JULES VERNE
Archipel v plamenech
NÁVRAT - BRNO 1994
I. KAPITOLA
Loď na širém moři 18. ř íjna 1827 k pát é hodině o d po led n í se snaž ila ma lá leva nt sk á lo ď, zachycu jíc í v ít r, ješt ě než nast ane no c, dor azit do př íst avu Vit yla u vjezd u do Ko ro nsk ého zálivu. T ent o př íst av, býva lý Ho mér ů v Oit ylo s, leží v jed no m ze t ř í hlu bo k ých zář ezů, kt er é t voř í v Jó nsk ém a E gejsk é m mo ř i plat ano vý list , k němuž bylo spr ávně př iro vnáno již n í Řecko . Na t o mt o list ě se ro zklá dá st ar ý P elo po nés, Mo rea mo d er ního zeměp isu . Pr vn í z t ěcht o zářezůna západě je Ko ro nský zá liv, lež íc í mez i Messen ií a Mag nem; d r u h ý je Mar at ó nský zá liv, kt er ý š ir o ce r ve bř eh d r sné Lako nie; t ř et í je Nau p lijsk ý zá liv, jeho ž vo dy dělí Lako nii o d Argo lid y. K p r vn ímu z t ěcht o t ř í zá livů ná lež í př ís t av Vit ylo . Leží na o kr aji výc ho dního bř ehu, a zabír á pr vn í p ř ímo ř sk é svahy T ayget u, jeho ž horopisné pokr ačo vání t vo ř í k o st ru území Magna. Jeho bezp ečné h lo u bk y, po lo ha jeho p rů cho d ů, výš in y, kt er é je j chr án í, z ně ho čin í jeden z n ejlep š íc h ú t ulků na po bř eží, bičo vaném ust avičně vše mi vět r y st ř edo zemsk ých moř í. Lo ď, plu jíc í co nejú po r něji pr ot i dost svěžímu severo západnímu vět ru, ne mo hla b ýt z v it ylsk ých nábř ež í vidět . Dělila ji o d nic h ješt ě vzdáleno st šest i až sed mi mil. Ačk o liv b yla o blo ha ve lmi j asná, sot va byl o kraj je jíc h ne jvyšš íc h plachet pat r ný na svět lé m po zad í ne jzazšího o bzor u. Avšak co nebylo v id ět zdo la, bylo vidět shor a, t ot iž z vrcho lu výš in, o vlád ajíc ích měst o . Vit ylo je zbu do váno amfit eat rálně na sr ázných ska lách, kt eré há jí st aro bylá ak ro po le Ke la fa. Nad ní se t yč í něko lik st ar ých, zř ícenýc h věž í po zdějš ího p ů vo du než p ro slu lé t ro sky S er apido va chr ámu, je ho ž slo upy a hlav ice jó nského slo hu do su d zdo bí v it ylský chr ám. Blízko t ěcht o věží se z vedají t ak é d vě nebo t ř i ma lé, málo navšt ěvo vané kaple, spr avo vané mnichy. Zd e je nu t né se zmín it o slo vu „spr avo vané“ a o t it ulu „mnic h“, př ikládané m kalu d ěr ů m na messe nsk é m p o bř eží. Jeden z nich, kt er ý pr ávě vyše l ze své kap le, bu d e mo ci být po suzo ván po dle p ř íro d y. V t é do bě bylo ná bo ženst ví v Řecku ješt ě zvlášt ní s měs í po hansk ých legend a kř esťanských nau k . Čet ní věř íc í po hlíže li na st aro věké bo hyně jako na svět ice no vého nábo ženst ví. I nyn í, jak po znamenává Henr y Be lle, „s lučují po lo bo hy se svat ými, šot k y o čaro vanýc h ú do líček s r ajsk ými a nděly, vz ýva jíce t aké sir ény a p anag ijsk é fur ie “. Odt ud pocházejí jist é podivné pr akt iky, ano má lie, vzbuzu jíc í úsměv, a d u cho vní jso u o bčas silně na rozpacích, jak ro zmot at t ent o má lo pr avo věr ný chao s. Zvlášt ě v pr vn í čt vrt ině minu lého st o let í, v do bě, v níž se o dehr ává t at o h ist o r ie, b yli ducho vní na he lénsk é m p o lo o st ro vě ješt ě vět ší ig no r ant i a mniš i bezst arost ní, naivn í, d ů věr ní, „ho dné dět i“, zdáli se ve lmi má lo schopní k ř ízen í př iro zeně po věr čivého lid u . A k d yb y ka luděro vé býva li po u hými ig no r ant y! V někt er ých část ech Řecka, zv lášt ě v d ivo k ých k r ajinách Magna, byl i žebr áky z př iro zeno st i i z pot řeby, ve lic í lo vci d r ache m, kt er é jim někdy ho dili mi lo sr dní. Po cest ní, nema jíce jiné zaměst nání, než dávat věř íc ím líbat nějak ý po dvr žen ý svět cův o braz nebo u dr žo vat svět lo v la mpě ve výk le nku s ně jako u svět ic í, zo ufajíce s i nad ma lý m v ýno sem desát ků, zpo vědí, po hř bů a křt ů, neo st ýcha jí se chu d áci, rekr ut o vaní o st at ně z nejnižš í ch t ř íd, pro vo zo vat ř emes lo zvědů - a jak ýc h zvěd ů ! - p ro o byvat ele po bř eží.
Vit ylšt í ná mo ř níc i, se po valu jí v př íst avu po způso bu lazzaro nů, kt eř í pot řebuj í celé ho d in y o dpo čink u po něko lika minut o vé pr áci, se t edy zvedli, když spat ř ili, že jed en z jejich k alu d ěr ů r ych le sest upuje k osadě, a mává r ukama. B yl t o mu ž mez i p ad esát i až pět apadesát i let y, ne jen ot ylý, a le t lust ý t o u t loušťkou, kt ero u pů so bí zahá lk a; jeho lst ivá t vář mo hla vzbud it jen má lo důvěr y. „E h, co se děje, o t če, co se d ěje?“ zvo la l jeden z námo ř níků a běžel k němu. Vit yla n mluvil o ním no so vým p ř ízvu k em, k t er ý svád í k do mněnce, že Naso n b yl jed n ím z př edků Helénů, a o ním mani ot ským nář ečím, v ně mž se mís í ř ečt ina, t ur ečt ina, it alšt ina a albánšt ina, jako by pocházelo z do b babylo nské věže. „Obsad ili snad I br ahimo v i vo jác i t ayget ské výš iny?“ ot ázal se jiný ná mo ř ník s bezst aro st ným p o su nk em, svěd čícím o je ho velmi ma lé m vlast enect ví. „Leda by t o byli Fr anco uzi, do kt er ých nám nic není! “ o dpo věděl pr vní. „Jso u si ro vni, “ po znamena l d r uhý. A t at o o d po věď svěd čila o t o m, že zápas, kt er ý pr ávě do sáhl ne jvět ší zuř ivo st i, je n má lo zajímá t yt o o byvat ele ne jz azšího Pelo po nésu, velmi se 'liš íc í o d sever níc h Man io t ů, kt eř í se t ak skvěle vyzna mena li za válk y o nezávis lo st . Avšak t lust ý kaluděr nemo hl o d po vědět jed no mu an i d r u hému . Zad ýcha l se, sest up u je po sr ázn ých svaz ích. Jeho ast mat ická pr sa t ěžce oddycho vala. Cht ěl mlu v it a nedař ilo se mu t o . Jeden z jeho he llad sk ých p ř edk ů, vo ják o d Mar at ó nu, než p ad l mr t ev, mo hl asp o ň o hlás it M ilt iado vo vít ězst ví. Nešlo však už o M ilt iad a ani o vá lku At héňanů s P er šan y. T it o d ivo cí o b yvat elé ne jzazš ího ko nce Mag na jen t ak t ak že byli Řek y. „E h, mlu v p ř ece, o t če, mlu v př ece!“ zvo lal st ar ý ná mo ř ník, jméne m Go zzo , net r pělivě jš í než o st at ní, jako by t ušil, co mnic h př icház í o hlá s it . To mu se ko nečně po d ař ilo o p ět nabr at dech. P ak vzt áhl r uku k o bzo ru. „Lo ď na do hled !“ ř ek l. A p o t ěch s lo vech se vš ich n i po valeč i vz t yčili, t leskali r ukama, rozběhli se k e skalisk u , o vlád ajíc ímu p ř íst av. Odt amt ud mo hl je jic h zr ak př ehlédno ut vět ší část mo ř e. Ciz inec b y s i b yl mo h l mys let , že t oto vzr ušení bylo způso beno zájme m, kt er ý př iro zeně p ů so bí k aždá lo ď, p ř icházejíc í ze šir ého mo ře, na námo ř ník y, dycht ivé u d álo st í, kt eré se d ějí na mo ř i. Nebylo t o mu t ak, naopak, mo hla- li ně jaká zajímavá o t ázk a vzru šit t yt o t uzemce, pak t o bylo ze zcela zvlášt ního hled iska. Vskut ku, v do bě, co t ot o p íše me, - ne v do bě, kd y se u d ála t at o hist o r ie, - je Mag no ješt ě svérázným k r aje m Řecka, kt er é se st alo nezávis lým kr álo vst vím z vů le evro psk ých mo cno st í, kt er é podepsaly dr ino po lský mír r oku 1829. Manio vé nebo aspo ň t i t o ho jmé na, žijíc í na t ěcht o t áhlýc h výběžc íc h, mez i zá livy, zů st ali napo lo bar bar y, kt er ým zá leže lo více na své vo lno st i než na vo lno st i své vlast i. P ro to bylo za všech do b t éměř nemo žné uvést do po slušno st i t ent o nejzazš í jaz yk do ln í Mo r ey. An i t ur ečt í ja n ičář i, ani ř ečt í čet níc i ho ne mo hli po koř it . Byli t o r váči, po d léha jíc í jak o Ko r sičané ro dinné nenávist i, kt er á může uhasno ut jeno m v kr vi, rození d o bro d ru zi a p ř ece po ho st inní, vr aho vé, vyžadu je- li kr ádež vr ažd y, nic mé ně se t it o dr sní ho r alé po važují za př ímé pot o mky S par ťanů; avšak skr ýva jíce se v r o zvět veném T a yget u, kde jso u t isíce ma lých c it adel ne bo- l i „p yr go s“, t éměř nep ř íst up nýc h, hr ají ve lmi r ádi ú lo hu st ř edo věkých r yt íř ů, je jic hž feu d áln í p r áva byla u p lat ňo vána nožem a kar abáčem. Nu že, jso u- li Man io vé ješt ě d nes po lodivo cí, lze si s nadno předst avit , jak ým i b yli p ř ed 1 20 let y. Nežli h líd k y par níc h lo dí o mez ily je jic h lo upežení na mo ř i v pr vní t ř et ině minu lé ho st o let í, byli ne jr ozhodnějš ími p ir át y, kt er ých se mu sel y o bávat o bcho d ní lo d ě v celé m Levant u. A pr ávě p ř íst av Vit ylo svo u po lo hou na ko nci P elo po nésu, mez i dvě ma mo ř i, svo u blízko st í k o st ro vu Cer igot t o, dr ahému vše m ná mo řním lup ičů m, byl
př ízn ivě u míst ěn, aby se o t vír al vše m t ěm dar ebákům, kt eř í s mýč ili ar chipe l a sou sed ní k o nčiny S t ř edo zemního mo ře. Ko ncent rační míst o o byvat el t ét o část i Mag na mě lo t ehd y jméno země Kako vuni a Kako vuniot o vé, sedící o bkročmo na špic i, kt erou uko nčuje mys Mat apan, t am mo hli po hodlně o pero vat . Na mo ř i př ep adali lo dě. K zemi je lák ali nepr avými s igná ly. Všude je n dr anco vali a pálil i. Ať bylo je jich mu žst vo t ur eck é, ma lt ské, egypt ské, doko nce i ř ecké, na t o m ji m nezáleže lo : bylo ne milo sr d ně vr ažděno nebo prodáváno do ot roct ví na bar bar sk ém po bř eží. Obcho d vázl, lo dě pro po břežní p la vbu bylo mo žno spat ř it je n zř íd k a v k o nčinách Ko ro nského nebo Mar at ó nského zálivu, po blíže Cer ig a nebo mysu Ga lla. Veř ejné mo dlit b y st o u p aly k bo hu bo u ř í, aby sá m p ř ek vap i l ně jak o u lo ď velik é no sno st i a bo hat ého nákladu. A kaluděro vé se neo dř ík al i t ako vých mo d lit eb na vět ší pro sp ěch svých věr nýc h. Nuže, už po něko lik t ýd nů se nedranco valo . Ani jed iná lo ď nezakotvila u bř ehů Magna. Pro t o nast al ho t o vý v ýbuch r ado st i, když mnic h pro nesl t at o slo va, př er ývaná zád u šiv ým o d d echo váním: „Lo ď na do hled !“ T éměř hned p o t é se o zvaly t emné zvuk y s imadr u, jakého si dř evěného zvo nce se železn ým sr d cem, kt er ého se u žívá v t ěch pro vinc iíc h, kde T ur ci nedo vo lu j í užívat ko vo vé zvo ny. Avšak s mut né zvuky po st ačily, aby s hr o máždily d yc ht ivé o byvat elst vo , mu že, ženy, d ět i, zuř ivé a o bávané psy, - všich n i b y li st ejně př ip r avení d r anco vat a vr ažd it . Zat ím se V it yla né, shro mážd ění na vyso kém skalisku, s kř ikem hádali. Jaká je t o lo ď, o hlášená k alu d ěr em? P ř i severo západ ním vět ru, kt er ý r o st l, jak nadcháze la no c, t at o lo ď p lu la r ych le. B ylo do ko nce mo žné, že lavír o váním minu la mys Mat ap an. Po d le je jího s měr u se zd álo , že př icház í o d Kr ét y. Je jí t r up se začal ukazo vat nad bílo u st o po u, kt ero u za sebo u nechávala ; avšak so uhr n je jíc h plachet t voř il hmo t u ješt ě ne jasno u pro lid sk ý zr ak. Bylo t edy nes nadné r ozeznat , k jak ému d r u hu ná lež í. Odt u d po cházely r ů zné názo r y, kt eré si st ále odporo valy. „Je t o šebek !“ p r avil jed en z ná mo ř ník ů. „Vid ím čt ver co vé placht y na jeho p ř ed ním st ěžni! “ „Ale ne, “ o dpo víd a l jin ý, „je t o pinka ! Po díve jt e na je jí z vednut ou záď a v yd u t o u př ední st ěnku !“ „Ať je t o šebek nebo p ink a! E h, kdo by mo hl t vrdit , že t o na t ako vou vzd ále no st ro zezná?“ „Nen í t o sp íše p o lak r a se čt ver co vými p lacht ami?“ po znamena l jiný ná mo ř n ík , kt er ý si ut vo ř il d alek o hled z r ukou, napůl zavř enýc h. „Bůh ná m p o mo z!“ o dpo věděl st ar ý Go zzo . „Ať je t o po lakr a, šebek nebo pink a, všechn y ma jí t ř i st ěžně a lepší jsou t ř i st ěžně než dva, má- li se zakot vit v naše m k raji s do br ým nák lad e m k andijsk ýc h vín nebo smyr ensk ýc h lát ek. “ Po t ét o so ud né po známce b ylo pát r áno ješt ě pozor něji. Lo ď se blíž ila a po nenáh lu ro st la; avšak p r ávě p roto, že plu la co nejvíce po vět ru, nebylo mo žné ji z bo ku spat ř it . Bylo t ed y nesnadné ř íc i, má- li dva nebo t ř i st ěžně, t o znamená, lze- li do ufat , že je jí no sno st je značná, nebo ne. „E h, je z le a ďábe l v t o m věz í!“ ř ekl Gozzo a pro nesl jednu z mno hojaz yčnýc h klet eb, jimiž zd ů razňo val všechn y své vět y. „Bude t o jen feluka. .. “ „Anebo do ko nce sp ero naro !“ zvo la l kaluděr, zklama ný více než jeho o večky. Že v ýk ř ik y zk la má n í p r o vázely t yt o dvě po známk y, bylo net ř eba po do t ýk at . Avšak ať t o byla jak ák o liv lo ď, už byl o poznat , že neváží více než st o až st o dvacet t u n. Ovšem nezáleže lo na t o m, je- li je jí nák lad ve lik ý, ne bo je- li jen bo hat ý. Jsou o byče jné fe lu k y, d o ko nce i spero nar a, je jic hž nák lade m jso u vzácná vína, jemné o le je nebo cenné lát ky.
V t o m př íp ad ě st o jí za ná mahu je př epadno ut a ma lé př ič ině ní vynese mno ho ! Nebylo t edy t řeba do su d zo u fat . Ost at ně ne jst ar ší č leno vé ba nd y, ve lmi z běhlí v t o m o bo r u, sh led áva li na lo d i jist é elegant ní dr žení, kt eré mluvilo v je j í p ro sp ěch. Zat ím zač ína lo slu nce mizet za o bzor em na západní st r aně Jó nského mo ř e; avšak ř íjno vý so umr ak udr ží do st svět la ješt ě po celo u ho d inu , t ak že lo ď bu d e mo ci b ýt po znána, než p ř ijd e no c. Ost at ně, když o beplu la mys Mat apan, oto čila se p rávě o d vě čt vrt i, aby lép e vp lu la do zálivu, a o bje vila se zr aku pozoro vat elů za nejlep š ích o ko lno st í. Ok amž ik po t é v yš lo z ú st st ar ého Gozza slo vo : „S ako leva“. „S ako leva? “ vzk ř ik li jeho d ru ho vé a jejich zk la má ní se pro jevilo př íva le m klet eb. Avšak v t o m o hled u neb ylo spor u, nebo ť o myl nebyl mo žný. Lo ď, kt er á ma névr o vala v ú st í Ko ro nsk ého zálivu, byla vskut ku sako leva. Ovšem Vit ylšt í zb yt ečně sp íla li o su du. Nezř íd k a je na t ako vé sako levě nějak ý vzácný nák lad. S ako leva se naz ývá leva nt sk á lo ď pro stř ední no sno st i, je jíž po st ř ižení, t o je pro hnut í p alu b y, se mír ně zved á k zádi. Na t řech st ěžníc h nese placht y, upevněné na jed né st r aně k st ěžni. Její hla vní st ěžeň, velmi nak lo něný vpř ed a st o jíc í upro st řed, nese lat insk o u p lacht u, placht u do bouře, ko šo vou a vo lno u bramo vo u. Dvě p ř íďo vé p lacht y na p ř íd i, d vě šp ičat é placht y na dvo u nest ejných st ěžních na zád i do p lňu jí je jí p lach t o ví, kt er é jí d odává zvlášt ní vz hled. Pest r é zbar vení je jího t r upu, eleg ance k ýlu , ro zmanit o st st ěžňo ví, fant ast ické uspoř ádání p lachet z ní č in í jed nu z ne jza jímavě jš íc h ukázek půvabných lo dí, kt eré po st ech lav ír u jí v t ěsnýc h ko nčinách ar chip e lu . Nic není e legant nějš í než li t at o lehká lo ď, k lesa jíc í a vzt yču jíc í se na v lnác h, po krýva jíc í se pěno u, klo uzajíc í bez o bt íž í, po do bná o bro vskému p t áko vi, jeho ž kř íd la se d o t ýk ají mo ř e, svět élk u jíc ího v po sled n ích s lu nečn ích p apr scích. Ačko liv v ít r jev il nách ylno st vzrůst a o blo ha se pokr yla „ec hillo ny“, - t ot o jméno d ávají Le vanťané jist ým o bláčkům na s vé o blo ze, neubír a la sako leva placht y. Do ko nce si po nechala i vo lno u br amo vou placht u, kt erou by byl mé ně odvážný ná mo ř ník jist ě svinu l. Zř ejmě mě l kapit án v úmys lu zakot vit , necht ěje st r ávit no c na mo ř i, v t ét o chv íli už nepo ko jném a hr ozíc ím, že se ješt ě víc ro zvln í. Avšak ne b ylo - li p r o vit ylsk é ná mo ř ník y už ani ne jme nš í po chybno st i o t o m, že sako leva míř í d o zálivu , neu st ávali se v duchu t ázat , míř í- li do je jic h př íst avu. „E h, “ zvo la l jed en z nic h, „ř eklo by se, že se snaží zdo lat vít r, míst o ab y zako t vila!“ „Ďábe l ab y ji vza l d o vlek u !“ po znamenal jiný. „Co pak se o brát í a vr át í se na š ir é mo ř e?“ „P lu je snad do Koro nu?“ „Anebo do Kalamat y?“ Obě t yt o do mněnk y b yl y st ejně př ípust né. Koro n je př íst av na mani ot ském po bř eží, čast o navšt ěvo vaný o bcho dními le vant skými lo ď mi, a o dt amt ud se děje značn ý v ývo z o le jů z již n ího Řecka. Ro vněž t ak t o mu je u Ka la mat y, lež íc í v po zad í zá livu, je jíž t r hy o plýva jí r u ko d ělnými výr o bky, lát kami a hr nč íř sk ým zbo žím, kt eré jí p o síla jí r ů zné st át y západní E vro py. Bylo t edy mo žné, že sako leva má nák lad p ro jed en z o bou př íst avů , - co ž by s ilně zk la ma lo Vit ylany, dyc ht ivé lo up eže a dr anco vání. Zat ím co b yla p o zo ro vána s t ak napjat ou bedlivo st í, plu la sako leva dále. Br zy se o cit la napro t i Vit ylu . To b yla chvíle, kdy se mě lo ro zho dnout o je jím o sudu. Po p lu je- li d á le d o hlo u bi zá livu, po zbudou Gozzo a jeho dr uho vé veškerou nad ěji, že se jí z mo cní. S kut ečně, i kdyby se vr hli do svých ne jr yc hle jš ích lo d ěk,
nebu d o u mít vyhlídk y, že ji do st ihno u, - t ak r ychlá byla je jí p lavba s ho jn ý m placht o vím, kt er é nesla bez ú nav y. „P ř icház í! “ To t o slo vo pro nesl st ar ý ná mo ř ník a jeho r ámě, opat řené háko vit o u r ukou , se v ymr št ilo směr em k ma lé lo d i, jako hák pro př ist ání. Go zzo se nemýl il. Ko r mid lo bylo o t o čené p rávě po vět r u a sako leva za míř ila k Vit ylu. Záro veň b yla s v inu t a její vo lná br amo vá placht a a druhá př íďo vá; pak byla v yt ažena na svá r áhna k o šo vá placht a. Když byla t akt o podporo vána část í svýc h p lachet , d ala se lo ď ko r mide lníke m mno he m lépe o vládat . Začína lo se st mívat . S ako leva mě la ne jvyšš í čas pro plo ut vit ylsk ým i so ut ěsk ami. T u a t am jso u v t ěch míst ech po d vo dou skaliska, kt er ým je nut né se vyhno ut , nechcet e- li ú p lně u p ad no ut do zkázy. Př ece však nebyla ješt ě vyt ažena lo d ivo do va vla jk a na h la v n í st ěžeň ma lé lo di. Její kapit án t edy zajist é velm i do bř e znal t at o nebezp ečná míst a, prot ože se t am o dvážil nežádaje po mo ci. S nad t ak é nedů věřo val - a t o zcela p r ávem - pr akt ickým V it yla nů m, kt eř í by ho bez ro zp aků zaved li na nějak o u mělč inu, kde už zt ro skot ala nejedna lo ď. Ost at ně v t é do bě žád ný ma ják neo zařo val po břeží t ét o část i Magna. Ob yče jné p ř íst avní svět lo slo u žilo k uvádění do t ěsného průlivu. Zat ím se sak o leva b líž ila. Br zy byla už jen půl míle o d Vit yla. P lu la bez váhání k zemi. Bylo p at r né, že ji vede o br at ná r uka. To nemo hlo u spo ko jit všechn y t y nedůvěř ivce. Záleže lo jim na t o m, aby lo ď, na n iž č íha jí, na je la na ně jaké sk a lisk o . V t o m o hled u se ú sk alí r ád o st ávalo je jic h sp o jence m. Začalo pr áci a jim zbylo je n ji doko nčit . Napřed zt rosko t ání, pak vydr anco vání, - t ako vým zp ů sobe m s i ved li. T o jim ušet ř ilo zápas o zbro jeno u r uko u, př ímý ú t ok, jeho ž o běťmi se mo hli st át někt eř í z nich. Býva ly skut ečně lo dě, háje né st at ečným mu ž st vem, na něž nebylo mo žné bezt r est ně podnikno ut út ok. Go zzo vi sp o lečn íc i t ed y o p u st ili s vé pozoro vací st ano višt ě a sest oupili d o p ř íst avu, aniž b y z mešk a li jed in ý o kamž ik. S kut ečně, šlo o t o, aby byl pr o veden ma névr , známý vše m p len it elů m t ro sek, ať pocházejí ze západu nebo z výc ho du. Nechat zt ro sko t at sako levu v úzkýc h s out ěskách pr ůlivu t ím, že se jí u d á nepr avý s měr , neb ylo za t my n ic s nadně jš ího , kt er á, ačko liv ne b yla ješt ě h lu bo k á, st ačila, aby učin ila jak éko liv mané vro vání nes nadné. „K př íst avnímu svět lu !“ ř ek l pro st ě Gozzo, jeho ž byli je ho spo lečníci zvyk l í bez váhání po slo u chat . St ar ému námo ř níko vi porozumě li. Dvě minu t y po t é zhaslo náh le svět lo , o byče jná lu cer na, zavěšená na ko nci žer di na ma lé hr ázi. Záro veň b ylo t o t o svět lo nahr azeno jiným s vět le m, kt eré bylo umís t ěno ne jd ř íve v t émž s měr u , ale udávalo - li t amt o, st o jíc í na hr ázi ne h yb ně, ná mo ř níko vi p ev n ý bo d, t o to , d íky své po hyblivo st i je j mě lo svést mimo p r ů liv a vyst avit je j nebezp ečí, že najed e na někt er é úskalí. S vět lo bylo sk ut ečně ze svít ilny a ne liš ilo se od př íst avního svět la; avšak svít ilna byla p ř ip evně na k ro hů m ko zy, kt er á byla po malu po háněna po pr vníc h svaz ích bř ehu . Po hybo vala se t edy s e zvíř et em a mě la sako levu svést k nespr ávným po h ybů m. Nebylo t o po p r vé, co Vit ylané t akt o jedna li. J ist ě ne! A bylo doko nce ř ídk ý m p ř íp ad em, že se jim je jich zlo činn ý p o d nik nezd ař il. Zat ím vp lu la sako leva do so ut ěsky. S vinu la hla vní p lacht u, a nesla už je n lat insk é p lacht y na zád i a p ř íďo vo u placht u. Tot o o mezené placht o ví jí mě lo v yst ačit , aby do p lu la k e ko t višt i. Ke k r ajn ímu p ř ek vap ení p o zorujíc íc h ná mo ř níků plu la ma lá lo ď s neu věř it elno u jist ot ou klikat ým p r ů liv em. Zd álo se, že se nijak nest ar á o
po hyblivé s vět lo , nesené ko zo u . Ani za plného denního svět la by nebyl y je j í po hyby býva ly p ř esně jš í. Je jí k apit án byl už za jist é nejedno u v oko lí V it yla a zna l je t ak, že se t am mo hl o d vážit i za hluboké no ci. B ylo u ž t o ho o d vážného námoř níka vid ět . Jeho siluet a se jasně o br ážela v t mách na p ř íd i sak o lev y. B yl zaha le n do šir okých ř asů svého aba, jakého si vlněného p lášt ě s k apu cí p ř es hla vu. Vskut ku, ve svém c ho vání ne mě l t ent o kap it án nic ze sk r o mn ých p at ro nů po bř ežních lo dí, kt eř í, udělu jíce r o zk azy, po poušt ějí mez i p r st y neu st ále r ůženec s hr ubými zr nk y, jak ý nacház íme ne jčast ěji na mo ř ích ar chip e lu . Ne! T en udíle l je n t lu meným a k lidným hlase m ro zk azy ko r mide lníko vi, umíst ěnému na zád i lo d i. V t é chv íli r ázem z has la s vít ilna, pohybu jíc í se po svazích bř ehu. Ale sako levu , kt erá po kr ačo vala neochvě jně ve své cest ě t o neuvedlo do rozpaků. Na ok amž ik se dalo p řed po k lád at , že narazí na nebezpečné skalisko pod hlad ino u asi uzel o d př íst avu a že ho ve t mě nespat ř í. Lehký po hyb kor mid le m po st ačil, ab y b yl z měně n směr , a ú sk alí, na kt er é div nena je li, bylo t ěsně minut o. St ejně o br at ně se zacho val ko r mide lník, když bylo nut né se vyhno ut mě lč ině, kt er á nechávala jen t ěsný p r ů chod pr ůlive m, - mě lč ině, na kt er é už uvázla ne jed na lo ď, směř u jíc í d o p ř íst avu, ať už byl je jí lo divo d spo jencem V it yla nů nebo ne. T i t ed y u ž ne mo h li sp o léhat na mo žno st zt roskot ání, kt eré by ji m sako levu vyd a lo bez bo je. Za něko lik minut zakot ví v př íst avu. Aby se jí z mo cnili, bylo nut né se s ní ih ned st ř et no ut . To bylo u sneseno po př ed cho zí r o zmlu vě t ěcht o dar ebáků, t o mě lo b ýt pro ved eno za t my, velmi p ř ízn ivé pro t ako vou o peraci. „Do člu nů !“ ř ek l st ar ý Go zzo , jeho ž rozkazy byl y vžd y r espekt o vány, zvlášt ě ve le l- li d r anco vat . As i t ř icet st at ných mu žů , jed n i o zbro jeni pist o le mi, vět šina o pat ř ena dýkami a sek er ami, se vr h lo do člu nů , př ivázaných k nábř eží, a vyp lu lo ; t it o darebáci zř ejmě co do po čt u př evyšo vali mužst vo sako levy. V t é chvíli zazně l na lo d i ú sečným hlase m po vel. Kd yž vyp lu li z pr ůlivu, byla sako leva u p ro st řed př íst avu. Její pro vazy byly upevněny, kot va pr ávě spušt ěna a lo ď zů st ala bez hnut í po po sled n ím ot ř esu, způso beném ř et ězem. Člu n y b yl y o d ní u ž jen něk o lik sáhů. Aniž by se t o dalo char akt er izo vat jak o př ehnané o pat ření, o zbro jilo se každé mužst vo, kt er é znalo špat nou po věst Vit yla nů, aby b ylo v p ř íp ad ě po t řeby př ip r aveno k o br aně. Zd e se nest alo n ic t ako vého . Kapit án sako levy zakot vil. P ř ešel z př ídě na záď,.a zat ím je ho lid é, nest ar ajíce se o př íjezd č lunů, svino vali p lac ht y, aby u vo ln ili p a lubu. B ylo mo žné po zo ro vat , že nesvazo vali t yt o placht y, t akže bylo je n zapot ř ebí se dot kno ut spo u št ěcích lan, aby se mo hlo odplo ut . P r vní č lun p ř ir azil k sak o levě u le vého kor mo vého výbo ku. Ost at ní př ist ál y t éměř r ázem po něm. A protože její o kř íd lí b ylo n ízk é, mo h li zu ř ivě p o kř ik u jíc í út očníc i je n př ekro čit , aby se o cit li na palu bě. Nejzu ř ivě jš í se vr h li na záď. Jeden z nic h popadl rozžat ou svít ilnu a vznes l j i ke k ap it áno vě t vář i. Kap it án si jed in ým p o hybe m r uky shr nul kapuci na r amena a jeho t vář se o bjev ila v plné m svět le. „E h, “ řek l, „co p ak u ž Vit ylšt í nezna jí své ho kr ajana Niko se St arka?“ S t ěmi s lo vy kapit án klidně s lo žil r u ce. Ok amž ik po t é co nejr yc h le ji o dr azil y čluny a uchýli ly se do hlo u bi p ř íst avu.
II. KAPITOLA
Tváří v tvář Deset minut pot é, lehká lo ďka, g ig , o d razila o d sako levy a vysad ila na hr ázi bez pr ůvodu a bez zbraně mu že, př ed nímž Vit yla né právě t ak př ekot ně ust oupili. B yl t o k ap it án Kar yst y, - t ak se jmeno vala ma lá lo ď, kt erá pr ávě zakot vila v př íst avu. T ent o mu ž, st ř ední po st avy, mě l v yso k é a hr d é čelo po d hu ňat o u námo ř nickou čep ic í. V t vrd ých o čích mě l p evný p o hled. Nad úst y mě l k le ft o vský k nír , vo doro vně t rčíc í a zako nčený št ět kou, ne špic í. Jeho hr uď byla š ir o ká a sval y s ilné. Čer né v las y mu p ad aly v p r amene ch na r ame na. Jest liže už mě l pět at ř icet , p ak t o bylo sot va př ed něko lik a měs íc i. Avšak je ho pleť, o smahlá vět r y, t vr dá t vář, vr ásk a na čele, kt er á vyp adala ja ko br ázda, v níž ne může nic po ct ivého vzk líč it , ho děla ly st ar ším než b yl. Od ěv, kt er ý mě l na so bě, nebyla ani kazajka, ani vest a, ani fust anella P alik ar ů. Jeho k aft an s kap ucí h něd é bar vy, vroubený ma lým i pr ýmk y, jeho zelenavé, š iro ce ř asnat é kalho t y, mize jíc í ve vysokých bot ách, př ipo mína ly sp íš o děv ná mo ř níka z bar bar sk ého po břeží. A p ř ece byl N ik o s St arko s rodem pr avý Řek a po cházel z t o hot o př íst avu Vit yla. Zd e st r ávil p r vn í lét a svého mlád í. Jako chlapec a mla dík se učil na t ěcht o sk alách ná mo ř nick ému ž ivo t u . V t ěcht o ko nčinách se p la vil, vydáva je se na milo st a nemilo st p ro ud ů m a vět r ům. Nebyl jed iný zá liv, je ho ž úbo čí b y nep ro hléd l. Neb yla jed iná sk á la p o d h lad ino u, je jíž po lo hu by nez na l. Nebyl jed in ý záh yb p r ů livu , jeho ž záko ut ími se mo hl pust it bez ko mpasu a lodivo da. Je t ed y snad no po cho p it elné, jak mo h l ř íd it svo u sako levu s t ako vo u jist o t o u. Ost at ně věděl, jak jso u Vit ylo vé nespo le hliví. V id ě l je už př i pr áci. A ce lke m a ni nek r it izo val je jich lo u peživé p u d y, pokud jimi o so bně net r pěl. Avšak jest liže je z na l, byl N iko s St ar ko s zná mý i jim. P o smrt i o t ce, kt er ý b y l jed no u z t is íců o bět í t u recké kr ut ost i, čekala jeho mat ka, naplně ná nená vist í, jen na chvíli, kd y se bu d e mo ci vr hno ut do pr vního po vst ání prot i o smanské t yr anii. On v o smnáct i let ech o p u st il Magno, aby se mo hl pot ulo vat po moř ích a o bzvlášť po b lízk ých vo d ách, p rovo zo vat nejen ř emes lo námo ř nické, ale i p ir át ské. Na kt er ých lo d ích s lo u žil za t o ho t o o bdo bí s vého život a, kt eř í flibust ýr št í nebo p ir át št í k ap it áni ho mě li po d svým ve len ím, p o d jako u vla jk o u v yt áhl p o p r vé do bo je, jak á k r ev t ř ísn ila jeho r u ce, zda krev nepř át el Řecka nebo jeho o bhájců , ano, t a, kt er á ko lo vala v je ho v last ních žilác h, - t o by mo hl ř íc i jed ině o n sá m. Avšak něk o likr át byl spat ř en v r ů zn ých p ř íst avech Ko ro nského zálivu. Někt eř í z je ho p řát el by mo hli vypr avo vat o jeho o d vážnýc h p ir át sk ých k o u scích, kt er ýc h se zú čast nili, o př epad en ých a zniče nýc h o bchodníc h lo dích, o vydr anco vanýc h bo hat ých nák lad ech! Ale jist é t aje mst ví ha lilo jmé no Niko se St ar ka. Nic méně bylo známo v pro vinc iích Mag na, že se př ed t ímt o jmé ne m kdekdo skláně l. A t ak je vys vět leno př ijet í, je ho ž se t omut o muži do st alo od o byvat el Vit yla, pro č jim impo no val už po uho u svo jí p ř ít o mno st í, jak se vš ich n i vzd ali zá měr u vyd r ancovat sako levu , kd yž po znali je jíh o velit ele. Kd yž k ap it án Kar yst y p ř ist ál u př íst avního nábř eží, kousek za hr ází, ust upo val i p ř ed ním u ct ivě mu ž i i žen y, k t eř í ho př ibě hli u v ít at . Kd yž v yst o u p il ze člu nu , neo zval se an i jed in ý v ýk ř ik . Zd álo se, že Niko s St ar kos má do st aut or it y, ab y po u hým p o hled em nař íd il k o le m sebe t icho. Ček alo se, až pro mluví, a když nep ro mlu v í, - což bylo mo žné, - neo dváží se je j n ik d o o slo vit .
Ro zk ázal lo dníkům své ho gigu , aby se v r át ili na lo ď. Nik o s St ar ko s k ráčel k e ko ut u, kt er ý t vo ř í nábř ež í na p o zadí př ís t avu. Ale uč inil sot va dvacet kroků t ím s měr em a zast avil se. P ak si vš iml st arého námo ř níka, kt er ý kr áčel za ním, jak o by o ček ával ně jak ý r o zk az, a ř ek l: „Go zzo , po t řebu ji d eset siln ých mu žů na do p lněn í své ho mužst va!“ „Budeš je mít , Nik o si St ark u, “ o d po věd ěl Go zzo . Kap it án Kar yst y jic h mo h l cht ít st o a byl by je naše l a mo hl by s i vybr at mez i t ímt o př ímo ř sk ým o b yvat elst vem. A t ěch st o mužů by nás ledo valo svého kr ajana, an iž b y se t ázali, k am je ved e, k čemu js ou ur čeni, pro ko ho se ma jí p la vit nebo bo jo vat , jso u př ip r aveni sd ílet jeho o sud a věd ět , že t ím č i o ním zp ů so bem bu d o u mít z věci p ro sp ěch. „Ať je t ěch d eset lid í za ho d inu na pa lubě Kar yst y, “ d o d al k ap it án. „Budo u t am, “ o d vět il Go zzo. Po sunkem dal na jevo , že nechce být dopro vázen, vyst o upil Niko s St arko s po nábřeží na ko nci př íst avní hr áze a zmize l v jedné z úzkých uliček . St ar ý Go zzo , měl v ú ct ě jeho přání, vr át il se ke svým dr uhům a zača l v yb ír at d eset mu žů, kt eř í mě li do plnit posádk u sako lev y. Zat ím vyst upo val N ik o s St ar kos po nenáhlu po sr ázném ú bo čí, neso u cím o sad u Vit ylo . V t ét o výš i nebylo s lyšet jin ý zvu k k ro mě št ěko t u zuř iv ých p sů , pro ciz ince p r ávě t ak nebezp ečn ých jako šakalo vé a vlc i, psů se st r ašlivým i če list mi a š iro ko u t lamo u dogy, kt eř í se ne lek no u an i ho le. Něko lik r ack ů víř ilo v p r o st o ru ; má va li r yc h le k ř íd ly a vr aceli se do svýc h děr na břehu. Nik o s St ar ko s br zy minu l p o slední vit yls ké do mky. P ak se dal po st r mé st ezce ko le m ak ro po le Ker afy. Minu l zř íceniny t vr ze, kt erá byla kd ys i v t ěcht o míst ech po st avena V ille- Har do u ine m ( Geo ffr ey Ville- Hardo uin, 1167 -1 21 3, fr anco u zsk ý dějep isec. Zú čast nil se čt vrt é kř ížo vé výpr avy) za do b, kdy kř ižác i o vláda li r ů zná míst a na Pelo po nésu, mu sel o bejít pat u st ar ých věž í, jimiž je výš ina do su d o věnčena. Tam se na o k amž ik zast avil a o br át il se. Na o bzo r u, z t ét o st rany mysu Ga llo , mě l sr pek měs íce br zy uhas no ut ve vo dách Jó nsk ého mo ř e. Říd k é hvězd y p rokmit aly úzkými t r hlina mi v mr ac ích, hna n ých o st r ým vět r em. Za bezvět ř í vládlo ko le m akro po le úplné t icho . Dvě nebo t ř i ma lé, so t va vid it elné p lacht y br ázdily hlad inu zálivu, plu ly s měr e m k e Koro nu, nebo vyst u po valy u Ka la mat y. Nebýt svít ilny, ho upajíc í se na je jich st ěžni, b ylo b y ne mo žné je sp at ř it . Níže na r ůzných míst ech po břeží bylo sedm až o sm svět el a b yla zd vo jnáso bena chvě jíc ím se o dr azem ve vo dě. Byla t o svět la na r ybář sk ých bár k ách anebo v př íb yt c ích, rozsvíce ná na no c? To nebylo mo žné ř íci. Nik o s St ar ko s t ěkal po hlede m, nav yk lý m t mě, po celé t é nesmír no st i. Námo ř ník ů v zr ak je nadán pro nik avo u silo u vid ěn í, kt er á mu u mo žňu je vidět t am, k d e b y jin í nevidě li. Avšak v t ut o chv íli se zd álo , že vně jš í věc i nep ů so bí na kapit ána Kar yst y, zv yk lé ho bezpo chyby zcela jiným výje vů m. Ne, po hlíže l do svého nit r a. T ent o ro d ný vzd u ch, kt er ý je jako by dechem vlast i, vdecho val t éměř nevěd o mk y. A zů st al bez hnu t í, za myš le n, ruce zkř íženy, a je ho hlava, vysunu t á z kap uce, se neh ýba la, jak o by b yla z kamene. T ak up lynu lo asi čt vrt hodiny. N ik o s St ar ko s neust ále po zoro val západ, kt er ý o hr aničo val vzdále ný mo ř ský o bzo r. Pak u čin il něk o lik k ro ků šik mo po ú bo čí. Nešel nazd ař bů h. Ved la ho t ajná myš lenka; ale bylo by se ř eklo, že jeho oči se t o mu ješt ě vyh ýba jí, nač se př iš ly po díva t na výš iny nad Vit yle m. Ost at ně nic neb ylo p u st ějš í než t ot o po břeží o d mysu Mat apanu až po nejzazš í ko ut zálivu. Nero st ly t am ani p o mer ančovník y, fíko vník y, ko st ro nky, mo ruše, ani n ic z t o ho , co z ur čit é část i Řecka dělá bo hat ou a zelena jíc í se zahr adu. An i jed in ý d u b, ani jed iný p lat an, ani jed iný granát o vník v t emné zác lo ně cypř išů a cedr ů. Všu de skály, kt er é př íšt í ot řes t éto so p ečné p ů d y bu d e mo ci svr h no ut do vo d zálivu . Všu d e jak ás i d ivo ká dr sno st v t ét o zemi Magnu, nedo st at ečné
živ it elce své ho o byvat elst va. So t va něko lik hubených, zkroucenýc h, po divn ých s mr k ů, zbaven ýc h p r ysk yř ice, jimž se nedo st ává míz y, je jichž k meny ukazu j í h lu bo k é r ány. Zde i jinde hubené kak t u sy, ho t o vé o st nat é bo d lák y, je jic hž list y se po do bají ma lým, nap ů l lys ým ježků m. Ko nečně nikde nebyl y ani zakr nělé křo vin y, an i v p ů d ě, ut vo ř ené více z hr ubého št ěrku nežli z hlíny, z čeho by se živ ily k o zy, kt er é př ece je jic h st ř ídmo st činí má lo vybír avými. Učin il as i d vacet kro k ů, a Niko s St ar kos se zno vu zast avil. P ak se o br át il k severo výcho d u, t am, kd e vzdálený hř be t T ayget u r ýso val svů j pro fil na méně t mavé m po zad í o blo h y. Jed na nebo dvě hvězdy, vyc háze jíc í v t é chvíli, od po číva ly t am ješt ě t ěsně nad o bzor em jako veliké svět lušky. Nik o s St arko s zůst al bez hnu t í. Po zo ro va l n ízk ý d ř evěn ý d o mek , st o jíc í na v yv ýše n ině as i p ad esát k ro ků o dt ud. Skro mné, o samě lé o byd lí nad o sadou, k ně mu ž se p ř icháze lo jen p o sr ázných st ezkách; st álo upro st řed něko lika st ro mů, zpo la ho lých, a bylo o bklo peno šípko vým p lot em. Bylo pat r né, že př íbyt ek je dávno opušt ěný. P lo t byl ve šp at ném st avu, někde hust ý, někde děr avý a byl pro ně j už nedo st at ečno u o chranno u zdí. Toulaví ps i, šakalo vé, navšt ěvujíc í o bčas k r ajinu , zp ust ošili ne jedno u t ent o ma lý ko ut ek man io t sk é pů d y. Š pat ná t r áva a k řo ví b y ly p lo dem př ír ody na t o mt o p u st ém míst ě o d t é do by, co t am nepr aco vala lid sk á r uk a. A p ro č t ot o zpust ošení? P rot o , že vlast n ík t o ho t o ko u sk u p ů d y zemř e l p ř ed mno ha let y. Pro t o , že jeho vdo va, Andro nika St ar ko vá, o pust ila do mo va vst oupila do ř ad st at ečnýc h žen, k t eré se vyz na menaly ve vá lce za nezávis lo st . Pro t o , že s yn o d t é do by, co odplu l, už nikd y nevk r o čil d o o t co vsk ého do mu . Zd e se t edy nar odil N iko s St ar ko s. Zde u p lynu la p r vn í lét a jeho d ět st ví. Jeho ot ec se po d lo u hém a p o čest ném ná mo řnické m ž ivot ě uchýli l do t o hoto azylu , avšak st r anil se v it ylsk ého o byvat elst va, jeho ž výst ř edno st i v něm vz buzo valy hr ůzu. Byl o st at ně vzd ělaně jš í a po někud zámožnějš í než lidé v př íst avu, zař íd il s i ž ivo t se ženo u a d ít ět em. Žil t ak v t omt o út ulku nezná mý a k lid ný, kd yž však jedno ho dne se v záchvat u hněvu poku sil vzep ř ít út lak u , zap lat il s vů j o d po r živo t em. Nebylo mo žné ut éci t ur eckým št váčům ani v ne jzazš íc h ko nčinác h po lo o st ro va! Ot ec u ž nežil, ab y v ycho váva l s yna, a mat ka nemě la s ílu je j zdr žo vat . Nik o s St arko s pr chl z d o mo va, aby se pot loukal po moř ích, ro zvíje l ve s lužbách ná mo ř ního p ir át st ví své po d ivu ho d né námoř nické vlast no st i, s nimiž se narod il. Po deset let byl t edy dům o p u št ěn s yne m, p o šest let mat ko u . Nic mé ně se v kr aji ř ík a lo , že se t am And r o nika někdy vr ací. Měli a lespo ňzat o, že ji víd a jí, avšak ve ve lik ýc h p ř est ávk ách a je n nakrát ko, aniž by př icháze la do st yk u s někt er ým z o byvat el Vit yla. Co se t ýče Niko se St ar k a, t en do sud nikdy, i když ho jeho výlet y jed no u nebo dvakrát př ived ly d o Mag na, nep ro jev il ú mys l sp at ř it o p ět sk ro mn ý p ř íb yt ek na výš ině. Nik d y se neo t ázal, co se s ním st alo . Nikd y neuč inil z mínk y o mat ce, aby se d o zvěd ěl, jest li se někdy vr ací do opušt ěného př íbyt ku. Avšak za st r ašlivýc h ud álo st í, kt er é t enkr át v krvi ut ápěly Řecko, se snad do neslo jméno Andr o nik y až k němu , jméno , kt er é by asi pr o nik lo jako výč it ka do jeho svědo mí, kdyby je ho svědo mí neb ylo nep ro niknut elné. A p ř ece, jest liže se d nes N ik o s St ar ko s zast avil ve vit ylské m př íst avu nest alo se t o jed ině p ro t o , ab y mu žst vo sako levy r o zmno žil o deset lid í. Touha, do ko nce více než t o u ha, - velit elsk ý pud, jeho ž si nebyl vůbec vědo m, je j t am hna l. C ít il se u cho p en po t řebo u o pět spat ř it , bezpochyby napo sledy, ot co vský dům, dot kno ut se o p ět no ho u pů d y, na níž se cvič il v pr vníc h kro cích, vdecho vat op ět vzd uch, u zavř ený mez i t ěmit o zdmi, kde vyda l svů j pr vní dech, kde vyk o kt al
p ivn í s lo va v dět st ví. Ano, prot o vyst o u p il p r ávě po př ík r ýc h st ezk ách t oho to po bř eží, pro t o byl n yn í p ř ed ma lo u o hr adou. T am jak o by o k amž ik váha l. Neexist uje t ak zat vrdlé sr dce, aby se ne sevř elo vů či jist ým návr at ů m minu lo st i. Nenarodili. js me se někde, abycho m nec ít ili n ic na míst ě, k d e nás ko léba la mat čina r uka. St r uny sr dce se ne mo ho u opot řebo vat do t é mír y, aby se nezachvě la an i jed iná , jest liže se jí dot kne jedna z t ěcht o vzpo mínek. T ak t o mu bylo u N ik o se St arka, st o jíc ího na pr ahu o pušt ěného do mku , t ak t mavého, t ak mlčen liv ého , t ak mrt vého uvnit ř jako venku. „Ve jd u !... Ano.. . vejdu!“ To byla p r vn í s lo va, kt erá pro nesl Niko s St arko s. A t o ješt ě jen zašept al, jako by se o bával, že bud e zaslechnu t a př ivo lá nějak ý je v z minu lo st i. Co bylo snazší než vst o up it do t ét o o hr ady? Br anka byla vyvr ácena, kř ídla leže la na zemi. Nebylo zapo t řebí ani ot vír at dveře, odsunout závo ru. Nik o s St ar ko s vešel. St anu l př ed st avením, jeho ž o kenice, zpo la zničené dešt ěm, dr žely je n na zr ezavělé m a po pr askaném ko vání. Vt o m vyr azila kř ik so va a vylét la z lent išk o vého ho u št í u pr ahu dveř í. T am Nik o s St ar kos opět váhal. A p ř ece byl ú p lně ro zho d nut p rohlédno ut př íbyt ek až po po sled n í p o ko j. Avšak nejas ně ho zdr žo valo, co se v ně m d ělo ; p ro žíva l jako by výč it ky s vědo mí. Kd yž se cít il p ohnut ě, cít il se t aké rozčíleně. Zd álo se mu , že t at o o t co vská st ř echa mi zí jako prot est prot i němu, jako posled n í klet ba! T ak é, než b y veše l d o do mku, cht ěl je j o bejít . No c byla t mavá. Nik d o ho nevid ě l a „o n se sám nev id ě l! “ Za jas ného dne by s nad nebyl př iše l. Za t mavé no ci cít il více o d vah y k e vzdo ru vůči vzpo mínká m. Po zo ru jme ho t ed y, jak k r áčí p lachým kro kem jako zlo činec, snaž íc í se pro hlédno ut o ko lí p ř íb yt k u, do něhož ho dlá vnést zkázu, plíž í se po dél zd í, ot lu čených na r o zích, o bchází ko ut y, jejic hž hr any miz í po d meche m, dot ýká se r uko u vyvik la n ýc h k amenů , jak o by se cht ěl přesvědč it , jest li ješt ě zbylo t rochu živo t a v t o mt o mrt vém d o mě, nas lo uchaje vůbec, jest li ješt ě buš í je ho sr dce. Vzadu b yla o hr ad a t mavě jš í. Ko sé svit y měs íč ního srpu; kt er ý nyní mize l, t am ne mo hly pro n ik no ut . Nik o s St arko s po malu o bešel do mek. T mavý př íbyt ek set r vával v ja kéms i znepo ko ju jíc ím mlčen í. B ylo b y se ř eklo, že je navšt ěvo ván nebo zaklet ý. Vr át il se k jeho západnímu pr ůčelí. P ak př ist o up il k e d veř ím, ab y je o t evř el, jest li jso u je n na k lik u , aby je v yp áčil, jest liže t r čí závor a do sud v lo žisku zámku. Avšak t u mu vst o upila do očí k r ev. Vid ěl „r u d ě“ jak se ř ík á, avšak ru dě jak o o heň. Neodvažo val se u ž vk ro čit do to hot o do mku, kt er ý cht ěl ješt ě jed no u navšt ív it . Zd álo se mu , že jeho o t ec, a jeho mat ka se už každou chvíli o bjev í na p r ahu s ru kama vzt aženýma, se sp ílán í m k ně mu , šp at nému s yno v i, šp at nému o bčano vi, zr ád ci ro d in y, zr ád ci v last i! V t u chvíli se po ma lu ot evř ely dveř e. Na pr ahu se o bjevila žena. Byla o blečená do man io t ského o děvu, - čer venou bav ln ěno u su k ni s d ro bným čer veným le mo váním, k abát k em t mavé bar v y, st aženým v pase, na hlavě š ir o ký hnědý čep ec, o vázaný šát kem v ř eck ých náro d ních bar vách. T at o žena mě la ener g ick o u t vář, veliké čer né a t rochu divo ké oči, o smah lo u pleť jako r ybář k y na p o břeží. Její po st ava byla vyso ká, př ímá, ačko liv jí b ylo p ř es šed esát . B yla t o And ro nik a St arko vá. Mat ka a syn, odlo učení t ak dlo uho t ěle m i du ší, s i st anu li t vář í v t vář. Nik o s St ar ko s se nenad ál, že se set ká s mat kou.. . Byl o hro men je jí m o bjeven ím.
Vzt aho vala p aže k syno vi a za mezo vala mu vst up do do mku. Andron ik a St arko vá ř ek la je n t at o slo va pro nesená hlase m, kt er ý je č inil st r ašlivým i: „N ikd y u ž Nik o s St arko s nevkročí do ot co vsk ého domu !. .. Nikdy!. .. “ A s yn, zd r cen ý t ímt o o d mít nu t ím, po nenáhlu ust upo val. Ta, kt erá je j no sila ve sv ýc h út ro bách, je j n yn í zahá ně la, jako se zahání zr ádce. Př ece však cht ěl učin it krok kupř ed u... Po su nek ješt ě energičt ější, po sunek klet by je j zast avil. Nik o s St arko s se vr hl zpět . P ak vyše l z o hr ady, pust il se po st ezce, sest o up il ve lik ými k r ok y, aniž se o br át il, jako by ho nevid it elná r uka st rkala za r amena. Andr o nika, st o jíc í bez h nu t í na pr ahu do mku, ho vidě la z mizet v no čníc h t mách. Deset minu t po t o m do šel Nik o s St arko s, aniž by da l na so bě znát své vzr u šen í a o p ět se o vlád l, do př íst avu, kde zavo lal na svů j g ig a nasedl do něho. Deset mužů, vybr an ýc h Go zzem, bylo u ž na sako levě. Beze slo va vyst o u p il Nik o s St ar ko s na palu bu Kar yst y a po sunkem dal zna men í k o dp lu t i. Po t řebná pr áce byla r yc h le p ro vedena. St ačilo vyt áhno ut př ichyst ané placht y, ab y se mo h lo r ych le o d p lo ut . Vít r od pobř eží, kt er ý se pr ávě zvedl, usnadňo val v yp lu t í z př íst avu. P ět minu t po t é Kar yst a pro p lu la bezpečně a mlčk y so ut ěskami, aniž lidé na p alu bě nebo Vit ylšt í vyda li jed iný v ýk ř ik . Avšak sako leva neb yla an i mí li na š ir é m mo ř i, když na hř ebenu po bř eží vzp lá l o heň. P ř íb yt ek Andro nik y S t ar ko vé sho ř el d o zák lad ů . Mat čina r u k a vzn ít ila t ent o po žár. Necht ěla, aby zů st ala ani jed iná st opa po do mku, kde se narodil je jí s yn. Ješt ě po t ř i míle ne mo hl k ap it án odvr át it po hled o d t o hoto ohně, kt er ý p lá l na území Mag na, a sledo val je j v t mách, dokud nezhasl. And r o nik a mu ř ekla: „N ikd y už Niko s St ar ko s nevkro čí do ot co vského domu!. .. Nik d y!. .. “
III. KAPITOLA
Řekové proti Turkům Za p r ehist o r ick ýc h d o b, k d y se pevná zemská kůr a po nenáhlu s léva la půso bením v n it ř níc h s il, nep t u nských nebo plut o nských, bylo Řecko za své zro zení zavázáno zvr at u, kt er ý po sunul t ent o ko nec pevniny nad hlad inu vo d, zat ím co v ar chip e lu p o hlt il ce lo u část pevni ny, z níž zbyl y je n vr cho lky ve t var u o st ro vů. Řecko lež í skut ečně na vu lk a n ick é m z lo mu , ved o u cím o d Kyp r u k To sk áně ( Od do by, kdy se o dehr ává t ato hist o r ie, se st al o st ro v S ant o r in o bět í po d zemních v ýbu chů. R. 1661 Vost ica a T héby byly zničeny ze mět ř esením) . Zd á se, že Heléno vé ma jí o d nest álé zemské kůr y ve své vlast i t ěles no u i du ševn í ener g ii, kt er á je v her o ickýc h věcech může zavést až k nejkr ajně jš í m výst ř ed no st em. Neméně je p r avda, že dík y je jic h vro zeným vlast no st em, nezk ro t né od vaze, vlast enect ví a lásc e ke svo bo dě se jim podař ilo učin it nezáv is lý st át z t ěcht o pro vinc ií, kt eré po t o lik let úpěly pod o smansk o u nad v lád o u . V ne jst ar ších d o bách b ylo p e lasg ické, t o zna mená o byd leno asijsk ými k me n y; he lénské v 1 6 .- 14. st o let í p ř ed Kr ist em, kdy se o bjevil i He lé no vé, je jic hž jeden k men, Gr aio vé, mu mě li dát jméno za t éměř bá jn ých d o b Ar gonaut ů, a T ro jské vá lk y, ko nečně zcela ř ecké o d Lykur ga, za Milt iada, Tehmist o kla, Ar ist id a, Leo n id y, Aisc h yla, Sofo k la, Ar ist o fana, Herodot a, T hukyd ida, P yt hagor a, Alk ibiad a, Pelo p id y, Ep amino nd y, Demo st hena, Sokr at a, P la t o na, Ar ist ot ela, Hip p o k rat a, P er ik lea; p ak mak edo nské za F ilipa a Ale xandr a, se st alo nako nec Řecko-ř ímsko u prov inc ií p o d jméne m Acha ia st o t ř icet šest let př ed Kr ist em a na do bu čt yř set let . Od t é do by do něho po st upně vp ad li V is ig ó t i, Vand alo vé, Ost rogó t i, Bulhař i, S lo vané, Ar abo vé, No r man i, S ic iliáni; počát kem 13. st o let í ho do byli kř ižác i, v p at náct ém bylo ro zd ěleno na mno žst ví lé n a pak t at o země kles la, když t o lik zakusila za st ar é i no vé ér y, napo sledy do r uko u Tur ků a pod musulma nskou nad v lád u . Lze ř íc i, že t éměř po d vě st o let í po lit ický ž ivot Řecka úplně spal. Despot ismus o smansk ých ho d no st ář ů, kt eř í t am př edst avo vali mo c, př esaho val všechny meze. Řeko vé neb yli a n i anek t o vaní, ani do byt í, doko nce ani př emo žení: byl i t o ot roci, t rp íc í p o d ho lí p aši s imá me m č il i ducho vním po pravic i a džeuahem č ili kat em po lev ic i. Avšak všechen ž ivo t ješt ě nevypr chal z t ét o umír ajíc í ze mě. A t ak se zno vu zachvě la ve lik o u bo lest í. Čer no hor ci v E p ir u ro ku 1 76 6, Manio t é ro ku 1 76 9, albánšt í S u lio t é ko nečně po vst ali a pro hlás il i svo u nezávis lo st ; avšak roku 1804 b yl t ent o pokus vzpour y definit ivně p o t lačen Alim T ep ed elen lim, ja n insk ý m p ašo u ( Ali T epedelenli 1741 -1822 albá ns ký š lecht ic. Od r . 1788 ja ninsk ý paša. R. 1822 byl po pr aven T urk y) . B yl ne jv yš š í čas zak ro čit , k d yž evr opské ve lmo c i necht ěly vidět úplné z ničen í Řeck a. S kut ečně, bylo o d kázáno jedině na své s íly, mo hlo je n ze mř ít , př i snaze do sáhnout o pět nezávis lo st i. Ro k u 1 8 21 se vzbo uř il Ali T ep edelen li sá m p ro t i su lt áno vi Mo h mudo vi, po vo la l Řek y na po mo c a sho il jim svo bo du. Po vst ali jako jeden mu ž. F ilhe lé no vé se jim sebě h li na p o mo c ze všech ko nčin E vro py. It alo vé, Po láci, Němc i, ale zv lášt ě Fr anco u zi. Jména Guy de S aint é- Helene, GaiUar d, Chau vassa igne, k ap it áni Be last e a Jo urd ain, p lu ko vn ík Fab v ier , ve lit el šk ad ro ny Reg nau d d e Saint - Jean d 'Ang é ly, gener ál Maiso n, k nimž je nut no př ipo jit jmé na
t ř í Ang liča nů , lo rd a Co chr ana, lo rda Byro na a pluko vníka Hast ingse, zanechala nep o míje jíc í vzpomínku v t ét o zemi, p ro kt ero u př iš li bo jo vat a zemř ít . Na t at o jmé na, pro slavená vš ím, co nejhero ičt ějš ího může zplodit oddano st k věc i u t lačo van ých, o d po věd ělo Řecko jmé ny, kt er é vzalo ze svých ne jvyšš íc h rod in: t ř i H yd r io t o vé, To mbas io vé, Dzamado vé, Miau lio vé, pak Ko lo kot ro ni, Mar ko Bo car is, Maurokordat o, Mauro jmicha lis, Ko nst ant in Kanar is, Negr is, Ko nst ant in a Demet r io s Ypsilant i, Ulyss es a mno ho jinýc h. Hned na začát ku se po vst ání z mě n ilo v bo j na ž ivot a na smr t , oko za oko, zub za zub, a t en vyvo la l ne jst rašlivě jš í vzá je mné r epr esálie. Ro k u 18 21 po vst ali S ulio t i v Mag nu . V Pat r asu vyd á b isk u p Ger ma no s s kř ížem v r u ce p r vní p o kř ik . Mo r ea, Valašsko, ar chipe l se seř adí po d pr apo rem nezáv is lo st i. Helénů m, v ít ězn ým na mo ř i, se po dař í z mo cnit T r ipo lice. Na t yt o p r vní ú sp ěchy Řeků odpo ví T urci vr ažd ěním je jic h kr ajanů, nacházejíc íc h se v Cař ihr adu. Ro k u 18 22 Ali, o bležen ý ve své pevno st i Janině, je zákeř ně zavr ažděn za s mluv, kt er é navr hl t ur eck ý g ener ál Kur š id fr ancouzskému gener álo vi hr abět i d e Mo r cer f. Kr át ce po t o m jso u zničeni M aurokordat o a filhé lé ni v bit vě u Art y; avšak ma jí úsp ěch za p r vn ího o bležení M isso lunghi, v ně mž mus í O mer - Vr io no va ar mád a po značn ých zt r át ách př est at . Ro k u 1 823 začno u ciz í mo cno st i zakročo vat výr azně ji. Nabídno u sult áno vi p ro st ř ed n ict ví. S ult án odepře a aby d o d al své mu r o zho d nut í d ů r az, vysad í v E u bo ji d eset t isíc as ijsk ých vo ják ů . P ak o d evzd á vrchn í ve le n í nad t ur ecko u ar mádo u svému vazalo v i Me h medo vi Al imu, eg yp t skému p ašo vi. V bo jíc h t o ho rok u pad l Mar ko Bo car is, v last enec, o němž bylo mo žno ř íc i: ž il jako Ar ist ides a zah ynu l jak o Leo nid as. Roku 1824, v do bě velik ých r an pro věc nezávis lo st i, vyst o upil 24. ledna lo r d B yro n v M isso lu ng h i a o velik o nocíc h z ahynu l u Lepant a, aniž b y v id ě l sp lněn svů j sen. I psar io t é b yli p o vr ažděni T urky a měs t o Kand ia na Kr ét ě se vzd alo vo ják ů m Mehmeda Aliho . Jeno m ú sp ěch y na mo ř i mo hly p o t ěšit Řek y p o t o liker ýc h po hro mách. Roku 1825 vyst o u p í v Mo do nu na Mor ei I brahim paša, syn Mehme da Aliho , s jed enáct i t is íc i mu ž i. Z mo cní se Navarina a po razí Ko lo kt ro niho u Tr ipo lice. T ehd y svěř ila he lé nsk á v lád a sbor pravide lné ho vo jska dvěma Fr ancouzům, Fabv iero vi a Reg nau do vi d e S aint - Jean ďAngé ly; avšak než t ot o vo jsko bylo uvedeno do st avu, ab y se mu mo hlo po st avit , zpust ošil I br ahim Messenii a Mag no . A jest liže p ř est al ve svýc h o per acích, pak jedině prot o, že se cht ěl zú čast nit dr u hého o bležen í M isso lu nghi, kt er é se nepo dař ilo do být generálo v i Kiu t ag imu , ačko liv mu su lt án ř ek l: „Buď M isso lunghi nebo t vou hla vu!“ 5 . ledna 1 8 2 6, kd yž sp á lil P yr o s, dor azil I br ahim k Misso lunghi. Za t ř i dn y, o d 2 5. do 2 8., vr hl na měst o o sm t is íc pum a koulí, aniž do něho mo hl vnikno ut i po t ro jnáso bném ú t o k u a ačko liv mě l co děla t jen se dvě ma t is íc i pět i st y prot ivn ík y, zesláb lýc h h lad em. N ic méně mě l úspěch, zvlášt ě když M iau lis a je ho eskadr a, kt eř í př ináše li o b ležen ým p o mo c, byli odr aženi. 23. dubna po o bléhá ní, kt er é st álo živo t devat enáct set jeho o bránců, padlo Misso lunghi do I br ahimo vy mo ci a je ho vo jác i po bili mu že, žen y, dět i, t éměř všechny, kdo zbyli z devít i t is íc o byvat el měst a. T ého ž roku př iš li T u r ci, p ř ived en í Kiu t ag im, k d yž zp u st o šil i To k id u a Bo iót ii, do T héb 10. čer vence, vn ik li d o At t ik y, o bsad ili At hén y, ut ábo ř ili se t am a o blé ha li Akr opo li, há je no u p at náct i st y Řek y. Na p o mo c t ét o t vr zi, k líč i Řeck a, po sla la no vá vláda Kar ais kakiho , jedno ho z bo jo vníků z M isso lu ng h i, a pluko vníka Fabvier a s jeho sbo r em pr avid e lného vo jsk a. Bit va, kt ero u svedli u Cha idar i, byla zt r acena a Kiu t ag i mo h l p o k račo vat v o bléhá ní Ak ro po le. Zat ím Kar aisk ak is pr o nik l sout ěskami P ar nasu, porazil T ur k y u
Ar acho vy 5. pro since a na bo jišt i vzt yč il t ro fej ze t ř í set uř ezanýc h hla v. S ever ní Řecko bylo t éměř celé vo lné. Bo hužel př i t ěcht o bo jích b yl ar chipe l vydán ř ádění ne jhr o znějš ích p ir át ů, kt er é k d y pust ošili t at o moř e. A mezi nim i byl uváděn jako jeden z ne jkr velač ně jš íc h, do ko nce snad nejo dvážnějš ích, pir át S acr at iv, jeho ž po uhé jméno u ž šíř ilo zd ěšení p o celé m Leva nt ě. S edm měs í ců př ed do bou, v níž začíná t o to vypr avo ván í, b yli T u r ci nuceni s e uchýlit do někt er ých pevných míst sever ního Řeck a. V ú no ru 18 2 7 byli nezávis lými Řeko vé o d Ambr acijsk ého zálivu až p o hranice At t iky. T ur eck ý p r apo r vlá l u ž je n v M isso lu ng hi, ve Vo nice, v Nau p akt u. 3 1. bř ezna vlivem lo rda Co chrana se Řeko vé vzd ali vnit ř níc h spor ů a shromážd ili zást upce národa v jed iné m s hr o máždění v T erezeně a so u st ř ed ili mo c v jed iné r u ce, v r uce ciz ince, r uského dip lo mat a, rodem Řek a, Cap a d 'lst r ia, rodáka z Kort u. Avšak At hény byly v t ur eckých r u ko u. Jejic h t vr z se vzdala 5. čer vna. S ever ní Řecko bylo t ed y p ř inu ceno úp lné po ro bě. 6. čer vence o všem po depsaly Fr ancie, Ang lie, Ru sko a Rako u sko ko nvenci, kt er á př ipoušt ěla svr cho vano st Po rt y, uznáva la ex ist enci jak ého si ř eckého náro da. Mimot o t ajným do dat kem se zavazo valy p o d ep sané velmo c i spo jit se prot i sult áno vi, jest liže o dmít ne smír né vyr o vnání. To jsou hlav n í fak t a t ét o kr vavé válk y, kt er á nechť čt enář i ut kví v pamět i, p ro to že ma jí úzký vzt ah k t o mu, co bud e nás led o vat . Nyn í u ž v íme, jak á jso u zvlášt ní fa kt a, úzce so uvise jíc í s už zná mým i o so bno st mi a t ěmi, kt eré po známe v t ét o dr amat ické hist or ii. Z t ěch je nut no na pr vn ím míst ě uvést Andro niku, vdo vu po vlast enci St arko vi. Bo j o do byt í nezáv is lo st i své vlast i zr odil ne je n hr d iny, nýbr ž i hr dink y, je jic hž jmé na vynika jí v událo st ech t é do b y. T ak se o bjev í jmé no Bo bo lin y, nar o zené na ma lé m o st růvku u vjez du do Nau p lijsk ého zálivu. Roku 1812 byl je jí mu ž u vězněn, o d ved en do Cař ihr ad u a na su lt ánů v ro zk az naražen na k ů l. Pr vní hes lo k válce o nezávis lo st b ylo dáno . Roku 1821 vyp r av í Bo bo lina na vlast ní nákla d y t ř i lo d ě, a jak v yp r avu je p . H. Belle, p o d le líčen í jak ého si st ar ého kleft y ( Kle ft o vé: lo upežníc i, za ř eckých bo jů o svo bo du - hajd u ci) , a vzt yč í s vo u vla jku, nesoucí s lo va spart ských žen: BUĎ NA Š TÍTĚ NE BO POD NÍ M a pronikne až k po bř eží Ma lé As ie, kde př epadává a zap alu je t ur eck é lo d ě s neo hro ženo st í ně jakého T samada nebo Kanar ida; p ak, od evzd á velk o mys lně své lo d ě no vé vlá dě, účast ní se o bležení T r ipo lice, zř íd í ko le m Nau p lie b lo k ádu, kt erá po t r vá čt rnáct měs íců, a ko nečně př inut í t vrz k ap it u lo vat . T at o žena, je jíž ce lý ž iv o t je leg end o u, p ad ne ko nečně dýk o u vlast ního br at r a k vů li o byče jné rodinné zálež it o st i. Jed ino u veliko u post avu je nut no u mís t it do st ejné ř ad y s t o ut o st at ečno u Hyd r io t ko u. T yt éž u dálo st i v yvo la jí t yt éž nás ledky. Na sult ánův r o zkaz je v Cař ihr ad ě zardo u šen o t ec Mo d eny Mavr ocino vé, ženy, je jíž kr ása se ro vná je jímu ro d u. Mo dena se r ázem vr h ne d o po vst ání, po dnít í ke vzpo uř e o byvat ele M yk o n y, v yz bro jí lo dě, or ganizuje čet y, guer ie, kt er é vede, zadrží ar mádu S elima p aš i v t ěsných so ut ěskách P elio nu a vyzna menává se skvě le až do ko nce válk y a znepo ko juje T urk y v pr ů smyc íc h P ht t iot idských ho r. Je nu t no jmeno vat ješt ě Kaido s, kt erá znič í mino u hr adby V ilie a bo ju je s nezk ro t no u o d vaho u v mo nast ýr u Nejsvět ějš í svát o st i; Mo sko s, její mat ku, bo ju jíc í po bo ku svého mu že a drt ící T ur ky ba lva ny ska l; Despo, kt er á, aby nep ad la do ru ko u mu su lma nů , se vyho dí do po vět ř í se s vými dcer ami, s nacha mi a vnu čk ami. S u lio t sk é ženy a t y, kt er é chr án ily no vo u v lád u , u sazeno u na S ala mině, kt er é jí zap ů jč il y lo ďst vo, je muž ve le ly, a Ko nst anci Zachar iasovo u, kt er á dala zna me n í k p o vst ání na ro viná ch Lako nie, vr hla se na Leo ndar i v če le
pět i set venko vanů , a t o lik jin ýc h, je jic hž vzneše né kr ve nebylo šet ř eno v t ét o vá lce, za níž b ylo vid ět , že jso u pot o mky Helénů. T ak učinila i vd o va St arko vá. Pouze pod jméne m Andro nik y necht ěla už nést jméno , kt er é zneu ct il je jí s yn, - dala se st r hno ut do hnut í neo do lat elným pude m o d vet y, p rávě jako láskou k nezávis lo st i. Jest liže ne mo hla, jako Bo bo lina, vd o va po mu ži p o pr aveném pr ot o, že se po ku sil br án it svo u vlast , jak o Mo d ena, jako Zachar iaso vá na svů j nák lad v ypr avit lodě anebo sest avit set niny do bro vo ln ík ů , alesp o ň p lat ila v last ní o so bo u za velik ýc h dr amat t o hoto po vst ání. J iž ro k u 1821 se př ipo jila And r o nik a k o něm Man io t ů m, kt er é svo la l Ko lo ko t ro ni, o dsouzený k smr t i a u pr chlý na Jó nsk é o st ro vy, k d yž 1 8. led na t o ho rok u vyst oupil ve S kar damule. Zú čast nila se hned p r vní b it v y, sved ené v T hessalii, k d yž Ko lo ko t ro ni napadl fanar ské a kar it enské o byvat ele na bř ezíc h Rhupie, sp o jené s T u rk y. Ro vněž se zúčast nila bit vy u Va lt et sia 17. květ na, kt er á zp ů so bila záhu bu ar mád y Mu st afy be je. Jet ě více se vyzna me na la př i o bležen í Tr ipo lice, k de Sp ar ťané sp íla li T ur kům „z babě lýc h P er šanů“ a Turci Řek ů m „bo jác n ých lako nsk ých za jíců “. Avšak t ent okr át zvít ězili za jíc i. 5. ř íjna mu selo h lav n í měst o P elopo nésu, když ne mo h lo b ýt u vo lněno t ur eck ým lo ďst vem, k ap it u lo vat a přes úmluvu bylo niče no po t ř i d n y o hně m a meče m, - což st álo jak venku t ak uvnit ř živo t deset t isíc T ur ků všeho věku i po hlaví. 4 . března nás led u jíc ího ro k u za námoř ní bit vy, kt eré se zúčast nila za ve len í ad mir á la M iau lise, vid ě la And ro nika pr chat t urecké lo dě po pět iho dino vém bo ji a hled at út o čišt ě v zant sk ém p ř íst avu. Avš ak na jedné z t ěcht o lo dí po znala svého s yna, kt er é ved l t ur ecké lo ďst vo Pat r aským zá live m!. .. Pod vlive m t ét o hanby vr h la se t o ho d ne do nejhu st ší ř eže, aby v ní vyhleda la smr t ... S mrt ji necht ěla. A p řece mě l Nik o s St ar ko s na t ét o zlo činecké dr áze zajít ješt ě dále! Co p ak se něko lik t ýdnů pot é nep ř ipo jil k e Kara Alimu , kt er ý st ř íle l na měst o S k io na o st ro vě t ého ž jmé na ? Zd a se nez účast nil děsných ř eží, v nichž zahynu lo t ř iad vacet t isíc k ř esťanů, nepo čít ajíc sedmačt yř icet t isíc, kt eř í byli pro dáni za ot ro k y na s myr ensk ýc h t r žišt ích ? A zda jedné z lodí, kt er á dopravo vala část t ěch nešťast níků na bar bart ské po bř eží, neve le l pr ávě syn Andr o nik y, - Řek, prodávajíc í své br at r y? Za nás led u jíc ího o bdo bí, ve k t erém mus eli He léno vé o do lávat spoje né t ur ecké a eg yp t sk é ar mád ě, neu st ala Andr o nika ani na o kamž ik nás ledo vat hr dinné žen y, je jic hž jmé na b yla v ýše u ved ena. B yla t o žalo st ná do ba, zvlášt ě pro Mor eu. I br ahim t am po sla l své d ivo ké Ar ab y, ješt ě d ivo čejš í než T ur k y. Andronika byla mez i čt yř mi t is íc i bo jo vn ík y, kt er é se pod ař ilo shro mážd it ko lem sebe Ko lo kot ronimu, jme no vané mu vr chní m ve lit ele m p elo po nésk ých vo jsk . Avšak I br ah im, v ysad il jed enáct t isíc m užů na messenské po bř eží, nejdř ív se zab ýva l u vo lně n ím Ko ro nu a P at r asu; pot o m se zmo cnil Navar ina, je ho ž t vr z pro něho mě la b ýt o p er ační zák lad no u a př íst av bezpečným út ulke m pro jeho lo ďst vo . P ak zap álil Ar go s, zmo cnil se T r ipo lice , - co ž mu u mo žn ilo p le n it až do zim y so u sed ní p ro vinc ie. Zv lášt ě Messenie t r pěla t ímt o st r ašlivým ř áděním. Pro t o mu se la And ro nik a čast o pr chat až do nit r a Magna, aby neupadla Ar abů m d o r uko u. Nic méně an i nepo mys le la na o dpočinek. Lze odpočívat v ut isko vané zemi? Op ět ji sh ledává me v t aženích r oku 18 25 a 1 8 26, v bo ji v so ut ěskách Ver gy, po ně mž I br ah im ust oupil k Po lyar avu, odkud se je j po dař ilo o pět zat lačit sever ním Man io t ů m. P ak se př ida la k pr avid eln ý m sbo rů m p lu k o vník a Fa bv ier a za b it vy u Cha id ar i v čer venc i 1 8 2 6. Tam byla t ěžce por aněna; mě la co děko vat jen od vaze mladého Fr anco u ze, bo ju jíc ího po d pr apor em filhe lé nů, za t o, že unik la ne milo sr d ným vo ják ů m Kiu t ag iho .
Po něko lik měs íců b yl ž ivo t Andro nik y v nebezpečí. Je jí s ilná ko nst it u ce ji zachr ánila ; avšak r o k 18 26 se sko nčil, aniž by nabr a la do st at ek sil, aby se mo h la op ět zú čast nit bo je. Za t ěch o ko lno st í se vr át ila v sr pnu roku 1827 do pro vinc ií Magna. Cht ěla o pět sp at ř it svů j d o mek ve Vit ylu . Zvlášt ní náho da t am t ého ž dne př ived la je jího s yna. .. Známe v ýs led ek And ro nič ina set kání s Niko sem St ar kem a jako u po slední klet bu vr hla na něho z pr ahu o t co vsk ého do mu . A n yn í, když ne má už nic, co by ji zd r žo valo na ro d né p ůd ě, p ů jd e And ro nik a po kr ačo vat v záp asu, po k ud Řecko nezíská nezávis lo st . T ak se mě ly věc i 10. bř ezna 1827, v d o bě, k d y se vd o va St arko vá p u st ila p o cest ách Mag na, aby se o pět př ipo jila k pelopo néským Řek ů m, kt eř í k rok za k ro k em záp asili s I br ahimo vými vo ják y o svo u zemi.
IV. KAPITOLA Boháčův smutný dům Zat ím co Kar yst a míř ila k cíli na sever , známé mu po uze jejímu kapit áno vi, st ala se na Ko r lu u d álo st , kt er á, t ř ebaže byla so ukro mého r ázu, přece upo ut ala po zor no st veř ejno st i na hlav n í o so by t ét o hist or ie. Je známo , že od roku 1815 násled k em s mlu v z t é do by b yla p o st avena sk up ina Jó nsk ých o st ro vů pod prot ekt orát Ang lie, p o d léha jíc í p rot ekt orát u Fr ancie d o rok u 18 1 4 ( Roku 1864 nabyly Jó nsk é o st ro vy o pět nezávis lo st a když b yly ro zd ělen y na t ř i no mach ie, byly př ipo jeny k řeckému kr álo vst ví) . Z celého so uo st ro ví, o bsahu jíc í Cer igo, Zant e, It haku, Kefa lo nii, Leukadu, P axo s a Ko r fu , t ent o po sled ní, ne jsever ně jš í o st ro v je t aké nejdů lež it ějš í. Je t o st aro věk á Ko rk yr a. Nu že, o st ro v, kt erý mě l kr ále m Alk io na, velkomys l ného ho st it ele Jasó na a Med ey, kt er ý p o zději př ija l chyt r ého Odyssea po Tro jské vá lce, má o pr avd u pr ávo zaujímat v st aré h ist o r ii d ů lež it é míst o . Př i b it vách s Fr ank y, Bu lhar y, S ar acén y, Neapo lci, byl v 1 6 . st o let í zp u st o šen Bar baro sso u, b yl chr áněn v 1 8 . st o let í hr abět em vo n S chulenbur gem a ko ncem pr vního císař st v í g ener álem Do nzelo t em, byl n yn í s íd le m vr chního anglic kého ko misař e. V t é do bě byl vr chn ím k o misař em s ir Fr eder ic Adam, guver nér Jó nskýc h o st ro vů. Vzhled e m k mo žno st em, kt er é mo hl vyvo lat zápas Řeků s Tur ky, mě l st ále p o ru ce něko lik fr eg at , o bst arávajíc íc h na t ěcht o moř ích po lice jní s lužbu . A b ylo o p ravdu zapot řebí ve lik ýc h k o r ábů , aby b yl u d r žen po ř ádek na t o mt o souo st ro ví, v yd ávané m Řek ů m, T ur kům, ne mlu vě o pir át ech, kt eř í ne mě li j iné po slán í než t o , kt er é si u k lád ali sa mi, t ot iž dr anco vat podle chut i lo dě všech náro dno st í. T ehd y b yl na Ko r lu jist ý p o čet ciz inců, a zvlášt ě t ěch, kt eř í t am byl i po t ř i, čt yř i lét a vábeni r ů zn ými fáze mi vá lk y za nezávis lo st . Na Ko r lu plu li jedni. Na Kor lu se u sazo vali jin í, k t er ým kr ajní úna va nař izo va la po nějakou do bu o d po činek . Z t ěcht o je nu t né u vést jist ého mladého Fr anco uze. Zanícen pr o t u vznešeno u věc, se ho r livě a s lav ně ú čast nil hlavníc h událo st í, je jichž je višt ěm byl po lo o st ro v. Henr i ďAlbar et , po r učík k r álo vského loďst va, jeden z nejmlad š íc h d ů st o jn ík ů své ho dno st i, nyn í na neo me zené do vo lené, se hned na počát ku válk y po st avi l po d p rapo r fr ancouzských filhe lé nů . Bylo mu d vacet d evět let , byl st ř ední po st avy, silného t ělesného slo žení, kt er é ho činilo scho pným snášet všechny o bt íže námo ř nick ého živo t a, a uhlazeno st í svých způso bů, dist ingo vano st í, upř ímno st í svého po hled u , jis t otou svýc h st yk ů , vzbu zo val t en mlad ý d ů st o jn ík r ázem symp at ie, kt er é d elš í známo st mo hla jen ro zmno žit . Henr i ď Albar et po cházel z bo hat é pař ížs ké rodiny. Mat ku sot va znal. Jeho o t ec zemř el t éměř v d o bě jeho p lno let o st i, t o bylo dvě nebo t ř i lét a po jeho odcho du z námo ř n í ško ly. B yl p áne m d o st i pěkného jmění, a ani nep o mys le l, ab y o pu st il své ná mo ř nick é p o vo lán í. Nao pak. Po kr ačo val v t ét o k ar iéř e - jedné z ne jk r ásnějš ích na svět ě, a byl p o ručíke m, když byla vzt yčena ř ecká vla jka napro t i t ur eckému pů lměs íc i v sever ním Řecku a na P elopo nésu. Henr i d' Albar et neváhal. Jako mno ho jinýc h st at ečnýc h mlad ýc h lid í, st r ženýc h neo do lat elně t ímt o hnut ím, do p ro vodil do bro vo lník y, kt er é vedli fr ancou zšt í důst o jníc i až k hr anic ím v ýcho d ní E vr opy. B yl z pr vníc h filhe lé nů, kt eř í pro lil i kr ev pro věc nezávis lo st i. Již r. 1822 byl mez i s lav n ými Mau ro ko rd at o vým i př emo ženými v p ro slu lé b it vě u Art y a mez i vít ězi za pr vního o bležen í M isso lu ng h i. B yl t am i nás le dujíc í r o k, k d yž p o d leh l Mar ko Bo car is. Ro k u 18 24
se sk věle zú čast nil ná mo ř níc h bo jů, kt er é po mst ily Řek y za vít ězst ví Me hmed a Aliho . Po př evzet í T r ipo lice ro k u 1825 vele l část i pr avide lnýc h vo jsk p luko vníka Fabv ier a. V čer venci r o ku 1 826 bo jo val u Cha idar i, kde zachr ánil ž ivo t Andr o nice St arko vé, kt ero u by b yl i ro znes li na kopyt ech Kiut agiho ko ně - byla t o st r ašlivá bit va, v níž b yly filhe lénů m způso beny nena hr adit elné zt r át y. A p ř est o necht ěl Henr i ď Albar et opust it svého vůdce, a kr át ce pot é se k němu v Met henách o p ět př ip o jil. V t é do bě hájil at hénsk é Ak ro po le ve lit el Gur as s pat náct i st y muž i. T am do t vr ze se uch ýlilo p ět set žen a d ět í, kt er ým se nepo dař ilo pr chno ut , když se T ur ci zmo cn ili měst a. Gur as mě l p o t raviny na rok, čt r náct děl a t ř i ho ufnice, avšak st ř elivo se mu brzy mě lo nedo st ávat . Fabvier se ro zho d l, že Akro po li záso bí. Vyz va l lid i do br é vůle o podpor u př i t o mt o o d vážném p lánu . P ět set t ř icet lid í se př ihlás ilo na je ho výz vu, mez i nim i čt yř icet filhe lénů ; a v je jic h če le byl He nr i ďAI bar et . Každý z t ěcht o odvážlivců se o p at ř il p yt le m p r achu a ved eni Fabvier em nased li v Met henách na lo ď. 13. pro since t en ma lý s bo r v yst o upil na zemi t éměř u pat y Akro po le. Měsíčn í papr sek jej p ro zr ad il. P ř iv ít ala je j t urecká palba. Fabvier vzkř ik l: „Vp ř ed !“ Každ ý z n ic h, aniž o dhodil s vů j p yt el pr achu, kt er ý je j k ažd o u chv íli mo h l v yho d it do po vět ř í, překro čil př ík o p a vn ik l d o t vr ze, je jíž br ány byl y ot evř eny. Ob ležen í v ít ězně o dr azili T u r k y. Avšak Fabvier byl por aněn, jeho po bo čník zab it , Henr i ďAlbar et k les l zasažen k ulí. P r avide lní vo jác i a je jich ve lit el nyní byl i uvězněn i ve t vr zi s t ěmi, k t er ým př iš l i t ak odvážně na po mo c a kt eř í je už necht ěli p u st it . T am mu se l mlad ý d ů st o jn ík , zasažen r anou, kt erá našt ěst í ne byla ne bezpečná, sd ílet po t íže o bležen ých, k d yž se všechna pot rava o mezila na něko lik p o r cí ječ me ne. Up lynu lo šest měs íců , než mu kapit ulace Akropo le, př ijat á Kiut ag im, vr át ila s vo bo d u. T ep r ve 5. čer vna 1827 mo hli Fa bvier , jeho do bro vo lníc i a o bležení o pust it at hénsko u t vr z a nasednout na lodě, kt er é je dopravily do S ala miny. Henr i ďAlbar et , do sud velmi s labý, se v t o mt o měst ě necht ěl usadit a odplu l na Ko r fu . T am se u ž d va měs íce zot avo val po svých út r apách a čekal na chvíli, až bude mo ci op ět zau jmo ut svo je míst o v pr vní ř adě, když vt o m náho da do dalo no vo u vzpr u hu jeho živo t u, kt er ý byl do sud jen život em vo jáka. V Ko r fu na ko nci St r ad a Reale st ál st arý, má lo vzhledný dům, napůl ř eck ého , nap ů l it alsk ého slo hu . V t o m do mě byd lela o so ba, kt er á se má lo ukazo vala, ale o níž se mno ho mlu v ilo . Byl t o bankéř E lizundo. Nebylo mo žné ř íc i, je- l i šed esát ník nebo sed md esát ník . Asi dvacet let už o býva l t en zasmuš ilý př íbyt ek , z něho ž skoro nev ycháze l. Avšak i kd yž nevyc házel, mno ho lid í všec h náro dno st í a st avů - ho r liv í k lient i je ho p isár ny - ho př icházelo navšt ívit . Zcela jist ě se uzavír a ly značné o bcho d y v t o mt o bankovním do mě, jeho ž závažno st byla d o ko na lá. E lizund o byl o st at ně po važo ván za neo byče jného bo háče. Žádný úvěr na Jó nských o st ro vech an i u je ho dalmat skýc h ko legů v Zadar u nebo Dubro vníku ne mo hl so u p eř it s jeho ú věr em. S měnka jím akcept o vaná se vyp láce la z lat em. Zajist é t o byl šet r ný a mo u dr ý ba nkéř . Zdál se doko nce velmi uzavř ený ve svých o bcho d ních věcech. Cht ěl v ýt ečná dopor učení, naprost é záruky; avšak jeho po k lad na se zd ála nev yčer p at elná. Je nut né se zmínit , že E lizundo děla l t éměř všechno sám, v yu žíva l je n jed iného mu že, o němž bude po zději ř eč, k vedení nevýz na mn ýc h zápisů. Byl s vým p o k lad ník e m a vedo ucím písař em záro veň. Neb yla a n i jed iná s mě nka, kt ero u by n ep ro zko u mal, an i jed in ý list , kt er ý b y nenapsa l vlast ní r u ko u. Pro to ani jed iný př ír učí zvenku nezasedl v je ho písár ně. To nemá lo př isp íva lo k t aju p lno st i jeho obcho dů. Jak ého p ů vo du b yl t ent o bank éř ? Říka li, že je Illyr nebo Dalmat inec; a však v t o m o hledu se nevěd ělo n ic p ř esného. B yl ně mý o své minu lo st i, němý o své
p ř ít o mno st i, a nest ýk a l se se spo lečno st í. Když se so uo st ro ví o cit lo pod pro t ekt o rát em Fr ancie, b yl u ž jeho život t akový, jak ý zůst al o d t é do by, co ang lick ý g uver nér v yk o nával s vo u funkci na Jó nských o st ro vech. Zajist é se ne mo hlo do slo vně br át t o , co se o jeho ma jet ku ř íka lo, kt er ý veř ejné míně ní odhado valo na st a milio nů ; a le b yl as i vskut ku velmi bo hat ý, ačko liv ž il jak o člo věk sk ro mn ý ve sv ých po t ř ebách a chout kách. E lizu nd o byl vdo vec; byl jím u ž, k d yž se u sad il na Ko r fu s d ceru škou, kt er é byly t ehd y dva ro k y. Nyn í b ylo t é dcerušce, kt er á se jme no vala Hadžina, dvacet dva let a žila v t o mt o o byd lí, a st ar ala se o jeho do mácno st . Všude, do ko nce i v Or ient u, kde kr ása žen je nespo r ná, by byla Hadžina E lizu nd o vá po zo ru ho d ná kr asavice, a t o i př es vážno u a t rochu s mut no u t vář. Jak jinak b y t o mu mo hlo b ýt v t o mt o pro st ředí, v ně mž uplynu l je jí mlad ý věk bez mat k y, kt er á b y ji v ycho váva la, bez př ít elk yně, s níž by mo hla vyměňo vat své pr vní d ívč í myš le nk y? Had žina E lizu ndo vá byla st ř ední po st avy, ale e legant n í. B yla p o mat ce ř eckého původu a př ip o mína la t yp k r ásnýc h mlad ých lak o nskýc h žen, kt er é př ed čí snad všechn y ženy P elo po nésu. Důvěr no st mezi o t cem a d cero u nebyla a ne mo hla být hlubo ká. Bank éř žil o samě le, t iše, zd r ženlivě - byl t o jeden z lid í, kt eř í ne jčast ěji od vr acejí h lavu a zast ír ají s i o či, jako by je o slepo valo svět lo . Prot ože byl má lo sdíln ý jak v so u kro mém ž ivo t ě t ak v život ě veř ejné m, neš íř il se nikd y, an i ve st ycíc h s klient y s vého do mu . Jak mo hla Hadžina E lizundo vá najít pot ěšení v t o mt o zasmu š ilé m ž ivo t ě, st ěží vníma jíc mez i t ěmit o zdmi ot co vské sr dce? Našt ěst í u ní byla do br á, o dd aná, mil ujíc í byt o st , kt er á žila jen pr o svo u mlad o u p aní, k t erá s n í c ít ila s mut ek, jejíž t vář zazář ila, vidě la- li ji us mát se. Celý je jí ž ivot spočíva l v ž ivot ě Had žin y. P o d le t ét o po dobizny bylo mo žné mít zat o , že jd e o ho d ného a věr ného psa, je dno ho z o něch „čekat elů lidsko st i“, jak ř ek l M iche let , „po ko r ných p ř át el“, jak ř ekl La mar t ine. Ne, byl t o člo věk, ale b y l b y zas lo u žil být pse m. S pat ř il Had žin in o zro zení, n ik d y ji neo pu st il, ko léba l j i jak o d ít ě, slo užil jí jak o d ívce. B yl t o Řek jmé ne m Xar is, kt erého Hadžinina mat ka o dko jila, kt er ý s ní še l p o je jí m sňat k u s bank éř em z Ko r lu. Byl t edy už př es dvacet let v do mě, zaujíma l po st avení nad p ro st ým s lu ho u a po máhal do ko nce E lizundo vi, jedna lo - li se o o byče jné p san í. Jako jist é lako nsk é t yp y, mě l Xar is vyso kou po st avu, šir oká r amena a neo byče jno u sílu s va lů . Kr ásná t vář, kr ásné, upř ímné o či, dlo uhý a o hnut ý no s, a nád her n ý čer ný k n ír po d n ím. Na hlavě t ma vá, vlněná čapka; za pasem e legant ní fu st anelfa je ho v last i. Vyš la- li Had žina E lizu nd o vá z do mu buď ve věcech do mácno st i, nebo do kat o lick ého ko st ela sv. S p ir id io na, nebo se t rochu nadýchat mo ř ského vzduchu, kt er ý až k do mu na St r ada Reale nepro nikal, Xar is ji pro vázel. Mnozí mlad í o byvat elé Ko r lu ji t ak mo hli v id ět na espla ná dě a do ko nce i na ulic íc h př edměst í Kast r ades, t áhno ucího se po dél zát oky t ého ž jména. Nejeden se po koušel do st at se k je jímu ot ci. Ko ho by neváb ila d ívč ina k r ása a mo žná t aké milio n y E lizu nd o vy fir my? Avšak na všech n y n ab íd k y t o ho d ru hu o dpo víd a la Had žina zamít avě. Bank éř se p ak nik d y nesnaž il její ro zho dnut í změ nit . A př ece by poct ivý Xar is d a l všech no za t o , aby jeho mladá paní byla na t o mt o svět ě šťast ná, všechen svů j p o d íl na št ěst í, k němuž je j opr avňo vala jeho bezmezná o ddano st na t o mt o svět ě. T ako vý t ed y b yl t ent o dů m, p ř ísný, s mu t n ý a jak o izo lo vaný v k o ut ě h lav n ího měst a st aro bylé Ko rk yr y; t ako vý byl je ho vnit ř ek, do něho ž mě ly Henr iho ďAlbar et a uvést náho d y je ho život a.
B yly t o nejd ř íve o bcho d ní st yk y, kt er é vznik ly mez i ba nkéř em a fr anco uzským d ů st o jn ík e m. Kd yž o po ušt ěl P ař íž, vzal s sebo u několik z načnýc h s měnek p ro E lizu nd o vu fir mu. Na Kor lu na ně sáh l. Z Ko r lu p ak br al všech n y p en íze, kt er é pot ř ebo val na své v ýp r av y s filhe lé ny. Něko likr át se na o st ro v vr át il a t ak se seznámil s Hadžino u E lizundo vou. Dívč ina k r ása ho uchvát ila. Vzpo mínka na n i ho násle do vala na bo jišt ě na Mo r ei i v At t ice. Po o p ět ném do byt í Ak ro po le nemo hl Henr i ďAlbar et udělat nic lepš ího nežli se vr át it na Ko r lu . Neb yl ješt ě zo t aven po své r áně. Neo byče jné út rapy o bležen í nar ušily je ho zd raví. V bank éřo vě domě naše l každo denně po ho st inst ví na něk o lik ho d in, čeho ž až do su d žádný ciz i nec nedo sáhl. T akt o žil Henr i ďAlbar et asi t ř i měs íc e. Po malu se st aly jeho návšt ěv y u E lizunda, kt eré b yly ne jd ř íve jen ná všt ěvami o bcho dními, za jíma vě jš ími a každo d enními. Had ž ina se mlad ému důst o jníko vi ve lmi líbi la. Jak p ak by s i t o ho nevš imla, k d yž v id ě la je ho vznícení ve své př ít o mno st i, viděla, jak je šťast ný, kd yž ji mo hl s lyšet a vid ět ! Ona zase neváha la mu p ro k azo vat p éči, kt ero u vyžad o valo jeho s ilně o hro žené zdr aví. Henr imu ď Albar et o vi mo hla t at o st aro st je n p ro sp ět . Ost at ně Xar is net ajil s ymp at ie, kt er é v něm vzbuzo vala t ak upř ímná a ro zt o milá po vaha Henr iho ďAlbar et a, k němuž lnu l víc a víc. „Máš p r avd u, Had žino , “ o p ako val čast o dívce. „Řecko je t vo jí vlast í pr ávě jak o mo jí, a nes míme zap o mínat , že t r pěl- li t ent o mlad ý důst o jn ík , t ak pro t o , že za ně bo jo val! “ „M ilu je mě! “ ř ek la jed no ho d ne Xar iso vi. To t o d ívk a ř ekla s jednoducho st í, kt ero u vk lád ala do všeho . „Nu že, mus íš se nechat milo vat !“ o dpo věděl Xar is. „T vůj ot ec st árne, Hadžino ! Já zd e st ále nebu d u !... Kd e na jd eš v ž ivo t ě bezpečnějš ího o chránce nežli je Henr i ďAlbar et ?“ Had žina neo d po věd ěla. Byla by muse la ř íc i, že ví, že je milo vána, a t aké milu je. Zcela p ř ir o zená zdr ženlivo st jí br ánila př iz nat se k t o mut o cit u, doko nce i Xar iso vi. A př ece t o mu t ak bylo . Nebylo t o taje mst vím už pro niko ho z kor fsk é spo lečno st i. Ješt ě dř íve, než se o t o m jedna lo veř ejně, mlu vilo se o sňat k u Henr iho ďAlbar et a a Hadžin y E lizundo vé, jako by o něm už bylo ro zhodnut o. S lu š í se po znamenat , že jak se zdálo, dvoř ení mladého důst o jníka je ho dceř i bank éř e nemr zelo . Jak ř ík al Xar is, cít il, že st ár ne, a t o kvapem. Jakko liv b ylo je ho srd ce su ché, o bával se, ab y Hadž ina v ž ivot ě neo saměla, ačko liv vědě l, jak é jměn í zd ěd í. T at o p eněžní o t ázka o st at ně nikd y Henr iho ďAlbar et a nezajíma la. Je- li bank éřo va d cer a bo hat á nebo ne, o to se nest ar al ani o kamž ik. Láska, kt ero u k d ívce cho va l, se zro d ila z d aleko vznešenějš ích c it ů, nežli z nízk ých zá jmů . M ilo val ji p ro je jí d o bro t u a kr ásu. Hadžinino po st avení v t o m s mut né m pr o st ředí v ně m vz buzo valo symp at ii. M ilo va l ji pro no blesu je jích myš lenek, pro veliko st je jíc h názo rů, pro ener g ii, kt er é byla schopna, měla- li by ji někd y po užít . A bylo t o p at r né, kd yž Had žina mluvila o poro beném Řeck u a o nad lidsk é m ú silí, k t er é vynak lád ají jeho d ět i, aby je o svo bo dily. Na t ét o půdě mo hl mez i o běma mlad ými lid mi p ano vat jen úplný s ouhlas. Ko lik t ed y p o hnu t ých ho d in st r ávili v ho vor u o všech t ěch věcech v ř eckém jaz yk u , jímž Henr i ď Albar et nyní mluvi l jako svo u mat eř št ino u ! Jako u int imn í r ado st o ba cít ili, k d yž ú sp ěch na mo ř i vyváž il pohr o my, je jic hž jevišt ěm byl y Mor ea nebo At t ik a! Henr i d 'Albar et musel dopo dro bna líč it všechny událo st i, kt er ých se zú čast nil, jmeno vat jmé na nár odů a ciz inců, kt eř í se pro slav ili v kr vavých bo jíc h, a žen, kt er é by, kdyby mě la vo lno st , Hadžina E lizu ndo vá
zajist é násled o vala - Bo bo lin y, Mo deny, Zachar iaso vé, Kaido so vé, nezapo mína jíc na st at ečno u Andro niku, kt erou zachr ánil mlad ý d ů st o jn ík z bit vy u Chaidar i. A k d yž jed no ho d en Henr i d 'Albar et prones l jmé no t ét o ženy, učinil E lizundo, nas lo u chajíc í t ét o ro zmlu vě, po sunek, kt er ý upout al po zor no st jeho dcer y. „Co je vá m, o t če?“ zept ala se. „N ic, “ o dpo věd ěl bank éř. P ak se o br át il k mladé mu důst o jn ík o v i a o t ázal se t ó nem, kt er ý se mě l zd át lho st ejn ým k t o mu , co se jím p r avilo : „Zna l jst e t u And ro nik u ?“ „Ano , p ane E lizundo. “ „A vít e, co se s ní st alo ?“ „Nev ím, “ o dpo věd ěl Henr i d 'Albar et . „M ys lím, že po bit vě u Chaidar i se vr át ila do pro vinc ií Mag na, kt erá je je jí do mo vino u. Avšak mám zat o, že jedno ho dne ji o pět sp at ř ím na ř eck ém bo jišt i. .. “ „Ano , “ př ip o jila Had žina, „t am, kde je její míst o !“ P ro č se E lizundo zept al na And ro nik u ? Nik d o se ho na t o nezept al. B yl by za jist é o d po věd ěl je n vyhýba vě. Avšak je ho dcera, má lo seznáme na s bank éřo vými st yk y, na t o st ále mys le la . Copak mo hl být ně jak ý s vazek mez i je jí m ot cem a t o uto And ro niko u, kt er é se o bdivo val? Ost at ně, po k u d se t ýk á válk y o nezávis lo st , cho val se E lizundo úplně zd rženlivě. Kt er é st raně p lat ila jeho přání, poro beným ne bo ut isko vat elům? To bylo nes nadné ř íc i - b yl- li vů bec č lo věkem, kt er ý by př ál t é či o né st raně. Jist é b ylo , že mu jeho po št a př ináše la ne jmé ně t o lik list ů z Turecka jako z Řecka. Ale je nu t né o p ako vat , ačko liv se mlad ý důst o jník o ddal věc i He lé nů, E lizu nd o je j n ic méně p ř ija l ve své m do mě do bř e. Avšak Henr i d' Albar et už nemo h l p ro d lu žo vat svů j p o byt . Kd yž se zo t avil, b y l ro zhodnut pro vést až do ko nce t o, co považo val za svo u po vinno st . Mluvil o t o m s d ívk o u čast o. „To je sku t ečně vaše po vinno st !“ o dpo vídala Hadžina. „Jakko liv mi váš o dcho d způso bí bo lest , Henr i, cháp u, že se mus ít e vr át it ke svým spo lubo jo vníků m! Ano , po kud Řecko nenabu d e o p ět nezávis lo st , je nut né za ni bo jo vat !“ „Od jed u , Hadžino , musím o djet !“ ř ek l jed no ho d ne Henr i d 'Albar et . „Avšak kd ybych s sebo u mo hl vz ít jist o t u, že mě milu jet e, jak já vás... “ „Henr i, nemá m, p ro č bych t ajila c it , kt er ý ve mně budít e, “ odpo věděla Had žina. „Nejse m u ž d ít ě a mu s ím hledě t vážně do budoucno st i. Důvěř uji vá m, “ p ř ipo jila a podávala mu r uku, „d ůvěřu jt e i v y mně! T ako vo u, jako u mě o p ust ít e, na jdet e mě po návr at u !“ Henr i d 'Albar et st isk l r u ku , kt erou mu po dávala Hadžina jako zár uk u svýc h cit ů. „Děk u ji vá m z ce lé d u še!“ o d po věděl. „Ano , nálež íme s i už nyní! A i kd yb y naše o d lo učení b ylo sebek r u šnějš í, aspo ň si s sebo u odnesu ujišt ění, že mě milu jet e!... Avšak než o d jed u, Hadžino, r ád bych promlu vil s vaš ím ot cem!. .. Chc i mít jist o t u, že schvalu je naš i lásku a že nebude dělat př ekážky. .. “ „Do bř e u d ělát e, Henr i, “ ř ek la dívka. „Mějt e jeho slib, jako mát e mů j! “ A Henr i ď Albar et s t ím nes mě l ot álet , nebo ť se rozho dl, že bude slo užit o p ět po d pluko vník e m Fabv ier em. Věci nezáv is lo st i se o p ravd u d ař ilo čím dál t ím hůř . Lo ndýnská s mlo uva ješt ě ne mě la ú sp ěšné v ýs led k y a b ylo na mís t ě se v duchu pt át , necht ějí- li ve lmo c i vů či su lt áno vi p ro nášet čist ě o fic iá l ní ná mit ky a ná sledkem t o ho zcela plat o nick é. . Ost at ně se zd álo , že T ur ci, podpoř eni s vými úspěchy, jso u ve lmi má lo nak lo něn i k úst upkům. Ačko liv d vě esk adr y, ang lick á, ved ená ad mir á le m
Co ndr ingt o nem, a fr anco u zsk á pod velení m ad mir á la de Rigny, kř ižo valy E gejsk é mo ř e a ačko liv se ř eck á v lád a u sadila v E gině, aby t am uvažo vala za ne jlep š íc h po dmínek bezp ečno st i, pro jevo vali T ur ci t vr došíjno st , kt er á je činila hro znými. Po cho p ít e t o, uvid ít e- li všech no lo ďst vo dvaadevadesát i t ureckých lo dí, k t eré po ja la ro zleh lá r e jd a u Navar ina 7. zář í. Tot o lo ďst vo vezlo nesmír né záso by, kt er é shro mážd il I br ahim k po t řebě výpr avy, chyst ané prot i Hydř anům. Nu že, na Hydř e se ro zho d l Henr i d ' Albar et o p ět p ř ipo jit k sbo r u do bro vo lm“k ů . T ent o o st ro v, ležíc í na ko nci Ar go lid y, je jeden z ne jbo hat ších o st ro vů ar chip elu . Učin il s vo u kr ví i p enězi t o lik pro věc Helénů, kt er é hájili je ho neo hro žení ná mo ř níc i, To mbas is, Miau lis, Dzamado s, t ak o bávaní t ur eckým i kapit ány, a byl n yn í o hro žen nejst rašlivě jš ími r epr esálie mi. Henr i d ' Albar et t ed y mu se l sp ěchat s odjezde m z Kor lu, cht ěl- li se na H yd r u do st at dř íve než I br ahimo v i vo jác i. Prot o byl je ho odjezd definit ivně st ano ven na 21. ř íjna. Něko lik d ní p ř ed t ím, jak b ylo do mluveno, zašel mlad ý d ů st o jn ík k E lizu nd o v i a po žádal ho o dceř inu ru k u. Net ajil mu, že Hadžina bude šťast ná, schvá lí- li je ho kro k. Ost at ně jd e jen o t o , aby do st al je ho svo lení. S ňat ek se odbude t epr ve po návr at u Henr iho d 'Albar et a. Jeho nepř ít o mno st - aspo ň v t o doufá - nebu d e mít dlo uhé t r vání. Bank éř znal p o měr y mlad ého důst o jník a, st av jeho jmění, vážno st , kt er é se t ěšila je ho ro d ina ve Fr anc ii. Nemuse l t edy v t o mt o směr u žádat o refer ence. Ro vněž jeho úct yhodno st byla úp lná a nikd y nebylo o jeho fir mě s lyšet nic hanlivé ho . P ro to že se o t o m Henr i d'Albar et nezmiňo val, mlče lo vlast ní m ma jet k u. Pokud se t ýká samot ného návrhu , o d po věd ěl E lizu nd o , že je mu p ř íje mn ý. T ent o sňat ek je j mů že u činit jen šťast ným, nebo ť př inese št ěst í jeho dceř i. To všechno bylo ř ečeno zcela chladně, ale hla vní bylo , že t o bylo řečeno . Henr i d ' Albar et mě l nyní E lizu ndo vo slo vo a zat o se bank éř i do st alo od jeho d cer y d ík ů , kt er é př ija l s o bvyk lo u zd ržen livo st í. Zd álo se t edy, že se všechno d ař í k ú p ln é spo ko jeno st i o bo u mlad ých lid í, a je nut né dodat , př ed evším k d o ko nalé Xariso vě spoko jeno st i. Ten výt ečný č lo věk p lak a l jak o dít ě a jak rád by byl mlad ého d ů st o jn íka př it isk l na svá pr sa! Avšak Henr i d 'Albar et mě l u ž jen má lo času na po byt u Hadžiny E lizu nd o vé. Rozho dl se vst o u p it na levant skou br ig u , kt er á mě la o p u st it Ko r lu jed enad vacát ého , aby o d p lu la na Hydr u. Jak é byly t y po slední dny v do mě na St r ad a Reale, u ho d net e, aniž b ycho m se o t o m mu se li š íř it . Henr i d 'Albar et a Hadžina se neopo ušt ěli ani na ho dinu. Dlo uho ho vo ř ili v d o ln ím sá le v p ř íze mí s mut ného o byd lí. Uš lecht ilo st je jic h c it ů vt isko vala t ěmt o ho vo rů m p ro nikavý pů vab, kt er ý z je mňo val t rochu vážný t ó n. Řek li s i, že jim ná lež í budo u cno st , vymyká- li se jim do sud př ít o mno st . Tét o př ít o mno st i cht ěli t ed y ch lad no kr evně čelit . Oba vážili v yh líd k y d o br é i šp at né, ale bez ma lo mys lno st i, bez slabo st i. Když t akt o mluvil i, neust ávali ho ro vat pro věc, kt er é se Henr i ďAlbar et o d cházel věno vat . Kd ys i večer, 2 0. ř íjna, si napo sled ř íkali t y věc i, avšak mo žná s vět ším po hnut ím. Př íšt í d en měl mlad ý důst o jn ík o d jet . Náh le veše l d o sálu Xar is. Ne mo hl mlu vit . T ěžce o ddycho va l. Běžel, a jak ! Za něk o lik minu t je j st at né no hy pro nesly celým měst em, od t vrze až na ko nec St r ad y Reale. „Nu , co chceš?... Co je t i, Xar is i?. .. Odkud pochází t ot o rozčilení?. .. “ zept ala se Had žina. „Co mi je. .. co mi je!. .. Zpr áva!... Důlež it á... vážná zpráva!... “ „M lu vt e!... Mlu vt e, Xar is i! “ ř ekl Henr i ďAlbar et a nevěděl má- li se r ado vat nebo o bávat .
„Ne mo hu !... Nemo hu !“ o dpo věděl Xar is, kt er ého jeho rozčilení dusilo . „Jd e o zpr ávu o válce?“ pt ala se dívka a chyt ila ho za r uku. „Ano !... Ano !... “ „Ale mlu v t ed y!. .. “ o p ako vala. „Mluv t edy, mů j do br ý Xar is i!. .. Co se st alo ?... “ „T u rci. .. dnes... por aženi. . . u Navar ina! “ T ak se do zvěděli Henr i ďAlbar et a Hadžina zpr ávu o námoř ní bit vě, svedené 20. ř íjna. Bank éř E lizu nd o vk ro čil p r ávě do sálu na lo mo z Xar iso va vpádu. Když se do zvěd ělo co jd e, sevř ely se bezděky je ho rt y, jeho čelo se svr ašt ilo , avšak nep ro jev il an i zk la má n í, an i u spo ko jení, zat ímco o ba mlad í lidé nechá va l i upř ímně překypo vat svá sr dce. Zp r áva o bit vě u Navar inu se pr ávě dost ala na Kor lu. Sot va se rozšíř ila p o celé m měst ě, byly r ázem z ná my i po dro bno st i, dodané t elegrafick y vzdušnými p ř íst ro ji z albá nsk ého po bř eží. Ang lick á a fr anco uzsk á eskadr a, ke kt erým se př ipo jila r uská eskadr a, čít ajíc í dvacet sed m ko r ábů a d vanáct set sedmdesát šest děl, napadly t ur ecké lo ďst vo a v ynu t ily s i pr ůcho d sout ěskami navar ins k é rejd y. Ačk o liv b ylo T u rk ů víc, nebo ť mě li šedesát ko rábů všech ve liko st í, a devat enáct set čt yř iadevadesát děl, byli por aženi. Něko lik je jich lo d í b ylo pot openo nebo vyho zeno do po vět ř í s velik ým mno žst vím d ů st o jníků a lo dníků. lbr ah im se t ed y u ž ne mo hl o d t ur eck ého ná mo ř nict va nad ít , že ho bu d e po dporo vat na výpr avě prot i Hydř e. To byl neo b yče jně d ů lež it ý fakt . Skut ečně, mě l se st át počát kem no vého údo bí pro ř eck é zálež it o st i. Ačko liv se t ř i velmo c i ro zho dly př edem, že nevyu ž ij í t o ho to v ít ězst ví k zn ičen í P o rt y, zdálo se jist é, že se sho dno u na t o m, vyr vat zemi Helénů t ur eck é nad vlád ě, a ro vněž se zdálo jist é, že v kr át ké do bě bude zř ízena samo sp ráva no vého kr álo vst ví. T ak se u su zo valo v do mě bankéř e E lizunda. Hadžina, Henr i d'Alba r et a Xar is t lesk ali. Jejic h r ado st mě la o hlas v celé m měst ě. Děla u Navar ina pr ávě po jist ila dět em Řeck a nezávis lo st . A p ř ed evším p lá n y mlad ého důst o jník a byl y t ímt o vít ězst vím spo jenýc h ve lmo cí ú p lně z měněn y, č i sp íš - a t ent o výr az je lepš í - por ážko u t ur eck ého lo ďst va. Následk em t é po r ážk y se muse l I br ahim zř íc i za mýš le ného t ažení pr o t i Hyd ř e. P ro to už o Hydr u nešlo . Odt ud po cházela z měna v ú mys lech Henr iho ďAlbar et a, kt er é mě l př ed dnem 20. ř íjna. Neb ylo u ž t řeba, aby še l za do bro vo lník y, kt eř í př ispěcha li na po mo c Hyd ř anů m. Ro zho dl se t edy na Ko r lu v yč k at na u d álo st i, kt er é bu do u př iro zený m nás led k em b it v y u Navar ina. Ať t o mu bylo jak k o liv, o o sudu Řecka už nemo hlo být pochyb. E vro pa je nenechá zahyno ut . Zakr át ko po celé m helé nském po loo st ro vě u st o up í p ů lměs íc pr apo r u nezávis lo st i. I brahim, o mezený už na st ř ed a na po bř ežní pe lo po néská měst a, je bu d e ko nečně mu set vyk lidit . Na kt eré míst o po lo o st ro va mě l za t ěch o ko lno st í zamíř it Henr i ďAlbar et ? P lu k o vník P abvier se nepo chybně ch ys t á o p u st it Mit ylénu , ab y v yt áh l p ro t i T ur ků m na o st ro vě Sciu ; avšak je ho přípr avy ne jso u zajist é sko nčeny a ješt ě ně jakou do bu po t r vají. Není t ed y t ř eba pomýš let na o k amž it ý o d cho d. T ak po suzo val mlad ý důst o jn ík s it u aci. T ak ji p o suzo vala Had žina s n ím. Neb yla t ed y př íč ina, aby se sňat ek o d k lád al. E lizu nd o o st at ně ne mě l ná mit k y, ab y se nev yk o na l bez o t álen í. P ro t o byl st ano ven na desát ý den o de dneška, t o zna mena lo na ko nec měsíce ř íjna. B ylo b y zb yt ečné š íř it se o po cit ech, kt er é vzbudil v sr dcích o bo u snoubenců b líž íc í se d en je jic h spo jení. Nebud e u ž násled o vat o d jezd do t ét o válk y, v níž b y Henr i d ' Albar et mo hl nechat život ! Nebude už bo lest né čekání, za kt er ého by
Had žina p o čít ala d n y i ho d in y! Xar is, je- li t o mo žné, byl ješt ě šťast nějš í než ce lý d ů m. Kd yb y š lo o jeho vlast ní sňat ek, nepř ekypo vala by víc je ho r ado st ! Doko nce i na ba nkéřo vi b ylo p ř es je ho o bvyklo u chladno st znát pat r né uspoko jení. Bu do u cno st jeho d cer y byla zajišt ěna. Do mlu v il i se, že celá věc se o d bude jednoduše, a zdálo se zbyt ečné, aby bylo k t o mu o bř adu zváno celé měst o . Ani Hadžina, ani Henr i ď Albar et nebyli z t ěch, kt eř í s i př ejí mít p ř i své m št ěst í t o lik svědků. Avšak bylo př ece t ř eba jist ýc h př íp r av, kt er ými se bez o kázalo st i zabývali. B ylo 2 3. ř íjna. Do sňat k u zbýva lo už je n sed m d ní. Nezdálo se t edy, že by se mo h li o bávat p řek ážk y, o po ždění. A př ece se st alo něco, co by ve lm i z nepoko jilo Hadžinu a Henr iho ďAlbar et a, kd yby o t om vědě li. To ho d ne našel E lizu nd o ve své r anní po št ě list , kt er ý mu zasadil ne nad álo u r ánu. Zmačk al je j, ro zt r hal je j, d o ko nce spálil - což svědčilo o hlu bo k ém vzr u šen í u člo věk a, kt er ý se do ved l o vlád at t ak jako bankéř. A b ylo mo žné ho slyšet mr u čet t at o slo va: „P ro č nepř iše l t ent o list o t ýden po zději? Bu d iž pro k let t en, kdo je j p sali“
V. KAPITOLA
Messenské pobřeží Kd yž o pu st ila V it ylo , p lu la Kar yst a po celou noc na jiho západ šik mo Ko ro nsk ým zá live m. Niko s St arko s sest ou p il d o své k abin y a mě l se o pět o bjevit t epr ve až na ú svit u. Vít r byl p ř ízn iv ý - b yl t o jed en z o něch o st r ých jiho výc ho dních vět rů, kt er é běžně vano u v t ěch mo ř ích k o ncem lét a a po čát kem podzimu, v do bě s luno vr at u, k d yž p ár y St ř edo zemního moř e se ro zp lýva jí v d éšť. Ráno byl o bep lut mys Ga llo na ko nci Messenie a po slední vr cho ly T a yget u, o mezu jíc í jeho sr ázné svah y, se brzy ko upaly v papr scích vyc házejíc ího slunce. Kd yž minu li k o nec mysu , o bjevil se N iko s St ar ko s opět na palubě sako levy. Jeho pr vní p o hled se up ja l na v ýcho d. Země Mag na u ž ne b ylo v id ět . Na t é st raně se nyní t yč ily mo hut né svahy ho r y Hag io s Dimit r io s ko u sek za př ed ho ř ím. Na o kamž ik vzt áhl k ap it án r ámě s měr em k Magnu. Byl t o posunek hrozby? B ylo t o po sled n í s bo hem ro d né zemi? Kdo by t o mo hl ř íc i? Avšak nic do br ého nebylo v po hled u , kt er ý vys la ly v t é chvíl i o či Niko se St arka. Po dpo ro vána svými čt ver co vými p lacht ami a lat insk ými p lac ht ami, začala sako leva st o up at na severo západ. Avšak, protože vít r vanul ze země, p ro p ů jčo valo se moř e ke všem po dmínk ám r yc h lé p lav b y. Kar yst a zanechala p o lev ic i o st ro vy O inuss y, Cabr eru, S apienzu a Venet ico ; pak zamíř ila ro vně so ut ěsko u mezi S apienzo u a zemí, t akže spat ř ila Mo do n. P řed ní se n yn í r o zk lád alo messenské p o bř eží s po d ivuho dn ým p anor amat em svýc h ho r, kt er é velmi jasně d o kazují svůj so pečný půvo d. Tat o Messenie se mě la po d efin it iv n ím zř ízen í k r álo vst ví st át jedním z t ř ináct i no mů č ili pr efekt ur, z nichž se sk lád á mo d er ní Řecko , v ně počít ajíc Jó nské o st ro vy. Avšak v t é do bě ješt ě b yla je n jed n ím z čet n ýc h je višť záp asu, chvíli v I br ahimo vých r uko u, chvíl i v r u ko u Řeků, podle o sudu zbraní, jak o byla k d ys i je v išt ěm t ř í messe nsk ých vá lek , ved ených p r o t i Sp ar ťanům a kt er é proslavil y jmé no Ar ist ameno vo a E pamino ndo vo. Zat ím N iko s St arko s beze slo va, zjist il po dle ko mpasu směr sako lev y a po zoro val po časí; po t o m šel u sed no ut na záď. Mezit ím b yla v ymě něna r ů zná s lo va na př ídi mez i mužst vem Kar yst y a deset i mu ž i, na jat ými ve V it ylu - celk e m jich bylo as i dvacet a vele l jim pr o st ý lo d n í mist r, po slo uchajíc í k ap it áno vy ro zkazy. Ovše m, pr vn í d ů st o jn ík sak o lev y p r ávě neb yl na lo di. Po slyšt e, co se řek lo o nyně jš ím c íl i t ét o ma lé lo di, pak o směr u, kt er ým plu la po d él bř ehů Řeck a. Ro zu mí se sa mo sebo u, že ot ázky byl y k ladeny no vými č len y a o d pověd i d áván y st ar ými ná mo ř n ík y z mužst va. „Kap it án St ar ko s mno ho nemlu ví! “ „Co mo žná nejméně, ale pro mluví- li, mlu ví do bř e a je nut né ho po slechno ut !“ „A k am p lu je Kar yst a?“ „N ik d y se neví, k am p lu je Kar yst a. “ „U všech ďáblů , d ali js me se najmo ut naslepo - na t o m ost at ně nezálež í. “ „Avšak se s v ými d vě ma ma lým i dě ly na př ídi se ne může Kar yst a o dvážit lo vit o bcho d ní lo d i v archip e lu ! “ „T ak é nen í u r čena k p la vbě p o mo ř ích! Kap it án St ar kos má jiné lo dě, do bře ozbro jené, do bř e vyp r avené! Kar yst a je t akřka jeho zábavní jacht o u! Všimnět e si,
jak sk ro mně vypadá, a fr anco u zské, anglické, ř ecké nebo t ur ecké kř ižník y se t í m d ají o k lamat !“ „Ale po díl na ko ř ist i?. .. “ „P o d íl na k o ř ist i ná lež í t ěm, kt eř í koř is t í, a budet e k nim pat ř it , až sako leva sko nčí svo u cest u ! Nepř ijd et e t edy zkr át ka a je- li nebezpečí, bude i zisk!“ „V k o nčinách Řeck a a o st ro vů t edy nyní není nic na pr áci?“ „N ic. .. ro vněž jako ve vo d ách Jad er sk ého mo ř e, zavede- li ná s t am kapit áno va fant azie. Až do no vého ro zk azu js me t ed y p o ct iv í ná mo ř níci na p oct ivé sako levě, plu jíc í po ct ivě Jó nsk ým mo ř em! Ale t o se změn í! “ „A č ím sp íše, t ím lép e!“ Jak je v id ět , nebyli no vě př ib yl í pr ávě ja ko ost at ní lo dníc i Kar yst y lid mi, kt eř í by se št ít ili p r áce, ať byla jak áko liv. Na skr upule, výč it ky svědo mí, doko nce ani na p ro st é p řed sud k y se neb ylo t ř eba t ázat t o hoto př ímo ř ského o byvat elst va do lního Mag na. Vsk ut ku, b yli d ů st o jni t oho, kt er ý ji m ve le l, a t en věděl, že se na ně může spo lehno ut . Avšak zna li- li V it ylšt í k ap it ána St ar ka, neznali je ho pr vního důst o jn ík a, ná mo ř ního dů st o jn ík a a o bcho d níka zároveň - s lo ve m jeho fakt ot um. Byl t o jist ý S ko p elo , ro dák s Cer igot t a, o st rů vk u, po žíva jíc í d o st šp at né jmé no na jižn í hr an ic i ar chip e lu mez i Cer ig em a Kr ét ou. P ro to se ot ázal jed en z no vých, a o br át il se k lo dnímu mist ro vi Kar yst y: „A p r vní d ů st o jník ?“ „P r vn í d ůst o jník není na lo d i. .. “ zněla odpo věď. „Nesp at ř íme ho ?“ „S p at ř ít e. „ „Kd y?“ „Až bude nut né, abyst e ho sp at ř ili. “ „Ale k d e je?“ „T am, kd e má b ýt . “ B ylo nut né se spo ko jit s t o ut o odpo vědí, kt er á nic neř íka la. V t u chvíli svo la l hvizd lo dního mist r a všechno mu žst vo nahor u ut áhno ut lana. Ho vor na př íd i byl př eru šen t ed y pr ávě na t o m míst ě. Vskut ku, šlo o t o , aby b y lo zachyce no t ro chu více vět r u, aby mo hli p lo ut ve vzd ále no st i asi jed né míle o d messensk ého po břeží. K po ledni míje la Kar yst a Modo n. T en nebyl je jím c íle m. Nezast avila se t edy v t o m ma lé m měst ě, zbudo vaném na zř ícen inách st ar é Met ho ny na ko nci př edhoř í, kt er é vr há svů j sk alnat ý v ýběžek k o st ro vu Sapienze. Br zy z mize l ma ják, t yč íc í se u úst í d o př íst avu, za zat áčko u břehu . Nic mé ně b yl d á n ze sak o lev y s ig ná l. Čer ná vla jka s ru d ým p ů lměs í cem b y la vzt yčena na šp ic i h lav n ího st ěžně. Avšak ze země nebylo odpo vězeno. Proto bylo po kr ačo váno v cest ě sever ním s měr em. Večer do r azila Kar yst a k v jezdu do navar inské r ejd y, jakého si ve li k ého mo ř sk ého jezera, vro u beného r ámcem vyso k ých ho r. Na o k amž ik se t r hlino u v o bro vské skále o bje v ilo měst o , o vládané nejas no u hmot ou t vrze. T am byl ko nec t é př iro zené hr áze, kt er á k ro t í vzt ek severo západníc h vět rů, kt eré na ló nské moř e vr há d lo u h ý ko žený měch lader ského mo ře. Zap ad ajíc í s lu nce ješt ě o zařo valo vr cho l po sledních výš in na výcho dě; avšak t ma u ž nap lňo va la ro zleh lo u r ejd u. T ent o kr át mo hlo mít mu žst vo za t o, že se Kar yst a zast aví v Navar ině. S kut ečně vp lu la r o vno u do so ut ěsky Megalo T huro na jihu o d úzkého o st ro va S fakt er ie, kt er ý se t áhne v d élce asi čt yř t is íc met rů. T am se t yč ily už dva hro by, nas yp ané d věma z ne jš lechet ně jš ích o bět í vá lk y: fr anco uzskému kapit áno vi Ma llet o vi, zab it ému roku 1825, a v hlo u bi jist é jesk yně hr o b hr abět e de S ant a- Ro sa,
it alského filhe léna, b ýva lé ho p ie mo nt ského min ist r a, zemř elé ho t ého ž ro k u pro st ejno u věc. Kd yž b yla sako leva u ž jen as i deset uzlů o d měst a, dala se např íč, s př íďo vo u placht o u po vět r u. Rud é svět lo se vzneslo jako dř íve, čer ná vla jka na ko nec je jího hlav n ího st ěžně. Na t ent o sig ná l nebylo ro vněž o dpo vězeno. Kar yst a ne mě la co d ělat na t ét o rejdě, kde bylo mo žné napo čít at nyní ve lik ý po čet t ur eckých lo d í. Manévro vala t edy t ak, aby minu la zblízka bě lavý o st růvek Ku lo nesk i, lež íc í t éměř up ro st ř ed. P ak na po ve l lo dního mist r a byly po někud uvo lněn y p lacht y, kor mid lo ot očeno k pr avému bo k u - což umo žnilo vr át it se k S fakt er ii. Na t o mt o o st rů vk u Ku lo nesk i bylo uvěz něno něko lik set T ur ků, př ekvapenýc h Řek y, na po čát ku válk y 1 8 2 1 a t am zemř eli Wade m, ačko liv se vzda li na s lib, že budo u dopr aveni do t u reck é země. P ro to po zději, ro ku 1825, když I br ahimo va vo jsk a o bleh la S fak t er ii, kt ero u há jil Mauro ko rd at o o so bně, t am b ylo odvet ou po bit o osm set Řeků. S ako leva p ak zamíř ila k S ik ijské so ut ěsce, zejíc í v š íř i dvo u set met r ů sever ně o d o st ro va, mezi jeho sever n ím výběžkem a př edhoř ím Ko r yfas io n. St ar kos muse l znát t en p r ů liv ; k d o se t am o d vážil muse l znát důležit é oko lno st i, nebo ť je t éměř nesp la vn ý p ro lo dě, je jic hž po nor vyžad u je jist o u hlo u bk u. Ale Nik o s St ar ko s p lu l jak o nejlep š í lo d ivo d rejd y o dvážně mez i o st r ými ska la mi př edho ř í o st ro va a o bep lu l p ř edho ř í Ko r yfas io n. Po to m, spatř il venku něko lik zakot venýc h lo ďst ev asi t ř icet fr anco u zsk ých, ang lick ýc h a r uských lo dí - o pat r ně se jim vyhnu l, v yst u po val v no ci po dél messensk ého p o bř eží, p ro k lo u zl mez i pevnino u a o st ro vem P ro d ano u a r áno p lu la sako leva, hnaná svěžím jiho výcho dním vět r em, po d él k lik at ého po bř eží na klid nýc h vo d ách Ar k ad sk ého zálivu . S lunce vyst upo valo za vr cho le m It ho mu, odkud se po hled, když o bja l míst o býva lé Messen y, zt r ácí na jed né st r aně nad Koro nským zá live m a na dr uhé nad zálive m, k t erému d alo jméno měst o Ar kadie. Moř e svět élko valo dlo uhým i plo chami, kt er é čeř il v ít r za pr vníc h denníc h papr sků. Hned na ú svit u manévr o val N iko s St ar ko s t ak, aby proplu l co mo žná ne jb líže měst a, lež íc ího na jed né z vyv ýše nin po bř eží, kt eré se zao kro u hlu je a t vo ř í ro zleh lo u r ejd u . K d esát é ho dině př iše l lo dní mist r na záď sako lev y a st anu l p ř ed k ap it ánem v po st o ji č lo věk a, o čekávajíc ího ro zkazy. Celé nes mír né p ás mo Ar k ad sk ých hor se nyní t áhlo na výcho d. Vsi, mize jíc í v ú bo čí ve skupinách o liv, ma nd lo ňů a vin ic, po t o k y, sp ějíc í k ř ečišt i ně jak é ř ek y mez i sk u p ina mi myr t a o leand rů; pak, zachycu jíce se každé výšk y, každého svahu , ve všech s měr ech, t is íce keř ů pros lu lé kor int ské r évy, kt eré nenecha ly ani palec vo lné p ů d y; n íže, na p r vn ích sva zíc h, r udé do my měst a, t ř pyt íc í se jak o ve lik é k u sy st r aminu na p o zad í zác lo ny z cypř išů: t ak se o bjevo va lo t o velko lep é pano r áma jed no ho z nejma le bně jš ích po bř eží Pelo po nésu. Avšak jak se blíž ili k Ar kadii, st arověké Kypar isse, kt erá byla hla vn í m př íst avem Messen ie za E p amino ndovýc h časů, pak byla jed ním z lén Fr anco uze Ville- Hardo uina p o kř ižáck ých vá lkách, jak žalo st ná t o byla po dívaná pr o o či, jak bo lest né t o byly vzp o mínk y p ro každého ! Dvě lét a př edt ím zn ič il měst o I br ahim , po vr aždil dět i, ženy a st ar ce! Ve zř ícen inách lež í jeho st ar ý zá mek, st ojíc í na míst ě býva lé akro po le; v jeho ro zvalinác h chr á m sv. Geo rg ise, kt er ý zpust ošili fanat ičt í musu lma ni; v ru inác h st ály jeho do my a veřejné st avby! „Je v id ět , že t u d y p ř ešli naš i p ř át elé E gypťané!“ za mr učel N iko s St arko s, jeho ž sr dce se nepo hnu lo vů či t o mut o o br azu božího dopušt ění. „A n yn í jso u zde pány T ur ci! “ o dpo věd ěl lo d n í mist r .
„Ano ... nad lo u ho ... do ko nce nut no doufat , že navždy! “ př ipo jil kapit án. „P ř ist ane Kar yst a, nebo po p lu je me dál?“ Niko s St arko s bed livě po zo ro val př íst av, od něho ž byl vzdá len je n něko lik uzlů . P ak zamíř il je ho po hled na měst o, lež íc í as i o míl i dá l na s vahu ho r y P syk hr a. Zdálo se, že je na vážkách, co udělat ; jest li př ir azit k hr ázi nebo se p u st it o p ět na šir é moř e. Lo d ní mist r st ále ček al, až kap it án odpo ví na je ho ot ázku. „De jt e sig ná l! “ ř ek l ko nečně Niko s St ar ko s. Ru d á vla jk a se st ř íbr n ým p ů lměs íce m se vznes la na šp ic i st ěžně a zavlá la ve vzd u chu . Něko lik minu t po t é zavlá la st ejná vla jka na ko nci st o žáru, vzt yčené ho na p ř íst avní hr ázi. „P ř ir az!“ ř ek l k ap it án. Ko r mid lo b ylo o t o čeno a sako leva zamíř ila ke bř ehu. Jakmile se př ed n í do st at ečně ro zevř el p ř íst av, nechala se vo lně nést . Brzy byly s vinut y p lacht y na př edním st ěžni, p ak hla vn í p lacht a a Kar yst a vplu la do pr ůlivu s p ř íďo vo u placht o u a zad ní. Je jí r o zběh p o st ačil, aby do spěla d o p ro st ř ed př íst avu. T am spu st ila k o t vu a lo dníc i se zača li za b ýv at rů znými p r acemi, k t er é násled ují p o zakot vení. T éměř ihned b yl sp u št ěn na moř e člun, kapit án do něho vst oupil, č lun o drazil, hná n čt yř mi ves ly, a p ř ist ál u ma lé ho, kame nné ho schod išt ě, vyhlo ubeného v nábř eží. Jakýs i mu ž je j t am o ček ával a přivít al je j t ěmit o slo vy: „S ko p elo je Niko si St arko vi k službá m! “ Důvěr ný k ap it ánů v po su nek byl ce lo u jeho o d po věd í. Vyd a l se vp ř ed a v yst o up il p o svahu, t akže dospěl k pr vním do mů m měst a. Pro šel zř ícenina mi z po sled n ího o bležen í, u lice mi, p lnými t ureckých a ar absk ých vo jáků, a st anul př ed t éměř neporu šeným ho st ince m s o br azem M iner vy; je ho př ít el t am vkročil za ním. Ok amž ik p o t o m sed ěli k ap it án St arko s a S kopelo v poko ji, na do sah r ukou mě li d vě sk lenk y a láhe v r ak i, p r udké liho viny, vyr ábě né z ko píčka. Z plavé ho a vo nného t abák u z Misso lu ng h i byl y s vinut y c igar et y a zapáleny; pak začal ro zho vo r mez i o bě ma mu ž i, z n ichž jeden se r ád t vář il jako velmi po kor ný s lu ha d ru hého . S ko p elo mě l šp at no u, po d lo u, lst ivo u, ale int eligent ní t vář. Bylo - li mu p adesát let , byla t o nejv yšš í hr an ice, ač se zdál t rochu st ar ší. T vář lic hvář e s ma lýma, fa leš n ýma, ale ž iv ýma o čk ama, vlas y kr át ce o st ř íhané, o hnut ý no s, r uce s hák o vit ými p r st y a d lo u hé no hy, o nichž bylo mo žné ř íc i, co se ř íká o no hách Albánců : p alec je v Mak edo nii a pat a ješt ě v Bo eot ii. Ko nečně okrouhlý o bliče j, žád ný k n ír , na br ad ě šed ivě jíc í st r nisko , silná, na t emeni ho lá hla va na s labé m t ěle p ro st ředního vzr ůst u. T ent o t yp ar absk ého žid a, p ů vo d u však kř esťansk ého , mě l ve lmi pro st ý o d ěv - kazajku a spo d k y le vant sk ého lo d ník a - ukr yt ý po d jak o u si hazukou. S kopelo byl sk u t ečně člo věk, jeho ž bylo zapot řebí k ř ízení t ěcht o věcí pir át ů ar chipe lu, ve lmi zr u čný v u misťo vání ko ř ist i a v pr odeji za jat ců, dopr avo vaných na t urecké t r hy a na bar bar ská po břeží. Jak á mo hla b ýt ro zmlu va N ik o se St ar ka se S kopelem, věc i, o nichž as i jedna li, zp ů so b, jak ým po suzo vali udá lo st i nyně jš í vá lk y, z isk, kt er ý z nic h c ht ěli mít , lze uhodno ut velmi snad no . „Jak d aleko je Řecko ?“ zept al se kapit án. „T éměř t am, kd e jst e je asi o p ust il! “ o dpo věděl S kopelo. „Už do br ý měs íc se plav í Kar yst a po d él p o břeží T r ip o lice, a pr avděpodo bně ne mát e o d svého o d jezd u žád né zpr ávy! “ „S k ut ečně, žádné. “
„Řek nu vá m t ed y, k ap it áne, že t ur ecké lo dě jso u př ichyst ány, aby do pr avil y I br ahima a jeho sbo r y na Hyd r u. “ „Ano , “ o dvět il N ik o s St ar ko s. „Viděl jsem je včer a večer, když jse m p lu l navar insko u r ejdo u. “ „Nezast avil jst e se n ik d e o d t é do by, co jst e opust il st ará míst a?“ zept al se S ko p elo . „Ano ... jed no u. Zast avil jse m se na něko lik ho din ve V it ylu. . . abych do p lni l mu žst vo Kar yst y. Avšak o d t é do by, co jse m zt r at il z o čí bř ehy Magna, nebylo odpo vězeno na mé signá ly až do Ark ad ie. “ „P r avděpodo bně neb ylo t ř eba o dpo vídat , “ poznamena l S ko pelo . „Řek n i mi, “ po kr ačo val Niko s St ar ko s, „co nyní dě la jí M iau lis a Kanar is ?“ „Jso u o mezeni, k ap it áne, na náhlé út oky, kt eré jim mo ho u zajist it jen část ečné ú sp ěchy, n ikd y de finit ivní vít ězst ví! P r o t o zat ím co po d n ikají lo v na t ur ecké ko r áby, ma jí p ir át i vo lno u ru ku po celé m ar chipe lu!“ „A mlu v í se pořád o... ?“ „O S acrat ifo vi?“ doplnil S ko pelo a poněk u d sníž il h las. „Ano ... všud e.. . a poř ád, Niko si St ark u, a zálež í je n na něm, aby se o něm mlu vilo ješt ě víc! “ „Bu d e se mluvit !“ Nik o s St ar kos vst al a vypr ázdnil svo u sk lenk u , kt ero u S ko p elo zno vu nap ln il. P řecházel sem a t am; p ak st anul u okna se zkř íženými pažemi a nas lo u chal hr u bému zp ěvu t u reck ých vo ják ů, do lét ajíc ímu zdáli. Ko nečně se vrát il, u sed l o pět naprot i S kopelo vi a změnil náhle t éma rozmlu v y. „P o cho p il jse m z t vého sig ná lu, že máš t ady nák lad zajat ců?“ zept al se. „Ano , Niko si S t ar ku, má m č ím naplnit loď o čt yř ech st ech t unách. To je vše, co zbylo po ř eži, kt erá násled o vala po por ážce u Kr emmyd i! U Bo ha všemo ho ucího, T ur ci zab íje li t ent o k rát t ro chu př íliš! Kd ybycho m je byl i necha li, ne byl b y zů st al naživu an i jed in ý zajat ec!“ „Jso u t o mu ži, ženy?“ „Ano , d ět i... vůbec všic hni! “ „Kde jso u?“ „V t vr zi. “ „Da l js i za ně mno ho ?“ „H m, p aša se nep ro jev il jak o ve lmi po vo lný, “ o dpo věděl S kopelo. „M ys lí, že vá lk a o nezávis lo st se chýlí k e k o nci. .. bo hužel! Nuže, nebudou - li vá lk y, nebu d o u b it v y! Nebudo u- li bit vy, ne budo u razie, nebu d o u- li r az ie, nebude lidské a jiné zbo ží! Avšak je- li má lo zajat ců, st oupají ceny! To je náhr ada, kapit áne! Z do br ého pr amene v ím, že je na a fr ick ých t rzích nedo st at ek ot roků, a t yt o pro dáme za výho dnou cenu !“ „S o u hlas ím! “ o d vět il Nik o s St ar kos. „Je vše př ichyst áno a můžeš vst oup it na Kar yst u ?“ „Vše je ho t o vo a nic mne zd e už nepo ut á.“ „Do br á, S ko p elo . Nejpo zd ěji za o sm nebo deset dní, př ip lu je lo ď vypr avená ze S car p ant a pro t ent o nák lad . Bu d e vydán bez př ekážek?“ „Bez p ř ek ážek, do mlu veno , “ o dpo věděl S kopelo, „ale zaplat í- li se hot o vě. Bu d e t ed y nu t né se ne jpr ve do ho dno ut s bankéř em E lizun dem, aby př ija l naše s měnk y. Jeho po d p is je do br ý a paša je j př ijme jako hot o vé peníze. “ „Nap íšu E lizu nd o vi, že se brzy zast avím na Kor lu, kde s t out o věcí sko ncuji. .. “ „T ut o... a jino u, neméně d ů ležit o u, Niko si St ar ku!“ př ipo jil S ko pelo . „Mo žná!... o d po věd ěl k ap it án. „A skut ečně, bu d e t o jen sp r ávné; E li zundo je bo hat ý. .. neo byče jně. .. ř íká se!... A kdo jej o bo hat il, ne- li náš o bchod... a my. . . s nebezpečím, že sko nčíme na k o nci r áhna p ř ed n ího st ěžně za hvízd nut í lo dního mist r a... Ah, za nyně jš í d o by je v ýho d né být bankéř em pir át ů ar chip elu ! P r o t o o p ak u ji, Nik o si S t ark u, že t o bude jen spr aved livé!“
„Co bu d e jen sp r aved livé ?“ ot ázal se kapit án a po hléd l své mu pr vn ímu d ů st o jn ík o vi př ímo do t vář e. „E h, co p ak t o nevít e?“ odpo věděl S ko pelo. „Vskut ku, př izne jt e se, kapit áne, že se mne pt át e, jen ab yst e t o slyše l už post é!“ „Mo žná!“ „Dcer a bank éře E lizu nd a... “ „Co je sp raved livé, st ane se!“ odpo věděl prost ě Niko s St ar kos a vst al. Pot o m vyše l z ho st ince U M iner vy a nás ledo ván S kop ele m, vr át il se do př íst avu, kd e na něj ček al je ho člun. „Nased n i, “ ř ek l S ko p elo vi. „P ro jednáme s E lizunde m t yt o věci, jak mile p ř ip lu je me na Kor fu. Poto m se vrát íš do Ar k ad ie př evzít nák lad . “ „Nased něme! “ odvět il S kopelo. Ho d inu p o t é Vyp lu la Kar yst a ze zálivu. Avšak než li se sko nčil den, zas lech l Niko s St ar ko s vzdálené d u něn í, kt er é k němu do nášela dlo uhá o zvěna z jihu. B yla t o palba spo jeneck ých lo ďst ev na navar inské r ejdě.
VI. KAPITOLA
Vzhůru na piráty archipelu! S evero západ ní s měr , kt er ý sako leva zacho vávala, jí u mo žnil s ledo vat ma leb no u ř adu Jó nských o st ro vů, z nic hž jeden zt r at ít e z očí a ihned spat ř ít e jiný. Našt ěst í p ro sebe se Kar yst a vzezř ením počest né levant ské lo dě, napůl zábav n í jac ht y, nap ůl o bchodní lo dě, nepro zr azo va la sv ým p ůvo dem. Vskut ku by býva lo neb ylo o d je jího kapit ána opat r né se t akt o o d vážit po d d ěla br it sk ých t vr zí, vyd at se na milo st i nemilo st fr eg at ám S po jeného kr álo vst ví. Jen asi pat náct námo ř níc h mil dělí Ar kadii o d ost ro va Zant e, „květ iny Levant u “, jak je j p o et ick y naz ýva jí I t alo vé. Z hlo ubi zá livu, jímž nyní p lu la Kar yst a, b ylo do ko nce vid ět zelena jíc í se t emeno ho r y S kopo s, na jejímž úbo čí se t yčí sk u p in y o liva o r anžo vník ů , kt er é nahr adily hust é les y, o pěvo vané Ho mér em a Vir g ile m. Vít r b yl př íznivý, vá l ze země o d jiho výcho du. S ako leva t edy r ychle br ázd ila zant sk é vo d y, nyn í t éměř t ak k lid né jako vo dy jezer a. K večer u minu la na d o hled h lavní mě st o, ma jíc í t ot éž jméno jako o st ro v. Je t o hezk é it alsk é měst o , ro zk vet lé na půdě Zakynt ha, syna T ro jana Dar dana. Z palu b y Kar yst y b ylo v id ět je n s vět la v měst ě, kt er é se rozkládá na pro st oru asi pů l míle na bř ezích k r u ho vit é zát o k y. T at o svět la, rozpt ýle ná v r ůzné výš i, o d př íst avního nábř eží až po zámek benát sk ého půvo du, st o jíc í o t ř i st a st op výše, t vo ř ila jako b y o bro vské so u hvězdí, je ho ž h lav n í hvězdy o značo valy míst o paláců r enesance na h lav n í t ř íd ě a kat edr ály sv. Desir a Zakynt hského. S t ímt o zant sk ým o b yvat elst vem, kt er é se t ak změnilo st yke m s Be nát čany, Fr anco u zi, Ang ličan y a Ru s y, ne mo hl N iko s St ar kos mít o bcho dní st yk y, k t eré ho po jily k Turk ů m na P elo po nésu. Nebylo t edy pot ř eba poslat př íst avním hlídká m s ig ná l ne bo zast avit se u t ohot o ost ro va, kt er ý b yl v last í d vo u slav n ýc h básn ík ů It ala Hu g a Fo sco la z ko nce 1 8. st o let í, a S alo ma, jedné z hvězd moder ního Řeck a. Kar yst a př ep lu la ú zk é mo ř sk é r ameno, dělíc í Za nt e od Achaje a E lidy. Za jist é ne jed no u cho na lo d i se ho r šilo nad zpěvy, do nášenými vět r em jako bar caro ly z L id a! Avšak b ylo nu t né se o d dat r ezigna ci. S ako leva plu la mez i t ěmit o it alsk ým i me lo d ie mi a nás led u jíc ího dne se ocit la v P at raském zá livu, hlubo kém zář ezu, je ho ž pokr ačo váním je Lep ant sk ý záliv až po Ko r int skou šíji. Nik o s St ar ko s mešk a l na p ř íd i Kar yst y. Jeho po hled t ěkal po celé m po bř eží Ak ar nan ie na sever n í st r aně zálivu. Odt amt ud vyvst ávaly ve li ké a neznič it elné vzpo mínk y, kt er é by b yl y sevř e ly sr dce dít ět e Řecka, kdyby t o dít ě nebylo d ávno zavr hlo a zr adilo svo u mat ku! „M isso lu ng h i! “ ř ek l S ko pelo a vzt áhnul ruku na severo výcho d. „Špat ný lid ! L id é, kt eř í r ad ěji v ylet í d o po vět ř í, než by se vzdali! “ T am vsk ut k u př ede d věma let y ne mě li co na pr áci kupci zajat ců a prodavači ot ro ků. Po d eset iměs íčn ím bo ji missolu nghšt í o bleženc i, zlo mení út r apami, v ys ílen í h la d em, míst o aby se vzdali I br ahimo vi, vyho dili měst o a t vr z do po vět ř í. Mu ži, žen y, d ět i, všic hni za hynu li př i výbuchu, kt er ý neušet ř il ani vít ěze. A p ř ed ro k em t éměř na st ejné m míst ě, kde byl pr ávě po hř ben Mar ko Bo car is, jeden z hr dinů vá lk y o nezávis lo st , zemř el v ma lo mys lno st i, zoufa lý lo r d Byro n, je ho ž t ělesná schr ánk a n yn í o d po čívá ve West minst er u. Jeno m je ho sr dce zůst alo na půdě Řeck a, kt er é milo va l a kt eré se st alo svo bodné t epr ve po jeho smrt i! P ru dk ý p o sunek byl ce lo u odpo věd í Niko se St ar k a na Sko pelo vu po známk u . P ak se sako leva r ych le vzd álila z P at raského zálivu a zamíř ila ke Kefalo nii.
Za p ř íznivého vět ru b ylo po t řeba je n něko lik ho din, aby ur azila vzdá leno st , d ělíc í Ke fa lo n ii o d o st ro va Zant e. Ost atně Kar yst a neplu la do Ar go st o li, je jího h lav n ího měst a, jeho ž má lo hlu bo k ý p ř íst av se o všem v ýt ečně ho d í p ro lo d ě p ro st ř ed n í no sno st i. P ust ila se o dvážně t ěsnými pr ůlivy, o mýva jíc ími je j í výc ho dní bř eh, a k p ů l sed mé večer dorazila k př edhoř í T hiak i, st aro věké It hace. T ent o o st rov, dlouhý o sm a š ir o k ý p ů ld r u hé míle, neo b yče jně sk alnat ý, nádher ně divo k ý, bo hat ý na u h lí a v íno , je ho ž p lo d í ho jno st , čít á asi deset t is íc o byvat el. Nemá zvlášt n í h ist o r ii, nese jmé no slavné už ve st aro věku. By l do mo vem Od yssea a P enelo p y, na něž upo mínk y na jde me do sud na vr cho lech Ano gi, v hlu b inách jesk yně sv. St ep hana, v t ro skách ho r y Oit o s, v Eume jsk ýc h ro vinác h, u pat y Havr an ího skaliska, po ně mž pr ý p lynu ly po et ické vody Ar et hu sina pr amene. Kd yž nad cházela no c, po nenáhlu zmizela ve t mách země Laert o va syna as i pat náct mil za p o sled n ím v ýběžkem Ke falo nie. V no ci za míř ila Kar yst a po něk u d na š ir é mo ř e, aby se v yh nu la úzké so utěsce, dělíc í sever ní výběžek It haky o d jižního cípu S v. Maur y, a p lu la ne jvýš ve vzdáleno st i dvo u mil po dél výcho dního po bř eží t o hoto o st ro va. B ylo mo žné nejasně sp at ř it př i svit u měs íce jak ýs i bě la vý bř eh, t r číc í st o o smd esát st op nad mo ř e; byl t o Leukadův S kok, kt er ý pro slavily S apho a Art emis ia. Avšak na ú sv it ě neb ylo ani st opy po t o mt o o st ro vě, kt er ý má t ak é Leu k ado vo jméno , a sako leva, plujíc í po dél albánského po bř eží, zamíř ila po u žíva jíc všech p lachet , k o st ro vu Ko r lu . Měla u r azit t ent o d en ješt ě asi dvacet mil, cht ěl- li N iko s St arko s dor azit , než nast ane no c, do vo d hla vn ího měst a ost rova. T ěcht o d vacet mil b ylo r yc hle zdo láno st at ečnou Kar yst ou, kt er á napnu la placht y t ak, že je jí vr chn í p a lu ba se o cit la nad samou vodo u. Vít r značně vzro st l. B ylo t ed y zapot ř ebí ma ximá lní ko r mid eln ík o v y p o zo r no st i, aby lo ď neu t r pěla ško d y p o d t ím o bro vsk ým p lacht o vím. Našt ěst í byly st ěžně silné, lano ví t éměř no vé, výt ečné jak o st i. S ako leva s i p o čína la t ak, jako by š lo o závo dění v r ychlo st i v ně jaké m mez inár odním závo d ě. T ak minu li o st r ůvek P axo s. Na severu se u ž r ýso valy p r vn í v ýš in y Ko r lu . Vpr avo na o bzoru t yč ilo albánské p o břeží zu bo v it o u hr ad bu Ar au- Cero nských hor. Něko lik vá lečn ých lo d í s ang licko u nebo t urecko u vla jko u bylo spat ř eno v t ěcht o do st navšt ěvo van ých část ech Jó nského mo ře. Kar yst a se nesnažila vyhno ut se an i jed né a n i d r u hé st r aně. Kd yb y jí b yl d án s ig ná l, ab y se o br át ila nap ř íč, po slech la b y bez váhán í, ne ma jíc ani náklad ani list iny, kt er é by pro zr adily je j í p ů vo d. Ve čt yř i ho d in y o d po led ne zachyt ila s ako leva t ro chu vět r u, aby vp lu la do ú žin y, d ě líc í o st ro v Kor lu o d pevnin y. L ana b yla nap nu t a a ko r mid e ln ík o t o čil o čt vrt , ab y si p ro hléd l mys Bia nk o na již ním ko nci o st ro va. T at o pr vn í část pr ů livu je vese le jš í než sever ní část . Prot o šťast ně ko nt rast uje s a lbá nsk ým p o břežím, t éměř nevzděla ným a po lo divok ým. O něko lik mil dá le se š íř í zář ezem ú ž ina d o bř ehu o st ro va. Sako leva se mo hla r o zjet t edy t rochu šik mo . T yt o hlu bo ké a čet né zář ezy do d ávají o st ro vu o bvod šedesát i pět i mil, zat ím co jich č ít á jen d vacet ve své největ ší délce a šest ve své největ ší šíř ce. K p át é hodině se Kar yst a o cit la b lízk o Od ysseo va o st rů vk u u ú st í, kt er é spo ju je jezero Kalik io p u lo , býva lý hylla j ský př íst av, s moř em. P ak sledo vala o br ys y ro zko šné půdy, po sázené ro st lina mi a lo e a agáve, navšt ěvo vané po vo zy a jezd c i, kt eř í míli o d měst a hleda jí s mo ř skou svěžest í vešk er ý p ů vab podivuho dného pano r ámat u , jeho ž o bzo r na pro t ějš í st raně p růlivu t vo ř í a lbánsk é p o břeží. M inu la zát o ku Kar dakio a t ro sky, kt eré ji o vládají,
let o hr ad vr chn ích k o misař ů , zanecha la vle vo zát oku Kast r ades, nad níž lež í měst ečko t ého ž jména, St r adu Mar inu , k t er á je sp íše p ro menád o u než u lic í, p ak t rest nic i, býva lo u t vr z S alvat o r a pr vní do my ko r fského hlavního měst a. Kar yst a p ak o bep lu la mys S ydero s t vrzí, jakýms i ma l ým vo je nsk ým měst em, do st ro zleh lým, a b y p o ja lo ve lit elo vu r ezidenci, o byd lí důst o jníků, nemo cnic i a ř eck ý chr ám, z něho ž Ang liča né u d ěla li prot est ant ský ko st el. Ko nečně, a dal se r o vně na záp ad, o beplul kapit án St ar kos př ed ho ř í s v. Nik o se, p lu l p o d él bř ehu , po němž se t áhno u do my sever ní část i měst a a zakot vil půl uzlu od hr áze. B yl spušt ěn člu n. Nik o s St ar ko s a Skopelo do něho nasedli - předt ím s i kap it án zast r čil za p ás jed en z t ěch no žů s kr át kou a šir okou čepelí, kt er é se čast o užíva j í v messensk ýc h p r o vinc iích ; o ba vyst o upili u zdr avot ního ko misar iát u a ukázali lo d n í list in y, kt er é byly shledány ú p lně v p o ř ádk u. Mo hli t ed y vo lně jít , k am a jak jim b ylo libo , a smluv ili se, že se v jedenáct ho din vr át í na lo ď. S ko p elo , ma jíc í na st aro st i o bcho dní vě c Kar yst y, zapadl do o bchodní část i měst a, do úzk ých a k lik at ých u liček s it alsk ými jmé ny, s kr ámy s ar kádami; b yla t o ho to vá směs ice neapo lsk é čt vrt i. Nik o s St ar ko s cht ěl zase t ent o večer zasvět it vyz vídání. Za míř il t edy na esp lanád u , do neje leg ant nějš í čt vrt i měst a. T at o esp lanád a čili cv ič išt ě, byla po sázená po st r anách kr ásnými st ro my, a t áhla se mez i měst em a t vrzí, o d níž ji d ělí hlu bo ký př íko p. Cizinc i i do mácí se t am p ro cházeli, i k d yž t am nebyla sla vno st . Št afet y vcháze ly do paláce, zbudo vaného na sever u pro st ranst ví gene r ále m Ma it lande m, a vycháze ly br ana mi sv. Micha lise a sv. Geo r g ise, kt er é sto jí po st r anách jeho průčelí z bílé ho kamene. T ak se pro váděla neu st álá výmě na sděle ní mez i guver néro vým pa láce m a t vr zí, jejíž zved ací mo st u so chy mar šála vo n S chulenbur ga byl spušt ěn. Nik o s St ar kos se vmís il d o t o ho to mn o žst ví. Vid ě l jas ně, že je o vlá d áno neo byče jným vzr u šením. Neb yl č lo věkem, kt er ý by se vypt ával, spo ko jil se s nas lo uchán ím. Do t k lo se ho jméno , neust ále o pako vané ve všech sk u p inách s má lo symp at ick ými p ř íd avk y - jmé no S acr at if. To t o jméno zp r vu vzbu d ilo , jak se zdálo , po někud jeho zvědavo st ; ale po kr čiv le hce r amen y, p o kr ačo val v chů z i po esplanádě až po t er asu, kt er á ji zako nču je, a čn í nad mo ř em. T am se shr o mážd il jist ý p o čet zvědavců ko le m hezkého ma lé ho chr ámu okro uhlého t varu , kt er ý b yl nedávno zbudo ván na pa mát ku sir a T ho mase Mait la nd a. O něko lik let po zd ěji t am byl vzt yčen o belisk na po čest jedno ho z jeho nást up ců, sir a Ho ward a Douglas e, aby vznik l pendant k soše nyně jš ího vr chn ího ko misař e sir a Fr ed er ik a Adama, jejíž míst o už bylo vyznačeno př ed v lád n ím p a lácem. Je pr avděpodo bné, že k d yb y se ang lick ý p ro t ekt o rát neb y l sko nčil př ipad nut ím Jó nskýc h o st ro vů k ř eck ému k r álo vst ví, u lice Ko r lu b y b yl y plné so ch je ho g u ver nér ů. Nicmé ně mno zí o byvat elé Ko r lu ani nepo mys le li na t o , ab y ha n ili t ut o mar not r at nost s bro nzovými a kamennými lid mi, a mo žná, že d nes ne jeden lit uje jak b ýva lého st avu věcí, t ak spr ávníc h po st upů r epr ezent ant ů S po jeného kr álo vst ví. Avšak jso u- li názo r y v t o mt o směr u o dliš né, jest liže mez i sed mdesát i t is íc i o byvat eli d áv né Ko rk yr y a d vacet i t is íci o byvat eli je jího hla vního měst a jso u pr avo slavní, k ř esťané, ř ečt í a ho dně Židů, kt eř í v t é do bě o býva li o samě lo u čt vr ť jak o jak ési g het t o , jest liže v t ěcht o typech r ůzn ýc h nár o d no st í v lád ly r ů zné názo r y o r ůznýc h věcech, t o ho dne se zdálo, že všechny r o zpor y ro zt ály ve spo lečné myš le nce, v jak ési k let bě, plat ící jmé nu, kt eré bylo neust ále opako váno : „S acr at if! S acr at if! Vzhůr u na pir át a S acrat ifa! “
A ať p ro cházejíc í mlu v ili a ng lick y, it alsky nebo ř ecky, ať se liš ila výs lo vno st t o ho pro klínané ho jmé na, kt er é bylo opako váno ; nic mé ně mě ly k let by st ejný výr az hrů zy. Nik o s St ar ko s st ále nas lo u chal a nic neř íkal. Z t er asy mo hl jeho zrak po ho d lně o bsáhnout velik o u část pr ů livu , t áhnoucího se jako jezero až po Albánské ho r y, je jic hž vr cho lk y zlat ilo zap ad ajíc í s lunce . P ak se o br át il k p ř íst avu, a t am kap it án Kar yst y zpozoro val ve lmi zř ejm ý po hyb. Čet né člu n y míř ily k vá lečným lo dím. S igná ly byl y vymě ňo vány mez i t ěmit o lo d ěmi a v la jk o vým st o žár em, vzt yče ným na vr cho lu t vr ze, je jíž bat er ie a násp y mize ly v záp lavě o bro vsk ých alo í. Zř ejmě - a po d le všech t ěcht o známek se ná mo ř ník ne mo hl mýl it chyst ala se jedna nebo v íce lo d í o pu st it Kort u. Bylo - li t o mu t ak, jevilo o byvat elst vo, jak b ylo vid ět , vskut ku neo byče jný zá je m o t ut o u d álo st . Avšak s lu nce u ž z mize lo za vr cho lky o st ro va a po dost kr át kém so umr aku v t ét o šíř ce brzy nast ane no c. Nik o s St ar ko s po važo val t edy za v ho d né o p u st it t er asu. Sest o u p il na esp lanád u , k d e sp at ř il vět šinu d ivák ů , kt er é t am ješt ě zdržo vala zvědavo st . P ak zamíř i l k lid n ým k ro kem k sloupo ví ř ady do mů , kt er á vro u bí záp ad ní st r anu esp lanád y. T am b yl d o st at ek kavár en, p lnýc h svět la a žid lí, ro zest avenýc h venk u a u ž o bsazených čet nými ho st mi. A zd e bylo nut né pozname nat , že t i více ho vo ř ili než „k o nzu mo vali“, d alo - li se vůbec t o to slo vo po u žít o o byvat elst vu Ko r fu př ed st o let y. Nik o s St ar kos usedl k ma lé mu st o lk u s p evn ým ú mys le m nezt r at it ani s lo vo z t o ho , co se ho voř í u so usedn ích st o lů. „S k ut ečně, “ pr avil jak ýs i lo ďař ze St rada Mar ina, „není už bezpečno st pro o bcho d a nik do se neo d váží s cenným náklade m do Levant u!“ „A br z y, “ př ipo jil je ho spo lubesed n ík - jeden z o něch hr ubých Ang ličanů , kt eř í, jak se zd á, sed í st ále na ba líku jako př edseda je jich s ně mo vny - „ne na jd e me mu žst vo , kt eré by cht ělo slo u žit na lo dích v ar chipe lu! “ „Oh, t en Sacr at if. . . t en S acr at if! “ byl o opako váno se skut ečno u nevo lí v r ůzných sku pinách. „J mé no skut ečně způ so bilé p o škodit hr dlo, “ mínil ma jit el kavár ny, „a kt er é by mě lo nut it k o bčer st ven í. “ „Kd y má od p lo ut S yp hant a?“ zept al se o bcho dník. „V o sm ho d in, “ o d vět il Ko r fan. - „Ale, “ př ipo jil t ó nem, nejevíc ím úp lno u důvěru, „nest ačí jen o d p lo ut , nýbr ž je nut né dor azit k cíli! “ „E h, do r azí se! “ zvo la l jin ý Ko r fan. „Nesmí se ř íc i, že jeden p ir át udr ží v šachu br it sk é námo ř nict vo ... “ „A ná mo ř nict vo ř eck é a námo ř nict vo fr anco uzské a námo ř nict vo it alsk é!“ p ř ipo jil fleg mat ick y a ng lick ý důst o jník, kt er ý cht ěl, aby každý st át mě l po díl na t ét o nep ř íje mné věc i. „Avšak, “ po kr ačo val o bcho d ník a vst al, „ho d ina se b líž í a chceme- li b ýt p ř ít o mn i o d plut í S yphant y, bude asi čas o d ebr at se na esp lanád u . “ „Ne, “ o dvět il jeho spo lu besed n ík, „není naspěch. Ost at ně, zvednut í kot vy bude o hlášeno v ýst ř ele m z d ěla. “ A besed u jíc í dál pro nášeli klet by p ro t i S acr at ifo vi. Niko s St arko s bezpo chyb y p o važo val chvíli za vho dno u, aby se vmí sil do ř eči, a an iž sebe me nš í př ízvuk v ně m p ro zr ad il r o d áka již n ího Řeck a, o brát il se k sou sedů m a ř ek l: „P áno vé, smím se vás zep t at , co je zač t at o S yphant a, o níž d nes k dek do mlu v í?“
„Je t o ko r vet a, p ane, “ b ylo mu odpo vězeno, „kor vet a koupená, vypr avená a vyst ro jená sp o lečno st í ang lick ých, fr anco uzských a kor fskýc h o bcho dníků, s mu žst vem r ůzn ých nár o d no st í a má vyplo ut po d velením st at ečného kapit ána St r ad eny. S nad se jí podař í t o , co se nepodař ilo ang lick ým a fr ancouzsk ým vá lečn ým lo d ím! “ „Ah, “ ř ek l Niko s St ar ko s, „t o je kor vet a, kt er á má odplo ut !.. . A k am, p rosím?“ „T am, kd e bu d e mo ci najít , po lapit a po věsit po věst ného S acrat ifa!“ „P ro sím, “ po kr ačo val Niko s St arko s, „abyst e mi laskavě ř ekli, kdo je t en po věst ný S acr at if!“ „P t át e se, k do je S acr at if?“ zvo la l Ko r fan, a Angliča n mu př ispěl na po mo c, a zd ůr aznil jeho o t ázk u u žaslým „o h“. P akt byl, že člo věk, do su d nevědo ucí, kdo je S acrat if, a t o ve měst ě Ko r fu ve chv íli, k d y t ot o jméno bylo ve všech ú st ech, mo h l b ýt p o važován za neo byče jn ý zje v. Kap it án Kar yst y si ihned vš iml do jmu, kt er ý vyvo la la je ho nevědo mo st . Pro t o s i po sp íš il p ř ip o jit : „Jse m c iz inec, p áno vé. P ř icházím pr ávě ze Zadar u, t edy z hlo u b i Jad er ského mo ř e, a nevím o t o m, co se d ěje na Jó nskýc h o st rovech. “ „Řek nět e, co se d ěje v ar chip e lu, “ zvo lal Ko r fan, „nebo ť S acr at if učinil ce l ý ar chip e l je višt ěm svých p ir át ských po d nik ů. “ „Ah, “ ř ek l Niko s St ar ko s, „jde t edy o pir át a! .. . “ „O p ir át a, lupiče, t uláka po mo ř i! “ zvo lal druhý Ang liča n. „Ano ! S acr at if zas lu hu je všechn y t yt o jména, doko nce všechny, kt er é by bylo nut né s i vymys let , aby b yl ř ád ně t ako vý zlo činec po jmeno ván! “ Nat o Ang liča n na o k amž ik u mlk l, aby nabr al dech. P ak př ipo jil: „P ř ek vapu je mě, pane, že se může najít Evro pan, kt er ý neví, kdo je S acr at if! “ „Oh, pane, “ o dpo věd ěl Nik o s St ar kos, „t o jmé no mi není úplně nezná mé, t o mi věřt e; nevěděl jse m však , že o n dnes po bouř il ce lé měst o. Hro zí snad o st ro vu út o k t o ho t o pir át a?“ „To ho by se neo d vážil!“ zvo la l o bcho dník . „Nik d y b y se neo d vážil vkro čit na náš o st ro v!“ „Ah, o p ravdu?“ o dvět il kapit án Kar yst y. „Za jist é, p ane, a k d yb y t o ud ěla l, š ibeni ce, ano, šibe nice by vyr o st ly ve všech ko ut ech o st ro va samy o d sebe, aby ho popadly, až by je míje l! “ „Ale o d kud t edy pochází t o t o vzrušení?“ zept al se Niko s St ar kos. „Do r azil jse m se m so t va př ed ho dino u a nechápu t oto rozčilení. . . “ „P o slouchejt e, pane, “ o d vět il Ang ličan. „Dvě o bchodní lo dě, T hr ee Brot her s a Car nat ic, b yly as i p ř ed měs íce m za jat y S acr at ife m a vš ichni, kdo zbyli z o bo u mužst ev, byli p ro d áni na o t ro k ář ských t r zíc h! “ „Oh, “ ř ek l N ik o s St ar ko s, „t o je o havná věc, za kt erou asi bude t ent o S acr at if p yk at !“ „P ro t o , “ pokr ačo val Ko r fan, „se sd r u žil jist ý p o čet o bcho d ník ů a v yst ro ji l vá lečno u ko r vet u, r ych lo u lo ď s vybr aným mužst vem a za velení neo hro ženého ná mo ř ník a, k ap it ána St raden y, kt er ý se pust í za t ímt o Sacr at ife m! T ent o kr át se dá p ř ed po k lád at , že pir át , kt er ý dr ží v ša chu vešk er ý o bcho d ar chip e lu , neu jd e své mu o sudu!“ „Bu d e t o skut ečně nesnadné, “ o d po věd ěl Nik o s St ar kos. „A, “ p ř ip o jil o bcho d ník ang lick y, „vid ít e- li r o zčile né měst o, jak se všechno o byvat elst vo hr ne na esp lanád u , je t o prot o, aby bylo př ít o mno odplut í S ypha nt y, kt er á bude po zdr avena něko lik a t is íc i hur á, až se vydá průlive m! “
Nik o s St ar kos bezpochyb y vědě l vše , co vědět pot řebo val. Po děkova l spo lu besed n ík ů m. P ak vst al a vmís il se zno vu do davu, plníc í esp lanád u . Co pot řebo vali t it o Ang ličané a Ko r fané, nebylo př ehnané. Všechno bylo p r avd a! Už něko lik let půso bily S acr atifo v y lu p ičsk é k o u sk y vzr ušení. Čet né o bcho dní lo dě všech nár o d no st í byl y př epadeny t ímt o pir át em ro vněž o dvážným jak o kr velačným. Odkud př išel? Jak ý b yl je ho p ů vo d ? Náleží k náro d u p ir át ů, př icházejíc ích z bar bar sk ých p obř eží? Kdo by t o mo hl ř íc i? N ikdo ho neznal. Nik d o ho nikd y nev id ě l. An i jed iný z t ěch, kdo se o cit li v o hni je ho děl, se nevr át il; jed n i zah ynuli, jiní byli za v leč en i d o o t ro ct ví. Kd o by mo h l u d at lo d ě, na n ichž se nacháze l? P ř echázel neust ále z lo dě na lo ď. Út očil jedno u s r ych lo u le vant skou br ig o u , jind y s lehk o u kor vet ou, s níž ne bylo mo žné závo d it co do r ych lo st i, a vždy po d čer nou vla jk o u. Neb yl- li př i někt er é z t ěcht o sr ážek s ilně jš í, mu sel- li vů č i něk t er é st r ašlivé vá lečné lo di hledat spásu v út ěku, náhle mize l. A ve kt er ém nezná mé m út ulku, ve kt erém nezná mé m k o ut ě ar chip e lu ho mě li h led at ? Zna l ne jt ajně jš í p r ů chody př i t ěcht o po bř ežích, je jichž hydro gr afie v t é do bě ješt ě vyk azo vala mezer y. Jest liže b yl p ir át S acr at if d o br ý ná mo ř ník, byl t aké st rašlivý út o čník. Byl vžd y po dporo ván mu žst vem, kt er é neust oupilo př ed nič ím, nezapo mína l mu nikd y do př át po bo ji „ďáb lů v p o d íl“, t o zna mena lo několik ho din vr aždění a d ranco ván í. Pro t o ho jeho k u mpáni následo vali všude, kam je ved l. Vyko nával i je ho ro zk azy, ať u ž b yly jak éko liv. Všichni by se pr o něho dali zabít . Hrozba ne jst rašlivě jš ím t r est em b y je ne byla př inut ila pro zr adit svého velit ele, kt er ý je sk ut ečně fascino val. T ako vým lide m př i út oku zř ídka o do lala lo ď, zvlášt ě o bcho dní lo ď, kt er á nemíva la do st at ečné prost ř edky k o br aně. V k ažd ém př ípadě, kdyby byl S acr at if překvapen nějako u válečno u lodí, sp íše b y se v yho dil do po vět ř í, nežli by se vz dal. Vypr avo valo se, že když se mu p ř i jedné z t ako výc h p ř ího d nedo st ávalo kuli, nabil s vá děla Wava mi, uř ezaným i mr t vo lá m, po kr ýva jíc ím je ho p alu bu! T ako vý b yl mu ž, kt er ého mě la pr o následo vat S yphant a, t ako vý byl t en hr o zný pir át , jeho ž pro k lat é jméno způ so bilo t o lik rozčilení v hla vním měst ě o st ro va Ko rt u. Br zy se o zval v ýst ř el. Dým se zved l za ost r ého zablesknut í nad c it adelo u. Bylo t o znamen í k o dp lu t í. S yp hant a vyt áhla ko t vy a mě la o d p lo u vat pr ů live m d o jižních ko nčin Jó nsk ého mo ř e. Celý d av zamíř il k e kr aji esp lanád y, k t erase po mníku sir a Mait lan da. Nik o s St arko s, bezděk y hná n p udem snad ješt ě silně jš ím než pro st á zvědavo st , se brzy o cit l v pr vní ř adě diváků. Po nenáhlu se o bje v ila ve s v it u měs íce kor vet a se svými svět ly. P lu la la vír u jíc, ab y o bep lu la mys B iank o na jihu o st ro va. Dr uhá rána z děla zahř mě la z t vr ze, p ak t řet í a na ně odpo věděly t ř i výst řely, kt er é o zář ily bo k y S yp ha nt y. Po v ýst ř elech nás led o valo t isícer é hur á a posled n í d o leh lo na ko r vet u, k d yž míje la zát o ku Kar d ak io . P ak nast alo o p ět t icho . Po nenáhlu se r ozpt ýlil y davy po ulic íc h př edměst í Kast r ades a u vo ln ily cv ič išt ě něko lika pro cházejíc ím, kt er é o bchodní zá lež it o st i nebo zábava zadr žely na esp lanádě. Ješt ě ho d inu zů st al N ik o s St ar ko s, st ále zamyš len, na ro zlehlé m, t éměř pust ém cv ič išt i. Avšak t icho neb ylo an i v jeho hlavě, ani v je ho srdci. Jeho oči zář il y o hněm, kt er ý ne mo hla u t lu mit je jic h víčka. Jeho po hled se bezděky up ír al s měr em ko r vet y, kt er á právě zmize la za nejas no u skalní hr adbo u ost ro va. Kd yž o d bilo na k o st ele sv. S pir id io na jedenáct , po mys le l N iko s St arko s na S kopela, na do st aveníčk o , kt er é bylo s mluveno u zdr avotního ko misar iát u. Kr áčel t ed y ulice mi, vedo u cími k No vé T vr zi a br zy se ocit l na nábř eží.
S ko p elo ho t am o ček ával. Kap it án sako lev y šel k němu . „Ko r vet a S yphant a právě odjížd í! “ ř ek l mu . „Ah, “ po vzd echl S ko p elo . „Ano ... odplouvá lo vit S acrat ifa!“ „Ona nebo jiná, co na t o m?“ o dvět il prost ě S kopelo a ukázal na gig, kt er ý se ko léba l u schů dk ů na po sled n íc h v lnách př ílivu. Něko lik o kamž iků pot o m př ir azil č lu n k e Kar yst ě a Niko s St ar ko s se vyš vih l na p alu bu a ř ekl: „Z ít r a navšt ív íme E lizu nd a! “
VII. KAPITOLA
Nenadálá věc Násled u jíc í den k desát é ho dině r áno v ys t o up il N ik o s St arko s na př íst avní hr áz a zamíř il k banko vnímu do mu. Nebylo t o po p r vé, co př icháze l d o p ísár n y, a b yl t am vždy př ijat jak o k lie nt , kt er ým nelze opo vr ho vat . A p ř ece je j E lizu nd o znal. Věděl as i mno hé z jeho život a. Doko nce věděl i t o , že je s yne m v last enk y, o níž se jed no ho d ne zmín il He nr i d 'Albar et . Avšak nik d o nevědě l a nemo h l věd ět , kdo je k apit án Kar ys t y. Nik o s St arko s b yl zř ejmě o čekáván. Proto byl př ijat , jakmile se o bje vil. L ist , kt er ý p ř iše l p ř ed čt yř icet i o smi ho dina mi a byl dat o vaný v Ar kadii, po cházel o d něho . Byl t ed y ih ned u ved en do písár ny, kde po býva l bankéř ; t en z o p at r no st i zavř el na k líč. E lizu nd o a jeho k lient si nyní st áli t vář í v t vář. Nikdo je nevyr uš í. Nik d o nezaslechne, co se bu d e př i t ét o rozmlu vě ř íkat . „Do br ý den, E lizundo, “ ř ekl kap it án Karyst y, a sedl s i do křesla s nenuceno st í člo věk a, kt er ý je d o ma. „Už bezmá la šest měs íců jse m vás nevidě l, ačko liv jst e o mně čast o do st ával zp r ávy. Necht ěl jsem t edy Ko r lu mino ut t ak zblízka, aniž byc h se zde nezast avil, abyc h mě l pot ěšení st isknout vám r uku. “ „Nep ř icház ít e mě navšt ív it , nepř ichá zít e z přát elst ví, Niko si S t ar ku, “ od po věd ěl bank éř t emn ý m h lase m. „Co mi chcet e?“ „E h, “ zvo la l k ap it án, „po znávám své ho st ar ého př ít ele E lizu nda! Žád ná cit livo st , samý o bcho d ! Dávno jst e asi vecpal s vé sr dce do nejt ajně jš í zásuvk y své po k lad n y - do zásu vk y, o d níž jst e zt rat il klíč! “ „Řek nět e mi, co vás p ř ivád í a pro č jst e mi psal?“ zept al se E lizundo. „V last ně mát e pr avd u, E lizu nd o ! Jen nic ot řepaného ! Buďme vážní! Máme d nes ho vo ř it o velmi vážnýc h zále žit o st ech, kt er é nest r pí odk lad ! “ „Váš list se zmiňu je o d vo u věcech, “ pokr ačo val ba nkéř ; „jedna je z kat ego r ie naš ich o bvyk lýc h vzt ahů , dr u há čist ě o sobní. “ „S kut ečně, E lizu nd o !“ „Nuže, mlu vt e, Nik o si St ar ku ! Rád bych se o bě zálež it o st i dozvěděl. “ Jak b ylo vidět , v yjad ř o val se bankéř ve lmi kat egor icky. Cht ěl do sáhnout t o ho, aby s vého ho st a př inu t il se v ys lo vit , aniž by po užíva l vyt áček. Avšak s jasno st í t ěcht o ot ázek po něk ud ko nt rast o val t emný t ó n, kt er ým byly pr o neseny. Z o bo u mu žů , kt eř í se sešli, zř ejmě neb yl ba nkéř t en, kt er ý mě l pevno u pozic i. P ro to nemo hl kapit án Kar yst y u t ajit ú smě v, kt er ý E lizu nd o nevid ě l, pro t o že mě l sk lo p ené o či. „Kt ero u z o bo u záležit o st í pro jedná me např ed?“ zept al se Niko s St arko s. „Např ed t u, kt erá je čist ě o so bní, “ odpověděl ba nkéř velmi ž ivě. „Raději byc h začal t o u, kt er á o so bní ne ní, “ na mít l k ap it án o st ř e. „Bu d iž, Nik o si St ark u ! O co jd e ?“ „Jd e o do p ravu zajat ců , kt er é má me př evz ít v Ar kadii. Je jich dvě st ě t ř icet sed m, mu žů , žen a d ět í, kt eř í ma jí být dopr aveni na o st ro v S carpant o , o dk u d je od vezu na bar bar sk é po břeží. Nuže, je vá m zná mo , E lizundo , prot ože js me již ne jed no u pro ved li o peraci t o ho to druhu, že T ur ci vyda jí zbo ží je n za peníze nebo p ap ír y s t o u podmínkou, že jim d o br ý po dp is d o d á jist o u cenu. Př icház ím vás t ed y p o žád at o váš po d p is a d o u fám, že ho neo depřet e S kopelo vi, až vá m př inese p ř ich ys t ané směnk y. - To nezpů so bí pot íže, je t o pr avda?“ Bankéř neo dpo věd ěl, avšak je ho mlče ní mo hlo být jen k ladno u odpo vědí na kap it áno vu žádo st . E xist o valy o st at ně př edcho zí př ípady, kt er é jej k t o mu zavazo valy.
„Mus ím p ř ip o jit , “ po kr ačo val lho st ejně Niko s St arko s, „že t o nebude šp at ný o bcho d. Tu reck é o perace nabýva jí v Řecku špat ný o brat . Bit va u Navar ina bu d e mít p ro T urky o sudné následky, nebo ť zak ro čily e vr o p sk é velmo ci. Bu do u- li se mu set vzd át bo je, nebu do u zajat ci, nebudo u o bcho dy, nebudo u zisk y. Prot o t yt o po sled n í d o dávky, kt er é získáme za ve l mi d o br ých p o d mínek , najd o u ku p ce za v yso ko u cenu na afr ické m po bř eží. T ak t ed y bu d eme mít p ř i t ét o věci svů j pro sp ěch a vy nás led k em t o ho t aké. - Mohu počít at s vaším po dpise m?“ „Bu d u esko mpt o vat vaše směnk y, “ o d po věd ěl E lizu nd o , „a nebu d et e po t řebo vat po dpis. “ „Jak je vá m libo , E lizundo, “ o d po věd ěl k ap it án, ale spo ko jili b yc ho m se s vaš ím p o d p isem. Jind y jst e je j neváha l dát !“ „J ind y nen í d nes, “ řek l E lizu ndo, „a dnes o t o m všem soudím zcela jinak! “ „Ah, opr avd u ?“ zvo la l k ap it án. „Ost at ně, jak je vá m libo ! Je t edy snad pr avda, že ho d lát e zanechat o bcho d u, jak jse m slyše l?“ „Ano , Nik o si St ar ku , “ o d po věděl ba nkéř pevně jš ím hla se m, „a pok u d se t ýk á vás, je t o po sled n í o perace, kt erou spo lu pro vedeme... t r vát e- li na t o m, abyc h se jí zú čast nil! “ „T r vám, napro st o , E lizu nd o !“ o dpo věděl Niko s St ar kos suše. P ak vst al, př ešel něk o lik r át kabinet a nepř est ával na bankéř e upír at má lo s libn ý p o hled. Ko nečně se k němu vr át il. „P ane E lizu nd o , “ řek l po směšným t ó nem, „jst e t edy ve lmi bo hat ý, protože se ho d lát e vzdát o bchodu?“ Bankéř neo d po věděl. „Nu že, “ po kr ačo val k ap it án, „co udělát e s milio ny, kt er é jst e na shro mážd il ? Nevezmet e si je p ř ece s sebo u na o nen s vět ! Př ekáželo by vá m t o t rochu na po sled n í cest ě! Až o d ejd et e, ko mu př ipadno u?“ E lizundo set r val v mlčenÍ . „P ř ip ad no u vaší d ceř i, “ pokračo val Niko s St ar kos, „krásné Hadžině E lizu nd o vé! Zd ěd í jmě n í s vého ot ce! Nic není spr avedlivě jš í! Avšak co s n ím u d ělá, kd yž bu d e v živo t ě sama a bude mít t o lik milio nů ?! “ Bank éř se s náma ho u vzpř ímil a ř ekl r ychle jako člo věk, kt er ý činí př iz nán í, je ho ž t íha je j d rt í: „Mo je d cer a nebu d e sama!“ „P ro vd át e ji?“ o dpo věd ěl k ap it án. „A za ko ho, prosím? Kdo bude cht ít Hadžinu E lizu nd o vo u, až se do zví, o d k ud po cház í ve liká část jmě ní je jího ot ce? A do d ávám, až se t o sama do zví, ko mu se odváží Hadžina E lizundo vá po dat svo u r uk u ?“ „Jak b y se t o do zvěd ěla?“ ř ekl bankéř . „Do sud t o neví a kdo by jí t o t aké ř ek l?“ „Já, bude- li t o t řeba!“ „V y?“ „Já! P o slo u chejt e, E lizu nd o , a př emýš le jt e o mýc h s lo vech, “ odpo věděl kapit án Kar yst y s dr zo st í, „nebo ť se nevr át ím k t o mu , co vám t eď ř ek nu. Toho t o o bro vsk ého jmě ní jst e nabyl hla vně mo u záslu ho u , o p er acemi, k t eré js me sp o lu p ro ved li a př i nic hž jse m nasazo val hlavu! Když js me o bcho do vali s na lo upený m zbo žím, se zajat ci k u po vanými a pro dávanými za vá lk y o nezávis lo st , jst e naby l t o ho to jmění, čít ajíc í ho na milio ny! Nuže, je jen spr avedlivé, aby se t yt o milio n y vr át ily k e mně. Nemá m př edsudky, t o o stat ně vít e! Nebudu se vás pt át po pů vodu vašeho jmě ní! Až sk o nčí vá lk a, vzdám s e svého zaměst nání! Avšak nechc i u ž jít živo t em sá m a p ř eji s i, s lyš ít e, př eji s i, aby se Hadžina E lizu ndo vá st ala ženo u Nik o se St ar ka!“
Bank éř k les l d o své leno šk y. Cít il d o bře, že je v ru ko u t o ho t o mu že, o d ed ávna svého spo lu viníka. Věděl, že kap it án Kar yst y neu st o u p í p ř ed nič ím, a b y d o sáhl svého cíle. Nepo chybo va l, že je t o člo věk, kt er ý, bude- li t ř eba, vypo ví veř ejně celo u minu lo st banko vn ího do mu. Aby o dpo věděl zápo r ně na žádo st Niko se St ar ka, t ř eba se vydáva l v nebezpečí, že v yvo lá v ýbu ch, st ačilo , ab y E lizundo ř ekl jed iné, a ř ekl t o, o všem po jist ém váhání: „Mo je d cera nemů že b ýt vaší ženou, Niko si St ar ku, nebo ť má být ženo u jiné ho !“ „J iného ?“ zvo la l N iko s St ar kos. „Opr avdu, př iše l jse m v pr avý čas! Ah, d cera bank éř e E lizu nd a se vd ává?... “ „Za p ět d ní!“ „A k o ho si ber e?“ o t ázal se k apit án, jeho ž hlas se chvě l z lo st í. „Fr anco uzsk ého d ů st o jn ík a. “ „Fr anco uzsk ého dů st o jn ík a? Nepo chybně jedno ho z t ěch filhe lé nů, kt eř í p ř iš l i Řecku na po mo c?... “ „Ano !“ „A jme nu je se?.. . “ „Henr i ďAlbar et . “ „Nu že, p ane E lizundo, “ pokračo val N ik o s St arko s, nat o p ř ist o up il k bankéř i a ho vo ř il s ním z o čí do očí, „opaku ji vá m: až se Henr i d 'Albar et do zv í, kdo jst e, nebu d e vaši d cer u cht ít a až se vaše dcer a dozví o zdro ji bo hat st ví svého o t ce, nebu d e u ž mo ci po mýš let na t o, aby se st ala ženou Henr iho d'Albar et a! Nezr u šít e- li t ed y t ent o sňat ek d nes, zr uš í se z ít ra sám, nebo ť zít r a budo u o ba sno ubenci všechno věd ět ! Ano . .. ano... u st a ďáblů, budou všechno vědět !“ Bank éř se zno vu vzt yč il. P o hlédl pevně na kapit ána Kar yst y a pak ř ek l s př ízvu k em zo u fa lst ví, ve kt er ém se nedalo zmýlit : „Do br á! ... Odejdu z t o hoto svět a, Nik o si St ar ku, a nebudu už pro dcer u hanbo u!“ „Oh, ano , “ odpo věděl kapit án, „bu d et e pro ní v budo ucno st i, jako jst e nyn í, a vaše s mr t nik d y nes maže, že bankéř E lizundo byl bankéř em ar chipe lsk ých p ir át ů !“ E lizundo ma lo mys lně k les l a nezmo hl se na o dpo věď. Kapit án př ipo jil: „A p ro t o nebude Hadžina E lizu nd o vá ženo u t o ho t o Henr iho d 'Albar et a, prot o že se st ane ať chce nebo ne, ženo u Niko se St ar ka!“ Ješt ě asi pů l ho d in y t r vala t at o rozmluva , o bsahujíc í pro sby jedno ho a hro zby druhého. Jist ě nešlo o lásk u, vnu co val- li se Nik o s St ar ko s E lizu nd o vě d ceř i! Š lo je n o milio ny, k t er ých se t ent o člo věk cht ěl z mo cnit , a žádný důvo d by ho o d t o ho neo d vrát il. Had žina E lizu nd o vá nevěd ěla o list u, kt er ý o znamo va l př ícho d kapit ána Kar yst y; avšak o d t o ho d ne se jí je jí ot ec zdál s mut nějš í, zasmu šile jš í než o byče jně, jako by s vír án ně jako u t ajn o u st aro st í. Pro t o kd yž se o bje vil v bank o vn ím d o mě N ik o s St arko s, nemo hla se ubr ánit ješt ě živě jš ímu nepoko ji. Zna la t ut o oso bu, pro t o že ji za po slední lét a vá lk y vidě la čast o. Niko s St ar ko s v ní vžd y vzbu zo val o dpo r, kt er ý s i nedovedla vysvět lit . Jak se zdálo, po zoro val ji zp ů so bem, kt er ý se jí ne líb il, ačko liv k ní vžd y pro nášel je n bezvýz na mná s lo va jak o o bv yk lý k lie nt p ísár n y. Avšak d ívka si vš im la, že po návšt ěvě kapit ána Kar yst y b y l je jí o t ec vžd y po jist ou do bu zachvácen jako usi zma lát nělo st í, spo jeno u s hr ů zo u. Odt ud po cházel je jí o dpor k Niko si S t ar ko vi, kt er ý do sud nic neo dů vo d ňo va lo . Had žina E lizu nd o vá ješt ě s Henr im d'Albar et em o t o mt o člo věku nemlu vila. S vazek, kt er ý je j p o ut al k bank o vnímu do mu, mo hl být jen o bcho dním s vazk em.
Nu že, v je jich ro zmlu vách se nikd y ne jedna lo o E lizundo vých o bcho dn íc h věcech, je jic hž o bsah o st at ně neznala . Mladý důst o jník t edy nic nevěd ě lo vzt azích, kt er é exist o valy ne jen mez i bankéřem a Niko sem S t arkem, nýbr ž i mez i kap it ánem a st at ečno u ženo u, je jíž jed iné jméno Andro nika mu bylo známé. Avšak p r ávě jak o Had žina mě l i Xar is něko likr át pnlež it o st spat ř it Niko se St ark a v p ísár ně na St r ada Reale. I o n cho val vůč i ně mu t yt éž cit y odporu jak o dívka. Jenže př i je ho silné a ro zhodné po vaze se u něho t yt o pocit y pro jevo valy jin ý m zp ů so bem. Vyh ýba la- li se Hadžina E lizundo vá př ílež it o st i, aby se s t ímt o člo věk em set k ala, Xar is ji sp íš v yhledáva l, „a by mu mo hl př er azit hnát y“, jak r ád ř ík áva l. „Ne má m k t o mu zat ím p rávo , “ mys le l s i, „a le snad se jednou do st aví. “ Z t o ho všeho p lyne, že no vo u návšt ěvu kapit ána Kar yst y u bankéř e E lizund a nevidě li s r ado st í ani Xar is, an i d ívka. Pr ávě nao pak. P roto bylo pro o ba úlevo u, kd yž N ik o s St arko s po ro zmlu vě, ze kt eré nic nepro nik lo navenek, o pust il dům a zamíř il k př íst avu. E lizu nd o zů st al ho d inu zavř en ve s vé m k abinet ě. Nebylo ho slyšet ani se hýbat . Avšak je ho ro zk azy b yl y jas né: ani je ho dcera, ani Xar is nes mě jí vst o upit , nev yžád a jí- li s i d o vo len í. Nu že, protože návšt ěva t r vala t ent okr át dlo u ho , vzr ů st ala je jich ú zko st t o u měro u, jak plynu l čas. Najed no u se ozval E lizundův zvo nek - plachým zazvo něním, způso beným ne jist o u r uko u. Xar is na t o t o zavo lán í o d po věděl; ot evř el dveř e, kt er é už nebyly zevn it ř zamčené a o cit l se t vář í v t vář bankéř i. E lizu nd o seděl st ále ve s vé le no šce, zpo la vys ílen, s t vář í č lo věka, kt er ý pr ávě p ro d ělal p r udký bo j se sebo u samým. Zv ed l h lavu , po hléd l na Xar ise, jak o by ho st ěží po znával, p řeje l s i r uko u čelo a zadr hnut ým hlase m ř ekl: „Zavo le j Had žinu ! “ Xar is u činil př is vědčujíc í po su nek a vyš el. Ok amž ik p o t é se o bjev ila d ívk a u ot ce. Ten ih ned bez jak ék o liv př edmlu vy, ale se sk lo penýma o čima, jí ř ek l vzr u šeným h lase m, p ln ým r o zčilení: „Hadžino, je nut né... je nut né o dř íci sňat ek s Henr im ďAlbar et em! “ „Co t o ř íkát e, o t če?... “ zvo la la d ívka, kt erou t at o nenadálá r ána zasáhla př ímo do srd ce. „Je t o nut né, Had žino !“ o pako val bezbar vým hlase m E lizundo . „Ot če, ř ek nět e mi, pro č ru šít e své slo vo, dané jemu a mně! “ pr avila dívk a. „Ne má m ve zv yk u vzp ír at se vaší vů li, vít e t o do bř e, a t ent okrát se jí ro vněž nebu d u vzp ír at , ať je jak áko liv!. .. Avšak řeknět e mi, z jakého důvo du se má m zř íc i sňat ku s Henr im d 'Albar et em! ?“ „P ro t o že je t o nut né! Had žino ... mus íš se st át ženo u jiného !“ zašept al E lizu nd o . Jeho dcer a t o zaslech la, i k d yž mluvil šep t em. „J iného ?“ ř ek la, zasažena d ruho u r anou, neméně kr ut ou než pr vní. „A t en jiný?. . . “ „Je k ap it án St arko s!“ „T en člo věk... t en nepř íje mn ý č lo věk!“ T at o slo va vyš la bezd ěk y z ú st Hadžiny, kt er á se zadr žela st o lu, aby nek les la. P ak v po sled n ím hnu t í vzpo ur y, kt erou v ní vyvo la lo t ot o rozhodnut í, ř ekla: „Ot če, v t o mt o ro zk aze, kt er ý mi dá vát e snad př es vlast ní vů li, je jist á věc, kt ero u si ne mo hu vysvět lit ! Váhát e se mi svěř it s nějak ým t aje mst vím! “ „Nept ej se mne na nic, “ zvo lal E lizundo , „na nic! “
„Na n ic, o t če?... Do bře!... Avšak i kd ybyc h vás pos lechla, zř ekla se št ěst í st át se ženo u Henr iho d 'Albar et a, i kdybyc h mě la ze mř ít , nemohu se pro vdat za Nik o se St ar ka!... To přece nebudet e cht ít !“ „Je t o nut né, Had žino !“ o pako val E lizundo. „Jd e o mé št ěst í!“ zvo lala d ívk a. „A o mo ji čest !“ „Co p ak může E lizundo va čest záviset na něko m jiné m než na ně m?“ zept ala se Had žina. „Ano ... na něko m jin é m. .. A t ímt o jiným. . . je N iko s St ar kos!... “ Pot é bankéř vst al s vyje ven ýma o čima, t vář í st aženou, jako by byl zachvácen nevo lno st í. P ř i t ét o nevšed ní p o d ívané z íska la Hadžina o pět všechnu svo u energii. A opr avdu ji po t ř ebo vala, aby mo h la př i o dcho du ř íc i: „Bu d iž, o t če!... Po slech nu vás!“ Její ž ivo t byl navžd y z n ičen, a le chá pala, že v ba nkéřových vzt azích k e kap it áno vi Kar yst y sp o čívá jak és i st r ašlivé t aje mst ví. Chápa la, že je jí o t ec je v mo ci t o ho nenávid ěné ho člo věk a!... Poddala se, o bět o vala se... Čest jejího o t ce vyžad u je t ut o o běť! Xar is zach yt il d ívk u d o náru če; t éměř omd lé va la. Do pr avil ji do je jího po ko je. T am se d o zvěd ělo všem, co se st alo, k čemu s vo lila!. .. Jak se v ně m zdvo jnáso bil hně v prot i Niko si St arko vi! Ho d inu p o t é se jako o byče jně do st avil Henr i d'Albar et . Jedna ze služebn ýc h žen mu o známila, že Had žina E lizundo vá nepř ijímá. P ř ál s i navšt ívit bankéř e... Bank éř je j ne mů že p ř ijmo ut . Cht ěl pro mluvit s Xar ise m. .. Xar is není do ma. Henr i ďAlbar et se vr át il d o hot elu neobyče jně znepoko jen. Nikd y nedo st al t ako vo u o d po věď. Rozho dl se, že t am večer o p ět p ů jd e. V šest ho d in mu b yl v jeho ho t elu o devzdán list . Po hlédl na adr esu a poznal, že po chází z E lizu nd o vy r uk y. List o bsaho val jen t yt o řádky: Pan Henri d'Albaret se prosí, aby považoval plány svého sňatku s dcerou bankéře Elizunda za neplatné. Z důvodů, které jsou pro něj úplně cizí, se nemůže ten sňatek vykonat a pan Henri d'Albaret zajisté přestane navštěvovat i bankéřův dům. Elizundo
M lad ý d ů st o jn ík ne jd ř íve nechápal, co čt e. Pak čet l list zno va... Byl zdr cen. Co p ak se u E lizundo vých st alo ? Pro č se st al t ent o o brat ? Včer a o pu st il d ů m, k d e se ješt ě ko naly p ř íp r av y k je ho sňat ku! K ně mu se cho val bankéř st ejně jako vždy jind y. Poku d se t ýk alo d ívk y, nic nevěs t ilo, že by se je jí c it y k němu změnily! „Ale list není po depsán Hadžino u !“ o p ako val s i. „Je p o d ep sán je jím o t cem!. .. Ne, Had žina nevěd ě la, a neví, co mi píš e je jí ot ec!... Bez je jího vědo mí z měn i l své úmys ly!. . . Pro č?... Nezavd al jse m p ř íč inu... Ale do zvím se, jaká překážk a v yvst ala mez i Had žino u a mno u !“ A p ro t o že už nemo hl vst o upit do bank éřo va do mu , nap sal mu , „že má úp lné pr ávo, „jak ř ík a l, „p o znat dů vo d y, kvůli kt er ým má být z mař en t ent o sňat ek t ěsně p ř ed uskut ečněním. “ Jeho list zů st al bez o d po věd i. Napsal no vý, dva jiné - t ot éž mlčení. P ak se o br át il na Had žinu E lizu nd o vou. P rosil ji ve jménu je jich lásk y, aby mu o d po věd ěla, i kdyby je j už nikd y ne mě la sp at ř it !.. . Žád ná o d po věď.... Je pr avděpo do bné, že jeho list dívce nedo šel. Henr i d 'Albar et t ak aspo ň mu se l soudit . Znal do bř e její p o vahu , nat o, aby s i byl jist ý, že by mu o dpo věděla. T ak se mlad ý, zo u fa lý d ů st o jník, snažil vyhledat Xar ise. Neo dcházel ani ze St r ad a Reale. Celé ho d in y se pot ulo val ko le m bank y. Bylo t o mar né. Xar is nevyc háze l, byl snad po slu šn ý bankéřo vým ro zkazům, snad Hadžiným pro sbám.
T ak u p lynu l v mar nýc h t o ulán ích 2 4 . a 2 5. ř íjen. Henr i d 'Albar et se zmít al v nevýs lo vnýc h ú zko st ech a mě l zat o, že jeho ut rpení do sáhlo kr ajníc h mez í! M ýli l se. Vsk ut k u, šest ad vacát ého se ro zšíř ila zpr áva, kt erá ho zasáhla ješt ě více. Nejenže je ho sňat ek s Hadžino u E lizundo vou byl z mař en - t o bylo nyní zná mé celé mu měst u - ale Had žina E lizundo vá se pro vdá za jiné ho ! Henr i d ' Albar et b yl z n ičen, k dyž se t ut o zpr ávu dozvěděl. Někdo jiný než o n bu d e Hadžin in ý m manže le m! „Do zvím se, k do to je!“ zvo lal. „Ať je t o kdoko liv, vypát r ám je j!. .. Do st anu se až k němu !. .. P ro mluvím s ním. . . a musí mi odpo vědět !“ M ladý dů st o jn ík se mě l br z y do zvědět , kdo je jeho so k. S kut ečně, vidě l je j vcházet do bank y; nás led o val ho , když vyše l; st opo val je j až do př íst avu, kde na ně j u hr áze ček al č lu n; v id ě l je j vyst oupit na sako levu, kot víc í as i pů l uz lu o d bř ehu. B yl t o Niko s St ar ko s, kapit án Kar yst y. To se st alo 2 7. ř íjna. Z př esnýc h zpr áv, kt er é se Henr imu d'Albar et o vi p o d ař ilo zjist it , v yp lynu lo , že sňat ek Niko se St arka a Hadžiny E lizundo vé je zce la blízk o , nebo ť př íp r av y se d ěly s jist ým spěche m. Nábožensk ý o bř ad se mě l v yk o nat v chr ámu s v. S pir id io na t ř icát ého ř íjna, t edy t ého ž d ne, na kt er ý b yl d ř íve st ano ven sňat ek Henr iho d'Albar et a. Avšak žen iche m u ž nebu d e o n! Bu d e jím k apit án, př ichá zejíc í nez ná mo odkud a u b ír ajíc í se nezná mo k am! T ehd y se Henr i d 'Albar et rozho dl, zmít aný vzt ekem, kt er ý už nedovedl o vlád no ut , že vypro vokuje N ik o se St arka, a že za ním pů jde až ke st up ňů m o lt áře. Nezabije- li je j, bu d e sám zabit , aspo ň bude ko nec t ét o nesnesit elné sit uaci! Nadar mo si o pako val, že vyk o ná- li se sňat ek, st ane se t o s E lizundo v ý m svo len ím! Nad ar mo si ř ík a l, že Hadžini nou rukou vlád ne je jí ot ec! „Ano , ale p ro t i je jí vů li!. .. Ona po dléhá nát laku, kt er ý ji vydá vá t o mut o člo věk u ! ... Obět u je se!“ 2 8. ř íjna se po celý den s naž il Henr i d'Albar et set kat s Niko sem S t arkem. Č íha l na něj v př íst avu, číha l na něj u banky. Bylo t o mar né. A za d va d ny se u sk ut eční t en o havný sňat ek - za dva dny, za kt eré mlad ý dů st o jn ík u čin í všech no , aby se do st al k dívce anebo se o cit l t vář í v t vář Nik o si St arko vi! Avšak d evět ad vacát ého k šest é hodině večer ní se st ala ne nadálá věc, kt erá mě la u r ych lit ro zu zlen í t ét o sit uace. Od po led ne se ro zšíř ila zpr áva, že bankéř byl r aněn mo zko vou mrt vic í. A vskut ku, d vě ho d in y p o t é byl E lizundo mr t ev.
VIII. KAPITOLA
Dvacet milionů v sázce Nik d o ješt ě nemo hl př edvídat , jak é bu d o u nás led k y t ét o u dálo st i. Jak mile se o n í Henr i ďAlbar et do zvěd ěl, mu sel zce la př ir o zeně mít za t o, že t yt o násled k y mo ho u být pro něho do cela př ízn ivé. Na k ažd ý p ád t o zname na lo o d k lad sňat k u Had žin y E lizundo vé. Ačko liv b yla d ívka as i sk líče na hlu bo kou bo lest í, neváha l se mlad ý d ů st o jník o debr at do do mu na St r ada Reale, avšak nespat ř il an i Had žinu , ani Xar ise. Nezbylo mu t edy než čekat . „Jest liže se Had žina o bět o vala vů li s vého ot ce, musela se pr o vdat za kapit ána St ark a, “ mys le l s i, „t ent o sňat ek se nyní neuskut eční, když je jí ot ec je mrt ev!“ To t o u važo vání b ylo sp r ávné. Odt ud pocházel zce la př ir o zený dů sledek, že jest liže vzr o st ly v yh líd k y Henr iho ďAlbar et a, zmenš il y se vyhlídk y N iko se St ark a. Nen í t ed y d ivu , že již nás ledu jíc ího dne se na sako levě o dbýva la mez i kap it ánem a Sko pele m ro zmlu va o t o mt o t émat u. P r vní d ů st o jn ík Kar yst y p ř ines l, když s e v deset hodin r áno vr át il na lo ď, zp rávu o E lizundo vě smrt i - zpr ávu, kt erá ve měst ě způso bila ve lik ý po vyk. Mo hlo by se zd át , že po p r vníc h s lo vech, kt erá mu o t o m ř ek l S ko p elo , v ybu ch l Nik o s St ar kos zlo st í. Nest alo se t o. Kapit án se do vedl o vládat a neděla l výč it ky n iko mu , co se st alo. „Ac h, E lizundo je mr t ev?“ ř ekl p ro st ě. „Ano !... Je mrt ev!“ „S p áchal snad sebevr ažd u ?“ p ř ipo jil N ik o s St ar kos př it lu meně, jako by mlu v i l sám se sebo u. „Ne, “ o dpo věděl S kopelo, když zaslec h l k ap it áno vu po známk u , „ne! Lék ař i ko nst at o vali, že bank éř E lizu nd o zemř el na mr t vic i. .. “ „Na jed no u?“ „T éměř . I hned zt rat il vědo mí a nemo hl před smr t í pro nést ani s lo vo !“ „To je do bř e, S ko p elo !“ „Za jist é, k ap it áne, zvlášt ě k d yž byla a r kadská věc sko nco vána... “ „Úp lně, “ o d po věd ěl N iko s St ar kos. „Naše smě nk y b yly esk o mp t o vány a n yn í bu d eš mo ci za ho t o vé př evzít nák lad zajat ců. “ „E h, hro me, t o by byl ne jvyšš í čas!“ z vo la l p r vn í d ů st o jn ík . „Ale, k ap it áne, t at o věc je vyř ízena, ale dru há?. .. “ „Dr uhá?. .. “ o dpo věděl k lid ně Niko s Star kos. „Nuže, druhá sko nčí t ak, jak sko nčit má! Nev id ím, že b y se na s it uaci něco změnilo . Hadžina E lizu nd o vá po slechne mrt vého o t ce, jako by b yla po slec hla živého , a t o ze st ejnýc h důvo dů!“ „T ed y, kapit áne, “ po kr ačo val S ko p elo , „neho d lát e u st o up it o d p art ie?“ „Ust o u p it ?“ zvo la l Nik o s St ar kos t ó nem, v ně mž byla pat r na pevná vůle z lo mit každo u př ek ážku. „Za jist é si S ko pelo mys líš, že je na s vět ě jen jed iný č lo věk , kt er ý by s vo lil zavř ít r uk u, k d yž ji st ačí je n ot evř ít , aby mu d o ní sp ad lo d vacet mil io nů ?“ „Dvacet milio nů ?“ o d po věd ěl S ko pelo, usmá l se a zavr t ěl hla vo u. „Ano , na dvacet milio nů o d hadu ji ma jet ek našeho st ar ého př ít ele E lizunda! “ „Je t o hezk é jmě n í a d o bř e p lat íc í, “ pokračo val N iko s St ar kos, „a bude se mo ci r ealizo vat bez pr ůt ahu... “ „Jak mile bu d et e jeho ma jit ele m, kapit áne, nebo ť nyní př ipadne celé t o pěk né jměn í k r ásné Had žině. .. “
„Kt er á př ip ad ne zase mně! Buď bez o bavy, S kopelo ! Jediným s lo ve m mo hu zn ič it bankéřo vu čest a po jeho smrt i ja ko p řed ní bu d e jeho dcer a dbát více ct i než ma jet ku ! Neř ek nu však nic, nebudu mít co ř íc i! Nát lak , kt er ý jse m u čin il na je jího ot ce, učiním i na ni! Ve lmi r áda př inese t ěcht o dvacet milio nů věne m N iko so vi St arko vi, a jest li o t o m po chybu ješ, S ko p elo , pak neznáš k ap it ána Kar yst y! “ Nik o s St arko s mlu v il t ak př esvědčivě, že jeho pr vní důst o jník, jak ko liv má lo nách yln ý k ilu z ím, začal věř it , že včerejš í udá lo st nezabr ání zdár ně sko nco vat celo u záležit o st . Opo zd í se po u ze - t o je vše. Jak d lo uhé bude t ot o opo ždění, b yla jed iná ot ázka, zajíma jíc í S kopela a do ko nce i Nik o se St ark a, ačko liv t o necht ěl dát najevo . Neopo menu l se zúčast nit nás led u jí cího d ne po hř bu bo hat ého bankéř e, kt er ý byl vypr aven ve lmi jedno duše a k němu ž př iše l je n ma lý po čet lid í. T am se set kal s Henr im d'Albar et em; avšak v ymě n ili sp o lu jen něko lik po hledů, nic víc. Po pět dní, nás ledujíc ích po E lizu nd o vě smr t i, se po ko u šel k ap it án Kar yst y mar ně d o st at k d ívce. Dveř e do mu byly zavř eny pr o každého. Zdálo se, že dů m zemř el s bank éř em. Ost at ně Henr i d 'Albar et neb yl šťast nějš í než N iko s St ar ko s. Nemo hl s Had žino u vejít do st yk u an i návšt ěvou, ani do pise m. B ylo skut ečně t ř eba se v du chu t ázat , jest li d ívk a neo pu st ila Ko r lu po d ochranou Xar ise, jeho ž nebylo n ik d e vid ět . Nic mé ně k ap it án Kar yst y, nepř ipoušt ěl, že by se vzdal svýc h zámě r ů; r ád o p ako val, že je jich p r o veden í je je n o dlo ženo. Dík y je mu, dík y S ko pelo vým ma névr ům, po věst em, kt er é šíř il, nikdo nepochybo val o sňat ku Niko se St ar ka s Hadžino u E lizu nd o vo u. Nut no po u ze vyč kat , až uplyne do ba smut ku, a snad t aké, až bude fina nčn í s it u ace banko vního do mu ř ádně uspořádána. Co se t ýče jměn í, k t er é zanechal bankéř , se vědělo, že je o hro mné. Vzro st lo př iro zeně k lábo sením, ve čt vrt i a ve měst ě bylo už zpat ero náso beno . Ano , t vr d ilo se, že E lizu nd o zanechal ne jméně st o milio nů. A jaká je t o dědička, t at o mlad á Had žina, a jak ý šťast ný mu ž t en Niko s St arko s, jemuž byla s líbena je jí r u k a! M lu v ilo se jen o t o m v Ko r lu , v jeho př edměst ích, do ko nce až v po sled ních vs ích o st ro va! T ak é zevlo u ni se hr nu li na S t rada Reale. V nedo st at ku něčeho lep šího cht ěli a lespo ň po zo ro vat t en p roslu lý dům, do něhož vešlo t o lik peněz a ve kt er ém se jic h nachází t ak mno ho , prot ože jich vyš lo má lo ! P ravd a b yla, že t o jměn í b ylo o bro vské. Do saho valo t éměř výše dvacet i mil io nů , a jak Niko s St ar kos řekl S ko p elo vi p ř i p o sled n í r o zmluvě, bylo t o jmě n í v hodnot ách, kt er é bylo snad né r ealizo vat , niko liv v nemo vit o st ech. To po znala Hadžina E lizundo vá, t o po zna l Xar is za p r vn ích d nů s n í, k t er é nás led o valy p o bank éřo vě smrt i. Avšak ro vněž muse li po znat , jakými pro st ř edky bylo získáno t o to jměn í. Vskut ku, Xar is se do st vyzna l v banko vníc h zálež it o st ech, aby s i u věd o mil, co se dělo v bance, kd yž mu b yly d án y k n ih y a list in y k d isp o zici. E lizu nd o je cht ěl jist ě později z nič it , avšak smrt je j př ek vap ila. Byly zde. Mlu v ily sa my. Had žina a Xar is n yn í věd ě li, o dkud po cházejí t yt o mil io ny! Na ko lika o havných o bcho d ech a út rap ách bylo zalo ženo t oto bo hat st ví! P rot o t ed y mě l Nik o s St ar ko s E lizunda v r uko u! Byl jeh o spo lu v in ík e m! Mo h l je jed in ým s lo ve m zbav it ct i! P ak, kd yb y c ht ěl, by bylo nemo žné na jít jeho st opy! A mlčením cht ěl splat it o t ci t o, že mu vyr ve dceru! „B íd ák ! . .. bíd ák !“ k ř ičel Xar is. „M lč! “ o dpo věd ěla Hadžina.
M lče l, pro t o že do bř e cít il, že jeho slo va nezasáhla jen N iko se St arka! Avšak t at o sit u ace se muse la br zy ro zu zlit . Bylo ost at ně t řeba, aby Hadžina E lizund o vá p ř isp ěla k ur ych len í r o zu zlen í v zájmu vš ech. Š est ého d ne po E lizu nd o vě smrt i k sedmé ho dině večer ní byl po žád án Nik o s St arko s, na kt er ého ček al Xar is u sc hůdků hr áze, aby se bez ot álení o debr al d o banko vního do mu. Říc i, že t oto sdělení bylo učiněno ro zt omil ým t ó nem, b y b ylo p ř íliš p ř ehnané. Xar isův t ó n b yl ú p lně jin ý, je n ne laskavý, je ho hlas o becný, je n ne něžný, kd yž o slo vil k ap it ána Kar yst y. Ale t ent o nebyl muže m, kt er ý by se r o zčilo val k vů l i t ako vé ma ličk o st i, a pro to následo val Xarise do písár ny, kam byl ihned uveden. P ro so u sedy, kt eř í vidě li N iko se St ark a vst upo vat do t o ho t o do mu , do su d t ak úpor ně zavř eného , neb ylo u ž po chyb, že jeho vyhlídk y jso u př íznivé. Nik o s St arko s zast ih l Had ž inu E lizu nd o vo u v p r aco vně je jího o t ce. S ed ěla u psacího st o lu , na němž se nacházelo ve liké mno žst ví papír ů a list ina kn ih. Kap it án po cho p il, že se d ívk a asi sezna mu je se zá lež it o st mi fir my, a ne mýli l se. Avšak zd a ví o st ycíc h, kt eré mě l ba nkéř s pir át y ar ch ip elu , na t o se v du chu t ázal. Kd yž k ap it án vešel, vst ala Hadžina E liz undo vá - co ž jí zbavo va lo po vinno st i nabíd no ut mu míst o - a d ala Xar iso vi pokyn, aby je necha l o samot ě. Byla ve s mu t ečníc h šat ech. Její vážná t vář, je jí o či, znavené nedo st at kem spánku, věšt il y ve lik o u t ělesno u zma lát nělo st celé je jí o so by, avšak niko liv duševní sk les lo st . Př i t ét o ro zmlu vě, kt er á mě la mít t ak vážné nás ledky pr o všechny, o něž se bu d e jed nat , ji ne mě l je jí k lid o pu st it ani na okamž ik. „Zd e jse m, Had žino E lizu nd o vá, “ ř ekl kapit án, „a jse m vá m k s luž bá m. P roč jst e mě d ala zavo lat ?“ „Ze d vo u důvodů, Niko si St ar ku, “ o dpo věd ěla d ívk a, míř íc p ř ímo k cíli. „P ř ed ně vám mu s ím ř íc i, že sňat ek, k němuž mě nut il ot ec, jak do bř e vít e, je nut no po važo vat za zr u šený. “ „A já, “ o dvět il c h lad ně N ik o s St arko s, „se o mez ím na o dpo věď, že Had žina E lizundo vá t akt o mlu v ila a nepř emýš le la asi o následcíc h svých s lo v. “ „P ř emýš le la jse m, “ o d po věd ěla dívka, „a po chopít e, že mo je r o zhodnut í je neo d vo lat elné, p ro to že v ím všechno o po vaze o bcho dů, kt er é uzavír ala E lizu nd o va fir ma s vámi a vašimi lid mi, Niko si St arku!“ Ne bez živého zk la mán í v ys lec hl kapit án Kar yst y t ut o jasno u o dpověď. P řed po k lád al, že mu Had žina E lizundo vá dá zdvoř ile ko šem, avšak t aké doufa l, že zlo mí je jí o d po r, k d yž jí p o ví, č ím byl je jí o t ec a jaké s ním mě l st yk y. Nu že, o na ví všech no ! Jeho zbraň, snad nejlepš í, se mu t edy lá me v r uce. Nic méně se nep o važo val za o d zbro jeného a po kračo val po někud iro nick ým t ó nem: „Znát e t ed y o bcho d ní zálež it o st i E lizund o vy fir my a p řest o t akt o mlu vít e?“ „M lu v ím, N iko si St ar ku, a budu mlu v it vžd y, pro t o že je t o mo je po vinno st !... “ „Má m t ed y vzít na vědo mí, “ o d vět il Nikos St ar kos, že „Henr i ďAIbar et ... “ „Nep leťt e do t o ho všeho jmé no Henr iho ďAlbar et a!“ namít la živě Hadžina. P ak, kd yž se v íc o v lád ala, a aby př edešla vešker é pro vokaci, kt er á mo hla př ijít , p ř ipo jila: „V ít e do bř e, Niko si S t arku, že Henr i ďAlbar et nik d y nes vo lí sp o jit se s d cero u bank éř e E lizu nd a! “ „Bu d e t o nesnad né!“ „Bu d e t o poct ivé!“ „A p ro č?“ „P ro t o že se neženíme s d ěd ičkami, je jic hž ot ec byl bankéř em p ir át ů! Ne! Po ct iv ý mu ž ne mů že p ř ijmo ut jmění z ískané hanebným způsobe m! “
„Avšak , “ po kr ačo val N ik o s St arko s, „zdá se mi, že t u mlu víme o věcech nap ro st o o d liš nýc h o d ot ázky, kt ero u je nut no ro zř ešit !“ „T at o o t ázka je ro zř ešena!“ „Do vo lt e mi, ab yc h p o znamena l, že Hadžina E lizundo vá se mě la pro vdat za kap it ána St ar k a, ne za Henr iho ďAlbar et a! S mr t je jího ot ce nemě la z měnit je j í úmys ly, p rávě jako nezměn ila mo je!“ „P o slech la jse m s vého o t ce, “ o dvět ila Hadžina, „po slechla jse m ho , prot o že jse m nevěděla o d ů vo d ech, k vů li kt er ým mě cht ěl o bět o vat ! Nyn í v ím, že bych t ím b yla zachr ánila je ho čest !“ „Nu že, jest liže v ít e. .. “ o d vět il N iko s St arko s. „V ím, “ p o kr ačo vala Had žina, a př er ušila ho, „vím, že vy, jeho spř eženec, jst e je j st r hl d o t ěcht o hanebn ýc h o bchodů, vy, kt er ý jst e vlo žil mi lio ny do banko vního ú st avu, kt er ý b yl p o čest ný než jst e př iše l! V ím, že jst e mu as i po hrozil, že veř ejně v yh lás ít e jeho hanbu, o depř e- li vá m r u k u své d cer y! S k ut ečně, mo hl jst e si, Niko si S t arku, někdy mys let , že svo lím ke sňat ku s vámi? Učin ila jse m však něco jiné ho než uposle chla svého ot ce?“ „Bu d iž, Had žino E lizu nd o vá, nemá m vá m více co ř íci! Avšak jest liže jst e d bala ct i s vého o t ce, po k u d žil, mu s ít e t o činit ro vněž po jeho s mrt i, a jest liže set r vát e na t o m, že nedo st o jít e ve svýc h závazcích vůči mne. .. “ „Všechno zveř ejn ít e, Nik o si S t arku!“ zvola la d ívka s t ako vým výr a zem hnu su a opo vržení, že d ivo k á čer veň v yvst ala na če le hanebníka. „Ano ... všechno !“ o d po věd ěl. „Neu čin ít e t o, Niko si St ar ku!“ „A pro č?“ „Obža lo val b yst e se t ím sá m! “ „Já že b ych se o bžalo val, Hadžino E lizundo vá? Co pak si mys lít e, že se t y o bcho d y někd y ved ly po d mým jmé ne m? M ys lít e s i, že Nik o s St ar ko s kř ižu je ar chip e le m a o bcho du je s vá lečn ými za ja t ci? Ne! Jest liže bu d u mlu v it , nebu d u se ko mp ro mit o vat a k d yž mne p ř inu t ít e, bud u mlu v it !“ Dívk a po hléd la k ap it áno vi zp ř íma do o čí. Její o či, v nic hž byla všechna o d vaha po čest no st i, se nesk lo p ily p ř ed jeho o čima, jakko liv byl y hr o zivé. „N iko si St ar ku, “ po kr ačo vala, „mo hla byc h vás o dzbro jit jediným s lo ve m, pro to že jst e nežád al sňat ek se mno u ze sympat ie nebo lásk y. Cht ěl jst e se pro st ě st át ma jit ele m jměn í mého o t ce! Ano, mo hla byc h vá m ř íc i: chcet e jeno m t yt o mil io n y!. .. Nuže, zd e jso u... vezmět e s i je. .. o dejdět e... a ať už vás n ik d y neu v id ím!. .. Avšak neř ek nu t o , Niko si S t ar ku!... Nezmo cnít e se t ěcht o milio nů , kt er é jso u mým děd ict vím!. .. Nechám s i je!. .. Udělá m s nim i, co budu cht ít !... Ne, nedo st anet e je!. .. A nyní p r yč z t ohot o poko je!... Pr yč z t o hot o do mu!. .. P r yč!... “ Zd álo se, že Had žina E lizu ndo vá, vzt aženou paží a vzt yčeno u hla vo u, kyne k ap it áno vi, jako mu kynu la Andro nik a p ř ed něko lik a t ýd n y na p r ahu o t co vského do mu . Avšak jest liže t enkr át ust ou p il Nik o s St arko s př ed po sunkem své mat ky, t ent o k rát post oupil o dhodlaně k mladé dívce. „Hadžino E lizu nd o vá, “ ř ek l t lu meným hl asem, „ano , pot řebuji t yt o milio n y!. . . Ať je získ á m t ím či o ním zp ů so bem, pot řebuji je. .. a zmo cním se jic h! “ „Ne... a sp íše je z n ič ím, sp íše je ho dím do vod zálivu! “ o dpo věděla Had žina. „Z mo cním se jich, ř ík ám!. . . Chci je! “ Niko s St arko s po p ad l d ívk u za r ame no. Hněv ho zbavo val s mys lů. Už se neo vláda l. Jeho zr ak se kalil. B yl scho pen ji zabít ! Had žina E lizu nd o vá t o všechno r ázem post ř ehla. Zemř ít ! E h, co jí na t o m n yn í záleže lo ! S mrt ji ned ěs ila. Avšak ene r gická dívka o so bě ro zho dla jinak . .. Od so u d ila se k život u.
„Xar is i!“ v yk ř ik la. Dveř e se o t evřely a o bjev il se Xar is. „Xar is i, o d st raň t o ho to člo věk a!“ Nik o s St ar ko s nemě l ješt ě ani k d y o br át it se, kd yž b y l u cho p en dvěma železn ým i p ažemi. Dech mu vypo věděl. Cht ěl pro mluvit , vykř ikno ut ... Nepo d ař ilo se mu t o, pr ávě jako se mu nepo dař ilo v yp r o st it se z hrozného o bjet í. Po t o m, celý jako přelá maný, napůl zar do u šený, nescho pen nadávat , byl vyho zen ze d veř í do mu . P řed do mem Xar is po u ze ř ek l: „Nezab iji vás, pro t o že mně neř ekla, abych vás zabil. Až mně t o ř ekne, učin í m t o !“ A zavř el dveře. V t é do bě u ž byla u lice p u st á. Nikdo nemo hl spat ř it , co se pr ávě st alo, t ot iž že Niko s St ar ko s byl p r ávě v yho zen z do mu bankéř e E lizun d a. Avšak v id ě li ho t am ve jít a t o st ačilo . Z t o ho t edy v yp lývá, že když se Henr i ďAlbar et dozvěděl, že je ho so k byl př ijat t am, kde bylo o d epřeno jeho p ř ijmo ut , mu sel mít zat o jak o k do ko liv jiný, že kapit án Kar yst y zů st al d ívč in ý m žen ic he m. Jaká t o byla p ro něho r ána! Niko s St arko s byl př ipušt ěn do do mu, odk ud ho v yk azu je neúpro sný ro zkaz! Cht ělo se mu zp r vu Had žinu p ro k let , a k do by t o na je ho míst ě neu děla l? Ale p o d ař ilo se mu o vládno ut se, jeho láska zvít ězila nad hně ve m, a ačko liv zd ání svěd č ilo prot i dívce, zvo la l: „Ne, ne... t o je nemo žné!.. . Ona a t en člověk!... To je nemo žné!. .. To není pr avd a!“ Nic mé ně př es hro zby, p ro nesené prot i Hadžině E lizundo vé, ro zhodl se Nik o s St arko s, po zr alé ú vaze, mlčet . Ro zhodl se, že neo dhalí t aje mst ví, spo číva jíc í na bankéřo vě živo t ě. To mu p o nechá úplno u vo lno st jednat a bude vždy do st času u čin it t o po zději, jest liže t o budo u v yžad ovat o ko lno st i. O t o m se do ho dl se S kopele m. Nezat ajil p r vn ímu d ů st o jn ík o vi Kar yst y n ic z t o ho, co se st alo za jeho návšt ěvy u Hadžiny E lizundo vé. Sko pelo mu schvá lil nic neř ík at a v yčk at o podál, až snad zálež it o st i nabu d o u o brat u p ř ízn ivého je jic h záměr ů m. Zv lášt ě je j znep o ko jo valo , že dědička si nechce ko upit je jic h mlčen í t ím, že by se vzd ala d ěd ict ví. Pro č? S kutečně, t o nechápali. Po následu jíc ím d ni, až do 12. list o pad u, neo p u st il N ik o s St ar kos svo ji lo ď ani na ho dinu. Hled a l, ko mb ino va l r ůzné prost ř edky, kt eré by ho mo hly př ivést k cíli. Ost at ně spo léha l t ro chu na šťast ný o sud, kt er ý mu vždy př ál za jeho o havného život a... T ent o kr át spo léha l nep r áve m. Henr i ďAlbar et žil r o vněž ne méně v ú st r aní. S vé po ku sy, sp at ř it o p ět dívk u , nepo važo val za vho d né o bno vit . Ale nezoufa l. Dvanáct ého večer mu b yl d o hot elu dor učen dopis. P ř edt ucha mu napo věděla, že je t o list o d Had žin y E lizu nd o vé. Ot evř el ho a po hléd l na dopis; ne mýli l se. L ist o bsaho val jen něk o lik ř ád ek, psanýc h dívč ino u rukou. St álo v něm t oto: Henri, smrt mého otce mi vrátila svobodu, avšak musíte se mne zříci! Dcera bankéře Elizunda vás není hodna. Nebudu nikdy náležet Nikosovi Starkovi, bídníkovi, ale nemohu náležet ani Vám, poctivému člověku! Promiňte mi a sbohem! Hadžina Elizundová
Henr i ď Albar et př ečet l t ent o list a bez ro zmyš le ní se r ozběhl do do mu na St r ad a Reale... Dů m b yl zavř ený, opušt ěný, pr ázd ný, jak o b y je j Had žina E lizu nd o vá se svý m věr n ým Xar ise m o p u st ila, aby se do něho už nikdy nevr át ila.
IX. KAPITOLA
Archipel V plamenech Ost ro v Skio , o d t é do by o becněji z vaný Chio , lež í v E gejském mo ř i na západě o d S myr enského zálivu, u po břeží Malé As ie. S Lesbem na sever u a S amem na jihu ná lež í k e sk u p ině S po r ad, lež íc í na výcho dě o d ar chipe lu. Má více než čt yř icet mil v o bvo du . Peline jsk á ho r a, nyní E liášo va hor a, kt er á je j o vlád á, se t yčí do výše d vo u t is íc p ět i set st op nad mo ř skou hlad ino u. Z vět ších měst , kt er é char akt er izují t ent o ost ro v, Vo lyssa, P it ya, Delphina, Leuko nie, Kaukasy, je S k io , nejd ů lež it ějš í h lav n í měst o . T am 3 0 . ř íjna 1 8 2 7 v ysad il p lu ko vník Fabvier ma lo u výp r avu , čít ajíc í sed m set pr avid e ln ých vo ják ů , dvě st ě jezd ců a pat náct set S kianů nepr avide lných žo ldnéř ů s mat er iále m, čít ajíc ím d eset ho u fn ic a d eset d ěl. Zak ro čení evr o p sk ých ve lmo cí po bit vě u Navar ina ješt ě nero zř ešilo defin it ivně ř eck é o t ázk y. Ang lie, Fr ancie a Ru sko cht ěly vsk u t ku d át no vému kr álo vst ví je n hr an ice, za něž nezasáhlo po vst ání. Nuže, t oto usnesení ne mo hlo být př ijat elné p ro helénsk o u vládu. T a žádala s celým Řecke m na pevnině Kr ét u a o st ro v Sk io , nut né k je jí sa mo spr ávě. P rot o zat ím co Miaulis o pero val na Kr ét ě a Du cas na pevn ině, př ist ál Fabvier v Mauro lime ně na o st ro vě S kiu zmíněnéh o dne. Je po cho pit elné, že Heléno vé cht ěli T urkům vyr vat t en nádher ný o st ro v, sk vo st ný k leno t v r ů ženci S po rad. Jeho o blo ha, nejč ist ší z ce lé Ma lé As ie, mu do dává pod ivu ho d né po d nebí bez ve li kýc h veder, bez neo byče jnýc h mr azů. Osvěžu je jen mír n ým vá nk em, č iní je j nejzdr avějš ím ze všech o st ro vů ar chip e lu . P roto v jist ém h ymnu , p ř ip iso vaném Ho méro vi - kt er ý S kio po važo val za jedno ze svýc h d ít ek - ho básník naz ýva l „př eúrodným“. Na západě plo dí zna menit á vína, kt er á so up eř ila s ne jlepš ími vín y st arověku, a med, kt er ý může závo dit s hymet t sk ým med e m. Na v ýc ho d ě ro dí po mer anče a cit ro ny, je jic hž pověst se šíř í až do záp ad ní E vro py. Na jihu se po kr ývá r ů znými d r u h y lent išk ů , kt er é po skyt u jí v ýt ečno u gumu mast ix, ve lmi úsp ěšně u žíva no u v umění, do ko nce i v lékař st ví je t o veliké bo hat st ví p ro kr aj. Ko nečně na t o mt o Bo hem po žehnané m míst ě ro st o u ved le fíko vníků dat lo vník y, ma nd lo ně, g ranát o vník y, o liv y a všechny k r ásné t yp y st romů jižníc h pásem E vro p y. T ent o o st ro v t edy cht ěla vláda p ř ipo jit k no vému k r álo vst ví. Pro t o o d vážný Fabv ier p ř es všechn y mr zut o st i, kt er é měl pr ávě s t ěmi, za něž př iše l pr o lít kr ev, p ř ija l ú ko l do být o st ro v. Avšak za po sled n ích měs íců t o ho roku neust ali T urci v př epadáních a r aziích na he lé nsk é m p o lo o st ro vě, a t o kr át ce př ed př ist áním Capa d'lst r ia v Nau p lii. P ř ícho d t o ho to d ip lo mat a mě l u činit ko nec neust álý m nesho d ám Řek ů a so u st řed it v lád u do jed iných r uko u. Ale ačk o liv mě lo Ru sko šest měs íců po t é v yp o věd ět sult áno v i vá lku a p ř isp ět t ak k ut voření no vého kr álo vst ví, držel I br ahim d o sud st ř ed ní část a p ř ímo ř sk á měst a P elo po nésu ve svýc h r uko u. I když se o sm měs íců po t é, 6 . čer vence 1 82 8, chyst al o pust it zemi, kt er é způso bil t o lik z lého a v zář í t ého ž ro ku nemě l na ř eck é p ůd ě zůst at ani jed iný E g ypťan, př est o mě ly t yt o divo ké hor d y pu st o šit Mo reu ješt ě po nějako u do bu. Nic mé ně, pro t o že Turci ne bo je jic h spo jenc i dr želi jist á měst a na po bř eží, jak na P elo po nésu t ak na Kr ét ě, nen í d ivu, že se p ir át i čast o pot ulo vali po sousedních mo ř ích. Prot o že byly šk o d y, kt er é způso bili lo dím, pro vo zujíc ím o bcho d od o st ro va k o st ro vu, značné, nezname na lo t o, že by je ve lit elé ř eckých lo ďst ev, M iau lio vé, Kanar id o vé, Dzamado vé, přest ali pro následo vat , ale t ěcht o lu p ičů bylo mno ho a b yli neú na vn í, a prot o cest a t ěmit o ko nčina mi už nepo skyt o vala
jist ot u. Od Kr ét y po o st ro v Lesbo s, od Rho du po Negropo nt e byl ar chipe l v p lame nech. I na Sk iu t yt o band y, sk lád a jíc í se ze s ebr anky všech nár odno st í, o hrožo valy oko lí o st ro va a po máha ly p ašo vi, scho vané mu v t vr zi, kt ero u začal p lu k o vník Fabv ier za nepř íznivých podmínek o bléha t . Jak se pamat u jeme, sd r u žili se o bchod níc i na Jó nskýc h o st ro vech zděšeni t ímt o st avem věc í, panu jíc ím po celé m Le v ant ě, a vyst ro jili k o r vet u, kt er á mě la p ro následo vat pir át y. Př ed pět i t ýd n y t ed y o p u st ila S yp ha nt a Ko r fu , aby se o d ebr ala do moř í ar chipe lu. Dva nebo t ř i p ř íp ad y, v nichž šťast ně po cho d ila, zajet í něk o lik a p r ávem p o d ezřelýc h lo dí ji mo hlo jen po vzbudit , aby pokr ačo vala odho dlaně ve své m d íle. Byla mno ho kr át o hlášena ve vo dách P sar y, Skyr u, Zey, Lemnu , P am, S ant o r inu , a je jí ve lit el St r adena plnil s vo u úlo hu s ne menš í st at ečno st í než li št ěst ím. Avšak nezdálo se, že by se mu bylo už po dař ilo ut kat se s nep o st ižit eln ým S acr at ife m, jeho ž o bje vení se vžd y vyz načo valo nejkr vavějš ím i kat ast ro fami. Bylo o něm čast o slyšet ; vidět ho nebylo nikd y. Nu že, asi př ed čt r náct i dny, ko le m 13. lis t o padu, byla S yphant a spat ř ena po blíž S k ia. V t ét o do bě př ija l d o ko nce př íst av o st ro va jednu z jejích koř ist í a Fabv ier v yk o nal sp r aved lno st nad je jím p ir át ským mužst vem. Avšak o d t é do by neb yl y o k or vet ě zpr ávy. N ikdo nemo hl ř íc i, ve kt er ýc h ko nčinách n yn í p ro násled u je p len it ele ar chipe lu. Bylo doko nce na míst ě být t ímt o znepo ko jeni. Až d o su d vsk ut ku v t ěcht o těsných mo ř íc h, úplně po set ých o st ro vy a nás led k em t o ho př íst avy, b ylo ř íd k ým p ř íp ad e m, ab y u p lynu lo něk o lik d n í, an iž je jí p ř ít o mno st nebyla o hlášena. . Za t ěch o ko lno st í p ř icest o val Henr i ďAl bar et 27. list opadu na Skio , o sm d n í po t é, co o pust il Ko r fu. Odebr al se t am za s v ým b ýva lý m ve lit ele m, ab y po kr ačo val v bo ji p ro t i T ur ků m. Z mizen í Had žin y E lizu nd o vé mu zasa dilo st r ašlivo u r ánu. Dívka odmít la Nik o se St ark a jako bíd n ík a jí ne ho dného a ut íká př ed t ím, jeho ž př ija la, jako b y ho byla neho d ná! Jak é t aje mst ví spo čívá v t o m vše m? Kde je má hledat ? V je jí m živo t ě, t ak klid né m a č ist ém? Za jist é ne! V život ě je jího ot ce? Ale co mo hlo b ýt spo lečného mezi bankéř em E lizu nde m a kapit ánem Niko sem St arkem? Kd o by mo hl o dpo vědět na t yt o o t ázk y? Banko vn í d ů m b yl o p u št ěn. I Xar is je j opust il záro veň s d ívk o u. Henr i ďAlba r et mo hl spo léhat jen sá m na sebe, že o d halí t ajemst ví E lizundo vy ro din y. T u ho napadlo, aby pro hledal měst o Ko rlu a pot o m celý o st ro v. Možná, že si Had žina v yhled a la ú t u lek na ně jaké m nezná mé m míst ě! Na o st ro vě se rozklád alo mno žst ví vesn ic, ro zt ro u šen ých do daleka, kde je s nadné na jít bezpečný út ulek . To mu , k do se chce vzd álit o d svět a a u p ad no ut do zapo menut í, po skyt nou Ben izza, Sant a Dek k a, Leuk ima a dvacet jinýc h k lidný úkr yt . Henr i d'Albar et se pust il po všech cest ách, hled al v ne jmenš íc h vískách dívč inu st o pu - nenašel však n ic. P ak ho př ived la jist á zpr áva na do mněnk u, že Hadžina E lizundo vá asi o pust ila o st rov Ko r lu. Vskut k u, v ma lé m př íst avu Alipu na severo záp ad ě o st ro va mu b ylo ř ečeno , že se lehk ý sp ero naro př ed nedávne m vyda l na mo ř e, čekajíc í na d va cest ujíc í, pro něž byl na jat . Avšak t o byla st o pa jen ve lmi mat ná. Ost at ně jist á souvis lo st fakt ů a dat br zy p ř inu t ila mladého důst o jníka k no vým o bavá m. S k ut ečně, kd yž se vr át il na Ko r lu, do zvěděl se, že i sako leva o pust ila př íst av. A ne jvážně jš í p ř it o m b ylo , že se t ent o odjezd udál t o ho dne, kdy zmize la Hadžina E lizu nd o vá. Měl o bě t yt o u dálo st i uv ád ět do so u vis lo st i? B yla s nad d ívk a, vlák aná s Xar isem d o nějak é past i a unesena nás ilím? Není v mo ci kapit ána Kar yst y?
T at o myš le nk a r vala Henr imu d'Albar et o vi sr dce. Ale co dělat ? Na kt er ém míst ě svět a hled at Nik o se St ar ka? Kdo vlast ně je t ent o do brodr uh? Kar yst a, kt er á p ř ip lu la nezná mo o d k ud a o dplu la ne zná mo kam, mo hla pr ávem p lat it za po d ezřelo u lo ď! Nic mé ně, jak mile se o vlád l, odvr hl mlad ý důst o jník t ut o myš le nk u . Hadžina E lizu nd o vá se pro hlás ila za nezávis lo u a už ho necht ěla sp at ř it , co ž bylo p ř iro zenějš í než př ipust it , že se vzdálila do bro vo lně p o d Xar iso vo u o chr ano u.. . Nu že, jest liže je t o t ak, do ved e ji Henr i d'Albar et opět najít . S nad ji př inu t ilo je jí v la st enect ví, ab y se zú čast nila t o hot o zápasu v ně mž jde o o sud je jí vlast i. S nad si u mín ila dát o bro vské jmě n í, jí mž mo h la vo lně d isp o no vat , k po dpo ř e vá lk y o nezávis lo st ? Pro č b y ne mě la následo vat na st ejné m je višt i Bo bo linu, Modenu, And ro nik u a t o lik jin ých, pro něž je jí o bdiv ne mě l mez í? P ro to se Henr i d ' Albar et ro zho dl, zcela jist ý, že Hadžina E lizundo vá už na Ko r lu nen í, že zau jme o p ět své míst o ve sbo ru filhe lénů. P luko vn ík Fab v ier se svým p r av ide lným vo jskem byl na S k iu . Ro zho d l se, že t am za ním p ů jd e. Opu st il Jó nsk é o st ro vy, v yd a l se sever n ím Řeckem, minu l P at r aský a Lepant ský zá liv, nased l na lo ď v Aig insk é m zá livu, unik l ne bez o bt íž í něko lika pir át ským lo dím, ř ád ícím na Kyk lad sk é m mo ř i, a vr át il se po r ychlé plavbě na S kio. Fabv ier sr d ečně př iv ít a l mlad ého důst o jníka, co ž dokazo valo, že si ho vyso ce váž í. T ent o o d vážn ý vo ják v ně m vidě l ne je n o ddaného spo lubo jo vníka, nýbr ž i sp o leh livého p ř ít ele, je mu ž se mo hl svěř it se svými st r ast mi, a t y byly ve liké. Nekázeň nep r avid eln ýc h bo jo vn ík ů, kt erýc h byl ve výpr avě značný po čet , šp at ně placen ý, do ko nce vů bec nep lacený žo ld, pot íže, činěné sa mot nými S k iany, t o všechno zdržo valo jeho oper ace. Nic mé ně b ylo zahájeno o blé hání t vr ze na S kiu. Henr i d'Albar et př iše l pr ávě včas, aby se mo h l zú čast nit o blé hac ích pr ací. Dvakr át spo jené ve lmo c i vyz va l y p lu k o vník a Fa bvier a, aby př est al v p ř íp r avách; p luko vník, zř ejmě po dporo vaný he lénsko u vlád o u, si t ěcht o výzev nevš ímal a pokr ačo val ve svém díle. Br zy se t o t o o bležení z mě nilo v jako usi blo kádu, ale sevř enou t ak ned o st at ečně, že se o bležen ým st ále do stáva lo st řeliva a pot r avin. Ať t o mu b ylo jak k o liv, mo žná, že by se Fa bv ier o vi byl o po dař ilo zmo cnit se t vr ze, kdyby se mu je ho ar mád a, kt ero u zmáha l h lad víc a víc, nero zut ekla po ost ro vě dr anco vat a shánět po t ravu. Nuže, za t ěcht o oko lno st í se t ur eckému lo ďst vu, skládajíc ímu se z pět i kor ábů, po d ař ilo vn ik no ut do př íst avu a dopr avit T ur kům po sily dvo u t isíc pět i set mu žů . Ovšem k r át ce pot é se objevil se s vým lo ďst vem M iau lis, ab y p ř isp ěchal p luko vníko vi Fabvier o vi na p o mo c; ale b ylo u ž př íliš p o zdě a mu se l o d p lo ut . S ř eck ým ad mir á le m p ř ip lu lo něko lik lo dí, na n ichž b yl jist ý p o čet do bro vo ln íků , kt eř í mě li zesílit sbor, oper ujíc í na Skiu. Mezi n imi b yla žena. And r o nik a zápasíc í o d začát ku do po sledn í c hv íle p ro t i I br ahimo v ým vo ják ů m na P elo po nésu, se cht ěla zú čast nit i ko nce válk y. Prot o př iš la na S kio , odhodlána, že jest liže bu d e t řeba d át se zabít na t omt o o st ro vě, kt er ý cht ěli Řeko vé př ip o jit ke svému no vému k r álo vst ví, b ylo by t o pro ni jak ýms i o dčiněním z la, kt er é napáchal je jí ne ho d ný s yn v t ýchž míst ech za hrozných ř eží roku 1822. V t ét o do bě vynes l su lt án nad S kiem t ent o st r ašlivý ro zsudek: pálit , vr ažd it , o d vád ět do ot roct ví. Kapudan p aša ( Velko admir ál) Kar a Ali byl uč iněn jeho vyko navat ele m. P ro ved l je j d ů k ladně. Jeho kr velačné hor dy vst o upily na o st ro v. Mu ži p ř es d vanáct let a ženy p ř es čt yř icet let byli vr ažděni bez slit o vání. Ost at ní, z nichž b yli u d ělá n i o t ro ci, mě li být odvezeni na t ržišt ě ve S mymě a v Ber ber sku. T ak byl zničen ce lý o st ro v o hněm a krví r uko u t ř icet i t is íc T ur ků. Dvacet t ř i t isíce S k ianů b ylo po bit o . Sed mačt yř icet t isíc mě lo být pro d áno do o t ro ct ví.
T ehd y se p ř ip o jil N ik o s St ar kos. Jeho kumpáni se zúčast nili vr aždění a dr anco vání, st ali se h la vn ím i agent y t ohot o o bcho du, kt er ý mě l ce lý dav lid í v yd at do t ur eckého ot roct ví. Lo d ě t o ho to o dp ad lík a po slo u žily k d o p ravě t is íců nešťast ník ů na bř eh y Ma lé As ie a Afr iky. Nás ledkem t ěcht o hnusných o perací veše l Niko s St ar ko s do st yk u s bankéř em E lizunde m. Odt ud plynu l o bro vský zisk, z něho ž největ ší podíl př ipadl ot ci Had žin y. T ed y, Andro nika do bře věděla, jak o u ú čast mě l N ik o s St ar ko s na nás ilno st ech na S k iu , jak o u ú lo hu hr ál za t ěcht o hro znýc h o ko lno st í. Proto cht ěla jít t am, k d e b yla st o kr át proklet a, kdyby se věd ělo , že je mat ko u t o ho t o bíd n ík a. Zd álo se jí, že jest liže bu d e záp asit na t o mt o ost ro vě a pro lije kr ev pro věc S kianů, bude t o jak o u si o čist o u, jak ýms i o d činěn ím z lo činů je jího syna. Avšak jak mile And ro nik a p ř ip lu la na Skio , bylo ne mo žné, aby se Henr i ďAlbar et a o na jed no u nepo t kali. S kut ečně, za nějako u do bu po svém př ícho du, 15. led na, se And r o nik a znenadání se t kala s mlad ým d ůst o jníke m, kt er ý j i zachr ánil na bo jišt i u Chaid ar i. Š la k němu , a ro zevř ela náru č se slo vy: „Henr i ďAlbar et !“ „V y. .. And ro nik o ... vy. .. “ ř ek l mlad ý důst o jník. „Vás nacházím zde?“ „Ano , “ o dvět ila. „Co žp ak není mé mís t o zde, kde je ješt ě t ř eba bo jo vat s ut isk o vat eli?“ . „Andro niko , “ o d po věd ěl Henr i ď Albar et , „buďt e hr dá na svo u vlast ! Buďt e hr dá na její d ět i, kt er é ji br án ily s vá mi! Zakrát ko nebude na ř ecké půdě ani jed in ý t ur eck ý vo ják !“ „V ím t o , Henr i ďAlbar et e, a k éž mi Bůh do př eje dožít se t o ho dne!“ A p ak Andro nika vypr avo vala o své m ž ivo t ě o d t é do by, co se ro zešli p o bit vě u Cha id ar i. Vyp r avo vala o své cest ě do Magna, své do mo viny, kt erou cht ěla nap o sled y spat ř it , pak o svém o pět ném v st up u do p elo po néské ar mád y, a ko nečně o svém př ícho d u na Sk io . Henr i ď Albar et jí zase ř ek l, za jakýc h o ko lno st í se vr át il na Ko r lu, jaké b yl y je ho st yk y s ba nk éř em E lizu nd e m, vypr ávě lo st ano veném a př erušeném s ňat ku, o zmize n í Hadžin y, kt ero u snad jedno ho dne opět najde. „Ano , Henr i ďAlbar et e, “ o dvět ila And ro nika, „ačko liv do sud nevít e, jaké t aje mst v í sp o čívá v ž ivo t ě t ét o d ívk y, nicmé ně zajist é je vás ho dna! Ano ! Opět ji sp at ř ít e a bud et e šťast ni, pro to že si o ba zasluhu je t e být šťast ni! “ „Ale, po vězt e mi, And ro nik o , “ ř ekl Henr i d'Albar et , „nezna la jst e bank éř e E lizu nd a?“ „Ne, “ o d vět ila And r o nik a. „Jak bych ho mo hla znát a pro č se pt át e?“ „P ro t o že jsem mě l něk o lik r át př ílež it ost vys lo vit př ed ním vaše jmé no, “ o d vět il mlad ý důst o jník, „a t ot o jméno upo ut alo jeho po zo r no st velmi zv lášt n í m zp ů so bem. Jed no ho d ne se mne ot ázal, jest li vím, co se s vámi st alo o d t é do by, co js me se ro zešli. “ „Nezná m ho , Henr i d 'Albar et e, a jméno bankéř e E lizunda nebylo př ede mno u do ko nce ani v ys lo veno !“ „V t o m t ed y věz í t ajemst v í, kt eré si ne do vedu vys vět lit a kt er é bez po chyby n ik d y nebu de o d haleno , p ro to že E lizundo už nežije!“ Henr i d'Albar et se o d mlče l. Vzpo mínk y s e vybavo valy v pamět i. P řemýš le lo všem, co už vyt rpěl a co ješt ě vyt r p í, o d lo u čen o d Had žin y! P ak se o br át il k And ro nice. „Až bu d e t at o válk a sko nčena, co hodlát e dělat ?“ ot ázal se. „Bů h mi p r ok áže milo st a po vo lá mě z t o ho t o svět a, “ o dvět ila, „ze s vět a, kde si vyč ít ám, že jse m žila !“ „V yč ít át e si t o, Andro niko ?“
„Ano !“ A t at o mat k a cht ěla ř íc i, že již je jí ž ivot byl z lo čine m, prot ože se z ní nar odi l t ako vý syn! Avšak zapu d ila t ut o myš le nk u a pokr ačo vala: „Co se t ýče vás, Henr i d ' Albar et e, vy jst e mlad ý a Bůh vás zacho vá dlo uho př i živo t ě! Využijt e t oho a najdět e t u, kt erou jst e zt rat il. .. a kt er á vás milu je !“ „Ano , And ro nik o , bu du ji h led at všude, st ejně jako budu všude hledat mr zkého soka, kt er ý se po st avil mez i nás! “ „Kd o t o byl?“ o t ázala se And ro nika. „Ně jak ý k ap it án, velit el jak és i po dezř elé lo di, “ odpo věděl Henr i d'Albar et , „a o p u st il Ko r lu ihned po Hadžinině zmize n í. “ „A jme nu je se?“ „N ik o s St ar kos. “ „On!. . . “ Ješt ě slo vo a její t aje mst ví b ylo vyzr azeno, Andro nika by ř ekla, že je mat ko u Nik o se St ar ka! To t o jméno , t ak znenad ání v ys lo vené H enr im ďAlbar et em, bylo pro ni jak o úder hro mu. Jak ko liv b yla ener g ická, zbledla, když bylo vys lo veno jméno je jího s yna. T ak t ed y všechno z lo, zp ůso bené mlad é mu d ů st o jn ík o vi, t o mu , kt er ý j i zachr ánil s nasazen ím v last n ího život a, všechno t o zlo po cházelo od Nik o se St ark a! Avšak Henr i ďAlbar et si ne mo hl vysvět lit účinek, kt er ý mě lo vys lo vení jmé na St arko s na And ro nik u . Je po cho p it elné, že žád al vys vět lení. „Co je vá m?. .. Co je vá m?“ z vo la l. „Od ku d po chází t ent o zmat ek př i v ys lo ven í jména k ap it ána Kar yst y?. . . Mluvt e!... Znát e t o ho, kt er ý je no sí?“ „Ne... Henr i ďAlbar et e, ne, “ o dpo věděla Andr o nika, př es svo ji vů li. „Ano !… Znát e ho !… Andro iko, pro sím vás, ř eknět e mi, kdo je t en člo věk... co dělá. .. k de je nyn í. . . k d e bych se s ním mo hl set kat !... “ „Nev ím t o !“ „Ne... Vít e t o !... Vít e t o , Andro niko, a nechcet e mně t o ř íci. . . mně. .. mně!. .. S nad byst e mě mo h la jed in ým s lo ve m uvést na st opu... mo žná na st opu Hadžin y. . . a nechcet e mlu v it !“ „Henr i ďAlbar et e, “ o d po věd ěla Andro nika pevným hlase m, kt er ý se nezachv íva l, „n ic ne v ím!. .. Nevím, kde je t en kapit án!... Neznám N ik o se St arka!... “ Po t o m o p ust ila mladého důst o jník a, kt erý zů st al h lu bo ce po hnut . Ale jakko liv se o d t é chv íle u s ilo va l set k at s Andro niko u, bylo t o mar né. Bezpochyby o pust ila S k io a vr át ila se na ú zemí Řeck a. Henr i ďAlbar et se muse l zř íc i vš í nadě je, že se s ní set k á. Ost at ně výp r ava p lu ko vn ík a Fabvier a mě la br zy sko nčit , aniž mě la ně jak ý v ýs led ek . S k ut ečně, br zy zah n ízd ila ve výpr avě dezerce. Př es pro sby s výc h důst o jn ík ů vo jác i ut ík a li, vst upo vali na lo d ě a o poušt ěli o st ro v. Dělo st ř elc i, na kt er é Fabv ier zv lášť spo léha l, o po u št ěli svá děla. Nedalo se nic dělat prot i t ako vé ma lo mys lno st i, kt er á zachvaco vala i ne jlepší vo ják y. B ylo t edy nu t né př est at s o bléhá ním a vr át it se na S yr u, kde se nešťast ná výp r ava o rg anizo vala. T am se p luko vníko vi Fabvier o vi za hr dinsk ý bo j do st alo je no m výč it ek, dů k azu nejčer ně jš ího nevděku. Co se t ýče Henr iho ďAlbar et a, t en s i u mínil o pust it S kio se svý m př ed st aven ým. Avšak na k t eré míst o archipe lu má na míř it své pát rání? Ješt ě t o nevěd ě l, k d yž v t o m nenad álá u d álo st odst ranila je ho váhání.
Den p ř edt ím, kdy mě l nasedno ut na lo ď a o d p lo ut do Řeck a, do r u čila mu o st ro vn í po št a dopis. T ent o dop is, po d aný na p o št ě v Kor int hu a adr eso vaný Henr imu ď Albar et o vi, o bsaho val jen t ut o zp rávu : Ve štábu korvety Syphanty z Korfu je jedno místo volné. Měl by Henri d'Albaret zájem vstoupit na tuto loď a zúčastnit se výpravy proti Sacratifovi a pirátům archipelu? V prvních dnech března bude Syphanta čekat ve vodách mysu Anapomery na severu ostrova a její člun bude v permanenci v Orské zátoce u paty mysu. Henri d'Albaret ať udělá to, co mu bude velet jeho vlastenectví!
Žád n ý p o dpis. Nezná mé p ís mo . Nic, co b y mlad é mu d ů st o jn ík o vi nap o věd ělo , o d ku d po chází t ent o dopis. Na k ažd ý pád t o byly zpr ávy o ko r vet ě, o níž neb ylo p o jist o u do bu slyšet . B yla t o ro vněž pro Henr iho ďAlbar et a př ílež it o st , aby se zno vu zho st il s vého ná mo ř nického po vo lán í. Ko nečně zde byla mo žno st pronásledo vat S acr at ifa, mo žná o d něho o svo bo d it ar chip e l a snad t aké- a t o mělo zajist é vliv na je ho ro zhodnut í - nad ěje, že v t ěch moř ích pot ká Niko se St arka a jeho sako levu. Henr i ď Albar et se t ed y br z y r o zho dl, že př ijme návr h, uč ině ný t ímt o ano nymn ím do pise m. Rozlo učil se s p lu k o vn ík e m Fa bv ier e m ve ch v íli, k d y o d jížd ě l na S yr u; pak naja l le hkou lo ďku a zamíř il na sever o st ro va. P lav ba ne mo hla být dlo uhá, zv lášt ě př i v ět r u, vano u cím o d jiho záp ad u. Lo ďk a minu la p ř íst av Co lo qu int u mez i o st ro vy Ano ssai a myse m P a mpako u. Za t ím myse m za míř ila k Or skému mysu a plu la podél po bř eží, aby se do st ala do zát o k y t ého ž jmé na. Tam do r azil Henr i ďAlbar et odpo ledne 1. bř ezna. Člu n ho o čekával u pat y skal. V d áli k o t vila ko r vet a. „Jse m k apit án Henr i ďAlbar et , “ ř ek l mlad ý d ů st o jn ík u b yt o vat eli, k t er ý ve le l člu nu . „Chce k apit án Henr i ďAlbar et nast oupit na lo ď?“ ot ázal se ubyt ovat el. „I hned! “ Člu n odrazil. Byl hná n sv ým i šest i ves ly, a ur azil br z y vzdále no st , kt erá ho dělila o d kor vet y - nejv ýš míli. Jak mile p ř ip lu l Henr i ďAlbar et ke kajut ám S yphant y na levé m bo ku, o zval se dlo u hý hv izd ; p ak se ro zleh la r ána z děla a za ní nás ledo valy dvě jiné. V o k amž ik u , kdy mlad ý důst o jník vst u po val na p alu bu , všechno mu žst vo , seř azené jak o k p ar ádní p ř ehlíd ce, mu vzd a lo čest zbr aní a ko r fská vla jka byla vzt yčena na st ěžni br igant in y. P ak p ř ist oupil pr vní důst o jník a ř ek l siln ým h lase m, aby ho všich n i s lyše li: „Dů st o jn íc i a mu žst vo S yp hant y jso u šťast ni, že vít ají na je jí pa lubě ve lit e le Henr iho ďAlbar et a!“
X. KAPITOLA
Kampaň v archipelu S yphant a, ko r vet a d ru hé t ř íd y, mě la bat er ii o dvacet i dvo u čt yř iad vacet iliber n íc h d ě lech a na pa lubě - ačko liv t o t ehd y b y lo p ro lo d ě t ét o t ř íd y vzácno st í - šest d vanáct iliber n ích lo d níc h d ěl. Pro t o že byla št íh lá v kýlu a út lá v p ř íd i, mě la ve lmi sv iž né po hyby a mo hla so upeř it s nejlepš ími lo děmi t é do by. Neu navo vala se za žád ného po časí, b yla p o dd ajná p ř i ho u p ání, p lu la o bdivuho dně jako nejlep š í p lachet ní lo dě, vydr žela za vichř ice až po po sled n í placht u. Byl- li je jí ve lit e l o d vážný ná moř ník, mo hl používat plachet bez o bavy. S yp hant a b y se nep ř evr át ila p r ávě jako fr egat a. Byla by sp íš zpř elá ma la s vé st ěžňo ví než li vza la zk ázu po d svými placht ami. P rot o mo hla i za ve lice nepoko jného mo ř e vyv ino ut neo b yče jno u r ychlo st . P roto t aké byla ve liká nadě je, že bu d e mít úspěch př i s vé m do bro dru žné m k ř ižo vání, k e k t erému ji u r čili t i, kt eř í ji v yba v ili a spo jili se v bo ji prot i pir át ům ar chipe lu. Ačko liv neb yla vá leč no u lo d í v pr avé m s lo va s mys lu, prot ože nebyla ma jet kem st át u, ale o byče jn ýc h o bcho d ník ů, mě la S yphant a vo jenské ve lení. Je jí důst o jníc i i mu žst vo b y d ě la li čest nejk r ásnějš í ko rvet ě Fr ancie nebo S po jeného kr álo vst ví Velk é Br it ánie. St ejná p ř esno st v práci, st ejná kázeň na lo di, t ot éž dr žení za p lav b y i k d yž st ála. Nebylo na ní nic z t ěkání o zbro jené lo di, kde není o dvaha lo d n ík ů vžd y t ak zabezpečena, jak by žádal ve lit el vá lečné lo di. V seznamu mu žst va S yp hant y bylo zapsáno dvě st ě padesát mužů, z do br é po lo viny Fr anco uzů - Br et onců i Pro vensálců; o st at ní byli Ang ličané, Řeko vé a Ko r fané. B yli t o lidé zr uční v pr áci, st at eční v bo ji, ná mo ř níc i t ěle m i duš í, na kt er é se dalo ú p lně sp o lehno ut ; podali o t o m důkazy. Ubyt o vat elé, mist ř i pr vní a d ru hé t ř íd y, zna lí svých po vin no st í, byli p r o st řed ník y mez i mu žst vem a d ů st o jn ík y. Št áb t voř ili čt yř i p o ru číc i, o sm p r apo r čík ů , ro vněž ro dilýc h Kor fanů, Ang liča nů nebo Fr anco uzů, a pr vn í d ů st o jn ík . Ten, kap it án To dro s, b yl st ar ý p r akt ik v ar chip e lu ; v yzna l se velmi do bř e na t ěcht o moř ích, je jichž ne jvzdá leně jš í k o nčin y mě la k o r vet a pro jíždět . Znal kdekt er ý o st ro v se všem i je ho zát o k ami, záliv y a sout ěsk ami. Nebyl o st r ůvek, jeho ž po lohu by nepoznal na svýc h dř ívě jš íc h v ýp r avách. Nebyla hlo ubka, kt er á by v jeho hlavě nebyla zaznamená na p rávě t ak př esně jako na jeho mapách. T ent o dů st o jník, asi padesát ník , Řek z Hyd r y, slo u žil u ž po d Kanar idem a To mo sid em a mě l b ýt pro velit ele S yphant y vzácným po mo cníkem. P r vní část své k ř ížo vé výp r avy do archipe lu vyko na la kor vet a za velen í kapit ána St raden y. P r vní t ýd n y p la vby byly ve lmi šťast né, jak bylo ř ečeno . Zn ičené lo d ě, ho jná k o ř ist - t o byl do br ý začát ek. Avšak výpr ava byla vyko nána s ve lmi c it eln ými zt r át ami mez i mužst vem i v důst o jnické m s bor u. Jest liže nebyl y dlo u ho žád né zpr ávy o S yp hant ě, bylo t o pro t o , že 2 7. ú no r a mu sela p o d st o u pit bo j s p ir át sk ým lo ďst vem ned alek o Lemnu. T ent o bo j si v yžád a l ne je n as i čt yř icet lid í, mr t výc h nebo r aněnýc h, ale i ve lit el St r adena, t ěžce raněn d ělo vo u koulí, kles l na své m kapit ánsk ém mů st k u. Kap it án Todros se pak na kor vet ě u ja l ve le n í; k d yž zv ít ězil, o d p lu l d o př íst avu Aig iny, aby p ro ved l nalé havé o pr avy na t r upu a st ěžňo ví lo di. T am se něk o lik d n í p o př ip lu t í S yp hant y do zvěděli, ne bez př ekvapení, že b yla pr ávě velmi d r aze ko up ena jist ým dubro vnick ým banké ř em, jeho ž zplno mo cněnec p ř iše l d o Aig in y u sp o ř ád at lo d ní papír y. To všechno se st alo, aniž se mo hlo něco na mít at , a bylo úplně jist é, že kor vet a už nep at ř í b ýva lý m ma jit e lů m, k o r fsk ý m lo ďař ů m, je jic hž zisk př i p ro d eji byl ve lmi značný.
Avšak z mě n ila- li S yp hant a ma jit ele, její po slání zůst alo st ejné. Vyčist it ar chip e l o d band it ů, kt eř í je j t eror izo vali, po př ípadě dopr avit do vlast i za jat ce, kt er é se jí cest ou podař í o svo bo d it , neu st o u p it , po k ud se t at o mo ře nezbav í ne jst rašlivě jš ího n iče my, p ir át a S acr at ifa - t o bylo po slán í, kt eré jí zů st alo . Kd yž b yly o p rav y hot o vy, o bdr žel pr vní d ů st o jník r ozkaz kř ižo vat př i sever ním po bř eží o st ro va S kia, kde se mě l o bjevit no vý k ap it án, kt er ý se mě l st át na lo d i „páne m po Bo hu“. V t é do bě do st al Henr i ď Albar et lako nický líst ek, kt er ým se mu o znamo va lo , že ve št ábu ko r vet y S yp hant y je jedno míst o vo lné. Víme, že p ř ija l, vů bec však net ušil, že t oto vo lné míst o je míst o velit elsk é. P ro to , jak mile vst o upil na pa lubu , po dř íd ili se p r vn í d ů st o jník, důst o jníc i a mu žst vo jeho ro zkazům, zat ímco dělo zdrav ilo ko r fsk é bar vy. To všechno se Henr i ďAlbar et do zvěděl z r o zmluvy s kapit ánem T o dr em. L ist ina, kt ero u se mu o d evzdávalo vele ní na kor vet ě, byla v poř ádku. Aut o r it a mlad ého d ů st o jník a t ed y ne mo hla být a ne byla po pír ána. Ost at ně někt eř í z lo d n ích d ů st o jn ík ů je j zna li. Vědělo se, že byl jedním z ne jmladš ích, ale t aké ne jzd at nějš ích p o r u čík ů řado vé lo di ve fr ancouzském ná mo ř nict vu. Jeho účast ve vá lce o nezávis lo st mu zajist ila zaslouženou po věst . Prot o hned za pr vní př ehlídk y na p alu bě S yp hant y b ylo jeho jmé no pro nášeno vším mužst vem. „Dů st o jn íc i a lo d n íc i! “ ř ek l Henr i ďAlbar et prost ě, „zná m po slání, kt eré bylo svěř eno S yp hant ě. S p ln íme je do bře, bude- li Bo hu libo ! Čest budiž vaše mu b ýva lé mu ve lit e li S t r adeno vi, kt er ý s lavně zemř el na t o mt o kapit ánském můst ku! S po léhá m na vás! S po léhejt e na mě! Vyp lujme !“ Násled u jíc í d en 2 . bř ezna, zt r at ila ko r vet a z očí, plu jíc í se vše mi p lacht ami, po bř eží S k ia, p ak t éměř E liášo vu hor u, kt er á je o vládá a zamíř ila do sever ní část i ar chip e lu . Námo ř ník o vi st ačí jed in ý p o hled a půl dne pla vby, aby po znal zdat no st své lo d i. V ít r d ul o d severozápadu a nebylo t ř eba ubr at plachet . Velit el ď Albar et t ed y mo hl hned t o ho d ne o cenit výt ečné plave bní vlast no st i kor vet y. „Mo hla b y s vá br amo vá r áhna dát kt eréko liv lo di ko mbino vaného lo ďst va, “ ř ek l mu kapit án Todro s, „a u dr žela by se i př i vět r u na dva pro vazce. “ To znamena lo v mys li st at ečného námo řníka dvě věc i: př edně, že žádná jiná p lachet ní lo ď by ne byla s t o, aby p ř ed čila S yp ha nt u co do r ych lo st i; p ak že je j í pevné st ěžňo ví a st abilit a na mo ř i jí dovo lu jí po nechat si placht o ví i za počasí, kt er é by každo u jino u lo ď p ř inu t ilo ubr at ho pod t r est em pot opení. S yp hant a t ed y míř ila k sever u t ak, aby zanecha la na výcho dě o st rov Myt ile nu čili Les bo s, jed en z největ ších o st ro vů archipe lu. Násled u jíc í d en míje la kor vet a v d áli t ent o o st ro v, k d e hned na po čát k u válk y, roku 1821, do byli Rek o vé velik é vít ězst ví nad t ur eck ým lo ďst vem. „B yl jse m p ř i t o m, “ p r avil k ap it án Todro s velit eli ď Albar et o vi. „B ylo t o v květ nu. Sedmd esát našich br ig p ro následo valo pět t ur eckých vá leč nýc h ko rábů, čt yř i fr eg at y a čt yř i k o r vet y, kt er é se uchýlil y do myt ilénského př íst avu. Jed en ko r áb o čt yř iased md esát i d ělech o dp lu l p ro po mo c do Cař ihr ad u. Avšak ih ned js me je j pro násled o vali a v yho dili ho do vzduchu s jeho devít i st y padesát i ná mo ř ník y! Ano , byl jse m př i t o m a já z ap álil s ír o vý a d eht o vý o ba l, jímž js me o d ěli je ho k ýl. Jso u t o znamen it é o baly a zahř íva jí, ve lit eli, a do poručuji vá m je p ř i př ílež it o st i... pro pány p ir át y! “ B ylo zajímavé s lyšet k ap it ána To dr a t akto vypr avo vat o jeho hr din sk ých č inec h s ro zmar em lo dníka na přední pa lu bě. Avšak t o , o čem p r vní d ů st o jn ík S yp ha nt y vypr avo val, t aké pro ved l a pro vedl do bř e. Ne bez př íč in y za míř il Henr i ď Albar et na sever , když se uja l ve le ní lo d i. Kr át ce př ed jeho o dcho d em ze Sk ia byl y o hlášeny po dezřelé lo dě nablízku Lemnu
a S amo t hr ak ie. Něko lik le vant sk ých po bř ežních lo dí bylo vydr anco váno a t éměř zn ičeno na po bř eží evro p ského Turecka. P ir át i as i o d t é do by, co je S yp hant a t ak vyt r vale p ro násled o vala, po važo vali za vho dné uchýlit se až do sever ních ko nčin ar chipe lu. Bylo t o o d nich vsk ut ku jen opat r né. V myt ilé nsk ých vo d ách nesp at ř ili nic. J eno m něko lik o bcho dních lo dí, kt er é veš ly d o st yku s kor vet ou, jejíž p ř ít o mno st je velmi u k lid ňo vala. Po čt r náct d ní p ln ila S yp ha nt a svědo mit ě své po slání, ačko liv t r pce zakoušela nepo hodu v do bě ro vno d enno st i. Za dalš í d va nebo t ř i záva ny vět ru mo hl Henr i ďAlbar et po so ud it jak je jí v last no st i, t ak zr učno st jejího mužst va. Byl však po su zo ván t ak é o n a nezk azil p o věst i, rozšíř ené už o fr ancouzských ná mo ř ních d ů st o jn íc ích, že jso u o br at nými ve lit eli. O je ho t akt ických scho pno st ech v námo ř ním bo ji se bu d e so u d it po zději. Po kud se t ýkalo jeho chr abrost i v bit vě, o t é se nepochybo valo . Za t ěch o bt ížn ýc h o ko lno st í se mlad ý ve lit el o svědčil pr ávě t ak výt ečně v t eor ii jako v p r axi. B yl o d vážné povahy, ve liké duševní s íly, neo chvě jné ch lad no kr evno st i, st ále př ipr aven p ř ed víd at i o v lád no ut u d álo st i. S lo vem b y l ná mo ř ník a t o slo vo ř ík á všechno . Ve druhé po lo vině bř ezna u v idě la kor vet a Lemno s. Tent o o st ro v byl v t ét o část i E g ejsk ého mo ře ne jd ů lež it ějš í; d louhý pat náct mil, š ir o ký pět až šest , neut rp ěl p r ávě jak o so u sed ní I mbr o válko u o nezávis lo st . Avšak čast o př iš l i pir át i, a t o až k e vcho d u do rejd y, př epadnout o bchodní lo dě. Aby se záso bila, zast avila se k o r vet a v p ř íst avu, nyní zce la p lné m. V t é do bě se skut ečně st avěly na Le mnu čet né lo d ě a jest liže z o bavy př ed pir át y ne byly do ko nčeny t y, kt er é byly v lo děnic i, p ak t y kt er é byly hot o vé, se neodvažo valy vyp lo ut . Zp r ávy, kt er é o t o m ve lit el ďAlbar et do st al na o st ro vě, je j mo hly je no m př inut it , aby p o kr ačo val v p lav bě na se ver ar chipe lu. Něko likr át bylo př ed ním a př ed jeho dů st o jník y d o ko nce pro neseno S acr at ifo vo jméno . „Ah, “ zvo la l k ap it án To dro s, „skut ečně rád bych se set kal t vář í v t vář s t ímt o darebák em, kt er ý mi t rochu př ip ad á ja ko leg end a. Aspo ň byc h mě l d ů k az, že sk ut ečně exist u je!“ „P o chybu jet e t ed y o je ho exist enci?“ ze pt al se ž ivě Henr i ď Albar et . „Na mo u čest , velit eli, “ o dpo věd ěl To dro s, „souhlasít e- li se mno u, vůbec v t o ho S acrat ifa nevěř ím a nev ím, mů že- li se něk do chlubit , že ho kdy spat ř il. S nad je t o válečné jméno , kt er é po st u p ně t it o velit elé pir át ů př ijíma jí! V id ít e, má m za t o, že s t ím jméne m se u ž ne jed en ho u p al na ko nci r áhna předního st ěžně! Ost at ně, na t o m nezálež í! Hlav n í b ylo , ab y t i d ar ebáci byli po věšeni, a po věšeni byli! “ „Ovše m, t o co ř ík át e, k ap it áne Todre, je mo žné, “ o dpo věděl Henr i ď Albar et , „a t o by v ys vět lo valo d ar jeho ma névr o vací scho pno st i, kt er ý má t ent o S acrat if, jak se zd á. “ „Mát e pr avd u, velit eli, “ p ř ip o jil jeden z fr anco uzsk ých d ů st o jn ík ů . „Byl- l i S acr at if v id ěn, jak se po víd á, na r ůzných míst ech t ého ž dne, pak má něko lik vůdců t ěcht o band it ů t o to jméno !“ „A d áva jí s i je p ro t o , ab y lépe o klama l i po ct ivé lid i, kt eř í je pro násle d u jí! “ ř ek l k ap it án Todros. „Avšak o paku ji, že je bezp ečn ý p r o st řed ek k v yh laze n í t o hoto jmé na: po chyt at a po věsit všechny, kdo je no sí. . . a i t y, kt eř í ho neno sí! V t o mt o př íp ad ě neu jd e p rav ý S acrat if, exist uje- li, pro vazu, kt er ý pr ávem zaslu hu je! “ Kap it án To dro s mě l p r avd u , avšak šlo st ále o t o, aby se set kali s t ěmit o nep o lap it eln ým i n iče my. „Kap it áne To d re, “ zept al se p ak Henr i d' Albar et , „nespat ř il jst e během p r vn í v ýp r av y S ypha nt y a za svýc h dř ívě jš ích v ýp r av n ik d y sak o levu as i o st o t u nách, jméne m Kar yst a?“
„N ikd y, “ o dpo věd ěl pr vn í d ů st o jník. „A v y, p áno vé?“ př ipo jil ve lit el a o brát il se k d ů st o jník ů m. An i jed in ý z n ic h o sako levě nes lyše l, př est o že vět šino u plu li po t ěcht o mo ř ích ar chip e lu o d po čát k u válk y o nezávis lo st . „J mé no Nik o se St ar k a, kap it ána t ét o sako levy, se nikd y nedo neslo k vaše mu s lu chu ?“ zept al se Henr i d 'Albar et dále. To t o jméno bylo důst o jníkům k o r vet y ú p lně nezná mé. Ost at ně t o neb ylo n ic divné ho, nebo ť šlo o pat ro na o byčejné obcho dní lo di, kt er ýc h na jdet e v Levant ě st o vk y. Nic mé ně mě l To dro s zat o , že se mat ně pamat uje, že slyše l jmé no St arko s př i jed né zast ávce v p ř íst avu Ar k ad ie v Mes senii. B ylo t o asi jméno kapit ána jed né z o něch po dlo u d nick ých lo d í, kt eré dopr avo valy na bar bar ské po bř eží zajat ce, p ro d ané t ur eckými úř ady. „Do br á, “ př ip o jil, „t o nemo hl být zmíněný St arko s. Ten, jak ř íkát e, by l kap it ánem sako lev y a sak o leva b y pro t ent o o bcho d nepost ačila. “ „Je t o pr avd a, “ mínil Henr i d 'Albar et a u ko nčil t ent o rozho vo r. Avšak mys le l- li na N ik o se St ar ka, t ak prot o, že se jeho mys l st ále up ína la na t oto nepro nik nu t elné t aje mst ví z mize ní Hadžiny E lizundo vé a Andro nik y. N yní se v jeho vzpo mínk ách t at o d vě jmé na neo dlučova la. 2 5. bř ezna b yla S yp hant a nap rot i o st ro vu S amot hraki, šedesát mil sever ně o d S k ia. Jak je v id ět , sro vná- li se do ba vynalo žená k vyko nané cest ě, byly všechn y sk r ýše t ěcht o ko nčin d ů k lad ně p ro hledány. S kut ečně, co nemo hla vyko nat kor vet a nad mě lč ina mi, k d e by se jí ned o st ávala vo d a, vyk o naly za n i je jí č lu n y. Avšak do sud t ot o pát rání ne mě lo výs led ek. Ost ro v S amo t hr ak i b yl za vá lk y kr ut ě zpust ošen a Tur ci je j mě li ješt ě ve své mo ci. Mo hlo se t ed y mít zat o , že si p ir át i v jeho čet nýc h zát okách vyhled a li bezp ečný úkr yt , prot ože t am ne byl o p r avd o vý p ř íst av. Vévod í mu ho r a S ao ce, vyso k á p ět až šest t is íc st o p, a z t é výšky hlídk y snadno spat ř í a včas o hlás í k aždo u lo ď, kt er á by se jim zd á la po dezř elá. P ir át i, př edem info r mo vaní, mo ho u t edy upr chno ut dř íve, než b y b yli blo kováni. P r avděpo do bně se t o st alo, nebo ť S yp hant a v t ěcht o t éměř pu st ých vodách niko ho nepot kala. Henr i ď Albar et p ak zamíř il na sever ozápad, t ak, aby o beplu l o st ro v T haso s, lež íc í as i d vacet mil o d S amo t hr aki. Prot ože vít r nebyl př íz niv ý, mu se la k or vet a la v ír o vat p ro t i jeho síle; a však naš la br zy o chr anu země a následkem t o ho k lid ně jš í mo ř e, kt er é u snad nilo p lavbu. Zv lášt n í o sud mě ly t yt o různé o st rovy ar chipe lu! Zat ímco S kio a S amo t hraki t o lik ut r pěly o d T ur ků, T haso s právě t ak jako Lemno s nebo I mbro nezak usil hr ů zy vá lk y. Všechno o byvat elst vo na T hasu je ř ecké; život je t am pr imit iv n í; mu ž i i žen y zacho vali ve s vé m zevnějšku, o ble ku i účesu všechen pů vab ant ick ého u měn í. T u recké úř ad y, kt er ým t ent o o st ro v nálež í o d počát ku 1 5. st o let í, t am t ehd y mo hly d r anco vat po dle libo st i, aniž by se set kaly se sebe menš ím o d po rem. Nic mé ně nevys vět lit elným pr ivileg ie m, ačko liv bo hat st ví je ho o byvat el mo h lo způ so bit cht ivo st t ěcht o málo úzko st livýc h bar bar ů, bylo až do sud ušet řeno . Avšak, k dyb y nep ř ip lu la S yp hant a, pr avděpo do bně by T haso s zak u sil hr ů zy p leně n í. S kut ečně, 2. d u bna b yl p ř íst av, lež íc í na sever u o st ro va, kt er ý se nyní jme nu je P yr go, vážně o hro žen vp ád em p ir át ů. Pět nebo šest je jich lo dí, mist ig a džer m, pro vázenýc h br ig ant ino u, o zbro jenou dvanáct i dě ly, se o bjevilo u o st ro va. Vpád t ěcht o band it ů mez i o byvat ele, kt er é nebylo zvyk lé na bo j, by se sko nči l po hro mou, nebo ť o st ro v nemě l d o st at ečné síly, aby se jim vzepř el.
Kd yž se však na r ejd ě o bje vila kor vet a, a byla ihned o hlášena vla jko u, vzt yčeno u na hla vn ím st ěžni br ig ant iny, seř adily se všechny lo dě do bit evního š ik u - co ž svědčilo o jejic h neo byče jné st at ečno st i. „Co pak budo u út o čit ?“ zvo lal kapit án Todro s, kt er ý st ál na kapit ánsk ém mů st k u ved le velit ele. „Út o čit ... anebo se br ánit ?“ p r avil Henr i ďAlbar et , velmi př ekvapený t ímt o jed ná n ím p ir át ů. „U ďábla, mys le l jse m sp íš, že t it o dar ebáci budo u pr chat , co jim bu do u placht y st ačit !“ „Nao p ak, jen ať se p o st aví, kapit áne T odr e! Jen ať út očí! Kd yby se da li na út ěk, podař ilo by se někt er ým jist ě uniknout ! Dejt e učinit př ípr avy k bo ji!“ Velit elo v y r o zk azy b yl y ih ned vyko nány. B yla na bit a děla a nas ypán pr ach, ko ule ulo ženy na d o sah o bslu hu jíc íc h. Na palubě byly př ipr aven y k aro nád y ( Kr át k á, hmo žd íř ů m p o do bná d ěla, zvláš t ě na lo dích) a rozdány zbr aně, r učnice, pist o le, šav le a sek er y. Ko šo ví hlíd ač i b yli p ř ip r aven i k p r áci jak p ro bo j na míst ě, t ak pro ho nbu na pr chajíc í. To všechno bylo vyko náno s t ako vo u odpo vědno st í a př esno st í, jak o by S yphant a byla vá lečno u lo dí. Zat ím se kor vet a blíž ila k lo dím, př ip r avena jak k út o k u, t ak k o dr ažen í út o k u. Velit elo v ým ú mys le m b ylo zamíř it k br igant ině, po zdr avit ji sa lvo u, kt erá by j i mo h la v yř ad it z bo je, pak k ní p ř ir azit a po slat na ni své lid i. B ylo však pr avd ěpo do bné, že p ir át i, chys t ajíc í se k bo ji, po mýš le jí jen na út ěk. Jest liže t o neud ěla li d ř íve, t ak asi prot o, že byli př ekvapeni př íjezde m ko r vet y, kt er á jim n yn í za mezo vala v ýjezd z r ejdy. Nezbýva lo jim t edy než ko mbino vat své po hyby a po ku sit se vynu t it si pr ůchod. P álit začala br ig ant ina. Namíř ila s vá děla t ak, aby zba vila ko r vet u aspo ň jed no ho z jejích st ěžňů. Když se jí t o podař í, bude se spíš mo ci v yhno ut p ro následo ván í pro t ivn ík e m. Nábo j př elet ěl sedm až o sm st op nad p alu bo u S yp hant y, zp řet r hal něk o lik lan, zp řerážel něk o lik r áhen, po ško d il část st ěžňo ví mez i hla vním a př edním st ěžněm a po r anil t ř i ne bo čt yř i ná mo ř ník y, a le ne př íliš t ěžce. Celkem však nezasáh l po d st at né ú st ro jí. Henr i ď Albar et neo dpo věděl ihned. Dal zamíř it př ímo k br igant ině a je ho salva z levé ho bo ku byla vypá le na t ep r ve t ehd y, k d y se d ým p r vn ího výst ř elu ro zplynu l. Našt ěst í p ro br ig ant inu mo h l je jí kap it án udělat o br at a jeho lo ď do st ala jen dvě nebo t ř i ko u le d o t ru pu nad čarou po no ru. Bylo - li něko lik lid í zabit o, lo ď b yla scho p ná d alš ího bo je. Avšak ko u le ko r vet y, kt er é minu ly c íl, ne vyš ly naz mar . Mist ika, kt erou br igant ina sv ým o br at em o dk r yla, jich dost ala značno u část do pr avého bo ku, a t o t ak nešťast ně, že začala nabír at vo du. „Kd yž ne br ig ant ina, aspo ň je jí dr užka do st ala do své st aré ko st r y!“ z vo la l i někt eř í z ná mo ř níků, lež íc í na př ed ním k ast elu S yp ha nt y. „Vsad ím se o svů j d íl vína, že se po to p í v pět i minu t ách!“ „Ve t ř ech!“ „P lat í a kéž mi t vo je v íno vnik ne do chřt ánu pr ávě t ak snadno, jako jí vn ik á vo d a d ěr ami do t rupu!“ „P o t áp í se!... Pot ápí se!... “ „Už je až po p ás... a hned bud e mít vody nad hlavu! “ „A vš ic h n i t i ďá b lo v i s yno vé se vr ha jí po hlavě do vody a zachr aňují se p lavá n ím! “ „Dáva jí- li p ř ed no st p ro vazu na kr k před ut opením, nechá me je! “
A vskut ku, mist ik a se po ma lu pot ápěla. Prot o, dř íve než vo da do sáhla je jího okr aje, vr hlo se mu žst vo do vo d y, aby se do st alo na někt ero u jino u lo ď. Avšak t y mě ly jin é st aro st i než se st arat o záchranu pozůst alých z mist ik y! S nažily se nyní jen pr chno ut . Pro t o t i b íd áci vš ich n i u t o nu li, an iž jim b yl ho zen jed in ý k o nec p ro vazu, aby b yli v yt aženi na palubu. Ost at ně S yphant a dala dr uhou salvu , t ent o kr át na jed nu z džer m, kt er á nast avo vala bo k , a úp lně ji o d zbro jila. K je jímu zniče ní už nebylo nic zapot řebí. Br zy d žer ma z mize la v závo ji p la me nů, kt er é asi půl t uct u o hnivých ko ulí p r ávě vzn ít ilo na je jí p alu bě. Kd yž v id ě ly t ent o výs led ek o bě o st at ní ma lé lo dě, pocho pily, že se dělů m ko r vet y neu br án í. Do ko nce bylo zř ejmé, že ne ma jí žádné v yhlídk y, že by ve lm i r ych lé lo d i unik ly. P ro to u činil k ap it án br ig ant in y jed iné, co mo hl udě lat , cht ěl- li s vé mužst vo zachr ánit : d al jim s ig ná l, ab y se spo jili. Za něko lik minut se pir át i uchýli li na je ho lo ď, k dyž o pust ili mist iku a d žer mu , kt er é zap álili a kt er é br zy vylet ěly d o vzd u chu . Mu žst vo br igant iny, t akt o posíle né as i o st o hla v, mě lo n yn í lep š í p o d mínk y k př ijet í zápasu mu že p ro t i mu ž i pro př ípad, že by se mu nepodař ilo unik no ut . I když se n yn í t o t o mu žst vo co do po čt u vyr o vnalo mužst vu kor vet y, nejlepš í, co mo hlo ud ělat , bylo h led at spásu v út ěku. P roto neváha lo využ ít r ychlo st i, kt ero u mě lo , aby naš lo út u lek p ř i t ureckém po břeží. T am se kapit án do vede skr ýt mez i sk a lisk y t ak, že ho ko r vet a nebude mo ci a ni na jít , ani pro následo vat , najd eli ho . Vít r značně vzro st l. Nic méně br igant ina neváha la r o zvino ut všechny p lacht y, i kd yž jí hr o zilo nebezp ečí, že se je jí st ěžňo ví zpř elá me, a začala se o d S yphant y vzd alo vat . „Do br á!“ zvo lal kapit án Todro s. „Velm i b y mě p ř ek vap ilo , kd yb y je jí no h y byly t ak dlo u hé jako no h y naš í kor vet y. “ Obr át il se k velit eli a o ček ával jeho rozkazy. Avšak v t é chv íli b yla p o zor no st Henr iho ďAlbar et a o br ácena ji na m. Nepozoro val u ž br ig ant inu . Namíř il da leko hled na př íst av a pozoro val lehko u lo ď, kt er á př id ávala p lac ht y, ab y se vzdálila. B yla t o sako leva. Unášena p ěk ným sever ozápadním vět r em, kt er ý jí u mo žňo val po u žit í všech p lachet , zamíř ila d o již n í so ut ěsk y p ř íst avu, k u d y mo h la p ro svů j ma lý p o no r proplo ut . Henr i ďAlbar et , kt er ý ji bed livě po zoro val, odlo žil ž ivě da leko hled. „Kar yst a!“ zvo la l. „Jak že, t o že je sako leva, o kt er é jst e se nám z mínil?“ o dpo věděl kapit án To d ro s. „P r ávě o na, a abyc h se jí zmo cnil, dal bych. .. “ Henr i ďAlbar et nedo ko nčil. Jeho po vinno st mu ve le la nevá hat mezi br igant ino u, o bsazeno u čet ným p ir át ským mužst vem a Kar yst o u, i když jí nepochybně ve le l N ik o s St arko s. Jist ě, kdyby necha l pro násle do vání br igant in y a hled ě l se d o st at k e ko nci so ut ěsky, zast oupil by sako levě cest u, dost ihl b y ji, zmo cnil by se jí. Avšak t o by zna me na lo o bět o vat o so bním zá jmů m o becný záje m. To nesmě l. Vr hno ut se na br igant inu, aniž by z mař il jed iný o kamž ik, a po ku sit se ji za jmo ut , aby ji z n ič il - t o mě l u d ělat a u d ělal. Vr h l p o sled n í p o hle d na Kar yst u, kt er á se vzd alo vala s po divuhodno u r ychlo st í so ut ěskou, kt er á zůst ala vo lná, a v yda l ro zkazy, aby se p o k račo va lo v ho nbě na p ir át sko u lo ď, kt er á se začína la vzd a lo vat o p ačným s měr em.
S yp hant a se všemi ro zvinu t ými p lacht ami se ihned vr hla za br igant ino u. Záro veň b yla na míř ena je jí p ro následo vací dě la a prot ože o bě lodě nebyly ani p ů l míle o d sebe, začala ko r vet a ho vo ř it . Její ř eč zř ejmě ne b yla br ig ant ině po chut i. P roto se ot očila o dvě čt vrt i a zko u šela, jest li se jí p o d ař í u nik no ut svému prot ivníko vi t ímt o no vým s měr e m. Nest alo se t ak. Ko r mid e lník S yphant y po něku d o t o čil ko r mid le m po vět r u a kor vet a t ak é u d ěla la o br at . Ješt ě hodinu b ylo p o kr ačo váno v pro nás ledo vání za t ěcht o po dmínek. P ir át i byli zř ejmě do háněn i a b ylo nepo chybné, že než nast ane no c, budou jim v pat ách. Avšak záp as o bo u lo d í se mě l sko nčit jinak. Š ťast no u r ano u jed na z ko u lí S yp hant y zbavila br igant inu př edního st ěžně. Rázem se lo ď o t o čila p o vět ru a kor vet a byla čt vrt ho diny pot é naprot i je jímu bo ku. Zazněla děsná r ána. S yp hant a vypá lila ze všech s výc h dě l na le vé st r aně ze vzd ále no st i ani ne na půl uzlu. Br ig ant ina byla jako by nad zvednut a t ímt o př íva le m železa; avšak byly zasaženy jen je jí ho r ní část i a nepot opila se. Nic mé ně k ap it án, jeho ž mu žst vo bylo t out o poslední sa lvo u zdecimo váno, po cho p il, že nemů že d éle o d po ro vat , a st áh l v la jk u . Rázem p ř ist ály č lu n y ko r vet y u br ig ant in y a za ja ly na n í něk o lik p o zů st alých. P ak lo ď ho řela, vydaná pla me nů m, až do chv íle, k d y p ožár do sáhl je jí čár y po no ru. Pak se po hro u žila do vln. S yp hant a vyko nala ř ádnou a pro spěšno u p ráci. Kdo byl ve lit ele m t o ho t o lo ďst va, jak se jmenu je, o d ku d pochází, kdo byli je ho předko vé, se nikd y nedozvěděli, nebo ť se t vr do šíjně vzp ír al odpo vědět na ot ázky, kt er é mu v t o m s měr u byly d án y. Po k u d se t ýk á jeho kumpánů, t i ro vněž mlče li a snad, jak se něk d y st ávalo , nevěd ěli n ic o minu lo st i s vého velit e le. Avšak že t o jsou pir át i, o t o m nebylo po chyb a byla nad nimi vyko nána r ychlá spr avedlno st . Avšak o bje ven í a z mize n í sako levy nut ilo Henr iho d'Albar et a neo byče jně k př emýš len í. S k ut ečně, o ko lno st i, za kter ých pr ávě o pust ila T haso s, ji dě la l y napro st o po d ezř elo u. Cht ěla v yuž ít bo je, svedeného mez i kor vet ou a lo ďst vem, aby u n ik la ? Obá va la se t ed y st anout t váří v t vář S ypha nt ě, kt ero u snad poznala ? Po ct ivá lo ď by k lid ně zů st ala v př íst avu, nebo ť pir át i se snažili je n unik no ut . Napro t i t o mu si t at o Kar yst a po spíš ila, i když se vydáva la do nebezpečí, že ji m p ad ne do rukou, odplo ut a do st at se na š ir é mo ř e! Nic nebylo po dezř ele jš í než t ent o způso b jed ná n í a b ylo o p ravdu nut né v duchu se zept at , nebyla- li s n im i do mluve na! S k ut ečně, velit ele ďAlbar et a by nep ř ek vap ilo , kd yb y N ik o s St ar ko s byl jed n ím z n ich. Nanešt ěst í mo hl ve li ce spo léhat jen na ná ho du, cht ěl- li o pět na jít je ho st o p u. Nadcházela no c a S yphant a, sest upujíc í na jih, ne mě la naději, že se se sako levo u set ká. Jakko liv t ed y Hen r i ďAlbar et lit o val, že asi pozbyl nadě ji, že Nik o se St ar ka po lap í, mu se l se oddat r ezignac i, přest ože svo u po vin no st v yk o nal. Výs ledke m bo je u T hasu b yla zk áza p ět i lo d í, kt er á mu žst vo ko r vet y t éměř n ic nest ála. Z t o ho dů vo d u byla snad na ně jak ý čas za jišt ěna bezpečno st v ko nčinách sever ního ar chip e lu .
XI. KAP IT OLA
Signály bez odpovědi Osm d n í po bo ji u T hasu plu la S yp hant a, p o pro hled án í všech zát o k t ur eck ého bř ehu o d Cavale po Orp hanu , Co nt eským zá li ve m, p ak se vyd a la o d mysu Depr ana k mysu P aliur i u vcho d u do zálivů Mo nt e S ant o a Cassandr a; ko nečně 15. d u bna zt r at ila z o čí t emeno hor y At ho su, je jíž ne jvyšš í výběžek do sahu je výšk y bez má la d vo u t isíc met rů nad mo ř sko u hlad ino u. Žád ná po d ezř elá lo ď neb yla za t ét o pla vby spat řena. Něko likr át se o bjev il y t ur ecké eskadr y; a však S ypha nt a, p lu jí cí p o d ko r fsko u vla jko u, neuznala za vho d né vejít do st yk u s t ěmit o lo děmi, kt er é by byl je jí ve lit el r aději př ivít al r anami z d ě la než s k lo bo u k em v r uce. Jinak t o mu bylo s něko lika ř eckým i po bř ežními lo ďmi, o d nichž o bd r želi někt er é zpr ávy, kt er é mo hly pro spět po slán í kor vet y. Za t ěch o ko lno st í se Henr i ďAlbar et 26. dubna do zvědělo událo st i ve likého do sahu. Spo jené mo cno st i se p rávě usnesly, aby vešker á po sila, kt er é by se mě lo do st at I br ahimo v ým s bo r ů m po moř i, byla zadr žena. Mimo t o Ru sko vyp o věd ělo o fic iá lně vá lk u su lt áno vi. Po st avení Řecka se t edy st ále z lepšo valo a i když se t o mě lo ješt ě t ro chu o po zd it , kr áčelo bezpečně k získání nezávis lo st i. 30. dubna se ko r vet a po hro u žila až do nejzazš íc h ko nč in S o luňského zálivu na ne jzazš ích míst ech severo západně o d arch ip e lu , k am d o spěla za t ét o výp r av y. Měla ješt ě př ílež it o st pro násled o vat něko lik šebek a po laker, kt eré jí u nik ly je n t ím, že se vr hly na p o bř eží. Nezahynu la - li mužst va do po sledního muže, aspo ň byla vět šina t ěcht o lo d í zneško dněna. S yphant a se p ak dala jiho výc ho dním s mě r em t ak, že mo hla po zorovat důkladně jižn í p o bř eží S o lu ňsk ého zálivu . Avšak t am byl pat r ně způso ben poplach, nebo ť se neo bjevila an i jed iná p ir át sk á lo ď, nad níž by mo hla vyko nat spr avedlno st . V t é do bě se na ko r vet ě st alo něco zvlášt ního, doko nce nevys vět lit elného . 1 0. k vět na k sed mé ho d ině večer ní, veše l Henr i ď Albar et do kajut y, zaujíma jíc í celo u záď S yp hant y, a naše l na st o le do pis. Vzal je j, př iblíž il je j k la mpě, vznáše jíc í se u st ro p u, a p řečet l adresu. Ad r esa zněla: Kap it áno vi Henr imu d ' Albar et o vi, ve lit eli S yphant y, na mo ř i Henr i ď Albar et se do mn íva l, že t ot o pís mo po znává. Po do balo se sk ut ečně p ís mu d o p isu , kt er ý o bdr žel ve Sk iu a kt er ým b yl in fo r mo ván, že je na kor vet ě vo lné míst o. Po slechně me s i, co st álo v t o mt o list ě, kt er ý p ř išel t ent o kr át t ak d ivným zp ů so bem mimo všechny po št ovní zv yk lo st i: Zařídí-li velitel d'Albaret svůj plán cesty archipelem tak, aby byl u ostrova Scarpanto v prvním týdnu měsíce září, bude jednat k prospěchu všech a nejlépe ve vlastním zájmu.
An i d at u m, doko nce ani po dpis, st ejně ja ko na do p ise, kt er ý p ř iše l d o S k ia. A kd yž je Henr i ďAlbar et př ir o vnal, mo hl se přesvědčit , že o ba jsou psány st ejno u r uko u. Jak t o v ysvět lit ? P r vní dopis mu b yl d o ru čen po št o u. Avšak t ent o mo hl b ýt po lo žen na st ůl je n o so bo u, kt er á je na lo di. Buď je j t edy t a o so ba mě la o d po čát ku k amp aně, anebo je j d o st ala za po sledních zast ávek S yphant y. M imo t o t am t en list nebyl, k d yž ve lit el př ed hodino u o po u št ěl k ajut u, p ro to že šel na p alu bu v yd at rozkazy na no c. Byl t edy polo žen na st ůl sot va před ho dino u. Henr i ďAlbar et zazvo nil. Ko r mide lník se o bjevil. „Kd o sem př iše l, do ku d jse m b yl na palubě?“ zept al se Henr i ďAI bar et .
„N ik d o , velit eli, “ odpo věděl lo dn ík . „N ik d o ?... Nikdo sem př ece ne mo hl v st o u p it , an iž b ys ho nev id ě l?“ „N ik o liv, ve lit eli, nebo ť jse m o d t ěcht o d veř í neodešel ani na o kamž ik. “ „Do br á!“ Ko r mid e lník odešel. „Zd á se mi sk ut ečně nemo žné, “ řekl s i Henr i ďAlbar et , „že by se m mo hl ve jít něk do d veř mi, aniž b y b yl sp at ř en! Ale co pak za soumr aku nemo h l p ro k lo u zno ut až do vnějš í cho d b y a vn ik no ut do kajut y okne m?“ Henr i ď Albar et se př esvěd čil o st avu oken- st ř íle n, kt er á se ot vír ala do vn it r a lo d i. Ale t at o o k na byla p r ávě jako okna kajut y zavř ena zevnit ř. Bylo t edy zř ejmě ne mo žné, že by se nějaká o so ba zvenčí mo hla do st at t ěmit o ot vor y. P řest o však t at o ud álo st nevzbudila v Henr im ď Albar et o vi se bemenš í nepoko j; nane jvýš př ek vap ení a snad o nen po cit neuko jené zvědavo st i, kt er ý pro žívá me vů či ne v ys vět lit elné u d álo st i. J ist é bylo , že nějak ým způso bem dor azil na lo ď ano nymn í list a že adr esát em nen í nikdo jiný než ve lit el S yphant y. Uvažo val o t o m, a ro zho d l se, že se o t ét o věci niko mu nez míní, do ko nce ani p r vnímu d ů st o jníko vi ko r vet y. Proč b y o t o m mlu v il? Je ho t aje mn ý d o p iso vat el, ať je t o kdo ko liv, by se zajist é nedal poznat . Dalo se p řed po k lád at , že velit el bude r espekt o vat oznáme ní o bsažené v t o mt o list ě? „Za jist é!“ ř ek l s i. „T en k d o mi psa l po prvé do Skia, mě neo kla ma l, že ve št ábu S yphant y je u pr ázd něno míst o . Proč by mě mě l k la mat podr uhé, kd yž mě vybíz í, ab ych se p ř iblíž il k o st ro vu S carp ant u v p r vním t ýdnu měs íce zář í? Jest liže t o čin í, je t o zajist é jen v zá jmu p o slání, kt er é mi bylo svěř eno. Ano ! Změním p lá n své výpr avy a bu d u v u dano u do bu t am, kde má m být !“ Henr i ď Albar et u scho val p eč livě list , kter ý mu dáva l t yt o no vé inst r ukce; pak vza l s vé map y a zača l st u do vat no vý p lá n cest y, aby vyp lnil čt yř i měs íce, k t er é ješt ě zb ýva ly d o ko nce srp na. Ost ro v S carp ant o leží na jiho výcho dě, na opačném ko nci ar chipe lu, t o t iž něk o lik set mil p ř ímé vzd á leno st i o dt ud. Kor vet a bude t edy mít do st času na t o, ab y navšt ív ila r ů zná po bř eží Mor ey, kde pir át i t ak snadno nacházeli út ulek , ro vněž jak o celé so uo st ro ví Kyk lad, ro ztroušené o d úst í Aig inského zálivu až p o o st rov Kr ét a. Celk e m mě l závazek , být u S car pant a v udané do bě, jen ve lmi má lo z měnit cest o vní p lán, kt er ý u ž velit el ď Albar et sest avil. To, co se rozho dl vyko nat , vyko ná, aniž b y u st o up il o d svého pro gramu. Prot o odplu la S yphant a 20. květ na ke S k yr u, k d yž míje la ma lé o st ro vy P ele r issu, P eper i, S ar akino , Skant xo ur u a na sever u Negr epo nt u. S k yro s je jedním z ne jdů lež it ějš ích o st ro vů , kt er é t vo ř í t o t o so uo st ro ví, z něho ž by snad st aro věk u čin il s íd lo devít i múz. V jeho bezpečném a pro st or ném p ř íst avu S v. Georgis se mo hlo mu žst vo ko r vet y snad no záso bit čer st vým i po t r avina mi, sk o p ci, kř ep elk ami, o bilím, ječ me ne m a výt ečným víne m, kt eré je jed n ím z ve lik ýc h po kladů t ét o země! - Ost ro v, velmi zap let ený do po lo bájn ýc h u d álo st í vá lk y v T ró ji a p ro slavený jm ény L yko dema, Achilla a Od yssea, mě l br zy p ř ip adno ut o p ět no vému ř eckému králo vst ví, eubo jské epar chii. P ro to že bř ehy S k yr u jso u neo byče jně zbr ázděny zát okami a zálivy, v n ic hž p ir át i mo ho u snad no najít út u lek, dal je Henr i ď Albar et důkladně pro hled at . Zat ímco kor vet a byla po ho t o vě př ipr avena něko lik uzlů od nich, nenecha ly je j í člu n y an i jed iné míst ečko nepro zkoumané . T at o př ísná p ro hlíd k a ne mě la výs ledek. Út ulk y byl y pr ázdné. Jediná zpr áva, kt erou velit e l ď Albar et do st al o d o st ro vníc h úř adů, byla, že měs íc př edt ím bylo v t ěcht o ko nčinách nap ad eno , vydr anco váno a zničeno něko lik o bchodníc h lo dí
jak o u si lo d í, p lu jíc í p o d p ir át sko u vla j kou, a že se t ent o čin př ip isu je po věst nému S acr at ifo v i. Ale n ik d o ne mo hl ř íc i, o co je o přeno t ot o t vr zení - t o lik ne jist o t y pano valo ko lem ex ist ence t ét o o so bno st i. Kor vet a o pu st ila S k yr o s po p ět idenní nebo šest idenní zast ávce. Ko ncem květ na se př iblíž ila p o břeží ve lik é ho o st rova E ubo je, zvaného t éž Negrepo nt , jeho ž o ko lí v d élce více než čt yř icet mil bed livě pozorova la. Je známé, že t ent o o st ro v b yl jed ním z prvníc h, kt er é po vst aly hned na po čát ku vá lk y r o k u 1821; Turci, kt eř í se o p evnili ve t vr zi Negr epo nt a, se t am udr želi ho uževnat ým o dpo r em a záro veň se opevnil i ve t vrzi Kar yst u. Pot o m, když byli po síleni s bo r y p aši Ju su fa, ro zpt ýlili se po o st ro vě a pro váděli o bvyk lé ř eže, až se ř eck ému náčeln ík o v i D ia mant o vi p o d ař ilo v zář í r o k u 1 82 3 je zast avit . Nap ad l znenad án í t ur eck é vo ják y, vět šinu jic h po bil a zbylé př inut il př ekro čit úžinu a uch ýlit se do T hessalie. Avšak nak o nec mě li T u r ci navr ch, prot ože mě li po čet ní př evahu. Po mar né m po ku su p lu ko vníKa Fabvier a a velit ele škadro ny Regnauda de S aint - Jean ďAng é ly ro ku 1826 zůst ali definit iv ně p án y celé ho o st rova. B yli jim i ješt ě k d yž S yp hant a míje la po bř eží Negepo nt u. Z paluby mo hl He nr i ďAlbar et po zoro vat t oto jevišt ě kr vavého bo je, je ho ž se o so bně zúčast nil. N yn í se t am už nebo jo valo a po u znán í no vého kr álo vst ví mě l o st ro v E ubo ja se svým i šed esát i t isíc i o b yvat eli ut vo ř it jednu z řeckých mo nar chií. I kd yž b ylo nebezp ečné ko nat bezpečnost ní s lužbu na t o mt o moř i t éměř po d t ur eck ými d ě ly, k o r vet a po kr ačo vala ve své výpr avě a znič ila ješt ě asi dvacet pir át sk ých lo d í, kt er é se o d vážily až k souo st ro ví Kyk ladá m. T at o výp r ava zabr ala vět ší část čer vna; pak zamíř ila S ypha nt a na jiho výcho d . V po sled n ích d nech měs íce b yla naprot i Andr u, pr vnímu z Kyk ladskýc h o st ro vů, lež íc ímu na k o nci E u bo je - v last eneckému o st ro vu, je ho ž o byvat elé po vst al i záro veň s o byvat eli P sar y p ro t i t u recké nadvládě. Odt u d zamíř il ve lit el ď Albar et ro vno u na jiho západ, když uznal za vho d né změ n it směr , ab y se p ř ib líž il p o bř eží P elopo nésu. 2. čer vence zahléd l o st ro v Zeu, býva lý Keo s nebo Ko s, o vlád an ý v yso kým vr cho lkem E liášo vy ho r y. S yp hant a zako t vila na něk o lik dní v p ř íst avu Zea, jedno ho z nejlepš ích v t ěcht o ko nčinách. T am naš li Henr i ďAl bar et a jeho důst o jníc i někt er é z t ěch st at ečnýc h Zeanů , kt eř í b yli je jic h spo lubo jo vník y běhe m pr vního roku válk y. P ro to se kor vet ě do st alo velmi s ympat ického př ijet í. Avšak prot ože žádného pir át a ani ne nap ad lo u chýlit se do zát ok t o hot o ost ro va, pokr ačo vala S yp hant a zase br zy v p lav bě a 5. čer vence o beplu la mys Co lo nnu na jiho výcho dním k o nci At t ik y. Ko ncem t ýd ne b yla p la vba z vo lně na pr o nedost at ek vět r u u úst í Aig inského zálivu , kt er ý vniká hlu bo ko do ř eck é p evn in y až p o Ko r int sko u šíji. B ylo nut no mít se co ne jbed livě ji na p o zo r u. S yphant a, st ižená bezvět ř ím, ne mo hla se m an i t am. Kd yb y k ní na t ěcht o má lo navšt ěvo vanýc h mo ř ích př ir azilo něko lik set ves lo v ých lo d ic, mě la b y o p ravdu co d ělat , ab y se u br án ila. P ro t o bylo mu žst vo v po ho t o vo st i, aby o dr azilo každý út ok, a to pr ávem. B ylo skut ečně vid ět blíž íc í se člu ny, o jejichž ú mys lech se neda lo pochybo vat ; neo d vážily se však blíž k d ělů m a r u čnic ím k o r vet y. 1 0. čer vence začal ze se ver u vát vít r - byla t o o ko lno st pro S yphan t u p ř ízn ivá, minu la ma lé měst o Dama lu a r ychle o beplu la mys S kyli na ne jzazš ím výběžk u Nau p lijsk ého zálivu . Jed enáct ého minu la H yd r u a nás ledujíc ího dne S pezii. B ylo by z byt ečné šíř it se o účast enst ví, kt er é mě li o b yvat elé o bou t ěcht o o st ro vů ve vá lce o nezávis lo st . Na po čát ku mě li H yd ř ané, Speziané a je jic h so usedé, Ipsař ané, př es t ř i st a o bcho d ních lo d í. Pro měn ili je ve vá lečné lo dě, a s úspěchem je pak vys la li pr o t i
t ur eck ým lo ďst vů m. T am st ála ko lébk a řeck ých r o d in Ko nd ur io t id ů, To mbas id ů , M iau liů , Or la ndů a t o lika jiných ro d ů vznešeného původu, kt er é splat ily své vlast i daň ne jp r ve ma jet k em, po t o m kr ví. Odt amt ud pocházeli st r ašliví vůd co vé p alič skýc h lo d í, kt eř í se br z y st ali po st rache m T urků. Proto př es vzpour y v nit r u se t ěcht o ost ro vů nik d y nedo t k la ut lačo vat elo va no ha. V do bě, k d y je navšt ív il Henr i ď Albar et , začína li jeho o byvat elé ust upo vat od záp asu, ved eného o běma st ranami už se značně me nš ím ús ilím. Nebyla da lek o ho d ina, k dy se mě li spo jit s no vým králo vst vím a ut voř it dvě epar chie ko r int sk ého a ar go lidského kraje. 2 0. čer vence př ist ála ko r vet a v př íst avu Her mo po li na o st ro vě S yr a, v last i věr ného Eu mea, t ak básn ick y o p ěvo vané Ho mér em. V t é do bě byla ješt ě út ulk em pro všechn y t y, k t er é T ur ci zahna li z pevniny. S yr a, je jíž kat o lick ý biskup je st ále po d o chrano u Fr ancie, nabíd la Henr imu ďAlbar et o vi všechny své p ro st ř ed k y. V žád ném p ř íst avu jeho vlast i by se nebylo mladé mu ve lit eli do st alo lep š ího a srd ečnějš ího př ijet í. Jed iná lít o st se mís ila v r ado st , kt erou po ciťo val nad t ím, že byl t ak do bř e p ř ijat : že nepř iše l o t ř i d ny d ř íve. Opr avdu, v ro zho vo ru, kt er ý mě l s fr ancouzským ko nzule m, mu bylo ř ečeno, že sako leva jmé ne m Kar yst a, plujíc í p o d ř ecko u vla jk o u, o p u st ila p ř ed šedesát i minut ami př íst av. Z t o ho se d alo so udit , že Kar yst a, kt er á upr chla o d o st rova T hasu během bo je ko r vet y s pir át y, zamíř ila do jižních ko nčin ar chipe lu. „Avšak snad je známo , k am o d plula ?“ ot ázal se živě Henr i ďAlbar et . „P o d le t o ho, co jse m s lyše l, “ o d po věděl k o nzu l, „o d p lu la k jiho v ýcho d ním o st rovům, ne- li do někt er ého př íst avu Krét y. “ „Nep ř iše l jst e do st yk u s je jím kap it ánem?“ ot ázal se Henr i ďAlbar et . „N ik o liv, velit eli. “ „A nev ít e, jest li se nejme no val kapit án Niko s St arko s?“ „Nev ím. “ „A n ic nevzbu d ilo po d ezř ení, že t at o sako leva ná lež í k pir át skému lo ďst vu, kt er é znepoko ju je t ut o část ar chip e lu?“ „N ic; a le je- li t o mu t ak, “ o dpo věd ěl ko nzu l, „ne b ylo b y d ivu , k d yb y o d p lula n a Kr ét u, je jíž u r čit é př íst avy jso u t ěmt o band it ům st ále ot evř eny. “ T at o zp ráva vzr u šo vala ve lit ele S ypha nt y neust ále jako všechno, co se mo hlo t ýk at př ímo nebo nepř ímo zmizení Hadž iny E lizundo vé. Skut ečně, byla t o smůla, že p ř ip lu l t ak kr át ce po o d p lut í sako levy. Avšak prot ože zamíř ila na jih, s nad se po d ař í k o r vet ě, kt er á bude plo ut st ejn ým s měr em, ji d o ho nit ? P ro t o o p u st il Henr i ďAlbar et , kt er ý t ak ho ro u cně t o u žil o ct nout se Niko si S t arko vi t vář í v t vář, S yr u již večer 21. čer vence za slabého vět r u, kt er ý mě l vzr ůst at , jak věst il t lako měr. Čt r náct dní - t o je nu t né př iznat - hleda l ve lit el d'Albar et sako levu aspo ň pr ávě t ak jako p ir át y. V jeho mys li r o zhodně zaslo užila Ka r yst a, aby se s ní na lo žilo jak o s nimi, a t o ze st ejnýc h důvo d ů. V d aném p ř íp ad ě u vid í, co bud e mu set u čin it . Nic mé ně p ř es všechno p át r ání se ko r vet ě nepodař ilo na jít st opy sako levy. Na Naxu , jeho ž všechn y p ř íst avy na všt ívil i, se Kar yst a nezast avila. Mezi o st růvk y a ú sk alím i, kt eré t en o st ro v o bk lopují, nemě li více št ěst í. Ost at ně v ko nčinác h, kt er é navšt ěvo vali, neb yli žád n í p ir át i. A př ece o bcho d mez i bo hat ými Kyk lad a mi je značn ý a nad ěje na lo u p ež je t am asi obzvlášť lákala. St ejně t ak t o mu bylo na P aru , jeho ž od Naxu d ělí o byče jn ý p r ů liv š ir o k ý sed m mil. Ani př íst avy P ar k ie, Nau sse, S v. Mar ie, Agule a Diku nepo ct il N iko s St arko s svo jí návšt ěvo u. Bezpo chyb y, jak ř ekl ko nzul v S yř e, zamíř ila sako leva k někt er ému míst u na po bř eží Kr ét y.
S yphant a ko t vila 9 . sr p na v př íst avu Milo . Tent o o st ro v, kt er ý sopečné ot řesy učinil y chud ým, ačko liv b yl d o po lo viny 18. st o let í bo hat ý, byl nyní ot ravo ván ško dlivým i výp ar y p ů d y a jeho o byvat elst va víc a více ubýva lo . T am b ylo p át r ání ro vněž bezvýs ledné. Nejenže se t am Kar yst a neo bje v ila, nav íc neb yla ani př ílež it o st podnik no ut ho nbu an i za jed ino u z p ir át sk ých lo d í, kt er é o byče jně br ázd ily Kyk ladské moř e. V duchu se nabíze la ot ázka, zd ali neb yla S yp hant a včas o hlášena a lo dě t ak mě ly čas ut éci. Kor vet a způso bila p ir át ů m d o st zla na se ver u archip e lu, t akže pir át i jihu se s naž ili vyhno ut set k ání s ní. Ale ať už z t o ho či o no ho důvo du, t yt o ko nčiny nikd y nebyl y bezpečně jš í. Zd álo se, že o bcho d ní lo d ě mo ho u t amt udy nyní p lo ut úplně bezpečně. Vypt ával i se někt er ých z ve lik ých p o bř ežních lo d í, šebek, po laker, t art an, feluk a kar avel, s nimiž se cest o u set k ali; a le z o dpo vědí je jich pat ro nů a kapit ánů se ve lit el ďAlbar et nedo zvěd ěl n ic, co by mu vnes lo do pát r ání t rochu svět la. Zat ím nadešel den 14. srpna. Už jen d va t ýd n y zb ýva ly d o pr vn ích dnů měs íce zář í k cest ě k o st ro vu S carp ant u. Po opušt ění Kyk lad mě la S ypha nt a už jen zamíř it př ímo na jih a u r azit t ak sedmdesát mil. Tot o moř e o hr aniču je dlo u h ý bř eh Kr ét y a ne jv yšš í vr cho ly o st ro va, pokr yt é věčným sně he m, se už o bjevo valy nad o bzor em. T ím s měr em se r o zho d l p lo ut velit e l ď Albar et . Až se do st ane ke Kr ét ě, zamíř í je n na výc ho d, aby se do st al ke S carpant u. Nic mé ně, k d yž o pu st il M ilo , pro nikla S yp hant a ješt ě dále na jiho výcho d až k o st ro vu S ant or inu a pro zkouma la se be me nš í zá h yb y jeho čer navého po bř eží. Byl y t o nebezp ečné so ut ěsk y, z n ic hž mo hlo každ ým o k amž ik e m v yvst at no vé ú sk alí v live m vu lkanick ýc h o hňů. Pak si vza li za cíl st aro věko u ho ru Id u, mo d er n í P sila nt i, kt er á o vlád á Kr ét u výšk o u víc než sedm t is íc st o p a kor vet a se ro zlet ěla př ímo po d p ěk ným záp ado severo západním vět r em, kt er ý jí u mo žnil po užít všechn y p lacht y. Násled u jíc í d en, 1 5. srp na, u kázaly výš iny t o hot o ost ro va, největ šího z celého ar chip e lu , na jas né m o bzo ru své ma le bné o br ys y o d mysu S pada po mys S t avro s. Náh lý o hyb po břeží zakr ýva l ješt ě záliv, v jeho ž po zadí lež í hla vní měst o Kand ia. „Ho d lát e, velit eli, “ o t ázal se k apit án Todros, „zast avit se v někt er ém př íst avu o st ro va?“ „Kr ét a je st ále v r uko u T ur ků, “ o dpo věděl Henr i ď Albar et , „a má m za t o, že t am ne má me co d ělat . So u dě ze zpr áv, kt eré jse m do st al na S yř e, st ali se Mu st afo vi vo jác i, kt eř í se zmo cnili Re t hymna, pány ce lé země i př es o d po r sfak io t ů. “ „T it o S fakiot o vé jso u odvážní ho r alé, “ ř ek l k ap it án To dro s, „a o d po čát k u vá lk y s i zjedna li p r ávem po věst velmi st at ečnýc h lid í. . . “ „Ano , st at ečných. . . a lako t ných, kapit áne, “ o dpo věděl Henr i ďAlbar et . „Jsou t o so t va d va měsíce, co dr želi o sud Krét y ve svých r ukou. Must afa a jeho lidé, jim i p ř ek vap ení, by byl i býva li po bit i; avša k na jeho ro zk az o d ho d ili jeho vo jáci k leno t y, šp er k y, vzácné zbr aně, všechno cenné, co mě li, a zat ímco se S fakio vé vr h li na t yt o př edmět y, podař ilo se T ur kům unik no ut sout ěskou, v níž mě li na jít s mrt . “ „To je velmi s mu t né, ale o všem, velit e li, Kr éťané nejso u úplným i Řek y! “ Nebylo divu , že pr vn í důst o jník S yp hant y, kt er ý b yl r o d ilý He lé n, t akt o mlu v il. Kr éťané, ať u ž bylo je jic h v last enect ví jakéko liv, ne je nže v je ho o čích ne byli Řeky, ale ne mě li se jimi st át an i po definit ivním ut voř ení no vého kr álo vst ví. T ak jak o S amo s mě la Kr ét a zů st at po d t ureckým út lakem, anebo aspo ň do roku 1832, t ed y d o do by, kdy muse l su lt án Mehemed u Alimu p o st o u p it všechna svá p r áva na o st ro v.
Nu že, za nyně jš ího st avu věcí ne mě l ve lit el ďAlbar et záje m na t o m, aby p ř iše l do st yku s r ů znými p ř íst av y Kr ét y. Kand ia se st ala hla vn í zbr o jn ic í E g ypťanů a odt amt ud vr hl p aša své d ivo k é vo jáky do Řecka. Pokud se t ýká Kane je, je j í o byvat elst vo by na po pud t ur eck ých ú ř ad ů př ich yst alo šp at né př iv ít án í k o r fsk é vla jce, v la jíc í na ko r mě S yp hant y. Ko nečně ani v G ir a-P et ř e, ani v S udě, ani v Kisa mu by se ned o st alo Henr imu d'Al bar et o vi zpr áv, kt er é by mu umo žnil y ko r u no vat svo u výpr avu nějakou dů lež it o u ko ř ist í. „Ne, “ ř ek l k ap it áno vi T o d ro vi, „zdá se mi zbyt ečné pozoro vat sever ní po bř eží, avšak mo hli b yc ho m o bep lo ut ost ro v na severo západě, o bep lo ut mys S p ad a a kř ižo vat den nebo d va po blíž Grabusy. “ B ylo t o zř ejmě t o nejlep š í, co, se dalo učinit . Ve vodách Gr abusy, ma jíc íc h špat no u po věst , snad najd e S yp ha nt a př ílež it o st po slat několik sa lv p ir át ů m ar chip e lu , př ílež it o st , kt er á se jí nenask yt la už přes měs íc. M imo t o , o dp lu la- li sak o leva, jak se dalo př edpokládat , ke Kr ét ě, nebylo ne mo žné, že se zast avila v Gr abuse. O důvo d více, aby ve lit el ďAlbar et cht ěl p ro p át rat o ko lí t o hot o př íst avu. V t é do bě byla sk u t ečně Grabusa ješt ě hnízde m p ir át ů. T éměř sedm měs íců př edt ím b ylo zap o t řeb í ce lé ang licko - francouzské lo ďst vo a o ddíl pr avide lného ř eck ého vo jska pod Maurokor dat o vým v ele n ím, ab y vo jác i zd o lali t o t o hn ízd o nevěř íc íc h. A zv lášt ní p ř it o m b ylo , že samy kr ét ské úř ady se zdr áhaly vydat asi t u cet p ir át ů, vyžád an ýc h ve lit ele m a ng lic kého lo ďst va. Prot o musel zahájit palbu na t vrz, sp álit něko lik kor ábů a vysadit vo jsko na zemi, aby se mu do st alo sat is fak ce. B ylo t ed y p ř ir o zené do mn ívat se, že po odplut í spo jené eskadr y se p ir át i r ád i uch ylo vali do Gr abu sy, pro t o že t am nac házeli t ak neočekávané zast ání. Prot o se ro zho d l Henr i d ' Albar et o debr at se ke S car pant u podél jižního po břeží Kr ét y t ak, ab y minu l Gr abu su. Udělil t ed y svérozkazy a kapit án Todro s je spěchal vyp lnit . Po ho da b yla t ako vá, že si lep š í ani ne mo hli př át . Ost at ně pod t ímt o př íje mn ý m po d nebím je p r o sinec začát kem z imy a leden ko ncem. Kr ét a je šťast ný o st ro v, vlast k rále M ina a „inžen ýr a “ Da ida la! Zdalipak t am H ippokr at es neposíla l s vo u bo hat ou klient elu z Řeck a, kt er ým put o val, když vyučo val lékař skému umění? S yp hant a se o t o čila t ak, aby o beplu la mys S pada, t yč íc í se na ko nci d lo u hé zemsk é k o sy, kt er á se t áhne mez i Kane js ko u zát okou a Kisa m sko u zát o ko u. Mys minu li večer. V no ci - b yla t o jedna z průzr ačných no cí Or ie nt u - o beplula kor vet a nejzazší v ýběžek o st ro va. Obr at vět r u po st ačil, aby za míř ila o pět k jihu , r áno u brala plachet a lav ír o vala le hce podél vcho du do př íst avu Grabusy. Po šest dní neu st ále p o zo ro val ve lit el ďAlbar et celé t ot o západní po bř eží o st ro va mez i Gr abu so u a Kisa me m. Něko lik lo dí vyp lu lo z př íst avu; byly t o fe luk y ne bo o bcho d ní šebek y. S yp hant a někt eré „zko ušela “ a ne mě la př íč inu po d ezř ívat je jic h o dpo vědi. Na o t ázk y, kt er é jim b yl y d án y vzh led e m k p ir át ů m, jimž mo hla Gr abu sa po sk yt no ut út ulek, se ukázaly o st at ně neo byče jně zdr ženlivé. B ylo v id ět , že se bo jí, že b y se ko mpromit ova ly. Henr i ď Albar et se doko nce ani ned o zvěd ěl, je- li sako leva Kar yst a v t é chvíl i v př íst avu. P ak zvět šila k o r vet a své po zo ro vací po le. Navšt ívila ko nčiny mez i Gr abuso u a myse m Kr ie m. P o t o m, dvaad vacát ého, za př íznivého vět r u, kt er ý vzr ůst al, když nad cházel d en, a ut ichal, k d yž nadcháze la no c, o beplula t en mys a začali p lo ut co mo žná ne jblíže po d él bř ehu Libyj ského moř e, méně bo uř livé ho, méně ro zčleně ného , méně po kr yt ého mys y a př edhoř ími než li bř eh Kr ét ského moř e na pro t ějš í st r aně. Na sever ním o bzoru se t áhl ř et ěz Aspro vunských ho r, kt er ý na výc ho dě o vlád ala po et ick á ho r a I da, jejíž věčné sněhy vzdor ují slunc i ar chipe lu .
Něko lik r át , aniž se zast avila v někt er ém z t ěcht o malých př íst avů na po bř eží, st anu la k o r vet a asi půl mí le o d Ru me li, Ano po li, S fak ie ; avšak lo d ní hlíd k y ne mo hly o hlás it ani jed ino u p ir át skou loď v ko nčinách o st ro va. 2 7. sr p na o bep lu la S yp hant a, kt er á sledova la o br ys y ve liké Messarsk é zát o k y, mys Mat alu , nejjiž ně jš í v ýběžek Kr ét y, jeho ž šíř ka v t ěch míst ech měř í jen deset až jed enáct mil. Nezd álo se, že by t ot o pát r ání mě lo mít sebeme nš í výs led ek , pro sp ěšný v ýp r avě. Sk ut ečně, má lo lo dí se snaž í př eplo ut Libyjské mo ř e v t ěcht o š íř k ách. P lu jí bu ď sever něji ar chipele m, nebo již ně ji, a p ř ib ližu jí se eg yp t skému po bř eží. Bylo t am v id ět jen r ybář ské loďky, kot vící u skal, a o bčas někt ero u z d lo u hýc h bár ek , vezo u cích nák lad mo ř ských p lžů, velmi hledaných měkk ýšů , kt er ých se na všech o st ro vech nakládá veliké mno žst ví. Nu že, nepo t k ala- li k o r vet a n iko ho u t ét o část i po bř eží, kt erou zako nčuje mys Mat ala, t am, k de čet né o st rů vky moho u ukr ýt t o lik ma lých lo dí, nebylo pr avděpodo bné, že bu d e mít vět ší št ěst í př i dr uhé po lo vic i již ního po bř eží. Henr i ďAlbar et se t ed y t éměř ro zho do val, že zamíř í př ímo ke S car pant u, kde se cht ěl o bjevit dř íve, než o znamo val t aje mný li st , když vt o m byly je ho plány večer 29. sr p na změněn y. B ylo šest ho din. Velit el, pr vní dů st o jn ík a něko lik d ů st o jn ík ů b yli shr o mážd ěn i na vr ch n í pa lubě a po zoro vali mys Mat alu . Vt o m se o zval jeden z ko šo výc h hlíd ačů , kt er ý b yl na st r áži na r áhnech bramo vého st ěžně: „Lo ď vlevo př ed námi! “ Daleko hled y b yly ih ned namíř eny udaným s měr em, něko lik mil př ed kor vet u. „S k ut ečně, “ ř ek l ve lit el ďAlbar et , „lo ď, plu jíc í př i zemi. .. “ „A zná ji as i do bř e, nebo ť se jí dr ží velm i zblízka!“ př ipo jil kapit án To dros. „Vzt yč ila v la jk u ?“ „N ik o liv, velit eli, “ odpo věděl jed en z d ůst o jn ík ů . „Zep t ejt e se hlíd ek , je- li mo žné ur čit náro d no st t ét o lo d i! “ Ro zk azy b yl y v yk o nán y. O něko lik o kamž iků p o zd ěji p ř iš la o dpo věď, že žádná vla jka nevla je an i na ko r mě, ani na st ěžňo ví. Nic mé ně b ylo ješt ě do st svět la, aby š lo odhadno ut ne- li náro dno st , t edy aspo ň je jí s ílu . B yla t o br ig a, je jíž h lav n í st ěžeň se klonil z načně do př edu. Byla neo byče jně dlo uhá, velmi št íh lých r o změr ů , nadmír u o pat ř ena st ožár y a mě la ho dně plachet , mo h la, jak se d alo so u d it na t ut o vzdáleno st , vážit sedm až o sm set t un a mít neo byče jno u r ych lo st za všech o ko lno st í. Ale byla o zbro jena pro válku? Mě la na palubě dě lo st ř elect vo nebo ne? Byly je jí bo ky pro vrt ány st ř ílna mi, je jic hž plášt ík y jso u sk lo p eny? To se nemo hlo rozpo znat ani ne jlepš ími da leko hled y. S kut ečně, vzdáleno st nejmé ně čt yř mil d ělila nyní br igu o d kor vet y. Mimo t o s lu nce zmize lo pr ávě za Aspro vunsk ými výš ina mi, večer nadcházel a př i ze mi už b yla h lu bo k á t ma. „P o d iv ná lo ď!“ ř ekl kapit án To dro s. „Řek lo b y se, že ho d lá p ro jet mez i o st ro vem P lat ano u a po bř ežím, “ př ip o ji l jed en z dů st o jníků. „Ano , jako lo ď, kt er á lit uje, že b yla s p at ř ena, “ o d po věd ěl p r vn í d ů st o jn ík , „k t er á se chce skr ýt !“ Henr i ďAlbar et neo d po věd ěl; a však zřejmě sd íle l st ejný názor jako jeho d ů st o jn íc i. Manévro vání br ig y mu př ipadalo v t u chvíli po dezřelé. „Kap it áne To dr e, “ ř ek l ďAI bar et , „je nut né, abycho m v no ci nezt rat ili st o pu t ét o lo d ě. Bu d eme mané vro vat t ak, abycho m zůst ali v je jíc h vo dách až do úsvit u. Avšak proto že není t ř eba, aby nás vidě la, dát e zhasno ut všechna svět la na lo di!“ P r vní d ů st o jník dal př ís lušné r o zk azy. Po zo ro val br ig u st ále, po k ud byla vid it elná u v yso k ého po bř eží, kt eré ji c hr ánilo . Když nadeš la no c, úplně z mize la
a žád né svět lo neprozr adilo je jí po lo hu . Násled u jíc í d en již za p r vn íc h p ap r sk ů úsvit u byl Henr i ďAlbar et na př íd i S yp hant y, a ček al, až mlh y v yst o u pí o d po vr chu mo ř e. K sed mé ho d ině se mlha r o zpt ýlila a vš echny da leko hledy míř il y k výc ho du. Br ig a b yla st ále př i zemi, nap ro t i mysu Alikapor it he, asi šest mil př ed kor vet o u. P řed st ih la ji t ed y v no ci, a t o aniž př ida la od včer ejška placht o ví; p lu la s př ed ní placht o u, velik o u a ma lo u ko šo vo u a ma lou br amo vo u a nechávala hlavní p lac ht u a br igant inu na jejich r áhnech. „T akhle se necho vá lo ď, kt er á se snaží prchno ut , “ pozname na l pr vní důst o jník. „Na t o m vů bec nezálež í! “ o d po věděl ve lit el S yphant y. „P okusme se spat ř it ji co mo žná zb lízk a. Kap it áne To dr e, dejt e ro zkaz zamíř it k br ize!“ Ho r n í p lacht y byl y ihned na zah v ízd nu t í lo d n ího mist r a ro zvinu t y a r yc hlo st ko r vet y značně vzro st la. Avšak br ig a se cht ěla bezpo chyby u dr žet ve st ejné vzdá leno st i, nebo ť ro zvinu la br ig ant inu a ve lk o u br amo vou placht u - nic víc. Necht ěla- li, aby se k n í S yp hant a p ř iblíž ila, ve lm i p r avděpodo bně ji t aké necht ěla nechat za sebo u. Nic mé ně se dr žela u břehu , a p lu la co možná prot i vět ru. K d esát é hodině dopo lední z ísk a la ko rvet a čt yř i míle, bu ď pro t o , že měla p ř ízn ivě jš í vít r, nebo proto, že neznámá lo ď svo lila p u st it ji po někud vpř ed. T eď bylo mo žné ji p o zo ro vat za lepších po dmínek. Byla o zbro jena as i dvacet i k aro nád ami a měla as i mez ip a lu b í, ačko liv byla ve lmi nízko nad vo dou. „Vzt yčt e vla jku, „ř ekl Henr i d'Albar et . Vla jk a b yla vzt yčena a p o zdr avena r anou z děla. To zname na lo, že kor vet a chce poznat náro d no st lo d i. Avšak na sig ná l nedo st ali žádno u odpo věď. Br iga nez měn ila an i s měr , ani r ych lo st a ot očila se o čt vrt , aby o beplu la Ker at o nsko u zát o k u. „T en chlap ík nen í zd vo ř ilý!“ ř ekli lo dníc i. „Ale snad o p at r ný! “ o dpo věd ěl st ar ý k o šo vý h líd ač. „S e svým na k lo něn ý m hlavním st ěžněm se po do bá něko mu, kdo má klo bouk na uchu a nechce ho opot řebo vat po zdr avo váním lid í. “ Dru há rána z d ěla v yš la ze st ř ílny ko rvet y - mar ně. Br iga se nezast avila a po kr ačo vala k lid ně v cest ě, an iž by se st ar ala o signá ly kor vet y více, než kdyb y t a byla na mo ř sk ém d ně. Mezi o běma lo d ěmi p ak nast al o pr avdo vý závo d v r ychlo st i. Na S yphant ě byl y ro zvinu t y všechn y p lacht y až p o no so vou placht u. Avšak i br iga př ida la p lacht y a ho uževnat ě u dr žo vala st ejno u vzdálenost . „Co p ak má ďábe lskou mecha nik u v bř iše?“ vzk ř ik l k o šo vý h líd ač. P ravd a byla, že na p alu bě k o r vet y se začína li z lo bit , a t o nejen mužst vo , nýbr ž i důst o jn íc i a nejv íce net rpělivý To dro s. Skut ečně, b yl b y d a l s vů j p o d íl na k o ř ist i za t o , k d yb y mo h l dát na p amět no u t é br ize, ať už je jakéko liv náro dno st i! S yphant a byla na p ř íd i o p at ř ena daleko nosným dě le m, kt er é mo hlo vys lat t ř icet iliber n í ko u li na vzd áleno st t éměř dvo u mil. Velit el ďAlbar et , k lid n ý - alespo ň naoko - rozkázal vypálit . Rána vyš la, avšak koule o dsko čila a p ad la do mo ř e asi d vacet lo k et od br ig y. T a míst o o d po věd i ro zv inu la ne jho ř ejš í plac ht y a br zy zvět šila vzdá le no st , kt er á ji dělila o d ko r vet y. B ylo t ed y nut né zř íc i se t o ho, že ji d o st ihno u jak p ř id án ím p lac het , t ak svým i st ř elami. To bylo po nižujíc í pro t ak r ych l o u lo ď jak o S yp hant a. Zat ím nadeš la no c. Ko r vet a byla t émě ř naprot i mysu P er ist eř e. Vít r do st cit elně vzro st l, t ak že b ylo nut né svino ut nejho řejš í p lacht y a po nechat placht o ví pro vho dnějš í no c.
Velit el mě l zat o , že až nadejd e d en, nesp at ř í u ž n ic z t ét o lo d i, do ko nce an i ko nec je jíc h st ěžňů, kt er ý mu zakr yje buď o bzor na výc ho dě anebo o hyb po bř eží. M ýlil se. Kd yž s lu nce v yš lo , b yla t am br iga st ále, cho vala se st ejně a udr žo vala vzd ále no st . Dalo b y se ř íci, že ř íd í svo ji r ychlo st r ychlo st í kor vet y. „Kd yb y nás mě la ve vleku, “ ř ík a li na k ast elu na p ř íd i, „b ylo b y t o př esně t ako vé. “ Nic nebylo pr avd ivě jš í. V t é chvíli p lu la br ig a, vp lo u vajíc í do průlivu Kupho nis i mez i o st ro vem t ého ž jména a zemí, ko le m p ř ed ho ř í Kak ia lit hi, aby v yst o u p ila po d él v ýcho d ní část i Kr ét y. Uchýlí se d o někt erého p ř íst avu anebo zmiz í v někt er ém z ú zk ých p r ů livů u bř ehu? Nest alo se ani t o , ani o no . V sed m ho d in r áno zamíř ila br iga ro vnou na sever o výcho d a pust ila se na š ir é mo ř e. „M íř í snad ke S carp ant u?“ t ázal se Henr i ďAlbar et v duchu, ne bez př ekvapení. A ve vět r u, kt er ý ro st l v íc a více, pokr ačo vali, ačko liv bylo nebezpečí, že část je ho st ěžňo ví bu d e st r žena, v t o m neko nečné m pro následování, kt eré ďAlbar et o vi p ř ik azo va ly jak záje m je ho po slání, t ak čest jeho lodi. T am, v t ét o část i ar chip e lu , nabíze jíc í se vše m s měr ů m ko mpasu, na š ir é m mo ř i, kt er é u ž nezast ír aly k r ét ské výš iny, se zpr vu zdálo, že S yphant a do sáhla jak ého si ú spěchu nad br igou. K jed né h o d ině p o po led n i se z menš ila vzd ále no st mez i o běma lo d ěmi na méně než t ř i míle. V yst ř elili ješt ě něko lik koulí, k t eré však nemo hly zasáh no ut svů j cíl a nezpůso bily z měny v plavbě br ig y. Na o bzo r u se u ž o bjev il y vr cho lk y S car pant a za ma lým o st ro vem Kase m, k t er ý vis í na ko nci o st ro va jak o S ic ílie na ko nci It álie. Velit el ďAlbar et , jeho d ů st o jn íc i a mužst vo mo hli nyní doufat , že se ko nečně seznámí s t o ut o t ajemno u lo d í, t ak nezdvoř ilo u, že neodpo věděla ani na s igná ly, an i na ko u le. A však k pát é ho d ině o d po led ní ochabl vít r a br iga získala zase svůj násko k. „Oh, niče ma… Ďábel je s ní!… Un ik ne nám!“ v yk ř ik l k ap it án Todro s. A p ak u činil i všechno, co může u čin it zk u šený ná mo ř ník , ab y zvět šil r ych lo st své lo d i - nav lhč il i p lacht y, ab y se je jich t kanivo st áhlo, zavěsili ha mak y, je jic hž k ýván í mů že do dat lo di př ízn ivé ko lébání všechno pro vedli a ne bez jist ého úsp ěchu. K sed mé ho d ině k r át ce po západu slunce skut ečně dělily o bě lo dě jen ne jvýše dvě míle. Avšak no c p ř ichází v t ěcht o šíř kách r ychle. Soumr ak t am t r vá kr átce. Ab y br ig u do st ih li, mu se li b y zvět šit r ychlo st kor vet y ješt ě více. V t é chv íli míje la br ig a o st rů vky Kas o -P ulo a o st ro v Kaso. P ak, když ho o bep lu la, zt rat ili ji z o čí v ú zké so ut ěsce, kt er á je dělí o d S car pant a. P ů l ho d in y p o ní d o r azila S ypha nt a na tot éž míst o, př iblíž ila se ze mi, aby s i udr žela v ít r. Bylo ješt ě do st svět la, t akže bylo mo žné rozeznat lo ď t ét o velik o st i v o kr uhu něko lik a mil.
XII. KAPITOLA
Dražba ve Scarpantě Jest liže b yla k d ys i Kr ét a, jak vypr avuje bá je, ko lébkou bo hů, byl ant ick ý Kar p at ho s, dnešní S carpant o, ko lébk o u T it anů a je jic h ne j odvážnějš íc h p ro t ivn ík ů . I když mo der ní p ir át i út o čili je n na o byče jné s mr t eln ík y, b yl i n ic mé ně d ů st o jným i pot o mky myt o lo g ick ýc h z lo činců, kt eř í se ne bá li podnik nout út ok na Olymp . Nu že, v t é do bě se zdálo , že pir át i všeho dr uhu učinili svým úst ř edním s íd le m t ent o o st ro v, kde se naro dili čt yř i Japet o vi syno vé, vnuko vé T it ana a Země. Opr avd u se S carp ant o velmi do bř e hodil k zá lež it o st em, kt er é vyža do valo pir át sk é řemes lo v ar chip e lu . Leží t éměř o samot ě na jiho východním ko nci t ěcht o mo ř í, p ř es čt yř icet mil o d o st ro va Rho dos. Jeho vyso ké vr chy je j zda lek a o hlašu jí. Na d vacet i mílích s vého o bvodu je ro zčleněn, zbr ázděn, rozr yt čet ným i zář ezy, kt er é chr ání nek o nečná spoust a úskalí. Jest liže se někdo nevyz ná, a t o ve lmi d o bř e, na mo ř i v jeho o ko lí, bylo a je do sud velmi nebezpečné se na ně j od vážit . Nic mé ně t o mut o o st ro vu neschází do brá kot višt ě. Ost ro v je po sled ním zr nk em v d lo uhém r ů ženci S po r ad. Od mysů S idr a a P er nis y až po mys y Bo nandr eu a And emo na jeho sever ním p o bř eží lze na jít čet né skr ýše. Čt yř i p ř íst av y, Ag at a, Po rt o d i T r ist ano, Port o Gr at o a Po rt o Malo Nat o , byly k d ys i ve lmi nav št ěvo ván y po bř ežními le vant sk ými lo d ěmi, dř íve než jim R ho do s odňal je jic h o bcho dní dů lež it o st . Nyn í se t am so t va o bčas zast aví ně jaká lo ď. S car p ant o je ř eck ý o st ro v, nebo alespo ň o byd len ř eckým o byvat elst vem; ná lež í však i t ur eck ému su lt anát u. Po defini t ivním zř ízení ř eckého králo vst ví mě l do ko nce zů st at t ur eckým pod spr ávo u o byče jné ho k ád ího , kt er ý b yd le l v jak éms i opevněné m do mě nad mo d er ním měs t em Ar kasso u. V t é do bě se bylo mo žné na o st ro vě setkat s velik ým po čt em T ur ků, kt er ým o byvat elst vo , je t ř eba t o ř íc i, kt er é se neúčast nilo válk y o nezávis lo st , nep ř ip r avilo šp at né př ijet í. Doko nce st av se st řediskem ne jz lo činně jš íc h o bcho d ních o perací, p ř ijíma l S carp ant o se st ejno u o cho t o u t u reck é i p ir át sk é lo d ě, kt er é na něj p ř ivážely svů j nák lad zajat ců. Tam se t ísnili agent i jak z Malé As ie, t ak z bar bar sk ých bř ehů ko le m d ůlež it ého t r žišt ě, na ně mž se pro dávalo t o to lid sk é zbo ŽÍ. T am se ko naly dr ažby, t am se st ano vo valy ceny, kt er é se mě nily s po pt ávko u a nab ídkou o t ro ků . A nu t no př iznat , že i k ád í se za jíma l o t yt o oper ace, kt er é ř íd il o so bně, nebo ť agent i by se mo hli uchýlit o d své po vinno st i a neo dvést mu část pro cent z o bcho du. Co se t ýče do pr avy nešťast níků na bazar y ve S myr ně nebo v Afr ice, děla la se po lo dích, kt er é si o byče jně p ř ijíždě ly pro náklad do př íst avu Ar kassy, lež íc ího na záp ad ním p o bř eží o st ro va. Když lo dě nest ačily, byla po slána na prot ějš í bř eh zp ráva a p ir át i se nešt ít ili u d ělat dalš í hnusný o bcho d s lidským mase m. P rávě t ehd y b ylo na v ýc ho d ě Scar pant a v t éměř nevypát r at elnýc h zát okách ne méně než as i d vacet velik ýc h a ma l ýc h lo d í, čít ajíc ích př es dvanáct nebo t ř ináct set mu žů . To t o lo ďst vo čekalo jen na př ícho d svého velit ele, aby podnik lo ně jakou no vo u zlo čin no u výp r avu. V př íst avu Ark assa zako t vila S yphant a večer 2. zář í, asi uzel o d hr áze a nad př íznivo u hlo u bko u deset lo kt ů. Henr i ďAlbar et , směřo val na o st ro v, a vůbec net ušil, že ho náho da p lavb y p ř ived la k hla vnímu př ekladišt i o bchodu s ot ro ky. „Ho d lát e se nějak o u do bu zdr žet v Ar kasse, velit eli?“ ot ázal se kapit án To dro s, k d yž b ylo p ro vedeno spušt ění kot ev.
„Nevím, “ o d po věděl Henr i ďAlbar et . „Mno hé oko lno st i mě moho u př inut it , ab ych br z y o pu st il t ent o p ř íst av, avšak mno hé jiné mě zde t aké mo ho u zadr žet . “ „P ů jd o u lidé na pevninu ?“ „Ano , avšak jen p o část ech. Je nut né, aby na S yp hant ě zůst ala vžd y a lesp o ň po lo vina mu žst va. “ „Do br á, velit eli, “ o d po věd ěl kapit án Todro s. „Jsme zde spíše na t ur eckém území než na ř eck ém a bu d e ro zu mné mít se na pozor u. “ Jak již víme, neř ekl Henr i ď Albar et ani p r vn ímu d ů st o jn ík o v i, an i o st at ní m d ů st o jn ík ů m nic o důvo dech, kvůli k t erým p ř iše l na S car pant u, ani kdo s ní m do mlu v il schů zk u na p r vní d n y měs íce zář í na t o mt o ost ro vě ano nymním list em, kt er ý se do st al na lo ď za do su d nevys vět li t elných o ko lno st í. Ost at ně mě l zat o, že se mu zd e do st ane ně jak é no vé sd ěle ní, kt er é mu napo ví, co o čekává je ho t aje mn ý do p iso vat el od kor vet y ve vodách míst n íh o mo ř e. Avšak ne méně p o d iv né b ylo náhlé z mize ní br ig y za Kaso ským pr ůli vem, k d yž se po sád k a S yphant y do mníva la, že jí už už do st ihne. P ro to dř íve, než st anu l v Ar k asse, mě l Henr i ďAlbar et zat o, že se nesmí dané p art ie vzdát . Př iblíž il se k ze mi, po kud t o do vo lo val po nor kor vet y. Dal s i za úko l pozoro vat všechna záko ut í po bř eží. Avšak mez i t ěmit o út esy, kt er é je chr ání, po d kr yt em v yso k ých sk a lnat ých bř ehů, se mo hla snadno skr ýt t ako vá lo ď jak o br ig a. Za t o ut o hr ází út esů, k níž ne mo hla S yphant a př íliš blízko , aniž by se nev yd a la v ne bezp ečí, že zt ro skot á, mě l kapit án, kt er ý se vyz na l v t ěcht o prů livech, všechn y v yh líd k y, že unikne pro následo vat elům. Jest li se t edy br ig a uchýlila do někt eré skr yt é zát o k y, bude velmi nesnadné ji na jít pr ávě t ak jako jiné pir át ské lo d ě, kt er ým po sk yt o val o st ro v út ulek na neznámých kot viš t ích. P át r ání ko r vet y t r valo d va d ny a bylo mar né. Kdyby se br iga náhle pust ila do vo d za Kasem, neb yla b y ne v id it elně j š í. Jakko liv po ciťo val ve lké zk la má ní, mu se l se ve lit el ďAlbar et zř íci vešker é naděje, že ji na jde. Ro zhodl se t edy, že zakot ví v ar kassk ém př íst avu. T am bude t r pělivě vyčkávat . Násled u jíc ího dne mez i t řet í a p át o u ho d ino u o dpo led n í se mě la d o ma lého měst a Ar k assy se jít ve lik á část o byvat elst va o st ro va, nemlu vě o ciz inc íc h, E vropanech a Asiat ech, kt eř í nes mě li scházet př i t ét o př ílež it o st i. Byl t o t ot iž d en hlav n ího t r hu. Ubo žáci všech věko výc h kat egor ií a spo lečenského po st aven í, p r ávě zajat ých od Tur ků, t am mě li b ýt pro d áni do po t up ného o t ro ct ví. V t é do bě byl v Ar k asse zvlášt ní bazar , určený pro t ent o o bcho d, „bat ist an“, jak é se nacháze jí v něk t er ých měst ech bar bar ských st át ů. T ent o „bat ist an“ t ehd y o bsaho val as i st o zajat ců - mužů, žen a d ět í, kt eř í b yli p o chyt áni p ř i p o sled n ích r aziích na P elo po nésu. Byli se hná ni do pest ré směs ice na dvůr bez míst a ve st ínu po d žhnoucí s lu nce. Jejich o d ěvy byl y na cár y, zoufa lá sklíčeno st a beznad ějná t vář svěd čily o vše m, co vyt r p ěli. Jen málo a špat ně živeni, zaháně jíc í ž ízeň je n kalno u vo do u, se nešťast níc i seskupili po rodinách až do chvíle, kdy r o zmar k u pu jíc íc h oddělí ženy od mužů, dět i o d jejic h o t ce a mat ky. Vzbudili by h lu bo k ý so ucit ve všech mimo t yt o ukr ut né „baši“, je jic h st r ážce, kt er é u ž nedo jíma la žád ná bo lest . A čím byla t at o muka vedle t ěch, kt er á je očekávala v šest náct i bag nech v Alž ír u, T unisu a Tr ipo lisu, na po bř eží a vn it ro zemí a fr ick ého ko nt inent u, kde smr t činila meze r y t ak r ychle, že je b ylo nut no neust ále v yp lňo vat ! Nic mé ně ne b yla t ěmt o zajat cům o dňat a všechna naděje, že opět získ aj í svo bo d u. Když je kupci koupili a udělali do br ý o bcho d, uděla li pot o m ješt ě o bcho d nemé ně do br ý, a pro po ušt ěli je na svo bo du, za velmi vyso ko u cenu zv lášt ě t y, je jichž cena sp o číva la na ji st ém spo lečenském po st avení ve vlast i. Ho dně jic h b ylo v ys vo bo zeno z otro ct ví buď veř ejno u sbír ko u, když je vyko upil st át , než byli o d vezeni, k d y ma jit elé vyjedná va li př ímo s je jic h r odina mi, nebo
ko nečně, kd yž p ř iš li mi lo sr d ní br at ř i, kteř í ko nali bo hat é sbír k y po celé E vro pě, až do hlav n íc h st řed isek bar bar ských zemí je o svo bo dit . T aké čast o jednot livc i, ved en í st ejn ým mi lo sr d enst vím, o bět o vali část svého jmě ní na t ent o spo lečensky prospěšný ú čel. V po sled n í d o bě byly doko nce věno vány značné su my, je jic hž p r amen b yl nezná mý, na t ot o v yk u po ván í, avšak zv lášt ě ve p ro sp ěch o t ro ků ř eck ého p ů vodu, kt eř í vá leč nými u d á lo st mi p o sled n íc h šest i let u pad li d o ruko u afr ick ých a ma lo asijskýc h agent ů. Tr h v Ar kasse byl veř ejno u dr ažbo u. Vš ichni, c iz inc i i do mác í, se jí mo hl i zú čast nit ; avšak t o ho t o d ne o p ero vali prodavači na účet bar barskýc h bag en a zajat ce o čekával jed in ý o sud . Jest li př ipadne skupina t o mu či o no mu agent o vi, do pr aví je do Alž ír u, Tr ipo lisu nebo T u nisu . Nic mé ně ex ist o valy d vě k at egor ie zajat ců. Jedni nešťast níc i pocházeli z P elo po nésu - a t ěch b ylo nejv íce. Jiní byli nedávno zajat i na ř ecké lodi, kt erá je do vážela z T unisu na S car pant o, o dk ud měli b ýt do pr aven i do vlast i. T it o u bo žáci, u rčení k t ako vým út rapám, mě li př ijít do poslední dr ažby, kt erá ro zhodne o jejich o su du , a bylo mo žno př ihazo vat , po k ud neo d bije p ět ho d in. Rána z d ěla z t vr ze o hlašo vala uzavř ení př íst avu a st ano vila p o sled n í ne jv yšš í po dání na t r hu. 3 . zář í t ed y k o le m bat ist anu agent i nescházeli. B yli t am čet ní do hazo vači, kt eř í př iš li ze S myr n y a jin ýc h so u sedních míst Malé As ie, kt eř í vš ic hni, jak b ylo ř ečeno , p raco vali p ro bar bar sk é st át y. T ent o nával b yl zce la p ř ir o zený. S kut ečně, po slední událo st i věšt ily br zký ko nec válk y o nezávis lo st . I brah im ust oupil na P elo po nés, zat ímco mar šál Ma iso n vyst o upil na Mo reu se sbo r em d vou t is íc Fr anco uzů. Vývo z zajat ců bu d e t ed y v bu doucno st i značně o mezen. T ím t edy více vzro st e pro d ejn í cena k nema lé spo ko jeno st i k ád ího . Do po led ne navšt ív il i ag ent i bat ist an a viděli, na če m jso u vzhlede m k počt u a jak o st i zajat ců, za něž bu do u zajist é nabízeny vyso ké ceny. „U Allá ha, “ o p ako val jist ý agent ze Smyr ny, kt er ý ř ečnil v zást upu ko leg ů, „d o ba k rásných o bchodů minu la! P ama t ujet e se na časy, kdy ná m se m lo d ě svážely t is íce a ne st a zajat ců?“ „Ano ... jak o po masakr ech na S kiu! “ o dpo věděl jiný agent . „Jedino u r ano u př es čt yř icet t isíc o t ro ků ! Po nt o ny p ro ně ani nest ačily! “ „Za jist é, “ pr avil t ř et í agent , kt er ý, jak se zdálo, mě l ve lik ý o bcho dní s mys l. „Avšak mno ho zajat ců znamená mno ho nabídek a kd yž je mno ho nabídek, př íliš klesa jí cen y! Lép e je d o pr avo vat má lo za výho dnějších p o d mínek , pro t o že v ýběr je st ále st ejný, ačko liv nák lad y jso u vět ší!“ „Ano ... zvlášt ě v bar bar sk ých ze mích! Dvanáct procent z celko vé ho o br at u pašo vi, kádímu nebo gu ver néro vi!. .. “ „A t o nepo čít ám p r o cent a na udr žo vání hr áze a po bř ežních bat er ií! “ „A ješt ě pro cent o , kt er é p lyne z našich k apes do kapes mar abut ů!“ „S kut ečně, je t o šp at né jak p ro lo ďař e, t ak pro agent y!“ T ako vé řeči se ved ly mez i t ěmi agent y, kt eř í s i a ni nebyli vědo mi ne mo r álno st i svého o bcho d u. St ále st ejné nář k y na t yt éž věci. Bezpoch yb y b y p o k račo vali ve svýc h st ížno st ech, kd yb y jim neu č inil konec zvo n, o hlašujíc í po čát ek t r hu. Ro zu mí se sa mo sebo u, že t ent o t r h ř ídil kád í. Jeho po vinno st jako zást up ce t ur eck ého gu ver nér a mu t o uk láda la, pr ávě t ak jako jeho oso bní záje m. B yl zd e, t rů nil na jak é ms i p ó d iu po d st anem, na ně mž t r čela rudá vla jka s půlměs íce m, a leže l nap ů l na ve lik ýc h po d u škách s nedbalo st í zcela vlast ní T ur kům. Blízk o něho se veř ejn ý v yvo lávač př ipr avo val ke své úlo ze. Avšak nemys le me s i, že t ako vý v yvo lá vač mě l p ř ílež it o st vykř ičet si plíce. Niko liv! P ř i t o mt o o bcho du si ag ent i d áva li načas s př ihazo váním. Kd yž bude t rochu živě jš í
př ihazo vání o ko nečné získ án í o t roků, bude t o pr avděpodo bně t epr ve v posledn í čt vrt hodině t r hu. P r vní nab íd k u u děla l jed en z agent ů ze Smyr ny, nabíd l t is íc t ureckýc h liber . „T is íc t ur eck ých liber !“ o p ako val vyvo lávač. P ak zavř el o či, jak o by mě l chu ť spát , než někdo př iho dí. V pr vn í ho d ině st o up la cena z t is íce je n na dva t is íce t ureckých liber , t edy as i na čt yř icet pět t is íc ko r u n našic h peněz. Do hazo vači hledě li na sebe, pozoro vali se, ho vo ř ili o něčem do cela jiné m. Jejich plá n byl do jednán př edem. Největ ší nabídk y po dají t epr ve v po sledních m inu t ách př ed výst ř elem z dě la, kt er ý zna mená ko nec. Avšak př ícho d no vého ko nku rent a mě l změ nit t yt o plány a do dat nabídká m neo ček ávaný ro zmach. Ke čt vrt é ho d ině se sk u t ečně o bje vili na t r hu dva lidé. Odkud po cházeli ? Bezpo ch yb y z v ýc ho d ní část i o st ro va, soudili po dle s měr u ar aby, kt er á je s lo žila u br ány bat ist anu. Jejich p ř ícho d vyvo la l ž ivý zá je m, p ř ekvap en í a nepoko je. Agent i se zř ejmě nenadá li, že sp at ř í o so bu, s níž bude nut né po čít at . „U Allá ha, “ zvo la l jed en z nich, „t o je Niko s St ar kos o so bně!“ „A jeho zlo ř ečen ý S ko p elo !“ o dpo věděl jiný. „M ys le li js me, že jso u k do ví k d e!“ Oba mu ž i b yli d o bř e známí na t o mt o t ržišt i. Nejednou už t am uděla li o bro vsk é o bcho d y, nakoupili za jat ce pro afr ick é o t ro k ář e. P eněz mě li do st , ačko liv se nevěd ě lo , o dk ud je ber o u, ale t o byla jejic h věc. A kádí, co se jeho t ýkalo , si mo hl jen libo vat , kd yž v id ě l p ř icházet t ak veliké ko nkurent y. Jed in ý p o hled po st ačil S ko pelo vi, ve liké mu zna lc i v t o mt o o bo ru, aby o dhad l cenu sk u p in y za jat ců. P ak ř ekl je n něk o lik s lo v N ik o so vi S t arko vi d o u cha; t en o d po věd ěl kladně - kývnu l pro st ě hlavo u . Avšak jakko liv byl pr vní důst o jn ík Kar yst y bed liv ým p o zo ro vat ele m, nespat ř il zděšený po hyb, kt er ý v yvo la l u jedné zajat kyně př ícho d Niko se St arka. B yla t o let it á žena v yso k é po st avy. S eděla st r anou, v kout ě bat ist anu, zvedla se, jako b y pu zena neo do lat elno u silo u. Učin ila d o ko nce d va nebo t ř i k ro k y a výk ř ik se jí bezp o chyb y d r al z úst ... Měla do st ener gie, aby je j zadr žela. P ak po ma lu u st oupila, zahalila se o d hla vy až k pat ě do bídného plášt ě, a vr át ila se na své míst o za sku p ino u zajat ců , t akže se úplně skr yla. Zř ejmě jí nest ačilo , že si zahalila t vář - cht ěla celo u svo u o so bu uchr ánit od po hledu Niko se St arka. Zat ím ag ent i, an iž ho o slo vili, po zoro vali neust ále kapit ána Kar yst y. T en, jak se zd álo , si jich an i ne vš íma l. P ř iše l s nad s nimi so upeř it o t yt o zajat ce? B ylo mo žné se t o ho o bávat , prot ože Nik o s St ar ko s mě l st yk y s p aš i a be ji bar bar skýc h st át ů. Neb yli v t o mt o o hledu dlouho v nejist o t ě. Vt o m vst al vyvo lávač a opako val v yso k ým h lase m po slední nabídku : „Dva t is íce liber !“ „Dva t is íce p ět set , “ ř ek l S kopelo, kt er ý býva l za t ako vých př ílež it o st í mluvč ím s vého k ap it ána. „Dva t is íce p ět set liber !“ o hlás il vyvo lá vač. Ut vo ř ily se ma lé sk u p ink y, kt er é se nedůvěř ivě pozoro valy. Uplynu lo čt vrt ho diny. P o S ko p elo vi neb yla u č iněna vět ší nabídka. Niko s St ar ko s, lho st ejný a hr d ý, se p ro cházel k o le m bat ist anu. Nikdo nemo hl po chybo vat , že nako nec zv ít ězí o n, ačko liv až po t u hém bo ji. Avšak ag ent ze S myr n y, se ne jd ř ív po r adil se dvě ma ne bo t ř emi ko legy, učin i l no vo u nabíd k u d vo u t isíc sed mi set liber . „Dva t is íce sed m set liber , “ o p ako val vyvo lávač.
„T ř i t is íce! “ T ent o kr át pro mluvil N iko s St ar ko s. Co se st alo ? Pro č se o so bně vmís il do př ihazo vání? P roč jeho hlas, o byče jně t ak chlad n ý, jevil pr udké rozčilen í, kt er é p ř ek vap ilo i Sko p ela ? Dozvíme se t o. Na něko lik o k amž ik ů se Nik o s St ar kos procházel; př ekročil pažení bat ist anu, mez i sk u p ina mi za jat ců. Kd yž ho vidě la př ibližo vat se, zahalila se st ar á žena ješt ě t ěsněji do svého p lášt ě. Nemo hl ji t edy spat ř it . Avšak na jed no u b yla je ho pozor no st upo ut ána dvěma za jat ci, kt eř í t vo ř ili zv lášt ní sk upinu. St anul, jako by k zemi př iko ván. T am spo číva la na zemi d ívk a, vys ílená únavo u, vedle muže vyso ké po st avy. Kd yž u vid ě l Nik o se St ar k a, náhle se muž vzt yč il. Mladá dívka ihned ot evřela oči. Avšak so t va sp at ř ila k ap it ána Kar yst y, co uvla. „Had žina!“ zvo la l Nik o s St arko s. B yla t o Had žina E lizu nd o vá. Xar is ji vza l do náruče, jako by ji cht ěl br ánit . „Had žina!“ o pako val Nik o s St arko s. Had žina se v yp r o st ila z Xar iso vy nár uče a hleděla býva lé mu k lie nt ovi s vého o t ce t vář í v t vář. V t u chvíli N ik o s St ar ko s, aniž se snažil do zvědět , jak se mo hlo st át , že děd ičk a bank éř e E lizu nd a b yla t akhle vyst avena na t o mt o t r žišt i, vzr ušený m h lase m zvo la l no vo u nabíd k u t ř í t is íc libe r. „T ř i t is íce liber !“ o pako val v yvo lá vač. B ylo k rát ce po pů l p át é. Ješt ě pět advacet minut , zazní výst ř el z děla a zbo ží bu d e d áno t o mu, kdo př iho dí po sled n í. Avšak do hazo vači se u ž chyst ali, když se spo lu por adili, vzdá lit se, byl i od ho d lán i v íce nep ř ihazo vat . Zdálo se t edy jist é, že kapit án Kar ys t y v nedo st at ku ko nkur ent ů o vlád ne d o mina nt ní po st avení v dr ažbě, když vt o m se agent ze S myr n y napo sled y po kusil udržet . „T ř i t is íce p ět set liber !“ v yk ř ik l. „Čt yř i t is íce! “ hned odpo věděl Nik o s St ar ko s. S ko p elo , kt er ý nesp at ř il Had žinu, nechápal kapit áno vo cho vání. Podle jeho od had u byla cena sk u p in y t ěmit o čt yř mi t isíc i liber už ve lice př evýšena. P roto se v d u chu p t al, co asi př inut ilo Niko se St ar k a k t omu , ab y t ímt o zp ů so bem pro vedl špat ný o bcho d. Dlo u hé t icho násled o valo po po sledních vyvo lávačovýc h s lo vech. I agent ze S myr n y se vzdal na zna me ní svých k o leg ů p art ie. Že ji d efin it iv ně v yhr a je N ik o s St arko s, je mu ž scházelo je n něk o lik minut , aby zůst al vít ězem, o t o m už nebylo po chyb. Xar is t o pocho pil. P roto dívku t ěsněji p ř it isk l d o své nár u če. Vyr vo u mu ji t epr ve až ho zabijí! Vt o m se o zval za h lu bo k ého t icha chvě jíc í se hlas a vyvo lávač ř ekl t at o t ř i s lo va: „P ět t is íc liber !“ Nik o s St ar ko s se o br át il. S kupina ná mo ř ník ů se pr ávě o bjevila u vcho du bat ist anu. Př ed nimi kr áčel d ů st o jn ík . „Henr i ďAlbar et !“ v yk ř ik l N iko s St ar kos. „Henr i d'Albar et ... zde... na S car p ant ě!“ Čir á náho d a př ived la ve lit e le S ypha nt y na t r žišt ě. Nevěděl do ko nce ani t o, že t o ho d ne - čt yř iad vacet ho d in p o jeho př ícho du ke Scar pant u - je v hlavním měst ě o st ro va t r h s ot roky. Byl př ekvapen, že na lez l v Ar k asse Nik o se St ar k a, k dyž v p ř íst avu nevid ě l jeho sako levu . Neméně byl př ekvapen i N iko s St arko s, kt er ý nevědě l, že ko r vet ě velí Henr i d 'Albar et , ačko liv věděl, že kot ví v Ar kasse.
Po suďt e t ed y p o cit y, kt er é se zmo cnily t ěcht o dvo u nepř át el, když se o cit l i t vář í v t vář. To t o neo ček ávané p ř iho zení u č inil Henr i d'Albar et je n prot o, že mez i za jat ci v bat ist anu sp at ř il p r ávě Had žinu a Xar ise - Hadžinu, kt erá se už dost ávala do mo ci Nik o se St ar ka! Avšak Had žina ho zas lech la a b y la b y se k ně mu vr h la, k d yb y jí v t o m st rážci nezabr ánili. Po sunkem Henr i d 'Albar et u po ko jil d ívku. Jakko liv byla nenávist veliká, když se o cit l t vář í v t vář nenáv id ěné mu soko vi, o vlád l se. Ano , i k d yb y mě l o bět o vat celé svo je jměn í, v yr ve N ik o si St ar ko vi zajat ce, sehnané na míst ní t r žišt ě, a s nimi t u, kt ero u t o lik hled a l a již nedo ufal že ji na lezne! Na k ažd ý pád bude bo j t uhý. S kut ečně, i k d yž Nik o s St ar ko s nechápal, jak se Had žina E lizu nd o vá o cit la mez i t ěmit o zajat ci, nic méně byla pro něho bo hat o u d ěd ičko u ko r fského bankéř e. Jeho mil io n y ne mo hly z mizet s n í. Bu do u zd e vžd y, ab y ji v yk o upily z r ukou t o ho, jeho ž o t ro k yn í se st ane. Nev yd á se t ed y d o nebezp ečí, kd yž bu d e p ř ihazo vat . Pro to se Nik o s St ar ko s ro zho d l, že t o bu de d ělat t ím vášnivě ji, prot ože jde o bo j se so k em, kt erému b yla d ána p řed no st ! „Š est t isíc liber !“ v yk ř ik l. „S ed m t is íc!“ o dpo věděl ve lit el S ypha nt y, aniž se o br át il k Niko si St arko vi. Kád í s i jen mo h l b la ho př át k o br at u, jeh o ž nabyl y u d á lo st i. Vů či t ěmt o dvěma ko nkur ent ům se nes naž il zat ajit uspoko jení, kt er é pro nikalo jeho t urecko u vážno st í. Avšak k dyž už t ent o lakot ný ú ř ed ník o d hado val na b íd k y, kt er é bu do u učiněn y, př est al se S ko p elo o vlád at . Po znal Henr iho ďAlbar et a a Hadžinu E lizundo vo u. Kd yž bu d e Nik o s St arko s ze zášt i t vrdo šíjný, nast ane v o bcho d ě, kt er ý b y d o jist é mír y b yl d o br ý, velmi šp at ný o br at , zvláš t ě jest liže dívka po zbyla své jmění, jak o po zbyla svo bo d u - co ž bylo o st at ně možné! P ro to vzal N iko se St ar ka st rano u a po ko u šel se mu d át někt er é mo u dr é rad y. Avšak b yl př ijat t ak, že se neodvážil začít s no vými. Kap it án Kar yst y n yn í o hlašo val sám v yvo lávač i své nab ídk y, a t o hlasem p ro jeho so k a vyz ýva v ým. Jak si lze d o mys let , ag ent i, k d yž po st řehli, že bo j se st ává zajíma vým, zůst ali a s ledo vali je ho pr ů běh. Dav zvěd avců jevil vůč i t o mut o př iha zo vání po t is íc i libr ách zá je m, k t er ý v ybu cho val lo mo znými výkř ik y. Vět šina z nich zna la kapit ána sako lev y, n ik do z nic h však nezna l ve lit ele S yp hant y. Doko nce se ani nevěd ě lo , proč př ip lu la t at o kor vet a, p lu jíc í p o d ko r fsko u vla jk o u,. do ko nčin S car p ant a. Avšak o d začát ku válk y se t o lik lo d í všech nár o d no st í p ro p ů jč ilo k do pr avě ot ro k ů, že bylo mo žné soudit , že i S ypha nt a slo uží t o mut o o bcho du. P ro to ať u ž zajat ce ko up í Henr i ďAlbar et nebo Niko s St ar kos, bude t o pro ně vžd y zname nat o t ro ct ví. Na každý p ád, než up lyne p ět minut , bude t at o ot ázka úplně ro zho dnut a. Na po slední nabídku, o hlášeno u vyvo lá v ačem, o dpo věd ěl Nik o s St arko s t ěmit o s lo vy: „Os m t is íc liber !“ „Devět t is íc!“ ř ek l Henr i ďAlbar et . Nast alo zno vu t icho . Velit el S ypha nt y, st ále se o vládajíc í, s ledo val po hled e m Nik o se St ar k a, kt er ý vzt ek em př echázel, aniž se S ko pelo odvážil k ně mu p ř ist o u p it . Žádná úvaha by o st at ně nyn í n eut iš ila zu ř ivo st př ihazo vání. „Deset t is íc liber !“ v yk ř ik l N iko s St arko s. „Jedenáct t isíc! “ o dpo věděl Henr i ďAlbar et . „Dvanáct t is íc i“ ř ek l Niko s St ar ko s, t ent okr át bez váhání. Velit el d ' Albar et neo d po věd ěl ihned. Ne že by vá ha l t o učinit . Ale sp at ř il S ko p ela, jak se vr hl k Niko si S t arko vi, aby ho zadr žel v š ílené m počínání - co ž na o kamž ik o d vrát ilo po zo r no st kapit ána Kar yst y.
Záro veň se vzt yč ila st ar á zajat kyně, kt erá se do sud t ak zar put ile skr ýva la, jak o by ji napadla myš le nk a uk ázat Niko so vi St arko vi svo ji t vář ... Vt o m šle hl na t emen i t vr ze r ychlý p la men o bláčkem bílé ho dýmu; avšak než r ána do leh la až na bat ist an, byla učiněna zvučným hlase m no vá nabídka: „T ř ináct t is íc liber !“ P ak se ozvala r ána a po ní následo valo neko nečné hur á. Nik o s St ar kos odst r čil S kopela t ak pr ud ce, že p ad l na zem. . . Nyní už bylo po zdě! Niko s St ar ko s u ž nemě l pr ávo vydr ažo vat . Hadžina E lizundo vá mu pr ávě u n ik la, a t o bezpo chyb y navžd y! „P o jď!“ ř ek l Sko p elo vi t emn ým hlase m. A b ylo ho slyšet , jak zabr učel: „Bu d e t o jist ějš í a méně dr ahé!“ Oba p ak vsed li d o své ar aby a z mize li v zat áčce cest y, vedoucí do nit r a o st ro va. Had žina E lizu nd o vá, v lečena Xar ise m, překročila zábr adlí bat ist anu . Byla u ž v nár u čí Henr iho ďAlbar et a, kt er ý ji t isk l na sr dce: „Had žino ! ... Hadžino !... Všechno své jmě ní byc h o bět ova l, abych vás vyko up il. . . “ „Jak o jse m já o bět o vala s vo je, abych vyk oupila čest svého jmé na!“ o dpo věd ěla dívka. „Ano , Henr i!. .. Had žina E lizundo vá je nyní chudo bná a vás ho dna!“
XIII. KAPITOLA
Na Syphantě Násled u jíc í den, 3. zář í, vyt áhla S yp ha n t a v d eset ho d in r áno kot vy a p lu la S mír n ým vět r em a o mezen ým p lacht o vím s out ěskami S car pant a. Zajat ci, v yk o u pení Henr im ď Albar et em, se někt eř í usad ili v podpalu b í, jin í v bat er ii. Ačko liv mě la p lavba ar chip e le m t r vat jen něk o lik d nů , cht ěli d ů st o jn íc i i ná mo ř níc i u b yt o vat t yt o ubo žáky co nejlép e. Hned d en př edt ím u d ěla l ve lit el ď Albar et o pat ř ení, aby mo hl vy plo ut na mo ř e. Na zap lacení t ř ináct i t is íc liber po skyt l záruku, kt erou byl kádí uspoko jen. Zajat ci t ed y b yl i bez po t íž í na lo děni a než uplyno u t ř i dny, budo u t it o nešťast níc i, o d so u zení k mu k á m bar bar skýc h bagen, vysazeni v někt er ém př íst avu sever ního Řeck a, k d e se nebu do u už o bávat o svo ji svo bodu. Avšak za t o t o o svo bo zení b yl i p lně za vázáni t o mu, kt er ý je pr ávě vyr va l z r uko u Niko se St ark a! Jejic h vd ěčno st se t edy pro jevila do jemným akt em, jakmile vkro čili na p alu bu ko r vet y. Mezi n im i byl „pappa“, st ar ý k něz z Leo nd ar i. Násled o ván sv ými d r uh y v nešt ěst í, šel k ho r ní p a lu bě, na k t eré st áli Hadžina E lizundo vá a Henr i ď Albar et s něk o lik a d ů st o jník y. P ak vš ichni p o k lek li se st arcem v če le; t en vzt áhl r u ce k ve lit eli a řek l: „Henr i d'Albar et e, žehnají vá m vš ic hni, kt er ým jst e vr át il s vo bo du!“ „P ř át elé, ko nal jse m je n svo u po vin no st !“ o dpo věděl ve lit el S yphant y, hlubo ce do jat . „Ano , žehnají vá m vš ich n i. .. vš ichni. .. i já, Henr i! “ př ipo jila se Hadžina a t ak é po k lek la. Henr i d 'Albar et ji r yc h le zved l, a výkř iky: Ať ž ije Henr i d'Albar et ! Ať žije Had žina E lizundo vá! zazněly o d ho r ní p alu b y až p o k ast el na p ř íd i, o d hlu b in bat er ie až po spo d ní r áhna, na kt er ých se shr o máždilo as i padesát námo ř ník ů , kt eř í pro vo láva li h lu č né hu rr á. Jed iná za jat á - t a, kt er á se včer a skr ývala na bat ist aně - se t o ho t o pro jevu nezú čast nila. Kd yž vst upo vala na lo ď, bylo je jí jed ino u st aro st í, aby pro klo uzla mez i za jat ci nep o zo ro vaně. Po dař ilo se jí t o a nik d o u ž nepo zo ro val je j í p ř ít o mno st na lo d i, jak mile se scho ulila do nejt mavě jš ího kout a mez ipalu bí. Zř ejmě doufa la, že bu d e mo ci v yst o upit z lo di, aniž by ji někdo spat ř il. Pro č však byla t ak op at r ná? B yla snad zná ma ně kt er ému důst o jníko vi ne bo ná moř níko v i ko r vet y? J ist ě asi mě la závažné důvo dy, aby se t akt o cho vala po t ř i nebo čt yř i d n y, co po t r vá plavba ar chipe le m. Avšak zas lo u žil- li s i Henr i d 'Albar et vděčno st cest ujíc ích ko r vet y, jak s i j i zaslo u žila Had žina za t o , co vyk o nala o d svého odchodu z Korfu ? „Henr i, “ řek la včera, „Had žina E lizundo vá je nyní chudo bná a vás ho dna!“ Chudo bná o pr avd u byla ! Ho dna mlad ého důst o jníka?. . . To budeme mo c i po so u d it . A milo va l- li Henr i d 'Albar et Hadžinu, když je t ak vážné událo st i od sebe od lo u čily, jak ješt ě vzro st la je jic h láska, když se dozvěděl, jak ý byl ž ivot t ét o d ívk y za t en dlo uhý rok odlo učení! Jak mile se do zvěd ěla, z jak ého pr amene po chází jmě ní, kt er é jí zanecha l je j í ot ec, Hadžina E lizu nd o vá se ro zho dla, že je ce lé vě nu je za vykupo vání za jat ců, nebo ť vět šino u vznik lo o bcho d em s nimi. Z t ěcht o dvacet i milio nů, získanýc h hnusným zp ů so bem, si necht ěla nic po nechat . S t ímt o úmys le m se s věř ila Xar iso vi. Xar is je j schvá lil a všechny cenné věci fir my byly br z y zpeněženy.
Henr i d ' Albar et do st al d o p is, ve kt er ém ho d ívk a p ro sila za o dp u št ění a dáva la mu sbo he m. P ak Had žina o p u st ila ve s po lečno st i po ct ivého a o ddaného Xar ise Ko r fu a o d ebr ala se na P elo po nés. V t é do bě bo jo vali I br ahimo v i vo jác i ješt ě zuř ivě s o byvat elst vem upro st řed Mo r ey, zko ušeným a t ak dlo uho u do bu. Ubo žáci, kt eř í ne byli po bit i, byli po sílán i do h lav n ích př íst avů Messenie, do P at r asu nebo Navar ina. Odt amt ud je do pr avo valy lo d ě - jedny pr op ů jčené t ur ecko u vlád o u, jiné d o d ané pir át y ar chip e lu - po t isíc íc h bu ď do Scar pant a, nebo do S myr ny, kde se neust ále ko nal y t r hy s o t ro k y. Za d va měs íce p o je jich z mizení se po dař ilo Hadžině E lizundo vé a Xar iso v i, kt eř í neco u vli p ř ed žád no u ceno u, vyko upit něko lik set zajat ců, kt eř í ješt ě neo pu st ili messen sk é po břeží. Pot o m se vše mo žně snažili, aby je dopr avili d o bezpečí, jed n y na Jó nsk é o st ro vy, jiné do svo bo dnýc h př íst avů sever ního Řeck a. Po t o m se o ba odebr ali do Malé As ie, do S myr n y, k d e pro bíha l o bcho d s o t ro k y ve ve lk ýc h r o změr ech. T am p ř icháze lo v čet ných pr ůvodech mno žst ví ř eckých zajat ců, o je jic hž v ys vo bo zení se c ht ěla Hadž ina E lizundo vá př ič init . Jej í nab íd k y, p ř evyšu jíc í nabídk y agent ů z bar bar ských ze mí i z as ijského po břeží, byly t ako vé, že t ur ecké ú řad y mě ly př i obcho do vání s ní ve liké zisk y, a p ro to s ní o bcho do valy. Že je jí š lechet né ho r livo st i agent i zneuž íva li, s i lze snad no do mys let , avšak něko lik t is íc zajat ců t ak unik lo bagnům afr ick ých be jů. Nic mé ně bylo t ř eba ješt ě mno ho učinit a t ehdy Hadžině př iš lo na mys l, aby k cíli, jeho ž cht ěla do sáhno ut , kr áčela dvěma r ůznými cest amI . S kut ečně, nest ačilo po u ze vykupo vat zajat ce, dané na prodej na veř ejn ýc h t rzích, anebo v ys vo bo zo vat zlat em ot roky z je jich bagen. Bylo t aké t ř eba hubit pir át y, kt eř í p řep ad ali lo d ě ve všech ko nčinách ar chipe lu. Had žina E lizu nd o vá byla ve S myr ně, když se dozvěděla, co se st alo se S yphant ou po pr vn ích měs íc ích je jí výpr avy. Věděla, že byla vyst ro je na ko r fsk ými lo ďař i, a k jak ému ú čelu. Věděla, že začát ek kampaně byl šťast ný; p ak však do šla zp r áva, že S yp hant a pr ávě pozbyla s vého ve lit ele, něko lik důst o jn ík ů a část mu žst va v bo ji s p ir át sk ým lo ďst vem, je muž ve le l, jak se ř íkalo , sám S acr at if. Had žina E lizu nd o vá se ihned spo jila s agent em, kt er ý na Ko r lu zast upo val zájmy ma jit e lů S yp hant y. Nabíd la jim t ako vo u cenu, že se ro zhodli lo ď pro dat . Kor vet u t ed y ko u p ila na jmé no jist ého d u bro vn ického bankéř e, avšak pat ř ila E lizu nd o vě děd ičce, kt erá následo vala Bo bo linu, Modenu, Zachar ii a jiné st at ečné v last enk y, je jic hž lo d ě, vypr avené na vlast ní náklad y na po čát ku válk y o nezáv is lo st , zp ů so bily t o lik zla eskadr ám t ur eckého námo ř nict va. Avšak t akt o jed na jíc, mě la Hadžina v úmys lu nabíd no ut velení na S yphant ě kap it áno vi Henr imu d ' Albar et o vi. Člo věk jí o ddaný, Xar isův s yno vec, t ajně s ledo val mla dého důst o jníka jak na Ko r lu , k de t ak mar ně p át ral, ab y naše l d ívk u , t ak na Sk iu , kam se o d ebr al, aby se př ipojil k p lu k o vn ík o vi Fabv ier o vi. Na je jí r o zkaz vst o upil t ent o mu ž na ko rvet u jako lo d ník , kd yž d o p lňo va la své mu žst vo po bo ji u Le mnu. On d o d al Henr imu d 'Albar et o vi o ba list y, psané Xar iso vo u r uko u, pr vn í ve S k iu , kde se mu o znamo valo , že v d ů st o jn ick ém sbo r u S yp hant y je vo lné míst o, dr uhý, kt er ý p o lo žil na st ů l v k a ju t ě, jak u ž b ylo ř ečeno , a jímž se ko r vet ě ur čo valo do st aveníčko na pr vní dny zář í v ko nčinách S carpant a. T am sk ut ečně Hadžina E lizu nd o vá zamýš le la být pot é, až uko nčí svo u v ýpr avu za o bět avo st í a do bro čin no st í. Cht ěla, aby S yphant a dopr avila do vlast i po sled n í od d íl zajat ců, kt eré v yk o u p ila za zbyt ek svého jmění. Avšak jak é út r ap y mu sela s nášet a jaká nebezpečí po dst oupit běhe m nás led u jíc ích šest i měs íců !
Od vážná mlad á d ívk a neváha la, aby vyp lnila své po slání, vydat se až do st ř edu Ber ber sk a, do p ř íst avů navšt ěvo vaných p i r át y, na afr ické po bř eží, je ho ž pány b yl i až do do byt í Alž ír u ne jho r ší band it é. Xar is ji pr o vázel. Nasazo vala svo j i svo bo du, nasazo vala živo t , vzdoro vala všemu nebezpečí, do něho ž ji vydáva la je jí k r ása a mlado st . Nic ji nezad r želo . Od jela. P ak se o bje v ila jak o milo sr d ná sest r a v T r ipo lisu, Alž ír u, T unisu a až na ne jzazš ích t rzích bar bar sk ého po bř eží. Všude, kde byli pro dáváni ř ečt í ot roci, je v yk u po vala s ve lk ým z iske m pro je jic h p án y. Všu de, kd e o t ro kář i d áva li d o dr ažb y t at o st ád a lid sk ýc h t vo rů, se o bjevo vala s penězi v r uce. Tak mo hla ve vš í své hr ů ze po zo ro vat jev išt ě bíd y o t roct ví v zemi, kde se vášním nek ladou meze. Alž ír mě l t ehd y mi lic i, sk lád a jíc í se z muslimů a r enegát ů, vyvr he l t ř í pevnin, kt er é t vo ř í po bř eží St ředo zemn ího moř e, žijíc í jen z pro deje zajat ců, jic hž se zmo cn ili p ir át i, a z je jic h o p ět ného vykupo vání kř esťany. V 17. st o let í mě la afr ick á p evn ina u ž t éměř čt yř icet t is íc ot roků o bou po hlaví, pocházejíc í z Fr ancie, It álie, Německ a, Ang lie, F lander, Ho landska, Řecka, Uher , Ruska, Po lska, Š panělsk a a po chyt anýc h po všech evropských mo ř ích. V Alž ír u v bagnech paši, Ali Ma miho , Ku lughiův a S id i Hassana, v Tunisu v bag nech Ju ss if De ye, Galer a P at ro na a Cica ly, v t r ipo lském bagnu vyhledáva la Had žina E lizu nd o vá zvlášt ě t y, kt er é zot ročila he l lénská vá lka. Jako by ji chr án i l ně jak ý t alis man, p ro šla vš ím t ím nebe zpečím, o do lala vše m t ěm út rapám. Z něko likanáso bného nebezp ečí, kt er é vznika lo ko le m ní, unik la jako zázrakem. Š est měsíců na všt ěvova la na le hk ých p o bř ežních lo díc h ne jo dlehle jš í míst a na po bř eží - o d vlad ař st ví T r ipo lisu až po po slední hr anice Maroka - až po T et uan, kt er ý b yl k dys i p ir át skou republik o u, pr av id e lně zo r g anizo vano u - až po T anger, je ho ž zát o ka b yla p r o t yt o d ar ebáky mí st em pro přezimo vání - až po Sale na záp ad n ím a fr ick ém p o břeží, k d e žili nešťast ní za jat ci v děr ách vyhlo ubenýc h dvanáct až p at náct st o p po d zemí. Kd yž k o nečně sko nčila s vo je po slání a ne mě la už nic z mil io nů, kt er é jí zanechal o t ec, po mýš le la Had žina E lizundo vá na návr at do E vro py s Xar ise m. Vst o u p ila na ř ecko u lo ď, na níž p lu li p o slední za jat ci, kt er é vyko upila, a kt er á plu la na S car p ant o . T am se cht ěla o pět set kat s Henr im ďAlbar et em. Odt amt ud se ho d lala vr át it do Řecka na S yp hant ě. Avšak t ř i dny pot o m co o pust ila T unis, byla lo ď, kt er á ji vez la, zajat a t ur eckou lo dí a byla dopr avena do Ar kassy, aby t am b yla p ro d ána do ot roct ví s t ěmi, kt eré pr ávě vysvo bo dila! ... Celk e m byl výs ledek díla, po d nik nu t ého Hadžino u E lizundo vo u, t ako vý: něk o lik , t is íc za jat ců bylo vyko upeno st ejn ými p eněz i, k t eré b yly z ísk án y je jich prodejem. Dívk a, kt er á byla n yn í na miz i ně, napr avila, po kud jen mo hla, všechno zlo , zp ů so bené je jím o t cem. To se do zvěděl Henr i ď Albar et . Ano, chudo bná Hadžina ho byla nyní ho d na a aby ji vyr va l z r u ko u Niko se St arka, byl ochot en učinit se pr ávě t ak chudo bným, jak o b yla n yní o na. Zat ím h ned nás led u jíc í d en za úsvit u zahléd la S ypha nt a Kr ét u. Zamíř ila t ako vým s měr em, ab y se d o st ala na seve ro západ archipe lu. Veli t el ďAlbar et mě l v ú mys lu př ist át u ř eck ého výc ho dního po bř eží na p ro t i o st ro vu E bo ji. T am bu ď v Negr epo nt ě, nebo v E g ině bu do u mo ci zajat ci vyst o upit z lo di na bezpečném míst ě, chr áněném p ř ed Tu rk y, kt eř í byli nyní zat lačeni do nit r a P elopo nésu. Ost at ně v t é do bě neb yl na he lénské m po loost ro vě ani jeden I br ahimů v vo ják. Všic hn i t i u bo žáci, s nimiž se na S ypha nt ě zacházelo co nejlépe, se už zot avil i ze všech st r ašných ú t r ap, kt er é př est áli. Ve dne je bylo vidět seskupené na palu bě, k de vd echo vali zd r avý mo ř ský vzduch ar chipelu, dět i, mat ky, muže, jimž hro zilo věčné ro zlo u čení a kt eř í byli nyní spo jeni, aby se už neopust ili. Věd ěl i
t ak é všechno , co u čin ila Had žina E liz undo vá, a když je mí je la, zavěšena za Henr iho ďAlbar et a, b yla jí ze všec h st r an pro jevo vána vděčno st , vyjadř o vaná co ne jt k livě ji. 4 . zář í k jed né ho d ině r ann í zt rat ila S yp hant a z o čí vr cho lky Kr ét y; a však pro to že vít r začal slá bno ut , ur azila t ent o den velice kr át kou část cest y, ačko liv všechny p lacht y b yl y r o zvinu t y. Ost atně nebylo t ř eba dbát na zpo ždění o čt yř iad vacet , nane jv ýš o o smačt yř icet hodin. Mo ře bylo krásné, po hoda nádher ná. Nic ne věst ilo , že by se p o časí mě lo v do hledné do bě změnit . Nezbýva lo než „nechat se nést “, jak ř ík ají ná mo ř níc i, a pla vba se sko nčí, až se Bo hu zlíbí. T at o k lid ná p lav ba b yla ve lice př íznivá p ro ho vo r y. Ost at ně i pr áce bylo má lo . B yl t o je n pro st ý do zor důst o jník ů, ma jí cíc h s lu žbu a k o šov ýc h h líd ačů na p ř íd i, aby o hlás ili p evn inu nebo náho d né lo dě. Had žina a Henr i d ' Albar et sedávali na z ádi na hor ní palubě na lavičce, kt er á jim b yla v yhr azena. T am ne jčast ěji ho vo ř ili ne už o minu lo st i, nýbr ž o bu do u cno st i, za je jíž p án y se n yní po važo vali. Chyst ali p lány, kt eré ho dla li co ne jd ř íve u skut ečn it ; nezapo mína li se s nimi svěř o vat st at ečnému Xar iso vi, kt er ý jak o by p at ř il k ro d ině. S ňat ek se měl s la vit ihned, jak mile se vr át í na ř ecko u půdu. To bylo smlu veno . Obcho d ní věc i Hadžiny E lizundo vé už nebudou př íčino u ani o bt íží an i o po žd ěním. Ro k, st r ávený v lidu milné m po slání, t o všechno zjed no d ušil! P ak , až se vyk o ná sňat ek, po st oupí Henr i d'Albar et kapit ánu To dro vi ve len í na kor vet ě a odveze si svo u mla do u cho ť do Francie, k d e ji p ak ho d la l do vézt do svého ro d išt ě. Nu že, pr ávě t en večer ho vo ř ili o t ěcht o zálež it o st ech. Jemný vá nek so t va vzdouval ho r ní p lacht y S yp hant y. Po divuho dný západ slu nce z jasnil o bzor, kde se vznáše lo ješt ě něko lik z lat ých p r uhů nad o bvo dem, le hce zamlženým na záp ad ě. Na pro t ějš í st r aně se t řp yt ily p r vní vyc házejíc í hvězdy. Moř e se chvělo v záp lavě svět élko ván í. No c slibova la, že bude velko lepá. Henr i d ' Albar et a Had žina se d áva li unáš et půvabem t o hot o ro zko šného večer a. Po zo ro vali pr uh jako by z b ílé ho kr ajkoví, kt er ý za sebo u zanecháva la kor vet a. T icho r u šilo jeno m p lesk án í br ig ant iny, je jíž záhyby je mně zvučely. Ani o n, ani o na nev id ě li n ic z t o ho , co neb ylo jimi a v nich. A byli- li nako nec o pět st rženi d o sk ut ečno st i, t ak jen p r o t o , že Henr i ďAlbar et zaslechl pro nášet své jmé no s jist o u na léha vo st í. Xar is st ál př ed ním. „Ve lit eli!. .. “ ř ek l Xar is po t řet í. „Co chcet e, př ít eli?“ o dpo věděl Henr i d'Albar et . Zdálo se, že Xar is vá há p ro mlu v it . „Co chceš, do br ý Xar is i?“ o t ázala se Hadžina. „Rád byc h vá m něco řek l, velit eli. “ „P ro sím?“ „P o slo u chejt e. Cest u jíc í k o r vet y. .. t i ho dní lidé, kt er é vezet e do je jich vlast i. . . do st ali náp ad a u lo žili mi vá m je j o známit . “ „Nu že, po slo uchám, Xar is i. “ „P o d íve jt e, velit eli. Věd í, že se vezmet e s Hadžino u... “ „Za jist é, “ o dvět il Henr i d 'Albar et s úsměve m. „To př ece nen í p ro nik o ho t aje mst v ím! “ „Nu že, t it o ho dní lidé by byli ve lmi šťast n i, kd yb y b yli s věd k y vašeho sňat ku. “ „A bu d o u jimi, Xar is i, budo u jimi a n ik d y ne mě la žád ná ne věst a t ako vý p rů vo d, kd yby t ak šlo shro máždit ko lem n í všechn y, kt er é vyk o u p ila z o t ro ct ví!“ „ H enr i! ... “ ř ek la d ívk a, cht ějíc ho přerušit . „Ve lit el má p r avd u, “ o d po věd ěl Xar is. „Rozho dně zde budou cest u jíc í k o r vet y a... “
„Až se d o st aneme d o Řeck a, “ po kr ačo val Henr i d'Albar et , „po zvu je všech n y na naši svat bu. “ „Do br á, velit eli, “ o d po věd ěl Xar is. „Avš ak po t ét o myš le nce na padla t y ho d né lid i d alš í. “ „T ak é t ak do br á?“ „Ješt ě lepší. Cht ějí vás po žád at , aby se sňat ek odbyl na S yphant ě. Co p ak není t at o st at ná kor vet a, kt er á je o d váží do Řeck a, jako by k o usk em je jic h v last i?“ „Bu d iž, Xar is i, “ o d po věd ěl Henr i ďAlbar et . „So uhlas ít e s t ím, dr ahá Hadžino ?“ M íst o o dpo vědi mu podala Hadžina r u ku. „Do br á o dpo věď, “ ř ekl Xar is. „Mů žet e cest u jíc ím S yp hant y o zná mit , “ př ipo jil Henr i ďAlbar et , „že se st ane t o , co žád ali. “ „Do br á, velit eli. Avšak ... “ ř ek l Xar is t ro chu váhavě, „t o ješt ě není všechno !“ „M lu v t ed y, Xar is i, “ ř ek la d ívk a. „Hned . T it o hodní lid é př iš li na do bro u myš lenk u , p ak na lep ší a p o t o m je nap ad la t ř et í, kt er á se jim zd á výt ečná!“ „Op r avd u t řet í?“ o d po věd ěl Henr i ďAlbar et . „A jaká je t a t ř et í myš le nka?“ „T a, aby ne je n sňat ek b yl s la ven na korvet ě, nýbr ž t aké aby byl vyko nán na š ir ém mo ř i. .. hned zít ra. Mezi n imi je st ar ý kněz... “ Náh le b yl Xar is p ř er u šen výk ř ikem ko šo vého hlídače, kt er ý byl na hlídce n a r áhnech př ed ního st ěžně: „Lo d ě po vět r u!“ Henr i ď Albar et ihned vst al a př ipo jil se ke kapit ánu Todro vi, kt er ý už pát r al u d aným s měr em. Lo ďst vo , sk lád ajíc í se as i z t uct u lo dí r ůzné t o náže, se o bje vilo ve vzdá leno st i ani ne šest i mil na v ýc ho d ě. Avšak byla - li nyní S yphant a, po st ižená bezvět ř ím, úp lně bez h nu t í, t o lo ďst vo , hnané po sledními závany vět ru, kt er ý nedo lét al až k e ko r vet ě, ji mu se lo nezbyt ně do st ihno ut . Henr i ďAlbar et se cho p il d aleko hledu a bedlivě po zorova l p lav bu t ěcht o lo dí. „Kap it áne Todr e, “ ř ekl a o br át il se k p rvn ímu d ů st o jn ík o v i, „t o t o lo ďst vo je př íliš vzdá leno , ab y šlo po znat jeho úmys ly a sílu. “ „Opr avdu, velit eli, “ o d po věděl p r vn í d ůst o jn ík , „t o t o lo ďst vo je ješt ě př íliš dalek o a za t ét o bezměsíč né no ci, kt er á bude velmi t ma vá, se nebudeme mo ci v ys lo v it . Nut no t edy počkat do rána. “ „Ano , t o je nu t né, “ ř ek l Henr i ď Albar et , „avšak prot ože t yt o ko nčin y ne jso u bezp ečné, d ejt e ro zk az, aby h lídk y ko naly co nejpeč livě ji s vo u po vinno st . Ať jso u učiněna t ak é všechna nezbyt ná o pat ř ení pr o př ípad, že by se t y lo d ě p ř ib líž ili k S yp hant ě. “ Kap it án To dro s u čin il ná lež it á o pat ř ení, kt er á byla ihned pro vedena. Na kor vet ě byla v yv inu t a ho r livá bd ělo st , kt er á mě la vyt r vat až do výc ho du slunce. Ro zu mí se sa mo sebo u , že vzhlede m k mo žno st em, kt er é se mo hly př iho dit , b ylo na p o zdějš í do bu o dlo ženo d efin it iv n í r o zho d nut í o sňat ku, kt er ý b y l po hnut kou Xar iso va zakro čení. Na prosbu Henr iho d'Albar et a se musela Hadžina o d ebr at do své kajut y. Po celo u no c se na kor vet ě spalo málo . Př ít o mno st o hlášené ho lo ďst va byla nat o lik závažná, aby znep o ko jova la. Po kud t o jen bylo mo žné, snažili se po zoro vat jeho po hyb y. Avšak k devát é ho dině se spust ila ve lmi hust á mlha a br zy je zt r at ili z o čí. Dru h ý d en př i výc ho du slunce zast ír alo ješt ě o bzo r něko lik p ar na v ýcho d ě. P ro to že vít r st ále ješt ě t éměř nefo ukal, ro zpt ýlily se t yt o pár y t epr ve k desát é ho d ině d o po led n í. Nic mé ně v t ěcht o mlhá ch nezpo zoro vali nic po dezř elého. Kd yž
se však ro zpt ýlil y, o bje v ilo se celé loďst vo ve vzdáleno st i ani ne čt yř mil. Z ísk alo t ed y o d včer ejšk a d vě míle s měr em k S ypha nt ě a více se nepř iblíž ilo je n p ro to , že mu mlha překážela v manévr ová ní. B ylo t o asi d vanáct lo d í, kt eré plu ly po háněny d lo uhými ves ly jako na gale jíc h. Ko r vet a, př i níž by ves la ne mě la žád n ý ú č inek vzh led em k je jí ve liko st i, zů st ávala st ále bez hnu t í na st ejné m mí st ě. Musela t edy vyčkávat , aniž mo h la u čin it jed in ý p o hyb. A p řece nebylo mo žné se mýlit v úmys lec h t o hot o lo ďst va. „To je skup ina neo byče jně p o d ezřelýc h lo d í! “ ř ek l k ap it án To d ro s. „T í m po d ezřele jš íc h, “ o d po věd ěl Henr i d 'Albar et , „že mez i nim i po znávám br ig u , kt erou js me mar ně pro následo vali v kr ét skýc h vodách!“ Velit el S yp hant y se ne mý lil. Br iga, kt er á zmize la t ak podivně za výběžk e m S car p ant a, byla vče le. Manévro vala t ak, aby se neo ddělila o d o st at ních lo dí, kt er é b yly p o d je jím ve le n ím. Zat ím se na v ýc ho d ě zved l mír ný vět ř ík. Podporo val ješt ě plavbu lo ďst va; avšak t yt o závan y, kt er é lehce čeř ily mo ř e, př ebíha jíce po jeho po vr chu, zhas ína ly jed en nebo d va uzly o d kor vet y. Náh le o d ho d il Henr i ďAlbar et daleko hled, kt er ý nevzdalo va l o d očí. „P ř ich yst at se k bo ji!“ vzk ř ik l. P rávě sp at ř il, jak z p ř íd ě br ig y vyr azil bíl ý o bláček, zat ímco vla jk a vyst upo vala na ko r mu . Dělo vý v ýst ř el dole hl ke kor vet ě. T at o vlajk a b yla čer ná a p la menné S se t áhlo po je jí lát ce. B yla t o vla jk a p ir át a S acr at ifa.
XIV. KAPITOLA
Sacratif To lo ďst vo , sk lád ajíc í se z dva náct i lodí, vyp lu lo včer a ze scarpant sk ých br lo hů . Př icházelo nab íd no ut ko r vet ě boj za po dmínek pro ni ve lmi nero vných, bu ď že b y napadlo kor vet u př ímo , nebo že b y ji o bk líč ilo ? T o bylo ú p lně jist é. Avšak pro nedo st at ek vět r u bylo nut no př ijmo ut t ent o bo j. Ost at ně i kdyby bylo mo žné vyhno ut se bo ji, b yl b y se t o ho Henr i ď Albar et zř ekl. Vla jka S ypha nt y ne mo hla, aniž b y se zneu ct ila, pr chat př ed vla jko u pir át ů ar chipe lu. Mezi t ěmit o d vanáct i lo ďmi byl y čt yř i br ig y s šest náct i až o smnáct i d ě ly. Ost at ních o sm lo d í ma lé no sno st i, ale opat ř ených le hko u dělo st ř elbo u, byl y ve lik é sa ik y o d vo u st ěžních ; se ny s př ímým st ěžňo vím, feku ly a sako lev y, vá lečně v yp r avené. Podle t o ho, co mo h li so ud it d ů st o jn íc i k o r vet y, bylo t o př es st o p aln ýc h jíc nů, jimž budo u mu set o d po víd at d vacet i d věma d ěly a šest i karo nád ami. Bylo t o sed m nebo o sm set mužů, s nimiž bude zápasit dvě st ě pad esát námo ř ník ů je jich mu žst va. Měl t o být nero vný bo j. N ic méně př evaha dělo st ř elect va S yp han t y jí mo hla do dat jist ou naději na úspěch, avšak s t o u po d mínko u, že si nenechá so up eř e př íli š př iblíž it . Bylo t edy nut né udr žet t ot o lo ďst vo ve vzd áleno st i t ím, že by se po stupně odzbro jo valy lo dě do bř e míř eným i salva mi. Kr át ce ř ečeno , šlo o t o, aby se učinilo všechno, co by př ekazilo zaháko vání, t o znamená bo j mu že prot i muži. V t o mt o př ípadě by př esila nako nec zv ít ězila, nebo ť t ent o čin it el má na m oř i ješt ě vět ší dů lež it o st než na ze mi, protože út ěk je ne mo žný a všechno je o bsaženo v t o m: t ot iž vylet ět do po vět ř í nebo se vzd át . Ho d inu po t é, co se mlha ro zpt ýlila, se lo ďst vo značně př iblíž ilo ke kor vet ě, kt er á se nacházela v sit u aci, jako by kot vila na r ejdě. Henr i d'Albar et po zo ro val neu st ále plavbu a o brat y pir át u. Př ípr avy k bo ji byl y na jeho lo d i u činěn y r ych le. Všic hni, důst o jníc i i mužst vo byli na svých míst ech. T i z cest u jíc ích, kt eř í b yli s iln í, žádali, aby s mě li bo jo vat v ř adách mužst va a ab y jim d a li zbr aně. Napro st é t icho p anova lo v bat er ii a na palubě. Bylo r ušeno sot va něk o lik a slo v y, kt er é velit el v yměnil s kapit ánem Todrem. „Nenechá me se zaháko vat , “ řekl mu. „V yčkáme, až pr vní lo dě bud o u na do st řel a vypá líme d ěla na levé m bo ku. “ „Bu d eme st ř ílet , abycho m p o t ápěli, nebo abycho m zbavo va li st ěžňo ví?“ ot ázal se p r vní d ů st o jník. „Ab yc ho m pot ápěli. “ To bylo ne jlep š í, co se d alo učinit v bo ji s pir át y, t ak st r ašlivým i, k d yž se zaháko vali, a zv lášt ě s t ímt o Sacr at ife m , kt er ý pr ávě drze vzt yč il svo ji čer no u v la jk u . A u činil- li t o , zajist é spo léha l, že nezůst ane naživu ani jed iný č lo věk z kor vet y, kt er ý b y se mo hl ch lu b it , že ho vidě l t vář í v t vář. K jedné ho d ině po po led n i b ylo lo ďst vo už jen as i míli po vět ru. Blíž ilo se ust avičně p o mo cí sv ýc h vese l. S yp hant a, no sem o br ácená k severo západu, se s o bt ížemi d r žela v t o mt o směr u. P ir át i t áhli pr ot i ní v bit evní čář e - dvě br ig y upro st řed a d vě o st at ní na o bo u ko ncích. Manévro vali t ak, aby o bepluli ko r vet u zp řed u a zezad u, aby ji se vř eli do kruhu, jeho ž po lo měr se po nenáhlu z menš í. Jejich ú mys le m b ylo zř ejmě zas ypat ji nejdř íve so ust ředěným o hně m a pak ji vz ít zaháko ván ím. Henr i d 'Albar et po cho p il t ent o manévr , pro něho t ak nebezpečný a ne mo hl mu zabr ánit , nebo ť byl o dsouzen k nečinno st i. Avšak snad se mu po d ař í p ro r azit t ut o čáru d ělo vými v ýst ř ely d ř íve, než ho sevř e ze všech st r an. Dust o jníc i se u ž v
du chu t ázali, p ro č je jich ve lit el nedává rozkaz k zaháje ní pa lby pevným a k lid n ým h lase m, kt er ý znali. Ne! Henr i d 'Albar et ho d la l p á lit jen na jis t o a cht ěl, aby se nepř ít el př iblíž il na do st ř el. Up lynu lo ješt ě d eset minu t . Všichni čekali, miř ič i s o kem u mušk y s vého děla, d ů st o jn íc i bat er ie v po ho t ovo st i t lu mo čit ve lit elo vy r o zkaz y, lo dníc i na palu bě, p ř elet u jíc í zr akem pavézy. Nepadne n yn í p r vn í sa lva o d nepř ít ele, k d yž mu t o vzd ále no st do vo lu je u čin it s vyh lídka mi na úspěch? Henr i ďAlbar et st ále mlče l. Po zoro val čár u, kt er á se začína la zahýbat na o bou ko ncích. Br ig y u p ro st řed - a jedno u z nich byla t a, kt er á vzt yč ila čer no u S acr at ifo vu vla jk u - byly u ž ani ne míl i vzdáleny. Avšak nesp ěcha l- li ve lit e l S yphant y zahá jit palbu, nezdálo se, že by vů d ce lo ďst va s t ím mě l nasp ěch v íce než on. S nad doko nce zamýš le l př ir azit k e ko r vet ě, aniž b y v yp á li l jed ino u r ánu z děla, aby p ak vr h l na k o r vet u něko lik set svýc h lid í. . Henr i ďAlbar et měl k o nečně zat o, že nesmí dé le vyčkávat . Po slední záva n, kt er ý za lét l až k e k o r vet ě, mu u mo žnil ot očit se o čt vrt inu. Nař ídil s vé po st aven í t ak, aby mě l o bě br ig y z bo ku a vzkř ikl, když nebyl y vzdá leny už ani půl míle: „P o zo r na palubě a v bat er ii! “ Lehk ý r u ch vzn ik l na lo d i a p o něm nás ledo valo úplné t icho . „Zamíř it !“ zvo la l Henr i ďAlbar et . Ro zk az ihned o p ako vali d ů st o jníc i a miř ič i bat er ie na míř ili pečlivě na t ru p o bo u br ig , zat ím co miř ič i na palubě míř ili na st ěžňo ví. „P al!“ vzkř ik l ve lit e l ďAlbar et . S alva na levé m bo k u zahř mě la. Z paluby a z bat er ie kor vet y vyc hr lilo jedenáct děl a t ř i k aro nád y o heň, mezi jiným něko lik párů o něch ko ulí, kt er é jso u př izpůso beny zbav it na kr át ko u vzdáleno st lo ď st ěžňo ví. Jak mile se dým, hnaný nazad , ro zp lyn u l na o bzo r u, mo h l b ýt ko nst at o ván účinek salv y na o bě lo d i. Nebyl ú plný, ale přece byl značný. Jed na z o bo u br ig , zau jíma jíc íc h st řed čár y, byla zasažena nad čarou po no r u. M imot o bylo zp řet r háno něko lik la no vých zápor a par dnul, je jí př ední st ěžeň, p ro st ř elen ý něko lik st o p nad p alu bo u, p ad l do př ed u a ur azil ko nec hlav n ího st ěžně. Za t ěch o ko lno st í bu d e br iga pot ř ebovat jist o u do bu k opr avě svého po škození; avšak mo h la st ále p lo ut ke kor vet ě. Pro kor vet u t ed y ne b ylo t ímt o po čát k em bo je zmír něno nebezp ečí, že bude o bklíčena. Vskut ku, o st at ní d vě br ig y, nacházejíc í se na o bo u ko ncích pr avého i levé ho k ř íd la, do razily nyní napr ot i S yphant ě. Odt amt u d se k ní zača ly b líž it o blo uk em; neu čin ily t o však , an iž ji nep o zd ravily po ř adě salvo u, kt er é nemo hla u jít . Byla t o dvo jí nešťast ná r ána. Zad ní st ěžeň kor vet y byl př er ažen. Skácel se, nest r hl však našt ěst í n ic z la no ví h la vn ího st ěžně. Záro veň byl r o zt ř íšt ěn jeden č lu n. Žalo st nějš í však b ylo , že p ad l jeden důst o jník a d va lo dníc i, zasaženi výst řele m, nep o čít aje t ř i nebo čt yř i jiné, kt eř í byli t ěžce r aněni a dopr aveni do mezipa lubí. Henr i d 'Albar et d al ihned ro zkazy, aby hor ní palu ba byla bez ot álení uklizena. Lana, p lacht y a ku sy r áhen b yl y za chvíl i po sbír ány. M íst o se st alo opět vo lné a p ř íst u p né. Nesmě l se p r o mešk at ani o kamž ik. Bo j dě lo st ř elect va se mě l zač ít s vět ší p r u dko st í. Ko r vet a, nacházejíc í se mez i dvě ma o hni, se bude muset br ánit na o bo u st ranách. Vt o m d ala S yp hant a no vo u salvu a t a byla míř e na t ent okr át t ak do bř e, že dvě lo d ě lo ďst va - jed na sena a jed na saika - zasažené zplna po d čárou po noru, se v něko lik a o k amžic íc h p o t o p ily. Mužst va mě la čas pr ávě jen na t o, aby se vr h la do člunů a do st ala se na o bě br ig y ve st ř edu, na kt er é byla ihned př ijat a. „Hu r á! Hur á!“
T ak vzk ř ikli ná mo ř níc i kor vet y p o t o mt o d vo jím v ýst ř elu , kt er ý b yl k e ct i je jí m d ě lo st ř elců m. „Dvě jd o u ke dnu!“ řekl kapit án To dro s. „Ano , “ o dpo věd ěl ve lit el Henr i ď Albar et , „avšak darebákům, kt eř í na n ic h byli, se po d ař ilo do st at se na br igy a o bává m se st ále zaháko vání, př i ně mž budo u mít počet ní převahu . “ Ješt ě čt vrt ho d in y t r vala p alba z o bou str an. P ir át ské lodě mize ly r o vněž jako ko r vet a v bílé m d ýmu a bylo nut no vyčkat , až se dým r ozpt ýlí, aby se po znalo , jak s i navzá je m u b líž ily. Bo hu žel, byla t at o ško da na S yphant ě značná. Něko lik lo d n ík ů b ylo zabit o ; jiní byl i r aněn i, vět šino u t ěžce. Franco u zsk ý d ů st o jn ík , zasažený do pr sou, padl pr ávě v okamžik u , k d yž mu velit el u d íle l r o zk azy. Mrt ví a r anění byl i ihned o dneseni d o po dp alu b í. Lék ař a jeho po mo cníc i už nest ačili o bvazo vat a pro vád ět oper ace, kt er é vyžado val st av t ěch, kt eř í byl i zasaženi p ř ímo ko u le mi nebo nepř ímo kusy dř eva na palubě nebo v bat er ii. Tř ebaže ješt ě neb yla zahá je na palba z ručnic mez i lo děmi, kt er é byly o d sebe st ále na p ů l do st řelu z d ěla, t ř ebaže nebylo zapot řebí vyt aho vat koule a st řep in y, nic mé ně b yly r án y vážné a záro veň st rašlivé. P ř i t ét o př ílež it o st i nech ybě ly ženy, kt er é se uchýli ly do podpalubí, př i s vé po vinno st i. Hadžina E lizu nd o vá jim byla př ík lade m. Všechny spěcha ly o šet řo vat r aněné, a dodáva ly jim o d vahu a po silu. T ehd y o pu st ila st ará zajat k yně S car pant a svůj t emný út ulek. Po hled na kr ev j i neděsil a bezpo chyb y běh je jího ž ivot a ji už ne jedno u uvedl na bo jišt ě. Př i s vit u la mp v mez ip alu b í se sk lá ně la k po st elím , na nichž spo číva li r anění, po máha la p ř i ne jbo lest ně jš ích o p er acích a k d yž no vá salva zat řásla kor vet ou až po špičk y je jíc h st ěžňů, ani jed in ý p o hyb je jích o čí nepro zr azo val, že by jí t y st r ašlivé r án y zast r ašo valy. P řest o se blíž ila ho d ina, k d y mužst vo S yphant y mě lo být př inuceno bo jo vat o bnaženými zbr aně mi s p ir át y. Jejic h čár a se uzavř ela, je jic h kr uh se ú žil. Ko r vet a se st ala c íle m so u st ř eděné palby. Avšak br ánila se st at ečně pro čest v la jk y, kt er á st ále v lá la z je jí k o r my. Její dě lo st ř elect vo pů so bilo velik é šk o d y v lo ďst vu . Zničen y b yl y ješt ě jiné dvě lodě, saika a fe luka. Jedna se pot op ila. Dru há, zasažená žhav ými p la men y, br zy zmize la v pla menech. Nic mé ně zahák o vání b ylo nevyhnut elné. S yphant a by mu mo hla unik no ut jed ině t ehdy, kdyby pror azila kr uh, kt er ý ji svír a l. To nebylo mo žné k vůli nedo st at ku vět ru , zat ímco p ir át sk é lo dě, hna né svým i ves ly, se blíž ily, a zužo valy svů j kruh. Br ig a s čer no u vla jk o u neb yla už dále než na do st řel z p ist o le, k d yž v ypá lila celo u salvu. Ko u le ud eř ila do ko vání zadní st ěny kor vet y a zbavila ji kor mid la. Henr i ďAlbar et se t ed y p ř ich yst al př ivít at út ok pir át ů. P alba z r učnic zazněla na o bo u st r anách. Ru čnice, k ar abiny a pist o le chr lily déšť ku lí na S yphant u . Mno ho lid í bylo zasaženo a t éměř vš ichni byli s mr t elně r aněni. Dvacet kr át mo hl být t refen Henr i ď Albar et ; avšak st ál k lidně a bez hnut í na s vé m můst ku, a dával ro zk azy se st ejno u chladno kr evno st í, jako by ve le l př i čest né salvě př i př ehlíd ce esk adr y. Vt o m se mo h la mezer ami v d ýmu o bě ne př át elská mužst va spat ř it t vář í v t vář. B ylo slyšet st rašlivé p ro k línán í lup ičů. Na br ize s čer nou vla jko u pát r al Henr i ďAlbar et mar ně po Sacr at ifo v i, je ho ž pouhé jmé no budilo hr ůzu po celé m ar chip e lu . T ehd y p o pr avém i le vé m bo ku br iga a jedna z t ěch lo dí, kt er é uzavír aly čár u, a b yly zezad u podporo vány o st at ními lo d ěmi, p ř ir azily k e k o r vet ě, kt er á se p ř i t o mt o do t ek u zachvěla. Do bře vr žené háky se zachyt ily lano ví a spo jily všechn y t ř i lo d ě. Jejich d ě la mu se la u mlk no ut ; avšak prot ože jejich st ř ílny byl y pro pir át y
p r avými p r ůlo my, zů st ali d ě lo st ř elc i na svýc h míst ech, aby je br ánili seker ami, p ist o le mi a kopími. T ako vý b yl ve lit elů v ro zkaz, daný bat er ii v o kamž iku, kdy o bě br igy př ir azily k e ko r vet ě. Náh le zazněl o devšad po kř ik , a t o s t akovo u pr udkost í, že př ehluš il na o kamžik t řesk p alb y. „Na ko r vet u! Na kor vet u!“ Bo j mu že s mužem se pak st al hr ůzným divad le m. Ani sa lvy z kar abin, pist o lí a pu šek, ani r án y sek er ami a ko p ími ne mo hly zabr ánit t ěmt o zuř ivců m, š ílen ýc h vzt ekem, lačn ých k r ve, aby v n ik li na ko rvet u. P álili z ko šů vr hajíce g r anát y, kt er é činil y pa lubu S ypha nt y neudr žit elno u, i kd yž i t a jim o d po víd ala ze sv ých ko šů zbr aněmi svých ko šo vých hlídačů. Henr i d'Albar et vid ě l, že je nap ad en ze všech st ran. Jeho pažení, t řebaže bylo v yšš í než li pažen í o bo u br ig , bylo do b ývá no út okem. P ir át i př eskako vali z r áhna na r áhno a př eř ezávajíce p ro vazy pa lic, hr nuli se nezadr žit elně na pa lubu. Co záleže lo na t o m, že někt eř í b yli zabit i, nežli se na ni do st ali! B ylo jich t o lik , že t o vůbec ani nep o zoro vali. Mu žst vo ko r vet y, zmen šené nyn í an i n e na d vě st o vk y zd r avýc h lid í, mě lo bo jo vat pro t i více než šest i st ů m. Vskut ku, o bě br ig y po sk yt o valy ust avič ně pr ůcho d no vým út o čníkům, kt er é př iváže ly č lu n y lo ďst va. Byla t o síla, kt er é t éměř nebylo mo žné odo lat . Krev br z y t ek la po p alubě S ypha nt y p ro ud em. Ranění v kř ečích u mír ání se ješt ě zvedali, ab y d ali p o slední r ánu z pist o le nebo d ýk o u. Všechno sp lýva lo v d ýmu . Avšak ko r fsk á vla jka se nemě la sklo nit , po ku d zbu d e jed in ý, k do ji bu d e hájit . V t ét o st r ašlivé ř eži se Xar is bil jako lev. Neopu st il ho r ní p alu bu . Dvacet k rát zachr ánila je ho sek er a, kt ero u dr žel za t opůrko silno u pěst í, Henr imu d'Albar et o vi živo t . T en však v t o m zmat ku, kd y ne mo hl prot i po čt u nic dělat , se st ále o vládal. Nač mys le l? Na kapit ulac i? N iko liv. Fr anco u zsk ý d ů st o jn ík se nevzdá p ir át ům. Co t ed y u čin í? Bu d e nás ledo vat st at ečného Bisso na, kt er ý se př ed deset i měs íc i za st ejn ých o ko lno st í vyho dil do po vět ř í, ab y neu p ad l d o t ur eck ých r u ko u ? Znič í s kor vet ou o bě br ig y, p ř ipo ut ané k je jím bokům? Avšak t o by zna me na lo st r hno ut do zk ázy i r aněné S yp hant y, zajat ce, vyr va né Niko so vi S t ar ko vi, t yt o ženy a d ět i!. .. To znamena lo o bět o vat Hadžinu! ... A daruje- li S acr at if t ěm, kt eré u šet ř í výbuch, živo t , jak t ent o kr át u nik no u hrůzám ot roct ví? „P o zo r, velit eli! “ v yk ř ik l Xar is a vr hl se př ed něj. Ješt ě vt eř ina a Henr i d ' Albar et by byl býva l s mr t elně r aněn. Avšak Xar is po p ad l o běma r u k ama p ir át a, kt er ý ho cht ěl sko lit , a hodil ho do moř e. Tř ikr át cht ěli jin í pr o nikno ut k Henr imu d 'Alb ar et o vi, t ř ik r át je sko lil Xar is k e sv ým no hám. Nic mé ně palu ba kor vet y byla n yn í ú p lně zap lavena sp o u st o u út o čn ík ů . Jeno m sem t am se o zval v ýst ř el. Bo jo valo se hlavně o bnaženými z br aně mi a k ř ik př evlád al nad lo mo zem r an. P ir át i se už z mo cnili př edního k ast elu a zap lav il i ce lý p r o st o r až k h lav n ímu st ěžni. Po nenáh lu t lač ili mu žst vo k ho rní pa lubě. B ylo jich ne jméně deset na jedno ho. Jak by b ylo mo žné o do lat ? I kdyby cht ěl nyní ve lit el d'Albar et vyho dit kor vet u do po vět ř í, nemo h l b y t o pro vést . Út očníc i dr želi vc ho d do ot vorů ved o u cích do nit r a lo di. Hr nuli se d o bat er ie a d o mez ip a lu b í, k d e po kr ačo vali v bo ji se st ejno u zuř ivo st í. Že b y se někdo dost al do prachár ny, na t o nebylo an i po myš le n í. Ost at ně všud e vít ězili p ir át i p ř esilo u. Jeno m hr áz z t ěl r aněných ne bo mrt výc h d ru hů je d ě lila o d zádi S yphant y. P r vn í ř ady, t lačené po sledními, př ekročily t ut o
hr áz a učin il y ji ješt ě vyšš í t ím, že k n í p ř ib yly no vé t r u p y. Po t o m, bro d íce se v kr vi, vr hli se p ir át i út o kem na ho r ní palubu. T am se shro mážd ilo asi p ad esát mužů a pět nebo šest důst o jníků s kapit ánem To d rem. Obk lo p ili s vého velit ele s o d ho dlá n ím záp asit do po sled n ího d echu . Na t ét o t ěsné pro st oře t o byl zo u fa lý bo j. Vla jk a, kt er á sp ad la z ko rmy se zad ním st ěžněm, b yla o p ět vzt yčena na z adní t yč i. B ylo t o poslední míst o, kt er é čest vele la br án it do po sled n ího muže. Avšak jak ko liv b yla st at ečná, co mo hla t a ma lá hr st ka nadělat prot i pět i nebo šest i st ů m pir át ů, kt eř í zapla vili p ř ed ní k ast el, p alu bu , ko še, o dk ud pr šel d éšť gr anát ů ? Mu žst vo lo ďst va neu st ále př icházelo na po mo c pr vním út o čník ů m. Zat ím co po čet obhájců se každou minu t u menš il, lu p ičů neu b ýva lo . Ale t at o ho r ní p alu ba b yla jak o by t vr zí. Bylo nut né podnikno ut na ni něk o lik út o k ů. Nelze v ylíč it , co kr ve st álo její do byt í. Ko nečně byla je jí o br ana p ro lo mena ? Mužst vo S yphant y muse lo u st u po vat po d lav i nou až k pažení. T am se sesk u p ilo ko lem vla jk y, kt er é u čin ilo hr ad bu sv ými t ěly. Henr i ďAlbar et upro st řed nic h s d ýk o u v jed né a pist o lí v dru hé r uce d al po sled n í r án y. Ne! Velit el ko r vet y se nevzd al! B yl př emo žen přesilo u! Cht ěl zemř ít ... Mar ně! Zd álo se, že t i, k do na něj ú t o čili, mě li t ajný r o zkaz zajmo ut ho živého , rozk az, kt er ý ne jzu ř ivě jš í z n ich st ál živo t pod Xar iso vo u sekerou. Henr i ď Albar et b yl k o nečně zajat s t ěmi důst o jník y, kt eř í z byli naž ivu po jeho bo ku. Xar is a o st at ní lo d n íc i ne b yli scho pni o dpor u. Vla jka S yphant y na je jí zád i p ř est ala vlát . Záro veň zazněly o d evšad v ýk ř ik y, proklínání, hur á. Vít ězo vé ř vali na o slavu svého vůdce: „S acr at if! . .. S acr at if! “ Vů d ce se pak o bjevil nad rou ben ím k o rvet y. Spo u st a p ir át ů se ro zest o up ila, ab y mu u d ěla la míst o . Kr áčel po ma lu na záď a aniž by na t o dbal, šlapa l p o t ělech svýc h d r u hů. P ak vyst o upil po zkr vavěném scho d išt i na ho r ní p a lu bu , p ř ist o u p il k Henr imu ďAlbar et o vi. Velit el S yp hant y sp at ř il k o nečně t o ho, jeho ž dav pir át ů po zdravo val jak o S acr at ifa. B yl t o Niko s St ar ko s!
xv. KAPITOLA Rozuzlení Bo j lo ďst va s kor vet ou t r val t éměř t ř i a p ů l ho d in y. Na st raně út o čník ů b ylo ne jmé ně st o p adesát mrt výc h nebo raněnýc h a t éměř t o lik t aké mezi mužst vem S yp hant y ze d vo u set p ad esát i. T at o čís la svědčí o t o m, s jako u zuř ivo st í bylo na o bo u st ranách bo jo váno . Avšak nakonec zvít ězila přesila nad st at ečno st í. Vít ězst ví ne b ylo sp r aved livé. Henr i ď Albar et , jeho důst o jníc i, jeho lo dníc i a cest u jíc í n yn í b yli v r uko u nesmiř it elné ho Sacr at ifa. S acr at if a St ar ko s byla o pr avd u jedna oso ba. Až do sud nikdo nevěděl, že se po d t ímt o jméne m sk r ývá Řek , ro dák z Magna, zr ádce, kt er ý se př ipo jil k ut isko vat elů m. Ano , Niko s St ar ko s vele l lo ďst vu, jeho ž děsné výst ř edno st i byl y po st r achem t ěcht o mo ř í. S hnu sným po vo láním p ir át a slučo val ješt ě mno hem hnusně jš í o bcho d. Pro d ával bar bar ům, nevěř íc ím, své kr aja ny, kt eř í unik l i t ur eckým hr ůzám! O n, S acr at if! A t ot o váleč né, či sp íš p ir át ské jméno bylo jmé no s yna Andr o nik y St arko vé! S acr at if - n yn í je j bu d eme t akt o nazývat - S acrat if už po mno ho let mě l st ř ed isk o svýc h o p er ací na S car pant ě. T am v nezná mýc h zát okách výcho dního po bř eží b yla h lav n í st ano višt ě jeho lo ďst va. T am t voř ili jeho kumpáni bez vír y a záko na, kt eř í ho slep ě po slo u chali a na ni chž mo hl žádat každý nás ilný a o dvážný čin, mu žst va asi d vacet i lo d í, nad nimiž mě l hlavní ve le ní. Po p ř íjezd u na Ko r lu na Kar yst ě odplul S acr at if r o vnou na S car pant o . Jeho úmys le m b ylo , začít o p ět kamp aň v ar ch ip e lu v nad ě ji, že se set k á s ko r vet o u, kt ero u vid ě l vyp lo ut a je jíž účel zna l. Nic mé ně, i když se zabýva l S ypha nt ou, nezř ek l se hled at Had žinu E lizundo vou a je jí mil io ny pr ávě jako po mst y nad Henr im ďAlbar et em. P ir át sk é lo ďst vo t ed y začalo pát rat po kor vet ě; avšak ačko liv S acr at if o n í čast o slyše l a o d vet ě, kt ero u ko nala na pir át ech sever ního archipe lu, nepo dař ilo se mu na jít je jí st o p y. Jak u ž b ylo ř ečeno, nevele l v bit vě u Le mnu, v níž zast ih la kap it ána St rad enu smrt ; avšak pr chl z příst avu T haso s, když využ il bit vy, kt erou sved la k o r vet a ned alek o p ř íst avu. V t é do bě však ješt ě nevěděl, že S ypha nt a př ešla po d velen í Henr iho ďAlbar et a, a dozvěděl se t o t epr ve, když je j spat ř il na t r hu ve S carpant ě. Kd yž o pu st il T haso s, zast avil se S acr at if u S yr y a o p u st il t ent o o st ro v po u ze čt yř icet o sm hodin př ed př íjezdem k o r vet y. Nemýli l se, k d yž so udil, že sako leva od p lu la k e Kr ét ě. T am v p ř íst avu Gr abusa čekala br iga, kt er á mě la S acrat ifa do pr avit na S carp ant o , k de se cht ěl př ipravit na no vo u výpr avu. Kor vet a spat ř ila br ig u k r át ce pot é, co opust ila Gr abu su , a p ro následo vala ji, an iž ji mo h la d o ho nit - t ak ji p ř ed čila r ych lo st í. S acr at if po znal d o bře S yp hant u. Vr hnout se na ni, po kusit se ji zaháko vat , uko jit t ím svo u zášť, že ji zn ič í - t o bylo jeho pr vní myš le n ko u. Avšak pot o m uvážil, že bu d e lép e nechat se pro násle do vat podél kr ét ského po bř eží, př ivábit kor vet u až k o st ro vu S carp ant u a pot om z mizet v jedno m z úkr yt ů, kt er é byl y zná mé jen je mu . To se st alo a velit el p ir át ů př ipr avo val své lo ďst vo, aby napadlo S yphant u, když o ko lno st i ur ych lil y r o zho d nut í t o hoto dr amat u. Víme, co se st alo , v íme, proč S acr at if př iše l na t r h do Ar kassy, víme, že k d yž naše l mez i za jat ci v bat ist anu Hadžinu E lizundo vou, o cit l se t vář í v t vář Henr imu ďAlbar et o vi, velit eli ko r vet y. Od ho d lán, v íce než k d y jind y, z mo cnit se Hadžiny E lizundo vé, po mst ít se na své m so ko vi a zn ič it ko r vet u, odvlek l S acr at if S kopela a vr át il se na západ ní
po bř eží o st ro va. Že Henr i d 'Albar et má v úmys lu S carpant o ihned opust it a do pr avit zajat ce do vlast i, o t o m nebylo po chyb. Lo ďst vo bylo t edy t éměř úplně shro mážd ěno a vyp lu lo hned následu jíc í den. Oko lno st i byly jeho plavbě p ř ízn ivé, S yphant a padla do jeho mo ci. Kd yž S acr at if vst o u p il na k o r vet u, byly t ř i ho diny o dpo ledne. Vít r začal vzr ůst at , což u mo žnilo o st at ním lo dím post avit se t ak, aby mě ly S yp hant u st ále v o hni s v ýc h dě l. Po kud se t ýkalo o bo u br ig, př ipo ut an ýc h k je jím bo k ů m, t y mě l y ček at , až se náčeln ík o v i zlíb í vsedno ut na t u či o nu. Avšak v t é chv íli na t o nepo mýš le l a asi st o pir át ů zůst alo s ním na ko r vet ě. S acr at if ješt ě velit ele d ' Albar et a neo slo vil. V yměnil po uze něko lik s lo v se S ko p ele m, kt er ý d al o d vést zajat ce, důst o jník y i ná mo ř ník y, do mezipa lubí. T am b yli p ř id áni k t ěm druhům, kt eř í b yl i zajat i v bat er ii a mez ip a lu b í; p ak b yl i vš ich n i p ř inuceni sest oupit do po d p alu b í, jeho ž po k lo p y se nad n imi zavř ely. Jak ý o su d jim byl př ich yst án? Nepochybně st r ašlivá s mr t , kt er á je zahubí a znič í i S yphant u! Na hor ní p alu bě zb yl i je n Henr i d'Al bar et a kapit án Todro s, o dzbroje ní, spo ut aní, st ř ežení. S acr at if, o bk lo pen ý asi t u ct em svých ne jo bávanějš íc h pir át ů, k nim př ist o upil. „Nevěd ěl jse m, “ p r av il, „že S ypha nt ě velel Henr i d'Albar et . Kdybych t o věd ěl, neváha l bych mu nab íd no ut bo j v kr ét skýc h mo ř ích a neše l by už do S carp ant a d ělat ko nk ur enci milo sr d n ým br at ř ím! “ „Kd yby nás N ik o s St arko s o čekával v kr ét ských mo ř ích, “ odpo věděl ve lit e l ďAlbar et , „vise l b y u ž na ráhně př edního st ěžně S yphant y! “ „Op r avd u ?“ řek l S acrat if. „To je r ychlá a ukvapená spr avedlno st ... “ „Ano ... spr aved lno st , kt er á nálež í vůdci pir át ů!“ „Mě jt e se na p o zo ru, Henr i d ' Albar et e, “ zvo la l S acr at if, „mě jt e se na po zo r u ! Vaše ráhno př ed ního st ěžně je do sud na kor vet ě a st ačí, abych dal zna mení. . . “ „De jt e!“ „Dů st o jn ík se nevěš í, “ vzkř ik l k ap it án To d ro s, „n ýbr ž st ř ílí! T at o po nižu jíc í s mrt ... “ „Není jed iná, kt ero u mů že zp ů so bit hanebník! “ odpo věděl Henr i ďAlbar et . Po t ěcht o slo vech u d ěla l S acr at if po sunek, jeho ž význa m z na li p ir át i až př íliš do bř e. B yl t o ro zsudek smr t i. P ět nebo šest mu žů se vr hlo na Henr iho ďAlbar et a, zat ímco o st at ní dr želi kap it ána To d ra, kt er ý se snažil zpř et r hat svá pout a. Velit el S yp ha nt y b yl o d vlečen za nejhr ozně jš ího pro klínání na př íď. Už byl p ř es r áhno př eho zen pro vaz a za něko lik vt eř in by byla ha nebná po pr ava fr anco u zského d ů st o jn íka odbyt a, když vt o m se na pa lubě o bjev ila Had žina E lizu nd o vá. Dívk a b yla p ř ived ena na S acr at ifův r o zkaz. Věděla, že vůdcem t ěcht o pir át ů je Nik o s St ar ko s. Avšak ani je jí k lid , ani je jí hr do st ji neo pust ily. A ne jdř íve je jí o či h led aly He nr iho d'Albar et a. Nevěděla, je- li naž ivu mez i svým zd ec imo van ým mu žst vem. S pat ř ila je j!. .. Žil. . . žil a mě l po dst o upit po t u p no u smrt ! Had žina E lizu nd o vá se k němu rozběhla a vo la la: „Henr i!. .. Henr i!. .. “ P ir át i je cht ěli ro zt r hno ut , když vt o m st anul něko lik kro ků od Hadžin ya Henr iho d'Albar et a S acr at if, kt er ý př iše l na př íď kor vet y. Pozorova l o ba s krut ou ir o nií.
„Had žina E lizu nd o vá je v r uko u Nik o se St ark a!“ ř ek l a zkř íž il r uce na pr sou. „Má m t ed y v mo ci dědičku bo hat ého ko r fsk ého bank éř e. “ „Děd ičk u k o r fsk ého bank éř e ano, ale ne děd ict ví! “ o dpo věděla chlad ně Had žina. To mut o rozdílu nemo hl S acr at if p o ro zu mět . Po kr ačo val t ed y d ál: „M ys lí m, že nevěst a Nik o se St arka mu neo depře svou r uku, když je j o pět našla po d jméne m S acrat if! “ „Já?“ vzk ř ik la Had žina. „V y! “ o d vět il S acr at if s ješt ě vět ší ir o nií . „Že jst e vděčná šlechet nému ve lit e li S yp hant y za t o , že vás v yk o u p il, t o je sp r ávné. Avšak co uděla l o n, o t o jse m se po ku sil i já. P ro vás, ne p ro t yt o zajat ce, o kt er é nedbám, ano , pro vás jse m cht ěl o bět o vat celé svo je jmě n í. O o kamž ik déle, kr ásná Hadžino , a byl bych se st al vaš ím p áne m. .. či sp íš vaším o t ro kem! “ P ř i t ěch slo vech po st o up il S acr at if vpř ed. Dívka se ješt ě více př it isk la k Henr imu d'Albar et o vi. „B íd ák u !“ vzkř ikla. „E h, ano, jse m n iče ma, Had žino, “ o dpo věděl S acr at if. „P rot o spoléhá m na vaše mil io n y, ab ych v yváz l z bíd y! “ Po t ěcht o slo vech po k ro čila d ívka k S acrat ifo vi. „N ik o si St ar ku , “ ř ek la ch ladným hlas em, „Hadžina E lizundo vá už nemá ma jet ek, po kt erém t o u žít e! T ent o ma jet ek rozdala, když napr avo vala z lo , kt er é nap áchal je jí o t ec, aby ho získ al. Nikos i St ar ku, Hadžina E lizundo vá je n yn í chudo bnějš í, než po sled ní z nešťast níků, kt er é S yphant a vezla do vlast i!“ To t o nenad álé pro hlášen í zp ů so bilo v S acr at ifo vi o brat . Jeho cho vání se náh le změ n ilo . V jeho o čích zap lá l b lesk vzt eku. Ano -, dosud spo léha l na mil io ny, kt er é by Had žina E lizu nd o vá o bět o vala, aby zachr ánila ž ivot Henr iho ďAlbar et a! A z t ěcht o milio nů - ř ek la t o s př ízvukem o pr avdo vo st i, nepř ipoušt ějíc í m po chyby - nezbýva lo u ž nic! S acr at if hled ě l na Had žinu , hleděl na Henr iho ďAlbar et a. Skopelo je j po zo ro val; zna l je j nat o lik , aby věděl, jaké bude rozuzlení t o hot o dr amat u. Ost at ně ro zk azy, ved ené k zničení ko rvet y, mu byly už dány a jen čekal na zna men í, ab y je v yk o nal. S acr at if se k němu o brát il. „Jd i, S ko pelo !“ ř ek l mu . S ko p elo , následo vaný něko lika k u mp án y, sest o up il p o scho d išt i, vedo u cím k bat er ii a zamíř il k pr achámě v zadní část i S ypha nt y. Záro veň S acr at if r o zk ázal p ir át ům, aby př ešli na br ig y, př ipout ané k bo k ů m kor vet y. Henr i ď Albar et po cho p il. S acr at if nechc e uko jit svou po mst ycht ivo st jen jeho s mrt í. St a nešťast ník ů jso u o d souzena zahyno ut s ním, aby nená v ist t o ho t o net vor a byla ú p lně u ko jena. Obě br ig y u ž u vo ln il y s vé hák y a zača ly se vzdalo vat , když r ozvinu ly někt er é placht y, ab y po d po ro valy je jich ves la. Ze všech pir át ů zbylo na kor vet ě jen as i dvacet . Jejic h č lu n y ček aly p o d él S ypha nt y, až jim S acr at if ro zkáže, aby s ním do nich vst o upili. Vt o m se o bje v il S k o p elo se svými lid mi o pět na palubě. „Nasedat !“ řek l S ko p elo . „Nased at !“ zař val S acr at if st r ašlivým hlase m. „Za něko lik minut nezbude z t ét o pro k let é lo d i n ic! Oh, nep ř ál s is po nižujíc í s mr t , Henr i ďAlbar et e! Do br á! Výbu ch neu šet ř í an i za jat ce, ani mužst vo, ani důst o jn ík y S yp hant y! P o d ěk uj mi, že t i dopřávám t ako vo u smrt v t ak pěkné spo lečno st i!“
„Ano , po děkuj mu, Henr i, “ p r avila Ha d žina, „p o d ěk u j mu ! Asp o ň zemř eme spo lečně! “ „T y ze mř ít , Hadžino ?“ ř ek l S acrat if. „Ne! Budeš žít a bud eš mo jí o t ro k yn í. . . mo jí o t ro k yn í. .. slyš íš ?“ „P ado uchu !“ zvo lal Henr i ďAlbar et . Dívk a se k němu p ř it isk la ješt ě víc. Ona v mo ci t o hot o člo věka!“ Cho pt e se jí! “ po r u čil S acr at if. „A d o člu nů!“ př ipo jil S ko pelo. „Je nejv y šš í čas!“ Dva pir át i se vr hli na Had žinu . Odvlek li ji ke schůdkům kor vet y. „A nyní, “ zvo lal S acrat if, „ať se S yphant ou zahyno u všichni, vš ich ni. .. “ „Ano ... všich n i. . . a t vá mat k a s nimi! “ St ar á zajat k yně se pr ávě o bjev ila na palubě, t vář měla t ent okr át odkr yt ou. „Má mat ka... na lo di!. .. “ zvo la l zděšeně S acr at if. „T vá mat ka, Nik o si St ar ku , “ o dpo věděla Andr o nika „a zemř e t vo u r u ko u !“ „Odvlečt e ji!. .. Od vlečt e ji!. .. “ zař val S acr at if. Něko lik jeho kumpánů se vr hlo na And ron ik u . Avšak vt o m vn ik li na p alu bu po zůst alí S yphant y. Podař ilo se jim r ozt ř íšt it po k lo p y po dpalubí, kde byli uvězněn i, a u d ěla li v ýp ad př edním kast elem. „Ke mně!. . . Ke mně!. . . “ zař val S acr at if. P ir át i, kt eř í byl i ješt ě na palubě, se po ku sili, ved en i S k o p ele m, p ř ispěchat mu na po mo c. Lo d níc i, o zbro jení seker ami a d ýk a mi, je do po sled n ího po bili. S acr at if vid ě l, že je zt r acen. Avšak aspo ň všic hni, kt er é nenávid í, zahyno u s n ím! „Ro zleť se p ř ece, pro k let á ko r vet o, “ zařva l, „r ozleť se!“ „Ro zlet ět se?... Naše S yp hant a?. .. Nikdy! “ Nat o se o bje v il Xar is se zap ále ným do utnákem, kt er ý o dst r anil o d jedno ho ze su d ů v p r achár ně. P ak se vr h l na S acr at ifa a jed iným mávnut ím seker y je j sr azi l na p alu bu . Byl o k amž it ě mrt ev. And r o nik a vyr az ila výkř ik. Vešk er ý zb yt ek mat eř sk ého cit u, kt er ý v je jí m sr d c i zů st al i p o t o lik a z lo činech, se v ní vzbo uř il. Jak r áda by byla o dvr át ila r ánu , kt er á p rávě zasáhla je jího syna! ... P ak př ist oupila k t ělu Niko se St ar k a, po klek la, jak o by mu s po sledním sbo he m cht ěla dát po sled n í o d pu št ění. .. P ak kles la t aké. Henr i ďAlbar et k ní př iskočil. . . „Ze mř e la!“ ř ekl. „Bůh o d pusť syno v i ze so u st r ast i s mat k o u !“ Zat ím se po d ař ilo něko lik a p ir át ů m, nacháze jícím se ve č lunech, př ir azit k jedné z br ig . I hned se ro zšíř ila zp r áva o S acrat ifo vě smr t i. Bylo nut né je j po mst ít a d ěla lo ďst va začala p á lit p ro t i S yp hant ě. Tent okr át t o bylo mar né. Henr i d'Albar et se o p ět u jal ve lení na kor vet ě. Zbyt ek jeho mu žst va - asi st o lid í - se odebr al k d ělů m v bat er ii a k e k aro nád ám na pa lubě, kt er é vít ězně o dpo věděly na sa lvu p ir át sk ých lo d í. Br zy b yla zasažena jed na z br ig - t a, na níž S acr at if vzt yč il s vo ji čer no u vla jku - po d čáro u po nor u a pot opila se za hro zného pro k línání p ir át ů, kt eř í byli na je j í palu bě. „V ýbor ně, ho ši, v ýbo r ně!“ vzkř ik l Henr i ďAlbar et . „Zachr áníme s vo u S yphant u!“ A v bo ji b ylo p o kr ačo váno z o bou st ran; avšak nezkrot ný S acr at if už než il, ab y po vzbuzo val s vé p ir át y, a t i se neo dvážili vydat se do nebezpečí no vého zahákován í. Br zy zb ylo z celého lo ďst va jen pět lodí. Děla S yphant y je mo hla snad no po t o p it . P ro to využily s ilného vět r u a daly se na út ěk. „Ať ž ije Řeck o !“ zvo la l Henr i d'Albar et , zat ím co vla jka S yphant y zavlá la na h lav n ím st ěžni.
„Ať ž ije Fr anc ie! “ o dpo vědělo vešker é mužst vo, spo jujíc í t at o dvě jmé na, kt er á byla t ak ú zce slo u čena za válk y o nezávis lo st . B ylo p ět ho din o dpo led ne. Př es t o lik út rap si nikdo necht ěl o dpo čino ut , dokud ko r vet a nebude opět scho pna plav b y. Byl y u p evně n y záso bn í p lac ht y, po st aven záso bn í st ěžeň, aby se nahr ad il zadní st ěžeň, byla napnut a no vá lana, no vé lano vé zápo r y, o pr aveno ko r mid lo a ješ t ě t en večer se S ypha nt a vyda la o pět na severo záp ad . T ělo And ro nik y S t arko vé, u lo žené po d hor ní pa lubo u, bylo hlídáno s ú ct ou, kt ero u vzbu zo vala vzp o mínk a na je jí vlas t enect ví. Henr i ď Albar et cht ěl je jí r o d né zemi o devzd at t ělesno u schránk u t é st at ečné ženy. Po ku d se t ýk alo mr t vo ly N ik o se St arka, t é byla k no há m př ivázána dě lo vá ko u le a zmize la ve vo dách ar chip e lu, kt eré pir át S acrat if vzr ušil t o lika zlo činy. Dvacet čt yř i ho d in y p o t o m, 7. zář í, k šest é ho dině večer ní, uvidě la S yphant a o st rov E ginu a vp lu la do př íst avu po celoroční p lavbě, kt er á zajist ila na ř eckých mo ř ích bezp ečno st . T am nap lnil i cest u jíc í vzd u ch t is ícer ým hur á. P ak se Henr i ďAlbar et rozlo u čil s d ů st o jn ík y své lo d i a s je jím mužst vem a o devzdal kapit áno vi T o dro vi ve lení na t ét o kor vet ě, kt ero u Had žina d aro vala nové vládě. Něko lik dní po t o m byl s la ven s ňat ek Had žin y E lizu ndo vé a Henr iho ďAlbar et a za velik é ú čast i lid í a p ř ít o mno st i št ábu, mužst va a zajat ců, dopr avenýc h S yp hant o u do vlast i. Násled u jíc í den o ba o dcest o vali do Francie s Xar isem, kt er ý je u ž nemě l o p u st it ; avšak ho d la li se vr átit do Řecka, jak mile t o oko lno st i do vo lí. Ost at ně, na t ěch mo ř ích, t ak d louho nebezpečných, se o pět začína l r ozho sťo vat k lid . Po sled n í p ir át i z mize li a S yp ha nt a po d velen ím k ap it ána Todr a nenašla n ik d y st o p u po čer né vla jce, kt er á zmizela se S acr at ife m. Nebyl t o už ar chipel v pla me nech; b yl t o ar chip e l, o p ět ot evřený o bcho du s nejzazším Or ient em, k d yž b yly u haše ny po slední pla me ny vá lk y. Dík y hr dinst v í s v ých d ět í mě lo Řecko a jeho kr álo vst ví vskut ku br zy zaujmo ut míst o mezi s vo bo d nými e vr o p skými st át y. 22. bř ezna 1829 po depsal sult án s mlo u vu se spo jen ými mo cno st mi. 22. zář í za jist ila bit va u P et r y vít ězst ví Řek ů . Ro k u 18 32 dala lo ndýnská s mlo u va ko r unu pr inc i Ot o vi Bavo r skému. Řecké k r álo vst ví b ylo defin it ivně p ro hlášeno za svr cho vaný st át . V t é do bě se Henr i a Had žina D'Albar et o vi vr át ili a usadili se v t ét o zemi, o všem za skro mn ýc h ma jet ko vých po měr ů; ale co jim scháze lo ke št ěst í, kd yž št ěst í b ylo v nic h samo t nýc h!
