Jugosla´vie 1987 Tuto cestu do denı´ku zaznamena´vali vsˇichni trˇi chlapi Olsˇa´kovic rodiny – ta´ta , Martin a Petr. Cˇtena´rˇ jisteˇ pozna´, kdo kterou cˇa´st psal. Veˇnova´no snu z noci na 28. cˇervence. Prolog „Chteˇla bys jet do Jugosla´vie?“ „Je´, a jak!!“ „Tak pojedeme do Jugosla´vie!“ „Je´, a jak??“ „No autem prˇece.“ „Cozˇe! Tı´m krˇa´pem?“ Takto neˇjak zacˇ´ına´ knı´zˇka Frantisˇka Nepila Srpen s Bejbinkou, knı´zˇka mala´ co do obsahu, lecˇ velka´ co do kvality, knı´zˇka o cesta´ch po Jugosla´vii, knı´zˇka bez zateˇzˇujı´cı´ho prologu. Cˇetl jsem neˇkde, zˇe dobre´ knı´zˇky dobry´ch autoru˚ nepotrˇebujı´ u´vodu. Zˇe pouze slabsˇ´ı autorˇi poPeljesˇac cit’ujı´ potrˇebu sve´mu eventua´lnı´mu cˇtena´rˇi tu neˇco objasnit, tu doplnit informaci, prosteˇ napsat u´vod. Frantisˇek Nepil tuto potrˇebu, jak je videˇt, nepocı´til. Potı´zˇ je pouze v tom, zˇe ne kazˇdy´ je Frantisˇek Nepil. A tomu ne kazˇde´mu pak nezby´va´, nezˇ napsat u´vod, prˇ´ıpadneˇ, chce-li se blejsknout svy´mi jazykovy´mi znalostmi, prolog. Abych to konkretizoval. Prosteˇ mi nezby´va´, nezˇ napsat prolog, tu neˇco objasnit, tu vyjasnit, tu doplnit informaci. Dnes je 1. srpna 1987. Nasˇe dovolena´ zacˇala 22. cˇervence (pojmem „dovolena´“ Martin myslı´ na´sˇ pobyt v Jugosla´vii). Nasˇe skutecˇna´ dovolena´. Protozˇe jak zna´mo, spra´vny´ Cˇech v za´jmu zvy´sˇenı´ racionalizace a v boji za lepsˇ´ı vyuzˇitı´ rekreace prozˇ´ıva´ svou dovolenou 3×. Poprve´ v prˇ´ıprava´ch na ni, podruhe´ v rea´lu, potrˇetı´ ve vzpomı´nka´ch. Ad 1. Prˇ´ıpravy zacˇaly v lednu podle jizˇ zna´me´ho algoritmu poda´nı´m zˇa´dosti o vyda´nı´ prˇihla´sˇek s prosbou o zarˇazenı´ do porˇadnı´ku na vystavenı´ vy´jezdnı´ho povolenı´ do Jugosla´vie. Slozˇitost tohoto souslovı´ ani zdaleka nevystihuje slozˇitost ceremonia´lu s vy´jezdnı´mi dolozˇkami. (Pojmem „ceremonia´l“ Martin myslı´ obrˇad). Lecˇ ani zı´ska´nı´m potrˇebny´ch dokumentu˚ papı´rova´nı´ nekoncˇ´ı. Je trˇeba da´t se pojistit, je nutno nevyva´zˇet vojenske´ tajemstvı´ a cˇloveˇka by pomalu neprˇekvapilo, kdyby na nasˇich hranicı´ch musel proka´zat mimo jine´ i to, zˇe je ocˇkova´n proti spave´ nemoci a mala´rii, zˇe doma zavrˇel vesˇkere´ vodovodnı´ kohoutky a zˇe nevyva´zˇ´ı drogy a kontraband. O prˇ´ıprava´ch na cestu netrˇeba da´l se zminˇovati, protozˇe jsou prˇed kazˇdy´m odjezdem do Jugosla´vie velmi podobne´ a stacˇ´ı poznamenat, zˇe do te´to zemeˇ nejedeme poprve´ a takovy´ch denı´ku˚, jako je tento, bylo napsa´no vı´cero. Ad 2. Viz kapitoly Den prvnı´ a na´sledujı´cı´. Ad 3. Viz epilog Den −6 : 15. cˇervence Praha. Vcˇera jsme absolvovali Petrovu doktorskou promoci, ktera´ byla zajı´mava´ tı´m, zˇe jsem na nı´ poprve´ v zˇivoteˇ videˇl Zbynˇka s kravatou (pı´sˇe Petr, diktuje mu to Martin). Dnes jsme 1
zabalili Petrovy veˇci, ktere´ pecˇliveˇ strˇa´dal po dobu peˇti let studia, naprˇ´ıklad: 2 pu˚llitry po prvnı´m spolubydlı´cı´m, prvoma´jove´ ma´va´tko po druhe´m spolubydlı´cı´m atd. Kdyby tuto kapitolu psal Petr, zmı´nil by se asi hlavneˇ o sve´ aparaturˇe. Ty´zˇ den vecˇer jsme vsˇechno vybalili z auta a prˇ´ıveˇsne´ho vozı´ku na hromadu uprostrˇed pokoje a Petrovou snahou nynı´ bude hromadu uklidit. Dny −5, −4, −3 : 16. 17. 18. cˇervence Petr postupneˇ uklı´zı´ hromadu a tak prˇesta´va´m packat o tuny papı´ru˚, ktery´ mohl prˇijı´t do sbeˇru stejneˇ dobrˇe v Praze jako v Ostraveˇ. Prˇedstavuji si to pry´ prˇ´ılisˇ jednodusˇe. Naby´va´m dojem, zˇe je nejvysˇsˇ´ı cˇas, abych se odsteˇhoval do Prahy na kolej. Byl jsem vystrnadeˇn z jedne´ skrˇ´ınˇky a z jednoho sˇuplı´ku (cˇesky za´suvky). Den −2 : nedeˇle 19. cˇervence. Tempo pracı´ se stupnˇuje. Troufa´m si rˇ´ıct, zˇe ani cˇloveˇk dobrˇe znaly´ pomeˇru˚ by neuhodl, zˇe za trˇi dny odjı´zˇdı´me do Jugosla´vie. Na mı´sto u´porne´ho schranˇova´nı´ konzerv atd. u´porneˇ schranˇujeme vsˇechny mozˇne´ i nemozˇne´ plody zahra´dky. Petr je otra´ven, zˇe musı´ taky neˇco deˇlat, tatı´nek je otra´ven, protozˇe se nedoka´zˇe abstrahovat od Petrovy otra´venosti a bez vy´cˇitek sveˇdomı´ ho zatı´zˇit dalsˇ´ı pracı´, maminka je otra´vena a prohlasˇuje, zˇe nikam nepojede a ja´ jsem otra´ven, protozˇe meˇ bolı´ hlava. V te´to bujare´ na´ladeˇ jsme vsˇichni sˇli navsˇtı´vit babicˇku do nemocnice, poprˇa´li jı´ hodneˇ zdravı´ a plni nezadrzˇitelne´ho ela´nu se vrhli na maliny u tety Evy. K tomu zby´va´ poznamenat, zˇe jsem si pu˚jcˇil desky od kamara´da, 9, slovy deveˇt a prˇedpokla´dal, zˇe je budu nahra´vat. Takovou rodinnou idylku, jakou jsme prozˇ´ıvali v nedeˇli, uzˇ dlouho nepamatuji. Den −1 a 0 : pondeˇlı´ a u´tery´ 20. a 21. cˇervence Tyto dny by uzˇ mozˇna´ pozorny´ pozorovatel podle nemnohy´ch na´znaku˚ zaregistroval, zˇe v blı´zke´ dobeˇ odjı´zˇdı´me prycˇ. Vedle pilne´ho zpracova´vanı´ tetiny´ch malin, vlastnı´ho angresˇtu a cˇerne´ho rybı´zu, nahra´va´nı´ desek country music a jiny´ch cˇinnostı´, prˇipravujeme pomalu auto na cestu. Maminka polemizuje se svy´m sveˇdomı´m nad hromadou prˇedvarˇene´ ry´zˇe a houskovy´ch knedlı´ku˚ v pra´sˇku a instantnı´ch brambor, ja´ a Petr se zamy´sˇlı´me nad mnozˇstvı´m ponozˇek nutny´m cˇi postacˇujı´cı´m k prˇezˇitı´ trˇ´ı ty´dnu˚ v Jugosla´vii. U tatı´nka je zajı´mave´ to, zˇe mu pracovnı´ doba v tova´rneˇ koncˇ´ı uzˇ ve 12 hodin. Den 1 : strˇeda 22. cˇervence „Od same´ho bozˇ´ıho ra´na ta holka pinda´, zˇe chce zmrzlinu“. Tato veˇta, pravda, nevystihuje prˇ´ılisˇ tu skutecˇnost, zˇe dnes zacˇ´ına´ nasˇe putova´nı´, ale protozˇe kazˇdy´ zacˇa´tek je teˇzˇky´ a zacˇa´tek kapitol tı´m tuplem, dovolil jsem si ji zde pouzˇ´ıt, protozˇe se mi prosteˇ lı´bila. Chuda´k holka pomyslel by si nestranny´ cˇloveˇk. Od bozˇ´ıho ra´na se teˇsˇ´ı na zmrzlinu stejneˇ, jako my jsme se od bozˇ´ıho ra´na teˇsˇili na Jugosla´vii, a v obou prˇ´ıpadech teˇsˇenı´ vysˇlo napra´zdno. My jsme do Jugosla´vie dorazili azˇ v 8 hodin vecˇer a to je celkem daleko od bozˇ´ıho ra´na a holka meˇla taky smu˚lu, protozˇe nablı´zku nebyl zˇa´dny´ zmrzlina´rˇ. Na´m ted’ nezby´va´ nic jine´ho nezˇ popsat, co se deˇlo od toho same´ho bozˇ´ıho ra´na do one´ hodiny vecˇernı´. Petr spra´vneˇ logicky podoty´ka´, zˇe na´m zby´va´ i neˇco jine´ho, ale to by potom vu˚bec nemusel tento denı´k existovat a mohli jsme se da´l necˇinneˇ nudit na pla´zˇi. Ten den ra´no jsme namazali housky ma´slem a spolu s neˇkolika dalsˇ´ımi nezbytnostmi jsme je naskla´dali do auta a do vozı´ku a v 9 hodin jsme odjeli z domova smeˇr Koma´rno. Bylo vedro. Cestou jsme koupili chleba a ja´ jsem utratil 50 halı´rˇu˚ ze sve´ho kapita´lu (o celkove´m objemu 5,50 Kcˇs) za noviny. Rude´ pra´vo vzˇdy, vsˇude a za vsˇech okolnostı´, mohl by znı´t reklamnı´ slogan a nebyl by daleko od pravdy. Paradoxnı´ fakt je, zˇe ono cˇeskoslovenske´ Rude´ pra´vo jsem si v poklidu prˇecˇetl azˇ u jugosla´vske´ho morˇe. 2
Po poledni, sta´le jesˇteˇ v Cˇeskoslovensku, jsem u volantu vystrˇ´ıdal tatı´nka a tı´m pa´dem zacˇali rˇ´ıdit vsˇichni. To se projevilo zvla´sˇteˇ prˇi prˇedjı´zˇdeˇnı´ na´klad’a´ku˚ a jiny´ch zemeˇdeˇlsky´ch stroju˚, ktery´ch se na cesteˇ, bu˚hvı´ procˇ, vyrojilo pozˇehnaneˇ. Jesˇteˇ prˇed cˇeskoslovenskou hranicı´ jsem prˇedal rˇ´ızenı´ opeˇt tatı´nkovi a na zadnı´m sedadle jsem zabı´jel nudu hranı´m na harmoniku. Ne snad, zˇe by mi hranı´ na foukacˇku tak dobrˇe sˇlo, ale zmı´nil jsem se v jednom sloupku pro Ostravsky´ vecˇernı´k o tom, zˇe v budoucnu chci natre´novat neˇjaky´ upraveny´ Bachu˚v varhannı´ koncert, a tak musı´m cvicˇit. Vcelku meˇ prˇekvapilo, zˇe meˇ zbyle´ osazenstvo auta nevypı´skalo hned na zacˇa´tku, dokonce zpı´valo s mou hrou. V Sˇekesfe´herva´ru jsme si koupili zmrzlinu a jine´ potraviny. Nedaleko za meˇstem jsme povecˇerˇeli a ja´ si zase sedl za volant. Zacˇalo se stmı´vat a tatı´nek meˇl pocit, zˇe jsem neprˇizpu˚sobil rychlost vozidla svy´m schopnostem a hlavneˇ stavu vozovky. Najevo to da´val mimo jine´ tı´m, zˇe se na mı´steˇ spolujezdce krˇecˇoviteˇ drzˇel palubnı´ desky. Opeˇt jsme nastolili debatu o tom, kdo vlastneˇ rˇ´ıdı´. U poslednı´ mad’arske´ benzinove´ pumpy jsme se s tatı´nkem u teˇch nasˇich 40 konı´ pod kapotou opeˇt vystrˇ´ıdali, sˇt’astneˇ prˇejeli mad’arsko-jugosla´vske´ hranice (u osveˇtlenı´ jugosla´vske´ celnice bylo sice spocˇetne´ mnozˇstvı´ koma´ru˚, zato vsˇak nespocˇitatelne´) a o pu˚l jedena´cte´ zakotvili v Osjeku na zna´me´m parkovisˇti u mı´stnı´ plova´rny. Vykoupanı´, vycˇuranı´ a vycˇisˇteˇnı´ jsme ulehli spa´t. Den 2 : 23. cˇervence V noci na´s rusˇil sˇteˇkot divoky´ch psu˚, kterˇ´ı se volneˇ pohybovali i po parkovisˇti, kde jsme spali. Pouze tatı´nka, ktery´ se vybavil sˇpunty do usˇ´ı, nerusˇilo nic, dokonce ani zvuk 20 m vzda´lene´ho nastartovane´ho auta. Po nezbytne´ rannı´ hygieneˇ na´s prˇijel navsˇtı´vit jaky´si pa´n v auteˇ vybavene´m ante´nou a zˇa´dal pasy. Mezi tatı´nkem a tı´mto pa´nem dosˇlo k prvnı´mu jugosla´vske´mu rozhovoru, z ktere´ho vyplynula u´cˇtenka. Tatı´nek meˇl zaplatit jisty´ poplatek za nocleh na povrchu parkovisˇteˇ, ale nemeˇl k tomu hotovost. Z rozhodnutı´ maminky dosˇlo k tomu, zˇe jsme poplatek nezaplatili ani dodatecˇneˇ (po kontaktu s jugosla´vskou bankou) a ujeli jsme z Osjeku jako zlodeˇji. Nasˇe pocˇ´ına´nı´ si omlouva´me tı´m, zˇe zlodeˇjem byl ten pa´n, ktery´ vybı´ral poplatky. Pravdu uzˇ asi nezjistı´me, protozˇe se do Osjeku nemı´nı´me vracet. Prˇi jı´zdeˇ v polednı´m horku jsme zacˇali usilovneˇ hledat vhodne´ mı´sto k jı´dlu a ke koupa´nı´. Snaha byla o obojı´. Mı´sto k jı´dlu jsme nasˇli po delsˇ´ı snaze, ale bohuzˇel nedalo se tam koupat. Nicme´neˇ jsme vı´ce me´neˇ pojedli. Mı´sto ke koupa´nı´ jsme objevili azˇ pozdeˇji, ale za to bylo skveˇle´ a s netrivia´lnı´m prˇ´ıstupem od hlavnı´ cesty. Prˇ´ımy´m du˚sledkem tohoto faktu byly nasˇe mane´vry s autem a vozı´kem na cesteˇ, ktera´ by se dala charakterizovat slovy: „sama´ dı´ra“. Kromeˇ na´s se u rˇeky Bosny rekreovalo plno lidı´ z meˇsta Zenici, ktere´ je nedaleko odtud. Martin se sezna´mil s mı´stnı´m Jugosla´vcem a pomeˇrneˇ dlouho si meˇli co povı´dat. Martinovy nohy se sezna´mily s mı´stnı´m rozbity´m sklem a pomeˇrneˇ dlouho na to budou vzpomı´nat. To bylo proto, zˇe jsme prosˇli rˇekou k mı´stu, kde jsme ma´lem slı´tli do velky´ch vodopa´du˚. Protozˇe pobyt u vody byl velmi prˇ´ıjemny´, odjı´zˇdeˇli jsme odtud do Sarajeva s jisty´m zpozˇdeˇnı´m. Tatı´nek s maminkou si totizˇ byli velmi jisti mı´stem, kde se bude odehra´vat na´sˇ dnesˇnı´ divoky´ nocleh, a troufli si tam dojet i potmeˇ. Proto jsme z meˇsta odjı´zˇdeˇli azˇ za soumraku a nezˇ jsme se stacˇili vymotat z centra, bylo videˇt jen dı´ky sveˇtlu˚m poulicˇnı´ch lamp a reflektoru˚m vozidel. V te´to nocˇnı´ jı´zdeˇ na´s cˇekalo neˇkolik dramaticky´ch prˇ´ıhod. Hned z pocˇa´tku se na na´s poveˇsilo rychle jedoucı´ vozidlo s oznacˇenı´m TIR a tatı´nek za volantem znervo´zneˇl. Na to pod kola automobilu ma´lem skocˇil pes. Tatı´nek chteˇl ocˇistit prˇednı´ sklo a hledal mı´sto k odstavenı´ a proto rychle jedoucı´ TIR nalepeny´ na odrazky nasˇeho vozı´ku neprˇicha´zel prˇ´ılisˇ vhod. Na mamincˇin povel: „Tady zastav“ tatı´nek vjel na sˇteˇrk a brzdil snad i ocˇima, aby neskoncˇil v kandela´bru. Tı´mto mane´vrem se na´m podarˇilo zbavit se dotı´rave´ho na´klad’a´ku za nasˇ´ı za´dı´. ´ kolem bylo jej prˇedjet. Prˇi dalsˇ´ı jı´zdeˇ se naopak prˇed na´mi objevil pomalu jedoucı´ na´klad’a´k. U To bylo v kopci, v noci a v neprˇehledne´m mı´steˇ velmi netrivia´lnı´ a tato netrivialita vyu´stila 3
v neprˇ´ıjemnou dopravnı´ situaci, kterou zavinil rˇidicˇ nasˇeho vozidla. Ma´lem dosˇlo k cˇelnı´mu strˇetu s protijedoucı´m automobilem jemuzˇ, jako za´zrakem, brzdily brzdy rovneˇ a ani na sˇteˇrku, ktery´ tvorˇil krajnici, se nedostal do smyku. Vsˇichni jsme po te´to prˇ´ıhodeˇ byli napjati jak struny a i potmeˇ jsme se snazˇili spocˇ´ıtat, kolik kilometru˚ na´s jesˇteˇ cˇeka´, nezˇ dojedeme do Jablanice – nasˇ´ı dnesˇnı´ cı´love´ stanice. Nasˇteˇstı´ uzˇ vsˇe probeˇhlo v pohodeˇ, a tak jsme znovu mohli pod sˇira´kem a pod jaky´misi stromy v relativnı´m klidu jı´t spa´t. Den 3 : 24. cˇervence Dnes bychom meˇli dojet azˇ na poloostrov Peljesˇac do kempu (campu), ktery´ se velice lı´bil panu Junkovi, nejspı´sˇ proto, zˇe mu tam jedna hezka´ recepcˇnı´ dala svou fotografii na pama´tku. Po obvykle´m rannı´m ritua´lu se vsta´va´nı´m a hygienou jsme meˇli vajecˇinu a jedna jugosla´vska´ slepice prˇibeˇhla zkontrolovat kvalitu produktu˚ svy´ch cˇeskoslovensky´ch kolegynˇ Aby se i tatı´nek mohl pokochat kra´sou prˇ´ırody kanˇonu rˇeky Neretvy, usedl jsem za volant. Maminka nebyla prˇ´ılisˇ nadsˇena´ tatı´nkovy´mi obdivny´mi zvola´nı´mi typu: „Podı´vejte se vlevo, tam je kra´sna´ ska´la“ a reagovala slovy: „Nerˇ´ıkej to tomu Martinovi, jesˇteˇ se tam podı´va´ a spadneme do prˇ´ıkopu“. Na jı´zdeˇ bylo zvla´sˇtnı´ jesˇteˇ i to, zˇe tatı´nkovi, byt’ nerˇ´ıdil, vadila, na rozdı´l ode meˇ, kolona aut, ktera´ se za nasˇimi trˇemi na´pravami brzo vytvorˇila. Nakonec jsem sˇt’astneˇ dojel do Mostaru a nesˇt’astneˇ se zatoulal v ulicˇka´ch meˇsta. To se nikomu dvakra´t nelı´bilo. Dostali jsme se do kolony aut o jejichzˇ rychlosti se neda´ tvrdit, zˇe by se dala srovna´vat s rychlostı´ vozu˚ Formule 1. Po asi 20 minuta´ch jsme prˇece jen zaparkovali a peˇsˇky se vydali do stare´ho meˇsta na trzˇisˇteˇ a prosluly´ Mostarsky´ most. Nakonec jsme se nasˇli, ja´ jsem si koupil prazˇenou kukurˇici a posazen za volant po mensˇ´ıch potı´zˇ´ıch (na trˇikra´t se mi nepodarˇilo vyjet s krajnice na hlavnı´ cestu, auto mi chcı´palo a ja´ jsem si v duchu spı´lal) odjeli z Mostaru smeˇr morˇe. ˇ ´ıdili jsme vsˇichni a jednou jsem dostal ze zadnı´ch sedadel soucˇasneˇ dva pokyny: „Prˇedjı´zˇR deˇj!“ a „Neprˇedjı´zˇdeˇj!“. Projeli jsme kolem pira´tske´ho (nynı´ umeˇlecke´ho) meˇstecˇka Pocˇitelj a odbocˇili na na´m zna´me´ mı´sto u rˇeky Neretvy na vykoupa´nı´ a na jı´dlo. Bylo vedro, takzˇe jsme prˇivı´tali i pomeˇrneˇ studenou vodu Neretvy. Na dalsˇ´ı cesteˇ rˇ´ıdil tatı´nek a ja´ jsem spal, takzˇe ani nevı´m, kdo vyhra´l obvyklou hru na: „kdo uvidı´ prvnı´ morˇe“. Probudil meˇ azˇ hvı´zdot vozı´ku na magistra´le a to na´m vsˇem na klidu neprˇidalo. Na odbocˇce na Peljesˇac jsme nabrali benzin, s mensˇ´ımi potı´zˇemi projeli poloostrov (vozı´k hvı´zdal a brzdil, takzˇe Petra napadl novy´ pojem: vedle brzˇdeˇnı´ brzdou a motorem te´zˇ brzˇdeˇnı´ vozı´kem). Do Junkem doporucˇovane´ho kempu jsme dojeli o pu˚l pa´te´, vykoupali jsme se v morˇi a otra´veneˇ jsme se pustili do licitace, kde bude sta´t na´sˇ stan. Aby to nebylo ani moc blı´zko ani moc daleko k umy´va´rka´m, ani moc blı´zko ani moc daleko k jiny´m kemparˇu˚m, aby to bylo pod stı´nem, aby tam nePohled od stanu rostly bodla´ky, aby bylo rovne´, aby bylo prosteˇ nejlepsˇ´ı. Vyhra´l prˇijatelny´ kompromis a my se otra´veneˇ pustili do staveˇnı´ stanu. Provedli jsme sneˇdenı´ vecˇerˇe a pokracˇovali v otra´venosti prˇi prova´deˇnı´ zatlouka´nı´ kolı´ku˚. Brzy nato dosˇlo ke stmı´va´nı´ a my jsme provedli usnutı´ a ja´ doufa´m, zˇe na´s ta otra´venost v noci prˇejde.
4
Dny pla´zˇove´, t.j. 4 azˇ 16 : 25. cˇervence azˇ 6. srpna „Nechcesˇ si sundat ta plavky? Ne´?!“ „No tak, Jirko, ja´ se chci opalovat a ty se mi tu nasa´cˇkujesˇ.“ „Prˇedstavte si, ja´ jsem tadyhle videˇla sa´cˇek Vegety za deveˇt set cˇtyrˇicet a v Dubrovnı´ku, ten samy´, za cˇtrna´ct set.“ „Odzˇenˇ mi tu mouchu.“ „Nechcesˇ mi natrˇ´ıt za´da?“ „Ale stejneˇ na´s ta banka bere na hu˚l, co?“ „Mami, uzˇ jsi neˇkdy nasˇla sˇkebli, kdyzˇ jsi nemeˇla bry´le?“ „Tati, uzˇ jsi neˇkdy nasˇel malinkou sˇkebli v morˇi, kdyzˇ jsi nemeˇl bry´le?“ „Dej pokoj!“ „Be´e´e´e´e´e´e´e´e´e´e´e´e´e´e´e´e´e´e´e´e´e´e´e´e´e´.“ „Jirko, z vody, jdeme!“ „Jesˇteˇ ne´e´.“ „Ukazˇ, ja´ teˇ namazˇu.“ Obla´zkova´ pla´zˇ „My jsme byli na te´ Korcˇuli a tam byl vstup na disco trˇi tisı´ce dina´ru˚, to je sto korun, zˇe jo´.“ „No rˇekni, kolik myslı´te, zˇe dostanou cˇedoka´rˇi kapesne´ho. Dvacet tisı´c. To je tak na peˇt zmrzlin.“ „My jsme zapomneˇli doma nu˚zˇ“. „To je bete´lnı´.“ Teˇmito odposlouchany´mi u´trzˇky cizı´ch hovoru˚ jsem se snazˇil navodit pravou pla´zˇovou atmosfe´ru. Atmosfe´ru, kterou jsme dy´chali dvana´ct dnu˚, ktera´ se na´m velice lı´bila a kterou by, myslı´m, ra´do dy´chalo i veˇtsˇ´ı mnozˇstvı´ suchozemsky´ch Cˇecha´cˇku˚. Kazˇdy´ z teˇchto dvana´cti dnu˚ byl malicˇko jiny´, ale ne zas tolik, aby sta´lo o kazˇde´m z nich psa´t zvla´sˇt’. Meˇly totizˇ mnoho spolecˇne´ho: Po rannı´ snı´dani se kroky me´ (s bratrem) rozesˇly od kroku˚ nasˇich rodicˇu˚. Martin totizˇ nasˇel peˇknou pla´zˇicˇku se studa´nkou s pitnou vodou, 50 minut chu˚ze od nasˇeho stanu. Tam jsme s Martinem denneˇ peˇsˇky chodili, protozˇe se na´m tam lı´bilo (nuda). Rodicˇe zu˚sta´vali v okolı´ kempu. Na´vrat (prvnı´ den nebyl urcˇeny´ a rodicˇu˚m se nezda´l na´sˇ na´vrat prˇ´ılisˇ vcˇasny´) zpa´tky do kempu byl zhruba kolem sedmi hodin. Prˇi tom jsme zasˇli koupit Coca-Colu nebo zmrzlinu nebo obojı´. Vecˇer se hraje hra 64 nebo se procha´zı´ pode´l morˇe. Spa´t chodı´me celkem brzo. Protozˇe kazˇdy´ den obsahoval neˇco, co by sta´lo za zmı´nku, bude dobre´, kdyzˇ kazˇdy´ z na´s cˇtyrˇ udeˇla´ kra´tky´ za´pis do tohoto sesˇitu, v neˇmzˇ shrne sve´ vlastnı´ dojmy z tohoto dvana´ctidennı´ho pobytu v turisticke´ vesnicˇce VIGANJ. Aby se to kazˇde´mu le´pe psalo, zkusı´m zde uve´st kra´tkou osnovu faktu˚, na ktere´ bychom nemeˇli zapomenout: Mamincˇina zraneˇna´ noha, oprava vozı´ku, za´vody na surfech, strˇet se Zbynˇkem Josefi, na´vsˇteˇva Korcˇuly, tatı´nkovo zlomene´ zˇebro, strˇet Martina s jeho nejmilejsˇ´ı spoluzˇacˇkou atd. Pla´zˇove´ dny v pohledu otce Pro mne zacˇal pobyt u morˇe tı´m, zˇe jsem ulehl pod vozı´k. Zjistil jsem, zˇe nosny´ ra´m je na jedne´ straneˇ nalomeny´ a na druhe´ prohnuty´. Tı´m docha´zelo ke trˇenı´ drˇeveˇne´ podlahy vozı´ku a bocˇnı´ prˇeklizˇkove´ steˇny, korba vozı´ku poklesla a plechovy´ blatnı´k drˇel o kolo a vyda´val neprˇ´ıjemny´ zvuk. Zacˇal jsem obcha´zet pobrˇezˇ´ı, nasˇel jsem odpovı´dajı´cı´ tra´mek, spolecˇneˇ s Petrem jsem na neˇm naznacˇil potrˇebnou de´lku a dalsˇ´ı den - v nedeˇli, jsem zacˇal pa´trat, na ktere´ stavbeˇ se pracuje. V obci Kucˇisˇteˇ jsem skutecˇneˇ nasˇel du˚m, kde neˇkolik rˇemeslnı´ku˚ a zednı´ku˚ pracovalo 5
na rozsˇ´ırˇenı´ domu. Hospoda´rˇ ochotneˇ se mnou dorazil azˇ do nejvysˇsˇ´ıho patra a tam mi nechal urˇezat jedinou pilou v sˇire´m okolı´ 4 kusy desek, ktere´ majı´ zajistit, abychom vozı´k definitivneˇ nezlomili a mohli s nı´m pojezdit jesˇteˇ neˇkolik tisı´c kilometru˚ prˇi na´vratu domu˚. Dalsˇ´ı den ra´no jsem sˇel k prˇ´ıstavnı´mu molu ve Viganji, abych zjistil, kdy a jak jezdı´ prˇevoznı´ci na Korcˇulu. Na molu se tı´snilo asi tak 80 lidı´ a dalsˇ´ı jesˇteˇ prˇicha´zeli. Kdyzˇ prˇista´la prˇevoznı´ motorova´ tramvaj, lide´ naskakovali do nı´ vsˇemi stranami a kapita´n to nemohl nijak usmeˇrnit. Kupodivu se vesˇkere´ mnozˇstvı´ lidı´ dostalo do lodeˇ, dokonce i kapita´n ve funkci rˇidicˇe a kormidelnı´ka a lod’ jen s desetiminutovy´m zpozˇdeˇnı´m odrazila od pobrˇezˇ´ı k ostrovu Korcˇula. Nevı´m ale, jak pru˚vodcˇ´ı vybı´ral poplatek 400 dina´ru˚, kdyzˇ na zadnı´ cˇa´sti lodi sta´lo neˇkolik desı´tek lidı´. Za´d’ plavidla byla asi 10 centimetru˚ nad morˇskou hladinou. Vsˇe muselo dobrˇe dopadnout, protozˇe pravidelne´ spojenı´ s ostrovem a meˇstem Korcˇula Korcˇula sta´le funguje a take´ my jsme jeden spoj pouzˇili. Bohuzˇel nebyl tak plneˇ obsazen a tı´m i pru˚vodcˇ´ı od na´s pohodlneˇ vybral poplatek 400 dina´ru˚ za osobu. Na Korcˇule jsem navsˇtı´vil cestovnı´ kancela´rˇ Atlas a vyzˇa´dal si informace o cena´ch trajektu˚. Nasˇi rodinu, auto a vozı´k by prˇevoz Orebicˇ - Korcˇula prˇisˇel na 7.500 dina´ru˚ (auto 3.600, vozı´k 2.400, osoba 580), prˇevoz Trpanj - Kardeljevo 14.850 dina´ru˚ (auto 6.750, vozı´k 3.390, osoba 1.575) a prˇevoz Korcˇula Split 38.490 dina´ru˚ (auto 19.390, vozı´k 7.700, osoba 3.800). Tak meˇ chut’nechat se neˇkam prˇeve´zt lodı´ definitivneˇ opustila. Stare´ meˇsto Korcˇula je malinky´ ´ zke´, mramoDubrovnı´k bez hradeb. U rem dla´zˇdeˇne´ ulicˇky, kostel a take´ du˚m Marca Pola. O tomto historicke´m faktu se v rodineˇ vedou prˇe, nikdo nevı´me, zda tento slavny´ italsky´ cestovatel vu˚bec neˇkdy na Korcˇule byl nebo ne. Obrana meˇsta Korcˇula Prˇ´ısˇtı´ den dosˇlo k proveˇrˇenı´ otra´venosti Petra a Martina prˇi budova´nı´ nasˇeho stanu. Odpoledne totizˇ prˇisˇel velky´ vı´tr a asi 45 minut trvajı´cı´ silny´ de´sˇt’. Stan to vydrzˇel dı´ky zatı´zˇenı´ kameny, ale v kempu bylo i v nejveˇtsˇ´ım lija´ku a veˇtru sta´le slysˇet zatlouka´nı´ kolı´ku˚. Jisteˇ mnozı´ azˇ potom zjistili kolika potrˇebny´mi sˇnˇu˚rami je jizˇ od vy´robce kazˇdy´ stan vybaven, tak jak to zjistil jeden Neˇmec, ktere´mu jen fakt, zˇe stan byl soucˇa´stı´ na´kladnı´ho vozı´ku, vı´tr strˇechu nad hlavou neodnesl. Vı´tr, ktery´ od toho dne s veˇtsˇ´ı cˇi mensˇ´ı silou pofouka´va´ z ru˚zny´ch stran, prˇisˇel velmi vhod vsˇem surfistu˚m a hlavneˇ pak vsˇem u´cˇastnı´ku˚m celojugosla´vske´ho mistrovstvı´ v jı´zdeˇ na surfech, ktere´ probı´halo po trˇi dny. Slavnostnı´ho zaha´jenı´ jsme se zu´cˇastnili ja´ a Petr. Bylo velmi peˇkne´ a za´rovenˇ jednoduche´. Dokonce promluvil i tajemnı´k strany z meˇsta Korcˇula, ktery´ prˇijel obycˇejnou prˇevoznı´ lodı´ s ostatnı´mi lidmi a nikoliv zvla´sˇtnı´m motorovy´m cˇlunem. Soucˇa´stı´ programu bylo vystoupenı´ sˇesti tanecˇnı´ch pa´ru˚ v krojı´ch prˇ´ımo na cesteˇ prˇed restauracı´. Vystoupenı´ bylo peˇkne´ a ani dvacetiminutove´ prˇerusˇenı´ dopravy nikomu nevadilo. 6
A pak byla odstartova´na prvnı´ jı´zda. Jesˇteˇ, zˇe mistrovstvı´ trvalo trˇi dny a jı´zd bylo sˇest, tak jsme mohli trˇetı´ den zasveˇceneˇ komentovat startovnı´ proces. Na prvnı´ pohled vsˇech 60 za´vodnı´ku˚ chaoticky krouzˇ´ı kolem lodi starte´ra a bo´jkou. Pu˚sobı´ to dojmem prˇedstartovnı´ horecˇky dostihovy´ch konı´ na startu prˇeka´zˇkove´ho dostihu. Take´ prvnı´ start v prvnı´ den trval asi hodinu a poslednı´ den poslednı´ sˇesta´ jı´zda se startovala celkem trˇikra´t. Vı´teˇzove´ vsˇech kategoriı´ byli zna´mı´ v nedeˇli. Tento den byl s na´mi Zbyneˇk Josefi se svy´m synem Filipem. O Zbynˇkovi je jizˇ zmı´nka v kapitole Den −6. Je trˇeba rˇ´ıci, zˇe v tomto dni jsme jen veˇdeˇli, zˇe jedeme my i on do Jugosla´vie, ale nic blizˇsˇ´ıho. S tı´m jsme se rozesˇli, abychom se v sobotu 1. srpna ve cˇtvrt na deveˇt vecˇer sesˇli v Orebicˇi u hrˇisˇteˇ, kde jsme meˇli na´hodou zaparkovane´ auto. Toto parkovacı´ mı´sto bylo neˇkolik minut od Zbynˇkova ubytova´nı´ na pu˚deˇ mı´stnı´ho obyvatele. Kdybychom toto setka´nı´ pla´novali uzˇ v CˇSSR, nemohlo by to tak dobrˇe dopadnout, jako tato shoda na´hod. Zbyneˇk na´s pozˇa´dal o odvezenı´ pro neˇj uzˇ nepotrˇebny´ch veˇcı´ do CˇSSR a tı´m se mu snı´zˇ´ı za´teˇzˇ na poslednı´ ty´dennı´ pobyt v Jugosla´vii. Pozvali jsme jej k na´m do kempu a take´ jsem pro neˇj v nedeˇli ra´no zajel a vecˇer zavezl zpeˇt. Zda se jesˇteˇ potka´me v Jugosla´vii nebo azˇ doma, uka´zˇ´ı na´sledujı´cı´ dny. Fa´dnı´ uby´va´nı´ pla´zˇovy´ch dnı´ zpestrˇilo jesˇteˇ neˇkolik drobny´ch prˇ´ıhod, ktere´ se bohuzˇel prˇihodily rodicˇu˚m. Hned druhy´ den prˇi chu˚zi po betonove´ rampeˇ prˇed umy´va´rkami se mamince ˇ emı´nek smekla noha tak nesˇt’astneˇ, zˇe si podrˇela patu a navı´c vecˇer utrhla rˇemı´nek u zˇabky. R opravil ta´ta a patu pomocı´ za´sypu˚, flajstru˚ a morˇske´ vody sama prˇ´ıroda. Druha´ veˇc se ty´kala mne a to bylo tak, zˇe vecˇer ve stanu se podarˇilo mamince na mne upadnout a tak mi narazila zˇebra, zˇe jsem celou noc nemohl lezˇet, protozˇe meˇ tak na leve´ straneˇ zˇebra bolela. Chodil jsem tedy po kempu a strasˇneˇ jsem chva´lil nasˇe definitivnı´ rozhodnutı´, zˇe se ubytujeme na mı´steˇ, kde jsme, protozˇe chra´pa´nı´ z mnoha stanu˚ bylo tak silne´, zˇe kovove´ konstrukce stanu˚ kmitaly ve stejny´ch vlnovy´ch de´lka´ch. Dalsˇ´ı zpestrˇenı´ pla´zˇove´ho pobytu prˇinesla mezina´rodnı´ regata v jı´zdeˇ na plova´cı´ch znacˇky FUN. Tyto plova´ky nemajı´ velky´ strˇednı´ ky´l, ale jen male´ krˇide´lko na zadnı´ straneˇ, za´vodnı´ci jsou vybaveni korzety s ha´ky, na ktery´ch se zaveˇsˇujı´ na ra´hna pestrobarevny´ch plachet. Za´vody na plova´cı´ch FUN Z uvedene´ho vyply´va´, zˇe k za´vodu˚m je zapotrˇebı´ dosti silny´ vı´tr (minima´lneˇ 10 metru˚ za sekundu) a za´vodı´ se take´ jiny´m zpu˚sobem nezˇ prˇi surfova´nı´. Jizˇ samotny´ start se prova´dı´ z brˇehu a jezdı´ se v lezˇate´ osmicˇce kolem dvou bo´jı´ vzda´leny´ch od sebe asi 300 metru˚. Poklesne-li sı´la veˇtru beˇhem za´vodu pod minima´lnı´ hranici, za´vod se rusˇ´ı a cˇeka´ se na vı´tr. Za´vod je atraktivnı´ i pro diva´ky, protozˇe vsˇe vidı´ z pohodlne´ vzda´lenosti. Jinak vsˇechno probı´ha´ v tyto dny jako v jiny´ch letech prˇi pobytu u morˇe. Varˇ´ıme z doma udeˇlany´ch za´sob, konzerv, sa´cˇku˚. Kupujeme jen nejnutneˇjsˇ´ı ovoce, zeleninu a chleba. A chlebovy´ proble´m si zaslouzˇ´ı zvla´sˇtnı´ kapitolu. Chleba Jizˇ prˇed odjezdem jsme byli Junkovy´mi informova´ni, zˇe ve Viganji a Kucˇisˇti jsou samoobsluhy, ve ktery´ch se v dopolednı´ch hodina´ch proda´va´ „cˇerny´ chleba“ (chorvatsky crny kruh) v ceneˇ 90 dina´ru˚, kdezˇto bı´ly´ je za 310 dina´ru˚, Cˇerny´ je pro na´s chutneˇjsˇ´ı a tolik se nedrolı´. 7
Skutecˇneˇ po prˇ´ıjezdu jsme obeˇ samoobsluhy navsˇtı´vili a podle usta´lene´ tradice jsem si starost o chleba vzal za u´kol ja´. Po sneˇdenı´ chleba z domova (viz kapitola Den 1) jsem ve cˇtvrtek ra´no o pu˚l osme´ sˇel pro crny kruh a cela´ rodina ho ohodnotila jako chutny´. A tak dalsˇ´ı na´kup prˇipadl na sobotu 1. srpna. Kdyzˇ jsem dorazil k obchodu kolem pu˚l osme´, poseda´valo prˇed nı´m asi 20 domorodcu˚ a bavili se o tom, zˇe cˇekajı´ na chleba a zˇe ode dnesˇka je drazˇsˇ´ı. Vı´ce jsem z jejich hovoru nepostrˇehl. Pekarˇe jsme se nedocˇkali, za to informace, zˇe prˇijede v 10 hodin. Kdyzˇ jsem k obchodu prˇisˇel v pu˚l jedena´cte´ chleba nebyl a nebyl ani ve 13 hodin. Protozˇe byla sobota a podle nasˇich doma´cı´ch zkusˇenostı´ nenı´ na chleba sˇance, rozhodli jsme se v Orebicˇi chleba koupit. Kupoval ho Martin a to bı´ly´. V nedeˇli ra´no jsem sˇel opeˇt v pu˚l osme´ pro chleba (v CˇSSR zcela nemyslitelne´, aby v nedeˇli byl cˇerstvy´ chle´b) a pekarˇ zrovna prˇijel. Pomohl jsem mu s vykla´da´nı´m beden, koupil trˇi cˇerne´ chleby za 90 dina´ru˚ a spokojeneˇ odesˇel do kempu s veˇdomı´m, zˇe jsem rˇecˇem o zdrazˇenı´ sˇpatneˇ Jugosla´vcu˚m rozumeˇl. Teprve Zbynˇkova na´vsˇteˇva prˇinesla na prˇetrˇes zdrazˇenı´ chleba, ale o kolik, to se neveˇdeˇlo. Ve strˇedu ra´no jsem opeˇt vyrazil pro chle´b, pekarˇ prˇijel v 8 hodin, ale domorodci byli jak srsˇnˇove´, cˇerny´ chleba meˇli prˇedplaceny´ u pokladny a ja´ jsem dostal bı´ly´, ktery´ mı´sto 310 dina´ru˚ sta´l najednou 630 dina´ru˚. A tak jsem pochopil, procˇ jizˇ v sobotu jugosla´vske´ zˇeny kupovaly velke´ mnozˇstvı´ mouky a rˇ´ıkaly, zˇe si budou pe´ci chleba doma. Ve cˇtvrtek jsem sˇel pro chleba znovu, ale ne do Kucˇisˇteˇ, ny´brzˇ do Viganje. Na prˇista´vacı´m molu chytali trˇi kluci a dva otcove´ na udice rybicˇky velikosti sardinek, za 2 hodiny chytili 5 rybek (a to jen jeden z otcu˚), ostatnı´ nechytili vu˚bec nic, ani druhy´ otec, ktery´ vsˇem ohromneˇ radil. Tı´mto divadlem jsem si kra´til dvouhodinove´ cˇeka´nı´ na „crny kruh“, abych nakonec dostal take´ bı´ly´, protozˇe o cˇerny´ se postarali frontovı´ bojovnı´ci prˇede mnou. A tak jsem toho na´zoru, zˇe uzˇ cˇerny´ chleba nebudeme mı´t. Snad jesˇteˇ zı´tra budou mı´t sˇanci Petr a Martin, protozˇe to je jizˇ na´sˇ odjezdnı´ den z pla´zˇove´ho pobytu a ja´ s maminkou zaha´jı´me ra´no balenı´. Pla´zˇove´ dny v pohledu syna Martina La´zˇo Bla´zˇo se jmenuje jedna mala´ za´toka na Hvaru. Nasˇli ji jistı´ Bla´hovi prˇed jisty´m cˇasem a jisty´m Bolku˚m se zkomolenina prˇ´ıjmenı´ hodila do na´zvu. Take´ mi se podarˇilo najı´t malou za´toku a rˇekl bych lepsˇ´ı a kra´sneˇjsˇ´ı nezˇ La´zˇo Bla´zˇo, lecˇ protozˇe nema´m prˇ´ıhodne´ prˇ´ıjmenı´, ´ dolı´ kra´sny´ch zˇab“, ale meˇlo to ha´cˇek. zu˚stala bez na´zvu. Bratra sice jeden na´zev napadl „U Rosnicˇky tam chybeˇly u´plneˇ a male´ kra´sne´ zˇa´by skoro u´plneˇ. Nicme´neˇ se na´m tam lı´bilo a na rozdı´l od rodicˇu˚, kterˇ´ı se z nepochopitelny´ch du˚vodu˚ placatili prˇed kempem a varˇili na´m jı´dlo, jsme tam stra´vili veˇtsˇinu pla´zˇovy´ch dnı´. Zprvu jsme chodili na pla´zˇ vlevo, ktera´ se vyznacˇovala rodinou s cˇokola´doveˇ opa´leny´m tatı´nkem, ktery´ se vyznacˇoval pravidelneˇ se opakujı´cı´m zvola´nı´m: „Luci, Heli, kdo bude nafukovat?“. Da´le zde byla jedna zˇabka, ktere´ jsme vsˇak nemohli vylozˇit zˇabkovou teorii bratrˇ´ı Ebenu˚, protozˇe mluvila cizı´m jazykem. Poslednı´ dny jsme chodili spı´sˇe na obla´zky vpravo, kde byly dveˇ upovı´dane´ cˇeske´ rodinky a my jsme se tak dovı´dali mnoho informacı´. Jednou mne sa´zka s bratrem prˇinutila zeptat se jiste´ osamocene´ slecˇny, jake´ zˇe je na´rodnosti. Na´sˇ rozhovor pak netrval dlouho, protozˇe tato Neˇmka neumeˇla, na rozdı´l ode meˇ, prˇ´ılisˇ Englisˇ. Setkal jsem se zde jesˇteˇ s jednou slecˇnou, ktera´, prˇedpokla´da´m, umı´ anglicky, ale snadneˇjsˇ´ı pro na´s byla domluva v cˇesˇtineˇ. Slecˇna se jmenuje Zuzana Ha´jkova´ a je to ma´ spoluzˇacˇka. Ani ve snu by meˇ nenapadlo, zˇe ji zde uvidı´m. Bohuzˇel jsme se potkali azˇ dva dny prˇed nasˇim odjezdem a beˇhem te´to doby se mi nepodarˇilo Zuzku prˇesveˇdcˇit, zˇe chce-li upevnit sve´ zdravı´ ohrozˇene´ pru˚jmem, nutneˇ se se mnou musı´ vecˇer projı´t po pobrˇezˇ´ı. Smu˚la. (Poznamenal bych, zˇe se ukazuje, zˇe jedna´nı´ s dı´vkami nenı´ trivia´lnı´, vlozˇil Petr). Setkal jsem se zde jesˇteˇ s jednı´m zna´my´m cˇloveˇkem, ktery´ nasˇteˇstı´ nenı´ tak zatvrzely´ a v jehozˇ prˇ´ıtomnosti cela´ nasˇe rodina stra´vila cely´ jeden den. Byl to jizˇ drˇ´ıve zmı´neˇny´ (viz kapitoly Den -6 a Pla´zˇove´ dny v pohledu otce) Zbyneˇk Josefi a jeho syn Filip. Zbyneˇk se vyznacˇuje neˇkolika vlastnostmi, ktere´ stojı´ za uvedenı´. Za prve´ je to jeho zvucˇny´ hlas. Na vojneˇ mu pry´ prˇezdı´vali decibel. Za druhe´ vousy, ktere´ zajı´maveˇ ra´mujı´ obvykle usmeˇvavy´ oblicˇej s velmi vysoky´m 8
cˇelem. Dlouhe´ vlasy zrˇejmeˇ majı´ nahradit kvantitu kvalitou. Za trˇetı´ by to mohla by´t Zbynˇkova nezdolna´ radost ze vsˇeho a nad vsˇ´ım. Kdyzˇ prsˇ´ı, ma´ Zbyneˇk radost, kdyzˇ svı´tı´ slunı´cˇko, ma´ Zbyneˇk radost. Kdyby v jeho blı´zkosti utrousila kra´va svu˚j kvalitnı´ hnu˚j, byl by zrˇejmeˇ sˇteˇstı´m bez sebe, protozˇe prˇi procha´zce nasˇim kempem procı´teˇneˇ rˇ´ıkal: „Ty kravsky´ hovna va´m tady za´vidı´m. To je cı´tit ten pravy´ venkov.“ Stra´vit den v jeho prˇ´ıtomnosti je prˇ´ıjemne´, ale taky nakazˇlive´. Rodicˇu˚m by se zrˇejmeˇ nelı´bil Zbynˇku˚v prˇ´ıstup k mytı´ na´dobı´ a mnoho dalsˇ´ıch veˇcı´, ktere´ by se lı´bily meˇ. (Dodal bych ke Zbynˇkovi za cˇtvrte´ a za pa´te´. Za cˇtvrte´ ma´ v Jugosla´vii syna Filipa, za pa´te´ ma´ obrovsky´ sklon k filozofova´nı´ nad vsˇednı´mi veˇcmi. Jeho posluchacˇ ma´ dveˇ mozˇnosti: Bud’ ky´vat hlavou nebo nesouhlasit. Druha´ varianta vede k jesˇteˇ veˇtsˇ´ımu filozofova´nı´ a to uzˇ oboustranne´mu, vlozˇil Petr). Mimo drˇ´ıve zmı´neˇne´ vlastnosti je pro na´s Zbyneˇk uzˇitecˇny´ i tı´m, zˇe bydlı´ v Praze a prˇ´ılezˇitostneˇ (podle potrˇeby), na´s necha´ u sebe vyspat. Te´to vy´hody zrˇejmeˇ moc uzˇ´ıvat nebudeme, protozˇe jsme Zbynˇkovi vzali stan a poradili mu takove´ mı´sto pro spanı´ pod sˇira´kem v Dubrovnı´ku, kde ho nejspı´sˇ vyplavilo morˇe. Da´ se prˇedpokla´dat, zˇe prˇ´ısˇtı´ noclehy v Praze se budou odehra´vat ve vaneˇ nebo na zahradeˇ, na nı´zˇ na´s bude pomstychtivy´ Zbyneˇk pilneˇ zale´vat zahradnı´ hadicı´. S dalsˇ´ım veliky´m kvantem zna´my´ch i me´neˇ zna´my´ch lidı´ jsem se setka´val pravidelneˇ mezi druhou a sˇestou hodinou ranı´ ve svy´ch snech. Byli to spoluzˇa´ci a spoluzˇacˇky, vzda´lenı´ prˇ´ıbuznı´ (konkre´tneˇ Josefiovi), nezna´mı´ cizinci, Su´da´nci, Anglicˇane´, spoluatleti, rodicˇove´ atd. A deˇlali jsme spolu ru˚zne´ vylomeniny, honili se v autech, strˇ´ıkali po sobeˇ vodou (konkre´tneˇ s Josefiovci), hra´li fotbal, kupovali teTatı´nek, Zbyneˇk a Filip Josefi nisky a chleba, naboura´vali na´sˇ samohyb atd. Da´ se rˇ´ıci, zˇe sny obvykle zˇiveˇ reagovaly na aktua´lnı´ prozˇitek ve dne a, musı´m se prˇiznat, zˇe meˇ v souvislosti se sny, napadla i hrˇ´ısˇna´ mysˇlenka o metafyzice a prˇena´sˇenı´ informacı´ na da´lku. Epilog Zde koncˇ´ı origina´lnı´ denı´k z pobytu v Jugosla´vii v roce 1987. Pokusı´m se obnovit vzpomı´nky a po trˇiadvaceti letech denı´k ukoncˇit popisem zpa´tecˇnı´ cesty. Protozˇe jsme prˇi minuly´ch trˇech na´vsˇteˇva´ch projeli Jugosla´vii azˇ u´plneˇ na jih, zby´valo na´m pro u´plnost projet magistra´lou azˇ na sever do Rjeky. Po zabalenı´ stanu jsme opustili kemp a projeli cely´ poloostrov Peljesˇac a zamı´rˇili ke zna´me´mu kempovacı´mu mı´stu u rˇeky Neretvy v obci Pocˇiteˇlji. Zde jsme meˇli neza´vazneˇ domluveny´ sraz ze Zbynˇkem a kupodivu, jsme se tam sesˇli. Prˇibrali jsme mu do vozı´ku dalsˇ´ı jeho veˇci a druhy´ den jsme vyrazili – Zbyneˇk do Prahy a my magistra´lou do Rjeky. Cestou jsme navsˇtı´vili na kra´tkou dobu Split a snazˇili jsme se dojet co nejda´le. Rjeku jsme si prohle´dli jen letmo a ve vecˇernı´ch hodina´ch jsme opustili pobrˇezˇ´ı a vydali se do vnitrozemı´. Nasˇim cı´lem byla jeskyneˇ Postojna jama. Prˇi stoupa´nı´ v serpentina´ch do vnitrozemı´ se zacˇal z prˇednı´ cˇa´sti auta ozy´vat neprˇ´ıjemny´ nepravidelny´ kovovy´ zvuk. Zakempovali jsme divoce prˇed Postojnou a ra´no jsem prˇi prohlı´dce prˇednı´ na´pravy zjistil, zˇe se na auteˇ ulomilo uchycenı´ prave´ho prˇednı´ho tlumicˇe a kovovy´ zvuk vyda´valy na´razy volneˇ plandajı´cı´ho tlumicˇe. Tato porucha spolecˇneˇ s nalomeny´m vozı´kem limitovala nasˇe dalsˇ´ı popojı´zˇdeˇnı´ po Jugosla´vii. Navsˇtı´vili jsme Postojnou jamu, ve ktere´ jsme se svezli du˚lnı´m vla´cˇkem. Vy´klad v jeskyni byl v neˇkolika jazycı´ch a my si vybrali skupinu Slovincu˚ v bla´hove´m domneˇnı´, zˇe budeme
9
rozumeˇt. Azˇ prˇi vy´kladu jsme zjistili, zˇe srbochorvatsˇtina by byla pro na´s lepsˇ´ı, slovinsky jsme nerozumeˇli skoro vu˚bec nic. Nejkratsˇ´ı cesta domu˚ by vedla prˇes Maribor a prˇes Rakousko domu˚, ale to nebylo mozˇne´, Rakousko bylo pro na´s absolutneˇ uzavrˇene´. Museli jsme tedy jet prˇes Lublanˇ, kde jsme se take´ zastavili, do Zagrebu a odtud znovu na sever prˇes Mad’arsko domu˚. Rozhodli jsme se jizˇ nikde nekempovat a jet domu˚. Byli jsme cˇtyrˇi rˇidicˇi a tak jsme se vsˇichni v rˇ´ızenı´ strˇ´ıdali a jen s nutny´mi prˇesta´vkami jsme neprˇetrzˇiteˇ dojeli azˇ domu˚. Prˇijeli jsme pozdeˇ v noci a byli jsme moc ra´di, zˇe se jizˇ cestou nic za´vazˇne´ho neprˇihodilo a zˇe provizorneˇ opraveny´ vozı´k a utrzˇeny´ tlumicˇ cestu vydrzˇel.
10
