Vilémov
ZA
LO Ž
19 11 . P L.
ZPRAVODAJ Vyšlo dne: 26. září 2007
Číslo: 3/2007
Co nového na Vysočině – srpen 2007
Z RADNICE
EN
O
Počty státních policistů V měsíci srpnu jsem několikrát v denním tisku i v médiích zaznamenal informaci o naplněnosti stavu policistů v kraji Vysočina. Informace byly dokonce spojovány s komentáři, které říkaly, že naplněnost stavu policistů patří k nejlepším v České republice. Za sebe musím k těmto zprávám poznamenat, že jsou zavádějící, neboť jsou všechny vztaženy k tzv. tabulkovým místům, která mají jednotlivá okresní policejní ředitelství stanovena, a která určují maximální počty policistů, kteří mohou v daném okrese sloužit. A právě v tabulkových místech a jejich počtu je zakopán hlavní problém počtu policistů v kraji Vysočina. Zatímco průměrný počet sloužících policistů v přepočtu na 10 000 obyvatel je v České republice 35, v kraji Vysočina obsluhuje v průměru 10 000 obyvatel pouze 21 policistů. To znamená, že kraj Vysočina je na 10 000 obyvatel v průměru chudší o službu čtrnácti policistů. Všichni si umíme spočítat, že pokud je počet obyvatel Vysočiny 500 tisíc, potom je počet chybějících policistů 50krát 14, tj 700 policistů. Pokud připustíme, že skutečně v řadách policistů je část policistů vytížena i v rámci práce na centrální úrovni, potom jednoduchým, velmi střízlivým a skromným výpočtem, při kterém počet chybějících policistů snížíme o více než 50% se dostáváme pro kraj Vysočina k deficitu cca 300 policistů oproti sloužícímu průměru v necentrálních částech České republiky. Další argument, který je proti Vysočině při výpočtu potřebného počtu policistů používán, je nízká kriminalita našeho kraje. K tomu jako příklad uvedu pouze dva argumenty. Ten první argument se opírá o tvrzení, že je nesprávné extrémně ponižovat stavy policistů tam, kde věci fungují. Právě naopak, je třeba dělat vše proto, aby se nízká kriminalita v daných místech udržela nebo ještě snížila. Druhým příkladem je potom dokumentace nesprávnosti této úvahy ve vztahu
k dopravním policistům. Asi 2,2 dopravní policisté na 10 000 obyvatel v kraji Vysočina je druhý nejnižší počet ze všech krajů, zatímco 72 dopravních nehod na jednoho policistu ročně řadí Vysočinu na druhou příčku z hlediska jejich zatíženosti. Tedy jasný doklad špatného přerozdělení dopravních policistů v rámci naší republiky. Na závěr tedy již mé notoricky známé prohlášení. Nevěřím, že se situace zlepší, dokud nebude v kraji Vysočina plnohodnotné krajské policejní ředitelství. Teprve potom budeme moci skutečně efektivně a odpovědně pečovat o bezpečnost občanů Vysočiny. Miloš Vystrčil hejtman Vysočiny www.vystrcil.cz
– připravuje se projektová dokumentace intenzifikace sportovního areálu – zastupitelstvo schválilo podání žádosti na realizaci výstavby sportovního areálu z evropských fondů – probíhá jednání s SÚS a Policií ČR Havlíčkův Brod o úpravě křižovatky na náměstí (kruhový objezd byl zamítnut).
Člověče, zastav se Sluneční paprsky v každém ročním období lákají na procházky do přírody, jejíž barvy přívětivě působí na oči a čerstvý vzduch osvěžuje nejen tělo, ale i duši. V sadech, parcích, na mezích, stráních, v lese, na lukách či na březích potoků, všude se setkáváme se spoustou krásných květin, obyčejných i vzácných. Cesta přírodou je radostným dotýkáním s krásou, s vůněmi květů. Některé květiny mají léčivou sílu a kouzla, jiné vyzvánějí, aby na sebe upozornily, nebo se uklánějí a vyžadují pohlazení. Některým projevíme svoji náklonnost a lásku pozdravením „Dobrý den, krásko!“ Člověk mezi květinami se stává něžnějším a vnímavějším. Myslím, že každý člověk by měl mít tu svoji květinu pro naději, potěšení a rozmlouvání. Kdo si dovede povídat s křehkou krásou květin, takový rozumí poezii, hudbě, obrazům, má rád krásné věci kolem sebe. Květiny do života patří a přináší radost, zkrášlují domov, duši člověka a harmonizují náš život. Z pověstí a legend se dovídáme, že existují květiny, které lidem vrací mládí, dokonce některé mají zvláštní schopnost – kdo se jich dotkne, dostává lepší náladu.
I když každý z nás má jiný vkus, přesto všichni se shodneme na tom, že květiny dovedou očarovat svou krásou a vůní. Někdy opravdu ke zlepšení nálady postačí i darovaná kytička. Stará moudrost praví, jaký vztah máme ke květinám, takový máme k lidem. Udělejme si čas, zastavme se nad loukou, záhonem a zamysleme se, kam spěcháme. Náš život plyne jako říční proud a je třeba tok zastavit či přibrzdit, nadechnout se a vnímat krásu, vůni, klid a harmonii přírody kolem sebe. Člověče, zastav se. Jaroslav Kreibich
AKTUÁLNĚ
Upozornění: k 31. 12. 2007 končí platnost řidičských průkazů vydaných od 1. 7. 1964 do 31. 12. 1986.
2
ZPRAVODAJ • 26. září 2007
Pečovatelská služba Popis problému je jednoduchý, řešení složité. V minulých letech byl provoz pečovatelské služby starším a méně mobilním občanům (dovoz obědů, mytí oken, nákupy, koupání apod. ) z velké části hrazen z dotací od obcí, kraje a Ministerstva práce a sociálních věcí. Obce, kraj i ministerstvo dostávalo prostředky na poskytování dotací ze státního rozpočtu. Od 1. ledna 2007 začal platit nový zákon o sociálních službách, který kromě dalších změn způsobil i zásadní změnu ve financování sociálních služeb. Zjednodu-
šeně řečeno, nový zákon zastavil nebo velmi omezil poskytování finančních prostředků na poskytování výše zmíněných dotací od obcí, měst, krajů a ministerstva, ale zároveň umožnil potřebným osobám získat jako svůj další příjem tzv. příspěvek na péči. A právě z tohoto příspěvku na péči by si nyní občané měli samostatně hradit například i služby, které poskytují pečovatelské služby. Jak asi správně tušíte, tento systém úhrad fungování pečovatelské služby v letošním roce ve větším počtu míst nezafungoval. Nacházíme se tedy dnes v situaci, kdy obce, kraje i ministerstvo nemají peníze (protože je nedostaly), které dříve dávaly na fungování pečovatelských služeb. Tyto peníze mají jednotliví občané, kteří je však nemohou, neumí, nechtějí vložit do financování provozu pečovatelských služeb. Zde si dovolím napsat, že kvůli různým byrokratickým a dalším překážkám jsou slova nemohou a neumějí skutečně ta, která nejčastěji vystihují stávající situaci. Pokud se ptáte na okamžité řešení, nedělám si iluze. Vše dopadne nakonec tak, že ve většině případů nakonec chybějící finanční prostředky budou muset dodat obce a kraj ze svých vlastních příjmů, které byly původně určeny například na opravy komunikací nebo třeba škol. Že je vše provázeno zmatky, stížnostmi a zbytečnými spory asi ani nemusím dodávat. Miloš Vystrčil hejtman Vysočiny www.vystrcil.cz
Nový školní rok
ně vymalována tělocvična a to za 100 tis. Kč. A to ještě jsou peníze na běžný provoz a údržbu.
Co nového na Vysočině – září 2007 Prezident se vyjádřil i k problémům měst a obcí. Je nošením dříví do lesa, pokud napíši, že od 11. do 13. září byl na oficiální návštěvě našeho kraje prezident České republiky Václav Klaus s chotí Livií. Je logické, že ani třídenní – historicky nejdelší – prezidentská návštěva nestačí k tomu, aby prezidentský pár navštívil všechny obce a města. Na druhé straně problémy obcí a měst celé Vysočiny byly diskutovány velmi často. Na setkání se starostkami a starosty dvaceti šesti pověřených obcí byl prezident nejčastěji upozorňován na nespravedlivé přerozdělování daňových příjmů obcí, na které obce a města na Vysočině v úhrnu každoročně citelně doplácí, neboť oproti průměru přichází každoročně o částku okolo jedné miliardy korun. Reakce pana prezidenta jako ekonoma byla opatrná, ale souhlasná v tom, že současný způsob přerozdělování daňových příjmů obcím není ani spravedlivý ani motivační. Zároveň však Václav Klaus dodal, že optimální způsob přerozdělování daňových příjmů obcím neexistuje. Vždy tomu bude tak, že někdo bude spokojen více a někdo méně. Velmi častou byla také opakující se diskuse o výstavbě větrných elektráren na Vysočině. V této věci bylo stanovisko pana prezidenta kategorické. Václav Klaus není
Tak nám… začal nový školní rok. Pro prvňáky samozřejmě ten první (letos jich usedlo do školních lavic celkem dvanáct), pro nejstarší devátý ročník ten rok jejich školní docházky u nás poslední (na konci školního roku jich odejde do dalšího živo-
ta dvacetšest). Celkem sečteno a podtrženo k začátku školního roku navštěvuje naši základní školu 126 žáků, to je o šest dětí méně než v roce loňském. Bohužel počet dětí pomalu klesá, i když zřizovatel Městys Vilémov dělá velmi mnoho pro obrácení tohoto stavu. Především všem dojíždějí-
příznivcem větrných elektráren, neboť energie z nich vyrobená je velmi drahá. Provoz větrných elektráren se provozovatelům vyplácí pouze díky dotacím, které platí všichni daňoví poplatníci. Dále prezident upozorňoval na možnost na dlouhou dobu nevratného narušení krajinného rázu a s ním úzce související pokles cen nemovitostí v okruhu větrných elektráren. Europoslanec Ivo Strejček k tomu v jedné z diskusí poznamenal, že z průzkumu německých realitních kanceláří plyne, že v některých částech Německa poklesly v důsledku masivní výstavby větrných elektráren ceny nemovitostí až o 40%.
cím žákům ( vloni jich bylo 59) plně hradí skutečné náklady spojené s dojížděním ( 82 000,–) a dále pak přispívá na vzdělání jednorázovou částkou 5 000,– Kč všem žákům prvního ročníku a žákům, kteří do naší školy přijdou z jiné školy(za šk.rok to bylo 72 500,–Kč). Kromě toho všichni žáci mají základní pomůcky zdarma (sešity a kreslící kartony). Když jsem již u výčtu financí, je nutné uvést i to, co se během školního roku ve vybavení školy změnilo. Především to bylo dokončení přístavby 2. stupně školy. Tím se vytvořil prostor pro obměnu kabinetů, rekonstrukci učebny v přízemí a její vybavení na odbornou učebnu přírodovědných předmětů, zejména chemie, fyziky a přírodopisu. To vše za nemalou částku téměř 400 tis. korun. Škola tak získala odpovídající vybavení, ve kterém se nesrovnatelně lépe vyučuje než dříve. V průběhu hlavních prázdnin byla provedena rekonstrukce sociálního zařízení za téměř 500 tis. Kč a komplet-
Pokud si někdo vezme tužku a papír, výsledná částka je hodně vysoká. Jsou to ale prostředky vynaložené na budoucnost obce. A ještě se chci zmínit o jedné změně, kterou již delší čas přetřásají nejrůznější media. Ta se týká především procesu vyučování. Mnozí již vědí, že od letošního školního roku každá základní škola pracuje v 1. a 6. ročníku podle vlastního vzdělávací programu. Ten náš program má svůj název– „Škola budoucnost obce“. Název vychází z přesvědčení, že škola je a hlavně má být tím pohledem do budoucnosti a to nejenom z hlediska vzdělání. Pamětníci mi jistě dají za pravdu, kolik škol v nejbližším okolí v minulosti zaniklo a jak se to později na obcích projevilo. Přeji tímto všem, kteří vzdělávají a se vzdělávají vše dobré do nového školního roku. Petr Trunek ředitel školy
ZPRAVODAJ • 26. září 2007
Noční
3
můra
(příběh ze začátku 19. století) Ve Zhoři žil kdysi sedlák, který se bál v domě čím dál víc. V noci nespal, jako by mu něco sedělo na prsou, převaloval se v peřinách a ne a ne usnout. Chřadnul, až žena zavolala babku kořenářku z nedalekých Jakubovic. Ta uvařila lektvar z kořínků různých bylin a makovic. Postupně přicházeli do domu různí zaříkávači a světnici, kde spal, vykuřovali. I faráře z Vilémova pozvali, aby svěcenou vodou pokropil lůžko sedláka. Leč nic nepomohlo. Šlo to s ním tak z kopce, že ani nebyl schopen kosit trávu a obstarat hospodářství. Jednoho večera zaťukal neznámý cizinec na dveře. V dlouhém plášti a vojenských botách vypadal jako vojenský zběh a nebylo by divu, neboť Napoleon táhl se svým vojskem do mocnářství a přinášel sebou strach a spousta mužů prchala, schovávajíc se po lesích. Neznámý požádal selku o trochu jídla a pití. Jindy by určitě odmítla, ale srdce jí nemocí muže změklo a tak neznámého pozvala ke stolu a dala mu najíst a napít. Sedlák seděl u pece a netečně se díval do ohně, z kterého létaly drobné jiskérky. Ticho v chalupě bylo přerušováno praskáním dřeva, které selka přiložila do ohně. Plameny ozařovaly bílou tvář sedláka a oči, které ještě nedávno dokázaly svoji zář, byly vyhaslé bez života. Neznámý cizinec si chvíli prohlížel nemocného muže, přistoupil k němu a povídá: „Vím, co to je za nemoc, která usedla na hospodáře – je to noční můra, která se mu usadila na prsou a nenechá člověka na pokoji.“ Ze staré torny vyndal velký oblázek a řekl: „Až půjde váš muž spát, položte mu ho na prsa a veškeré můry zmizí. Uvidíte, že se váš muž uzdraví. Stejně jako to dokázal tento kámen u nejednoho nemocného vojáka. Dobro se musí oplácet zase jen dobrem. Až se váš muž uzdraví, konejte dobro, dejte to nejlepší pocestným, kteří tady půjdou a zastaví se u vašeho prahu. Učinit dobrý skutek, to není chvilkový rozmar, ale je to nutnost pochopit toho druhého.“ Selka učinila tak, jak pravil cizinec, položila oblázek na prsa svého muže a ten po delší době spal až do rána. Následující den cizinec odešel. Dostal tolik jídla i pití na cestu, co unesl. Po týdnu noční můra zmizela a sedlák se cítil dobře. Neproteklo mnoho vody v Babském potoce a u dveří stál nový pocestný, který prosil o trochu jídla. Zkusil to, i když mu říkali v Nasavrkách, aby se vyhnul tomuto stavení sedláka, než na něj selka pošle psy. Přesto se zastavil a nevěřil
svým očím. Dostal toho tolik, jako by bylo posvícení. Sedlák se ženou se od oné chvíle úplně změnili. Lidé z okolí nechápavě kroutili hlavou, nevěřili svým očím. Selka nechala postavit křížek na rozcestí v Jakubovicích při cestě do Zhoře. Sedlák zasadil v oněch místech dvě lípy. Jednu za sebe a druhou za neznámého pocestného, který ho dokázal uzdravit.
Proslýchá se, že v oné době byl za Pařížovem chycen vojenský dezertér. Nikdo nezná jeho osud. Byl údajně převezen do Brna, kde byl souzen vojenským soudem. Sedlák každý rok nezapomněl položit na kamenný okraj u křížku oblázek z Babského potoka. Žil velmi dlouho. Až pojedete do Jakubovic, zastavte se na rozcestí a podívejte se do korun starých lip a vzpomeňte si na příběh, který málem odvál vítr a čas. Jaroslav Kreibich
Sobectví a Díkčinění Co je to sobectví? Sobectví? „Snad hrabání peněz a statků pro sebe,“ řekl by někdo. To je ale jen malá výseč sobeckosti. Sobectví je takové jednání, kde zdrojem nebo cílem je naše ego, naše já. Sebeláska, sebenaplňování. Tak i tohle jistě známe. Člověk, který se chová sobecky, takový člověk se chce zmocnit věcí, přírody, ale i lidí. Vlastnit, využít. Tady to bude možná
kořen, manipulace s lidmi i s Bohem – Smyslem a Pravdou. Opačný přístup by začínal u děkování. Nebo alespoň uvědomění si nesamozřejmosti života, lidí, okolí. Však stačilo malinko a nemusel jsem tu být já nebo ani mí nejmilejší, stačilo málo, a kdybych se narodil na jihu Afriky, možná, že umírám na AIDS. Jsem obklopen spoustou dobra. A to už jsme u díkčinění. Poznávám hodnotu všeho kolem, lidí a jsem za to vděčný, nábožensky osvícený člověk by dodal, vděčný Stvořiteli.
Opačný přístup by tedy pokračoval přes poznávání. Poznávám přírodu, věci, lidi. Hledám je, vnikám do jejich příběhu, snažím se porozumět, mám k nim úctu. Snažím se zakoušet kontext, řád, smysl, individuální příběhy lidí i s nejrůznějšími trablemi. Přibližme si to ještě jinak. Erich Fromm rozlišuje mezi mít a být. Mám manželku, přítele, vzdělání. Ovšem což to vyjádřit takto: jsem manželem, jsem přítelem, jsem vzdělán. Je v tom rozdíl nebo ne? Myslím, že je a velký. Jde opět o to, jak se ke všemu stavíme. Jsou to „věci“ jen pro nás (máme je), nebo jsme i my pro ně, respektujeme je, snažíme se je pochopit? Vlastníme, nebo jsme ve vztahu? Opačný přístup končí u milování – lépe řečeno vrcholí. Je to tedy láska. To znamená vyjít druhému vstříc, mít na mysli jeho, její prospěch, byť by mi to tolik nešlo pod vousy a dokonce, byť by takové jednání šlo proti mně samému. Souvisí tedy s překonáváním sebe sama. Láska je namáhavá a náročná. Určitě není sentimentem. Jistě, je to křesťanská láska. (Taková láska jde napříč církvemi i společností, tzn. není výsadou pouze jednoho lidu). Pakliže tuto lásku ani trochu nedokážeme, pak končíme v samotě. Sice tu něco zbude, manipulace se „vyplatí“, ale není to nic trvalého a výtečného. Rychle se to zkazí. Může to být v pěkném obalu, ale obsah je mizerný. Dobrý obsah života nám ukazuje Ježíš Kristus. Na závěr mu dejme slovo: On mu řekl: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Matoušovo evangelium 22,37–39) Ladislav Havelka
4
ZPRAVODAJ •26. září 2007
Poradna pro potřebitele Opětovná reklamace nádobí DOTAZ: Asi před měsícem jsem si zakoupila sadu nádobí na vaření. V jednom z hrnců ze sady jsem vařila pouze 1 x polévku a 1 x osolenou vodu k uvaření nudlí a na hrnci se začaly objevovat černé, místy až rezavějící skvrny. Nádobí jsem tedy zabalila do originální krabice a poslala zpět na firmu s tím, že jsem s výrobkem nespokojena, cena neodpovídá kvalitě (4.999 Kč) a požaduji vrácení zaplacené částky. Asi za čtrnáct dní jsem obdržela zpět úplně nové zboží s vyjádřením, že se jednalo o ne-
kvalitní výrobu, že se omlouvají atd. Nyní jsem opět v jednom z hrnců ze sady vařila pouze těstoviny v osolené vodě a černé fleky se objevují ještě více něž u sady původní. Nyní se chystám sadu nádobí opět poslat zpět na firmu, a prosím o radu, jak postupovat, aby si zboží nechali a vrátili mi peníze. ODPOVĚĎ: Nárok na vrácení peněz, tedy odstoupení od smlouvy, máte v případě, že se jedná o opětovně se vyskytující vadu a nelze pro ni věc řádně užívat nebo vadu neodstranitelnou. Opětovným výsky-
tem vady se rozumí nejméně 3. výskyt stejné vady nebo 4. výskyt různé vady. Ve Vašem případě došlo zatím k 2. výskytu vady a tedy ještě nemáte zákonný nárok odstoupit od smlouvy. Zatím můžete žádat pouze opravu či výměnu věci. Ovšem pakliže by byla vadná celá série výrobků (a zdá se, že ve Vašem případu k tomu skutečně došlo), bylo by to možné považovat za vadu neodstranitelnou (protože je to výrobní vada celé série, výrobek nejde vyměnit za stejný bezvadný). V takovém případě je možné odstoupit od smlouvy a požadovat vrácení peněz i po 2. vadě. Sdružení obrany spotřebitelů (SOS) www.spotrebitele.info Poradenská linka 900 08 08 08 (8 Kč/min.)
Papež pozdravil poutníky tří farností v češtině Příjemný zážitek, snoubící se s duchovnem, historií, kulturou a poznáním, vedoucí napříč slavnými italskými městy včetně toho nejslavnějšího – caesarského Říma, zažili účastníci zájezdu, nazvaného „Pouť do Říma 2007“, který pro své farní-
ky a další příznivce cestování uspořádali vůbec poprvé faráři tří farností – Tomáš Rastislav Höger z vilémovské farnosti, Hroznata Pavel Adamec z farnosti v Heřmanově Městci a Augustin Ján Grambal z Nového Rychnova. Pouť do Itálie, jejíž řádky se pro poutníky (mladší či dříve narozené, větší či menší), začaly psát v neděli 9. září, a poslední stránka zážitků, vepsaná do jejich pomyslných deníčků, byla dopsána v sobotu 15. září dopoledne, se stala pak pro všechny účastníky zájezdu velkým zážitkem, který koru-
noval sám papež Benedikt XVI. svou zdravicí českým poutníkům v jejich mateřském jazyce. Přesně v 16 hodin zastavil na náměstí ve Vilémově, o něco dříve v Heřmanově Městci a o něco později v Novém Rychnově dlouho očekávaný a opravdu výjimečný spoj. Jeho trasa byla dána jasně a nikdo nepomýšlel vystupovat, nastupovat či přistupovat mimo vyznačenou trasu Heřmanův Městec – Vilémov – Nový Rychnov – Řím. Početná skupina 43 účastníků zájezdu z těchto tří farností zahájila svou dlouho očekávanou pouť. Pod vedením zkušených řidičů z Autokempinku Konopáč se vydal autobus Karosa na jih směrem k hraničnímu přechodu Hatě, odkud dále pokračoval noční jízdou (s menšími či většími občerstvovacími přestávkami všeho druhu) přes Rakousko až k prvnímu z cílů naší cesty – italskému městu Siena. Všichni se bez odmlouvání a s chutí vydali na pospas náročnému a pozvolnému stoupání, které naštěstí včas přerušily eskalátory (nám známé především z metra) vstříc městu, které je považováno za jedno z nejkrásnějších v Itálii. Rozprostírá se přes tři kopce a návštěvníka zaručeně uchvátí jeho prostorné budovy a hranaté ulice, které ho přenesou svojí báječnou atmosférou do dávného středověku. Samozřejmým cílem poutníků se tak stala pů-
sobivá katedrála Il Duomo, jejíž průčelí je zdobeno světlým a tmavým mramorem, bazilika dei Servia, rodný dům sv. Kateřiny Sienské a také jedno z nejpozoruhodnějších náměstí světa Il Campo, připomínající svým tvarem, polohou a krásou hlediště antického amfiteátru. Prostě nádhera. Po bezpečném návratu do autobusu (na italských silnicích je opatrnost nutná a bezpečnost není vždy zaručena) se všichni vydali na další část své pouti, jejíž cíl byl cílem nejočekávanějším. Řím, italsky Roma. Jedno z nejkrásnějších měst světa, přezdívané též jako Věčné město, rozprostírající se v oblasti Lazio a provincii Roma, je také jedním z nejstarších měst Evropy. Bylo založeno před více jak 2 700 lety. Stalo se střediskem obrovské Římské říše ve starověku a o něco později i katolické církve. Jeho vliv na celý svět byl nesmírný. Latina se stala základem mnoha evropských jazyků, římské právo je vzorem mnoha právních a politických systémů. Protéká jím řeka Tibera a 30 kilometrů od hranic města narazíte na moře. Dříve se město rozkládalo na sedmi antických pahorcích – například Kapitolinus, Aventinus, Palatinus nebo Quirinalis. Najdeme v něm tisíce světově proslulých památek, přátelské a usměvavé Římany, tisíce návštěvníků, na každém kroku na vás působí energie tohoto obdivuhodného města. Takový je Řím, město, do jehož nitra proniklo i 43 poutníků ze tří českých farností, kteří se jeho kouzlu a atmosféře v následujících pár dnech plně oddali. Hned v pondělí po návštěvě Sieny a další několikahodinové cestě směrem na jih jsme tedy dosáhli hranic Říma. Po nevy(Pokračování na straně 5)
ZPRAVODAJ • 26. září 2007
5
Papež pozdravil poutníky tří farností v češtině (Pokračování ze strany 4) hnutelném zabydlení a vytoužené očistě ve studentské ubytovně Salesiano Teresa Gerini (institut má rozlohu 12 500 m2 a nachází se v něm třetí největší římské divadlo s 1 200 sedadly), v jejímž příjemném prostředí jsme pobývali, jedli a rozjímali až do konce naší pouti (a mimochodem byli i svědky natáčení italského seriálu a přiučili se tak něco z filmové branže) jsme vyrazili místním metrem, které je pro Řím typickým dopravním prostředkem, k první obdivuhodnosti Věčného města. Monumentální „Bazilika sv. Pavla za hradbami“ je jednou ze čtyř římských patriarchálních bazilik, postavená ve 4. století nad pravděpodobným hrobem apoštola Pavla za městskými hradbami. Na jejích stěnách najdeme medailony všech papežů, včetně dnešního papeže Benedikta XVI. Před touto bazilikou u sochy sv. Pavla se naše početná skupina zvěčnila zapsáním na disky desítek fotoaparátů a strávila v jejím nitru příjemné odpoledne. Je úterý okolo deváté hodiny ráno a účastníci zájezdu se shromažďují před ubytovnou. Někteří se již nyní chytají svých kamarádů a kamarádek za ruce (což se později ukázalo v několika případech jako neefektivní), všichni totiž dobře vědí, že za okamžik vyrazí do víru velkoměsta poznat pravý antický Řím. Cirkus maximus, Koloseum, Forum romanum, Panteon, Fontana di Trevi, Španělské schodyxxx° jen malý výčet toho, co z antických památek stojí za poznání. Ale začněme od začátku. Přijíždíme metrem z naší stanice Rebibbia a pešky přicházíme na velkou pláň – Cirkus maximus, největší římský cirkus pro 185 tisíc diváků s nádhernou kulisou Palatina. Slova se průběžně ujímají páter Tomáš a páter Hroznata a seznamují všechny se spoustou zajímavostí. Od cirkusu, sloužícího dříve pro jezdecké dostihy, je to jen kousek k monumentální stavbě římského Kolosea, symbolu věčnosti, moci, ale také bolesti a utrpení. Jméno získalo podle kolosální sochy císaře Nerona. Zachovala se pouze třetina stavby, ale stále působí úchvatně. Odhaduje se, že v něm našlo smrt na 400 tisíc lidí. Další zajímavou památkou v naší cestě antickým Římem je Forum romanum, nejstarší část Říma, nacházející se mezi pahorky Palatinem, Kapitolem a Esquilinem. Fontána di Trevi, úžasné umělecké dílo s nádherným barokním sousoším, jehož stavitelem je Niccola Salvi,
je jednou z nejkrásnějších obdivuhodností města, kterou jsme nemohli vynechat. Říká se, že ten, kdo se chce do Říma vrátit, hodí pravou rukou přes pravé rameno minci do fontány (Řím se tedy může těšit na náš brzký návrat – nikdo jsme neponechali tuto věc náhodě. Jedné účastnici se ovšem přání splnilo až příliš rychle a pobyla u fontány nechtěně o dvě hodiny více, než jsme plánovali). Odtud to byl již krůček ke Španělským schodům, romantickému místu italských milenců a k monumentálnímu Pantheonu, postaveným na místě, kde podle legendy vystoupil Romulus (spolu s Remem zakladatelé Říma) na nebesa. Pak již nastal pravý čas pro návrat k chutné večeři a zaslouženému odpočinku. Vatikán, papež, chrám sv. Petra. Tyto tři pojmy byly účastníky poutě snad nejvíce očekávané. Středa se nesla ve znamení návštěvy tohoto nejmenšího, ale velmi významného státu světa. Náměstí sv. Petra je vybudováno ve tvaru rozevřené lidské náruče, což má symbolizovat otevřenou náruč církve, vítající věřící. Součástí prohlídky Vatikánu byla také generální audience u papeže Benedikta XVI. Náměstí sv. Petra je zaplněné několika tisíci lidmi a všichni očekávají příjezd té nejdůležitější osoby. Když papamobil projíždí vatikánským náměstím a papež zdraví poutníky z celého světa, všichni ho nadšeně vítají a málokomu jsou tyto okamžiky lhostejné. Svatý otec usedá do křesla na vyvýšeném místě před chrámem sv. Petra a čte pozdravy v mnoha světových jazycích. Jaké překvapení bylo pro české poutníky, když papež ze svých úst vyřkl větu, která se všem uchová dlouho v paměti: „Srdečně vítám a upřímně zdravím české poutníky z farností Vilémov, Heřmanův Městec a Nový Rychnov. Rád žehnám vám i vašim nejdražším. Chvála Kristu.“ V ten okamžik patřilo svatopetrské náměstí a pozdrav papeže jen nám, a všichni jsme si tu chvíli náležitě vychutnávali. Pak již nebránilo nic tomu, abychom si prohlédli největší křesťanský chrám na světě – chrám sv. Petra. Mezi jeho skvosty patří bronzová socha sv. Petra, sedícího v křesle nebo Pieta od Michelangela. Nádherný je Vatikán a další části antického Říma také v noci, což někteří účastníci zájezdu okusili na vlastní kůži právě středeční večer. Ve čtvrtek ráno hned po pravidelných ranních chválách a mši byla na programu návštěva katakomb sv. Kalixta a poté pro-
hlídka papežských bazilik. Nejznámější částí katakomb je papežská krypta se 4 sarkofágy papežů a biskupů ze 3. století, nebo hrob sv. Cecílie. Po návratu z výletu a krátkém odpočinku byla na řadě již zmíněná prohlídka bazilik, kterou jsme zahájili návštěvou baziliky Sv. Kříže, jejímž správcem je český kardinál Miroslav Vlk (každý z kardinálů z celého světa má totiž v Římě svůj kostel, jehož je farářem, kardinálů je více než 120 a kostelů v Římě dokonce přes 350). Všichni si mohli prohlédnout i další zajímavost této baziliky – kopii Turínského plátna s obtištěným tělem Ježíše. Jednou ze čtyř římských patriarchálních bazilik je i bazilika sv. Jana v Lateráně se stolcem římského biskupa – tj. papeže. Právě proto je tento kostel nazýván matkou a hlavou všech kostelů Říma i světa. Naproti kostelu jsme navštívili také Svaté schody, po kterých kráčel údajně Ježíš, aby vyslechl Pilátův soud. Procházku papežskými bazilikami jsme zakončili v bazilice Santa Maria Maggiore, kde se měli někteří poutníci možnost vyzpovídat v českém jazyce (nedostalo se ovšem téměř na nikoho, protože nám neznámý muž se zdržel svou zpovědí až příliš dlouho). Pouť do Říma se rychle blížila ke konci. Páteční den byl již ve znamení cesty zpět. Každý již měl nakoupené nezbytně nutné potraviny, každý měl sbaleno a tak nic nebránilo tomu vyrazit. Naším cílem ještě před zdoláním hraničních přechodů a alpských masivů bylo středoitalské město Assisi. Krásné historické město je proslulé především jedním významným rodákem – svatým Františkem. Ten zde prožil nejen své bujaré mládí, ale i léta dospělosti a obrat k víře, během kterých vedl františkánský řád, který založil. Navštívili jsme také baziliku sv. Kláry s jejím hrobem, která se podobně jako sv. František dala na pokání. Tato poslední zastávka se stala jakousi symbolickou tečkou naším putováním. Všichni pak pomyslně zamávali Itálii a v sobotu ráno zase zvedli ruce na pozdrav svým blízkým, kteří je přišli přivítat z cesty za italským dobrodružstvím. Zkrátka, „Pouť do Říma 2007“ se po všech směrech náramně povedla. Každý si z ní odvezl mnoho nového a příjemného, ať už po historické, duchovní nebo kulturní stránce. Proto by se snad za všechny poutníky z trojlístku farností slušelo říci – děkujeme, Tomáši, Hroznato a Augustine. Zase někdy, Říme! Jakub Sobotka
6
ZPRAVODAJ • 26. září 2007
PODOUBRAVSKÝ VÍCEBOJ 25. srpna 2007 se konal Podoubravský víceboj. Soutěže se zúčastnilo osmnáct tříčlenných družstev složených ze zastupitelstev obcí. Náš tým složený ze starostky Jaroslavy Dvořákové, místostarosty ing. Miloše Růžičky a Bohumila Vavrušky se umístil na čtvrtém místě. V doprovodném programu vystoupily Vilémovské boubelky.
22. září 2007 byla slavnostně vysvěcena kaplička sv. Jakuba v Jakubovicích.
V rámci slavnosti byly vysazeny dvě lípy.
ZPRAVODAJ • 26. září 2007
7
Narozené děti:
Štěpán Havelka, Vilémov
Lukáš Kejda, Klášter
Vodník Olšina V Klášteře pod kostelem býval rybník, žil v něm starý vodník Olšina, který měl krásnou dceru Voděnu. Dceruška nevynechala žádnou taneční zábavu v širém okolí. Když ji chtěl nějaký mládenec doprovodit domů, vždy se nějak vymluvila. Co se
však nestalo – při jedné tancovačce v jakubovické hospodě u Dvořáků se seznámila se synkem haberského učitele. Láska na první pohled, silná jako trám ze stodoly, se stále více prohlubovala, až skončila útěkem Voděny s mladým Ondrou neznámo
Jana Vávrová, Vilémov
Kristýna Kubátová, Klášter
kam. Mnozí jazykové tvrdí, že žila v Ronově na břehu Doubravky. Vodník Olšina to těžce nesl, přestal ho bavit svět, vysedával na lavičce pod kostelem. Chřadnul, až jednoho dne zmizel. Od těch dob to s rybníkem vzalo za své, pustnul, až zcela zarostl olšovím. Jaroslav Kreibich
8
ZPRAVODAJ • 26. září 2007
Chovatelský den Životní jubilea ZOD Vilémov, Spolek chovatelů koní, Natural spol. a Městys Vilémov pořádá XVII. Chovatelský den ve Vilémově dne 30. září 2007. Program začíná prezentací v 7.00, dále přehlídkou koní, ve 12.00 hod. průvod obcí a od 13. hodin je odpolední program – soutěže, ukázky. Občerstvení a hudba zajištěna.
Sběr Sběr nebezpečného a velkoobjemového odpadu proběhne dne 29. 10. 2007. Odpad připravte před dům, tam, kam dáváte popelnice.
KONCERT 12. října 2007 v 19.30 hod. se bude konat na Zámku ve Vilémově koncert u příležitosti 190. výročí úmrtí hudebního skladatele – vilémovského rodáka – Matěje Sojky. Zámek bude pro veřejnost otevřen od 17.00–19.00 hod.
Soutěž o nejlepší květinovou výzdobu Vyhodnocení soutěže: 1. 2. 3.
Nádeníkovi – Vilémov Vaňousovi – Vilémov Homolkovi – Hostovlice, pí. Jelínková Drah. – Vilémov
Ve třetím čtvrtletí tohoto roku si připomínají svá životní jubilea tito občané: 75 let pan Zdeněk Chumchal z Vilémova paní Bohumila Pátková z Vilémova pan Václav Zajíc z Vilémova paní Hana Sojková ze Spytic 80 let pan František Mazánek ze Spytic paní Miloslava Lehká z Vilémova paní Marie Kraučuková z Vilémova 85 let paní Emilie Šišková z Vilémova pan Václav Provazník z Kláštera Všem oslavencům srdečně blahopřejeme!
Pouťová zábava Dne 28. září 2007 se bude konat v sále Velké hospody pouťová zábava. Začátek ve 20.00 hod. K tanci hraje pan František Marek z Habrů.
Mezi navrženými byli: ve Ždánicích – Kosinovi, pí. Průšová, ve Spyticích – Mazánkovi, Vančurovi, v Dálčicích – Blažkovi, Semrádovi, v Točicích – Altmanovi, v Klášteře – Markovi, Provazníkovi, Sekerkovi, Volnovi, Trbolovi, Kopeckovi, Šrámkovi, pí. Krulišová, ve Vilémově – Jechovi, Kaňkovský Roman, Jana Krátká, Suchomelovi, Sobotkovi, Procházkovi (bytovka), Vránovi, Stehlíkovi, Jelínkovi č. 42, Lehká Eva, Lehkovi 48,
1. Nádeníkovi – Vilémov Růžička Kamil, Gondekovi, Stýblo Lad., Nejepínskovi, Růžičková Jiřina, Tučkovi, Dvořáčkovi, Provazníková Marie, Dušátková Ludmila, Dibelková Jar., Chumchalovi. Poděkování patří všem, kteří pečují o květinovou výzdobu a tím přispívají ke zlepšení vzhledu městyse.
Inzerát Prodám malý rodinný domek ve Vilémově–Klášteře. Cena dohodou. Tel. č. 605774190.
