K NOVELÁM PRÁVNÍHO ŘÁDU,

K NOVELÁM PRÁVNÍHO ŘÁDU, SE ZAMĚŘENÍM NA OBLAST BANKOVNICTVÍ

Mgr. Jana Koubová, M. iur. comp. Mgr. Jitka Sytařová, LL.M.

PALÁC MYSLBEK OVOCNÝ TRH 8 117 19 PRAHA 1 TEL.: 00 420 2 21 41 15 11 FAX: 00 420 2 22 24 44 69 E-MAIL: [email protected]

C:\DOCUME~1\novakova\LOCALS~1\Temp\banky_011.doc

-1-

NOVELA OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU Od 1.1.2001 je v účinnosti rozsáhlá novela obchodního zákoníku. Pro oblast podnikového bankovnictví, oddělení styku s klienty, jsou důležité zejména změny v jednání za společnost, včetně dalších změn týkajících se statutárních orgánů a změny v oblasti obchodního rejstříku. Novela obchodního zákoníku zavádí z části novou terminologii, změny pojmů zapisovaných do obchodního rejstříku provedou rejstříkové soudy z úřední povinnosti, tzn. bez návrhu a bez řízení. Jedná se zejména o tyto termíny:

DOPOSUD

NYNÍ

Základní jmění

základní kapitál

Obchodní jméno

obchodní firma firma, jméno a příjmení FO nebo název PO

Roční účetní závěrka

řádná účetní závěrka

Veřejně obchodovatelný CP

registrovaný CP

Zápis v evidenci zaknihovaných CP

registrace převodu

Výzva k upisování akcií

veřejná nabídka akcií

Rozdělení akcií

štěpení akcií

Den splatnosti dividendy

den výplaty dividendy

I. Založení společnosti, jednání jménem společnosti před jejím vznikem Dle dosavadní právní úpravy postačovalo k založení společnosti s ručením omezeným sepsání společenské smlouvy s úředně ověřenými podpisy. Novelizované znění § 57 odst. 1 ukládá sepsat společenskou smlouvu s.r.o. vždy ve formě notářského zápisu. Zakladatelská smlouva akciové společnosti musí být jako doposud sepsána ve formě notářského zápisu. Základní kapitál je v § 58 nově definován jako peněžní vyjádření souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků do základního kapitálu společnosti. Vklad musí být


-2-

vyjádřen v jednotkách české měny. Základní kapitál musí od 1.1.2001 vytvářet i komanditní společnosti. Nepeněžitý vklad je nově přípustný (§59 odst.2), jestliže splňuje podmínku, že je hospodářsky využitelný ve vztahu k předmětu podnikání společnosti. Nestačí tedy jen obecná možnost hospodářského využití vkladu společností, jak tomu bylo doposud. Hodnota nepeněžitého vkladu do společnosti se stanoví podle posudku zpracovaného znalcem nezávislým na společnosti, kterého jmenuje soud. Hodnota nepeněžitého vkladu, který musí být oceněn dvěma znalci, se zvyšuje z 1 mil. na 10 mil. Kč. Nepeněžitým vkladem nemůže být pohledávka vůči společnosti. Pohledávka vůči společnosti může být v případě, že tak zákon stanoví započtena proti pohledávce společnosti na splacení vkladu nebo emisního kurzu. Před vznikem společnosti spravuje splacené vklady nebo jejich části zakladatel pověřený tím ve společenské (zakladatelské ) smlouvě. Správou peněžitého vkladu může být též pověřena banka, i když není zakladatelem. Vlastnické právo ke vkladům nebo jejich částem splaceným před vznikem společnosti, popřípadě jiná práva k těmto vkladům přecházejí na společnost dnem jejího vzniku. Lhůta 90 dnů k podání návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku, která se počítá od založení společnosti nebo od doručení živnostenského nebo jiného podnikatelského oprávnění je v novelizovaném § 62 odst. 1 definována jako lhůty prekluzivní. Marné uplynutí této lhůty znamená, že je nutno společnost založit znovu resp. znovu obstarat živnostenské listy. Doposud bylo podle § 64 odst. 1 stanoveno, že do vzniku společnosti jednají ve věcech souvisejících se vznikem společnosti její zakladatelé nebo některý z nich, pokud obchodní zákoník nebo zvláštní předpisy nestanoví jinak. Nově je stanoveno, že z jednání učiněného jménem společnosti před jejím vznikem je zavázán každý, kdo takto jedná. To znamená, že jménem společnosti před jejím vznikem mohou jednat i jiné osoby, než zakladatelé a že všechny takové osoby se stávají z těchto jednání zavázanými. Zásadní změna se týká závaznosti jednání učiněných jménem společnosti před jejím vznikem pro tuto společnost. Podle dosavadní právní úpravy jednání učiněná jménem společnosti před jejím vznikem tuto společnost zavazovala, jestliže je do 3 měsíců od svého vzniku neodmítla.


-3-

Podle nové právní úpravy se společnost stane zavázanou z těchto jednání, pokud společníci, popř. příslušný orgán společnosti tato jednání schválí do tří měsíců od vzniku společnosti. Zákon stanovuje bližší podmínky pro schválení jednání před vznikem společnosti. Podle § 64 odst. 2 smí společnost převzít jen závazky, které souvisejí se vznikem společnosti a z nichž jsou zavázáni zakladatelé. Závazky, které nesouvisejí se vznikem společnosti, smí společnosti převzít jen když byl uzavřeny s odkládací podmínkou vzniku společnosti a odkládací podmínkou schválení takto převzatých závazků příslušným orgánem společnosti. Osoby, které převzaly jménem společnosti jiné závazky, odpovídají za škody z toho vzniklou a jsou z těchto jednání zavázány. Zakladatelé jsou povinni vytvořit seznam učiněných jednání a předložit jej ve stanovené 3 měsíční lhůtě valné hromadě ke schválení. Statutární orgán je povinen bez zbytečného odkladu schválení jednání učiněných před vznikem společnosti oznámit účastníkům závazkových vztahů z těchto jednání vzniklých.

II. Statutární orgány Novela obchodního zákoníku zavádí v ustanovení § 66 odst. 2 nový smluvní typ, kterým je smlouva o výkonu funkce. Tuto smlouvu uzavírá společnost na straně jedné a na straně druhé statutární orgán nebo člen statutárního orgánu či jiného orgánu společnosti nebo společník při zařizování záležitostí společnosti. Smlouva o výkonu funkce musí mít písemnou formu a musí být schválena valnou hromadou anebo písemně všemi společníky, kteří ručí za závazky společnosti neomezeně. Jestliže nebyla smlouva o výkonu funkce uzavřena, řídí se vztah mezi společností a výše uvedenými osobami přiměřeně ustanoveními obchodního zákoníku o mandátní smlouvě, pokud ze zákona nevyplývá jiné určení práv a povinností. Závazek k výkonu funkce je závazkem osobní povahy. Osoba, která je statutárním orgánem, jeho členem nebo členem jiného orgánu společnosti, může ze své funkce odstoupit. Je však povinna oznámit to orgánu, jehož je členem, nebo orgánu, který ji zvolil nebo jmenoval. Příslušný orgán je povinen projednat odstoupení určité osoby z funkce na nejbližším zasedání poté, co se o odstoupení dověděl. Novela zrušila


-4-

oprávnění upravit ve společenské smlouvě nebo stanovách jinak lhůtu pro projednání odstoupení z funkce. Den skončení výkonu funkce člena dozorčí rady akciové společnosti zvoleného zaměstnanci nebyl v obchodním zákoníku doposud vymezen. Novelizovaný § 66 odst. 1 stanoví, že výkon funkce končí dnem, kdy odstoupení projednala nebo měla projednat dozorčí rada. Jestliže osoba, která odstupuje z funkce, oznámí své odstoupení na zasedání příslušného orgánu, končí výkon funkce uplynutím dvou měsíců po takovém oznámení, neschválí-li příslušný orgán společnosti

na žádost osoby odstupující z funkce jiný okamžik zániku

funkce. V nové právní úpravě není přímo stanoveno ručení jednatelů za závazky společnosti vzniklé poté, co porušili povinnost bez zbytečného odkladu podat návrh na prohlášení konkurzu na majetek společnosti. Věřitel se však může domoci vůči jednateli náhrady škody podle zákona o konkurzu a vyrovnání. Ohledně odpovědnosti jednatelů zákon odkazuje na obdobné použití ustanovení § 194 odst. 2, 4 a 7 a § 196a upravující povinnosti představenstva akciové společnosti. Nově je zaveden pojem povinnosti vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře. Ustanovení obchodního zákoníku a zvláštních právních předpisů (např. § 3 odst.2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů) o odpovědnosti a ručení orgánů a členů orgánů společnosti se vztahují také na osoby, které na základě dohody, podílu na společnosti či jiné skutečnosti podstatným způsobem ovlivňují chování společnosti, přestože nejsou orgány ani členy orgánů společnosti, bez zřetele k tomu, jaký vztah ke společnosti mají (§ 66 odst.6 – faktický vedoucí). Toto ustanovení posílilo zejména právní postavení věřitelů. Osoby, které činí jménem společnosti písemné úkony, je podepisují tak, že k firmě společnosti připojí svůj podpis. Neuvedení firmy u podpisu jednající osoby však nezpůsobuje neplatnost právního úkonu. Do § 13 byl doplněn odst. 4 upravující vázanost právnické osoby jednáním, které vůči třetím osobám uskuteční statutární orgán nebo likvidátor, jestliže překročil rozsah předmětu


-5-

podnikání. Také toto jednání právnickou osobu zavazuje, vyjma případu, že jednání statutárního orgánu nebo likvidátora překračuje působnost, kterou tomuto orgánu dovoluje svěřit zákon. Takové jednání pak zavazuje jednající FO. Omezení jednatelského oprávnění statutárního orgánu právnické osoby, které vyplývá ze stanov, společenské smlouvy nebo obdobného dokumentu, nelze uplatňovat vůči třetím osobám, i když bylo zveřejněno. Novela vložila do obchodního zákoníku ustanovení § 13a upravující obchodní listiny. Podle odst. 1 tohoto ustanovení je každý podnikatel povinen na všech objednávkách, obchodních dopisech a fakturách uvádět firmu, jméno nebo název, sídlo nebo místo podnikání a identifikační číslo. Osoby zapsané v OR musí též uvést údaj o tomto zápisu a spisovou značku. Na obchodních listinách organizační složky podniku zahraniční osoby ( §13a odst.2) je zahraniční osoba povinna uvádět výše uvedené údaje a také údaj o zápisu organizační složky podniku nebo podniku do OR včetně spisové značky. Jestliže osoba, která je při provozu podniku pověřena určitou činností, překročí své zmocnění, je podnikatel takovým jednáním vázán, jen jestliže třetí osoba o překročení nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem ani vědět nemohla. Důkazní břemeno je na třetí osobě, která musí prokázat, že o překročení zmocnění nevěděla a vědět nemohla. Tuto nevědomost bude nutno posuzovat v každém případě individuálně.

III. Obchodní rejstřík 1. Obecně Obchodní rejstřík (OR) je i po novele definován jako veřejný seznam vedený rejstříkovými soudy. Odlišně od dosavadního § 27 odst.1 novela nepřipouští možnost zapisovat do OR jiné osoby než podnikatele. Ustanovení § 770 stanoví, že vláda ČR určí podrobnosti o způsobu dokládání skutečností, které se zapisují do OR, tím by se měla praxe rejstříkových soudů sjednotit.


-6-

Údaje a obsah listin, jejichž zveřejnění zákon ukládá, může osoba, které se zápis týká, namítat vůči třetím osobám až od okamžiku jejich zveřejnění, ledaže by prokázala to, že třetí osobě byly tyto údaje známy. Takové údaje a obsah listin však nelze namítat vůči třetím osobám do šestnáctého dne po zveřejnění, jestliže třetí osoby prokážou, že o nich nemohly vědět. Skutečnosti zapsané do obchodního rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne jejich zveřejnění. Vůči tomu, komu bylo známo provedení zápisu v obchodním rejtříku, jsou však tyto skutečnosti účinné ode dne tohoto zápisu. Podstatnou změnu přináší ustanovení § 32. Jestliže obsah zápisu v OR odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze-li dosáhnout nápravy postupem dle o.s.ř., vyzve rejstříkový soud osobu, které se zápis týká, ke zjednání nápravy. Jde-li o právnickou osobu a tato osoba nezjedná ve stanovené lhůtě nápravu, může soud i bez návrhu rozhodnout o zrušení a likvidaci právnické osoby. Údaje, které se zapisují do OR jsou poměrně přehledně uvedeny v § 28. Povinnost podat návrh na zápis změny nebo zániku zapisované skutečnosti do OR je v § 28 odst. 7 uložena přímo podnikateli. Ani novela však nestanovila mezní lhůtu k podání návrhu, což zakládá možnost sporů o tom, zdali byl návrh podán ještě včas či nikoli. Ohledně změn , k nimž došlo na základě rozhodnutí soudu, nebude příslušný rejstříkový soud vydávat rozhodnutí o povolení zápisu a změnu zapíše přímo (§28 odst.6), což navazuje na § 159 odst.2 o.s.ř., podle něhož je rozhodnutí soudu závazné pro všechny státní orgány.

2. Sídlo Obchodní zákoník v § 2 odst. 3 zdůrazňuje, že jako sídlo podnikatele má být do obchodního rejstříku zapsáno skutečné sídlo nebo místo podnikání. Skutečným sídlem je adresa místa, z něhož je právnická osoba řízena svým statutárním orgánem. Pokud by podnikatel zapsal do obchodního rejstříku adresu, na které de facto nesídlí, mohl by se tím za splnění dalších podmínek dopustit i trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, § 125 trestního zákona.


-7-

Sídlo právnické osoby může být v bytě pouze v případě, že povaha předmětu podnikání umožňuje, aby podnikatelskou činnost bylo možno vykonávat v bytě. Obchodní rejstřík je nadále při zápisu sídla do obchodního rejstříku povinen zkoumat právní důvod k užívání předmětných místností. Zápis sídla do obchodního rejstříku je konstitutivní.

3. Firma Obchodní firma je název pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku (dále jen OR). Podnikatel zapsaný v OR je povinen činit právní úkony pod svou firmou, jinak se dopouští přestupku podle ustanovení § 24 odst 1 písm. f) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů. Novela výslovně stanoví případy povinného zápisu podnikatele-fyzické osoby do obchodního rejstříku. Fyzická osoba-podnikatel musí být zapsán do obchodního rejstříku, jestliže výše jeho čistého obratu zjištěná podle zvláštního předpisu ( § 20 pdst.2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví) dosáhla nebo překročila v posledních dvou účetních obdobích částku, která zakládá povinnost ověření účetní závěrky auditorem nebo provozuje-li FO živnost průmyslovým způsobem (§ 7a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání) Tak jako doposud má povinnost zapsat se do obchodního rejstříku též fyzická osobapodnikatel, které tuto povinnost ukládá zvláštní předpis (§3 odst.3 zák. č.468/1991 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání). Povinnost podat návrh na zápis do obchodního rejstříku musí fyzická osoba-podnikatel splnit bez zbytečného odkladu poté, kdy jí tato povinnost vznikla. Důsledkem zápisu do OR je mj. povinnost vést podvojné účetnictví (§36). Firmou fyzické osoby zapsané do obchodního rejstříku musí být vždy její jméno a příjmení. Kromě toho může obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání. Fyzická osoba-podnikatel nezapsaný do obchodního rejstříku může rovněž používat ke své bližší identifikaci další charakteristické pojmenování, předmět činnosti apod.


-8-

4. Statutární orgány Zápis osoby, která je členem statutárního orgánu do obchodního rejstříku není konstitutivní. Dnem vzniku funkce je den určený v rozhodnutí příslušného orgánu (valné hromady). Jakmile je do OR zapsána osoba, která je oprávněna jak její orgán nebo člen orgánu zavazovat právnickou osobu, nemůže se nikdo vůči třetím osobám dovolávat toho, že při jmenování (volbě) statutárního orgánu byly porušeny právní předpisy, společenská smlouva nebo stanovy. Výjimku tvoří pouze případ, kdy třetí osoba o takovém porušení věděla. Ustanovení § 27 odst.7 upravuje právní důsledek zamítnutí návrhu na zápis do OR osoby, která je oprávněna zavazovat právnickou osobu jako její orgán nebo člen orgánu, a to že se volba nebo jmenování této osoby považuje za neplatné od počátku. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. Zamítavé rozhodnutí rejstříkový soud po nabytí právní moci zveřejní. Až do tohoto zveřejnění nemůže právnická osoba namítat neplatnost volby nebo jmenování vůči třetím osobám, ledaže by prokázala, že o neplatnosti věděly. Vzhledem k tolik diskutované problematice ochrany osobních údajů je nutno zdůraznit, že rodná čísla se budou do obchodního rejstříku zapisovat i nadále (§ 28 odst. 9), a to bez zřetele na důvod, pro který je fyzická osoba do obchodního rejstříku zapisována. Rodná čísla tedy budou uvedena nejen u podnikatelů-fyzických osob, ale jako doposud též u statutárních orgánů, jsou-li to fyzické osoby, společníků, likvidátorů, prokuristů, správců konkursních podstat atd.

5. Sbírka listin Součástí obchodního rejstříku je sbírka listin. Podrobný obsah sbírky listin je uveden v ustanovení § 27a odst. 2 písm. a) až p), přičemž součástí sbírky listin jsou i další listiny, o nichž to stanoví zákon. Ve sbírce listin musí být též uloženy podpisové vzory osob, které jsou zapsány jako osoby zavazující společnost podle § 27a odst. 2 písm. b) (např. statutární orgán,


-9-

člen statutárního orgánu, likvidátor, konkursní správce, vyrovnací správce, vedoucí organizačních složek podniku zahraničních osob a podniků zahraničních osob). Podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku je povinen bez zbytečný odkladu předložit ve dvojím vyhotovení rejstříkovému soudu listiny, které se zakládají do sbírky listin. Rozhodnutí soudu, která se zakládají do sbírky listin (např. rozhodnutí o zrušení společnosti a jmenování likvidátora, rozhodnutí o prohlášení konkursu atd.) založí do sbírky listin soud. Není-li listina, jež má být uložena do sbírky listin, vyhotovena v českém jazyce, je rejstříkový soud oprávněn vyžádat, aby byl do sbírky listin uložen i její úředně ověřený překlad do českého jazyka (§ 27a odst. 8).

ZAJIŠTĚNÍ ZÁVAZKŮ V OBCHODNÍCH VZTAZÍCH Zajištění závazků v obchodních vztazích lze provést různými způsoby upravenými jednak komplexně v obchodním zákoníku (ručení, bankovní záruka), dále v občanském zákoníku s doplňky a modifikacemi v obchodním zákoníku (smluvní pokuta) a nebo pouze v občanském zákoníku (zajišťovací převod práva, zajišťovací postoupení pohledávky, zástavní právo k pohledávce, popř. i dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů). Obecně lze rozeznávat následující druhy zajištění závazků: 1. Smluvní pokuta (ObčZ+ObchZ) 2. Ručení (ObčZ; ObchZ) 3. Bankovní záruka (ObchZ) 4. Zajištění závazků převodem práva (ObčZ) 5. Zajištění postoupením pohledávky (ObčZ) 6. Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů (ObčZ) 7. Jistota (ObčZ) 8. Zástavní smlouva (ObčZ+ObcZ+ZCP+ZOchrZn+ ZSprDP)


- 10 -

I. Smluvní pokuta Smluvní pokuta je upravena jak v občanském zákoníku (§§ 544-545 ObčZ) tak i v obchodním zákoníku (§§ 300-302 ObchZ.), s tím, že úprava obchodního zákoníku je úpravou doplňkovou a speciální. Smluvní pokuta se sjednává pro případy, kdy dojde k porušení smluvní povinnosti. Smluvní strana, která porušila smluvní povinnost, je povinna platit pokutu, i když oprávněné straně nevznikla škoda (§ 544 odst. 1 ObčZ). Pod sankcí neplatnosti zákon vyžaduje pro její sjednání písemnou formu. Výše smluvní pokuty musí být stanovena konkrétně (např. 10.000,- Kč) nebo musí být alespoň stanoven způsob jejího určení (např. 0,1% nominální výše úvěru). Zajišťuje-li smluvní pokuta občanskoprávní závazek (např. smlouva o půjčce), je dlužník povinen zaplatit smluvní pokutu, jen když porušení povinnosti zavinil, avšak nemůže se domáhat, aby soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížil. Zajišťuje-li smluvní pokuta obchodní závazek (např. úvěrová smlouva), nemůže se dlužník domáhat okolností vylučujících odpovědnost, je povinen zaplatit smluvní pokutu bez ohledu na zavinění, avšak soud může nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí. Zaplacením smluvní pokuty nezaniká právo věřitele na plnění, pokud nebylo dohodnuto jinak. Jak bylo uvedeno výše, vzniká nárok na smluvní pokutu bez ohledu na to, zda druhé smluvní straně vznikla škoda či nikoli. Jestliže však škoda skutečně vznikla, není věřitel oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, ledaže z ujednání o smluvní pokutě vyplývá něco jiného. Jestliže byla dohodnuta vedle smluvní pokuty i náhrada škody, je věřitel oprávněn vymáhat škodu pouze ve výši nepřesahující výši smluvní pokuty. I toto ustanovení lze smluvně modifikovat tak, že věřitel je oprávněn domáhat se vedle smluvní pokuty náhrady škody v plné výši.


- 11 -

II. Ručení Úprava ručení je komplexně obsažena jak v občanském zákoníku (§§ 546-550 ObčZ), tak v obchodním zákoníku (§§ 303-312 ObchZ). Pro obchodní závazkové vztahy se tak použije toliko úprava v obchodním zákoníku. Značná část ustanovení má kogentní povahu, strany se tedy od nich nemohou odchýlit. Ručitelský závazek vzniká písemným prohlášením ručitele věřiteli (např. bance), že ho uspokojí, jestliže dlužník vůči němu sám nesplní určitý závazek (§ 303 ObchZ). Vznik ručitelského vztahu předpokládá existenci platného závazku dlužníka vůči věřiteli; spolu s ním zásadně zaniká a sdílí jeho právní osud. Ručení může být převzato i za závazek, který vznikne v budoucnu nebo za závazek podmíněný. Ručitelství je však v takovém případě podmíněné, tj. jeho účinky nastanou teprve tehdy, jestliže zajištěný závazek skutečně vznikne. Věřitel má vůči ručiteli informační povinnost; tzn. že mu musí na požádání sdělit výši své zajištěné pohledávky. Ručení se může týkat nejen celé pohledávky, ale také pouze její části, která musí být v prohlášení ručitele přesně vymezená. Ručení je zásadně časově neomezené, může však být omezeno na určitou dobu, pokud je tak stanoveno v prohlášení ručitele. Ručiteli vzniká povinnost splnit závazek teprve tehdy, jestliže dlužník nesplnil závazek v přiměřené době po písemné výzvě věřitele. Tohoto vyzvání není třeba jen ve dvou případech, a to jestliže věřitel tuto výzvu nemůže uskutečnit (např. není znám pobyt dlužníka), nebo je-li nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní (např. při prohlášení konkursu). Není tedy třeba, aby věřitel dlužníka žaloval. Ručitel se však s věřitelem může dohodnout jinak. Na rozdíl od úpravy v občanském zákoníku nemá ručitel právo odepřít plnění, jestliže věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem. Ručitel, vůči němuž se věřitel domáhá splnění dlužníkova závazku, může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, k jejichž uplatnění by byl jinak oprávněn dlužník, dále může použít k započtení pohledávky dlužníka, jestliže by k němu byl dlužník oprávněn, a rovněž může použít k započtení vůči věřiteli své pohledávky. V případě, že se za určitý závazek zaručí více ručitelů, ručí každý z nich za celý závazek. Jestliže dlužník závazek částečně splní, nemá to vliv na výši ručení, pokud rozsah ručení je


- 12 -

alespoň stejný jako nesplněná část zajištěného závazku. Ručitel, který splnil závazek dlužníka, vstupuje ze zákona do práv věřitele (např. banky) a je oprávněn na věřiteli požadovat všechny doklady a pomůcky, které jsou třeba k uplatnění nároku vůči dlužníkovi. Jestliže ručitel uspokojí věřitele bez vědomí dlužníka, pak vůči němu dlužník může uplatnit všechny námitky, které byl oprávněn uplatnit vůči věřiteli, kdyby ten na něm splnění vymáhal. Pokud ručitel uspokojí věřitele s vědomím dlužníka, pak dlužním může uplatnit pouze ty námitky, na které ručitele upozornil bez zbytečného odkladu po doručení zprávy, že věřitel uplatnil nárok z ručení. Ručení zaniká se zánikem zajištěného závazku. Není tomu tak pouze ve výjimečných případech, např. když závazek zanikl pro nemožnost plnění dlužníka a je splnitelný ručitelem a jestliže zanikl z důvodu zániku dlužníka – právnické osoby. Ručitel pak musí pohledávku uspokojit, i přestože již zajišťovaný závazek neexistuje. Je však možné, aby se ručitel a věřitel dohodli i jinak. Kromě důvodu zániku závazku může ručení zaniknout i z některých obecných důvodů zániku závazků (např. dohodou, splynutím věřitele a ručitele v jednu osobu atd.). Uzná-li dlužník písemně svůj závazek, dojde k běhu nové promlčecí lhůty (§ 110 ObčZ, § 407 ObchZ). Narozdíl od občanskoprávní úpravy, kde je uznání dluhu dlužníkem účinné vůči ručiteli, jen když s ním vysloví souhlas, se v obchodních závazkových vztazích souhlas ručitele nevyžaduje a právo věřitele vůči ručiteli nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.

III. Bankovní záruka Bankovní záruka je institutem pouze obchodního práva (§§ 313-322 ObchZ), který občanský zákoník neupravuje. Bankovní záruka je zvláštním druhem ručení, přičemž základní rozdíl mezi ním a prostým ručením spočívá v tom, že ručitelem může být v tomto případě vždy jen banka a zákon dává širší prostor úpravě ručitelského vztahu v záruční listině. Oproti nároku z prostého ručení je nárok věřitele z bankovní záruky silnější. Podle § 317 ObchZ se u bankovní záruky neuplatní princip akcesority. To znamená že banka zavázaná ručením nemůže vůči věřiteli uplatnit námitky, které by jinak mohl vznést samotný dlužník, není-li něco jiného stanoveno v záruční listině. Rovněž je zásadně vyloučen princip subsidiarity, protože věřitel může se svým nárokem nastoupit proti bance, aniž požádal o plnění dlužníka, není-li v záruční listině stanoveno jinak. V zásadě platí, že věřitel může své nároky proti bance


- 13 -

postoupit jiné osobě, aniž je nucen současně postoupit i hlavní obligační pohledávku proti dlužníkovi. Výjimku tvoří případ, kdy je věřitel oprávněn svá práva z bankovní záruky uplatnit až poté, kdy dlužník nesplní svůj závazek. Potom může věřitel postoupit práva z bankovní záruky pouze postoupil-li současně pohledávku zajištěnou bankovní zárukou. Bankovní záruka vzniká vystavením záruční listiny bankou. Tomu předchází uzavření smlouvy mezi ní a tím, za koho se zaručuje (dlužníkem). Vztah mezi bankou a tímto dlužníkem se řídí ustanoveními ObchZ o smlouvě mandátní. Základním obsahem smlouvy je sjednání povinnosti banky vystavit (zpravidla v konkrétně určeném termínu) záruční listinu s dohodnutým obsahem a tomu odpovídající povinnosti dlužníka (ve vztahu k bance klienta) zaplatit bance za tuto službu dohodnutou odměnu. Musí tedy být ve smlouvě o poskytnutí bankovní záruky pravidelně sjednáno za kterého dlužníka a kterému věřiteli banka záruku poskytne, za jakou pohledávku popř. za jakých podmínek, a také do jaké částky, protože ta musí být vymezena konkrétní sumou. Záruční listina musí mít písemnou formu (§ 313 ObchZ) a jejím podstatným obsahem je prohlášení banky obsahující její závazek k uspokojení věřitele, jestliže dlužník svůj závazek nesplní nebo jestliže nastanou jiné podmínky, v záruční listině výslovně uvedené. O dokumentární bankovní záruce mluvíme tehdy, je-li plněním banky v záruční listině podmíněno předložením určitých dokladů. Listina musí rovněž obsahovat údaj o určité částce, do jejíž výše se banka zavazuje ručit; jinak by se nejednalo o závazek z bankovní záruky, ale o prosté ručení. Banka může být ze záruky povinna pouze k peněžitému plnění, ať již je zajištěn závazek jakýkoli. Podmínkou vzniku povinnosti banky k plnění je písemná výzva věřitele; je-li však nutné pro úspěšné uplatnění nároku splnit podmínky uvedené v záruční listině, je věřitel povinen je prokázat, např. že ke splnění byl již vyzván dlužník, může být povinen předložit určité dokumenty aj. Pokud však jde o termínovanou záruku, může se věřitel dožadovat plnění jen tehdy, oznámil-li jí své nároky před uplynutím doby v listině uvedené. Poté, co banka plnila podle záruky vzniká jí nárok vůči dlužníkovi, aby jí zaplatil to, co ona poskytla věřiteli. Podmínkou je ovšem, aby splnila povinnosti ze záruční listiny vystavené v souladu se smlouvou, kterou s dlužníkem uzavřela. Toto se promítá i do zásady, že dlužník nemůže vůči bance uplatnit námitky, k nimž by byl jinak oprávněn vůči věřiteli. Pokud je doba platnosti v záruční listině omezena, záruka zaniká uplynutím její doby.


- 14 -

Potvrzení bankovní záruky jinou bankou zakládá solidární závazek obou bank poskytnout věřiteli plnění, a věřitel se tedy může se svým nárokem obrátit na kteroukoli z nich.

IV. Zajištění závazků převodem práva Zajišťovací převod práva je upraven pouze § 553 ObčZ. Tato úprava se použije i pro zajištění obchodních závazkových vztahů. Dlužník postupuje za účelem zajištění svého závazku své právo, které má proti jinému. Předmětem převodu může být pouze právo dlužníka, nikoli osoby třetí, a to právo v době převodu existující. Zákon blíže nevymezuje, o jaké právo se může jednat. Může jít jak o pohledávku, tak i o právo věcné (nap. vlastnické). Samozřejmou podmínkou je, že musí jít o právo převoditelné. Pohledávka (popř. právo) je věřiteli postoupena s rozvazovací podmínkou, že bude závazek splněn. Rovněž je možné si dohodnout smlouvu o zpětném převodu. Na rozdíl od zastavení pohledávky převodem práva dochází (i když podmínečně) ke změně subjektu práva. Zákon vyžaduje pro uzavření smlouvy písemnou formu. Pro případ, že dlužník nesplní pohledávku věřitele a neodporuje to dohodě mezi nimi, může věřitel převedené právo realizovat sám.

V. Zajištění postoupením pohledávky Dalším zajišťovacím instrumentem, který je upraven pouze v občanském zákoníku, je zajišťovací postoupení pohledávky (§ 554 ObčZ); tento typ zajištění se také nazývá zajišťovací (fiduciární) cese. Jde v podstatě o postoupení pohledávky, které je upraveno v §§ 524 – 530 ObčZ, avšak nikoliv za účelem trvalé změny věřitele, nýbrž za účelem zajištění pohledávky jiné. Předpokladem je, že pohledávka dlužníka, popř. třetí osoby, jež má sloužit k zajištění pohledávky věřitele, je převoditelná. Ve smlouvě, která vyžaduje písemnou formu, je třeba sjednat závazek věřitele ke zpětnému postoupení pohledávky, jestliže zajištěný závazek bude splněn. Jde o obdobný institut jako je zajišťovací převod práva (§ 553 ObčZ). Pohledávka se převádí smlouvou bez rozvazovací podmínky, avšak se závazkem věřitele převést ji zpět. Použita může být nejen pohledávka dlužníka, ale také pohledávka třetí osoby, která je ochotna zajistit závazek dlužníka. Dlužník nebo třetí osoba (postupitel) postoupí svou pohledávku věřiteli (postupníkovi) s výhradou, že bude postoupena zpět, jakmile se zajištění věřitelovy pohledávky stane bezpředmětným. Postupník je vázán vnitřní (tzv. fiduciární) dohodou s postupitelem, že mu pohledávku postoupí zpět. Tato dohoda o zpětném postupu je


- 15 -

založena na vnitřním ujednání a na důvěře mezi postupníkem a postupitelem. Nesplní-li dlužník závazek, který je zajištěn postoupením pohledávky, může věřitel vymoci tuto převedenou dlužníkovu pohledávku proti třetí osobě. Jestliže věřitel nesplní smluvní závazek převést pohledávku zpět na dlužníka po splnění zajištěného závazku, může se na něm převodce domáhat splnění tohoto závazku, popř. vydání plnění, které z převedené pohledávky v mezidobí přijal. Pokud totiž převedená pohledávka zanikla v mezidobí splněním, nelze ji převést zpět. Jestliže postupník v rozporu s dohodou s postupitelem pohledávku v mezidobí vydobyl, má postupitel nárok i na náhradu škody.

VI. Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů je upravena pouze v občanském zákoníku (§ 551 ObčZ). Jde o dohodu mezi věřitelem a dlužníkem, že jeho pohledávka bude uspokojena srážkami ze mzdy a jiných příjmů dlužníka prováděnými plátcem jeho mzdy a vyplácenými přímo věřiteli, přičemž plátce mzdy není účastníkem této dohody. Tento institut může sloužit jak k zajištění pohledávky, tak k jejímu postupnému uspokojení. Z povahy tohoto zajišťovacího prostředku plyne, že dlužníkem může být pouze ten, kdo má právo na mzdu nebo jiný příjem, tedy fyzická osoba. Jako věřitel však může vystupovat jakýkoliv subjekt. Jinými příjmy jsou takové se kterými se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou, tedy v § 299 OSŘ uvedené pracovní odměny členů družstev, příjmy, které nahrazují mzdu za práci, jako důchody, nemocenské dávky, stipendia, náhrady ušlého výdělku aj. Dohodou může být zajištěna pouze peněžitá pohledávka. Dohoda musí mít písemnou formu, jinak by byla neplatná. Dohodnutá výše srážek nesmí překročit výši stanovenou pro výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy. Přípustná výše srážek vyplývá z ustanovení OSŘ ve spojení s nařízením vlády č. 63/1998 Sb. Přípustná výše se stanoví z čisté mzdy, od které se odečte základní nepostižitelná částka. Případný souhlas dlužníka s prováděním srážek ve větším rozsahu by byl právně irelevantní. Věřitel nabývá právo na výplatu srážek teprve okamžikem předložení dohody plátci mzdy. Na tomto okamžiku také závisí pořadí, podle kterého jsou jednotlivé pohledávky uspokojovány.


- 16 -

VII. Jistota Závazek dát jistotu (§§ 555-557 ObčZ) vzniká dohodou mezi věřitelem a dlužníkem, pro níž není zákonem předepsána žádná forma. Jistota není samostatným prostředkem k zajištění závazků. Zákon pouze stanoví, jakými prostředky lze závazek zajistit v případě, že je dána povinnost poskytnout jistotu, ale není výslovně určen způsob, kterým to lze určit. Ustanovení § 555 ObčZ má dispozitivní charakter, druh jistoty není nijak definován, jako příklad je uvedeno zřízení zástavního práva nebo záruka způsobilými ručiteli. Povinnost dát jistotu (zajistit závazek) vyplývá buď ze smlouvy, nebo může vzniknout na základě právního předpisu. Je třeba rozeznávat závazek dát jistotu od právního vztahu vzniklého plněním povinnosti dát jistotu, např. od smlouvy zástavní. Věřitel je povinen přijmout jistotu, která je způsobilá splnit svůj účel. Není však povinen přijmout věc nebo právo jako jistotu do částky vyšší, než kolik činí dvě třetiny jejich odhadní ceny, tzn. že věci nebo práva mají zajišťovací schopnost pouze v rozsahu dvou třetin své odhadní hodnoty. Vklady v peněžních ústavech a státní cenné papíry jsou však vždy způsobilou jistotou do celé své výše. Jiné cenné papíry tedy takovou jistotu mít nemusejí. V jaké míře má jistota zajistit plnění závazku záleží však především na úmluvě obou stran neboť jak již bylo uvedeno výše je ustanovení § 556 ObčZ dispozitivní povahy.

VIII. Zástavní právo Zástavní právo představuje poměrně silný zajišťovací instrument. S účinností od 01.01.2001 byla obecná úprava zástavního práva obsažená v §§ 151a – 151m ObčZ zcela nahrazena novou úpravou §§ 152 – 174 ObčZ. Speciální úpravu zástavního práva pak upravují např. obchodní zákoník (§117a ObchZ), zákon o ochranných známkách (§21 ZOchrZn), zákon o cenných papírech (§§ 39 – 44b ZCP), zákon o správě daní a poplatků (§72 ZSprDP) a další. Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který ji odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení ze zástavy. Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Totéž právo má zástavní věřitel, pokud pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně, nebo nebylo-li splněno příslušenství


- 17 -

pohledávky. Předmětem zástavního práva může být věc (movitá, nemovitá), soubor věcí, pohledávka, jiná majetková hodnota, byt či nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví. Podle § 153 odst. 2 ObčZ lze zastavit i podnik, a to za podmínek stanovených zvláštním zákonem. Jelikož však tento zvláštní právní předpis doposud nebyl přijat, je toto ustanovení prázdné. Smluvní zástavní právo vyžaduje ve všech případech písemnou formu. Zástavní právo však může vzniknout i jiným způsobem než smlouvou, např. na základě soudem schválené dohody o vypořádání dědictví, na základě rozhodnutí soudu nebo správního orgánu nebo může vzniknout přímo ze zákona. Pro okamžik vzniku zástavního práva je důležitý i jeho předmět. Zástavní právo tak vzniká u: a) nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí vkladem zástavního práva, pokud zákon nestanoví jinak, b) nemovitostí neevidovaných v katastru nemovitostí okamžikem účinnosti smlouvy, c) věcí movitých odevzdáním věci, d) pohledávek uzavřením smlouvy, pokud v ní není ujednáno něco jiného, e) obchodního podílu zápisem zástavního práva do obchodního rejstříku, f) ochranné známky registrací u Úřadu průmyslového vlastnictví, g) cenných papírů předáním, jde-li o listinné CP na majitele; předáním a vyznačením na zástavním rubopisu, jde-li o listinné CP na jméno; registrací zástavního práva u Střediska cenných papírů, jde-li o zaknihované CP. Odevzdání movité věci zástavnímu věřiteli může být nahrazeno předáním věci do úschovy nebo skladování pro zástavního věřitele a zástavního dlužníka u třetí osoby. Místo odevzdání věci vzniká zástavní právo k movitým věcem také jeho vyznačením v listině, která osvědčuje vlastnictví věci a bez níž nelze s věcí nakládat nebo ji používat, anebo viditelným označením na movité věci. Jak bylo uvedeno výše, může zástavní právo vzniknout také na základě rozhodnutí soudu nebo správního orgánu, a to dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (§159 ObčZ).


- 18 -

VYMÁHÁNÍ POHLEDÁVEK I. Na jaký soud se mohu/musím obrátit - příslušnost soudů Normální a zjednodušené řízení, opravné prostředky 1. Příslušnost soudů Příslušnost soudu je pojmem poměrně širokým. Zahrnuje jednak příslušnost věcnou, tedy pravidla pro určení, zda konkrétní spor či jiná právní věc bude řešena v první instanci soudem okresním nebo krajským, dále příslušnost funkční, kterou se určuje soud, jenž je povolán rozhodnout o opravném prostředku a konečně příslušnost místní, určující, který ze soudů prvního stupně, tj. který konkrétní soud ze všech věcně příslušných soudů, je místně příslušný věc projednat. a) Věcná příslušnost Úprava věcné příslušnosti soudů v občanském soudním řízení byla před velkou novelizací OSŘ, s účinností od 1.1.2001, poměrně komplikovaná a nepřehledná. Příslušnost krajského či okresního soudu tak v prvoinstančních řízeních v konkrétním případě závisela na postavení účastníka (podnikatel či nikoli), na skutečnosti, zda je či není účastník zapsán do obchodního rejstříku, na hmotněprávní povaze věcí atd. V praxi tedy běžně docházelo k situacím, kdy krajské soudy v obchodních věcech projednávaly spory nepříliš obtížné a naopak soudy okresní řešily spory právně i skutkově komplikované. Účelem zmíněné novelizace příslušnosti soudů tedy bylo zjednodušení hledisek pro určení věcné příslušnosti soudů, stejně tak jako zrychlení a zjednodušení řešení sporů o věcnou příslušnost mezi soudy. Nová právní úprava tak při určení věcné příslušnosti vychází ze zásady, že okresním soudům je svěřena agenda rozhodování sporů a jiných právních věcí méně složitých a v rozhodovací praxi běžných, zatímco krajské soudy jsou pověřeny řešením sporů a jiných právních věcí právně či skutkově obtížnějších, stejně tak jako věcí vyskytujících se v soudní praxi méně často. Takové spory jsou tedy koncentrovány u soudu vyšší instance, a to z důvodů zajištění jednotného a správného rozhodování. Jediným hlediskem pro rozlišení věcné příslušnosti soudů se zmíněnou novelizací stala hmotněprávní povaha věci.


- 19 -

Další podstatnou změnou je zvýšení částky žalobou požadovaného peněžitého plnění, stanovené jako kritérium pro určení věcné příslušnosti soudu. Zatímco dříve spadaly veškeré obchodní spory, jejichž hodnota přesahovala 50.000,- Kč, do věcné příslušnosti krajských soudů, je nyní určující hodnotou částka dvojnásobná. Tímto dochází k přesunutí podstatné části dosavadní agendy obchodních věcí krajských soudů na soudy okresní. Úprava věcné příslušnosti je obsažena v ustanovení § 9 a 9a OSŘ. Základní premisou je, že nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné soudy okresní. Dále potom následuje výčet případů, kdy krajské soudy rozhodují jako soudy první instance. Obecně můžeme konstatovat, že po novele je základem činnosti krajských soudů s působností ve věcech obchodních rozhodování ve věcech rejstříkových a společenstevních a ve věcech konkurzu a vyrovnání. V ostatních obchodních věcech jsou krajským soudům, jak výše zmíněno, svěřeny v první instanci věci typově právně a skutkově složité, popřípadě vyskytující se v soudní praxi méně často. Totéž pak platí i pro spory a jiné právní věci občanskoprávní. Zcela novým ustanovením je § 9a OSŘ, upravující věcnou příslušnost v případě tzv. hlavní intervence. Tato je nově upravena v § 91a OSŘ a její podstata spočívá v oprávnění osoby, jež si činí částečně či zcela nárok na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, podat až do pravomocného skončení tohoto řízení žalobu proti těmto účastníkům. Z povahy této žaloby vyplývá, že k jejímu projednání jsou příslušné v prvním stupni okresní nebo krajské soudy, a to podle toho, u kterého z těchto soudů probíhá v prvním stupni řízení o věci nebo právu, na něž si žalobce činí nárok. b) Funkční příslušnost Vzhledem ke skutečnosti, že odvoláním lze napadnout jedině rozhodnutí soudu první instance, upravuje zákon také funkční příslušnost v souvislosti s odvoláním jen proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Činí tak v závislosti na tom, jestli je tímto soudem soud okresní či krajský. Krajské soudy tak tedy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů. O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako osudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud. V úpravě funkční příslušnosti k rozhodování o dovolání, které je opravným prostředkem proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů, stanoví § 10a OSŘ, že o dovoláních proti rozhodnutí krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.


- 20 -

c) Místní příslušnost Jak již bylo výše uvedeno, ustanovení o místní příslušnosti, tzn. §84 až 89a OSŘ, určují, který ze soudů prvního stupně, tj. který konkrétní soud ze všech věcně příslušných soudů, je místně příslušný věc projednat. Jako zásadu zákon stanoví, že tímto soudem je obecný soud žalovaného. V novelizovaném znění § 85 se pak zpřesňuje vymezení obecného soudu účastníka tak, že je jím vždy okresní soud. Úprava obecného soudu fyzické osoby pak dále respektuje skutečnost, že některé fyzické osoby bydlí na více místech s úmyslem zdržovat se tam trvale. Takové fyzické osoby tedy mají více obecných soudů a k řízení je příslušný kterýkoli z nich, v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 OSŘ. Obecným soudem fyzické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Obecným soudem fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů okresní soud, v jehož obvodu má místo podnikání, nemá-li místo podnikání, určuje se její obecný soud dle místa bydliště, či místa kde se zdržuje, jak uvedeno výše. Obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má tato sídlo. Pro řízení, v nichž je v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušný ten krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka (§ 85a OSŘ). Nové znění § 86 odst. 1 dále zpřesňuje vymezení příslušného soudu u občanů České republiky, kteří nemají obecný soud nebo jejichž obecný soud je v zahraničí. V takovém případě bude příslušný soud, v jehož obvodu měl v České republice poslední známé bydliště. Dle ustanovení § 86 odst. 3, jež byl novelou zpřesněn a uveden v soulad se zněním § 21 obchodního zákoníku, lze proti zahraniční osobě podat žalobu i u soudu v jehož obvodu je v České republice umístěn její podnik nebo organizační složka jejího podniku. V některých případech je ovšem na navrhovateli, zda návrh podá u obecného soudu žalovaného nebo zda sám vybere jiný místně příslušný soud. Dle § 87 je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a , k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu má žalovaný své stálé pracoviště, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti


- 21 -

zakládající právo na náhradu škody, kde je umístěna organizační složka podniku fyzické či právnické osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky, či kde je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky, šeku nebo jiného cenného papíru, anebo kde je sídlo burzy, jde-li o spor z burzovního obchodu. Kromě toho zákon upravuje výlučnou místní příslušnost, a to pro v § 88 taxativně vypočtená řízení (např. řízení dědické, o úschovách, o prohlášení za mrtvého atd.). Tato příslušnost se uplatní vždy bez ohledu na to, zda obecným soudem žalovaného je jiný soud a bez ohledu na možnost v konkrétní věci zvolit soud na výběr daný (viz výše § 87). Závěrem je třeba připomenout ze určení místní a věcné příslušnosti vychází ze zásady „perpetuatio fori“, obsažené v ustanovení § 11 odst. 1 OSŘ. Tato zásada vyjadřuje, že místní a věcná příslušnost jako podmínky řízení se posuzují podle okolností, které existují v den zahájení řízení, a že trvá až do skončení řízení. Případné změny skutečností rozhodných pro posouzení místní a věcné příslušnosti, které by nastaly až v průběhu řízení, by tedy byly nerozhodné.

2. Zkrácená řízení Za tzv. zkrácené řízení můžeme považovat platební rozkaz, a to včetně platebního rozkazu vydávaného v řízení o věcech směnečných a šekových. Základním charakteristickým rysem těchto řízení je skutečnost, že k vydání platebního rozkazu dochází bez nařízení jednání, tedy jen na základě žalobního návrhu, žalobcem tvrzených skutečností a jím předložených důkazů. Tyto formy rozhodnutí mohou být použity pouze v tzv. sporném řízení. a) Platební rozkaz Navrhne-li žalobce v žalobním petitu úhradu peněžité částky, může soud i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem. Je tedy věcí úvahy soudu, zda, za splnění ostatních podmínek, vydá platební rozkaz, nebo zda k projednání žaloby, i když je navrženo vydání platebního rozkazu, nařídí jednání. Bude tedy vždy v konkrétním případě záležet na kvalitě žalobcova podání a jím předložených důkazů k podpoře jeho tvrzení.


- 22 -

Dospěje-li soud k závěru, že byly splněny veškeré podmínky k vydání platebního rozkazu, vydá jej tedy bez jednání a je povinen jej doručit žalovanému do vlastních rukou. V platebním rozkazu soud žalovanému uloží, aby do 15-ti dnů od doručení platebního rozkazu žalobci uhradil jím uplatněnou pohledávku a náklady řízení, nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal. Velkým nedostatkem současné právní úpravy, a to i po výše zmiňované velké novelizaci OSŘ, je skutečnost, že žalovaný je oprávněn podat odpor bez odůvodnění. Často se tak tedy v praxi setkáváme s případy, kdy žalovaný podáním odporu pouze prodlužuje vlastní soudní řízení. Jeho podáním se totiž ruší platební rozkaz v plném rozsahu a soud nařídí jednání. Pokud však odpor nebyl ve stanovené lhůtě podán, nabývá platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku. Platební rozkaz však nelze vydat v těchto případech: a) jde-li o věc, ve které má jednat a rozhodovat senát, b) není-li znám pobyt žalovaného, c) má-li být platební rozkaz doručen žalovanému do ciziny. b) Řízení ve věcech směnečných a šekových Vzhledem ke zvláštní povaze nároků ze směnky a šeku je zkrácené směnečné a šekové řízení upraveno samostatně. Lze v něm uplatnit jen ty nároky věřitelů vůči dlužníkům, které jsou spojeny zejména s nezaplacením nebo nepřijetím směnky nebo šeku. Úkony soudu a především účastníků jsou soustředěné a pro jejich provádění jsou stanoveny krátké lhůty, což je vyjádřením zájmu na rychlém rozhodnutí o nárocích plynoucích z těchto titulů. Směnečný (či šekový) platební rozkaz lze vydat jen na návrh. Uplatňované pohledávky musí být prokázány už v žalobě přesně určenými listinami, jejichž formální náležitosti upravuje hmotné právo, tj. zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb. Spolu s žalobou musí tedy být soudu předložen prvopis (tj. originál) směnky, jež musí mít veškeré náležitosti platné směnky, o jejíž pravosti nesmí být pochyb. Dalšími listinami, které bude třeba předložit v závislosti na povaze uplatňovaného nároku, jsou především protestní listiny.


- 23 -

Dospěje-li soud k závěru, že byly splněny veškeré podmínky k vydání směnečného (šekového) platebního rozkazu, nařídí v něm žalovanému, aby do tří dnů zaplatil žalobci požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Na první pohled je tedy patrný podstatný rozdíl mezi odporem proti platebnímu rozkazu, který může být podán bez uvedení důvodů, a námitkami vůči směnečnému (šekovému) platebnímu rozkazu, které musí být navíc vyčerpávající, tzn. po dané třídenní lhůtě či v průběhu jednání již není možné uvádět námitky další. Není však samozřejmě vyloučeno uvádět i po lhůtě nové důkazy k podpoře včas uplatněných námitek. Podá-li žalovaný včas odůvodněné námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti či zda ho zrušuje a v jakém rozsahu.

3. Opravné prostředky Opravné prostředky obecně dělíme na tzv. řádné a mimořádné. Rozhodující skutečností, stanovující hranici mezi těmito dvěma kategoriemi, je jejich použitelnost. Zatímco řádnými opravnými prostředky je možno napadnout ta rozhodnutí soudu, která dosud nenabyla právní moci, opravnými prostředky mimořádnými lze, avšak jen v zákonem taxativně stanovených případech, napadnout i pravomocné rozsudky soudu. a) Řádné opravné prostředky – odvolání Jediným řádným opravným prostředkem, kterým je možno napadnout rozhodnutí soudu, která dosud nenabyla právní moci je v občanském soudním řízení odvolání. Odvoláním může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje. Případy nepřípustnosti podání odvolání jsou vymezeny v § 202 OSŘ. Výše zmiňovaná novela zavedla několik nových případů nemožnosti podání odvolání vůči usnesením a dále, v odst. 2 nepřípustnost odvolání proti rozsudkům v tzv. bagatelních věcech. Jedná se o tak málo významné věci, tedy věci jejichž hodnota nepřevyšuje 2.000,- Kč bez příslušenství, v nichž ke správnému a spravedlivému rozhodnutí postačuje řízení v jediném stupni a přezkoumání takových


- 24 -

rozhodnutí odvolacím soudem by tedy dle zákonodárce bylo jen průtahem v uspokojování oprávněných pohledávek věřitelů. Odvolání je třeba podat do 15-ti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, a to k soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. K projednání odvolání předseda senátu odvolacího soudu zpravidla nařídí jednání. Odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem však soud není vázán v zákonem vymezených případech (např. ve věcech, v nichž lze zahájit řízení bez návrhu). Nově se prosazuje zásada koncentrace řízení. Skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen ve vyjmenovaných případech, např. pokud nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvého stupně. O řádně podaném odvolání rozhodne odvolací soud tak, že rozhodnutí první instance buď potvrdí, změní nebo zruší a vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. b) Mimořádné opravné prostředky – žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost, dovolání ba) Žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost Nově OSŘ upravuje i žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost. Zatímco institut žaloby na obnovu řízení byl součástí občanského soudního řízení již dříve, pod názvem „obnova řízení“, žaloba pro zmatečnost byla zmíněnou novelou zavedena zcela nově. Obnova řízení je prostředkem ke zjednání nápravy ve skutkovém stavu věci, který nemohl být v původním řízení náležitě zjištěn. Žaloba pro zmatečnost má naopak sloužit k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je zmatečností postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, jestliže je nejen v zájmu účastníků řízení, ale i v zájmu celospolečenském, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna, a to bez ohledu na to zda jsou či nejsou věcně správná. Důvody přípustnosti tohoto nového institutu jsou pak dány částečným přesunutím dosavadních důvodů přípustnosti pro podání žaloby na obnovu řízení a dovolání. Ve vztahu k dovolání pak zavedení žaloby pro zmatečnost umožnilo přijmout takové změny v právní úpravě, které dovolacímu soudu


- 25 -

umožní, aby se jeho rozhodování mohlo stát základním prostředkem ke sjednocování rozhodovací činnosti obecných soudů. Co do lhůt k podání těchto opravných prostředků, žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit. Běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí. Pro žalobu pro zmatečnost obecně platí, že musí být podána ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí, není-li v zákoně stanoveno jinak. bb) Dovolání I institut dovolán byl podstatně dotčen velkou novelizací OSŘ. Nově byla upravena především přípustnost dovolání a to tak, že část důvodů, pro které bylo dosud dovolání přípustné byly nově stanoveny jako důvody pro podání žaloby pro zmatečnost. Účelem dovolání je tak přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska správnosti jeho právních, popřípadě i skutkových závěrů. Dovolání je tedy nově přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti jeho usnesení, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí soudu ve věci samé, proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na obnovu řízení nebo jímž bylo rozhodnuto po pravomocném povolení obnovy o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí, či proti dalším usnesením odvolacího soudu, kterými bylo rozhodnuto ve věcech konkurzu a vyrovnání, žaloby pro zmatečnost a výkonu rozhodnutí, či dovolání proti usnesením odvolacího soudu jen procesní povahy. Nově je stanoven i počátek běhu lhůty k podání dovolání, a to od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (dříve lhůta běžela od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu). Dovolací lhůta se současně prodlužuje z jednoho na dva měsíce. Na rozdíl od dosavadní úpravy musí rozhodnutí odvolacího soudu obsahovat také poučení o tom, zda je proti němu přípustné dovolání, jak dlouhá je dovolací lhůta a kde se dovolání podává. Chybí –li takové poučení nebo je nesprávné, lze v takovém případě podat dovolání do čtyř měsíců od doručení napadeného rozhodnutí.


- 26 -

V souvislosti s novelizací OSŘ je třeba závěrem zmínit, že návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím, stejně tak jako dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

II.

Postup podle zákona o veřejných dražbách

Dobrovolná dražba, nedobrovolná dražba Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách upravuje veřejné dražby, a to jak dražby prováděné na návrh vlastníka – dražby dobrovolné, tak dražby prováděné na návrh věřitele – dražby nedobrovolné. Zákonem bylo potřeba upravit zejména dražby majetku státních organizací v likvidaci a dražby v rámci privatizace státního majetku. Zákon o veřejných dražbách má význam především pro banky, které se zabývají hypotečními obchody, a obecně úvěry zajištěnými zástavním právem a prospívá tak vytvoření podmínek pro rozvoj hypotečního úvěrování. Jeho pozitivní přínos lze dále spatřit zejména při likvidaci druhotné zadluženosti podniků – tuto úpravu lze tedy považovat za jeden ze stimulátorů rozvoje úvěrových vztahů. Možnost realizovat zástavu formou dražby zpravidla umožňuje dosáhnout vyšší ceny při zpeněžení zástavním právem zatížené nemovitosti. Působnost zákona je velmi široká, jsou z ní ovšem vyloučeny dražby, které se provádějí podle zvláštních předpisů – tedy dražby prováděné podle zákona č. 427/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů (malá privatizace), dražby prováděné podle ustanovení občanského soudního řádu a dražby prováděné podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Tyto zmíněné předpisy obsahují specifickou úpravu kompletního dražebního procesu vzhledem ke zvláštní povaze předmětu dražby a ke sledovanému účelu dražby.


- 27 -

Základní strukturu zákona lze vymezit následujícím způsobem: Společná ustanovení, § 1 -§ 16 Dražby dobrovolné, § 17 - §35 Dražby nedobrovolné, § 36 - § 61 Závěrečná ustanovení, § 62 - § 68.

1. Společná ustanovení Zákon zde vymezuje obsah užívaných pojmů, vzhledem ke specifiku dražeb a k pojmům, které byly a jsou sice při dražbě běžně užívány, ale doposud nebyly v žádném právním předpise dostatečně definovány. a) Vymezení pojmů Za významné lze považovat zejména vymezení pojmů dražba, účastník dražby (tím je osoba aktivně se dražby účastnící svým podáním), dražební jistota, dražebník (zákon umožňuje, aby dražebníkem byl mimo osoby, které k výkonu této činnosti mají příslušné živnostenské oprávnění, i příslušný orgán územního samosprávného celku či orgán státu, jde-li o dražbu majetku státu nebo územního samosprávného celku). Dále zákonodárce vymezil i pojmy licitátor a vydražitel. Zákonodárce se dále rozhodl, v souvislosti s definicí výše uvedených pojmů, vymezit obsah právních úkonů – vyvolání, zahájení dražby, podání, příklepu a zmaření účelu dražby. b) Účastníci Z účasti na dražbách jsou vyloučeny osoby, které nejsou plně způsobilé k právním úkonům, ovšem za předpokladu, že nejsou zastoupeny zákonným zástupcem či opatrovníkem. Dále jsou vyloučeny osoby, které jsou omezeny v dispozici se svým majetkem z jiných důvodů (konkurs, opakovaně nařízené nucené vyrovnání) a dále pak osoby, které nemohou nabývat vlastnictví k draženým věcem (Např. cizinci u nemovitostí). Také jsou z účasti na dražbách vyloučeni ti, kteří nesplnili povinnost složit dražební jistotu, ti, kteří zmařili předchozí dražbu (zde je myšlena pouze skutečně dražba předchozí, tedy vydražitel, který zmařil dražbu, koná-


- 28 -

li se po opakované dražbě další dražba stejné věci, není z této další dražby vyloučen), dražebník a konečně i licitátor. Je důležité na tomto místě poznamenat, že není možné vyloučit z dražby stát (a to ani v případě, že byl subjektem ovládajícím vlastníka). V případě, kdy se účastník dražby neúčastní dražby osobně, je možné zastoupení na základě písemné plné moci. Tato plná moc ovšem musí obsahovat úředně ověřený podpis zmocnitele. Podnikatel se může nechat zastoupit též prokuristou, a to v případě, kdy takové zastoupení rozsah udělené prokury umožňuje. Ustanovení zákona vylučují z veřejných dražeb okruh věcí, na které byl vydán exekuční příkaz a věci, na které se vztahuje rozhodnutí soudu, jímž bylo vydáno předběžné opatření omezující s nimi nakládat. Dále jsou vyloučeny z veřejných dražeb cenné papíry. Dražba cenných papírů je upravena v § 44b z.č. 591/1992 Sb. o cenných papírech. c) Dražebník, licitátor S ohledem na značnou náročnost dražeb a na odpovědnost dražebníka (obecně stanovenou v občanském zákoníku) za řádné provedení dražby je nutné, aby dražebník splňoval potřebné odborné a morální předpoklady. K udělení koncese k provádění nedobrovolných dražeb a dobrovolných dražeb nemovitostí je nutný souhlas Ministerstva pro místní rozvoj. Dražebníkovi se také stanovuje povinnost uzavřít pojištění za škody, které by mohly vzniknout v souvislosti s jeho činností, a to po celou dobu platnosti živnostenského oprávnění. Seznam osob, kterým byla vydána koncese, bude uveřejňován Ministerstvem pro místní rozvoj. Dražebníkovi se ukládá povinnost archivovat písemnosti o průběhu dražby a umožnit kontrolu provádění dražeb zpřístupněním archiválií. Dále je dražebník v některých případech povinen zasílat písemnosti katastrálnímu úřadu a také je uveřejňovat na internetu. Dražebník dodává dokumenty v potřebné kvalitě a formě. Oproti tomu pro výkon funkce licitátora nejsou stanoveny příliš přísné podmínky, a to z toho důvodu, že odpovědnost za jeho postupy nese dražebník. Dražebník může být, je-li fyzickou osobou, i licitátorem.


- 29 -

c) Cena předmětu dražby, prohlídka. Pro dražby věcí movitých se převážně uplatňuje princip smluvní ceny v místě obvyklé, tedy nikoli ceny určené dle zvláštních předpisů. Tento princip odpovídá i podobné zásadě platné pro ocenění zástavy dle novelizovaného zákona o dluhopisech. U věcí, jež byly podle zákona o státní památkové péči prohlášeny za kulturní památky, se stanovuje povinnost určit jejich cenu posudkem soudního znalce. Tato zásada je aplikována i v případě prodeje nemovitosti, podniku nebo organizační složky podniku. Cena předmětu dražby je upravována i s ohledem na závady, a to jak faktické, tak právní. Aby bylo umožněno řádné provedení odhadu i prohlídky předmětu dražby zájemci, zákon stanoví dražebníkovi povinnost umožnit prohlídku předmětu dražby. V zájmu umožnění účasti na dražbě co nejširšímu okruhu účastníků se u nemovitostí, podniků, jejich organizačních složek či předmětů vyšší hodnoty umožňují nejméně dva termíny prohlídek. Osoba, která má předmět dražby v držení nebo v nájmu, je povinna umožnit provedení odhadu a prohlídku; neučiní-li tak, lze odhad provést na základě dostupných údajů, které má dražebník k dispozici, např. obhlídkou nemovitosti zvenčí apod.

2. Dobrovolné dražby Zákon vymezuje obsah pojmu dražba dobrovolná – jedná se o dražbu prováděnou na návrh vlastníka. V extenzivním pojetí se za vlastníka považuje též osoba, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je vlastníkem zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit (správce konkursní podstaty), likvidátor, správce daně. Provádění dobrovolných dražeb movitých věcí je živností ohlašovací, k provádění těchto dražeb zákon nepředepisuje splnění zvláštních podmínek.

a) Vyloučení věcí Jsou vyloučeny nemovitosti, nakládání s nimiž je omezeno. Jedná se o omezení buď zákonným předkupním právem spoluvlastníků nebo věcněprávním předkupním právem


- 30 -

zapsaným v katastru nemovitostí na základě smlouvy, dále pak zákonným předkupním právem státu (pozemky na území přírodních rezervací a předměty prohlášené za kulturní památky), byty a nebytové prostory, vůči nimž svědčí právo na jejich přednostní nabytí do vlastnictví a konečně i zákonné předkupní právo nájemcům a věci, vůči nimž bylo uplatněno zadržovací právo. b) Smlouva o provedení dražby, dražební vyhláška Jednou ze základních podmínek pro provedení dražby je existence písemné smlouvy mezi navrhovatelem a dražebníkem. Výjimkou jsou pouze dražby nemovitého majetku orgánů samosprávy nebo státního majetku. Smlouvy o provedení dražby musí splňovat základní náležitosti:

-

označení, že se jedná o dražbu dobrovolnou

-

označení smluvních stran

-

označení předmětu dražby

-

sjednaná výše odměny či alespoň způsob jejího určení / ustanovení o tom, že dražba bude provedena bezúplatně

-

částka, o niž lze snížit nejnižší podání, je-li k tomu licitátor oprávněn

Podpis navrhovatele dobrovolné dražby nemovitostí, podniku či organizační složky podniku musí být notářsky ověřen. Jestliže smlouva neobsahuje předepsané náležitosti, zákon stanoví sankci neplatnosti. Náležitosti dražební vyhlášky jsou stanoveny v zákoně taxativně. Dražebníkovi zákon ukládá povinnost dražební vyhlášku uveřejnit způsobem v místě obvyklým. Na centrální internetové adrese se uveřejňuje dražební vyhláška týkající se dražby nemovitostí, podniků či organizačních složek podniků a některých stanovených majetkových práv a věcí movitých. S ohledem na předmět dražby jsou též stanoveny lhůty k provedení výše uvedené povinnosti, na ně pak navazují lhůty pro složení dražební jistoty a lhůta k odeslání dražební vyhlášky dotčeným osobám (finanční úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, orgány státu). Podmínky a údaje stanovené v dražební vyhlášce nelze dodatečně měnit, a to v souladu se zásadou veřejnosti a s cílem zamezit možným machinacím.


- 31 -

c) Průběh dražby Při stanovení podmínek dražby je uzákoněn též vstup účastníků dražby a zaměstnanců kontrolních orgánů do prostorů, v nichž se dražba koná a taxativně jsou stanoveny podmínky, jejichž splnění lze od účastníků dražby požadovat. Zákon neumožňuje rozšíření těchto podmínek (nelze požadovat ani vstupné, ani povinnou konzumaci ani zakoupení informačních bulletinů). Toto omezení se nevztahuje na osoby přihlížející. Je stanoven povinný obsah vyvolání, nejnižší podání činí nejméně jednu polovinu odhadnuté ceny, snížit toto podání je možno jen o částku sjednanou ve smlouvě o provedení dražby. Dražba obvykle končí udělením příklepu poté, co ani po dvojí výzvě učiněné s časovým odstupem nebylo učiněno vyšší podání. S ohledem na nutnost maximálního zajištění uhrazení nabídnuté ceny zavedl zákonodárce institut zmaření dražby s důsledky pro vydražitele, který ve stanovené lhůtě neuhradí nabídnutou cenu. Dále je stanovena absolutní a relativní neplatnost dražby. O absolutní neplatnost dražby se jedná v případě, že vydražitel je osobou, která byla z účasti na dražbě vyloučena, dále pak v případě, že dražebník měl od dražby upustit a neučinil tak. Relativní neplatnost je stanovena v případech, kdy se dotčená osoba neplatnosti dovolá u soudu ve stanovené lhůtě a v případech, kdy byla vydražena věc, která nemohla být předmětem dražby; dále též v případě, kdy nebyla doručena dražební vyhláška, v případě, že dražební vyhláška byla obsahově nesprávná, byla změněna, neuskutečnila se prohlídka, bylo požadováno vstupné nebo byl závažným způsobem porušen postup při dražbě. Je možno konat dražbu opakovanou či společnou. d) Úhrada ceny, nabytí vlastnictví Cenu, která odpovídá nejvyššímu podání vydražitele je nutno uhradit v celém rozsahu, není možno ji dodatečně snížit. Dražební jistota se vydražiteli nevrací, započítá se spolu s příslušenstvím na cenu dosaženou vydražením. Vydražitel uhradí rozdíl mezi cenou dosaženou vydražením a dražební jistotou, zvýšenou o příslušenství. Byla-li jistota složena ve formě bankovní záruky, je vydražitel povinen uhradit cenu plnou a to oproti vrácení záručních listin. V případě dobrovolné dražby hodnoty do 200.000,- Kč je vydražitel povinen uhradit


- 32 -

cenu ihned po skončení dražby. U ostatních dražeb je stanovena 10 denní lhůta, u věcí značné hodnoty je stanovena lhůta 3 měsíců. Pokud vydražitel řádně uhradí nabídnutou cenu, stává se se zpětnou platností vlastníkem vydražené věci, resp. přechází na něj vlastnictví předmětu dražby k okamžiku udělení příklepu. Dražebník vydá bez zbytečného odkladu vydražiteli, který nabyl vlastnictví k předmětu dražby, písemné potvrzení o nabytí vlastnictví k předmětu dražby. Dražebník současně oznámí katastru nemovitostí, že došlo k přechodu vlastnického práva k předmětu dražby. Postup směřující k samotnému předání věci je stanoven s ohledem na možná specifika předmětu dražby, a to v dražební vyhlášce. Při předání nemovitostí nebo podniků je nutno sepsat protokol obsahující přesný popis vydražené věci a stavu, v němž je předávána. Náklady spojené s předáním věci nese vydražitel. e) Závady váznoucí na předmětu dražby Provedením dobrovolné dražby nejsou dotčena věcná břemena váznoucí na věci. V případě dobrovolných dražeb nezanikají zástavní práva váznoucí na věci ani práva vyplývající ze smluv o omezení převodu nemovitosti – působí vůči vydražiteli.

3. Nedobrovolné dražby Zákonodárce vymezil pojem dražby nedobrovolné tak, že se jedná o dražbu, která se provádí proti vůli vlastníka věci, za účelem uspokojení následujících 2 typů pohledávek: 1. pohledávky zástavních věřitelů (nebo věřitelů, jejichž pohledávky jsou zajištěny omezením převodu nemovitostí nebo zadržovacím právem, pohledávky správce daně, správy sociálního zabezpečení,

zdravotní

pojišťovny), které jsou

přiznány

vykonatelným soudním rozhodnutím, vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doloženy vykonatelným notářským zápisem. 2. pohledávky zástavních věřitelů, bylo-li zástavní právo ke nemovitosti vloženo či zapsáno do katastru nemovitostí před účinností zákona o veřejných dražbách (01.05.2000) nebo vzniklo-li zástavní právo k movité věci před účinností zákona o veřejných dražbách na základě platné zástavní smlouvy a učinil-li navrhovatel čestné


- 33 -

prohlášení ve formě notářského zápisu o tom, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, z níž není plněno a která je zajištěna tímto zástavním právem. a) Oznámení o nedobrovolné dražbě Účelem tohoto oznámení je podání informace, která umožní dlužníkovi a zástavci, aby se bránili proti případnému neoprávněnému zásahu do svých práv. V případě neoprávněného návrhu je dlužník oprávněn buď k tomu, aby doložil dražebníkovi takovou neoprávněnost návrhu, nebo k tomu, aby se obrátil na soud. Důsledkem doručení oznámení katastrálnímu úřadu je zápis poznámky o dražbě do katastru nemovitostí. Je stanovena neplatnost takových právních úkonů, jimiž by byl předmět dražby, od okamžiku doručení oznámení o zamýšleném výkonu práva zástavního věřitele, zcizen nebo zatížen, nebo jimiž by vznikly vůči předmětu dražby nové závazky, které by ztížily jeho vydražení (neplatné tedy nejsou nově uzavřené smlouvy například o odběru elektrické energie, jsou-li uzavřeny za obvyklých podmínek apod.). Stanoví se lhůta, ve které musí dražební věřitelé přihlásit u dražebníka své pohledávky a forma, v níž musí být přihlášení pohledávky učiněno. Pro účastníky dražby oprávněné z předkupního práva je stanovena lhůta k doložení práva do okamžiku zahájení dražby. b) Závady váznoucí na předmětu dražby Věcná břemena váznoucí na předmětu dražby nejsou vydražením dotčena. Je stanoven zánik předkupního práva k předmětu dražby, nejedná-li se o zákonné předkupní právo spoluvlastníka, státu, nebo o právo nájemce jednotky na její přednostní nabytí nebo o zákonné předkupní právo nájemce. Není-li zákonné předkupní právo uplatněno, nadále i po přechodu vlastnictví na předmětu vázne. Všechny pohledávky zajištěné zástavním právem, které jsou mladší než nejstarší přihlášená pohledávka, se považují za přihlášené a nejsou-li doposud splatné, i za splatné. Zástavní právo k těmto pohledávkám přechodem vlastnictví zaniká, ostatní práva nezanikají.


- 34 -

c) Závěrečné stádium Tímto stádiem je uspokojení pohledávek z výtěžku dražby. Lze-li plně uspokojit všechny včas přihlášené pohledávky, předá dražebník příslušné částky dražebním věřitelům a zbytek předá bývalému vlastníkovi – to vše ve lhůtě 10 dnů od uhrazení ceny dosažené vydražením. Pokud nebude možno bývalému vlastníkovi nebo některým dražebním věřitelům předat částky, které jim náleží, uloží tyto částky dražebník na účet a zveřejní číslo účtu. Nelze-li ovšem uspokojit všechny pohledávky dražebních věřitelů, zákon stanovil pořadí pro uspokojování pohledávek takto: 1. Pohledávky první třídy, které tvoří pohledávky zajištění zdravotního pojištění dle zvláštního předpisu a pohledávky zajištěné zadržovacím právem jsou přednostně uspokojovány bez ohledu na pořadí svého vzniku (zejména vzhledem ke zvláštnímu postavení zadržovacího práva je nezbytné, aby věřitel, jehož pohledávka je zajištěna zadržovacím právem, byl uspokojen přednostně, a to v pořadí předcházejícím zástavním věřitelům). 2. Druhou třídu tvoří pohledávka z hypotečního úvěru, sloužící ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů. 3. Třetí třídu tvoří ostatní pohledávky zajištěné zástavním právem nebo omezením převodu nemovitostí. 4. Čtvrtou třídu tvoří pohledávky správců daně, správy sociálního zabezpečení a zdravotních pojišťoven. Pohledávky zařazené do čtvrté třídy se uspokojují poměrně, co se pohledávek zařazených do třetí třídy týká, uspokojí se v časové posloupnosti zástavních práv, to znamená, že nejstarší pohledávky se uspokojí úplně. K pohledávkám mladším, i když zástavní právo je zajišťující zaniklo, se nepřihlíží. Závěrem je nutno poznamenat, že dražby věcí movitých, které byly zahájeny, je nutno dokončit podle dosud platné zákonné úpravy. Také osoby, které doposud byly oprávněny k provozování dražeb by měly tuto živnost prozatím provozovat, než obdrží koncesi nebo živnostenské oprávnění podle nového zákona.


- 35 -

III. Řízení konkurzní 1. Pojem Konkursní řízení je jedním ze zvláštních druhů civilního soudního řízení, jehož charakteristickým znakem je pluralita věřitelů, kteří uplatňují více majetkových nároků společně vůči jedinému dlužníku. Zákon č. 328/1991 Sb. o konkurzu a vyrovnání prošel v loňském roce významnou novelou prostřednictvím zákona č. 105/2000 Sb., jejíž účinnost nastala k 1.5.2000. Rovněž novela obchodního zákoníku, účinná od 1.1.2001, se dotkla ustanovení zákona o konkurzu a vyrovnání (ZoKV). Dne 1.1.2001 nabyla účinnosti i novela ZoKV prostřednictvím novely občanského soudního řádu, z.č. 30/2000 Sb. Vymezení pojmu úpadku z důvodu neschopnosti plnit splatné závazky se vrací k úpravě, že tato neschopnost musí trvat po delší dobu. Dlužník je tedy v úpadku, jestliže má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. Jestliže dlužník zastavil platby, má se za to, že není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. Dále je fyzická osoba podnikatel a právnická osoba v úpadku i tehdy, jestliže je předlužena. O předlužení jde tehdy, jestliže tato osoba má více věřitelů a jestliže její splatné závazky jsou vyšší než její majetek. Do ocenění dlužníkova majetku se zahrne i očekávaný výnos z pokračující podnikatelské činnosti, lze-li příjem převyšující náklady při pokračování podnikatelské činnosti důvodně předpokládat.

2. Povinnost podat návrh na prohlášení konkurzu Dále byla upřesněna povinnost podat návrh na prohlášení konkurzu. Tuto povinnost mají fyzické osoby – podnikatelé a právnické osoby v úpadku, což jsou i tehdy, jsou-li předluženy. Návrh na prohlášení konkurzu je třeba podat bez zbytečného odkladu. Právnická osoba v likvidaci musí podat návrh na prohlášení konkurzu jen je-li předlužena. Za osoby povinné podat návrh na konkurz označuje zákon i statutární orgány právnické osoby, likvidátora právnické osoby v likvidaci a zákonné zástupce fyzické osoby. Sankcí za nesplnění povinnosti podat návrh na prohlášení konkurzu je odpovědnost za škodu, která tím


- 36 -

věřitelům úpadce vznikne, a to je-li povinných osob více, odpovídají společně a nerozdílně. Za porušení povinnosti podat návrh na prohlášení konkurzu lze uplatnit i trestní odpovědnost (§126 tr.z.). Navrhovatel prohlášení konkurzu nemusí osvědčovat existenci majetku dlužníka, který by postačoval ke krytí nákladů konkurzu. K provedení konkurzu zůstává existence potřebného majetku nezbytná. Záloha, kterou je navrhovatel povinen soudu na vyžádání poskytnout, činí až 50.000,- Kč a může být vyžádána i opakovaně. Namísto návrhu na prohlášení konkurzu lze podat návrh na vyrovnání. Pokud však vyrovnání nebude povoleno nebo potvrzeno, je třeba do 15ti dnů realizovat návrh na konkurz.

3. Konkurzní řízení Po doručení návrhu na prohlášení konkurzu nesmí dlužník činit právní úkony, které by mohly vést ke zmenšení jeho majetku (§4a ZoKV). Soud může ještě před prohlášením konkurzu ustanovit do funkce předběžného správce. Učiní tak tehdy, pokud je to třeba ke zjištění nebo zajištění dlužníkova majetku a nasvědčují-li okolnosti, že je dlužník v úpadku. Je-li předběžný správce ustanoven, může dlužník disponovat se svým majetkem jen s jeho souhlasem, jinak je právní úkon neplatný. Dlužník může do 15 dnů od doručení návrhu na prohlášení konkurzu soudem, jestliže tento návrh podal věřitel nebo jiná osoba než dlužník, navrhnout povolení ochranné lhůty (netýká se to právnické osoby v likvidaci a podnikatele zaměstnávajícího méně než padesát osob v pracovním poměru). Základní délka ochranné lhůty činí tři měsíce a může být prodloužena na návrh dlužníka maximálně opět o tři měsíce. Během této „revitalizace“ se věřitelé nemohou vůči dlužníkovi domáhat uspokojení svých pohledávek výkonem rozhodnutí. Na návrh dlužníka soud konkurz prohlásí do 10 pracovních dnů ode dne doručení úplného návrhu na prohlášení konkurzu a na návrh věřitele bez zbytečného odkladu, a to vždy, je-li osvědčeno, že je dlužník v úpadku (§12a, odst. 1 a 2 ZoKV). Je-li zřejmé, že majetek dlužníka nebude postačovat ani k úhradě nákladů konkurzu, soud návrh na prohlášení konkurzu


- 37 -

zamítne pro nedostatek majetku a zároveň podá návrh na výmaz dlužníka z obchodního rejstříku (§12a, odst. 4 ZoKV). Účinnost prohlášení konkurzu nastává k okamžiku vyvěšení na úřední desce soudu (§13, odst. 6 ZoKV). Mezi účinky prohlášení konkurzu přibyla možnost správce vypovědět nájemní smlouvu bez ohledu na to, zda je úpadce nájemcem či pronajimatelem, a to i tehdy, byla-li uzavřena na dobu určitou, s výjimkou chráněného nájmu bytu, který lze vypovědět jen s přivolením soudu. Společné jmění manželů zaniká a ta část majetku, s níž úpadce podnikal, spadá do konkurzní podstaty (§26 ZoKV). Platí zákaz jakéhokoliv započtení pohledávek(!). V zákoně je stanovena povinná součinnost třetích osob, které musí správci konkurzní podstaty poskytnout potřebné informace, které správce před účinností novely musel získávat prostřednictvím soudu. Jedná se např. o finanční úřady, katastrální úřady, banky, pojišťovny, poštu a další subjekty. Přihlášky pohledávek se sice nadále podávají u soudu, poté je však soud postoupí správci konkurzní podstaty, který s nimi nadále nakládá. K odstranění vad přihlášek pohledávek vyzývá správce konkurzní podstaty. Podrobnosti seznamu přihlášených pohledávek a postupu včetně úschovy a nahlížení do nich upravuje vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky. Zákon nyní nestanovuje konkrétní lhůtu k přihlášení pohledávek , ale v usnesení o prohlášení konkurzu soud tuto lhůtu určí, přičemž nesmí být kratší než 30 dnů a delší než 3 měsíce. Věřitel má možnost podat přihlášku své pohledávky nejpozději do dvou měsíců od konání prvního přezkumného jednání. (POZOR: i věřitel nebo věřitelé, kteří navrhli konkurz nebo se k takovému návrhu připojili, musejí své pohledávky v této lhůtě také přihlásit.) K pohledávkám přihlášeným později se nepřihlíží. Přepočet pohledávek znějících na cizí měnu musí být proveden ve středovém směnném kurzu ke dni prohlášení konkurzu. Za účelem zabránění nečinnosti dlužníka-úpadce zákon stanoví jeho povinnosti při zjišťování majetku patřícího do konkurzní podstaty. Dlužník je povinen sestavit seznam svého majetku a závazků, který označí za úplný a správný a podepíše jej. Tuto povinnost mají statutární orgány právnické osoby, jejich členové nebo likvidátor, pokud je právnická osoba v likvidaci, jakož i nucený správce podle zvláštních předpisů. Tato povinnost trvá i pokud se tyto osoby


- 38 -

své funkce vzdaly nebo z ní odstoupily v posledních dvou měsících před podáním návrhu na prohlášení konkurzu anebo po podání tohoto návrhu. Osoby, které poskytly zajištění pohledávek úpadce, jsou povinny uhradit pohledávku či vyplatit cenu zástavy. Soupis konkurzní podstaty provedený správcem (jímž může být nově i veřejná obchodní společnost) jej opravňuje ke zpeněžení sepsaného majetku. V případě nečinnosti úpadce může správce učinit prohlídku obydlí úpadce, pokud je používáno také k podnikání. Do konkurzní podstaty patří za určitých podmínek i majetek jiných osob než dlužníka. Jedná se zejména o majetek nabytý na základě neúčinných právních úkonů dlužníka.

4. Uspokojení pohledávek Oddělení věřitelé mohou v průběhu konkurzního řízení obdržet uspokojení pohledávky do výše 70% výtěžku zpeněžení na ně připadajícího. Zbytek jejich pohledávky bude uspokojen v rozvrhu, a to ve třídě, do níž pohledávka dle své povahy patří. V rozvrhu se uspokojí nejdříve dosud nezaplacené pohledávky za podstatou a pracovní nároky. Obě tyto kategorie pohledávek lze uspokojit kdykoli v průběhu konkurzního řízení.Nepostačuje-li výtěžek zpeněžení podstaty na úhradu všech těchto pohledávek, uspokojí se nejprve hotové výdaje a odměna správce, potom náklady spojené s udržováním a správou podstaty, poté soudní poplatek za konkurz, poté pohledávky výživného ze zákona, ostatní pohledávky se uspokojí poměrně. Pohledávky jsou při rozvrhu rozděleny jen do dvou tříd. Do prvé třídy patří zejména nároky úpadcových zaměstnanců z pracovněprávních vztahů vzniklé za poslední tři roky před prohlášením konkurzu. Druhou třídu tvoří veškeré ostatní pohledávky. Při rozvrhu je z výtěžku zpeněžení konkurzní podstaty vyhrazeno 30% na prvou třídu pohledávek a 70% na druhou třídu. Tímto způsobem by mělo dojít k alespoň částečnému a poměrnému uspokojení všech přihlášených pohledávek.


- 39 -

5. Vyrovnání Vyrovnací řízení nejsou (prozatím) v praxi příliš četná, ale přesto je třeba se o nich zmínit: Jsou-li u dlužníka dány podmínky pro prohlášení konkursu, může podat u soudu příslušného ke konkursu návrh na vyrovnání. K tomuto návrhu musí připojit úplný seznam svého majetku. Důležitým předpokladem pro povolení vyrovnání je to, aby věřitelům, jejichž pohledávky nemají přednostní právo, bylo nabídnuto zaplacení alespoň 30% jejich pohledávek s příslušenstvím do dvou let od podání návrhu. Soud jmenuje vyrovnacího správce ze seznamu správců, o právech, povinnostech a odpovědnosti vyrovnacího správce platí přiměřeně ustanovení o správci konkursní podstaty. Po dobu vyrovnání nemůže dlužníkem či věřitelem být navržen konkurs ani veden výkon rozhodnutí pro pohledávky, které nemají přednost. Soud usnesením o povolení vyrovnání rovněž vyzve věřitele, aby své nároky přihlásili písemně nebo ústně do protokolu do čtyř týdnů ode dne vyvěšení usnesení na úřední desce soudu, vyrovnací jednání se nařizuje nejpozději do šesti týdnů ode dne vyvěšení tohoto usnesení. Při vyrovnacím jednání soud zjistí, kteří věřitelé jsou ochotni přijmout návrh na vyrovnání. Po nabytí právní moci usnesení o potvrzení vyrovnání a splnění povinností z něho vyplývajících dlužníkem nemusí dlužník věřitelům plnit tu část závazků, která mu byla „prominuta“, a pokračuje ve svém podnikání.


- 40 -

K NOVELÁM PRÁVNÍHO ŘÁDU,

Recommend Documents