Jugosla´vie 1984 Zaznamena´val Martin ´ vodem U Nevı´m, jestli se cˇtena´rˇu˚m obdobny´ch denı´ku˚ podarˇilo zaregistrovat, ale v letech 1980 a 1982 se na´m v Jugosla´vii lı´bilo a proto i letos pozˇa´dal inicia´tor teˇchto akcı´ – tatı´nek – o prˇideˇlenı´ devizove´ho prˇ´ıslibu pro cestu do Jugosla´vie. V prˇ´ıpadeˇ, zˇe bychom ho nedostali, rozhodovali jsme se putovat po vlastech Cˇesky´ch. Vsˇe tomu uzˇ nasveˇdcˇovalo, protozˇe v brˇeznu, v obdobı´ rozda´va´nı´ devizovy´ch prˇ´ıslibu˚, jsme jej nedostali. O to veˇtsˇ´ı prˇekvapenı´ na´s cˇekalo v pu˚lce cˇervna, kdyzˇ jsme jej, bez odvola´va´nı´ se, dostali. A aby to nebylo tak jednotva´rne´, Cˇeskoslovenska´ banka meˇ zapocˇ´ıtala za pu˚l cˇloveˇka. Mi to ani tak nevadilo, jako zˇe to spı´sˇe omezilo nasˇe pla´ny na vykupova´nı´ Jugosla´vsky´ch obchodu˚. Po znovuzva´zˇenı´ vsˇech pro i proti jsme se rozhodli jet. Co asi na´sledovalo po tomto rozhodnutı´ si kazˇdy´ dovede prˇedstavit. Vypracova´nı´ nezbytny´ch seznamu˚ veˇcı´ a pravdeˇpodobne´ho pla´nu cesty a dalsˇ´ı veˇci analogicky se opakujı´cı´ch po vzoru minuly´ch Jugosla´viı´. Poneˇkud vzruchu vzbudilo rozhodnutı´ koupit stan, jelikozˇ v dane´ dobeˇ byl v Ostraveˇ pouze jeden kus. Take´ va´ha´nı´, zda jet s nebo bez prˇ´ıveˇsu, zabralo dost cˇasu. Nakonec jsme jeli bez prˇ´ıveˇsu a tatı´nek na´m slı´bil, zˇe na´m to vysveˇtlı´ – snad cˇasem. Termı´n nasˇeho odjezdu se blı´zˇil a zˇa´dne´ horecˇne´ chysta´nı´ veˇcı´, konzerv se nekonalo. Teprve dna dny prˇed odjezdem tatı´nek sbalil vsˇechny na´hradnı´ dı´ly auta, den prˇed odjezdem se maminka zhroutila a rˇ´ıkala, zˇe nikam nejede. Toto by se sice dalo zahrnout do okruhu teˇch analogicky se opakujı´cı´ch veˇcı´, ale tento za´chvat byl silneˇjsˇ´ı a prˇetrval delsˇ´ı dobu. Take´ jsme sbalili ohra´dku, konzervy a prˇipravili jsme si sve´ veˇci (tzn. sˇaty, rucˇnı´ky aj.). Pozna´mka: Zapomneˇl jsem rˇ´ıct, zˇe s na´mi nejede Petr, ktery´ chce mı´t konecˇneˇ pra´zdniny sa´m pro sebe. 1. den – cˇtvrtek 12. 7. 1984 Dobalili jsme auto a opustili rodny´ du˚m na dost dlouhou dobu. To, zˇe si vsˇichni oddechli, vyjadrˇovala i na´lada v auteˇ – uvolneˇna´, spı´sˇe veselejsˇ´ıho ra´zu. Bylo teplo, lepeˇji rˇecˇeno horko, a tak jsme ani nemeˇli moc veliky´ hlad, le´pe rˇecˇeno zˇa´dny´. Stavili jsme se v Piesˇt’anech (kde maminku plneˇ neuspokojilo koupenı´ sˇesti piv). Zde jsme sice, pravda, chvilku hledali obchodnı´ centrum, ale jesˇteˇ ne prˇ´ılisˇ spokojenou mysl maminky uspokojilo sˇest piv, ktere´ jsme vzali sebou. Petrovi jsme domu˚ poslali pohled s prˇa´nı´m, aby nejen sousedu˚m, ale i na´m zale´val kvı´tka a prˇesveˇdcˇeni, zˇe pro hladky´ pru˚beˇh dovolene´ jsme udeˇlali vsˇe, vyrazili jsme vstrˇ´ıc Koma´rnu. Tam na´s cˇekalo neprˇ´ıjemne´ prˇekvapenı´ v podobeˇ zavrˇene´ benzinpumpy. Teˇsneˇ prˇed na´mi prˇijela cisterna. Zkousˇeli jsme vypocˇ´ıtat, ktery´ch peˇt minut zpozˇdeˇnı´ to zavinilo a prˇisˇli jsme na zajı´mavou veˇc, zˇe to zjistit nejde. Po jedne´ hodineˇ cˇeka´nı´ jsme auto naplnili azˇ po okraj a vyrazili k hranici. Tam jsme sice sta´li dlouho, ale za to po na´s nechteˇli ani otevrˇ´ıt kufr. Do Mad’arska jsme vjeli asi o pu˚l pa´te´ a cˇekala na´s jesˇteˇ asi polovina cesty. Zmozˇeni vedrem jsme zastavili v Shekesfehertva´rosˇi, abychom se trochu osveˇzˇili a zakoupili mad’arsky´ olej a sˇampon. Prˇikoupili jsme si jesˇteˇ kafe a oranzˇa´du a pomeˇrneˇ osveˇzˇeni vyjeli hloubeˇji do vnitrozemı´. Celou dobu rˇ´ıdil tatı´nek, takzˇe i nynı´ zasedl za volant on. Jeli jsme smeˇrem na Mohacz, ke ktere´mu jsme dorazili, kdyzˇ uzˇ se stmı´valo. Doplneˇni benzinem a buchtou, zastaveni vojskem za sta´nı´ v hranicˇnı´m pa´smu, jsme dojeli na hranici. Mad’arˇi na na´s sˇteˇkali, ale jen ma´lo, na jugosla´vske´ celnici po na´s nikdo ani nesˇteˇkl. Opeˇt v lepsˇ´ı na´ladeˇ – konecˇneˇ na jugosla´vske´ pu˚deˇ – jsme v pu˚l jedena´cte´ dojeli do Osjeku. Dı´ky znalosti mı´stnı´ho okolı´ jsme se umyli za teple´ letnı´ noci na sice nocˇnı´m, prˇesto velmi rusˇne´m verˇejne´m koupalisˇti. Zanedlouho jsme sladce spali.
1
2. den – pa´tek 13.7. Spali jsme sladce. Kra´sny´ obrat. Ne u vsˇech cˇlenu˚ vy´pravy to ale byla pravda. Nacˇ to dramatizovat, ocˇucha´vala na´s smecˇka psu˚ vedena´ obrovsky´m vlcˇa´kem. Maminka budila tatı´nka, aby je odha´neˇl holı´ a deˇlal na neˇ ksˇa´a´. Take´ jejich vytı´ a tlapka´nı´ tlapkami neˇkomu vadilo. I prˇesto, zˇe jsem pry´ byl povazˇova´n za neoznacˇkovany´ patnı´k, nic jsem nevideˇl ani neslysˇel. Asi v 8 hodin jsme opustili nasˇe ta´borˇisˇteˇ a vyjeli do centra, abychom tu zı´skali talony na benzin a hotovost. Zde se na´m stala drobna´ prˇ´ıhoda, ktera´ stojı´ za zaznamena´nı´. Podarˇilo se na´m totizˇ vymane´vrovat z obde´lnı´ku jen o ma´lo veˇtsˇ´ıho nezˇ auto. On totizˇ neˇjaky´ velice chytry´ Cˇech za na´mi zaparkoval tak, zˇe na´m opravdu zbylo pu˚l metru na pojetı´ vprˇed a nula metru˚ na popojetı´ vzad. Vzpomı´nku na to jsme si odnesli oba. On odrˇeny´ na´raznı´k, my zadnı´ blatnı´k. Protozˇe na´s cˇekala stejneˇ dlouha´ cesta jako vcˇera, nicˇ´ım jsme se uzˇ nezdrzˇovali a vyjeli jsme smeˇrem na Sarajevo. Stala se nezvykla´ veˇc, zˇe k volantu byla prˇipusˇteˇna maminka. Netrvalo to vsˇak dlouho, protozˇe tatı´nek zacˇal vykrˇikovat: prˇidej, urvesˇ kolo, tos tam tu dı´ru nevideˇla, takzˇe byla vystrˇ´ıda´na. Tatı´nek ji uteˇsˇoval slovy, zˇe ujela 200 km. Nikde jsme se nezastavovali, nepocˇ´ıta´me-li kra´tke´ odpocˇinkove´ zasta´vky, takzˇe se na´m jı´zda zda´la strasˇneˇ jednotva´rna´, ubı´jejı´cı´ vedro tento pocit zna´sobovalo. Acˇ nebylo na´m souzeno v te´to jednotva´rnosti pokracˇovat. Odpoledne asi ve 4 hodiny, kdyzˇ jsme projı´zˇdeˇli kanˇonem rˇeky Neretvy a kdyzˇ vedro dosahovalo 40 stupnˇu˚, v jedoucı´m auteˇ zacˇal vynecha´vat motor. Autem to sˇkubalo azˇ hru˚za, tatı´nek znervo´zneˇl azˇ hru˚za, mamince se zase hru˚zneˇ lı´bilo mı´sto opravy a vypukla hrozna´ ha´dka. Mamince se uzˇ v tom vedru nechteˇlo jet a chteˇla k morˇi dojet azˇ zı´tra, tatı´nkovi se zase chteˇlo jet a chteˇl dojet dnes. Bohuzˇel se tatı´nek s trumfem nejveˇtsˇ´ım vytasil azˇ po dvaceti minuta´ch zˇive´ vy´meˇny na´zoru˚. Co to bylo? No, zˇe je trˇeba vyzkousˇet opraveny´ motor a jet da´le. ˇ ivogosˇcˇe (zna´mı´ z bara´ku, schu˚zka domluA tak jsme jesˇteˇ te´hozˇ dne uvideˇli Junkovy v Z vena) a vykoupali se v morˇi. Protozˇe bylo po cesteˇ vedro zpu˚sobujı´cı´ nechut’k jı´dlu, povecˇerˇeli jsme cˇtvrtecˇnı´ obeˇd a ja´ sˇel spa´t. 3. den – sobota 14. 7. I kdyzˇ jsme byli u Junkovy´ch v kempu, spali jsme pod sˇira´kem, protozˇe se na´m nechteˇlo staveˇt stan. Ra´no, poucˇeni o jugosla´vsky´ch cesta´ch a posilneˇni zmrzlinou, jsme odjeli do Drveniku, kde je trajekt na Hvar. Dluzˇno dodat, zˇe maminka va´hala, zda v cesteˇ pokracˇovat, cˇi zu˚stat v Zˇivogosˇcˇe. Jak vidı´te, prˇesveˇdcˇili jsme ji. Fronta na trajekt prˇekonala vsˇechna ocˇeka´va´nı´. Cˇekali jsme trˇi hodiny a jeli azˇ cˇtvrtou lodı´, cozˇ ma´ slova dokazuje. Nasˇteˇstı´ na´m to nevadilo a v poledne jsme byli na cesteˇ do Starigradu, kam jsme dojeli po jedne´. Bez potı´zˇ´ı jsme nasˇli Bolku˚ stan (zna´mı´ z pracovisˇteˇ, schu˚zka domluvena) a v neˇm Ivanu Bolkovou, ktera´ na´m tlumocˇila takticky´ Cˇeka´nı´ na trajekt Drvenik–Sucˇuraj pla´n v budova´nı´ stanu. Pak jsme sˇli chytat za´kladnı´ barvu ku˚zˇe k maja´ku, kde byl zbytek Bolku˚ a Petrˇ´ıci – zna´mı´ Bolku˚ a nynı´ uzˇ i nasˇi zna´mı´. Kdybych byl Petr, asi bych jim veˇnoval kapitolu. Nasˇteˇstı´ Petr nejsem. No uvidı´me. Vecˇer jsme konecˇneˇ postavili stan (provizorneˇ) a sˇli jsme na vı´no k Nikolovi (mı´stnı´ vinarˇ). Neobesˇlo se to pochopitelneˇ bez zmrzliny u Ibrahima za 17 dina´ru˚. Pak jsme se oddeˇlili od
2
dospeˇly´ch a my, omladina, jsme se loudali magistra´lou do kempu Jurjevac. Zastavili jsme se v restauraci Starigrad na tanecˇky. Ma´lem bych zapomneˇl na velkou ztra´tu, ktera´ na´s postihla. Opotrˇebenı´m jedne´ hadicˇky na´m zacˇal te´ct v motoru benzin, takzˇe se na chvilku dostala rodina do pohybu. 4. den – nedeˇle 15. 7. Dnes jsme se tedy meˇli prˇesteˇhovat na definitivnı´ mı´sto s nasˇ´ım stanem – hanga´rem, ktery´ se vsˇak vedle jizˇ drˇ´ıve postaveny´ch svou velikostı´ zcela ztra´cel v davu. Te´to akce jsem se nezu´cˇastnil, protozˇe se mi podarˇilo prˇifarˇit se na poslednı´ chvı´li k Bolku˚m, kterˇ´ı jeli na La´zˇo Bla´zˇo. Rodicˇe, v obaveˇ o zabarvenost sve´ ku˚zˇe, po prˇesteˇhova´nı´ sˇli na chvı´li k maja´ku a pak zabydlovali stan. Protozˇe jsem u toho nebyl, doted’ nevı´m, kde ma´m co hledat. Co se deˇlo na La´zˇo Bla´zˇo, male´ za´toce skryte´ lidsky´m zraku˚m? Petrˇ´ıci dostali sˇok. Nikdy sem jesˇteˇ nesˇli a cestu si prˇedstavovali daleko kratsˇ´ı, sˇirsˇ´ı, schu˚dneˇjsˇ´ı, bez krˇovin a prudky´ch klesa´nı´. Protozˇe za´toka byla opravdu zcela opusˇteˇna´, nepocˇ´ıta´m-li dva Neˇmce, kterˇ´ı zde jsou kazˇdorocˇneˇ, sva´deˇlo to k opalova´nı´ se bez plavek, a tak se nasˇe spolecˇnost rozlezla na prˇedem vyhle´dnute´ jesˇteˇ opusˇteˇneˇjsˇ´ı pla´cky a ja´ jsem se sˇel projı´t po pobrˇezˇ´ı. Prˇekvapila meˇ blı´zkost Modre´ za´toky. Vecˇer se sedeˇlo, my, pozdeˇji narozenı´, jsme sˇli na zmrzlinu, hra´li jsme hercky a sˇli spa´t. 5. den – pondeˇlı´ 16. 7. Dnes jsme tedy spali v jizˇ definitivneˇ postavene´m stanu. Probudili jsme se dost pozdeˇ, a protozˇe Bolci i Petrˇ´ıci jeli navsˇtı´vit Jelsu, kde jsme uzˇ byli, sˇli jsme po Prˇ´ıstavisˇteˇ Stari Grad snı´dani na Arka´du. A aby ta nasˇe dovolena´ neprobeˇhla u´plneˇ hladce a bez proble´mu˚, zapomneˇli jsme doma nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı cˇa´st „obeˇda“ - chleba. Dı´ky operativneˇ zmeˇneˇne´mu pla´nu vy´zˇivy jsme prˇesto hlady neumrˇeli a nic zvla´sˇtnı´ho se nedeˇlo. Prˇekvapila meˇ dalekost za´toky Zavala. Vecˇer jsem pak navrhl, abychom si zahra´li badminton cˇtyrˇi se dveˇma pa´lkami, cozˇ jsme take´ uskutecˇnili. V noci se obvykle spı´ a tak jsme ulehli take´, i kdyzˇ azˇ po zmrzlineˇ. 6. den – u´tery´ 17. 7. V noci na dnes meˇ probudily hromy a blesky nikoliv lidı´, ale stvorˇitele. Protozˇe se k tomu prˇidal de´sˇt’, sˇel jsem ven zavrˇ´ıt okno, za cozˇ jsem byl pochva´len. Prˇestozˇe bourˇka pokracˇovala, kupodivu jsem zase usnul. Dnesˇnı´ den chteˇjı´ Bolci i Petrˇ´ıci jet trajektem do Splitu a ani dnes nema´me v pla´nu rˇ´ıdit se jejich prˇ´ıkladem. Prˇestozˇe tatı´nek neusta´le videˇl modrou oblohu, ja´ videˇl jen oblohu u´plneˇ zatazˇenou a tak jsem ze stanu nevyle´zal. Azˇ k vecˇeru meˇ vyhodili, ale zrovna kdyzˇ se poda´vala vecˇerˇe, takzˇe mu˚j odchod byl nevhod. Po vecˇerˇi jsem procha´zel Starigrad a v sentimenta´lnı´ na´ladeˇ jsem se zava´zal tohle cele´ napsat. Snad na meˇ taky pu˚sobila snı´zˇena´ oblacˇnost, snad zima, proti ktere´ jsem si vzal hruby´ svetr. 7. den – strˇeda 18. 7. Dnes v noci pry´ bylo u neˇktery´ch stanu˚ hlucˇneˇji nezˇ je prˇ´ıpustne´, bohuzˇel o tom nic nevı´m. Po snı´dani jsme jeli na Modrou za´toku a dveˇ hodiny cˇekali na zbyle´ dveˇ rodiny. Nezˇ si dali kafe, nezˇ nasˇkra´bali brambory a tak da´le, a tak da´le. 3
Vecˇer byl Igor cely´ hrrr do na´vsˇteˇvy kina a tak jsem pravidelnou zmrzlinu absolvoval jen s Ivanou a Mı´sˇou. V restauraci Starigrad jsme si zatancˇili rock and roll a ja´ zcela vyplivnuty´ odesˇel do kempu. Ma´lem jsem zapomneˇl na vecˇernı´ badminton, ktery´ se jaksi sa´m zarˇadil do dennı´ho programu. 8. den – cˇtvrtek 19. 7. Ra´no jsme se rozhodli opeˇt jet s Bolky a Petrˇky na Modrou za´toku a me´ velenı´ ve skrytu dusˇe doufa´, zˇe vcˇerejsˇ´ı ujecˇene´ holcˇicˇky tam nebudou. Byly tam, ale uzˇ tak moc nekrˇicˇely. Vecˇer jsme dlouho do noci hra´li prˇi sveˇtle lampy badminton. To, co se deˇlo v noci, mohu zaznamenat pouze z vypra´veˇnı´ du˚veˇryhodny´ch lidı´. Dalo by se to napsat neˇkolika ma´lo slovy – ohromny´ krava´l azˇ do brzky´ch rannı´ch hodin. Bylo to pry´ tak, zˇe se vytvorˇily trˇi skupiny, ktere´ se „zhula´kaly“ a pak zanikly v jednu, neˇkdo pry´ blil Bolku˚m u stanu a panı´ Bolkova´ lı´tala v nocˇnı´ kosˇili nazurˇena´ a steˇzˇovala si na recepci, cozˇ pry´ meˇlo pomoci. Vsˇe jsem zaspal. Cesta do Modre´ za´toky 9. den – pa´tek 20. 7. Dnes ra´no se maminka cı´tila spa´leneˇ a tak se rozhodla zu˚stat v kempu a udeˇlat velke´ pra´dlo. Ja´ jsem jel s Bolky a Petrˇ´ıky na Modrou za´toku. Mohu zodpoveˇdneˇ prohla´sit, zˇe jejich na´lada stoupala se snizˇova´nı´m se oblacˇnosti. Kdyzˇ jsme tam prˇicha´zeli byl o spra´vnosti tohoto faktu prˇesveˇdcˇen jen pan Bolek, kdyzˇ jsme odcha´zeli, vsˇichni. Obvykly´ vecˇernı´ zmrzlinovy´ ritua´l byl narusˇen pouze tı´m, zˇe jsme sˇli rˇezat levanduli. Ani jsme se nesˇli podı´vat na zvolenı´ kra´lovny kra´sy v Heliosu, protozˇe jsme tusˇili vysoke´ vstupne´. Mı´sto toho V Modre´ za´toce jsme dlouho do noci hra´li karty, zatı´mco dospeˇlı´ se meˇli dobrˇe, protozˇe byli pozva´ni jugosla´vsky´mi prˇa´teli na rozlucˇkove´ posezenı´. 10. den – sobota 21. 7. Dnes tedy Bolci a Petrˇ´ıci opousˇtı´ kemp, takzˇe jdeme so´lo za Arka´du. Prˇedtı´m jsme od nich sesbı´rali vsˇechny uzˇitecˇne´ zbytky, aby meˇli pocit, zˇe na´s nenechali ve sˇtychu. Prˇestozˇe se maminka i dnes cı´tı´ spa´leneˇ, nedeˇlala velke´ pra´dlo, ale´brzˇ drzˇela se cely´ den ve stı´nu. Vecˇer po procha´zce jsem navsˇtı´vil mı´stnı´ letnı´ kino prˇelezenı´m zdi a videˇl jsem film Bana´novy´ Joe. Protozˇe na´s uzˇ vsˇichni opustili, je trˇeba uve´st kapitolu Petrˇı´ci a Bolci Nejprve, jak by mohlo uzˇ vyply´vat z na´zvu, pokusı´m se rozebrat Petrˇ´ıky. Skla´dajı´ se z otce, ktery´ se vyznacˇuje nerozlucˇnostı´ se svou kupodivu sta´le bı´lou cˇepicˇkou, schopnostı´ chra´pat i 4
ve dne, dveˇma syny a jme´nem Vladimı´r. Matka se jmenuje Jarmila a udivuje schopnostı´ uzˇivit cˇtyrˇi chlapy. Take´ ona ma´ dva syny. Toma´sˇ, syn, ma´ u´zˇasnou schopnost ztra´cet se spolecˇnosti. Ani na pla´zˇ´ıch to nebylo jine´, tam se pravidelneˇ nudil. Pu˚jde do cˇtvrte´ho rocˇnı´ku gymplu. Igor, syn, stejneˇ stary´ jako Toma´sˇ, ma´ 7 dioptriı´, ktere´ mu le´karˇ doporucˇil kra´tkodobeˇ nenosit. Jeho trˇ´ıdnı´ profesorkou je soudruzˇka profesorka Olsˇa´kova´. Hlavu rodiny oslovuje stry´cˇe. Alesˇ, syn, pu˚jde do cˇtvrte´ trˇ´ıdy za´kladnı´ sˇkoly. Je velice zˇivy´ a vychova´va´n s vesˇkerou pe´cˇ´ı rodicˇu˚. Da´le k Petrˇ´ıku˚m patrˇ´ı auto Zˇiguli, prˇ´ıveˇs a byt na Slavı´koveˇ ulici. Doufejme, zˇe jsem si je moc nerozkmotrˇil a pustı´m se do Bolku˚. Otec Frantisˇek se pravidelneˇ Jugosla´vii co Jugosla´vii necha´ od slunı´cˇka spa´lit, azˇ se na to neda´ dı´vat. Panı´ Bolkova´ Veˇra zase ma´lokdy vleze do vody, dcera Ivana nema´ v la´sce slunce, dcera Michaela neopustı´ svu˚j nafukovacı´ polsˇta´rˇek. Zminˇovat se o nich nema´ cenu, je to tak ucˇineˇno v „Jugosla´vii 82“. Snad jen, zˇe majı´ sta´le stejne´ho Zˇigulı´ka a prˇ´ıveˇs. 11. den – nedeˇle 22. 7. Protozˇe se dny zde sta´vajı´ jednotva´rneˇjsˇ´ı a jednotva´rneˇjsˇ´ı, je na cˇase popsat na´sˇ cˇasovy´ porˇad. Ra´no vsta´va´ nejdrˇ´ıve tatı´nek, asi v 7 hodin, a jde koupit chleba. Asi v 8 hodin vsta´va´ maminka a uzˇ meˇ volajı´ k snı´dani ve trˇi cˇtvrteˇ na deveˇt. V pu˚l desa´te´ odcha´zı´me (odjı´zˇdı´me) k morˇi a tam by´va´me do peˇti hodin. Hrajeme tam karty nebo chodı´me do vody nebo cˇteme knı´zˇky. Dnes jsme odjeli „tramvajı´ “ za Arka´du. Vecˇer po vecˇerˇi bud’ jdeme na korzo, nebo hrajeme karty. Ja´ byl dnes v kineˇ na Bombarde´rovi. 12. den – pondeˇlı´ 23. 7. Rannı´ vsta´va´nı´ probeˇhlo norma´lneˇ a po snı´dani jsme jeli na Modrou za´toku. Po zkusˇenostech s ujecˇeny´mi holcˇicˇkami jsme se vydali po druhe´m brˇehu a sˇli a sˇli a sˇli azˇ jsme dosˇli na mı´sto se stı´nem, s peˇkny´m vstupem do vody a hlavneˇ skoro bez lidı´. Kdyzˇ jsme odcha´zeli, zkusil jsem jı´t jinou cestou, ktera´ se zda´la by´t kratsˇ´ı, a takyzˇe byla. Po procha´zce na na´brˇezˇ´ı jsem sˇel zase do kina prˇes zed’ na Da´mu v cˇerne´m. 13. den – u´tery´ 24. 7. Dnesˇnı´ ra´no bylo zajı´mave´ pokusem meˇ a maminky vsta´vat s tatı´nkem a shle´dnout rannı´ kemp a Starigrad. Mamince se to povedlo. I dnes jsme jeli na Modrou za´toku, ale k morˇi jsme sestupovali mnou prozkoumanou cestou na vcˇerejsˇ´ı mı´sto. Bylo tam trochu vı´ce lidı´, hlavneˇ Cˇechu˚ ze Sportturistu, protozˇe tato cestovnı´ kancela´rˇ tam meˇla dva surfy. Dodal jsem si odvahy a zeptal se, zdali by mi jeden nepu˚jcˇili – pry´ o tom rozhoduje jejich instruktor. Toho jsem uzˇ neotravoval, protozˇe jsem neuhlı´dal okamzˇik klidu alesponˇ jednoho surfu. Zda´ se, zˇe kino pod letnı´ oblohou prˇitahuje, protozˇe bylo opeˇt navsˇtı´veno, tentokra´t my´mi rodicˇi, kterˇ´ı si sˇli doplnit za´kladnı´ vzdeˇla´nı´ shle´dnutı´m sexy filmu Salon za masazˇa. Rozhodl jsem se vyfotit nocˇnı´ Starigrad, takzˇe jsem sha´neˇl stativ. Hned na prvnı´ zepta´nı´ se mi zda´lo, zˇe ho mı´t budu, kdyzˇ ale prˇ´ıslusˇny´ Cˇech zjistil, zˇe jsme zde na devizovy´ prˇ´ıslib, tak mi ho nepu˚jcˇil, cozˇ meˇ odradilo a otra´vilo a dalsˇ´ı vypta´va´nı´ se jsem vzdal. 15. den – cˇtvrtek 26. 7. Ra´no jsme vstali hodinu prˇed pla´nem (v pu˚l sˇeste´), probudily na´s motory odjı´zˇdeˇjı´cı´ch aut Jugosla´vcu˚, prˇa´telu˚ nasˇich prˇa´tel. Zasˇel jsem pro chleba, spakovali jsme vsˇechny veˇci a odjeli do Sucˇuraje, kde na´s cˇekala trˇ´ıhodinova´ fronta na trajekt. Pojedli jsme na posezenı´ pu˚l sucˇurajske´ho chleba a prˇes znacˇneˇ zvlneˇne´ morˇe jsme prˇepluli po poledni. Namı´rˇili jsme si to na poloostrov Peljesˇac. Tam jsme se chteˇli nechat prˇeplavit a zpeˇt jet po vlastnı´ ose. Bohuzˇel dı´ky nepozornosti nasˇ´ı hlavy jsme nasˇe auto v Kardeljaveˇ nenalodili, nebylo mı´sto, takzˇe jsme ztratili na na´ladeˇ, lı´stky jsme zase odprodali a vyjeli jsme do odpolednı´ho vedra. Kdyzˇ jsme brali benzin, mile na´s prˇekvapila benzincˇerpacˇka, ktera´ na´m otrˇela 5
ˇ uljany, samovo ljepovo miesta v Jugosla´vii, jsme dorazili asi v peˇt hodin. To, prˇednı´ sklo. Do Z zˇe tam horˇ´ı, jsme videˇli, ale zˇe pozˇa´rem byl ohrozˇen i kemp jsme se dozveˇdeˇli azˇ na mı´steˇ. Po zakotvenı´ stanu jsme se sˇli podı´vat do meˇsta a procha´zkou po pobrˇezˇ´ı jsme objevili kemp prˇ´ımo u vody. 16. den – pa´tek 27. 7. Probudil na´s velky´ vı´tr cloumajı´cı´ stanem. Po snı´dani jsme sˇli pode´l pobrˇezˇ´ı na mı´sto, ktere´ s prvnı´m rozbrˇeskem objevil tatı´nek, vsta´vajı´cı´ a hledajı´cı´ tak obdivuhodneˇ brzo. Prˇ´ıjemna´ byla na tomto mı´steˇ obla´zkova´ pla´zˇicˇka, neprˇ´ıjemny´ byl vlez do vody a ostre´ okolnı´ sˇutry. Morˇe bylo studene´, zato pobrˇezˇ´ı bylo a je velice cˇlenite´, divoke´, s mnozˇstvı´m ryb a jezˇku˚. Vecˇer ˇ uljaneˇ, jsme jeli do Orebicˇe a sma´li se mozˇnosti prodat zde, v Z stan. Tento kemp je totizˇ naprosto cˇesky´, hledat v neˇm auto jine´ znacˇky nezˇ CS je zbytecˇne´. Prˇekvapenı´ bylo tedy na mı´steˇ, kdyzˇ za na´mi ra´no prˇisˇel houf jugosla´vsky´ch deˇtı´, jestli neproda´me stan, zˇe to rodicˇe prˇijdou dnes vecˇer vyjednat. Objednali jsme si je na pu˚l desa´tou dnes vecˇer. Orebicˇ je u´plneˇ male´ meˇstecˇko vyznacˇujı´cı´ se snahou Orebicˇ tatı´nka meˇ vyfotit, abych nebyl na fotka´ch osˇizen. Prˇijeli jsme brzo a sta´le se sma´li. O pu˚l desa´te´ prˇesneˇ prˇisˇli, prohlı´dli si stan a zacˇali vyjedna´vat. Chvı´li prˇemy´sˇleli o 250 DM, dost dlouho jsme se zdrzˇeli na 300 DM, nakonec jsme stan prodali za 350 DM a na´bytek za 30 DM. Spokojenost na obou strana´ch. Vecˇer naposledy v nasˇem velke´m stanu 17. den – sobota 28. 7. Vsta´vali jsme velice cˇasneˇ v sˇest hodin, chteˇli jsme brzo odjet. Stan jsme zbourali prˇed zraky jeho majitelu˚ – otce a hlavneˇ dcery, pro kterou byl koupen – a domluvili jsme si nocleh u nich
Pod zna´mou palmou v Dubrovnı´ku
Procha´zka v Dubrovnı´ku 6
v Sarajevu. Zapomneˇl jsem popsat etapu, kdy tatı´nek rˇ´ıkal: „toho si vazˇte, to je naposledy“ a vsˇechno bylo naposledy, hlavneˇ posezenı´. Pak uzˇ jsme jeli prycˇ ze Zˇuljany, z Peljesˇacu a mı´rˇili na Dubrovnik, nejdrazˇsˇ´ı meˇsto Jugosla´vie. Opeˇt jsme prosˇli Stari Grad, prˇ´ıstav, vykoupali se v morˇi u jeskynˇky, vyfotili se pod palmou a odpoledne jedeme da´l na jih cestou cˇ´ıslo 2 a neˇkde u Petrovace, porˇ. Bacˇicˇi, chceme zakotvit v kempu a stra´vit tu poslednı´ dny pobytu v Jugosla´vii. Poteˇsˇil na´s trajekt v Boce Kotorske´, kde jsme vu˚bec necˇekali a nemuseli tak objı´zˇdeˇt dlouhou za´toku. Mı´stnı´ hosˇi si vydeˇla´vajı´ otı´ra´nı´m prˇednı´ch skel aut, za cozˇ vyzˇadujı´ velice neodbytneˇ odmeˇnu. Potom jsme uzˇ hledali kemp a byl to azˇ ten u Petrovacu i kdyzˇ s trochou bloudeˇnı´. Lı´bilo se mi, jak neveˇrˇ´ıcneˇ si hlı´dali jizˇ kempujı´cı´ jugosla´vci mı´sto pro svoji Ficˇu, nelı´bilo se mi, jak nePetrovac peˇkneˇ jsem byl prˇijat se svy´mi zˇidle nahrazujı´cı´mi stohy sla´my. To meˇ trochu rozladilo, u´teˇchu v plne´ mı´rˇe nenahradila ani pozdnı´ relaxace. Na obrovsky hlı´dane´ mı´sto pro Ficˇu prˇijel ten nejmensˇ´ı typ Fiata, kde ani nenı´ slysˇet motor, jestli zna´te ten typ. 18. den – nedeˇle 29. 7. Ra´no jsem byl probuzen neobvykle neodbytny´m vola´nı´m: „Martine, vsta´vej“. Steˇhovali jsme se totizˇ na nove´, lepsˇ´ı mı´sto. Prvnı´ den u otevrˇene´ho morˇe na´s obsˇt’astnil veliky´mi vlnami, ktere´ znicˇily mnou vyhloubenou studnu. Vecˇer je proti Starigradu velika´ zima, a protozˇe bez na´bytku se neda´ ponocovat, sˇli rodicˇove´ spa´t a ja´ sˇel obhlı´dnout nocˇnı´ kemp a pak taky spa´t. 19. den – pondeˇlı´ 30. 7. Dnesˇnı´ den se velice podobal vcˇerejsˇ´ımu. Ra´no jsme vstali kolem osme´, ja´ prˇisˇel azˇ k uzˇ prˇipravene´ snı´dani a sˇli jsme na pa´r kroku˚ vzda´lenou pla´zˇ a potom jsme se vystrˇ´ıdali u jı´dla a na pla´zˇi a asi ve cˇtvrt na peˇt jsme pla´zˇ opustili. Za zmı´nku stojı´, zˇe voda byla velice studena´, na cozˇ nejsme z Hvaru zvyklı´. Po vecˇerˇi jsme zamı´rˇili do Petrovace vzda´lene´ho asi 2 km. Velice se na´m lı´bil, protozˇe je po zemeˇtrˇesenı´ postaven v peˇkne´m modernı´m stylu. Nelı´bila se na´m ale prˇ´ıchozı´ cesta po magistra´le a chteˇli jsme zkusit jı´t jinudy, od cˇehozˇ maminka na poslednı´ chvı´li ucukla, cˇ´ımzˇ zmeˇnila tatı´nkovy pla´ny, cozˇ se mi nelı´bilo, procˇezˇ se na maminku zlobil, ktery´mzˇto pa´dem se ona zlobila na neˇj. Nasˇteˇstı´ se na sebe nezlobili dlouho a do kempu jsme Provizornı´ kempova´nı´ v Petrovaci dosˇli v porˇa´dku – po magistra´le. 20. den – u´tery´ 31. 7. Je poslednı´ den pobytu u morˇe a pry´ na meˇ ra´no padla nostalgie poslednı´ho dne. Ale ja´ byl jenom ospaly´. Jak je videˇt, cˇloveˇk se o sobeˇ mu˚zˇe dozveˇdeˇt zajı´mave´ veˇci. I dnes jsme sˇli na pla´zˇ a byli jsme mile prˇekvapeni. Nefoukal vı´tr a morˇe bylo relativneˇ teple´. Tatı´nek se vytrvale, ale marneˇ, snazˇil znicˇit svu˚j dluh v maria´sˇi. Vecˇer jsme znovu zabalili auto a sˇli koupit chleba. Pak jsem sˇel jizˇ za tmy zkontrolovat zˇivy´ nocˇnı´ piony´rsky´ ta´bor, kde dlouho do noci vyhra´va´ 7
discohudba, a prˇipnul jsem na stan jednoho Cˇecha cedulku „predaje sa sˇator“, protozˇe ta jeho nesta´la za nic. 21. den – strˇeda 1. 8. Dnes chceme dojet azˇ do Sarajeva, proto jsme vsta´vali dost brzo. Do Stare´ho Baru, cozˇ je turisticky zajı´mave´ mı´sto asi 20 km od Petrovace, jsme dorazili v 7 hodin a jako spra´vnı´ turiste´ jsme jı´m jen proleteˇli a jeli jsme da´l. Ma´me prˇed sebou mnoho hor o jejichzˇ kra´se nelze pochybovat, bohuzˇel jı´zda jimi je na´rocˇna´, zvla´sˇteˇ kdyzˇ ma´te na cesteˇ fu˚ru pomalu se sˇourajı´cı´h na´klad’a´ku˚ a tira´ku˚. A tak se nelze divit nerudnosti tatı´nka, ktery´ rˇ´ıdil, a zblbnutı´ na´s vsˇech, kdyzˇ jsme prˇipustili a obeˇdvali na smetisˇti, jı´mzˇ prote´kala rˇeka. Bylo na´m neskonale vedro a neschladil na´s ani pohled na okukujı´cı´ domorode´ kluky oblecˇene´ do kalhot a svetru˚. Opomenul jsem zasta´vku v Titogradu, ktera´ take´ tatı´nkovi na na´ladeˇ neprˇidala. Neusta´le pocˇ´ıtal kilometry, spotrˇebu, cˇas. Na´ladu na´m trochu spravila krajina Podroma´nie, ktera´ je velice peˇkna´. Taky tam uzˇ nebylo takove´ horko a blı´zˇili Na trzˇisˇti v Titogradu jsme se nezadrzˇitelneˇ k Sarajevu. To na´m zvedlo na´ladu jesˇteˇ vı´ce, protozˇe jsme zacˇali prˇemy´sˇlet o na´vsˇteˇveˇ Jugosla´vce Dusˇko Mandicˇe. Dı´ky pla´nku meˇsta jsme jeho byt nasˇli snadno a zacˇali jsme se na sebe usmı´vat. Usmı´val se na na´s i Mandicˇ, ktery´ byl v byteˇ sa´m, protozˇe rodina mu zu˚stala na Peljesˇacu. Nabı´dl mi zmrzlinu, rodicˇu˚m expres ka´vu a pak jsme si prˇinesli z auta veˇci na spanı´. Maminka zapocˇala sˇtafetu koupa´nı´ se, mezitı´m prˇisˇli Mandicˇovi prˇa´tele´ – jugosla´vec, ktery´ si vzal slovenku – meˇli slouzˇit jako prˇekladatele´, cozˇ ale bylo nutne´ jen vy´jimecˇneˇ. K dovytvorˇenı´ atmosfe´ry jsem meˇl prˇispeˇt reprodukovanou hudbou, cozˇ se mi moc nedarˇilo, protozˇe jsem neveˇdeˇl, ktery´ knoflı´k zma´cˇknout. Pan Mandicˇ mi to sice uka´zal, ale sˇahal tak najisto a samozrˇejmeˇ, zˇe jsem nemeˇl sˇanci ho sledovat. Taky se pokusil nasadit mi stereoslucha´tka, ale to mi nesedeˇlo. Zı´skal jsem pocit, zˇe je zvykly´ na vysˇsˇ´ı hladinu akusticke´ho tlaku, ale vzpomneˇl jsem si na jeho vı´tacı´ slova – chovejte se tu jako doma – a hlasitost jsem zpeˇtneˇ snı´zˇil na u´rovenˇ pro meˇ prˇijatelnou. Pak uzˇ chystal vecˇerˇi a tak jsme se bavili s jeho prˇa´teli o situaci v Jugosla´vii, sledovali olympijske´ hry v USA – gymnastiku muzˇu˚ a obdivovali kra´sne´ barvy televizoru. Aby snad hostitel o nic neprˇisˇel, snı´ma´ cely´ tento program na videokazetofon, cˇi tak neˇjak se to meˇlo jmenovat. K vecˇerˇi byly specia´lnı´ hranolky, minutkoveˇ pecˇene´ maso a sala´t z rajcˇat, paprik a oleje. Kdyzˇ se dozveˇdeˇli o na´vsˇteˇveˇ z Cˇeskoslovenska, prˇisˇli pana Mandicˇe navsˇtı´vit jeho sestra a jejı´ prˇ´ıtelkyneˇ. Obrovsky´ pes mi nezna´me´ rasy konecˇneˇ dostal vecˇerˇi. Tento pes je velice mily´ a peˇkneˇ vycvicˇeny´ a patrˇ´ı k Mandicˇovi. Videˇli jsme z videorekorde´ru obra´zky Mandicˇovy chaty na Javorineˇ, poolympijske´m strˇedisku (zde se konaly zimnı´ olympijske´ hry v roce 1984). Vypadala peˇkneˇ. Kdyzˇ jsme se zmı´nili, zˇe chceme koupit lyzˇe (skije), uka´zalo se, zˇe Mandicˇ je skrz Elanky odbornı´k a slı´bil na´m, zˇe se popta´ po telefonu, kde v ktere´ prodejneˇ jake´ skije majı´. Pak jsme sˇli spa´t. 22. den – cˇtvrtek 2. 8. Ra´no jsme vstali uzˇ v sedm hodin a uzˇ jsme meˇli prˇipravenou snı´dani. Bı´la´ ka´va sta´la na varˇicˇi vyhrˇ´ıvana´ svı´cˇkou, chleba byl nahrˇa´t ve specia´lnı´m mikrovlnne´m nahrˇ´ıvacˇi a vsˇechno cˇekalo jen na na´s. Mandicˇ vyvencˇil psa a pak vzal do ruky telefon a obtelefonova´val (pomocı´ telefonnı´ sluzˇby, ktera´ mu diktovala telefonnı´ cˇ´ısla) jednotlive´ prodejny sportu v Sarajevu. Azˇ 8
nasˇel prodejnu s lyzˇemi pozˇadovany´ch velikostı´ a vı´ce nezˇ pozˇadovane´ kvality. Bylo zatazˇeno a vypadalo to na de´sˇt’. Proto jsme si vzali dlouhe´ kalhoty a vyrazili za vedenı´ Mandicˇova auta do meˇsta, kde jsme sˇli vyhle´dnout vytelefonovane´ lyzˇe – byly opravdu peˇkne´, procˇezˇ jsme navsˇtı´vili banku a vymeˇnili sˇeky za penı´ze. Bohuzˇel se rozprsˇelo. Za´veˇr V tomto okamzˇiku pu˚vodnı´ Martinovy za´pisy v denı´ku koncˇ´ı. Aby byla cesta uzavrˇena u´plneˇ, rozhodl jsem se, zˇe dokoncˇenı´ cesty do Jugosla´vie 1984 dokoncˇ´ım ze svy´ch vzpomı´nek sa´m. Za teˇch 24 let se mnohe´ vytratilo z pameˇti, ale jedna´ se jen o zlomek cesty, ktery´ nynı´ popı´sˇi pohledem otce rodiny. Mandicˇ se s na´mi vra´til znovu do prodejny a koupili jsme dvoje lyzˇe znacˇky Elan – jedny pro Martina a jedny pro Maninu. V prodejneˇ zarˇ´ıdil, zˇe na´m byl vypsa´n doklad pro celnı´ky, ve ktere´m bylo konstatova´no, zˇe je to jeho dar a zˇe byl rˇa´dneˇ koupen – pokladnı´ blok jsme si vzali s sebou. Pak se s na´mi rozloucˇil, dal na´m klı´cˇe od sve´ho bytu, ujistil na´s, zˇe se psa nemusı´me ba´t, zˇe uzˇ na´s zna´, a sa´m odjel do pra´ce. To jsme se videˇli s nı´m naposledy. Nevı´m, jak prozˇil hru˚zne´ va´lecˇne´ uda´losti v devadesa´ty´ch letech prˇi ostrˇelova´nı´ Sarajeva. Moc na´s prˇekvapila jeho du˚veˇra v nasˇi poctivost, protozˇe na´m nechal klı´cˇe od bytu se slovy, at’ je potom hodı´me do schra´nky. V desˇti jsme pokracˇovali ke hranicı´m. A protozˇe sta´le prsˇelo, rozhodli jsme se jet sta´le da´l. V Mad’arsku jsme nakoupili neˇjake´ potraviny, ktere´ u na´s nebyly beˇzˇneˇ k dosta´nı´, na hranicı´ch v Koma´rneˇ jsme nemeˇli proble´my a po pu˚lnoci jsme dorazili domu˚. Jesˇteˇ dveˇ vysveˇtlujı´cı´ pozna´mky. Po prodeji velke´ho stanu jsme pouzˇ´ıvali maly´ cestovnı´ ´ cˇko, a teˇch neˇkolik nocı´ se to dalo vydrzˇet. A dalsˇ´ı veˇc – lyzˇe znacˇky Elan Martinovi stan, tzv. A vydrzˇely azˇ do roku 2004, kdy je prˇi lyzˇova´nı´ ve Francii ohnul, a Manina na lyzˇ´ıch znacˇky Elan jezdila take´ dvacet let, pak si koupila carvingy. V roce 1984 jsme s sebou nemeˇli barevny´ film, a proto jsou doplnˇujı´cı´ obra´zky jen cˇernobı´le´.
9
