SBORNÍK K 90. VÝROČÍ VZNIKU ČSL
SBORNÍK K 90. VÝROČÍ VZNIKU ČSL
90 1919 2009
3 0. L E D N A 2 0 0 9 L I TO M YŠ L
Vydala Ústřední kancelář KDU-ČSL (odd. komunikace a analýz) 2009
J I Ř Í
Č U N E K :
Ú V O D N Í
S L O V O
Vážené dámy, vážení pánové, sestry a bratři, vítám vás všechny na dnešním slavnostním setkání. Sešli jsme se zde především proto, abychom oslavili 90. výročí vzniku Československé strany lidové a připomněli si některé významné události, od nichž se historie naší strany odvíjí. Devadesátá léta 19. století byla v našich zemích obdobím počátků a konstituce politických stran. Formovaly se postupně, na různých základech. Pro vznik křesťanských stran v pojetí odpovídajícím dnešnímu chápání byla tehdy zásadním impulzem a rozhodující inspirací sociální encyklika papeže Lva XIII. „Rerum novarum“ z května roku 1891. V roce 1899, tedy před 110 lety, byla ustavena křesťansko-sociální strana, jejímž předsedou se stal devětadvacetiletý novojičínský kaplan Jan Šrámek. O deset let později, v roce 1909 vznikla pod její patronací tělovýchovná jednota Orel a za dalších deset let, v lednu1919, sloučením s křesťanskonárodní stranou Československá strana lidová. Po dalších 20 letech to byla právě tato strana, která odmítla mnichovský diktát a trvala na tom, aby se naše země vojensky bránila proti hitlerovské expanzi. V roce 1939 se Jan Šrámek stal předsedou exilového Národního výboru a později exilové československé vlády v Londýně. A konečně v roce 1989, po 40 letech nadvlády komunistické totality, vyvrcholily snahy obrodného proudu směřující k vymanění ČSL z národněfrontovního poddanství, k její vnitřní obnově a spolupůsobení při tvorbě novodobých, demokratických dějin našeho státu. Je velkou zásluhou Josefa Luxe, od jehož smrti letos uplyne 10 let, že jsme se ve složitém polistopadovém období k historii ČSL se vším dobrým i špatným, co je v ní obsaženo, dokázali jednoznačně přihlásit. A nejen to. Znovu jsme zvedli i prapor politiky, pod kterým tato strana ve své svobodné minulosti vždycky stála. Právě zde, v Litomyšli, ve svém projevu k 80. výročí založení ČSL nám ho Josef Lux necelý rok před svou smrtí odkázal a připomněl nám, jaká tato politika byla a jaká musí i nadále být. Zazněla zde tato jeho slova: „Podstatné je, aby naše politika, která historicky byla politikou křesťanskou, demokratickou a lidovou, byla takovou i dnes, a to na všech úrovních.“ Josef Lux zde samozřejmě řekl i to, co jednotlivé přívlastky této politiky znamenají. Má-li být naše politika křesťanská, musí být vědomým uskutečňováním a naplňováním
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
1
J I Ř Í
Č U N E K :
Ú V O D N Í
S L O V O
hodnot, které přineslo křesťanství a na kterých stojí evropská tradice, kultura a civilizace. Má-li být demokratická, musí hájit demokratické hodnoty uvnitř strany i ve společnosti. A má-li být lidová, musí se v tom nejlepším smyslu slova starat o problémy a starosti „obyčejných“ lidí. Řečeno jeho vlastními slovy: „Lidová politika je vědomá zkušenost s denními starostmi normálních lidí, promítaná do péče o správu věcí veřejných.“ Myslím, že to, co je v posledních pěti letech zásadním problémem naší politiky a zároveň hlavní příčinou malé podpory naší strany mezi voliči, je vyhlašovaný a bohužel i faktický odklon od její lidovosti. A jsem také hluboce přesvědčen o tom, že politika, která nechce být lidová, nemůže být ani demokratická, ani křesťanská. Pokud si tedy dnes, na tomto setkání připomínáme historii naší strany, měli bychom brát velmi vážně i její už více než stoletou tradici a pozorně naslouchat hlasům těch, kteří ji tvořili. Neboť – jak praví můj oblíbený a vždy vtipný anglický spisovatel G. K. Chesterton ve své „Ortodoxii“ – tradice, to není nic jiného než taková demokracie, která lidem neupírá hlasovací právo kvůli banálnímu zjištění, že už nějaký čas nežijí. V červnu nás čeká celostátní sjezd. Poslouchejme dobře hlasy, kterými k nám naše tradice mluví. Jsem si jist, že pokud se k ní znovu přihlásíme a našim občanům nabídneme politiku opravdu křesťanskou, demokratickou a lidovou, nebudeme mít důvod, abychom se před každými volbami strachovali o jejich výsledek. Sestry a bratři, na dnešní setkání jsme pozvali některé z našich členů, kteří se svou prací, svým životem a často i svým utrpením stali spolutvůrci dobrých tradic naší strany. A jsme tady také proto, abychom jim za všechno, čím je obohatili, s velkou vděčností poděkovali a vyjádřili jim své uznání. Přál bych si, abychom i v budoucnu nacházeli mezi členy KDUČSL hodně jejich pokračovatelů. Děkuji vám za pozornost. Jiří Čunek předseda KDU-ČSL
2
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
M I C H A L
P E H R :
L I T O M Y Š L
V
D Ě J I N Á C H
K Ř E S Ť A N S K É
P O L I T I K Y
Michal Pehr: Litomyšl v dějinách křesťanské politiky Počátky křesťanské politiky u nás spadají už do 40. let 19. století, kdy byly zakládány první katolické spolky, které neměly vyhraněně náboženský charakter, ale poskytovaly svým členům řadu aktivit v sociální, charitativní, kulturní a vzdělávací oblasti. Tyto postupně vznikající nejrůznější spolky (např. Jednoty katolických tovaryšů) vytvářely podhoubí pro vznik politického proudu, ke kterému došlo v 90. letech 19. století. Zásadním impulsem pro vznik takového hnutí byla encyklika papeže Lva XIII. Rerum novarum (1891), která reagovala na změny vyvolané vznikem moderní průmyslové společnosti a postupnou likvidací tradiční společnosti. Papež v této encyklice mimo jiné požadoval vznik svépomocných katolických organizací, které by pomáhaly řešit bídné postavení dělníků. Od těchto organizací pak už byl jen malý krůček k politickým stranám. Pod dojmem encykliky Rerum novarum došlo v křesťanské Evropě k zakládání křesťanských politických stran, které se v našich zemích krystalizovaly do dvou politických proudů: křesťansko-sociálního a katolicko národního. Litomyšl stála u zrodu staršího křesťansko-sociálního proudu. Je to kolébka křesťanského politického hnutí v českých zemích a více než kterékoliv jiné město má právo na toto hrdé označení. V Litomyšli totiž došlo ke konání 1. sjezdu delegátů katolického dělnictva českoslovanského z Čech, Moravy, Slezska a Dolního Rakouska, který se uskutečnil 8.–9. září 1894.
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
3
M I C H A L
P E H R :
L I T O M Y Š L
V
D Ě J I N Á C H
K Ř E S Ť A N S K É
P O L I T I K Y
Na litomyšlském sjezdu byly schváleny základní programové teze nově vytvářeného křesťansko-sociálního hnutí a byl schválen plán na vytvoření tří organizačně samostatných a nezávislých zemských organizací v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Vytváření křesťansko-sociální strany ovšem provázela celá řada komplikací. Na sjezdu vytvořený organizační výbor postupoval liknavě, a tak se provedení tohoto usnesení fakticky oddalovalo a došlo k němu až v roce 1898 na druhém zemském sjezdu katolického dělnictva. V dějinách křesťanské politiky má však shromáždění v Litomyšli přesto zásadní význam, protože zde došlo k ustavení křesťansko-sociální strany, která spolu s Katolicko národní stranou, která vznikla na Moravě v roce 1896 v Přerově a v Čechách (1898 v Praze) tvořila předchůdkyni Československé strany lidové, jejíž 90. výročí si nyní připomínáme. Od samého počátku bylo tak díky Litomyšl – této skutečnosti bráno toto město jako oslavy 1969, bašta a základna lidoveckého (katolicděvče v kroji kého) hnutí. Členové naší strany si zde tento akt v celém průběhu dějin lidové strany často připomínali. V září 1919 se v Litomyšli sešli lidovci, aby si připomněli 25. výročí založení strany. Obdobná akce se pak uskutečnila i v roce 1934, kdy se tu konal 9. září jubilejní krajský sjezd strany. A největší oslavy pak proběhly v roce 1969, kdy se tu oslavovalo 75. výročí založení křesťanských sociálů a 50. výročí od založení ČSL. Tato oslava se uskutečnila v doznívající atmosféře Pražského jara a jedině díky tomu se mohla uskutečnit. Po roce 1989 se pak Litomyšl stala místem, kde si strana připomínala své výročí v roce 1999. O síle a významu lidové strany v tomto městě svědčí i budova zdejšího Lidového domu. Tento dům byl sídlem nejen místní lidové strany, ale i řady dalších spřízněných katolických spolků (např. Orel, Sdružení katolické mládeže, Mariánská družina atd.). Byl tu také bio-
4
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
M I C H A L
P E H R :
L I T O M Y Š L
V
D Ě J I N Á C H
K Ř E S Ť A N S K É
P O L I T I K Y
Litomyšl – oslavy 1969
graf a sál sloužil jako prostor pro divadelní představení nejen pro místní ochotníky. Zdejší dům, podobně jako celá řada dalších domů budovaných po celé zemi, byl výrazem síly a životnosti lidoveckého proudu. K jeho vybudování došlo po první světové válce proto, aby se lidovci měli kde scházet a nemuseli si pokaždé hledat drahé podnájmy nebo se doprošovat u cizích na, což měli místní činovníci špatné vzpomínky. V roce 1908 například pokrokáři protestovali, aby městská rada půjčovala „klerikálům“ Smetanův dům.
Litomyšl – oslavy 1969
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
5
M I C H A L
P E H R :
L I T O M Y Š L
V
D Ě J I N Á C H
K Ř E S Ť A N S K É
P O L I T I K Y
Výstavba celého domu probíhala velmi rychle. V září 1921 byl za účasti královéhradeckého biskupa a pozdějšího pražského arcibiskupa a kardinála ThDr. Karla Kašpara posvěcen základní kámen a přesně za rok byla už tato budova otevřena za přítomnosti tehdejšího papežského nuncia v Československu Fr. Marmaggiho. Na výstavbě pracovalo zadarmo mnoho dobrovolníků, členů a příznivců strany. Hlavním iniciátorem výstavby Lidového (katolického) domu byl místní litomyšlský duchovní ThDr. Josef Durek. Architektem byl místní stavitel Václav Šilhavý a dům byl postaven v neorenesančním stylu s prvky secese. Velkým problémem bylo ovšem získání dostatečného množství finančních prostředků, a proto se konala řada sbírek i dobročinných loterií, na které přispívali mnozí dobrodinci jak z domova, tak i z ciziny (především od českých krajanů z Ameriky). Díky úsilí P. ThDr. Josefa Durka a podílů mnoha dobrovolníků, nadšenců a mecenášů byla tato snaha nakonec korunována úspěchem a návštěvníci mohou dnes obdivovat krásu této budovy, která je zapsána do seznamu kulturních památek. Lidovci a katolíci mohli tuto budovu využívat s určitými omezeními v době druhé světové války a po osvobození až do roku 1948. Po únorovém puči byl tento dům zabaven, vyvlastněn. Mnoho členů a aktivistů lidové strany v Litomyšli bylo tehdy krutě pronásledováno, vězněno a týráno. Lidový dům přestal plnit v této době své účely, byl přejmenován na Dům dětí a mládeže (pionýrů) a byl využíván k nejrůznějším účelům. Celá stavba velmi trpěla a chátrala a to až do roku 1989. Po sametové revoluci došlo k postupné obnově původního účelu tohoto domu, který nyní slouží nejen jako místo setkávání, ale i jako centrum místní Charity. Litomyšl – Lidový dům
6
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
O C E N Ě N Í
P A M Ě T N Í
P L A K E T O U
Ocenění pamětní plaketou
Ing. Miloš Balák Miloš Balák se narodil 11. června 1928 v obci Kněživka na západní hranici Prahy. Po dramatických událostech roku 1938 a 1939 studoval na gymnáziu v Praze 7. Když byl jeho otec, ruský legionář zapojený do odboje, zatčen gestapem a do konce války vězněn v koncentračních táborech Osvětim, Buchenwald, Dora a Bergen-Belsen, přestoupil na obchodní školu a posléze byl totálně nasazen jako dělník. Po Pražském povstání, kterého se aktivně zúčastnil, se vrátil na školu. Vstoupil do Sokola a ČSL, jejíž organizaci v jeho rodišti založil otec, který se vrátil z koncentračních táborů. Aktivně pracoval v lidovecké mládeži (různé kulturní a politické akce, celostátní sjezd lidové mládeže, „boj o Helenku Koželuhovou“, protestní akce v únoru 1948 končící studentským pochodem na Hrad). Pro nepřijatelnou vnitrostranickou situaci v ČSL přerušil členství. Po maturitě v roce 1948 mu nebylo umožněno studium práv. Teprve v roce 1956 mu bylo dovoleno dálkově studovat VŠE a v roce 1968 dokonce postgraduální studium na katedře organizace a řízení. V tomto nadějném roce se vrátil do lidové strany, kde zastával nepřetržitě různé funkce v místní a obvodní organizaci v Praze 6. V přelomovém roce 1989 zastával funkci předsedy obvodní organizace, byl voleným delegátem většiny celostátních sjezdů. V Litomyšli byla jeho práce oceněna Josefem Luxem. Aktivní práce obvodní organizace (řada kulturně politických akcí, plesů, dětských besídek, pravidelné vydávání obvodního tisku aj.) přinášela velmi příznivé volební výsledky (několik volebních okrsků přes 20 % hlasů). Po dosažení 75 let zanechal funkce mladším a zůstal s celou rodinou aktivním členem KDU-ČSL s nadějí, že strana splní svůj historický úkol.
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
7
O C E N Ě N Í
P A M Ě T N Í
P L A K E T O U
Ing. Václav Benda Narodil se 3. srpna 1932 v obci Řeznovice, dnes místní části Ivančic. Pochází z lidovecké rodiny. Otec byl v této obci hostinským a maloobchodníkem. Gymnázium, které studoval v Ivančicích a v Brně, mu nebylo dovoleno z kádrových důvodů v roce 1951 dokončit. Maturoval až po dvou letech odpracovaných v První brněnské strojírně. Poté úspěšně vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích. Kromě 6 let po skončení studia, kdy pracoval v n. p. Dehtochema Praha, byl po celý aktivní věk zaměstnán v n. p. Brněnské papírny Brno. Vykonával zde vedoucí funkce ve výzkumu, investiční výstavbě a po roce 1990 byl technickým náměstkem ředitele podniku až do odchodu do důchodu v roce 1993. Členem ČSL je od roku 1968. V letech 1971–1975 byl poslancem Národního výboru města Brna, od roku 1976 do roku 1990 členem rady Obvodního národního výboru Brno III. Poté byl čtyři roky členem Rady města Brna a v letech 1995 až 2007 byl asistentem 1. náměstka primátora města Brna. Prakticky po celou dobu svého členství v ČSL byl členem Městského výboru v Brně. V roce 1995 byl zvolen předsedou tohoto výboru. V této funkci působil do roku 2003. Práce v městském výboru se aktivně zúčastňuje stále jako jeho čestný člen.
Jakub Blacký Narodil se 10. září 1915. Od mládí byl členem Sdružení katolické mládeže, do ČSL vstoupil před druhou světovou válkou. Byl spoluorganizátor poslední předválečné Vavřinecké pouti v Domažlicích, která se stala celonárodní protinacistickou manifestací v roce 1939 a které se zúčastnily desítky tisíc lidí. Organizoval pomoc pro rodiny obětí komunistické perzekuce. Poprvé byl komunisty zatčen a vyslýchán v roce 1949, protože věděl o připravovaném útěku ně-
8
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
O C E N Ě N Í
P A M Ě T N Í
P L A K E T O U
kterých funkcionářů ČSL do zahraničí. V roce 1950 byl znovu zatčen a odsouzen na jeden rok a k pokutě za pomoc rodinám obětí komunistické perzekuce. Následně byl kvůli pomoci rodinám politických vězňů a za založení ilegální Křesťanské demokratické strany odsouzen za velezradu k 18 letům odnětí svobody. Vězněn byl v Plzni, na Mírově a ve Valdicích, celkem ve vězení strávil 10 let. Po roce 1989 obnovil aktivity v lidové straně, pracoval v charitativních spolcích a v nadaci Za staré Domažlice. Pomáhal opravit nejstarší kostel v Domažlicích U Svatých, obnovil kříže a boží muka v kraji, připravil mnoho náboženských a kulturních akcí. Je členem Konfederace politických vězňů a čestným občanem Domažlic. Je vdovec, žije v charitním Domově pokojného stáří v Klatovech. V roce 2007 mu jako výraz obdivu a poděkování za statečnost udělil papež Benedikt XVI. apoštolské požehnání. Dne 28. října 2008 propůjčil prezident republiky Jakubu Blackému řád T. G. Masaryka II. třídy za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.
Václav Cibuzar Narodil se 4. října 1930 v Netolicích. Absolvoval Jirsíkovo gymnázium v Českých Budějovicích (1942–1950). Poté nastoupil do šamotky ve Zlivi, kde působil do roku 1956. V roce 1957 pracoval v Dopravním podniku krajského svazu spotřebních družstev. V roce 1958 nastoupil k ČSD – nejprve jako průvodčí nákladních vlaků, poté v roce 1959 absolvoval kurz pro výpravčí. Tuto funkci vykonával nejprve ve stanici Dívčice a od 1. července 1963 byl výpravčím hlavního nádraží v Českých Budějovicích až do odchodu do důchodu v roce 1990. V době svých studií po roce 1945 se aktivně účastnil činnosti lidovecké mládeže v Českých Budějovicích. Jeho otec byl zakladatelem ČSL v Netolicích. Václav Cibuzar následoval jeho příklad a vstoupil do ČSL v roce 1968. Byl jednatelem MO Netolice, poté jejím předsedou. V revoluční době se spolu s bratrem Jounem z MO Netolice zúčastnil za Jihočeský kraj památného sjezdu ČSL v pražském Savarinu. Poté byl zvolen do předsednictva ÚV ČSL. V červnových volbách 1990 byl jako jediný jihočeský člen zvolen do ČNR. Dosud je členem OV KDU-ČSL Prachatice, pravidelně se účastní stranických sjezdů, dnes již jako host. Je členem Klubu seniorů při KV KDU-ČSL.
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
9
O C E N Ě N Í
P A M Ě T N Í
P L A K E T O U
JUDr. Jan Decker Narodil se 2. ledna 1928. Do ČSL vstoupil v den svých osmnáctin v roce 1946 na pražském Žižkově, kde se stal členem výboru odboru mládeže ČSL. Během únorových událostí 1948 šel jako student práv spolu s dalšími studenty na Hrad podpořit tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše, aby nepřijímal demisi nekomunistických ministrů, ale byl zadržen. Koncem roku 1948 byl zatčen a obžalován z velezrady. V polovině následujícího roku za týž čin státním soudem odsouzen. Na základě tohoto odsouzení byl vyloučen z vysoké školy a vyloučen ze strany. Po propuštění z výkonu trestu byl povolán na dva roky do PTP, kam tehdejší komunistický režim posílal "politicky nespolehlivé", aby pracovali na různých stavbách a v dolech. V roce 1955 se oženil s dcerou důstojníka čsl. armády odsouzeného z politických důvodů st. soudem v roce 1948 na doživotí. I ona se stala roku 1968 členkou ČSL. Jako stavební dělník musel nakonec pracovat až do roku 1961. Teprve poté mu bylo umožněno pracovat jako provozní plánovač v n. p. Konstruktiva. Mezitím byl v roce 1968 znovu přijat do ČSL a aktivně se zapojil do politické práce. V roce 1971 ale při pohovorech vyjádřil svůj nesouhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy na území ČSSR a na tomto základě byl propuštěn ze zaměstnání a tehdejším vedením ČSL mu byl vysloven zákaz vykonávat funkce ve straně. Ani to ho ovšem neodradilo od práce a neustále se snažil napomáhat šíření a prosazování křesťanských ideálů do politiky. V roce 1990 byl kooptován za ČSL do Místního výboru v Praze 11. Od téhož roku byl členem výboru ČSL v Praze 11 – Jižním Městě. V listopadu 1990 byl též plně rehabilitován za své odsouzení. Ihned se také začal aktivně angažovat ve Svazu PTP - VTNP, kde působí dodnes. Zde je koordinátorem Ústřední rady Svazu PTP - VTNP v projektu MO ČR „Bojovníci proti totalitě očima dětí“ a rovněž jezdí na besedy do škol, kde připomíná dětem zrůdnost komunistického režimu. Stejně tak působí i ve Sdružení křesťanských seniorů, které spoluzakládal, a dodnes pořádá pro členy řadu besed s politiky a setkání se zajímavými osobnostmi, tématické zájezdy do klášterů a kostelů po České republice. Aktivní je také v Konfederaci politických vězňů a PAK 48, kde je předsedou revizní komise. Roku 1990 se stal rovněž čestným členem Českého atletického svazu.
10
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
O C E N Ě N Í
P A M Ě T N Í
P L A K E T O U
Jan Decker za své postoje a práci získal řadu ocenění a i přes svůj věk je stále plně angažován ve prospěch křesťanské politiky této země. Svůj entuziasmus přenáší i na své děti, které se snaží kráčet v jeho stopách.
RNDr. Vilém Holáň Narodil se 23. září 1938. Celý život žije v Ostravě. Informatik, diplomat a politik. Po maturitě na gymnáziu studoval matematiku na Přírodovědecké fakultě MU v Brně. Na konci třetího ročníku byl ze studia z politických a náboženských důvodů vyloučen. Pracoval nejprve jako dělník, později jako technik ve VOKD. V době politického uvolnění dostudoval a v roce 1968 byl promován. Od roku 1971 byl zaměstnán jako zdravotnický informatik, v tomto oboru publikoval na 40 odborných a výzkumných prací. V letech 1990–1992 působil jak expert Světové zdravotnické organizace na zdravotnické informační systémy v Indii a v zemích jihovýchodní Asie. V lednu 1990 vstoupil do ČSL. Stal se místopředsedou OV v Ostravě a členem ÚV ČSL. V roce 1990 zvolen do zastupitelstva města Ostravy, od června 1990 do prosince 1992 poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění. V letech 1993–1994 byl ředitelem Slovenského odboru, od února 1994 vrchním ředitelem sekce Asie, Afriky a Latinské Ameriky Ministerstva zahraničních věcí s diplomatickou hodností velvyslance. V období od září 1994 do července 1996 byl ministrem obrany, jeho hlavním úkolem bylo navázat spolupráci s členskými zeměmi NATO s cílem získat jejich podporu pro přijetí ČR. V letech 1996–2006 poslancem PS PČR, 1996–1998 předsedou, 2002–2006 místopředsedou zahraničního výboru. V letech 1998–2002 byl vedoucím stálé delegace PČR do Středoevropské iniciativy a roku 1999 předsedal jejímu parlamentnímu shromáždění. V letech 1995–1999 byl místopředsedou KDU-ČSL pověřeným řízením zahraniční politiky. Od roku 1999 až doposud je členem Celostátního výboru KDU-ČSL. Je autorem Koncepce zahraniční politiky KDU-ČSL a řady článků v domácím a zahraničním tisku. V letech 2003–2004 byl pozorovatelem v Evropském parlamentu a návazně jeho poslancem až do nástupu poslanců zvolených v evropských volbách 2004. Dr. Holáň patří mezi nejznámější a nejoblíbenější politiky KDU-ČSL v Moravskoslezském kraji.
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
11
O C E N Ě N Í
P A M Ě T N Í
P L A K E T O U
MUDr. Vladimír Mikula, CSc. Narodil se 22. prosince 1933 v Kroměříži. Vystudoval gymnázium v Kroměříži a medicínu na lékařské fakultě v Brně. Jeho otec byl členem lidové strany od roku 1945 a jejím dlouholetým okresním předsedou. Sám vstoupil do ČSL hned po sametové revoluci, stejně tak i do sportovní organizace Orel. V lidové straně, a později v KDU-ČSL, zastával funkce v tehdejším krajském, okresním i městském výboru v Brně. V prvních svobodných volbách po roce 1989 byl zvolen do zastupitelstva a rady města Kroměříž, v těchto funkcích setrval 8 let. Jako lékař začínal v Opavské psychiatrické léčebně. Po 10 letech se odstěhoval do rodné Kroměříže. Zde rovněž pracoval v psychiatrické léčebně jako primář, zástupce ředitele a ředitel (před odchodem na zasloužený odpočinek opět jako primář). Je dlouholetým členem v protialkoholní a protidrogové organizaci. Své poznatky z oboru psychiatrie publikoval ve vědecké literatuře. Založil časopis Moravský referátový výběr z psychiatrie jako protiváhu tehdejších ideových komunistických periodik. I přes pokročilý věk 75 let pracuje v psychosociálním centru Přerov (zvedá telefony lidem v psychické nouzi na lince důvěry). V produktivním věku byl dárcem krve. K jeho zálibám patří i hudba, hrál dlouhodobě ve známém hudebním tělese Taneční orchestr Rytmus Kroměříž na kontrabas. V mládí hrál závodně košíkovou a dodnes si ji rád zahraje, stejně jako tenis.
Ing. Ludvík Motyčka Narozen 7. července 1932 v Nedakonicích u Uherského Hradiště, stavební technik a politik. Z politických důvodů byl v roce 1951 před maturitou vyloučen ze studia na gymnáziu a následně povolán do vojenských pracovních táborů PTP. V roce 1959 promoval na Fakultě stavebního inženýrství VUT v Brně. V letech 1960 až 1989 pracoval v různých technických funkcích u Pozemních staveb a Silnic Brno. Do ČSL vstoupil v roce 1968. V letech 1982 až 1989 byl předsedou MěV ČSL v Brně. V této době se zapojil do Obrod-
12
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
O C E N Ě N Í
P A M Ě T N Í
P L A K E T O U
ného proudu v ČSL a v říjnu 1989 řídil jeho zasedání v Praze v restauraci Savarin. Na Jihomoravské krajské konferenci v květnu 1989 vyslovuje nedůvěru tehdejšímu ústřednímu tajemníkovi a požaduje pozastavení jeho činnosti. V revolučních listopadových dnech roku 1989 se stal členem užšího vedení Občanského fóra v Brně. V letech 1989 – 1996 byl členem předsednictva ÚV ČSL (později KDU-ČSL). V prosinci 1989 byl jmenován členem vlády ČSR a pověřen řízením ministerstva výstavby a stavebnictví. Tuto funkci zastával do prosince 1990, kdy došlo ke zrušení ministerstva. V letech 1990–1992 byl poslancem Federálního shromáždění ČSFR. V letech 1992–1996 byl poslancem České národní rady a posléze Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V letech 1993–1995 byl předsedou klubu poslanců KDU-ČSL.
Ing. Josef Pavela Narozen 25. června 1933 v Loukově (okres Kroměříž). Je absolventem Lesnické fakulty VŠZL v Brně. Členem ČSL se stal v roce 1968, dříve do strany nesměl být přijat z důvodů věznění pro podvracení republiky (za kontakty se členy Jezuitského řádu byl odsouzen nepodmíněně na 1 rok). Byl členem výboru MěO ČSL Nový Jičín od roku 1969. Člen okresního výboru ČSL Nový Jičín od roku 1972. Koncem 70. let členem předsednictva OV ČSL Nový Jičín a předseda MěO ČSL Nový Jičín v letech 1970–1986. V roce 1983 byl vyloučen z předsednictva OV ČSL Nový Jičín z důvodu osobní účasti na pietní akci u památníku sestřelených amerických letců u Palačova, kterého se zúčastnil společně s americkým velvyslancem. Začátkem 70. let až do 80. let pořádal Besedy pro mládež společně se členy MěO Nový Jičín. Pod hlavičkou ČSL pořádal vánoční a velikonoční koncerty. V roce 1982 inicioval společně s dalšími členy Cyrilometodějskou pouť na Velehrad. Tyto poutě se konaly pod každoroční záštitou a na přání Františka kardinála Tomáška. V roce 1989 byl zvolen předsedou OV ČSL Nový Jičín. Od 1. 1. 1990 do vzniku zemských organizací předsedou KV ČSL. Po revoluci v roce 1989 byl kooptován do ČNR. V červnu 1990 zvolen poslancem ČNR. O dva roky později byl zvolen poslancem ČNR a předsedou petičního výboru pro lidská práva a národnosti. Poslancem PČR byl až do roku 1996.
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
13
O C E N Ě N Í
P A M Ě T N Í
P L A K E T O U
JUDr. Josef Plocek Narodil se 8. března 1925 v Praze. V letech 1936–1942 studoval na Arcibiskupském gymnáziu a po jeho zrušení Němci pokračoval na Jiráskově gymnáziu. V roce 1942 byl vyloučen gestapem z veřejného i soukromého studia na všech ústavech v Protektorátu Čechy a Morava. Odmaturoval až po osvobození. V letech 1945–1948 vystudoval právnickou fakultu, v letech 1948–1951 studoval obor sociologie, psychologie a filosofie na filosofické fakultě. V letech 1949–1950 byl zaměstnán ONV Praha XV jako učitel náboženství, poté byl úředníkem v tiskárně Brázda. V roce 1951 byl zatčen státní bezpečností, následně odsouzen Státním soudem v Praze v procesu Valena a spol. na 13 let za „špionáž pro Vatikán“. Vězněn byl v Slavkovských táborech a na Příbramsku v táborech Bytíz a Vojna a v roce 1960 amnestován. Poté pracoval jako dělník v Jáchymovských dolech Praha a v pražském stavebním podniku. V letech 1966–1985 byl zaměstnán jako podnikový právník na OPBH Prahy 2 a ve stavebním družstvu Pokrok. V roce 1985 odešel do důchodu a působil do roku 1989 na Arcibiskupství pražském. Členem ČSL je od roku 1945. V letech 1945–1948 byl členem Klubu lidových akademiků, České ligy akademické a členem Ústředí katolického studentstva.
Jiří Rubín Narodil se 16. dubna 1921 v Mladé Boleslavi. Vyučil se ve Škodovce autoklempířem, kde také několik let pracoval. Od mládí vyvíjel činnost v katolickém skautingu, v roce 1945 vstoupil do ČSL. V letech 1945–1948 byl členem RNV, posléze místopředseda rady MěNV v Mladé Boleslavi. V letech 1945–1948 byl okresním tajemníkem ČSL v Mladé Boleslavi, 1948–1949 krajským tajemníkem v Liberci, 1950–1970 tajemníkem ústředního sekretariátu ČSL v Praze. V letech 1968–1970 byl poslancem ČNR a zároveň členem předsednictva Ústřední rady odborů. Pro svou angažovanost v demokratizačním procesu v období Pražského jara musel roku 1970 odejít ze všech funkcí, následně byl ze strany vyloučen a pracoval jako hlídač parkoviště. Po listopadu 1989 se vrátil do ČSL, v letech 1990–1992 byl poslancem ČNR a tajemníkem poslaneckého klubu ČSL. Celý svůj život pracoval pro ČSL a přes své vyloučení nezatrpkl, dokázal se vrátit a znovu dát své zkušenosti a svou práci k dispozici při obnově ČSL.
14
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
O C E N Ě N Í
P A M Ě T N Í
P L A K E T O U
doc. RNDr. Jan Sedlák, CSc. Narodil se 11. září 1930 ve Františkách na Českomoravské vrchovině. Jeho rodina byla po roce 1948 z náboženských důvodů politicky diskriminována. Otec, který byl ředitelem měšťanské školy, musel odejít do dělnické profese. Jan Sedlák vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK. Po pětiletém působení na ČVUT dostal výpověď pro své náboženské přesvědčení. Patří k významným osobnostem české kybernetiky, celý život se zabýval projektováním a programováním řídicích systémů. V osmdesátých letech byl expertem pražského Dopravního podniku při zavádění výpočetní techniky do stanic metra. V devadesátých letech působil na Pedagogické fakultě ZČU v Plzni, kde založil Katedru výpočetní a didaktické techniky. V 90. letech se podílel na obnově tělovýchovné organizace Orel, je rovněž členem Jednoty českých matematiků a fyziků a České společnosti pro kybernetiku a informatiku. Do ČSL vstoupil roku 1968 a vždy se aktivně podílel na činnosti Obvodní organizace v Praze 10, kde uplatňoval své odborné znalosti a prosazoval zásadové přístupy k řešení politických problémů. Také proto byl řadu let členem a místopředsedou OV KDU-ČSL v Praze 10 a také opakovaně delegátem Městské konference KDU-ČSL v Praze. Ve všech volebních kampaních do obvodního a městského zastupitelstva, do Poslanecké sněmovny, Senátu PČR i do Evropského parlamentu vždy pracoval obětavě a s velkým nasazením pro KDU-ČSL. Je příkladem člena, který přes své odborné i morální kvality neusiloval o významné stranické funkce a celá léta obětavě pracoval pro KDU-ČSL.
Ing. Rostislav Sochorec Narodil se 10. října 1931 na jižní Moravě. Pochází z rodiny Ing. Dr. Rostislava Sochorce, předního zemědělského odborníka, který jako člen mladého křídla ČSL, poslanec Ústavodárného parlamentu ČSR a přísedící ZNV Brně pro zemědělství byl při únorových událostech zatčen a za dosud nevyjasněných okolností zemřel ve vězení 15. května 1948. Jeho smrt byla signálem odporu zemědělské veřejnosti proti šířícímu se komunismu u nás. V roce 1992 mu byl udělen in memoriam řád T. G. Masaryka I. třídy za liská práva a demokracii. I po jeho smrti se komunistický režim mstil jeho rodině. Rostislav Sochorec byl poslán do PTP, rodině byl za-
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
15
O C E N Ě N Í
P A M Ě T N Í
P L A K E T O U
baven majetek a byla vystěhována z Moravského Žižkova, kde původně hospodařila na velkostatku. Po návratu z PTP byl zaměstnán v Hydrometeorologickém ústavu, nejprve v Brně, po udání přešel na pracoviště HMÚ v Ostravě, kde pracoval do odchodu do důchodu. Na pracovišti nesměl vykonávat žádné vedoucí funkce. Při zaměstnání se mu podařilo vystudovat dálkově ve zkráceném termínu VŠ, stavební fakultu. Neúnavnou pílí a stálým soukromým vzděláváním se stal předním československým odborníkem v oblasti hydrologie, kde publikoval desítky odborných prací a knih. Po sametové revoluci byl jmenován ředitelem HMÚ, pracoviště Ostrava. Do ČSL vstoupil v roce 1990, v tomto roce byl kooptován do zastupitelstva města Ostravy. Byl členem obvodní rady v Porubě v letech 1990–1994. Od roku 1990 je předsedou MO v Porubě, členem POV a dosud OV KDU-ČSL v Ostravě. V současné době je rovněž činný v Moravskoslezském svazu Vojenských táborů nucených prací – PTP. Přes svůj věk patří mezi nejschopnější a nejobětavější členy KDU-ČSL na Ostravsku, je činným organizátorem lidoveckých akcí a neúnavným pracovníkem ve volebních kampaních.
Kliment Stehlík Narodil se 9. listopadu 1921 v Boleradicích. Jeho otec působil ve straně křesťansko-sociální už za Rakouska-Uherska, a tak politiku sledoval už od dětství a v mládí se zúčastňoval různých politických aktivit. Na vlastní žádost byl jako železničář přeložen do Mostu, kde vstoupil do ČSL. Byl zvolen do výboru jako referent mládeže. Po únoru 1948 se místní organizace rozpustila, mladí členové se dál scházeli ilegálně. Jejich činnost byla napojena na ilegální organizaci, tzv. Centrum. Vydávali časopis Výboj, do kterého přispíval svými články. V roce 1954 byl společně s ostatními členy zatčen a odsouzen na 10 roků. K manželce a dvěma dcerám se vrátil až v roce 1960, kdy byl propuštěn v rámci amnestie. V roce 1964 se s rodinou přestěhoval do Žďáru nad Sázavou, kde nastoupil do strojírenského a slévárenského podniku ŽĎAS. Ve Žďáře byl jedním z iniciátorů obnovy činnosti lidové strany. Získali zde 220 nových členů a pokračovali s ustavováním místních organizací i mimo Žďár. Byl zvolen místopředsedou okresní organizace, členem krajského výboru, zastupoval místní organizaci v Národní frontě. Problémy opět nastaly v roce 1968. V činnosti však neustal. V roce 1998 převzal z rukou J. Luxe vyznamenání za svoji příkladnou práci v politice. V roce 2000 se z důvodu stáří a bezmocnosti vzdal funkce jednatele. V politických aktivitách pokračuje dál. V roce 2004 založil ve Žďáře n. S. okresní pobočku Sdružení křesťanských seniorů, která má v současnosti 80 členů. Výbor se pravidelně
16
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
O C E N Ě N Í
P A M Ě T N Í
P L A K E T O U
schází v jeho bytě, kde společně plánují zajímavé přednášky, zájezdy i to, jak založit kluby v dalších místech okresu. O politiku se stále aktivně zajímá a jeho nosnou myšlenkou je „Staří a mladí společně – garance sjednocené Evropy“, která zazněla na poslední evropské konferenci v Pulheimu v Německu, které se zúčastnil jako zástupce ze Žďáru n. S.
Ladislav Sukop Narodil se 11. dubna 1933 v Boršově-Kyjově. Pochází z rolnické rodiny. Otec byl v letech 1945–1948 předsedou MO ČSL a obecního výboru v Boršově. Absolvoval gymnázium v Kyjově a maturitu složil v roce 1952. Pokus dostat se na studium vysoké školy ovlivnil negativní posudek z obce, což bylo důvodem k zamítnutí dalšího studia. Pracoval pak celý život ve stavebnictví, kde prošel od dělnické profese až po pozici stavbyvedoucího. V letech 1948–1953 se zapojil do ilegální činnosti, doručování pastýřských listů na jednotlivé fary. Dva roky se pak ukrýval a přechovával zatčeného a uprchlého člena ilegální skupiny. V roce 1953 byl po odhalení této činnosti zatčen a odsouzen na 18 měsíců do vězení. Na základě následné amnestie byl po půl roce propuštěn na svobodu. Protože si uvědomoval možnost legálního odporu proti režimu, rozhodl se v roce 1968 vstoupit do řad ČSL, tento záměr mu však překazil vstup okupačních vojsk do republiky. Členem se stal až v roce 1976, kdy aktivně pomohl mobilizovat a rozšířit stávající důvěrnickou skupinu na městskou organizaci ČSL v Kyjově, která pak čítala cca 200 členů. Zde pomáhal organizovat kulturní a poutní zájezdy. V následujících letech byl členem okresního výboru ČSL v Hodoníně. V letech osmdesátých a devadesátých se jako delegát zúčastnil pěti sjezdů strany. V současné době je v důchodu a jako řadový člen KDU-ČSL se v rámci možností účastní politického dění ve městě Kyjově a v okrese Hodonín.
Ing. Josef Škrábek Narodil se 23. dubna 1928 Valeči (okres Karlovy Vary). V roce 1948 odmaturoval na obchodní akademii v Karlových Varech. V letech 1948–1952 vystudoval ekonomiku a politologii na Vysoké škole politické a sociální (později spojená s Vysokou školou ekonomickou). V roce 1958 byl zatčen a v roce 1959 odsouzen na 7 let za založení skupiny ilegální Křesťanskodemokratické strany.
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
17
O C E N Ě N Í
P A M Ě T N Í
P L A K E T O U
O rok později byl podmíněně propuštěn při květnové amnestii. Poté byl do roku 1968 seřizovačem automatů v Pérovně Hostivař. V dubnu 1968 vstoupil do ČSL a stal se redaktorem časopisu Obroda. V letech 1970–1991 působil v inzerci Lidové demokracie. Je autorem četných fejetonů, povídek, esejů, ekonomických a politických úvah. Vyšla mu např. tři česká a jedno německé vydání „Včerejšího strachu“, sbírka fejetonů, esejů a povídek „Pohladit slovem“ a kniha kontroverzních zamýšlení nad krizí naší doby s názvem „Slovem proti srsti“.
Josef Vlček Narodil se 6. června 1920. Po absolvování gymnázia a po maturitě v roce 1938 zahájil Josef Vlček studium na bohoslovecké fakultě v Olomouci. Po uzavření českých vysokých škol nacisty studoval několik let teologii soukromě a tajně. V současnosti pečuje o vážně nemocnou a imobilní manželku. S komunistickým režimem se brzy dostal do konfliktu. V období nastalé perzekuce církve tiskl a rozmnožoval pastýřské listy a církevní oběžníky a vytvořil tajnou celonárodní distribuční síť. Za to mu po zatčení v roce 1950 navrhl prokurátor Čížek trest smrti. Konečný verdikt zněl 21 roků odnětí svobody. Svůj trest odpykával většinou v uranových dolech, propuštěn byl po deseti letech na základě amnestie v roce 1960. V roce 1968 se stal klíčovou osobností při zakládání Díla koncilové obnovy a rozvíjel okamžitě vydavatelskou činnost. Po tomto krátkém období uvolnění se nenechal odradit nově vzniklou situací. Považoval za důležité, aby svobodně myslící občané měli přístup k informacím. Zajišťoval tisk a distribuci samizdatů. V září 1979 byl znovu zatčen a odsouzen k 20 měsícům na Borech. Státní bezpečnost mu dokázala šíření 32 titulů. Po uplynutí poloviny trestu byl propuštěn. Vydávání samizdatů se však nevzdal. V plném nasazení pokračoval ihned po 17. listopadu 1989 hlavně v Matici cyrilometodějské, kde bylo od nové registrace vydáno již více než 500 titulů hodnotné literatury. V tomto vydavatelství vydává a rediguje již dlouhou řadu let týdeník Světlo. Josefu Vlčkovi byla udělena v roce 2005 Cena města Olomouce v oblasti žurnalistiky a publicistiky. Vždy byl nesmírně cílevědomý a přesvědčen o správnosti toho, co dělá, čemuž zůstal věrný i přes veškerá pronásledování. Ve své vydavatelské činnosti a v úsilí o zdokonalení naší společnosti pokračuje i v současnosti jako důsledný zastánce svobody, demokracie a spořádaných mezilidských vztahů.
18
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
O C E N Ě N Í
P A M Ě T N Í M
L I S T E M
Ocenění pamětním listem
Štěpánka Bašková Narodila se 3. září 1926, patří ke třetí generaci rodiny aktivně působící v ČSL. Po perzekucích v 50. letech se v roce 1968 stala členkou ČSL. Pracovala v MO Hostinné, deset let na sekretariátu OV ČSL v Trutnově, byla členkou orgánů KV ČSL a OV ČSL. V roce 1988 se zapojila do skupiny členů ČSL, která se aktivně postavila proti tehdejšímu vedení v lidové straně. V revizní komisi KDU-ČSL pracovala až do roku 1997 na úrovni kraje i okresu. I přes pohybové omezení je stále aktivní členkou MO KDU-ČSL a sleduje politický život na místní i celostátní úrovni.
Stanislav Bělehrádek Narodil se 10. prosince 1943 v lidovecké rodině v Rozseči nad Kunštátem. Do ČSL vstoupil v roce 1967. V roce 1968 byl zvolen do POV ČSL Blansko a v roce 1969, po ukončení vojenské základní služby, jelikož nebyl pro své mládí politicky napadnutelný, byl zvolen nejmladším předsedou OV ČSL v Blansku. V této funkci zůstal s přestávkami až do roku 1987, kdy byl zvolen místopředsedou jihomoravského KV ČSL a členem ÚV ČSL. V roce 1990 byl také zvolen předsedou KV ČSL, poslancem ČNR a členem jejího předsednictva. V roce 1991 byl jmenován vládou ČR prvním předsedou nově založeného Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. V jeho čele a později stejnojmenného ministerstva a poté opět úřadu zůstal až do roku 1998. Současně byl zvolen v roce 1992 do ČNR a v roce 1996 do PS PČR. Od roku 1993 byl v čele Moravskoslezské zemské organizace KDU-ČSL a vykonával také funkci místopředsedy KDU-ČSL. V roce 1998 byl zvolen do Senátu PČR. Byl předsedou řídícího Štábu pro návštěvu Svatého otce Jana Pavla II. na Velehradě a jeho přivítání spolu s premiérem Pithartem na přistávací ploše v Tupesích. S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
19
O C E N Ě N Í
P A M Ě T N Í M
L I S T E M
Otilie Cočevová Narodila se 7. prosince 1942. Stala se členkou ČSL v roce 1978. Pracovala na okresní kanceláři ve Žďáru nad Sázavou do konce roku 1992. Obětavě napomáhala zaktivizovat členskou základnu při akcích ČSL v osmdesátých letech. Aktivně spolupracovala při činnosti Obrodného proudu v ČSL. Ve Žďáře nad Sázavou bylo jedno z jeho center, kde se tiskly a distribuovaly ilegální tiskoviny. Organizovala první přehlídku Cantate Domino v Ostrově nad Oslavou počátkem roku 1989 i dosud největší akci Setkání mladých na Cikháji v květnu 1990, kterého se zúčastnilo patnáct tisíc lidí. V dnešní době je aktivní členkou Klubu křesťanských seniorů ve Žďáru nad Sázavou.
Václav Čada Narodil se 5. listopadu 1937. Do ČSL vstoupil v roce 1969. Plně se zapojil do stranické činnosti mimo jiné tím, že spoluzaložil a následně se stal předsedou MO ČSL ve Verměřovicích. Krátce na to byl zvolen i členem OV ČSL v Ústí nad Orlicí. V roce 1978 nastoupil na místo okresního tajemníka ČSL v Ústí nad Orlicí. Ještě hluboko před rokem 1989 se podařilo postupně zkvalitnit členskou základnu mladými, vysokoškolsky vzdělanými lidmi. Patřil mezi ně mimo jiné také pozdější předseda KDU-ČSL Josef Lux. Václav Čada měl tehdy přímý vliv na jeho vstoupení do politiky. Vzhledem ke svému celoživotnímu postoji nebylo po „sametové revoluci“ problémem, aby nadále pokračoval ve své činnosti pro KDU-ČSL, nyní již na postu předsedy okresní organizace. V této funkci setrval až do svého odchodu do důchodu. Ale ani potom nezahálel a nezahálí. V rodné obci byl zvolen postupně místostarostou a starostou. A ještě nyní je platným členem OV KDU-ČSL jako místopředseda.
Ing. Josef Kalbáč Narodil se 17. února 1940 ve Třebohosticích na Strakonicku v zemědělské usedlosti, kde jeho tradičně lidovecká rodina sídlí již více než tři sta let. Celý jeho život je úzce spojen s Prácheňskem. Od mládí pokračoval v práci svých předků pro dobro a prospěch druhých, snažil se navázat na jejich pracovitost, skromnost a poctivost, avšak politický režim padesátých let mu nedovolil ani studovat, ani pracovat jinde než v zemědělství. Členem KDU-ČSL je od roku 1968. Ve straně zastával a zastává řadu funkcí. Po volbách v roce 2006 byl krátce i místopředsedou KDU-ČSL. V letech 2003-2008 byl senátorem Parlamentu ČR za volební obvod č. 12, který zahrnuje Strakonice, část Prachatic-
20
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
O C E N Ě N Í
P A M Ě T N Í M
L I S T E M
ka a Písecka. Byl členem senátního Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, prvním místopředsedou Klubu senátorů KDU-ČSL, členem Podvýboru pro státní vyznamenání, předsedou Komise pro ochranu soukromí a místopředsedou Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí a rovněž zastával funkci člena Středoevropské iniciativy. V posledních letech úzce spolupracuje s Konfederací politických vězňů a Svazem bojovníků za svobodu.
José Kočí Narodil se v Paraguaji 5. prosince 1937. V roce 1948 s rodiči reemigroval do Čech, kde vystudoval stavební průmyslovou školu a vyučil se tesařem. V době komunistického režimu pomáhal při opravě kostelů a církevních památek. Ing. Anton Hart v něm našel nadšeného a obětavého pracovníka při obnově poutního místa Lorety, které se i jeho zásluhou stalo místem setkávání Čechů a Němců. Za to byl také odměněn v roce 2003 cenou Euroregia Egrensis. V roce 1968 vstoupil do ČSL, kde zastával různé funkce, včetně předsedy městského a později okresního výboru. Po dvě volební období byl členem městského zastupitelstva v Chebu. Mezi občany je oblíben pro svou ochotu a spolehlivost.
Cyril Michalica Narodil se 7. prosince 1933 v Kosticích v rolnické rodině. V roce 1950 byl zatčen a následně odsouzen na 3 roky vězení za obecné ohrožení. Trest si odpykával v nápravném zařízení v Zámrsku v Čechách. Propuštěn byl v roce 1953 po vyhlášení amnestie. V říjnu 1953 nastoupil k PTP, ale po dvou měsících byl pro neschopnost k výkonu vojenské služby ze zdravotních důvodů propuštěn do civilu. V únoru 1959 začal pracovat u Jihomoravských státních lesů Brno jako bagrista. Dále byl zaměstnán u Státního rybářství Pohořelice, u Dopravních staveb Olomouc, Polnohospodárských staveb Dunajská streda. Po roce 1989 až do svých 72 let sám provozoval nákladní autodopravu. Na jaře 1968 obnovil ve svém bydlišti činnost místní organizace ČSL v počtu 84 členů. Organizace pokračovala ve své činnosti i po vpádu vojsk v roce 1968, byl předsedou MO takřka celou dobu normalizace. V roce 1989 zakládal v místě bydliště Občanské fórum. Po přechodu OF na politickou stranu toto hnutí opustil a věnoval se opět činnosti v ČSL, ve které své členství od roku 1968 nikdy nepřerušil. V posledních letech se věnuje činnosti mezi politickými vězni a od roku 2006 zastává funkci předsedy okresní pobočky Konfederace politických vězňů v Břeclavi.
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
21
O C E N Ě N Í
P A M Ě T N Í M
L I S T E M
Mgr. Emil Mozola Narodil se 16. října 1924 v Olomouci. V roce 1960 se začal aktivně zajímat o ČSL, a to již v severních Čechách v Rumburku. Zakládal místní organizaci v Krásné Lípě, kam přivedl spoustu nových členů z řad intelektuálů. Vyučoval ekonomii. Vzhledem k tomu, že odmítl vstup do KSČ a studium VUML, nemohl se ucházet o vyšší funkce v zaměstnání ani studovat. V roce 1991 byl rehabilitován, v roce 1995 dostudoval dálkově Fakultu přírodních věd na UK v Praze. Současně vystudoval náboženství a filosofii na Husitské teologické fakultě. Po celou dobu se angažoval v církevních komunitách, pracoval s mládeží a vždy byl přínosem pro ČSL. I ve svých 84 letech je stále aktivním členem KDU-ČSL v České Lípě.
Ing. Jaroslav Petřík Narodil se 26. prosince 1936 ve Zlíně. Do roku 1967 pracoval v různých dělnických profesích většinou jako skladový dělník. V roce 1962 mu bylo umožněno studovat dálkově na VŠE v Praze, kde v roce 1967 promoval. V letech 1967–1989 byl zaměstnán v investičním oddělení ředitelství Jihomoravských cukrovarů v Uherském Hradišti. Členem ČSL se stal v roce 1967. V letech 1983-1992 byl předsedou OV ČSL v Uherském Hradišti, později členem Celostátní konference KDU-ČSL. V roce 1990 se stal místopředsedou MNV Uherské Hradiště. Do svého zvolení senátorem v roce 1996 byl místostarostou města Uherské Hradiště. Po skončení mandátu senátora v roce 2002 odešel do důchodu. Ještě před listopadem 1989 byl členem Obrodného proudu v ČSL, jeho projev na zasedání ÚV ČSL na jaře 1989 odvysílala stanice Svobodná Evropa a jako reakci na tuto skutečnost dostal výpověď ze zaměstnání. V roce 1992 zásadním způsobem, po odchodu tzv. Bartoníčkova křídla (KSU) z ČSL, přispěl k udržení chodu Okresní organizace ČSL v Uherském Hradišti.
Ing. Petr Rybář Narodil se 11. listopadu 1945 v Brně. V roce 1968 založil Svaz vysokoškolského studentstva a stal se prvním předsedou této organizace. V červenci 1968 byl zvolen poslancem České národní rady a následně členem předsednictva ČNR. Na podzim byl kvůli angažovanosti v demokratizačním procesu zbaven poslaneckého mandátu. Založil Plzeňskou banku a od ledna 1993 do srpna 1996 vykonával funkci jejího generálního ředitele a předsedy, resp. místopředsedy představenstva.
22
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
O C E N Ě N Í
P A M Ě T N Í M
L I S T E M
V prosinci 1989 vstoupil do ČSL. Pracoval v letech 1990-1992 jako náměstek primátora města Plzně pro ekonomiku. Od jara 1990 se stal členem ÚV ČSL a po sedm let vykonával funkci předsedy městské organizace v Plzni. V roce 1990 se významně podílel na přípravě zářijového sjezdu ve Žďáru nad Sázavou, na němž byl předsedou strany zvolen Josef Lux. V roce 1993 byl zvolen do předsednictva strany. Po obnovení krajských organizací v roce 1995 čtyři roky přesedal tehdejší Západočeské krajské organizaci KDU-ČSL, posléze se stal jejím místopředsedou, kterým je v Plzeňské krajské organizaci dosud. Od září 1996 do konce října 2007 byl generálním sekretářem KDU-ČSL.
Ing. Josef Řezníček Narodil se 10. dubna 1930 v Hradci Králové. Při zaměstnání vystudoval Vysokou školu ekonomickou. Členem ČSL od roku 1968 v Broumově, kde byl později zvolen také předsedou místní organizace. V roce 1978 se přestěhoval do Rychnova nad Kněžnou, kde se opět zapojil do práce v místní organizaci ČSL. Stal se jejím předsedou a později i předsedou OV v Rychnově nad Kněžnou. Po roce 1989 pracoval dlouhá léta na Městském úřadu v Rychnově nad Kněžnou. Svým přístupem k lidem si získal nejen důvěru, ale i respekt. Jeho názory a bohaté zkušenosti jsou stálou inspirací pro další směrování KDU-ČSL.
Josef Sedláček Narodil se 2. září 1929, do ČSL vstoupil v roce 1990. Po celou dobu pracoval nezištně v MO, kde zastával poslední tři volební období funkci předsedy, staral se nejen o práci ve straně na úrovni MO, ale zastával i funkce v okresní organizaci. Je platným členem v řízení regionu, živě se zajímá o politické dění na všech úrovních a svými názory pomáhá k orientaci mladších členů. Je členem PTP, kde je poslední léta předsedou Okresní organizace Svitavy, a v této nelehké době přednáší na základních a středních školách. Pracuje ve farnosti a velkou měrou se postaral o opravu kostela v Biskupcích.
MUDr. Jan Ševčík Narodil se 22. listopadu 1936 v Čebíně (okres Brno-venkov). Vystudoval LFH UK Praha. V letech 2004–2008 byl ředitelem Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem. Do ČSL vstoupil v roce 1990. Předsedou OV Teplice a také členem KV KDU-ČSL je od roku 1995. V letech 1990–2002 byl členem zastupitelstva a členem městské rady v Teplicích.
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
23
O C E N Ě N Í
P A M Ě T N Í M
L I S T E M
Od roku 1962 je členem Společnosti pro výživu a také České lékařské společnosti (člen vedení odborné společnosti hygieny a komunitní medicíny). Aktivně se věnuje ochraně památek. Od roku 1992 vedl o. s. Svatojánská společnost ve Svatém Janu pod Skalou. Od roku 2007 pracuje ve vedení Nadačního fondu P. Aloise Švece v Modlanech.
Jan Zíka Narodil se 26. června 1935. Vstoupil do ČSL v roce 1958 v Zábřehu. Byl předsedou tamní MO, členem OV ČSL v Šumperku v letech 1967–1985 a ÚV ČSL v letech 19901991. V současné době čestný člen výboru MěO KDU-ČSL Zábřeh. Měl podstatný podíl na činnosti zábřežské organizace ČSL v době komunistické totality. Z dostupných pramenů sepsal kroniku zábřežské organizace ČSL od roku 1919, kdy došlo k jejímu založení, až do roku 1990. Zábřežská MěO KDU-ČSL, která je i dnes největší na okrese Šumperk a jednou z největších i v rámci celého Olomouckého kraje, vděčí tak br. Zíkovi za udržení křesťanského politického povědomí svých členů do roku 1989.
24
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
Z D R A V I C E
ZDRAVICE PŘEDSEDY EVROPSKÉ LIDOVÉ STRANY WILFRIEDA MARTENSE
Vážení členové KDU-ČSL, mnoho štěstí k 90. výročí Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové! Po mnoho let pečlivě sleduji vývoj české politiky. KDU-ČSL vždy vnášela do své politiky evropský duch. Jsem hrdý, že Evropská lidová strana má v českých křesťanských demokratech tak spolehlivého partnera a člena. Jménem Předsednictva Evropské lidové strany Vám přeji vše nejlepší do budoucího působení křesťanských demokratů v České republice. Srdečně zdraví Wilfried Martens
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
25
Z D R A V I C E
ZDRAVICE PŘEDSEDKYNĚ CDU NĚMECKA A SPOLKOVÉ KANCLÉŘKY DR. ANGELY MERKELOVÉ K 90. VÝROČÍ ZALOŽENÍ KDU-ČSL V LEDNU 2009
Vážený pane předsedo, milý Jiří Čunku, vážené dámy a pánové, vážení přátelé v KDU-ČSL, jménem CDU Německa i já osobně Vám srdečně gratuluji k 90. výročí založení KDU-ČSL. V roce 2009 se KDU-ČSL může ohlédnout nejen za svou devadesátiletou historií, ale i za 20. výročím „sametové revoluce“. Události roku 1989 otevřely Vaší straně šanci navázat na v roce 1919 založenou demokratickou tradici. Naše strany spojuje křesťanský hodnotový základ, který je podstatou naší politiky a východiskem evropské integrace. KDU-ČSL měla rozhodující podíl na integraci České republiky do Evropské unie a do NATO. Pozoruhodný vzestup Vaší země v nové Evropě je i zásluhou Vašeho působení. Obzvláště mě těší Vaše snaha o znovuvybudování přátelského německo-českého partnerství. Do budoucnosti Vám přeji mnoho úspěchů, Božího požehnání a zdaru v úkolech, které před Vámi leží v rámci českého předsednictví v Radě EU v první polovině roku 2009. Těším se na naši další spolupráci v Evropské lidové straně. Se srdečnými pozdravy, Dr. Angela Merkelová
26
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
Z D R A V I C E
ZDRAVICA PREDSEDU KDH PAVLA HRUŠOVSKÉHO PRI PRÍLEŽITOSTI 90. VÝROČIA ZALOŽENIA ČESKOSLOVENSKEJ STRANY LIDOVEJ
Milí kresťanskí demokrati a priatelia! Je to pre mňa veľká česť, oficiálne Vás pozdraviť počas osláv 90. výročia založenia Československej strany lidovej. Jazyková, geografická, historická a mentálna blízkosť Slovákov a Čechov vytvára silné spojenectvo medzi nami, ktoré treba uplatňovať v ťažkých rokovaniach na medzinárodnej a európskej scéne. Som naozaj nesmierne rád, že slovensko-české vzťahy sú nadštandardné aj medzi politickými stranami. Vždy mám ten pocit, že keď sa stretnem s vrcholným funkcionárom alebo aj rádovým členom KDU-ČSL. tak sa rozprávam s úprimným a otvoreným priateľom. Verní kresťanskí demokrati v Čechách, na Morave a v Sliezsku boli a sú vždy vzorným príkladom napĺňania zásadného hesla kresťanskej demokracie: „Myslieť a konať národne, sociálne a občiansky v kresťanskom duchu.“ Dokonca aj za cenu obetovania svojich životov, zdravia alebo slobody v najtemnejších časoch československých dejín. Nebolo to jednoduché, lebo nenávisť, netolerancia a zrada zlomili nejedného vznešeného ducha. Ich hrdinské a nebojácne odhodlanie bojovať za správnu vec, predurčilo ČSL stať sa symbolom nielen československej a následnej českej štátnosti, ale aj boja za demokraciu a dodržiavania základných ľudských práv a slobôd, a dokonca aj európskej integrácie. Rád by som osobitne ocenil prínos českých kresťanských demokratov v ponovembrovej politike. Boli ste pri zrode nového česko-slovenského štátu, založeného na princípoch právneho a demokratického štátu, ktorý si ctí autonómiu každého jednotlivca a slobodu voľného trhu. Priniesli ste morálne hodnoty do českej politiky, ktorá sa stáva čoraz viac pragmatickejšou a prospechárskou. Oceňujem, že za tieto hodnoty bojujete aj v koalícii so silnejším parterom – ODS.
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
27
Z D R A V I C E
Na tomto mieste treba oceniť najmä dielo a osobnosť dvoch najvýznamnejších predsedov ČSL. Prvým predsedom bol Msgr. Jan Šrámek. ktorý svojím príslovečným pokojom, politickou morálkou a realistickou politikou si získal rešpekt demokratickej ľavice i pravice. Bol jedným z veľkých hrdinov protifašistického i protikomunistického odboja v Československu. Druhým bol môj dlhoročný priateľ a vzácny človek Josef Lux. Bol to politik, ktorý svojou charizmou, rozhľadom a ľudským citom dokázal nájsť cestu zmierenia všetkých prúdov, lebo tam kde je vôľa je aj cesta. A Josef mal naozaj veľkú vôľu a statočnosť. Nebál sa poukázať ani na korupciu, tunelovanie a netransparentnosť finančného hospodárenia svojho koaličného partnera a to aj za cenu straty moci. Dal jasne najavo, že morálka, právo a ľudské hodnoty majú väčšiu hodnotu ako udržanie vplyvu v štáte. Chcem vzdať hold všetkým členom ČSL, ktorí napĺňali posolstvo kresťanskej demokracie aj za cenu osobnej bolesti a som nesmierne rád. že súčasná strana chce toto vzácne dedičstvo uchovávať a zveľaďovať. Kresťanská demokracia má svoje neodmysliteľné miesto na českej politickej scéne aj v súčasnosti. KDU-ČSL, ako nositeľka tejto idey, sa nesmie zľaknúť žiadnych výziev a mala by otvorene bojovať za kresťanské a humanistické hodnoty aj v budúcnosti. To by malo byť Vašou prioritou, ktorú nesmiete pustiť z Vašich rúk! To sa Vám podarí iba vtedy, keď budete jednotní! Prajem Vám veľa úspechov vo Vašej politickej činnosti, ktorá bude v prospech nielen občanov Českej republiky, ale aj občanov iných členských krajín Európskej únie vzhľadom na aktuálne české predsedníctvo v EÚ. Teším sa na ďalšiu konštruktívnu a intenzívnu spoluprácu medzi KDU-ČSL a KDI-I. Želám Vám príjemné oslavy 90. výročia založenia ČSL.
S úctou Pavel Hrušovský
28
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
Z D R A V I C E
ZDRAVICE PŘEDSEDY RAKOUSKÉ LIDOVÉ STRANY JOSEFA PRÖLLA
Vážený pane předsedo, s velkou radostí srdečně gratuluji Křesťanské a demokratické unii – Československé straně lidové k 90. výročí jejího založení! V desetiletích Vaší existence Křesťanská a demokratická unie rozhodujícím způsobem spoluutvářela dějiny České republiky a Evropy. Ve věrnosti ke svým křesťanským kořenům a ke službě české demokracii Vaše strana doslova vyrostla na výzvách a zkouškách 20. století a dnes prezentuje úspěšnou a konstruktivní politiku a pravé evropské přesvědčení. Vztahy mezi Rakouskou lidovou stranou a KDU-ČSL byly od první chvíle úzké a přátelské. Po mnoho let naší spolupráce byly posilovány a podporovány úzké kontakty, cenné výměny zkušeností a společné evropské povědomí a je mým velkým přáním v této spolupráci pokračovat také v budoucnosti, aby naše společné křesťansko-demokratické hodnoty došly naplnění v budoucí evropské perspektivě. Přeji Vám a všem členům KDU-ČSL jménem Rakouské lidové strany mnoho úspěchů v úkolech a budoucích výzvách a těším se na další dobrou spolupráci! Srdečně zdraví Josef Pröll
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
29
Z D R A V I C E
ZDRAVICE PŘEDSEDY SLOVINSKÉ LIDOVÉ STRANY BOJANA ŠROTA Vážený pane předsedo, vážený pane Čunku, 90 let představuje dlouhou periodu nejen pro člověka, ale i pro politickou stranu. KDU-ČSL má tímto své silné kořeny jak v demokratické minulosti, tak i v moderní době České republiky. ČSL byla jedním z pilířů Československé republiky v době jejího vzniku, a to je důvod jejího hrdého odkazu. Vaše význačná strana zajisté byla jedním z mnoha výkonných motorů mladého demokratického a nezávislého Československého státu. Byla založena po 1. světové válce, či lépe řečeno po rozpadu Rakousko-uherského císařství. Každá nová země potřebuje mnoho výtečných myšlenek, vizionářských politických lídrů a rozvinutou základní administrativní infrastrukturu, aby mohla dostatečně vymezit a strategicky vystavět a realizovat svou státnost. V průběhu Vaší historie jste se osvědčili jako silná, odhodlaná křesťanskodemokratická a lidová strana s jasně vyjádřenými etickými hodnotami, které jsou bohatstvím středo-pravých stran napříč Evropou. Vaše bohatá demokratická a politická zkušenost byla bezpochyby jedním ze základních kamenů Vaší úspěšné země a hrdého slovanského národa. V těžkých dobách pro Váš – nám spřátelený – národ během doby temna komunistické éry demokratické cítění v odvážných českých lidech nevymřelo a to i navzdory brutalitě totalitního režimu. Nezlomitelná touha a úsilí o pravou demokracii a trvalé lidské hodnoty byly vždy přítomny mezi mnohými statečnými Čechy – nejušlechtilejšími z národa. Samozřejmě členové a lídři Vaší strany byli v jejich středu. Naše dvě strany sdílejí mnohé zkušenosti, jež z nás činí strany sesterské, spojenecké a spřátelené. Vedle našich společných hodnot zde existuje náš zápas za nezávislost, demokracii a v neposlední řadě i za úsilí vytvořit z Evropské unie lepší místo k žití! Není to jen pouhá shoda okolností, že po Slovinsku následuje z nových členských států EU právě Vaše země, která provede EU skrze současnou krizi do lepších časů. Ne, toto je dalším potvrzením, že Vaše strana a Váš národ jsou kompetentními a hodnými stát se lídry EU! Dovolte mi Vám všem a Vaší nádherné zemi popřát mnoho úspěchu a výtečnou perspektivu do budoucnosti. Přijměte prosím, vážený pane předsedo, ujištění o mé nejvyšší úctě! Bojan Šrot
30
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
M I C H A L
P E H R :
V Z N I K
Č S L
Klub senátorů ČSL roku 1926
Michal Pehr: Vznik ČSL Ke vzniku naší strany – tj. Československé strany lidové došlo před devadesáti lety v lednu 1919. Její vznik bezprostředně souvisí s počátky existence Československa, které vzniklo na základě výsledků první světové války a neurovnaných národnostních poměrů uvnitř habsburské monarchie. Tyto pronikavé změny se dotkly i věřících a katolické církve, která měla v rámci monarchie výsadní postavení, což se ale po válce radikálně změnilo. Jednou z proměn bylo i vytvoření nové jednotné katolické politické strany. Československá strana lidová byla novou katolickou stranou integrující v sobě celou řadu předválečných stran, především pak dva významné proudy, a to křesťansko-sociální a katolicko národní, jejichž počátky se kladou do devadesátých let 19. století. Proces sjednocování byl postupný. K volnému sjednocení početných katolických stran v Čechách došlo již v roce 1916, na Moravě bylo v květnu 1918 pak dohodnuto slouče-
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
31
M I C H A L
P E H R :
V Z N I K
Č S L
ní katolicko národní a křesťansko-sociální strany a v září upřesněny podmínky sloučení a po velké diskusi byl přijat i nový název strany, Moravskoslezská lidová. Název lidová pocházel od moravského preláta Františka Světlíka a byl převzat od Slovinské lidové strany. Někteří konzervativci požadovali aby v názvu bylo katolická nebo křesťanská, ale s tímto požadavkem neuspěli a lednu 1919 byl název pozměněn na Československá strana lidová (ČSL). Vznik ČSL lze chápat jako reakci na dobovou situaci. V poválečném období bylo katolické hnutí vyřazeno z rozhodování o novém státě. Dlouhodobé sepětí katolického oltáře a habsburského Tomáš Jiroušek (1858 –1940) trůnu totiž ovlivnilo negativně českou společnost redaktor a zakladatel v pohledu na vše, co souviselo s katolictvím. V této křesťansko-sociálního hnutí v Čechách, situaci byla lidová strana vlastně jediná, která moorganizátor 1. křesťansko-sociálního hla reagovat na nově vzniklou situaci. sjezdu v Litomyšli Hnutí Pryč od Říma, stržení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze a postupný vznik nové husitské církve byly událostmi, které symbolizovaly protikatolické nálady, kterými byli představitelé politického katolicismu otřeseni. A právě na tyto otřesy a změny ve světě politiky mohla reagovat jen nová strana. O nové straně platilo, že byla slabá i silná zároveň. Silná byla v tom, že se díky svému křesťanskému programu, respektive programu křesťanského solidarismu, opírala o poměrně velké množství věřícího obyvatelstva, které jí zvláště na Moravě vytvářelo silné pozice. Silná byla také díky své veliké síti spolků, odborů a zájmových organizací, které vytvářely „základnu politického katolicismu“. Na druhou stranu byla i slabá. Slabou byla právě kvůli svému širokému programu. Ten jí totiž umožňoval, aby ve svých řadách měla zástupce všech vrstev obyvatelstva od nejchudších až po nejFrantišek Šabata (1858 –1942) bohatší. Problémy byly ovšem i v organizaci. předseda české ČSL (1919 –1930) Již výše jsem se zmínil, že lidovci vznikli slouče-
32
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
M I C H A L
P E H R :
V Z N I K
Č S L
ním stran a toto slučování bylo postupné a ne jednoduché. ČSL vznikla na dvou ustavujících sjezdech, a to ve dnech 5.–6. ledna 1919 v Praze a na Moravě a ve Slezsku na sjezdu v Brně 26. ledna 1919. Vznikla tak strana tvořená zpočátku dvěma naprosto autonomními složkami, spojovanými jen společným parlamentním klubem, názvem, zájmy a společným nepřítelem. Byly vlastně jedinou stranou s takto volnou organizační strukturou v tehdejším Československu. V Čechách je vedl František Šabata a později Msgre. Bohumil Stašek (1886–1948) a moravskou část vedl Msgre. Jan Šrámek. Společný parlamentní klub vedl Šrámek, a to díky většímu vlivu moravské organizace. Nejen JUDr. František Nosek (1886–1935) v této oblasti bylo moravské křídlo vlivnější. Svoji ministr vnitra, ministr pošt, moc odvozovalo od širší členské základny stejně místopředseda ČSL, jako i od skutečnosti, že protikatolická vlna nebyla byl dáván za vzor jako příkladný na Moravě tak silná jako v Čechách. Větší vliv Mokřesťanský politik ravy vyvolával jistou animozitu mezi českým a moravským křídlem, která v podobě nejrůznějších konfliktů přetrvává ve větší či menší míře dodnes. Straně v době první československé republiky udával směr především Šrámek. Ale i on, stejně jako kdokoliv jiný, si musel uvědomit, že tu může být úspěšný pouze ten, kdo umí vyrovnávat rozdíly mezi jednotlivými složkami, především mezi českou a moravskou částí. Lidovci byli klasickou stranou středu, ve které se svářily jednotlivé směry a proudy více než v kterékoliv jiné straně a to byla jedna z jejích největších slabin. Naopak silná byla na poli českého politického katolicismu, který přes všechny krize byl stále nezanedbatelnou složkou v českém politickém živoThDr. Jan Šrámek (1870 –1956) tě. Lidovci jej v podstatě reprezentovali. Ostatní předseda Moravské křesťanskosociální strany (1899 –1918), české katolické strany vznikaly až odpadem od nich předseda Moravské zemské ČSL a jejich existence končila většinou s následujícími (1919 –1938), volbami pro nedostatek příznivců. Přes všechny své předseda ČSL (1919 –1945) nedostatky a problémy se jí podařilo stát se pevnou
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
33
M I C H A L
P E H R :
V Z N I K
Č S L
a důležitou součástí politického života první republiky. V neposlední řadě to byla zásluha Msgre. Šrámka. Ztratil podporu Hlinkovy ľudové strany, která tvořila do r. 1921 s lidovci společný parlamentní klub a společně kandidovaly i ve volbách r. 1920. Na druhé straně se ale strana rozšiřovala a centralizovala. V roce 1922 se spojily obě části pod jedním zastřešujícím ústředím, které vedl po celou dobu trvání 1. republiky Šrámek. Následně se lidovci rozšířili jak na Slovensko, tak na Podkarpatskou Rus. Nejdříve rozšířili svou působnost na Podkarpatskou Rus, když se k nim v roce 1924 připojila Karpatoruská strana chaliborská pod vedením Augustina Vološina (1874–1945). Později se ThDr. Bohumil Stašek strana rozšířila i na Slovensko. Došlo tak na slova (1886 –1948) Msgre. Šrámka, který řekl: „…když ľudová strana předseda české ČSL (1930 –1938) odchází z Čech, [tj. přerušuje spolupráci s ČSL – pozn. aut.] lidová strana přijde na Slovensko.“ V jednom z oslavných Šrámkových životopisů po roce 1945 se k jeho vztahu s luďáky píše: „...byly chvíle, kdy za sociálně pokrokovou linií své strany musel Šrámek svést tvrdé boje. V té věci byl Šrámek hanácky neoblomný. Jeho rozchod, třebas krvácejícím srdcem s vedením slovenské strany ludové, byl právě motivován tím, že nechtěl nikdy mít nic společného s tím, co jen zavánělo irredentou a zahraničním vlivem státu nepřátelským.“ Slovenské křídlo bylo založeno k 1. lednu 1925 a vedl ho dr. Martin Mičura (1883–1945), dlouholetý slovenský katolický politik. Význam těchto dvou nových organizací byl ovšem malý, a tak těžiště strany i nadále zůstávalo v českých zemích. Nicméně strana měla celorepublikovou působnost. Neměnila se ovšem jen stranická působnost. Měnilo se i jejich postavení na politické scéně. Lidovcům bylo zvláště na začátku první republiky naznačováno, že do rozhodování o státu, o který se katolíci nezasloužili, jim nic není. Tento postoj okolí ztěžoval českému stejně jako politickému katolicismu v Československu hledání nového poměru a nových vztahů k československému státu. Jeho nalezení mu trvalo daleko déle než ostatním stranám a hnutím, které byly lépe připraveny na jeho vznik, ale lidovecké vedení a především samotný Šrámek velmi brzy po vzniku republiky hledali cestu do tábora politiků podporujících nový stát a prezidenta. Jeho koncepce vedla k tomu, že se lidovci postavili na stranu demokracie, byť tento postoj vyvolával potencionální zdroje konfliktů mezi vedením a některými konzervativními skupinami. Ty mohly kdykoliv přerůst do otevřeného konfliktu a na sklonku r. 1938 při krizi strany do něj také přerostly.
34
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
M I C H A L
P E H R :
V Z N I K
Č S L
Plakát ČSL k volbám roku 1929
Šrámkova politika slavila ale prozatím své úspěchy. Zvolil taktiku vyčkávání, lavírování, kompromisů a protahování jednání v některých důležitých otázkách. Jeho politika byla výstižně charakterizována: „Dohodli jsme se, že se dohodneme.“ Nebyla to ovšem jen
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
35
M I C H A L
P E H R :
V Z N I K
Č S L
Fotografie z kampaně v parlamentních volbách roku 1935 – propagační jízda ČSL
politika lavírování a vyčkávání. Ty byly jen prostředky k dosažení cílů. Ferdinand Peroutka (1895–1978), významný český a československý publicista 20. století, ke Šrámkově taktice poznamenává: „Kam vliv monsignora Šrámka sahal, tam lidová strana nevystupovala výbojně. Jeho taktikou bylo spíše vsáknout se než prolomit. Ačkoliv tu a tam také mluvil jako útočný bojovník - protože to každý od vůdců očekává a poněvadž toho vyžadovali zejména mladší intelektuálové strany – v nitru svého svědomí byl spíše skeptik. Styk s metafyzikou nevzal mu jasný pohled na věci pozemské: znal povahu českého národa a nevěřil, že by se tu katolicismus směl odvážit otevřeného útoku. Síly, které stály proti němu, zamýšlel uspat a vyhýbal se všemu, co dráždí, a tedy i probouzí. Stále považoval síly ony za přílišné. Bylo mu sice známo jako všem jiným, že valná většina národa dosud se hlásí ke katolické víře, ale zacházel s tímto faktem, jako by našlapoval na půdu nejistou. Řekl jednou na sjezdu, vysvětluje opatrnost svého postupu: ‚Stát náš není křesťanský. Až bude většina národa nejen v katolické matrice, ale i v katolické straně politické, bude jinak. Osmdesáti procent katolíků se můžeme dovolávat, ale v zápase můžeme spolehnout jen na železnou menšinu.‘“ Tímto postupem získal ovšem jak pro církev, tak pro stranu řadu výhod. Lidovci zabránili odluce církve od státu, jež by měla neblahý vliv především na církevní finance. Stejně razantně hájili práva církve a církevní majetek.
36
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
M I C H A L
P E H R :
V Z N I K
Č S L
Na poli politickém se stali už za první úřednické vlády Jana Černého členy tzv. Pětky seskupení stran, které nepřímo rozhodovalo o budoucnosti státu, a od října 1921 se stali součástí vládní koalice, kde s výjimkou úřednické vlády setrvali až do podzimu r. 1938. Až na výjimky neobsazovali důležité resorty, ale stávali se oním pověstným jazýčkem na vahách politické moci, jenž nebylo možno přehlížet. Jejich úloha se projevila jak v době Marmaggiho aféry v r. 1925 či při jednání o Modu vivendi v r. 1927, tak v době svatováclavského milénia v r. 1929. Především se ale vliv lidovců potvrdil při prezidentských volbách v r. 1935, kdy pomohli získat v podstatě celý katolický tábor v Československu pro podporu Edvarda Beneše. Co se jim ale nepodařilo a co některé katolické skupiny a kruhy včetně příslušníků nejvyšší církevní hierarchie právem kritizovali, byla skutečnost, že se nevytvořil jednotný blok katolických stran v ČSR. V mnohonárodnostním státě měla každá z národností svoji katolickou stranu. Tak jako Češi měli lidovou stranu a Slováci Hlinkovu ľudovou stranu s případnými odnožemi, tak měli Němci svou Deutsch christlich - soziale Volkspartei, Maďaři Országos keresztény - szocialista párt a Poláci Zwiazek slaskich katolików. Tyto strany se ovšem nikdy nepodařilo sloučit. Důvodů bylo několik. Všechny se shodovaly v křesťanských ideálech a v tendenci zajistit základní kulturní, politická i hospodářská práva a požadavky své církve, se kterou byly často i ztotožňovány, protože se opíraly jak o církevní organizaci, tak o voliče, kteří byli věřící. Neshodovaly se ovšem už v takových otázkách jako například jak takového stavu dosáhnout. Neshodovaly se i ve věčně diskutovaných národnostních otázkách, kde především ČSL zastávala ve svém programu
Li dové listy – postoj ČSL k hrozbě nacismu před 2. světovou válkou
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
37
M I C H A L
P E H R :
V Z N I K
Č S L
Československá vláda v londýnském exilu pod vedením ministerského předsedy Jana Šrámka
vyhraněný postoj k této otázce. Rozdílné pojetí národnostních otázek se stalo jednou z největších příčin neshody a zároveň největší překážkou při případném vytvoření jednotného tábora. Největší snaha o vytvoření jednotného bloku byla mezi českou lidovou a slovenskou ľudovou stranou, mezi kterými sice blok existoval už na začátku republiky, ale rozpadl se. Nicméně i tyto pokusy byly neúspěšné a ztroskotaly. V případě ostatních stran lidovci buď neudržovali kontakty, nebo například v případě německých křesťanských sociálů se neshodli v národnostních otázkách. Profesor Trapl ve své práci uvádí výrok německého katolíka Dr. K. Hilgenreinera. Ten prohlásil, „…že se v národnostních otázkách spíše shodne s čs. sociálními demokraty než s neústupným Šrámkem.“ Přes tento neúspěch hrála ČSL v politickém prvorepublikovém systému důležitou roli, což se ukazovalo i při volbách, kdy i nejmenší volební zisk se pohyboval kolem 600 000 odevzdaných hlasů. Nejméně získala ve volbách roku 1920, kdy dosáhla 599 000 hlasů, r. 1925 získala 691 000, r. 1929 623 000 a r. 1935 615 000 hlasů. Tyto zisky odpovídaly 7,5% až 9,7% všech odevzdaných hlasů. Volební úspěchy straně umožňovaly, aby mohla v řadě otázek uplatňovat svou politiku. Nemohla ovšem prosazovat své požadavky vždy a v tom okamžiku volilo vedení ČSL kompromisní, opatrnou a vyčkávací politiku reprezentovanou Šrámkem. Takové postavení si zachovávala v podstatě až do osudného podzimu r. 1938, kdy pod vlivem událostí došlo k spojení českých pravicových a středových stran do Strany národní jednoty.
38
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
M I C H A L
P E H R :
V Z N I K
Č S L
Plakáty ČSL k parlamentním volbám v roce 1946
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
39
M I C H A L
P E H R :
V Z N I K
Č S L
Sjezd mládeže ČSL v roce 1947, který byl mohutnou demonstrací za demokracii
40
S B O R N Í K
K
9 0 . V Ý R O Č Í
V Z N I K U
Č S L
SBORNÍK K 90. VÝROČÍ VZNIKU ČSL
SBORNÍK K 90. VÝROČÍ VZNIKU ČSL
90 1919 2009
3 0. L E D N A 2 0 0 9 L I TO M YŠ L
Vydala Ústřední kancelář KDU-ČSL (odd. komunikace a analýz) 2009
