JUNIORFEST Číslo 1 – čtvrtek 18. 9. 2008
OBSAH: Juniorfest v Horšovském Týně – proč zrovna u nás Ptali jsme se starosty města Ing. Josefa Holečka Která filmová pohádka se nejvíc líbí – anketa Horšovský Týn v proměnách staletí Stanislav Fišer – heslo na internetu Zdeněk Zelenka se omlouvá Program festivalu 50 let školy
Redakce: Pavel Straka, Luděk Thomayer, Martin Steiner, Veronika Tomanová, Olina Třeštíková
Vážení čtenáři, milí hosté a diváci dovolte mi, abych Vás pozvala na akce I. ročníku mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež JUNIORFEST 2008, jenž díky výrazné podpoře města Horšovský Týn, MKZ Horšovský Týn a kastelána hradu a zámku Horšovský Týn proběhne v termínu od 18. do 21. září 2008 právě u Vás, v Horšovském Týně. S programem letošního ročníku Vás podrobněji seznamujeme na závěr tohoto bulletinu, ale přece jen několik nabídek zajímavých akcí. V rámci dopoledních filmových představení, která jsou určena základním a středním školám nejen z Horšovského Týna, uvedeme mj. nový australský film Prosincoví kluci, kde hlavní roli ztvárnil představitel Harryho Pottera Daniel Radcliffe, nebo divácky velmi úspěšný norský film o skateboardingu Switch. Po patnácti letech se do Horšovského Týna vrátí někteří z tvůrců pohádky Zdeňka Zelenky Nesmrtelná teta, aby zavzpomínali na natáčení v místním hradním podzemí. Tato úspěšná česká pohádka samozřej-
mě v programu chybět nebude. V jednání jsme i s Václavem Vorlíčkem, Petrou Černockou a Janem Hrušínským, kteří v úplném závěru festivalu přijedou osobně představit ukázky z Dívky na koštěti II. Dále je připravena řada doprovodných akcí, z nichž divácky prozatím nejatraktivnější zřejmě bude soutěž, kterou pod názvem Bludiště pravidelně vysílá Česká televize. V závěru svého úvodního slova mi dovolte vyslovit velký dík a zároveň jedno neskromné přání celého realizačního týmu letošního úvodního ročníku. Je nám nesmírnou ctí, že s Juniorfestem můžeme vstoupit na půdu Horšovského Týna, města s velmi bohatou historií a architekturou čistého, podmanivého kouzla. Věříme, že v nabídce prvního ročníku festivalu všichni společně najdeme nejeden zdroj příjemné zábavy, inspirace i poznání, a to nejen ze světa filmu a umění, ale i prostřednictvím setkání se zajímavými hosty. Přejeme Vám, aby se Vám ve Vašem městě s Juniorfestem líbilo a těšíme se na Vás v hojném počtu! Se srdečným pozdravem za realizační tým Judita Houšková, ředitelka MFF JUNIORFEST 2008
Rozhovor s Martinem Kosou, členem programové sekce Juniorfestu 2008 Co a kdo je Juniorfest?
Juniorfest je mezinárodní filmový festival pro děti a mládež, a zároveň i občanské sdružení stejného jména, které vzniklo za účelem příprav a organizace festivalu. Ve festivalovém teamu se schází ostřílení festivaloví harcovníci, znalci i fandové české i mezinárodní kinematografie pro děti a mládež, pedagogové i nadšenci, kterým není svět dětí lhostejný. Ba naopak, je velmi mocnou inspirací – vždyť v dnešním mediálním šumem přetékajícím světě, který prosazuje kult věčného mládí, jako by se nepočítalo s dětmi či seniory. Jako by se zapomnělo na Komenského „škola hrou“, jako by se zapomnělo, že vedle „hrát“ je i „hrát si“. Cílem našeho snažení je dívat se na svět kolem nás i na sebe samé očima dětí z celého světa. Juniorfest však nejsou jen filmy a kulturní
doprovodné akce. Naší snahou je přizvat i odborníky z domova a ze zahraničí a podívat se společně na možnosti výuky s pomocí filmu a kinematografie. V dnešní době všudypřítomného a pro všechny již lehce dostupného internetu je jedním z hlavních témat i mediální výchova, tedy schopnost orientovat se ve světě médií, informací a informačních zdrojů. Rádi bychom přispěli k poznání, jak lze současné informační technologie užít k výuce, ale i ke komunikaci mezi sebou samými a překonávat tak hranice států ale i svého dosavadního poznání.
Proč festival zavítal právě k nám do HT?
V minulosti se řada z nás podílela na různých kulturních akcích festivalového typu doma i v zahraničí a víme o sobě již delší dobu. Je vzácné, když se setkají lidé, kteří spolu souzní a mají společná téma a i pohled
na svět. Protože jeden podobný festival před časem
zanikl v důsledku nedostupných prostor, rozhodli jsme se vylézt na kopec a tak, jak to kdysi udělal praotec Čech se porozhlédnout kolem sebe a najít „zemi zaslíbenou“. Netrvalo dlouho a kdosi přišel s návrhem Horšovského Týna. Bylo to skutečně vzrušující, když jsme si vzájemně telefonovali o Vašem nádherném městě, o jeho bohaté pro nás do té doby dosud netušené historii a osobnostech minulosti i přítomna. A když jsme k Vám všichni společně vyrazili na výlet, prohlédli si nádherný zámek s kouzelným parkem a seznámili se s nadšenými divadelními ochotníky, rázem jsme vyslovovali jedno silné přání: chceme do Horšovského Týna! V rámci prvního ročníku přicházíme prozatím jako poslové dobré vůle, festival bude letos nesoutěžní přehlídkou a zároveň tak trochu pánskou volenkou. Už dnes ale mohu říci, že témat a námětů už je na několik let dopředu. Je pro nás velkou ctí a svým způsobem i zadostiučiněním,
že jsme si Týn pro sebe tak trochu „objevili“ a nebylo by překvapením, kdybychom díky Vám objevili i něco nového o sobě samých. V neposlední řadě se setkáváme s velmi zajímavými osobnostmi a představiteli města, hradu a zámku a myslím, že těch setkání bude ještě celá řada.
Na co se nejvíce těšíte?
Tak to je z velké části tajemství, které, když dovolíte, si nechám pro sebe. Ve Vašem krásném městě – mimochodem je neuvěřitelné sledovat, s jakým citem a umem jste rekonstruovali historické jádro – je zkrátka cosi silného a inspirujícího. Velmi se těším na další objevy a věřím v inspirativní setkání s Vámi diváky i návštěvníky Juniorfestu, stejně tak jako s návštěvníky Vašeho města, a zejména pak s místními, s Horšovskotýňáky.
Rozhovor se starostou města Ing. Josefem Holečkem Pane starosto, chodíte často do kina?
Bohužel ne, pokud navštívím místní kinosál, tak je to většinou při divadelních představeních nebo při jiných kulturních akcích. Klasickému promítání filmů v kině dneska hodně konkuruje televize a technologie „Domácího kina“.
Vzpomenete si na film, který jste viděl v kině naposledy?
Myslím, že to byl film „Hon na ponorku“ se Seanem Conerym v hlavní roli.
Kterou filmovou pohádku jste měl nejraději?
Z filmových pohádek je pro mě nejlepší Pyšná princezna.
Měl jste v mládí nějakého oblíbeného filmového hrdinu?
Tak těch bylo několik. Určitě k nim patří Vinetou, Rychlé šípy, Sedm statečných a pro své herecké umění Vlasta Burian.
Proč jste se rozhodl podpořit konání Juniorfestu v našem městě?
Abychom se pokusili naší mládeži a dětem znovu přiblížit atmosféru v kině při promítání filmů. Také si myslím, že takový festival bude našemu městu slušet a mohla by vzniknout zajímavá tradice podbarvená kulturním a historickým prostředím našeho města a státního hradu a zámku Horšovský Týn.
Anketa, Anketa, Anketa... Zajímal nás vztah našich učitelů k filmovým pohádkám. Chtěli jsme zjistit, zda se mění prožívání filmových pohádek s věkem a tím i výběr té, kterou mají nejraději. Položili jsme jim tedy následující otázku: Vzpomenete si, jakou filmovou pohádku jste měli nejraději, když jste chodili do školy? Věra Mifková, učitelka českého jazyku a dějepisu, narozena 1947 Od školních let miluji tři pohádky: Pyšnou princeznu, pro výborné herecké obsazení, vtipnou převýchovu princezny a vítězství dobra. Princeznu se zlatou hvězdou na čele, která pohladí na duši. Líbí se mi její verše, hezká a něžná píseň. Do třetice mám ráda film Byl jeden král s vynikajícím hereckým obsazením a vítězstvím obyčejné lidské moudrosti. Všechny tyto pohádky jsou bez krutosti a násilí. Pavel Straka, zástupce ředitele, narozen 1951 Jako dítě jsem nejraději poslouchal české pohádky sebrané a upravené Karlem Jaromírem Erbenem. S nimi nejlépe souzněla výborná filmová pohádka režiséra Martina Friče Princezna se zlatou hvězdou na čele, mám ji dodnes nejraději. Tehdy nebyla televize samozřejmostí, byla spíše ještě v plenkách. Do kina jsme chodili houfně a dost pravidelně. Vzpomínám, jak jsme se ve třídě zdravili směšným pozdravem krále Kazisvěta, kterého nádherně zahrál Martin Růžek, podupnutím a bouchnutím vodorovné položené dlaně do čela, hrudi a břicha. Marta Bastyánová, učitelka českého jazyku a dějepisu, narozena 1951 Pohádky jsem měla ráda, ráda jsem je četla a později jsem se na ně ráda dívala v kině i v televizi. Líbila se mi Pyšná princezna, Byl jeden král, Obušku z pytle ven, Hrátky s čertem. Nejraději jsem však měla pohádku Princezna se zlatou hvězdou na čele. Proč? Protože je něžná, milá, bez násilí, hodně výpravná i vtipná. Dobro samozřejmě zvítězilo nad zlem. Jediným zlem byl král Kazisvět VI., z boží vůle král, mocný panovník a hla-
va pomazaná … a toto zlo bylo zesměšněno. Dodnes umím celé pasáže zpaměti. Dokonce jsem v této pohádce i hrála, a to rozmazlenou vévodkyni Glorii (jako členka divadelního kroužku pod vedením paní učitelky Hanušové). Luděk Thomayer, zástupce ředitele, narozen 1954 Byl jednou jeden král. Film měl krásnou výpravu, krásné barvy a hráli v něm mí oblíbení herci – Jan Werich a Vlasta Burian. Jana Mašátová, učitelka českého jazyku a dějepisu, narozena 1960 Když jsem chodila do školy, měla jsem nejraději Popelku (v hlavní roli s E. Hruškovou a K. Štědroněm) a Šíleně smutnou princeznu. Popelka se mi líbila proto, že děj odpovídal předloze. V Šíleně smutné princezně byl princ mým nejoblíbenějším zpěvákem. Obě pohádky jsem měla ráda proto, že se v nich zpívá. Pavel Janský, ředitel, narozen 1966 Vzpomenout si na pohádku, kterou jsem v době mé školní docházky měl nejraději, je pro mne velice jednoduché. Jednoznačně to byla pohádka Pyšná princezna. Má klasický pohádkový děj s dobrým koncem, ve kterém nechybí láska a humor. Režisér Bořivoj Zeman vybral vynikající herecké obsazení. Také je v ní spousta krásných písniček např. Rozvíjej se poupátko. Skvělá je i volba zámku, ve kterém se pohádka odehrává. Hluboká nad Vltavou je nejhezčí zámek u nás. Jaroslav Vrba, učitel matematiky, fyziky a hudební výchovy, narozen 1966 Z pohádek jsem měl rád Prince Bajaju. Moc se mi líbily rytířské souboje. Ovšem můj nejoblíbenější film byl Páni kluci, není to sice klasická pohádka, ale to mu na kráse nic neubírá. V současnosti mám nejraději pohádkovou sérii pro „dospělé kluky“ s agentem 007 Jamesem Bondem. Nepohrdnu ani Indiana Jonesem nebo Hvězdnými válkami. Naši páni učitelé mají rádi krásné pohádky a filmy, těší se na další od našich filmových tvůrců a rádi na ně půjdou s námi svými žáky.
Horšovský Týn v proměnách staletí
Dějiny města jsou od samého počátku spojeny s panstvím pražských biskupů. To se konstituovalo v průběhu 11. století kolem biskupského dvorce a kostela v nedalekém Horšově, odkud dostal Horšovský Týn své jméno. V polovině 13. století přenesli biskupové své sídlo z Horšova do Týna, kde na pravém břehu Radbuzy už existovala kupecká osada. Stávala při brodu, kudy vedla zemská stezka z Prahy do Řezna. Patrně za episkopátu Tobiáše z Bechyně byl na levém břehu Radbuzy vystaven rozlehlý hrad čtvercového půdorysu, pod nímž téměř současně vyrostlo město. O významné funkci, kterou biskup nově vzniklému sídlu přisuzoval, svědčí výstavnost hradu, která si nezadá s tehdejšími nejvýznamnějšími královskými hrady, jako byly Zvíkov, Bezděz nebo Písek. Zejména hradní kaple je vynikající ukázkou rané gotiky. První písemná zmínka o Horšovském Týně pochází z 50. let 14.století, kdy arcibiskup Arnošt z Pardubic udělil městu některá privilegia, mimo jiné i právo opevnit město hradbami. Toto opevnění sehrálo významnou roli v době husitských válek, kdy se město stalo baštou katolicismu v jihozápadních Čechách a bylo husity několikrát obléháno. Biskupský purkrabí Zdeněk z Drštky pak získal panství do trvalého držení a jeho rod Ronšperků držel město a panství celé jedno století. V roce 1539 koupil panství nejvyšší hofmistr království Jan ml. z Lobkovic, který po zničujícím požáru roku 1547 nechal hrad přestavět na okázalý renesanční zámek. Také město dostalo novou podobu. Za vlády Lobkoviců v 1. polovině 16. století zaznamenal Horšovský Týn první velké období rozkvětu. Lobkovicové byli typickými šlechtickými podnikateli, město pak těžilo především z významných trhů s dobytkem, který se vyvážel do sousedního Bavorska. Tradice obchodu s dobytkem
se udržela až do začátku 2. světové války. Mladší Janův syn Vilém z Lobkovic se aktivně zúčastnil stavovského povstání 1618 – 1620, patřil mezi 30 direktorů a na dvoře Fridrich Falckého působil jako nejvyšší hofmistr. Po bělohorské porážce sice vyvázl životem, ale veškerý majetek mu byl zkonfiskován. Zámek, město a celé panství koupil štýrský hrabě a diplomat ve službách Ferdinanda II. Maxmilián z Trauttmansdorffu (1584–1650). Jeho rodu patřil zámek až do roku 1945. Maxmilián jako významný císařův rádce dovedl panství ochránit v době Třicetileté války od průtahů vojsk, takže město ve srovnání s okolními královskými městy tolik neutrpělo. Teprve na samém sklonku války obsadili město a zámek Švédové, což mohlo mít spojitost s Maxmiliánovou aktivní účastí při dojednávání Vestfálského míru. Po skončení války zaznamenal Horšovský Týn poměrně rychlý vzestup. Úbytek obyvatelstva byl nahrazen německými kolonisty, a město tak ztratilo svůj původně český jazykový charakter. Převaha německy mluvícího obyvatelstva pak byla dovršena za tereziánských a josefínských reforem. Počátkem 19.století, kdy ve městě pobýval Josef Dobrovský, měl už Horšovský Týn německý ráz. Společenské změny po polovině 19.století přinesly městu posílení role městské samosprávy a státní správy. Horšovský Týn se stal sídlem politického a soudního okresu. Růst společenské prestiže města byl doprovázen na přelomu 19. a 20. století hospodářským rozmachem. V roce 1900 získalo město železniční spojení. Rozvíjela se především odvětví spojená s tradiční vyspělou zemědělskou výrobou: v roce 1898 byl otevřen měšťanský pivovar se sladovnou, o několik let později družstevní lihovar, tradice trhů s dobytkem se udržovala v oboru plemenářství, zejména v chovu plemenných býků.
Stanislav Fišer
(informace z internetu) *14. 12. 1931, Hořice v Podkrkonoší Narodil se jako syn herečky kočovné divadelní společnosti a vysokomýtského starožitníka. Vychodil obecnou školu a začal hrát ochotnické divadlo. Profesionální průpravu získal po válce u paní Mellanové v Pražském divadle pro mládež, po jehož zrušení působil v Městském divadle na Královských Vinohradech, v Divadle Jiřího Wolkera a Burianově souboru. Roku 1959 ho angažoval JanWerich do divadla ABC, s nímž přešel v roce 1962 do Městských divadel pražských, kde setrval až do důchodu v roce 1993. Hrál v mnoha filmech, ze začátku menší i větší chlapecké role Křížová trojka, Na dobré stopě, Červená ještěrka, Advent, Ročník 21, Rodinné trampoty oficiála Tříšky, Větrná Hora. Od poloviny 60. let vytvořil role mladých mužů Dáma na kolejích, Pěnička a paraplíčko, Drahé tety a já, hrál v seriálech Pan Tau, Hříšní lidé města pražského. Hojně a výrazně se uplatňoval v dabinku, propůjčil hlas například Pierru Briceovi v roli indiánského náčelníka Vinnetoua z cyklu dobrodružných příběhů Karla Maye. Za celoživotní mistrovské působení v této oblasti získal Cenu Františka Filipovského. Jeho portrét je zachycen v knize Nekončící potlesk aneb Galerie nezapomenutelných.
V současné době je po velmi těžkém onemocnění, bohužel zcela ztratil hlas, mluví pomocí přístroje. Už se loučil s herectvím i s životem, ale osud mu dal další šanci. Herec, který má za sebou urputný boj s rakovinou hrtanu a přišel kvůli ní o své zlato – o hlasivky, dostal ten nejhezčí dárek. S plnou parádou se znovu vrátil před kameru. Scenáristky seriálu televize Prima Velmi křehké vztahy mu ušily roli na tělo. Bude hrát němého! Legendární herec, který si naposledy zahrál v Andělské tváři Zdeňka Trošky před dlouhými sedmi lety, bude hrát tatínka Martina Preisse, starého pana Langa, okolo jehož postavy se celý seriál točí!
Filmografie Stanislava Fišera Herec:
Andělská tvář (2002) .... Galetti Brouk v hlavě (2002) (TV) 1999-1990: Z pekla štěstí (1999) .... hofmistr Nesmrtelná teta (1993) .... baron Svědkyně (1991) (TV) Zálety koňského handlíře (1991) (TV) 1989-1980: Dva na koni, jeden na oslu (1986) .... putykář Podfuk (1985) .... ing. Zich Noc smaragdového měsíce (1984) .... vrátný 1979-1970: Parta hic (1976) .... horník Paleta lásky (1976) .... Quido Mánes
Odysseus a hvězdy (1976) .... pracovník radiolokace Hvězda padá vzhůru (1974) .... televizní pracovník Drahé tety a já (1974) .... kriminalista Tři nevinní (1973) .... Kos Pan Tau a cesta kolem světa (1972) .... role neurčena Smrt černého krále (1971) .... Kořínek Pěnička a Paraplíčko (1971) .... Podrazil Žižkův meč (1970) .... pan Pohltoňský Svatá hříšnice (1970) .... Dostál Rekviem za rytierov (1970) .... Miky 1969-1960: Bylo čtvrt a bude půl (1968) .... děda Hříšní lidé města pražského (1968) (TV seriál) .... 10 - role neurčena Čtyři v kruhu (1967) .... VB Dáma na kolejích (1966) .... pan Marek Slečny přijdou později (1966) .... číšník Viktora
Třiatřicet stříbrných křepelek (1964) .... Arnošt Obžalovaný (1964) .... Kolek Smutný půvab (1963) (TV) .... role neurčena Táto, přečti to! (1963) .... role neurčena Deštivý den (1962) (středometrážní) .... Oldřich Kolik slov stačí lásce (1961) .... 2. radista Jirka Sedmý kontinent (1960) .... Pepík Černá sobota (1960) .... mladík ve vlaku 1959-1950: V šest ráno na letišti (1958) .... Jirka Ročník 21 (1957) .... Mirek Florenc 13.30 (1957) .... řidič autobusu Ztracenci (1956) .... pěšák Václav Advent (1956) .... chasník Advent (1956) .... role neurčena Vina Vladimíra Olmera (1956) .... Tomáš Benda
Větrná hora (1955) .... Ctirad Šantora Konec strašidel (1952) .... Rudla Únos (1952) .... kamelot Milujeme (1951) .... Jiří Jedlička Posel úsvitu (1950) .... prokůpek 1949-1940: Rodinné trampoty oficiála Tříšky (1949) .... Julínek Pan Habětín odchází (1949) .... mladík natírající tabulku Křížová trojka (1948) .... Petr Hostinec U kamenného stolu (1948) .... mladík v restauraci Červená ještěrka (1948) .... Kokeš Na dobré stopě (1948) .... Očko Až se vrátíš (1947) .... kluk u auta
Dabing:
Vinnetou .... hlavní role Tygrův příběh (2000) (USA) .... Králík Hurá na medvěda (2000) .... klaun 1999-1990: Hon na myš (1997) (USA) .... Quincy Thorpe Den nezávislosti (1996) (USA) .... Julis
Levinson Ricky a Barabbas (1992) (IT) .... Barabbas Dva společníci (1992) (IT) .... Vittorio Svatební hostina (1992) (USA) .... pan Gao Tři stateční (1992) (USA) .... dědeček 1989-1980: Nekonečný příběh 2. (1989) (USA-SRN) .... Nimbly Čas násilí (1988) (BU) .... Aligorko Okno z ložnice (1987) (USA) .... Hendersonův obhájce Zázračný lékař (1986) (UK) .... I.Q. Patel Slaná růže (1982) .... Malina Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku (1981) Šerif a mimozemšťan (1980) (IT) 1959-1950: Křižovatky (1959) .... Dalibor Daněk
Astérix a překvapení pro Caesara (1985) (FR) .... Astérix 1979-1970: Marco Polo junior (1972) (AT) .... racek 1959-1950: Smrt v sedle (1958) .... Franta Lady a Tramp (1955) (USA) .... Fousek Alenka v říši divů (1951) (USA)
Zpěv:
Sedmý kontinent (1960) .... Na rozloučení, mý potěšení 1959-1950: Větrná hora (1955) .... Má milá rozmilá hněvá se na mě
Mluví:
Pinocchiova dobrodružství (1996) (VB-FRSRN) .... Pepe Labutí princezna (1994) (USA) .... lord Rogers Lví král (1994) (USA) .... Zazu 1989-1980: Past na kočky (1986) (HU) .... Šafránek
Milí členové organizačního týmu JUNIORFESTU a milí občané krásného města Horšovský Týn! Velice rád bych vás všechny pozdravil a hned v úvodu mi dovolte, abych vám poděkoval za pozvání na nový festival MFF JUNIORFEST, který se koná právě ve vašem městě. Festivalu tímto přeji do vínku jen to nejlepší a hlavně mnoho spokojených diváků. Velmi mne potěšilo, že jste do programu zařadili i můj dnes již lehce historický film NESMRTELNÁ TETA, který jsem točil v roce 1993 pro Bonton a přiznávám, že tento film patří z mých asi 60 celovečerních titulů k mým nejoblíbenějším. Vzpomínám si velmi přesně, že jsme ho točili i v podzemí na zámku v Horšovském Týně. K tomuto místu mám pěkný vztah i z jiných důvodů – nedaleko tohoto městečka měla chalupu (mlýn) naše letitá spolupracovnice a milovnice dětských filmů paní režisérka Drahomíra Králová, která již, bohužel, není mezi námi. Na tomto mlýně jsem trávil nejedno příjemné léto a byl bych i proto rád, kdybych se na tento mlýn mohl po letech z čistě sentimentálních důvodů podívat. Jak vidíte, mám nejeden pádný důvod, abych se na Váš festival vydal, leč okolnosti mi nejsou vůbec nakloněny – v termínu, o kterém hovoříte, točím právě pro Českou televizi shodou okolností také velkou pohádkovou komedii, a to „Kouzla králů“ a zároveň dokončuji v této době poměrně důležitý film s paní Dagmar Havlovou, budeme mít zrovna postsynchrony. Vidíte tedy, že důvody jsou to natolik silné, že je můžeme zlomit ani má touha se vašeho festivalu zúčastnit a do Horšovského Týna se opět podívat. Bohužel. Doufám však, že festival bude pořádán i další roky a jistě tedy bude naděje, abych se na festival vydal. Přeji vám všem, kteří tebto nový a záslužný projekt rozjíždíte, mnoho úspěchů, osvícených sponzorů a hlavně spokojených diváků. Škoda, že u 1. Ročníku nemohu být, ale tak už to bývá, že bez natáčení nemůže následovat promítání. Takže hold jindy! Mějte se moc fajn, držím vašemu festivalu palce, zdravím všechny horšovskotýnské i nehoršovskotýnské a příští rok se ozvěte!
Zdeněk Zelenka, scénárista a režisér
50 let základní školy
V Horšovském Týně, když přijde řeč na školní léta, se dříve nebo později objeví otázka: „Kam jsi chodil, do staré, nebo do nové školy?“ Je zajímavé, že „novou školou“ se zde rozumí školní budova v Zámeckém parku, od jejíhož otevření uplynulo v srpnu letošního roku neuvěřitelných 50 let. I když se všeobecně vžil název „nová škola“, alespoň školní budova už dávno nová není, ba naopak už toho spoustu pamatuje. Padesátka v životě člověka bývá obvykle první příležitostí ke krátkému zastavení, ohlédnutí za uplynulými léty a určitému bilancování. Nejinak tomu je u tak složitého organismu, jako je škola. Vždyť považte, že ve školních lavicích zasedlo a školou prošlo více než 6 000 žáků, a to už je město větší než Horšovský Týn. Na jejich vzdělávání se podílely téměř dvě stovky učitelů, kteří se na škole v průběhu let vystřídali. První žáci, kteří vstoupili do nové školní budovy, teď do stejné budovy vodí svá vnoučata. Některým učitelům prošlo rukama několik generací žáků. Během padesáti let se školní budova v Zámeckém parku stala nedílnou součástí města, kolem níž chodíme se samozřejmostí, jako by tady stála od nepaměti, aniž si uvědomujeme, kolik úsilí několika generací to stálo, než se uskutečnil záměr vystavět skutečně reprezentativní a kapacitně na dlouhá léta dostatečnou školní budovu, která, tak jak dříve bývalo zvykem, mohla být chloubou města. Dlužno podotknout, že se to v našem městě podařilo. Potřeba nové školní budovy v Horšovském Týně se projevila už v době mezi dvěma vál-kami. Už tehdy si místní samospráva stěžovala na nedostatek školních kapacit. Pohled do školních kronik jí musí dát za pravdu. Třídy byly opravdu přeplněné. Výstavba školy ve Vrchlického ulici tento problém neřešila, neboť jako menšinová škola byla určena pro české děti. Otázka nedostatku školních kapacit se znovu projevila počátkem padesátých let minulého století.Školské reformy provedené neblahým Zdeňkem Nejedlým podle sovětského vzoru, které zničily vyspělou soustavu českého školství,
sice vedly ke zkrácení školní docházky, a tím ke snížení počtu žáků, třídy však zaplňovali přespolní žáci, kteří po zrušení škol ve zničených a vylidňujících se vesnicích v pohraničí stále ve větším počtu dojížděli do Horšovského Týna. V této souvislosti je třeba ocenit , že se místní samosprávě a správě okresu podařilo pro-sadit velkorysé řešení.. Tím byla výstavba rozsáhlé školní budovy na velice příhodném místě, v areálu bývalého zámeckého zahradnictví. Výstavba natrvalo vytvořila podmínky pro vyře-šení sítě základního a středního školství v Horšovském Týně. Úvodní projekt byl vypracován družstvem výtvarné a propagační práce AMS a schválen ministerstvem školství 30.srpna 1954. Původní projekt, který počítal s dvěma patry, byl pak podle požadavků památkové péče přepracován tak, aby výsledná hmota nepřevyšovala v horizontu dominantní postavení státní-ho zámku. Celý objekt byl snížen a rozložen do současné podoby protáhlého písmena H. Konečný projekt pro stavební povolení vypracoval ateliér Vojenského projektového ústavu v Praze pod vedením S.Mayera. Přípravné práce byla zahájeny 24.října 1955. Vlastní stavbu prováděly od 28. února 1956 Pozemní stavby Plzeň. Jde o pozdní ukázku architektury, pro kterou se vžil název „sorela“. Ve stejném duchu byly stavěny i první domy v ulicích B. Něm-cové, J. Hory a Suchanovově. Jedná se ve srovnání s pozdější panelovou výstavbou o kvalitní architekturu s jednoduchými, ale působivými stavebními detaily. Horizontální členění objektu kordonovou římsou a dvojí rytmus rámování oken zvýrazňují působivost čestného dvora ve směru od Zámeckého parku. Poměrně honosně je vybaven i interiér vstupního vestibulu s hlavním schodištěm. Ostatní prostory jsou řešeny sice přísně účelově, ale s estetickým cítě-ním. Budova byla slavnostně otevřena 24. srpna 1958. Vyučování zahájilo ve 20 třídách 649 žáků. Od té doby sloužila potřebám jedenáctileté, později dvanáctileté střední školy, dále základní devítileté školy, nyní naprosto vyhovuje potřebám Základní školy v Horšovském Týně.
