Jugosla´vie 1980 Uda´losti zaznamena´val Petr Cela´ rodina na vy´leteˇ Kazˇda´ cesta zacˇ´ına´ na´padem, zˇe se neˇkam pojede. Tento na´pad se zrodil v hlaveˇ maminky nebo tatı´nka a na´pad spocˇ´ıval v tom, zˇe se pojede do Jugosla´vie. Cˇasem se dosˇlo k za´veˇru, zˇe se pojede autem. Tatı´nek se zacˇal zaby´vat mapou a promy´sˇlel nejru˚zneˇjsˇ´ı trasy. Protozˇe se pocˇ´ıtalo s tı´m, zˇe pojedeme jesˇteˇ s rodinou Galasˇu˚ (kterˇ´ı s sebou vezmou vlastnı´ auto a pozdeˇji se uka´zalo, zˇe i vlastnı´ vozı´k), na´zory se ru˚znily a cesty a trasy se postupneˇ sta´valy sˇpatny´mi nebo dobry´mi. Kromeˇ toho zacˇaly prˇ´ıpravy na cestu ktere´ se projevily tı´m, zˇe maminka navsˇtı´vila masny´ pru˚mysl Martinov, kde nakoupila nejru˚zneˇjsˇ´ı druhy vy´robku˚ tohoto podniku a sama je zacˇala konzervovat. Ja´ jsem se take´ podı´lel na prˇ´ıpravny´ch pracı´ch, nebot’ jsem prˇipravoval na´lepky na tyto konzervy. Rodicˇe tvrdili, zˇe je to pra´ce zbytecˇna´, ja´ jsem byl te´hozˇ na´zoru, ale na rozdı´l od nich mi to nevadilo. Bylo trˇeba prˇipravit jı´dlo na 21 dnı´ pobytu v zahranicˇ´ı, nebot’ jsme zjistili, zˇe tam budeme mı´t tak ma´lo zahranicˇnı´ meˇny, zˇe si tam jı´dlo vu˚bec nemu˚zˇeme koupit. Vezeme s sebou stan a spaca´ky a budeme se snazˇit prˇespat v kempech. Nynı´ prˇeskocˇ´ıme rˇadu uda´lostı´, ktere´ prˇ´ımo nesouvisejı´ s nasˇ´ı cestou (naprˇ´ıklad to, zˇe jsme dı´ky Jugosla´vii nemohli jet nikam jinam) a pustı´me se do velmi du˚lezˇite´ pra´ce – do balenı´. Je to cˇinnost, prˇi nı´zˇ mnohy´m lidem pochodujı´ nervy a ani my jsme nebyli vy´jimkou. Stan a spaca´ky pu˚jcˇene´ ze sˇkoly jsme zabalili do zahra´dky na strˇesˇe auta, dalsˇ´ı veˇci potrˇebne´ ke kempova´nı´ jsme pu˚jcˇili od dalsˇ´ıch lidı´ a take´ jsme je zabalili. Lehce se to pı´sˇe, ale hu˚rˇe se to deˇla´. Maminka prozˇ´ıvala prˇi balenı´ asi dvakra´t krizi, prˇi nı´zˇ tvrdila, zˇe nikam nepojede a zˇe to nebyl jejı´ na´pad neˇkam jet a tak podobneˇ. Po delsˇ´ı usilovne´ cˇinnosti jsme do nasˇeho autı´cˇka nabalili takovou spoustu veˇcı´, zˇe pozdeˇji si celnı´ci mysleli sve´. Du˚lezˇite´ je to, zˇe jsme mohli vyrazit. Pa´tek 1. srpna Po bezesne´ noci nebo noci s hru˚zostrasˇny´mi sny, prˇi nı´zˇ si uveˇdomujeme, zˇe jsme naposledy doma prˇed cestou, jsme pokracˇovali v balenı´ a deˇlali podle mne i zbytecˇne´ cˇinnosti. Prˇisˇel tatı´nek, ktery´ byl u babicˇky a myslel si, zˇe tam budeme taky. Babicˇka zase myslela, zˇe pojedeme azˇ v sobotu a proto si pospı´sˇila s buchtou, kterou zacˇala prˇipravovat. Blı´zˇila se hodina startu a s nı´ se zvysˇovalo napeˇtı´. Ja´ jsem docˇ´ıtal kapitolu Trˇi musˇkety´ru˚, prˇi nı´zˇ se u maminky projevila poslednı´ krize. Jesˇteˇ jsem bezˇel vhodit dopis do schra´nky a pak jsme vyjeli... Nejeli jsme moc daleko, protozˇe nastala doba loucˇenı´ s babicˇkou, kterou jsme ujisˇt’ovali, zˇe v Jadranu nejsou zˇraloci a ona na´m veˇnovala buchtu. S nasˇimi spolucestovateli jsme se domluvili tak, zˇe se sejdeme ve 3 hodiny odpoledne ve Fulneku. V tomto meˇsteˇ jsme nakupovali, ale nic jsme nekoupili (nebylo co) a cˇekali jsme na Galasˇe. Dlouhou chvı´li na´m zprˇ´ıjemnil poha´dkovy´ deˇdecˇek, ktery´ se prˇed na´mi zjevil a ktery´ byl kouzelny´. Nechteˇl po na´s babicˇcˇinu buchtu (cozˇ bylo dobrˇe), stacˇilo mu jeho vlastnı´ kolo a na´zory, ktere´ jsou nepopsatelne´. Byl to prvnı´ za´zˇitek nasˇ´ı cesty. Martin pocˇ´ıta´ jako za´zˇitek shle´dnutı´ na´klad’a´ku, ktere´mu jedna na´prava visela ve vzduchu. Pro jeho za´zˇitky by tento sesˇit nestacˇil. Bı´le´ embe´cˇko s prˇ´ıveˇsem a s rodinou Pavla Galasˇe se prˇirˇ´ıtilo na fulnecke´ na´meˇstı´ ve trˇi cˇtvrteˇ na cˇtyrˇi. Konecˇneˇ jsme se docˇkali. Vyrazili jsme smeˇr Bratislava, kde nasˇi spolucestovatele´ zajistili nocleh ve Slofnaftove´m hotelu. Bratislavou jsme projeli bratislavskou rychlostı´ a naposled jsme se vyspali v hotelu.
1
Sobota 2. srpna Tatı´nek na´m slı´bil, zˇe budeme vsta´vat ve 4 hodiny, protozˇe na´s cˇeka´ pru˚jezd cely´m Mad’arskem, dva hranicˇnı´ prˇechody, 500 km cesty a tak podobneˇ. Tı´m na´s velice poteˇsˇil. Vstali jsme v 6 hodin 15 minut, sbalili a v 7 hodin 30 minut jsme se na 21 dnı´ rozloucˇili s teplou postelı´. Vyrazili jsme vstrˇ´ıc dobrodruzˇstvı´ a koukali jsme se na dva odrazove´ troju´helnı´ky vozı´ku nasˇich spolucestovatelu˚. Naposledy jsme nakoupili na u´zemı´ CˇSSR a sˇli jsme utra´cet do MLR. Hodinu jsme cˇekali na prˇechodu. Ani jsme se nestacˇili vzpamatovat a byli jsme v Gye´ru. Chteˇli jsme koupit olej a ten jsme take´ koupili a navı´c jsme se ztratili. Byli jsme sice 4 ale nebylo na´s 8. Dosˇlo k tomu tak: Galasˇovi zastavili ve meˇsteˇ na mı´steˇ, kde se nedalo sta´t, my jsme otocˇili a pu˚ldruha´ hodina cˇeka´nı´ byla na obzoru. Po sˇt’astne´m shleda´nı´ jsme zastavili jesˇteˇ v Tapolce, kde jsme koupili obrovske´ mnozˇstvı´ zmrzliny a nabrali vodu. Da´le jsme se v prˇ´ırodeˇ naobeˇdvali a jeli kolem Balatonu a da´le kolem krav na hranice v meˇsteˇ Bracs. Uta´borˇili jsme se jizˇ v Jugosla´vii. Martin stacˇil jesˇteˇ nale´zt na jake´msi smetisˇti mı´cˇ, ktery´ bude dobry´ u morˇe. Nasˇli jsme kousek rovinky v lese blı´zko cesty a ve tmeˇ (nebot’jsme zacˇali hledat pozdeˇ) jsme zaha´jili cˇinnost, kterou jsme da´le kazˇdy´ den opakovali. Tuto cˇinnost vsˇichni znajı´, proto ji nebudu popisovat, jenom uvedu charakteristicke´ vlastnosti. Tatı´nek zalezl pod auto a snazˇil se spravit starte´r, maminka vytahovala a trˇ´ıdila z konzervy prˇi sveˇtle Martinovy baterky pa´rky od masa, pan Galasˇ hledal za´strcˇku ve sve´m auteˇ na specia´lnı´ kempovacı´ svı´tilnu, ja´ jsem od sebe odha´neˇl koma´ry a obtı´zˇny´ hmyz a nakonec jsme vsˇichni spali bez strˇechy nad hlavou kromeˇ maminky, ktere´ tatı´nek prˇipravil specia´lnı´ schodovite´ lu˚zˇko v auteˇ. Nedeˇle 3. srpna Tatı´nek se nevyspal dı´ky hluku kolemprojı´zˇdeˇjı´cı´ch automobilu˚, maminka dı´ky zdeformovane´ spacı´ podlozˇce a ja´ jsem take´ poslouchal blı´zky´ dopravnı´ ruch. Jediny´ Martin se z na´s vyspal dobrˇe a proto jsme mohli vyrazit na dalsˇ´ı cesty vstrˇ´ıc Jugosla´vii. Projeli jsme Daruvarem (cˇeska´ obec v Jugosla´vii) a zamı´rˇili jsme si to na Banja Luku. Nemysleli jsme si, zˇe budeme tak zˇebra´cky´m zpu˚sobem prˇejı´zˇdeˇt da´lnici za kterou se navı´c jesˇteˇ platı´. Byli jsme ale ra´di, zˇe se na´m podarˇilo prˇelusˇtit jugosla´vske´ na´pisy, cozˇ v Mad’arsku nebylo absolutneˇ mozˇne´. V Banja Luce jsme si kazˇdy´ za 5 dina´ru˚ prohle´dli mesˇitu a zjistili, zˇe je v Jugosla´vii vsˇechno drahe´, benzin nevyjı´maje. Po opusˇteˇnı´ tohoto meˇsta jsme potkali krajany, kterˇ´ı lı´cˇili hru˚zostrasˇnou historku o rychlosti posunu vozidel na nejlepsˇ´ı silnici v Jugosla´vii. Po vykoupa´nı´ v pru˚zracˇne´ rˇ´ıcˇnı´ vodeˇ Banja Luka jsem se domluvil s Neˇmci, kterˇ´ı mluvili cˇesky, o tom, aby na´m doslova uhnuli z cesty. Pak jsme se zarˇadili do podobne´ fronty o ktere´ byla rˇecˇ s teˇmi krajany. Protozˇe jsme nechteˇli vytrpeˇt tote´zˇ co oni, otocˇili jsme se a vyrazili podle mapy neˇkam jinam. To jsme nemeˇli deˇlat! Cˇtena´rˇ musı´ ale litovat, zˇe nezazˇil to, co budu nynı´ popisovat. Z pocˇa´tku sˇlo vsˇechno hladce, jen maminka tisˇe brblala. To tatı´nka znervo´znilo a o to rychleji se prˇiblı´zˇil k onomu kriticke´mu mı´stu nasˇeho vy´letu. Maminka vu˚bec nechteˇla rˇ´ıdit a meˇla pravdu. Cesta, na kterou nasˇe autı´cˇko, vybaveno tlakovy´mi tlumicˇi, najelo, jesˇteˇ zna´sobila nervozitu obou rodicˇu˚. Kdyzˇ
2
jsme se od domorodcu˚ dozveˇdeˇli, zˇe cesta takove´ho materia´lu meˇrˇ´ı cca 15 km a zˇe jedeme spra´vneˇ, maminka zacˇala brblat nahlas. To zna´sobilo tatı´nkovu nervozitu a pocˇal najı´zˇdeˇt (podle maminky) na kazˇdou dı´ru a sˇutr a nerovnost, ktera´ na cesteˇ byla. Otec se snazˇil a po cˇele mu zacˇal ste´kat pot. Kdyzˇ jsme mı´jeli autobus maminka ve sve´m brbla´nı´ ani nedokoncˇila veˇtu. Napeˇtı´ mezi prˇednı´mi sedadly stoupalo a my jsme spojenı´m vhodny´mi vodicˇi mohli odebı´rat proud. My na zadnı´ch sedadlech jsme toto radeˇji necˇinili a byli jsme potichu, protozˇe by mohl nastat zkrat a mohlo by na´s to kopnout. Za´zˇitek to byl jako hrom, uzˇ proto zˇe vsˇechno jednou koncˇ´ı a vsˇechny vy´sˇe uvedene´ na´lezˇitosti se pomalu schylovaly ke konci, nebot’konecˇneˇ tato cesta po sˇutrech se zmeˇnila v hladky´ asfalt. Bylo na cˇase, najeli jsme 18 kilometru˚. Pocˇkali jsme na nasˇe spoluautı´cˇko s vozı´cˇkem, jehozˇ osa´dka na´m s u´smeˇvem ozna´mila, Kempova´nı´ v lomu zˇe se nic nestalo, zˇe se museli chvı´li zdrzˇet, nebot’ zavarˇili motor. Jejich na´lada nasˇe rodicˇe uklidnila natolik, zˇe mysˇlenka, zˇe pojedeme prˇ´ımo k morˇi pomalu ustupovala. Pak jsme projeli Maglaj a podobny´m zpu˚sobem jsme zakempovali, tentokra´t v lomu. Usnuli jsme a amfitea´tru zdarma. Pondeˇlı´ 4. srpna Chteˇli jsme si nechat dva dny na prohlı´dku Sarajeva. S ohledem na uda´losti neda´vno minule´ na´m stacˇil jeden den a to byl tento. Po hodineˇ jsme vjeli do zcela modernı´ho meˇsta, do zajı´mavy´ch sı´dlisˇt’, prˇed nimizˇ byla cedule SARAJEVO. Spolecˇneˇ s tramvajemi jsme mı´rˇili do historicke´ho centra, kde jsme meˇli proble´my se zaparkova´nı´m. Kdyzˇ jsme tento proble´m vyrˇesˇili, vyrazili jsme se podı´vat na kulturnı´ pama´tky meˇsta a na obchody, anizˇ bychom meˇli v u´myslu neˇco koupit. Prˇesto sˇel tatı´nek vymeˇnit sˇeky do Jugobanky. V tu dobu zrovna maminku mrzelo, zˇe jsem sˇpatneˇ narostl. To bylo prˇ´ıcˇinou toho, zˇe jsem musel chodit porˇa´d za nı´. Nebylo to prˇ´ıjemne´ v obchodnı´m domeˇ, kde se maminka zajı´mala u´plneˇ jiny´mi veˇcmi nezˇ bych se zajı´mal ja´. U jedne´ mesˇity, do nı´zˇ se chteˇla maminka podı´vat. jı´ da´vali na hole´ nohy rucˇnı´k a chteˇli, aby se oble´kla. Tak to maminka vzdala. V obrovske´m meˇstke´m ruchu, pro mne dost neprˇ´ıjemne´m, jsme se vraceli k autu u neˇhozˇ jsme zjistili, zˇe jsme zaparkovali vy´borneˇ, nebot’bylo ve stı´nu. Bylo Mesˇita v Sarajevu nejen ve stı´nu, ale i ve dvorˇe, kde, kdyzˇ jsme pozˇa´dali o vodu, prˇinesli ji i s novy´m sˇpuntem. Tito lide´ na´s velice poteˇsˇili, protozˇe na´m veˇnovali i rajcˇata a broskve vida, zˇe jsme chudı´ turiste´. Odpoledne jsme v Sarajevu koupili meloun a mneˇ bylo poprve´ sˇpatneˇ. Nasˇteˇstı´ to nebylo nic strasˇne´ho, nebot’ jsem meˇl dost sil vysˇkra´bat se kopec, sejı´t zpeˇt a jesˇteˇ nakreslit trˇi obra´zky. Po pa´te´ hodineˇ jsme bloudili autem po cesteˇ, ktera´ se
3
zarˇeza´vala do prˇekra´sne´ krajiny. Tento den jsme poprve´ na velmi peˇkne´m mı´steˇ vyta´hli stan, nebot’jsme nechteˇli spa´t spolecˇneˇ s lesnı´mi mravenci. ´ tery´ 5. srpna U Protozˇe na´s mravenci nesezˇrali (asi byli ma´lo pracovitı´, nevycˇistili totizˇ ani nasˇe na´dobı´), mohli jsme pokracˇovat v cesteˇ. Byli jsme uchva´ceni jugosla´vsky´mi Ja´nosˇ´ıkovy´mi dierami, do ktery´ch na´s zavedla cesta do Visˇegradu. Maminka nema´ ra´da vy´sˇky, tak si musı´ zvykat. Ve Visˇegradu jsme si vyfotografovali most prˇes Drinu, podı´vali jsme se do mı´stnı´ch obchodu˚, nabrali benzin a vraceli jsme se toute´zˇ cestou, kterou jsme prˇijeli. Vy´jimecˇneˇ na´m to vu˚bec nevadilo. Chy´lilo se k poledni, my jsme susˇili jazyky s ksˇiltovkami na hlava´ch a hledali jsme mı´sto pro vykoupa´nı´ v rˇece Drineˇ. Nasˇli jsme je, vykoupali jsme se, sezna´mili s domorodci a odpocˇinuli jsme si. V te´to pohodeˇ se na´m posˇteˇstila jedna neprˇ´ıjemnost – rozbili jsme termosku. Tı´mto okamzˇikem nasta´va´ nove´ e´ra v naMost prˇes Drinu sˇem prolı´za´nı´ obchodu˚, nebot’ tato cˇinnost je zpestrˇova´na hleda´nı´m a sha´neˇnı´m termosky. Mamince se podarˇilo prasknout bakelit’a´ky na ka´vu a tak take´ sha´nı´, v tomto prˇ´ıpadeˇ na´dobky na tento na´poj. V meˇsteˇ Focˇa jsme koupili novou termosku, ale nedostacˇujı´cı´ – malou a proto sha´nı´me da´l. Nesmı´m opomenout skutecˇnost, zˇe v kazˇde´m meˇsteˇ prolı´za´me trzˇisˇteˇ a obcˇas neˇco dobre´ho koupı´me. Stejneˇ tak, kdybych se zdrzˇoval popisova´nı´m kazˇde´ho ka´vove´ho posezenı´cˇka v prˇ´ırodeˇ i jinde, museli bychom koupit jesˇteˇ jeden takovy´ sesˇit. V meˇsteˇ Focˇa jsme zazˇili jesˇteˇ jednu uda´lost, na kterou nesmı´m zapomenout. Budete se divit, ale tou uda´lostı´ je uderˇenı´ hromu – prˇ´ıznak bourˇky. Musı´m zaklepat asponˇ na tento papı´r o neˇmzˇ prˇedpokla´da´m, zˇe byl vyroben ze drˇeva – celou dobu na´m na hlavu ani na strˇechu nasˇeho autı´cˇka nespadla jedina´ kapka desˇteˇ. A tuto bourˇku jsme take´ minuli, takzˇe jsme nemuseli zapnout steˇracˇe. Po dlouhe´m hleda´nı´ volne´ho mı´sta jsme ho nasˇli na volne´m prostranstvı´ s prˇekra´sny´m vy´hledem na Tientinsky´ na´rodnı´ park, kde pod klenbou hveˇzd jsme sladce usnuli. Maminka se prˇiznala, zˇe ve svy´ch cˇtyrˇiceti spı´ poprve´ pod sˇira´kem. Strˇeda 6. srpna Ve strˇedu 6. srpna jsme meˇli napla´novanou prohlı´dku Tientinske´ho na´rodnı´ho parku. kemp pod sˇira´kem Prohle´dli jsme si pama´tnı´k k osvobozovacı´m boju˚m v Jugosla´vii a parkem jsme jenom projeli, protozˇe zasta´vka v neˇm by na´s, jak
4
se uka´zalo, zdrzˇela. Poledne jsme chteˇli stra´vit neˇkde u vody a pla´novali jsme zastaveni u Bielicˇova jezera. Ocˇeka´vali jsme lidı´ jak mravencu˚ na nasˇem prˇedminule´m ta´borˇe, ale pohled z cesty na´s zklamal. V cele´ u´dolnı´ na´drzˇi se nekoupal jediny´ cˇlovı´cˇek, z vody necˇouhala jedina´ hlavicˇka. Domnı´vali jsme se, zˇe jde o pitnou vodu a zˇe je tu tedy za´kaz koupa´nı´. Od mı´stnı´ch jsme se dozveˇdeˇli, zˇe to nenı´ pravda a byli jsme tedy jedinı´, kterˇ´ı podle Archimedova za´kona vytlacˇovali kapalinu z 42 km dlouhe´ho jezera. Du˚vod tak nı´zke´ho zalidneˇnı´ mu˚zˇeme hledat v tom, zˇe je to odtud jizˇ kousek k morˇi a do jezera nevedou zˇa´dne´ prˇ´ıstupove´ cesty – jen sˇutry, na ktery´ch jsme se oba´vali, zˇe se spa´lı´me. Prˇipravili jsme chutnou pole´vku bez varˇenı´ a schovali jsme se prˇed sluncem do rozhicovane´ho auta. Teprve kdyzˇ jsme se rozjeli smeˇrem k meˇstu Trebinje, vytvorˇil se v interie´ru nasˇeho auta pru˚van a bylo na´m prˇ´ıjemneˇji. (K te´to situaci docha´zelo jizˇ v minuly´ch polednı´ch vedrech, ale jesˇteˇ jsem se o nı´ nikdy nezmı´nil). Dnes jsme zakempovali obzvla´sˇt’ brzo na obzvla´sˇt’ ma´lo kra´sne´m mı´steˇ, na ktere´m se jizˇ prˇed na´mi uta´borˇily cika´dy. Byla tam i spousta jiny´ch potvor. Nic se neda´ deˇlat, jsme prˇece chlapi a musı´me neˇco vydrzˇet. Kromeˇ dvou zˇen, ktere´ se umı´stily postupneˇ do dvou aut. Pama´tnı´k v Tijentisˇti Cˇtvrtek 7. srpna Jsme sice chlapi, ale ne kazˇdy´ z na´s to vydrzˇel (Nemyslı´m ty potvory, ale spı´sˇ ma´m na mysli na´por vcˇerejsˇ´ıho polednı´ho slunce). Tı´m, ktery´ to nevydrzˇel, byl Ondra, ktere´mu se ra´no podarˇilo zvracet a celkoveˇ to s nı´m bylo sˇpatne´. Maminka doporucˇovala spoustu ru˚zny´ch le´ku˚, bylo kolem toho spousta ru˚zny´ch komplikacı´ a po prˇekona´nı´ spousty prˇeka´zˇek jsme mohli vyjet vstrˇ´ıc morˇi. Opustili jsme kra´snou propast, snad jedinou kra´snou veˇc na tomto noclezˇne´m mı´steˇ. Kdyzˇ jsme poprve´ spatrˇili morˇe, nejdrˇ´ıve jsme diskutovali, jestli to je morˇe nebo mlha, ale pozdeˇji, kdyzˇ jsme se prˇiblı´zˇili, nebylo pochyb. Morˇe jsme vyfotografovali a prˇiblı´zˇili jsme se pomocı´ benzinu a spalovacı´ch komor k nejkra´sneˇjsˇ´ımu meˇstu na pobrˇezˇ´ı Jadranu – k Dubrovnı´ku. Tatı´nek se ve meˇsteˇ pomeˇrneˇ dobrˇe orientoval, nebot’ tu uzˇ jednou byl a zavedl nasˇe vozy na vy´slunne´ parkovisˇteˇ. Slunce naby´valo na vy´sˇce a tı´m se zvysˇovala i teplota – schylovalo se k poledni a tak na´m nezby´valo nezˇ hledat u´tulek v jeskynˇce u morˇe. Tuto jeskynˇku maminka s tatı´nkem dobrˇe znali a znajı´ take´ u´klid jeskynˇky, ktery´ take´ prˇed nasˇima ocˇima probı´hal. Dubrovnı´k Jeden se oha´neˇl smeta´kem, jeden nabı´ral do kyblı´ku vodu, jeden ji vyle´val pod ten smeta´k a ostatnı´ vytvorˇili rˇadu podavacˇu˚ kyblı´ku˚. Taky jsme se zapojili. Martin sledoval pota´peˇcˇsky´mi bry´lemi morˇske´ jezˇky, kterˇ´ı tu byli prˇ´ıtomni. Jejich prˇ´ıtomnost poznal te´zˇ na vlastnı´ noze, jenomzˇe toto pozna´nı´ trochu bolelo. Tatı´nek s druhy´m tatı´nkem 5
se vydali hledat CAMP v oblasti Dubrovnı´ku. Vra´tili se anizˇ by neˇco nasˇli, my jsme vylezli z morˇe a sˇli se podı´vat do mı´stnı´ch obchodu˚. Cˇtena´rˇ jisteˇ vı´, zˇe sha´nı´me termosku a hrnı´cˇky, jezˇ ale v zˇa´dne´m obchodeˇ nevyhovujı´ mamincˇiny´m prˇedstava´m. Pro termosku jsme se vra´tili do obchodu se smı´sˇeny´m zbozˇ´ım, ale ani tam zˇa´dnou dobrou nemeˇli. Ja´ s Martinem jsme cˇekali prˇed vchodem, kde Martin svy´m prˇipitomeˇly´m vy´razem v ocˇ´ıch, schovany´m za brejlemi, prˇinutil jednoho Jugosla´vce, aby mu koupil citrina´du. Potom jsme se nouzoveˇ navecˇerˇeli na parkovisˇti a vyrazili do vecˇernı´ch ulic meˇsta. Martin ale pu˚sobil dost unaveneˇ, tak lapnul do auta, ktere´ tatı´nek pro neˇho prˇipravil na spanı´, a usnul. Je trˇeba prˇipomenout, zˇe auto sta´le sta´lo na parkovisˇti. Ja´ jsem vu˚bec netusˇil kde rada starsˇ´ıch chce prˇespat. Nocˇnı´ Dubrovnı´k, prˇedevsˇ´ım stare´ meˇsto, byl prˇepychovy´, prˇekra´sny´ a tak podobneˇ. Kdyzˇ jsme se vra´tili na nasˇe stare´ zna´me´ parkovisˇteˇ, bylo mi pomalu jasne´ jak a kde budeme spa´t. Veˇdeˇl jsem, zˇe to bude podobneˇ jako vecˇerˇe – nouzove´ spanı´. Vedle parkovisˇteˇ se nacha´zel park a pra´veˇ tı´m smeˇrem jsme se ubı´rali se spaca´ky v ruce vida, zˇe v parku jsou lavicˇky. Potkal na´s jeden zajı´mavy´ pa´n, jezˇ se v te´ tmeˇ, ktera´ na´s obklopovala, legitimoval tak, zˇe jsme nic nevideˇli a rˇ´ıkal, zˇe je milicija. Z toho jsme jsme pochopili, zˇe se spaca´ky v ruce jsme narazili na stra´zˇnı´ka, chcete-li esenba´ka, poldu, fı´zla a jinak. (Tyto termı´ny jsem si prˇivezl z Cˇeskoslovenska, v Jugosla´vii pracuje ve stejne´m oboru milicija). Chlapı´k zjistil, zˇe jsme cizinci a snazˇil se svou jugosla´vsˇtinou a posunky na´m vysveˇtlit, zˇe se zde neda´ spa´t. Hlavnı´ trˇ´ıda v Dubrovnı´ku To jsme nanesˇteˇstı´ pochopili a museli jsme se vra´tit s nasˇ´ım na´kladem do auta, kde spokojeneˇ spinkal Martin, a vra´tili jsme se do parku ke Galasˇom, jı´mzˇ jsme tento za´zˇitek lı´cˇili. Nastal celonocˇnı´ strach z poldu˚. Proble´m byl zna´soben prˇ´ıtomnostı´ nemocne´ho Ondrˇeje, jezˇ sve´ zˇaludecˇnı´ potı´zˇe le´cˇil vynikajı´cı´ jugosla´vskou zmrzlinou. Jeho maminka ho chra´nila uvnitrˇ auta a my – zbytek, jsme sedeˇ na lavicˇce v parku, uvazˇovali, co podniknem da´l. Pan Galasˇ s Markem se ulozˇili na lavicˇce vedle auta, ja´ jsem sˇel s tatı´nkem do nasˇeho auta , ja´ pro tepla´kovou soupravu, tatı´nek znovu pro spaca´k a vyrazili jsme se skry´t prˇed esenba´ky do housˇtin jizˇ zna´me´ho parku. Bylo asi jedena´ct hodin. Dalsˇ´ı den bych meˇl oddeˇlit novou kapitolou, ale tentokra´t ucˇinı´m vy´jimku, protozˇe jsme pu˚lnoc probdeˇli, lezˇ´ıce na lavicˇka´ch. Cˇtena´rˇ se docˇka´ dalsˇ´ı kapitoly azˇ vyjde slunce. Na tento okamzˇik jsme cˇekali s hru˚zou ocˇ´ıch nebot’ jsme meˇli strach z fı´zlu˚, kterˇ´ı by na´m vysveˇtlili, zˇe se tady nesmı´ spa´t. Sebemensˇ´ı sˇelest, ktery´ naprˇ´ıklad zpu˚sobily dveˇ mnˇoukajı´cı´ kocˇky se ´ plneˇ na´s probudil vjezd nezna´me´ho auta prˇ´ımo do parku. svı´tı´cı´ma ocˇima, na´s probouzel. U Mysleli jsme, zˇe to jsou policajti. My´lili jsme se. Byli to Neˇmci, kterˇ´ı do parku prˇijeli za stejny´m u´cˇelem jako my. Svı´tili baterkou a hledali vhodne´ mı´sto k noclehu. Mimo to deˇlali strasˇny´ krava´l. Azˇ se uklidnili, meˇli jsme mozˇnost usnout na tvrdy´ch, drˇeveˇny´ch, zeleny´ch a u´zky´ch lavicˇka´ch. Probudilo na´s, na rozdı´l od jiny´ch parkovy´ch spa´cˇu˚, rannı´ svı´ta´nı´. Ja´ jsem moc nespal takzˇe nemohu prˇesneˇ rˇ´ıci, zˇe meˇ neˇco probudilo. Jesˇteˇ prˇed vy´chodem slunce se prˇisˇli do parku podı´vat muzˇi za´kona a zanedlouho byl cely´ park vzhu˚ru. My jsme se uzˇ napodruhe´ strˇetnutı´ s teˇmito muzˇi vyhnuli. Galasˇom spı´cı´ch na lavicˇka´ch pry´ sdeˇlili, zˇe se tady nesmı´ spa´t a vyhnali je ze spaca´ku˚. Nevyspalı´ a hladovı´ jsme se teˇsˇili na dalsˇ´ı den.
6
Pa´tek 8. srpna Posı´leni cˇabajkou jsme se vydali znovu do centra stare´ho Dubrovnı´ku. Na parkovisˇti se tatı´nkovi podarˇilo jesˇteˇ rozbı´t onu malou a novou termosku, jejı´zˇ pozu˚statky potom lovil v krˇovı´ a prˇ´ımorˇske´m trnı´. V Dubrovnı´ku proto vznikla nezbytnost koupit novou termosku. V te´to cˇinnosti jsme meˇli jizˇ jistou rutinu, tak se na´m to podarˇilo. Koupili jsme te´meˇrˇ litrovou se dveˇma sˇroubovacı´mi kalı´sˇky. Navsˇtı´vili jsme muzeum zvane´ AQVARIUM, ve ktere´m jsme se dozveˇdeˇli jake´ mu˚zˇeme v morˇi potkat potvu˚rky a prˇ´ısˇerky. Chybeˇli tam zˇraloci. Pak jsme se sami, bez Galasˇu˚, vydali na meˇstske´ hradby, kde tatı´nek koupil vsˇem citrona´du. Dı´ky tomu jsme se v te´ vy´hni nevyparˇili a mohli jsme se vymotat ze stare´ho i nove´ho Dubrovnı´ku peˇsˇky, pozdeˇji autem a setkat se s nasˇimi spolucestovateli a vyrazit smeˇr Drvenik hledat CAMP. Na cesteˇ jsme mysleli, zˇe auto budeme muset do nejblizˇsˇ´ı benzinove´ stanice znacˇky INA dotlacˇit, ale INA se na sˇteˇstı´ objevila prˇed na´mi pra´veˇ vcˇas. Camp, do ktere´ho jsme meˇli namı´rˇeno, se take´ objevil pra´veˇ vcˇas, tak prozatı´m vsˇe dobrˇe vycha´zelo. Kdyzˇ oba tatı´nci zjistili, zˇe v campu nenı´ mı´sto, na´sˇ tatı´nek se prˇiznal, zˇe na neˇho dolehla dusˇevnı´ krize. Myslı´m, zˇe nebyl sa´m, protozˇe i druhy´ tatı´nek jel u´plneˇ jinam nezˇ jsme potrˇebovali a prˇi ota´cˇenı´ naboural blatnı´k vlastnı´m prˇ´ıveˇsem. Usadili jsme se kousek da´l v campu s rˇidsˇ´ım osı´dlenı´m. Tento camp meˇl ceduli, zˇe se jmenuje KAMP, tak budu psa´t mı´sto campu kamp. Ja´ jsem ihned v prvnı´m odpocˇinku pota´peˇcˇsky´mi bry´lemi (po zkusˇenosti z AQVARIA), prˇezkoumal dno, ale nic zˇive´ho jsem nenasˇel. Ani na meˇky´sˇe jsem nenarazil. Ty u morˇe potkal taı´nek. Byli to meˇky´sˇi s velky´m M, tedy Meˇky´sˇi. Tito lide´ jsou zde spolecˇneˇ s prˇ´ıbuzny´mi nasˇich spolucestovatelu˚, kterˇ´ı se take´ jmenujı´ Galasˇovi. Tak jsme se vsˇichni sesˇli. Byla to vı´ceme´neˇ pla´novita´ na´hoda. V kampu jsme nasˇli nouzove´ volne´ mı´sto, jezdilo tam mnoho aut a bylo to blı´zko prachu a kampovy´ch popelnic. Na tomto mı´steˇ jsme prˇespali maje v u´myslu se zı´tra prˇesteˇhovat na lepsˇ´ı. KAMP – DRVENIK Nynı´ budou kapitoly poneˇkud kratsˇ´ı, nebot’mnohotva´rnost a dobrodruzˇnost kazˇde´ho dne ustupuje prˇed jednotva´rnostı´ v kampu, ktera´ se projevuje placateˇnı´m, chcete-li, tak sluneˇnı´m na pla´zˇi a nicnedeˇla´nı´m. O tomto zˇivoteˇ jsme snili na lavicˇka´ch v Dubrovnı´ku, tady zase snı´me a touzˇ´ıme po neˇjake´m vzrusˇenı´. Vzrusˇenı´ nastane trˇeba tehdy, kdyzˇ se tatı´nek sˇpatneˇ vyspı´. Takovy´mi prˇ´ıhodami budu charakterizovat jednotlive´ dny, Sobota 9. srpna Tento den nastalo velke´ steˇhova´nı´ z prasˇne´ho na vy´slunne´ mı´sto. Vytvorˇili jsme si tam stı´n a cˇeka´me, azˇ zacˇne te´ci sladka´ voda. Vcˇera jsme si museli vodu pu˚jcˇit. Voda netecˇe a netecˇe a my se nudı´me a nudı´me a prozatı´m se na´m to lı´bı´. Vecˇer jsem se prosˇel s fot’a´kem prˇes vsˇechny Drvenicke´ kampy a campy, abych chytil za´pad slunce, ale toto se mi nepodarˇilo. V kempu Zˇivogosˇcˇe u Drveniku
Nedeˇle 10. srpna
Konecˇneˇ jsme se v klidu vyspali. Voda sta´le netecˇe, ale slunce pa´lı´ tak, zˇe vecˇer zjisˇt’ujeme, zˇe jsme na ru˚zny´ch mı´stech spa´leni. K za´padu slunce jsem znovu naklusal s tı´mte´zˇ prˇ´ıstrojem, vyfotil jsem ho, ale bez odlesku. Slunce meˇ vsˇeobecneˇ rozzlobilo, nebot’jsem navı´c byl temneˇ rudy´.
7
Pondeˇlı´ 11. srpna Nynı´ jsme cely´ den stra´vili vesmeˇs ve vyrobene´m stı´nu a vecˇer jsme si zpestrˇili za´jezdem trˇ´ı aut do Makarske´. V tomto meˇsteˇ jsme obeˇhli vsˇechny zlatnı´ky (bylo jich tam spousta), poobdivovali jsme se ru˚zny´m zlatnicky´m pracı´m. Pak jsme navsˇtı´vili mı´stnı´ trh s ovocem a zeleninou a take´ trh s drobny´mi suveny´ry, kde Martin dostal za 30 dina´ru˚ kozˇeny´ obojek s tasˇticˇkou. Tatı´nek rozhodl, zˇe se mu˚zˇe vı´ce utra´cet, a tak na prsteˇ veˇcˇneˇ nespokojene´ maminky zaza´rˇil novy´ prsten. Vra´tili jsme se pozdeˇ vecˇer domu˚. ´ tery´ 12. srpna U Dnesˇnı´ den se nevyjı´mal od ostatnı´ch dnu˚ v kampu. Vecˇer jsme se zajeli podı´vat na trzˇisˇteˇ do Zaostrogu. Tam jsme koupili vynikajı´cı´ EUROCREM – cozˇ je roztekla´ cˇokola´da. Stavili jsme se take´ podı´vat na prˇ´ıstav trajektu na Hvar v Drveniku. Tam byla zajı´mava´ herna jejı´zˇ heslo znı´: kdo chce hra´t, musı´ mı´t dina´ry nebo hodne´ho tatı´nka. Ostatnı´, jako naprˇ´ıklad my, jsme se jenom koukali. Strˇeda 13. srpna V noci se stala na jugosla´vske´ le´to velmi vy´jimecˇna´ veˇc – prsˇelo. Kapky desˇteˇ zachytil nasˇteˇstı´ na´sˇ stan a tatı´nek se kvu˚li tomu vu˚bec nevyspal. Z toho vyply´va´ i jeho dennı´ na´lada. Protozˇe je hlava rodiny, tato na´lada se prˇenesla na celou rodinu. Ra´no jsem myslel, zˇe pla´n jı´zdy na ostrov Hvar se vu˚bec neusktecˇnı´ nebot’lidi sedeˇli, lezˇeli, hledeˇli, cˇekali a nebyl videˇt zˇa´dny´ pohyb. Konecˇneˇ jsme se vypravili. Tatı´nek, prˇestozˇe jsme v Drveniku byli vcˇera vecˇer, se vydal svou rychlostı´ pra´veˇ na opacˇnou stranu, kde by pokladny trajektu vu˚bec nenasˇel. Nasˇteˇstı´ ho Martrin zadrzˇel a mohli jsme vyrazit. Jı´zda lodı´, na nı´zˇ jsou naskla´dana´ kromeˇ lidı´ i auta, trvala asi 20 minut. Tam jsme si prohle´dli malou prˇ´ıstavnı´ vesnicˇku Sucˇuraj. Marneˇ jsme hledali obchodnı´ centrum. Osveˇzˇili jsme se v morˇi a koupili jsme poprve´ v Jugosla´vii trosˇku porˇa´dneˇjsˇ´ı chleba, ktery´ se tolik nepodobal vece. Koupili jsme trˇi a jeden na mı´steˇ sneˇdli. Narychlo jsme si odpocˇinuli v kava´rneˇ, nebot’tatı´nek chteˇl stihnout trajekt zpa´tky na pevninu, kde Martinovi slı´bil, zˇe mu koupı´ zmrzlinu. Mamince se tento rychly´ u´stup z kava´rny vu˚bec nelı´bil. Na pevnineˇ tatı´nek vyhoveˇl Martinovi, prohle´dli jsme si vesnici Drvenik a vra´tili zpa´tky do kampu. Tam na na´s cˇekala bezvadna´ noc. Zvedl se prudky´ vı´tr a cely´ kamp byl na nohou a zatloukal kolı´ky. My jsme se prˇidali take´. Lidi, kterˇ´ı to tu znajı´ se tisˇe usmı´vali. Celou noc jsme se ba´li aby na´m tato vichrˇice neodfoukla stan. Tentokra´t se nevyspal nejenom tatı´nek, ale i maminka. Cˇtvrtek 14. srpna Tatı´nek meˇl po te´to noci kupodivu mnohem lepsˇ´ı na´ladu. Hned ra´no zabalili a odjeli Meˇky´sˇovi, kterˇ´ı potrˇebujı´ by´t v nedeˇli doma. Odpoledne jsme hra´li hercky a potom jsem si nacˇrtl pla´zˇ, na ktere´ se nudı´me. Vecˇer jsme chteˇli s Galasˇovy´mi neˇkam jet, ale nejeli jsme. Meˇli jsme totizˇ dlouhotrvajı´cı´ prˇ´ıpravu vecˇerˇe, tedy jsme Galasˇe nechali jet samotne´. Vecˇer jsme zajistili stan a sˇli jsme si odpocˇinout. Pa´tek 15. srpna Tı´mto dnem jsme vlastneˇ jizˇ cely´ ty´den v kampu. Meˇ popadla malı´rˇska´ na´lada a rozhodl jsem se neˇco namalovat. (Ne snad proto, zˇe bych se zamiloval – viz mamincˇina psychologie.) Nasˇteˇstı´ jsem nemeˇl moc cˇumilu˚, tak se meˇ to jakzˇ-takzˇ podarˇilo. Vecˇer jsme jeli do Podgory, kde maminka koupila rˇetı´zek a prˇi zpa´tecˇnı´ cesteˇ jsme se stavili v Igrane. Zajeli jsme te´meˇrˇ do dvora a zjistili jsme, zˇe jsme v centru meˇsta. Zajı´mavy´m zpu˚sobem tatı´nek parkoval. Jeden Jugosla´vec mu u toho radil, rˇ´ıkal naprˇ´ıklad, aby tatı´nek motal, motal, ale on ne a ne se z toho
8
vymotat. V tomto meˇsteˇ nemajı´ tak zajı´mavou hernu jako v Drveniku. Vra´tili jsme se, sneˇdli eurokre´m a sˇli jsme spa´t. Tatı´nek oznacˇil Igrane jako past na auta. Sobota 16. srpna Tento den bychom mohli nazvat dnem chlebovy´m. Vyznacˇoval se totizˇ tı´m, zˇe jsme trpeˇli nedostatkem jugosla´vsky´ch vek. Ja´ jsem sˇel bojovat o chleba brzy ra´no, nedostal jsem ho. Tatı´nkovi prodali poslednı´ chleba prˇed nosem. Tı´m pa´dem vypukla chlebova´ krize. K vecˇeru zacˇalo prsˇet, tak jsme zalezli a spali. Teˇsˇ´ıme se na dalsˇ´ı den, kdy dı´ky nedeˇlnı´ pracovnı´ dobeˇ mı´stnı´ho obchodu mu˚zˇeme mozˇna´ koupit chleba. K tomu jsme se du˚kladneˇ posı´lili amoletami mazany´mi eurokre´mem. Nedeˇle 17. srpna Dostalo se mi zˇivotnı´ho sˇteˇstı´. Po te´meˇrˇ dvouhodinove´m cˇeka´nı´ na chleba jsem mohl s radostı´ onu veku koupit. Prˇestalo prsˇet, tedy znovu jsme zacˇali s koupa´nı´m a prˇevalova´nı´m. Odpoledne, kdyzˇ jsme chteˇli balit se zase prˇihnala bourˇka, tak jsme hra´li maria´sˇ. Maminka zjistila s u´divem, zˇe v nasˇ´ı stanove´ lozˇnici je vlastneˇ dost mı´sta. Bourˇka ustala a mohli jsme tedy zabalit a v prostorne´ lozˇnici se pohodlneˇ vyspat. Pondeˇlı´ 18. srpna Tı´mto dnem se vyda´va´me vstrˇ´ıc novy´m dobrodruzˇstvı´m a vstrˇ´ıc novy´m zlatnictvı´m. Sbalili jsme stan a rozloucˇili jsme se s prˇ´ıbuzny´mi nasˇich spolucestovatelu˚, kterˇ´ı vyra´zˇejı´ opacˇny´m smeˇrem, symbolicky´m uvarˇenı´m ka´vy. Nabrali jsme u nejblizˇsˇ´ı pumpy benzin, abychom nasˇ´ım strojem mohli urazit jesˇteˇ mnohe´ kilometry a pokochat se zdejsˇ´ımi prˇ´ırodnı´mi kra´sami a obchody. Nasˇ´ım prvnı´m cı´lem byl Split – druhy´ nejveˇtsˇ´ı prˇ´ıstav na Jadranu, meˇsto s du˚lezˇitou kulturnı´ pama´tkou, jı´zˇ byl Dioklecia´nu˚v pala´c. Tento cı´l jsme splnili a mohli jsme vyuzˇ´ıt a podı´vat se na zdejsˇ´ı turisticke´ atrakce. Tatı´nek meˇl v hlaveˇ fotograficky´ blesk, ktery´ jsem si prˇa´l, a v zadku vrtuli, maminka se zastavovala u kazˇde´ vy´kladnı´ skrˇ´ıneˇ se sˇperky, ba neˇkdy te´zˇ do takove´ho obchodu vstoupila. Galasˇi hledali optika. To bylo prˇ´ıcˇinou, zˇe jsme se navza´jem v tomto mnozˇstvı´ Splitsky´ch i turisticky´ch lidı´ ztra´celi a znovu jsme se pracneˇ shleda´vali. Mezi zadnı´m a prˇednı´m vojem jsme my (ja´ s Martinem) vytva´rˇeli na kazˇde´ krˇizˇovatce rozveˇdcˇ´ıky, kterˇ´ı se starali o to, aby nevznikla ztra´ta nasˇich lidı´. Tatı´nek dospeˇl k rozhodnutı´ koupit rˇezacˇ skla. Myslı´m, zˇe by nikoho nenapadlo jej koupit, kdyby jej neproda´val obchodnı´k, ktery´ u tohoto prodeje deˇlal atrakci jak se patrˇ´ı. Za Splitem jsme nasˇli pla´zˇ zcela vybetonovanou, zˇe ma´lem nevedly do vody schu˚dky a na tomto mı´steˇ jsme prˇezˇili polednı´ vedra. Pak jsme se vydali smeˇr vodopa´dy na rˇece Krce. Projeli jsme meˇstem Sˇibenik, kde jsme odbocˇili z magistra´ly a mı´rˇili k meˇstu Knin. Na Split te´to cesteˇ jsme zacˇali hledat nocˇnı´ u´tulek. Tatı´nek, vida odbocˇku z cesty, prudce zabrzdil a za nı´m zakvı´lely brzdy pana Galasˇe. Dveˇ zˇeny se sˇly podı´vat, jestli by se tam neˇco nenasˇlo, jak se pozdeˇji uka´zalo, sˇly nasbı´rat ostruzˇiny. Miliciji, ktera´ na´s upozornila zˇe stojı´me s vozidly na neprˇehledne´m, tedy nevhodne´m mı´steˇ, vysveˇtlil pan Galasˇ,
9
zˇe se potrˇebujeme vyvencˇit. Zˇa´dny´ dobry´ u´tulek zˇeny na tomto neprˇehledne´m mı´steˇ nenasˇly, jen se bavily tı´m, jak tatı´nek rˇ´ıdil dopravu. Mı´sto na spanı´ jsme nasˇli kousek da´l. Bylo dobrˇe chra´neˇno z cesty stromy, kamenı´m a bodla´ky. Nevy´hodou tohoto mı´sta bylo spanı´ na velke´m nerovne´m tere´nu, ktere´ zpu˚sobily tameˇjsˇ´ı sˇutry. Kolem na´s prosˇel deˇda se zˇbrlajı´cı´ motorkou, pa´rkra´t tam prosˇli s kra´vou, jinak tam bylo lidupra´zdno. Kdyzˇ jsme lezˇeli ve spaca´cı´ch, Martin koukal na nebe a nasˇel nove´ souhveˇzdı´ – pikovou da´mu, ja´ jsem poznamenal, zˇe je to zelenej svrsˇek a tatı´nek prohodil, zˇe musı´m mı´t vzˇdy poslednı´ slovo. Pak jsme usli. ´ tery´ 19. srpna U Pan Galasˇ se na´m sveˇrˇil s jednou velmi du˚lezˇitou skutecˇnostı´, zˇe totizˇ chce jet nejkratsˇ´ı cestou domu˚. Jeho deˇti zˇbrblajı´: mladsˇ´ı chce k babicˇce Berteˇ a starsˇ´ıho nevysveˇtlitelny´m zpu˚sobem ˇ ekli bychom, zˇe ho la´ka´ neˇco jine´ho. Ale nic nemu˚zˇeme tvrdit urcˇiteˇ. Na´m se la´ka´ televize. R tu lı´bı´, pocˇası´ prˇeje a chceme tu zu˚stat vsˇechny mozˇne´ dny. Z tohoto du˚vodu docha´zı´ k jedne´ du˚lezˇite´ uda´losti – rozloucˇenı´ a odloucˇenı´ od nasˇich prozatı´m sta´ly´ch spolucestovatelu˚. Jesˇteˇ dneska s nimi pobudeme na vodopa´dech rˇeky Krky. Neujeli jsme ani trˇi sta metru˚ od nasˇeho nocˇnı´ho pu˚sobisˇteˇ a prˇijeli jsme k rozsa´hle´mu a pra´zdne´mu parkovisˇti, kde byla budka s deˇdou, ktery´ na´s pustil da´l jen pod podmı´nkou, zˇe mu da´me 25 dina´ru˚ na osobu. Vyhoveˇli jsme mu a vjeli do krajiny u´plneˇ jine´ho ra´zu nezˇ prˇ´ımorˇske´ sucho a kde se vzala tu se vzala rˇeka. A na te´to rˇece vybudovala prˇ´ıroda vodopa´dy a Jugosla´vci zde vybudovali turistickou atrakci. Turiste´, stejneˇ jako my, zde cvakajı´ fotograficky´mi prˇ´ıstroji, kochajı´ se kra´sou zdejsˇ´ı prˇ´ırody a zdejsˇ´ıch vodopa´du˚, platı´ jizˇ zmı´neˇny´ch 25 dina´ru˚ za osobu, kupujı´ nejru˚zneˇjsˇ´ı zbozˇ´ı, ktere´ jim nabı´zejı´ zdejsˇ´ı domorodci, koupajı´ se ve sladke´ a pomeˇrneˇ teple´ vodeˇ, ska´kajı´ do tu˚nı´ z nejru˚zneˇjsˇ´ıch vy´sˇek, opalujı´ se na vyschle´m koryteˇ, nabı´rajı´ vodu do kanystru˚, kempujı´ (pokud na to majı´) v mı´stnı´m kempu a deˇlajı´ dalsˇ´ı cˇinnosti, na ktere´ si momenta´lneˇ nemohu vzpomenout. I my jsme nebyli vy´jimkou. Navı´c jsme prolezli mı´stnı´m pralesem, kde jsme chvı´li sˇli po suchu nebo po trnı´ (podle Martina po lia´na´ch), chvı´li jsme brouzdali ve vodnı´m korytu. Tatı´nek prohla´sil, zˇe je to pomsta za makada´movou cestu. Objevili jsme kra´sne´ pralesem zatajene´ jezı´rko, ktere´ nemeˇlo ze zˇa´dne´ strany prˇ´ıstup. Proto jsme se po jiste´m u´silı´ vra´tili mezi turisticky´ dav kde jsme secˇkali azˇ do trˇ´ı hodin odpoledne. Nastala chvı´le odloucˇenı´ s Galasˇi, kterˇ´ı se vyda´vajı´ na sever, kdezˇto my se vracı´me na jih k morˇi. Po rozloucˇenı´ jsme se octli poprve´ sami se svy´m autı´cˇkem na jugosla´vsky´ch cesta´ch, anizˇ bychom se dı´vali na dva odrazove´ troju´helnı´ky vozejcˇku nasˇich spolucestovatelu˚. Chvı´li jesˇteˇ maminka hledala prˇ´ıcˇiny a vyvozovala du˚sledky z te´to skutecˇnosti, ale potom se na´sˇ za´jem zvy´sˇil o chleba jehozˇ byl zase nedostatek. V Sˇibeniku jsme nemeˇli u´speˇch, protozˇe tam byly vsˇechny obchody zavrˇeny. Koupili jsme tam dva kornety (balene´ zmrzliny), jimizˇ jsme naplnˇovali sve´ zˇaludky za jı´zdy autem. V Sˇibeniku vyuzˇil tatı´nek mı´stnı´ vzduch zdarma, aby upravil tlak v pneumatika´ch nasˇeho stroje. Pak jsme cestou na Zadar prˇejeli prˇes dalsˇ´ı senzaci, Tou senzacı´ byl kra´sny´ a velky´ most prˇes morˇsky´ za´liv s malinky´m voja´cˇkem, ktery´ ten velky´ most hlı´dal. Cedule na´s informovala, zˇe Most prˇes za´liv v Maslenici nesmı´me vstupovat pod most. Vyhoveˇli jsme ceduli, nikam jsme nevstupovali, jen jsme stavbu vyfotili. Pak jsme uvazˇovali nad cedulı´ a nad voja´cˇkem – procˇ tam jsou. Tatı´nek na´m vysveˇtlil, zˇe je to strategicky´ objekt. Kdyzˇ jsme se vzda´lili od strategicke´ho objektu, prˇiblı´zˇili jsme se k meˇstu Zadar, kde maminka koupila z potravin vsˇechno co 10
potrˇebovala. Dokonce jsme navı´c koupili meloun a dva eurokre´my. Jeden z nich zmizel v dobeˇ, kdy nasˇi rodicˇe starostliveˇ hledali dnesˇnı´ u´kryt na spanı´ za meˇstem Zadar smeˇr Nin. Je trˇeba podotknout, zˇe smeˇr Nin byl mamincˇin na´pad a prˇestozˇe to bylo odbocˇenı´ z pla´novane´ cesty, kupodivu tatı´nek vyhoveˇl. Mı´sto jsme nasˇli. Ja´ jsem v pru˚beˇhu vecˇerˇe lovil nadmorˇsky´ za´pad slunce s prˇ´ıstrojem znacˇky Sokol v ruce. Zase jsem jej neulovil podle svy´ch prˇedstav, ale zato jsem se podle svy´ch prˇedstav navecˇerˇel, takzˇe jsem mohl v klidu usnout. Strˇeda 20. srpna Dnes je to uzˇ 20 dnı´ od zacˇa´tku nasˇ´ı cesty. To na´m signalizuje, zˇe se ma´me pomalu vracet do svy´ch domovu˚. My poslechneme a vyda´me se na sever blı´zˇe hranicı´m. Protozˇe jsme byli sami, balenı´ na´m trvalo kratsˇ´ı dobu a my jsme mohli jizˇ o pu˚l osme´ opustit nasˇe stanovisˇteˇ. Tento den se mi zda´lo, zˇe jsme vesmeˇs stra´vili v auteˇ, ktere´ se vu˚cˇi okolnı´ krajineˇ pohybovalo. V takove´m mı´steˇ toho nenı´ moc na popisova´nı´. Obycˇejneˇ tatı´nek u volantu zˇa´da´ maminku, aby sledovala smeˇrove´ cedule, neˇkdy musı´me vystoupit, abychom nasˇemu rˇidicˇi uka´zali, kudy se ma´ auto ubı´rat. My vzadu obycˇejneˇ moc nehovorˇ´ıme, kouka´me na ubı´hajı´cı´ krajinu. Martin neˇkdy potajı´ cˇte „Cestu kolem me´ hlavy za 40 dnu˚“. Kdyzˇ mu neˇkdo vysveˇtlı´, zˇe si tı´m nicˇ´ı ocˇi, tak toho na chvı´li necha´. Za takovy´chto nicnerˇ´ıkajı´cı´ch prˇ´ıhod jsme prˇejeli jesˇteˇ jeden strategicky´ objekt a vjeli do zcela jine´ krajiny, maminkou oznacˇovane´ za krajinu meˇsı´cˇnı´. A byla to pravda. Na´hodou se v teˇchto mı´stech usadila civilizace, aby na´m nabı´dla ovoce a jine´ potraviny, ktere´ maminka potrˇebovala dokoupit. Tatı´nek zjistil, zˇe chceme-li navsˇtı´vit na´rodnı´ park Paklenica, musı´me se krapet vra´tit a potom odbocˇit doleva. V na´rodnı´m parku jsme se nemuseli obdivovat krajineˇ meˇsı´cˇnı´ho typu, nebot’ jsme se zarˇ´ızli do pohorˇ´ı Velebit kde to vypadalo jako na Fatrˇe nebo v Tatra´ch. Peˇsˇky jsme dosˇli po makada´move´ cesteˇ azˇ k parkovisˇti (sˇetrˇili jsme tlumicˇe nasˇeho stroje, po ktere´m jsme chteˇli, aby na´s zavezl azˇ domu˚). Na parkovisˇti byl usmı´vajı´cı´ se chlapı´k, ktery´ na´m dal cˇtyrˇi lı´stecˇky po deseti dina´rech. Cesta da´l vedla do kanˇonu, ve ktere´m na na´s cˇekala ozveˇna. Tuto jsme mohli vyzkousˇet. Nejle´pe se to darˇilo Martinovi. Protozˇe jsme nebyli za´sobeni potravinami, museli jsme se vra´tit. Tatı´nek s autem trochu popojel po one´ makada´move´ cesteˇ, aby se dostal blı´zˇ k vodeˇ. Tam jsme se nasytili a vydali jsme se hledat odpolednı´ lezˇenı´ u morˇe. V meˇsı´cˇnı´ krajineˇ ani na u´patı´ pohorˇ´ı Velebit jsme nic nenasˇli. Asi tam nebylo nic k nalezenı´. Tak jsme jeli a jeli porˇa´d prycˇ a tatı´nek tocˇil volantem doprava a doleva podle toho jak diktovala cesta, ktera´ ostrˇe sledovala morˇske´ pobrˇezˇ´ı. A my jsme jeli a hledali. A mozˇnost ochlazenı´ V kanˇonu Paklenica v polednı´m vedru jsme nasˇli azˇ ve meˇsteˇ Karlobag. Byla tam dveˇ mola, na ktery´ch se slunili lide´. Za jeden se platilo a druhy´ byl zadarmo. My jsme se prˇidali k oneˇm slunı´cı´m, samozrˇejmeˇ zˇe na tom levneˇjsˇ´ım molu. Sotva jsem docˇetl trˇetı´ kapitolu „Muzˇu˚ v ofsajdu“ odebrali jsme se do nasˇeho zna´me´ho mı´sta s cˇerveny´mi sedadly, kde jsme stra´vili zbytek dne. Dı´ky cˇtyrˇva´lcove´mu motoru vozu Sˇkoda jsme stanuli 970 m nad morˇem a pru˚jezdem skrz pohorˇ´ı Velebit jsme se naposledy rozloucˇili s Jadranem a vjeli jsme do u´morˇ´ı Cˇerne´ho morˇe. V tomto u´morˇ´ı jsme chteˇli take´ prˇespat. Blı´zˇili jsme se k Plitvicky´m jezeru˚m, kde jsme chteˇli poby´t cely´ prˇ´ısˇtı´ den. Samozrˇejmeˇ, zˇe se rozhodneme, jestli tam pu˚jdeme, 11
podle vy´sˇe vstupne´ho. Tak jsme se rˇ´ıtili smeˇrem k na´rodnı´mu parku a snazˇili jsme se jesˇteˇ prˇed nı´m prˇenocovat. Prˇekrocˇili jsme sice vneˇjsˇ´ı hranici parku, ale park v tom jesˇteˇ poznat nebyl. Dı´ky obeˇtavosti a starostlivosti rodicˇu˚ se na´m podarˇilo zakempovat v jednom nedobytne´m lese na vrcholu hory mezi svincˇ´ıkem a mouchami. Tak jsme kromeˇ jiny´ch beˇzˇny´ch cˇinnostı´ odha´neˇli od sebe obtı´zˇny´ hmyz. Postavili jsme proto stan, stacˇil vnitrˇnı´ obal, kde jsme za prˇ´ıtomnosti ru˚zny´ch zajı´mavy´ch hluku˚ a sˇelestu˚ tisˇe usli. Tatı´nek sˇel pro jistotu zjistit, jestli na´m neˇkdo neobcha´zı´ stan. Cˇtvrtek 21. srpna Ra´no jsme byli ra´di, zˇe jsme mohli co nejdrˇ´ıve opustit toto mı´sto koma´ru˚ a much. Neˇkolik teˇchto zˇivocˇichu˚ zu˚stalo v lozˇnicˇce nasˇeho stanu a tedy se vezli s na´mi smeˇrem k Plitvicky´m vodopa´du˚m. Na´sˇ za´jem se v tuto dobu soustrˇedil prˇedevsˇ´ım na vy´sˇi vstupne´ho. Maminka prohla´sila, zˇe kdyzˇ bude vstupne´ na osobu vysˇsˇ´ı nezˇ 100 dina´ru˚, mı´jı´me toto kra´sne´ mı´sto a jedeme hned do Za´hrˇebu. (Meˇla na mysli Zagreb). Byli jsme totizˇ informova´ni, zˇe vstupne´ je velmi drahe´, dokonce jsme neˇkde zaslechli, zˇe to stojı´ 300 dina´ru˚. To by na´m ale nesta´lo za to, i kdyzˇ 300 dina´ru˚ za celou rodinu by sta´lo za ten vodopa´dovy´ za´zˇitek. Kazˇdy´ na´m tento za´zˇitek lı´cˇil trochu jinak, naprˇ´ıklad pan Galasˇ tvrdil, zˇe Plitvice jsou na dva dny a ne na jeden a zˇe uzˇ tu jednou byl a proto nejede s na´mi, s. prof. Na´rodnı´ park Plitvice Pinkova´ rˇ´ıkala, zˇe to stojı´ za to a i mu˚j spoluzˇa´k Milan Siry´ prˇedvı´dal, zˇe se mi to bude lı´bit. Vsˇichni se shodli v jednom, zˇe je tam hezky. Proto jsme se tam chteˇli podı´vat a zı´skat tak svu˚j na´zor na tento na´rodnı´ park. Cedule kolem cest na´s ubezpecˇovaly, zˇe do rezervace na´m chybı´ 25 kilometru˚, pozdeˇji 20, 10 atd. Take´ na´s informovaly o ru˚zny´ch hotelı´ch prˇ´ımo u jezer a o dopravnı´ch prostrˇedcı´ch, ktery´mi se mu˚zˇeme prˇesunovat uvnitrˇ rozsa´hle´ho parku. Pomocı´ teˇchto cedulı´ a cesty, ktera´ pode´l nich vedla, jsme dojeli azˇ k mı´stu, kde jsme meˇli utratit cˇa´st sve´ho jmeˇnı´. Tatı´nek sˇel zjistit jak to u pokladny vypada´ a vra´til se do auta, zˇe se platı´ 100 dina´ru˚ za dospeˇle´ho a 80 dina´ru˚ za dı´teˇ a zˇe k tomu dostaneme pla´nek parku v cˇeske´ rˇecˇi. Bez dlouhe´ho uvazˇovanı´ jsme vjeli do vchodu dveˇ a tatı´nek koupil vstupenky 2x za 100 dina´ru˚ a 2x za 80 dina´ru˚ a dostal pla´nky (za´rovenˇ vstupenky) v rˇecˇi neˇmecke´. Chvı´li jsme se teˇmito pla´nky zaby´vali , kdyzˇ jsme na nic neprˇisˇli, tak jsme zaparkovali. Maminka s tatı´nkem vybalovali z u´trob nasˇeho vozidla vsˇe potrˇebne´ a ja´ s Martinem jsme sta´li prˇed mı´stnı´ drˇeveˇnou mapkou, na ktere´ byla nasˇteˇstı´ informace „VI STE TU“. To se Martinovi velice lı´bilo, vı´ce nezˇ vsˇechny ostatnı´ rˇa´dky pod tı´m, ktere´ hla´saly stejnou skutecˇnost, jenomzˇe v mnoha ru˚zny´ch jazycı´ch. Protozˇe tam bylo napsa´no take´ „SIE SIND HIER“ mohl jsem Mezi Plitvicky´mi vodopa´dy uplatnit sve´ znalosti z neˇmcˇiny a potvrdit, zˇe jsme tu, Tı´m 12
jsme se orientovali. Zrovna prˇisˇel tatı´nek a zacˇal se zaby´vat tı´mte´zˇ co my, a azˇ se podobny´m zpu˚sobem orientoval, navrhl trasu, ktera´ podle me´ho na´zoru nevedla k jezeru˚m. Ukazoval smeˇrem nahoru kdezˇto modra´ barva byla na mapeˇ smeˇrem dolu˚. Navı´c jsem podotkl, zˇe je mapa silneˇ zveˇtsˇena a zˇe nezahrnuje cely´ na´rodnı´ park, Vznikl proble´m, zˇe se musı´me vra´tit tam, odkud jsme prˇijeli a prˇejı´t cestu, A to na´s ma´tlo. Pomalu jsme se zorientovali i na mapka´ch v nasˇich vstupenka´ch a prˇesˇli jsme cestu po mosteˇ a minuli jsme ceduli s oznacˇenı´ PTT, Prˇemy´sˇleli jsme co to je a dostali jsme se do area´lu jednoho z plitvicky´ch hotelu˚. Odtud po cesteˇ, po ktere´ jezdil vla´cˇkovy´ autobus, jsme se dostali na STATION – zasta´vku tohoto autobusu. Byly tam zajı´mave´ zmensˇeniny vesnicky´ch chaloupek. Tatı´nek zjistil, zˇe jı´zda vla´cˇkovy´m autobusem je na zakoupene´ vstupenky, ktere´ jizˇ ma´me, tedy zadarmo, tak jsme se projeli. Za jı´zdy hra´la hudba a do nı´ mluvil hlas jugosla´vsky, neˇmecky, italsky a anglicky o tom, jake´ prˇ´ırodnı´ kra´sy na´s cˇekajı´ a dalsˇ´ı podrobnosti na´rodnı´ho parku. Nikoho nenapadlo pustit hlas cˇesky, prˇestozˇe veˇtsˇina lidı´ v tomto autobuse byla te´to na´rodnosti. Je trˇeba prˇipomenout, zˇe jsme tam nebyli sami cˇtyrˇi, ale vu˚z byl nacvaka´n. Na konecˇne´ se vycvakal a vsˇichni turiste´ se vrhli na vzduchem vedene´ drˇeveˇne´ la´vky – peˇsˇinky, odkud pozorovali (ocˇima nebo skrz objektivy nejru˚zneˇjsˇ´ıch prˇ´ıstroju˚) vodu v kapalne´m skupenstvı´, ktera´ vytva´rˇela velke´ a male´ vodopa´dy a velka´ a mala´ jezı´rka. Vsˇechno kolem bylo zarostle´ bujnou vegetacı´. My jsme se chvı´li zaby´vali nasˇimi Vodopa´dy mapkami a prˇemy´sˇleli nad pı´smenky na rozcestnı´cı´ch, ale po chvı´li jsme se take´ vydali tam, kam zamı´rˇil obsah autobusove´ho vla´cˇku, Kromeˇ padajı´cı´ vody zde byly male´ dı´ry ve skala´ch, ktery´mi se dalo prolı´zat a ktere´ se daly nazvat jeskynˇkami, ba dokonce jeskyneˇmi. Moc se na´m to lı´bilo, maminka deˇla, zˇe si myslela, zˇe to bude podobne´ jako na Krce a zˇe ono to nenı´ a tady zˇe je to peˇkne´ a nove´. Nynı´ by sta´lo za to poznamenat v jake´m slozˇenı´ jsme absolvovali Plitvicka´ jezera. Je zrˇejme´, zˇe jsme byli slozˇeni ze cˇtyrˇ lidı´ – maminka, tatı´nek, Martin a ja´, ale du˚leˇ ADI´ jsme se ubı´rali mı´stnı´ zˇite´ je upozornit v jake´m POR ˇ rezervacı´. Slo o to, zˇe tatı´nek honil cˇas a na´s honil tatı´nek. A on nepolevoval. Z toho vyply´va´, zˇe hlava rodiny sˇla vzˇdy v cˇele a rozra´zˇela vzduch, neˇkde tam poblı´zˇ se pohyboval Martin a vzadu jsme dobı´hali ja´ s maminkou. Neˇkdy se maminka neshodla se svy´m manzˇelem o smeˇru cesty, neˇkdy nebyla spokojena, stejneˇ jako ja´, s rychlostı´ posunu. Velmi cˇasto bylo vyslovova´no slovo „pa´pa Magya´r“ nebo „ma´ma Magya´r“. Podle toho, kdo meˇl v rodineˇ rozhodujı´cı´ slovo. Prˇiblı´zˇili jsme se k lodi, ktera´ u´rˇaduje na nejveˇtsˇ´ım jezerˇe a ktera´ na´s prˇevezla na druhou stranu jezera a ktera´ ma´ honosny´ na´zev ELEKTROBROD. Na druhe´m brˇehu jsme si spocˇli, vykoupali ve vodeˇ, nabrali sı´ly na dalsˇ´ı cestu a rozbili jsme termosku. Tentokra´t byla vinı´kem te´to nesˇt’astne´ na´hody maminka, V tomto oboru (rozbı´jenı´ termosek) jsme se tedy vystrˇ´ıdali vsˇichni. Po Kemp za Karlovacem 13
slunecˇne´m poledni jsme se vydali ELEKTROBRODEM a potom svy´ma nohama k nejveˇtsˇ´ımu vodopa´du Plitvic. V porˇadove´m slozˇenı´ nasˇ´ı rodiny se nic nezmeˇnilo, jen na´lada se prˇiostrˇila. Hnali jsme se azˇ na konec parku, ktery´ uzavı´rala velika´ osveˇtlena´ ale bez sveˇtel velmi tmava´, jeskyneˇ od nı´zˇ jsme se vraceli k autobusove´mu vla´cˇku. Tı´m jsme se vra´tili azˇ te´meˇrˇ k ceduli PTT a mohli jsme by´t o pu˚l pa´te´ (podle tatı´nkova prˇa´nı´) u auta. Napili jsme se a posilnili jsme se a mohli jsme jet hledat u´kryt prˇed nasta´vajı´cı´ nocı´. Lehce se to pı´sˇe ale hu˚rˇ se to vykona´va´. Zvla´sˇteˇ, kdyzˇ jsme projı´zˇdeˇli z vesnice do vesnice a beznadeˇjneˇ pohlı´zˇeli na soukroma´ polı´cˇka a na zapadajı´cı´ slunce. Na vedlejsˇ´ı cesteˇ take´ nebyl zˇa´dny´ u´speˇch. Na da´lnici sneˇr Zagreb jsme nenajeli, protozˇe se za nı´ platilo, a jeli jsme vedle nı´ prˇes Karlovac. To uzˇ byla doba, kdy se na na´s valila tma a my porˇa´d nic. Azˇ za Karlovacem jsme odbocˇili z cesty a nasˇli vyhovujı´cı´ mı´sto pod vysoky´mi stromy. Tam jsme zakempovali. Pa´tek 22. srpna Dneska chceme opustit slunnou Jugosla´vii a postupneˇ se vracet k teply´m domovu˚m. Ra´no jsme vstali pomeˇrneˇ brzo a jeli smeˇrem k Zagrebu. V tomto meˇsteˇ chceme utratit poslednı´ dina´ry a nakoupit nejru˚zneˇjsˇ´ı zbozˇ´ı. Je to druhe´ nejveˇtsˇ´ı meˇsto v republice, tedy ma´me nadeˇji tam patrˇicˇne´ obchody najı´t. Prˇijeli jsme do meˇsta a pode´l tramvajovy´ch kolejı´ jsme se dostali azˇ do centra. Zase jsme mı´jeli zajı´mave´ novostavby. V centru jsme meˇli potı´zˇe se zaparkova´nı´m, protozˇe vsˇude byly parkovacı´ hodiny a kde nebyly hodiny, tam byli esenba´ci. Auto jsme nakonec postavili na kopec nad nejrusˇneˇjsˇ´ı ulici meˇsta, ktera´ byla v pru˚vodci oznacˇena za obchodnı´ centrum. A pra´veˇ po tom jsme touzˇili. Procha´zeli a mı´jeli jsme vy´kladnı´ skrˇ´ıneˇ a jako prvnı´ obchod, ktery´ jsme navsˇtı´vili, bylo zlatnictvı´. Zagreb Azˇ potom jsme vlezli do obchodu s koly, kde Martin trpeˇliveˇ cˇekal na informaci o tachometru na kolo. Zjistil, zˇe v cele´ Jugosla´vii toto nevedou. Maminka zjistila, zˇe v cele´ Jugosla´vii nenı´ 18 kara´tove´ zlato. Tvrdila ale, zˇe ho videˇla v Sarajevu. Pak jsme navsˇtı´vili trzˇnici, kde jsme koupili hroznove´ vı´no. Vı´no i jine´ na´poje tatı´nek take´ nezapomneˇl koupit (jizˇ ve Splitu). I na mu˚j fotoblesk dosˇlo, koupili a vyzkousˇeli jsme ho v prodejneˇ s fotoprˇ´ıstroji. Maminka s tatı´nkem dlouho uvazˇovali nad zlatem – jake´ majı´ koupit. Tatı´nek potrˇeboval zlato do zubu˚ a nechteˇli prˇece koupit cokoliv. Ja´ s Martinem jsme dlouho sta´li prˇed obchodem a koukali na vystavene´ digita´lnı´ hodinky. Konecˇneˇ maminka koupila rˇetı´zek s prˇ´ıveˇskem a dina´ry byly fucˇ. Zbylo ale jesˇteˇ na Martinovy kalhoty a na cˇokola´dy nakoupene´ ve specia´lnı´ prodejneˇ KRASˇ. Kdyzˇ jsme byli vsˇichni spokojeni s na´kupem – (tatı´nek si koupil kovovy´ rˇemı´nek na hodinky), mohli jsme opustit mı´sto, kde jsme stra´vili pra´zdniny a tatı´nek dovolenou, a prˇejet hranice. Hranice jsme prˇejeli ve meˇsteˇ RE´DICS. Veˇnovali na´m tam do pasu˚ kra´sna´ razı´tka a malou pozornost a otevrˇeli za´voru, abychom mohli pokracˇovat v cesteˇ Mad’arskou lidovou republikou, kde jsme chteˇli Ulice v Zagrebu naposledy „na divoko“ prˇespat. Skutecˇnost, zˇe se blı´zˇ´ıme k severnı´mu po´lu se projevila nejenom teplotneˇ, ale i sra´zˇkovou cˇinnostı´, ktera´ na´m zkomplikovala hleda´nı´ mı´sta na prˇespa´nı´. Mohli jsme projet cely´m Mad’arskem, ale chteˇli jsme tu jesˇteˇ neˇco 14
koupit. Proble´m byl take´ v tom, zˇe tatı´nek neveˇdeˇl jisteˇ, zda dostane vymeˇnit koruny za forinty. Banky uzˇ meˇly zavrˇeno a na hranicı´ch tatı´nek penı´ze vymeˇnit nedostal. Na stodesa´te´m kilometru jsme odbocˇili vlevo a nasˇli prˇepychove´ mı´sto k ukrytı´ proti desˇti v nasˇem stanu, ktery´ jsme postavili prˇ´ımo vedle lavicˇek a stolu. Uzˇ neprsˇelo, jen bylo vlhko a kdyzˇ jsme usı´nali, mysleli jsme, zˇe lezˇ´ıme na kolejı´ch. Slysˇeli jsme totizˇ zvuky, ktere´ mu˚zˇe vyda´vat bud’ rachotı´cı´ lokomotiva nebo kulhajı´cı´ kobyla. Sobota 23. srpna Ra´no jsme sbalili kupodivu suchy´ stan, nasnı´dali jsme se a vrhli jsme se na mad’arske´ obchody. Maminka chteˇla koupit sobeˇ vlnu a mi kalhoty, protozˇe je nechteˇla kupovat doma, a tatı´nek chteˇl vymeˇnit koruny za mı´stnı´ meˇnu. Projı´zˇdeˇli jsme meˇstem Csorno kde jsme mohli splnit sva´ prˇa´nı´. Tatı´nkovi se podarˇilo vymeˇnit 900 Kcˇs za forinty, ktere´ maminka pouzˇila na na´kup cˇocˇky, oleje a sˇampo´nu˚. Kromeˇ toho se zastavila v obchodnı´m domeˇ, kde se jı´ podarˇilo domluvit s prodavacˇkami a koupit vlnu, rifle na meˇ a svetr na sebe. Mamince se ale nepodarˇilo domluvit s prodavacˇi, kterˇ´ı proda´vali otvı´ra´ky na la´hve. To nevadilo. Vyjeli jsme tedy da´l. Na trase smeˇrem k hranicı´m jsme vytycˇili cˇurpauzu, prˇi ktere´ tatı´nek vyplnil pecˇliveˇ celnı´ prohla´sˇenı´ a my jsme ho podepsali. Na hranici u Bratislavy se na´s zeptali, zda jsme napsali vsˇechno do celnı´ho prohla´sˇenı´ a kdyzˇ tatı´nek ky´vl hlavou, mohli jsme objet jednoho Mad’ara, ktery´ sta´l prˇed na´mi a stanout na doma´cı´ pu˚deˇ, ktera´ se vyznacˇuje tı´m, zˇe je tady chladneˇji a take´ tı´m, zˇe se nemusı´ v obchodech zˇiveˇ gestikulovat. Nakoupili jsme jesˇteˇ prˇed Bratislavou a potom v Bratislaveˇ potrˇebne´ potraviny, ktere´ jsme pouzˇili na odpocˇ´ıvadle da´lnice prˇi veˇtrne´ smrsˇti. Bylo zajı´mave´ sledovat lidi, kterˇ´ı prˇijeli z jihu a poprve´ zde vystoupili z vozidel. Kdyzˇ bourˇe videˇla jak jsou vy´chodnı´ Neˇmci proti nı´ dobrˇe vybaveni, radeˇji na´s minula. A udeˇlala dobrˇe, protozˇe na´s nevyrusˇila z jı´dla. Svezli jsme se kousek po da´lnici a odbocˇili do vesnice Ku´ty, kde jsme bloudili a cˇekali, kdy na strˇechu nasˇeho auta, ktera´ na´s tak dobrˇe kryla prˇed poveˇtrnostnı´mi vlivy, spadne za´vora. To se nestalo a my si prˇi cesteˇ do Ostravy zkra´tili cestu zpı´va´nı´m. Stavili jsme se jesˇteˇ v motorestu kde si tatı´nek s maminkou dali ka´vu a ja´ s Martinem jsme se preventivneˇ navecˇerˇeli. Cˇekala na´s totizˇ na´vsˇteˇva babicˇky. Babicˇku jsme uvı´tali, ona na´s pochva´lila, zˇe jsme napsali a zˇe jsme kra´sneˇ opa´leni a zacˇala na´m nabı´zet nejru˚zneˇjsˇ´ı potraviny. Kdyzˇ jsme si vzali , co jsme potrˇebovali, zjistili, co se ve sveˇteˇ deˇje, zdu˚raznili jsme, zˇe ma´me hodneˇ pra´ce a dojeli jsme azˇ domu˚. Trˇi tisı´ce kilometru˚ jsme na tomto vy´leteˇ urazili bez nehody a prakticky bez poruchy kromeˇ starte´ru, ktery´ na´s zlobil na zacˇa´tku a brzdove´ho sveˇtla, kde bylo zapotrˇebı´ vymeˇnit zˇa´rovku. Obsah auta jsme vyna´sˇeli v tasˇka´ch nahoru a vysypa´vali do nejdrˇ´ıve uklizene´ho bytu. Tatı´nek u´rˇadoval dole, maminka nahorˇe a my ostatnı´ jsme byli nosicˇi a spojky mezi obeˇma teˇmito objekty. Snazˇili jsme se co nejvı´ce veˇcı´ da´vat na mı´sto, ale prˇesto jsem meˇl mozˇnost vyzkousˇet svu˚j novy´ blesk a zachytit vybalovacı´ binec. Kdyzˇ se dalo volneˇ procha´zet z pokoje do pokoje, ustali jsme a odpocˇinuli jsme si. Maminka vyta´hla a prohlı´zˇela svu˚j zlaty´ poklad, ktery´ obohatila ve dnech neda´vno minuly´ch. Po vykoupa´nı´ jsme meˇli mozˇnost zalehnout zase po dlouhe´ dobeˇ do meˇkky´ch perˇin.
15
