K části první – čl. I K bodu 2 K navrhovaným změnám ustanovení § 3 přiřadit též zrušení slova „základními“. Důvodem navrhované změny je nadbytečnost neboť jiné pracovněprávní vztahy „nezákladní“ právní úprava neobsahuje. Tutéž změnu promítnout do všech dalších ustanovení ZP, např. § 9 návrhu. K bodu 7 Navrhovanou změnu z návrhu zákona vypustit a ustanovení § 7 nezrušovat. Zákoník práce musí obsahovat základní pojmové vymezení účastníka pracovněprávního vztahu – zaměstnavatele. K bodu 17 V navrhovaném ustanovení § 18 formulačně upravit text věty první, vypustit větu čtvrtou a v ustanovení § 19 doplnit slova „c) který nebyl učiněn ve formě, kdy to stanoví výslovně tento zákon“. Důvodem navrhované změny je zabezpečit aplikační praxí zcela jednoznačné postupy vyplývající přímo ze zákoníku práce. Dalším důvodem je skutečnost, že dosavadní právní úprava v příslušných ustanoveních při nedostatku písemné formy „neplatnost“ přímo stanovila. Z pohledu uživatelské praxe, možnosti vzniku sporných výkladů a nesprávných postupů i s případnými negativními dopady pro účastníky pracovněprávního vztahu, požadujeme zapracování výše uvedeného návrhu do zákoníku práce jako specifické právní úpravy, i když příslušné ustanovení občanského zákoníku neplatnost právních úkonů pro nedostatek písemné formy upravuje. Tato připomínka je zásadní. Za bod 20 zařadit další nový bod V ustanovení § 25 odst. 2 písm. a) zní: „a) zaměstnavatele, za které uzavřela kolektivní smlouvu vyššího stupně organizace zaměstnavatelů,“. Jde o analogickou úpravu jako v písm.c), která se týká odborových organizací. Tato připomínka je zásadní. K bodu 21 Navrhovanou změnu ustanovení § 25 odst. 3 z návrhu zákona vypustit. Navrhovanou možnost „vystoupení“ zaměstnance z režimu kolektivní smlouvy lze považovat za absolutně neživotnou a mimo realitu. Navrhované řešení by přineslo zaměstnavatelům též velkou administrativní zátěž (posuzování a sledování, který zaměstnanec a k jakému datu by pro sebe vyloučil „všechna práva jednotlivých zaměstnanců “). Byl by dán též reálný předpoklad pro vznik komplikovaných situací zejména v okamžiku sjednávání některých ustanovení kolektivních smluv se zpětnou účinností. Problematické by bylo i dodržování rovného zacházení. Za bod 21 zařadit další nový bod Varianta I. V ustanovení § 26 odst. 1 se slova „nebo na dobu neurčitou“ zrušují. Varianta II. Stanovit obdobnou právní úpravu jako je v ustanovení § 338 odst. 1 návrhu zákona. V této souvislosti do čl. II – přechodná ustanovení doplnit, že účinnost kolektivní smlouvy uzavřené do účinnosti tohoto zákona se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. 1
Kolektivní smlouvy na dobu neurčitou nejsou v praxi příliš časté, ale existují. Může se stát, že je uzavřena kolektivní smlouva na dobu neurčitou, odborová organizace, která smlouvu uzavřela popřípadě všechny, které smlouvu uzavřely, zaniknou bez právního nástupce a do dne zániku ani jedna ze smluvních stran smlouvu nevypoví. Zaměstnavatel se ani nemusí dozvědět, že odborová organizace zanikne, nehledě na to, že okolnosti, které vyvolají nutnost výpovědi mohou nastat až později. Situace, kdy by zaměstnavatel potřeboval smlouvu vypovědět, když na straně zaměstnanců již zanikla smluvní strana smlouvy, nemá právní řešení. Smlouva se tak stává nevypověditelnou. Je proto vhodné upravit zákonné řešení. Tato připomínka je zásadní. K bodu 22 V návaznosti na navrhovanou změnu ustanovení § 27 odst. 1 upravit obecně problematiku neplatnosti části kolektivní smlouvy, která obsahuje úpravu práva v menším rozsahu než kolektivní smlouva vyššího stupně, neboť podle návrhu by byla neplatná celá kolektivní smlouva. Taková úprava by v aplikační praxi způsobovala problémy. Tato připomínka je zásadní. K bodu 27 Ustanovení § 34 odst. 2 ze současné i z navrhované právní úpravy vypustit a problematiku řešit v části zákoníku práce upravující poskytování cestovních náhrad, kam systémově patří. K bodu 29 Ustanovení § 35 odst. 1 až 4 upravit takto: „1) Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, popřípadě v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance (§ 33 odst. 3). Zkušební dobu není možné sjednat, jestliže pracovní poměr již vznikl. 2) Zkušební doba nesmí být delší než a) 4 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36 odst. 1), b) 6 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru u vedoucího zaměstnance nebo u klíčového zaměstnance. 3) Zkušební doba nesmí být delší než polovina sjednané doby trvání pracovního poměru. 4) Zkušební doba nemůže být dodatečně prodlužována, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.“ Důvodem navrhované změny je vhodnější a přehlednější systematické uspořádání navrhované právní úpravy, které napomůže aplikační praxi. K bodu 33 V ustanoveních § 39 odst. 4 doplnit úpravu, z níž by jednoznačně vyplývalo, že v případě, kdy u zaměstnavatele odborová organizace ani rada zaměstnanců nepůsobí, vážné provozní důvody nebo zvláštní povahu práce vymezí zaměstnavatel sám, tak jak je uvedeno v Důvodové zprávě. Důvodem navrhovaného doplnění je zejména prevence možnosti vzniku sporných výkladů a postupů v aplikační praxi. K bodu 35 Nově navrhované řešení problematiky „změny pracovního poměru“ v ustanovení § 41 z návrhu zákona vypustit. V aplikační praxi s institutem „převedení na jinou práci“ problémy nejsou. S akcentováním smluvního pojetí pracovního poměru, jak je k této koncepční změně uvedeno v Důvodové
2
zprávě (str. 59) lze v zásadě souhlasit. To je také uvedeno v ustanovení § 40 odst. 1 ve větě prvé návrhu zákona. Z tohoto základního „smluvního“ vymezení možnosti změn je však potřebné stanovit i nezbytné „výjimky“ pro případy, kdy zaměstnavatel je povinen zaměstnance „převést“ i bez jeho souhlasu „na jinou práci“, neboť to vyplývá z rozhodnutí jiných orgánů nebo z dalších příslušných ustanovení zákoníku práce o zvláštních pracovních podmínkách některých zaměstnanců, které je zaměstnavatel povinen respektovat. Navrhovaná změna by také nepřinesla zpružnění ani proklamované zjednodušení, ale podle poznatků z aplikační praxe, by mohla přinést další komplikace, včetně zvýšených nákladů zaměstnavatele – poskytování náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku. V období krize je malá pravděpodobnost, že by mohl zaměstnavatel plnit nabídkovou povinnost, neboť nebude mít volná místa. Důvodem pro zachování stávající právní úpravy je i to, že nedošlo k výraznému omezení ochranných dob ze zaměstnání. V některých případech by docházelo i k nežádoucím situacím – např. těhotná zaměstnankyně by neměla nárok na náhradu mzdy ani na vyrovnávací příspěvek v těhotenství, ani by jí nemohla být dána výpověď. Tato připomínka je zásadní. Ustanovení § 44 odst. 1) vypustit omezení možnosti dočasného přidělení až po uplynutí 6 měsíců od vzniku pracovního poměru. Z Důvodové zprávy (str. 60) není zřejmé, z jakých poznatků odůvodnění délky této omezující doby vychází. Navrhovanou úpravu v této části lze proto považovat pouze za zcela nedůvodnou administrativní překážku. V ustanovení § 44 odst. 5) podrobněji vymezit co se rozumí „horšími“ pracovními a mzdovými podmínkami, případně tuto navrhovanou úpravu jako nadbytečnou vypustit. Za bod 35 zařadit další nový bod V ustanovení § 48 zrušit odstavec 5. Povinnost zaměstnavatele písemně oznamovat příslušnému úřadu práce rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem, který je osobou se zdravotním postižením, je zbytečná administrativní zátěž pro zaměstnavatele, pro zdravotně postižené bez významu, pro úřady práce pouze k založení další písemnosti. Podle získaných informací ani úřady práce nemají o evidenci těchto informací zájem. K bodu 38 V ustanovení § 51 odst. 4 doplnit úpravu týkající se poskytnutí peněžitého vyrovnání zaměstnancem a stanovit, že je poskytne nejpozději v den skončení pracovního poměru, pokud se nedohodne se zaměstnavatelem jinak. Postup podle příslušného ustanovení občanského zákoníku (Důvodová zprava str. 61) je pro daný účel v aplikační praxi komplikovaný. Tato připomínka je zásadní. K bodu 52 V ustanovení § 62 odst. 7 slovo „doručení“ nahradit slovem „předání“ tak jak je uvedeno v návrhu obdobné úpravy v ustanovení § 63. Za bod 53 zařadit další nový bod V ustanovení § 65 odst. 1 doplnit jako prvou větu slova „Pracovní poměr na dobu určitou končí uplynutím sjednané doby“, neboť tato zásadní úprava absentuje! 3
K bodu 54 Navrhovanou změnu ustanovení § 66 odst. 2 vypustit, neboť stávající právní úprava v aplikační praxi žádné problémy nepůsobí. Pro nezbytnost navrhované právní úpravy nesvědčí ani důvody uvedené v Důvodové zprávě, že „dosavadní právní stav není uspokojivý“ (str. 65). Naopak by navrhovanou právní úpravou, kdy by měl pracovní poměr skončit „dnem doručení tohoto zrušení“, vznikla právní nejistota na straně zaměstnavatele o dni skončení pracovního poměru zaměstnance. V návaznosti na to zařadit další nový bod a v něm v ustanovení § 66 odst. 1 zrušit větu druhou. K bodu 55 Navrhovanou změnu ustanovení § 67, která by ve výši odstupného zohledňovala délku trvání pracovního poměru zaměstnance k zaměstnavateli vypustit, neboť stávající právní úprava, podle poznatků z aplikační praxe, je celkem vyhovující a dává zaměstnavatelům možnost zákonem stanovenou minimální výši odstupného navyšovat například i podle délky doby zaměstnání. Plošně stanovené odstupňování výše odstupného by pro zaměstnavatele nepřineslo proklamované zjednodušení stávající právní úpravy, ale naopak zvýšení administrativní náročnosti a v případě skončení pracovních poměrů trvajících alespoň 6 let i zvýšení finančních nákladů. Tato připomínka je zásadní. Za bod 55 zařadit další nový bod V ustanovení § 69 zapracovat tzv. moderační právo soudu a stanovit, že z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud výši náhrady mzdy přiměřeně snížit (obdobně jako je stanoveno v ustanovení § 264). Vzhledem ke skutečnosti, že soudní spory v České republice často trvají i několik let, výsledná náhrada mzdy za celou tuto dobu může mít v některých případech velmi negativní dopad na zaměstnavatele. Tato připomínka je zásadní. K bodu 58 V ustanovení § 73 zrušit odstavec 3, neboť jde o úpravu, která se týká zaměstnanců a zaměstnavatelů v tzv. podnikatelské sféře. Je pouze na těchto zaměstnavatelích, jakou vnitřní organizační strukturu si určí a kteří zaměstnanci budou tudíž „vedoucími“ s možností s nimi sjednat možnost odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance. Tato připomínka je zásadní. K bodu 59 V ustanoveních § 73a vypustit odst. 3 a 4 z důvodu nadbytečnosti, neboť nemůže být pochyb o tom, že pracovní poměr sjednaný na dobu určitou, neskončí-li dříve (např. dohodou, výpovědí), skončí uplynutím sjednané doby. Odůvodněnost navrhované právní úpravy nevyplývá ani z Důvodové zprávy (str. 57). Za bod 60 zařadit další nový bod V ustanovení § 76 doplnit výjimky, které umožní výkon práce až do rozsahu stanovené týdenní pracovní doby na dobu sezónních prací nebo k zabezpečení naléhavých zvýšených úkolů zaměstnavatele nejvýše na tři měsíce v kalendářním roce. Tato připomínka je zásadní.
4
K bodu 63 V ustanovení § 78a doplnit institut „zkrácené pracovní doby“ podle § 79 odst. 3. Za bod 65 zařadit další nový bod V ustanovení § 86 odst. 3 provést tyto úpravy: Varianta I. „V ustanovení § 86 odst. 3 větu druhou nahradit větou: „Se souhlasem jednotlivých zaměstnanců nebo v kolektivní smlouvě je možné toto vyrovnávací období vymezit až na 4 roky.“. Varianta II. „V ustanovení § 86 odst. 3 větu druhou upravit takto: „Jen kolektivní smlouva však může vymezit toto období nejvýše na 4 roky.“ Varianta III. V ustanovení § 86 na konci odstavce 3 doplnit větu: „V rozsahu dohodnutém v kolektivní smlouvě nebo se zaměstnancem je možné převést dobu práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu za vyrovnávací období do následujícího vyrovnávacího období; totéž platí o době, po kterou zaměstnavatel zaměstnanci práci ve stanovené týdenní pracovní době nebo kratší pracovní době ve vyrovnávacím období nepřiděloval.“. Účelem navrhovaných změn je zvýšit využitelnost této právní úpravy k dlouhodobějšímu udržení zaměstnanosti zejména v nestabilních ekonomických podmínkách. Tato připomínka je zásadní. K bodu 69 Navrhovanou změnu ustanovení § 108 odst. 1 z návrhu zákona vypustit. Odůvodněnost navrhované právní úpravy nevyplývá ani z Důvodové zprávy. Za bod 71 zařadit další nový bod Ustanovení § 112 zrušit, neboť právní úprava zaručené mzdy je regulací mzdy pro zaměstnavatele nevyhovující. V aplikační praxi jde o institut značně komplikující a nemotivační, neboť zaměstnavatelem je zaručován doplatek do zaručené mzdy bez ohledu na dosažené pracovní výsledky. Pro dosažení záměru zamyšleného právní úpravou je postačující institut minimální mzdy. K bodu 73 V nadpise ustanovení § 114 za slovo „Mzda“ vložit slova „a příplatek“. Navrhované doplnění nadpisu bude odpovídat obsahu ustanovení, které upravuje též poskytování „příplatku“. Obdobnou úpravu provést též v nadpisu ustanovení § 115, které upravuje též možnost poskytnutí „příplatku“. Za bod 73 zařadit další nový bod V ustanovení § 115 zrušit institut „náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku“ a tutéž úpravu provést i v dalších ustanoveních, které tuto úpravu obsahují. Místo „náhrady mzdy“ stanovit, že mzda (plat) se poskytuje i za dobu, kdy zaměstnanec nepracuje, stanoví-li tak tento zákon – doplnit v ustanovení § 109 odst. 1.
5
Prostřednictvím této změny by byl odstraněn stav, kdy zaměstnanec dostává vyšší „odměnu“ např. v době překážek v práci nebo při čerpání dovolené než kdyby práci vykonával, tj. že za „nepráci“ podle současné právní úpravy zaměstnanec „dostává“ více, než když práci vykonává, což lze označit za světovou raritu! Realizací navrhovaných změn by pro zaměstnavatele v aplikační praxi znamenalo nejen snížení administrativní zátěže, ale i nižší finanční náklady. Tato připomínka je zásadní.
K bodu 74 V nadpisech ustanovení § 116 a § 118 za slovo „Mzda“ vložit slova „a příplatek“. Navrhované doplnění nadpisu bude odpovídat obsahu příslušného ustanovení, které upravuje poskytování „příplatku“. K bodu 77 V navrhované změně úvodní části ustanovení § 139 odst. 1 vypustit slovo „dočasně“, neboť ne všechny uvedené případy v odst. 1 lze označit jako důvody „dočasné“ – např. § 139 odst. 1 písm. a). Pro úplnost dále uvádíme, že důvody uvedené v ustanovení § 139 odst. 1 písm d) nekorespondují s výčtem důvodů uvedených v navrhovaném ustanovení § 42, kdy zaměstnavatel může bez souhlasu zaměstnance přidělit výkon jiné práce z obdobných důvodů. V případě, že by nebylo vyhověno připomínce k bodu 35, doporučujeme proto důvody uvedené v § 139 odst. 1 písm. d) doplnit do ustanovení § 42 a zabezpečit tak v aplikační praxi jednotný postup, neboť rozlišování mezi těmito důvody nemá opodstatnění. K bodu 82 V navrhované změně ustanovení § 139 odst. 2 vypustit slovo „dočasně“ z důvodů uvedených k bodu 77. K bodu 89 Navrhovanou změnu stanovení § 149 odst. 1 z návrhu zákona vypustit. K bodu 90 V navrhovaném ustanovení § 152 písm d) vypustit slova „druhu práce a“ z důvodu výrazného rozšíření okruhu případů, kdy by se cestovní náhrady poskytovaly oproti současnému stavu (náhrady se poskytují pouze v případě „přeložení“). Realizace navrhované úpravy by byla též v rozporu s koncepcí institutu cestovních náhrad. K bodu 102 Navrhovanou změnu ustanovení § 192 odst. 6 z návrhu zákona vypustit. Dosavadní právní úprava „doručení“ v praxi nezpůsobuje žádné problémy. Navrhované „předání“ by naopak problémy, zejména administrativní, ale i finanční (např. náklady na cestovné), způsobovalo. K bodu 105 V ustanovení § 199 odst. 2 vypustit slova „včetně případného souhlasu odborové organizace a rady zaměstnanců s vysláním zaměstnanců na pohřeb spoluzaměstnance“. Tato přežitá úprava může v navrhované podobě způsobit i nechtěnou absenci spolupracovníků na pohřbu svého spoluzaměstnance. 6
Tato připomínka je zásadní. Za bod 105 zařadit další nový bod V ustanovení § 203 odst. 2 zrušit písmena b) a c), neboť jde o úpravu, která přesahuje rámec příslušných úmluv MOP a směrnic EU a je pouze reliktem minulosti. Tato připomínka je zásadní. K bodu 108 V navrhovaném ustanovení § 206a slova „nebo činnosti pro odborovou organizaci, po kterou byl uvolněn v rozsahu pracovní doby“ vypustit, neboť tato povinnost pro zaměstnavatele nevyplývá z příslušných mezinárodních dokumentů a je pouze historickým reliktem minulosti. Popřípadě za slova „odborovou organizaci“ vložit slova „a radu zaměstnanců“. Důvodem požadovaných úprav je zrovnoprávnění postavení zástupců zaměstnanců. Dále v tomto ustanovení slova „na jejich původní práci a pracoviště“ nahradit slovy „podle pracovní smlouvy“ a poslední větu vypustit, neboť v pracovní smlouvě se jako podstatná náležitost sjednává „druh práce“ a místo jejího výkonu „pracoviště“. Tato připomínka je zásadní. K bodu 110 V navrhovaném ustanovení § 209 odst. 2 za slova „odborovou organizací“ vložit slova „a radou zaměstnanců“. Dále tutéž úpravu provést v ustanovení § 209 odst. 3. Důvodem požadovaných úprav je zrovnoprávnění postavení zástupců zaměstnanců obdobně, jako je navrhováno v ustanovení § 38 odst. 4. Tato připomínka je zásadní. K bodu 112 V ustanovení § 217 odst. 1 vypustit slova „vydaného se souhlasem odborové organizace a rady zaměstnanců“ a to z důvodu nadbytečnosti, administrativní náročnosti a „neživotnosti“ při absenci souhlasu zástupců zaměstnanců. Jde též o přežitou právní úpravu a relikt minulosti. Tato připomínka je zásadní. K bodu 113 V ustanovení § 218 požadujeme výslovně stanovit, že pokud není dovolená vyčerpána do konce následujícího kalendářního roku, právo na ni zaniká. Navrhovaným doplněním by se odstranily výkladové problémy. K bodu 114 V ustanovení § 220 vypustit slova „se souhlasem odborové organizace a rady zaměstnanců“ a to ze stejných důvodů jako uvedených k bodu 112. Tato připomínka je zásadní. K bodu 116 V ustanovení § 224 odst. 1 vypustit písm. c). Po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat „vytváření podmínek pro uspokojování kulturních, rekreačních a tělovýchovných potřeb a zájmů zaměstnanců“ jako povinnost. Jde o zastaralou a přežitou úpravu. Z týchž důvodů vypustit odstavec 2 tohoto ustanovení – poskytování odměn při dosažení určitého věku, hašení požáru nebo při jiných událostech. Tato úprava je nesystémová. Ve smyslu zásady „co není zakázáno, je dovoleno“ není nutné upravovat, ustanovení je nadbytečné. Pro účely tzv. uznatelných nákladů řešit problematiku v daňových zákonech. 7
K bodu 126 V ustanovení § 247 odst. 1 písm. a) slova „změnou pracovního poměru“ nahradit slovy „a při změně vykonávané práce“, neboť změnou pracovního poměru může být např. též změna místa výkonu práce, délky doby trvání pracovního poměru apod. K bodu 132 Navrhovanou změnu ustanovení § 255 odst. 2 z návrhu zákona vypustit. Podle dosud zjištěných poznatků dosavadní právní úprava v aplikační praxi nezpůsobuje žádné problémy. Ke zvážení je případně provedení pouze takové právní úpravy, která by jednoznačně definovala, zda jde o jeden svěřený předmět nebo soubor předmětů v ceně převyšující 50000 Kč. Takové zpřesnění by napomohlo aplikační praxi. Dále uvádíme, že navrhovaná změna „předmětů“ za „věci“ by musela být promítnuta i do dalších částí ustanovení včetně nadpisu. Za bod 132 zařadit další nový bod V ustanovení § 256 odst. 2 doplnit, že dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů zaniká též dnem, kdy byly svěřené předměty zaměstnancem zaměstnavateli vráceny. K bodu 136 Navrhovanou změnu ustanovení § 268 odst. 2 z návrhu zákona vypustit. Realizace návrhu by v praxi znamenala, že zaměstnavatelé by prakticky odpovídali do částky, jejíž výše by nebyla omezena! Z aplikační praxe nejsou známy poznatky, které by navrhovanou změnu odůvodňovaly a ani příslušná část textu v Důvodové zprávě (str. 74) nesvědčí pro důvodnost návrhu. Tato připomínka je zásadní. K bodu 137 a 199 Navrhované zrušení ustanovení § 271 a § 384 odst. 1 z návrhu zákona vypustit. I při obecné podpůrné působnosti občanského zákoníku vůči zákoníku práce jde o úpravy závažných otázek týkajících se postupů zaměstnavatele mnohdy se značnými finančními dopady. Proto by pro zaměstnavatele měla být tato problematika v zájmu zajištění komplexní právní úpravy o jeho postupech v uvedených záležitostech upravena v zákoníku práce. Tato připomínka je zásadní. K bodu 138 Navrhovaný nadpis části dvanácté neodpovídá systematice dalších ustanovení. Doporučujeme slovo „RADA“ nahradit slovem „RADY“, aby se „působnost“ vztahovala i na tyto zástupce zaměstnanců. Slovo „Působnost“ doplnit též do nadpisu ustanovení § 281. K bodu 139 V navrhovaném ustanovení § 276 odst. 1 na konec textu doplnit slova „nedohodnou-li se mezi sebou a zaměstnavatelem jinak“. Tato připomínka je zásadní. Za bod 142 zařadit další nový bod V ustanovení § 279 v odst. 2 nahradit slova „10 zaměstnanců“ slovy „20 zaměstnanců“, tutéž úpravu provést v ustanovení § 280 odst. 2.
8
Navrhovanou úpravou bude v souladu se směrnicí EP a Rady 2002/14 /ES, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci snížena administrativní zátěž u malých firem. Tato připomínka je zásadní. K bodu 150 a 151 V navrhovaném ustanovení § 284 odst. 1 vypustit slova „a každá odborová organizace, která působí u zaměstnavatele“, neboť není důvodné, aby odborová organizace měla exkluzivní postavení pro navrhování kandidátů do rady zaměstnanců! Obdobnou úpravu provést též v navrhovaném ustanovení § 285 odst. 1 a 2, tj. vypustit slova „každá odborová organizace, která působí u zaměstnavatele“. Tato připomínka je zásadní. K bodu 161 V ustanovení § 306 vypustit odstavec 4. Není důvodné, aby zástupci zaměstnanců měli oprávnění spolurozhodovat o vydání pracovního řádu, který pouze rozvádí ustanovení zákoníku práce podle podmínek zaměstnavatele. Jde o úpravu přežitou a nadbytečnou, neboť pracovní řád je „opatření“ podle ustanovení § 280 odst. 1 písm. l), které musí zaměstnavatel se zaměstnanci projednat. Tato připomínka je zásadní. K bodu 164 V ustanovení § 307a doplnit též výkon práce na základě dohody o provedení práce. K bodu 166 V ustanovení § 310 vypustit odstavec 5. Zároveň v ustanovení § 310 doplnit institut smluvní pokuty tak, jak je obsažen v současné právní úpravě. K bodu 168 Navrhovanou změnu ustanovení § 318 z návrhu zákona vypustit z důvodů uvedených k bodu 2. K bodu 181 Navrhovanou změnu – zrušení v části třinácté hlavy XIV z návrhu zákona vypustit, neboť problematika doručování v oblasti úpravy pracovněprávních vztahů má svá specifika. Ustanovení upravující doručování se v praxi v zásadě „zažila“ a poskytují návod (zejména zaměstnavatelům) jak prokazatelně písemnosti doručovat. V soukromém právu, jehož je pracovní právo součástí (v občanském zákoníku), taková přesná úprava doručování obsažena není. Přisvědčit lze pouze tomu, že současnou úpravu doručování v zákoníku práce lze v mnohém považovat za poněkud složitou, která by měla být zjednodušena. Tato připomínka je zásadní. K bodu 188 V navrhovaném ustanovení § 346a v odst. 2 vypustit slovo „jednostranně“ a formulačně upravit část textu, že zaměstnavatel nesmí zaměstnanci ukládat peněžní postihy, „ani je od něho požadovat“. K bodu 189 V navrhovaném ustanovení § 347 odst. 6 za slovo „Příslušným“ vložit slova „úřadem práce“. 9
K bodu 197 Navrhovanou změnu ustanovení zákona § 376 odst. 2 z návrhu zákona vypustit. Realizace návrhu by znamenala podstatné navýšení finančních nákladů zaměstnavatele. K části druhé – čl. II Vzhledem k výše uvedeným připomínkám provést revizi a potřebná doplnění přechodných ustanovení. V Praze dne 23. dubna 2009
10
