Jules Verne
ČERNÉ INDIE
MUSTANG
I. Dva dopisy, které si odporují P an inžen ýr J. R. St arr, Ed in bu r gh, na Kano ngat ě č. 30. Po ku d se pan James St arr zí t ra d o sta ví d o Ab erf o yl ských uh el n ých d o lů (Do cha rt ův důl, Yarowská šacht a), do zví se n ěco, co ho ji stě b ud e za jí mat. Pa na Ja mese S ta rra bude na nádraží v Kal l and eru p o cel ý d en o čekáva t Ha rry Fo rd, syn b ýva lého nadd ů l ní ho Si mon a Forda. Pro sí me, abyst e toto pozvání zach oval v ta j no sti. T ako vý byl o bsah d o p isu , o r azít ko vaného aberfo ylsk ým po št o vním úř adem v St ir lingské m hr abst ví ve S ko t sk u, kt er ý James S t arr o bdr žel r anní po št ou dne 3. p ro since l8 ... I nžen ýro va zvěd avo st t ím b yla not ně podr ážděna. Ani ve snu ho nenapadlo , že b y se v t o m do pise mo hlo jednat o nějak o u myst ifik ac i. S imo na Fo rda, jedno ho z býva lýc h př ed áků v Aber fo ylsk ýc h dole ch, kde byl o n, James S t arr, dvacet let ř ed it ele m, v ang lick ých u helnách naz ývaného „viewer “, znal již dávno. James S t ar r byl mu ž st at né po st avy a ve svýc h pět apadesát i let ech vypadal na čt yř icet . Pocházel ze st ar é edinbu r g hsk é ro d in y a p at ř il k je jím ne jv ýznamně jš í m p ř ís lu šn ík ů m. Důlním inže nýr ům, k t eř í p o zvo lna u k u su jí z u h lo no sného po dzem í S po jeného kr álo vst ví, v Car d iffu st ejně jako v Newcast le i níže po lo žených skot ských hr abst vích, d ěla la jeho práce čest . Všeo becného uznání s i S t arro vo jméno získ a lo zejména v h lu b inách t aje mnýc h Aber fo ylsk ých do lů, zaujíma jíc íc h část po d zemí St ir ling sk ého hrabst ví a so usedíc ích s do ly Allo askými. T am Ja mes St ar r st rávil t éměř celý s vů j mužný věk. Kro mě t o ho byl č le ne m „S po lečno st i sk o t sk ých st aro žit níků“, kde byl zvo le n př edsedou, pat ř il t ak é k ne jakt ivně jš ím č le nů m „Kr á lo vského úst avu“ a jeho zna menit é č lánk y čast o uveř ejňo vala „E d in bu r g hsk á Revue“. Jak je pat r né, byl Ja mes S t arr jed ním z o něch pr akt ick ýc h vzd ě lanců , jimž Ang lie vděč í za svů j blaho byt , a ve st aro bylé m hlav n ím měst ě S ko t ska, kt eré si p lně zas luhu je jak svým vz hlede m, t ak po st r ánce d u cho vn í o značení „At hény sever u“, zaujíma l výz na mné po st avení. Je zná mo , že Ang ličané r o zsáhlý ko mplex uhe lnýc h do lů po jmeno va li ve l m i př íznačně - t r efně je j nazva li „Čer né I nd ie“ - a t y zř ejmě př ispěly k př ekvapivé mu nár ů st u bo hat st ví S p o jeného kr álo vst ví vět ší měr ou než sa mot ná Výc ho d ní I nd ie. Zd e do slo va ve dne v no ci pr aco vala celá ar máda havíř ů , do býva jíc ích z br it sk ého po d zemí uhlí, o no vzácné palivo , kt eré je nezbyt n ý m živ le m p r ů mys lo vého život a. T enkr át byla časo vá hr anice, kt erou st ano vili o dbo r níc i p ro v yčer p ání d o lů , ješt ě velmi vzd á lená a neb ylo nut né se o bávat , že by byl v do hledné do bě uhlí ned o st at ek. Vžd yť se mě la v yu ž ívat bo hat á lo žiska uhlí d vo u svět ů. Nejr ůznějš í m t o vár nám, lo ko mo t ivá m, lo ko mo bilů m, paro lo dím a p lynár ná m ješt ě zdaleka nehr o zilo nebezp ečí, že budou mít o nero st né palivo no uzi. V posledníc h let ech však spo t ř eba vzro st la do t é mír y, že někt er é slo je byl y vyčer pány do po sled n í žilk y. A t ako vé do ly b yly n yn í o pušt ěné a bez užit ku pro vrt ávaly a br ázdily p ůdu sv ými št o la mi a šacht ami, zejíc ím i pr ázdnot ou. St ejně t o mu bylo i s do ly Aber fo ylsk ými. Po sled n í t unu uhlí z t o hot o lo žiska vyve zl vo zík již př ed deset i let y. Zař ízen í
„sp o dk u “ ( po zn. aut . T ěžba v do lech, se dělí na pr áce „spo dní“, kt er é se v yk o návají v do le, a „denní“, kt er é se p ro vád ějí ve nk u na p o vr chu ) st ro je s lo užíc í mecha n ick é dop r avě po ko lejíc h št o l, vo zíky, t voř íc í po dzemní vlak y a t ramva je, k lece běhajíc í na ho ru a do lů v t ěžních šacht ách a rour y se st lačen ým vzd u chem, po hánějíc ím vr t ačk y - pro st ě vešker é nář adí po t řebné k t ěžbě bylo v yt aženo z hlubin do lů a odlo ženo na povr chu. Vyčer paný dů l se podo bal mr t vo le o bro vského bájné ho mast o do nt a, z níž byly vyjmut y všechny o r gány a zůst ala je no m ko st r a. Ze zař ízen í zb yl y je no m d lo u hé dř evěné žebř ík y, vedoucí do hlubin Yaro wsko u šacht o u - jed in ým míst em, k ud y se nyní po zast avení pr ací bylo mo žné dost at do spo dních št o l Do chart o va do lu. St avby, vybu do vané k d ys i p r o „denní“ pr áce venku na ze mi, do sud označo val y míst a, kde byly v yh lo u ben y šacht y t o hot o nyní zce la o pušt ěného do lu, je jic hž so u bo r př ed st avo val aber fo ylsk é uhelné ložisko. B yl t o smu t ný d en, k d yž ha v íř i napo sle d y o po u št ěli dů l, ve kt er ém t o lik let p r aco vali. I nžen ýr James St arr svo la l něko lik t is íc praco vit ých st at ečnýc h d ěln ík ů d o lu . Všic hn i la mač i, vozič i, lezc i, zavážeči, podbíječ i, cest ář i, vybír ač i, nar ážeči, ko vář i, t esař i, ženy, st ar ci i d ět i, dělníc i p r acu jíc í u v n it ř do lu i na p o vr chu se shro máždili na o hro mné m d vo ře Docharto va do lu, kdys i p lné m vy t ěženého uhlí. T y do br é lid i, kt eř í p o celá d lo u há lét a, gener ace po generaci, pr aco vali ve St ar é Aber fo yli, mě la nyní r o zdělit pot řeba n o vého v ýd ělk u . Čekali, až se napo sled y ro zlo u čí s inžen ýr em a pak důl na vžd y opust í. Spo lečno st , kt er é do ly pat ř ily, mez i ně d a la jako mimo ř ádnou o d měnu ro zd ělit v ýno s běžného ro ku , i k d yž t o neb ylo mno ho , p ro to že výt ěžno st žil je n nepat r ně př evyšo vala nák lady spoje né s t ěžbo u. Mo hli s t ím však v yst ačit na do bu, než dost anou jino u pr áci buď v so usedníc h u heln ýc h do lech, nebo na stat cích a v t ovár nách hr abst ví. James S t ar r st ál p ř ed e d veř mi r o zsáhlého př íst ř ešku, po d kt er ým t o lik let p r acova ly p ar ní st ro je t ěžní šacht y. S imo n Fo r d, nad dů ln í Do chart o va do lu, t ehd y pět apadesát ilet ý, ješt ě s něko lika d alš ími d o zo r ci st áli ko le m inžen ýr a. James St ar r smekl. Havíř i s k lo bo uky v r ukou set r vali v hlubo kém mlčení. T at o chvíle mě la v so bě co si do je mné ho a současně po vznášejíc ího. „P ř át elé, “ ř ek l inžen ýr , „p ř iš la chvíle, kdy se mus íme ro zlo učit . Aber fo ylské uhelné do ly, k t eré nás po t o lik let spo jova ly př i naš í pr áci, jso u nyní vy čerpány. Nepodař ilo se ná m o bje v it no vou uheln o u žílu a z Do chart o va do lu b yl p r ávě vyt ěžen po slední kus uhlí. “ Na důkaz svýc h s lo v u k ázal Ja mes S t arr na uhelný ba lva n, lež íc í na d ně t ěžního ko še. „T en k u s u hlí, mil í p ř át elé, “ po kr ačo val Ja mes St ar r, „je jako by po sled n í k ap ko u k r ve, kt er á ko lo vala v u he lných žilác h. Uscho váme je j, st ejně jako js me u scho vali p r vní ú lo mek uhlí vyt ažen ý z aber fo ylského lo žiska př ed st o padesát i let y. Mezi t ěmit o d věma k u s y u h lí se v našic h do lech vyst ř ída lo mno ho poko len í hav íř ů . Nyní je vše mu ko nec! Po slední s l o va vašeho inženýr a k vá m jso u slo va na ro zlo u čeno u . Důl, kt er ý vá m byl zdr o jem o bž ivy, se po d vašima r ukama vyp r ázd nil. B yla t o t ěžk á pr áce a nebyla mar ná. Naše ve lká r odina se n yn í ro zejd e a není p r avd ěpo do bné, že v budo ucnu se její č le no vé, ro zt ro u šení d o všech k o ut ů, zase set k ají. Nezapo meňt e však, že js me byl i d lo uhou do bu po spo lu
a že je po vinno st í aber fo ylsk ýc h ha víř ů vzáje mně se podporo vat . T aké vaši býva l í nad ř ízen í s i t o ho zůst ano u vědo mi. Kd yž js me pr aco vali spo lu, nemů žeme s i b ýt ciz í. M y nad vá mi bu d eme bd ít , a kamk o li se jak o po ct iv í lid é v yd át e, budou vás do pro vázet naše do po ru čení. S bo hem, př át elé. Bůh vás o chr aňuj! “ Po t ěch slo vech James S t arr o bja l ne js t ar šího dělníka z do lů, jeho ž oči se zalil y s lza mi. P ak př icházeli st isk no ut in žen ýr o vi r uk u nadd ů ln í z r ů zn ých do lů , ho r níc i má va li k lo bo uky a vo la li: „S bo hem, James i St arr e, náš mist ř e a př ít eli! “ Lo u čení jist ě zanechalo v sr d cích všech t ěch o dvážnýc h mužů nes mazat elno u vzpo mínku. Ale ne bylo zbyt í. Zást u p hav íř ů po ma lu a ner ad o po u št ěl ro zleh l ý d vů r. Ko lem Ja mese S t arr a bylo na jed no u p r ázdno. Čer ná půda cest vedoucích k Do chart o vu do lu zaduněla po d krok y ha v íř ů nap o sled y a p o hlu čné m r u chu, kt er ý až do su d p lnil Aber fo ylsk é do ly, se rozhost ilo t icho. S Jamese m St ar rem zů st al je no m jed iný muž. Byl t o naddůlní S imo n Fo rd a ved le ně j st ál mlad ý, asi p at náct ilet ý chlapec, jeho syn Har r y, kt er ý již něk olik let v do le pr aco val. James St arr a S imo n Fo r d se znali a vážil i s i jeden dr uhého. „S bo hem, S imo ne, “ řek l inžen ýr . „S bo hem, p ane James i, “ o dpo věděl naddůlní, „ne bo snad do vo lt e, abych dodal: Na shled ano u . “ „Ano , na sh led ano u, S imo ne!“ o dvět il James S t ar r. „Vy vít e, že se s vám i vžd yck y r ád set k ám a po ho vo ř ím s vá mi o naší st ar é do bré aber fo ylské minu lo st i. “ „To vím, p ane James i. “ „Mů j dům v E d in bu r g hu je vám ot evř en. “ „E d inbu r gh, t o je daleko, “ odpo věd ěl n ad d ů ln í a po t ř ásl h lavo u . „Daleko o d Do chart ova do lu !“ „Da lek o , S imo ne? Kd e t ed y chcet e byd let ?“ „T ad y, p ane James i! Neo pu st íme do ly, naše st aré živit elk y, prot ože je jic h mlék o ješt ě nev ysch lo . Mo je žena, můj s yn a já, vš ichni js me o dho dlaní t ady zů st at ... “ „T ak t edy sbo hem, S imo ne, “ odpo věděl inženýr , jeho ž hlas se chvě l po hnut ím. „Ne, p ane James i, zno vu vá m opakuji: na s hledano u, “ ř ekl naddůlní, „a ne sbo hem. A jak o že se jme nu ji S imo n Ford, Aber fo yle se s vámi zno vu set k á. “ I nžen ýr necht ěl naddůlnímu br át jeho po s led n í nad ě ji. Obja l mlad ého Harr yho , kt er ý na ně j h led ě l s v ýma ve lk ýma r o zr ušenýma o čima. Napo sledy st isk l r uku S imo nu For do vi a nado bro o pu st il důl. .. To se st alo př ed deset i let y, a p ř est o že nad d ů ln í t ehd y p ro jev il p ř án í z no vu se set k at , James St ar r o něm nik d y víc nes lyšel. A n yn í, p o d eset ilet ém o d lo u čení, mu o d S imo na Fo rda př iše l do pis, v ně mž ho vybíze l, aby se neprod leně v yd a l do st ar ých Aber fo ylsk ých do lů. „Zp r áva, kt er á ho jist ě bu d e zajímat “, co t o může být ? Dochart ův d ů l, Yaro wská šacht a! Jak é vzpomínk y v je ho mys li t a jména vyvo lá va la! B yla t o blahá do ba, do ba pr áce a bo je... nejlepš í do ba jeho život a jako inženýr a. James St ar r zno vu a zno vu čet l do pis a snaž il se je ho o bsah vys vět lit r ůzným i zp ů so by. L it o val, že S imo n For d nepř ip o jil an i jed nu d a lš í ř ád ku . Zlo bil se na ně j, že je t ak st ru čný. .. Že by st ar ý nad dů ln í o bjev il ně jakou no vou žílu vho dno u k t ěžbě? Ne! James St ar r si vzp o mně l, jak ve lmi peč livě pro zko umáva li Aber fo ylské do ly
př edt ím, než b yly p r áce nado bro zast aveny. On sá m ved l po slední vr t né zko ušky a v p ů d ě v yčer p ané p ř íliš int enzivní t ěžbou nenaše l ani jed iné no vé lo žisko. Byl y t aké pro veden y po ku sy na lézt u helný út var pod vr st vami, kt er é se jako čer vený devo nsk ý p ísk o vec nacházejí p o d ním, a le bezvýs ledně. James S t ar r t edy o pu st il dů l s p evn ým p ř esvěd čením, že v něm není už ani kousek paliva. „Ne a ne, “ o p ako val s i zno vu . „Je vůbe c mo žné, že t o, co unik lo mě, by se o bjev ilo p ř i p át r ání S imo na Fo r da? Ale s t ar ý naddůlní př ece jist ě do bř e ví, že mě mů že za jímat jeno m jed iná věc na s vět ě. A t o to po zván í - kt eré má m zacho vat v t ajno st i - abyc h se vyd al d o Do chart o va do lu... “ James St arr se k němu st ále zno vu vr acel. Zna l o st at ně S imo na Fo rd a jako zručného hor níka, ve své m o bor u nadaného a neo byče jně d ů vt ip ného . Nevid ě l ho o d !t é do by, co se v Aber fo yli př est alo t ěžit , a nevěd ěl an i, co se se st ar ým naddůlním st alo. Nedokázal by ř íct , čím se zabývá, a an i k d e se svo u ženo u a syne m byd lí. Věděl jed ině, že byla st anovena sc hůzk a v Yaro wské šacht ě a že Harr y, s yn S imo na Fo rda, na ně j bude zít r a celý den ček at na k alland er ském nádr aží. Jednalo se t edy pat r ně o návšt ěvu Dochart o va do lu. „P ů jd u , pů jd u !“ ř ík a l s i Ja mes St arr, kt er ý cít il, že jeho rozčilení nar ůst á k ažd ým o k amžik e m. T ent o vážený inžen ýr p at ř il t o t iž k t ěm i mpu ls ivním lide m, je jic hž mo zek st ále vř e jak o samo var nad ho ř ícím p la menem. V t ako vých sa mo var ech myš lenk y chvíle mi mo hut ně k lo ko t ají a chv íle mi jen pot ichu bubla jí. A myš le nk y Ja mese St arr a byly t o ho d ne v nejp r u d ším var u. V t o m se však př iho dilo co si neo čekávaného. Bylo t o jako st udená spr cha, kt er á v jed iné m o k amžik u o chlad ila vešker é vření v jeho mo zku. Ko le m šest é ho d in y p ř ines l t o t iž sluha James i S t arro vi dalš í do pis, kt er ý př iše l večer ní po št o u. Do p is b yl za lep en ý v hr u bé o bálce a adresa na ně m naznačo vala, že r u k a pisat ele nen í p ř íliš zběh lá v zacházení s per em. James St ar r ro zt r hl o bálk u . Obsaho vala je n ko usek st ář ím již po někud zažlo ut lého pap ír u, jak o by v yt rženého z ně jakého dávno nepo užíva ného záp isn ík u . Na p ap íř e byla nap saná je n jed iná vět a: „ In ženýr James St a rr b y se na máhal zbytečně - d o pi s S i mo na Fo rda nyní zt rá cí smysl.“ A žádný po dp is.
II. N a cestě James S t arr se zarazil, k d yž s i př ečet l druhý dopis, jeho ž o bsah t o mu pr vnímu o d po ro val. „Co t o má znamenat ?“ pt al se sám sebe. James St ar r si zno vu p ro hlíže l r o zt rženo u o bálku. Byla st ejně jako o bálk a pr vního dop isu o r azít ko vaná aber fo ylsk ým po št o vním úř adem. Byla t edy o deslána z t éhož míst a St ir ling sk ého hr abst ví. J is t é bylo je no m jedno - t ent o dopis st ar ý hor ník nenap sa l. St ejně jist é však bylo t aké t o, že aut or druhého dop isu zna l t aje mst ví st ar ého nad d ů ln ího , protože se výs lo vně o dvo láva l na po zvání k inženýr o vě návšt ěvě Yaro wské šacht y. Opr avd u už bylo o no pr vní sdě le n í n yn í b ezpř edmět né? Nebo snad jeno m něk d o cht ěl zamez it t o mu , aby se inženýr vyda l na cest u, ať odůvo dněně nebo bezd ů vo d ně? Nebyl v t o m sp íše zlý ú mys l z mař it plány S imo na For da? T ako vé myš le nk y se ho nily Ja mes i St ar ro vi h la vo u, když o záležit o st i v klid u uvažo val. Ost at ně, i k d yb y se jed na lo o pouho u snahu zmást ho, bylo by lépe se o t o m př esvědčit . Ro zho d ně se však James S t arr př ik láně l sp íše t o mu uvěř it p r vnímu d o pisu než druhému - t ot iž spíše po zvání muže, jako byl S imo n For d, než zpr ávě ano nymn ího o d půr ce. „P r ávě p ro to , že se snaží o vliv nit mo je r ozhodnut í, “ ř ekl s i, „mus í být sdělen í S imo na Fo rd a nane jv ýš d ů lež it é. Zít r a se včas dost avím na st ano venou schůzku. “ Večer se James St arr př ip r avo val k o djezdu. Prot ože se mo hlo st át , že bud e p r yč něk o lik dní, napsal s ir u W. E lp h ist o no vi, p řed sedo vi „Kr á lo vsk ého ú st avu “, že se nemů že zú čast nit př íšt í schůze spo leč no st i. Podo bně se o mluvil t aké v př íp ad ě d alšíc h d vo u nebo t ř í zálež it o st í, kt er ými se mě l v t o m t ýdnu zabývat . P ak nař íd il s vé mu s luho vi, aby mu p ř ip r avil cest o vní vak , a šel sp át ro zčile n více, než si celá věc zaslu ho vala. Dru h ý den r áno James St ar r vst al v p ět ho d in, a prot ože padal st udený d éšť, t ep le se o blék l a v yše l ze svého do mu na Kano ngat ě. Vydal se do Gr ant o nského př íst avu, kd e nast o up il na p ar ník, kt er ý ho mě l za t ř i ho diny do pr avit po ř ece Fo rt h do St irling u . James S t ar r se - snad po pr vé v ž ivot ě - neo t o čil, k d yž k r áčel Kano ng at o u ( po zn. aut .: P roslu lá hlavní t ř ída ve st ar ém E d inbu r g u), ab y s i p ro h léd l Ho lyro o d, b ýva lý p a lác skot ských pano vník ů . Nevš íma l s i an i st r áží p ř ed br ano u, o blečen ých d o st aro bylého sk o t ského kro je: kabát ce ze zelené lát ky s ko st kovan ým p léd em a s br ašno u z d lo uho st r st é ko zí kůže na bo ku. Př est ože byl inžen ýr nár u živ ým ct it ele m Wa lt er a S cot t a - asi jako každý o pr avdo vý s yn st aré Ka led o nie a jind y na t o nik d y nezapo mně l, t ent okr át nevěno val ho spodě, kde no co val Waver le y a k am mu k r ejč í př ine s l o nen pro slulý vá leč ný t art ano vý úbo r, kt er ému se t ak naiv ně d iv ila vd o va Flo ckhart o vá, jed iný po hled. Nepozdr avil a n i ma lé ná měst í, k d e na o slavu Pr et endent o va vít ězst ví st ř íle li ho r alé z p u šek, př ičemž má le m p ř iš la o živo t Flo ra Maclvo rt o vá. Upro st ř ed u lice u k azo valy s vů j s mu t ný c ifer n ík ho d in y na vězení. Po hlédl na ně j je no m prot o, aby se ujist il, že nez mešk á o d jezd , ale an i p o hled e m nezavadil o dům ve lkého r efor mát or a Jo hna Kno xe, jed iné ho mu že, kt er ý se neda l s vést úsměve m Mar ie S t uart o vny. P ro šel věh las no u u lic í H igh- St r eet , t ak důvěr ně zná mo u z ro mánu „Abbé “, a zamíř il k o bro vsk ému mo st u v u lic i Br id g e- St reet , kt er ý spo ju je t ř i ed in bu r g hsk é paho rk y.
Za něko lik minu t James St arr došel na st anic i H la vní dr áhy a vlak ho běhe m pů l ho d in y do vezl d o Newhavenu , pěkné r ybář ské vesničk y, vzdálené as i míl i o d ed in bu r g hsk ého p ř íst avu Leit h. Načer nalá ka menit á po bř ežní půda byla pr ávě zalit á př ílive m. P r vní v ln y o mýva ly ků ly t voř íc í jakousi př íst avní hr áz upevněno u ř et ězy. Vlevo v g r ant o nsk ém p ř íst avišt i kot vila jedna z lo dí, zajišťu jíc íc h po Fo rt hu spo jení mez i E d inbu r g he m a St ir lingem. Ko mín p ar níku „P r inc ga llsk ý“ c hr lil k o t o u če černého dýmu a jeho kot el t emně du něl. Kd yž se něk olik r át o zval zvo n, ryc hle př ibíha li o po zdilí cest ujíc í. B ylo mez i n im i mno ho o bcho dníků, st at k ář ů i s lu hů , k t eré b ylo mo žné po znat po d le k r át k ých spodků a dlo uhých plášťů s ú zko u bílo u o br u bo u ko le m k rk u. James St ar r neo t ále l a lehce nast oupil na palubu „P r ince gallského “. Př est o že hu st ě lilo , nikdo z cest ujíc ích ne mě l v ú mys lu se p ř ed nep ř ízn í p o časí scho vat v saló nu na par níku. Všichni, zaha le n i d o cest o vníc h p lášťů , zů st ali na s v ýc h míst ech. Někt eř í se co chv íli p o silňo vali do uškem g inu nebo whisk y ze s v ýc h la hv í a ř ík a li t o mu „o blék at se zevnit ř “. Zvo n zazněl napo sledy, kot evní lana se u vo ln ila a „P r inc ga llsk ý“ po něko lik a o t o čk ách v yp lu l z ma lé výt o ně, kt er á ho chr ánila před vlna mi S everního mo ře. Zát o ka ze severu o hran ičená bř ehy F ifeského hrabst ví a na jihu hr abst ví L inlit hg o wsk ého , Edinbu r g hsk ého a Haddingt onského se jme nu je „Le F ir t h o f Fo rt h“ a úst í d o ní ne ve lk á, ale p o měr ně h lubo ká (po do bně jako T emže nebo Mer sey) ř íčk a Fo rt h, kt er á st ék á ze záp ad ního úbo čí Ben- Lo mo nd u a u Kindart iny se vlévá d o mo ř e. Cest a z Gr ant o nského př íst avu na ko nec t o hot o zálivu by byla do cela kr át k á, kd yb y neb ylo p o t řeba zast avo vat ve st anic ích po o bou bř ezích, čímž vzn ik lo mno ho o k lik . Na bř ezích Fo rt hu se na úrodn ýc h p lá n ích mez i st ro my r o zk lád al y o k u laho d ící měst a, vesnice a let o hr ádky. James St ar r, ukr yt ý pod širo ko u lá vko u, kt er á spo jo vala o ba bubny na d lo pat ko vými ko ly, se však neko chal po hlede m na k r ajinu , n yn í zast ř eno u je mným závo je m dešt ě. Dával sp íše bed liv ý po zo r, zda nevzbu zu je nežádo ucí pozor no st někt er ého z cest ujících. Vžd yť ano nymn í p isat el d ru hého do p isu mo hl být docela do bř e na lo di, ale žádného po dezřelého po hled u si nevš iml. „P r inc g a llsk ý“ o pu st il Gr ant o nský příst av a zamíř il k ú zkému p růlivu , sevř enému mez i v ýběžk y J iž n ího a S ever ního Qeensfer r y, za nímž Fo rt h vyt vář í jak és i jezer o, splavné pro lo di o výt lak u st o t u n. Mezi mlha mi b ylo ú zk ými p r u hy jas né o blo h y v d álce vid ět zasněžené vr cho ly Gr ampia nsk ých ho r. P ar ník br z y minu l vesn ic i Aber do ur, o st rov Ko lm, le mo vaný zř ícenina m i k lášt er a z d vanáct ého st o let í, t ro sk y hr ad u Bar nbo ug lu , p ak Do nibr ist le, k de b yl zavr ažd ěn zeť r eg ent a Murr aye a opevněný Gar vij sk ý o st r ů vek. Prop lu l q u eensfer r yskou úžino u a vle vo za sebou zanechal hr ad Ro ssyt h, kde kdys i s íd li la jedna z vět ví S t uart o vců, s n íž byla spř íz něná Cr o mwe llo va mat ka. P ak minu li hr ad Black ness, na zák lad ě jedno ho z článků „S mlo uvy o sjedno cení“ st ále op evněn ý, a o bep lu li ná bř eží ma lé ho Char lest o nského př íst avu, odkud se vyváž í váp enec z lo mů lo r da E lg ina. Ko nečně zvo n „P r ince gallského “ o hlás il st anic i Cro mb le- Po int . Po časí b ylo ve lmi nev líd né. Déšť se v nár azech pr udkého vět r u ro zprašo val a svými ječ íc ím i v ír y p ř ipo mína l vět r no u smr šť. Jamese S t arr a t r áp ila ne jist o t a. Př ijde F ordův syn na schůzku? Ze zkušeno st i věd ěl, že ha v íř i z v yk lí na nap ro st ý k lid v do lech, snáše jí bo uř livé z měny po časí
mno hem hůř než d ě ln íc i nebo ro lníc i. Z Ka lla nd er u k Do chart o vu do lu a Jarowsk é šacht ě t o byly d o br é čt yř i mí le cest y a našlo by se do st důvodů, kt er é by snadno mo hly s yna st ar ého nadd ů ln ího zdr žet . I nženýr a především z nepo ko jova la myš le nk a, že schů zk a st ano vená v pr vním dopise, byla ve dr uhém zr ušena. To mu opr avdu děla lo velkou st arost . I k d yb y o st at ně Harr y Fo r d na př íjezd v l ak u v Kalla nder u nečekal, James S t arr byl pevně o d ho dlaný vyd at se do Do chart o va do lu sám, a když bude pot řeba až do vs i Aber fo yle. T am u ž b y se jist ě o S imo nu For do vi do zvěděl víc, a zř ejmě i t o , k d e st ar ý naddůlní byd lí. „P r inc g a llsk ý“ mez it ím dá le vzd o u val mo cn ými ú d er y sv ých lo p at ek mo hut né v ln y. An i na jedno m z bř ehů nebylo nic vidět , ani ves nice Cro mble, an i Torr ybur nu nebo To rr y- ho u se, ani Kir k- gr ange a S alt -P ans na pr avé st r aně. Malý bro wnesský p ř íst av a př íst av Gr angemout h lež íc í př i úst í Klydského pr ůp lavu mize ly ve v lhk é mlze. St aro bylý měst ys Culr o ss a zř íceniny c ist er ciáckého klášt er a Kink ard ine se sv ými lo děnice mi, kde par ník po sléze zast av il, hr ad A yr t h se čt yř hr anno u věží z 1 3. st o let í, C lackma nnau s hr adem vybudo vaným Ro bert em Br ucem - všechno se zt rácelo v prudkýc h por yvech dešt ě. P ar ník zako t vil u allo ask ého př íst aviš t ě a něko lik cest ujíc íc h vyst oupilo . James i S t arro vi se sevř elo sr dce, když po deset i let ech zno vu míje l ma lé měst ečko, st ředisko bo hat ých u he ln ýc h do lů, kt er é st ále ješt ě živily o bro vský zást up děln ík ů . Nechal se u ná šet fant asií do podzemí, kde se havíř sk ý šp ičák st ále ješt ě úsp ěšně zar ýva l d o země. T yt o Allo aské do ly v t ěsném so usedst ví d o lů Aber fo ylsk ýc h do su d př iná šely hr abst ví bo hat st ví, zat ímco sousední lo žiska už byla dávno vyčer p aná a nepo sk yt o vala o bživu ani jed iné mu dělníko vi. Kd yž lo ď o p u st ila Allo a, pro p lét ala se devat enáct mil čet nými zákr ut y Fort hu. R ych le p r o plo uvala mez i bř ehy s v yso k ými st ro my. Na o k amž ik se v prů livu o bjev il y t ro sky Ka mbuskennet hského o pat st ví z 12. st o let í, pak t aké st ir ling sk ý zámek a kr álo vsk ý měst ys t ého ž jména, kde Fort h př eklenut ý dvě ma mo st y p ř est ává být splavný pro lo di s vyso kými st ěžni. So t va „Pr inc g a llsk ý“ p ř ir azil ke bř ehu, inženýr r yc hle vykr očil na ná bř eží. Za pět minut byl na st ir lingské m nád r aží a o ho d inu p o zd ěji v yst upo val z v lak u v Ka lla nder u, velk é vesn ic i na levé m bř ehu T eit hu. P řed nádr ažím ček al mlad ý muž, kt er ý k inženýro vi hned př ist o upil. Byl t o Harr y, syn S imo na Fo r d a.
III. Podzemí Spojeného království P ro lep š í po cho pení t o hot o př íběhu b y b ylo v ho d né zmín it se něko lika s lo v y o p ů vo du k amenného u hlí. Běhe m geo lo g ick ého vývo je, v do bách svého vzniku, byl ze msk ý s fér o id o bk lo p en hust ou at mosféro u, bo hat ě nasyce no u vodními par ami a kyse lino u u h lič it o u. T yt o pár y se po st upně srážely v po do bě d iu v iá ln ích d ešťů p ad ajíc íc h, jak o by st ř íkaly z hr d el něk o lik a milio nů mil iar d la hví S e lt zersk é vo d y. Op ravd u t o byla t ekut ina p ř esycená k yselino u uhlič it o u, kt er á se v mo hut ných pro ud ech ř ít ila na vazko u, ješt ě nezat vrd lo u zemsko u kůru, vyst aveno u mno ha náhlým i po zvo lným z měná m a udržo vanou v t o mt o po lo t ekut ém st avu jed nak slu nečn ím zář ením, jed nak v last ním vn it ř ním žár em. Vnit řní o heň t ot iž ješt ě nebyl úp lně ukr yt ý v n it r u zeměko u le a zemská kůr a, zat ím ješt ě t enká a na někt er ých míst ech ješt ě nezat u hlá, mu u mo žňo vala pro nik at ven sv ými p ó r y. Zd e mě la svů j p ů vo d úžasná veg et ace, do su d p at r ná na nižš íc h o běžnic ích, jako jso u Merkur a Venu še, kt er é ma jí k S lu nc i b líž než Země. Ješt ě do st at ečně neu st álená p ůda pevniny se pokr yla o bro vskými les y. B ylo do st at ek k yse liny uh li čit é, t o lik pot ř ebné k vývo ji r o st lin, a t ak se ro st liny vyvíje l y př ed evším v p o do bě st ro mů. Nízké byliny a r o st liny t éměř neexist o valy. Všude buje lo o hro mné mno žst ví jednot vár ného st ro mo vého po ro st u bez květ ů a p lo d ů, jak ý by ne mo hl po skyt no ut o bživu žádné ž ivé byt o st i. Na př ícho d živo čichů neb yla Ze mě ješt ě př ip r avená. Po ku d jd e o slo žení t ěcht o př ed po t o p ních lesů , př evlád a la v n ic h t ř íd a t ajno snu bn ých cévnat ých r o st lin. Bylo t o ro stlinst vo dr uho vě má lo ro zmanit é, ale co do vzr ůst u o bro vsk é. Lesy t é do by t voř ily výhr adně kala mit a - ro zmanit é o dr ůdy st romo vit ýc h p ř esliček , ep ido d endro ny - r ůzné dr uhy o bro vských p lavuní, vyso k ých d vacet p ět až t ř icet met r ů, u země met r silnýc h, ast ero fylly, kapr adin y, gig ant ick é s ig illar ie, je jic hž o t isky byl y na lezeny v do lech v S aint - Ét ienne ves měs ro st lin y t ehd y o bro vsk é, jimž podo bné lze nyní na jít jen mez i ne jnižš ím i ro st lina mi o byd le né země. T yt o st ro my spočíva ly svými k o ř eny v jak ési nes mír né baž ině, do velké h lo u bk y nasák lé s ladkou i mo ř sko u vodo u. Dycht ivě po h lco valy u h lík , kt er ý po zvo lna čer p aly z o vzd u ší d o sud nevho dného k dýchání, a lze ř íc i, že b yl y p ř ed ur čené uložit ho v po do bě u hlí do nit r a země. B yla t o o bdo bí mo hut ných ot ř esů zemsk é k ů r y, vzn ik a jíc íc h vn it ř n ím nap ět ím a sop ečno u činno st í, př evr at ně měníc í dosud neur čit é o br ys y ze mského po vr chu. Vyt vář ely se v yv ýšen in y a z n ich po sléze vznika ly ho r y, jinde zase pro past i, kt er é mě ly b ýt nap lně n y o ceán y ne bo moř em. T enkrát se celé les y pr opadaly d o zemsk é k ů r y a neu st álým p o h ybe m vr st ev zvo lna k lesa ly do hlo ubky, až nar azily na p evné po d lo ží, nap ř ík lad na pr avr stvy žu lo výc h skal, nebo se sesedaly, až v yt vo ř ily p evný ce list vý út var. Geo lo g ick é vr st vy v n it r u zeměko ule t udíž ma jí nás ledu jíc í poř adí: pr ahor y, nad nimi se nacháze jí vr st evnat é pr vo hor ní út var y, p ak út var y d ru ho ho r ní, ve kt er ých spo d ní vr st vu t vo ř í k ameno uhelná lo žiska, dále út var y t ř et ihor ní a nad n imi vr st v y st ar ých a no výc h sed iment ů. Vo dy na zeměk o u li ne b yly v t é do bě spout ané žádnými kor yt y a vo lně vznika l y sr ážením p ar kd eko li na zeměk o u li. Proudem se va lily a ze sot va ut vořených sk a l
odír aly bř id lico vé, p ísko vco vé a vápencové část ice. Když se pak do st aly nad p ro pad lé r ašelinné les y, u k lád aly t u t yt o nero st né část ice, kt er é se začaly usazo vat nad k ame no u heln ým ú t var em. Post upem času - v o bdo bích mil io nů let - t yt o út var y zt vr dly, vyt vo ř ily vr st vy a uzavřely o bro vsk é mno žst ví le sů p ro p adlýc h po d siln ý št ít sle pence, bř idlice, ko mp akt ního i s yp k ého p ísk o vce, p ísku a kř emene. Co se d ělo v t ét o o bro vsk é pánvi, kde se nahromad il r o st linný mat er iá l, zap ad lý d o r ůzných hlo ubek ? S kut ečný che mick ý dě j, jakási dest ilace. Vešker ý uh lík o bsažený v r o st linách se shr o mažďova l a p o malu vz n ik a lo k amenné u h lí jed nak v liv e m o bro vského t laku, jed nak p ů so bením v yso k é t ep lo t y, v yvo la né t ak b lízk ým vn it ř ním žár em. T akt o t ed y p ř i p o zvo lné, ale neo dvr at né r eakci jedna př íro dní ř íše nahr azo vala d ru ho u. Ro st liny se měnil y v ner o st . Vešk eré ro st lin y, v n ic hž v p r avěk u p roud ila živá míza, kameně ly. Něk t er é z nic h, uzavř ené v t o mt o her bář i a ješt ě ne zce la do ko nale t r ansfo r mo vané, zanechávaly s vé ot isky na jinýc h, r ychle j i zkameně lých p ř ír o d ninách, kt er é je nepř edst avit elně ve lko u silo u t iskly jako h yd r aulick ý lis. Ve st ejné d o bě zanecháva ly na ješt ě měkkém u hlí s vé zř et elné, jak o b y „u lit é“ ot isky ko r ýš i, láčko vci - např ík lad mo ř ské hvězdice - po lyp y, t o čenk y, a doko nce i r yb y a ješt ěrky, kt er é t am př ines la vo da. (po zn. aut .: Je pot ř eba ješt ě po do t k no ut , že všechny ro st liny, je jic hž ot isky byly na lezeny, p at ř ily k d r uhů m, vysk yt ujíc ím se ješt ě dnes v ro vníko vém pásmu. Z t o ho lze u su zo vat , že v t é do bě bylo na Ze mi všude st ejné t eplo, ať již bylo př enášeno t eplými vo d ními pro udy, nebo t ím, že pó ro v it o u ků ro u zemsk ého po vr chu p ro nik al vnit ř ní žár . To vys vět lu je, že ka me no uhelná lo ž iska vznika la ve všech zeměp isn ých š íř k ách). Jak se zdá, hr ál t lak p ř i v yt vář ení ka meno uheln ýc h lo žisek v ýz na mno u ro li. Jeho r ůznému st up ni lze jist ě př ič ít at vznik r ůzných dr uhů uhlí, užíva ných v pr ůmys lu. Z ne jsp o d nějš ích vr st ev kameno uhelného út var u proto po chází ant racit , kt er ý o bsahu je ne jvět ší mno žst ví u hlík u a t éměř se v ně m ne v ysk yt u jí žád né t ěk avé lát k y. Napro t i t o mu v ne jvyšš íc h vr st vách se o bje vu je hnědé uhlí a fo s ilní dř ív í, h mo t y ve k t er ých je u h lík u mno hem mé ně. Mezi t ěmit o dvěma vr st vami se v ysk yt u jí - podle st upně t laku, kt er ému b yly v yst aven y - ž íly t uhy a lepš í nebo ho r ší d r u h y k a men ného u hlí. Do ko nce lze t vr dit , že r ašeliništ ě se úp lně nep ř eměn ila p o u ze v důsled k u nedost at ečného t laku. P ů vo d lo žisek k amen ného u hlí na kt er émko li míst ě na zeměko uli je nás ledu jíc í pro p ad vešk er ých lesů v g eo lo g ické do bě do zemské kůr y a nás led né zkame něn í ro stlinst va, do ko nčené po st up ně vlive m t laku a t epla a půso bením k yse lin y u h lič it é. P ř íroda však , jind y t ak št ědr á, neukr yla v ze mi t o lik lesů, aby vyst ačily na něk o lik t is íc let . Jed no ho d ne se záso by uhlí vyčer pají úp lně - t o je jist é. Nebu d e- li uhlí na hr azeno nějak ým no vým palive m, st ro je na celé m svět ě se bu dou mu set zast avit . V do bě více nebo méně vzdálené nebudou k dispo zic i žádná uhelná lo žisk a, snad k ro mě t ěch, kt er é pokr ývá vr st va věčného ledu v Gró nsku a oko lí Ba ffino va mo ře a je jichž v yuž it í je t éměř ne mo žné. To je nezvr at ný o su d. Amer ick é u helné p ánve u So lného jezera v Orego nu a v Kalifo r nii, do sud ješt ě ve lmi bo hat é, budo u jed no ho d ne po skyt o vat jen s labý výt ěžek. St ejně t o mu bu d e i s u he ln ými lo ž isk y na Br et o nském m ysu a u ř eky S v. Vavř ince, s lo žisk y v Alleg hansk ých ho r ách, v Pens ylvánii, Vir ginii, v I llino is, I ndianě a M isso ur i.
P řest o že jso u záso by u h lí v S ever ní Ame r ice deset krát vět ší než všechna lo žiska o st at ního svět a do hro mad y, neup lyne an i d eset t isíc let a o blu d a pr ů mys lu se svými mi lio ny jícnů po hlt í po slední k u s uh lí na zeměko uli. Nedo st at ek u hlí nast ane po cho pit elně ne jpr ve ve st ar ém svět ě. Mno ho lo žisek t o ho to nero st ného paliva se s ice nacház í v Habeš i, Nat alu, u ř eky Za mbezi, v Mo zamb ik u či na Mad ag ask aru, ale s oust avná t ěžba t am je ve lmi o bt ížná. Nalez išt ě v Bar mě, Číně, I ndo číně, v Japo nsku a ve St řední As ii budo u vyčer pána ve lmi br z y. Obro vské záso by uhlí u k r yt é v au st r alsk é p ůd ě Angličané jist ě vyčer pají ješt ě dř íve, než nast ane jeho nedo st at ek ve S po jené m kr álo vst ví. V t é do bě budo u uhelné s lo je na k o nt inent ě již dávno vyčer pané do po slední ž ilk y a o p u št ěné. Z nás led u jíc íc h č íse l bude pat r né, jak ve lik é mno žst ví u h lí se již o d o b jeven í pr vníc h lo žisek spo t řebo valo . Ru sk é, sask é a bavo r sk é u helné pánve se ro zkládají na šest i st ech t is íc íc h hekt ar ech, šp anělsk é na st o p adesát i t is íc ích, české a r akouské t aké na st o pad esát i t is íc ích. P ánve be lg ick é, dlo uhé čt yř icet a šir oké t ř i míle ma jí t ak é ro zlo hu st o padesát t is íc hekt arů a pro st ír ají se po d lu t yšsk o u, namu r sko u, mo nssk o u a char lero iskou o blast í. Ve Fr anc ii p áne v mez i Lo ir o u a Rho no u po blíž měst Rive- de- Gier, Saint Ét ienne, Givo r s, É pinac, Blanz y a Cr ensot , Gar d sk é do ly u měst Ala is a Gr and 'Co mbe, Ave yro nsk é do ly v Au b inu , lo žisk a v Car mau x, Bassacu a Gr aissessacu a na sever u u měst Anz in, Va lenc ie n nes m Leu s a Bét hu ne zau jíma jí p lo chu př ib liž ně t ř í set padesát i t isíc hekt arů. Nejbo hat ší na u h lí je bezespo r u S po jené králo vst ví - o všem s v ýji mk o u Ir sk a, kt er é nerost né bo hat st ví t éměř ú plně po st rádá - oplýva jíc í o bro vským mno žst ví m uh lí, avšak vyčer p at eln ým st ejně jako každé jiné bo hat st ví. Nejdůlež it ějš í pán ve se nalé zají v Newcast le a zau jíma jí p odzemí Nort humher landského hr abst ví. Ro čně p ř ináše jí v ýt ěžek až t ř icet milio nů t un, což př edst avuje t éměř t ř et inu je ho spo t ř eby v Ang lii a v íce než d vo jnáso bek fr anco uzské t ěžby. Ve waleské pánv i, sou st ř eďu jíc í ce lý nár od havíř ů v Car d iffu , S wansei a Newport u, se ro čně t ěží d eset milio nů t un ve lmi vyhledá vaného uhlí st ejné ho jmé na ( „wa leské uhlí“) . Ve vn it ro zemí se p ak cent ra t ěžby nac házejí v do lech Yor kského, Lancast erského , Der byjského a St affo r d sk ého hrabst ví, kt er é jsou sice méně výt ěžné, ale př est o po skyt ují značn ý v ýno s. Jed no z nejr ozsáhle jš íc h uhe lnýc h na lez išť S po jeného kr álo vst ví, sevř ené d věma mo ř i, se rozpro st ír á mez i E dinbur ghem a Glasgo wem. Všechn y t yt o p ánve se ro zk lád a jí na ce lko vé plo še více než šest náct i t is íc hekt arů a p ro du k u jí ročně až st o mili o nů t un čer ného paliva. Co na t o m však zálež í! S pot ř eba u hlí v p rů mys lu a o bcho du vzr ůst á t ako vou měr o u, že se celé t o bohat st ví nako nec vyčer pá. Ješt ě než sko nčí t ř et í t is ícilet í kř esťanského let o po čt u, r uce havíř ů vypr ázdní v E vr opě t yt o záso bár ny, ve kt er ých se ab ycho m p ou žili vho dného př iro vnání - so u st řed ilo slu nečn í t ep lo pr avěku ( po zn. aut .: Vzhled e m k e st oupajíc í spot ř ebě kamenného uhlí bude po dle ne jno vě jš íc h v ýp o čt ů nero st né palivo vyčerpáno ve Fr ancii za 1140 let , v Ang li i za 80 0 let , v Belg ii za 7 5 0 let a v Něme cku za 300 let . Amer ická uhelná lo žisk a b y p ř i ro ční t ěžbě 500 milio nů t un mo hla v yst ačit na 6 00 0 let . P rávě v d o bě, k d y se o d ehr ává náš př íběh, byl je den z ne jvýno snějš ích do lů sko t sk é pánve p ř íliš r yc h lo u t ěžbou již zcela vyčer pán, a t o v o blast i mez i E dinbur g he m a Glasgowem, kd e se po d zemí p ro st ír alo aber fo ylsk é u he lné lo žisk o o pr ůměr né šíř ce d eset i až dvanáct i mil, kde inže nýr James S t arr t o lik let
p ů so bil jak o ř edit el. J iž p ř ed deset i let y mu se ly b ýt t yt o do ly o pušt ěny. No vá lo žiska se nepodař ilo se o bjev it , ačko li vr t né zkoušky b yl y p r o vád ěn y d o h lo u bk y p at náct i set až dvo u t isíc st o p, a James St arr, kd yž do ly o poušt ěl, si byl jist , že již byla vyt ěžena každá sebenep at r nějš í ž ilk a. Nen í p ro t o divu, že za t ako vých o ko lno st í b y o bje vení no vé u helné pánve v ang lick ém p o d zemí b ylo v ýz na mno u událo st í. T ýkalo se t edy o hlášené sdě len í S imo na For d a něčeho t ako vého ? To by se byl Ja mes S t arr r ád dozvěděl a r ád by v t o do u fal. Vo la li ho t ed y do jiné ho ko ut a bo hat ých Čer ných I nd ií, aby t am do sáhl no výc h ú sp ěchů ? Zdálo se, že je t o t ak. Dru h ý do pis v ně m s ice na okamž ik vzb u d il v t o mt o směr u pochybno st i, nyn í však o něm neu važo val. S yn st ar ého naddůlního byl t ady a čekal na ně j na u r čeném míst ě. Ano nymní do pis u ž t ed y nemě l žádný výz na m. Jak mile inžen ýr vyst o upil na peró n, mlad ý mu ž k němu př ist o upil. „T y js i Har r y Fo r d ?“ zept al se ho James St arr bez jakého ko li úvo du. „Ano , p ane St ar re. “ „An i b yc h t ě nepo znal, ho chu. Vždyť z tebe je za t ěch deset let do spělý mu ž. “ „Já jse m vás p o znal hned , “ o dpo věděl mlad ý havíř s klo bo ukem v r uce. „Vůbec jst e se nezměn il, p ane. Jst e t o vy, kdo mě o bja l, když js me se lo učili v Do chart ově do le. Na něco t ako vého se nezapo míná! “ „Jen d e j na h la vu , Harr y, “ ř ek l inže nýr . „P r ší, jen le je, a kvů li zdvo ř ilo st i ne n í nut né se nachlad it . “ „P ř ejet e si, p ane, abyc ho m naš li ně jaké př íst ř eší?“ zept al se Harr y For d. „Ne, Harr y. Čas k vap í. P r šet bu de celý den a já má m naspěch. Po jďme. “ „Jak si p řejet e, “ odpo věděl mlad ík . „P o slyš, Harr y, je o t ec zdr áv?“ „Nap ro st o zdr áv, p ane St arr e. “ „A mat k a?“ „Mat ka t aké. “ „T vů j ot ec mi p sal, že se s ním má m se jít v Yaro wské šacht ě, že?“ „Ne, t o jsem p sal já. “ „T ak že S imo n Fo rd mi t ed y p o sla l t en dr uhý do pis, a v ně m schůzku o dř ek l?“ pt al se inženýr se zájme m. „Ne, p ane St arr e, “ odpo věděl mlad ý ho r ník. „Do bř e, “ ř ek l James St arr a o ano nymním dopise se dále nezmiňo va l. P ak se mlad ého mu že zept al ješt ě jedno u: „A mů žeš mi ř íct , co mi st ar ý S imo n chce?“ „P ane, o t ec si v ymlu v il, že vám t o po ví sám. “ „Ale t y t o víš. .. “ „Ano , vím. “ „Do bř e, Har r y. Už se t ě na t o dál nebu d u pt át . P ů jd eme, ab ych s i co ne jd ř ív e p ro mlu v il se S imo nem For dem... Ale, k d e byd lí?“ „V do le. “ „Co že? V Do chart o vě do le?“ „Ano , pane St ar re, “ o dpo věděl Harr y Fo rd. „T ak že t vo je ro d ina o d zast avení pr ací Dochart ův důl neo pust ila?“ „An i na jed in ý d en, p ane St arr e. Znát e mé ho ot ce. Kde se narodil, t am chce
t ak é u mř ít . “ „Cháp u , Harr y. .. Napro st o ho cháp u ! Je to jeho ro d ný d ů l. Necht ěl ho o pu st it . A líb í se vá m t am?“ „Ano , p ane St ar re, “ odpo věděl mlad ý ha v íř , „p ro t o že ho má me u p ř ímně r ád i a sami t o ho mo c nepot řebuje me. “ „Do hr á, Har r y. Jd eme, “ ř ek l inženýr . A James St arr se vyk r o čil za mlad íke m kalla nder skými u lice mi. Za deset minu t již b yli za měst em.
IV. Dochartův důl Harr y Fo rd byl vyso ký, asi pět ad vacet ilet ý mla dík, st at né a urost lé po st avy. Vážný v ýr az o bliče je a jak ás i vro zená zamyš le no st ho již o d dět st ví odlišo va ly o d je ho vr st evník ů v d o le. P rav id elné r ys y jeho t vář e a mír né o či, po měr ně hr ubé vlas y bar v y sp íše k ašt ano vé než rusé a př ir ozený půvab - t o všechno z něj d ě la lo do ko nalého „Lo wland er a“, t o znamená skvo st ný vzor Skot a z níž iny. Od út lého dět st ví se ut užo val p r ací v do le a byl ne j en ř ádným pr aco vníkem, ale i ho dným a do br ým č lo věk . Po d do hled em s vého otce a veden vlast ním př iro zeným pude m pilně p r aco val a vzd ěláva l se, t akže ve věk u, k d y jin í jso u ješt ě učed ník y, b yl již ho t o vým mist r em, jed n ím z ne jlepš ích ve své m o bor u, a t o navíc v ze mi, kde je je n má lo ne vědo mýc h, p ro t o že se t am dě lá mno ho prot o, aby ne vědo mo st vymize la. M lad ý ha v íř svů j šp ičák v pr vníc h jino šsk ých let ech t éměř nepu st il z r uk y, a p řest o se snažil z ísk at do st at ečné vědomo st i, aby mo hl v do le do sáhnout vyšš ího po st aven í. Jist ě b y b yl nast o upil po svém ot ci ve funkc i nad d ůln ího Do chart ova do lu, k d yb y t ěžba nebyla zast avena. James S t arr b yl ješt ě do br ý c ho dec, a p ř est o by své mu mlad é mu p r ů vo d ci nest ačil, k d yb y t en nezmír nil kr ok. Déšť po něk ud u st al. K ze mi se snáše ly dro bné kapky, č i sp íše vzduche m pro u d ily jak és i v lhk é vír y, po háněné chladným vět r em. Harr y Fo rd a James St arr - mlad ý muž nes l inženýr ův le hk ý cest o vní vak k r áčeli as i mí li p o d él levého bř ehu řek y. Op u st ili k ř ivo lak o u st ezku a po d vyso k ými st ro my, set ř ásajíc ím i d ešťo vé kapky, se dali cest ou vedo ucí do kr aje. Po o bo u st r anách se ko le m o samě lýc h d vor ců prost ír aly r o zlehlé past v in y. T u a t am se na st ále ze len ých lu k ách do lního S kot ska klidně pás la st áda do byt ka. Byly t o bezro hé k ráv y nebo ma lé o vce s vlno u jako by hedvábno u, podo bné o večkám z dět sk ých o včinců . Past ýř e nebylo n ik d e v id ět , pat r ně se u kr yl v ně jakém dut ém st ro mě, ale k o lem p ast vin p o bíha l „co lle y“ pes t ypick ý pr o t yt o ko nčin y S po jeného kr álo vst ví, p ros lu lý s vo u o st ražit o st í z Yarowské šacht y byly d o Ka lla nd er u asi čt yř i míle. James S t arr měl cest ou zvlášt ní po cit . Nebyl v t o mt o k r aji o d e d ne, kdy byla do vago nu g lasgo wsk é dr áhy v yk lo p ena po sled n í t u na u hl í z Aber fo ylsk ých do lů. Pr ůmys lo v ý ž iv o t , vžd y p ln ý h lu k u a ru chu, vyst ř íd al po k lid n ý ž ivot zemědělsk ý a t ent o p ro tik lad b yl ješt ě náp adně jš í v z imě, kdy po ln í p r áce o d po číva jí. Kd yž ješt ě byla t ěžba v plné m pr oudu a zást upy hav íř ů oživo va ly k r aj nad zemí i po d zemí, b ylo všech no jinak . Velk é k ár y s u h lí m jezd ily ve d ne v no ci. Nyn í se ko le je propadaly do země po d zt rouchnivě lým i p r ažci a sk ř ípa ly po d t íží vo zíků . T am, k d e býva la p r o dopr avu vyt ěženého u hl í zř ízena k o ňsk á dr áha, t eď ved la o byče jná cest a z kamene a hlíny. Ja mes i S t arro vi t o př ip ad alo , jako kdyby kr áčel p o u št í. Zasmuš ilým po hlede m se r o zhlíže l k o le m sebe. Chvíle mi se zast avo val, aby s i o ddechl a po slouchal. Vzduchem se dávno neo zýva l vzd á len ý p ísk o t a supivý hu k o t st ro jů. Na o bzo ru nebyl ani o bláček ko uř e, splýva jíc ího s velk ými mr ak y na o blo ze a laho d ícího o k u pr ů mys ln ík a. Nik d e neb yl žádný vá lco vit ý ne bo hr anat ý ko mín, kt er ý by chr lil d ým, k dyž př edt ím načer p al z do lu svo u po t ravu, ani výpust ná rour a, z níž by s p ro nik av ý m s yčen ím u n ika la b ílá p ár a. P ůd a, kdys i š pinavá od uhelného pr achu, byla č ist á a na t o nebyly o či Jamese St arr a vůbec zvyklé. Kd yk o li se inžen ýr zast avil, zast avil se Harr y t aké. Mlad ý ha víř čekal mlčk y,
pro to že do bř e cít il, co se d ěje v mys li je ho spo lečníků, a živě sd íle l jeho do jmy. B yl t ot iž dít ět em do lu a celý svů j do savadní život st rávil v jeho hlubinách. „Ano , Harr y. Všechno se změ n ilo , “ ř ek l Ja mes S t arr. „Ale jinak t o neš lo . Uhe ln ý p o k lad , ze kt erého se st ále ubír alo, se musel jedno ho dne vyčer pat . Určit ě se t i st ýská po t o m, co bylo . “ „S t ýsk á se mi, p ane S t arr e, “ o dpo věděl Harr y. „P r áce byla t ěžká, ale zajímav á jak o k ažd ý záp as. “ „Máš p r avd u , ho chu. Neu st álý zápas, st ále hr ozíc í ne bezpečí zas ypání, po žár u, záp lav y, v ýbu chu t ř ask avých p lynů, kt er é dokázaly uho dit jako blesk - t o ho všeho bylo t řeba se vyvar o vat , a p roto to byl ve lmi nek lid ný život . “ „Hav íř i v Allo ask ých d o lech mě li vět š í št ěst í než my z Aber fo yle, pane St arr e. “ „To ano, Harr y. “ o dpo věděl inže nýr . „Mů žeme je no m lit o vat , že celá zeměk oule není ze samé ho uhlí! “ vyk ř ik l mlad ík . „B ylo by ho p ak do st na něko lik milio nů let !“ „To je s ice p r avd a, Harr y, ale př ece jen s i mus íme př iznat , že př ír od a se p ro jev ila jak o velmi p ro zř et elná, když zeměko uli vyt vo ř ila př edevším z p ísk o vce, vápence a žu ly, kt er é neho ř í t ak snadno. “ „Chcet e snad ř íct , p ane St arr e, že by lidé zeměko uli nako nec celo u spálili?“ „Ano , celou!“ o dpo věděl inženýr . „Ze mě b y d o po sled n ího k o u sku p ut o vala d o lo ko mo t iv, lo ko mob ilů , p ar ník ů a p lynár en a jedno ho kr ásného d ne b y by l s naš ím svět em ko nec. “ „Z t o ho nemu s íme mít st r ach, pane St arr e. S píš z t o ho, že do ly budo u ur čit ě vyčer p ané d ř íve, než p ředpo k lád ají st at ist iko vé. “ „To se může st át , Harr y, a pod le mého názo r u Anglie nedělá do bř e, když svo je palivo vymě ňu je s jin ým i nár o d y za jejic h zlat o. “ „Ano , o všem, “ př ik ýv l Har r y. „Jse m s i jist ý, “ p o k račo val inženýr , „že hydr au lika a e lekt ř ina do sud neř ek ly své po sled n í s lo vo a že v bu do ucno st i budo u o bě t yt o síly využ ívány mno he m do ko naleji. Ale na t o m nese jd e! U h lí lze využ ít ve lmi pr akt icky a pro rozmanit é pot ř eby p rů mys lu se výbo r ně hodí. Bo hu žel h o lid é neu mě jí v yr ábět , jak b y c ht ěli. Zat ímco les y na p o vr chu země d ík y t eplu a vláze st ále dor ůst ají, po dzemní les y se neo bno vu jí a po dmínk y vho d né k je jich vyt voř ení již na ze měk o u li nik d y nenast ano u. “ Za t ako vého ho vo r u po kr ačo val James St arr se svým pr ůvo dcem r ychlý m kro k em ve své cest ě. K Dochart o vu do lu do r azili za ho d inu po t é, co vyš l i z Kalla nder u. I po zo ro vat ele zcela nezú čast něného by do ja l s mut ný po hled na o pušt ěný závo d, kt er ý vypadal jako kost r a byt o st i k d ys i p lné živo t a. V ro zleh lé m „věnc i“ šachet , t u a t am vro ubeném uschlým i st ro my, se pů d a ješt ě zt r ácela p o d čer ným p r achem z ner o st ného paliva, nikde však nebyl mo u r, an i sebe me nš í ko usek nebo úlo mek u hlí. Všechno bylo již dávno o dneseno a sp áleno . Na nevyso k ém p aho rk u se r ýso valy t emné o br ys y mo hut ného roubení, nahlo daného slu nce m a dešt ěm. Na jeho ho r ním o k raji b ylo v id ět o bro vsk ý p ast o r ek , lit ino vé k o lo, a pod ním o blé t var y ve lik ýc h hř íde lů, na něž se kd ys i na víje la la na, do p ravu jíc í na po vr ch k lece.
V do ln ím p at ř e byla o p u št ěná st ro jo vna, kt er á se kdys i jen s vít ila sv ým i ocelo vými a měd ěn ými so učást k ami. Na zemi mez i zpř elá ma nými a vlhke m zezelena lý mi t r ámci leže ly k u s y zd í, zbyt ky va hadel, na kt er ých býva la př ipevně ná r amena čer p acích p u mp , ro zbit é nebo špinavé nábo jnice, o zubená ko la s vylá man ým i zu b y, p ř evr ácené t ěžké rumpá ly, t rámco vé st oupačky s př íč le m i t rčíc ími na všechn y st ran y, př ip o mína jíc í o bro vit o u pát eř icht yo saur a, ko leje na někt er ých míst ech ješt ě př ip evněné na zlá ma né m pr ažci dvě ma č i t ř emi vyvik la nými p ilo t y. Býva lá do pr avní cest a ko ňské dr áhy by dnes neu nes la an i pr ázdný vo zík . T ako vý smu t ný p o hled se nabíze l na Do chart ův důl. Roubení šachet s vyd r o len ými ka meny p okr ýva l hust ý mech. Někde bylo znát zb yt k y k lece, jinde kus y o hr ady, k am se u k lád a lo u hlí, k t er é se p ak mě lo t ř íd it po dle kva lit y ne bo velik o st i, t ro sky o ko vů s kusy ř et ězu, dílce o bro vských st o up aček, plecho vé p lášt ě ko t lů bez dna, zkroucené píst y, dlo uhá vahad la sklo něná nad o t vo r y vět r acích ša chet , lávk y ho upajíc í se př i závanu vět r u, můst ky c hvě jíc í se p o d kro k y c ho dců, rozpukané zdi, děr avé st ř echy nad ko mín y s ro zest oupenými c ih la mi, p o dobajíc í se mo der ním dě lů m, je jichž zadní ko nec je oko vaný vá lco vit ými k r u hy - t o všechno půso bilo do jme m o pušt ěno st i, bíd y a s mu t k u, jaký v duši č lo věk a nev yvo lá va jí ani zř íceniny st ar ého kamenného hr ad u an i zb yt k y zbo řené p evno st i. „To je nad ě len í!“ ř ek l Ja mes St ar r a podíva l se na mlad íka. T en neodpo věd ěl. Vešli p o d p ř íst ř ešek, zakr ýva jíc í úst í Ya rowské šacht y, kde se po žebř íc ích ješt ě d alo sest o u pit až do spodníc h št o l do lu . I nžen ýr se naklo nil nad ot vor. Kd ys i o dt ud vanu l mo cn ý p r o ud vzduchu z vent ilá t orů a t eď t u zela ně má p ro p ast , př ipo mína jíc í jí cen vyhas lé sopky. James St arr s Harr ym sest o u p ili na pr vní po dlážku. Do ku d se v d o lech ješt ě t ěžilo , byly šacht y Aber fo ylsk ých do lů, v t o mt o směr u vzo r ně vybaven ých, o p at řen y d ů mys lným zdvihac ím zař íze ním, byly t u klece se samo činn ým sp o u št ěním, zap ad ávajíc í do dř evěného pažení a po hyblivé žebř ík y, zvané „e in e ine men “, kt er é se samy po hybo va ly naho ru a do lů a umo žňo valy hav íř ů m bez nebezp ečí sest u po vat do lů a bez námahy se do st at zase nahor u. Po uko nčení t ěžby však b yly t yt o doko nalé př íst ro je vět šino u odst r aněny, je no m v Yaro wské šacht ě zbyla dlo uhá ř ada žebř íků, oddělených o d sebe po d lážk ami ve vzd á leno st i p ad esát i st op. Po t ř icet i t ako vých žebř íc íc h za sebo u b ylo mo žné sest oupit až na dno spodní šacht y do hlo ubky pat náct i set st op. Bylo t o jed iné sp o jen í mez i h lu b ina mi Do chart o va do lu a po vr chem ze mě. Důl se vět r al Yaro wsko u šacht o u, je jíž št o ly byly spo jené s jino u šacht ou, úst ící o něco v ýše, t ak že t eplý vzduch mo hl t out o o br áceno u náso sko u př iro zeně pro u d it . „P ů jd u za t ebo u, ho chu, “ ř ekl inžen ýr a po k ynu l mlad ému mu ž i r u ko u, aby še l např ed. „Jak si p řejet e, pane St arr e. “ „Máš s sebou kahan?“ „Má m. Jeno m k d yb y t o t ak byl t en st ar ý bezpečný kahan, kt er ý js me k d ys i po u žíva li. “ „Máš p r avdu, “ př it akal mu James St ar r. „Z v ýbuchu t ř askavého plynu t eď už ne mu s íme mít st rach. “ Harr y zap álil k no t o byče jného o lejo vého kahanu. V do le bez uhlí ne mo h l y vznik at ani žád né u hlo vod ík o vé plyny. Nebylo t edy proč se o bávat výbuchu , ani
neb ylo p o t řeba zaso u vat mez i p la men a o ko ln í vzd u ch d r át ěno u síťk u , zamezu jíc í vzníce ní p lynu vně p la me ne. Davyho kahan, t ehdy již značně zdoko nale ný, nep o t řebo vali. Nebezp ečí p o minu lo , prot ože zmize la i jeho př íč ina a s n í i hoř lavina, kt er á kd ys i t vo ř íva la bo hat st ví Dochart ova do lu. Harr y sest o u p il p o p r vníc h p ř íčkách ho r ního žebř ík u a Ja mes S t arr se p u st il za ním. Br zy se o ba o cit li v nap ro st é t mě, kt erou plašilo jen s vět lo kahanu. Mlad ík ho zvedal vyso ko nad hla vu , aby jeho společ ník vidě l co nejlépe. I nžen ýr a jeho pr ůvodce sest oup ili p r av id eln ým ha v íř sk ým k ro kem p o p r vníc h deset i žebř ícíc h. T y b yly ješt ě v do br ém st avu. James S t arr si zvěd avě p ro hlíže l, pokud mu t o slabé svět lo do vo lo valo , st ěny t emné šacht y, do su d po kr yt é t éměř zpuchř elým dř evěným pažením. Kd yž d o razili k p at náct é po d lážce, t o zname ná do po lo viny cest y, na c hvíl i se zast avili. „No hy mi u ž r o zho d ně nes lo u ží jako t o bě, ho chu, “ ř ekl inže nýr a zhlubo ka si vyd ech l, „a le př ece jen t o ješt ě není t ak hro zné. “ „Dr žít e se do bř e, pane St arr e, “ o dpo věděl Har r y. „U mě je t o něco jiné ho, když t ak d lo u ho žiju v do le. “ „Máš p r avdu, Har r y . Ve dvacet i byc h s lez l až do lů bez př est ávky. No , p ů jd eme d ál. “ Už cht ěli v yk r o čit z po d lážky, když se v hlu binách šacht y o zva l jak ýs i vzd ále n ý h las. Př icháze l b líž jako zvuko vá vlna, po st upně síli1 a byl st ále zř et elně jš í. „Kd o t o mů že být ?“ zept al se inženýr a zadržel Har r yho. „T ěžko ř íct , “ o dpo věd ěl mlad ý havíř . „T vů j o t ec t o ale není?. .. “ „Ot ec, p ane St ar re? To určit ě ne. “ „Nebo snad nějak ý so u sed ?“ „Do le v šacht ě nemá me žád né sousedy,“ o dpo věděl Harr y. „Js me t am sa mi, ú p lně sami. “ „Do br á. Nechme t ed y t o ho vet řelce př ejít , “ ř ekl Ja mes St arr. „S luš í se, ab y se t i, kt eř í sest up u jí, vyhnu li t ěm, k do vycházejí ven. “ Ček ali. Hlas mo hu t ně r ezo no val, jako by se nes l o bro vsk ým sá le m s výbo r nou ak u st iko u a slu ch mlad ého havíř e br zy zř et elně r o zeznával jednot livá s lo va zná mé sko t ské písně. „P íseň o jezer ech!“ v yk ř ik l Har r y. „Mo c byc h se divil, kdyby t o byl někdo jin ý než Jack Ryan. “ „Kd o je t o t en Jack Ryan, kt er ý t ak nádher ně zpívá?“ pt al se James S t arr. „Mů j st ar ý k amar ád z do lu , “ o dpo věděl Harr y. Nak lo nil se do lů z podlážk y a zavo la l: „He j, Jacku!“ „To js i t y, Harr y?“ o d po věd ěl. „Počkej na mě, hned jse m u t ebe. “ A zno vu začal zp ívat z p ln ýc h plic. Za ma lo u chvilk u se na ko nci svět elného kužele jeho lucer ny o bjevil uro st lý pět ad vacet ilet ý mlad ík s veselo u t vář í, šelmo vsk ýma o čima, úsměve m na rt ech a r yšav ým i v las y. Ze všeho nejd ř íve st isk l Harr ymu r uku.
„Jse m mo c r ád, že t ě vid ím!“ vo la l. „Ale př i svat ém Mungo vi, opravdu byc h s i byl u šet ř il slézán í Yaro wsk é šacht y, kdybyc h věděl, že dneska půjdeš nahor u. “ „P an Ja mes S t arr, “ p ř eru šil ho Harr y a obr át il s vů j kahan k inženýr o vi, do sud st o jíc ímu ve st ínu . „P an St arr !“ d iv il se Jack Ryan. „P ane inženýr e, má le m byc h vás nepo znal, p ro to že o d t é do by, co jse m o dešel z do lu , s i mo je o či u ž o d vyk ly v id ět ve t mě jak o dř ív. „Už s i vzpo míná m na t o ho ch lapce, kt er ý s i ust av ič ně p ro zp ěvo val. Bu d e t o u ž do bř e d eset let . To jsi b yl t y, že?“ „Ano já, p ane St arr e. S ice jse m z mě nil ř emes lo , ale, jak vid ít e, do bro u nálad u jse m nezmě n il, a mys lím s i, že smát se a zpívat je lepší než vzdychat a p lak at . “ „To je samo zř ejmé, Jacku... A co děláš od t é do by, co nejs i v do le?“ „P r acu ju na Melro ssk ém d vo ře, po blíž Ir vinu ve Renfewské m hr abst ví, asi čt yř icet mil o dt u d, ale s našimi Aber fo ylsk ými do ly t o nemá nic spo lečného . Š p ičák svěd čil mo jí r u ce líp, než r ýč nebo bič. A pak, ve st ar ém do le bylo t o lik zvu čn ých záko ut í a veselýc h o zvěn, kt er é mi r ado st ně vr acely mo je p ísničk y, zat ímco t am nahoř e... škoda mluvit . Jd et e navšt ív it st ar ého S imo na, p ane St arr e?“ „Ano , Jack u, “ o dpo věděl inžen ýr . „Nebu d u vás zdržo vat ... “ „P o slyš Jack u, “ o br át il se na něj Harr y, „pročpak js i dneska šel k nám?“ „Cht ěl jse m t ě vid ět , kamar áde, “ o dpo věděl Jack Ryan, „a pozvat t ě na s lavno st Ir vinsk ého k lanu . Víš p ř ece, že t am jse m p iper em ( pozn. aut .: piper - ve S kot sku o značení dudáka). Bude se zp íva t a t ancovat . “ „D ík y, Jack u, ale asi nep ř ijďu . “ „Jak t o , že nepř ijd eš?“ „Návšt ěva p ana St arr a se mů že prot áhno ut a já ho mus ím do pro vodit zase zp át k y do Kalla ndar u. “ „Ale Harr y, vžd yť s lav no st Ir vinského klanu bude až za t ýden. Do t é do by as i návšt ěva pana St ar ra sko nčí a t ebe už doma nebude nic dr žet . “ „Jeno m, Harr y, po zvání svého kamar áda př ijmi, “ př ida l se James St arr. „T ak do brá. P ř ijímá m, Jack u , “ odpo věděl Har r y. „S e jde me se za t ýden na s lavno st i I r vinsk ého k lanu . “ „P lat í, za t ýd en, “ p ř isvěd čil Jack R yan. „S bo hem Har r y! P oroučím se vá m, pane St arr e. Jsem mo c r ád, že jse m se s vá mi zase set kal. Budu o vás vypr ávět př át elů m. Nik do z nic h na vás nezapo mně l, pane inženýr e. “ „Já jse m t ak é na nik o ho nezapo mněl, “ pro hlás il Ja mes St ar r. „Děk u ji za všechn y, pane, “ ř ekl Jack Ryan. „S bo hem, Jack u, “ ř ek l Harr y a napo sledy st iskl své mu kamar ádo vi ruku. Jack Ryan se zno vu dal do zpěvu a brzy z mize l v hor ní část i šacht y, md le ozář ené svět lem jeho k ahanu . Po čt vrt hodině sest oupil Ja mes St arr s Harr ym z po sledního žebř íku a vkro čil i na půdu nejn iž š ího p at ra do lu. Z ro ndelu , kt er ý t vo ř ilo d no Yaro wské šacht y, se papr sko vit ě rozbíha ly r ůzné št o ly, k d ys i s lo u žíc í k vyt ěžení po sled níc h u he ln ýc h ž il d o lu . Byly p o d ep řené mo hu t nými, nahr u bo o t esan ými t r ámy ve t var u licho běžníku, nebo opat řené byt elno u kamenno u vyzdívko u a pro nik aly h lu b o ko do bř id lico výc h a p ísko vco výc h st ěn. Všud e nahr azo valy „st ařiny“, žíly t ěžbo u vyčer pané. Z k amene z lo mů v o ko lí byly d o ved ně vyt esán y p ilíř e, neso u cí n yn í „p o r u bné
pat ro “, t o znamená d vo jí vr st vu t ř et ihor níc h a čt vrt ohor ních geo lo gickýc h út var ů, kt er é kdys i sp o číva ly p ř ímo na u he lné m ložisku. Št o ly, dř íve o zářené buď kahany hav íř ů , nebo elekt r ick ým svět le m, zavedeným v do le v posledníc h let ech t ěžby, n yn í p o hlco vala t ma. V t emn ých cho dbách se již neo zýva lo skř ípání vo zíků, jedo ucích p o ko lejíc h, an i nár azy pr udce se zavír ají cích vět r ných dveř í, ani k ř ik vo zičů , ř eht ání k o ní a mezk ů , ani úder y la mačo va špičáku a t ř esk výbuchů, t r hajíc íc h mo hut né st ěny. „Nechcet e si chv ilk u o d po čino ut , pane St arr e?“ pt al se mlad ík. „Ne, chlap če, “ o d po věd ěl inženýr , „r ád byc h byl co nejdř íve v do mku st arého S imo na. “ „P o jďt e za mno u, p ane St arr e. Po vedu vás, i kd yž jse m s i jist ý, že b yst e v t o mh le t emné m b lu d išt i št o l do cela do bř e našel cest u sám. “ „J ist ěže ano ! St ále ješt ě má m v hla vě plá n celého do lu. “ Harr y s inžen ýr e m t ěsně za sebou zvedal kahan, aby lépe vidě li na cest u. Zabo čil d o vyso k é št o ly p ř ip o mína jíc í vedle jš í c hr ámo vou lo ď. Oba o bčas klo p ýt ali o d řevěné pr ažce, na kt er ých byly v do bě t ěžby po lo žené ko le je. Kd yž u šli as i padesát kroků, sp ad l na jed no u James i S t arro vi po d no hy o bro vsk ý k ámen. „P o zo r, pane St arr e!“ vykř ik l Har r y a vzal inženýr a za r ameno. „To je jeno m k á men, Harr y. T y st ar é kle nby už as i ne jso u dost pevné a... “ „P ane St ar re, “ o dpo věd ěl Harr y Fo r d. „M ys lí m, že t en kámen někdo ho dil. . . ně jak ý člo věk . “ „Ho d il! “ v yk ř ik l James St arr . „Co t ím chceš ř íct ?“ „N ic, n ic. .., p ane St arr e, “ o dpo věděl vyhýba vě Harr y, kt er ý na jedno u zvážněl a zr ak em jak o b y cht ěl p r o nik no ut silným i st ěnami. „P ůjde me dá l. Chyt nět e se mě a nebo jt e se, že u d ělát e chybn ý k r o k, po vedu vás. “ „Jse m p ř ip r aven, Harr y. “ Vyk r o čili. Harr y se o hlíže l do zad u a sv ít il k ahane m do všech kout ů št o ly. „Už t am bu d eme br zy?“ zept al se inženýr . „As i za d eset minu t . “ „Do bř e. “ „Ale st ejně je t o d iv né, “ mu mla l s i pr o sebe Harr y. „Něco t ako vého se mi st alo po pr vé. Káme n spadl pr ávě v okamž ik u , k d yž js me t u d y šli. . . “ „To byla jeno m náho d a, Harr y. “ „Náho d a... “ odpo věděl mlad ík a vrt ěl hla vo u. „Náho da... snad... “ Najed no u se Harr y zast avil. „Co se d ěje, Harr y?“ zept al se inženýr . „Zd á lo se mi, jako byc h za ná mi s lyš el kr oky, “ o dpo věděl mlad ý ha v íř a nap jat ě po slou chal. „Ne. As i jse m se sp let l, “ ř ek l p ak. „Opř et e se o mě, p ane St arr e. Mys let e si, že jsem vaše hůl. . . “ „S po lehlivá hů l, Har r y, “ o d po věděl Ja me s St ar r. „Opr avdu není lepš í o por y než ho dný ho ch, jako js i t y. “ Dál k r áčeli t emno u cho d bo u mlčk y. Znep o ko jen ý Har r y se čast o o hlíže l a snaž il se post ihno ut jak ýs i vzdá len ý šelest , hned zase záblesk svět la kdesi v dáli. Ale p ř ed nimi i za n imi b ylo všude t icho a t ma.
V. Rodina Fordova Po deset i minu t ách ko nečně James St arr s Harr ym vyš li z hla vní št o ly. M lad ý ha víř a je ho spo lečn ík se t eď o cit li na dně jakého si s vět líku, pokud lze t ako vé slo vo po užít pro o značení o bro vsk é po dzemn í d ut in y, p ř est o že denn í svět lo t ak do cela nep o st rád ala. S por é papr sky se m pro nika ly ot vor em opušt ěné šacht y, pro bíha jíc í ho rními pat r y, a t udy se Do chart ův důl t aké vět r al. Tep lý vnit ř ní vzdu ch s menš í hu st o to u vycháze l Yarowskou šacht ou ven. T ud y t edy pro nika lo mo hut no u bř id lico vo u k lenbo u do hlubin t rochu svět la. T ad y v p o d zemí, v d o mk u v yt esaném v bř id lico vé skalní st ěně, na st ejné m míst ě, k d e k d ys i pr aco valy mo hut né st ro je zajišťu jíc í mec han ick o u do p ravu v Do chart o vě do le, již d eset let byd le l S im o n For d se svo u rodino u. V t ako vém o byd lí, kt erému o bv yk le ř ík a li „d o mek “, ž il st ar ý nad d ů ln í. Za s vé d lo u ho let é pr áce v yd ěla l S imo n Fo rd určit é jmě ní a jist ě by t eď mo hl ž ít mez i st ro my a v zář i s lu nce na k t er émko li mí st ě S po jeného kr álo vst ví, a le o n i jeho blízc í, ma jíc í st ejné názo r y i t o uhy, raději zůst ávali v uhe lně, kde se cít il i šťast ní. Ano ! J im se v t o m po dzemn ím d o mk u, u kr yt ém p at náct set st o p po d sko t sko u p ůdo u, líb ilo . Měl t o t iž mimo jiné i t u výho du, že t ady jeho o byvat elé ne muse li mít o bav y z finančn ích úř edníků, zvaných „st enmat eř i“, po věřených v yb ír án ím „daně z hla vy“. B ýva lý nad d ů ln í Do chart o va do lu, S imo n Fo rd, byl v t é do bě na svýc h pět ašed esát let ješt ě chlap ík . Byl ve lk ý, s ilný a pěkně uro st lý a mo hl se skut ečně ř ad it k nejlep š ím „S awne yů m“ ( po zn. aut . : „S awney“ z na mená S kot a, podo bně jako „Jo hn Bu ll“ Ang liča na a „P o ddy“ I r čana) v o kr ese, kt er ý odváděl t o lik skvělé ho mu žst va Highlander ským p luků m. S imo n Fo r d po cházel ze st ar é hor nické ro diny a je ho rodokmen sa ha l až d o do b, kdy se s t ěžbo u u hlí ve sko t ských lo žisc íc h t epr ve začína lo . Nebu d eme spo lečně s ar cheo logy bádat , zda již Řeko vé a Říma né zna l i kamen né u h lí a zd a Číňané t ěžili v ka meno uhelnýc h do lech dávno př ed křesťanským let o po čt em, an i se ne bu d eme zabývat ot ázkou, zda t oto nero st né palivo b ylo skut ečně po jmeno váno po ko vář i Houvillo vi, kt er ý ž il ve 12. st o let í v Belg ii. Mů žeme v šak t vrd it , že u helné p ánve ve Velké Br it ánii byl y pr vní, kde se zača lo se so ust avnou t ěžbo u. Již v 1 1 . st o let í V ilé m Do byvat el ro zdělo val s v ý m bo jo vn ík ů m v ýt ěžek z newcast elské pánve. Ve 12. st o let í vyda l J indř ich I I I. po vo len í k t ěžbě „mo řsk ého u hlí“, a z ko nce t ého ž st o let í po chází zmínk a o lo žisc íc h ve Sko t sk u a v zemi Gallů ( nynějš ím Wa lesu) . V t éže do bě pro nik li d o út ro b kaledo nské země př edko vé S imo na Fo rda, a již odt u d nev yš li a svo u p ráci p ř ed ávali z ot ce na syna. Byli t o jen pro st í děln íc i, pr aco vali t ěžce jak o g ale jn íc i a na má havě do býva li z lů na ze mě vzácné pa livo . Mo hli bycho m se d o mn ívat , že havíř i v uhe lnýc h do lech, po do bně jako so livar níc i, b yli t ehd y v last ně o t roky, co ž byl názor v 18. st o let í ve S kot sku zakoř eněný t ak , že běhe m vá lk y s P r et en den t em pano valy o bavy, aby se dvacet t isíc newcast elsk ýc h hav íř ů nevz bo uř ilo a necht ělo si v yd o být svo bo d u - kt ero u dle svého míněn í ne mě li. V k ažd ém př ípadě byl S imo n Fo rd hr d ý n a t o , že k t ét o velk é ro d ině sk o t ských hav íř ů p at ř í. Po lét a jeho ru ce p raco valy t am, kde se svým šp ičákem, št ěněr em, šr ámo vko u a r ýče m p r aco vali i je ho př edko vé. Když mu bylo t ř icet , st al se
nad d ů ln ím Dochart o va do lu , nejv ýzna m ně jš ího v celé Aber fo ylské o blast i. S vé po vo lání vášn ivě milo va l a p o dlouhá lét a hor livě vyko nával po vinno st i své fu nk ce. Tr ápilo ho však, když vid ě l, jak lo žisk o st ále chu d ne, a př ed víd a l, že d ů l bu d e již br zy ú p lně v yčer pán. Usilo vně p ro t o ve všech cho d bách, v podzemí Aber fo ylsk ýc h do lů vzáje mně pro po jen ých, p át r al p o no výc h ž ilách a v po sledníc h let ech t ěžby se mu podař ilo něk o lik ž il o bjevit . Jeho havíř sk ý d ů vt ip b yl sk ut ečně o bd ivu ho d ný a inžen ýr James S t arr si ho velmi váž il. Č lo věk by byl ř ekl, že do káže vyt ušit ložisk a v út ro bách do lu st ejně jak o hyd ro skop ukazuje prameny po d po vr chem země. P řest o , jak již b ylo ř ečeno , nast al okamžik, kdy ho ř lavá hmot a z do lu zmize la úp lně. P rů zku mné vr t y nep ř ináše ly žádné výs ledk y. Bylo t edy zř ejmé, že uhelné žíly jso u zcela v yčer p ané. Těžba byla zast avena a havíř i odešli. P ro vět šinu z n ic h t o po cho p it elně byla t ěžká r ána. Kdo ví, jak může č lo věk milo vat svo u pr áci, t řebaže je lo pot ná, ned iví se t o mu. S imo na For da se t o bezespo r u do t k lo nejv íce. Byl t ot iž t ím t ypem havíř e, jeho ž živo t je s do le m neo dd ělit elně sp jat ý. Ž il v ně m o d svého naro zení a cht ěl t am set r vat i pot é, co se v ně m p ř est alo pr aco vat , a t ak t am t edy zůst al. Za celých deset let vyst o upil na po vr ch pouze několik r át . Záso bo vat po dzemní př íbyt ek pot r avina mi bylo úko le m je ho syna Harr yho . „J ít t am na ho r u ! A k čemu ?“ ř íkáva l po každé a svů j čer n ý d o mo v neo p u st il. V t o mt o zd ravém pro st ř edí s př ibliž ně st ále st ejno u t ep lo t o u nebyl nav íc st ar ý nad d ů ln í v yst aven ani let ním ved r ů m, an i z imním mr azům. A do bř e se t am dař ilo i jeho blízk ým. Co si mo hl p ř át víc? Uvn it ř se však velmi r mo ut il. St ýsk alo se mu p o ru chu a po hybu , po býva lé m život ě v do le, k d y t ěžba ješt ě byla v p lném pro udu, a ut ěšo val se svo u ut kvělo u myš le nko u. „Ne! Ne! Dů l ješt ě není v yčer p aný! “ o pako val čast o. A k d o by př ed S imo ne m For d em zapo ch ybo val o t o m, že st ar á Aber fo yle jedno ho dne vst ane z mr t vých, se z lo u b y se p o t ázal. St ar ý nad d ů ln í se t o t iž nik d y nevzda l nad ěje, že o bjev í no vé ložisko, kt er é do lům vr át í je jic h zaš lo u s lávu . A k d yž bu d e t ř eba, r ád se opět cho pí havíř ského špičáku. Jeho st ar é, ale do sud silné paže by s r ado st í začaly zno vu bušit do skály. S ám nebo se sv ým s yne m t edy denně pro cházel t emným i št o la mi a pát r al a hled a l a d enně se vracel do do mk u unavený, ale s nadějí. Ž ivo t ní d r u žko u S imo na Fo rd a byla Mag da, velká a silná, skut ečná „goodwife“ ( do br á žena) , jak ř ík a jí S k o t o vé. St ejně jako je jí ma nže l, ani o na necht ěla Do chart ů v důl o pust it a sdíle la s n ím v š echn y je ho t o u hy i st esk y. Do d ávala mu nad ěji, p o bíze la ho a mlu v ila k ně mu s vážným důr azem, kt er ý r o zehř íva l sr dce st arého nad důlního. „Aber fo yle jen u snu la, S imo ne, “ ř íkáva la mu. „Máš pravdu, je t o jen o d po činek , t o není s mrt . “ I Magda se do ved la o bejít bez vnějš ího svět a a št ěst í t ř í lid í do kázala sou st ř ed it v t emné m do mku. S em n yn í p ř ic házel Ja mes St arr. Už na ně j ček ali. S imo n Fo rd st ál př ede dveř mi a jakmile mu Har r yho kahan zd álk y o hlás il p ř ícho d jeho býva lé ho “ vie wera“, vyše l mu naprot i. „V ít ám vás, p ane Jamesi!“ zavo la l a jeho hlas se mo hut ně ro zezvučel po d bř id li co vo u klenbo u. „Buďt e vít án v do mk u st ar ého nad d ů ln ího . Do mácno st
rod in y Fo rdov y je s ice zahr abaná pat náct set st op po d zem, ale t o jí na po ho st inno st i neu bír á. “ „Jak se mát e, dr ahý S imo ne?“ pt al se James S t arr a st isk l r u k u, kt ero u mu je ho ho st it el po dával. „Ve lmi d o bř e, pane St ar re. Jak jinak b y se mi mo h lo d ař it t ad y, k d e js me chr áněn i p ř ed k aždo u nepo ho do u? Vaše dámy, kt er é jezdí v lét ě za čer st vým vzduchem d o Newhavenu nebo do Port o-Bella ( pozn. aut .: Lázeňská míst a v oko lí E d inbu r g hu) by uděla ly lépe, k dyb y st r ávily něk o lik měs íců v Aber fo ylsk é m do le. T ad y by se ne mu se ly bát , že do st an o u r ýmu jak o ve vlhk ých u lic ích st ar ého h lav n ího měst a. “ „Nebudu vám o d po ro vat , S imo ne, “ o dpověděl Ja mes S t arr, pot ěšený, že st ar ý nad d ů ln í zů st al st ále t ako vý, jak ý býva l kdys i. „D ivím se sá m so bě, že jse m ješt ě nevyměnil s vů j d ů m na Kano ng at ě za něj aký do mek t ady u vás. “ „K s luž bá m, p ane St arr e. Znám jedno ho z vašic h býva lých ha víř ů, kt er ý by byl celý št ěst ím bez sebe, kd yb y je j o d vás dělila jeno m jedna st ěna. “ „A co Magda?“ zept al se inženýr . „Mo je d o br á žena se má lép e než já, jest li je t o vůbec mo žné, “ o dpo věd ěl S imo n, „a u ž se t ěší, že bu d et e je jím ho st em. Ur čit ě př eko ná sama sebe, aby vás jak sep at ř í u ct ila. “ „Uv id íme, S imo ne, uvid íme, “ ř ek l inžen ýr , kt er ý p o t ak d lo u hé cest ě o pr avd u r ád slyše l zmínk u o do br ém o běd ě. „Mát e hlad, pane St arr e?“ „A jak ý! Cest a mi ř ád ně spr avila chuť. Bylo hro zné počasí. “ „T am naho ř e p r ší, “ o d po věd ěl S imo n út rpně. „Ano , S imo ne, a vo d a ve Fo rt hu se vzdouvá jako vlny na mo ř i. “ „T ad y, p ane James i, nep r š í n ikd y. Ale nebudu vá m př ece líč it výho dy, kt er é znát e st ejně d o bř e jako já. Už js me u do mku. Hlavně, že jst e t ady a zno vu o p aku ji: Bu ďt e vít án. “ S imo n Fo rd s Har r ym uved li Ja mese St arr a do př íb yt k u, t vo ř eného pro st o r no u s íní, o svět leno u několik a la mp a mi, z nic hž jedna vise la z ma lo vaného t r ámo vého st ro pu . St ů l p o k r yt ý u br u sem v p est r ých ž ivých bar vách už byl pro st ř ený a čekal na ho st y, pro kt er é t u byly p ř ip r avené čt yř i žid le se st arodávným ko ženým pot ahem. „Do br ý d en, Mag do , “ ř ek l inženýr . „Do br ý d en, p ane James i, “ o dpo věděla st at ná S kot ka a vst ala, aby př iv ít ala ho st a. „Jse m r ád, že vás o p ět vid ím, Magdo. “ „Je t o t ak, p ane James i, vš ichni se r ádi shledává me s lid mi, ke kt er ým js me vžd yck y b yl i do brot iv í. “ „P o lévk a ček á, ženo , “ p ř er u šil je S imo n Fo rd, „nes míme nechat čekat ji an i p ana St arr a. Má opravdo vý ha v íř sk ý hlad a sám uvid í, že náš chlapec nás nenechá v d o mk u nič ím st r ádat . - Ab ych nezapo mně l, “ d o dal st ar ý nad d ů ln í, „p ř iše l t ě navšt ív it Jack Ryan. “ „Já vím, o t če. Po t k ali js me se v Yarowské šacht ě. “ „Je t o ho dný ho ch a vese lý k a mar ád, “ ř ekl S imo n For d. „Ale zdá se mi, že s e mu t am na ho ř e líb í. Jako by an i v ž ilách ne mě l o pr avdo vo u havíř sko u krev. - Ke st o lu, p ane St arr e. Po řád ně se najíme, prot ože je mo žné, že k večeř i se do st aneme ho dně pozdě. “
Kd yž u ž cht ěli zased no ut ke st o lu, James St arr ř ekl: „Ješt ě něco , p ane S imo ne. Chcet e abyc h po jedl skut ečně s chut í?“ „Bude nám velk o u ct í, pane Jamesi, “ o dpo věděl S imo n Fo rd. „K t o mu je po t řeba nemít žádné st aro st i. - Mám na vás dvě ot ázky. “ „Jen se pt ejt e, p ane James i. “ „Váš do p is se zmiňu je o zpr ávě, kt er á by mě mě la zajímat . “ „Je o pr avd u mo c zajíma vá. “ „I pro vás?“ „P ro vás i p ro mě, p ane James i. Ale r ád byc h vá m t o ř ekl až po jíd le a př ímo na míst ě. Jinak byst e mi t ěžko u věř il. “ „Do bř e se na mě po d íve jt e, S imo ne... t ak... do očí, “ ř ekl inženýr . „Zajíma vé sd ělen í?. . Ano ... Do br á... Už se vás nebudu dál vypt ávat , “ do dal, jako by po žado vano u o d po věď vyčet l z po hledu st ar ého naddůlního. „A d r u há ot ázka?“ „Nev ít e, S imo ne, kdo mi mo hl po slat to hle?“ ze pt al se inženýr a po dal mu ano nymní do p is, kt er ý do st al. S imo n Fo rd vzal do p is a velmi po zor ně si ho př ečet l. Uk ázal ho pak svému s yno vi a ř ek l: „Znáš t o p ís mo ?“ „Nezná m o t če, “ o dpo věděl Harr y. „A b yl t en d o p is t ak é o deslán z aber fo ylské po št y?“ zept al se S imo n Fo rd inžen ýr a. „Ano , st ejně jak o t en váš. “ „Co si o t o m mys líš Har r y?“ ř ek l S imo n Fo r d a čelo se mu na o kamžik zachmu ř ilo . „Mys lím, o t če, “ o dpo věděl Harr y, „že něko mu asi zá leže lo na t o m, ab y se p an James St arr nedo st avil na s mluveno u schůzku. “ „Ale k o mu ?“ vo la l st ar ý havíř . „Kdo se mo hl dopát r at mých ne jt ajně jš íc h myš le nek?“ S imo n Fo rd se zamys le l a př est al vnímat své o ko lí. Magda ho však br zy vyt r hla se slo vy: „P o saďt e se př ece, p ane St ar re. Po lévk a b y v yst yd la. Nebu d eme s i t ím d o p ise m t eď lá mat hla vu . “ Po t ét o po bídce se každý po sad il na sv é míst o u st o lu - James St arr napro t i Mag d ě, aby jí za lic hot il, ot ec a syn prot i so bě. Násled o vala ma lá t yp ick y skot ská ho st ina. Nejdř íve mě li po lévku zvano u „ho t chpo t ch“, vyni kajíc í bu jó n s nak r ájen ými k o u sk y masa. Po d le v ýro k u st ar ého S imo na nemo hl v umění př ipr avit „ho t chpo t ch“ s jeho ženo u nik d o so up eř it . To t éž o st at ně p lat ilo i o „co ckyleck y“, kuř ecím r agú na póru, kt er é si t ak é zasluho va lo p lno u pochva lu . J íd lo zap íje li v yn ik a jíc ím „a le “ z předníc h edin bur ghských pivo var ů. Hla vn í cho d t vo ř il nár o dní pu d ing „ha g g is“, p ř ip r avo vaný z r ů zn ých dr u hů masa a ječné mo u k y. T ent o vyn ika jíc í p okr m, kt er ý bás níka Bur nse insp iro val k jed né z jeho nejk r ásně jš íc h ó d, čekal st ejný o sud jako všechno kr ásné na svět ě: minu l jak o sen. Mag d ě se od je jího ho st a do st alo u př ímn ý ch poklo n. Oběd ko nčil d esert em, slo ženým ze s ýr a a je mnýc h o vesnýc h ko láčků zvaných „cak es“, do pro vázenýc h něko lika sk le n k ami „u sq u ebau g hu “, skvělé sa mo žit né, st aré p ět ad vacet let - jako Har r y. J íd lo t r valo t éměř ho d inu . James S t arr a S imo n Fo r d nejen do bř e po jedli, ale
t ak é si hezk y po ho voř ili, zejmé na o minulo st i st aré Aber fo ylské uhelny. Harr y se ho vo r u p ř íliš neú čast nil. Dvakrát vst al od st o lu a vyše l z do mku, aby se ko le m ně j t rochu porozhléd l. Od p ř íh o d y s k ame ne m na ně m b ylo v i dět , že je po něk ud ner vó zní a ano nymní dopis mu t ak é na k lid u nep ř id al. P ř i jedné t ako vé Harr yho o bchůzce řekl inženýr S imo nu For do vi a Magdě: „Mát e ho dného syna, milí p ř át elé. “ „Ano , p ane James i, je t o ho d né a oddané dít ě, “ o dpo věděl st ar ý naddůlní ž ivě. „Za n ic na svět ě by nás neo p u st il. “ „S nad ho t aké budet e cht ít oženit ?“ „Ožen it Harr yho ?“ vykř ik l S imo n Fo rd. „A s k ým? S ně jak o u slečno u t am sesho r a, kt erá b y se st arala je no m o zábavu a t anco vání a kt eré by byl mile jš í je j í klan než naše u helna! Harr y b y t ako vou ani necht ěl. “ „S imo ne, “ v mís ila se Mag d a, „snad bys necht ěl, aby náš Har r y zůst al s vo bo dný. .. “ „Na n iče m nebu d u t r vat , “ o d po věděl st arý havíř , „a le t o hle nespěchá. Kdo ví, jest li mu nena jd e me. .. “ V t o m se Harr y vr át il a S imo n zmk l. Kd yž Magd a vst ala o d st o lu , o st at ní udělali t ot éž a na chvíli se po sadili u dveř í do mk u . „P o slo u chám vás, S imo ne, “ ř ekl inženýr . „P ane James i, “ o dpo věd ěl S imo n Fo rd, „nepot ř ebuju vaše uš i, ale vaše no hy. Už jst e si o d po činu l?“ „Ano , o d po činu l jse m s i a p at ř ičně jse m se po silnil, S imo ne. Jsem př ipr aven do pro vo d it vás, kam budet e cht ít . “ „Har r y, “ o brát il se S imo n Fo rd k syno vi, „zapal ná m bezpečné kahany. “ „V y s i s sebo u beret e bezp ečné kahany!“ vykř ik l Ja mes S t arr př ekvapeně, pro t ože v do le bez u hlí se nemu se li t ř askavého plynu o bávat . „Ano , p ane St ar re, z o pat r no st i. “ „Nechcet e mi, S imo ne, t ak é navr hnout , abyc h se o blék l do havíř ského ?“ „Ješt ě ne, p ane James i, ješt ě ne, “ o dpo věděl st ar ý naddůlní a o či se mu v h lu bo k ých d ůlc íc h podivně zablýsk ly. Harr y vešel do do mk u a za chviličku se vr át il s t ř emi bezpečnými kahany. Jed en z nich po dal inženýr o vi, d ru hý s v ému o t ci a t ř et í si zavěs il na pr avo u r uk u, zat ímco jeho lev ice b yla v yz br o jená dlo uho u ho lí. „Jd e me!“ ř ekl S imo n Fo rd a vzal d ů k lad n ý šp ičák , lež íc í u d veř í d o mu . „Jde me!“ o dpo věd ěl inžen ýr . „Na shledanou, Magdo. “ „Bůh vás pro vázej, “ o d po věd ěla Skot ka. „A p ř ip r av do bro u večeř i, ženo. S lyš íš ?“ vo la l je št ě S imo n. „Až se vr át íme, bu d eme mít ur čit ě hlad a necháme si poř ádně chut nat . “
VI. Nevysvětlitelné události Je zná mo , že ve sko t sk ých hor ách i v níž inách je do sud pevně zakoř eněno mno ho po věr. V někt er ých k lanech se náje mc i „la ir da“ ( náčelníka) scházejí na př ást kách a r ád i s i v yp r avu jí p ř íbě hy, př evzat é ze sever ského bájes lo ví. Š ko ln í vzd ělá n í, t ř ebaže je v celé zemi vo lně do st upné a ho jně ro zšíř ené, do su d nedokázalo p řesvěd čit lid o s myš lenkác h v t ako vých bá jíc h, kt er é jako by byly p ř ímo sro st lé s půdou st ar é Kaled o nie. Je t o země d u chů a st rašid e l, sk ř ít k ů a v íl a st ále ješt ě se t u o bje vu je z lý duch, kt er ého nelze zapudit jinak než penězi. „S eer “ hor alů je o bd ařen věšt eck ým zr akem a do vede př edpovídat blíž íc í se s mrt , „Ma y Mo u llac h“ se z jevu je v po do bě mlad é d ívk y s ch lu p at ými pažemi a var u je ro d in y p ř ed hro zícím ne bezp ečím, víla „Br anschie “ o hlašuje nepř íje mné udá lo st i, „Br awniů m“ je s vě ř ena o chr ana do mácího nář adí a „Ur isk“ na všt ěvuje vět šino u divo k é ro k lin y Kat r insk ého jezer a. Kro mě t oho exist uje ješt ě celá ř ada dalš ích. Ob yvat elé sk o t sk ých u he le n sa mo zřejmě ne ma lým po čt em bá jí a bácho rek př ispíva li k r o zmno žení t oho t o bezt ak již bo hat ého bájes lo ví. Žijí- li ve skotskýc h ho r ách nad p ř iro zené b yt o st i, do bré i zlé, t ím sp íše se ji mi muse jí he mž it ne jt ajně jš í h lu b in y u he l ných do lů . Kdo za bo uř liv ýc h no cí o t ř ásá u heln ým i lo žisk y, kdo př ivád í na st o pu do sud nevyužíva nýc h ž il, kdo zažíhá t řaskavý p lyn a zp ů so bu je t ak hrozné výbuchy, kd yž ne ně jak ý d u ch do lu ? T ako vé p řed st avy b yl y mez i po věrčivým i S kot y všeo becně ro zšíř ené. Vět šina hav íř ů sk ut ečně o bv yk le nacháze la něco fant ast ického i t am, kde se jedna lo o je v y č ist ě fyz ik á ln í, a le b ylo b y býva lo napro st o mar né snažit se př esvědčit je o t o m. Kde jind e mo h lo být více míst a pro po věr čivo st než v t ěcht o hlubinách? Aber fo ylsk é d o ly, lež íc í p r ávě v kr aji t ak bo hat ém na bá je, se pro ne jr o zman it ějš í nad p ř iro zené p ř ího dy ve lmi do bř e ho dily a t aké o nich mno ho bá jí k o lova lo . Je t řeba ješt ě po znamenat , že různé do sud nev ys vět lené p ř ír o d n í úkazy t ut o všeo becno u pověr čivo st jeno m podporo valy. K ne jp o věr čivě jš ím ha v íř ů m z Do chart ova do lu pat ř il Har r yho kamar ád Jack R yan, velk ý mi lo vn ík všeho nadpř iro zeného . Všechny t y fant ast ické his t o rk y zhu d ebňo val a jeho p ísně mě ly p ř i z imníc h př ást kách o bro vský úspěch. Jack Ryan však neb yl zd a lek a jed iný, kdo st avěl s vo u po věr čivo st na odiv. T ak é je ho kamar ád i o t evř eně t vr dili, že v Aber fo ylsk ých do lech st raší a že se t am, st ejně jak o naho ř e v ho r ách, čast o z jevu jí jakés i záhadné byt o st i. Kdo je s lyše l vypr avo vat , jen t ěžko by ji m ne dal za pr avdu. E xist uje snad vho dně jš í míst o pro r ejd y duchů, skř ít ků, šo t k ů a d alš íc h p o st av fa nt ast ick ých p ř íbě hů než h lu bo k ý t emný důl? Jevišt ě bylo p ř ip r avené a nad př ir o zené po st avy mo h ly p ř ijít zahr át svo ji ro li. T ak u važo val Jack Ryan i jeho př át elé z Aber fo yle. Bylo již ř ečeno , že někt eré do ly byl y na vzáje m p r o po jen y po dzemními št o lami vedo ucími mez i uhe ln ý mi žíla mi. Nes mír né p ro st r anst ví po d St erlingsk ým hr abst vím br ázdily t u nely, po dko p ávala sk lep en í a p ro vrt ávaly ša cht y - bylo t o jako podsvět í, jak ési po dzemn í b lu d išt ě, př ipo mína jíc í o bro vské mr aveništ ě. Hav íř i z r ů zn ýc h d o lů se čast o pot kávali cest ou do práce, nebo když se vr acel i do mů . T ak se neu st ále p řed ávaly r ůzné zpr ávy a hist o rky z hlubin ko lo valy z jed no ho do lu do dr u hého . Všemo žné po vídačky se t ak šíř ily o d ú st k ú st ů m nes mír no u r ych lo st í a k ažd ý si k nim o byčejně ješt ě něco př idal.
Jeno m d va mu ž i, k t eř í nad o st at ními vynikali vzdě láním a st ř íz livým r o zume m, n ik d y t o t o zanícen í p ro nadp ř iro zené věci nesd íle li a do mně lé mu ř ádění skř ít k ů, duchů a víl ne věno vali an i t ro chu pozor no st i. B yl t o S imo n Fo r d a jeho syn. Nejlépe své názor y do kázali t ím, že st ále zů st ávali b yd let v t emné m po dzemí, i k d yž Do chart ů v d ů l b yl u ž d ávno úp lně o p u št ěný. Magda snad - jak o k aždá Skotka z ho r - v nadpř ir ozené věci věř ila, a le t yt o př íběhy o zjeve n ích mu se la vypr ávět jen sa ma so bě. A t o t aké svědo mit ě čin ila, ab y st ar é zk azk y nezapo mně la. I k dyby S imo n Fo rd a Har r y byli něče mu t ako vé mu věř ili, ur čit ě by svo ji uhelnu d u chů m a v ílá m nenecha li. S íly k zápasu s celým t ím fa nt ast ickým r o je m sk ř ít k ů jim d o d ávala nad ě je na o bje vení no vé uhe lné ž íl y. P ř ipo ušt ěli s i jen jed ino u po věr u, či sp íše v ír u : o d mít ali s i př ipust it , že aber fo ylské uhe lné lo žisk o je nap ro st o vyčer p ané. S imo n Fo rd a jeho syn mě li v t o mt o směr u „havíř sko u vír u “ - pevno u vír u v Bo ha, kt ero u nic nedo káže zvik lat . P roto ot ec i s yn už ce lýc h deset let t vr do šíjně t rvali na s vé m - a nezapo chybo vali an i na o k amžik, br ali špičák y, ho le a kahany a spo lečně p ak p ro cházeli d o lem a h le dali, kr át k ými p o klep y zk o u šeli ská lu a naslo uchali, jest l i nev yd á t en správný zvuk. Zkušební vr t y, kt er é se t enkr át pro váděly, nedo sáhly až k pr aho r nímu žu lo vému ú t varu , „a t ak byli S imo n a H arr y For do vé zajedno v t o m, že pát rání, dnes bezv ýs led né, mů že zít r a p ř inést své o vo ce a musí se v ně m t ed y p o k račo vat . Celý s vů j ž ivo t zasvět ili s naze vr át it Aber fo ylsk ým do lů m je jic h býva lý lesk. Po ku d by o t ec po d leh l d ř íve, než nadejde vyt oužená hodina vít ězst ví, bude syn v zapo čat é pr áci po kr ačo vat sám. Oba nár u živ í st r ážci u he lné ho do lu záro veň pečova li o jeho zacho vání v do br ém st avu. Ko nt ro lo vali p evno st zavážek kleneb, pát rali, zda někde nehr o zí sesu n, a nen í- li prot o pot řeba někt ero u část do lu zahr adit . Zkouma li, o dkud p ro saku je vo da a odvád ěli ji p o mo cí s vo dnic, kt er ými pak st ékala d o vho dné jímk y. St ali se p ro st ě do bro vo ln ými o chr ánci a st r ážci t ét o ladem lež íc í ř íše, v níž mě lo svů j p ů vo d o bro vské bo hat st v í, n yn í již d áv no p ro měněné v o blak a d ýmu . Něk d y se p ř i t ako vých o bchů zkách zvlá št ě mladé mu Har r ymu st ávalo , že ho p ř ek vap ilo něco, co se pot o m mar ně po ko u šel v ys vět lit . Kd yž k r áčel úzko u post r anní št o lo u, něko likr át se mu zdálo, že slyš í z vu k y, jak o b y něk do p ru d ce bu šil šp ičákem do navezené st ěny. Harr y, kt er ého nic nad p ř ir o zeného ani p ř ir ozeného nedokázalo vyděs it , př id al do kro k u, aby zjist il p ř íč inu t ěch t aje mných zvuků. Cho d ba byla o pušt ěná. Mlad ý ha v íř s i p o sv ít il k a hane m podél st ěny, ale žád né čer st vé st o p y po úder ech šp ičák u nebo seker y ne naše l. Mys le l s i t edy, že šlo o ně jakou haluc inac i nebo pr apo d ivno u fant ast icko u ozvěnu. J ind y zase, k d yž si p o svít il d o podezř elého záko ut í, zdálo se mu, že se t am mihl ně jak ý st ín. S kočil p o něm. .. Nenašel niko ho , př est ože t am nebyl žád n ý v ýc ho d, k u dy by př ed ním mo hl něk d o u nik no ut . Dvak r át během jed no ho měs íce Harr y př i pát rání v záp ad ní část i do lu napro st o zř et elně zaslech l v ýbu ch y, jako by se t am odpalo valy dyna mit o vé pat ro ny. Kd yž se t o st alo po dru hé, míst o podro bně prozko umal a z jist il, že jed e n z p ilíř ů b yl pr ávě vyvr ácen výbuche m p o d ko p u. Harr y ve svět le s vého k ahanu pozor ně zko umal st ěnu po škozeno u výbuche m.
Net vo ř ila ji o b yče jná k a men ná na vážka, ale ce list vý kus bř id lice, kt er ý zasaho val do kameno u helného út var u až v t ét o hloubce. Měl snad po dkop odkr ýt no vo u žílu ? Nebo měl sp íše zp ů so bit zával v celé t ét o část i do lu? T ako vo u o t ázk u si Harr y k lad l, když o př ího dě vyp r avo val o t ci. An i st ar ý nad d ů ln í, an i o n sá m ned o k ázali t ut o záhad u vys vět lit u spo ko jivým způso bem. „To je z vlášt ní, “ ř íkal Har r y čast o. „Je skoro nemo žné, aby v do lech něk do byl, a p řest o o t o m nelze po chybo vat . Chce snad ješt ě někdo jiný kr o mě nás vypát r at dalš í ž ílu v ho d no u k t ěžbě? Nebo se pokouší znič it všechno , co z Aber fo ylsk ýc h d o lů zůst alo ? Ale p ro č? Musím se t o do zvědět , i kd yby mě t o mě lo st át život . “ Čt r náct d ní p ř edt ím, než b lu d išt ěm Do chart o va do lu vedl inženýr a S t arr a, se Harr y sko ro vidě l u cíle svého pát rání. S mo hut no u pocho dní v r uce procháze l jiho záp ad ní část í do lu a na jed no u se mu zdálo, že něko lik set kroků př ed ním, na ko nci n íz k ého pr ůkopu, kt er ý p ro nik a l sk aln í st ěno u šik mo vzhůru, zmize lo ně jak é svět lo. Rych le sp ěchal za ním. . . Hled a l mar ně. P ro to že Harr y nadpř iro zené vysvět len í fyz ik á ln ích je vů nep ř ipo u št ěl, u so ud il, že v do le se mu s í po hybo vat nějaká nezná má byt o st . Ať děla l, co děla l, i k d yž p át r al sebep o zo r něji a pro hledáva l i ne jnepat r nějš í záhyby št o ly, všechno bylo zbyt ečné a žád no u jist ot u nezíska l. Po nechal t ed y v ys vět len í t ét o záhady náho dě. Občas sice zahléd l s vět élk a po let ujíc í z míst a na míst o jako „o heň svat ého E liáše“, ale vžd ycky se so t va zak mit ala a je jic h zd ro je se neb ylo mo žné žádným způso bem do pát rat . Kd yb y t y fa nt ast ick é p lamé nk y zahléd l Jack Ryan a o st at ní po věr čiví hav íř i, ur čit ě by je hned pro hlá sili za nadpř iro zené jevy. Ale Har r y na něco t ako vého ani nepo mys le l a S imo n už t epr ve ne. Když sp o lu ho vo ř ili o t ěch jevech, je jic hž p ř íč ina byla pat r ně čist ě fyz iká lní, st ar ý naddů ln í ř íka l: „Jen po čk ej, ho chu, všechno se nako nec jednou vysvět lí. “ Je t ak é po t řeba po do t k no ut , že Har r y ani je ho st ar ý ot ec se až do sud nest al i o bět í žádného násilí. Po kud kámen, kt er ý dnes do padl p o d no h y Ja mese S t arr a, něk do ho d il, b yl t o p r vní p o k u s t o hoto dr uhu. Kd yž se Ja mese St ar ra pt ali, co si o t om mys lí, mínil, že ká men se ut r hl ze st ropu št o ly. Harr y se však s t ako vým jedno duchým vys vět lením nespo koji l. Po d le jeho názo ru k ámen nesp adl, a le byl ho zen. Jest liže se nikde neo dr azil, ne mo hl o blo u k em let ět jinak , než že byl vr žen ciz í silo u. Harr y t o t ed y po važo val za př ímý út ok na sebe a svého ot ce, ne- li do ko nce na inžen ýr a. Na zák lad ě t o ho , co již víme, byc ho m snad mo hli so uhlas it s t ím, že k t o mu mě l svů j d ů vo d.
VII. Pokus Simona Forda Kd yž Ja mes S t ar r a jeho d va spo lečníc i opust ili do mek, na st ar ých dř evěnýc h ho dinách ve svět nic i o d bíje lo po ledne. S vět lo , do p ad ajíc í vět r ací šacht ou, spoře o svět lovalo dut inu. Harr yho kahan t eď sko ro ani nep o t řebova li, a le br z y se mě l ukázat jako nezbyt ný, prot ože st ar ý naddůlní mě l v ú mys lu vést inženýr a až na samý ko nec Dochart ova do lu. Naši t ř i bad at elé - po zději u vid íme, že se jedna lo opravdu o bádání - u šl i h lav n í št o lo u asi dvě míle a př iš li k e v cho du do ú zk ého t u nelu , p ř ipo mína jíc í bo ční lo ď k o st ela s k len bo u spo číva jíc í na r oubení po kr yt ém bě la vým mec he m. S led o val st ejný s měr jako hor ní t ok Fo rt hu o p at náct set st o p výše. P ro př íp ad, že by s i Ja mes St arr už nep amat o val b lu d išt ě Do chart o va do lu jako dř ív, př ipo mína l mu S imo n h la vn í r ys y p lá nu a poro vnáva l ho s po lo ho u míst na po vr chu. Za t ako vého ho vo ru kr áčeli Ja mes St ar r a S imo n Ford dál svou cest ou. Harr y s vít il na cest u. Vr hal mo hut ný s vět elný ku žel do t emných zát očin a snaž il se po st ihno ut každ ý po d ezř elý st ín. „P ů jd e me ješt ě d lo u ho , S imo ne?“ zept al se inženýr . „Ješt ě p ů l míle, p ane James i. Kdys i byc ho m t am mo hli do jet na vo zíku po háněné m po ko lejíc h me chan ick o u silo u. Ale t o už je mo c dávno. “ „T ak že jd e me s měr em k e kr ajnímu výběž ku napos led y t ěžené žíly?“ pt al James St arr. „Ano . Jak, vid ím, v yz nát e se v do le poř ád ješt ě do bř e. “ „P o kud se nemýl ím, S imo ne, jít dál by už asi ani neš lo . “ „S p r ávně, p ane James i. T am naše šr ámovk y vydo lo valy z lo žisk a p o sled ní k u s u h lí. P amat uju se na t o , jako kdyby t o bylo včer a. S ám jse m da l po slední r ánu šp ičák em a mu s ím ř íct , že v mých pr so u zaduně la s ilně ji než ve ská le. Ko le m nás pak zů st al jeno m sa mý p ísk o vec a bř id lice a když vo zík o djíž děl k t ěžní šacht ě, šel jse m za n ím s mu t ně, jako b ych še l za po hř bem chudáka. Zdálo se jako b y s ním o d cházela sama du še do lu. “ Vážná slo va, kt er á st ar ý nad d ůlní pro nes l, inženýr a do j ala. S ám t aké sd íle l po cit y po do bné po cit ům ná mo ř ník ů , kt er ý o po u št í svo u zt ro sko t ano u lo ď, nebo po cit ů m š lecht ice, kt er ý se d ívá, jak st rháva jí dům je ho př edků. James S t arr sevřel r u k u S imo na Forda a t en st isk jeho ruky mo cně o pět o val a ř ek l: „To ho dne js me se vš ich n i mýli li, “ ř ekl. „Ne. St ar ý uhe lný dů l ne byl mr t vý! Hav íř i neo po u št ěli mr t vé t ělo a t roufám s i t vr dit , pane James i, že jeho sr dce st ále b ije. “ „S imo ne! Vy jst e o bjev il no vo u žílu! “ vykř ik l in ženýr , kt er ý se nedokázal o vládno ut . „Já jse m t o věd ěl! Váš do pis ne mo hl zna me nat nic jiného . Měl jse m se něco do zvědět , a t o v Do chart o vě do le. Co jiného by mě mo hlo zajímat , než o bjevení no vého u helného lo žisk a?. . “ „P ane James i, “ o d po věd ěl S imo n Fo rd, „necht ěl jse m t o svěř it niko mu jiné mu než vám. .. “ „A d o bř e jst e u d ěla l, S imo ne! Ale ř eknět e mi, ja kým způso bem, jak ými vr t y jst e na t o př iše l?. .. “ „V ít e, p ane James i, “ o d po věděl S imo n Fo rd, „vlast ně jse m lo žisko ješt ě
nenaše l. .. “ „A co t ed y?“ „Jeno m hmat at elný důkaz, že lo žisk o exis t u je. “ „Jak ý d ů kaz?“ „M ys lít e s i, že b y se v n it r u země mo hl vyvino ut t řaskavý p lyn, když t am nen í uh lí, ze kt er ého by vzn ik l?“ „V žád né m p ř ípad ě!“ o d po věděl inženýr. „Kde ne ní u hlí, není ani t ř ask avý plyn. Násled ek bez př íčin y neex ist u je... “ „Jako není ko uř e bez o hně. “ „A v y jst e zno vu zjist il p ř ít o mno st uhlo vodíku?“ „V t ako vých věcech se st ar ý havíř ne mýl í, “ o dpověděl S imo n For d. „Po znal jse m našeho st ar ého nep ř ít ele, t ř askavý plyn. “ „Co kd yž t o b yl jin ý p lyn ?“ na mít l Ja mes St arr. „Tř askavý p lyn je t éměř bez zápachu a je bezbar vý. S vo u př ít o mno st pro zr azuje vlast ně jeno m výbuche m. “ „P ane Ja mes i, “ o dpo věd ěl S imo n Fo rd, „vys vět lím vá m všechno, co jse m d ěla l. .. a jak jse m t o děla l. .. a po svém. Pro miňt e mi, když t o bude t r vat t ro chu d éle. “ James S t arr znal st ar ého nad důlního a věděl, že bude lépe, když ho nechá mlu v it . „P ane James i, “ p o k račo val S imo n For d, „za celýc h deset let nebyl a ni jed in ý den, abyc ho m se - Harr y a já - nesnaž ili vr át it uhelné mu do lu je ho dř ívějš í s lá vu. Opr avd u ani jed in ý d en! P o k u d by se t u ješt ě nacházelo nějaké lo žisko, byli js me o d ho d lan í ho o bjev it . Ale jak js me t o měli udělat ? Vrt nými zko uškami? T o js me ne mo hli. Zat o js me mě li hav íř sk ý inst in kt , a s t ím č lo věk čast o o p ravd u do jd e k cíli d ř ív než s ro zu me m. - Já si t o alespo ň mys lí m. . . “ „V t o m s vámi so u hlas ím, “ p o zname na l inženýr . „A v ít e, čeho si Harr y př i s výc h v ýp r avách do záp ad ní část i d o lu něko lik r át vš iml? Z bř id lico v ých ne bo navezenýc h st ěn v ne jvzdá leně jš ích št o lách vysk ako valy a zase r ych le zhas ína ly p lamínk y. Č ím se r ozněco valy? T o jse m nevěd ě l a nev ím t o ani t eď. Mys lím a le , že t y pla mínk y vz nika ly z t ř askavého plynu, a t řask avý p lyn po d le mě zname ná uhelno u žílu. “ „A nezp ů so bil y ně jak ý v ýbu ch ?“ pt al se se zájme m inženýr . „Ano , jed no t livé ma lé v ýbu ch y, “ o dpo věděl S imo n Fo rd, „jaké jse m dě láva l já sám, k d yž jse m cht ěl z jist it př ít o mno st t řaskavého plynu. Mo žná si ješt ě p amat u jet e, jakým způso bem se kdys i dá vno ješt ě předt ím, než geniá lní Hu mphr y Dav y v yna lez l svů j bezp ečen ý k ahan, v do lech př edcházelo výbuchů m?“ „Ano , “ o dpo věd ěl James S t arr, „mys lít e zř ejmě „ka jíc níka “? N ikd y jse m ho ale nev id ě l p ř i pr áci. “ „Na t o jst e př íliš mlad ý, p ane inže nýr e - i kd yž je vá m pět apadesát let . Ale já jse m o d eset let st ar ší než v y, a po sledního kajícníka v do le jse m pr aco vat vid ěl. Řík a lo se mu t ak, prot ože no sil d lo u ho u mn iš sko u kut nu, ale ve skut ečno st i t o b yl „fir e ma n“, o hn iv ý mu ž. V t é do bě se zrádného plynu nebylo mo žné zbav it jinak než ma lý mi v ýbu c h y, kt er é byly pro váděny dř íve, než by se dík y s vé le hko st i nahr o mad il ve ve lk é m mno žst ví pod st ropem št o ly. Ka jíc n ík se pro t o plaz il p o zemi se zak r yt ým o b liče je m, t akže dýcha l ve spodníc h vr st vách čist ý vzduch. Hlavu mě l p ř i t o m zahale no u do silné kapuce a celé t ělo t ěsně zavinu t é do kut ny z hr u bé lát k y. V r uce nesl zapále no u po chodeň a zdviha l ji vyso ko nad
hlavu. Kd yž p lyn, ro zpt ýlen ý ve vzduchu, vyt voř il mír ně t řaskavo u směs, výbuch se o bešel bez n ič iv ýc h nás led k ů . Čast ým o pako váním t ako vého post u p u se d alo p ř ed ejít mno ha kat ast ro fám. Někd y o všem v ýbu ch t řask avého p lynu k a jícn íka p ř i pr áci zasáh l, a na je ho míst o pak nast oupil jiný. T ak t o bylo až do do by, než se do všech do lů zaved l Dav yho kahan. Já jse m t ako vý zp ů so b po užil, k d yž jse m zjist il, že se v Do chart o vě do le vysk yt uje t řaskavý p lyn, a t udíž i no vé uhelné lo žisk o . “ Všechno , co st ar ý naddůlní vyp r ávěl o k ajícn í ko vi, bylo pr avda. T ako vým způ so bem se kd ys i o pr avd u po st u po valo př i čišt ění vzduchu ve št o lách. Tř askavý p lyn, jinak t ak é „le hk ý uhlo vodík“ nebo „bahenní p lyn“, je bezbar v ý a t éměř bez záp achu, má sla bo u svít ivo st a je napro st o nevho dný k dýchán í. Havíř by v t ako vém p ro st ř ed í ne mo hl žít , st ejně jako by nebylo mo žné ž ít v p lyno je mu p lné m s v ít ip lynu . St ejně ja ko t ent o plyn, někd y naz ývaný „t ěžký u h lo vo d ík “, vyt vář í i t ř askavý plyn se vzd uche m výbušno u směs, v př ípadě, že se s n ím s mís í v po měr u o sm nebo doko nce pět ku st u. Když se t ako vá směs z jak ého ko li důvo du vznít í, do jd e k v ýbuchu, t éměř vždy do pro vázenému o bro vskými k at ast ro fami. To mut o nebezp ečí če lí Dav yho př íst ro j t ím, že p la me n kahanu je o ddělen v po uzdř e z dr át ěné s íťk y, k d e p lyn s hoř í, aniž by se p la me n mo hl r o zšíř it ven. T ent o „bezp ečný k ahan “ b yl ješt ě mno hokrát zdokona le n. Když se ro zbije, zhasne. Kd yž ho chce ho r ník i přes výs lo vný zákaz ot evř ít , zhasne t aké. Pro č t edy do chází k výbu chů m? P ro t ože nikdo a nic ne může zabr ánit neo pat r nost i děln ík a, k t er ý s i chce za k aždo u cenu zap álit d ýmk u , an i ú d er u, př i k t erém z nást ro je snad no odskočí jiskr a. Tř askavým p lyne m ne jso u o hroženy všechny do ly. T am, kde nevzniká, např ík lad v T hier so vě do le v Anzinsk ých báních, se mo ho u používat o byče jné kahan y. Kd yž se však v d o le d o bývá t učné kamenné uhlí, o bsahujíc í ur č it é mno žst ví t ěk avých lát ek, mů že se t ř askavý p lyn vyvíjet ve ve lké m mno žst ví a po uze bezp ečný k ahan mů že p ř ed ejít výbuchům o t o ho r ším, že hav íř ů m, k t er é výbu c h př ímo nezasáhl, hro zí ne bezp ečí o kamžit ého udušení ot ravným p lyne m, kt er ý př i v ýbu chu vzniká, a t o k yse lino u u hličit o u. Cest ou S imo n Fo r d v yp r avo val inženýr o vi, co všechno děla l, aby do sáhl svého cíle, jak se p ř esvěd čil, že t ř askavý plyn se vysk yt uje na sa mé m ko nci ne jvzd á leně jš í št o ly v záp ad ní část i do lu a jak ým zp ů so bem u v yčn íva jíc ích bř id lico výc h p lát ů vyvo la l sér ii ma lých výbuchů, či sp íše pr udkých vzp lanut í, kt er á nepř ipo u št ěla jak éko li p o chybno st i o po vaze plynu, kt er ý odt ud neust ále, i k d yž v malé m mno žst ví, u nik a l. Po ho d ině chů ze u r azil Ja mes St arr a jeho dva spo lečníc i o d do mku vzdáleno st čt yř mil. I nžen ýr , po háněný t o u hou i nadějí, si ani neuvědo mil, jak daleko jso u. P řemýš le lo t o m, co mu ř ík al st ar ý ha víř, a v duchu uvažo valo ar gument ech, o kt er é svá t vr zení o p ír al. Věř il st ejně jako o n, že nepř et r žit ý únik le hk ého u h lo vo d ík u nespor ně svědčí o no vém u helné m lo žisk u . Kd yb y se jed na lo po uze o t ak zvano u „k ap su “, d ut inu nap lněno u plyne m, jaké se o bčas mez i bř id lič ným i p lát y v ysk yt ují, br zy by se vy p rázdnila a t ent o jev by se už neo pako val. Ale t ak t o neb ylo . Podle s lo v S imo na Fo r d a uh lo vo d ík u n ik a l st ále, z čeho ž se d alo usuzo vat na nějak o u vyd at no u žílu. A z t o ho vyp lýva lo , že bo hat st ví Dochart o va do lu ne mo hlo b ýt ješt ě úp lně v yčer páno. Dále se jedna lo o t o, jak ve lk ý bud e mít žíla v ýt ěžek, zd a se jed ná o lo žisko t voř ené mo hut no u vr st vou kamenného uhlí.
T at o ot ázk a zůst ávala pro zat ím nezo dpovězená. Harr y, kt er ý šel p r vní, se zast avil. „Js me u c íle! “ v yk ř ik l st ar ý havíř . „Dík y Bo hu, ko nečně js me t ady, pane James i, t akže se br zy dozv íme. .. “ J ind y t ak p evný h las st ar ého naddůlního se lehce zachvěl. „Uk lid nět e se, d rahý S imo ne, “ ř ekl inženýr . „Jse m ro zčilený st ejně jako vy, a le nes míme zt r ácet čas. “ Ko nec št o ly se v t ěcht o míst ech rozšiřova l a vyt vář el jak o u si jesk yn i. To ut o část í d o lu neved la žád ná šacht a a št o la, směř u jíc í hlu b o ko do nit r a země. Nemě la t edy žádné př ímé spo jen í s po vr chem St ir lingského hrabst ví. James St arr si p át r avým p o hledem se zájme m prohlíže l míst o, kde se ocit l. Na zad ní st ěně jesk yně b yl y ješt ě pat r né st opy po po sledních úderech špičák u a t u a t am i d ír y o d nábo jů , kt er ými se z de př ed uko nčením t ěžby lá ma la sk ála. Bř id lico vá h mo t a b yla t vr d á t ak, že ani nebylo nut né podpír at st ěny t ét o slep é uličk y, na je jímž k o nci t ěžba u st ala, když uhe lná ž íla zanik la mez i bř id lic í a t řet iho r ním p ísk o vcem. A t ad y b yl t aké vyt ěžen po slední kus paliva z Do chart o va do lu . „T ad y, p ane James i, “ ř ek l S imo n Fo rd a zvedl šp ičák, „právě t ady pror azíme cest u smr skem ( po zn. aut . smr sk je míst o v půdě do lu, o bvyk le t voř ené písk o vcem nebo bř id lic í, k d e není u he lná žíla) , prot o že za t o u st ěno u - ve vět ší nebo menš í hlo u bce - u rčit ě nar azíme na no vo u žílu. Jsem př esvědčený o t o m, že t am je. “ „A z jist il jst e na t ěcht o sk alách t ěkavý plyn?“ pt al se James St arr. „P r ávě t ad y, p ane Jamesi, “ o dpo věděl S imo n For d, „a něko likr át jse m ho zap álil t ak, že jse m je no m p ř ib líž il kaha n k vyčníva jíc ím p lát ům. A Harr y t ak y. “ „Jak vyso ko ?“ zept al se James St arr. „As i d eset st op nad zemí, “ odpo věd ěl Harr y. James S t arr se po sad il na ská lu, a když se něko lik r át nad echl vzd u chu v jesk yn i, jak s i t ázavě se pod íva l na o ba ha víř e, jak o by v ně m hlo daly po chyb no st i o jejich s lo vech, př est o že je p ro nesli s t ako vo u ur čit ost Í. Lehk ý u h lo vo d ík t o t iž nen í d ocela bez zápachu, a pro t o inžen ýr o vi p ř ip ad alo hned o d začát ku d ivné, že by ho jeho velmi je mný č ich na př ít o mno st výbušného plynu neu po zo r nil. Po ku d vů bec byl t ent o plyn v o ko lním vzduchu př ít o men, mu se lo t o být v napro st o nep at r ném mno žst ví. Nemuse li se t edy o bávat výbu chu, mo hli ot evř ít bezpečný k ahan a p ř ist o upit k po kusu, kt er ý st ar ý ha víř něko likr át o p ako val. Jamese S t arr a v t é chv íli vů bec nez nepoko jo valo , že by ve vzduchu mo hlo být př íliš mno ho p lynu . Sp íše se o bával, že ho t u není do st , a mo žná doko nce vů bec žád ný. „Že b y se z mýl il i?“ mu mla l. „T o ne! V t ako vých věcech se př ece vyz na jí. Ale p ř est o ... “ Ček al t ed y, po měr ně ner vó zně, až př ed jeho zr ak em d o jd e k t o mu , o čem S imo n Fo r d mlu v il. Doko nce i Har r y s i zř ejmě vš iml t o ho, co př edt ím zpozo ro val inžen ýr že t u chyb í char akt er ist ický z ápach t ř askavého plynu - protože celý ro zru šený v ykř ik l: „Ot če, plyn u ž t r hlina mi v bř id lico vých plát ech asi neuniká! “ „Ze u ž neu nik á?. . . “ o pako val st ar ý havíř . S imo n Fo rd st isk l rt y a něko likr át se zhlu bo ka nadechl no sem.
„De j mi kahan, Harr y! “ ř ek l a pr udce mu ho vyt r hl z r ukou. Zimnič ně se chvě jíc í r u kou odšroubo va l p lášť z drát ěné síťk y, chr áníc í knot , a pla men se ro zho ř el ve vo lné m p ro st o ru. Jak se d alo čekat , k žádnému v ýbu chu ned o šlo . Bylo však na po váženo u , že nebylo s lyšet ani s la bé p r sk ání, kt er é by pr o zr azo valo i nepat r né mno žst ví t řask avého plynu. S imo n Fo rd vzal hů l, kt ero u dr žel Harr y v r uce, na je jím ko nci upevnil kaha n a zdvihl ho do ho r ních vr st ev vzduchu, kam by p lyn muse l v důsledku své menš í hust ot y, t ř eba v nep at r ném mno žst ví, vys t oupit . P la men k ahanu zů st al p ř ímý a bíl ý a nevykazo val žádné st o py lehkého uhlo vo d ík u . „Ke st ěně!“ ř ek l inžen ýr . S imo n Fo rd př iblíž il kahan k část i st ěny, k u d y ješt ě d en př edt ím, jak se s yne m zjist ili, p lyn u n ik a l. „V yst ř íd ej mě, Harr y, “ ř ek l na jedno u. Harr y vza l hů l a po st upně kahan př ib ližo val k r ů zným t r hliná m v bř id lico výc h p lát ech..., ale kd yž nes lyše l žád né pr askání, způ so bené u nik a jíc ím t ř askavým p lyne m, pot řásal hla vo u. Neu kázal se an i jed in ý p la mínek. Bylo t edy zř ejmé, že st ěno u vůbec žád n ý p lyn neu n ik á. „N ic! “ v yk ř ik l S imo n Fo r d a jeho pěst se sevř ela spíše v náva lu hně vu než po cit em zk lamá n í. V t o m Harr y vykř ik l. „Co je t i?“ pt al se James S t arr se zájmem. „Někdo t r hliny v bř id lic i ucpal. “ „Op r avd u ?“ zept al se st ar ý hav íř . „Jen se podíve jt e, ot če!“ Harr y se ne mýl il. Ve s vět le k ahanu t o bylo jas ně vidět . Tr hliny byl y ucpané. Po jejich ned ávné m u t ěsnění váp ne m zůs t ala na st ěně dlo uhá bělavá čár a, špat ně zakr yt á vr st vo u u helné ho pr achu. „To byl o n!“ vo la l Har r y. „To nemo hl udělat nikdo jiný než o n!“ „O n?! “ op ako val t ázavě James St arr . „Ano !“ o dpo věd ěl mlad ý mu ž. „T o záhadné st voř ení, kt eré se po t lo u k á ko lem našeho do mu . T en, na kt er ého jse m st okrát číha l a kt er ého jse m nedo kázal chyt it . Je t o ur čit ě pisat el t o ho do pisu, kt er ý vá s mě l, p ane St arr e, o d vr át it o d schů zk y s mým ot cem. T en, kt er ý p o nás ho d il ka mene m ve št o le u Yarowské šacht y. O t o m už nemů že b ýt po chyb, za t ím vš ím je ně jaký člo věk!“ Harr y mluv il t ak d ůr azně, že inženýr okamž it ě a bez výhr ad jeho př esvědčení př ija l za své. Po ku d jd e o st arého naddůlního, t o ho nebylo t ř eba př esvědčo vat . St áli t u o st at ně př ed nespo r ným fakt em: ucpané t r hliny, kt er ými je št ě včera p lyn vo lně u n ik a l. „Ve m s i šp ičák , Harr y, “ ř ek l ko nečně S imo n Fo rd, „a vylez mi na r amena! Jsem ješt ě do st siln ý, ab ych t ě u dr žel!“ Harr y p o cho p il. Jeho o t ec se o př el o st ěnu a Har r y mu vylez l na r a mena, t ak že šp ičák em d o sáh l až na p o měr ně do bře vid it elno u spár u po zat me lení. P ak něk o lik a siln ým i r ana mi o d st ranil část břid lico vé skály, pokr yt o u t mele m. Hned se o zvalo le hké šumě ní, p ř ip o mína jíc í ša mpaňské kyp íc í z láhve - zvu k, v ang lick ých do lech o značo van ý o no mat opo ickým s lo vem „pu ff“. Harr y př iblíž il k ahan k t r hlině. .. B ylo slyšet slab ý v ýbu ch a p o st ěně se rozběhl ma lý, r udý, na o kr aji po někud
na mo dr alý p la mínek , blu d ičk a z o hně svat ého E liáše. Harr y h ned sesko čil na ze m a st ar ý naddůlní r ado st í bez sebe vza l inženýr a za r u ce a vo la l: „S láva, sláva, sláva, p ane James i! T řaskavý plyn ho ř í. .. je t u žíla! “
VIII. Výbuch dynamitu Po kus st ar ého nadd ů ln ího se podař il. Lehk ý uhlo vo d ík , jak známo , vznik á po u ze v k ameno u heln ýc h lo žisc íc h, t akže nebylo po chyb, že se t u nachází ž íla dr aho cenného p aliva. Jak vyd at ná a jaké kvalit y, t o se zjist í po zději. T ako vý závěr v yvo d il inžen ýr z t o ho, co pr ávě viděl. P lně se s ho do val s názo r em S imo na Fo rd a. „Ano , “ řek l s i Ja mes S t arr, „za t ako vo u st ěno u je uhlo no sná vr st va, ke kt er é naše po ku sné vrt y u ž nedo sáhly. Je t o s ice mr zut é, protože nyní bude pot řeba o bno vit vešk er é zař ízen í d eset let opušt ěného do lu, ale t o není t o nejdůlež it ějš í! Vyp át r ali js me ž ílu , kt ero u js me po važo vali za vyčer pano u, a t ent ok r át j i vyt ěžíme nado bro !“ „T ak co , p ane James i, co si mys lít e o naše m o bjevu ?“ p t al se S imo n Fo r d. „Obt ěžo val jse m vás zb yt ečně? Nelit ujet e návšt ěvy v Do chart ově do le?“ „Vů bec ne, k amar ád e!“ o dpo věděl Ja me s St arr. „Naše námaha ne byla mar ná. T eď u ž ale nebu d e me zt r ácet čas a vr át íme se do do mk u . Zít r a t u st ěnu pro lo míme d yna mit e m a o dkr yje me t ak výběžek no vé žíly. P okud sér ie zk u šebníc h vrt ů po t vr d í, že lo žisko je do st velké, zalo žím zno vu „S po lečno st No vé Aber fo yle“. B ýva lí ak c io nář i budou mít jist ě r adost . A nejpo zději za t ř i měs íce budo u z no vého lo žisk a vyt aženy pr vní ko še uhlí. “ „To je d o bř e, pane Jamesi, “ vo la l S imo n Fo r d. „St ar ý u he ln ý d ů l zase o mlád ne jak o vdo va, když se zno vu pro vd á. Zase t u bu d e r u šno jako d ř ív, úd er y mo t yk a špičák ů , výbuchy po dkopů, racho t vo zík ů , ř eht ání k o ní, skř íp án í v ýt ahů a hučen í st ro jů ! Už t o všechno zase vid ím. - Doufám, pane Ja mes i, že pro vás nebudu jak o nad d ů ln í mo c st ar ý. “ „Vů bec ne, S imo ne! Vy jst e zů st al mladš í než já, kamar áde. “ „A v y - př i svat ém Mu ngo vi - vy budet e zase naš ím „viewer em“. Kéž by t ěžba t r vala celá lét a a mě nebesa dopř ála t o ho pot ěšení ze mř ít dř ív, než bu d e u ko nce. “ St ar ý ha víř se ro zplýva l nadšen ím. Ja mes St arr je sa mo zř ejmě sd íle l s n ím, a le necha l S imo na Fo rd a, aby ho ro val za ně za o ba. Jeno m Harr y byl za myš le ný. V je ho mys l i se zno vu odehrávala ř ada pr azvlášt ních ne v ys vět lit eln ých u d á lo st í, k nimž do šlo př i o bjevení no vého lo žiska. To v ně m vyvo láva lo o bavy z bu do u cno st i. O ho d inu p o zd ěji b yli Ja mes S t arr a o ba jeho přát elé zase zpát ky v do mk u . I nžen ýr s velk o u chut í po večeř el a mlčky př it akával vše m p lánů m, kt er é rozvíje l st ar ý nad d ůlní. Nebýt t oho, že se nemo h l d o čk at p ř íšt ího r ána, nik d e b y se mu nesp alo lép e než v naprost ém klidu v do mk u . Dru h ý d en r áno po vydat né sníd an i se J ames S t arr, S imo n Fo r d, Har r y a d nes t ak é Mag da vyda li st ejno u cest o u jak o včer a. Všich n i b yli v yz br o jen i jak o opr avdo ví hav íř i. Nes li r ů zné nást ro je a d yna mit o vé pat ro ny, kt er ými mě la být pro lo mena zad n í st ěna. Harr y s sebo u kro mě mo hut né pocho dně vzal t aké velk ý hor nick ý kahan, k t er ý v yd r že l ho řet dvanáct ho din. T ak dlouho ne mo hla cest a t am a zp ět t r vat an i se zast ávk ami pot řebnými pr o dalš ímu pát r ání - pok u d vů bec bu d e nějak é p át rání mo žné. „Do d íla! “ zvo la l S imo n Fo rd, když se svým do pro vodem dor azil na ko nec št o ly.
Cho p il se t ěžk ého so cho r u a mo cně jím zamá va l. „Ješt ě o k amž ik , “ ř ek l Ja mes St ar r. „Podívá me se, jest li nedo šlo k nějaké z měně a t řask avý p lyn st ále p ro ud í t r hlina mi v bř id lico vých plát ech. “ „Mát e pr avd u, p ane Jamesi, “ o dpo věděl Har r y, „když t o bylo ucpané včer a, mů že t o být u cp ané i d nes. “ Mag d a se po sad ila na sk á lu a po zor ně si pro hlížela dut inu i st ěnu, kt ero u měl i p ro lo mit . Z jist ili, že všech no je t ak, jak t o opust ili. T r hliny v p lát ech nedo znaly žád né změ n y. Lehký uhlo vo dík jimi st ále u n ik al, i k d yž po u ze slabě, a t o zř ejmě pro t o , že mě l již o d včer ejška vo lný pr ůcho d . Jeho výr o n neb yl t ak siln ý, ab y mo hl se vzduchem v yt vo ř it t ř ask avo u směs. James S t ar r a jeho př át elé t edy mo h l i pr aco vat bez jak ého ko li ne bezpečí. Vzduch vyst upujíc í do vyšš íc h p at er Do chart ova do lu se pozvo lna p r o čišťo val, a t ak t ř askavý p lyn, ro zpt ýle ný v celé m ko mp lexu, nemo hl zp ů so bit žád ný výbuch. „T ak t edy do pr áce!“ o p ako val S imo n Ford. Vzáp ět í začaly po d mo cnými ú d er y je ho so cho ru o d let o vat k u sy ho r nin y, t vo ř ené př ed evším s lep en cem, st ř ída jíc ím se s písko vcem a bř id lic í, jaké nacházíme ne jčast ěji v b lízk o st i v ýběžků uhelnýc h žil. James S t arr zved al jed no t livé kus y a pe člivě je pro hlíže l v naději, že v n ich o bjev í ně jaké st opy uhlí. T at o pr áce t r vala as i ho d inu a je jím výs l edkem byla po měr ně ve lká pro hlu be ň v zad ní st ěně. James St ar r p ak ur čil míst a vho dná pro ot vor y na pat ro ny a Harr y je hned vyd la ba l nebo zezem a p aličkou. Do o t vo rů v lo žili d yna mit o vé p at ro ny a p ř iváza li k nim d lo uhý d o ut nák, nat ř ený d eht em, s bezpečno st ním zapalo vačem s výbušno u záp alk o u na ko nci. Pak ho až u země zapálili. Ja mes S t arr s př át eli u st o u p il i st r ano u. „P ane Ja mes i, “ ř ek l S imo n Fo rd a ani se nesnaž il skr ývat své rozechvěn í, „n ik d y, ješt ě nik d y mo je st aré srdce nebilo t ak r ychle. Mo c r ád byc h se hned p u st il do t é žíly! “ „Mě jt e t rp ělivo st , S imo ne, “ o dpo věděl inženýr . „S nad si ne mys lít e, že hned za t ou st ěno u nar azít e na o t evř eno u št o lu?“ „P ro miňt e, p ane James i, “ p o kr ačo val st ar ý nad důlní. „P ř emýš lím o vše m mo žné m. Kd yž už js me já a Harr y mě li t o lik št ěst í, že js me o bjevil i no vé ložisko , proč by nás ne mo hlo št ěst í pro vázet až do ko nce?“ V t o m d yna mit vybuchl. S plet í po dzemn í ch chodeb se šíř il t emný r achot . James St arr a Magd a, Harr y a S imo n For do vi se r ychle vr át ili ke st ěně. „P ane James i, p ane James i!“ vo la l st ar ý naddůlní. „P o díve jt e, dveř e se ot evř ely. . . “ T ako vé p ř iro vnán í st ar ý S imo n po užil prot o, že se o bjevila dut ina, je jíž h lo u bk u nedokázali o dhad no ut . Harr y se chyst al p ro lézt o t vo rem. I nžen ýr , napro st o př ek vapen ý, že se o bjevilo něco t ako vého , zadr žel mladého hav íř e se slo vy: „P o čkej, až se vzd uch u vnit ř vyč ist í. “ „Ano , po zo r na p lyn! “ vo la l S imo n For d. Uběh lo čt vrt ho diny nap jat ého ček ání. Kd yž p ak do dut in y vsu nu li p o cho deň př ivázano u na ko nci ho le, zů st ala hoř et plným p la me ne m.
„T ak jd i, Harr y, “ řek l James St arr. „P ůjdeme za t ebo u. “ Ot vo r byl p o výbu chu d yna mit u do st velk ý, aby jí m mo hl č lo věk po ho dlně pro jít . Harr y u ž déle neváha l a s pocho dní v r uce zmize l ve t mě. James St arr, S imo n Fo r d a Magda čekali. Uběh la minu t a - zd ála se jim neko nečně dlo uhá – a Har r y se neo bjevil, an i nevo la l. Kd yž se James St arr př iblíž il k ot voru, nevidě l už ani svět lo kahanu, kt er é by o zařo valo t emn ý p ro st o r. P ro p ad la se s nad půda Harr ymu p o d no hama? Nebo mlad ý ho r ník sp ad l d o ně jak é pro p ast i? Byl t ak d aleko , že jeho hlas už k nim nedo léha l? St ar ý nad d ů ln í ned ba l na ná mit ky a chys t al se sám pro jít ot vorem, ale vt o m se o bjev ilo svět lo , nejd ř íve mat né a pak st ále jasně jš í a bylo slyšet Harr yho hlas: „P o jďt e, p ane St arr e! Po jďt e, ot če! Cest a do No vé Aber fo yle je vo lná. “
IX. Nová Aberfoyle Kd yb y inžen ýř i d o k ázali z ved no ut část zemského po vr chu jako jeden celist v ý ku s siln ý as i t is íc st o p, kt er ý nese vše chna t a jezer a, ř eky, zát o ky a po břeží St ir lin g sk ého, Dumbar t o nského a Renfr ewsk ého hrabst ví, naš li b y p o d t ako vo u po k ličk o u o bro vskou d ut inu , kt er á nemá, snad kro mě pro slu lé „Ma mut í jesk yně “ v severo ame r ick ém st át ě Kent uck y, na svět ě o bdo by. P ro st o r se sk lád al z něko lik a set dut in všech t var ů a veliko st í. Př ipo mína l ú l s něko lika pat r y r ů zně u spo ř ád anýc h buně k, úl o bro vských ro změr ů, kt er ý by mo h l s lo užit jak o út o čišt ě ne včelá m, ale vše m icht yo saurům, megat her iím a pt ero d akt ylů m g eo lo g ick é do by. Jed no t livé d ut in y navzá je m sp o jo valo celé blu dišt ě št o l, př iče mž někt er é z n ich byly vyšš í než k le nba k at edr ály, jiné úzké a kř ivo laké, podo bné vedle jš ím chr ámo v ým lo d ím, d alš í zase st o upaly nebo klesaly př íč ně do všech směr ů. P ilíř e p o dp ír ajíc í t yt o k lenb y i je jich k ř ivo lak ý t var př ipo mína l s měs mno ha r ůzných s lo hů . Mezi št o lami v yč níva ly pevné st ěny, t vo řené v t o mt o út varu d ru ho ho rn ími p ísk o vco vými a bř id lico vými vr st vami, podo bně jako cho dby mez i n imi. Ale t ěmit o bezcenn ými ho r nina mi, na mno ha míst ech v je jich t ěsném sevř ení, pro cházely nád her né u helné ž íly, jako kdyby snad kdys i je jich hu st o u splet í k o lo va la čer ná k r ev. Lo žiska se t áhla o d sever u k jihu na p lo še čt yř icet i mil a zasaho vala až p o d S ever ní pr ůplav. Vydat no st t ét o slo je bylo mo žné př esně st ano vit po u ze vrt nými zk o u šk ami, ale jist ě by př esaho vala záso by uh lí v Car diffu, v Gallsk é m k r aji i lo žiska v Newcast lu v Nort humber la ndsk ém hr abst ví. Je t řeba ješt ě po znamenat , že t ěžba v t o mt o do le by ur čit ě byla us nadněna i t ím, že v důs ledku bizar ního uspo ř ádán í d r u ho ho r n ích ho r nin a jak ého si nev ys vět lit elné ho „ú st up u “ nero st ných lát ek v geo logické do bě, když t ent o út var vzn ik a l, sama př íro d a v Aber fo yli vyt voř ila mno ho hla vníc h a po bočnýc h št o l. Ano , sama př íro da. Na pr vní po hled by se zdálo, že byl o bje ven jak ýs i st ar ý, po st alet í o p u št ěný d ů l. N ik do však t akové bo hat st ví ladem ležet nenechá. Lid št í mr ave nečko vé v t ěcht o o blast ech skot ského podzemí ješt ě nehlo dali. Všechno b ylo d íle m př írody. Musíme však zno vu o p ako vat , že s t ímt o ko mplexe m se ned á sro vnávat ani eg yp t ské po d svět í, ani ř ímské kat ako mby, snad po uze pro slulá „Ma mu t í jesk yně “ , k d e se na p lo še dvacet i mi l nacház í dvě st ě dvacet šest u lic, jed enáct jezer, sed m ř ek, o sm vo dopádů, dvaat ř icet bezedných pro past í a sed map ad esát klenut ých pro st orů, z nichž někt er é do sahují výšk y více než čt yř set pad esát i st o p. St ejně jak o t at o jeskyně, nebyla ani No vá Aber fo yle d íle m lidskýc h rukou, nýbr ž d íle m St vo ř it ele. T ako vá t ed y b yla no vá ř íše, oplýva jíc í nepř edst avit elným bo hat st vím, o je jíž o bjeven í se bezespo r u zaslo užil st ar ý na ddůlní. Deset ilet ý po byt ve st arém do le, vzácná v yt r valo st p ř i p át r ání a neo byče jná vír a, po depř ená o bdivuho d ným „ha v íř sk ým in st inkt em“ - všech n y t yt o rys y se muse ly spo jit v je ho o so bě, aby zv ít ězil t am, kd e by t o lik jin ých po dle hlo. Proč se vrt né zko ušky, pro váděné po d veden ím Ja mese St arr a v po sledních let ech t ěžby, zast avily pr ávě v t ěcht o míst ech, na samé hr an ic i no vého do lu? T o je nut no př ič íst na vr ub náho dě, kt er á př i podo bnýc h v ýzk u mec h hr aje velko u ro li. V k aždém p ř íp ad ě se ve sk o t sk ém podzemí nachá zelo jakés i po dzemní hr abst v í, kt er ému k t o mu, aby se v ně m d a lo žít , chybě ly jen s lu nečn í papr sky nebo -
po kud by se jich ned o st ávalo - svět lo nějaké hvězdy. Vo d a se hro madila v mo hut ných p ro hlu b n ích a t voř ila r o zsáhlé r ybník y, nebo sp íše jezer a ješt ě vět ší než jezero Kat r inské, lež íc í př ímo nad nimi. Je jich vo d ám však chybě l p o hyb, pro u d y i př íbo j. Neo dr ážely se na nich t emné o br ys y got ických hr ad ů, nad je jic h bř ehy se nesklá ně ly vr by ani duby, na hlad inu nevr ha ly s vů j st ín ho r y, nebr ázdily je par ník y, v je jic h vlnách se neo dr áželo žád né svět lo, slu nce S vými zář ivými p ap r sk y nez lat ilo je jic h h la d inu a nad je jic h o bzo r em n ikd y nev ycháze l měs íc. A př est o by t a hlubo ká jezer a s hlad ino u jako zr cad lo bez jed iné v lnk y čeř ené vánke m mo hla mít v zář i e lekt r ického svět la svů j p ů vab, a kd yby byla spo jená sít í p r ů p lav ů , vho d ně b y do p lňo vala ce lk o vý r áz t o hot o zvlášt ního kr aje. P řest o že po d zemí neb y lo zp ů so bilé ho st it ro st liny, mo hlo by se st át do mo ve m mno ha o byvat el. Kd o ví, zd a na dně Abe r fo ylsk ýc h uhe lnýc h do lů, st ejně jak o v do lech v Newcast le, Allo y a Gardiffu, až budo u jednou napro st o vyčer pány - v p ro st ř ed í se st álo u t eplot ou - jed nou nena jde své út očišt ě chudý lid S po jeného k r álo vst ví.
X. Tam a zpátky Kd yž Ja mes St arr, S imo n a Magda zaslechli Har r yho hlas, proklouzli úzk ý m ot vorem, spo ju jíc ím Do chart ů v důl s no vou uhelno u. Ocit li se na začát k u širo ké št o ly, jak o by p ro r ažené lidsko u r uko u, vyhlo u bené šp ičák em a r ýče m k vů li t ěžbě v no vé m l ožiska. Př ímo se na bíze la ot ázka, zda se náho dou nedo st ali d o ně jak ého st ar ého do lu, na kt er ý s i ani ne jst ar ší ha v íř i z hr abst ví už nep amat o vali. Ne. T ut o št o lu vyt voř ily, da lo b y se ř íct „v ysp oř ily“, geo lo gické vr st vy v do bě, k d y se d r u ho hor ní út var y sesedaly. Kd ys i v d o bách, kd y se p o vrcho vé vo d y začaly mís it s r o st linst vem pr op ad ajíc ím se d o syp k é p ů d y, t u snad u háně la ně jaká byst ř ina. N yn í t am však ne byla, jako by s i naš la cest u vr st vou žulo výc h skal o něko lik t is íc st op níže. Vzdu ch t u pro u d il mír ně, co ž bylo d ů k azem, že p ro st o r zů st al s vnějš ím svět em spo jený nějak ými „pr ůduchy“. T ent o inžen ýr ů v p o st ř eh byl spr ávný - bylo t ot iž pat r né, že no vý dů l je vět r aný. Po ku d jd e o t ř askav ý p lyn, kt er ý př edt ím pro nika l bř id lico vo u st ěno u, zd álo se, že b yl p ř ece jen na hr o maděný v „kapse“, kt er á se mez it ím vypr ázdnila, a b ylo zř ejmé, že ve št o le p o něm ne ní ani pa mát ky. Nic mé ně Har r y z o pat r no st i vza l je n bezp ečný k ahan, kt er ý vydr žel svít it dvanáct ho din. Rado st Jamese St ar ra a jeho pr ůvo dců nezna la mez í. Je jich př ání se beze zb yt k u vyp lnila. Všude ko lem nic h b ylo sa mé u h lí. S amým r o zčilen ím a n i ne mo hli mlu v it . Do ko nce i S imo n Fo rd byl na jedno u po někud zdrženlivě jš í a své po cit y sp íše než celými vět ami p ro jevo val kr át kými výkř ik y. S nad t o o d nic h b ylo neo p at r né, když se pust ili t ak hlubo ko do jeskyně, ale o ni ne mě li na ná vr at ani p o myš le n í. Št o la byl a schůdná, t éměř ro vná. Chůzi nebr ánila žád ná t r hlina a žád n ý „s mo u d “ ( jed o vat ý p lyn jak se mu v do lech ř íka lo ) t u nev yd echo va l své jed o vat é výp ar y. Nebyl t edy žádný důvod se zast avo vat , a t ak James St ar r, Magd a a S imo n šli ce lo u hodinu, aniž by v t o m nezná mé m „t unelu “ nar azili na ně jak é výz na mné o r ient ační body. Po kr ačo vali b y jist ě ješt ě d ál, kdyby ned o šli až na sa mý ko nec šir oké cest y, po níž k ráčeli. Št o la ú st ila do o bro vského p ro st o ru, jeho ž v ýšk u ani h lo u bk u nedo k ázal i o d hadno ut . V jaké výš i ko nčila k le nba a j ak vzdálená byla prot ile hlá st ěna? To ve t mě ne mo h li z jist it , ale p ř i d o st at ečném o svět lení by vidě li, že st rop jesk yně se klene nad o hro mno u p lo cho u st o jat é vody, r ybníke m nebo jezer em, jeho ž bř ehy, le mo vané v yso k ými sk a lisk y, se zt r ácely ve t mě. „S t át !“ v ykř ik l S imo n Fo rd a zar azil se. „Ješt ě krok a zř ít íme se do propast i!“ „Od po čine me s i ch v íli, p ř át elé, “ ř ekl inž enýr . „A mě li byc ho m začít po mýš let na návr at . “ „Náš k ahan mů že svít it ješt ě d eset hodin, “ ř ekl Harr y. „T ak si ud ěle jme p ř est ávk u, “ o dpo věděl Ja mes S t arr. „P ř izná m se, že mo je st aré no hy t o už po t řebu jí. A co vy, Magdo, vy ne jst e t ako vým d lo uhým po cho dem u navená?“ „Ani ne, p ane St arr e, “ o dpo věděla st ará S kot ka. „M y js me v Aber fo ylské m do le p át rávali ce lé d ny. “ „Co ž o t o , “ do d al S imo n Fo r d. „Magda t ako vou cest u urazí t ř eba deset kr át , k d yž bu d e pot ř eba. Ale ř ek nět e mi, pane James i, mo je zpr áva př ece jen st ála za
t o , že? Jen zk u st e ř íct , že ne. Jen t o zkust e. “ „Ale p ř ít eli, už dávno jse m ne mě l t ako vo u r ado st , “ o d po věd ěl inžen ýr . „T en ma lý k o u sek, kt er ý js me zat ím v idě li, vě št í, že t enhle zázr ačný dů l je o bro vsk ý, alespo ň na d élk u. “ „A d o hlo ubky a do šíř ky určit ě t ak é, pane James i, “ dodal S imo n For d. „To se u káže po zději. “ „Za t o vám r u čím! S po leh nět e se na inst inkt st ar ého havíř e. Ješt ě nikd y mě nezk la ma l. „ „To rád věř ím, S imo ne, “ o d po věděl inženýr s úsměve m. „P o k ud mo hu po d le t ét o kr át k é proh líd k y so ud it , bu d e se t u t ěžit celá st alet í. “ „S t alet í! “ vo la l S imo n Fo rd. „To mu do cela vě ř ím, pane James i. Než se vyt ěží po sled n í k u s uhlí z našeho no vého do lu, uplyne ur čit ě t isíc let nebo ješt ě víc! “ „Kéž b y! “ o dpo věděl James S t arr. „A po ku d jd e o k valit u u hlí, k t er é se t u nacház í. .. “ „Je v yn ik a jíc í, p ane James i, skvě lé!“ sk očil mu do ř eči S imo n Fo rd. „Jen se po d íve jt e!“ P ř i t ěch slo vech u razil šp ičák e m kus čer ného nerost u. „Jen se po d íve jt e, “ o p ako val a po svít il na ně j kahane m, „jak se p lo chy t o ho ko u sk u lesknou. T ady budeme t ěžit t u čné u hlí, bo hat é na živ ice. S nad no , sko ro bez p rachu, se bu d e lámat na kousky. P ane James i, př ed dvacet i let y by b y lo t o hle lo žisk o nepř íje mno u ko nkurencí d o lů ve S van se i a Car d iffu . Ale i dnes se o ně bu d o u zák azníc i d r át , a př est ože t ěžba ani nebude př íliš nák ladná, nebu d e pot ř eba prod ávat ho naho ře mo c lac ino. “ „Op r avd u, “ řekla Magda, kd yž zved la ko u sek a zkušeným o kem si ho p ro hlíže la, „je t o výbo r né uhlí. S imo ne, ve m ho s sebou do mů. Cht ěla byc h t en pr vní kus uhlí sp á lit v našem kr bu. “ „Do br á, ženo , “ o dpo věděl st ar ý naddůlní, „uvid íš, že jse m se nemýli l. “ „P ane St arr e, “ zept al se Harr y, „mát e alespo ň př ib liž no u př ed st avu o t o m, jak ým s měr e m ved e t ahle d lo u há cho dba, kt erou js me do no vého do lu př iš li?“ „Ne, ho chu , “ o dpo věd ěl inže nýr . „S kompase m byc h do kázal základní s měr ur čit , ale bez ně j jse m jak o námo ř ník v mlze na š ir é m mo ř i, když nevid í s lu nce a ne má se po d le čeho o r ient o vat . “ „To je sa mo zř ejmé, p ane James i, “ ř ekl S imo n Fo rd, „ale nepř iro vnáve jt e nás, p ro sím, k sit uaci ná mo ř níka, kt er ý má p o d sebo u st ále p ro p ast . My t ad y st o jíme na p evné zemi a nemu s íme mít st rach, že se propadneme. “ „Nechc i vás r o zčilo vat , S imo ne, “ odpo věděl Ja mes S t arr, „a vůbec jse m ne mě l v úmys lu no vý Aber fo ylsk ý u he ln ý důl z le hčo vat nevho dným př iro vnáním. Cht ěl jse m je no m ř íct , že nevím, k de js me. “ „Js me v p o dzemí S t er ling sk ého hrabst ví, pane James i, “ odpo věděl S imo n Fo rd, „a t vrd ím t o t ím sp íše. .. “ „P o slo u chejt e, “ př er ušil Har r y st ar ého nad d ů lního . Všic hn i po př íkladu mladého hav íř e naslo u chali. Jeho do bře v ycv iče n ý s lu c h po st ih l t emný z vuk, př ipo mína jíc í vzdále né šumění a nyní ho slyše li i o st at ní. Z ho r ní část i jesk yně se m d o léha lo jakési bur ácení, ve kt er ém se až př íliš zř et elně dalo ro zeznat jak ési „cr escendo “ a „decrescendo “ ( pozn. : hudební výr az y, kt er é zna mena jí „st ále silně ji“ a „st ále slabě ji“ ). Něko lik minu t po zo r ně po slo u chali. Najed no u S imo n Fo rd vyk ř ik l:
„P ř i s vat ém Mu ngo vi! V No vé Aber fo yli snad už jezd í vo zík y po ko le jích ! “ „Ot če, “ o d po věd ěl Harr y, „mě t o spíše př ipo míná šu mot mo ř ských vln nar ážejíc íc h na po bř eží. “ „Vžd yť p ř ece nejs me u mo ř e!“ vykř ik l st ar ý nadd ů ln í. „To o pr avdu ne, “ o zval se inženýr , „a le není vy lo učené, že js me př ímo po d e d nem Kat r insk ého je zer a. “ „To b y a le pak klen ba mu se la být v t ěcht o mís t ech ho dně t enká, když je s lyšet šuměn í v ln. “ „To b y mo h lo b ýt pr avd ěpo do bné, zvlášt ě když je t ahle jesk yně t ak rozlehlá. “ „Mo žná mát e pr avdu, pane St ar re, “ podotkl Harr y. „Ost at ně t am venk u je t ak šp at né počasí, že rozbo uř ené vlny jso u asi st ejně o bro vské jako ve Fo rt hsk ém zálivu. “ „Na t o m př ece nezáleží, “ p ř erušil je S imo n Fo rd. „Kvů li t o mu, že se lo žisk o ro zk lád á po d jezer em, nebu d e p řece o nic hor ší. Nebylo by t o př ece popr vé, k d y se za u hlím š lo až po d e d no o ceánu. A co by na t o m bylo z lého , kdybycho m mě li v yp le n it celé po dzemí S ever ního prů p lav u ?“ „V ýbor ně, S imo ne, “ vo la l inženýr , kt er ý se nemo h l u br án it ú směvu p ř i p o hled u na ho r ujíc ího nadd ů ln ího . „Po vedeme své pr ůr azy až po d moř e. Dno At lant ického oceánu bu d e jako ř ešet o ! Š p ičák em s i pror azíme cest u podzemím ce lého o ceánu k naš im br at r ů m ve S p o jen ýc h st át ech. A když bude pot řeba, pro nikne me až úp lně do pro st řed zeměk o u le, ab ycho m jí v yr va li p o sled n í ko u sek u h lí. “ „V y se mi v ys mív át e, pane Jamesi?“ zeptal se S imo n For d naprost o vážně. „Já že byc h se vá m s má l, S imo ne? V žádné m př ípadě. Ale vy jst e se t ak zasnil, že t o svád í i mě ř ík at hlo u po st i. Vr át íme se zpát ky do r ealit y, kt erá je do st kr ásná sama o so bě. Necháme t u šp ičák y - př ijd eme s i pro ně po zději - a vr át íme se d o do mk u . “ V t é chv í1 i se sk u t ečně ned alo dělat nic jiného . V pr ůzkumu No vé Aber fo yle bu d e po kr ačo vat inženýr se skup ino u hav íř ů v ybave n ýc h vešk er ými p o t ř ebným i nást ro ji jind y. T eď se však mu se li vr át it do Dochart ova do lu. Cest a nebyla n ijak o bt ížná cho dba vedla mez i ska la mi t éměř p ř ímo až k o t vo ru po výbuchu dyna mit u . Nemu seli t ed y mít o bavy, že zab lo u d í. James S t arr se u ž chyst al vk ro čit do cho dby, ale S imo n Fo r d ho zadržel se s lo vy: „P ane Ja mes i, v id ít e t u o bro vsko u jesk yni, je jí po dzemní jezer o a po bř eží u našich no ho u, o mývané v lna mi? S e m se př est ěhuji, po st avím s i t ady do mek a k d yž t o dalš í uděla jí jako já, než se se jd e ro k s ro k em, př ibu d e v po dzemí naš í st aré do br é Ang lie d alš í měst ečko . “ James S t arr s ú směve m p ř it ak al plánů m S imo na Fo rda, st isk l mu r u ku a všich n i čt yř i, s Magdou jako po slední, se v yd a li cho d bo u vedo u cí zp ět k Do chart ovu do lu . “ Běhe m p r vn í míle cest y se n ic zvlášt ního nest alo. Harr y še l pr vní s kaha ne m nad h lavo u. Dr žel se h lav n í c ho dby a nedal se z mást úzkými cho dbička mi o d bo ču jíc ími na le vo i nap r avo . Zdálo se t edy, že návr at pro bíhá st ejně do bř e jako cest a t am, ale sit uaci naš ic h bad at elů najednou o hrozila mr zut á př ího da. P rávě k d yž Harr y zved l k ahan co nejvýše, vzduch se prudce ro zvíř il jak o má ván ím ne v id it eln ých p er ut í a ze st rany nar azil do kahanu. Ten vyk lo u zl Harr ymu z ruky, spadl na kamenit é d no cho d by a ro zbil se. James S t arr a jeho pr ů vo d ci se náhle o cit li v na prost é t mě. Kahan, z kt erého v yt ek l o le j, jim ne b yl k niče mu .
„He j, Harr y, “ ř ekl S imo n Fo rd, „snad nechceš, abycho m s i cest ou do mů zlá ma li vaz?“ Harr y neo dpo věd ěl. Př emýš le l. Nebyl z a t ím s nad zase zásah o né záhad né byt o st i? P ř eb ýva l s nad o pr avdu v t ěcht o hlu binách někdo, jeho ž nevysvět lit elné nep ř át elst ví by jedno ho dne mo hlo zp ů so b it vážné ko mp lik ace? Mě l někdo zájem na t o m u chr ánit no vé u helné lo žisko př ed každým pokusem o t ěžbu? Celé t o do hro mady ned áva lo smys l, a le skut ečné událo st i t o mu nasvědčo valy a od ehr ávaly se t ak, že z po u hýc h do mněne k se po st upně st ávala jist ot a. Naši bad at elé b yli v p o měr ně svíze lné sit uaci. V napro st é t mě mě li pro jít cho d bo u k Dochart ovu do lu, vzdálené mu asi p ět mil, a o dt u d p ak ješt ě mě l i ho dinu cest y do mů. „P ů jd e me d á l, “ o zval se S imo n Fo r d, „nesmíme zt r at it ani o kamž ik. P ůjdeme po h mat u jako slep c i. Zab lo u d it nemůžeme. Dut in y, ú st íc í d o naší cest y jso u jak o k rt čí no r y a když se bude me dr žet hla v n í cest y, mu s íme d o jít k o t vo r u, kt er ým js me p ř iš li. Do st aneme se d o st arého do lu a t en už známe a nebude t o popr vé, kdy t am já nebo Har r y p ů jd e me p o t mě. Tam t aké najde me své kahany, kt er é js me t am necha li. Jd i p r vn í, Harr y, a vy, pane James i, jdět e za ním, pak t y, Magdo a já zůst anu vzad u. Nevzdalu jt e se jed en o d d ru hého a bu ďt e všic hn i p o ř ád t ěsně u sebe. “ Nezbýva lo než se ř íd it r ado u st arého naddůlního . Měl pr avdu - udr žet se na h lav n í cest ě mo hli jeno m h mat áním p o st ěnách. Oči př it o m muse li nahr ad it r uk ama a nas lo u chat vro zenému inst inkt u, kt er ý se u S imo na For da a jeho syna st al t éměř dr u ho u p ř iro zeno st í. James S t arr a jeho pr ůvo dci se v ur čeném poř adí da li na po chod. Neř ekli a n i s lo vo , ale o t o víc př emýš le li. B ylo zř e jmé, že ma jí prot i so bě ně jakého nepř ít ele. Kd o t o však byl a jak b y se mě li prot i jeho záludným nást r ahám br ánit ? A př est o že se jim h la vo u ho nily t ako vé chmur né myš le nk y, pr ávě nyní nes mě li klesat na mys li. Harr y k r áčel jist ým k r o k em vp ř ed s rozt aženýma r ukama a př echázel o d jed né st ěny cho d by k e d r u hé. Kd yž nar azil na zákrut nebo po st ranní ot vor, pohmat em se p ř esvědčil, že t ud y se d át nesmí, nebo že záhyb je po uze mě lk ý, č i ot vor př íliš úzk ý, a t ak se st ále dr žel své cest y. Za nap ro st é t my, k t eré o či ned o kázaly přivyk no ut , t r vala t at o nelehká zpát ečn í cest a d vě ho diny. Ja mes St arr , kd yž v d u chu o d hado val, ko lik času u p lynu lo , br al v úvahu t o , že nemo hli jít p ř íliš r ychle, ale domníva l se, že co nevidět už všich n i dor azí k ot voru. Harr y se o pr avdu t éměř v záp ět í zast avil. „Už js me na ko nci cho d by?“ zept al se S imo n Ford. „Ano , “ odpo věd ěl mlad ý hav íř . „T ak najd i o t vo r, kt er ý spo ju je No vou Aber fo yli s Do chart ovým do le m. “ „Ne mů žu , “ odpo věděl Harr y a jeho r uce kř ečo vit ě t ápaly po celist vé, nič ím nepř er u šené st ěně. St ar ý naddůlní uděla l něko lik kro ků vpřed a začal zko u mat bř id lič no u skálu . Najed no u se mu z úst vydr al výkř ik . Bu ď bad at elé na zp át eční cest ě zablo udili, ne bo byl ot vo r, vylo mený ve st ěně dyna mit em, zno vu u zavř en. V k ažd ém p ř íp ad ě však b yli Ja mes S t arr a jeho př át elé v No vé Aber fo yl i uvězněn i!
XI. Ohnivé žínky T ýd en p o t ét o p ř ího d ě začali být přát elé Ja mese S t arr a ner vó zní. I nženýr zmize l a o n i s i d ů vo d je ho zmize ní nedokázali žádným způso bem vysvět lit . Pt ali se jeho slu h y a d o zvěd ěli se, že v Grant onském př íst avu nast oupil na lo ď a po d le s lo v k ap it ána parníku „P r inc ga llsk ý“ v yst o u p il ve S t ir ling u . Od t o ho o k amž ik u po něm nebylo a n i st o p y. V do p ise S imo na For da bylo dopor učení, aby všechno po nechal v t ajno st i, a t ak se t edy n ik o mu a n i s lo ve m nez mín il, že c íle m je ho cest y jso u Aber fo ylsk é do ly. V celé m E d in bu r g hu se o niče m jiné m než o inženýr o vě nevysvět lit elné m zmize n í ne mlu v ilo . S ir W. E lp h ist o n, př edseda „Kr álo vského úst avu“ seznámi l své ko leg y s o bsahe m d o p isu , kt er ý mu James St arr po sla l s o mluvo u, že se ne mů že zú čast nit př íšt í schů ze spo lečno st i. Podo bné dopis y o bdr želo ješt ě něk o lik d a lš íc h o so b. Dokazo valy však p o u ze, že James St arr o p u st il E d in bu r g h, co ž u ž se o st at ně věd ělo ; ale k am se po děl, o t o m nemě l nikdo ani t ušení. U mu že jako o n byla t ako vá d lo u há nep ř ít o mnost napro st o neo bvyk lá, a t ak zpo čát ku všechn y p ř ek vapo vala a po zději č ím dál t ím víc zneklid ňova la. Žád ného z inžen ýr o v ých p ř át el by ve snu nenap ad lo , že se v yd al d o Aber fo ylsk ýc h u he lných d o lů . Věd ělo se, že nijak net o užil zno vu spat ř it své dř ívě jš í p ů so bišt ě. Nevkro čil t am o de dne, k d y b yl v yt ažen po sled n í k o š u hlí. Z p ar n ík u však vyst o up il ve st ir ling sk ém p ř íst avu, a t ak se s pát r áním začalo t am. P át r ání nep ř ines lo žád ný v ýs ledek . Nik d o si v t o mt o kr aji nepamat o val, že b y inžen ýr a v id ě l. Jeno m Jack Ryan, kt er ý ho pot kal v Harr yho dopro vodu na jedné z po d lážek v Yaro wské šacht ě, by býva l mo hl všeo becnou zvědavo st uko jit , ale t en zase, jak zná mo , pr aco val na Me lro sské far mě v Re nfr ewském hr abst ví čt yř icet mil d a lek o na jiho záp ad a nemě l ani t ušení, jak ý r o zr uch zmize ní Ja mese St arr a vyvo la lo . A klidně by dá l t ýde n po své návšt ěvě v do le zpíva l své ne jk r ásnějš í p ísně p ř i ve čer ních sc hůzkách Ir winského klanu, kdyby se i je ho samo t ného nebyl z mo cn il zv lášt ní nek lid. Ale o t o m bude ješt ě ř eč později. James S t arr byl mu ž p ř íliš zná mý a vážený - nejen v hla vním měst ě, ale po celé m S ko t sku - než aby t ako vá událo st zůst ala bez po všimnut í. St aro st a E dinbur ghu a měst št í r ad ní, kt eř í vět š ino u pat ř ili k inžen ýr o v ým p ř át elů m, zahájil i ho r livé p át rán í. Rozesla li po sly po kr aji, ale bezvýs ledně. Nezbýva lo než v nejv ýzna mně jš ích časopisech S po jeného kr álo vst ví uveř ejnit člá nek o inžen ýr u Ja mes i S t arro vi s je ho popise m a dat em, kdy o pust il E d inbu r g h, a ček at na v ýs led ek . Úzko st a napět í o všem st ále st oupalo. Vzdělan ý ang lick ý s vět začal p o ma lu věř it , že se jeden z jeho ne jvýz na mně jš íc h č le nů nad o bro zt rat il. Zat ímco se veř ejno st t akt o zabýva la o sobo u Jamese S t arr a, st al se Har r y p ř edmět em o bav, kt er é nebyly o n ic menš í. S yn st ar ého naddůlního však míst o upout ávání veř ejné ho míněn í k a lil do brou náladu svému př ít eli Jacku Ryano vi. Čt enář i s i p amat u jí, že př i set kání v Yarowské šacht ě Jack Ryan Har r yho po zval na s la vno st Ir win ského klanu p ř íšt í t ýd en. Harr y jeho nab íd k u p ř ija l a slíb il, že u r čit ě př ijd e. Jack Ryan s e již dř íve př i r ůznýc h př ílež it o st ech př esvědčil, že jeho k amar ád je muž slo va, a co slíbí, t aké splní. Jack Ryan mu t o mě l za z lé, protože kamar ádo va nepř ít o mno st mu kazila ná lad u . Jed nou z t o ho dok o nce zt rat il upro st řed nejlepš ího zpěvu paměť, a popr vé
v živo t ě se mu st alo , že p ř i písni, kt erou jind y sk líze l zas lo užený úsp ěch, nevěd ě l, jak d ál. Je t řeba po znamenat , že článek o Jamesi S t arro vi, kt er ý vyše l v r ůzných časo p isech, se Jacko vi do ruko u nedo stal. Děla la mu t edy st aro st jeno m nep ř ít o mno st Harr yho , pro t o že se o právněně do mníva l, že po uze nějaká závažná p ř íč ina mu mo hla zabr ánit splnit dané s lo vo . Pro t o se ro zho d l, že hned d r u hý d en po slavno st i I r vinsk ého k lanu o djede vlake m do Glasgo wa a vydá se d o Do chart ova do lu , a ur čit ě by t o byl uděla l- k d yb y se mu do cest y nep o st avila u d álo st , kt ero u má le m zap lat il život em. Po d íve jme se t edy, co se st alo v no ci na 12. pro s ince. B yla t o je n vo da na mlýn všech, kt eř í věř í na zázrak y, a t ako vých bylo na Melro sské far mě požehnaně. Malé p o břežní měst ečko Ir vin v Refr ewském hr ab st ví, čít ajíc í as i sed m t is íc o byvat el, lež í v o st r ém zák rut u skalnat ého po břeží, po blíž úst í Klydského zálivu . Jeho př íst av, po měr ně do bře chr áněný př ed mo ř skými vět r y, o značuje ma ják , t ak že zk ušený ná mo ř ník ho nemůže mino ut . St ávalo se t edy jen zř ídka, že b y někt er á lo ď - ať po bř ežní lo d ice ne bo velký ko ráb - na po bř eží zt ro skot ala. I když se ch yst ala vep lo ut do Clyd sk ého zálivu a plo ut dále ke Glasgo wu, nebo zako t vit v ir v insk é zát o ce, mo hla se svo u cest ou ubír at i za t mavé no ci vždyck y bezpečně. Po kud má někt er é měst o hist o r icko u minulo st , byť nepř íliš bo hat ou, jest liže na je ho hr adě kd ys i s íd lil t řeba Ro bert St uart , určit ě v něm budou nějaké zř ícenin y. A ve S ko t sku všechny zř íceniny o b ýva jí d ucho vé - t ak t o mu alesp o ň věř í lid é v hor ách i v nížině. Nejst ar ší a t ak é nejv íce p o věst mi o př edené zř íceniny v t ét o o blast i po bř eží b yly v k aždém př ípadě zř íceniny hr ad u Ro bert a St u art a „Du ndo nald Cast le “. V do bě našeho v yp r avo vání b yl hr ad Dundo nald už dávno napro st o pust ý a st al se út o čišt ěm b lu d ných skř ít ků z o ko lí. Tr ů nil na v yso k é sk ále nad mo ř em, d vě míle o d měst a a málo kdo ho navšt ívil. Nane jvýš c iz inc i, kt eř í mě li v ú mys lu p ro hléd no ut si hist or ické památ k y. Ale muse li ho navšt ívit sa mi, protože ir vinšt í o byvat elé b y t am s n imi neš li a n i za nic. V oko lí se t ot iž vypr avo valy hist or k y o jak ýc hs i „o hn iv ýc h žínk ách“, kt er é na hradě byd lí. T i ne jp o věrčivě jš í t vr d ili, že t y fant ast ické byt o st i viděli na vlast ní oči. A Jack R yan nebyl jin ý. Je p r avd a, že se o bčas bu ď nad ro zvaleno u hr adební zd í, nebo na vr cho lu věže, v yč n íva jíc í nad zř ícen ina mi hr ad u, o bjevo valy d lo uhé pla me ny, a le mě ly skut ečně žensko u podo bu, jak se t vr d ilo ? Zasluho va ly s i po jmeno vání „d ivo ké žínk y“, jak jim ř íka li S ko t o vé na po bř eží? B yly t o pat r ně jeno m po věr y a věda by t en úkaz jist ě vysvět lila nějak o u př iro zeno u př íč inou. Ro zho d ně se však po celé m kr aji p o víd a lo , že o hnivé žínk y zř íceninu st ar ého hr adu navšt ěvu jí a čast o t am, zv lášt ě za t mavých no cí pr o vo zují své d ivo ké reje. A an i Jack R yan, p ř est o že mě l pr o st rach uděláno , by se r o zhodně neodváži l zahr át jim na d ud y k t anci. „S t ar ý N ick ( ho r nick ý sat anáš) si s ni mi vyst ačí, “ ř íkáva l, „a mě do svého pek elného orchest r u nepot řebu je. “ Rů zné zvlášt ní ú k azy sa mo zř ejmě o bvyk le poskyt o valy ná mět y na vypr avo vání př i večer níc h schů zk ách a sám Jack Rya n znal t aké spo ust u po víd aček o o hniv ých žínk ách a n ikdy nebyl v ro zpacích, k d yž o nich mě l d át něco k lep š ímu . T ak é po sled n í večer , kt er ým s lavno st Ir vinského klanu ko nčila, kdy p ivo , pálen k a i „s lad k á“ t ek ly p ro ud em, začal Jack na své o blíbené t éma, což po-
s lu chači s r ado st í u v ít ali, i k d yž jim p ř it o m po t ěle hr ůzou naskako vala hus í k ů že. S et k ání se ko nalo ve ve lké st o do le na Me lro ssk é far mě, blízko u po bř eží. Upro st ř ed shromážd ěn í p láp o la l na důkladné plecho vé t ř íno žce mo hut ný o heň z ko ksu. Venku b ylo hro zné po časí. Na vlnách, hnanýc h ke bř ehu pr udkým jiho záp ad ním vět rem, se vále la hust á mlha. Byla t emná, čer ná no c. Země, nebe i vo d a spo lu sp lýva ly v nap ro st é t mě. Kdyby se v t o m bi čujíc ím vět r u blíž ila ně jak á lo ď a cht ěla v ir v insk é zát oce zakot vit , asi t ěžko by se jí t o podař ilo . Malý ir v insk ý př íst av není př íliš v yh led ávan ý, zv lá št ě ne vět šími p la v id ly. Obcho d ní lo d i, p ar ník y i p lachet nice na cest ě do Clydského zálivu př ir ážejí k zemi po někud dále na sever. To ho večer a však r ybář , kt er ý se zdr žel venku, spat ř il lo ď, plujíc í ke bř ehu. Kd yby se na jed no u rozed n ilo , bylo by mo žné - spíše s hr ůzo u než s úžasem spat ř it lo ď se vše mi p lacht ami nap jat ými , hnano u silným vět rem. Po kud vjezd do zát o k y mine, nebu d e pro ni mez i po břežními ska lisk y záchr any. A bu d e- li se t ako vá nero zumná lo ď blíž it st ále st ejno u r ychlo st í, kdo ví, zda se vyhne zkáze? Večer ní set k ání mě lo sko nčit právě po po slední p ís ni Jacka Rya na. Jeho po slu chači v d u chu se t o ula jíc í p o ř íš i přeludů, byli skut ečně v t o m ne jlepš í m ro zpo lo žení, aby p o p u st ili u zd u své po věr čivo st i. Najedno u se venk u o zvaly v ýk ř ik y. Jack Ryan o k amž it ě př est al zp ívat a všic hni hned vyběhli ze st odo ly. B yla t emná no c. Dlo u hé d ešťo vé proudy, z mít ané vět r em, nar ážely do po bř ežn í p ů d y. Něko lik r ybář ů se p evně o př elo o skálu, aby mo hli vzdoro vat nár azům vět ru a kř ičeli z p ln ých p lic. Jack Ryan se svými p ř át eli se k nim ro zběhli. Jejich vo lá n í však nep at ř ilo o byvat elů m far my, ale nezná mým lo dníkům, kt eř í se nevědo mk y ř ít ili d o záhu by. Opr avdu, na mo ř i b yly ve vzdále no st i něko lika la no vých dé lek vidět jak ési mat né, t emné o br ys y. Po d le s igná lních svět el: bílé s vět lo na st o žáru př ed n í placht y, ze lené na p r avé m a čer vené na le vé m bo ku, se snadno dalo ur čit , že se jed ná o p lachet nic i. Po d le t o ho t edy byl a př íd í o br ácena ke bř ehu a nebylo pochyb, že se blíž í p lno u r ych lo st í. „Lo ď v nebezp ečí, “ vo la l Jack Ryan. „Ano , “ o dpo věděl jed en z r ybář ů, „Cht ěla by se ot o čit , ale už je po zd ě. “ „R yc h le v ýst r ažné zname n í! “ v yk ř ik l kdos i. „A jak é?“ na mít l r ybář . „V t éhle vichř ic i by za pálená po cho deň hned zhas la. “ Zat ímco ze všech st r an p ř icházely r ůzné návr hy, zazníva ly lo di vst ř íc dalš í a d alš í v ýk ř ik y. Ale jak by je v t ako vé bo uř i mo hl někdo uslyšet ? Po sádk a už ne mě la nad ěji, že se zachr ání. „P ro č t o děla jí?“ o zval se jak ýs i ná mo ř ník. „As i cht ějí nar azit na bř eh, “ o dpo věděl ji ný. „Kap it án nejsp íš o ir v insk é m ma jáku neví, “ ř ekl Jack Ryan. „Už t o t ak asi bu d e, “ př it ak al jeden z r ybář ů, „jest li se t ot iž nenecha l sp lést ně jak ým. .. “ Než r ybář st ačil d o ko nčit vět u, Jack Ryan hr o zně vykř ik l. Že by ho na lo di zaslech li? V k ažd ém p ř íp ad ě bylo př íliš po zdě na t o, aby lo ď vyváz la z dr avýc h
vln p ř íbo je, jejichž zp ěněné hřebeny se běla ly v t emnot ě. Onen v ýkř ik nebyl po slední výst r aho u Jack a Ryana o hro ženému p la v id lu, jak se zd álo . Jack byl v t é chvíli o t očený k moř i zády. V zápět í i o st at ní st rnule z ír a l i na míst o o d po bř eží vzd álené as i půl míle . B yl t o hrad Dundo nald. Na vr cho lu st aré věže se v prudkých nár azech vět r u svíje l d lo u hý p la me n. „Oh n ivá žínk a! “ k ř ičeli sbo r em vyděšení po věrčiv í S ko t o vé. Upř ímně ř ečeno , b ylo k t o mu, aby v p lame ni naš li ně jako u lidsko u podo bu, zapo t řebí no t né d ávk y fant asie. P la men se chvě l ve vět ru jako nějaká vla jka a chvíle mi se zd álo , že o d vr cho lu věže odlét á, jako by mě l každým o kamž ike m zhasno ut , a v zápět í se k ní sv ým mo dr avým hr ot em zno vu př ip ja l. „Oh n ivá žínk a! Ohn ivá žínk a!“ kř ičeli r ybář i i vyděšení vesniča né. Nyní bylo všechno jasné. Lo ď zř ejmě zablo udila, když v mlze zt r at ila or ient aci, a t ent o o heň, p lano u cí na vr cho lu dundo naldské věže, pat r ně poklád ala za ir v insk ý ma ják . Námo ř níc i s i mys le li, že se nacházejí př ed úst ím zá livu, kt er ý ve sk ut ečno st i leže lo d eset mil dá le na s ever, a plu li p ř ímo p ro t i bř ehu , kd e ji m hro zila jist á záhu ba. Co se d alo d ělat pro záchr anu lo di, dokud ješt ě zbýva l ně jak ý čas ? S nad mo hl i sp ěchat k e zř ícen ině a p o k u sit se o heň uhas it , aby s i ho už lo ď ne mo hla p lést s ir v insk ým ma ják em. To byl zce la jist ě nejlep š í zp ůso b a byl o pot řeba neprodleně ho použít - ale kt er ého S ko t a by něco t ako vého napadlo a kdo by mě l o dvahu po st avit se o hnivé žínce? S nad jeno m o d vážný mlad ík Jack Ryan, kt er ého by je ho po věr čivo st , i když vůbec neb yla n ijak zaned bat elná, od šlechet ného úmys lu ne o dr ad ila. Ale b ylo už po zdě... o bro vský r acho t př eh lu š il i ř ádění r o zzuř ených ž ivlů. Lo ď zad ní část í k ýlu nar azila na d no . S igná lní svět la zhas la. Bě lavá čár a př íbojo výc h vln se na o kamž ik p ř er u šila. P řet r hla ji lo ď, kt er á se v zápět í po lo žila na bo k a zak les la se mezi sk alisk a. V t émže o kamž ik u náh le z mize l - pat rně pouze zvlášt ní sho do u náho d - i dlo uhý p la me n, jak o by ho o d nesl mo hut ný nár az vět r u. Moře, nebe i bř eh o pět zahalila nep ro nik nu t elná t ma. „Oh n ivá ž ínka!“ vykř ik l napo sled y Jack R yan, když t ent o úkaz, pro něj a je ho př át ele nad př iro zený, t ak najed no u zmizel. Jest liže p ř edt ím ne mě li p o věrčiví S kot ové do st odvahy po st avit se nebezp ečí po u ze do mně lé mu, z íska li ji v jed iné m o k amž ik u p ř i ne bezp ečí sk u t ečném, kd y š lo o záchr anu lid sk ých ž ivo t ů, a neo dr adily je ani r ozbouř ené živl y. Uváza li s i ko le m sebe lana a n yn í st ejně hr dinní jako dř íve po věr čiví se vr hli do vln na po mo c zt ro sko t ané lo d i. Po dař ilo se jim, t ř ebaže se někt eř í z nich, včet ně srdnat ého Jacka Ryana, vážně zr anili o sk alisk a, do pr avit k ap it ána a osm č lenů po sádky na bř eh živé. Neznámá lo ď b yl no r sk ý d vo jst ěžník „Mot ala“, kt er ý p lu l d o Glasgo wa s nák la d em d ř ív í ze severu. Do mně nk a se po t vr d ila. Kap it ána zmát l o heň pla no ucí na dundo naldsk é m hr ad ě, t ak že zamíř il p ř ímo k e bř ehu, v do mněn í, že p lu je do Clyd sk ého zálivu . Nyn í zůst aly z „Mot aly“ je n t ro sk y, v př íbo ji se t ř íšt íc í o po bř ežní ská ly na k u sy.
XII. Výzkumy Jacka Ryana Jack Ryan a d a lš í t ř i je ho zranění př át elé, byli o dneseni do svět nice v Melr o ssk é far mě, a p ečlivě o šet řeni. Nejhů ř na t o m b yl Jack R yan, prot ože rozzuř ené vlny jím s lane m ko lem pasu s mýk a ly p o skalisk ách. Nescházelo mno ho a kamar ádi by ho vynes li na bř eh mr t vého. Zr aněn í ho na něko lik dní upo ut alo na lů žko , a t o ho velmi t r áp ilo . Mo hl s i však po libo st i zp ívat , a t ak bo lest i snášel t rpělivě a po Melro sské far mě se o d r ána do večer a ro zléha l jeho veselý zp ěv. Nicmé ně od t ét o událo st i mě l Jack R yan vět ší r esp ekt př ed t ěmi zat ro leným i šot ky a skř ít ky, jimž jed iným př ič ít al zt ro sko t ání „Mot aly“. Kdo by ho cht ěl přesvědčo vat , že žádné o hnivé ž ínk y neex ist u jí a že t en p la men, kt er ý zne nadání vyš le hl ze zř íce n in y, b yl č ist ě fyz ik á ln í jev, se zlo u b y se po t ázal. Nedal by se o t o m přesvědčit ani za cel ý svět . Jeho k amar ád i však b yli ješt ě po věr čivě jš í než o n. T vrdili, že „Mo t alu “ k e bř ehu ur čit ě schválně p ř ilák a la ně jaká zlo mys lná o hnivá ž ínka a cht ít ji za t o pot rest at b y bylo as i t ot éž jako hur ik ánu u lo žit po kut u. Úřad y mo ho u d ělat , co cht ějí, a př est o s ní n ic nep oř íd í. P la me n ne lze uvr hno ut do vězení a byt o st bez t ěla ne lze p ř ik o vat na ř et ěz. Př izne jme s i ot evř eně, že výs ledek vyšet řo vání, ved eného pot é, jako by dá val za pr avdu - a lesp o ň na p r vn í p o hled - t ěm, k do t yt o u d álo st i vyk lád a li nad p ř iro zenými př íč inami. Úř ad po věř ený v yšet řo váním vys lýcha l r ůzné svědky zt roskot ání „Mot aly“ a vš ich n i se sho do vali na t o m, že ho způso bil nadpř ir o zený jev - o hnivá žínka na zř ícenině du ndo nald sk ého hr adu. So ud se však s t ako vým v ys vět lením samo zř ejmě ne mo hl spo ko jit . Nebylo po ch yb, že ú kaz po zo rovan ý na zř íce nině měl č ist ě fyz ik á ln í p o d st at u. Byla t o však náho da nebo zlý ú mys l? To mě lo vyšet řování pr ávě o bjas nit . Nad slo vy „z lý ú mys l“ se ne mus íme zvlášť po zast avo vat , nebo ť pro názor né př ík lad y ne n í t ř eba cho d it d aleko do br eto nských dě jin. Na br et o nském po bř eží se t ako vých záško d ník ů v ysk yt o valo mno ho a je jic h jed iným c íle m bylo lákat lo di k e bř ehu a pak je o lo upit . Jedno u v no ci nap ř ík lad zap álili sk u p inu p r ysk yř ičn ýc h st ro mů, čímž na ved li jak o u si lo ď na mě lč inu, kde uvÍ zla. Jind y př iváza li po cho deň na ro h y b ýko vi, kt er ý s ní pa k běha l se m t am, a t ím sved li lo dník y z cest y. T ako vé cho vání mě lo jak o nut ný důsledek zkázu mno ha lo dí a lup ič i z t o ho t ěžili. S o u d t ehdy muse l něko likr át zakro čit a v ynést př ís n ý r o zsud ek , aby t yt o bar bar sk é živ ly v ymýt il. P ro č b y t edy t aké t ent okr át nemo hli z lo činc i sáhno ut po o bvyk lé m pro st ř ed ku po bř ežních lup ičů? To si a lesp o ň mys le ly p o lice jn í o r gány, ať Jack Ryan a jeho kamar ádi ř íka li, co cht ěli, a k d yž se dozvěd ěli o př ipr avované m vyšet řo vání, ro zdělili se na d va t ábo r y: jed ni kr čili r a men y a d r uzí - t i bo jácnějš í - proro ko vali, že ur čit ě bu do u nás ledo vat d alš í k at ast ro fy, po ku d budou nadpř iro zené byt o st i t akt o dr áždit . Vyšet řo vání b ylo p ř est o zahájeno a byla mu věno vána neo byče jná po zor no st . Po lic ist é o d ešli na hr ad Du ndo nald a us ilo vně t am pát r ali. P ředevším se sna žil i na jít na ze mi ně jaké st o py, kt eré by m o hly po cházet od něko ho jiné ho než od ně jak ého skř ít ka, ale neo bjev il i vůbec nic, ani st aré, ani čer st vé st opy, př est o že b y v ze mi r o zmo k lé včer ejš ím li jáke m mu sel b ýt p at r ný každý, i t en sebemenš í o t isk.
„S t o p y „br awn iů “! “ s má l se Jack Rya n, když se do zvědělo neúspěchu po lice jn ího šet ř ení. „T o je st ejné, jako kdyby c ht ěli v mo čále hledat st opy b lud ičk y. “ T yt o pr vní pokusy t edy nep ř ines ly žád n ý v ýs le d ek a nebylo an i pr avděpodo bné, že by d alš í v yšet řo vání k něčemu vedlo. Š lo př edevš ím o t o zjist it následujíc í o ko lno st i jak byl o heň na vr cho lu st ar é věže ro zdělán, jak á záp alná lát k a př i t om byla po užit a, a jaké zbyt k y zůst aly p o o hni. Po ku d jd e o pr vní hled isko, nenaš lo se vůbec nic- ani o har ek zápalky, an i ko u sek p ap ír u , kt er ý by mo h l slo užit k zalo žení o hně. Ve dr uhém bo dě neb yl v ýs led ek o nic le pší. Nik d e neb ylo an i st o p y p o suché t rávě nebo kousku dř íví, kt er ými b y v n o ci p ř ece mu sel b ýt t ak mohut ný p la me n živen. A neo b jasně n zůst al i t ř et í bo d. P ro to že neo bjev il i žád n ý p o p el an i z byt k y jak ék o li ho ř lavé lát k y, nenaš li ani žádné o hništ ě. Ani na zemi, ani na skále nezů st alo žád né začer nalé míst o . Měli s i s nad mys let , že neznámý žhář dr žel zd ro j o hně je n t ak v r uce? To bylo ve lmi má lo pr avděpodo bné. Vždyť podle o čit ých svěd k ů byl p la me n t ak o bro vsk ý, že po sádka lodi „Mot ala“ ho zpo zoro vala i za hu st é mlh y ze šir ého mo ř e na vzdáleno st něko lika mil. „To je v ýbo r né!“ p ro hlás il Jack R yan ir onick y. „O hnivá ž ínka se as i bu d e shánět po zápalk ách. St ačí, k d yž fo ukne, a hned je vzduch ko lem sa mý o heň bez po p ele. “ P řest o že se úř ad y snaž ily ze všec h s il, jediným výs ledkem bylo , že ke st ar ým po věst em se př id a la no vá - po věst o zkáze „Mot aly“, čímž ješt ě více pot vr zo vala fak t , že se o hnivé žínk y z jevu jí. Ale Jack R yan, t ak siln ý a u ro st lý mla dík, nedoved l d lo uho st o nat . Nějak á po hmo žděnina a v ymk nu t ý k lo u b pro ně j nebyly do st at ečným důvo dem, aby zů st al v p o st eli d é le, než je nezb yt ně nut né. Navíc nyní ani ne mě l na st o nání čas. V t ěcht o zdr avých sk o t sk ých k rajíc h člo věk o pr avdu nemá na st o nání čas. Jack Ryan se br z y zo t avil. Jak mile mo hl vst át z post ele, umínil s i, že je št ě př edt ím, než se vr át í k e své mu za měst nání na Me lr o sské far mě, uskut eční své p ř ed sevzet í. Cht ěl t o t iž nav št ív it svého př ít ele Harr yho , aby se o d ně j do zvěd ěl, proč nepř iše l na s lav no st Ir vinsk ého klanu. Znal Harr yho jako člo věka, kt er ý co s líbí, svat osvat ě sp ln í, a nedo k ázal si t edy něco t ako vého vys vět lit . Navíc ne bylo p r avd ěpodo bné, že b y se s yn st ar ého naddůlního nedo s lechlo zkáze „Mot aly“ , kd yž o ní časo p is y p ř ines ly t o lik zpr áv, z nic hž se muse l do zvědět , jak se Jack R yan ú čast nil záchr ann ých p r ací a jak zle t o odnesl, t akže by o d něj neb y lo hezk é, k d yb y nesp ěcha l na far mu podíva t se, jak se dař í jeho př ít eli Jacku R yano vi. Po ku d t edy Har r y p ř est o nepř iše l, pak ur čit ě nemo hl. Jack Rya n by skut ečně dř íve u věř il t o mu , že o hnivé žínk y ne jsou, než že by mo hl být Harr y k němu t ak lho st ejn ý. A t ak d va d ny p o kat ast ro fě „Mot aly“ Ja ck Ryan o pust il Me lr o sskou far mu u ž zase v do br é nálad ě a zo t avený a na své r ány ani ne vzpo mně l. Z plných p lic s i p ro zp ěvo val a svo u veselou písničk o u probouzel o zvěnu v po bř ežních ska lách. S chut í s i v ykr ačo val na nád r aží že leznic e vedo ucí př es Glasgo w do St ir ling u a Ka lla nder u. Jak t ak ček al na nád r aží, p adlo mu do o čí o známe ní r ozvěšené po st ěnách:
„Dne 4. pro since t .r. nast oupil inže n ýr James S t arr z E d inbu r g hu v Gr ant o nsk ém p ř íst avu na par ník „P r inc ga llsk ý“ a t ého ž d ne v yst o u p il ve S t ir ling u . Od t é chv íle je nezvěst ný. Vešker á sd ělen í t ýk ajíc í se t ét o zálež it o st i zas íle jt e, pro sím lask avě, p ř ed sedo vi „Kr álo vského úst avu“ v Ed in b u rg hu . “ Jack Ryan zů st al p ř ed jed n ím t ako vým oznáme ním zar aženě st át , zno vu si ho d vak r át př ečet l a nepř est ával se d ivit . „P an S t arr !“ vykř ik l. „Ale vžd yť jse m se s n ím a Harr ym p o t k al 4 . p ro since na st o up ačce v Yaro wsk é šacht ě. To už je deset dní - a od t é do by o něm nikdo neví! Má t o snad st ejný důvo d jako t o , pro č se mů j p ř ít el neo bje v il na ir v insk é s lavno st i?“ Nezdr žo val se ani t ím, ab y d o pisem in fo rmo va l p ř ed sed u „Kr álo vsk ého ú st avu “ o t o m, co o Jamesi St ar ro vi věd ě l, a naskočil do vlaku, odho dlaný ne jpr ve se sám po d ívat k Yaro wsk é šacht ě. A kd yž bude pot ř eba, sleze až na dno Dochart o va do lu , a bu de hled at Harr yho a s ním inženýr a Jamese St arr a. Po t ř ech ho dinách vyst o upil z v lak u na k alla nd ar ském nádr aží a co nejr ychle j i sp ěchal k Yaro wsk é šacht ě. „On i se už neo bje vili, “ d ivil se v duchu. „Pro č? Post avila se jim do cest y ně jak á př ek ážk a? Nebo mají d o le nějako u důlež it ou pr áci? - Však se t o do zvím. “ Zr ychli l k ro k a za necelo u ho d inu dor azil k Yaro wské šacht ě. Napo hled se nic nez mě n ilo . V hlubinác h do lu pano valo mr t vé t icho a ko le m do ko la nebyla ž ivá b yt ost . Jack Ryan veše l p o d ro zbo řen ý př íst ř ešek, zakr ýva jíc í úst í šacht y. Po noř il svů j po hled do prop ast i. .. Nic nevid ě l. Poslo ucha l. .. Nic neslyše l. „A co mů j kahan?“ vykř ik l. „Vžd yť t u nen í! “ Kahan, kt er ý Jack Rya n p o u žíva l př i s vých ná všt ěvách v do le a st ával vždyck y v kout ě po blíž po d lážk y p r vn ího žebř íku, zmize l. „No t o hle! To je nad ělen í, “ ř ekl s i Jack, kt er ému začína lo být nějak ú zko . Hned však p řemo hl svo ji p o věr čivo st a dodal: „P ů jd u t am, i k d yb y mě la b ýt v do le t ma čer nějš í než v sa mot né pekelné pro p ast i. “ Záro veň začal sest upo vat po d lo u hé ř ad ě žebř ík ů sk láně jíc ích se d o t mavé propast i. T ako vý o d vážný k o u sek byl mo žný jeno m prot o, že Jack do sud nezt r at il svo u d ř ívě jš í havíř sko u zručno st a Dochart ův důl už dávno do bř e znal. S est upova l o všem ve lmi o pat r ně. No ho u zko u ma l k aždo u p ř íčk u, p ro to že t u a t am b yla někt er á zpu chř elá. St ačil by jed iný ch yb n ý k ro k a p ř ivo d il b y s i s mr t eln ý p ád z výšk y p at náct i set st o p. Jack t ak é počít al jed not livé po dlážky, kt er é př echázel p ř i sest upo vání d o nižš ího p at ra, p rotože věděl, že se je ho no ha nedo t kne dna do lu dř íve, než sest o u p í z t ř icát ého žebř íku. Až t am dor azí, nebude už t ak t ěžké najít do mek , lež íc í, jak známo , na ko nci hlavní št o ly. T ak se Jack Ryan d o st al k šest advacát é podlážce a ode dna ho nedělilo více než d vě st ě st o p. Zno vu spu st il no hu , aby mo h l vst o upit na pr vní st upeň dvacát ého sedmého žebř ík u , ale no ha t ápala do pr ázd na a opor u nenašla. Jack si k lek l a cht ěl ko nec žebř íku nahmat at r ukou. .. Mar ně... Dvacát ý sed mý žebř ík p at r ně nebyl na svém míst ě. „T u d y mus í lézt jeno m sá m st ar ý N ick!“ mu mla l s i pr o sebe a cít il, jak mu běhá mr áz po zád ech.
Jack chvíli st ál se zalo ženýma r ukama a mar ně se snažil pro nikno ut o čima t mu , kt er á ho o bk lo po vala. P ak ho napadlo, že když o n ne může do lů, ne mo ho u ani o byvat elé d o mk u naho ru. Mezi po vr chem země a h lu b ina mi d o lu o pr avd u nebylo žád né spo jen í. S pod ní žebř ík y Yaro wské šacht y byly zř ejmě o dst r aněn y h ned po je ho po sled n í návšt ěvě v d o mk u , ale co se pot o m st alo se S imo ne m Fo r dem, jeho ženo u a inžen ýr e m? D lo u há nepř ít o mno st Jamese St arr a byla nespor ným důkazem t o ho , že dů l neo pust il o d o no ho dne, kd y ho Jack Ryan pot kal v Yaro wské šacht ě. Jak si v d o mku o pat ř ili da lš í po t r avin y ? S nad t i u božáci, uvěznění pat náct set st o p po d zemí, nehlado vějí? T ako vé myš le nk y se ho n ily Jacku R yano vi hlavo u. Bylo mu jasné, že sá m se do do mku asi ned o st ane. Bylo spo jení s ním př erušeno schválně? O t o m nebylo ne jme nšíc h p o chyb. Ost at ně úř ady t o jist ě br zy vyšet ř í, ale muse jí se o celé zálež it o st i o k amž it ě dozvěd ět . Jack Ryan se nak lo nil z po d lážky. „Har r y! Har r y!“ vo la l zvu čn ým hlase m. Jeno m o zvěna p o něm něk o lik r át opako vala Har r yho jmé no , až zanik lo v h lubinách Yaro wsk é šacht y. Jack r ych le v ylez l p o žebř ícíc h zase zpátky na ho ru a zno vu se ocit l na denn í m svět le. Necht ěl zt r at it ani minu t u, a t ak spíše do běhl, než do šel na ka lla nder sk é nád r aží. Našt ěst í ne mu se l d lo u ho ček at , r ych lík d o E d inbu r g hu o d jížd ě l za něko lik minu t . Již ve t ř i ho d in y o dpo ledne se necha l o hlás it st aro st o vi v h lav n ím měst ě. T en je j ihned vys lechl a po dle p ř esnýc h p o dro bno st í, kt er é Jack uvád ěl, ne mo hl vů bec p o ch ybo vat o pr avdivo st i je ho výpo vědi. O věc i byl o kamž it ě info r mo ván i s ir W. E lp h ist o n, př edseda „Kr á lo vského úst avu“, kt er ý byl Ja mes i St arro vi sp íše důvěrn ým p ř ít ele m než kolego u. Vyžádal s i po vo lení s mět oso bně ř íd it p át rání a o kamž it ě s ním zač ít v Dochart o vě do le. K dispo zic i mě l něk o lik p r aco vn ík ů s kahan y, šp ičák y a d lo uhým i pro vazo vými žebř ík y, st ejně jak o po t r avina mi a lék y. P ak se vš ichni po d vedením Jacka Ryana bez ot álení vyd a l i na cest u do Aber fo ylsk ých u he ln ýc h do lů. Ješt ě t ého ž večera do r azil s ir W. E lphist o n s Jackem R yane m a úř edník y k Yaro wské šacht ě, kd e zjist ili, že po slední čt yř i žebř ík y chybí. Neb ylo t ed y p o chyb, že sp o jen í mez i vnějš ím svět em a nit r em Do chart o va do lu bylo př er ušeno ú mys lně. „Na co ček áme, pane?“ zept al se Jack Ryan net rpělivě. „Ček áme jeno m, až bu d ou k ahany vyt ažené zpát ky na hor u, chlapče, “ odpo věděl s ir W. E lp h is t o n. „P ak sest o up íme na dno spodní šacht y a t y nás po vedeš... “ „Do do mku, “ vp ad l mu d o ř eči Jack R yan, „a když bude pot řeba, až do ne jh lu bš í p ro past i do lu !“ Jak mile b yl y k aha n y v yt ažené, př iváza li k po d lážce pro vazo vé žebř íky, k t eré se rozvinu ly a sklo uzly do šacht y. Spo d ní p o d lážk y b yl y st ále na sv ých míst ech, a t ak bylo mo žné se do st at z jed né na druho u. Neb ylo t o o všem t ak jednoduché. Pr vn í s e na visut ý žebř ík po věsil Jack Rya n a pr vní d o sáhl dna do lu. S ir W. E lp h ist o n se svými lid mi se spust ili hned za ním. Okro u hlý pr o st or, kt er ý t voř ilo d no Yaro wsk é šacht y, b yl ú p lně p r ázd ný a s ir W. E lp h ist o n se proto velmi po divil, k d yž slyše l Jack a vo lat : „P odíve jt e se, jso u t u zbyt k y žebř íků, a navíc ješt ě o hoř elé. “
„Oho ř elé?“ o pako val s ir W. E lphist o n. „Opr avdu, a t aké je t u popel, ale u ž dávno vych lad lý. “ „M ys lít e, pane, že inže nýr Ja mes S t arr mo hl mít zá je m na t o m, aby se spá len í m žebř ík ů př eru šilo spo jen í s po vr chem?“ pt al se Jack Ryan. „Ne, “ o dpo věd ěl sir W. E lp h ist o n a zamys le l se. „V yr azíme k do mku, chlap če. T am se dozvíme, co se st alo . “ Jack Ryan zavrt ěl h la vo u, jako by t omu ne věř il. P ř est o vzal jedno mu ze zaměst nanců k ahan z r uk y a p r vní spěchal hla vní št o lo u Dochart ova do lu. Ost at ní ho násled o vali. Za čt vrt ho diny do r azil s ir W. E lphist o n se svým do pro vo dem k dut ině, v je jíž zad ní část i st ál do mek S imo na Fo r da. V oknech se nesvít ilo . Jack sp ěchal k e d veř ím a r ych le je ot evř el. Do mek byl p r ázd ný. P ro hled ali všech n y míst no st i t emného st aven í. Nik d e neb ylo an i st o p y p o nás ilí. Všechno b ylo na s vé m míst ě, jako by t u st ará Magda ješt ě byla. Záso ba po t r avin b yla do st velk á, aby ro d ině vydr žela ješt ě na něko lik dní. Nepř ít o mno st o byvat el d o mk u se nedala nijak vysvět lit . Dalo se jeno m p ř ib ližně z jist it , kdy ho opust ili, pr o t o že Mag d a v t o mt o pro st ř ed í, k de se nest ř ídaly d n y a no ci, o značo vala k ažd ý no vý den kř ížkem v kalendář i. Ka lend ář v ise l na zd i ve svět n ic i a po slední kř ížek byl u dat a 6. pro since, t ed y jed en d en p o p ř ícho du Jamese St arr a, jak si Jack R yan do bře pamat o val. Bylo t u d íž zř ejmé, že S imo n Fo rd, je ho žena a s yn i se s v ým ho st em z d o mk u o d ešli již 6. pro since, t o znamená p ř ed d eset i dny. Mo hlo snad no vé inženýro vo zko umán í do lu být důvo d em k t ak d lo u hé nepř ít o mno st i? To ro zho d ně ne. To si mys le l s ir W. E lp h ist o n. Po zevrubné proh líd ce d o mk u byl n yn í na ro zp acíc h a nevěděl, co má dělat . Ko le m d o ko la b yla nap r o st á t ma. Jeno m svět lo kahanů, kýva jíc íc h se v r ukou úř edníků, pro r áželo nepro nik nu t elno u t emnot u. Najedno u Jack Ryan v yk ř ik l. „T am! T am! “ vo la l a p r st em ukazo val na jasný bo d, kmit ajíc í se da lek o v t emné cho d bě. „P ř át elé, po jď me r ych le za t ím svět le m, “ navr hl s ir W. E lphist o n. „Za s vět le m šo t ka!“ v yk ř ik l Jack R yan. „K če mu by t o bylo ? N ikd y ho nedožene me. “ P řed sed a Kr álo vsk ého ú st avu a zaměst nanc i, kt eř í nebyl i po věr čiví, vyr az ili za po hybu jíc ím se svět le m. Jack Ryan, př est ože svůj názor nezměnil, nebyl mez i po sled n ími. St íhán í b ylo d lo u hé a na máha vé. S vět lo, jak se zdálo , nesla po st ava nep ř íliš vyso k á, ale ve lmi p ohybliv á. Osů bka každo u chvíli z mize la za ně jako u „st ař ino u “ a v záp ět í se pak zjevila na ko nci p ř íčné št o ly. P ak zno vu r ych lý m k r o k em un ik la zr ak ů m sv ýc h p ro násled o vat elů a zdálo se, že už nado bro zmize la, když se zář je jí s v ít iln y náh le zase zno vu zaleskla. Ale př iblíž it se k ní ne bylo mo žné a Jack R yan t ím sp íše t r val na svém, že ji nedo ho ní. Běhe m t o ho t o mar ného p ro následo vání, kt er é t rva lo hodinu, se o cit li v jiho záp ad ní část i Do chart o va do lu. I o ni s i už s koro mys le li, že se snad opravdu ho n í za b lu d ičk o u. Ale nak o nec se př ece jen vzdále nost mezi blud ným s vět lem a je ho pro následo vat eli zača la zk r acovat . Byla snad t a t aje mná byt o st unavená, nebo je
cht ěla v lák at t am, k am p ř edt ím zaved la i o byvat ele do mku? Na t ako vou ot ázku byla o pr avdu t ěžk á o dpo věď. P řest o znáso bili své ú s ilí, k d yž vidě li, ž e se vzdále no st zkracuje. S vět lo, kt er é až do sud zář ilo v íce než d vě st ě kroků př ed nimi, se nyní dr želo ve vzdá leno st i asi p ad esát i k ro k ů a st ále se po malu blí žilo . S vět lo no še t eď bylo vidět lépe. Když o bčas o to čil h lavu , d aly se ro zeznat nezř et elné r ys y lidské t vář e a Jack Ryan mu se l cht ě necht ě př ip u st it , že se nejedná o nadpř ir o zeno u byt o st . Co nejr yc h le ji se ro zběh l a kř iče l na o st at ní: „Ka mar ád i, ho nem! Už je u navený! Budeme ho mít , co nevidět , a jest li mlu v í t ak, jak nat ahu je no hy, ur čit ě se do bře pobavíme. “ P ro následo vání t eď bylo bo hu žel mno hem o bt ížnějš í, prot ože v t ěcht o okr ajovýc h část ech do lu se ú zk é cho d by kř ižo valy jako v blud išt i. V t ako vém la byr int u mo hl s vět lo no š velmi s nad no u nikno ut . St ačilo je no m, aby zhas l svo ji lucer nu a jed in ým sk o k em zmize l v po st ranním kout ě. „U všech všu d y, “ d iv il se s ir W. E lphist o n, „když ná m chce ut éct , t ak proč t o neu d ělá?“ T aje mná po st ava se o t o sice zat ím nepokusila, a le sot va t a myš le nka pro lét la s ir u W. E lp h ist o no vi h la vo u, svět lo najednou zmize lo a jeho pro následo vat elé, běž íc í za n ím, se na jed no u o cit li př ed ot vorem mez i bř id lico vými skala mi na ko nci ú zk é št o ly. S ir W. E lp h ist o n a Jack Ryan s o st at ními za jist ili s vé kahany a prot áhli se úzkou št ěr bino u ve st ěně p řed nimi. V no vé št o le, mno hem š ir š í i v yš š í, ušli necelýc h st o kroků a zar azili se. Až u st ěn y na zemi t am leže la čt yř i t ěla - snad mrt vá... „Ja mes St arr !“ ř ek l sir W. E lp hist o n. „Har r y! Har r y!“ k ř ičel Jack Ryan a př iskočil k t ělu svého př ít ele. Opr avdu t o byla ne h ybně lež íc í t ěla inženýr a, Magdy, S imo na Fo r da a Harr yho . Jed no z nic h se t ro chu nad zvedlo a bylo slyšet slabý Magd in hlas, jak šept á: „On i. . . jso u t o o ni - ko nečně!“ S ir W. E lp h ist o n a Jack Ryan se snažil i vzkř ísit inženýr a a o st at ní něko lika k ap kami p o silu jíc ího léku. Za chv ilk u u ž na t o m b yli vš ic hn i mno hem lép e. Ubo žáci, deset d nů u věznění v No vé Aber fo yli, umír a li vys íle ním. Jak po zd ěji ř ekl Ja me s S t arr sir u W. E lp h ist o no vi, nezah ynu li v t o m d lo u hém zajet í je no m p r o t o , že ved le se be t ř ikr át naš li kus chle ba a džbánek vo dy. Po d le všeho u ž pro ně po mo cná r uk a, kt er é děko vali za záchr anu svého ž ivot a, v íc ud ělat nemo hla. S ir a W. E lp h ist o na napad lo , že by t o mohlo být zásluho u o né t ajemné byt o st i, kt er á je př ived la až k míst u, kd e James Starr a jeho př át elé leže li. V k ažd ém př ípadě byli inženýr , Mag d a, S imo n a Harr y zachr áněni, a kd yž p ro šli ú zko u št ěr bino u, kt erou svět lo no š p at r ně cht ěl s ir u W. E lp h ist o no vi u kázat , byli o dvedeni do do mk u. James S t ar r a jeho přát elé ne mo hli na jít ot vor, kudy do št o ly p ř iš li p r o t o , že něk do pr ů lo m zase p ečlivě zat ar asil hro mado u kamení, což v napro st é t mě ne mo hli po znat . Nepř át elsk á r u k a t ed y, zat ímco si pr o hlíž eli o hro mno u jesk yni, úmys lně př er uš ila spo jen í s No vo u Aber fo ylí.
XIII. Uhelné město Za t ř i ro k y po t ěcht o ud álo st ech nabíze ly př ír učky Jao nna a Murr aye t ur ist ů m, kt eř í St ir ling sk é hr abst ví navšt ěvo vali v ho jné m po čt u jako „at r akci pr vního ř ádu“, něko lik aho d ino vo u pro hlídku v novo aber fo ylsk ýc h do lech. Žád n ý d ů l n ik d e ve st ar ém a no vém svět ě nenabí zel za jíma vě jš í podíva no u, př i níž by ná všt ěvník b yl bezp ečně a po hodlně do pr aven př ímo na dno do lu pat náct set st o p po d zemsk ý p o vr ch. Sed m mil jiho západně o d Kallander u t ot iž ze země ú st il š ik mý t une l, o zdo bený mo nume nt ální vst upní br anou s věž ič kami, c imbu ř ím a d alš ími o zdo ba mi. T ent o po měr ně širo ký t unel s mír ným sk lo nem vedl př ímo do o né podivuho d né po d zemn í jesk yně ve skalách. Po d vo jích ko lejích jezd ily k aždo u ho d inu h yd r aulick y po háněné vo zy d o vesnice, kt er á vzn ik la v po dzemí a do st ala pyš né jméno „Co al Cit y“, co ž zna mená Uhelné měst o . Návšt ěvník, kt er ý do Uhelného měst a př išel, se o cit l v pro st oru, kde hlavní r o li jak o zdro j t ep la i svět la hr ála elekt ř ina. Tř ebaže vět r acích šachet bylo po měr ně mno ho, t emným hlubiná m No vé Aber fo yle b y ned o kázaly p ř ivést do st at ek svět la. P ř est o však byl jinak t emný pro st o r p ln ý o sln ivé zář e, lino ucí se z nespočet ných elekt r ických la mp , nahr azujíc íc h s lu nečn í sv it , kt er é byly buď zavěšené v klenbě jesk yně, nebo na p ř iro zen ých p ilíř íc h a napájené pro udem neust ále vyr áběným na elek t ro mag net ick ých st ro jích a podo bné s lunc i a hvězdám bo hat ě o svět lo val y po d zemn í ř íš i. Kd yž nast ala ho dina odpo činku, st ačilo pouze dodávku pro udu př erušit , a v po t emně lýc h p ro st o rách do lu nast ala no c. Všechn y t yt o svět elné zd ro je, velké i m alé, pr aco va ly ve vzducho pr ázdnu, t o zna mená, že vů bec nepř iš ly do st yk u s o ko ln ím vzd u che m, t ak že i k d yb y se d o o vzduší náho do u př imíc ha l t řask avý p lyn v mno žst ví do st at ečném pro vyt voř ení výbušné s měs i, k v ýbu chu do jít nemo hlo . E lekt ř ina naš la s vé š ir oké uplat nění ve všech o b las t ech pr ů mys lu i v do mácno st ech o byvat el Uhe lného měst a, st ejně jak o v t ěžebn ích št o lách No vé Aber fo yle. St o jí za zmínk u , že př edpo vědi inženýr a St arr a o hledně výno sno st i no vého do lu se pot vr d ily. Bo hat st ví u h lo no sných ž il bylo skut ečně př ímo nezměr né. P r vní k u s y u h lí v ylá ma l hav íř sk ý šp ičák v západní část i jesk yně as i čt vrt míle o d Uhe lného měst a. Samo t né d ěln ické měst o leželo upro st řed do lu a „spo dní“ a „denní“ pr áce byly p r o vázané ř adou vět r acích a t ěžních šachet , kt eré spo jo valy jed no t liv á p at r a do lu se zemí. Ve lk ý t une l, kudy jezd ila dr áha na hydr aulick ý po ho n, slo užil p o u ze k do p ravě lid í do Uhe lné ho měst a. Čt enář i s i jist ě pamat u jí na ve lmi zvlá št ní uspo řád án í o né o bro vsk é d ut in y, kam se d o st al st ar ý naddůlní se svým i p r ůvo dci př i pr vní ná všt ěvě. Klenbu nad je jic h h lava mi nes l jak ýs i lo me ný o blouk na způso b žeber . P ilíř e, kt er é j i po dpír aly, k o nčily k d esi naho ř e v bř id lič né vr st vě ve výš i as i t ř í set st op, t edy ve st ejné v ýš i, jak o u má známá Mamut í jesk yně v amer ick é m Kent u ck y. T at o nesmír ná s lu j, jak z ná mo ne jvět ší v ce lé m a mer ické m po dzemí, může po ho d lně p o jmo ut p ět t isíc o so b a zmíněná část No vé Aber fo yle se jí po do bala ve lik o st í i t var em, je n s t ím r o zdíle m, že míst o překr ásnýc h kr ápníků pro slulé jesk yně zd e byly k v id ěn í k lenu t é uhelné slo je, jako by ze všech st r an t r ysk ajíc í po d t lakem o ko ln ích bř id lico v ých vr st ev. P ř ipo mína ly mo hut né nádo r y ze
s mo lného uhlí s b lýsk av ým i hr ana mi, v zář i elekt r ickýc h svět el jako by ho ř íc ími. Kle nba se p ro st ír ala nad jezer em ve liko st i „Mr t vého mo ře“ v Ma mut ích jesk yních. P r ů zr ačná vo da h lu bo k ého jezer a, kt er é inže nýr po jmeno val Ma lko lmské, se he mž ila r yba mi bez o čí. P rávě t ad y v t ét o jesk yn i s i S imo n Fo rd po st avil no vý do mek, kt er ý by s i v niče m nezad al s ne jk r ásně jš ím pa láce m na P r incesst r eet v Edinbur ghu. St ál na bř ehu jezer a a jeho p ět o k en nabíze lo výhled na t emno u hladinu, zt r ácejíc í se k d esi v d áli. Po d vo u měs íc ích v yr o st l ved le př íbyt ku S imo na Fo rda dům Jamese S t arr a. I nžen ýr se No vé Aber fo yli vě no val t ěle m i duš í a cht ěl t am t aké byd let . Když u ž se jed no u za čas o d ho d la l v yj ít naho ru, muse lo jít o velmi na lé havo u záležit o st . J inak žil t ad y ve svém svět ě, mezi svým i havíř i. Kd yž b ylo o bjeveno no vé lo žisko , všic hn i b ýva lí hav íř i r ych le o d k lád ali p lu h a br án y a br a li do r uko u zase své špičák y a krumpáče. Měli jist ot u, že pr áce bu d e st álá a lák a la je v yso k á mzd a, kt erou mo hli dě lníc i d ík y výno sno st i t ěžb y do st ávat . Hoř ejš í s vět vyměnil i za po dzemí a zabyd le li se v do le, kt er ý t o mu svo u př iro zenou st avbo u velmi d o bř e vyho voval. Cih lo v ýc h havíř sk ých do mků po zvo lna p ř ib ýva lo . P ů vabně se r o zk lád al y jed nak na bř ezích Ma lk o lmsk ého jezer a, jednak po d o blo uky, jako by vybudo van ými je no m prot o, aby nes ly t íhu k lenb y jak o p ilíř e k at ed rály. Do No vé Aber fo yle se st ěho vali la mač i, kt eř í u hlí do býva jí, vo zič i, kt eř í je o dvážejí, do zo r ci čili lezc i, po d bíječ i, k t eř í př ipr avují št o ly, cest ář i ur čení k budo vání cest , zavážeči, kt eř í v ybr ané část i d o lu zavážejí ka mením a vůbec vš ichni dě lníc i na „sp o d ních “ p r acích a p o zvo lna t ak po d výc ho dním výběžke m Kat r inského jezer a, v sever ních ko nčinách St r ir ling ského hrabst ví, zalo žili Uhe lné měst o. Vyp ad alo t o jak o kd yb y na bř ezíc h Malko lmského jezer a vyr o st la jak ás i vlá msk á vesn ičk a. Nad celým t ím úhledným ce lke m, na vr cho lu vyso ké sk ály, je jíž ú p at í se no ř ilo do vln t o hot o podzemního mo ř e, se t yčila kaple zasvěcená svat ému Jiljí. Kd yž p o dzemn í měst ečko o zařo valy mo hut né blesk y e lekt r ického svět la, upevněné na p ilíř íc h k len b y a o blo ucích po st ranních cho deb, byl na ně zvlá št ní fa nt ast ick ý p o hled , kt er ý p lně pot vr zova l z míně ná do poručení v cest o vníc h př ír u čk ách Jo anna a Murr aye. Návšt ěvník ů bylo st ále do st . Není t edy d ivu , že o byvat elé Uhe lného měst a byli na svů j no vý do mo v pat ř ičně hr d í a p o d le př ík ladu S imo na For d a, kt er ý o dt u d t éměř ani ne v yc házel, je j t aké o po u št ěli jeno m zř ídka. St ar ý nad d ů ln í t vr d il, že „t am naho ř e“ po řád jeno m pr ší, a k d yž s i vzp ome ne me na d r sné podnebí S po jeného králo vst ví, dáme mu jist ě za pr avdu. Ro diná m v No vé Aber fo yli se dař ilo skvěle. Během t ř í let do sáhl y t ako vého blaho byt u, o jakém by se jim n aho ř e na zemi mo h lo je no m zd át . Mno ho z d ět í naro zenýc h v do le po zahá jení t ěžby, se na venko vský vzduch ješt ě ani nedo st alo . Jack Ryan se t o mu smáva l a ř íkal: „Jen se po d íve jt e, ma mink y je o dst avil y už př ed půldr uhým r o kem, a st ejně ješt ě nespat ř ily svět lo svět a. “ Je t ř eba t ak é po znamenat , že Jack Rya n byl jedním z pr vníc h, kdo sem na inžen ýr o vu v ýz vu p ř iš li. T en vese lý mládenec považo val za svo u svat o u po vinno st vr át it se ke svému d ř ívě jš í mu po vo lání a Melr o sská far ma s n ím zt r at ila s vého zp ěvák a a du d ák a. To ovše m nezna me ná, že by Jack R yan se
zp ěvem p ř est al. Pr ávě nao p ak: zvučná o zvěna No vé Aber fo yle mu ani nest ačila ze svýc h kamenn ých p lic o d po víd at . Jack Ryan se usadil v do mku S imo na Fo r d a. Nabíd li mu t am s vět ničku, kt erou bo dr ý a d o brosr dečný mlad ík bez o ko lků p ř ija l. S t ar á Mag da ho mě la p ro jeho r yz í p o vahu a srd ečný hu mo r r ád a jako vlast n ího a sd íle la s n ím t ak é jeho názo r y na fa nt ast ick é byt o st i, kt er é se podle pověst í v uhe lně zje vu jí. Kd yž spo lu byl i sami, v yp r ávě li s i navzá je m st r ašidelné hist or ky, kt er é by bez váhání mo hl y pat ř it do sever sk ého bájes lo v í. Jack Ryan se v d o mk u st al miláčkem všech. Byl t o opr avdu ho dný č lo věk a v yn ik a jíc í dě lník. P ůl roku po zahájen í p r ací b yl jmeno ván d o zo rcem hav íř ského o d d ílu . „Ne jvět ší zás lu hu na t o m mát e vy, pane Forde, “ ř ekl něko lik dní po svém po výše ní. „Našel jst e pro nás no vé lo žisko, a i kdyby vás byl t en o bjev st ál život , snad by an i neb yl d r aze zap lacen. “ „To je jist é, Jack u. Ud ěla li js me o pr avdu o bchod, “ odpo věděl st ar ý nad d ů ln í. „Však an i já, an i p an St ar r nikdy nezapo mene me, že t i vděč íme za záchr anu svého živo t a. “ „Ale k d ep ak !“ na mít l Jack R yan. „To byl váš s yn Har r y, t en mě l do br ý náp ad p ř ijmo ut mo je pozvání na ir vinskou slav n o st ... “ „A p ak t am nep ř ijít , že?“ sk o čil mu Ha rr y d o ř eči a st isk l k amar ádo vi r u k u. „Ne, Jack u, jeno m t o bě a nik o mu jiné mu mus íme poděko vat , že nás v do le na šl i živé. So t va ses u zd rav il ze svých zr anění, nezt r ácel js i ani minut u. “ „Ale t o t ak nen í! “ o d po ro val t vrdo hlavě. „Nedovo lím, ab y se t u po vídalo něco, co nen í p r avda. Spěcha l jse m, abyc h se do zvěděl, co je s t ebou, Har r y, ale t o je všechno . Ale ab y se k ažd ému do st alo, co mu pat ř í, mus ím př ipo meno ut , že nebýt t o ho zat ro leného skř ít k a... “ „Aha! T ak t akhle t o t edy je! “ vyk ř ik l S imo n Fo r d. „S kř ít ek!“ „S kř ít ek, nebo šo t ek, nebo syn víly, “ hor lil Jack Ryan, „nebo mo žná vnuk o hnivé žínk y, nebo ur isk, nebo co chcete! Pro st ě je jist é, že bez něj byc ho m se nikd y do št o ly, o dk ud jst e nemo h li ven, nedo st ali. “ „No do br á, Jacku, “ so u hlas il Har r y, „jeno m mus íme z jist it , jest li je t o t ak nad př iro zená byt o st , jak si mys líš. “ „Nad p ř iro zená!“ t r val na své m Jack Rya n. „Je st ejně nadpř iro zená jako blu d ičk a, běžíc í se svět lem v r uce, kt erou bys r ád chyt il a kt er á by t i st ále u nikala jak o s ylfida ( po vět r n ý du ch) a p ak zmize la jako st ín. Neměj st r ach, Har r y, však ho jed no u zase u vid íme. “ „B lu d ičk a sem, b lu d ičk a t am, “ pro hlás il S imo n Fo rd, „budeme se snaž it jí v yp át r at a t y nám p ř i t o m mu s íš po mo ct . “ „To by se vám nemu se lo vyp lat it , pane Forde, “ odpo věděl Jack Ryan. „Do br á, Jacku, uvid íme. .. “ Můžeme s i snad no do mys let , že všic hni č le no vé ro diny Fo rdo vy se ve lm i r ych le sezná mil i s ce lo u No vo u Aber fo ylí. Ze jmé na Har r y po znával je jí ne jsk r yt ějš í míst a a br zy do šel t ak daleko, že mo hl ur čit , kt er ý bo d zemsk ého po vr chu o dpo víd á t o mu kt er ému bo du v do le. Věděl, že nad jedním lo žiske m se nacház í C lydsk ý zá liv a nad jin ým zase lež í Lomo ndské nebo Kat r inské jezer o a t yt o p ilíř e že po dp ír a jí Gr amp ia n sk é ho r y, t yč íc í se nad n imi, na t ét o k len bě spo čívá Dumbart o n, nad o ním r o zlehlým r ybníke m jezd í ba llo chaská dráha, t ad y ko nčí po břeží a začíná mo ř e, jeho ž bur ácení bylo za velk ýc h jar ních a
po dzimníc h bo u ř í zř et elně s lyšet . Harr y by byl v t ěch po dzemníc h kat ako mbách v yn ik a jíc ím pr ůvodcem a t o , co jiní dovedou na zasněžených vr cho lech Alp za denního svět la, by o n do k ázal v uhelném do le za napro st é t my veden sv ý m neo bv yk le v yvinut ým pudem. A jak svo u No vo u Aber fo yli milo va l! Jak čast o procházel s kahane m na k lo bo u k u je jími ne jt ajně j šími k o ut y. Na člu nu , kt er ý d o ved l o br at ně ř íd it , pro jížd ě l r ybn ík y a t aké lo vil, p rot ože do jesk yně se čast o zat oulali d ivo cí pt áci s lu k y, k achny, kulíc i - ž iv íc í se r yba m i, kt er ými se t o v t emných vo dách jen he mž ilo . Zdálo se, jako kdyby Har r yh o o či b yly p r o t y t emné p r o st o r y jak o st vo ř ené, st ejně jak o o či námo ř níka pro vzdálené o bzo r y. K t ako vým t o u lk ám Har r yho po noukala nezkrot ná t ouha dopát rat se t é t aje mné b yt o st i, jíž - po pr avd ě ř ečeno , spíše než ko muko li jiné mu - děko val za záchr anu o n i jeho blízc í. Po d ař í se mu t o ? Určit ě ano, po kud mo hl věř it svým př edt uchám, ale asi sot va, kd yž so ud il p o d le nezdar u svého do savadního pát r ání. Po do bné út o k y na r o d inu st ar ého naddůlního jako př ed o bje vením No vé Aber fo yle se již neo p ako valy. T ak t o t edy vypada lo v t é zvlášt ní p o d zemn í ř íš i. Nesmíme s i však mys let , že i v do bě, kdy Uhe lné měst o bylo na sa mé m po čát ku své h ist o r ie, byla v t o mt o po dzemním s vět ě no uze o zábavu a že život t am b y l jed no t vár n ý. P rávě nao pak. Lid é ž ijíc í v p o měr ném bla ho byt u, se st ejným i zá jmy a zá liba mi, t vo ř ili jak o usi ve lk o u ro d inu . Vzáje mně se znali a st ýka li se spo lu a vlast ně ani ne mě li pot řebu cho d it za zábavo u na povr ch. Ost at ně k aždo u ned ěli se ko naly pr ocházky po uhelně nebo výlet y na jezer a a r yb n ík y, co ž bylo samo o so bě př íje mn ý m zp est ř ením. Na bř ezích Ma lko lmsk ého jezer a t aké čast o zněly dudy a S kot o vé se sbíha li, ab y s i p o slechli s vů j ná ro d ní nást ro j a zat ančili s i. P ř i t ako vé př ílež it o st i se Jack R yan o blékl d o p ů vabného kro je skot skýc h hor alů a byl kr ále m sla vno st i. Výs led k em t o ho všeho bylo t o , jak ř íka l S imo n Fo rd, že Uhelné měst o mo h lo s mě le so u p eř it s hlavn ím měst em, kt er é v zimě bylo vyst aveno mr azu a v lét ě zase ho r ku a vů bec vše m s lo t ám a nepř ízním po časí a kt er ému se kvůli je ho o vzdu ší zamo ř enému k o uř em t o vár níc h ko mínů pr ávem př ezdíva lo „Věčně začo u zené měst o “.
XIV. Visel na vlásku Ro d ina Fo r do va žila sp o ko jeně, protože se jí podař ilo splnit své ne jvět ší př ání. A př est o si neb ylo mo žné nevšimno ut , že Har r y, od př írody uzavř ené po vahy, byl st ále ně jak „bez ná lad y“, jak ř ík áva la M agda, a ani Jack u R yano v i s jeho p ř ímo nak ažlivým hu mo rem se nepo d ař ilo ho „do nálady“ do st at . Jed né čer venco vé ned ěle se o ba přát elé procházeli na bř ehu Ma lko lmsk ého jezer a. Uhelné měst o o d počíva lo . Venku byla bo uř ka a po prudkém liják u ze země st o up alo vlhk o a t ěžko se d ýcha lo . V Uhe lné m měst ě však b yl nap ro st ý k lid a př íje mně t eplo, žádný déšť a vít r. O zu ř ivé m záp ase živ lů venk u t am nebylo ani pot uchy. Nebylo t edy divu, že sem zav ít ala spo u st a návšt ěvník ů ze St irling u a oko lí, aby se v uhe lné m do le t ro chu o hř áli. E lek t r ick á svět la zář ila t ak, že br it ské slunce, t o ho dne zamlžené více, než b y se na ned ěli s lu še lo , mo h lo jeno m závidět . Jack Ryan Har r yho něko lik r át upo zor ňo val na hlučný s ho n panujíc í ko le m, a le t en jeho slo vů m ne věno val po zo r no st . „P o d íve j se př ece, Harr y, “ na léha l na ně j, „jak se t lač í, aby nás vidě li. P o jď, zažeň u ž ko nečně t y svo je ch mur y a přivít ej jaksepat ř í naše ho st y. Jinak s i t i po zemšťa né bu do u mys let , že jim závid íme. “ „Nech mě, Jack u, “ o dpo věd ěl Harr y, „T y máš do br é nálad y za dva, t o st ačí. “ „Ať mě st ar ý N ick vez me, “ ro zčilo val se Jack Ryan, „jest li se t ou t vo u pro žlu k lo u me la ncho lií je št ě nenakazím! Oči se mi ka lí, r t y se svír a jí, s mát se m i nechce a př i zp ěvu zt rácím p aměť. Po slyš , Harr y, co je t i?“ „Vždyť t o do bře víš. “ „P o ř ád t o t éž?“ „P o ř ád. “ „Har r y, Harr y, “ ř ek l Jack Ryan a pokr čil r ame ny, „kd ybys všechno př ičet l na vr ub skř ít k ů m v do le jako já, měl bys dávno klid. “ „Do bř e víš, Jacku, že skř ít ko vé nest r aší jinde než v t vé hla vě a že o d t é do by, co se začalo t ěžit , se žád ný z nich v No vé Aher fo yli ani neukázal. “ „No do br á. Skř ít ko vé se sice neukazují, ale t i, na kt er é bys r ád všechn y t y neo bv yk lé u dálo st i sved l, se t u, mys lí m, ukazují ješt ě méně. “ „Však já je najd u , Jacku !“ „Ale Har r y! Du cho vé No vé Aher fo yle se př ece nedají je n t ak snad no po lapit . “ „Já je na jdu, t y r ádo b y d u chy! “ o pako val zat vrzele Har r y. „T y je chceš po t r est at ?“ „P o t rest at i o d měn it , Jack u. Jedna r uka nás s ice v t ét o št o le uvěznila, ale jin á ná m př iš la na po mo c. Na t o nezapo míná m . “ „Ale Harr y, “ na mít l Jack Rya n, „v íš jist ě, že t y dvě r uce nepat ř í k jedno mu a t ému ž t ělu ?“ „P ro č mys líš, Jacku? Jak t ě t o napadlo ?“ „T ako vé byt o st i, kt eré žijí v p ropast ech..., Harr y. .., jso u jiné než my. “ „Jso u úplně st ejné jak o my. “ „Ba ne, Har r y... věř mi, že ne. .. není př ece mo žné, aby se se m do st al ně jak ý š ílenec a... “ „Š ílenec! “ sk o čil mu d o ř eči Harr y. „Že by bláze n jedna l t ak důsledně? T en zlo činec, kt er ý se ná m o d zniče ní žebř íků v Yarowské šacht ě t o lik naubližo va l,
že by b yl b láze n?“ „Ale u ž t o ned ělá, Harr y. Celé t ř i ro ky se už nic z lého nest alo ani t o bě, ani t vé rod ině. “ „Na t o m nezá lež í, Jack u, “ o d po věděl Har r y. „Mo je t ušení mi ř íká, že t a nep ř át elsk á b yt o st , ať je t o kdoko li, se svého ú mys lu nevzd a la. Sám nev ím, p ro č si t o mys lím. Ale je t o i v zájmu našeho no vého podniku, abych se do zvěděl, kdo t o je a o d ku d p ř išel. “ „V zájmu našeho no vého po d nik u?“ divil se Jack Ryan. „Ano , Jack u, “ o d po věd ěl Har r y. „T ř eba se p let u, ale v ce lé m je ho jednán í v id ím, že mu jd e o pr avý o pak t o ho, o co nám. Čast o jse m o t o m p ř emýš le l a mys lí m, že je t o t ak. Jen si vzp o meň na t y na sebe lo gick y navazu jíc í nevysvět lit e lné p ř ího d y. Už t en ano nymní do pis, ú p ln ý o p ak o t co va do p isu , do kazu je, že něk do zna l naše p lá n y a cht ěl je z mař it . P an Starr k nám př ije l na návšt ěvu Do chart o va do lu a jen jse m ho t am d o ved l, hned po nás někdo hodil o bro vský káme n a pak zn ič il žeb ř ík y v Yaro wské šacht ě, t ak že p ř er u šil jak ék o li sp o jen í. Po k u s, kt er ý mě l pot vrdit ex ist enci no vého lo žiska, na jedno u nešlo pro vést , prot ože t r hliny v bř id lic i něk d o u cp al. Ale z jist ili js me t o a lo žisko našli. Kd yž js me se vr aceli zp át k y, na jedno u se rozv íř il vzd uch a ro zbil se ná m kaha n. Všude ko lem nás byla nap ro st á t ma. Po d ař ilo se ná m p ro jít chodbo u.. ., ale žád n ý v ýc ho d t am u ž ne b yl. B yl zat ar asen ý a my js me ne mo h li ven. - Tak co, Jacku, nevid íš v t o m vše m z l ý úmys l? S amo zř ejmě! V do le se muse la skr ývat nějaká nezná má byt o st , a vůbec ne nad p ř irozená, jak t y s i st ále mys líš. Z pro mě nepochopit eln ýc h d ů vo d ů se snažila ná m zabr án it v o dcho d u. Byl t am!. .. A něco mi ř íká, že je t am poř ád a kdo ví, jest li se nech yst á zasad it nám d a lš í r ánu. Buď si jist ý, Jacku, že ho vypát r ám, i k d yb y mě t o mělo st át živo t !“ Harr y si b yl t ak jist ý, že jeho př ít el začalo svém mínění po chybo vat . Jack Ryan t u šil, že Harr y má pr avdu - alespo ň po k u d jd e o minu lo st . Ať u ž byla př íč ina t ěch neo bv yk lých u d álo st í př ir ozená nebo nadpř iro zená, o t o m, co se st alo, se ned alo po chybo vat . Veselý mlád enec však neho d la l o d svého st anov isk a jen t ak u pu st it , ale po cho p il, že Harr y nikd y nepř ipust í, že b y je jic h p ro t ivn ík e m mo hl být nějak ý d u ch a vyr uko val s př ího dou, kt er é nik d o nemo h l p o d so u vat nepř át elsk é ú mys l y vůči Fo rdo vě ro d ině. „V něče m t i, Harr y, mu s ím d át za pr avdu,“ ř ekl, „a le ne můžeš po př ít , že nějak ý do br ý duch vám zachr ánil ž ivo t , když vám no sil vo du a chléb. “ „Jack u , “ př er u šil ho Harr y, „t en po mo cník, z kt er ého bys t ak rád uděla l nadpř iro zeno u byt o st , je z masa a ko st í st ejně jako t en zločinec a já je na jdu o ba d va, i k d yb y byl i na dně nejhlubš í p ro p ast i v do le. “ „A máš ně jak o u st o pu, kt er é by ses mo hl př i své m pát r ání chyt it ?“ pt al se Jack R yan. „M ys lí m, že má m, “ o d po věděl Harr y. „Do bř e mě po slouchej. V západní část i No vé Aber fo yle, lež íc í p o d Lo mo ndským jezer em, pět mil o dt ud vede ko lmo do lů do nit r a země p ř íro d ní šacht a. Př ed t ýdnem jse m c ht ěl změř it , jak je h lu bo ká, a k d yž jse m se nad ni nak lo nil a spo u št ěl d o lů o lo vn ic i, c ít il jse m, že vzd u ch uvn it ř se prudce po hnu l, jako máván ím o bro vskýc h perut í. “ „Ně jak ý pt ák nejsp íš zab lo u d il do spo dních št o l do lu, “ poznamena l Jack. „To není všec hno Jacku, “ po kr ačo val Harr y. „T en den jse m se k šacht ě ješt ě
jed no u vr át il a zaslech l jse m jak ési st énání. .. “ „S t énán í?“ d iv il se Jack . „As i ses př esle chl, Harr y. Někde asi zafo ukal v ít r ... led a snad mo žná nějak ý sk ř ít ek... “ „Z ít r a se do zvím, jak t o je, Jacku, “ vyhr kl Harr y. „Z ít r a?“ o pako val Jack a u d iveně zír a l na svého př ít ele. „Ano , zít ra se do t é pro p ast i sp ust ím. “ „Har r y, nepo ko u šej Bo ha!“ „Ne, Jacku, vypr o sím s i je ho po mo c. Zít r a se ješt ě s něk o lik a d alš ím i p ů jd e me k t é šacht ě po d ívat . Já se př ivážu na dlo uhý pro vaz, a vy mě na ně m spust ít e do lů a na smlu ve né zname n í mě zase vyt áhnet e. Můžu s t ebou počít at , Jacku?“ „Har r y, “ vrt ěl h la vo u Jack Ryan, „udělám t o, když chceš, ale zno vu t i opaku ji, že neděláš do bře. “ „Je lep š í, k d yž č lo věk něk d y něco neudělá do bř e, než aby s i vyč ít al, že neděla l n ic, k d yž mě l, “ pr o h lás il Har r y r o zhodně. „T ak t edy z ít ra v šest hodin r áno a n ik o mu ani s lo vo . S bo hem, Jack u. “ Harr y o d ešel, pro t o že necht ěl už dál prot aho vat ro zho vor, př i kt er ém by se ho Jack Ryan u r čit ě snažil o d jeho p lánů o dradit , a šel do mů. Jacko vy o bav y však neb yl y nikt er ak př ehnané. Jest liže Harr yho o hrožo val o so bní nepř ít el, sk r ýva jíc í se na dně šacht y, kde ho cht ěl mlad ý ha víř vypát rat , zna mena lo t o p ro něj v yst av it se nebezpečí. Bylo však vůbec pr avděpodo bné, že se věci ma jí p r ávě t ak, a ne jinak ? „A k ro mě t o ho, “ ř íka l s i Jack R yan v d u chu, „p ro č se t ráp it vys vět lo ván í m t o lik a záhadn ých o ko lno st í, k d yž se dají hr avě př ipsat na vr ub nadpř irozený m d u chů m?“ V k aždém p ř íp ad ě se Harr y, Jack Ryan a t ř i ha v íř i z jeho o d d ílu seš li d r u h ý den r áno u ú st í po d ezř elé šacht y. Harr y se ani st ar ému naddůlnímu an i James i St ar ro vi o svém ú mys lu s lo ve m nez mín il a t ak é Jack Ryan o t o m do vedl mlčet . Ost at ní havíř i, když je vid ě l i o bcházet ko lem, se do mn íva li, že se jedná po uze o vert ikální p r ů zk u m lo žisk a. S sebo u vzali pr o vaz dlo uhý dvě st ě st o p, ne sice př íliš s iln ý, a le ve lmi p evn ý. P ro to že Harr y ne mo hl př i sest upu ani p ř i v ýst u pu po u žívat r uce a no hy, mu se l b ýt pro vaz do st siln ý, ab y ho u nesl. Jeho přát elé mě li za úko l ho spust it do lů a zase vyt áhno ut naho r u. S mlu ve n ým zna me ním bylo zat ahání za provaz. Š acht a byla ho d ně šir o ká. Př i úst í mě la pr ůměr dvanáct st op. Např íč př es n í po lo žili t r ám jak o mo st , t ak že pro vaz, kt er ý se z něj o dvíje l, zůst ával st ále upro st řed šacht y. T ako vé o p at ření byl o nut né prot o, aby Har r y př i sest upu nenar ážel na bo ční st ěny. Harr y byl p ř ip r aven. „T r váš na t o m, že t u pro past musíš pr ozkoumat ?“ zept al se ho Jack Ryan. „Ano , Jacku, “ o dpo věděl Harr y. P ro vaz u vázali Har r ymu k o lem beder a v podpaží, aby se př i spo u št ění nepř eváž il. Obě ru ce mu zů st aly vo lné. U pasu mu vise l bezpečný kahan a na bo ku šir oký sko t sk ý nů ž v ko ženém po uzdř e. Harr y př ešel do pro st ř ed t r ámu s navinut ým pro vazem. Ka mar ád i ho začali sp o u št ět a o n pozvo lna k le sal do šacht y. P rotože se s pro vazem mír ně o t áčel, dopadalo svět lo jeho k ahanu st ř íd avě k o le m d o ko la na st ěny šacht y, t akže si je Harr y mo hl do bře pro hlédnout . St ěny byl y t vo ř ené bř id lic í. B yly t ak hladké, že nebylo mo žné se o ně nikde
zachyt it . Harr y sest u po val po zvo lna, jak př edpok láda l, r ychlo st í as i jednu st o pu za vt eř inu. Měl t ed y čas všechno si do bř e pro hlédno ut a na všechno se př ipravit . S est up pro bíha l ner u šeně asi d vě minut y, př ib liž ně d o hlo u bk y st o d vacet i st o p. Ve st ěnách mír ně se ná levk o vit ě zužující šacht y, nebyl nikde žádný ot vor, ale Harr y cít il, že o d spo du vane chladně jš í vzduch. Z t o ho usoudil, že spodní část šacht y je nějak ým p r ů du chem spo jená s někt er ým z do lníc h pat er uhelného do lu. P ro vaz st ále k lesa l. Ko le m d o ko la byla č er ná t ma a mrt vé t icho . Pokud mě la v t ét o hlu bo k é t aje mné p ro p ast i svůj př íbyt ek nějaká živá byt o st , buď t am zro vna nebyla, nebo se nep ro zr ad ila an i sebe menš ím po hybe m. Čím hlo ubě ji Har r y sest upo val, t ím byl o st ražit ějš í. Vyt áhl nůž a držel ho v pr avé ruce, př ip r aven ý k ráně. V h lo u bce st o o smd esát i st o p Har r y ucít il, že je na dně, prot ože pro vaz po vo li l a u ž se d ál nero zv ino val. Harr y s i od d echl. Jeho pr vn í o bava, aby nad ním př i sest upu někdo nepř eř íz l pro vaz, se našt ěst í ne sp ln ila. Ost at ně ani ve st ěnách nezahléd l žádno u skulinu , k d e by se něk do mo hl scho vat . Od vázal s i k ahan o d p asu a po st avil ho na zem. Jeho o čekávání ho nezkla ma lo . Po st r aně se o t evír ala ú zk á cho dbička, vedo ucí pat r ně do někt er ého ze spodníc h pat er do lu . Ab y se do ní mo h l do st at , musel se sehnout a lézt po čt yř ech. Harr y se cht ěl d o zvěd ět , k u d y se cho dba t áhne a k am ú st í. Lehl s i t ed y na ze m a začal se plaz it . T éměř vzáp ět í však nar azil na př ekážku. Zdálo se mu, že t o u p ř ek ážko u je ležíc í lidské t ělo. Hro zně se lek l a u co u vl, ale za okamž ik se vrát il. S mys l y ho nek la ma ly. V cest ě mu o pr avdu le želo lidské t ělo. Po hmat em zjist il, že má r u ce st ud ené jak o led , ale není ješt ě úplně vychlad lé. Běhe m něk o lik a o k amžik ů ho vzal do nár učí a spěchal s ním na dno šacht y a po svít il s i na ně k ahane m. „D ít ě!“ vyk ř ik l Harr y. Dít ě, nalezené na d ně p r o p ast i, ješt ě dýcha lo, ale jeho dech byl ve lm i s lab ý, jak o k d yb y mu už do cházel. B yl o pr avdu ne jvyšš í čas do pr avit t o ubo hé st vo ření na po vr ch. Odt u d ho Harr y vezme do do mku, kde už se o něj Magda post ará. Harr y na všech no o st at ní zapo mně l. P řiváza l s i k pasu pro vaz, př ipja l s i i kahan a lev ic í s i p ř it isk l d ít ě k hrudi, t akže mu pr avá ruka zůst ala vo lná pro nů ž. Dal s mlu vené zna men í k v yt ažen í pro vazu. P ro vaz se napnul a Har r y začal plynu le st oupat . Harr y se ko le m se be ro zhlíže l ješt ě mno hem po zo r něji. Nebezpečí, po k ud ně jak é ex ist o valo , nehrozilo už po uze je mu sa mo t nému . Zpo čát k u se běhe m st o up ání n ic z v lášt ního ned ělo , ale pak Harr y z hlu bin šac ht y zas lechl jak és i mo cné ú d er y ro zr ážejíc í vzduch. Podíva l se pod sebe a v př íšeř í ro zpo znal, že se k němu co si blíž í. P ak t o o něj zavadilo . B yl t o o bro vsk ý nezná mý p t ák, kt er ý na mo hut ných per ut ích st oupal vz hůr u. Ob lu d n ý o p eř enec se zast avil v let u, chvíli se vznáše l a pak na Harr yho vzt ek le zaút o čil. T en se r anám, kt er é mu zvíř e zasazo valo svým mo hut ným zo bákem, mo hl br án it jeno m pr avou rukou. Br ánil se t ed y, jak mo hl, a chr ánil př edevš ím d ít ě. Ale zdálo se, že út oky pt áka ne jso u namíř ené p ro t i d ít ět i, nýbr ž jeno m prot i ně mu. Nedo kázal ho však
zasáhno ut smrt elně, pro t o že mu v t o m br ánilo o t áčení pro vazu. Záp as po kr ačo val. Harr y k ř iče l z p lných plic a do ufal, že ho kamar ádi na ho ř e u slyš í. To se t ak é st alo, protože pro vaz začal st ou p at r ych le ji. Zb ýva lo ješt ě asi o smd esát st o p. Pt ák na Har r yho zaút očil s ješt ě vět ší zuř ivo st í, a t en ho nožem zr anil na kř íd le. Pt ák vyr azil chr apla vý skř ek a zmize l v h lu b inách šacht y. Bo hužel se však st alo , že Harr y, jak mával no žem prot i pt áko vi, nař íz l pro vaz a jed en jeho pr amen se př et r hl. Harr ymu se hr ů zo u ježily v las y na hlavě. P ro vaz se po malu ro zp lét al - st o st o p nade d nem p ro p ast i! Harr ymu se vydr al z hr dla zoufa lý v ýk ř ik . Na pro vaze, kt er ý mu se l nést d vo jnáso bnou zát ěž, po vo lil dr uhý pr amen. Harr y u p ust il nůž a s nad lidsk ým ú s ilí m se mu p o d ař ilo ch yt it se p ro vazu p r avo u ru ko u nad poško zeným míst em, pr ávě v okamž iku, když už se zdálo , že se pro vaz mu s í p ř et r hno ut . A p řest ože měl o bro vsko u sílu, c ít il, že pro vaz mu po ma lu v yk lo u zává z pr st ů. Mo hl b y se s ice p r o vazu ch yt it o běma r ukama, ale muse l by o bět o vat d ít ě, kt er é držel le vo u r ukou... Na t o necht ěl ani po mys let . Mezit ím Jack Rya n s p ř át eli, popo háněni Har r yho kř ike m, vyt aho vali pro vaz čím d á l t ím r ych le ji. Harr y u ž ani ned o u fa l, že pro vaz vydrží, než se do st ane k ho r nímu okraj i šacht y. Obliče j mu zbr u nát něl. Na okamž ik zavř e l o či a čekal, že se zř ít í do p ro p ast i... a pak je zno vu ot evř el.. . V po sledním o kamž iku, když p ro vaz, kt er ý sv ír a l na sa mé m k o nci, u ž u ž po ušt ěl, ho zachyt ili a po lož ili i s dít ět em na zem. Do st avila se p ř iro zená r eak ce - Harr y o mdle l a kles l př át elů m do náruče.
XV. Nella v domku Za dvě ho d in y se Har r y, kt er ý se d lo uho ne mo hl vzpa mat o vat , vr át il s nap rost o vys ílen ý m d ít ět em za v yd at né po mo ci Jacka Ryana a je ho př át el zase zpát k y do do mk u . T am st arému naddůlnímu vypr ávě li, co se př iho dilo , a Magda se mez it ím po st ar ala o t o nebo hé st voř ení, kt er é je jí s yn zachr ánil. Harr y s i mys le l, že z p ro past i vynes l dít ě.. . Byla t o však asi pat náct ilet á, ne jv ýš šest náct ilet á dívka. Měla p lach ý p o hled , p ln ý ú d ivu , v yhu b lý o b liče j, neso ucí z jev né st o p y st r ád ání, zažlo ut lo u pleť, kt er á se nikd y nedo st ala na d enn í svět lo a dro bno u post avu . To všechno vyvo láva lo zvlášt ní a so učasně půvabný do je m. Jack Ryan ji n ik o liv nep r ávem př iro vnal k hor skému skř ít ku. Bylo t o asi v d ů sled k u zvlášt ních o ko lno st í i neo bv yk lé ho p ro st ř ed í, v ně mž d ívk a zř ejmě až do sud žila, že p ů so bila d o jme m po někud nadpř ir o zené byt o st i. Výr az je jí t vář e byl na p ro st o o d cizen ý a o či, kt eré asi dost do bř e nesnášely svět lo la mp, zmat eně blo u dily ko lem, jak o by p ro ni všechno bylo no vé a neznámé. P r vní o slo vila t u zvlášt ní b yt o st , u lo ženo u ve své po st eli, kt er á jako b y se po ma lu pro bír ala z hlu bo k ého sp ánku, st ar á S kot ka. „Jak se jmenu ješ ?“ zept ala se jí. „Ne lla, “ o d po věd ěla d ívk a. „Ne llo , “ pokračo vala Magda, „chybí t i něco ?“ „Má m h lad , “ o dpo věděla Nella. „Nejed la jse m už... už... “ Z t ěch něko lik a slo v, kt eré Nella ř ekla, bylo zřejmé, že není zvyk lá mluvit . M lu v ila st aro g alsk ým nář ečím, kt er é čast o používa l i S imo n Fo r d a jeho rod ina. Mag d a jí r yc hle př ines la něco k jíd lu , p r o t o že Nella u mír a la h lad y. Jak d lo u ho byla na dně t é šacht y, t ěžko ř íct . „Ko lik d ní js i b yla t am do le?“ pt ala se jí Magda. Nella neo d po věd ěla. Zd álo se, že nechápe, na co se jí pt á. „Ko lik dn í?. . op ako vala Mag d a. „Dn í?. . . “ o p áčila Nella a b ylo vidět , že t o slo vo jí nedává žádný s mys l. P ak zavrt ěla hlavo u jako člověk , kt er ý neví, co po něm chceme. Mag d a vzala Nellu za r uk u a hlad ila ji, aby jí uklid nila. „Ko lik je t i let , d ěvenko ?“ zept ala se jí pot o m a př ívět ivě se na ni podíva la. Nella zase necháp avě zavrt ěla hlavo u. „M ys lí m, jak js i st ar á, “ vys vět lo vala Magda. An i v ýzna m t o ho t o slo va zřejmě nec hápala o nic lépe než význa m s lo va „d en “. S imo n Ford, Harr y, Jack Ryan i o st at ní se na ni díva li se so ucit em i s ympat ií. Ubo hé děvče, o blečené do chat r né suknic e z hrubé lát ky je do jíma lo . Zv lášt ě Harr yho neo do lat elně př it aho val Nellin neo bvyk lý z je v. Š el k ní, vza l je jí r u k u do své jako předt ím Magda a u př eně se jí p o d íva l d o očí, až se na jí rt ech o bjev il le hk ý úsměv. „Ne llo ,... t am do le. .. v u helně. .. byla js i t am sa ma?“ zept al se jí. „S ama! S ama! “ v yk ř ik la d ívk a a posadila se. V je jích o čích se zr ačila hr ů za. Ačko li př edt ím z je mně ly po hlede m mladého mu že, t eď se jim vr át il je jic h d ř ívě jš í d ivoký výr az. „S ama! S ama! “ o p ako vala. Kles la zpát ky do Magdiny po st ele, jako by j i
na jed no u o pust ily s íly. „Chu d ák dít ě. Je ješt ě mo c slabá, aby s i s ná mi mo hla po vídat , “ ř ekla Mag d a a zno vu d ívk u u lo žila. „P ár ho d in spánku a t rocha do br ého jíd la ji br zy po sílí. P o jď S imo ne, i t y Harr y a př át elé, necháme ji v k lid u sp át . “ Nechali t ed y Nenu samo t no u a t a vzápět í t vr dě usnula. T at o událo st zp ů so bila ve lk ý r o zr uch ne jen př ímo v do le, ale i ve S t ir lingsk é m hr abst ví a nak onec i v celé m S po jené m kr álo vst ví. O zvlášt ní byt ost i z do lu se v yp r ávě ly ce lé p o věst i. Kd yb y se d ívka našla př ímo v bř id lič né skále jak o př edpotopní ž ivo čicho vé, kt er é z je jic h za jet í vys vo bo zuje havíř ský šp ičák , ne mo hlo by t o vyvo lat vět ší záje m. Nella b yla ve lmi p o pu lár n í, o čemž však sama ne mě la ani t ušení, a po věr čiv í lid é s n í z ísk a li no v ý ná mět pro své báchor ky. Pevně věř ili, že Nella je d u ch No vé Aber fo yle. Kd yž se o t o m Jack Rya n z mínil př ed svým př ít ele m Har r ym, t en o d po věd ěl: „Nech me t o ho , Jack u. V každém př ípadě je t o do br ý duch - pr ávě t en, kt er ý ná m p ř iše l na po mo c a kt er ý ná m no sil chleba a vo du, když js me byl i zavř en í v do le. Nemo hl t o být nik d o jin ý. A jest li t en zlý duch zůst al v uhe lně, ur čit ě ho jed no u najd eme t ak é. O t o m, co se st alo v do le, byl sa mo zřejmě o kamž it ě info r mo ván t aké inženýr James St arr. Kd yž dr uhý d en p o svém p ř íc ho du do domku na čer pala d ívka do st sil, po dro bně se jí na všech no vypt ával. Zjist il, že nezná spoust u věcí z běžného život a. Na p r vní p o hled bylo vidět , že je byst r á, ale ch ybě ly jí zák lad n í p o jmy - př edevš ím po je m času . Nebyla zv yk lá d ě lit čas na dny nebo ho diny, doko nce ani sa mo t ná t a s lo va jí vů bec n ic neř ík ala. Je jí o či, zvyk lé na no ční t mu, t ěžko snášely zář i elek t r ick ých svět el. Ve t mě v id ě la neo byče jně do bř e a je jí neo bvyk le r o zšíř ené zř ít eln ice jí u mo žňo valy v id ět i v t é nečer nějš í t emnot ě. T aké se ukázalo, že je j í mo zek se ješt ě nik d y neset k al s do jmy z vně jš ího svět a a že před jejíma o čima se nikd y nekle nu l jin ý o bzo r než o bzor uhe lné ho do lu. Podle je jího názoru t aké neex ist o vali jin í lid é než t i v jesk yni. Vědělo vůbec t o ubo hé děvče, že exist u jí hvězd y a slunce, měst a, kr aje a ves mír , kt er ým kro uží nesč íslné svět y? O t o m mu se li p o chybo vat až do chvíle, kd y něk t er á, zat ím ješt ě nezná má s lo va, vyt vo ř í v je jí d u š i o dpo víd a jíc í p ř ed st avy. Po ku d jd e o t o , zd a Nella ž ila v hlubiná ch No vé Aher fo yle sa ma, James St ar r se u ž t éměř vzd ával nad ě je, že b y se t o od ní do zvěděl, protože sebeme nš í z mínk a o t o m v ní v yvo láva la hr ů zu . Nella na ni buď nec ht ěla, nebo nemo hla o dpo vědět , ale zcela nepo chybně sk r ýva la ně jaké t ajemst ví. „Chceš zů st at u nás? Nebo se chceš vr át it t am, kde js i byla ?“ zept al se jí Ja mes St arr. Na pr vní o t ázku d ívk a o d po věděla: „Ano !“ a na d ru ho u r eago vala jeno m vyd ěšen ým v ýk ř ike m. Vzh led em k je jí mu zat vr zelému mlčení se James S t arr ani S imo n a Har r y For do vé nemo hli p ř i vzp omínce na ne vysvět lit elné př ího dy, pro vázejíc í o bje ven í no vého uhelného lo žisk a, u br ánit velk ým o bavá m. P řest ože se už t ř i r oky n ic zv lášt ního nest alo , byli neu st ále př ipr aveni na no vý út ok nevid it elného nepř ít ele. Umín il i s i, že t aje mno u šacht u podro bně pro zko umají. Nálež it ě se vyzbr o jili a s po čet ným dopro vodem se vyda li na cest u. Nenar azili však ani na sebe me nš í náznak něčeho po dezř elého . Š acht a, vyhlo ubená v uhe lné m lo ž isku, navazo vala
na do ln í p at r a jesk yně. James S t arr, S imo n a Harr y spo lu čast o o t é věci mlu vili. Ne lla by ji m as i mo h la ř íct , jest li se něk d e skr ývá ně jak ý z lo činec nebo snad skupina a chyst á ně jak é ú k lad y, ale mlče la. Každá nar ážka na minulo st u ní však vyvo lá va la pru d ké záchvat y a o pr avd u neb ylo do bré na ni na léhat . Časem své t aje mst ví s nad pro zr ad í sama. Za d va t ýdny po svém př ícho d u do do mk u již Ne lla st ar é Magdě pilně po máha la. Zř ejmě p o k lád a la za naprost o př iro zené, že do mek, kde se jí do st alo t ak lask avého p ř ijet í, u ž nik d y neo pust í, a snad jí ani nenapadlo , že by něk d y mo h la ž ít jind e. Ro d ina Fo rdo va jí úp lně st ačila a je t ř eba ke ct i t ěch ho dných lid í po znamenat , že se k ní o d je jího př íc ho du chova li jako k vlast ní. Nella byla o p r avdu ro zko šná a ve své m no vé m do mo vě zkr ásněla. Byly t o pat r ně pr vní šťast né d ny je jího život a. Sr dce mě la plné vděčno st i k t ěm, kt er ým za ně d ěko vala. Od pr vn ího o k amž iku se Magda Nelly u ja la s lásko u skut ečně mat eř sko u a st ar ý nad d ů ln í d o ní byl hned celý blázen. A vůbec vš ic hni j i milo va li. P ř ít el Jack Ryan je no m lit o val, že ji nezachr ánil sá m. Čast o Fo rdo vy navšt ěvo val a zp íva l a Nelle, kt er á zpěv ješt ě nikd y nes lyše la, se t o mo c líb ilo . B ylo však vid ět , že mlad á d ívka r aději než Jackův zpěv poslo uchá vážnějš í ho vo r y Harr yho , kt er ý ji p o st u pně naučil všec h no, co z věcí vně jš ího svět a nezna la. Od t é do by, co Nella nab yla př iro zené lidské podo by, s i Jack R yan mu se l př iznat , že jeho vír a ve sk ř ít k y začíná ochabo vat , a po dvou měs íc íc h je ho po věr čivo st ut r pěla zno vu. Harr ymu se t o t iž po d ař il napro st o nečekaný o bjev, kt er ý do jist é mír y vys vět lo vat př ít o mno st „o hn iv ých ž ínek“ ve zř íceninách Dundo naldského hradu u Ir vinu. Něko lik dní pro léza l ne jvzdá leně jš í k o uty t o ho po d zemn ího b lu d išt ě a pro zko umá va l ce lo u jižn í část u heln y. Jedno ho dne se s velko u náma ho u vydr ápal úzko u cho dbou ve velmi vzd á lené o kr ajo vé část i, vedoucí vzhůr u uhelným lo žiske m. Najed no u se k e svému ve lké mu p řek vap en í o cit l na čer st vém vzd u chu . Cho d ba t o t iž ko nčila ve zř ícen inách Du ndo nalds kého hr adu. T akže přece jen exist o valo spo jen í mez i No vo u Aber fo ylí a p ahorkem, na jeho ž vr cho lu se t yčil st ar ý hr ad. Zvenku se ú st í cho d by ned a lo najít , prot ože ho zakr ýva lo kamení a ho ušt ina. To byl d ů vod, pro č se ho t ehdy vyšet řu jíc í ú ř ed níc i ne mo h li do p át rat . Za něko lik d n í s i t ut o zajíma vo st uhelného lo žiska př iše l pro hlédno ut i Ja mes St arr. „T ak t eď u ž mů žeme t y p o věr čivé havíř e př esvědčit ! S bo hem šot ko vé, sk ř ít ko vé a o hnivé žen y! “ „Ne mys lí m, p ane St ar re, “ na mít l Har r y, „že se má me z čeho r ado vat . T i, co t u jso u míst o nich, t ak é nest o jí za nic, jest li nejso u ješt ě hor ší. “ „As i máš p r avd u, “ so u hlas il inže nýr . „Co se dá dělat . T i nezná mí niče mo vé skr ýva jíc í se v do le v ycházejí ve n s největ ší pr avděpodo bno st í t out o cho dbou. Ur čit ě o ni p ř ilák ali p o cho d němi za bouř ky k po bř eží „Mot alu“ a jako st ař í po bř ežní p ir át i b y u r čit ě v yk r ad li je jí t rosky, kdyby t am včas nedor azil Jack R yan se sv ými p ř át eli. Teď už je t ed y všechno jasné. Tady je vcho d do doupět e! Jsou t am ale st ále jeho o byvat elé?“ „Ano , p ro to že Nella se ce lá t ř ese, sot va o t o m padne slo vo, “ o dpo věděl Har r y jist ě. „Ur čit ě t am jso u, kd yž o t o m nechce mluvit nebo se bo jí. “
Harr y mě l zř ejmě p r avd u . Kd yby t aje mní o byvat elé z uhelného do lu už od ešli, nebo byli mr t ví, jak ý jin ý d ů vo d by ke svému mlčení mo hla dívka mít ? James St ar r byl pevně odho dlán p ř ijít t o mu t aje mst ví na k lo ub za každou cenu. T u šil, že na t o m mů že záv iset budoucno st celého podniku. Zno vu t edy učin i l př ísná o p at ření a zá lež it o st o známil úř adům. Něko lik po lic ist ů t ajně hlída lo zř ícen inu Du ndo naldsk ého hr adu. Do ko nce sám Harr y se něko lik no cí ukr ýva l v ho ušt í na paho r ku. Mar ně. Nic nevypát r ali. V o t vo ru se nik d o neo bje v il. Br zy p ř evlád l názo r, že zlo činc i No vou Aber fo yli už přece jen opust ili v do mně n í, že Nella zah ynu la na dně propast i, kde ji zanecha li. P ř ed zaháje n í m t ěžby jim u he lna snad mo h la po skyt o vat bezpečný úkr yt , kde si mo hli být jist i př ed pro zr azením, ale o d t é do by se mnoho změnilo . Jejich do upě nemo hlo zůst at dlo u ho ut ajené a ne mo h li t ed y doufat , že se v budo ucno st i ne budo u mít čeho o bávat . James S t arr př est o nebyl t ak do cela klid ný a t aké Harr ymu se t o nezdálo v poř ádku. „Ne lla je r o zho d ně do t o ho t aje mst ví z aplet ená, “ opako val čast o. „Kd yby se ne mě la čeho bát , pro č by poř ád ješt ě mlč ela ? Je t u s námi šťast ná, t o je jist é. Má nás všechn y r ád a a mo ji mat ku př ímo zbo žňuje. Když mlč í o své minu lo st i i o t o m, co by nás mo hlo do budoucna uklid nit , bude t o asi t ím, že ji t íž í ně jaké hro zné t aje mst ví a je jí s věd o mí jí nedo vo lí ho odhalit . Mo žná si t aké mys lí, že je jí mlčen í, kt er é si nedo ved eme vys vět lit , je více v našem zájmu než v je jím. “ T ako vé úvahy ved ly k d o ho d ě vyst ř íhat se v ro zho vor u s ní všeho , co by j í mo h lo p ř ipo meno ut její minu lo st . P řest o se jed no u Harr ymu po št ěst ilo naznačit Nelle, za co jí po dle svého míně n í vděč í James St arr, jeho o t ec, mat ka i o n sám. B yl s vát ek a pr aco vit é ru ce o dpočíva ly jak naho ř e ve St ir lingské m hr abst ví, t ak v po d zemn í ř íš i. Každ ý se še l t ro chu pro jít . Po d akust ickými k lenba mi No vé Aber fo yle se ze všech st r an o zýva l zpěv. Harr y a Ne lla v yš li z d o mk u a zvo lna kr áčeli po levé m bř ehu Ma lko lmsk ého jezer a v míst ech, k am zář e elekt r ických svět el nedo padala t ak ost ř e a svět elné papr sk y se ro zmar ně lá ma ly o hr any ro mant ick ýc h sk aln íc h s lo up ů, po d p ír ajíc ích klenbu. T ako vý p o lo st ín Ne llin ým o čím , kt er é si jen st ěží zvyka ly na s vět lo, svěd čil lép e. Za ho d inu se Har r y se svo u pr ůvo dkyní zast avil př ed kaplí s vat ého Jiljí, na jak és i p ř íro d ní t er ase nad vlna mi jezer a. „T vo je o či s i na svět lo ješt ě nezvyk ly, Nello , “ ř ekl Harr y, „a s luneční zář i b y ur čit ě nev ydr žely. “ „To asi ne, Harr y, jest li je s lu nce t ako vé, jak js i mi vypr ávě l. “ „Ne llo , “ pokr ačo val Harr y, „nedokážu t i po uh ými s lo v y p o p sat jeho nád heru , an i k r ásy s vět a, kt er ý js i ješt ě nikd y nevidě la. Řekni mi a le - je vů bec mo žné, že od e d ne, kd y ses naro d ila, js i z hlu bin dolu nikd y nevyš la na po vr ch? „N ik d y, Harr y, “ o d po věd ěla Nella, „a ne mys lím s i ani, že by mě t am ot ec nebo mat k a, k d yž jse m b yla ješt ě ma lá, někdy vza li. Ur čit ě bych mě la na s vět t am naho ř e nějako u vzpo mínk u . “ „To t i věř ím, “ př it akal Harr y. „V t é do bě bylo ho dně lid í, kt eř í nikd y z d o lu nev yš li. S p o jen í s ho ř ejškem bylo o bt ížn é a zna l jse m sp o u st u k lu k ů i děvčat ve t vém věk u , kt eř í o věcech na svět ě věděli ješt ě méně než t y. T eď se můžeme za něko lik minu t do vézt dr áho u velk ým t une le m na po vr ch... Nemůžu se do čkat ,
Nello , až mi jed no u ř ek neš: Po jď, Harr y, mo je o či s i už zvyk l y - chc i vidět s lu nce, chci v id ět Bo ží svět . “ „M ys lí m, Har r y, že t o bu de už brzy, “ odpo věděla. „Ráda se s t ebo una t en k r ásný Bo ží svět půjdu podívat , ale. .. “ „Co s cht ěla ř íct , Nello ?“ zept al Harr y se zájme m. „Je t i s nad lít o o pust it t emno u prop ast , kd e js i celý ž ivo t žila a odkud jse m t ě vynes l po lo mr t vo u ?“ „Ne, Harr y, “ o dpo věd ěla Nella. „Cht ěla jse m jen ř íct , že i t ma může b ýt kr ásná. Kdyb ys věd ěl, co všechno vid ím v hlu bo ké t mě. Ko lik je t u mihot avýc h st ínů , je jic hž let bys r ád sled o val. Někdy se zase př ed o čima pr oplét ají nádher né k ru h y, ze kt er ýc h se t i an i nec hce ven. Tam na dně do lu jso u čer né skuliny, p lné plach ých s vět el. A p ak zase slyšíš z v láš t ní šu mo t , kt er ý jak o b y v yp r ávě l. Věř mi, Har r y, jeno m t en, k do t am žil, po cho pí, co cít ím. S ama pro t o ani ne má m s lo v. “ „A nebá la ses t am sama?“ „Har r y, “ odpo věděla dívk a, „pr ávě když jse m byla sa ma, jse m se nebá la. “ P ř i t ěch slo vech se Ne llin h las lehce zachvěl. Harr y t o však po važo val za vho d n ý o k amž ik , aby se od ní něco dozvěděl. „Ale v d lo u h ých cho d bách čast o snadno zt r at íš směr . Nebála ses, že zab lo ud íš ?“ „Vů bec ne, Harr y. Dávno jsem zna la všechny ko ut y no vého do lu. “ „A n ik d y js i z něj něv yš la ?“ „Ano ... něk d y... “ o dpo víd a la d ívka vá havě. „Několikr át jse m š la až do st ar ého aber fo ylského do lu . “ „T ak že js i zna la náš st ar ý do mek. “ „Do mek ... ano ... ale jeho o byvat ele jse m viděla je no m t ak z dálky. “ „To b yl mů j o t ec, mat k a a já, “ o dpo věděl Har r y. „Nemo hli js me se o dho d lat od ejít z našeho st ar ého do lu. “ „S nad by t o pro vás b ýva lo t ak lepší. . . “ šept ala si dívka pro sebe. „A p ro č, Nello ? Vžd yť p r ávě prot o, že js me t am zůst ali, se ná m po dař ilo o bjev it no vé lo žisk o . T en o bjev mě l př ece ve lk ý výz na m pr o mno ho děln ík ů , kt eř í dík y s vé p r áci ž ijí lép e, i p ro t ebe, aby ses vr át ila do život a a našla lid i, kt eř í t ě ma jí r ád i?“ „P ro mě!“ o d po věd ěla živě Nella. „Ano, ať se st ane, co se st ane. Ale p ro o st at ní. .. k do ví?“ „Co t ím chceš ř íct ?“ „N ic. .. n ic.. . Ale t enkr át bylo nebezpečné cho dit do no vého do lu, mo c nebezp ečné. Víš, Har r y, jed no u sem něko lik o dvážlivců př iš lo , ale zašli daleko , mo c d alek o a zablo u d ili. . . “ „Zab lo u d ili?“ zept al se Harr y a upř eně se díva l na Nellu. „Ano , zablo ud ili. . . “ o p ako vala Nella chvějí cím se hlase m, „z has l ji m kaha n. .. ne mo hli na jít cest u zp át k y. “ „A p ak t am zů st ali ce lých o sm dnů a mále m zahynuli! A bez po mo ci něko ho, ko ho jim ses la l sá m Bů h, snad anděla, kter ý jim t ajně no sil něco k jíd lu, bez t o ho záhadného pr ů vo d ce, kt er ý k n im do vedl je jich o svo bodit ele, by z t o ho hro bu n ik d y nev yš li! “ „Jak t o všechno víš ?“ pt ala se dívka. „P ro t o že t i lidé byli Ja mes St arr ... můj otec... a já, Nello. “ Nella z ved la h la vu , vza la ho za r uku a podíva la se na ně j t ak vroucně, že je j í po hled cít il až sr d ci.
„T y!“ o pako vala d ívk a. „Ano !“ p ř isvěd č il Har r y p o k rát ké odmlc e. „A t en, kdo nám zachr ánil ž ivo t , js i b yla t y, Nello . To nemo hl být nikdo jin ý než t y. “ Nella sk lo n ila h lavu a neo dpo vída la. Harr y ji ješt ě nikd y nevidě l t ak ro zru šeno u. „A t i, kdo t ě zachr án ili, “ dodal do jat ě, „t i už byli dávno zavázáni za svů j život , mys líš, že by na t o mo h li někdy zapo meno ut ?“
XVI. Na visutém žebříku T ěžba v No vé Aber fo yli mez it ím ú sp ěšn ě po kr ačo vala. I nženýr Ja mes St arr a S imo n Fo r d, p r vní o b jev it elé t ét o bo hat é uhelné s lo je, mě li z je jího výt ěžku samo zř ejmě ve lk ý po díl. Harr y se t ak st al „d o bro u p art ií“, ale an i ve snu by ho nenap ad lo o pust it do mek. Vyst ř íd a l své h o o t ce ve funkc i nad důlního a neúnavně bd ěl nad t ímt o podzemním s vě t em. Jack Ryan b yl hr d ý na ve lk é št ěst í, kt er é př ít ele pot kalo , a ze srdce mu př ál. I je mu se d ař ilo skvě le. Oba se čast o víd ali, bu ď v d o mk u , nebo p ř i p r áci v do le. Jack Ryan br z y uho dl, co Harr y k mladé dívce c ít í, a prot ože se k t o mu nepř izna l, Jack Ryan se šelmo vsk y s má l, když jeho kamar ád podo bné nar ážky o dmít al vrt ěním h la v y. Nejvř ele jš ím Jack o vým p ř án ím bylo dopro vázet Nellu př i je jí pr vní ná všt ěvě na p o vr chu. Cht ěl vidět je jí údiv, je jí ú ž as v nezná mé m p ro st ř ed í. T ěšil se, že ho Harr y vez me na t en v ýlet s sebo u, ale kamar ád s t ako vo u nabídko u ješt ě nepř iše l, a t o ho t ro chu mr zelo. Jednou Jack Ryan sest u po val vět r ací šacht ou, spo jujíc í spo dní pat r a uhelné ho do lu s p o vr chem ze mě. Použil p ř i t o m jedno ho z žebř íků, po kt er ých lze bez ná mahy sest u po vat i v yst upo vat , prot ože se v krát kých int er valech samo činně po hybu jí naho ru a do lů. Po d vacet i t ako výc h úsecíc h se do st al do hlo ubky as i st o pad esát i st o p, k d yž se na ú zk é podlážce, kam pr ávě dor azil, set k al s Har r ym, kt er ý vyst upo val naho ru, aby něco zař íd il u „denníc h“ prací. „To js i t y?“ ř ek l Jack a ve svět le ele kt r ick ých la mp zář íc ích v šacht ě si kamar ád a pro hlíže l. „Ano , Jacku, “ o dpo věděl Harr y. „Jse m r ád, že t ě vid ím. Má m pro t ebe návr h... “ „Nechc i n ic s lyšet , do k u d mi nep o víš, jak se má Nella, “ ř ekl Jack R yan. „Ne lle se d ař í do bř e. Doko nce t ak do bře, že za měsíc nebo šest neděl chci. .. “ „. .. se s n í o ženit , Harr y?“ „Nevíš, co mluvíš, Jacku. “ „T o je s ice mo žné, mil ý Harr y, ale mo c do bře v ím, co u d ělám. “ „A co ud ěláš?“ „Ožením se s ní sá m, když t y se k t o mu ne máš !“ o d po věd ěl Jack Ryan a ro zesmá l se. „P ř i svat ém Mu ngo vi! Mě s e t a naše ro zt o milá Ne lla t aky mo c líb í. M lad é a do brosr d ečné st vo ř ení, kt er é ješt ě nik d y nev yš lo z do lu - t o je správná žena p ro havíř e! Ona je s ir o t ek, já jse m t aky s ir ot ek, t akže jde jen o t o, jest li t y, Harr y, o to m o pr avd u neu važu ješ a jest li by o na t vého kamar áda cht ěla. “ Harr y se vážně po d íva l na Jacka. Nechal ho mlu vit a neo dpo vída l. „S nad nežár líš k vů li t o mu , co t i t ady po vídá m, Harr y?“ pt al se Jack Rya n po někud vážnějš ím t óne m. „Vůbec ne, Jacku , “ o dpo věděl Harr y klid ně. „A jest li Ne llu za ženu sám nechceš, nemůžeš př ece cht ít , aby zůst ala st ar á panna?“ „Nechc i n ic. “ Žebř ík se p r ávě po hnu l. P řát elé se mo hli r o zejít každ ý s vo u cest o u - jed en naho ru a dr u hý do lů . Ješt ě však zůst ali spo lu. „Har r y, “ ř ek l Jack, „mys líš, že jse m mys le l vážně t o, co jsem t i pr ávě ř ek l o hled ně Nelly?“ „Ne, Jacku, “ odpo věděl Har r y.
„T ak t o pr ávě t eď u d ělám. “ „T y a mlu v it vážně. “ „M ilý Har r y, “ pro hlás il Jack, „mů žu t i jak o svému p ř ít eli d át jed nu d o bro u r adu ?“ „S em s ní, Jack u. “ „T ak po slo uchej, t y mi lu ješ Ne llu ce lo u svo u duší a o na s i t o zaslo uží. T vů j o t ec S imo n i t vo je mat k a ji ma jí r ádi j ako vlast ní dcer u. Nedalo by t i mno ho pr áce př esvěd čit je, aby se st ala je jic h dcerou opravdu. - Pro č si ji nevez meš ?“ „A t y v íš, co si Ne lla mys lí, Jack u , “ o dpo věděl Har r y ot ázkou, „že př emýš lí š t ak d alek o dopředu?“ „To v í k aždé dít ě, a t y sá m t o víš ne jlíp . A p r ávě pro t o nežár líš a n i na mě, an i na niko ho jiné ho. Podíve j - žebř ík pr ávě po jede do lů a... “ „P o čk ej, Jack u, “ ř ek l Har r y a zadr žel s vého př ít ele, kt er ý už spust il jednu no hu z po d lážk y, aby mo hl nast oupit na po hyb l iv ý žebř ík . „Nech t o ho !“ vo la l Jack a smá l se. „S nad nechceš, aby mě t o ro zčt vrt ilo ?“ „P o slo u chej, Jack u, mlu v íme váž ně!“ odpo věděl Har r y. „Nebo alespo ň já mlu v ím vážně. “ „P o slo uchám. .. ale jeno m, do k ud žebř ík st o jí, pak už ne. “ „Jack u , “ po kr ačo val Harr y, „ne má m proč t ajit , že Nellu milu ju a ze všeho ne jv íc b ych s i p řál, aby se st ala mo jí ženou. “ „T ak t o je v po ř ád ku. “ „Ale mě l b yc h šp at né svědo mí, kdybych od ní cht ěl s lyšet t ako vé vážné ro zho dnut í na celý ž ivo t př i t o m, jaká je dnes. “ „Co t ím chceš ř íct , Harr y?“ „Chc i ř íct , Jack u, že Nella as i ješt ě nikdy ne vyš la z do lu, kde se narodila. O venko vn ím s vět ě neví n ic, nezná je ho kr ásy. Musí se ješt ě hodně naučit , nejen očima, ale i sr dcem. Kd o ví, jak bu d e u važo vat , až bude mít duši p lno u no výc h do jmů. Zat ím v so bě ješt ě nemá n ic p o zemského, a mys lí m s i, že bycho m ji ne mě li k niče mu nu t it , do kud se po d le svého v last n ího ro zumu do bro vo lně nero zho dne pro uhelnu . Cháp eš mě, Jack u ?“ „S nad ano ... Hlav ně cháp u, že kvůli t o bě nest ihnu dalš í žebř ík. “ „Jack u , “ řek l Har r y d ů razně, „i kd yby s e všechny t y st ro je mě ly už nado bro zast avit a k d yb y se p o dlážka pod námi m ěla p ro p ad no ut , bu d eš mě p oslo uchat až do ko nce!“ „To je jiná, Harr y. T ak hle se se mno u mus í mlu vit ! T akže než se s Nello u oženíš, p o šleš ji d o nějak ého p enzio nát u ve „S t ar ém Ko míně “ ( lido vě název st arého Ed inbur ghu) ? „Ne, Jacku, “ o d po věděl Har r y. „Dívku, kt er á se má st át mo jí ženo u, si do ved u vyc ho vat sám. “ „Do bř e d ěláš. “ „Ale chc i, “ p o kr ačo val Harr y, „jak už jsem jedno u ř ekl, aby se Nella do bř e seznámila s ve nk o vním svět em. Př ed st av s i, Jack u, že bys mi lo va l s le po u dívku a někdo by t i řek l, že se do měsíce uzdr aví. Nepočkal bys se svat bou?“ „To víš, že ano , “ o d po věděl Jack Ryan. „T ak že, Harr y, Nella je zat ím s lepá, a než si ji vez mu za ženu, r ád bych, ab y do bř e věd ěla, že si ze všech c hce vybr at pr ávě mě a spoko jit se s mým i ž ivot ním i po měr y. Rád bych, aby se je jí o či ko nečně ot evř ely dennímu svět lu!“
„V ýbo r ně, Har r y!“ vo la l Jack Rya n. „T eď u ž t i ro zu mím. A k d y bu d e t a o p er ace?“ „Za měs íc, “ o d po věd ěl Har r y. „Nelliny oči s i po ma lu zač ína jí zvykat na zář i naš ich la mp , ale t o je je no m p ř ípr ava. M ys lím, že za měs íc už by se mo h la seznámit se ze mí a je jím i zázr aky, s ne be m a je ho nádhero u! Zjist í, že př ír o d a p ř ed zr ak em lid í r o zest řela o bzo r y vzdále ně jš í než st rop t emného do lu a u vid í nek o nečné hr anice svět a!“ Zat ímco se Harr y necha l u nášet svými předst ava mi, Jack Rya n nasko čil na žebř ík, kt er ý se pr ávě d al do po hybu. „He j, Jacku, kde js i?“ vo la l Harr y. „Do le p o d t ebo u, “ smá l se vese le. „T y s e vzná šíš v neko nečnu a já k lesá m d o p ro p ast i. “ „S bo hem, Jack u, “ o d po věd ěl Harr y a chyt il se žebř ík u st o up ajíc ího vzhů r u. „Buď t ak ho d ný a př ed nik ým se nezmiňu j o t o m, co jsem t i pr ávě ř ekl. “ „Neř ek nu t o niko mu , “ vo lal Jack, „ale pod jedno u podmínkou.. . “ „A t o ?“ „Že s vámi p ů jd u na Nellin p r vní výlet na povr ch. “ „S libu ju, Jacku, “ so u hlas il Har r y. Dalš ím p o hybe m st ro je se o d sebe ješt ě více vzdálil i a už se slyše li je n s labě. P řest o Harr y ješt ě zaslech l Jacko vo vo lání: „Co mys líš, že si Nella v yber e, až spat ř í hvězd y, měs íc a slunce?“ „Nev ím, Jack u. “ „T ebe, k amar ád e. Jeno m t ebe a niko ho jiného !“ Hlas Jack a Ryana zanik l v po sledním „Zdař Bůh!“ Od t é do by vě no val Har r y k aždou vo lno u chvilku Nelle. Učil ji č íst a p sát a d ívk a d ěla la ve lké po kroky. Zd álo se, že spo u st u věcí „u ho d la “ p o u hý m inst ink t em. Ješt ě nikd y nadání nad nap ro st o u nevědo mo st í nezvít ězilo t ak r ychle. Každ ý, k do to vid ěl, žasl. S imo n s Mag do u si k ažd ý d en st ále více uvědomo va li, jak jim je jich sc ho vank a p ř iro st la k srdci. Už dávno uho dli, co Harr y k Ne lle c ít í, a vů bec jim t o neb ylo p ro t i mys li. Jeno m je jí minu lo st jim st ále děla la st arost i. Čt enář i si jist ě pamat u jí, že st ar ý naddůlní př i pr vní ná všt ěvě inženýr a St ar ra v je jic h p ů vo dním do mku ř ekl: „P ro č by se mů j s yn žen il? Kt er ápak slečna t am sesho ra by c ht ěla mládence, kt er ý má svů j živo t st rávit v hlu b inách do lu?“
Nesesla la mu t ed y sa ma P ro zř et elno st d ívk u , kt er á jed iná b y mu mo h la b ýt živo t ní d ru žkou? Neb yla v t o m milo st Boží? St ar ý nad d ů ln í se t ěšil, že k t é svat bě do jde a že svat ební den se st ane pro celé Uhe lné měst o slavno st í, na kt ero u havíř i v Aber fo yle hned t ak nezapo meno u..., ale net u šil, do jak é mír y se jeho p řání sp lní. .. A b yl t u ješt ě někdo , kdo si spo jení Har ryho a Nelly př ál st ejně vř e le - inžen ýr James S t arr. Zále želo mu p ř ed evším na š t ěst í mlad ýc h lid í, a le vidě l v t o m ješt ě jiný, po něku d o becnějš í zá je m. James S t arr měl, jak známo , st ále r ůzné po chybno st i, i když v so učasné do bě nebyl y o důvo d něné. Př est o se do mníva l, že co už jedno u bylo , mo hlo by př ijít zno vu, a Nella p at r ně jak o jed iná zna la t aje mst ví no vého do lu. Pokud budoucno st sk r ývá p ro aber fo ylsk é hav íř e no vá nebezpečí, jak se mo hli mít př ed nimi na po zo ru, k d yž neznali je jich původ ? „Ne lla nec hce mlu v it , “ ř ík a l s i čast o James S t arr v duchu, „ale t o, co zat ím nik o mu neř ek la, nebu d e mo ci d lo uho zamlčo vat př ed svým ma nže le m. Nebezp ečí hro zí Har r ymu , st ejně jak o o st at ním, a proto t ako vý sňat ek, kt er ý s no ubencům př inese št ěst í a jejich p ř át elů m k lid a bezpečí, je nejlepš í, co může být . “ T ak lo g ick y u važo val inžen ýr Ja mes S t ar r a se svo jí do mněnko u se svěř il st arému S imo no v i, kt er ý s n í bez váhá ní so uhlas il. Jak se zdálo , nic t edy nebr án ilo t o mu, aby se Harr y s Nello u o ženil. Kd e b y se t ak é jak á p řek ážk a vzala? Harr y a Ne lla se mě li r ádi a st ar ým ro d ičů m se o lep š í nevěst ě pro syna ani nesnilo . Př át elé Harr ymu s ice je ho št ěst í záv id ěli, a le mu se li p ř iznat , že si ho zas lo uží. Dívka byla napro st o nezávis lá a jiné svo len í k ro mě h lasu sr d ce nepot řebova la. Zd álo se, že sňat k u se nik do nemůže st avět na odpo r, a př est o v no ci, k d y elek t r ick á svět la po hasla, nad dělnick ým měst ečkem se ro zho st ila t ma a jeho o byvat elé se u ch ýl il i d o sv ých d o mo vů, se z ne jt emně jš ího ko ut a No vé Aber fo yle v yno ř ila jakás i t aje mná byt o st . Jaký p u d ved l t en př ízr ak s t ako vo u jist o t o u řado u cho deb ú zk ých t ak, že je vš ic hn i považova li za nepr o st upné? P roč se t o záhad né st voř ení, jeho ž o či p ro nikaly ne jhlu bš í t emno t o u, p ro d ír alo pokaždé až na bř eh Malk o lmsk ého jezer a? Pro č se t ak vyt r vale vydáva lo k do mu S imo na Fo rd a a p líž ilo se t ak opat r ně, že si ho n ik d o nik d y nevš iml? P r o č po k ažd é t isk lo u cho k o k nů m a snažilo se př es zavř ené okenice zachyt it úr yvk y ho vo ru? A k d yž o bčas nějak é s lo vo p řece jen za s lech lo , p ro č hro zilo k lid né mu o byd l í zaťat o u pěst í? P ro č se mu p ak ze vzt ekem zkř ivenýc h úst vydr ala s lo va: „Ona a o n? - Nikdy! “
XVII. Vých od slun ce O měs íc po zději, 20. sr pna večer , po ct ili S imo n Fo rd s Mag do u svo u nejlep š í wh isk y čt yř i t ur ist y, kt eř í se chyst ali o pust it do mek. James S t arr , Har r y a Jack se ro zhodli dopro vodit Nellu na míst a, kam je jí no ha ješt ě n ik d y ne vk ro čila - do zář ivého p ro st o ru s t ako vým svět eln ý m zd roje m, jak ý je jí o či do su d nepo znaly. Výlet měl t r vat d va d ny. James St ar r, st ejně jako Harr y, cht ěl, aby d ívka za o smačt yř icet ho d in, kt er é t am naho ř e st r áví, vidě la všechno , co v t emné m u helné m d o le n ik d y sp at ř it nemo hla - rozmanit ou krajinu t ak, jako by se p řed je jí ma o čima r o zvíje lo p o hyb livé pano r ama měst , ro vin, ho r, ř ek, jezer , zálivů a mo ř í. P rávě v t ét o část i S ko t sk a mez i G las go wem a E d in bu r g hem p ř ír o d a snad schvá lně shr o mážd ila v šechn y p o zemské divy a t aké o blo ha t u podo bně jako jind e b yla p lná p ro měnlivých o blak, s měs íce m jasným nebo zakr yt ým závo je m mr ak ů , zář iv ým s lu nce m a bezpo čt em hvězd. Výlet p láno vali d lo u ho př edem a nako nec ho zvoli li t ak, aby vyho vo val vše m t ěmt o po žad avkům. S imo n For d s Magdou by býva li t ak é velmi r ád i Ne llu d o p ro vo d ili, a le svů j do mek , jak známo, opoušt ěli je n v ýj ime čně, a t ak se nemo hli o d ho d lat o d ejít byť na jed in ý d en - ze svého po d zemního př íbyt ku. James S t arr se s nimi v yd a l jako pozo ro vat el, zvědavý, jak se budo u z p syc ho lo g ick ého hled isk a ut vář et Nelliny no vé do jmy, a záro veň doufa l, že se do zví něco o záhad ných u d álo st ech je jího dět st ví. Harr y s i s o bava mi k lad l ot ázk u, zda se d ívk a, kt ero u milo va l, až se sezná mí s vně jš ím svět em, nep ro jev í jinak , než jak ji zna l dopo sud. Jeno m Jack Ryan b yl vese lý jako pěnkava, vyle t ujíc í s p r vn ím i s lu nečn ím i p apr sk y z h n ízd a, t ěšil se, že jeho rado st s ním budo u sdílet i je ho př át elé a že se jim t ak o dvděčí za je jic h o cho t u. Zat o Nella b yla zamyš lená a jako by zabr aná do sebe. James St ar r po zralé ú vaze u r čil jako ne jvho dnějš í do bu k o djezdu večer. Bylo t o t iž u rčit ě lep š í, ab y p ř echo d z t emné no ci do jasného denního svět la byl p ro d ívk u po zvo lný, a t o ho mo hli do sáhno ut je no m v p ř íp ad ě, že si je jí zr ak bu d e na změ ny svět la a st ínu zvyk at po st upně. Kd yž u ž se chyst ali v yk r o čit , vzala Nella Harr yho za r uku a zept ala se: „Harr y, je opravdu nut né, abyc h z našeho do lu vyš la na po vr ch?“ „Ano , Nello , “ o dpo věd ěl, „mu s í t o být . Je t o ve t vém i v mé m zá jmu. “ „Ale Har r y, “ p o kr ačo vala Ne lla, „vžd yť o d t é do by, co jse m u vás, jse m t ak šťast ná, že t o víc snad ani ne jd e. T ys mě nau č il všech no , co po t řebu ju. To nest ačí? Co bu d u t am naho ř e dělat ?“ Harr y na n i mlčk y z ír al. S lo va, kt erá Nella pr ávě pro nesla, mluvila i za ně j. „M ilé d ěvče, “ začal James S t arr, „chápu t vo je ro zpaky, ale bude do br é, k d yž p ů jd eš. T i, kt eré máš r ád a, t ě do pro vodí a zase t ě př ivedou zpát ky. Kd yž budeš i po t o m cht ít byd let v d o le jak o st ar ý S imo n, Magda a Harr y, bude t o t vo je svo bo d né rozho dnut í. Nebudu pak po ch ybo vat o t o m, že t o je t o nejlep š í a schvá lím t i t o . Ale mě la b ys alespo ň po znat , čeho se vzdáváš a co př ijímáš, a rozhodno ut se sama. Tak po jď. “ „P o jď, Nello , “ pro sil Har r y.
„Har r y, jse m p ř ip r avená jít s t ebo u, “ o dpo věděla dívka. Po sled n í vlak v d evět ho d in o dvezl Nellu a je jí do pro vo d na po vr ch a za dvacet minu t vš ichni vy st o upili na nádr aží, kde ko nčila o dbočka t rat i Dumbart o n St ir ling , zajišťu jíc í spo jen í d o No vé Aberfo yle. Venk u u ž byla t ma. Na o bzo ru se na oblo ze ješt ě t áhl lehk ý o par, po háněný severo záp ad ním vět r em, do d ávajíc ím vzduchu svěžest . Po kr ásném dni nast áva la nádher ná no c. Kd yž Nella se svým do pro vodem d o r azila d o St ir ling u a v yst o u p ila z vlak u , vyš li vš ic hn i ve n z nádr aží. P řed nimi se t áhla s iln ice vedo ucí ke bř ehům Fo rt hu, le mo vaná mo hut ným st ro mo řadím. P r vním Ne llin ým d o jme m b yl čer st vý vzduch, kt er ého se d ycht ivě z hlu bo ka nad echo vala. „Jen d ýche j, Ne llo , “ ř ek l Ja mes S t arr, „nadechni se t o ho př íje mného vzduchu, plného svěžích vů n í venk o va. “ „Co je t o za ko uř, co se nám t áhne nad hlavo u?“ pt ala se Nella. „To jso u o blak a, “ o dpo věděl Har r y, „zhušt ěné vodní pár y. Vít r je žene k výc ho du. “ „Jak r ád a bych se nec ha la unášet jejich mlčenlivým pr oudem.. . “ vzd ych la Nella. „A co t y t řpyt ivé bo dy, kt er é pro blesk u jí mez i mr ak y?“ „To jso u hvězd y, o kt er ých jse m t i vyp r ávěl, Nello . S amá s lunce svět ů snad po do bných t o mu našemu . “ So uhvězdí se na t mavo mo dr é o blo ze, kt ero u vít r po st upně zbavo val mr aků, r ýso vala st ále zřet elně ji. Nella s ú žasem h led ě la na t y t isíce zář ivých hvězd nad svo jí hlavo u. „A jak je mo žné, že mo je o či sneso u jejic h zář i, když t o jsou slunce?“ „V íš, d ěvče, “ o d po věd ěl Ja mes St arr , „t a slu nce jso u o d nás nes mír ně dalek o . Nejb ližš í ze všech t ěch t is íců h vězd, kt er é vid íme, je Vega ze souhvězdí L yr y. Mů žeš ji na jít b lízk o zenit u a t a je od nás vzdá lená padesát t is íc mil iar d mil, t ak že je jí zář e ne mů že t vým o čím ško dit . Ale r áno vyjde naše s lu nce, vzdálené o d nás p o u ze t ř icet o sm mil iar d mil, a po hled na ně nikdo nesnese, protože je o hn ivě jš í než zář v yso k é p ece... Po jď, Nello, půjdeme dál. “ Vykr očili p o siln ic i. Ja mes St arr dr žel dívku za r uku a z dr uhé st rany k r áčel p o je jí m bo k u Harr y. Jack Ryan běha l se m a t am jako mlad ý pes, jeho ž pán jde p ř íliš po ma lu . Na cest ě neb ylo an i ž iváčk a. Nella s i pro hlíže la t emné o br ys y mo hut ných st ro mů, zmít aných vět r em, a má le m je po važo vala za o br y ro zkládajíc í r ukama. Š evelen í vánku ve vyso kých korunách, h lu bo k é t icho , k d yž v ít r chv íle mi ust al, lin ie o bzo r u vyst upujíc í ješt ě o st řeji, když cest a vedla po ro vině, t o všechno v ní vyvo láva lo no vé po cit y a d o du še vr ývalo nes mazat elné do jmy. Nejdř íve mě la spo u st u o t ázek, ale t eď zt ich la a je jí př át elé, jako kdyby se do ho dli, je jí mlče n í ner ušili. Necht ěli s v ými s lo v y o vlivňo vat dívč inu c it livo u př edst avivo st . Do mn íva li se, že bu d e vho d nějš í, když nechají myš le nkám, kt er é jí k líč í v du š i, vo ln ý p r ů cho d. Ko le m p ů l d vanáct é do razili k se ver nímu bř ehu Fo rt hského zálivu. T am ček ala bár k a, kt ero u James St arr naja l, aby je běhe m něko lika ho din do pr avila do ed inbur ghského př íst avu. Nella sp at ř ila zář ivo u vo d ní hlad inu, vlníc í se jí v př íbo ji u no ho u, jako by
po set ou miho t avými hvězd ičk a mi. „To je jezero ?“ zept ala se. „Ne, “ o dpo věd ěl Har r y, „t o je ro zlehlý záliv a současně úst í ř eky a mo ř sk á úžina. Naber si t ro chu vo d y, Nello. Tahle není s ladká jako v Malko lmsk é m jezeř e. “ Dívka se shýb la, po no ř ila ru k u do vln a vodou si smo čila rt y. „Je sla ná, “ ř ek la pak. „Ano , “ př isvědč il Har r y, „mo ř ský př íliv se do st al až sem. Tř i čt vrt in y zeměk o u le po kr ývá t ako vá slaná voda, jako u js i právě ochut nala. “ „Jak je t o mo žné, že vo d a v řekách a vo da z mr ak ů, po ku d je st ejná jak o mo ř sk á, není s laná ?“ „P ro t o že vo d a vyp ař o váním s vo u sůl zt r ácí, “ poučil ji Ja mes S t arr. „Mrak y jso u vlast ně jeno m vo d ní p ár y a vr acejí t edy mo ř i sladkou vodu v po do bě dešt ě. “ „Har r y, Harr y! “ v yk ř ik la na jedno u Nella, „co je t o za čer vené svět lo na o bzo ru ? S nad neho ř í les ?“ „Kd ep ak , Nello , “ o d po věd ěl Harr y. „Vyc ház í t am měs íc. “ „Ano , měsíc! “ sk o čil jim d o ř eči Jack Rya n. „Nádher ný st ř íbr ný kot ouč, kt er ý se ko ulí po o blo ze a spo lyk á př i t o m hromad y hvězd. “ „Nevěd ěl jse m, Jacku, že si p ot rpíš na t ako vá smě lá př iro vnání! “ po znamena l inžen ýr . „Mo je p ř iro vnán í je d o cela t refné, pane St ar re. Jen se podíve jt e, jak hvězd y čím d á l t ím v íc mize jí, jak měs íc st oupá vzhůr u. Takže se zdá, že padají do něj. “ „Ono je t o t ak, Jacku, “ v ys vět lo val inženýr , „že měs íc svým kot oučem zakr ývá hvězd y šest é veliko st i, a t y mu moudř e ust upují z cest y. “ „Všechno je t ak kr ásné, “ v yk ř ik la zno vu Nella a celá t ím po hledem o žila. „Ale mys le la jse m, že měs íc je ú p lně k ulat ý. “ „Ku lat ý je je no m za ú p lňk u , “ o dpo věděl inže nýr , „když st o jí na t é st raně Země, kt er á je o d vr ácená o d slu nce. Nyní ho ubývá, prot ože dnes v noci vst upuje do své po sled n í čt vrt i. Ze st ř íbr ného kotouče našeho př ít ele Jacka se st ala pou há ho ličsk á misk a. “ „Ale, ale, p ane St arr e, “ o hr ad il se Jack R yan, „t ako vé nedůst o jné př ir o vnán í. P rávě jse m cht ěl na o slavu Luny zazp ívat p ísn ičk u : Ó, h vězdo noční, jak t vůj svit n ám la h od í... ale t eď u ž nemů žu ! T a vaše ho ličská mis ka mi úplně zkazila ná ladu. “ Měsíc zat ím st o u p al st ále v ýše nad o bzor a svým jase m p laš il po sled n í o bláčk y. V zenit u a na záp ad ě se hvězdy t ř pyt ily na do sud t emné m po zadí, kt er é v měs íčn ím svět le p o st up ně b led lo . Nella mlčk y z ír ala na t o nádher né divad lo . Její oči snáše ly mír né, jak o by st ř íbr né svět lo bez pot íží, a le je jí r uka, kt erou se dr žela Har r yho , se chvě la a mlu v ila za ni. „Nast u p me na lo ď, př át elé, “ po bíze l je James St ar r, „ješt ě př ed výcho d em s lu nce mu s íme b ýt naho ře na Art hur-S eatu. “ Bár ka byla u vázaná na p o bř ežním ko le a v ní je čekal jeden p lavec. Nella a je j í př át elé se usad ili. Kd yž b yla p lac ht a uvo lněna, vzedmu la se ve vano uc ím záp ad n ím vět r u.
To bylo p ro d ívk u něco no vého. Něko lik r át se sice p lavila po jezer ech v No vé Aher fo yli, a le ves lo , př est o že Harr yho ruce s ním zacháze ly o br at ně, přece jen odr áželo ves lařo vu náma hu . T ady popr vé se Nella c ít ila unášena s hr avo u le hk o st í, jako kd yž se vznáš í ba ló n. Zát oka byla hladká jako jezero. Nella se zak lo nila d o zad u a o dd ávala se př íje mné mu ho upání. V zát o činách o bčas ne jed en měs íčn í p ap rsek př ímo po hlt il h lad inu Fo rt hu a t u se zd álo , že lo ďk a běží p o nád her ně se t řp yt íc í st ř íbr né lát ce. Ko lem bo ků lo di šp lo uchaly dr o bné vlnk y. . . B yla t o nádher a. Nella p o dleh la s lad k ému má me ní. Po ma lu se jí zača ly zavír at oči. H lava j í kles la Harr ymu na r ame no a o na k lidně usnu la. Harr y jí cht ěl p ro bu d it , aby jí neušlo nic ze zázr aků kr ásné no ci. „Jen ji nec h spát , ho chu, “ r adil mu inžen ýr . „Dvě ho d in y sp ánk u jí d o d ají s il a no vé do jmy bu d e lép e snášet . “ Ve d vě hodiny po půlno ci bár k a do razila k e g r ant o nsk ému p ř íst av išt i. Kd yž zakot vila u bř ehu, Nella se pro budila. „S p ala jse m?“ pt ala se. „Kd ep ak , děvenko , “ o d po věděl James St arr . „Jeno m se t i zdálo, že spíš. “ No c byla st ále ve lmi jasná. Měs íc st ál vyso ko a své papr sky ro zléva l po celé o blo ze. V malé m g r ant o nském př íst aviš t i kot vily je n dvě t ř i r ybář ské lo d ice, le hce se po hup u jíc í na mír ně z v lněné hla d ině zá livu . K r ánu se vít r po malu ut iš il a průzr ačný vzd u ch s libo va l jed en z t ěch nádher ných sr pno výc h dnů, kt er ým t ěsné so u sed st ví mo ř e jeno m p ř idává na půvabu. Obzo r halil lehk ý o par, ale t ak je mn ý, že ho pr vní s luneční pap r sk y asi v o k amž ik u ro zpt ýlí. D ívk a p o p r vé v život ě viděla mo ř e, na o bzo r u splýva jíc í s o kr ajem o blo hy. Její r o zhled se ro zšiřo val, ale zr ak ješt ě nepo d léha l t omu nepo psat elné mu do jmu, jak ý nab íz í oceán, k d yž se za d enn ího svět la jeho hr anice jako by po sunují do neko nečna. Harr y vza l Ne llu za r uk u a kr áčeli za Jamese m S t arr em a Jackem Rya ne m lid u p r ázd nými u lice mi. Ne lla t ot o p řed měst í h lav n ího měst a vn íma la p o u ze jako s měs ic i t mavých d o mů , kt erá jí př ipo mínaly Uhe lné měst o jeno m s t ím r o zdíle m, že k lenba nad n ím b yla v yšš í a svět élko vala t ř pyt ivým i bo dy. Kr áčela lehce a Harr y ani ne mu se l mír n it kro k, aby se neunavila. „Ne js i u navená ?“ zept al se jí, když šli asi půl hod in y. „Ne jse m, “ o d po věd ěla. „Mo je no hy se ze mě s nad ani nedot ýkají. A nebe je t ak vyso ko nad námi, že byc h cht ěla mít kř ídla a vylet ět t am. “ „Dr ž ji!“ vo la l Jack R yan. „T ak t o si t edy bude me muset naši milo u Nellu do bř e hlíd at . Já mám a le t ak y podo bný po cit , prot ože jse m už dávno nebyl z našeho do lu venk u. “ „To je t ím, že se necít íme st ísněni po d bř id lično u klenbo u Uhelného měst a, “ mín il Ja me s St ar r. „Prot o nám o blo ha p ř ip ad á jako hlu bo k á pro p ast váb íc í nás d o svého lůna. - Nezdá se t i, Nello ?“ „Mát e pr avd u, pane St arr e, “ o dpo věděla dívka, „Je t o t ak. Mále m z t o ho má m závr ať. “ „Na t o si zvykneš, Nello , “ ř ekl Har r y. „Zvyk neš si na neko nečno st vnějš ího svět a a p ak na náš t emn ý d ů l mo žná zapome neš. .. “ „N ik d y, Harr y!“ u jišťo vala ho Nella. Zakr yla s i o b liče j r u k ama, jak o by cht ěla ve své m nit r u o bno vit vzpo mínku na všechno , co nedávno opust ila. James St ar r se svými p ř át eli pro cházeli mě st em, do sud po hrouženým do
sp ánk u. Pro cházeli mez i d o my p o Leit h-Wa lk a ko lem Ka lt o nsk ého p aho r ku, k d e se v po lo st ínu t yč ila h vězd ár na a Nelso nův pomn ík . P ak o d bo čili a v yd a li se Reg ent o vo u t ř ídou. Př ešli mo st a mír no u o k lik o u se o cit li u vc ho du do Kano ngat y. Ve měst ě byl st ále nap ro st ý klid. Na got ické zvo nic i kano ngat ského ko st ela o d bíje la d ru há hodina po půlno ci. Najed no u se Nella zast avila. „Co je t o za po nurou budo vu?“ p t ala se a u k azo vala na t emné st avení, st o jíc í na dr uhé st r aně malého náměst í. „To je Ho lyr ood, Nello, “ o dpo věd ěl James S t arr, „p alác b ýva lýc h sk o t ských p ano vník ů , kde se o dehr álo mno ho smut nýc h u d álo st í. Tad y b y h ist o r ik mo h l vyvo lat dlo u hý zást up kr álo vsk ých st ínů - o d nešťast né Mar ie St uart ovny až p o býva lého fr an co uzského kr ále Kar la X. Až se rozední, Nello , uvidíš, že kr álo vsk é s íd lo i př es všechn y t y po lit o váního dné vzpo mínk y vůbec nevypadá smut ně. Se sv ými čt yř mi mo hut n ými věže mi a c imbuř ím Ho lyr ood př ipo míná let o hr ádek, kt er ý s i d ík y své mu ma jit e li za cho val fe udální r áz.. . Ale po jď me dál. V t ěsném sou sed st ví st aro bylé ho ho lyr oodského o pat st ví se t yčí p ro slu lé S alisbu r yho skály, kt er é vévo d í Ar t hur S eat u. T am vyst oupíme a z je ho vr cho lu, Nello, uvidíš s lu nce, jak se zved á z mo ř e nad o bzor. “ Vešli d o Kr álo vsk ého park u a zvo lna st oupali do ko pce. Ubír ali se nádher no u k ru ho vit o u cest ou Vict or ia- Dr ive, vho dno u i pro po vozy, kt ero u v jedno m ze svýc h ro mánů nad šeně po p iso val Wa lt er S cot t . Art hu r-S eat je v last ně jen p ahor ek, vysoký sed m set padesát st op a sv ý m o samě lým t eme ne m vyč níva jíc í nad o kolní výš iny. Ja mes S t arr a jeho př át elé vo ln ým k ro k em do r azili za necelo u půlho dinu po t očit é, mír ně st o upajíc í pěš ině k le bce t o ho lva, kt er ého Art hur- Leat silně př ipo míná př i po hledu o d záp ad u. Všic hn i čt yř i se po sadili a Ja mes St ar r, kt er ý mě l vžd y po r uce ně j ak ý c it át z d íla s lav ného sko t sk ého ro mano pisce, řekl: „V ít e, co nap sal Wa lt er S co tt v o smé kapit o le Ža lář e edinbur ghského ?“ „Kd yb yc h s i mě l vybr at míst o, o dkud lze ne jlé p e v id ět výcho d a záp ad slu nce, b ylo b y t o zd e. “ „Dáve j p o zo r, Nello . S lu nce se už co nevidět o bjeví a t y ho popr vé uvid íš v celé jeho nád heře. “ Dívč in p o hled se u p ír al k v ýc ho du. Harr y seděl ved le ní a po zoro val ji s nap ět ím i ú zko st í. Nezapůso bí na n i p r vn í r ann í p ap r sk y p ř íliš s ilně ? Všic hn i, včet ně Jack a, mlče li. Nad o bzo rem se mez i le hk ými o bláčk y začína la r ýso vat úzká bledá čár a s r ůžo vým nád echem. Do o p ar u, kt er ý sa ha l až k zemi, se zabo dl pr vní s vě t elný š íp. U p at y Ar t hu r-S eat u vyst u po valy mat né obr ys y E d inbur ghu, do sud o dpo číva jíc í v t iché nár u či no ci. T u a t am ve t mě vyskako valy s vět elné bo dy, jakési r ann í hvězd ičk y, kt eré ve sv ých b yt ech rozsvěco vali o byvat elé st arého měst a. Vzadu na záp ad ě se na o bzo ru v ro zmanit ýc h s iluet ách o bje vila ř ada skalníc h út esů, o věnčenýc h o hn iv ým i cho cho ly s lunečníc h papr sků. Okr aj mo ř e na jiho v ýcho d ě vyst upo val mno hem o st ř eji. Bar vy po st upo valy v celé sk ále s vět elného sp ekt r a. Čer veň ne jnižš íc h mr aků přecházela v r ůznýc h odst ínech až do fia lo vé bar vy zenit u. Každo u vt eř ino u př ibýva lo palet ě na živo st i: r ůžo vá se nejd ř íve z měn ila na r udou, rudá v o hnivo u. V zář ivém bo du, k d e slu neční st ř ela prot la o kr aj mo ř e, se zro d il d en.
Nellin y zr aky v t é chvíli blo ud ily o d ú pat í p a ho rk u k měst u, jeho ž jed not livé čt vrt i už bylo poma lu mo žné ro zeznat od sebe. Vyno řo valy se v yso k é po mník y a špičat é zvo nice, do ko nce i o br ys y je jic h vcho dů vyst upo valy st ále zř et elně ji. Celým p ro st o r em se šíř il pro nikav ý p ř ís v it . Po chv íli se d ívč in ýc h o čí do t k l pr vn í s lu nečn í p ap r sek. Byl t o o nen nazele nalý záblesk, kt er ý př i jasné m o bzor u vyš le hává z mo ř e r áno i večer. Za o k amž ik Nella vst ala, u k ázala pr st em na bo d vyso ko přečníva jíc í čt vrt i no vého měst a a ř ek la: „Ho ř í! “ „N ik o li, Nello , “ o d po věd ěl Harr y, „ne hoř í. To je jeno m o dlesk slunce na vr cho lk u po mníku Walt er a S cott a. “ Opr avdu, nejho ř ejš í šp ice věž ičk y na pomníku, vyso ká dvě st ě st op, zář ila jak o ne jvět ší ma ják . S lu nce se v yho u p lo nad o bzo r. Nast al den. S luneční kot ouč se zdál ješt ě vlhk ý, jak o b y se skut ečně vyno ř il z mo ř sk ých v ln a v d ů s led k u lo mu p ap r sk ů vypad a l š ir ší. Po zvo lna se však zu žo val, až nebyl úp lně kulat ý. Jeho žár se brzy st al nesnes it eln ý, jak o k d yb y se na o blo ze ot evř el jícen o hnivé pece. Nella mu se la r yc h le zavř ít o či a ješt ě si zakr ýva la víčka pevně sevř eným i pr st y. Harr y cht ěl, aby se o to čila na dr uhou st r anu, ale o na ř ekla: „Ne, Harr y, mo je o či si mu s í zv yk no ut na všechno, co snesou t vo je. “ I př es d laň r uky vníma la Ne lla r ůžo vý svit , kt er ý bled l s t ím, jak slu nce st o up alo nad o bzo r. Její zr ak si p o ma lu zvyka l, až ko nečně ot evř ela víčka a o či j í zap lav ilo d enn í svět lo . Zbo žná d ívk a p ad la na ko lena a vo la la: „Bo že, jak je kr ásný t en t vů j svět !“ P ak sk lo p ila o či a ro zhlíže la se ko lem. P od ní se pr o st ír alo panor ama E dinbu r g hu : mo d er ní, pr avid elné čt vrt i no vého měst a i ne ladná s měs ice do mů a spleť k ř ivo la k ých u lic „St ar ého ko mína“. Nad t ím vš ím se t yč ily dvě vyvýšen iny: zámek na čed ičo vé sk ále a Ka lt o nský pa hor ek s no vodo bým t or zem ja kési ř eck é so ch y na své m o b lé m t emen i. Z měst a se na r ůzné st r any na venko v rozbíha la nádher ná st romo ř ad í. Ze sever u zasahova la hlu bo ko do po bř eží mo ř ská úžina, Fo rt hsk ý zá liv s Le it hsk ým p ř íst ave m. O něco dále se vinu lo ladné po bř eží F ifer ského hr abst ví. Př ímá hr áz, po do bná t é, kt er á je v P ir aeu, spo jo vala t yt o „At hén y se ver u “ s mo ř em. K západu se t áhly půvabné bř ehy u Newhavenu a Po rt o -Bella, je jic hž ž lu t ý p ísek bar vil okr ajo vé vlny př íbo je. Vo dy v zá livu o žíva ly něko lik a ša lu p ami a d věma č i t řemi par ník y, chr líc ím i k ne bi s lo upy čer ného dýmu . Na dr u hé st r aně se pak zelena la neko nečná pláň. Z ro vin y se t u a t am zved aly mír né vr chy, na sever u po hoř í Lo mo und Hill a na záp ad ě o dr ážely s lu neční papr sk y ho r y Ben Lo mo u nd a Ben Led i s vr cho lk y jak o b y po k r yt ými věčným lede m. Nella neb yla sc ho p na slo va. Její r t y mu mla ly co si nesr o zumit elné ho, ruce se j í chvě ly a p oko u šela se o ni závr ať. P ak ji s íl y o pust ily docela. Na čer st vém vzd u chu najed no u př ed t ím ve le bným d íle m c ít ila, že o md lévá a v bezvědo mí kles la Harr ymu do náru če. Dívk a, kt er á celý s vů j d o savadní ž ivot st r ávila v út ro bách t emného podzemí, ko nečně u vidě la všech no , co t vo ř í t éměř celý ves mír , jak je j st voř il Bůh i č lo věk svo u pr ací. Její o či sp at ř ily měst o i o ko ln í k r ajinu a n yn í p o pr vé spo činu ly na nes mír ném mo ř i a neko nečném nebi.
XVIII. Od Katrmského jezera k Lomondskému Harr y s Nello u v nár u čí sest upo val po svahu Ar t hur -S eat u. James St ar r a Jack R yan š li za n ím. Něko lik ho din s i o d po činu li, p o siln ili se v yd at no u sn íd aní v Lamber t o vě ho t elu a svů j v ýlet cht ěli zako nčit pro jížďko u po jezer ech. Nella se br z y vzp amat o vala. Její o či se zase mo hly do šir oka ot evř ít svět lu a plíce z hlu bo ka vdecho vat svěží zdr avý vzduch. Zeleň st ro mů, rozma nit é bar vy ro st lin a azur o blo h y př ed je jím zr akem rozvinu ly nádher no u škálu bar ev. Vlak, do kt er ého nased li na st anic i H la vní dr áhy, do vezl Ne llu a je jí př át ele do Glasg o wa. Kd yž t am p ř echázeli po slední mo st př es Clyde, nemo hli se vynad ivit zv láš t nímu v lněn í mo ř e, př ipo mína jíc í proudění ř ek y. No c pak st rávili v Ko mr io vě „Kr álo vsk ém ho t elu “. Dru h ý d en mě li z nádr aží E dinbu r g hsko -glas go wské dr áhy o djet přes Dumbar t o n a Ballo ch k již n ímu ko nci Lo mo ndského jezer a. „To je k r aj Ro b Ro ye a Fer guse MacGr egora!“ ř ekl Ja mes St arr . „Kr aj t ak kr ásně poet ick y o slavovan ý Wa lt er em S cot t em! Víš už, o čem mlu vím, Jacku?“ „Zná m ho jeno m z p ís ní o ně m, pane St arr e, “ odpo věděl Jack R yan, „a le je st li byl t en kr aj o pr avd u t ak nad šeně oslavo vaný, pak mus í být skvo st ný. “ „T ak é t ako vý je, “ p o t vrd il Ja mes St ar r, „a naše dr ahá Nella s i o dt ud odnese t y ne jkr ásnějš í vzp o mínk y. “ „S t ako vým p r ů vo d cem, jako jst e Vy, pane St arr e, “ po znamena l Har r y, „budeme mít zážit ek d vo jnáso bný, protože nám bu d et e vyp r ávět o dějinách kr aje a my s i ho p ř i t o m bu deme pro hlížet . “ „Ve lmi r ád, Har r y, “ ř ek l inže n ýr , „snad mi bude paměť s lo užit . Ale má m jed nu po d mínk u : že Jack mi bude po máhat . Až se u nav ím v yp r avo ván ím, bu d e zp ívat . “ „To se mi ne mu s í ř ík at d vakr át , “ odpo věděl Jack R yan a z hr dla mu vyr az i l t řepo t avý t ó n, jako b y cht ěl hned vzít oktávu t eno ro vého „a“. Vzd áleno st mezi G lasg o wem a Ballo che m - mez i r ušno u skot skou met ro po lí a jižn ím k o ncem Lo mo nd ského jezera - není vět ší než dvacet mil. Vlak p ro jel k r álo vsk ým měst yse m a st řediskem hr abst ví Dumbart o nem, ma le b ně se ro zk lád ajíc ím na d vo u mo hut ných čedičo vých út esech, jeho ž zámek zů st al na základě „s mlo uvy o př ip o jen í“ o p evněn ý. Du mhar t o n leží p ř i so ut o k u řek Clyde a Leven. James St arr v t ěch míst ech vyp r ávě l sv ým p ř át elů m něk o lik zajím avo st í z po hnut ého život a Mar ie St uart o vny. Pr ávě o dt ud se vyd a la na cest u, aby se provdala za Fr ant iška I I. a st ala se fr anco uzskou kr álo vno u. Zd e t aké v roce 1815 mě la ang lická vláda půvo dně v ú mys lu int er no vat Napo leo na, ale pak se r aději r ozhodla pro o st ro v sv. Helen y. Vězeň Ang lie t ed y zemř e l na ska lnat é výspě v At lant ickém o ceánu, což jeho bá je mi o př ed ené po věst i jeno m p ro spělo. Vlak zaned lo u ho zast avil v Ba llo chu poblíž hr áze z dř evěnýc h ků lů, vedo u cí do lů k jezer u. T am u ž na t ur ist y ček al p ar n ík „S inc la ir “. Naši př át elé nast oupili na lo ď a ko upili s i líst k y do Ju ver snaid u na sever ním ko nci Lo mo ndského jezera. Den začal k rásn ým s lu nečn ým r áne m be z po věstnýc h br it ských mlh, kt eré t ak r ád y ha líva jí k r aj d o svého závo je. P asažéř i par níku si ne mo hli nechat ujít ani sebe menš í det ail z o ko ln í k r ajiny, ot evír ajíc í se př ed nimi v dé lce t ř icet i mil. Nella se p o sad ila na zád i mez i Ja mese St arr a a Harr yho a celo u duší vníma la
po esii, kt ero u v t o mt o nád her ném kr aji dýc há skot ská př íro da. Jack Ryan cho d il se m a t am po palubě a poř ád se na něco vypt ával inženýr a, ale t o mu an i neb ylo t ř eba k lást o t ázky. Rozzář enýma o čima po zoro val míha jíc í se Ro b Ro yův kr aj a nad šeně o bd ivo va l je ho půvaby. Na h lad ině Lo mo ndského jezer a se o bje vilo o bro vské mno žst ví o st ro vů a o st rů vk ů , b yla jimi jak o po set á. S inc la ir pro plouval t ěsně ko lem je jic h př íkr ýc h bř ehů , míst y t éměř sp lýva jíc íc h a t voř ícíc h t ak na někt er ých míst ech o samě lé ú do lí, jind e zase divo kou ro kli, vro u beno u st r mými skala mi. „Každ ý z t ěch o st r ů vk ů, Nello , “ začal inženýr , „má s vo u hist o r ii a s nad i svo u píseň, po do bně jako ho r y, le mu jíc í jezero. Mys lím, že ani nebudu př ehánět , kd yž ř ek nu, že dějin y t o ho t o kr aje jso u psány o bro vskými p ís me ny t ěcht o ost ro vů a ho r. “ „V ít e, p ane St ar re, “ ř ek l Har r y, „co mi t ahle část Lo mo ndského jezer a p ř ipo míná ? „To nevím, Har r y?“ „T is íc o st ro vů jezer a Ont ar io , kt er é líč il Coo per. Mys lí m, že i Nella c ít í t u náp ad no u podo bno st , prot o že t o není t ak dávno , co jse m jí čet l ro mán t o ho amer ick ého sp iso vat ele, p ln ým p r ávem s i zasluhujíc í označení mist ro vský. “ „Op r avd u, Har r y, “ odpo věděla d ívk a, „vyp ad á t o t ad y ú p lně st ejně a S inc la ir mez i t ěmi o st ro vy le hce proplo uvá jak o Jasp er ů v k ut r „S lad k é vo d y“ na Ont ar iu. “ „To je d ůkaz, “ po kr ačo val inženýr , „že si o bě míst a zaslo uží být st ejně o slavo vaná v básn ích. Já s ice t ěch t is íc o nt ar ijsk ýc h jezer nezná m, ale po chybu ji, že by na ně b yl k r ásně jš í p o hled, než na t o hle lo mo ndské so uost ro ví. Jen se po d íve jt e. T am je o stro v Murr ay se st alet ou Lenno xo vo u t vr zí, kde žila po smrt i svého o t ce, manže la i o bo u synů, kt eré dal st ít Jakub I., st ar á vévo dkyně z Alban y. T amh le jso u o st ro vy Klar , Kro, Torr a dalš í, někt er é jso u skalnat é a divo k é bez jak éko li veg et ace, jiné jso u plo ché a plné bu jné zeleně. Někde ro st ou sku p in y mo dř ínů a bř íz, jind e ž lut á, vypr ahlá vř eso viska. Opravdu je t ěžk é uvěř it , že by t is íc o nt ar ijsk ýc h jezer skýt alo t ak vzácnou podíva no u. “ „Co je t o t amh le za p ř íst av?“ zept ala se Nella a o br át ila se k výcho dnímu bř ehu jezer a. „To je Ba lmaha, “ o d po věd ěl Ja mes S t arr, „br ána do naš ich skot ských ho r, kt er é v t ěch míst ech začína jí, a t amt y zř íceniny jso u býva lý žensk ý k lášt er a t y zničené hro by pat ř í něk t er ým čle nů m MacGr egoro vy ro diny, je jíž jmé no je do sud v šir o kém d alek ém o ko lí ve lmi d o bř e známé. “ „P ro slu lé jso u spíš pot oky kr ve, kt er é t a rod ina pro lila ne bo př ikázala pro lít , “ po znamena l Harr y. „Máš p r avd u, “ o dpo věd ěl James S t arr, „ale př izne jme s i, že slá va z ískaná na b it evn ím p o li je st ále ne jt r vale jš í. Po věst i o bo jíc h se předávají z p oko len í na po ko lení. .. “ „. .. a přet r vávají v p ísn íc h, “ do dal Jack Rya n. A jak o po t vr zení s v ýc h s lo v zanot o val pr vní s lo ku st ar é válečné pís ně v yp r avu jíc í o hr dinsk ých č inech Ale xan d r a MacGr ego ra z ro du Sr ae p ro t i sir u Hu mphr ymu Co lq u ho uro vi z Lu ssu. Nella p o slo u chala, ale t y p o věst i o vále čných st ř et ech ji ro zesmut něly. P ro č bylo p ro lit o t o lik k r ve na t ěcht o pláníc h, kt er é po važo vala za neko nečné a kde mu se lo být do st míst a pro každého ? Bř ehy jezer a, vzd álené o d sebe asi t ř i až čt yř i mí le, se u vjezdu do ma lého lussk ého p ř íst avu př ib ližo va ly k so bě. Nella na c hvilku zahléd la st arobylo u věž
býva lého zámk u, p ak se S inc la ir o br át il na sever a př ed zraky naš ic h cest o vat elů se o bjev il Ben Lo mo nd, t yč íc í se t éměř t ři t is íce st op nad hlad inu jezer a. „To je k rásná ho r a!“ vo la la Nella. „A jak ý z ní mus í být kr ásný po hled. “ „To ur čit ě, Nello , “ p ř isvěd č il Ja mes S t arr, „St ačí se jen po dívat , jak se je j í pyš ný vr cho l zved á nad d u by, bř íz y a mo dř íny, kt er é pokr ýva jí je jí s vahy. Odt ud b ys mo h la vidět dvě t ř et iny naš í st aré Kale do nie. T ady na výcho dní st r aně jezer a s íd lil MacGr egor ův klan a pust é slo je n ed alek o o dt ud byly čast o skr áp ěné kr ví půt ek Jako bit ů a Hano ver ánů. Za kr ásnýc h no cí t am vyc ház í bledá luna, kt er á bývá ve st ar ých sk azk ách nazývána „MacFar la no vo u lucerno u“ a o zvěna do neko nečna o p aku je neh yno u cí jmé no Ro b Ro ye a MacGregora Campbe lla. “ Po d le Jamese St arr a si Ben Lo mo nd, nejzazší výběžek Gramp ianského po ho ř í, skut ečně zaslu hu je b ýt o pěvo vaný s lavným skot ským sp iso vat ele m. E xist ují s ice mno hem v yšš í p o ho ř í, je jichž vr cho ly po kr ývá věčný s níh, ale snad nikd e na celé m svět ě se nenajd o u pů vabně jš í ho r y. „A k ro mě t o ho, “ dodal, „kd yž s i po mys lí m, že celý Be n Lo mo nd pat ř í vévo do v i z Mo nt ro sy! Jeho milo st má vlast ní ho ru, jako lo ndýnsk ý měšťa n mívá na své zahr ádce kousek t rávníku!“ S inc la ir mez it ím d o r azil k vesnic i T ar bet na pr o t ilehlé m bř ehu jezer a, kde vyst o up ili cest u jíc í, s mě ř u jíc í d o Juver ar y. Ben Lo mo nd o dt ud bylo vidět v celé je ho kr áse. Jeho ú bo čí, br ázděná pásy byst ř in, se t řpyt ila jako pruhy r ozt aveného st ř íbr a. Čím d é le S inc la ir p lu l p o d él ú pat í hor y, t ím d ivo čejš í byla o ko lní kr ajina. Je n t u a t am st ály o samě lé st ro my, po nejv íc e vr by, je jic hž p ro ut í se kd ys i u ž íva lo k věšen í chu d ák ů, „... aby se u šet ř ilo za kono pí, “ jak poznamena l Ja mes St arr. Jezero se t áhlo směr em na sever a čím dál t ím více se zužo valo. Hor y na jeho bř ezích ho svír a ly st ále t ěsněji. P ar ník minu l ješt ě něko lik o st ro vů a o st růvků, např ík lad I nver r ng las a E ilad Who n, kde se t yč ily t ro sky býva lé MacFar lano v y t vr ze. Oba bř ehy se ko nečně spo jily a S incla ir zakot vil v I nvesna idu. Zat ímco se p ř ip r avo vala sn íd aně, Ne lla s i společ ně se s v ými p r ů vo d ci v yš la k byst ř ině ned a lek o př íst avu, kt er á se z obro vské výšk y ř ít ila do jezer a. P ůso bila do jme m jak o b y jí t am něk d o př ičaro val jen pro o kr asu a pro r ado st t ur ist ům. Nad ro zvíř en ými p ro ud y se vznáše l ho upavý můst ek, st ále zaha lený závo je m vo d n í t ř íšt ě. Ot vír al se o dt ud po hled na ve lk ou část Lo mo ndského jezer a, na je ho ž h lad ině S inc la ir v yp ad al u ž jeno m jako nepat r ný bo d. Hned po sníd an i se v yd a li na cest u ke Kat r in skému jezer u. K t o mu účelu t u bylo př ipr aveno něko lik po vo zů se znak em ro d in y Br ead alba nů , u nichž k d ys i h leda l út o čišt ě Ro b Ro y př i své m ú t ěk u. Vo zy sk ýt aly d o st at ečné po ho d lí, t ypické pro ang lick o u do pr avu. Harr y p o mo hl Ne lle na st řechu, jak bylo t enkr át zvykem, a s př át eli se usad i l i vedle ní. V yšňo ř ený k o čí v čer vené li vr eji vza l do le vé r uky o prat ě svého čt yř sp ř eží a vů z začal p o zvo lna st o upat podél kř ivo lakého kor yt a byst ř in y do vr chu. Kr ajina mez i Lo mo nd sk ým a Kat r insk ým jezer em byla d ivo ká. Údo lí začína lo ú zk ými ú žla bina mi, úst ící d o Aber fo yl ské do liny. T o jméno dívce bo lest ně př ipo mína lo o ny hr ů zné p ro p ast i, v je ji chž hlu binách st r ávila dět st ví. P rot o se James St arr r ych le snažil t ro chu ji svým vypr avo váním r ozpt ýlit . Oko lní kr ajina mu k t o mu poskyt o vala o pr avdu o bro vské mno žst ví ná mět ů. T ad y na bř ezíc h ma lé ho Ar d sk ého jezera se o dehr ávaly ne jvýz na mně jš í událo st i
Ro b Ro yo va živo t a. Opo d ál se vyp ína ly po nuré vápenco vé skály, hust ě p ro st o u pené kř eme ne m, kt er é po st upem času a půso bením po vět r no st ních vlivů zt vr dly na ce ment . Nu zné chat rče, podo bné br lo hům, zvané „bo ur rochy“, byl y ro zt ro ušené mez i o vč ín y. T ěžko ř íct , zda v nich ž ili l idé nebo divá zvěř . Pod iv né po st avičk y s v las y v yš iso van ým i po časím t u a t am s ledo valy po vo z velk ýma, vyje ven ýma o čima. „To t o je sk ut ečně míst o , “ ř ekl Ja mes S t ar r, „kt er é je plným pr ávem mo žné naz ývat Ro b Ro yo vým k r aje m. T ady zbro jno ši hr abět e z Lenno xu chyt ili p ro s lu lého so u d ce Nicho la Jar vie, důst o jného syna své ho ot ce, jáhna. Pr ávě zde ho po věsili za spo dky, kt eré našt ěst í b yl y z d ů k lad ného sko t sk ého su k na, a ne z le hkého fr anco uzsk ého har asu. Nedaleko pr ame nů Fort hu, kt er é jsou napájeny byst ř ina mi Be n Lo mo nd u, se dodnes zacho val br od, kudy hr dina př ešel, když pr chal p ř ed vo ják y vévo d y z Mo nt rosy. Kdyby býva l z na l t mavé skr ýše naš í u heln y, mo hl se každému pro následo vání vys mát . “ „T ak vid ít e, př át elé, “ ř ek l Jack Ryan, „v t o mhle kr aji, pamět iho dném v každ é m s měr u, nen í mo žné u d ělat an i k ro k, abycho m ne nar áželi na st o py minu lo st i, ze kt er ých čer p al Wa lt er S co tt , když nádher n ým zp ěve m p ř ebásn il v ýz v u MacGr ego ro va k lanu do zbraně. “ „Máš p r avd u, Jack u. Je t o všechno o pr avdu mo c hezké, “ o dpo věděl James St arr. „A t o všechno je d ů k azem, že so udce nebyl o ble čen po dle t radic sv ýc h p ř ed ků. “ „Ale t o ud ěla l ch ybu , pane St arre!“ „To nepo p ír ám, Jacku . “ S př ežení, kt er é mez it ím st o u p alo naho ru po př íkr ém bř ehu byst ř iny, nyní sest upo valo do su chého ú do lí bez st ro mů, poro st lého jeno m ř ídk ým vř esem. T u a t am se jako p yr amid y zved a ly hr o mady kamení. „To jso u mo h yly, “ v ysvět lo val Ja mes S t arr. „V dř ívě jš ích do bách na ně muse l každ ý ko le mjdo ucí př idat kámen na p amát k u hrd in y, p o cho vaného po d nimi. Odt u d po chází g alsk é r čen í: Běd a t o mu, kdo pro jde ko lem mo hyly a nepo loží na n i k á men k po slednímu po zdravu ! Kdyby vš ichni zacho váva li z vyk y s výc h př edků, byly b y d nes z t ěch mo h yl ce lé pahor ky. T ent o kr aj má skut ečně všechny p ř ed pok lad y k t o mu , aby se p o ezie vla st ní sr dcím ho r alů vyvíje la dá le, st ejně jako ve všech ho r nat ých o b las t ech, je jic hž př íro dní kr ásy po d něcu jí o br azo t vo rno st . Kdyby Řek o vé o býva li n íž inu, nikdy by s vé bájes lo ví nevyt vo ř ili. “ P ř i t ako vém r ozho voru po vo z zaje l d o ú zk ého ú do lí, k t er é by mo h lo b ýt v ýbo r n ým r e jd išt ěm sko t ačiv ých sk ř ít ků a šot ků. Ar ldet ské jezero zůst alo na levé st r aně a cest a nyn í ved la p o p ř ík r ém svahu ke St ro nachlakaro vu ho st inc i na bř ehu Kat r insk ého jezer a. Na jeho hlad ině se po hu po val ma lý par níček, lane m p ř ip o ut aný k p ř íst avn í hr ázi, p ř íznačně p o jmeno van ý „Ro b Ro y“. P rávě se chyst al k odjezdu, a t ak na ně j naš i cest o vat elé bez o t álen í nast oupili. Kat r insk é jezer o je d lo u hé po u ze deset mil a je ho šíř ka nepř esahuje dvě míle, ale i t ad y p ůso bí paho rk y na jeho po bř eží velko lepým do jme m. „N yn í t ed y v id ít e jezero , “ p ro hlásil Ja me s St arr, „kt er é bývá pr ávem př ir o vnáváno k d lo u hému ú ho ř i a nik d y pr ý neza mr zá. Nevím s ice, co je na t o m pr avd y, ale v k ažd ém p ř íp ad ě se st alo d ějišt ěm „Jezer ní panny“. Jse m s i jist ý, že k d yb y se náš př ít el Jack pozor ně zad íva l na vo d ní h lad inu , ješt ě d nes by u v id ě l vznáše jíc í se lehk ý st ín k r ásné Helen y Do u g laso vé.
„Ur čit ě ano , pane St arr e, “ p ř ik yvo va l Ja ck Rya n. „P ro č byc h ji ne mě l vidět ? P ro č by t a pů vabná žena ne mě la být na vlnách Kat r inského jezer a vidět pr ávě t ak jako skř ít ko vé u heln ýc h do lů na vodách Malko lmského jezer a?“ V t o m na zád i Ro b Ro ye zazněla hudba. Ho r al v nár odním kr o ji t am hr á l na dud y s t ř emi huk y ( měchy) , z nic hž ne jvět ší vydáva l t ó n g , prost ř ed ní h a ne jme nš í z něl v o kt ávě t o ho pr vního . Hr ací p íšťa la s o smi o t vo r y b yla lad ěna v g du r, je jím ž sedmým t ó nem bylo s nížené f ( míst o pr avid elného fis) . Hr ál p ro st ou me lo dickou náro dní p íse ň. Dalo by se ř íc i, že lid o vé po p ěvk y, kt er é nebyly n ik ým zk o mpo no vány, jso u jako usi př iro zeno u směsí še velení vět ru, bu b lá n í vo d a šu měn í list í. P ravide lně se vr acejíc í r efr én mě l zvlášt ní r áz. Jeho d vak r át po so bě jdoucí mo t iv se sk lád a l ze t ř í t akt ů o d vo u dobách ( čt vrt ích) a jedno ho t akt u o t řech čt vrt ích, kt er ý konč il lic ho u do bou. Na rozdíl o d st ar ších zpěvů se po hybo val v d u ro vé t ó nině a ř ečí č ís lic, ne vyjadř ujíc í not o vý zázna m, ale not o vé int er valy, b y se dal zapsat asi t akt o: 5 1 1.2 1 352511.765122. 22 1 1. 21 3 52 511. 765111.11 T eď byl Jack R yan d o ko nale šťast ný. Tut o píseň o skot ských jezer ech do bř e zna l, a t ak hymnu s zasvě cený p o et ickým legendá m st ar é Kaledo nie za do provodu ho r alov ýc h dud snad no zazp íva l: Ó s k ot sk á pl e sa, t i še s ní c í v k l i du v e č e r a, j st e báj í na ši c h pok l ad ni c í v y k r ás ná j e ze r a! N a v a ši c h b ře zí c h re k ů d áv ný c h l ze d os ud z ří t i m no hý sl e d, t ě c h sy nů r odů st a ro sl av ný c h, o ni c h ž z nal Wal t e r k s rdc i pě t . H l e v ě ž, k de č a ro dě j e k řa da si sk rov n ý k v a s sv ůj c hy st al a, t a m t á hl á, v ře se m k ry t á l ada, k de b l ou dí v á duc h Fi n gal a. Z de pr ov á dě j í v noc i k l í nu ho r sk ří t k ov é sv ůj buj ný r e j , t am př í še r ně se šk l e bí v st í nu hl e , Pu ri t án ův o bl i č e j ! A v podv e č e r z as m ož no z ří t i , j ak t a mo z di v ok ý c h t ě c h ho r k u b ře h u Wav e rl e y se ří t í , u ná ší Fl o ru M ac l v o r. . . J e ze rní pa nna pl a še t ě k á k o l na sv é m p y š né m k o mon i a dál e Di an a z a s č e k á, z d a r oh R oh R oy ův za zv oní . . . S ám F e r gu s s č e t nou ma n sk o u c ha s ou p rý on dy d o b oj e t u t áh, v á l e č n ou p í s ní mno ho hl a so u o zv ě nu b udě na hor ác h! Ne c h ť o su d o d v á s, m i l á pl e sa, n á s s e be d ál e o dv a ne , v á š v áb ný ob r az v k l í n u l e sa ná m p ov ž dy v d u ši z ů st ane ! Ó z ů st a ň, z ů st a ň, s l adk á v i di n o, a ne p rc he j j ak p l ac h ý se n!. . . T v ý m, d ra há n a še s k ot sk á ot č i no, j e st v ě č ně n a še s rdc e j e n! Ó s k ot sk á pl e sa, t i še s ní c í v k l i du v e č e r a, j st e báj í na ši c h pok l ad ni c í , v y k r ás ná j e ze r a!
B yly t ř i ho diny o dpo ledne. Ve d vo jit ém r ámu ho r Ben An a Be n Venu e se začína ly r ýso vat méně k ř ivo lak é bř ehy Kat r inského jezer a a ve vzdáleno st i as i p ů l míle se o bjev ila ú zk á výt o ň, na jejímž bř ehu mě l Ro b Ro y vysad it své pasažér y, směř u jíc í p ř es Kallander do St ir ling u .
Nella b yla v yčer p aná neu st álým duševní m napět ím. Kd yko li se je jí zr ak set k al s něč ím no vým, je jí r t y do kázaly v ys lo v it jeno m: „Mů j Bo že! Mů j Bo že!“. Nut ně s i po t ř ebo vala něko lik ho din odpo čino ut, i k d yb y jen p ro t o , aby s i mo h la lép e u lo žit do p amět i vzpo mínk u na t o lik kr ásnýc h míst . Harr y ji vza l za r uk u a do jat ě se jí podíva l do očí. „Ne llo , mo je d r ahá Nello , br zy se zase vr át íme zpát ky do našeho t emné ho do mo va, “ ř ek l. „Nebu d e se t i st ýskat po něčem z t o ho, co s vidě la běhe m t ěch něk o lik a ho din t ad y na t o m kr ásném bo žím svět ě?“ „Nebu d e, Harr y, věř mi, “ o d po věděla dívka. „Budu vzpo mínat , ale mo c r áda se s t ebou vr át ím do našeho milo vaného uhelného do lu. “ „Ne llo , “ o slo vil ji Har r y t ř esoucím se hlase m a mar ně se snažil zakr ýt svo je vzr ušení, „c ht ěla b ys, ab yc ho m b yli na ce lý ž ivot spo lu spo jeni př ed Bohe m i př ed lid mi p o svát ným svazk em? Cht ěla bys mě za muže?“ „Ano , Har r y, “ o d po věd ěla Nella a podíva la se na něj svýma jasnýma o čima. „Chc i b ýt t vo jí ženo u, jest li s i mys líš, že t i budu st ačit a že t vůj život ... “ Než st ačila do ko nčit vět u, na kt er é závis ela ce lá Harr yho budoucno st , st alo se něco neslýc haného . P řest ože byl Ro b Ro y o d bř ehu ješt ě př ine jme nš ím pů l míle, najedno u se pru d ce zast avil. Kýl lo d i nar azil na dno jezer a a př es veškero u námahu st ro j nedo kázal lo d í po hno ut . P ř íčino u t ét o nepř íje mno st i b y lo , že východní část Kat r inského jezer a se najed no u t éměř vypr ázdnila, jako by se jeh o d no pro t r hlo . Během něko lika vt eř in v ysc h lo jako mo ř ský bř eh za ne jvět šího o d livu v o bdo bí r o vno denno st i a t éměř všechna vo d a z něj zmizela v út ro bách země. „P ř át elé! “ vo la l Ja mes S t arr, když si uvědo mil, co se děje. „Bůh spas No vo u Aber fo yli! “
XIX. Poslední hrozba To ho d ne se v No vé Aber fo yli pr aco valo jako o bvyk le. Do dálk y se ro zléha l y výbuchy d yna mit o vých ná lo ží, kt er ými se lá ma la uhlo no sná skála, jinde o d let o valy kus y u hlí po d úder y šp ičák u a št ěněr u, nebo skř íp a ly vr t ací st ro je, zar ýva jíc í se do písko vco vých a bř id lič nýc h s mr sků. Občas bylo slyšet t áhlé dut é zvu k y, k d yž st ro je hna ly vzd u ch vět r acími šacht ami, je jic hž dř evěné záklo pk y po d jeho mo hut n ými nár azy s h lo mo zem zapadaly. Ve spo dních št o lách jezd il y „hu nt y“, hav íř sk é vo zík y, mecha nick y po háněné r ychlo st í pat náct i mil za ho dinu a aut o mat ické zvo nky dáva ly dě ln ík ů m zna men í, ab y u st o up ili d o po st r ann ích výk le nk ů . Klece, zavěšené na pro vazech o vinut ých ko lem mo hut ných hř íde lů t ěžních st ro jů , st o jíc ích na p o vr chu, neust ále st o upaly a k lesa ly. E lekt r ick é la mp y naplno o svět lo valy nád her né Uhelné měst o. T ěžba byla v p lné m p ro ud u. Uhlí se hro mad ilo v „hunt ech“, kt er é se po st o vk ách vys ýp a ly d o t ěžních k o šů na dně šachet . Zat ímco část havíř ů po pr áci od po číva la, d enní s měna p r aco vala, t akže nepř iš la naz mar ani hodina. S imo n s Magdou se po o bědě po sad ili venk u za do mk em. St ar ý nad d ů ln í t r ávi l svo u o bvyk lo u o dpoled ní s iest u a ko uř il d ýmk u nacp ano u v yn ik a jíc í m fr anco u zsk ým t abák em. Manželé samo zřejmě ho voř ili o Nelle, o svém s yno v i a James i S t arro vi a o je jich v ýlet u na povr ch. Kde asi jso u? Co asi děla jí? Jak mo ho u zůst at t am naho ře t ak d lo uho, a nest ýská se jim př i t o m po uhelně ? Najed no u se o zval o bro vský h lu k , jak o kd yb y se d o do lu ř ít il nes mír n ý vo dopád. S imo n Fo r d s Magdo u vysko čili . T éměř ve st ejné m o kamž iku se vzed mu ly v ln y Ma lk o lmsk ého jezer a. Vyso k á vlna, zp ěněná jak o mo ř sk ý př íbo j, zaplavila bř eh a rozbila se o st ěnu st avení. S imo n Ford r ych le o d ved l Mag du do pr vního pat r a do mku. Ze všech k o ut ů Uhelného měst a, o hroženého nečekano u záplavo u, se ozýva lo úzko st né vo lán í o pomo c. Jeho o byvat elé h led a li ú t o čišt ě všude mo žně, i na vyso kých bř id lico vých skalách, le mu jíc íc h bř eh je zer a. Vyp u k l z mat ek. Něko lik havíř sk ých r o d in se jak o ro zu mu zbave n ýc h h na lo k t u nelu , aby se t udy do st aly d o vyšš íc h pat er. Všichni se bá li, že důl, jeho ž št o ly saha ly až po d S ever ní p r ů p lav, zaplavilo moř e. V t ako vém př ípadě by b yla zat o p ená celá r o zleh lá jesk yně a s mr t i by neunik l ani jed iný z o byvat el No vé Aber fo yle. Kd yž p r vní uprchlíc i do běhli k ú st í t u nelu , u vid ěli p ř ed sebo u S imo na For da, kt er ý vyše l z do mk u. „Zp át k y, zpát ky, př át elé! “ vo la l st ar ý n ad d ů ln í. „Kd yb y mě lo b ýt naše měst o zat o p ené, po vodeň by po st upo vala r ych le ji než v y a n ik d o by p ř ed ní neut ekl. Ale vo d y u ž nepř ib ývá! Nebezp ečí, jak se zdá, po minu lo . “ „A co naši p řát elé, kt eř í p racu jí v do le?“ vola lo něko lik havíř ů. „Ne mu s ít e se o ně bát !“ o d po věděl S imo n Fo rd. „T eď se t ěží v pat r ech po lo žených výše než d no jezer a. “ St ar ý nadd ů ln í mě l as i p r avd u. Záplava sice byla nečekaná a pr udká, ale ro zpt ýli la se p o celé m u he lné m do le a nezpůso bila nic jiné ho, než že se hlad ina Malk o lmsk ého jezer a zvýš ila o něko lik st op. Pohro ma se t ak Uhelné mu měst u vyhnu la a v yp ad alo t o , že záp lava se zt rat í v ne jspo dnějš íc h část ech uhelny, k d e
se do sud net ěžilo , a nev yžád á si žádné o bět i. Zd a b ylo př íč ino u t ét o záplavy p r o t ržen í ně jak é v n it ř ní nád r že v d ů sled k u sesu vu o ko lní půdy, nebo zda se do hlu b in d o lu p ro p ad l sv ým k o r yt em ně jak ý vo dní t o k z po vr chu, t o nemo hl ř íc i ani S imo n Fo r d, ani je ho přát elé. Ale nikdo nepochybo val o t o m, že se jed ná o náhodu, k jakým o bčas v uhe lných do lech do chází. Ješt ě t ého ž večera se všic hn i do zvěděli, co se st alo. Časopis y v hr abst ví t o t iž př ines ly zpr ávu o velice zv lášt ním úkazu na Kat r inské m jezeř e. Nella, Harr y, James St ar r a Jack Ryan, kt eř í se co nejr ych le ji vr át ili d o do mk u , zp rávu po t vrdili, a k d yž slyše li, že po hro ma se v No vé Aber fo yli o bešla pouze s h mo t n ými ško dami, oddechli s i. B ylo t o pro st ě t ak - d no Kat r inského jezer a se najedno u pro valilo a je ho vo da p ro nik la š ir o kou průr vo u až do do lu. V o blíbené m jezeř e skot ského romano p isce alespo ň v je ho výcho d n í část i - si nyní je zer ní panna ne mo hla už ani na mo čit své hezk é no hy. V míst ech, k d e jeho dno lež elo níže než část , kt er á o ním pr ůlo me m př iš la o vo du , se jezero scvrk lo na veliko st o byče jného r ybníka o něko lika jit r ech. T at o neslýchaná u d álo st způ so bila př ir ozeně ve lk ý r o zr uch. Něco t ako vého , ab y jezero během něk o lik a o k amžiků z mize lo do nit ra země, se st alo bezespo r u po pr vé. Nyn í nezb ýva lo , než ho vymaza t z map S po jeného kr álo vst ví na do bu, než se po u cpání t r hlin y zase zno vu naplní vo do u, což umo žní výt ěžek veř ejné sb ír k y, k t erá k vů li t o mu b yla zo r ganizo vaná. Walt er S cott by z t o ho musel ze mř ít žale m, k d yb y se t o ho do žil. Vlast ně se celá u d álo st d ala po měr ně snadno vysvět lit . Vr st va d ru ho hor níc h út varů mez i h lu bo ko u dut ino u a dnem je zer a t ot iž nebyla v důs ledku své zvlášt ní g eo lo g ick é st avby p ř íliš silná. P řest o že mě lo t o t o p ro t ržen í zř ejmě př ir ozeno u př íč inu, James S t arr, Harr y a S imo n Fo r d si k lad li ot ázku, nema jí- li za t ím vš ím hledat zlý ú mys l. Jejic h dř ívě jš í po d ezř ení, že by z lý d u ch pokr ačo val ve s výc h út o cích prot i všem, kdo t ěžili v bo hat ém u helné m lo žisk u , začalo být zase velmi akt uální. Za něk o lik dní o t o m Ja mes S t ar r ho vo ř il v d o mk u se st ar ým nad d ů ln ím a je ho s yne m. „S imo ne, “ ř ek l, „já s i mys lí m t o hle: př est ože t en př ípad lze lo gicky zdůvo dnit , má m jak és i ne jasné t u šení, že má ho dně spo lečného s t ěmi nevysvět lit eln ými p ř ího d ami. “ „Já s i mys lí m t o t éž, p ane James i, “ př is vědčil mu S imo n Fo r d, „ale r adil bych vá m nechat si t o pro sebe a pro šet ř it t o na vlast ní pěst . „ „V t o m př íp ad ě znám v ýs led ek už předem!“ ř ekl inženýr . „A t o ?“ „Na jd e me d ůk azy zlo činu , ale zlo čince ne!“ „Ale mus í t ad y b ýt , “ o dpo věděl S imo n For d. „Kde se jeno m mo hou scho vávat ? Jak b y mo hl jeden č lo věk, i k d yb y b yl sebep rohna ně jš í, udělat něco t ak ďábelsk ého jak o pro lo mit d no jezer a? Už skoro začíná m věř it jako Jack Ryan, že je t o nějak ý duch uhe lny, kt er ý ná m ne mů že o dpust it , že js me mu vpadli do jeho ř íše. “ Nellu sa mo zř ejmě p ř i t ěcht o t ajnýc h por adách necháva li po dle mo žno st í st r ano u. S ice sama bezd ěk y napo máha la snahá m ost at ních, ale nemě la o t o m ani t ušení.
Její c ho ván í svěd čilo o t o m, že sdílí o bavy svýc h pěst o unů. Její zar mo ucený o bliče j nes l st o p y t ěžk ých bo jů , o dehr ávajíc íc h se v je jím nit r u. V k aždém p ř íp ad ě b ylo ro zho dnut o, že se James S t arr, S imo n For d a Harr y v yd a jí k míst u průlo mu a po ku sí se něco zjist it . O svém záměr u niko mu neř ek li an i s lo va. Kd o neznal všechna fakt a, na kt er ých se zak láda ly do mněnk y Ja mese St arr a a jeho př át el, mu sel je jic h po čínání pokládat za napro st o absur dní. Za něko lik d nů vš ich n i t ř i nased li do lehkého člunu, kt er ý ř íd il Harr y, a zko u mali p ilíř e neso u cí část k lenby, nad kt erou spočíva lo dno Kat r insk ého jezer a. Měli pr avd u. P ilíř e b yl y p o ško zené výbuche m podkopů. Do sud byla pat r ná začer nalá míst a, pro to že vo da se vsako vala do půdy a opadávala, a t ak t aké mo hli zjist it , kd e byly p ilíř e podkopány. B ylo zř ejmé, že pro lo men í část i klenby po de dnem jezer a bylo př ed em pro myš lené a záměr ně způ sobené. „Vešker é po chyb no st i jso u vylo učené, “ řekl James St arr. „Kd o ví, co všechno b y se mo hlo st át , kdyby se neprop ad lo d no malé ho jezer a, ale mo ře!“ „Ano !“ ř ekl st ar ý naddůlní s jist o u hrdo st í. „Naši Aber fo yli b y mo h lo zat o p it jed ině mo ř e! Ale k do , u všech všudy, vůbec může mít záje m na zma ř ení t ěžby?“ „Je t o opr avd u nepo cho p it elné, “ o dpo věděl Ja mes St arr. „T ady se ne jed ná o o byče jné z lo č ince, kt eř í v yc házejí z ú kr yt u do o ko lí kr ást a lo upit . Něčím t ako vým b y se za t ř i ro k y u ž d ávno prozradili. Nejedná se ani, jak mě něk d y nap ad lo , o po d vo d ník y nebo p enězokazy, kt eř í by se se s vým neč ist ým ř e mes le m po t ř ebo vali sk r ývat v ně jak é m nezná mé m kout ě nekonečnýc h s lu jí a mě li t ed y záje m na t o m vypud it nás odt ud. Nik do p ř ece nebu d e fa lšo vat p eníze ne bo p ašo vat zbo ží, aby se s n ím scho váva l. A př est o je evident ní, že je t u nějak ý nes miř it eln ý nep ř ít el No vé Aber fo yle a že mu ve lmi zá lež í na je jím z ničení, ab y za každou cenu uko jil s vo ji zášť prot i ná m. Je pat r ně př íliš zbabě lý, než ab y jed na l o t evř eně, a své p lán y sp ř ádá pot ají. Ale je ho v yna lézavo st z něj d ě lá ve lice nebezpečného prot ivníka. P řát elé, t en ur čit ě zná všech n y sk r ýše v ce lé m o ko lí lépe než my, kd yž do vede t ak dlo u ho u n ik at našemu pát r ání. Jet o člo věk z našeho o bo ru a do st chyt r ý - t o je jist á věc a celé je ho dosavad n í c ho ván í o “ t o m ne spor ně svědčí. Po slyšt e, S imo ne, nemě l jst e něk d y o so bn ího nep ř ít ele, na kt er ého byst e mo hl mít po dezř ení? P ř emýš le jt e. Něk t eř í lid é d o k áží nenáv id ět až za hro b. Zkust e zavzpo mínat . Všechno, co se t u děje, je p lo d em š íle né zášt i, ch ladné a t rpělivé a je nut né, abyst e v t o mt o o hled u zašel co nejd á le do minu lo st i. “ S imo n For d neodpo vídal. Bylo v id ět , že poct ivě a př ísně zkoumá celý s vů j do savadní živo t . P ak zved l hlavu a ř ek l: „Ne, ř ík ám vá m p ř ed Bo hem, že ani já, ani Magda js me nikd y niko mu neu b líž il i. Nevěř ím, že bycho m mo h li mít byť je n je diného nepř ít ele. “ „Kd yb y t ak Nella ko nečně p ro mluvila! “ řekl inženýr . „P ro sím vás, p ane St arr e, i vás ot če, “ ř ekl Harr y, „po nechme pát r ání ješt ě ně jak ý čas v t ajno st i. Nept ejt e se ješt ě Nelly na nic! I bezt o ho je na n í v i d ět , jak je sk líče ná a jak se t r áp í. Jist ě jen kvů li mě skr ývá t aje mst ví, kt er é ji t íž í. Po kud mlč í, buď ne má co ř íct , nebo si mys lí, že mlu vit nes mí. O je jí nák lo nno st i k nám, k nám všem, nen í p ř ece po chyb. Až mi ř ekne, co zat ím t ají, hned se t o do zv ít e!“
„No do br á, Harr y, “ ř ek l inženýr , „a le př est o je je jí mlče ní v př ípadě, že opr avdu něco ví, napro st o nevys vět lit elné . “ Harr y se chyst al zase něco namít no ut , ale inženýr do dal: „Bu ď bez st aro st i. T é, kt er á má být t vo jí ženou, neř ekneme ani slo vo. “ „A kt erá se jí st ane co nejd ř íve, když do vo lít e, ot če. “ „S vat ba se bu d e ko nat př esně za měs íc, chlapče, “ ř ekl S imo n Fo rd. „A vy, pane James i, do u fá m zast o u p ít e Nellina ot ce?“ „Můžet e se spo lehno ut , “ o d po věděl inženýr . James St ar r a o ba jeho p rů vo d ci se vr át ili do do mku. O svém pát r ání se nik o mu nez mín ili a n i s lo ve m, a t ak p ro celý d ů l zů st alo pro lo men í k len b y je no m nešťast nou náho do u. S ko t sko pro st ě mě lo o jezero méně. Nella se po ma lu vr át ila zase ke své o bvyklé pr áci. Návšt ěva na po vr chu v je j í d u ši s ice zanecha la ne smazat elné vzpomínk y, kt er é Harr y využ íva l př i je jí m d alš ím vzd ělá ván í, a le jinak se pro ni po znáním ž ivot a ve vně jš ím s vět ě nic nez měn ilo . S vů j t emn ý d o mo v milo va la st ejně jako dř ív a cht ěla t am zůst at žít i jak o žena, k d yž t u st r ávila své d ět st ví i mlád í. Ch yst an ý s ňat ek Harr yho Fo rd a s Nello u př iro zeně naděla l v No vé Aber fo yl i ve lk ý r o zru ch. Blaho př ání se do do mku jen s ypa la a Jack Ryan r ozhodně nepř iše l mez i p o sled n ími. P o v íd alo se, že si na s lavno st , kt er é se mě li účast nit vš ich n i o byvat elé Uhelného měst a, t ajně nacviču je své nejkr ásně jš í pís ně. Ale p r ávě v t o mt o po sled ním měs íc i př ed svat bo u proděláva la No vá Aber fo yle mno hem t ěžší zko ušky než kdyk o li p ř ed t ím. Č ím v íce se b líž il d en, k d y sp o lu mě li b ýt Harr y a Nella navžd y sp o jeni, t ím čast ěji do cházelo k vážným ne ho dám, vět šino u př i p racích v ú t ro bách do lu, a nebylo mo žné se do br at je jich skut ečné p ř íč in y. Jed no u začala ho ř et dř evěná výzt uha je dné spo dní št o ly a naše l se i kahan, kt er ý žhář po u žil. Hro zilo , že požár zachvát í ce lý dů l, ale Har r y s p ř át eli ho s nasazením ž ivo t a zlik v id o va li. St ačilo použít has ic í př íst ro je naplně né vo dou bo hat ě syceno u k yse lino u u hlič it o u, ja kými byl dů l z bezpečno st ních dů vo dů vybavený. J ind y se zase v důsledku pr ask lýc h p o d p ěr nýc h t rámů zř ít ila část šacht y a James S t arr zjist il, že p o dp ěr y někdo nař íz l p ilo u. Harr y, kt er ý v t ěch míst ech pr ávě do hlíže l na p r áci, b yl zava le ný po d sut ina mi a je no m zázr akem nepř iše l o život . Za něko lik d n í v lak vo zík ů mechanické dr áhy, na kt er ém Harr y seděl, nar azi l na př ekážku a vyk o le jil. Po zději se zjist il o, že př es ko leje někdo po lo žil bř evno . T ako vé nešťast né náho d y se mno žily do t é mír y, že mez i ha víř i vyp u k la panik a. V p ráci je do k ázala u dr žet jeno m př ít o mno st inžen ýr ů . „T ěch p ado u chů mu sí b ýt celá ba nda, “ ř íka l S imo n Fo r d, „a my nedokážeme ch yt it ani jedno ho . “ Zno vu začalo pát r ání. Po lic ist é z celého hr abst ví byli na no ho u ve dne v no ci, ale všec hno b ylo mar né - nezjist ili vůbec nic. James S t arr nař íd il Har r ymu , na kt er ého měli nezná mí z lo činc i p at r ně spadeno nejvíc, aby se sám nepoušt ěl nik a m mimo o kr u h prací. Po do bně t o b ylo i s Ne llo u , př ed kt erou na na lé havé Har r yho prosby důs ledně t ajili všech ny t y z lo čineck é po ku sy, kt eré by jí mo hly př ipo meno ut její minu lo st . S imo n Fo r d s Magdou ji př ís ně č i sp íše ve lmi st arost livě hlída li ve dne i v no ci.
Děvče si t o ho velmi d o bře všimlo , ale nikdo od ní nes lyše l jed ino u výč it ku, ne jme nš í p o st esk nut í. Uvědo mo vala s i, že s ní t akt o jedna jí je no m v je jím zá jmu ? Po d le všeho ano . Na o p lát k u i o na sama zase st aro st livě bdě la nad o st at ními a ne mě la k lid, dokud všichni je jí mi lí n eb yli p o hro mad ě zase zp át k y v d o mk u. Kd yž Harr y večer př icházel d o mů, dávala na jevo př ímo šíle no u r adost , přest o že byla sp íše zd r ženlivé než sd ílné povahy. Ráno byla na no hou pr vní ze všech a k d yk o li se blíž ila ho d ina o dcho d u do pr áce v do le, zno vu zner vózněla. Ab y o p ět nab yla zt r aceného k lidu, nemohl se Harr y do čkat , až se je jic h sňat ek st ane sk ut ečno st í. Měl za t o , že t vář í v t vář t o mut o nezvr at nému fakt u se o na zlo ba u k lid ní, když uvid í, že nic jiné ho ne zbývá a že Ne lla se př est ane cít it v o hro žení, až se st ane jeho ženo u. Nedo čkavý byl i Ja mes S t arr, st ejně jako S imo n Fo r d a Mag da. Všichni po čít ali dny. Na všech jak o by leže la t íha t ěch nejc hmur ně jš íc h př edt uch. Všimli s i, že je jic h sk r yt ému nepř ít eli, kt er ého nedokázali o dhalit , ani se mu br ánit , není lho st ejné n ic, co se t ýk á Nelly, a je jí s l avno st ní s ňat ek s Harr ym mu jist ě mo hl zavdat př íč inu k novému v ýbu chu nenávist i. Jed no ho dne r áno, t ýden před st ano ven ým d a t em svat by, vyš la Ne lla v neb lahé př edt uše z do mk u p r vní, aby se rozhléd la ko lem. So t va p řekro čila pr áh, vyd ěšeně vykř ik la. Výk ř ik se rozlehl po celém do mk u a Mag d a, S imo n a Harr y o kamžit ě spěchali po dívat se, co se d ívce st alo . Nella b yla b led á jak o smr t a je jí t vář prozrazo vala nevýs lo vno u hr ůzu. Nebyla scho p na slo va, jeno m u p ř eně zír a la na o t evř ené dveř e do mku a t ř esoucí se r u ko u uk azo vala na vzk az, kt er ý t am v no ci někdo načmár al a kt er ý ji t ak vyděs il, kd yž ho u vid ě la. St álo t am: „S imo ne For de, ukr adl js i mi p o sled n í žílu našeho st ar ého do lu! T vůj s yn Harr y mi u k r ad l Nellu ! Běd a vám! Běda vše m! Běda No vé Aber fo yli! S ilfa x“ „S ilfa x! “ v yk ř ik li S imo n Fo rd s Magdou na jedno u. „Co je t o za člo věka?“ zept al se Har r y, je ho ž pohled t ěkal st ř ídavě z ot ce na d ívk u . „S ilfa x! “ o pako vala Nella zo u fale. „S ilfa x! “ Tř ásla se po celém t ěle a po řád doko la o pako vala t o jméno , až ji Magda mu sela vz ít ko lem r amen a t éměř násilím o dvést zpát ky do je jí svět ničk y. James S t arr př iše l běhe m o k amžiku. Když si pr ohlédl a př ečet l výst r ahu, ř ek l: „To h le p sa la st ejná r u k a, kt er á napsala t ehdy t en do pis o dpor ujíc í va šemu, S imo ne. T en člo věk se t ed y jmenu je S ilfa x a vid ím na vás, že ho znát e. Kdo je t o ?“
XX. Kajícník V hla vě st ar ého nadd ů ln ího se najedno u rozbř esklo. S ilfa x bylo jméno po sled n ího „kajíc níka“ Do chart o va do lu. Kd ys i ješt ě př ed zaved ením bezpečného kahanu znal S imo n Fo r d t o ho po divína, po hrd ajíc ího živo t em, kt er ý den co den vyvo lá va l dr o bné výbu ch y t řask avého plynu. Čast o vídal t o zvlášt n í st vo ř ení, jak se p líž í k o le m, po k ažd é v do pro vo d u „Harfang a“, o blu d né no ční so vy, kt er á mu př i je ho nebezpečném zaměst nán í p o máha la t ím, že vynáše la hoř íc í knot do výšk y, kam už S ilfa x ned o sáhl. Jedno ho d ne st ařec najednou zmize l a s ním i o siř e lé děvčát ko , naro zené v do le, kt er é k ro mě něj, svého praděda, jiné př íbuzné ne mě lo . To dít ě byla zř ejmě Nella. Oba t ed y st r ávili k d esi ve sk r yt u pro past i do dne, kdy Harr y Nellu zachr án il, celýc h p at náct let . St ar ého naddůlního se zmocn il p o cit so u cit u i hněvu záro veň a vypr ávěl inžen ý ro vi a svému syno v i o t o m, co v něm S ilfaxo vo jmé nu vyvo la lo . T ím se celá věc v ys vět lo vala. Tou t aje mno u byt o st í, kt erou t ak dlouho mar ně hleda li v hlub inách No vé Aber fo yle, byl S ilfa x. „V y jst e ho t ed y znal, S imo ne?“ zept al se inže nýr . „Ale jist ě, “ o dpo věděl naddůlní. „Mu ž se sovo u! Nebyl t o už žádný mlad ík , mo h l b ýt o p at náct nebo d vacet let st ar ší než já. Učiněný d ivo us, s nikým se nest ýk al a ř ík a lo se o něm, že se nebojí vo dy ani o hně. Bylo ro zhodně něco zv lášt ního na t o m, že si vybr al p r áci k ajíc n ík a, o kt ero u sko ro nik d o nest ál. Nebezp ečné zaměst nání mu as i p o mát lo rozum. Říka lo se, že je z lý, a le s nad b y l je no m b lázen. Mě l o bro vskou sílu a d ů l zna l jak o n ik d o jin ý - ne bo př ine jme nš í m st ejně d o bř e jako já. A t aké mě l u r čit o u vo lno st . Opr avd u jsem s i mys le l, že u ž mu s í b ýt hezkých p ár let mrt vý. “ „Ale ř ek nět e mi, “ ř ek l Ja mes S t ar r, „co zname na jí t a slo va: Ukr adl js i m i po sled n í žílu našeho st ar ého do lu?“ „To je t ak, “ o dpo věd ěl S imo n For d, „S il fa x t o v hlavě nikd y ne mě l v po řádku, jak u ž jse m ř ekl. Dě la l s i na st arou Aber fo yli nár o ky, jako by byla jeho , a čím víc se bo hat st ví Do chart o va do lu - je ho do lu! - vyčer pávalo, t ím b yl po dr ážděnějš í. V yp adalo t o skoro, jak o b y se mu k ažd ý ú d er šp ičák u zabo d ával do t ěla. P amat u ješ si na t o , Mag do ?“ „Ano , S imo ne, “ odpo věděla st ar á S kot ka. „N a t o všechno jsem s i vzp o mně l, když jse m na dveř íc h uvidě l S ilfaxo vo jméno . Opravd u jse m ho u ž dávno mě l za mrt vého a ani ve s nu by mě nenapad lo, že t en zlo činec, po kt er ém js me t ak dlo uho pát rali, je býva lý ka jícník z Do chart ova do lu. “ „T eď u ž je t ed y všech no jas né, “ ř ekl J ames S t arr . „S ilfax na no vé lo žisk o nar azil náho do u a ve své m so beckém š íle nst ví se pokládal za je ho vyvo le ného ochr ánce. Žil v d o le, ve d ne v no ci se po něm t oula l a ně jak ým způso bem se do p át ral vašeho t aje mst ví, S imo ne, a že jst e mě nar yc hlo zavo la l k vá m. Z t o ho p ak vyp lývá, proč napsal do pis o d po ru jící t o mu va šemu , p ro č po mé m p ř íc ho d u ho dil po Harr ym ba lvane m a st r hl žebř íky v Yaro wské šacht ě a t aké pro č u cpal t r hlin y ve st ěně p řed no v ým lo žiskem, a t ím nás uvěz nil. Naše vys vo bo zení p ak b ylo jed ině Nellina záslu ha, a t o rozho dně bez vědo mí S ilfa xe a prot i jeho vůli! “
„L íč ít e t o př esně t ak, jak se t o muselo st át , pane St arr e, “ pozname na l S imo n For d. „Býva lý k ajícn ík je u rčit ě úplný blázen. “ „T ím lép e, “ řek la Magd a. „Nev ím, nev ím, “ o d po věd ěl Ja mes S t arr a po kýva l hla vo u, „t o jeho šílenst ví mu s í b ýt hro zné. Teď u ž cháp u, proč je Nella t ak vyděšená, kdyko li s i na ně j vzp o mene, a že nechce u d at vlast ního děda. Jak smut ný muse l být je jí ž ivot po je ho boku. “ „Mo c smut ný, “ p ř is věd čil S imo n Fo r d, „ve spo lečno st i t ako vého divo use a jeho st ejně d ěs ivého „Har fang a“. T en pt ák určit ě t aky ne ní mr t vý. To o n nám uhas i l kahan a zavin il, že se pro vaz s Har r ym a Nello u mále m př et r hl. .. “ „A já zas c háp u , “ ř ek la Mag d a, „že zpráva o sňat ku jeho vnučk y s naš ím s yne m muse la S ilfaxo vu zášť a zuř ivo st jeno m vyst upňo vat a do hnala ho k nejho r šímu. “ „Ne llina s vat ba se s yne m mu že, kt er ému dává za vinu, že ukradl po slední ž ílu st aré Aber fo yle, ho mu sela ro zběsnit , “ přisvědč il S imo n For d. „Ale nak o nec mu nezb yd e n ic jiné ho, než se s t ím s míř it !“ vykř ik l Harr y. „I k d yb y sá m ž il v ú st r aní d a lek o o de všech celý ž ivot , musí př ece uznat , že Nellin no vý ž ivot je lep š í než t en, kt er ý mě la s ním v hlu binách uhe lného do lu. Jsem s i jist ý, pane St arr e, že by se o t o m dal př esvědčit , jeno m kdybycho m ho mo hl i do st at ... “ „Har r y, blázna nep ř esvěd číš! “ odpo věděl inženýr . „Je sice lepš í, když v íme, kdo je naš ím nep ř ít ele m, ale v yhr áno ješt ě nemá me. Musíme se mít na pozo r u, př át elé. A t vým p r vn ím ú ko le m, Harr y, bude na všechno se Nelly v yp t at . Mu sí t o b ýt ! Za t ěcht o o ko lno st í jist ě po chopí, že by je jí da lš í mlčení ne mě lo smys l. Mu s í p ro mlu v it , už v zájmu st ar ého S ilfa xe. Pro něho i pro nás je st ejně dů lež it é, ab ycho m mu jeho záměr y p řek azili. “ „Ale Ne lla ná m ne jsp íš sa ma o své vů li vst ř íc ne v yjd e, p ane St arr e, “ o d po věd ěl Harr y. „Z jist ili js me, že až do su d mlče la kvůli své mu svědo mí a po važovala t o za svo u po vinno st a ze st ejného d ů vo du začne mlu v it , k d yž s i t o bu d et e př át . Mat ka ud ěla la d o bř e, že ji o d ved la do je jí s vět ničk y. Pot řebo vala s i t ro chu odpočino ut , ale t eď pro ni zajd u . “ „Nen í t ř eba, Har r y, “ o zvala se pevným a jas ným hlase m d ívka, právě vst upujíc í do svět nice. B yla b led á. Na je jíc h o čích b ylo v id ět , že plakala, ale vypadala pevně o dhodlaná jed nat t ak, jak jí v t ét o vážné chv íli k ázalo je jí sr dce. „Ne llo !“ v yk ř ik l Harr y a sp ěchal jí vst ř íc. „Har r y, “ o d po věd ěla Nella a po hybe m r uky sno ubence zadr žela, „dnesk a se t vů j o t ec, t vo je mat k a i t y u ž mu s ít e do zvědět celo u pr avdu. Ani vy, pane S t arr e, nes mít e u ž dál žít v ne jist o t ě a nevědět nic o dít ět i, kt er ého jst e se uja li, př est ože jst e ho neznali, a kt eré Harr y - k e svému nešt ěst í - vynes l z propast i. “ „Ne llo !“ v yk ř ik l Harr y zno vu. „Nech Nellu mlu v it , “ ř ek l James St arr a po kynu l Harr ymu, aby mlče l. „Jse m vnu čk a st arého S ilfa xe, “ začala N ella, „a nikd y jse m nepoznala mat k u, t epr ve když jse m p ř iš la k vám, “ do dala a po díva la se na Magdu. „T en den bu d iž po chvá len, “ o d po věděla st ar á Skot ka. „N ik d y jse m nep o znala o t ce, až t o ho dne, kdy jse m se set kala se S imo ne m For dem, “ po kr ačo vala Nella, „ani př ít ele, dokud jsem nepot kala Harr yho a nedr žela ho za r uk u. Celých pat náct let jse m sa ma se s vým děde m ž ila v
ne jo d leh le jš ích zák o ut ích do lu . S ním nebo spíš kvů li ně mu. Vídala jse m ho má lo k d y. Z mize l ze st ar é Aber fo yle a uchýli l se do ko nčin, kt er é znal je no m o n. B ýva l k e mě sv ým zp ů so bem laskavý, i když mě děsil. Kr mil mě vš ím mo žným, co př ines l sesho r a, a ješt ě si mat ně vzpo míná m, že když jse m byla úp lně ma lá, živ ila mě k o za. Z je jí zt rát y jse m byla hro zně smut ná, a t ak děda, když mě vid ě l t ak ut r áp eno u, př ived l br z y jiné zvíř e, prý psa. Jenže t en pes byl vese lý a št ěk al a d ěd a nemě l p ro jev y r ad o st i r ád a děsil se každého zašust ění. Mě naučil mlčet , ale p sa t o nau čit nemo hl. Chu d ák zvíř e pot o m zmize lo . Dědo vým spo lečníke m b yl divo ký pt ák Har fang . Nejd ř íve mi nahá něl hr ůzu, ale o n na o dpor , kt er ý jse m k ně mu cít ila, ned bal a zakr át ko k e mě př ilnu l a já jse m mu sp láce la st ejně. Brzy mě p os lo uchal r ad ěji než svého pána a já jse m se o něj začala bát , prot ože děd a žár lil. Zača li js me se s Har fange m sk r ýv at , ab ycho m mo h li b ýt co nejv íce spo lu . B ylo nám spo lu do bř e... Ale mlu v ím poř ád jeno m o so bě! Teď jde o vás. .. “ „Ne, děvenko , “ p ř er u šil ji Ja mes S t ar r. „Jen ná m vypr avuj všec hno , na co si vzp o meneš. “ „Mů j d ěd a, “ po k račo vala Nella, „vás vž dyck y hr o zně ner ad vidě l v uhe lně, i k d yž t u míst a bylo dost a jeho o bvyk lý út u lek byl o d vás d alek o . Pro st ě se mu ne líb ilo , že jst e t ad y. Kd yž jse m se ho pt ala na lid i naho ř e, zachmuř il se, neo dpo věděl a d lo u ho vů bec nep ro mluvil . Nejvíc se r ozzlo bil, když vidě l, že vá m váš st ar ý d o mo v nest ačí a ho d lát e se dobývat do jeho svr cho vané ř íše. Př ísaha l, že zemř et e, kd yž se vám p o d ař í pro niknout do no vého do lu, kt er ý znal je no m o n sám. Na svů j věk má po ř ád o bro vsko u s ílu a k d yž jse m s lyše la jeho v ýhr u žk y, mě la jse m st r ach o vás i o něj. “ „P o k raču j, Nello , “ po bíd l ji S imo n Fo r d, když se na chvíli o dmlče la, snad ab y s i u spo řád ala své myš lenk y. „Kd yž d ěda po vašem pr vním p o k u su zjist il, že jst e se do st ali d o cho dby v No vé Aher fo yli, “ mlu v ila Ne lla dál, „zat ar asil ji a uvěznil vás t am. Zna la jse m vás jeno m jak o st ín y, kt er é jse m někd y zahlédla v t emnot ě, ale předst ava, že by něk do mě l v t ěch hlu b inách ze mř ít hlad y, byla nesnes it elná. Nezáleželo mi na t o m, jest li mě p ř ist ihne p ř i č inu a opat r ně jse m vá m o bčas do nesla t rochu chleba a vo d y... T ak r áda bych vás b yla o dvedla, ale o st ražit ost mého děda nebylo t ak snad né o k lamat . B yli jst e na po kr aji s mr t i! Našt ěst í př iše l Jack Ryan s př át eli. Bůh mě ved l, že jse m je p r ávě t en d en po t kala a o dvedla jse m je k vá m. Kd yž jse m se vr acela, děd a mě ch yt il a hr o zně se na mě rozzlo bil. M ys le la jse m, že v je ho r u ko u u mř u ... Od t é do by byl mů j ž ivo t nesnes it eln ý. Děd a se nap ro st o po mát l: pro hlás il se k r ále m st ínu a o hně. Když s lyše l úder y vaš ich šp ičáků do uheln ých žil, k t er é po k lád al za svů j ma jet ek, zuř il a vzt ekle mě bil. Cht ěla jse m ut éct , ale ne mo hla jse m, pro t o že mě p ř ísně hlída l. Nako nec mě př ed t řemi měs íc i v ná va lu š ílenst v í p u st il d o pro p ast i, k d e jst e mě naš li, a zmize l. Harfa nga, kt er ý zůst al se mno u, vo lal mar ně. Jak d lo u ho jse m t am byla, nevím. Jeno m s i pa mat uji, že u ž mě o vanu la s mr t , a p ak př iše l Har r y a zachr ánil mě. Vidíš a le, že vnučka st ar ého S ilfa xe ne může b ýt t vo jí ženo u, Harr y, protože t u jde o t vůj ž ivot a život y vás všech. “ „Ne llo !“ v yk ř ik l Harr y. „Ne, “ o dpo věděla d ívk a. „V ím, jakou o běť mus ím př inést . E xist uje jeno m jed in ý p r o st ředek, jak od vás odvr át it záhu bu , mu sím se vr át it k dědo vi. Hro zí celé No vé Aher fo yli. . . Jeho sr d ce nezná s lit o vání a n ik d o neví, na co ho zlý du ch
po mst y mů že p ř ivést . Mů j ú ko l je jas ný. B yla byc h t o nejbídně jš í st vo ř ení, kdybych váha la. S bo hem - a d ěku ji vá m! Ukázali jst e mi, jak vypadá št ěst í. Ať se st ane co ko li, mo je sr dce zů st ane s vámi! “ S imo n Fo rd, Magda i Harr y š íle ný bo le m př i t ěch s lo vech vysko čili. „Co že, Nello , “ vo la li zo u fa le, „t y b ys nás cht ěla opust it ?“ James S t arr je uklidnil r o zho d ným g est em, p ř ist o upil k Ne lle a vza l ji za o bě r u ce. „Do bř e, milé d ít ě, “ ř ek l. „Řek la js i ná m, co s po važo vala za svo u po vinno st , a my t i t eď o dpo víme. Nenecháme t ě o dejít , a když bude t ř eba, budeme t ě dr žet nás ilím. M ys líš s i snad , že js me t ak zbabě lí, abycho m př ija li t vo ji š lechet no u o běť? S ilfa xo vy v ýhr u žk y jso u v každém př ípadě závažné, ale člo věk nako nec zů st ane člo věk em a my u d ě lá me, co bude v naš ich s ilách. Mo hla bys ná m snad - i v zá jmu S ilfaxe sa mo t ného - ř íct něco o je ho zvyc íc h a kde se skr ývá. Máme v ú mys lu ho pouze zneškodnit a po kud mo žno př ivést k ro zumu. “ „Chcet e od e mě ne mo žné, “ o dpo věděla Nella. „Mů j děda je všude a nik d e. Nik d y jse m je ho sk r ýše nezna la! Nikd y jse m ho nevidě la usno ut . Když s i naše l no vý ú t u lek , nechal mě sa mo t nou a zmizel. Kd yž jse m př emýš le la, co udělá m, t u šila jse m, p ane St arr e, jak mi as i o dpovít e, a věřt e mi, že exist uje jeno m jed in ý zp ů so b, jak ho odzbro jit : když se k němu vr át ím. Nikdo ho nikd y neuvid í, ale o n sám v id í všech no . Mys lít e, že by mo hl vyč íst vaše ne jt ajně jš í myš le nk y - o d do p isu p anu St arro vi, až po mů j sňat ek s Harr ym, kdyby ne mě l z vlášt ní dar ja k ési vševěd o u cno st i? P o d le mě je d ěda i př es své š íle nst ví č lo věk nevšedního ducha. Kd ys i mi ř ík a l ve lmi d ů lež it é věci. Učil mě znát Bo ha a kla ma l mě jeno m v jed no m, p ř esvěd čo val mě t o t iž, že všic hni lidé jso u špat ní a cht ěl mi t ak všt íp it vlast ní nená v ist k celé mu lid st vu . Když mě Har r y př ived l k vá m, mys le li jst e, že vů bec n ic nev ím, a le b ylo t o ješt ě ho r ší, b yla jse m v yd ěšená. Od p u sťt e mi, a le v p r vn íc h d nech jse m mě la za t o , že jsem v mo ci z lýc h lid í a cht ěla jse m o d vás ut éct . Tepr ve v y, Mag do , jst e mi ukázala něco jiného , ne s lo vy, a le ce lým sv ým živo t em, k d yž jse m v id ě la, jak vás váš s yn a manže l ct í a milu jí, a když jse m po zději p o znala, jak s i šťast ní a spo koje ní dě lníc i váž í pana St arr a, za jeho ž ot roky jse m je zp r vu po važo vala. Když jse m po pr vé vidě la všec hny o byvat ele No vé Aber fo yle s hr o mážd ěné v k apli, ja k kleč í, mo dlí se k Bo hu a d ěku jí mu za je ho nesko nalo u do bro t u, řek la jse m s i: Můj děda mě kla ma l! A dnes, kdy se mo jí du ši o d vás do st alo po u čení, jse m př esvědčená, že t en chudák kla ma l sá m sebe. P ů jd u a bu du hled at t ajné cest ičky, po kter ých jse m s ním kdys i cho dila, a zavo lá m ho . Ur čit ě na mě číhá! Us lyš í mě a t ř eba ho př ivedu k něčemu lepš ímu, až se k němu vr át ím. “ Nechali ji mlu v it . Všichn i c ít ili, že pro ni bude lépe, když své srdce ot evř e př át elů m ve chv íli, k d y je ve šlechet ném sebekla mu mě la v úmys lu opust it . Kd yž se p ak v ys íle ná, s o čima p lnýma s lz odmlčela, o br át il se Har r y na Mag d u a ř ek l: „Co byst e, maminko , ř ekla o muži, kt er ý by necha l o dejít dívku se zlat ý m sr d cem, kt er á pr ávě do mluvila ?“ „Řek la b yc h, “ o d po věděla Magda, „že je t o bíd ák , a kdyby t o byl mů j s yn, zapř ela b ych ho a prok le la! “ „Ne llo , slyše la js i mat ku, “ p o kr ačo val Harr y. „Ať půjdeš ka m chceš, půjdu za t ebo u. Jest li chceš mer mo mo cí o dejít , půjdeme spo lu... “ „Har r y! Har r y!“ vo la la Nella. Ale je jí r o zčile n í b ylo p ř íliš s ilné. D ívč iny rt y zes ina ly a vzápět í k les la Mag d ě
do náručí. T a po žád ala inžen ýr a, S imo na a Harr yho , aby ji s ní necha li o samo t ě.
XXI. Nellina svatba P řát elé se na vzá je m u jist ili, že budou ješ t ě o pat rně jš í, než kd y dř íve, a s t ím se ro zešli. S ilfa xo va hro zba b yla p ř íliš u r čit á, než aby bylo mo žné br át ji na lehko u váhu. Ot ázkou bylo , zda býva lý k ajícn ík o pr avdu zná t ako vý pro st ř edek, aby do kázal zn ič it celo u Aber fo yli. U všech výc ho d ů byly r o zest aveny o zbroje né hlídk y s př ísným r o zkazem dávat ve dne v no ci bedliv ý, po zor. Nebylo pro č o byvat ele Uhe lného měst a ne in fo r mo vat o hrozbě, vyř čené p ro t i po d zemn í k olo nii. S ilfa x ne mo hl mít ve měst ě žád ného spo jence, a t ak se snad zr ady o bávat ne museli. Ne lle o všech bezp ečno st ních o p at ř eních ř ek li, a př est ože se t ím neuk lidnila úplně, přece jen u ž neb yla t ak ner vó zní. Ale sp íše než co jiné ho ji ke s libu, že neut eče, př imě lo Harr yho p evné odho dlání jít za ní všu d e, k am se hne. Běhe m p o sledního t ýdne př ed svat bo u No vo u Aber fo yli žád ná ne ho d a nep o st ih la. Havíř i se p oma lu ze . svého zděšení, kt eré má le m o chro milo veškerou t ěžbu, vzp amat o vali, ale o d bd ělých hlídek neupust ili. James St arr mez it ím st ále pát r al po st ar ém S ilfa xo vi. P ro to že po mst ycht iv ý st ař ec d al na je vo , že nepř ipust í, aby se Ne lla za Har r yho pro vdala, b ylo nasnad ě, že se nezast aví př ed žádn ým p ro st ř ed k em k př ekažení sňat ku. Nejlep š í b y b ylo ch yt it ho , ale ušet ř it př i t o m jeho život . A t ak byla No vá Aber fo yle zno vu ve lmi p ečlivě pro hle dána. Prozkouma li všechny ko ut y až do ne jv yšš ího pat r a, kt er é úst ilo ve zř ícen in ě hr ad u Du ndo nald u I r vinu. Správně se př ed po k lád alo , že S ilfax v yc ház í na po vrch pr ávě ot vor em u st arého hr adu, aby se záso bil t ím ne jnu t ně jš ím p ro své skro mné živo byt í, ať už t o koupí nebo ulo upí. Po ku d jd e o „o hnivé ž ínk y“, James S t arr se domníva l, že S ilfax ne jsp íš zapáli l o bro vský s hlu k t ř askavého p lynu, kt erý se v t ét o část i do lu vyvinu l, č ímž zp ů so bil o nen nezvyk lý je v, a nemýlil se. Ale pát r ání neved lo nikam. James S t arr u ž byl z neu st álého zápasu s nepo lap it elno u b yt o st í nešťast ný, i kd yž t o na so bě ned ával z nát . Čím v íc se b líž il svat ebn í d en, t ím v íc se st u pňo valy je ho o bav y. Jen v ýji mečně s e s nim i pot ř ebova l s věř it st arému nad d ů ln ímu , kt er ému pak nedaly sp át t ím sp íš... Ko nečně nast al o čekávan ý d en. Po S ilfa xo vi nebylo nikde ani st o p y. Všic hni o byvat elé Uhelné ho měst a byli na no ho u od časného r ána. P ráce v No vé Aher fo yli se p ro t ent o den zast avily. I nžen ýř i i d ě ln íc i c ht ěli vzd át ho ld st arému naddůlnímu a je ho syno vi, a t ím splat it dluh a p r o jev it vd ěčno st dvěma o dvážným a vyt r va lým mužů m, kt eř í uhelné mu do lu vr át ili je ho st ar ý lesk. S vat ební o břad se mě l k o nat v jedenáct ho din dopo ledne v kapli svat ého Jilj í na bř ehu Malk o lmsk ého jezer a. Ve st ano veno u ho d inu v yše l z do mku Harr y v do pro vo d u své mat k y a S imo n Fo r d s Nello u. Za n imi še l inžen ýr Ja mes S t arr, na poh led k lid n ý, a le u v n it ř př ip r avený na všechno , a Jack Ryan, kt er ému t o v jeho dudáckém kro ji nár amně s luše lo , a pak o st at ní inžen ýř i z do lu , výz na mné o so bno st i Uhelného měst a, př át elé a znám í st arého nadd ů ln ího a vů bec všichni č leno vé velké havíř ské rodiny, t voř ené
r ázo vit ými o byva t eli No vé Aber fo yle. Venku byl ho r k ý sr p no vý d en, jaké býva jí v se ver níc h kr ajích p ř ímo nesnes it elné. Bouř ko vé po časí p ro nik lo vět racími šac ht ami a ve lk ým Ma lko lmsk ým t unele m až do hlu b in do lu. Teplot a neo bvyk le st ou p la a o vzduší bylo nabit é elekř ino u. Všiml i s i, že t lako měr v Uhelné m měst ě - a t o bylo vzácné - výr azně kles l. Zdálo se, jako by se p o d bř id lično u kle nbo u, kt er á t voř ila o blo hu o bro vsk é jesk yně, mě la ro zpo ut at bo u ře. T am d o le se však n ik d o ani v ne jme nš ím nest aral o hro zíc í so ubo j ž ivlů na po vr chu. Všic hn i s i na s lav no st samo zř ejmě o blé kli s vé ne jlepš í šat y. Magda měla na so bě kro j, př ipo mína jíc í st ar é do br é čas y, bílý čepeček jí zakr ýva l st arodávný účes a z r ame n jí sp lýva la k o st ko vaná ma nt ila, kt ero u S ko t k y do vedou no sit s t ako vým půvabem. Nella s i u mín ila, že na so bě nedá znát , co se odehr ává v je jím nit r u. Zakázala své mu d ivo ce bu šíc ímu sr d ci p ro zr adit skr ývano u úzko st , a t ak se st at ečné dívce po d ař ilo navenek vypadat klidně a u smív at se. B yla o blečena p r o st ě, ale p r ávě t ent o jedno duchý o děv př isp íva l k je jímu pů vabu více než ne jd r ažší šat y. Účes jí zdo bila po uze pest r á st užka, jaké ma j í mlad é Kaledo ňank y v o blibě. S imo n Fo r d si o blék l šo šat ý kabát , za kt er ý by se ne muse l st ydět ani sá m d ů st o jn ý su dí Nicho l Jarv ie z ro mánu Walt er a S cott a. Celý t en po čet ný zást up se u bír al k nádher ně vyzdo bené kapli svat ého Jiljí. Na kamen né m ne b i Uhe lného měst a jako slunce zář ila e lekt r ická svět la, nap áje ná zvlášt ě silným pro udem. Celá Aber fo yle se t o p ila v mo ř i svět el. T ak é v k ap li se ro zléva lo jasné s vět lo elekt r ic kých la mp a bar evná sk la o ken se b lýsk ala jako o hnivé kale ido skopy. Obř ad měl v yk o nat ct iho d ný o t ec Will ia m Ho bso n, kt er ý sno ubence o čekával u vcho du do kap le. P rů vo d prošel s lavno st ním kr o kem p o břehu Malko lmského jezer a a zvo lna se p ř ib ližo val. V t o m se ro zezvu čely var hany a o ba pár y kr áčely se ct iho dným ot cem Ho bso nem v čele k hlavn ímu o lt ář i sv. Jiljí. Kd yž k něz po žehnal ce lé mu shr o máždění, zůst ali Har r y a Nella sa mi p ř ed s lu ho u bo žím, kt er ý dr žel v r u ko u P ís mo svat é. „Har r y, “ o br át il se k ně mu d u cho vní, „chcet e po jmo ut Nellu za ma nže lku a p ř ísahát e jí lásk u a věr no st na celý ž ivot ?“ „P ř ísahá m, “ o dpo věděl mlad ý muž pevným hla se m. „A v y, Nello , “ po kr ačo val k něz, „chcet e po jmo ut za manžela Har r yho Fo rd a a... “ Než mo hla d ívk a o dp o věd ět , rozpout ala se venku o bro vská vř ava. Jed na z o hro mn ých sk al, k t eré t voř ily na d bř ehem Ma lko lmského jezer a t er asu asi st o kro ků o d k ap le, se náhle, bez jakého ko li výbuchu, ut r hla, jako by byl je j í pád př edem př ip r aven ý. Po d ní se d o hlu bo k é pro p ast i, o kt er é nikdo nemě l a n i t u šení, ř ít il p ro u d vo d y. Vzáp ět í se mez i zř ícenými ska lisk y o bje v il č lu n, hnan ý d r av ým p ro udem na hlad inu jezer a. Ve člu nu st ál st ař ec v t mavé kut ně, s ro zježenými vlas y a bílými vo u sy
splýva jí cími na p r sa. V r u ce d ržel Davyho kahan, jeho ž pla men chr áněný dr át ěno u mř ížk o u se mat ně lesk l. „T ř askavý p lyn! Tř ask avý p lyn! Běda všem, běda!“ vo lal s ilným hlase m. Vzd uchem se začal š íř it slab ý, ale napro st o nezaměnit elný zápach le hk ého u h lo vo d ík u , protože p ád sk ály uvo lnil cest u nesmír né mu mno žst ví výbušné ho plynu, nashro mážd ěného v o bro vských, až dosud uzavř ených „kapsách“. Tř askavý plyn p ro u d il po d t lak em p ět i až šest i at mo sfér ke klenbě jesk yně. St ař ec o k ap sách p at r ně věd ěl a ot evřel je, aby se vzduch jesk yně pr o měnil v e výbušno u směs. James St arr s něko lik a d alš ími mez it ím vyběhli z kaple a ut íkali. „Ven z do lu ! Ven z do lu !“ kř iče l inže nýr , když poznal blízko st hro zícího nebezp ečí a dával v ýst r ažné znamení shr omážděným v kapli. „T ř askavý p lyn! T ř askavý p lyn! “ o pako val st ař ec a po háněl svů j č lu n dá le na jezer o . Harr y co nejr ych le ji v yved l svo u nevěst u, ot ce a mat ku ven z kaple. „Ven z do lu ! Ven z do lu !“ kř iče l James St ar r zno vu. Na út ěk u ž bylo po zd ě! St ar ý S ilfax byl t ady, o dho d lan ý sp ln it svo ji po sledn í hro zbu - př ek azit Nelle svat bu s Har r ym a po hř bít všechny o byvat ele Uhelnéh o měst a v sut inách. Nad hlavo u se mu vznáše la o bro vsk á so va s b ílý m p eř ím s čer n ými sk vr na mi. V t o m se do vln jezer a vr hl mu ž a mo cným i t emp y p lava l ke č lunu. Byl t o Jack R yan a ze všech s il se snaž il dopadno ut šílence, dř íve než uskut eční své d ílo zkázy. S ilfa x ho u vid ě l. Ro zbil sk lo kahanu, vyt ál ho ř íc í knot a dr žel ho ve vzd u chu . V o hro mném s hr o mážd ění se r ozho st ilo t icho. James St ar r se o devzd al do vů le Bo ží a jeno m se d ivil, že výbuch No vo u Aher fo yli ješt ě neznič il. S ilfa x se za mr ačil, k d yž z jist il, že t ř askavý p lyn z do lníc h vr st ev dík y své le hk o st i už vypr chal do výš in klen b y. Na S ilfaxův po kyn se žhář ského k no t u cho p ila s v ým p ař át em so va, jak o t o děláva la k d ys i ve št o lách Do chart ova do lu a zvo lna st oupala vzhůr u k výš iná m k len b y, k am st ař ec ukazo val r ukou. Ješt ě něko lik vt eř in a bu d e po No vé Aherfo yli vet a... Nella d o st ala sp ásn ý náp ad . Najedno u nap ro st o k lid ná se Har r ymu v yt r hla a sp ěchala na bř eh jezera až k samé mu o kr aji vo dy. „Har fang u ! Har fang u !“ vo la la jas ným hla sem. „Ke mně, po jď ke mně! “ Užaslý p t ák na chv íli za váha l. Na jedno u a le, když poznal Ne llin hlas, upu st il ho ř íc í k no t do vo dy a velk ým o blo ukem slét l d ívce k no hám dř íve, než do sáh l hor níc h výbu šn ýc h vr st ev, k d e se t řaskavý p lyn smís il se vzduchem. Ozval se st r ašný výkř ik. Byl t o po sled ní v ýkř ik st arého S ilfa xe. P rávě k d yž se Jack Ryan cht ěl chyt it r uko u člunu, st ař ec poznal, že jeho po mst a byla p ř ekažená a po hlavě sko čil do vln jezer a. „Zachr aňt e ho !“ vo la la Nella h lase m, kt erý dr ásal srdce. Harr y se vr hnu l do vody za ním, br z y d o ho nil Jack a Rya na a zase se pot o p il. Jeho námaha b yla mar ná. Malk o lmsk é jezer o svo u o běť nevyda lo. Zavř elo se nad st ar ým S ilfaxe m navžd y.
XXII. Pověst o starém Silfaxovi P ů l ro ku po ud álo st ech, kt er é t ak hrozným způsobe m př ekazily Harr yho svat bu s Nello u, po žehna l v kapli svat ého Jiljí ct iho d n ý o t ec Ho bso n je jich spoje ní. No vo manželé, do sud ve smu t ečním, se vr át ili do do mku, kde James St arr a S imo n Fo r d, n yn í u ž bez jak éko li ner vo zit y, seděli v če le vese lé s vat ební ho st iny až d o r ána. Jack Ryan se o p ět v yzna me na l, když ve své m dud áck ém k ro ji na fo u k l měch y svýc h d u d a hr ál, zpíva l a t ančil zároveň, čímž u svýc h po sluchačů sklíze l nad šené o vace. Dru h ý d en se v d o le po kr ačo valo pod vedením inženýr a Ja mese S t arr a v o bv yk lé p ráci. Že Harr y s Ne llo u b yli šťast ní, není t ř eba zvlášť zdůr azňo vat . T a vzácná sr d ce ko nečně po t olik a t ěžk ých zk o uškách naš la ve své m spo jení št ěst í, jaké si zaslo u žila. S imo n Fo rd , čest ný nad d ů ln í No vé Aber fo yle, by se byl ješt ě r ád dočkal své zlat é svat by s Magdo u, kt er á u ž o st at ně také jiné př ání ne mě la. „A p o t éhle p ad esát ce ješt ě jednu?“ pt ával se Jack R yan. „Dvě padesát ky, co je t o na vás, pane S imo ne!“ „S p r ávně, hochu, “ odpo vídal st ar ý nad d ů ln í. „P o d kamenným nebe m No vé Aber fo yle, v pro st ř ed í bez všech mo žnýc h nepř ízní po časí ho řejš ího svět a by nebyl žádný d iv, kd yb y se člo věk do žil dvakr át st ovky. “ Jest li budo u o byvat elé Uhe lného měst a někdy svědk y podo bné událo st i, t o uk áže čas. Dar výji mečně d lo u hého život a b yl však v k ažd ém p ř íp ad ě p ř iso u zen S ilfa xo vu pt ák u Har fango vi. D lo uho po let o val se m a t am p o u helně, ale něk o lik d n í p o st arco vě smr t i zmize l, i k d yž by s i ho Nella býva la r áda nechala u sebe. L id sk á spo lečno st se mu as i neza mlo uva la o nic víc než jeho býva lé mu páno vi. A zd álo se, že pt ák nevidě l r ád Harr yho a žár lil na ně j. S nad v něm st ále v id ě l Nellina ú no sce, s nímž mar ně bo jo val v propast i. Od t é do by ho Nella vída la je n zř íd k a, k dyž k ro už il nad Ma lko lmsk ým jezer em. Cht ěl spat ř it svo u býva lo u př ít elk yni? Nebo cht ěl svým po hlede m pronikno ut až na dno neko nečné hlu b in y, kt er á po hlt ila S ilfa xe? Obě mo žno st i naš ly své p ř ívr žence a o Har fango vi se zača lo vypr ávět mno ho po věst í. S ám Jack Ryan o něm s lo žil něko lik pěknýc h písniček. Dík y ně mu se př i skot ských př ást k ách do d nes zp ívá p o věst o pt ák u st arého S ilfa xe, býva lého k ajícn ík a Aber fo ylsk ých do lů.
