tu pomi­ nout! skutečnost, že vývojem mizí zjev, obvyklý v lužickém období, totiž opatřovati popelnici otvorem „pro duši" ve dně. Ve slezském a platěnickém slupni se tento zjev již nevyskytuje, když již v mladolužickém stupni je řídký. Ve vnější úpravě převládá na popelnicových polích prostý (plochý) hrob. V období lužickém se dosti často setkáme s mohylami (na př. Slatinice), které se jako dědictví ze středobronzového období udržely až do období mladolužického (Stavenice, Vlachovice), ale mizí v období slezském. V pla­ těnickém období jsou zprávy o mohylách nejisté (Náklo, Jevíčko, Těšetice) a pokud se lu mohyly vyskytují, lze je označiti jako zásah cizího prostředí do naší oblasti. Jak ve stupni lužickém, tak i ve slezském a platěnickém zůstává prostý žárový hrob typickým způsobem pohřebního obyčeje. Z kultovních předmětů jsme se již zmínili o štěrchátcích, které — jak bylo uvedeno — se objevují již v mladolužických hrobových celcích. 80

81

82

83

8 4

J i ž ze s t u p n ě s t a r o l u ž i c k é h o je z n á m a d u t á „zoomorfní n á d o b k a " , k t e r á se p a k v y ­ skytne i v o b d o b í slezském (Zelechoviee, p o h ř e b i š t ě , obr. 10: 4) a p l a t ě n i c k é m a t a k é v oblasti j i h o m o r a v s k é (Znojmo, ž á r o v ý hrob?, obr. 10: 3). J i ž z l u ž i c k é h o o b d o b í po­ cházejí t a k é p o d o b n é d u t é I a h v o v i t é tvary n á d o b e k , f u n k č n ě z o o m o r f n í m n á d o b k á m b l í z k é (Rajhrad, obr. 10: 6; B r n o - K o m í n , obr. 10: 5). P o d o b n á n á d o b k a s t y p i c k o u slezskou v ý z d o b o u se v y s k y t l a i na slezském p o h ř e b i š t i (Benkov, obr. 10: 7). Z r ů z n ý c h d r u h ů h l i n ě n ý c h p o h á r k ů je z o b d o b í m l a d o l u ž i c k é h o z n á m o z M o r a v y n ě k o l i k p o h á r k ů ve tvaru l i d s k é b o l y . I tyto t v a r y se n e s p o r n ě u d r ž e l y a ž do p l a t ě n i c ­ k é h o s t u p n ě , jak ukazuje z n á m ý p o h á r e k p l a t ě n i c k é h o o b d o b í z J í k v e a jak b y tomu n a s v ě d č o v a l y n á l e z y p o d s t a v e č k ů n á d o b e k slezského s t u p n ě , z f o r m o v a n é v e t v a r u l i d s k é boty, ze sídliště u C e c h ů v e k a u O l š a n . P o h á r k y v p o d o b ě „picích r o h ů " p o c h á z e j í z M o ­ r a v y jen z h r o b ů slezského s t u p n ě (na p ř . D o m a m y s l i c e — H r o b o v é d í l y , hr. 2, obr. 4 : 8). K

86

8 7

88

89

90

Závěsné nádobky jsou na Moravě dosud celkem vzácné a netypické. Z lužického období neznáme dosud ani spojité nádobky, které přicházejí v podolské kulturní skupině ve tvarech, zdobených souvislou kanelací (BrnoObrany), a pak v hrobech platěnického stupně (na př. Seloutky). Z uvedeného je tedy patrno, že výskyt nové formy některého z vyjmeno­ vaných předmětů pouze v určitém stupni vývoje, nemůže býti důkazem proti celkové souvislosti vývoje. 91

Shrneme-li závěrem výsledky této stati, můžeme plně potvrditi předpoklady moravských badatelů o souvislosti vývoje všech stupňů kultury lidu popel­ nicových polí. Tato souvislost je dána především kontinuitou sídlišť, pohře­ bišť, typologickou a genetickou příbuzností keramických forem a stykem keramických tvarů časově blízkých stupňů v hrobových celcích a některými dalšími, podružnějšími fakty. Celková kontinuita osídlení Moravy od dob kultury lužického stupně až do konce období platěnického nevylučuje ovšem lokální pohyby obyvatelstva, které však pro celkové poměry a historický vývoj na Moravě neměly roz­ hodujícího v ý z n a m u . 92

P O Z N Á M K Y 1

J. Filip, P o č á t k y s l o v a n s k é h o osídlení v Československu, P r a h a 1946, str. 7, 8, 59 a j . ; Z. Nejedlý, D ě j i n y n á r o d a č e s k é h o I, P r a h a 1953 ( n o v é v y d á n í ) , str. 226 a d . J. Kvíčala, O v z n i k u a v ý v o j i lužické k u l t u r y na H a n é , R o č e n k a prostěj. musea X V I T I , 1948, str. 71 a d . ; t ý ž , r e f e r á t n a sjezdu A r c h e o l o g i c k ý c h ú s t a v ů v B r n ě 1955. J. L. Pii, S t a r o ž i t n o s t i z e m ě České I I , 3 sv., P r a h a 1905, str. 51. 2

3

88

VLADIMÍR PODBORSKÝ 4

K. Buchteh, D i e Lausitzer u n d schlesiscken Brandgraber i n B o h m e n , JahrbtlCh d e r K . K . Z e n t r a l - K o m . , N . F . IV, T e i l i , W i e n 1906, str. 4 a d . F. Černý, P o p e l n i c o v á pole n a M o r a v ě , Z p r á v y komise n a p ř í r o d o v ě d e c k é p r o z k o u ­ m á n í M o r a v y , O d d ě l e n í p r e h i s t o r i c k é , č. 1, B r n o 1909, str. 9, 29. J . Schránil, D i e Vorgeschichte Bohmens u n d Mahrens, B e r l i n — L e i p z i g 1928, str. 175. J. Bohmj Z á k l a d y h a l l s t a t t s k é p e r i o d y v Cechách, O b z o r p r e h i s t o r i c k ý X , 1937, str. 182. J. Filip, P o p e l n i c o v á pole a p o č á t k y železné d o b y v Cechách, P r a h a 1936—1937, sir. 46. J. Filip, 1. c , str. 46. J. Filip, 1. c , str. 11. J. Filip, 1. c , str. 4 5 . Z v ý z n a č n ý c h p ř e d e v š í m I. L. Červinka, K u l t u r a p o p e l n i c o v ý c h p o l í n a M o r a v ě , Cas. Mor. musea z e m s k é h o (dále j e n C M M Z ) X I , 1911, str. 46 a j . , dále A. Gottwald, n a p ř . j i ž v p u b l i k a c i p o h ř e b i š t ě n a K u m b e r k á c h u U r č i c , C M M Z X I V , 1914, str. 25 a d . J. Filip, 1. c, str. 11. J. Tomský, K studiu s t y k ů l u ž i c k é a slezské k u l t u r y v s e v e r o v ý c h o d n í c h Cechách, F i l i p ů v s b o r n í k , P r a h a 1950, str. 65 a d., c y k l o s t y l o v á n o . J. Tomský, I. c , str. 65 a d . ; k tomuto n á z o r u nutno podotknouti, ž e u v á d ě n á hra­ diska (u M ě l č a n , u V e l k é L e d s k é ) nelze bez v ý z k u m ů p ř e s n ě datovati. Nelze t a k é souhlasiti s T o m s k é h o m y š l e n k o u , ž e slezská v l n a narazila a l e s p o ň n a „ z b y t k y " l u ž i c k é h o l i d u (str. 75), n e b o ť v m l a d o l u ž i c k é m stupni n c s h l e d á v á m e a n i v Cechách ž á d n é stopy ú b y t k u obyvatel, a n i j i n é z n á m k y ú p a d k u . I . L. Červinka, 1. c.,"str. 49. /. L. Červinka, V e n e t o v é n a M o r a v ě , B r n o 1939, str. 89, rukopis. Srov. p o z n . č. 12. E. Simek, P r o b l é m y m o r a v s k é prehistorie, Časopis M a t i c e m o r a v s k é L I X , 1935, scpar., str. 52. F. Kalousek v p ř e d n á š k á c h a s e m i n á ř í c h n a filosofické f a k u l t ě v B r n ě . J. Bohm, K r o n i k a o b j e v e n é h o v ě k u , P r a h a 1941, str. 325. J. Kvíčala, O v z n i k u a v ý v o j i l u ž i c k é k u l t u r y n a H a n é , str. 71 a d . : t ý ž , V z n i k slezské k u l t u r y n a M o r a v ě , P a m á t k y a r c h e o l o g i c k é (dále j e n P A ) X L V , 1954, str. 263 a d . j . Kvíčala, P A X L V , 1954, str. 275. J. Kvíčala, Příspěvek ke kultovním p o m ě r ů m mladší doby bronzové na Hané, C V M O L I X , 1950, str. l a d . J. Eisner, Slovensko v p r a v ě k u , B r a t i s l a v a 1933, str. 130. P o d r o b n ý soupis nalezišť p o d á v á m v d i p l o m n í p r á c i ( V . Podhorský, Osídlení M o r a v y l i d e m p o p e l n i c o v ý c h polí s t u p n ě s l e z s k é h o a p l a t ě n i c k é h o , B r n o , 1956, rukopis) n a P Ú M U v B r n ě , I I . d í l (soupis m a t e r i á l u ) a I I I . d í l ( p ř í l o h y ) , m a p k a 1—5. P o d r o b n ý soupis s l e z s k ý c h n á l e z ů z j i h o m o r a v s k é oblasti p o d á v á J. Nekvasil, Horák o v s k á s k u p i n a m o h y l o v é h o l i d u n a j i ž n í M o r a v ě , disert. p r á c e n a P Ú M U v B r n ě , 1952, I. d í l , str. 41 a d . J. Nekvasil, 1. c., s i r . 9 0 ; srov. p o d o b n ý n á z o r j i ž d ř í v e u J. Filipa, P o p e l n i c o v á pole a p o č á t k y , str. 18. M. Solle, J i ž n í M o r a v a v d o b ě h a l l s t a t t s k é , P A X L V I , 1955, str. 124. í . L . Červinka, C V M O , X I I I , 1896, str. 114; V . Hrubý, Soupis nalezišC a n á l e z ů U h e r s k o - H r a d i š f s k a , 1942, rukopis, str. 2. A. Gottwald, P r a v ě k I V , 1908, str. 17 o d.t t v ž , M ů j a r c h e o l o g i c k ý v v z k u r n (dále j e n M A V ) , P r o s t ě j o v 1931, sir. 76, 87, 88. A. Gottwald, P r a v ě k I V , 1908, sir. 21. A. Gottwald, P r a v ě k I V , 1908, str. 17 a d . : t ý ž , M A V , sir. 88. A. Gottwald, P r a v ě k I, 1903, s i r . 6 9 ; t ý ž , P r a v ě k I V , 1908, str. 70. V . Hrubý, 1. c , str. 42. Srov. J. Knies, P r a v ě k é n á l e z y v e Štramberku, Štramberk 1929, s obr. J . B o ř í m , K r o n i k a , sir. 328, obr. 28. ' M a t e r i á l ze sondážních p r ů z k u m ů s e m i n á ř e E. Simka je u l o ž e n v P Ú M U v B r n ě . M a t e r i á l ze sondážních průzkumů s e m i n á ř e E. Simka je u l o ž e n v P O M U v B r n ě . F o r m u l a c e F. Kalouska, d i p l o m o v ý s e m i n á ř n a P Ú M U v B r n ě . ' R o č e n k a p r o s t ě j o v s k é h o musea I X , 1932, str. 23. C V M O X L V I I I , 1935, sir. 7. 5

6

7

8

9

1 0

1 1

1 2

1 3

1 4

1,1

1 6

1 7

1 8

1 9

2 0

2 1

2 2

2 3

2 4

2 5

2 6

2 7

2 8

2 9

3 0

3 1

3 2

3 3

M

3 3

M

3 7

18

3 9

v >

, l

4 2

J. Filip. J. Filip',

P o p e l n i c o v á pole a p o č á t k y , s i r . 165. L u ž i c k á kultura v Československu, P A X X X X I ,

1 9 3 6 - 1 9 3 7 , str. 21.

LID POPELNICOVÝCH P O L l NA MORAVĚ 4 5

89

J . L . Přč, S t a r o ž i t n o s t i I I , 3. sv., str. 294. A. Gottwald, P o h ř e b i š t ě na N i v k á c h u Slatinek, C V M O X L V I I I , 1935, str. 9. J. Kvíčala, Z a č á t k y l i d u p o p e l n i c o v ý c h p o l i v o l o m o u c k é m kraji, S b o r n í k S L U K O B, I, 1 9 5 1 - 1 9 5 3 , str. 27 a d. V . Hrubý, P o p e l n i c o v é pole v N e d a k o n i c í c h , S b o r n í k v e l e h r a d s k ý , n . ř. X I I I , 1942. str. 88 a d. J. OčenáSek, S l c z s k o p l a t ě n i c k é p o h ř e b i š t ě v K e l c i , Z á h o r s k á k r o n i k a X X I V . 1947, sir. 119 a d. Srov. pozn. č. 12. J. Schránil, Vorgeschichte, str. 175. J. Filip, P o p e l n i c o v á pole a p o č á t k y , str. 1 1 ; v i z též pozn. č. 32. J. Kvíčala, P A X L V , 1954, sir. 263 a d. V. Podhorský, 1. c , I. díl, str. 85—99. J. Kvíčala, l . c , str. 264. Tohoto n á z v u u ž í v á J. Nekvasil, 1. c , str. 107. J. Kvíčala, 1. c , sir. 269, obr. 3: 4. A. Gottwald, R o č e n k a p r o s t ě j o v s k é h o musea V I , 1929, str. 33, tab. I I : 14. A. Gottwald, R o č e n k a p r o s t ě j o v s k é h o musea I X , 1932, str. 43, tab. I : 15; .7. Kvíčala, 1. c , str. 271, obr. 4: 10. P o d r o b n ě j i o t ě c h t o tvarech v i z u .7. Kvíčaly, 1. c , sir. 266. J. Kvíčala, 1. c , sir. 267, obr. 2: 2. W N a p ř . na p o h ř e b i š t i u Nedakonic, H o r k y a j . J. Kvíčala, 1. c , str. 270, 272. J. Filip, L u ž i c k á k u l t u r a v Č e s k o s l o v e n s k u , str. 23. Srov. pozn. č. 52. Srov. na p ř . n á z e v „ s l e z s k o p l a t ě n i c k é p o h ř e b i š t ě " pro n e k r o p o l i u D o m a i n y s l i c (J. Filip, L u ž i c k á k u l t u r a v Cs., str. 38), kde n e n í a n i jednoho h r o b o v é h o c e l k u p l a t ě n i c k é h o s t u p n ě , ale zato n ě k o l i k celků čistě m l a d o l u ž i c k ý c h . .7. Kvíčala, P A X L V , 1954, str. 275. J. Filip se d o m n í v á ( P o p e l n i c o v á pole a p o č á t k y , str. 49), ž e slezská k u l t u r a k n á m n e p ř i š l a h o t o v á , u z a v ř e n á , ale ž e teprve u n á s b y l j e j í v ý v o j p o d s t a t n ě d o v r š e n . K. Schirmeisen, Vorgeschichtsfunde aus dem Littauer B e z i r k , Z D V G M S X X X V I , 1934, str. 31 a d., obr. 1 na str. 32. J. Kostrzewski, Najstarsze l u ž y c k i e siekerki z tulejkq, Przeglad archeologiczny V . 1 9 3 3 - 1 9 3 4 , str. 168 a d. J s o u v v o b r a z e n v u .7. Filipa, P o p e l n i c o v á pole a p o č á t k y , str. 119, obr. 69: 2. 3 ; str. 121, obr." 7 1 : 2. " V y o b r a z e n a t a m t é ž , str. 119, obr. 69: 1. N ě k t e r é jsou v y o b r a z e n y u J. Filipa, 1. c , str. 122, obr. 72. J . Filip, 1. c , str. 120 a d. J. Kvíčala, P A X L V , 1954, str. 274. O d c h y l k y od n ě h o jsou na M o r a v ě m n o h e m v z á c n ě j š í n e ž na p ř . v P o l s k u . I. L. Červinka, C M M Z X I , 1911, str. 39, obr. 4. 7. L . Červinka, 1. c , str. 48, obr. 10. ' -4. Gottwald, R o č e n k a p r o s t ě j o v s k é h o musea V , 1928, str. 11 (hr. č. 2). N e v y s k y t l se na p ř . ani j e d n o u na m l a d o l u ž i c k é keramice z p o h ř e b i š t ě d o m a m y s l i c k é h o . .7. Kvíčala, S b o r n í k S L U K O B , I, 1 9 5 1 - 1 9 5 3 , str. 27 a d.; 7. L . Červinka, CMMZ XI, 1911, str. 36. V ý z k u m A U ČSAV v B r n ě (Slavcnice) a K M Gottwaldov (Vlachovice). N a Slovensku u v á d í .7. Eisner (Slovensko v p r a v ě k u , str. 130) slezskou m o h y l u z Rosiny. J. Kvíčala, P A X L V , 1954, sir. 267, obr. 2: 1. N á d o b k y jsou sice bez n á l e z o v ý c h o k o l n o s t í , ale t y p o l o g i c k y je lze z a ř a d i t do mladolužickélio o b d o b í ; srov. též 1. Peškař, L i d s l u ž i c k o u k u l t u r o u na M o r a v ě , d i p l o m n í p r á c e na PII M U v U r n ě , B r n o 1954, str. 94. Srov. obr. 30 u .7. Filipa, L u ž i c k á k u l l u r n v Cs., sir. 47. .7. Filip, K u l t o v n í p ř e d m ě l v v p r a v ě k u , P A X X X X , 1 9 3 4 - 1 9 3 5 , str. 105. ** A. Gottwald, M A V , str. 76, obr. 81. A. Gottwald, M A V , sir. 77. V i z o n i c h u .7. Kvíčaly, C V M O L I X , 1950, str. 8, 9. 7. L . Červinko, M o r a v a za p r a v ě k u , str. 216, obr. 98. D ě k u j i proj. Fr. -Kalouskovi za č e l n ě r a d y a p ř i p o m í n k y k této p r á c i . 4 6

4 7

4 8

4 9

5 1

5 2

5 3

5 4

5 5

5 6

5 8

5 0

6 0

0 1

6 3

0 4

0 5

6 6

8 7

0 8

0 9

7 0

7 1

7 3

7 3

7 4

7 3

7 0

7 7

7 8

9

8 0

8 1

8 2

8 3

8 4

8 5

8 8

8 7

BU

3 0

9 1

9 2

40

VLADIMÍR PODBORSKÝ

K BOriPOCy CBA3H0CTH PA3BHTH3 RyjIbTyPbl HAPOflA n o j l E H n O r P E B E H H H HA TEPPHTOPHH MOPABHH (HEXOCJIOBAKHJI) KyJibTypy HapoAa ncwieň n o r p e ó e H H ň Ha TeppnTopHH M e x o c J i O B a u i K o ň pecnyCiiHKH pa3aejiHiOT Ha Tpn OCHOBHMX CTyneHH: jrynamKyio, cHjie3CKyio H njiaTeHHUKyio. B .THTep a T y p e Bcrpe^aiOTCH KaK MHC;IH O Mnrpau,HH « HaM K y j i h T y p u CHjie3CKoft CTyneHH c ceBepa, T3K H O CBH3H0M pa3BHTHH KVJIbTypbl CHJie3CKOH CTyneHH H3 KyVlbTypbl JiyMiHUKOH CTyneHH Tonce Ha TeppHTopHH HauieA e r p a H U . / U s á n pemeHHe B o n p o c a o npoHcxojKfleHHH K y j i h T y p u CHjie3CKoíi CTyneHH B Mexoc.ioBaKHii, aBTop nuTaJicH yMHTbiBarb He TojibKO THmwiorHio K e p a M H i e c K o r o M a T e p n a j i a , HO H Bce flocrynHbie HBJíeHHH, oTHocaiuHecn K oCmecTBy moaeň, co3AaBiueMy S T H KyjibT y p u . C o r j i a c H o BsrjiflAaM CTapuiHX MopaBCKHx HcaneAoBaTe.neft, aBTop npHiueji K BWB o a y , WTO KyjibTypa c H J i e s c K o ň CTyneHH H a p o A a nojiefi n o r p e ó e H H H B M o p a B H H npeACTaBJíaeT coěofl pe3yjibTaT CBH3Horo paaBHTHfl H3 K y ^ b T y p u CTyneHH jiyjKHUiKoft. C B O H B H B O A noAKpenjineT aBTop cjieAyiom.HMH <pa«TaMH: 1. cea3H0CTbto ocedAUx noceAeHuíí H a p o A a rrojieft norpeóeHHft o č e n x cryneHeft (npocTpaHCTBO cejiHm, H a p o A a o 6 e n x CTyneHeft c o B n a A a e T ; B HeKOTOpux cejiwmax HaxoAHTCH apxeojiorHMecKHft M a i e p n a j i , OTHOCHiuHňcH « ofieHM ynoMHHyTbiM c r y n e H H M ) , 2. cesaHocTbto noapečenuů. ( n o r p e ó e H H H CHjie3CKoň CTyneHH O Ď H I H O He noMemajiHCb Ha Apyrwx MecTax, neM 6oJiee ApeBHHe n o r p e f í e H H H JiyjKHitKofl CTyneHH [CM. pwc. 3 ] ) , 3. TunoAozmecKUM. podcreoM nepaMUKu (óoJibuiHHCTBO KepaMHMecKHX <popM pa3BHBaeTca A O CHjie3CKoň CTyneHH; B KOMnjieKcax n o r p e ó e H H f t CTajiKHBaiOTCH KepaMHqeoKHe (popMu jiyHíHujKoii H cHjie3CKofl CTyneHeft), 4. runoAoeuHecKUM podcreoM 6poH3oeux npedjueroe (B KOMnjieKcax n o r p e 6 e H H ň CTaJiKHBaioTca 6poH30Bbie npeAMeTbi JiyjKHUKoň H CHjie3CKoft CTyneHeft) H 5. CBH3bio 3AeM£Hroe o6w,eCTeeHHoů. HadcrpoůKu H a p o A a o6eHX CTyneHeft (O6IU.HU P H T TpynocojKjKeHHH H a p o A a ooeHx CTyneHeft H CBHSH, T. Ha3. KyjibTOBbix npeAMeTOB). TlepeeeA: fl. ÍIOBAUK

Z U

D E R F R A G E D E R

D E S

ZTJSAMMENHANGES

U R N E N F E L D E R K U L T U R

I N

D E R

E N T W I C K L U N G

M A H R E N

D i e U r n e n f e l d e r k u l t u r i n der Tschechoslowakei hat d r e i G r u n d s t u f e n : die Lausitzerstufe, schlesische Stufe u n d die P l a t ě n i t z e r s t u f e . V o n den Zeiten des J . L . P í č e r h á l t sich die Uberzeugung v o n d e m genetischen Z u s a m m e n h a n g der schlesischen Stufe u n d P l a t ě n i t z e r s t u f e , deswegen gehen die A n s i c h t e n v o n d e m Verhaltnis der Lausitzerstufe u n d der schlesischen Stufe bisher auseinander. E s e x i stiert die Uberzeugung v o n der M i g r a t i o n der feltigen K u l t u r der schlesischen Stufe i n die Tschechoslowakei (vergleiche die A r b e i t e n , die i n den B e m e r k u n g e n N r . 3—8, 14 zitiert sind), auch die Uberzeugung uber die z u s a m m e n h á n g e n d e E n t w i c k l u n g der Lausitzerstufe i n die schlesische Stufe (die A r b e i t e n s i n d i n den B e m e r k u n g e n N r . 16—22 zitiert). I n diesen Aufsatz bemiihte sich der A u t o r bei der L o s u n g der Verhaltnisse der L a u ­ sitzerstufe u n d schlesischen Stufe n i c h t n u r z u der T y p o l o g i e des keramischen Materials zuzusehen, aber a u c h z u allen begreiflichen Erscheinungen i n der Menschengesellschaft, welche diese K u l t u r e n abbildeten. D e r A u t o r k a m z u s t i m m e n d m i t den A n s i c h t e n der ě l t e r c n mahrischen Forscher z u ř Ansicht, d a B die schlesische Stufe der U r n e n f e l d e r k u l l u r i n M á h r e n das Resultat der z u s a m m e n h á n g e n d e n E n t w i c k l u n g aus der Lausitzerstufe ist. E s zeugen dafiir: 1. S i e d l u n g e n

und

Burgwálle.

D i e F l á c h e der Siedlungen des lausitzer Volkes i n der schlesischen Stufe ist b e i uns i m G r u n d e dieselbe. V o n den bisher ungenilgenden Siedlungsforschungen ist es m o g l i c h z u beurteilen, dafi sich viele Siedlungen i n der ganzen Zeit des D a u e r n der U r n e n f e l d e r k u l t u r auf demselben P l a t z erhalten (vergleiche die zitierten L o k a l i ta ten i n den B e m e r k u n g e n N r . 30—35. N u r beilaufig k o n n e n w i r indessen die B u r g w á l l e der M e n s c h e n der Urnenfelder i n die jiingere Phase dieser K u l t u r datieren, w a n n sie als A u s d r u c k der A n d e r u n g i n d e r gesellschaftlichen Struktur entstehen. 2. D i e

Graberfelder.

Dieselben Graberfelder w u r d e n i m m e r w a h r e n d eines langercn Zeitabschnitts i n d e r ganzen P e r i o d ě der Urnenfelderkultur benutzt, sehr oft wie i n der Lausitzerstufe, so a u c h i n der schlesischen Stufe u n d P l a t ě n i t z e r s t u f e ( A b b . 3 ; siehe die zitierte L i t e r a t u r i n d e m

41

L I D POPELNICOVÝCH POLÍ NA MORAVĚ

Verzeichnis der Hauptgraberfelder). A u f den mahrischen Griiberfeldern stellen sich i m ganzen keine Briiche zwischen der Lausitzerstufe u n d der schlesischen Stufe heraus. E i n zelne Briiche k a n n m a n mit Ereignissen der lokalen Bedeutung c r k l á r e n (innerc U n r u h e n , die Bewcgung der B e v ó l k e r u n g , die A n d e r u n g der Graberfelder usw.). M a n c h e Griiberfelder, bezeichnet als „schlesische", haben r e i n junglausitzcr Charakter (z. B . S l a t i n k y , G r a b N r . 20 u n d N r . 54). 3. D i e

Keramik.

D e r groRte T e i l der keramischen F o r m e n der Junglausitzerstufe entwickelt sich i n d i e schlesische Stufe (vergleiche die B c m e r k u n g N r . 53). Diese F o r m e n s i n d : D i e Terrine (Taí. V : "1, 2; Taf. V I : 4), die K r u g e (Abb. 7: 1; Taf. I V : 2), die Blumentopfe (Taf. I V : 5 ; Taf. V I : 5), die Napfe (Abb. 5 : 1; A b b . 8: 7), die Vorratstopfe m i t dem waagrechten ausgelegten R a n d u n d plastischer Leisle unter dem H a l s , der grofite T e i l der S c h ú s s e l n u n d Schalen. A u c h die K l a p p e r n , die sehr oft i n der schlesischen Stufe erscheinen, finden w i r schon i n den Grabern der Junglausitzerstufe (Slatinky, G r a b N r . 20, A b b . 10: 1, 2 ; M a l á B ě l á bei B a k o v i n B ó h m e n , vergleiche die B e m e r k u n g N r . 64). M a n c h m a l gehen die keramischen F o r m e n der Junglausitzerstufe i n den G r a b e r n i n d i e schlesische Stufe uber. (Taf. I V : 2, 7, 8; Taf. V : 1, 2, 5 ; A b b . 4 : 10, 1 1 ; A b b . 9: 1, 2). 4. D i e B r o n z e n . A u f den Zusammenhang der Junglausitzerstufe u n d der schlesischen Stufe zeigen die T t i l l e n á x l e (Bemerkung N r . 69), die Spiralplattenfibebi m i l schildformjg verbreitetem B i i g e l (die B e m e r k u n g N r . 74), „ d i e schlesische" Vasenkopfnadel u n d N a d ě l m i t reich profiliertem Kopí. 5. D i e und

Elemente der gesellschaftlichen des Uberbaues.

Basis

D i e gesellschaftlichen V e r h á l t n i s s e des Volkes der Urnenfelderkultur k o n n e n w i r n o c h n i c h t genau festsetzen. A u s d e n Uberbauerscheinungcn zeugen fiir den Zusammenhang der Lausitzerstufe u n d der schlesischen Stufe v o r a l l e m der einheitliche B r a n d g r á b n i s r i t u s u n d weiter erscheinen sogenannte Kultgegenstande, die sowohl i n der Lausitzerstufe wie auch i n der schlesischen Stufe (z. B . Zoomorphgefafle, A b b . 10: 3, 4 ; die Flaschengefafte, A b b . 10: 5, 6, 7; u n d manche t o n e m e Becher, vergleiche die Bemerkungen N r . 86, 87) v o r k o m m e n . Vbersetzt

von

I.

Dojiva